Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

V Libyi se výrazně mění situace

$
0
0


Croix
3. 3. 2017
V únoru tohoto roku došlo k podpisu Memoranda mezi ruským podnikem Rosněfť a National Oil Production, což  je libyjská národní ropná společnost. Tento dokument je všeobecnou dohodou o navázání vzájemné spolupráce v oblasti průzkumu ložisek a těžby ropy (současná úroveň těžby libyjské ropy činí 0,6 milionu barelů denně, přičemž v roce 2011 před svržením režimu Muammara Kaddáfího to bylo 1,6 miliónu). Vstup Ruska do boje o těžební práva na libyjský plyn a ropu, do kterého už jsou zapojeni všichni nejznámější giganti oboru z kontinentální Evropy, Velké Británie a Spojených států amerických, vzbudil velice nelibou reakci Západu. 

Britský ministr obrany Fallon se ostře ohradil vůči vstupu ruské společnosti do soutěže o libyjské ropné a plynové zdroje, když tento krok označil za ruské „testování reakce NATO.“

Ovšem ruské aktivity v Libyi jsou mnohem širší, neboť se týkají i politické a vojenské spolupráce s hlavními libyjskými mocenskými a politickými uskupeními. Rusko může navazovat na tradici vzájemné úzké spolupráce z éry Muammara Kaddáfího a Sovětského svazu, kdy se ostatně Libye označovala jako „Velká libyjská arabská socialistická džamáhírije“ a plukovníkova „Zelená kniha“ mohla být považována za teoretickou i praktickou aplikaci arabské verze socialismu svého druhu. 

Ke změně došlo po rozpadu Sovětského svazu, Kaddáfí nejprve po nějakou dobu zůstával v izolaci,  později se mu ji podařilo překonat a následně se orientoval téměř  výhradně západním směrem. Tato libyjská orientace však byla završena  proradnou intervencí Západu do vnitřních libyjských záležitostí ve fázi, kdy Američané a západní Evropané došli k závěru,  že plukovníka pro přístup k tamní ropě a plynu už nepotřebují, když pro ně začal být nebezpečný svými názory a plány vyhlašovanými i na půdě OSN. 

Jako například můžeme připomenout zamýšlený zlatý africký dinár, který by v důsledku vedl k vytvoření vlastní nezávislé měnové zóny v Africe. V krátkém sledu následovala občanská válka, „bezletová zóna“ a bombardování letouny NATO, později otevřená intervence americké námořní pěchoty v Tripolisu a ohavná veřejná vražda Kaddáfího a následný rozvrat kdysi kvetoucí bohaté země, který trvá doposud.  Tento libyjský chaos je zároveň podmínkou pro udržování silného proudu migrantů z Afriky do Evropy přes Libyi a Itálii.

V této poslední souvislosti kontrastuje s Fallonovým postojem přístup italské vlády k ruským aktivitám v oblasti, který je na člena EU a NATO minimálně dvojaký.  Již na podzim loňského roku se italská Renziho vláda obrátila na Moskvu, aby ta sehrála roli prostředníka mezi znepřátelenými stranami libyjského konfliktu. A to přesto, že od éry Mussoliniho nepřestala Itálie nikdy považovat Libyi za svoji doménu, což bylo narušeno pouze v období spolupráce Kaddáfího režimu se Sovětským svazem, resp. se státy RVHP (Rady vzájemné hospodářské pomoci) a Varšavské smlouvy. 

Snahy o uklidnění situace v Libyi jsou ze strany Západu neúspěšné.  Jednak západní země nesou vinu na vytvoření stávající situace, takže jsou pro některé frakce konfliktu nepřijatelné jako garanti řešení, jednak některým z nich zřejmě tento chaos s účastí džihádistů hlásících se k tzv.  Islámskému státu patrně i vyhovuje. 

Samotná Itálie má na splnění takového úkolu zjevně příliš slabou pozici. A to kvůli své účasti na svržení „džamáhíríje“ a také z důvodu vlastní vnitřní slabosti. Itálie sice na jedné straně zoufale potřebuje zastavit příliv migrantů, zároveň však je vliv italské mafie, která má velké finanční zisky z migrační krize, a která je prorostlá do italského státu a politiky, příliš velký na to, aby se italský stát mohl pokusit o účinné zastavení této „měkké“ invaze. A velké peníze se v této záležitosti díky různým nechvalně proslulým „neziskovkám“ budou točit i nadále. Nemluvě o podivné roli Frontexu a vedení Evropské unie v probíhající migrantské krizi, která jejímu dosavadnímu průběhu napomáhá. A tak se italská vláda obrátila o pomoc k Moskvě a to i přesto, že za to sklidila velkou nevoli ze strany NATO, jehož je významným členem.

Je jasné, že Rusko nebude situaci v Libyi zkoušet urovnávat proto, aby v případě úspěchu svého jednání v této věci zkonsolidovanou zemi ponechalo dále jejímu osudu, respektive aby ji předalo plně zpět Západu. Zvláště když zde prostřednictvím Rosněfti bude mít své ekonomické zájmy a zároveň usiluje o alespoň částečné obnovení svých strategických pozic ve Středomoří. Za účelem ovlivnění současné situace jedná proto Moskva důkladně a nyní se už dá říci, že v této fázi jednání Putin se svým týmem své západní „partnery“ přehrává podobně jako předtím v Sýrii. Předně, jedná s představiteli obou hlavních mezi sebou soupeřích mocenských center v západní a východní části Libye.

Aktuálně navštívil Moskvu libyjský  premiér Fájiz Saradž, který je zároveň představitelem mocenské skupiny sídlící v Tripolisu na západě Libye, tzv. vlády národní jednoty. Ve východní části země další centrum moci představuje pak v Tobrúku sídlící parlament, který odmítl tuto  vládu národní jednoty, do níž byli zapojeni i islamisté. Parlament neuznává tuto vládu a ta zase parlament. Parlament jmenoval vrchním velitelem armády generála Chalífu Haftara, který se těší vážnosti u většiny ozbrojených sil, téhož, který nedávno navštívil ruskou letadlovou loď Admirál Kuzněcov vracející se ze splněné mise v Sýrii. Při této návštěvě byl realizován videohovor s ruským ministrem obrany Sergejem Šojgu.

Pokud jde o generála Haftara (jehož parlament jmenoval dodatečně dokonce maršálem vzhledem k jeho zásluhám v boji s islamisty), který se na jednáních se zástupci Ruska obejde bez tlumočníků díky vlastní dostačující ruštině, jde o muže, který v roce 1969 společně s Kaddáfím svrhl režím krále Idríse v Libyi. Studoval také na jedné sovětské vojenské akademii. Do libyjsko -  čadské války v roce 1987 si byli s Kaddáfím velmi blízcí, Haftar byl velitelem ozbrojených sil. Po porážce v této válce možná posloužil Kaddáfímu jako obětní beránek, každopádně Kaddáfí se ho zřekl a Haftar, který to chápal jako zradu, posléze odešel do USA, kde zůstal až do svého návratu do Libye v roce 2011. Válka s Čadem byla první válkou, ve které byly hromadně použity (na straně Čadu) terénní pickupy  s kulomety a protitankovou výzbrojí, které způsobily značné ztráty libyjské armádě včetně mnoha zničených tanků.

Po vstupu do konfliktu v roce 2011 se Haftar postavil proti islamistickým uskupením. Tím je dán i jeho vztah s parlamentem v Tobrúku, neboť ve vládě v Tripolisu dosazené de facto Západem a doporučované OSN jsou islamisté zastoupeni, jak bylo zmíněno výše.

V současné libyjské armádě má Haftar velkou přirozenou autoritu a dokázal vytlačit Islámský stát  z rozsáhlých území včetně ropných polí. Již v roce 2016 dvakrát navštívil Moskvu a jednal s ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem, ministrem obrany Sergejem Šojgu a s vysokými představiteli ruské armády a vojensko – průmyslového komplexu.

V Moskvě jednal také Haftarův zvláštní vyslanec Al Badri a v prosinci 2016 i předseda tobrúckého parlamentu Salech, který přiznal veřejně, že armáda a parlament mají zájem o dodávky ruských zbraní.

Není proto divu, že se Západ začíná obávat toho, že ruské angažmá může v Libyi výhledově dosáhnout podobných úspěchů jako předtím v Sýrii – stát se mezinárodním politickým triumfem Ruska a popřípadě vést i ke zřízení ruské námořní základny v Libyi. 

V každém případě, Rusko se snaží svůj vliv ve Středomoří dále strategicky posílit. Do jaké míry bude Putinův tým úspěšný,  to se ukáže už v bližší budoucnosti, patrně již v průběhu roku 2017.  Oproti dominantním trendům určujícím vývoj v Libyi především v letech 2011 - 2015 již došlo ke zřejmým změnám, které se do značné míry opírají o zvyšující se zapojení Ruska do událostí odehrávajících se v této severoafrické zemi.  

 Konsolidace situace v Libyi za ruského přispění by mohla proběhnout například cestou další podpory generála Haftara, armády a parlamentu sídlícího v Tobrúku, což by vedlo k eliminaci vlivu islamistů obecně v Libyi a speciálně pak v tripoliské vládě, která by následně dokázala najít kompromis a smír s parlamentem. Předpokladem jsou ovšem také ústupky západních zemí, především Spojených států, z  jejich pozic a stanovisek prosazovaných dosud v Libyi, dohodnuté s Ruskem v rámci změn doprovázejících začínající přechod od unipolárního světa k multipolárnímu. V případě Libye bude výsledný stav silně kompromisní, úplné obnovení modelu vnitřního uspořádání a vzájemných vztahů z dob existence Sovětského svazu již není možné.

Většina libyjské společnosti bude navždy vzpomínat na plukovníkovu éru po zkušenosti z posledních let. Proto by tváří takového kompromisu – možná spíše konsenzu – mohl být Kaddáfího syn  Sajf Islam, odsouzený původně k trestu smrti, v dubnu 2016 však omilostněný parlamentem a následně propuštěný i z vězení, který se již nechal slyšet v médiích, že si přeje přispět k usmíření v Libyi. Byl by vhodným představitelem státu minimálně po dobu nějakého přechodného období s mocným Haftarem za zády či v nějakém tandemu, neboť vnitřní zárukou stability bude nakonec armáda, nikoliv nějaká liberální vláda rádoby západního typu, nebo dokonce vláda pod vlivem islamistů. Tuto roli libyjské  armádě ostatně už přisoudili koncem 60. let minulého století právě Muammar Kaddáfí a Chalifa Haftar.

Zruší státy NATO uznání tzv. Republiky Kosovo?

$
0
0

Jan Urbach
3.3.2017  Vaše věc

Předseda Vojenského výboru NATO generál Petr Pavel vyzval Rusko, aby odvolalo uznání suverenity Abcházie a Jižní Osetie. „Vyzýváme Rusko k odvolání uznání samostatnosti těchto regionů a aby vyjádřilo respekt vůči gruzínským hranicím," prohlásil generál po setkání s ministrem obrany Gruzie Levanem Izorijem. 



Obě republiky vyhlásily samostatnost poté, co tehdejší prezident Gruzie Michail Saakašvili v roce 2008 vydal rozkaz k útoku na Jižní Osetii. Operace Čisté pole byla zahájena nočním raketovým útokem na hlavní město Cchinvali a přinesla značné ztráty na lidských životech a majetku. Během následné krátké války s jednotkami mírových sil SNS, které ovšem povětšinou tvořili vojáci Ruska, byla gruzínská agrese odražena.

Následně Jižní Osetie a také v té době již fakticky nezávislá Abcházie vyhlásily nezávislost a Moskva ji uznala.

Bylo tak naplněno varování, že amputace Kosova a Metochie od Srbska za aktivní účasti států NATO vytváří precedent pro jiné podobné případy. Krátkozrakost tehdy prokázal i Karel Schwarzenberg, který se domníval, že precedentem je to, co řekne NATO, nikoli to, co se fakticky stane.

Jestliže generál Pavel dnes vyzývá Rusko, aby odstoupilo od uznání suverenity Abcházie a Jižní Osetie, bylo by třeba takový krok koordinovat se stejným krokem západních zemí vůči Kosovu. Jestliže ovšem o tomto není uvažováno, jestliže NATO a Evropská unie nerespektují hranice Srbska a konečně také příslušnou rezoluci Rady bezpečnosti OSN, bylo by lepší, aby generál Rusko nepoučoval, co má dělat. Hloupost NATO diskredituje.


*) pozn. VD: Poslední věta článku měla znít jinak: "Zločiny NATO zdiskreditovaly."

Na snímku americký generál Wesley Clark, velitel agrese proti Jugoslávii a okupace Kosova a Javierem Solanou, tehdejším generálním tajemníkem NATO, který osobně vydal rozkaz k agresi států NATO proti Jugoslávii.

Chovanci na vnitru už vědí, komu sloužit (XI.)

$
0
0
Václav Umlauf 
3.3.2017 e-republika

Personální zeštíhlení resortu má zelenou, ale naše práce má vysokou společenskou důležitost, proto se nebude měnit rozpočet oddělení. Ministr Chovanec přidal všem represivním složkám a vnitrákům minulý měsíc na platě. Noví vládci dobře ví, koho budou potřebovat v době společenských nepokojů.



Milí soudruzi a soudružko,

vítám vás na pravidelné pracovní poradě našeho týmu. Začal bych nepříjemnou zprávou, ale je nutná. Jak víte z minulé porady, rozloučili jsme se s evropsky nepříliš hodnotným kolegou, který dostatečně neovládal češtinu. Jeho charakteristický styl vyšperkovaný osobitými gramatickými chybami jej okamžitě prozradil na diskuzních fórech nepřátelských webů a to při plnění celkem běžného a jednoduchého zpravodajského zadání. Někteří z vás, jejichž pozice je ohrožena podobným způsobem, využili úniků z toho hnusného webu, který publikoval moje hodnocení pod názvem Chovanci na vnitru udělali čistku. Ohrožení jedinci vyrazili za mými nadřízenými s tím, že mám direktivní až komunistický styl řízení, který se prý nesrovnává s pracovním stylem na obranu evropských hodnot, na který byli předtím zvyklí. Tak pozor. Napadli jste moji minulost, kdy jsem byl pod démonickým vlivem vědeckého marxismu, ale stěžovali jste si u mého známého, který je na tom hodně podobně. To byste museli hodně dlouho běhat po vnitru, abyste našli někoho ze starých harcovníků, který tady nesloužil za komančů.

Takže tyto podrazy za mými zády už víckrát nedělejte, a to z jednoduchého důvodu. Náš mediální prefabrikát o Trumpovi probíraný minule už vzaly noviny a hlavní média v Česku a jedou podle něj. Všichni ví, že je to hlavně moje práce, protože jsem byl známý jako tvrdě pracující marxista. Kdybych byl líný a ideově stejně tupý jako dnešní levice, tak bych skončil u Sorošovy agendy jako vy, a ne na vnitru. A stejně tam skončili všichni prodejní pravičáci, a také je teď za Trumpa skoro všechny vyhodí. Ideologický pisálek je v dnešní době zbytné zboží. Ale já jsem vždy sloužil státu a jsem nestranný státní úředník. Jsem zvyklý pracovat a přemýšlet. A kdo tu chce zůstat, tak by se měl podle toho zařídit. Po poslední zadané práci na mediální prefabrikát ohledně prezidenta Zemana je vás na vyhození zhruba polovina. Schválně jsem vám nedal žádné interpretační linie, abyste si ten elaborát nemohli u někoho koupit. A podle toho to také dopadlo, ale zatím se vyhazovat nebude. S kandidáty na vyhození jsem mluvil osobně, takže to už víte. Stěžovat si nemáte kam.

Nadřízení můj postup schválili, protože zeštíhlení rezortu je požadováno obecně. Proto mám i zásadní souhlas tím, že rozpočet se nebude snižovat a že můžeme platit externisty. Personální zeštíhlení resortu má zelenou, ale naše práce má vysokou společenskou důležitost, proto se nebude měnit rozpočet oddělení. Proto také ministr Chovanec přidal všem represivním složkám a vnitrákům minulý měsíc na platě. Noví vládci dobře ví, koho budou potřebovat v době společenských nepokojů. V nové zatím neoficiální struktuře dynamického a pružného řízení vnitra jsme povýšeni do úrovně analyticko-zpravodajského oddělení, kdy pochopitelně máme vlastní nezávislý rozpočet na interní zpravodajské operace. A to je hlavně moje zásluha, to je vám snad jasné. Pravičáci jsou zatím dost drazí, za ty budu psát sám. Ale oni brzy zkrotnou až zjistí, že je konec s časy starých korporátních ještěrů. Za chvíli je už nikdo nebude potřebovat a raději si koupí mladé a laciné presstituty, kteří také chtějí z něčeho žít a navíc umí bez řeči kapitalisticky makat. Ale levice je už nyní ideově a ekonomicky na huntě a ti za naše prachy jako externisté budou psát už teď. A psát umí, jen je potřeba jim dát správné postoje a směřování. Takže poslední varovaní pro pravičáky i levičáky z našeho vládního týmu. Tady se ideologické vydírání pěstovat nebude, protože u mne vládne tvrdý kapitalismus. Kdyby dnešní pravicoví presstituti a levicoví ideologičtí pitomci žili v 19. století, tak tu dnes vládne feudální otroctví, a ne klasický kapitalismus s dětskou prací ve fabrikách a s postřílenými odboráři. O levici a pravici u mne přestaňte žvanit a raději začněte makat aspoň na úrovni normální úřednice na pracáku nebo na sociálce. Jinak letíte, to je vám doufám jasné.

A teď pro tu chytrou třetinu mužstva, která pochopila, která bije. Položili správný dotaz ohledně naší nikoliv ideové orientace, ale politického zaměření. To je velmi správná otázka. Ideovou orientaci mít nebudeme, stejně jako ji nemá pravicový Sobotka, levicový Babiš a kompletně zmatený Bělobrádek. V korporátním kapitalismu se dělá ideologie podle proměnlivých potřeb vládnoucí elity a ne podle zastaralých ideologických schémat. A jak z historie korporátního fašismu dobře víte, Hitler i Musssolini založili formy národně-socialistických stran, takže byli hezky ve fašistickém a nacistickém politickém středu. Elitou na Západě i na Východě je a bude jedno procento. Protože to je jedno procento z populace, tak musí pomocí trvale vyráběného společenského souhlasu vyrábět masovou konformitu s vládnoucí politikou. Jedno procento tedy vládne jedině skrze koupená média a skrze masovou kulturu, jejíž management pomalu začínáme přebírat, mimo jiné i promyšleným mediálním a mocenským útokem na Kavčí hory.

Takže se ptejme znovu a pořádně. Kde je naše politické místo? No přece tam, kde leží zájem vládnoucí oligarchické třídy, tedy jednoho procenta. To se nyní zmocnilo celého státního aparátu a celkem úspěšně se snaží rozkrást i veřejno-právní instituce a majetek zadlužených obcí. Podívejte se na zbídačelé Řecko. Teď začne prodávat své ostrovy ve Středomoří a přitom hezky umoří důchodce hlady. Za to si kupuje bezcenné dluhové EU-papíry, které někdy příští rok po rozpadu eurozóny budou mít hodnotu záchodového papíru. A za toto svinstvo jsme v ČNB vydali málem jeden bilión mých českých korun. Jedno procento privatizátorů vedených kdysi Klausem už dávno vytvořilo jedno promile vládnoucích vyvolených, většinou bývalých veksláků a nomenklaturních komunistických kádrů a státních agentů StB nebo KGB. A k těmto nových vládcům přibyli agenti nadnárodních korporací, aby si přišli na své i Američané a EU. Tyto korporace si už před lety koupily ty či ony veksláky a nomenklaturní partajní kádry, kteří pro ně zprivatizovali banky a zbytek majetku, které nestačila rozkrást Klausova parta hic pod bahamským Koženým. Starého marxistického psa novým kouskům nenaučíš. Kdo si zvykl žít na úkor druhých, ten bude dělat parazita celý život. Tak se ptejme znovu. Jaký je zájem jednoho procenta vlastnícího stát vzhledem k politickému systému? Protože jsme nestranní státní úředníci, tento zájem bude nutně i naším zájmem.

To je jednoduché a je vidět, jak je současná levicová kavárna hloupá a líná, protože nečtou Pikettyho Kapitál v 21. století. Tady je každý zvyklý žvanit podle internetu a opisovat nesmysly od jednoho sorošovce ke druhému. Jako ta polovina zaměstnanců, která je v našem oddělení na vyhození. Ale kdo se v českém (prosím, česky je to!) vydání dočte až do poslední třetiny těch 600 stran, ten zjistí zajímavé věci. Piketty je levičák, kterému vadí, že jedno procento v dějinách vždy rozkradlo všechno. A jako brilantní ekonom a analytik jasně vidí, že hospodářský růst po staletí byl nula a normální dobré časy jsou 1-2 % růstu ročně. Jenže rentiéři, kteří mají kapitál a investují ho, tak ti vydělávají minimálně 3 % a většinou kolem 5 % investovaného zisku ročně. Takže vládnoucí klice se zásadně vyplatí, když společnost bude dlouhodobě stagnovat.

Důvody pro udržování stagnace, nízké životní úrovně a pomalého technologického růstu jsou dva a oba stejně zásadní. Při hospodářském růstu by vytvořené bohatství šlo hlavně těm, kteří ho tvoří, a to je většinou vzdělaná střední vrstva, která investovala do rozvoje průmyslu a technologií. Tato zbídačelá střední vrstva českých kádrů dnes naštěstí pracuje jako otroci pro korporátky, protože si odvykli podnikat. Takže jejich práce jde do korporátního šuplíku, a to je jen dobře. Konjunktura není žádoucí, protože ti schopní by pak chtěli míchat kartami jednoho procenta korporátních plutokratů. A když růst není, tak jsou všichni stejně spokojení žebráci a my tomu říkáme demokracie. Naopak málem exponenciálně roste majetek těch, kteří ho už mají, protože ti investují s návratností 3-5 %. Těm se zvětšuje majetek málem závratnou rychlostí, protože celá společnost má nulový růst a stagnuje.

Takže jedno procento nyní stejně jako na konci 19. století ovládá asi 50 % majetku společnosti. A z tohoto jednoho procenta má navíc jedno promile dalších 50 % z toho celkového majetku společnosti. Tisícina oligarchických plutokratů tedy ovládá celou společnost a musí to dělat tak, aby byli všichni demokraticky spokojeni. Takže jako bývalý marxista jasně vidím, kde je vládnoucí zájem a komu bude naše oddělení sloužit. My budeme budovat korporátní kapitalismus a budeme sloužit těm, kteří se rozhodli vést tento stát jako svou firmu. A prezident Zeman svým projevem ohledně národních parků jasně ukázal, že oligarchy a tuneláře z Hluboké má politicky stejně rád jako já a jde jim stejně ochotně na ruku. O stokrát prodaných a koupených politických partajích v Česku nemá cenu mluvit, to je politický póvl na prodej.

Takže hospodářská stagnace znamená rychlý růst majetku jednoho procenta. Tím u nás konečně vznikne třída bohatých a nepracujících rentiérů, kteří budou žít pouze z nakradeného a zděděného majetku. A nyní tento prakticky nezdaněný majetek předávají svým dětem, po Klausem zařízených amnestiích a nyní i po promlčecí lhůtě na privatizační zlodějny. Proto je třeba naši práci a proto jsme nyní dostali přidáno na platech. Ministr Chovanec dobře ví, že v této choulostivé době přechodu z vyzvoněné demokracie na korporátní kapitalismus rentiérů je třeba ve společnosti zajistit zásadní klid a pořádek.

Pak rentiéři budou vesele žít na zámku jako za časů Boženy Němcové. A v podzámčí zařídí rozkradení Česka se zastaralými montovnami, minimální mzdou a samými žebráky. Pak je jasné, že ve vykradeném státě bude závratně bohatnout jen a pouze rentiérská třída. A ta bude potřebovat naši pomoc, aby jsme je vyráběním společenského souhlasu udrželi skrze tzv. "demokratické volby" u moci. Tito lidé budou nejspíš bydlet někde v Elyseu na oběžné dráze, jak je o tom ten nový americký film. Ale někdo za ně bude muset tady dole na Zemi manipulovat veřejným míněním, protože je třeba udržet v chodu jejich zájem a tím i státní zájem. Tito noví vnitráčtí pracovníci musí být chytří, pracovití a budou za to také perfektně placeni na úrovni manažerů korporací, kteří spravují majetek jednoho procenta a nyní už jen toho jednoho promile. A je celkem jedno, jestli tito manažeři firem a mediálních společností budou řídit stát nebo firmu, to už dávno bude jedno a totéž.

Takže pánové a dámo, to je má odpověď, kterou jako bývalý marxista dokládám analýzou z politické ekonomie, jak se na levicového intelektuála nové doby sluší a patří. A ti líní a tupí pravičáci v mém oddělení by si měli uvědomit, že tím chci a také budu zásadně sloužit korporátnímu kapitalismu Sobotky, Chovance, Bělobrádka a pochopitelně i Babiše. A zároveň musíme být dost chytří na to, aby z toho nevznikl čistý korporátní fašismus. V tomto bodě musíme vždy chránit zájem státu, protože jsme nestranní státní úředníci. Proto musíme pomáhat ve správné chvíli ke korytu ideologické levici a pravici a tak podporovat zdání nové demokracie. Třetí světovou válku by už asi nikdo vyhrál.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!


Související články:

Systém Clinton na diskreditaci Trumpa

$
0
0
Thierry Meyssan  
3. 3. 2017   
V listopadu 2016 byl vytvořen široký agitační a propagační systém, jehož cílem je ničit reputaci a autoritu prezidenta Trumpa od prvního okamžiku, kdy tento vstoupí do Bílého domu. Poprvé tak došlo k tomu, že proti prezidentovi USA byla i s využitím vědy a s velkým finančním krytím takováto kampaň zorganizována.


Je vedená sponzory Baracka Obamy a Hillary Clintonové a v současnosti se už nachází v plném běhu. Po protestním pochodu žen 22. ledna je na 22. dubna naplánován – a to nejen v USA, ale v celém západním světě – protestní pochod za vědu. Má ukázat, že Donald Trump je nejen misogyn, čili nepřítel žen, ale také nepřítel vědy.

Skutečnost, že je Trump někdejším organizátorem soutěže Miss Universe a jeho třetí manželkou je modelka, má být důkazem skutečnosti, že ženami všeobecně pohrdá. A fakt, že má výhrady k roli, kterou hrál Barack Obama při vytvoření povětrnostní burzy v Chicagu, nebo že odmítá teorii, podle níž současné klimatické změny souvisí se zvýšeným únikem uhlíku do atmosféry, mají být důkazem, že nerozumí ničemu nejen v tajemném hájemství žen, ale ani v oblasti vědy.

Aby americkou veřejnost přesvědčili o prezidentově duševní nedostatečnosti – vždyť je to člověk, který věří možnosti uzavřít mír se svými nepřáteli a chce s nimi spolupracovat k nastolení celosvětové hospodářské prosperity – byl do akce proti prezidentovi zapojen David Brock, jeden z nejznámějších specialistů na agitaci a propagandu. A právě ten důmyslný systém na Trumpovu diskreditaci vypracoval.

Ještě v době, kdy sloužil republikánům, rozjel Brock kampaň proti prezidentu Clintonovi, která vyústila v aféru Whitewater i v aféru s Monikou Lewinskou. Pak změnil barvu a dnes slouží Hillary Clintonové, pro níž zorganizoval nejen demolici kandidatury Mitta Romneyho, ale v prvních kolech primárek řídil i útoky na Bernieho Sanderse dalšího tehdejšího soupeře Hillary. The National Review označil Brocka za pravicového vraha, který se stal i vrahem levicovým.

Je důležité si uvědomit, že obě předcházející kampaně za zbavení úřadu tehdejších prezidentů (Nixon a Clinton), byly uvedeny do pohybu nikoliv ve prospěch demokracie, ale ve prospěch hlubokého státu. Tak např. Watergate řidil jistý „Deep Throat“, který se po 33 letech prokázal být Markem Feltem, asistentem J. Edgara Hoovera, ředitele FBI. A pokud jde o aféru se slečnou Lewinskou, nešlo o nic jiného než o způsob, jak přinutit Billa Clintona dát svůj souhlas s válkou proti Jugoslávii.

Současná kampaň proti Trumpovi je v utajení organizována čtyřmi korporacemi:

Media Matters má za úkol sbírat a archivovat všechny Trumpovy omyly a chybné kroky.

American Bridge 21st Century Shromáždil už videové záznamy Donalda Trumpa, jejichž přehrání trvá 2 000 hodin, a shromažďuje další. Má též videové záznamy všech členů Trumpova kabinetu, jejichž přehrání by zabralo 18 000 hodin. Má k dispozici sofistikované technologické vybavení (údajně nikoliv ještě v plně použitelném stavu), které umožní vyhledávat rozpory mezi staršími vyhlášeními těchto Trumpových ministrů a jejich postoji současnými. Celý tento program má být rozšířen na sledování 1 200 spolupracovníků nového prezidenta.

Citizens for Responsibility and Ethics in Washington — CREW je firmou vysoce postavených právníků, zaúkolovanou sledováním všeho, z čeho by se dal v Trumpově administrativě vytvořit skandál.

Shareblue je elektronická společnost, která už propojila 162 milionů uživatelů internetu v USA. Jejím úkolem je rozšiřovat mezi Američany předem daná témata, jako jsou např.:
Trump je autoritativní a navíc i zloděj
Trump je pod vlivem V. Putina
Trump je slabá a nervově narušená osobnost s manio-depresívními znaky
Trump nebyl zvolen většinou amerických občanů a je proto nelegitimní
Trumpův viceprezident je fašista
Trump je multimiliardář, který bude vždy v konfliktu mezi svými zájmy osobními a zájmy státu atd.

Shareblue bude mimo toho vyrábět i protitrumpovské bulletiny a 30 vteřinová videa a bude spolupracovat se společnostmi, které se výrobou dokumentárních videí profesionálně zabývají. Jde o The American Independent a Benchman Politics.

Celý tento protitrumpovský systém, který byl vytvořen v tzv. přechodném období před příchodem Trumpa do Bílého domu, zaměstnává už dnes 300 specialistů, k nimž je nutno připočítat početné pracovníky dobrovolné. Původní roční rozpočet organizace vykalkulovaný na 35 milionů dolarů, byl zvýšen na rovných sto milionů dolarů.

Zničit image a autoritu prezidenta USA ještě předtím, než bude mít čas cokoliv provést, může ovšem přinést vážné důsledky. Tento typ masové manipulační techniky nebyl totiž nikdy dříve v západním světě proti hlavě státu použit, a neví se tudiž, v co může vyústit.

V současnosti je však už plně funkční a zapojen. Žádný politický vůdce na světě se ještě neodvážil zvolení Trumpa prezidentem oslavit či přivítat. S jedinými výjimkami Vladimíra Putina a Mahmúda Ahmadínežáda.

Z článku autora zveřejněném na jeho serveru Voltairenetvybral a přeložil Lubomír Man.

Thierry Meyssan: Systém Clinton na diskreditaci Trumpa

$
0
0

Thierry Meyssan
3. 3. 2017
Tento článek je varující: V listopadu 2016 byl vytvořen široký agitační a propagační systém, jehož cílem je ničit reputaci a autoritu prezidenta Trumpa od prvního okamžiku, kdy tento vstoupí do Bílého domu. Poprvé tak došlo k tomu, že proti prezidentovi USA byla i s využitím vědy a s velkým finančním krytím takováto kampaň zorganizována. Je vedená sponzory Baracka Obamy a Hillary Clintonové a v současnosti se už nachází v plném běhu.


Po protestním pochodu žen 22. ledna je na 22. dubna naplánován – a to nejen v USA, ale v celém západním světě – protestní pochod za vědu. Má ukázat, že Donald Trump je nejen mysogin, čili nepřítel žen, ale také nepřítel vědy.

Skutečnost, že je Trump někdejším organizátorem soutěže Miss Universe, a jeho třetí manželkou je modelka, má být důkazem skutečnosti, že ženami všeobecně pohrdá. A fakt, že má výhrady k roli, kterou hrál Barack Obama při vytvoření povětrnostní burzy v Chicagu, či že odmítá teorii, podle níž současné klimatické změny souvisí se zvýšeným únikem uhlíku do atmosféry, mají být důkazem, že nerozumí ničemu nejen v tajemném hájemství žen, ale i v oblasti vědy.

Aby americkou veřejnost přesvědčili o prezidentově duševní nedostatečnosti – vždyť je to člověk, který věří možnosti uzavřít mír se svými nepřáteli a chce s nimi spolupracovat k nastolení celosvětové hospodářské prosperity – byl do akce proti prezidentovi zapojen David |Brock, jeden z nejznámějších specialistů na agitaci a propagandu. A právě ten důmyslný systém na Trumpovu diskreditaci vypracoval.

Ještě v době, kdy sloužil republikánům, rozjel Brock kampaň proti prezidentu Clintonovi, která vyústila v aféru Whitewater i v aféru s Monikou Lewinskou. Pak změnil barvu a dnes slouží Hillary Clintonové, pro níž zorganizoval nejen demolici kandidatury Mitta Romneyho, ale v prvních kolech primárek řídil i útoky na dalšího tehdejšího Hillaryina soupeře Bernie Sanderse. The National Review označil Brocka za pravicového vraha, který se stal i vrahem levicovým.

Je důležité si uvědomit, že obě předcházející kampaně za zbavení úřadu tehdejších prezidentů (Nixon a Clinton), byly uvedeny do pohybu nikoliv ve prospěch demokracie, ale ve prospěch hlubokého státu. Tak např. Watergate řidil jistý „hluboký chřtán“, který se po 33 letech prokázal být Markem Feltem, asistentem J. Edgara Hoovera, ředitele FBI. A pokud jde o aféru se slečnou Lewinskou, nešlo o nic jiného než o způsob, jak přinutit Billa Clintona dát svůj souhlas s válkou proti Jugoslávii.

Současná kampaň proti Trumpovi je v utajení organizována čtyřmi korporacemi:

* MEDIA MATTERS (záležitosti médií). Má za úkol sbírat a archivovat všechny Trumpovy omyly a chybné kroky.
* AMERICAN BRIDGE 21. CENTURY (americký most do 21. století). Shromáždil už videové záznamy Donalda Trumpa, jejichž přehrání trvá 2 000 hodin, a shromažďuje další. Má též videové záznamy všech členů Trumpova kabinetu, jejichž přehrání by zabralo 18 000 hodin. Má k dispozici sofistikované technologické vybavení (údajně nikoliv ještě v plně použitelném stavu), které umožní vyhledávat rozpory mezi staršími vyhlášeními těchto Trumpových ministrů a jejich postoji současnými. Celý tento program má být rozšířen na sledování 1 200 splupracovníků nového prezidenta.
* OBČANÉ ZA ODPOVĚDNOST A PRÁVO VE WASHINGTONU je firmou vysoce postavených právníků, zaúkolovanou sledováním všeho, z čeho by se dal v Trumpově administrativě vytvořit skandál.
* SHAREBLUE je lektronická společnost, která už propojila 162 milionů uživatelů internetu v USA. Jejím úkolem je rozšiřovat mezi Američany předem daná témata, jako jsou např.:

  • Trump je autoritativní a navíc i zloděj
  • Trump je pod vlivem V. Putina
  • Trump je slabá a nervově narušená osobnost s manio-depresívními znaky
  • Trump nebyl zvolen většinou amerických občanů a je proto nelegitimní
  • Trumpův viceprezident je fašista
  • Trump je multimiliardář, který bude vždy v konfliktu mezi svými zájmy osobními a zájmy státu

atd. atd.

Shareblue bude mimo toho vyrábě i protitrumpovské bulletiny a 30 vteřinová videa a bude spolupracovat se společnostmi, které se výrobou dokumentárních videí profesionálně zabývají. Jde o The American Independent a Benchman Politics.

Celý tento protitrumpovský systém, který byl vytvořen v tzv. přechodném období před příchodem Trumpa do Bílého domu, zaměstnává už dnes 300 specialistů, k nimž je nutno připočítat početné pracovníky dobrovolné. Původní roční rozpočet organizace vykalkulovaný na 35 milionů dolarů, byl zvýšen na rovných sto milionů dolarů.

Zničit image a autoritu prezidenta USA ještě předtím, než bude mít čas cokoliv provést, může ovšem přinést vážné důsledky. Tento typ masové manipulační techniky nebyl totiž nikdy dříve v západním světě proti hlavě státu použit, a neví se tudiž, v co může vyústit.

V současnosti je však už plně funkční a zapojen. Žádný politický vůdce na světě se ještě neodvážil zvolení Trumpa prezidentem oslavit či přivítat. S jedinými výjimkami Vladimíra Putina a Mahmuda Ahmadinežáda.

Z článku autora, zveřejněném na jeho serveru Voltair Network a převzatém do webu P.C.Robertse, vybral a přeložil Lubomír Man.

USA doporučují, aby Pobaltí na přechodnou dobu "zklidnilo" Rusy

$
0
0

Jevgenij Osipov
3. 3. 2017     zdroj
A musí to udělat ne proto, že rusky mluvící jsou "také lidé".
Velký rozruch vyvolala v médiích publikace studie "Hybridní válka v Pobaltí: hrozby a potenciální odpovědi", kterou zpracovalo centrum RAND pro americkou armádu. Dokument hlavně uvádí, že v zájmu posílení odolnosti vůči "hybridním útokům" a "ruské propagandě" mají Lotyšsko a Estonsko rozšířit politická práva rusky mluvících, zejména v záležitostech, které se týkají občanství a oficiálního uznání ruského jazyka:


"Rozsáhlejší uznání ruského jazyka, zvýšené financování vzdělání v ruském jazyce a občanství migrantů sovětské éry by výrazně snížilo vliv Moskvy a rozložilo tvrzení, že rusky mluvící v Pobaltí nejsou vítáni", uvádí studie.

Američtí experti se také obávají, že bez efektivního poselství ze strany NATO mohou rusky mluvící menšiny v pobaltských státech uvěřit poselství Kremlu ohledně plánů aliance v těchto republikách. A aby se tomu zabránilo, je potřeba urychleně vytvářet "správná" média v ruštině a předběžně prostudovat, jaké sociálně-ekonomické a politické obavy konkrétně vládnout v rusky mluvícím prostředí.

V zásadě se jedná o studii, která není ničím významná, je plná poselství, přiživujících protiruské fobie. Asi jediný rozdíl od obdobných dokumentů, vypracovaných v různých "analytických" centrech USA, spočívá v náhlém projevu dojemné "péče" o práva Rusů. To nemohlo nevyvolat u některých lotyšských expertů záchvat "trampofobie" a podezření z vměšování se všudypřítomných "ruských hackerů".

Například u jednoho známého nacionálně orientovaného novináře Otto Ozolse vyvolala některá místa ve zprávě pocit, že původní studie byla napsána na ministerstvu zahraničí RF. A opravdu, nemohli přece vysoce kvalifikovaní američtí experti dát vlastnoručně na papír takový nesmysl, že prý proruské organizace v Pobaltí "převážně bojovaly za právo používat rodný jazyk a zabývaly se protifašistickou rétorikou".

V rusky mluvícím prostředí se přece našli ti, kteří se naopak stihli zaradovat blahodárnému vlivu "životodárného Trumpa", který nutil "převlékat kabát" všechny, kteří jsou proti dlouho očekávanému a nevyhnutelnému "restartu".

Chci uklidnit ty, kteří mají obavy o zachování národní dominance a rozladit ty, kteří zachytili "vítr změn" - nic nového se nestalo, a výbuch emocí a rozruch kolem studie je pouze výsledek nepozornosti. Za prvé, Trump s tím nemá absolutně nic společného už jen proto, že studie byla zpracována v roce 2015. A prováděla ji soucitná organizace na ochranu lidských práv, která se stará o osud ohrožených kmenů v Jižní Americe, nebo o práva zvířat, a struktura, otevřeně působící v zájmu národní bezpečnosti USA a za peníze státu. A za druhé, co se týká otázky rozšíření práv rusky mluvících obyvatel, je obtížné si představit ještě cyničtější postoj k této problematice ze strany našich "západních partnerů". V dokumentu je černé na bílém uvedeno, že všichni Rusové v Lotyšsku a Estonsku jsou potenciální nepřátelé a aby se alespoň nějak snížilo riziko, je nutné je uklidnit, dočasně a částečně jim dát to, co jim bylo bezohledně odebráno před 25 lety. A zároveň prostřednictvím speciálně vytvořených "správných" médií zcela zbrousit všechna existující témata k protestům.

Závěr je jednoduchý: je nutné to udělat ne proto, že rusky mluvící v Pobaltí "jsou také lidé", ale proto, že jsou nebezpeční a je nutné je proměnit v loajální masu, kdy se dokonce "proruské organizace" přestanou "zabývat protifašistickou rétorikou".

Andrej Babiš: NATO musíme zmeniť z obranného na útočný pakt

$
0
0
Útočné NATO proti Rusku? Sorry jako!
Samuel Gdovin
3.3.2017   Hlavné správy
Český minister financií slovenského pôvodu Andrej Babiš vyhlásil, že vojenská organizácia NATO by sa mala zmeniť z obranného na útočný pakt. Za nepriateľov považuje okrem Ruska aj ISIS, či terorizmus. Podľa tohto predsedu hnutia ANO by sme taktiež mali zaútočiť na prázdne lode v Stredozemnom mori, ktoré sa plavia po imigrantov.

Andrej Babiš sa v rozhovore pre portál Euractiv venoval viacerým témam. Vxúvode prišla otázka ohľadne spolupráce krajín V4. Podľa Babiša ak sa na niečom zhodneme, mali by sme v Európe postupovať spoločne. Babiš však tvrdí, že príliš veľa spoločných názorov nemáme.

“Úprimne si myslím, že vzhľadom na súťaž v rámci V4 nedokážeme vytvoriť jednotnú platformu. Je úplne prirodzené súhlasiť s Poliakmi, ale aj Holanďanmi axNemcami, ak je to vo vašom záujme.”

Babiš si myslí, že niektorí lídri krajín V4 majú slabú pozíciu a Západ ich neberie vážne:

“A potom, akú váhu má v Únii vlastne názor Jaroslawa Kaczyńského? Myslím, že slabú. Tak isto je to s Viktorom Orbánom. V súčasnosti teda otázka stojí takto: Skutočne chceme spolupracovať s niekým, kto v EÚ nemá poriadnu pozíciu? ”

Následne prišla téma imigračnej krízy. Podľa Babiša v tomto majú výnimočne krajiny V4 spoločný názor. Miliardár tvrdí, že imigrantom dosť pomáhame finančne, prijímať ich na české územie však odmieta:

“Nemôžete predsa súhlasiť s počtom, ktorý nedokážete zvládnuť. Môžeme ukázať príkladnú solidaritu, no pozrite sa na Nemecko alebo Švédsko. Čo sa tam dnes deje s migrantmi? Situácia je ozaj vážna. Máme tam tisíce nezaregistrovaných ľudí, ktorí ohrozujú našich občanov. Ak by ste situáciu mali pod kontrolou, je to iná reč. Keď návratová politika nefunguje, nemôžete sa rozhodnúť pre kvóty.”

Babiš si tiež myslí, že s imigrantmi by nám mala pomôcť vojenská organizácia NATO. Následne tento minister vyslovil nečakaný názor. NATO by sa malo zmeniť na útočný pakt. Za nepriateľov považuje Rusko, Islamský štát a terorizmus:

“NATO potrebujeme zmeniť z obranného na útočný pakt. Máme totiž nepriateľov. Nehovorím len o Rusku. Je tu ISIS, terorizmus a podobne. V auguste 2015 som povedal: „Načo tu vlastne máme NATO?“ Prečo kupujeme bojové lietadlá a potom s nimi trénujme v Írsku. Mali by sme ich poslať do Stredozemného mora a zaútočiť na prázdne lode, ktoré sa pre tých zúfalých ľudí plavia, ešte pred tým, než zaplatia. Čo v súčasnosti podnikáme proti prevádzačom? Nič,” povedal Babiš.

Národy začínají dýchat: Multi-svět jde proti Novému světovému řádu. Ostudné dědictví "humanitárního" bombardování. Probudí se na kost ohlodaná země? Velké Srbsko není jen iluzí

$
0
0

Alexandr Dugin
3.3.2017  Katehonpřeklad Radim Lhoták

Alexandr Dugin přináší svůj úhel pohledu na možnost vzkříšení přizabitého Balkánu v kontextu současných změn, které míří spíše k obnovení multipolárního uspořádání, jež je noční můrou budovatelů Nového světového řádu.


Na Balkáně se v lednu rozhořel skandál v souvislosti s nedávnými prohlášeními prezidenta Republiky srbské Milorada Dodika. Ten řekl, že vytvoření Velkého Srbska je cesta ven ze slepé uličky. Do níž se dostalo srbské obyvatelstvo Bosny a Hercegoviny, stejně jako odtržené Černé Hory, jejíž kriminální vláda vytrvale usiluje - proti vůli absolutní většiny Černohorců - o vstup do NATO. A to právě v době, kdy se Evropská unie a NATO zmítají v krizi a hrozí jim rozpad.

Dodik je zkušený politik dobře chápající tržní konjunkturu a zdaleka to není žádný radikál. Je ovšem srbský vlastenec a nikdy to neskrýval. S velkými obtížemi a ve složité situaci zachránil Republiku srbskou (původní název zní „Republika Srpska“, nezaměňovat za Srbsko – srbsky „Srbija“ – pozn. překl.). Posílil její suverenitu v rámci bosenské federace a zaštítil zájmy a identitu Srbů v ní.

Ale v politice byl vždy realista jasně rozlišující, co je již možné a na co je ještě příliš brzy. A tento korektní a věcný politik najednou mluví o Velkém Srbsku jako o alternativě k nevelké Bosně, v níž Srbové s jejich národním uvědoměním prostě nemají místo. S čím to souvisí?

Zdá se, že i na Balkáně začíná působit vliv Trumpvy kontrarevoluce.

Ohlodáni na kost


Postupně se ukazuje, že unipolarita (ovládání světa z jediného centra, z USA, pozn. překl.) je u konce. Stejně jako ujetá a nestoudná kritika prezidenta Trumpa ze strany globalistů, kteří mizí z amerického establishmentu současně se slzami loučení nebezpečného neumětela Obamy. Není proto vyloučeno, že začíná budování multipolárního světa. A je třeba mnoho věcí udělat znovu a jinak.

Jugoslávii na kost rozervali a Srby ponížili, rozehnali, utlačili a srazili na kolena ve zcela odlišných podmínkách – v 90. letech a částečně na počátku 21. století, kdy byli globalisté a zastánci unipolárního Nového světového řádu naopak na koni. Západ posiloval svoji hegemonii jako celek. USA vládly všem a Evropská unie jim otrocky a servilně sloužila. Také Rusko bylo slabé a zpočátku se samo rozpadalo za éry liberálů a Jelcina, kteří ostudně zradili srbské spojence. Ale Rusko bylo nuceno hrát podle pravidel globalistů a pokud se jim odvážilo postavit v přímé konfrontaci, tak jen v případě nejnaléhavějších otázek.

V takových podmínkách se utvářela současná situace. Všem národům bývalé Jugoslávie byla dána možnost se oddělit či spojit. Všem - jen ne Srbům. Ze Srbů udělali obětní beránky. Roztrhali je a rozptýlili do několika států. Mstili se jim. Ale byl to symbolický trest: všem bylo totiž jasné, že ponižováním Srbů vyhrožovali Rusku, aby pochopilo, co ho také čeká, pokud se vzepře a přestane podléhat vlastní nemohoucnosti.

Nový svět?

Ale v jistém okamžiku se něco zásadního změnilo. Změnilo se samotné Rusko. Putin se postavil na stranu hrdé suverenity. A hned byly Cchinvali (hlavní město Jižní Osetie – pozn. překl.) a Krym naše, a následovalo Novorusko. A neporazitelný globalistický Nový světový řád zakolísal, protože náhle nebyl schopen Rusko zlomit. Trumpovo vítězství je průvodní příznak zlomu.

Nyní začínáme žít v jiném světě. Postglobálním. Teď už není globalizace před námi, ale za námi. Totéž postihlo komunismus v SSSR. Samotní komunisté si mysleli, že socialismus je lineární pohyb vpřed, ale čas ukázal, že je přinejmenším cyklický. A řeč o Velkém Srbsku z úst politika tak uvážlivého a zásadového ve svých slovech i činech, jakým je prezident Republiky srbské Milorad Dodik, znamená signál. Signál, že všichni Srbové by se měli začít probouzet. Je čas.

Velké Srbsko by mělo být vytvořeno a bude vytvořeno. Chorvaté z Hercegoviny mohou být také sjednoceni s Chorvatskem, pokud si to přejí. A pokud nebudou chtít, je to jejich volba. Neexistuje žádný důvod, proč by Srbové měli žít v různých státech. Všechny srbské menšiny budou vzaty pod ochranu Velkého Srbska. Koneckonců Srbové – to je Říše a ne nějaký malicherný nacionalistický stát. Za tuto svoji pravoslavnou imperiální misi Srbové také pykají.

Čas na úklid

Problémem ovšem není jen vnější tlak – za současných okolností by mohl být zanedbán. Pokud se bude jednat korektně a zákonně, aby se zabránilo provokacím, vše může být provedeno mírumilovně. Ale pro daný účel musí Srbsko, jako takové, dát přednost autentickým srbským postojům a nikoliv globalistům.

Srbský národ je má i bez toho. Brzy budou prezidentské volby a nejvíce pravděpodobný kandidát na výhru je současný prezident Srbska Tomislav Nikolic. Docela vhodný adept pro vybudování Velkého Srbska.

A v Černé Hoře, kde zatím vše ovládají zrádci směřující svou malou zemi do NATO, to také nemůže pokračovat věčně: před námi je srbské jaro – jaro pro srbskou zemi. Lhůtu na manipulace globalistů pomocí barevných revolucí Srbsko vyčerpalo. Ale Velké Srbsko by se ze sloganu mohlo změnit v projekt, v ideologii, v teorii.

Nezbytné je také přehodnotit osud Kosova a vztahy s různými evropskými zeměmi. Nnutné je vzít v úvahu hrozící kolaps Evropské unie, a také to, jak se budou vyvíjet kontakty s ostatními balkánskými zeměmi. Rusko bylo vždy na Balkánu aktivní. Ne, opravuji, vždycky ne, ale vždy, když bylo silné. Jako je teď. Proto srbské „jaro pro Říši“ není dílem pouze bratrů Srbů, ale také Rusů.

- - -

Olympijští vítězové Ludmila Bělousovová a Oleg Protopopov v letech 1964 a 1968 v tancich na ledě získali olympijské zlato. Podívejte se na záznam tanečníků ve 3 minutovém programu , kdy Bělousovové je 79 a Protopopovi 83... Neuvěřitelné!

$
0
0
Blanka Langerová
3.3. 2017 sportovní zážitek na sobotu

Když měli "studenti z Leningradu" tak přes 30 - říkalo se, že je budou muset zastřelit, jinak nepřestanou. Byla to pravdivá vize.Video je z roku 2015, kdy vystoupili před americkým publikem v rámci každoroční show,,Večer s vítězi".




Olympijské zlato získali v roce 1964 a v Grenoblu 1968



Zbyněk Fiala: Chudí jsme skoro všichni

$
0
0

Zbyněk Fiala
27.2.2017 Vaše věc

Progresívní zdanění asi nebude tak špatný nápad, když se proti němu zvedá takový odpor v horních patrech. Nejlepší je argument- nic neměnit, všechno je v pořádku, protože máme málo chudých. Málo? Zdá se, že chudí v naší zemi nejsou jen ti, kdo nám všem vysvětlují, že chudí nejsme ani my ostatní.


Ó, jak hluboko jsem klesla, musí vzdychat Česká republika, když obnova progresívního zdanění přerůstá v jedno z hlavních volebních témat. Nejde snad o to, že by téma bylo ponižující. Je však trapné, když se tu musí s takovým nasazením prosazovat něco, co je banální součástí daňových systémů všech vyspělých zemí. Obzvláštním kouskem demagogie je pak tvrzení, že český daňový systém není asociální, neboť míra ohrožení chudobou je nejnižší z EU. Tak alespoň vyzněla anketa, kterou podnikly Novinky.cz.

Vzduje tedy také bitva o chudobu. Nebylo by lepší, kdyby se před volbami probíraly raději strategie, nějaký velký obraz, ve kterém se rýsuje budoucnost země? Svět se hrozně rychle mění. Jak si poradíme s trendy, jako je nástup umělé inteligence, decentralizace, rozklad stávajícího globalizačního rámce? Jenže na každém kroku do této budoucnosti se budeme přerážet o chudobu, kterou nikdo nechce vidět.

První údaj, který napoví, jaký je český vztah k sociální rovnosti, nabízí nahlédnutí do tabulek minimálních mezd. V čerstvé populární ročence Evropského statistického úřadu najdeme porovnání minimálních mezd se mzdami průměrnými. ČR byla roku 2014 v tomto srovnání v EU spolehlivě poslední. V Nizozemí nebo Belgii jsou minimální mzdy podstatně blíže průměru – my jsme nad 30 procenty, oni vysoko nad 40 procenty.

Lze to tlumočit tak, že česká ekonomická nadtřída (vlastníci, manažeři, úředníci, analytici, poslanci, všichni ti, kdo mají v této věci rozhodující slovo) je nejméně solidární z celé EU. To je také docela dobré měřítko míry asociálnosti v naší zemi. Už to je důvod, aby stát, jako obránce slabší smluvní strany, rozhodně zasáhl: dole přidával (zvyšoval minimální mzdu) a nahoře ubíral (zvyšoval progresivitu daní a její solidární příspěvek do redistributivního systému rozpočtů).

Bídologie, jak bych nazval vědu o chudobě, má dnes dokonalé nástroje, jak ohrožení chudobou vyjádřit, aniž by polekala tím, že se v tom někdo vyzná. V evropských tabulkách, porovnávajících podíl osob ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením, jsou zařazeny osoby, jejichž upravený disponibilní příjem je pod 60 procenty střední hodnoty v zemi (polovina obyvatel má víc, polovina míň). Obvykle uváděný údaj, že chudobou nebo sociálním vyloučením tak bylo v roce 2015 v České republice ohroženo 14,0 procenta osob, je oblíbeným způsobem, jak uchlácholit veřejnost.

Život ale není statistika. Za prvé jde o průměrné číslo, které analytici z centra pociťují přes poměry v Praze, kde je jen 10,6 procenta osob ohrožených chudobou (ve Středních Čechách dokonce jen 10,0 procent). Za druhé jde o výpočet, který se opírá o poměry v domácnosti, takže příjmy jednotlivce jsou v tom hodně nadsazeny. A nakonec je třeba uvážit, že v mezinárodním srovnání se zamotáme i do samotného základu, neboť takové statistiky se nepočítají v pevných korunách nebo v euro, ale v pohyblivém indikátoru parity kupní síly, závislém na domácí cenové hladině. Ten vykazuje české příjmy ve srovnání se zahraničím zhruba dvakrát větší, než by se jevily, kdybychom porovnávali skutečné příjmy podle kurzu ve směnárnách.

Podívejme se tedy na těch průměrných 14 procent podrobněji. Ošidnost průměrných příjmů je známá. Praha je plná bankéřů, manažerů, rentiérů a vyšších úředníků, Střední Čechy zase zdobí vedle automobilek také sídelní kaše zlatých klecí, kam přesouvají své rodiny milionáři, aby od nich měli pokoj, aspoň když sedí ráno a večer hodiny v autě. Tam se žije nad průměrné poměry.

Jinde v republice je to slabší. Evropské statistiky nepočítají s kraji, dělí Česko jen do sedmi regionů (NUTS 2), které jsou tedy větší. V Moravskoslezském regionu na vás vybafne chudoba hrozící pětině populace (21,7 procenta), podobně je tomu v regionu Severozápad (21,7). Neliší se tak třeba od regionů Španělska, země, která patří k nejtvrději postiženým finanční krizí. Ale sousední Poláci jsou na tom ještě hůř.

Řekli jsme dále, že se posuzuje příjem na člena domácnosti. V pozadí je celkem logická úvaha, že když se vaří pro tři, vyjde to levněji, než když se vaří třikrát pro jednoho. V domácnosti si tak žijeme, jako bychom měli příjem o něco vyšší. Statistika pak pracuje s tímto vyšším, přepočteným číslem.

Vedle toho lze bídu vyjádřit i jinak. Existují indikátory hmotné nouze, kdy mají lidé problémy s placením nájmu, trpí energetickou chudobou, neustojí menší nečekaný výdaj, nemohou si dopřát masitou stravu ani každý druhý den, i týden dovolené mimo domov je pro ně drahý nebo se musí obejit bez pračky, barevné televize nebo telefonu. Nemusí to být hned všechno najednou, ale pokud má někdo problém se čtyřmi z uvedených devíti položek, padá pod čáru. Pokud tedy jsou v Česku velké regiony, kde má pětina obyvatel tak zásadní existenční problémy, nelze nad tím mávnout rukou.

Když zkoušíme české chudé regiony porovnávat s EU, je tu otázka, co je bída v Evropě a co je bída u nás. Hranice bídy vyjádřená jen příjmově je v Česku pod 7 tisíci euro ročně. Nejsou to skutečná eura, jen přepočet podle parity kupní síly (PPI). Bere do úvahy domácí cenovou hladinu, tedy co lze v domácí zemi za ty peníze koupit.

Jaký má PPI vztah ke koruně? Zkusme to zjistit.

Mezinárodní měnový fond pracuje s dolary PPI. ČR tak měla podle tohoto zdroje roku 2015 HDP ve výši 32 759 přepočtených dolarů na obyvatele. Známe i údaj v korunách. Český statistický úřad uvádí pro stejný rok HDP na obyvatele v běžných cenách ve výši 432 006 korun. Přepočtený dolar nás tak vyjde na méně než 13,20 Kč. Průměrný hrubý domácí produkt 32 759 dolarů na osobu bychom tedy mohli brát vážně jen v případě, kdyby byl dolar za 13,20 Kč. Aspoň víte, co si přát.

Pokud nás zajímá i euro, můžeme vyjít z toho, že bylo v Česku – taky díky intervencím – o 11 procent dražší, takže by to dalo 14,62 korun na euro.

Skutečný dolar měl ve stejném roce podle ČNB průměrnou hodnotu 24,60 Kč, takže naše příjmy v PPI jsou nadsazeny s koeficientem 1,86, tedy skoro dvakrát. Máme-li je brát vážně, musíme je tedy vynásobit zlomkem 0,53, přes palec asi na polovinu.

Také když porovnáme životní úroveň v Německu, v PPI to dá 47 377 USD, vyjde nám, že máme dvě třetiny německé úrovně. Když však vezmeme do úvahy nadsazení PPI, musíme se smířit s jednou třetinou. Také průměrné hodinové pracovní náklady (mzdové i ty nemzdové, jak jsou stravenky, různé příspěvky zaměstnavatele, rekvalifikace apod.), které byly onoho roku podle ESA v ČR do 10 euro, byly v Německu více než třikrát vyšší, nad 30 euro.

PPI je tedy milosrdný závoj přes nevábnou realitu chudoby. Proto srovnání ve směnném kurzu s výjimkou HDP (běžné ceny přepočtené v kurzu) prakticky nenajdete. Ani přímý údaj o tom, kolik PPI činí. S trochou nadsázky lze říci, že mezinárodní statistiky tak dlouho pracovaly na srovnatelnosti údajů, až se staly dokonale nesrovnatelnými.

Není proto od věci porovnat taky průměrné hrubé mzdy, které najdeme v evropských statistikách. Průměrná roční mzda v Bulharsku činila 4 599 EUR, v Dánsku 56 299 EUR, v Německu 42 900 EUR a ve Španělsku 27 447 EUR, v ČR asi 12 378 EUR. Německá tedy byla 3,5 krát vyšší a blížila by se 100 tisíci korun měsíčně. Dánská průměrná mzda, tedy mzda v zemi s nejvyšší mírou zdanění v Evropě, by dosáhla dokonce téměř 130 tisíc korun měsíčně.

Abychom nebyli chudí v Německu, museli bychom mít příjmy nad 60 procenty jejich příjmového mediánu. Medián je něco jiného než průměr, kde sesypou všechny (i ty absurdně nejvyšší) mzdy do jednoho pytle, a pak se vydělí počtem vyplácených. Medián je střed, půlka bere víc, půlka míň. U nás je mediánová mzda asi 4,5 tisíce korun pod průměrnou mzdou, činí tedy jen asi 85 procent průměru.

Řekněme, že v Německu je to stejně. Kdo tedy nechce být považován za chudého a materiálně deprivovaného v Německu, měl by brát aspoň 60 procent z nějakých 85 tisíc měsíčně hrubého. Vyšlo mi to na 50 tisíc. A to je taky příjem, který byl nyní navržen jako podlaha progresívního zdanění. Mělo by se vztahovat na všechny, kdo jsou nad pásmem chudoby. Pod pásmem chudoby se bude zdanění snižovat.

Podle ČSSD by na tomto zdanění příjmů vydělalo 90 procent zaměstnanců. Beru to jako zprávu, že z německého pohledu je 90 procent českého obyvatelstva pod pásmem chudoby.

Zdá se, že chudí v naší zemi nejsou jen ti, kdo nám všem vysvětlují, že chudí nejsme ani my ostatní.

Útoky na nezávislá média bezprecedentním přívalem cenzury

$
0
0
Phillip Schneider
4.3.2017 Waking Times,   překlad NWOO

Bezprecedentní vlna cenzury, jako moderní guerilla, vedená taktiky globalistických korporací v tajné dohodě s hlubokým státem, zasáhla víceré redakce popředních nezávislých médií. 



Jak Natural News, tak i InfoWars, a dokonce šéfredaktor Breitbart-u Milo Yiannopoulos, byli vystaveni zastrašování, obtěžování a ekonomické sabotáži, a to výhradně proto, že zveřejnili obsah, který diskredituje mainstreamová média a politický establišment.

Debaty o právu na svobodný a otevřený internet jsou na tapetě už dlouho. Od zákona CISPA (Cyber Intelligence Sharing and Protection Act) až po všudypřítomné internet ID, je náš boj o právo být svobodně a anonymně online čím dál náročnější. Avšak současná přemíra velmi cílených a promyšlených útoků proti prominentním osobám v nezávislém tisku připravuje scénu pro další velkou vlnu cenzury, pokud ji teď nezastavíme.

 

Mikeovi Adamsovi vyhrožovali, jestli “nezničí Alexe Jonese”


16. února 2017 Mike Adams zveřejnil informaci, že mu bylo nabídnuto 50 tisíc dolarů, aby pustil do světa “kauzu”, kterou dostal na flešce a která by “zničila Alexe Jonese”, čímž by Adamsova práce a charakter byly nepěkně poškozeny. S případem okamžitě vyšel na veřejnost a prohlásil, že nehodlá nikoho “bodnout do zad”, aby si získal vděčnost této nepochybně nenávistné skupiny. Rovněž poznamenal, že to není poprvé, kdy mu bylo vyhrožováno tímto způsobem. Už v roce 2013 čelil podobnému zákulisnímu útoku.

“Řekli mi, že když nesejmu Alexe Jonese, tak oni sejmou mě.”– Mike Adams

 

InfoWars zastavené Adrollem


21. února, pět dní po tom, co Adams vyrukoval s tím, jak mu vyhrožovali, když nezdiskredituje Alexe Jonese, byly InfoWars zasaženy zprávou, že Adroll, inzertní síť kontrolovaná Googlem ruší u nich svou inzerci, což by mělo za následek ztrátu na tržbě 3,3 milionu dolarů ročně. Jako oficiální důvod uvedli “politický obsah” webové stránky – nikoliv proto, že by reklamy samotné byly jakýmkoliv způsobem choulostivé nebo nepatřičné.. Mlhavě prohlásili, že
“všechen politický obsah by se měl soustředit na přednosti kandidáta, a politické zpravodajství by se nemělo orientovat na specifické zájmy nebo skupiny, nebo by nemělo naznačovat členství v politických organizacích ”,

aniž by se uvedlo konkrétní porušení, které by ospravedlnilo vyloučení InfoWars z programu.

“Když se všechny tyto velké korporace spojí a sestaví černé listiny těch, které chtějí zakázat, je to prostě vyděračství.” Alex Jones

 

Celá doména Natural News vyškrtnuta z Google


O dva dny později, 23. února, byla celá doména Natural News vyškrtnuta z vyhledávacího indexu Google kvůli “jakémusi záludnému přesměrování mobilu” na jedné stránce blogu na webu. Žádný extrémně levicový server, ani server přinášející zprávy od establišmentu není podrobován takové perzekuci, třebaže se blogeři často dopouštějí podobných porušení pravidel.

Kromě toho, vyškrtnutí Natural News provedl člověk, nikoliv některý z googleovských algoritmů. Třebaže doménu vrátili na její místo v indexu, načasování těchto událostí, jak se zdá, svědčí o tom, že někdo, nebo nějaká skupina v Googlu pracuje ve spojení s někým, kdo vyhrožoval potrestáním celého provozu Natural News za to, že odmítl se zúčastnit diskreditace Alexe Jonese.

Falešné zprávy chystají kulisy pro masovou cenzuru a spalování knih v přímém přenosu


Asi před měsícem ne jedna nebo dvě redakce, ale fakticky všechna prominentní mainstreamová média, vypustila do veřejnosti nový módní slogan – “falešné zprávy.” Jestliže v této době posloucháme vysílání mainstreamových médií, do omrzení posloucháme pojmy “falešné zprávy” a “konspirační teorie”, skloňované ve všech pádech, ve vztahu k Donaldu Trumpovi a nezávislým médiím, která hrála významnou roli při volbách.

Tato historka o falešných zprávách byla vymyšlena na obalamutění veřejnosti, aby tato lépe strávila rostoucí cenzurování redakcí, které poskytují online zpravodajství a publikují nebo vysílají materiály, které kritizují status quo. Krátce po tom, co se “falešné zprávy” staly v médiích všudypřítomnou mantrou, hlavní technologické firmy začaly s cenzurováním zpráv, které byly považovány za “falešné”. Šéf Facebooku, Mark Zuckerberg, otevřeně hovořil o cenzurování “falešných zpráv” a Google spustil rušení webových stránek, jejichž obsah považoval za “falešné zprávy”. Rovněž zavedli do svých vyhledávacích algoritmů faktor “pravdivosti”, jenž staví webové stránky, které přinášejí fakty v hierarchii níže, než korporátně-vládní kartel vytvořený Googlem.

Skutečným arbitrem pro posuzování toho, co je “skutečné” a co je “falešné”, není Facebook, ani Google, a dokonce ani vláda, ale veřejnost.Rozhodování o sdílení nebo uznání zpráv je atributem svobody slova, a v širší sociální debatě může tento typ svobody slova pomoci širšímu publiku rozhodnout o tom, co se případně může přijmout jako pravda. To je jediná pojistka proti totalitní a dystopické společnosti podobné Orwellovu 1984,kde “Ministerstvo pravdy” rozhoduje, které zprávy a která fakta budou povolena pro veřejnost.

 

Google a Facebook si fakticky zmonopolizovaliy komunikaci na internetu


Google a Facebook se de facto staly monopoly, co se týče online komunikace. Podle Search Engine Land, 65 % vyhledávání běží prostřednictvím Google, zatímco podíl podobných vyhledávačů Yahoo a Microsoft představuje dohromady asi 33 %, čili na všechny ostatní zbývají asi 2 %. Pew Research zjistil, že 79% dospělých používá online Facebook, zatímco druhý v pořadí je Instagram s 32 %.

Vidíme-li, jak tyto firmy doslova ovládly trh online komunikace a inzerce, tato čísla představují mnohem širší trend, než jen pouhou službu zákazníkům. Nová média a kritičtí občané teď musí myslet na to, jak to navléct, aby jejich hlas bylo slyšet mezi halasnými obviněními z “falešných zpráv”. Taková situace historicky a neomylně vždy končila tím, že bylo méně svobody a více lidského utrpení.

 

Svobodná a nezávislá média jsou pro demokracii životně důležitá


Jakákoliv skutečná demokracie, dokonce i republikánská forma, vyžaduje, aby proběhla diskuse, než nastoupí politika. To je ideální jádro, jehož se drží společnosti, aby nesklouzly na cestu k totalitě. Avšak na cestě se mohou ocitnout určité překážky, jako je masová imigrace, která nevyhnutně změní demografii země, nebo cenzurování názorů, které nekorelují s jednou určitou stranou sporu.

Svobodná a nezávislá média jsou jedním z nejdůležitějších aspektů pro udržení demokracie. Bez nich by se národ stal subjektem totalitní politiky, při níž vláda rozhoduje neomezeně, neboť má média vždy na své straně. Být kontrolován týmiž silami, které usilují o dominaci a podmanění obyvatelstva, znamená, že už nefungujete ve prospěch lidu, ale spíše elity.

Příkladem je Hitlerovské Německo, kde novináři, kteří legitimně referovali o tom, že Židé jsou pronásledováni a likvidováni, byli zavíráni a popravováni za šíření “falešných zpráv”. Edgar Mowrer, americký novinář v dobách nacistické vlády, byl nakonec vyhnán z Německa za to, že se pokoušel varovat Židy, aby utíkali, dokud nebude pozdě. Mainstreamová média, šílená strachem a loajalitou ke své straně, byla použita jako zbraň na ukrývání pravdy, kterou se lidé jako Edgar pokoušeli šířit.

Naše současná situace směřuje podobným směrem, neboť hlásné trouby mainstreamových médií se stávají arogantnějšími, pokud jde o jejich úlohu arbitrů pravdy, v koalici s vrchními i spodními vrstvami hlubokého státu.

Docela nedávno moderátorka MSNBC, Mika Brzezinski připustila v přímém televizním přenosu, že vidí svoje poslání v tom, aby “kontrolovala, co si lidé myslí.” Jeden ze spoluúčastníků diskuse jí dokonce přitakal hlasitým “ano” a nikdo další proti tomu nic nenamítl, dokud se nepřešlo k dalšímu tématu. Je třeba poznamenat, že moderátorka je dcerou Zbigniewa Brzezinského, Carterova poradce a autora Mezi dvěma věky: Role Ameriky v technotronické epoše, knihy prosazující globalismus a ideu nesvobodné společnosti řízené technokratickou elitou.

Závěr


Třebaže lze mírně nesouhlasit s některými názory, důležitější je, že alternativní média stojí v jednotném šiku proti cenzuře a zastrašování. Společně stojíme, rozděleni padneme.

- - -




Phillip Schneider je student a interní autor píšící pro Waking Times.

Zdroj: http://www.wakingtimes.com/2017/03/02/attacks-independent-media-unprecedented-wave-censorship/

Retro: Má politický systém alternativu?

$
0
0
Jan Kukačka
4. března 2017

Vyšlo 1. března 2010:  Jedním z důvodů, který přispěl k rozpuštění Dělnické strany (DS), byl její programový bod národního socialismu. DS prý „nemluví o uskutečnění myšlenek národního socialismu v rámci současného společenského a politického uspořádání“. K tomu Nejvyšší správní soud (NSS) uvádí:



„Budeme-li polistopadovým systémem rozumět systém společenského a politického uspořádání, ergo demokratický právní stát, je třeba připomenout, že prizmatem Ústavy tento systém NEMÁ ALTERNATIVU.“ 
Médii zválcovaný ovčan musí zajisté tomuto výroku přitakat. Na druhé straně je mnoho voličů současným politicko-ekonomickým marasmem zhnuseno, demokracii odmítají a demokraty nemají rádi. Tomu je však na vině současná mediální demagogie, včetně demagogie politiků, kteří nazývají demokracií současný stav, který ve skutečnosti demokracií není. Proto, aby nedošlo ke zmatení pojmů, je třeba nazývat věci pravými jmény.

NSS jaksi Ústavu zřejmě nezná, nebo si ji vykládá po svém, protože právě Ústava je v naší zemi porušována. A ze skutečnosti, že je porušován nejvyšší zákon státu – Ústava, která by měla zajišťovat základní práva občanů, vyplývá, že u nás ani právní stát není. Není u nás ani demokracie nadekretovaná Ústavou ČR. Z toho vyplývá, že současný režim alternativu má, a ne, že ne, jak říká NSS. Alternativou je demokracie – přesně podle Ústavy.

Demokracie je vláda lidu. Základ demokracie u nás sice byl dán Ústavou. Ta je však porušována i v tom nejzákladnějším, a sice ve způsobu konstituování zákonodárného sboru, jmenovitě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (PS). Ústava totiž říká, že volby do Poslanecké sněmovny se konají na PRINCIPU POMĚRNÉHO ZASTOUPENÍ. Tento článek Ústavy je totožný s odpovídajícím článkem Ústavy První republiky. Praxe uplatňovaná při volbách je však zcela odlišná.

Za první republiky byl praktikován skutečně poměrný volební systém a naše země byla nazývána kolébkou demokracie ve střední Evropě. Dnes máme volební systém nikoliv poměrný, ale pokřivený 5% volební klausulí. To je v přímém rozporu s principem, na němž se mají svobodné volby konat. Fakticky 5% klausule znemožňuje jak právo SVOBODNĚ volit, tak právo být SVOBODNĚ volen. Vyřazuje totiž podstatnou část voličstva z práva volit SVOBODNĚ – podle své svobodné vůle.

Pravidelně je ve volbách do PS v průměru 15% hlasů „propadlých“, neboť byly dány stranám, které získaly méně než 5% hlasů. V prvních posametových volbách v roce 1990 to bylo dokonce 25% propadlých hlasů. Avšak ve skutečnosti je zmařených svobodných hlasů mnohem více, než odpovídá procentu hlasů propadlých. Voliči totiž vědí, že jejich hlas pro „tu jejich“ neparlamentní stranu by byl „ztracený“, protože je málo známá a tudíž nemá šanci pětiprocentní hranici volitelnosti překročit. Proto volí jinou stranu, které sice nefandí, ale je opozicí proti té straně, kterou by nevolili vůbec. Volí tedy zcela nesvobodně pouze „menší zlo“, namísto toho, aby mohl volit menší dobro. A to jen proto, že volební zákon svobodnou volbu znemožňuje tím, že hrozí „propadnutí“ hlasu. To znamená, že značná část voličů nemá v zákonodárném sboru svoje zastoupení a o vládě lidu tedy nemůže být vůbec řeč.

Přitom je před volbami dobře známo, které politické strany se do PS zcela určitě dostanou. Toho využívají různé ekonomické skupiny, aby tyto strany korumpovaly svými sponzorskými dary. To je v demokratických zemích zakázáno. Takže tu máme další porušení demokratických principů běžných v demokratickém světě. No, a zkorumpované politické strany pak mají nejvíce prostředků na volební kampaň a díky tomu masivní volební propagací získají mnohem víc hlasů, než kdyby sponzorské dary nedostaly. To znamená, že politický systém není ani založen na svobodné soutěži politických stran, jak stanoví Ústava. Je to, jako bychom při sportovní soutěži v běhu na 100 metrů dali vyvolenému závodníkovi 10 metrů náskok!

Z předchozího vyplývá, že naše země má nedemokratičnost a korupci přímo podloženou platnými zákony.
Poměrné zastoupení znamená jediné: že v Poslanecké sněmovně je počet poslanců za jednotlivé strany ve stejném poměru jako počet hlasů odevzdaný politickým stranám ve volbách.

Je čas pro změnu!

Je nepochybné, že pokud by Ústava nebyla porušována, měly by všechny poctivé politické strany možnost zastoupení v Poslanecké sněmovně jako za první republiky. Pak by samozřejmě nemohlo docházet k masovému rozkrádání národního majetku a ke vzniku zbídačelých skupin obyvatelstva. Nemohlo by docházet k destrukci ekonomiky ve prospěch zahraničního kapitálu. Nemohlo by docházet k nezaměstnanosti. Nemohlo by docházet k masové imigraci, která se děje právě ve prospěch zahraničního kapitálu a na úkor českého obyvatelstva. Proč? Inu proto, že žádná jednotlivá politická strana by nemohla účinně prosazovat totalitní praktiky. To proto, že by ani ta největší nemohla dostat tolik hlasů, jako je tomu při současném omezení svobodné soutěže politických stran. A kdyby se určitá strana v PS přece jen snažila totalitní praktiky prosazovat, nejen, že by sotva uspěla, ale napříště by se do PS nedostala, nebo by její zastoupení v PS výrazně pokleslo. Občané by totiž nebyli pasivní jako dnes, protože by měli reálnou šanci špatnou stranu svrhnout (nevolit) a nahradit stranou, nebo stranami lepšími. Potom by u nás byla demokracie a prosperita všech. Žádné „příčiny, které vedou ke vzniku extrémistických stran“ by neexistovaly. Naopak. Pokud by se vyskytl první důvod vážné nespokojenosti obyvatelstva a parlamentní strany by její příčinu neřešily, okamžitě by vznikla politická skupina – strana, které by na tuto příčinu nespokojenosti ve volbách upozornila. A pokud by měla řešení, dostala by se do Parlamentu. Anebo by výrazně posílila ta politická strana v PS, která by se o odstranění příčiny nespokojenosti snažila. A pokud by do příštích voleb bylo daleko, lidé by sebrali patřičný počet podpisů a konalo by se referendum o předčasných volbách. Ty by demokraticky odstranily stranu nebo strany, které voliče svými předvolebními sliby podvedly. Apropos – referendum je také zakotveno v Ústavě ČR již 20 let*), ale současné vládnoucí garnituře se jaksi „nehodí do krámu“. Je však více než pravděpodobné, že by se v demokratickém státě všechny parlamentní strany snažily nezavdávat důvody nevole svých voličů. Potom by všechny parlamentní politické strany byly demokratické a nikoliv skrytě totalitní jako některé strany současné.

Je velmi důležité připomenout, že úplný skutečně poměrný volební systém má Švýcarsko. Z toho je zřejmé, že demokracie zajišťuje prosperitu státu. Švýcarsko má totiž nejvyšší životní úroveň v Evropě.

Právě současný politický systém porušující Ústavu, při kterém (prostřednictvím totalitních volebních zákonů) dochází k převodu poslaneckých mandátů z „propadlých hlasů“ ve prospěch vítězů voleb JE (skrytě) TOTALITNÍ. Jedná se o KRÁDEŽ POLITICKÉ MOCI z rukou lidu. A když se krade moc, tak se nemůžeme divit jiným zlodějnám. Poctivé neparlamentní politické strany nemohou být s tímto skrytě totalitním režimem konformní, nýbrž musí být v rozporu s tímto režimem. Pak, pokud svoje názory dávají otevřeně najevo, jsou nazývány EXTRÉMISTICKÉ. K tomu si dovolím připomenout, že po sametové revoluci byla mezi extrémistické strany zařazena i Demokratická strana Československa. Ano, byla extrémem proti „politickému mainstreamu“, který směřoval k nedemokratickému rozbití Československa. Takže, BÝT EXTRÉMEM K TOTALITĚ MŮŽE BÝT VE SKUTEČNOSTI POCHVALA.

Lidé však nevědí, „zač je toho loket“, protože u nás dochází k mediálnímu „vymývání mozků“. Médii je uměle sugerováno, že u nás demokracie je, „byť má některé chyby“. Pak ovšem nálepka EXTRÉMISTY, které totalitní systém dává extrémní opozici, u obyčejných lidí ZABÍRÁ. A to je cíl současné vládnoucí garnitury, KTERÁ CHCE ZŮSTAT U MOCI ZA KAŽDOU CENU.

Může se namítnout, že 5% volební klausule existuje i jinde v Evropě. Nevím, jak to mají zařízeno v ústavách. Jenže, například v Německu byla 5% klausule naordinována po válce proto, aby se do Parlamentu nedostali fašisté. A i když omezovací klausule v Německu nepochybně znamenala výhodu pro některé strany a zájmové ekonomické skupiny, nemohla způsobit tak velkou škodu jako u nás. Německo bylo po prohrané válce zcela zničeno a nebylo tudíž co rozkrást.

U nás po sametu žádní fašisté ani rasisté nebyli, takže důvod pro klausuli jako v Německu nebyl. Na druhé straně však, rovněž na rozdíl od poválečného Německa, co rozkrást bylo. Aby se krádež národního majetku mohla uskutečnit, vytvořila 5% klausule účelovou přehradu, aby se poctivé zdola vzniklé politické strany a normální občané do Parlamentu nedostali.

Při 5% klausuli se do Parlamentu dostane „normálně“ 10 politických stran – pokud mají při volbách stejné podmínky. Pokud jsou však některé strany zasponzorovány (rozuměj zkorumpovány), mají ve volbách finanční převahu nad normálními poctivými stranami. A volby vyhrají. Pak se do Poslanecké sněmovny dostane maximálně 5 stran, z nichž nejméně 3, tvořící v PS většinu, jsou zavázány svým sponzorům.

A rozkrádání státních financí, nebo státního majetku může začít nebo pokračovat. Jak chcete.

kukacka.jan@centrum.cz

*) pozn. redakce: článek byl napsán před 7 leety

Další časovaná evropská bomba je znovu v Calais; před čtvrt rokem ji pomocí buldozerů zlikvidovali jako Novou džungli - New Jungle, dnes je opět na tom samém místě...

$
0
0
Břetislav Olšer
4.4. 2017   Rukojmí
S nasazením policie a buldozerů byl před čtvrt rokem zlikvidován uprchlický tábor Džungle u francouzského města Calais. Nyní se však k městu na břehu kanálu La Manche znovu stahují stovky běženců. Starostka Calais Natacha Bouchartová proto ve čtvrtek oznámila zákaz rozdávání jídla migrantům.

Není možná řešit důsledky, ale je nezbytné vidět jejich příčiny a ty se snažit odstranit. Podmínky jsou Džungli pět nuzné, lidé žijí mezi kupami odpadků. Dekret starostky říká jasně, že „pravidelná, trvalá rozsáhlá přítomnost individuí, které distribuují jídlo migrantům v oblasti u bývalého tábora Džungle, představuje hrozbu pro mír a bezpečí v oblasti... Proto zakazuje také veškerá „opakovaná, prodlužovaná shromáždění“ v oblasti. Rozdávání jídla se tak stává porušením zákona...

Je to nehumánní? „Není to nařízení proti rozdávání jídla, ale proti shromažďování, která narušují veřejný pořádek a představují bezpečnostní a hygienický problém,“ hájila opatření starostka. Dobrovolníci, kteří jídlo rozdávají, ale tvrdí, že zákaz starostky budou ignorovat. "Je nelidské být proti rozdávání jídel,“ řekl jejich představitel Gaël Manzi.

A copak tento „lidumil“ udělá, až bude žít vedle Džungle v Calais a budou ho běženci ohrožovat na životě? Je to snadné, dělat dobro a rozdávat běžencům jídlo, když on sám si žije v pohodě někde jinde; v teple, s plným žaludkem a patřičnou hygienou. Neměli by se spíš tito dobrodinci zasadit, aby uprchlíci vůbec nepřicházeli a aby tzv. humanisté nemohli svojí pokryteckou šlechetností jen ukájeli svá ega, přičemž je nezajímají lidská práva většiny…?

Sarah Arromová, která se na distribuci jídla podílí už deset měsíců, si stěžovala, že policie použila slzný plyn, aby zabránila snídani pro tři desítky nezletilých běženců. „Chtěli zastavit distribuci a zabránit tomu, aby lidé v této oblasti spali,“ řekla listu The Guardian. Tak ať jim paní Sarah zajistíu s sebe lidské podmínky pro přežití.

(Jak dosáhnout svého po svém...? Jedna starostka zakazuje rozdávat jídlo, další má jiné metody; Což tak si vzít příklad z hejtmanky Jany Vildumetzové, když byla ještě starostkou Horního Slavkova. Tam bojovali proti neplatičům nájemného tak, že jim nechali zazdít vchodové dveře. A díky tomu platební morálka neplatičů vzrostla o osmdesát procent... )

Proč jim výše citovaní hrdinové s distribucí jídel neposkytnou své zahrady a domy, aby přebývali u nich v hygienickém prostředí a s plným žaludkem, a ne tam, kde jen vytvářejí jádro sváru a rizika pro jiné lidi, kteří navíc nemohou za to, že se někde v Libyi a jinde právě z těchto hladových chudáků dobře živí tisíce pašeráků běženců? Slova představitele Republiky Kongo u Organizace spojených národů (UN, OSN), Serge Boreta Bokwanga…

Má nová běženecká džungle vypadat jako ta předcházející? Kromě problémů s hygienou a zdravotních rizik navíc s rostoucím počtem obyvatel „Džungle“ totiž přibývala i nevraživost mezi migranty; Súdán v džungli bojoval proti Afghánistánu. Projevovaly se pudy sebezáchovy, jelikož každý chtěl přežít za každou cenu, zima napětí stupňovala. Súdánci tvořili nejpočetnější skupinu obyvatel tábora. Afghánci se zase výrazně snažili v tamním veřejném životě. Mezi stany a chatrčemi zakládají improvizované obchůdky nebo bary. A Britové jen tušili, co by ej mohlo čekat, viz video: https://www.youtube.com/watch?v=8gZsy-fx8x4

Přibývalo také náboženských staveb - v „Džungli“ bylo postaveno pět mešit, kde se kuly pikle. (Ne náhodou podobným způsobem vznikla kdysi Al-Kájda....) V „etiopsko-eritrejské čtvrti“ to byl též pravoslavný kostel slepený ze všeho, co se dalo někde ukořistit, přesto byl vysoký 15 metrů. Jeho vnitřek zdobily svíčky a různé relikvie…. Takto to vypadalo v Džungli v Calais pře čtvrt rokem:



























Zbývající migranti založili v táboře v Calais obří požár. Chtějí tak zabránit likvidaci tábora, kterou nařídily francouzské úřady... Fotografie: Reuters

A co předcházelo vzniku této běženecké Džungle...? Podívejme se nyní na dodržování lidských práv vůči milionům běžencům po celé Evropě z Afriky a Blízkého východu, kteří jsou za ostnatými dráty plotů a v ghettech podobných tomu v Calais...





Bude vrcholem sametové revoluce návrat železné opony, krále Šumavy, hraničních zátarasů a pohraniční stráže…?











Kolikrát byli tito výše citovaní ochránci svobody a demokracie mezi běženci džungle, kteří jsou nemocní svrabem, mají vši, blechy, choleru, zápal plic nebo žloutenku typu A či jinou fyzickou újmu na zdraví. Bude taková i právě opět v Calais vyrůstající Nová džungle - New Jungle...? Podmínky zde budou opět nuzné, lidé budou žít ve stanech, chýších ze dřeva, palet a plachet a mezi kupami odpadků...

Inu, a v Evropě mezitím rostou drátěné ploty - od Srbska až po Maďarsko... A partička z Amnesty International, které si pro svoji demagogii může podat ruce s Šabatovými, Dienstbiery či Kocáby, kašle na hledání příčin této tragédie, zajímají je pouze pro své vlastní zviditelnění pouhé důsledky a hlavně miliony do kasy jejich "neziskovek..

Propaganda jede na plné obrátky. Ze svazácké aparátnice Pajerové udělají studentskou vůdkyni, z Moravce ředitele zeměkoule. Drsná beseda o médiích, dorazili Robejšek, Žantovský i mladý Klaus

$
0
0
Propaganda jede na plné obrátky. Ze svazácké aparátnice Pajerové udělají studentskou vůdkyni, z Moravce ředitele zeměkoule. Drsná beseda o médiích, dorazili Robejšek, Žantovský i mladý Klaus
4. 3. 2017 Parlamentní listy

REPORTÁŽ: Mainstreamová média si zoufají nad tím, že lidé nechápou, co je správné, a volí si neustále někoho jiného, než jim doporučují. To zaznělo na konferenci s názvem Média a moc od Petra Robejška, zatímco Václav Klaus mladší pohovořil o propagandě, která i z elitní svazačky navždy udělá studentskou vůdkyni. 
 
Filozof Miloslav Bednář upozornil na to, že novináři a média se stále snaží být součástí moci, což ilustroval na moderátorovi Václavu Moravcovi, z jehož předvádění se v pořadu OVM je zřetelná touha stát se vůdcem, když ne zeměkoule, tak alespoň politické scény u nás.

Z mnoha různých pohledů se k tématu „Média a moc“ vyjádřili politologové, pedagogové, ekonomové, spisovatel, matematik či europoslanec, kteří se v Evropském domě v Praze zúčastnili konference s tímto zaměřením. Poslanec Evropského parlamentu Petr Mach, jenž se na pořádání akce podílel, v úvodním příspěvku připomněl tezi, že politická svoboda existuje jen tehdy, pokud existuje svoboda ekonomická. „Položme si otázku, jestli u nás máme skutečnou ekonomickou svobodu, a tudíž jestli můžeme mít politickou svobodu a svobodu médií a zda ta moc médií je pak zasloužená nebo vyvážená. Já se domnívám, že jsme velmi vzdáleni tomu, že bychom v České republice měli ekonomickou svobodu,“ prohlásil na úvod konference Petr Mach.

Odmítl představu, že si média může založit kdokoli, neboť na to musí někde vzít. „Vidíme, že pan Babiš má zákonem zaručený odbyt pro svá biopaliva, zatímco jiní podnikatelé se musí tvrdě ohánět, aby svoje výrobky a služby udali na trhu. Zatímco drtivá většina firem platí devatenáctiprocentní daň, tak pan Babiš inkasoval daňové pobídky v podobě nulaprocentní sazby daně ve výši přes jednu miliardu korun. Zatímco většina firem dotace nebere, tak Babišovy firmy jsou mistry v čerpání a na dotacích tak získal přes miliardu korun. Zatímco většina lidí, když podniká, tak platí standardní daň z nafty, Babišova vláda prosadila tzv. zelenou naftu, to znamená sníženou sazbu daně a většina vozidel pana Babiše jezdí za tu sníženou sazbu. To je podstata ekonomické nesvobody, že existují tyhle výjimky a úlevy,“ tvrdil europoslanec za Svobodné.
 

Teprve srovnáním ekonomického prostředí bude šance na svobodná média


Připomněl, jak si poslanci jiných stran všimli, že existuje tato zjevná nerovnováha, a tak přijali zákon nazývaný „lex Babiš“, který zakazuje politikům vlastnit média. „To je špatný přístup. Dojde pouze k tomu, že se Babišovy firmy a Babišova média převedou do nějakého trustu. Jediné správné řešení – a je mi líto, že k tomu poslanci nepřistoupili – by bylo zrušit veškeré daňové investiční pobídky, veškeré dotace do podnikatelského sektoru, zrušit veškeré výjimky na daň z nafty. To by bylo jediné správné řešení, ale k tomu se poslanci neodhodlali. Pouze tehdy, až srovnáme naše ekonomické prostředí, až se přiblížíme tomu skutečnému svobodnému kapitalismu a odstoupíme od tohoto korporativismu, který máme, tak budeme mít i svobodná média. Pak budeme mít skutečnou politickou svobodu a pluralitu. A pak bude i mediální moc zasloužená, pluralitní a spravedlivá,“ konstatoval Petr Mach.

Politolog a sociolog Petr Robejšek své vystoupení začal tvrzením, že se novináři velmi často vytěsňují ze společnosti a žijí si ve svém vlastním světě. „Přitom jejich úlohou je vnímat a registrovat, co se děje a co možná nejobjektivněji to předkládat společnosti. Ale to se neděje právě proto, že žijí v jakémsi akváriu, skleníku – slovo kavárna nevezmu do pusy – v ponorce, v nichž jsou věci vnímány úplně jinak. To znamená, že máme dva světy. Ten menší svět těch, kteří píší a říkají o tom celkovém světě, a ten větší svět, který se na to místy pochybovačně a místy bez zájmu dívá,“ poukázal zakladatel politické strany Realisté Petr Robejšek na odtrženost médií od dění ve společnosti.

 

My víme, jak věci jsou, vy nás jenom poslouchejte, co je správné a co ne


Novinářům vytkl, že přeceňují svoji autoritu ve společnosti a odvozují od ní jakýsi rodičovský přístup ke společnosti, který vypadá takto: „Vy tam dole nemáte ponětí. My víme, jak věci jsou. A když tak nejsou, tak víme, jak mají být. A zároveň víme, jak to udělat. A vy nás jenom poslouchejte. A samozřejmě kupujte naše noviny, dívejte se na naše televizní programy. A my vám za to řekneme, co je správné a co není správné.“ Ti, kteří pracují v médiích, mají možnost vybírat zprávy a zveřejňovat je. „Ale i je interpretovat, a proto často hovoříme o dvou míněních – a sice veřejném a zveřejněném. To veřejné je někde úplně jinde. Zveřejněné mínění se vyznačuje jako snaha vnutit lidem určitá hodnocení jevů, které se odehrávají, přičemž většinová veřejnost s tím má trochu potíž. V popisu těch, kteří pro ně interpretují události, málokdy poznávají svět takový, jaký znají z dennodenního snažení,“ upozornil Petr Robejšek.

Dlouhodobým důsledkem toho je názorové rozpolcení společnosti. „Tohle dramatické slovo příznačně používají právě ti mediální zástupci a zoufají si nad tím, jak je to možné: ‚Oni nechápou, co je správné, my jim to pořád říkáme a oni se na to neohlížejí, nechovají se podle toho, dělají si, co chtějí, volí někoho úplně jiného, koho jim nedoporučujeme.‘ To všechno je pro mě dokladem toho názorového rozpolcení. Většinová společnost spíš mlčí, protože jinou možnost nemá. Projeví se jen v určitých fázích demokratického rozhodovacího procesu, kdy může dát tak či onak nepřímo najevo, co si skutečně myslí. Média mají sklon odcizit se od reálného života. Ale tak jako se oni odklánějí od společnosti, tak se většinová společnost odklání od nich. Zpochybňuje jejich monopol na interpretaci i na pravdu a hledá svoji pravdu jinde. Nachází k tomu páku a metodu na sociálních sítích, které jsou východiskem a útočištěm pro ty, kteří už nemohou slyšet ten mainstream, který na ně padá ze všech stran,“ podotkl mentor Realistů.

 

Z aparátčice Socialistického svazu mládeže je navždy studentská vůdkyně


Matematik a pedagog Václav Klaus mladší připomněl Orwellův román 1984 a větu z něj: „Když strana dokázala vnořit ruku do minulosti a prohlásit o té či oné události, že se nikdy nestala, není to mnohem hroznější než smrt?“ Tím chtěl ukázat i na konfrontaci vlastního prožitku, z něhož zůstává jen malý prostor v mozku, a toho, co se nese veřejným prostorem. „Kdybychom dali paralely na dnešní svět, tak zůstanu příkladem v rodině: ‚Klaus byl zvolen hlasy komunistů.‘ Ale já si dobře pamatuji, koukal jsem se na televizi, že všechny hlasy komunistických poslanců získal profesor Švejnar. A tehdejší prezident Klaus nezískal ani jediný. Přesto už je to jen taková slábnoucí část mé paměti okolo ostatního světa,“ zmínil, jak to bylo s volbou jeho otce v roce 2008.

Vzpomněl si také na pochod 17. listopadu 1989, jehož se rovněž zúčastnil. „Skoro každoročně ke mně 17. listopadu z obrazovky promlouvá třeba paní Monika Pajerová. A titulky hlásají: studentská vůdkyně z roku 1989. Vyučuje se to ve školách, pořádají se k tomu besedy a tak dále. Ale já, účastník pochodu 17. listopadu i okupační stávky, si ve své malé části mozku pamatuji, že paní Pajerová nebyla studentskou vůdkyní, ale že byla členkou aparátu Socialistického svazu mládeže. .. ... .... ..... ...... 
 
(celý text ZDE)



Na Parlamentních listech psali:

Život je změna, občas i apokalyptická

$
0
0
PPK
4. 3. 2017  Outsidermedia

Ve všem, co existuje kolem nás, v průběhu času vznikají a probíhají změny. Změny někdy rychlé a bouřlivé, jindy pomalé a nenápadné. 



Změny s následky, které často ani nezávisí na časových a fyzikálních parametrech objektů a jsou to jen posuny podmínek prostředí, v němž se měnící objekty nacházejí. To prakticky platí však jen v oborech přírodních věd, kdy u téměř všech změn jevů tady na Zemi vždy nacházíme logiku.


Zato u změn společenských je tomu jinak. Tam vedle změn vnějších podmínek a jejich vlivu na chování lidí, např. v tzv. sociálních systémech, tam však ovlivňují jednání lidí jejich geny, charaktery a emoce, které právě v dobách změn oni prožívají. Přitom právě emoce opět nejsou dány jen přírodními změnami vnějších podmínek životů lidí. Jsou dány způsobem života, výchovou potomků, etnickými zvyky, náboženskými tradicemi a pochopitelně i – právními normami, čili zákony našich lidských civilizací.

A co to všechno je? Co jsou ta pravidla života, zvyky, náboženství a zákony? Opět nic víc, než lidské záměry, představy a výmysly, zaváděné často i násilím fyzicky silnějších „elit“ proti těm slabším „ne–elitám“. Je proto nutné ještě dodávat, že právě ty všechny totální elitářské výmysly dokonce ignorují jak logiku přírodních zákonitostí, tak i tu nejjednodušší lidskou spravedlnost?

A nejen to. Ti, kteří jsou faktickými iniciátory (a často i viníky) všelijakých „majdanutých“ společenských revolucí, prakticky vždy jen oni – ty sociální krize vydávají za údajně Nový věk změn – změn dosud existujícího Starého společenského Řádu. Jenže: Procesem společenských změn nemusí být jen kvas, podstatu prvotní „látky“ chutně zkvalitňující, nebo proces „destilace společensky čisté vody od její dřívější špíny“, ostatně rovněž, proces beztak jen lidmi od přírody odkoukaný.

Nemusí to být ani společenská změna, které výsledkem je např. lepší kvalita naší výživy nebo vyšší míra spravedlnosti života všech. Může to však být i změna dlouhodobého a tichého společensky vztahového rezivění, nebo dokonce sociálně politická hniloba totálně všechno rozkládající. Ostatně, vždyť tu máme trh, stačí jen si vybrat…

Takže, jaké řešení je v tom případě možné? Inu, koncepčně a „vědecky“ například toto: Dobře promyšlená a dobře vyprojektovaná organizace společenského života nějakým geniálním humanistickým jedincem typu Josefa II. Anebo: Změna, která má například základ v nějak novém a lepším systému kolektivního zpracování a distribuce zdrojů a vytrasování dispozičních kompetencí lidí ke správným hmotným a organizačním pákám společenského pohybu. Hmm…

Je přitom užitečné si povšimnout, jak o svobodě bez přerozdělování pak nejhlasitěji křičí ti, kteří následně ze společného koláče bohatství – jenom pro sebe – vždycky utrhnou a tím i přerozdělí – ten největší díl. A ještě zajímavější navíc je, když ti okradení na lupičích požadují spravedlnost. Pak totiž nastoupí právě ti zloději, a poškozeným na čelo vynálepkují slovo ZÁVIST, jako údajný motiv jejich požadavku na spravedlnost. Inu, jak se říká, každý trhovec hádá jen podle svých oblíbených planet. A zejména pak tehdy, když tvrdí, že zbohatl jen úsilovnou prací. Je přímo kriminalisticky povinné se jej potom zvídavě otázat: „A čí práce to byla ?“

Jak jsou vlastně dány, ty prastaré pojmy svobody a spravedlnosti? Proč tak zvaná svoboda pořád stále ještě není lidem přidělována nějakou nejvyšší Spravedlností tam někde nahoře nad nimi, když tolik z nich právě v tu nejvyšší Spravedlnost tak usilovně věří – a nic? Není to náhodou tím, že světu opravdové vědy skutečně vládne jedině matematika a fyzika a z nich právě ta základní veličina fyziky, zvaná síla? Že jedině síla vytváří i v politice ony tři předpoklady vzniku vůbec všech práv a svobod? Takže, jak to vlastně je? Čím si vládci světa skutečně fyzicky ten svět podmaňují? Co když je to takhle, jednotlivě i dohromady?
  • Je to jen silou paží a účinností zbraní, které drží ti, kteří pro údajné svobody ty druhé právě silou zapichují a střílí?
  • Je to jen silou vyspělosti mozků, jimiž právě oni své zbraně vymýšlejí, konstruují, vyrábějí a používají?
  • Je to jen bezohlednou brutalitou násilí, kterou při nastolování společenských změn následně používají právě pod záminkou boje za prosazení údajných budoucích lidských práv a svobod?
A máme tu další otázku: Proč společenským manipulátorům vyhovují náboženské ideologie a proč tak podrážděně odmítají a potlačují kriticky sekulární zkoumání společenských vztahů? Odpověď se zdá být logická: Protože náboženské ideologie nikdy neusilují v daných společenských systémech o jejich spravedlivou změnu, ale naopak vždy své věřící ovečky nabádají k poslušné existenční pasivitě a k trpělivosti v event. očekávání opětného příchodu někoho, kdo těm trpělivě čekajícím věřícím přinese – coby spasitel – nějaký nadpozemský ráj.

Proč se ale lidé tak snadno vydávají na cestu Víry (jak poeticky náboženství nazývají jeho agitátoři)? Domnívám se, že i důvod toho je též velmi prostý: Pasivně věřit v něco a poslouchat kazatele dogmat toho „něčeho“, to vždy dá naslouchajícímu člověku mnohem méně duševní práce, než logicky a důkladně přemýšlet o spravedlnosti životního údělu.

Stručně vyjádřeno: Myšlení nás jen stresuje a bolí, zato modlení či meditace duši uklidní a v mozku uklidí.

Proto už jen popravdě dodám: Tyto výroky prosím, nejsou jen z mé hlavy. Vymysleli je už ve starověku jiní, mnohem chytřejší a znalejší lidé, než jsem já.

Leč posuňme svou úvahu ještě dál: Co mezitím dělají všichni ti kouzelníci našich životů a kazatelští manipulátoři? Pomalu a nenápadně utahují šrouby útlaku a bídy v pasivitě těch společensky slabších, přičemž jim pokrytecky vysvětlují, že jakýsi Pán si to vše jen právě tak přeje, aby adepti Víry byli rad svých životních ředitelů poslušní. Jinými slovy – na lidech se požaduje nikoliv pokora před přírodou a jejími zákony, ale pokora před fintami a výmysly chytrých a prolhaných darebáků, kteří umí mazaně rejdit a rejdovat právě jen hlavami důvěřivě věřících v cosi neznámého, nepochopitelného a proto prý i nadpřirozeného.

A tak ta manipulace jedněch hloupějších a duševně pohodlnějších druhými chytřejšími a aktivnějšími jde dokonce až tak daleko, že vlivem kazatelů Dobra mnozí z těch naivnějších věřících dokonce pojmou i nejednu myšlenku zdánlivě aktivní a všem prospěšnou, leč často jenom tupě nařizovací, přikazovací nebo zakazovací: Jakou? Například takovou, že nejen ideology tzv. Dobra, ale rovnou i celý Vesmír a jeho přírodu kolem nás je nutno za každou cenu bránit a chránit, protože ona příroda je vlastně taková ještě nezkušená panna. S ničím by si bez nich zřejmě sama neporadila a kdoví, že možná i vinou nás, Zeleným Dobrem ještě nepoznamenaných lidí, by dokonce i sama ve své rozmanitosti umřela a zanikla.

Má však cenu někomu vykládat, že to vše je opět jenom něčí fabulační manipulace a navíc i představa celkem absurdní? Že logicky všemocná příroda bude ochraňována námi lidičkami, kteří mohou kdykoliv zahynout, zachce-li se Matce Zemi jenom trošku pšouknout, či jinak cokoliv s jejími živly podniknout? Co my lidé zmůžeme proti živlům, zásadně na nikom z nás nezávislým a možná i navždy námi lidmi nevyzpytatelným? Živlům, které sice můžeme my lidé pokorně sledovat a studovat, jenže tím i se svými „přírodně spasitelskými“ choutkami – hrát si na bohy – budeme zcela logicky také i systémově jako vědci končit?

Co tedy má člověk na přírodě chránit? Inu, nic víc, než tu „větev“ prostředí, na níž on sám sedí. Prostředí, které on ke svému přijatelnému životu nezbytně potřebuje a které si i někdy svévolně, někdy i nutně pracovně – sám sobě kazí.

Ale jinak? My lidé si tu totiž z celé té přírody můžeme chránit – ovšem krom vlastní svobody rozumně myslet a rozumně konat – už jen tři základní věci:

Chránit si přírodní zdroje pro vlastní obživu, chránit si čistou vodu a čistý vzduch, toť vše.

Ve všem ostatním si na čase nezávislá evoluce téhle planety snadno poradí i bez člověka. Jinými slovy řečeno: Člověk přírodu zničit nemůže, i kdyby se snažil sebevíc. Může však velmi snadno zničit sám sebe tak, že si zničí to lokální nebližší místo kolem sebe, místo, které ho v živém stavu svými zdroji udržuje. Vždyť i ve vybydlené bytě se už také nedá žít a nezbývá, než se stěhovat a krom toho – po zralé úvaze – dát i pár facek tomu, kdo nám až do té doby v našem vlastním bytě svinil. Tak vida … ale to už jsme zas jen u té politiky…

Takže: Co mezitím dělají ti naši manipulátoři? Pomalu a nenápadně vytváří svět těm druhým podle svých vlastních strategicko mocenských plánů a hrají nám tu pseudo–humanitární divadélko „spasitelů lidských práv a svobod“, přičemž právě ty jimi zmanipulované „spasitele přírody“ klidně pozorují, jak právě oni pilně a často i zdarma pracují na základním cíli manipulátorů – na světě kolonií jediného velkého spolku NWO – přesně podle jejich představ. Jak pracují na budoucí tváři světa ideologicky a sociálně myšlenkově roztříštěných společenství, skupin a jednotlivců, věčně se hádajících o věci pro manipulátory – například a nejen – i zeleně výhodné, protože jejich mocenské záměry a asociální systémy v ničem fakticky nenarušující.

A prognóza? Falešným ideologiím věřící naivkové se budou dál vzájemně hádat o prkotiny a chytří profi-darebáci jim mezitím vezmou poslední majetky a poslední svobody a sociální práva. Státům vezmou jejich suverenitu, danou národní pracovní silou, infrastrukturou, hranicemi, měnou, obrannou armádou, autoritou vnitřního právního řádu a dokonalostí vzdělávacího systému. A to vše pod záminkami nadřazenosti samolibých mezinárodních smluv nějakých pohlavárů, a jejich dalších politických syslů výmyslů, výtvorů a konstruktů, včetně identity nám prý nepřátelských států, a včetně ideologie globálního oteplování, prevence mezinárodního terorismu (kdoví, zda i toho právě provozovaného vládami manipulátorů), včetně účelově gumově vymyšlené deklarace lidských práv nebo např. podobně vymyšlené smlouvy o axiomu genocidy, který do budoucna musí dodržovat jen ti mocensky a vojensky nejslabší.

Zkrátka řečeno – globalističtí manipulátoři tu začnou už konečně „humanitárně“ fakticky zavádět ten jimi vytoužený Nový světový řád.
Začnou nastolovat příkazy, kdo smí a kdo nesmí vyvíjet a vlastnit zbraně hromadného ničení, do zákonů nám a přírodě určí povinné definice klimatických změn a tzv. globálního veřejně nekuřáckého, nepijáckého a nezdrogovaného zdraví homosexuály adoptovaných dětí k výchově. A třebaže tomu sami ti elitáři rozumět ani za mák nebudou, vykreslí nám povinnost dodržování kybernetické bezpečnosti dokonce už i tím, že zmizí jedna z posledních lidských svobod – možnost platit hotovými penězi, což ředitelé světa zkontrolovat jinak, než povinnými platebními kartami – dosud zatím celostátně nemohli.

Jaké jsou a na čem závisí naše vyhlídky do budoucna, pokud tomu všemu budeme jen pasivně přihlížet a pokud včas neprokoukneme strategii kapitalisticky plánovaného(!) mocensko hospodářského budoucího postupu korporátních globalistických elit Systému? Aby totiž bylo jasno, vždyť naše vyhlídky obrany vlastní svobody závisí především na pochopení principu fungování kapitalismu! Na uvědomění si, co vlastně ten Systém ke svému životu potřebuje a čím právě nám, obyčejných obyvatelům Planety ten Systém občas „jako“ chvilku prospívá a jinak doživotně škodí.

V souhrnu lze tedy říci: Nadnárodní elity kapitalismu soudobého světa potřebují mít téměř všechno přesně podle víc jak půl století staré předpovědi totality od spisovatele George Orwella, k níž se ani předlistopadový světový politický režim států Varšavské smlouvy nikdy neodvážil:
  • Omezit množství civilizovaných obyvatel na nezbytný počet, zbytek „vaporizovat“.
  • New Age inovací islámu nastolit v Evropě Nový Světový Řád poslušně věřících a oddaných otroků na modlitebních koberečcích.
  • Dobyvačnými válkami pokračovat ve vykrádání dalších cizích planetárních zdrojů.
  • Cenzurou a penězi dál manipulovat multikulti imigraci zejména kulturně nepřizpůsobivých a nepracovních sil.
  • Propagandou obrazu nepřítele a atmosférou ohrožení terorem utužovat kázeň obyvatel
  • Debilizací mladých zajistit pasivitu otroků a fanatismus placených aktivistů NWO

Dnes je už jasné, že v oblasti propagandistických výmyslů učiní elita kapitálu pro udržení existence Systému i nemožné na počkání a zázraky do tří dnů. A že se vskutku už dnes činí, to si přiznejme. Například právě nedávno nám ústy majitelů Světové banky tato finančně ideologická smečka ohlásila, že prý tento svět bude mít do roku 2030 o 100 milionů více extrémně chudých lidí– vinou globálního oteplování!! Inu, nedivme se. Podvodníci vždycky poctivé lidi považovali za méněcenné pitomce, které lze stejným způsobem napálit opakovaně a libovolně x-krát, i když se jim to už vždy tak snadno nedaří, jako dřív.

Naději však přesto neztrácejí, protože na pamětníky sociálně spravedlivějších dob už čeká krematorium. (Že jednoho dne si počká i na soudobé mlaďochy, na to hédonisté zdravého putnovského queer homosexu a dalších kulturních libůstek ještě nemyslí). Lžou a vymýšlejí si přesto, že velmi dobře vědí, že sice člověk v přírodních vědách alespoň středně vzdělaný se takové alarmistické lži jen usměje, leč v řadách nevzdělaných a systému fanaticky věřících polodebilů to sbaští pořád ještě jejich většina – a proto i za příště znovu-zdražený třebas na zeleno nabarvený BIO-benzín si právě oni budou ochotni zase znovu rádi připlatit. Pokud ovšem na to vůbec budou mít.

Poučení? Neměli bychom být udiveni urputností pokračování sociálního inženýrství neokoloniálních válek údajně namířených proti mezinárodnímu terorismu, přitom prý jako by vznikajícímu jen tak z ničeho nic. Nemělo by nás překvapovat ani další stěhování jižních jino–kulturních národů do Evropy, ani klamná propaganda prodejných novinářů proti pomluvám a agresivním plánům, vytvářeným údajně Západu nepřátelskými východními státy Euroasie. Elity imperalismu totiž vědí, že v satanském díle pokračovat musí, jinak zaniknou.

Nadále proto budou dál zbrojit a dál vyvolávat ve vybraných oblastech bohatých přírodních zdrojů surovin agresivní vojenské převraty za účelem svrhávání údajných tamních diktátorů, které pak opět budou řešit podle svých vlastních strategicky nastavených mocenských pravidel. Pravidel, jimž v pozadí stojí jen pokrytecké vykrádání cizích ekonomik, kamuflované „dohodami“, vnucenými slabším národním státům o tak zvaném volném obchodu a pohybu všeho bez hranic všude tam, kde to jen trochu bude možné. A účel a cíl všeho toho násilí planetárních imperialistických globalistických darebáků? Nic méně, než totální ovládnutí planety hrstkou promile hmotně nejbohatších chamtivců.

Stručně řečeno – oni nejen chtějí, ale přímo musí – krást všude, kde se dá a následně to kradené prodávat za jimi vytisknutou měnu se ziskem. Včetně čisté vody a čistého vzduchu. Kdyby to ti elitáři imperialistického kapitálu nedělali, bude to jejich konec. Otázkou dneška proto je: Smíří se však s tím všechny národy planety a dokonce i bez výjimky všechny velmoci, pakliže to bude zasahovat i do jejich vlastních národních zájmů? Pravděpodobně nikoliv, všichni se s tím zaručeně nesmíří. Jenže pak už bude na řadě další (a možná celosvětově jaderný) válečný konflikt. A co pak?

Pak bych ale docela rád věděl, jak nadšeně půjdou do právě takové války ti naši mladí, krásní, chytří a režimu kapitálu tak fanaticky oddaní mladíci, kteří na vojně nikdy nebyli a střílet rychlopalbu umí leda tak prstem ze židle na panáčky na obrazovkách počítačů. Mám totiž nejasný pocit, že oni vůbec netuší, která hodina už nyní právě odbíjí tomu jejich budoucímu světu. Takže už jen zopakuji, co jsem již na začátku napsal: Ano, život je změna, leč občas to může být i změna přímo apokalyptická, pokud se její čas právě naplní. A přidám citát jednoho pana profesora, jehož jsem kdysi zahlédl v jakémsi dokumentárním filmu a jehož jméno jsem dnes už sice zapomněl, ale zjištění mám stále ještě za domácí úkol:

„Existuje u všeho, co zkoumáme, snad něco významnějšího, než je příčina?“

Nu a ještě malou poznámku pro všechny, co to dočetli až sem – a nejen pro vážené a vskutku poctivé ekology, píšící i zde na OM:

Co bude potom?

Inu, přírodě to i pak bude srdečně jedno, kolik miliard lidí se tu někdy v budoucnu třebas i v jediném dni naráz a navzájem atomově povraždí. Ostatně, uplyne pár desítek let a dokonce právě na lávě probuzených sopek bujně vyrostou další nové pralesy, obnoví se savany, pouště i věčně ledové pustiny zemských pólů, načež za pár tisíc let zmizí i případná radioaktivita – a evoluce začne svůj další a nový odvěký cyklus. Jen my lidé tu potom ještě pár milionů let nebudeme, protože všechno začne znovu od prvoků.

Také ale nebudou existovat ani pojišťováci, kteří by tuto planetu jinak velice rádi a právě proti takové katastrofě – ovšem, že velice výhodně a možná i za české koruny – pojistili. Nicméně, pokud to tady vulkanicky či jaderně nebouchne do podzimních voleb, tak jistě čeští nadnárodní pojišťováci u mnohých dosud už totálně katastrofálních politiků svou naději na výhodný kšeft si zaručeně najdou.
 

 
P.S. Závěrem mi, prosím, ještě dovolte pár slov k tématu daní v poslední čtvrteční televizi tohoto týdne na pavlači „u Jílkové“: Bylo tam řečeno, že tu v českomoravské kotlině prý chudí bohatým závidí jejich příjmy a pomstychtivě jim proto přejí vyšší daně. Lékařům a IT inženýrům to „Babišovo a Sobotkovo zdaňování“ už prý vadí natolik, že odcházejí do zahraničí, anebo se nechávají vyplácet od svých zahraničních mateřských firem mzdou, jen v zahraničí zdaněnou.

Vzal jsem si tedy k ruce internet a kalkulačku a vypočítal jsem si takovou malou občanskou spravedlnost komparace s tímto názorem: Imho, každého lékaře či IT inženýra ať republika klidně a natrvalo propustí kamkoliv pracovat za hranice státu pro ty cizí firmy. Předtím ale nechť ti lékaři a IT inženýři, případně i další trvalí ekonomičtí emigranti, každý za sebe státu zaplatí dva miliony Kč, což je můj hrubý osobní návrh odhadu nákladů společnosti nás, všech daňových poplatníků na jejich veškeré školy, na státní sociální dávky jim a jejich rodičům, na studentské výhody a úlevy a další státní příspěvky včetně zdravotního pojištění za ně placeného státem od kolébky do promoce, přičemž bych je upozornil, že to platí i pro studenty soukromých škol, jelikož i tyto školy stát mohutně z našich daní rovněž dotuje. Nu a až to ti lidé do rozpočtové kasy ostatních občanů státu, v němž ti potenciální emigranti žít a pracovat už nechtějí, až to všechno vrátí, byť bez úroků, tak ať si potom svobodně a klidně a natrvalo odejdou. Absence egoistických vykuků, kteří nemají ani špetku sociální solidarity s ostatními spoluobčany, absence takových charakterů tady doma v ČR nikdy škoda nebude.

Nu a co ti potenciální další, kteří ještě nevystudovali? Tam je to ještě jasnější: „Podepiš závazek doby práce zde v ČR, adekvátní péči a výdajům státu, anebo zaplať předem“! Počítej však s tím, že přednost ve studiu v ČR pak budou mít ti, kteří prokazatelně nebudou chtít ihned po studiu ekonomicky vyemigrovat. Když totiž má být spravedlnost, tak nechť je pro všechny stejně rovná. Otázka, proč Sobotka se solidárnější daní přišel vychytrale právě až nyní před volbami, je snad jasná všem myslícím čtenářům a proto další komentář to už ani nepotřebuje.

Jedno však je zde znepokojující: Není to sociologicky poučné a zarážející, že stačilo posledních 27 roků a možná už z poloviny národa LIDÍ se stala množina individualistických, chamtivých a bezohledných sobců?

- - -


K tématu: „Buď budeme mít živou planetu, anebo kapitalismus.“ Ve Sněmovně bylo živo



Řízené pumy, efektivní Ka-52, speciální jednotky. Fenomenální vojenský úspěch Ruska přiblížil vítězství v Sýrii

$
0
0

Napsal/přeložil: Geo
4.3. 2017   Eurasia 24
Poslední vojenské úspěchy ruských a syrských sil byly mimořádně významné pro dosažení končeného vítězství. A nešlo jen o osvobození Palmýry.
Jak informoval náčelník Hlavní operativní správy ruského generálního štábu generálplukovník Sergej Rudskoj, pouze za poslední měsíc syrská armáda osvobodila 52 obcí a vyčistila od teroristů 1702 kilometrů čtverečných.

„Tyto úspěchy se staly možnými díky aktivní činnosti Vzdušných a kosmických sil Ruska,“ konstatoval Rudskoj. Ruská letadla v únoru podnikla bezmála tisíc bojových letů a zničila při nich 2306 teroristických objektů.

Za všechny Rudskoj uvedl mimořádně významnou akci z 28. února. Ve 13 hodin a 21 minut toho dne ruský frontový bombardér Su-24 shodil v blízkosti Aleppa dvě půltunové naváděné pumy KAB-500, které přesně našly své cíle: zničily štáb fronty An-Nusra a zabily 67 teroristů včetně 19 polních velitelů ze severního Kavkazu a Střední Asie. 104 dalších bylo raněno.

Syrská vojska 2. března získala úplnou kontrolu nad Palmýrou. „Operace byla naplánována a provedena pod vedením ruských vojenských poradců,“ uvedl Rudskoj.



Jen během této úspěšné operace ztráty militantů činily více než tisíc zabitých a zraněných. Syrští a ruští vojáci jim zničili 19 tanků, 37 bojových obrněných vozidel, 98 ozbrojených pickupů a více než sto dalších aut.

Rozhodující úlohu opět sehrálo ruské letectvo: na teroristy útočila nejen letadla, ale také bitevní vrtulníky Ka-52, které podle Rudského demonstrovaly vysokou efektivitu v hornatém a pouštním prostředí.

Na záběrech, které běžely za hovořícím generálplukovníkem, je patrné použití nejnovějšího protitankového systému 9K121 Vikhr, jehož nasazení v Sýrii bylo potvrzeno teprve nedávno:



Rudskoj také zmínil situaci v iráckém Mosulu, odkud se část teroristů pokusila o přesun k Palmýře, aby – bez úspěchu – posílila teroristy v Sýrii. „Více než čtyři měsíce pokračuje šturm Mosulu, ale úkol dosud není splněn. Ve městě pokračuje prohlubování humanitární katastrofy, která je svým rozsahem nesrovnatelná se situací v Aleppu na konci loňského roku,“ uvedl představitel generálního štábu.
Naproti tomu v Aleppu se situace pomalu, ale jistě vrací do normálních kolejí. Pořádek zde zajišťují příslušníci vojenské policie ruských ozbrojených sil, lékařskou pomoc poskytují ruští vojenští lékaři – kvalifikovanou lékařskou pomoc nebo konzultaci poskytli už více než 9800 obyvatelům Aleppa.
Více než půl milionu obyvatel západního Aleppa má znovu možnost žít a pracovat, aniž by se museli bát ostřelování a útoků teroristů. Ve městě fungují obchody, kavárny, trhy i kina, děti navštěvují školy a školky, znovu se otevírají zábavní parky

„Mírový život se vrací i do východních čtvrtí, dříve okupovaných militanty, kde se do svých domovů vrátilo více než dvacet tisíc obyvatel,“ dodal Sergej Rudskoj.
Geo, Eurasia24.cz

Západ nedělá pro syrský lid nic / The West Cares Nothing For The Syrian People

$
0
0
Anna Jaunger
4. 3. 2017
28.února stálý zástupce USA při Organizaci spojených národů Nikki Haley, konstatoval, že Washington za podpory svých spojenců, včetně EU trvá na uvalení sankcí na Sýrii za použití chemických zbraní. Americké stanovisko následovalo po tom, kdy Čína a Rusko vetovaly rezoluci, která byla navržena Británií, Francií a Spojenými státy. Je také třeba zmínit, že Bolívie hlasovala "proti" a tři země se zdržely hlasování - Egypt, Etiopie a Kazachstán. 



V dokumentu, bylo navrženo, aby byly stanoveny nové sankce na 11 syrských státních příslušníků a 10 subjektů, které podle autorů rezoluce, byly zapojeny do chemických útoků v Aleppu. Kromě toho se sankce týkaly uložení zbrojního embarga pro Sýrii.

Dá se říci s jistotou, že návrh usnesení byl zaměřen na poškození syrského hospodářství, a uvalení sankcí na dodávku zbraní by mohlo mít přímý vliv na akceschopnost vládních sil v protiteroristických operacích.

Podle stálého představitele Číny v Organizaci spojených národů, Liu Jieyi je vyhlášení  nových sankcí vůči Sýrii překážkou politického urovnání syrské krize. Dále zdůraznil, že nebylo dokázáno, že by došlo k použití chemických zbraní ze strany syrské armády v Aleppu. Liu Jieyi také dodal, že taková obvinění musí být založena na podrobném a nezávislém vyšetřování.

Stálý zástupce Egypta v Organizaci spojených národů, AMR Abdellatif Aboulatta, byl překvapen  naléháním Západu na podpoře návrhu usnesení bez jakýchkoli změn. Vysvětlil, že takový závažný dokument by byl založen na nedostatku věrohodných a prokazatelných důkazů.

Je třeba zmínit, že reakce Západu na odmítnutí návrhu usnesení byla okamžitá. Stálý zástupce Británie v OSN, Matthew John Rycroft, ihned obvinil Peking a Moskvu z ohrožení norem mezinárodního práva podporou použití barbarských zbraní. Nicméně, nezmínil případy použití zakázaných chemických zbraní v Sýrii a Iráku ze strany Spojených států a syrské ozbrojené opozice.

Kromě toho Západ raději nezmiňuje trvalé porušování mezinárodního práva v Sýrii mezinárodní koalicí vedenou Spojenými státy. Zdá se, že Pentagon míní, že má právo vykonávat své takzvané "protiteroristické" operace na území suverénního státu bez souhlasu syrské vlády a rezoluce Rady bezpečnosti OSN.

Je zřejmé, že řada západních zemí a Spojené státy se prostě nemohou vzdát posedlosti odstraněním Bašára Asada. Obviňováním oficiálního Damašku z použití chemických zbraní proti svým vlastním lide se, snaží poškodit pověst syrské armády, která účinně bojuje proti teroristům. Ve skutečnosti jen otrávili atmosféru na zasedání Rady bezpečnosti a znovu dokázali , že osud syrského lidu je nezajímá.

The West Cares Nothing For The Syrian People

February 28, the U.S. Permanent Representative to the United Nations, Nikki Haley, claimed that Washington to insist on imposing sanctions on Syria over the alleged use of chemical weapons with the help of its allies, including the EU.

The U.S. insistence was caused by the case when China and Russia vetoed the resolution that was drafted by Britain, France, and the United States. It also should be mentioned that Bolivia voted “no” and three countries abstained — Egypt, Ethiopia and Kazakhstan. According to the document, it was proposed to impose new sanctions on 11 Syrian nationals and 10 entities, which according to the authors of the resolution, were involved in chemical attacks in Aleppo. Besides, the sanctions involved the imposing an arms embargo for Syria.

It can be said with certainty that the draft resolution was directed at erosion of the Syrian economy, and the imposing sanctions on the arms supply could directly affect on the effectiveness of the government forces in anti-terrorist operations.

According to Permanent Representative of China to the United Nations, Liu Jieyi, the imposing new sanctions against Syria doesn't support the political settlement of the Syrian crisis. In addition, he stressed that there was no any evidence for using chemical weaponry by the Syrian Army in Aleppo. Liu Jieyi also added that such accusations must be based on the detailed and independent investigation.

Permanent Representative of Egypt to the United Nations, Amr Abdellatif Aboulatta, was surprised at the insistence of the West to promote the draft resolution without any changes. He explained that such a serious document should be based on the lack of significant and proven evidence.

It should be mentioned that the reaction of the West to the rejection of the draft resolution was immediate. Permanent Representative of Britain to the United Nations, Matthew John Rycroft, hastened to accuse Beijing and Moscow of undermining the norms of international law that prevent the use of barbaric weaponry. However, he said nothing about proven cases of the use prohibited substances and chemical weapons in Syria and Iraq by the United States and the Syrian armed opposition.

In addition, the West prefers not to mention the US-led international coalition' persistent violations of international law in Syria. Apparently, the Pentagon has decided that it has the right to carry out its so-called “anti-terrorism” operations on the territory of a sovereign state without any consent of the Syrian government and resolutions of the United Nations Security Council.

It is obvious that a number of Western countries and the United States simply can't give up the obsession with the dump of Bashar al-Assad. Blaming the official Damascus of using chemical weaponry against its own people, they try to implode reputation of the Syrian army, which effectively fights against terrorists. In fact, they have only poisoned the atmosphere at the meeting of the Security Council and proved once again that they don't care about the fate of the Syrian people.

Mimořádná zpráva: pro likvidaci Le Penové hlasovali zástupci ANO Jourová a Telička!

$
0
0
4.3. 2017   Skrytá pravda
Pro vydání Marine Le Pen trestnímu stíhání hlasovali mimo jiné europoslanci hnutí ANO Andreje Babiše, jmenovitě z těch známějších Pavel Telička – komunistický kádr a politický turista a dále Věra Jourová všeobecně známá jednotka blbosti. Korunu tomu všemu však nasadil europoslanec Jaromír Štetina. Ten prohlásil, že je také pro vydání trestnímu stíhání a to z toho důvodu, aby se předsedkyně Front National mohla obhájit před francouzským soudem.

Takové rádoby správné rozhodnutí mne připomíná vystoupení všech českých poslanců Federálního shromáždění České a Slovenské federativní republiky v roce 1992, kdy shromáždění projednávalo žádost policie o moje vydání trestnímu stíhání pro trestný čin hanobení prezidenta (Václava Havla). Tehdy mi hrozily dva roky žaláře a čeští poslanci argumentovali úplně stejně. Musíme ho vydat, protože jinak by se nemohl hájit před soudem a prokázat tak svoji nevinu. Co na tom, že za několik málo let byl tento paragraf zrušen bez náhrady. Nebýt slovenských poslanců tak jsem přičiněním těch českých bručel.

Když je Štětina takovým obhájcem soudních projednávání doufám, že i on bude vydán do Ázerbájdžánu, aby se tam mohl obhájit před soudem. Ázerbájdžán totiž na něj vydal mezinárodní zatykač. Ideální by bylo, kdyby sám Štětina požádal Evropský parlament, aby jej zbavil poslanecké imunity.

A úplně na závěr. Slovy Martina Komárka, současného poslance hnutí ANO, který před lety napsal na titulní stránku Mladé fronty tato slova na moji adresu, „jestli něco provedl, tak ať ho zavřou, jestli ne, tak ať ho zavřou taky, za to, co hlásá“.

Blíží se volby, a tak by si občané měli velmi dobře rozmyslet komu dají svůj has. Nejen podle slibů a koblih, ale také podle toho, kdo s kým chce po volbách spolupracovat. Co bude platné, když občan dá hlas nějakému politikovi cizácké provenience, který má plnou hubu vlastenectví, když již dopředu prohlásil, že půjde do koalice s hnutím ANO.

Necenzurované perličky.

$
0
0
Miroslav Petr
4.3. 2017   CzechFreePress
S informacemi z EET už se čile obchoduje. Před rokem jsem psal, že někteří úředníci budou jezdit mercedesem. Tyto informace se zneužívají ke zničení konkurence.
Realisté byli vytvořeni jako budoucí koalice ANO. Bureš by mohl dopadnout jako Paroubek, který měl Pyrrhovo vítězství. Jsou složeni výhradně z cizinců a miliardářů. Je kuriozita, že bývalý komunista kritizuje ČSSD, která se chce spojit s komunisty. I když sám kalkuluje s jejich spojenectvím.

Orovillská přehrada, která se bortí, nebyla přes deset let vůbec udržována, i když byli dotyční upozorněni už tehdy, že hrozí velmi nebezpečné závady. USA mají železnice v havarijním stavu. I jejich opravy má Donald Trump v plánu. Každý den tam vykolejí asi pět vlaků. V roce 2013 bylo 1 700 havarií, při kterých zahynulo 650 lidí. V roce 2014 bylo 1 720 havarií a přes 700 mrtvých. V roce 2015 bylo 1 240 havarií a téměř 700 mrtvých.

V Jemenu se válčí, tisíce mrtvých, o Izraeli ani nemluvě.

Jaderná laboratoř v Los Alamos neprošla bezpečnostní kontrolou.

V Kalifornii byla nejmasovější demonstrace proti Trumpovi. Mlátili tam jeho sympatizanty. Zdroj-Pjakin.

Soudruh Ziegler na webu Pravý prostor tvrdí, že polovina Rusů obdivuje masového vraha a zločince Stalina. Vůbec nezná skutečnou historii Ruska. Opravdový zločinec byl Lenin, který je v USA velmi oblíben /tak jako náš opilý Vašek?/. Rusko, zcela zničené válkou, díky Stalinovy rozvinulo průmysl a dokonce velmi brzo po válce vypustilo do vesmíru první družici s Lajkou. USA, které se válka vůbec nedotkla, se do vesmíru dostala až za mnoho desetiletí. Dodnes neumí vyrábět raketové motory. Stalin podporoval průmysl a rodinu, proto je v Rusku stále obdivován. Ukrajinu musel nechat vyhladovět, protože Západ za stroje nechtěl peníze, ale obilí. Toto rozhodnutí Západu jistě nebyla náhoda.

V Rusku je zakázáno: cizí ziskovky, potraviny GMO, gayparade, chemtrails...Co ještě si ten krutý diktátor dovolí zakázat?!? V Rusku je 70% muslimů a mají tam své mešity...

V teplickém kadeřnictví jsou paravany, aby nebylo vidět vlasy muslimek.

Ema Smetanová, pardon, Ema Smetana a Hanuš Hanslík dostali výpověd z Novy, protože si dovolili tu drzost informovat pravdivě, např. o Čapím hnízdu. Ředitel Novy je jistě přítelem slovenského estébáka. Podle propagandy v Střepinách bylo poznat, že jde o americkou televizi.

Muslimský přivandrovalec Alrawi hlásá v brněnské mešitě nenávist ke křestanům a nevěřícím, přesto jej policie dosud nezatkla pro šíření etnické nenávisti. Prý se mu tady nelíbí. Kdo jej tady drží? Nebo má snad nějaký úkol, až jich tu bude víc?

Asad vyzývá uprchlíky, aby se vrátili domů. Bylo to v ČT?

Kotlíkový zákaz, zákaz kouření, EET atd., to vše je jen záměr, aby se společnost /rodiny, sousedi, kolegové/ rozdělila, aby byl národ sám proti sobě.

Starostové jsou od počátku financováni Krejčířem a jeho lidmi. Lidovci zase dostaly miliardy z Vatikánu, aby prosadili církevní restituce.

Evropští, pardon, naši poslanci usídlují natrvalo /!!!/ imigranty v Brně, Karvinné a dalších dvou místech. V Brně pravděpodobně někde u letiště. Dle A.B.Bartoše z ND se u nás tisknou víza pro 120 000 imigrantů.

Pavel Nový- "V roce 2050 bude polovina Evropy asijská, to je přirozené Kde je ta vlna uprchlíků? Všichni utíkají před válkou. Všech uprchlíků je mi líto. Jsem bůh a vím všechno. Všichni jste kokoti..."

V některých oblastech Dánska je přes padesát procent imigratů. Tamní politici teprve ted přijmou opatření proti úprchlíkům. Čekají i naši politici, až i u nás bude padesát procent cizáků, pardon, vysokoškolských univerzitních profesorů, vědců, lékařů?


MARINE LE PEN ZBAVENA EP POSLANECKÉ IMUNITY! VIDEO

$
0
0
4.3.2017 ISSTRAS (Institut slovanských strategických studií)
Kandidátka na úřad prezidenta Francie byla zbavena plénem Evropského parlamentu poslanecké imunity pro vyšetřování údajného šíření zobrazování násilí. Zveřejnila v sítí fotografie vraždy rukojmích teroristy z uskupení Islámský stát.


Na plénu EP Marine Le Pen řekla velmi ostrá slova přítomným německé kancléřce Angele Merkelové a francouzskému prezidentovi Francoisi Hollandovi.

Z vystoupení Marine Le Pen v Evropském Parlamentu

Díky, Merkelová, že ses tu objevila se svým vice-kancléřem (Hollandem – pozn.red.) – administrátorem provincie zvané Francie. Dorazili jste na toto plénum z velmi prostého důvodu – váš evropský svazek kolabuje, a snaží se zachránit před záhubou pomocí vydírání, hrozeb a ponižování. Váš model je sloužení USA, skákání jak pískají bankéři, nečestná konkurence, sledování občanů a jejich ožebračování.

Zastávám jiný model, založený na nezávislosti, multipolaritě světa, ochranářství a úplném zastavení masové migrace.

Někdo řekne, že jsem „anti-Merkel“. Ale to je pro mne čest! Madam, já tě neuznávám! Německé zájmy neopravňují k vasalizaci zbytku Evropy. A já jsem zde jako hlas jiné – svobodné Evropy – těch Evropanů, kteří se obrátili zády k EU, protože potřebují národy, a ne EU. A jsem hlasem těch Francouzů, Hollande, kteří se otočili zády k tobě, stejně jako dříve odmítli Sarkozyho, protože jsou oddaní Francii.

Doplnění z 2. února 2017:

Europoslanci odhlasovali zbavení Marine Le Penové, lídra francouzské strany „Národní Fronta“ poslanecké imunity. Informovala o tom ruská tisková agentura Interfax.

Kandidátka na prezidentské křeslo Francie Marine Le Penová byla zbavena poslanecké imunity na návrh Výboru EP pro právní záležitosti.

Marine Le Penová je obviňována z „šíření zobrazování aktů násilí. Vyšetřování bylo zahájeno poté, co v prosinci 2015 prezidentská kandidátka zveřejnila na Twitteru fotografie, jak teroristé z uskupení „Islámský Stát“ vraždili rukojmích.

Takže teroristé vraždit zřejmě smí, ale informovat o tom veřejnost se nesmí. Institut slovanských strategických studií se setkal s podobnou zvráceností, když po masakru v Oděsse 2. května 2014, vystavil na jím pořádané demonstraci fotografickou dokumentaci těchto zvěrstev, a Policie ČR přinutila ty fotografie stáhnout. Prý „co kdyby to viděly děti“. (Na demonstraci žádné děti shodou okolností nebyly.)

Evropský parlament tak nepřímo podpořil zrůdnosti IS, protože bude-li evropská veřejnost neinformovaná, může se stát snadným terčem teroristických útoků „neidentifikovaných beženců“, jak se už stalo ve Francii a v Německu.

- - -


Viewing all 19126 articles
Browse latest View live