Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Rusko nikdy nenechá Sýrii padnout

0
0
Ondřej Kosina
6. 3. 2017   Vaše věc
 

Moskva i Peking opakovaně podpořily režim syrského prezidenta Asada i na půdě OSN. Všechny spekulace, že by tyto dvě velmoci mohly nechat padnout Bašára Asada výměnou za mír v Sýrii jsou jen iluzemi autorů těchto úvah. Podrobnosti přináší ve svém komentáři Ondřej Kosina z webu Vaše věc.



Médii již několikrát proběhly spekulace, že Moskva je ochotna za určitých podmínek obětovat syrského prezidenta Bašára Asada, resp. že si dovede představit poválečné uspořádání země bez jeho účasti. Tyto úvahy jsou však zcela v rozporu s konkrétními činy ruské diplomacie. V úterý 28. února Rusko a Čína v Radě bezpečnosti OSN vetovaly rezoluci zavádějící sankce vůči Sýrii za údajné použití chemických zbraní. Moskva tak podpořila Damašek již posedmé a Peking pošesté od počátku války v březnu 2011.

Moskva za B. Asadem, jehož v prezidentských volbách v roce 2014 podpořilo 10 319 723 (88,7 %) voličů, pevně stojí navzdory Západu, Turecku, Saúdské Arábii a Kataru, jež dlouhodobě usilují o jeho svržení. Rusko respektuje vůli syrského lidu, jehož drtivá většina vnímá B. Asada i přes jeho chyby jako jediného garanta stability, celistvosti země a náboženské tolerance. Tzv. umírněná opozice – odtržená od reality, fragmentovaná, rozhádaná a disponující minimální podporou veřejnosti – dosud nepředstavila žádnou silnou osobnost schopnou současné hlavě státu konkurovat. Jedinou alternativu baasistickému režimu tak představuje islámský chalífát pod vedením IS případně jiných konkurenčních salafistických skupin. Ostatně není to poprvé, kdy se islamisté pokusili o svržení sekulárního režimu. Povstání Muslimského bratrstva ve městě Hamá v roce 1982 proti tehdejšímu prezidentovi Háfizu Asadovi však bylo tvrdě potlačeno.

Západ stále nedokázal pochopit realitu syrského konfliktu a snaží se B. Asada před mezinárodním společenstvím všemožně zkompromitovat zejména obviňováním z použití bojových plynů proti civilistům. Důkazy nevládních organizací jsou však často velmi chatrné podobně jako svého času důkazy USA o (ne)existenci iráckých zbraní hromadného ničení vlastněných režimem Saddáma Husajna. Důvodem, proč B. Asad politikům EU a NATO tolik vadí, jsou jeho vazby na Rusko, což koresponduje s atmosférou nové studenoválečné hysterie. Pokud by se orientoval na Západ, jistě by mu leccos bylo prominuto a média by ho vykreslovala v mnohem světlejších barvách než nyní. Nicméně s nástupem nové administrativy Donalda Trumpa se pozvolna mění i postoj Washingtonu k Damašku. Nový republikánský prezident neusiluje o svržení B. Asada, ale klade důraz na boj s Islámským státem a nebrání se v této záležitosti ani spolupráci s Ruskem. Pozitivním krokem je zmrazení financování a dodávek zbraní tzv. umírněné opozici, od které se často dostávaly do rukou teroristů. Společným postupem Trumpa a Putina může být syrský konflikt v dohledné době ukončen a terorismus zlikvidován.

V současnosti dochází k zásadnímu průlomu v Palmýře, která byla znovu osvobozena syrskou armádou a jejími spojenci s podporou ruského letectva. Podařilo se jim znovu ovládnout historickou citadelu a město je nyní zbavováno min. IS se do Palmýry vrátil loni v prosinci, neboť syrská armáda se v tu dobu soustředila na náročné osvobozování Aleppa. Mnoho památek z dob Římské říše bylo nenávratně zničeno teroristy, ale část se jich podařilo zachovat a doufejme, že tento historický skvost již nebude znovu ohrožen. Syrská válka 15. března vstoupí do sedmého roku trvání a zatím vše nasvědčuje tomu, že by to mohl být rok poslední.

- - -


Štěpán Kotrba: Čulíkův otupělý cit pro jazyk i společenskou realitu

0
0
Štěpán Kotrba
6.3.2017   Parlamentní listy
 

Jan Čulík už po několikáté zaútočil na server Parlamentní listy. Tentokrát ho označil za "horší než Breitbart", což je sice příkré, ale hodnocení, na které má každý nárok. Stejně jako já mám nárok si myslet o současné podobě Britských listů cokoliv.

Ovšem jako skutkové konstatování (to není totožné s "mít názor") Jan Čulík oznámil, že se jedná o "nenávistný server", který "páchá téměř každodenně trestné činy vyvolávání nenávisti vůči náboženství a vůči skupinám obyvatelstva. Téměř denně páchá i trestný čin šíření lživých poplašných zpráv." Všechna obvinění jsou ovšem jen autorovy právně diletantské smyšlenky. Ovšem poškozující dobré jméno listu, kam se uchýlila většina bývalých autorů Britských listů a značná část jeho bývalých čtenářů. http://blisty.cz/art/85947.html

O špatné češtině autora tohoto "hejtu" a jeho neschopnosti chápat jazykové nuance i české reálie svědčí i to, že Čulík ve stejném článku obvinil současně i předsedu ČMKOS Josefa Středulu, že je "šéfem jedné z nejneefektivnějších odborových organizací v Evropě, která nedokáže svým zaměstnancům zajistit slušné platy". Přitom Jan Čulík nemůže vědět a neví vůbec nic o platech Středulových podřízených. Pokud měl na mysli zaměstnance, kteří jsou členy některé z organizací odborových svazů, které jsou členy ČMKOS, či obecně zaměstnance v České republice, tak těm se plat (mimo jiné i zásluhou kolektivního vyjednávání nejen odborové centrály ČMKOS, ale hlavně kolektivního vyjednávání jednotlivých odborových organizací na pracovištích) zvyšuje. Což sice zpoza oceánské louže z Glasgow nemusí být nic moc, nicméně, jak kdysi řekl Michail Sergejevič Gorbačov, politika je umění možného. Kampaň ČMKOS "#KonecLevnéPráce" možná není tak efektivní, jak by měla být, ale já pamatuji Jana Čulíka z doby, kdy britská libra měla kurs 64 Kč (v roce 2000). Nyní má kurs 31,28 Kč (navíc uměle podhodnocených díky zvůli ČNB). A od roku 2000 stále klesá (v lednu 2017 to bylo dokonce 30 Kč/GBP) tempem dvojnásobným oproti Euru (Euro mělo v roce 2000 kurs okolo 36 Kč, dnes osciluje okolo 32 Kč. Rád bych se zeptal Jana Čulíka, zda se mu díky univerzitní kolektivní smlouvě daří stále lépe a zda efektivita univerzitních odborů na Glasgow Uni je taková, že děkan Čulíkovi zvedl plat na alespoň dvojnásobek oproti roku 2000. Aby neměl nakonec "český" důchod.

Nejvtipnější je, že Čulíkovi se nelíbí, že Středula poskytl Parlamentním listům rozhovor. Ano, slyšíte dobře, rozhovor. Každý soudný člověk ve funkci předsedy odborů poskytne rozhovor novinářům. A nekádruje je. Čulík kádruje. Stejně jako novináři Lidových novin. Černochům nenaléváme, Židům neprodáváme a redaktorům Parlamentních listů neposkytujeme rozhovory. Liberalismus v praxi.

Vraťme se nicméně ke " každodennímu" páchání "trestného činu vyvolávání nenávisti vůči náboženství a vůči skupinám obyvatelstva" serverem Parlamentní listy. To je závažné obvinění, které by chtělo mít podloženo nějakými pravomocnými rozsudky. Jinak se jedná o pomluvu (v případě osoby) a poškození dobrého jména právnické osoby. Což je trestný čin, který, pokud by se ho Jan Čulík dopustil, čelil by daleko větší pokutě, než muselo Občanské sdružení Britské listy zaplatit za poškození dobrého jména psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Tehdy Britské listy zveřejnily pomlouvačný článek anonymního "čtenáře" a zaplatily z pravomocného rozhodnutí soudu pokutu 50 tisíc Kč a náklady právního zastoupení. Sice to byla polovina toho, co nemocnice chtěla, ale i tak je to rozsudek soudu nad novinářským diletantismem. Jan Čulík dlouho zveřejnění pomlouvačného článku veřejně obhajoval (pokračoval v trestné činnosti) a o rozhodnutí soudu pak pro jistotu ani neinformoval, ačkoliv je to řemeslná povinnost.

Jak známo, policie či státní zastupitelství jsou povinny konat i z vlastního popudu, i když se nedozví o páchání trestného činu prostřednictvím oznámení. Předpokládám, že mnoho policistů i státních zástupců Pralamentní listy čte. Už proto, že jejich témata, zde probíraná politiky i odborníky, dostávají patřičně podtrhaná do monitoru. Dobrá pověst korporace - goodwill obsahuje dle teorie práva i judikatury českých soudů především určité morální i kvalitativní vlastnosti charakterizující právnickou osobu, podle nichž je hodnocena a přijímána společností. Pokud bychom měli vztáhnout tuto větu na jakékoliv médium, pak jeho goodwill určuje čtenost a cena reklamy, která tvoří jeho převážné příjmy. Nemohu si pomoci, ale čtenost Parlamentních listů je řádově vyšší, než čtenost Britských listů. Stejně tak i cena reklamy, zde to bude o dva řády výše. Hodnocení Parlamentních listů českou společností (mimo Jan Čulíka, píáristy Andrewa Stroehleina, bývalého pornoherce Jakuba Jandy a pár desítek jejich přátel) je bezproblémové. Soudě podle toho, že jsou oficiálně akreditováni v Poslanecké sněmovně Parlamentu, že jsou mnohdy akreditováni jako novinářský doprovod prezidenta či dalších delegací státu, že jsou vpouštěni jako novináři na tiskové konference vlády či stranické sjezdy prakticky všech relevantních politických stran. Co si o nich myslí kolegové novináři, patřící k jejich konkurenci, které ubývají čtenáři i zisky, není podstatné. To je konkurenční boj, ve kterém ovšem nikdo nevyhrožuje trestnými činy a neformuluje "skutkové konstatování". Parlamentní listy nečelí, pokud vím, jediné žalobě a na rozdíl od Jana Čulíka nemusely doposud platit žádnou pokutu za pomluvu. Rozhovory jim poskytují starostové a politici všech stran, mezi jejich přispěvatele patří bývalí ministři a vysocí státní úředníci. Rozhovor Parlamentním listům poskytl nejen Čulíkem nesmyslně inkriminovaný předseda ČMKOS, ale i generální ředitel Českého rozhlasu či prezident.

Formát rozhovoru, který je v Parlamentních listech převažující formou má navíc tu výhodu, že novinář klade otázky a zpovídaná osoba odpovídá. A dle bonmotu Miloše Zemana "vy se mě ptejte na co chcete a já vám odpovím na co chci". Výměna rolí je nepřípustná. Obě strany si ručí za vyřčené. Novinář za otázku, politik za odpověď. Editor má jednoduché rozhodování: "Řekl to? Řekl. Máš to nahrané? Máš. Je to jeho pověst." A pak už se pouze stará, jestli dostojí své povinnosti dle § 11 tiskového zákona a nedopustí-li se trestného činu, neboť za obsah listu je odpovědný vydavatel, nikoliv ten, kdo poskytl rozhovor. Ten je odpovědný pouze obecně závazných právních předpisů – občanského zákoníku a trestního zákoníku.


Editoriální praxe Parlamentních listů se mi nemusí líbit, neboť je dle mého názoru někdy až příliš otevřená. Akceptuje všechny neprofesionální i profesionální politiky všech parlamentních i neparlamentních stran, kteří se kdy ucházeli o přízeň voličů, neboť redakce sebe chápe nikoliv jako bakteriální filtr, ale jako zprostředkovatele názorů všech tvůrců veřejného mínění. Přístup má každý politik, kterého soud neumlčel dle paragrafů trestního zákona za šíření nenávisti či podporování terorismu. A proto zde vychází i názory obskurního šlechtice Berwida Buquoye, nebo bulvárního štváče, šéfredaktora eXtra.cz Pavla Novotného. Vedle něj si přečtu aktuální komentář bývalého ministra pro koordinaci tajných služeb či názor politologa.... ... .... .... ....

(...celý text ZDE)

Proč se od české sociální demokracie odvracejí voliči? Štěpán Kotrba odpovídá:

0
0
Štěpán Kotrba
6.3.2017 facebook autora

JO. Přehnanou politickou korektností, extrémním genderismem, militantním ekologismem, agresivní proimigrační politikou, násilnou inkluzí, hloupým kariérním řádem, blbě nastaveným progresivním zdaněním, bezvízovým přílivem Ukrů, bezpodmínečným bruselstvím, pobytem jednotek NATO a dalšími věcmi lidi prostě časem naserete. Pak se nedivte.

Ve službách Číňanů

0
0
Erik Best
6. 3. 2017     EB
Zákon o státní službě poskytuje lidem, kteří se rozhodnou pracovat pro stát, široce pojaté záruky, a je poměrně benevolentní i v případě, že se zaměstnanec dobrovolně rozhodne odejít. Musí mu to být umožněno do 60 dnů. Doložka o zákazu konkurence se navíc vztahuje jen na hrstku z desítek tisíc státních úředníků. 

Státní tajemník pro evropské záležitosti mezi ně nepatří. Může opustit státní službu třeba 31. března a následující pondělí začít pracovat pro společnost, která má vazby na zahraniční vládu. Přesně to zjevně plánuje Tomáš Prouza. Když čtyři nejvyšší ústavní činitelé v říjnu vydali společné prohlášení potvrzující stávající českou politiku vůči Číně, v médiích se spekulovalo o tom, že nápad pocházel od Prouzy a Jaroslava Tvrdíka z CEFC. Pokud teď Prouza půjde pracovat pro Tvrdíka, otevře to nepříjemnou otázku toho, kdy přesně začal státní tajemník Číňanům sloužit.

Evropská integrace: Rakousko navrhuje přesídlení běženců z EU do Gruzie

0
0

6. 3. 2017     zdroj
Rakousko chce společně s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) zřizovat střediska Evropské unie pro přijímání uprchlíků mimo EU. Jedná se například o organizování těchto center v Gruzii a na západním Balkánu. S touto iniciativou vystoupil ministr zahraničí Rakouska Sebastian Kurz v rozhovoru pro týdeník Bild am Sonntag.


Podle Kurze potřebuje EU za hranicemi unie střediska pro uprchlíky, která budou řízena společně s UNHCR. Není důležité, kde se budou tato zařízení nacházet.

"Důležité je, že budou poskytovat ochranu a že lidé, kteří se nelegálně budou snažit dostat se do Evropy, tam budou vráceni. Tato zařízení mohou být umístěna v zemích, jako je Egypt, Gruzie nebo v jedné ze zemí západního Balkánu", řekl ministr.

Kritizoval také imigrační politiku německé kancléřky Angely Merkelové. Podle ministra zahraničí Rakouska to je špatný kurz, který podpořili představitelé mnoha zemí a vlád a také EK. Tato politika byla prováděna s dobrými úmysly, ale podle Kurze je zřejmé, že když EU láká lidi do střední Evropy, bude jich přicházet stále větší množství.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová  

Senát schválil Šumavský národní park pro lidi, Sněmovna pro vědce a ekologické aktivisty

0
0


Exkluzivní rozhovor se senátorem Tomáše Jirsou (ODS):
Martin Kunštek
Vy jste se v Senátu hodně angažoval ve věci pozměňovacích návrhů k novele zákon o ochraně přírody a krajiny s nimiž Senát vrátil návrh zákona Sněmovně. Můžete nám popsat v čem spočívá rozdíl mezi sněmovní a senátní verzi novely? "
Hlavní změna je, že Senát z vědeckého parku s nadpoloviční divočinou či bezzásahovostí udělal opět normální středoevropský národní park podle IUCN, tedy pro park pro lidi, ne pouze pro vědce a ekologistické aktivisty. V podstatě by park fungoval tak jako dosud.


Čím si vysvětlujete, že poslanci nakonec Senát přehlasovali a prosadili původní sněmovní verzi? "
To má řadu důvodů. ANO mělo nařízeno hlasovat pro vládní verzi. Vládní koalice nakonec dala dohromady pouze 78 hlasů, ale vládu zcela podpořila TOP 09 a STAN, kteří se z nějakých důvodů spojují se zelenými. A všichni byli pod obrovským mediálním tlakem Hnutí Duha. 
Účastnil jste se vyjednávání s poslanci. Cítil jste v pozadí nějaké politické tlaky ze strany vlády, nebo dokonce přítomnost nějakých „paralelních motivací“ např. od ekologických sdružení?
Základem hlasování v poslanecké sněmovně je dohoda mezi Andrejem Babišem a nevládními zelenými organizacemi. Bylo to i ve zprávách. Jak konkrétně ta dohoda zní nevím, ale obě strany potvrdily, že se dohodly. A Hnutí Duha za to dostala Šumavu. Mediální tlak, který vyvolalo na podporu vládního návrhu  zákona, byl obrovský.
 Mezi lidmi ze Šumavy se hodně mluví o tom, že kolem národního parku Šumava „lítají“ obrovské peníze. Místní dokonce hovoří o tom, že Ministerstvo životního prostředí rozdává různým ekologickým sdružením angažujícím se ve prospěch zachování současného zbídačeného stavu šumavských lesů obrovské prostředky na různých grantech a dotací ze státního rozpočtu a z fondů EU. Místní lidé o tom hovoří v podstatě jako o korupci za státní peníze. Máte jako zákonodárce v tomto směru nějaké poznatky?"
Ano, vše potvrzuji. Peníze dostávají jak nevládní organizace na svoji činnost a propagaci divočiny, tak někteří vědci na výzkumy šumavské divočiny. Dokonale je například zdokumentováno, jak asi před třemi lety  Hnutí Duha získalo grant z Norských fondů na "Zvýšení demokratického rozhodování o NP Šumava", asi 1,4 milionu korun, za které vyrobilo kampaň na shození senátního návrhu zákona o Šumavě.
Máte nějaké poznatky o tom, že někdo má zájem na tom, aby Šumava nebyla místem živého lesa, ale aby se ta spoušť časem přeměnila na poušť. Mě taková představa připadá otřesná, ale slyšel jsem to od několik místních lidí v okolí Svatého Tomáše. Proč by proboha někdo něco takového měl chtít?
Přečtěte si něco o filosofii divočiny, myslím, že se ten jejich žurnál jmenuje Sedmá generace. Je to filosofie, jako byl třeba komunismus. Pro ně je "divočina" droga. A vědci se na tom přiživují svými výzkumy, protože to co se děje s lesy na Šumavě je v evropském prostoru neopakovatelné, vlastně nemyslitelné. Soudní znalec ing. Simon spočítal, že škody na životním prostředí, ztráty lesa, vody, kyslíku atd. jsou asi 43 miliard. Kdyby se to dělo kdekoli jinde, šli by aktéři do vězení. Ale druhý znalec dal razítko na to, že v národním parku nemohou žádné škody na životním prostředí vzniknout. A je hotovo. Naše společnost je příliš bohatá a příliš zpovykaná, že to dovolila. Pro Šumavu je to ale tragédie. 
Ekologičtí aktivisté senátory obvinili z toho, že svými pozměňovacími návrhy chtějí způsobit zabetonování Šumavy developery. Můžete se k tomu nějak vyjádřit. Co by se na současné praxi změnilo pokud by poslanci byli bývali přijali Vaše pozměňovací návrhy?
Je to opět zelená propaganda. Lživá propaganda. Od roku 2000 nás zelené nevládky obviňovali, že chceme na Šumavě kácet, těžit a prodávat dřevo. Měli miliony na kampaně a veřejnost na to slyšela. Když se ukázalo, že nikdo z politiků nikdy nic netěžil, naopak, nejvíce se těžilo za zelených ředitelů parku, zkusili to s developerama a s obchodováním s pozemky. Je to opět vylhaná kampaň, na kterou ale mají peníze.
Před projednáváním zákona vráceného Senátem se u poslanců za přijetí senátní verze přimlouval i prezident republiky Miloš Zeman. V jeho projevu zazněly některé dost otřesné informace jako, že původní pramen Vltavy vyschl a aby se to „ututlalo“ tak jej správa parku přenesla o několik kilometrů dál. Nemalou část Vašeho senátního obvodu zabírá právě Šumavský národní park, takže předpokládám, že máte situaci zmapovanou. Jak to tam ve skutečnosti vypadá?
Prezidenta si za jeho projev vážím. Ve všem měl pravdu. Bohužel situace je taková, že on je jeden z mála statečných, který se takto otevřeně může k zeleným ekologistům vyjádřit.
Prezident republiky rovněž uvedl, že v důsledku nezasahování proti kůrovci uhynulo 60 tisíc stromů. Můžete tuto informaci jako místa znalý potvrdit?
Já mám informace, že díky prosazování divočiny uschly na Šumavě tři miliony stromů. Na to jsou poměrně přesné statistiky. Kdyby někdo řekl otcům zakladatelům v roce 1992, že pod dozorem státní ochrany přírody uschnou na Šumavě tři miliony stromů, považovali by vás za blázna. Nikdo si to takhle nepředstavoval. Je to státem řízené šílenství.
Nechci se tvářit jako stoupenec minulého režimu, ale za takovou spoušť by podle mě za „bolševika“ někdo dostal hodně dlouhý kriminál. Jak je možné, že v demokratické společnosti to došlo tak daleko, že se nám obrovská část Šumavy přeměnila v „zónu smrti a zmaru“?
Jak jsem řekl, jsme bohatá a zpovykaná společnost, která pomocí zelených bláznů ničí sama sebe. Podobná situace se vyvíjela posledních padesát let v USA, popisuje to kniha Patricka J. Buchanana "Smrt Západu", až Američané jako záchranu zvolili Trumpa. Ostatně, podobné sebezničování předvádějí nevládní organizace a někteří politici s vítáním migrantů.
V ČR máme několik národních parků. Navštívil jsem je postupně všechny, ale nikde mi to nepřišlo tak už na pohled katastrofické jako na Šumavě. Třeba Krkonoše jsou zelené. Stejně tak v Česko saském Švýcarsku rostou normální živé stromy a ani v Podyjí, které jsem sice neprojel celé, jsem neviděl nějaký souvislý pás mrtvých stromů. Čím to je, že zrovna Šumava to takto hrozně „odskákala“? Čím se Šumavský park liší od těch ostatních?
Sám nevím, čím si nešťastná Šumava jejich pozornost zasloužila.  Pravděpodobně tím, že necháte-li přemnožit na Šumavě kůrovce, stoprocentně vznikne kůrovcová kalamita, zmar a ta jejich divočina. Jako vedlejší produkt vzniká vynucené kácení v pufračních zónách a miliony korun za prodej dřeva. Ale pozor, celé to řídí ministerstvo životního prostředí a zelené vedení Národního parku.  
Zaráží mě ještě jedna věc. V Krkonoších normálně funguje turismus. Staví se tam hotely, budují se i nové sjezdovky a lanovky. To místo se prostě rozvíjí a postupně začíná celkem slušně prosperovat. Místní lidé se odsud nestěhují pryč, protože tam mají práci a většina z nich si třeba letošní zimu docela pochvaluje. Naproti tomu Šumavu jako by někdo „zaklel“. Přitom i z Krokonoš byla po válce odsunuta většina obyvatelstva. Dnes to ale vypadá úplně jinak. Na Šumavě je naopak sem tam nějaký ostrůvek kde najdete třeba nějaký hotel nebo penzion, kde se můžete občerstvit a ubytovat, ale celkově region působí dost zuboženě. Přitom na druhé straně hranic v Rakousku, kde mají stejné přírodní podmínky to docela žije a místní vypadají o dost spokojeněji. Čím to je, že na naší straně Šumavy to nefunguje?
Protože ti zelení blázni považují turismus a rozvoj za škodlivý. Filosofie divočiny jde opačným směrem. Svléknout se a na stromy!
Několikrát jsem četl, že pod troskami bývalého lesa už se objevují nové semenáčky a že les ukazuje svoji sílu se sám obnovit. Přiznávám, že jsem neprošel Šumavu křížem krážem, ale tam kde jsem byl jsem nic takového neviděl. Vy jste při setkání s místními starosty asi viděl víc. Jak to tedy je s tou zázračnou schopností lesa se sám obnovit?
Určitě se někde lesy obnovují, pod uschlým lesem již nějaké semenáčky byly a ty nějak rostou. Ale na mnoha hektarech se les neobnovuje a krajina vysychá. Pro ty blázny je to divočina, ale pro normální lidi tragédie.
Nemáte obavu, že za pár let bude Šumava vypadat jako Rocky moutains (Skalisté hory)? Tedy, že po odumření stromů déšť odplaví i půdu a postupně vyschnou i všechny prameny. To už by totiž byla katastrofa národohospodářských rozměrů, která by nepříjemně zasáhla podstatnou část Čech. Přece jen na Šumavě pramení velká část českého vodstva a jejich vyschnutí by mohlo životně ohrožovat i Pražáky – včetně těch, kteří se jako aktivisté jezdili poutat ke stromům aby bránili kůrovce …
Ti poslanci, kteří dnes hlasují pro vládní předlohu, ti, kteří přehlasovávají Senát a chystají se přehlasovat veto prezidenta, budou zodpovědní za tuto tragédii, bez ohledu na to, že to domluvili Babiš s Brabcem a zelenými nevládkami. Jednou se budou zodpovídat svým dětem, proč to dopustili.
Co je podle Vás nutné udělat, aby se Šumava stala znovu místem živé přírody, kde roste živý les a v něm žijí živá zvířata?
Prezident říká, že řešení je zrušit národní park. Má pravdu, kdyby tam nebyl národní park, příroda by se musela normálně chránit. Musí se změnit politická reprezentace a vrátit se k normálním konzervativním hodnotám. Prostě zelený les je lepší než suchý les. Ale současná vládní koalice podporovaná TOPkou vám tvrdí opak. Pro Babiše s Brabcem je to obchod, pro Sobotku jeho levicový progresivismus, pro Kalouska honění městského liberálně zeleného voliče. A pro Šumavu smrtící kombinace. 
Loni jste obhájil senátní mandát, takže máte před sebou ještě nejméně pět a půl roku možnosti zkusit v tomto směru zákony upravit. Předpokládám, že snahu asi nevzdáte. Jako krajan právě z Vašeho obvodu si dovolím na závěr zeptat, co do Vás v tomto směru můžeme čekat?
Bude-li  vládní návrh přijat, všichni aktivisté a vědci se vyviní ze své odpovědnosti a nebude koho popohnat před soud. Proto ten obrovský tlak na přijetí tohoto zákona. Jen co vyhrajeme volby, zrušíme nejen EET, ale i financování nevládních ekologistických organizací. Zastavíme poblázněné financování výzkumů šumavské divočiny. A přijmeme zákon, který zachrání ze zelené Šumavy to, co se dá zachránit. A budeme sázet, sázet a sázet nové stromy.

Gratulace CIA k nabrání největších světových mediálních prostitutek do jejího CNN pajzlu.

0
0

6. 3. 2017      PaulCraigRoberts
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí k CNN: "Přestaňte šířit lži a falešné zprávy!"
Jak sdělují americké weby Information Clearing House a iBankCoin, použila mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová na adresu CNN pár vybraných slov. Stalo se tak při jejím setkání s reportéry této americké televizní společnosti, na němž se diskutovala hysterická kampaň amerických médií – včetně CNN – proti americkému generálnímu prokurátorovi Sissonsovi za jeho dva rozhovory s ruským velvyslancem. 


V připraveném prohlášení nazvala Zacharovová tuto kampaň za „mediální vandalismus“ a „ostudnou záležitost“s dodatkem, že americká média upadla až na samé dno zpustlosti a podvodu. Podle jejího prohlášení se americká média nalézají už velmi daleko za lini obvyklé profesionální morálky a kompetence. Tato média obviňují a soudí už výhradně jen na základě vymyšlených informací. „Sestoupili jste už na samé kamenité dno“, řekla Zacharovová. !To půjdete ještě i pod ten kámen?“

„Věci, které si americká média dovolují zveřejňovat nejsou než pokusem totálně dezinformovat veřejnost v Americe i ve světě“ řekla Zacharovová s doplněním, že veřejnost americká je samozřejmě cílem hlavním.

Rozhovor Zacharovové s reportéry CNN na videu zde.

Z webu P.C.Robertse přeložil Lubomír Man

Životné jubileum: Valentina Tereškovová

0
0
Zdeněk Hrabica
6. 3. 2017          NoveSlovo
V roce 1959 jsem si koupil v moskevském GUMu, supermarketu, fotoaparát „FED 2“ a až do samého konce analogové fotografie jsem s ním fotografoval a zaznamenával svět kolem sebe. Byl kopií německého fotoaparátu „Leica“, s podobnou optikou a mechanismem. V SSSR se vyráběl od roku 1934 a po obnově továrny jemné mechaniky, kterou zničily německé nálety, opět po roce 1945 až do roku 1990. Byl pojmenován po zakladateli sovětské tajné policie Čeka Felixi Edmundoviči Dzerdžinském.

Na koleji, kde jsme bydleli, mne do fotoumění zasvětil Leonid Kuzma Vorobjev, válečný fotoreportér. Dodneška nezapomenu, jak ještě i tenkrát bylo všechno provizórní, namísto leštičky jsme fotografie po vyvolání namáčeli do jedlé sody a sušili je na okenních tabulích.

Tři kosmičtí andělé, sprava: Valentina Těreškovová, Jurij Gagarin, Alexej Leonov, červen 1967. Vytvořil můj FED.
S tímto kouzelným přístrojem jsem se dostal do blízkosti velkých osobností velké země – byl jsem nablízku hrdinům Velké vlastenecké války nebo jejich potomkům i místům válečného tažení z Moskvy na Berlín.

Ale nejvíce si cením fotografií prvních sovětských kosmonautů – Jurije Gagarina, Alexeje Leonova, Valentiny Těreškovové (nar. 6. 3. 1937) a dalších průkopníků kosmu – po vypuštění družice Sputnik - cest do vesmíru. Se všemi jsem se na desetiletí seznámil, tehdy jako se svými vrstevníky a prožil jsem s nimi nezapomenutelné chvíle svého mládí.

V roce 1963 s první kosmounautkou světa Valentinou Těreškovovou jsem se setkal nejprve v Praze a později na několika vzájemných mládežnických akcích ve Lvově, na Zakarpatsku, v Moskvě, v Sofii. Podobně tomu bylo i s Jurijem Gagarinem a Alexejem Leonovem, s ním naposledy asi v před pěti lety v Praze.

Autogramy nad jiné cenné: generál Dmitrij Leljušenko, kosmonauté Valentina Těreškovová, Jurij Gagarin.

Byli nejšťastnějšími, když se mi podařilo prchnout s některým z nich třebas na okamžik ze světa osvětlených ramp a prožít s nimi anonymní chvíle, kdy je ani myška na ulici nepoznala. Chovali se někdy jako malé děti, v nestřeženém okamžiku se radovali třebas u oroseného půllitru a u pomazánky z olejovek, cibule, pivní pěny a tvarůžku ve staropražské hospodě U kocoura v pražské Nerudově ulici. Nebo třebas mezi štamgasty hospody v Pyšelích, navlečeni do tepláků. Nebo při soukromých procházkách Prahou či Bratislavou nebo Nitrou.

Měl jsem velké štěstí poznat tyto mladé (dovolím si poznamenat krásné) muže a jednu slavnou ženu jinak, než jakými byli před stejně velkými českými a slovenskými osobnostmi, vzpomenu například Jana Wericha. Stejně jako když byli vystaveni často mnohatisícovému davu, který je chtěl spatřit a vyjádřit jim svou přízeň.

Se všemi, kterých nyní vzpomínám, jsem prožil v červnu 1967 několik dnů v Zakarpatsku. Později ještě ve Lvově, v Nitře, Bratislavě a v Sofii. Kde se dalo, jsem se snažil je zachytit na film svého fotoaparátu FED 2. Jeden ze snímků na mou prosbu pořizoval Jurij Gagarin a můj fotoaparát mu vypadl z ruky, poškodil se pádem na kameny, rozbil se závit objektivu na výměnné filtry. Dostal za to pořádně vynadáno, jak to jenom Rusové umějí, od sličné koelgyně kosmonautky Valentiny. Sám reagoval rovněž jako Rus: „Čert to vem, vždyť se zase tak moc nestalo!“ Nakonec se mi vykoupil, daroval mi pozlacené hodinky se značkou vysoké kvality – Poljot. Natahují se podnes pohybem ruky a snesou ponor do piva, vína i vodky – pouze však při vzpomínkových exhibicích.

Jak už to v životě někdy chodí.

Všechno toto krásné se pro mne odehrálo do 21. srpna 1968.

Pak se mi i moje krásné zážitky zamlžily v důsledku mých postojů na tento běh dějin uprostřed domácího prostředí – všelijakých pohovorů, prověrek, ponížených trestů a výčitek, pochybné principiálnosti a věrnosti ideálům, představám jiných o tom, jaký jsem byl a jaký jsem měl být. A také ve světle nejrůznějších dokumentů, v nichž se objevovala jména a přijmení – i to moje.

Znovu jsem si opakoval Gagarinova slova: „Čert to vem!“
Príležitostní známka, 1963.


Štěstí mi přálo, trojice kosmonautů mne nezahnala do křoví, jako to dokázali moji krajané. Poznal jsem, že jsme se v mládí trvale zkamarádili a nedali na sebe dopustit. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že mne měli i rádi. A já měl rád i všechny dohromady.

Jednou z nich byla i první kosmonautka světa Valentina Těreškovová.

Brzy bude slavit, 6. března 2017, životní jubileum, a tak bych ji chtěl nejen poděkovat za přízeň, ale především za kamarádství. I za to, že jsme se nepřestali mít rádi a vážit si jeden druhého. Přese všechno, čím nás naše životy vláčily. Díky, živote. Jsi hodně krátký, jsi krásný.



Foto autor a jeho archiv.

Strýc Džalal

0
0
Yekta Uzunoglu
6. 3. 2017
Celý Kurdistán ho zná jako Strýce Džalal, neúnavného bojovníka za demokracii a za svobodu.
Narodil se 28. dubna 1933 v kurdském městě Kelkan jako Jalal Talabani. Ve svých 13 letech se stal členem Demokratické strany Kurdistánu a ve svých 18 letech členem ústředního výboru této strany. Souběžně se svojí politickou prací studoval v Bagdádu právo, stal se advokátem. To vše se dělo v době, kdy byli Kurdové v Iráku pronásledováni jako židé za Hitlera.

Měl jiné politické vize než konzervativní Kurdská demokratická strana, tak od ní odešel a založil svou vlastní sociálnědemokraticky orientovanou stranou PUK - Vlastenecký Svaz Kurdistánu, jehož generálním tajemníkem je dodnes. Nikdo se nevyzná v současném světě, v nemilosrdném, nevyzpytatelném víru Středního východu tak, jako Mam Jalal.

Přežil všechny vůdce, všechny režimy, které ho do krve nenáviděly včetně Saddáma Husajna a nikdo si neumí tak dobře hrát s velmocemi na nevypočitatelné stále se proměňující šachovnici na Středním východě, jako Mam Jalal.

Na jeho hlavu byla vypsána kde jaká odměna, jeho strana a on s ní se na žádost Saddáma Husajna dostala na seznam teroristických osob a stran ve světě.

Neměl za sebou žádnou bůhví jak zdatnou stranu, či bůhví jaký bohatý stát či dobře ozbrojenou paramilitaristickou armádu či petrodolary, které by mu aspoň mohly být oporou v tom nepředstavitelném pekle, ve kterém vedl svůj boj o demokracii a svobodu Kurdů, neměl ani pas, se kterým by mohl jako terorista na mezinárodním seznamu někam vycestovat. Ale to byl Mam Jalal, který si vždy nějakou tu cestu našel.

Poznal jsem Mam Jalal osobně poprvé někdy začátkem října 1980, když jsem se vrátil z frontové linie z Iránu a chtěl jsem se přes Irák dostat do nějaké země, odkud bych mohl odletět do Evropy. Bylo to v noci, když jsme se dorazili s Pashmerga v pohoří Kandil v Iráku do nějaké jeskyně, vlastně domu. Celé zázemí mělo dvě místnosti a bylo tak hluboko v jeskyni, že nějaké letecké bombardování nemohlo nikoho hrozit. Obava byla jen z napalmových a plynových bomb, které by zasáhli (kouř a plyn) i do hloubky jeskyně, kde Mam Jalal měl svoje "koordinační centrum", noclehárnu a to ve velikosti maximálně 60 m2. Hovořili jsme do ranních hodin, o čem jiném, než o boji Kurdů o demokracii a svobodu. Leželi jsme na zemi, kde byly nějaké kobercové matrace, než přišla snídaně a čas na rozloučení. On tam zůstal s tím, že kdykoliv mohla být shozena napalmová bomba… Já jsem šel z hor dolů do města, kde by mně mohli kdykoliv zadržet. Byl to prostě strýc Jalal, který se ke všem a vždy choval jako starostlivý, srdečný strýc.

Krátce po nástupu Václava Havla do úřadu ho Václav Havel s neuvěřitelnou odvahou pozval na oficiální návštěvu do Prahy na Hrad a s takovým protokolem, jakoby Mam Jalal byl prezidentem.

Výrazně přispěl k sesazení Saddáma Husajna, se kterým se vzájemně nenáviděli a jako Kurd se stal v dubnu 2005 prezidentem celého Iráku. Jeho první zahraniční cesta nevedla nikam jinam, než do Prahy, jako znak vděku Česku v duchu kurdského kodexu.

Až do roku 2014 byl prezidentem Iráku, kdy odstoupil ze zdravotních důvodů.

Socialistická internacionála, která sdružuje všechny socialistické, sociálně demokratické strany či dělnické strany na celém světě (včetně ČSSD), na své 25. Celosvětové konferenci v Kolumbii v těchto dnech jmenovala Mam Jalal za svého čestného předsedu!
Přece se vytrvalost, neúnavnost, houževnatost, neústupnost v boji za demokracii a za svobodu vyplácí, i když jsou chvíle, že se to jeví být absurdně nemožným cílem.

Cesta je ještě dlouhá, ale když Mam Jalal dosáhl svých cílů holýma rukama v džungli Středního východu a dotáhl to až sem, tak jeho synovci boj svého strýce dotáhnou až do konce. Proto Mam byl a je Mam.

Hnusná byla totalita, když její poslanci pracovali zadarmo! Dnes po sametu v rámci pravdy a lásky, co zvítězí nad lží a nenávistí, berou zástupci lidu měsíčně cca 150 tisíc netto…

0
0
Břetislav Olšer
6.3. 2017   Rukojmí
Omyl, není to hoax pro pornografické Evropské hodnoty, nýbrž zatraceně pravda nejpravdivější; začněmě proto na konci šárády, které se říká Kocourkov á la Sněmona ČR. V roce 2016 činil plat poslance 65 700 korun hrubého, aby o rok později vzrostl jeho měsíční příjem na 71 000 korun...
Společně s tímto platem je přiznána i náhrada, která se loni pohybovala mezi 34 200 – 46 300 korunami, nyní mezi 36 900 – 51 100 korun hrubého. Podtrženo sečteno, poslanec si přilepší přesně o 7 400 korun...

A jaké a kolik nyní existuje druhů poslaneckých náhrad a jejich maximální čerpání za rok? Na reprezentaci je to 109 200 korun, povolené cestovní náhrady jsou až 409 200 korun, k tomu na administrativní a odbornou práci dalších 170 436 korun. A ještě prkotina; na zajištění služeb asistentů je to pak 468 000 korun.

A kde má poslanec a za kolik spávat? Ročně na ubytování, pokud není poslanec z Prahy, má nárok na 204 000 korun, na telefonní poplatky 60 000 korun a na pronájem kanceláře a vybavení až 386 400 korun… A jsou zde ještě další funkce a funkcičky v duchu rčení, že zadarmo ani poslanec nehrabe. Velmi důležitým článkem státního aparátu je též pozice předsedů rozličných výborů; každý z nich pobíral loni plat 92 500 korun. Jejich plat se letos zvýší na rovných 100 000 korun. Náhrady i jejich zvýšení jsou stejné jako u poslanců.. Zmíněnému předsedovi tak na výplatní pásce přibude dalších 9 600 korun... Nejchudší poslanec Marek Benda…

A nyní na počátek stavu věcí veřejných, kdy ještě pravda a láska vítězily nad lží a nenávistí:

TO BYLO OBDOBÍ POSLANCE A JEHO VÝPLATNÍ PÁSKA PRO ROK 2017 A NYNÍ VÝŇATEK ZE ZÁKONA O FEDERÁLNÍCH POSLANCÍCH PŘED ROKEM 1989:
§ 23 (1) Předsednictvo Federálního shromáždění stanoví, že poslanec vykonává svou funkci bezplatně.
§ 23 (2) Poslanec nesmí být pro výkon své funkce zkrácen na právech a nárocích vyplývajících z jeho pracovního nebo obdobného poměru.
§ 23 (3) Organizace, v níž je poslanec v pracovním nebo obdobném poměru, je povinna poskytnout mu pracovní volno pro výkon jeho funkce ve Federálním shromáždění i ve volebním obvodu. Poslanci náleží za dobu pracovního volna náhrada ušlého výdělku, kterou mu vyplatí organizace. Požádá-li o to organizace, uhradí jí ušlý výdělek poslance Kancelář Federálního shromáždění. Poslancům, kteří nejsou v pracovním nebo obdobném poměru, poskytuje se náhrada ušlého výdělku z rozpočtu Kanceláře Federálního shromáždění.
§ 23 (4) Rozhodlo-li předsednictvo Federálního shromáždění o uvolnění poslance, může mu přiznat funkční odměnu odpovídající rozsahu uvolnění a závažnosti úkolů, pro něž byl uvolněn. Funkční odměna se vyplácí vedle náhrady ušlého výdělku.
§ 24 (1) Poslanci náleží na úhradu výdajů souvisejících s výkonem poslanecké funkce náhrada, která nepodléhá dani ze mzdy. Výši podílového započítávání poslaneckých náhrad pro výpočet důchodového zabezpečení stanoví předpisy o sociálním zabezpečení.http://www.zakony.cz/zakony/1989/1/zakon-032-1989-Sb-zakon-o-poslancich-federalniho-shromazdeni-SB1989032

Je to tedy hoax, když budeme tvrdit, že kam se na současnou Sněmovnu ČR hrabe totalitní politika se svými nároky na vyžití poslanců, kteří jen jako komunisté a členové Národní fronty pod velením ÚV KSČ měli „okrádat svůj národ“...? Hodně by o tom mohl mluvit třeba Miroslav Kalousek, který roce 1984 získal titul inženýra, když už byl členem Československé strany lidové, aby se společně s komunisty stali součástí Národní fronty ČSSR, jež byla řízena ÚV KSČ.

Svoje selhání, když v roce 2006 nabídl koalici se socialisty a komunisty, zdůvodnil: „Udělal jsem něco, co omluvit nelze. Neměl jsem na vybranou. Mohl jsem tiše chcípnout v křoví. Byla to provokace, byla to hra. Kdybych neudělal nic, tak další vývoj byl neskonale dramatičtější…” Není to rovněž „normalizační kariérismus“, když mu hrozilo, že chcípne bez práce v křoví…?

A jak se např. v Nečasově vládě zacházelo s penězi daňových poplatníků? Nejvíc o tom ví jeho intimní přítelkyně (nyní manželka) a bývalá prodavačka Jana Nagyová z továrny Chodos v Chodově, kde pracovala od května 1984 do srpna 1993…? Z hlavní kantýny se pak vyšvihla do účtárny a pokračovala, až dosáhla svého. Bývalá mzdová účetní chodovského Chodosu poprvé přivoněla k politice, když se v roce 1996 stala oblastní manažerkou ODS v Karlových Varech a asistentkou senátora Vladimíra Kulhánka. Právě v této funkci ji na manažerské konferenci ODS potkal Nečas. Nagyová byla organizačně schopná, navíc večer ráda sedávala na baru.

V září 2005 z ní Nečas udělal šéfku provozu Hlavní kanceláře ODS a o rok později, po volbách, už mu jako ministru práce a sociálních věcí vedla kancelář; v roce 2009 přidala rady v sociální politice, a to včetně pražského magistrátu; o rok později rozšířila poradenský rádius i na ministerstvo obrany; a pak se stala ředitelkou kabinet premiéra.

Bývalá šéfka kabinetu Nečase Jana Nagyová byla svým nynějším mužem také štědře odměňována. Mezi roky 2010 a 2012 pobírala přes 900 tisíc korun ročně a její odměny za toto období přesáhly částku 2,4 milionu korun. Nejvyšší odměnu dostala za rok 2011, a to konkrétně 1,22 milionu. Měsíčně odměny skoro 230 tisíc.
To už si žila se vším všudy skoro jako carevna Kateřina. Zdůvodnění těchto financí měl Nečas vždy po ruce;  byly to prý peníze za vysoké a profesionální nasazení při organizaci a spolupráci při jednáních, která probíhají mimo stanovenou pracovní dobu, a při nichž vždycky dřela jako kůň. 
A ty fyzické energetické výdaje, zejména při diktování přímo do pera. Ale o platy přece nejde, jde o to vyfabrikovat nějaký takzvaný skandál. Částka Nečasovi nepřiměřená nepřijde, na žádost o vysvětlení reagoval podrážděně. Je to údajně normální mediální lynč slušného a pracovitého člověka, jehož jediná vina je, že pracuje pro premiéra. Ti další, kteří mají ještě vyšší odměny, média nezajímají, protože nestojí blízko premiéra nebo nejsou žena. Když si prý lidé přečetli o odměnách pro Nagyovou, uráželi ji a hrozili jí fyzickým násilím…
(Nečas se tímto svým konáním podobal skandálu nynějšího kandidáta na francouzského prezidenta Françoise Fillona, který své ženě Penelope, co též dřela jako kůň jako coby jeho asistentka v letech 1988 až 2013, neoprávněně vyplatil 831 440 eur (22,5 milionu korun)...)
Je to tedy hoax, když budeme žasnout, kam že se na současnou Sněmovnu ČR korytářů hrabe totalitní politika se svými nároky na vyžití poslanců, kteří jen měli „okrádat svůj národ“...? Proto byla tak krutá a zlá ta minulá doba v českých luzích a hájích, v nichž se to "amorálními nepravostmi" jen hemžilo; bez nezaměstnanosti, bezdomovců, o vysoké úrovni mj. učňovského školství, rozvinutého strojírenství s jedinečnými výrobky světové úrovně a nízké kriminalitě ani nemluvě...?
Inu, ta hrozná a všechny šikanující totalita; ještě že přišel spasitel Václav Havel a vyvedl naši republiku z toho marasmu. I se svým komunistickým předsedou vlády Čalfou nás postrčili ke světlým zítřkům ve znamení pravdy a lásky, co nyní dosávají na frak od lží a nenávistí v duchu nových pořádků v české legislativě o platech a náhradách poslanců… Jak že je to o těch plných korytech, od nichž dnešního politika neodeženeš ani kdyby mlaskal…?

Pentagon chce vrhnout pravidelné jednotky Ozbrojených sil USA do útoku na Rakku

0
0
6. 3. 2017   zdroj
Po pádu Mosulu bude Rakka posledním "hnízdem" teroristické organizace DAEŠ.
Pentagon trvá na podstatném zvýšení sil USA při útoku na syrské město Rakka, které je "hlavním městem" teroristické organizace DAEŠ v Syrské arabské republice. Napsal o tom 5. března The Washington Post s odvoláním se na zdroj na Ministerstvu obrany USA.

Uvádí se, že Ministerstvo obrany USA již vypracovalo plán nástupu a útoku na Rakku, "hlavní město" DAEŠ v Sýrii. Tento plán předpokládá vydatnou účast přímo amerických vojenských jednotek.

Je upřesněno, že plán předpokládá odeslání do oblasti Rakky sil amerických speciálních jednotek, útočných vrtulníků a dělostřelectva. Budou také zvýšeny dodávky zbraní hlavním silám Kurdů a Arabů, kteří bojují v Sýrii proti DAEŠ. Pod Araby jsou chápáni takzvaní bojovníci syrské opozice.

Připomeňme, že dříve prezident USA Donald Trump nařídil Pentagonu, aby vypracoval plán na zničení teroristické skupiny DAEŠ v Sýrii a Iráku. Nyní je známo, že dokument již byl prezidentovi USA předán k posouzení.

Podle sdělení amerických médií úředníci, kteří byli zapojeni do vypracování plánu, navrhují zrušení omezení počtu amerických vojáků v Sýrii. V současnosti je v Sýrii 500 amerických vojáků. Nejedná se ale o americké vojenské instruktory, kteří pracují jak pro opozici, tak pro teroristy.

Záměr USA na zvýšení své vojenské přítomnosti v Sýrii způsobí další nárůst napětí na Blízkém východě, píše list. Jde o to, že syrská legitimní vláda ne bezdůvodně viní USA z podpory terorismu. Američtí vojenští instruktoři pracují jak v řadách teroristů, tak i v řadách bojovníků "opozice".

Navíc jsou dodávány americké zbraně prostřednictvím satelitů USA na Blízkém východě teroristickým skupinám v Sýrii, včetně DAEŠ.

Přítomnost i těch 500 amerických vojáků v Sýrii (převážně to jsou speciální jednotky) je nezákonná, protože neexistuje příslušná rezoluce Rady bezpečnosti OSN a protože Sýrie americké vojáky nepozvala, na rozdíl od Rusů.

Pokud se Washington vážně rozhodne zaútočit na Rakku s pomocí svých vojsk a také s kurdskými oddíly a bojovníky syrské opozice, nevyhnutelně to povede ke zvýšené konfrontaci mezi syrskými vládními silami a opozičními bojovníky a také Kurdy. Křehké příměří mezi těmito stranami syrské války se může zhroutit.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Raus ! Und los! Von vornherein!!

0
0

Jiří Baťa 
7. 3. 2017
Česky to znamená „Ven! A rychle! Bez diskuze“! Tak podobnými, několikrát opakovanými slovy někoho vyprovodil, resp. přímo vyhodil dnes bývalý předseda Evropského parlamentu Martin Schulz (SRN). Tento muž dokázal vydat na půdě Evropského parlamentu nařízení, kterým nezvratně vyloučil z jednání parlamentu svého (!) řeckého kolegu, europoslance Eleftheriose Synadinose. Nejen způsob, ale i důvod je pozoruhodný.


Podle pana Schulze byly důvody k tomuto ráznému vyhazovu z jednání parlamentu EU v tom, co řecký europoslanec řekl, a kterou Schulz považoval za neakceptovatelnou a za jasně trestuhodnou. Jde o větu kolegy Synadinose k debatě mezi EU a Tureckem, který řekl: „ Jak napsali osmanští vědci, Turci jsou barbaři opovrhující Bohem, podvodníci a špinavci. Turek je jako pes, který si hraje na hrdinu, ale když má bojovat proti nepříteli, uteče. Jediná cesta, jak efektivně jednat s Turky, je pěst a rozhodnost.“ To pana předsedu EP vytočilo natolik, že se rozhodl bez pardonu, bez jakýchkoliv možností ze strany řeckého europoslance se k tomu vyjádřit nebo protestovat, jej vykázat ze sálu a to i pod pohrůžkou jeho vyvedení za asistence pořádkové služby.






Takto si představuje Martin Schulz eurounijní demokracii, lidská práva a svobodu slova. Jeho despoticky pojatý vyhazov dokazuje, že v něm koluje typická náckovská krev, což je patrné i z fotografie. Tento pán, dnes už mimo funkci předsedy EP je však horkým kandidátem na post německého kancléře, kdy se snaží vyšachovat z této pozice současnou o nic méně „oblíbenou“ kancléřku Angelu Merkelovou. Chtělo by se říct, že je nejvyšší čas tuto kanctitutku nahradit někým novým, jenže Schulz je podstatě totéž jako ona jen s tím rozdílem, že má koule. Jinak je to krok tzv. z bláta do louže. Jinými slovy, nejen Německo, ale celá Evropa se má na co těšit!



Zeman rozdělil společnost na normální lidi a proti nim idioty, soudí Ringo Čech.Nějaký bambula hudebník neumí hrát, tak nadává prezidentovi

0
0

F.R.Čech v rozhovoru
7.3. 2017  PL
„Kdo zná Miloše Zemana, ví, že Miloš Zeman je bojovník. A jak známo, český král z boje neutíká,“ jsem si jistý tím, že Miloš Zeman bude znovu kandidovat na českého prezidenta. Jeho konkurentům, o kterých se mluví, vzkazuje, že sice obdivuje jejich odvahu, ale že nemají naprosto žádnou šanci. „A sluníčkáři? Pro ně může být také důvod, že Miloš na Vysočině nesrovnal na hnoji bobky podle velikosti,“ říká Ringo Čech. 


Pokud nebude Miloš Zeman kandidovat, koho byste na jeho místě rád viděl? A jak vidíte šance těch, o kterých se mluví, jako například Horáček, Kubera, Stropnický a další...
Obdivuji jejich odvahu, ale nemají naprosto žádnou šanci.

Jsou rozhodnutí Zemana a pak i výsledek volby důležitými mezníky, které určí další fungování této země, nebo vzhledem k významu jeho funkce fakticky o nic nejde?


Je to významný mezník, protože prezident, jak známo, u nás moc velkou moc nemá, ale slovo Miloše má váhu, bere se v potaz. Miloš prostě svojí politickou velikostí a tím, že má politicky jasno, ovlivňuje mnoho věcí směrem k dobrému.

Mnohdy se mluví o tom, že Zeman rozděluje společnost. Je rozdělení společnosti na obdivovatele a odpůrce Zemana opodstatněné nebo zveličené?


No tak rozděluje – na normální lidi a idioty. To prostě je evidentní.

Jak v poslední době hodnotíte vystupování a různé kroky Miloše Zemana? Když se podíváme například na radost nad vítězstvím Trumpa nebo třeba šťouchance Merkelové a představitelů EU či nesouhlas s Chovancovým „centrem proti propagandě“ – co na tyto jeho kroky a názory říkáte a jak je v nich podle vás úspěšný?

Se vším, co Miloš říká a dělá, se plně ztotožňuji. Jediná věc, kdy jsme trochu v rozepři, a říkám trochu, je názor na skandinávský sociální systém. Já myslím, že je přežitý, hloupý a nemoderní. Skandinávský systém bere lidem skoro všechno a rozdává to i lenochům, darmožroutům. Buď se tento systém zdokonalí, nebo prostě pro mne není přijatelný. Já si myslím, že každému, co jeho jest. Pilnému výsledky jeho práce, lenochovi nakopat do zadku.

A jeden z posledních výroků Miloše Zemana ohledně „stovka denně nikoho nezabije“? Má Miloš Zeman i v tomto směru pravdu? Přece jen, jde tam třeba i o důchodce, nemocné lidi…

Já myslím, že to byl příměr. A že to nelze chápat doslova. Ale v podstatě je to pravda.

Jeho odpůrci nevydýchali i další hlášku ohledně Šumavy, kdy ve sněmovně vzpomínal na ženy, které se připoutaly ke stromům, jež měly být poraženy. „Místo aby je dřevorubci přeřízli...,“ řekl prezident a zatímco někteří přítomní jeho bonmot ocenili smíchem, další se urazili. Myslíte si, že by si měl prezident vzhledem k tomu, že je hlava státu, občas tak trochu dávat pozor na pusu, nebo bychom právě jeho bonmoty měli brát tak, že k němu patří a bez nich by to už ani nebyl on?

Každý, nevyjímaje z toho prezidenta, by měl říkat, co si myslí, a sdělovat upřímně svoje názory. Jestliže je k tomu vtipný, no tak zaplať pánbůh. Kdyby se podle této teze řídil Churchill, tak jsme přišli o mnoho skvělých bonmotů, které dodnes moudří lidé citují.

A je podle vás něco, co by mohlo panu prezidentovi ohledně kandidatury „zlomit vaz“? U mnohých lidí mu příliš nepomohla například kauza Peroutka nebo Mynářova bezpečnostní prověrka nebo to, co se mělo údajně dít kolem vyznamenání či nevyznamenání příbuzného ministra Hermana...
Ne, nic mu nemůže zlomit vaz. Buď ho lidi zvolí, nebo ne. Podle takovýchto kravin se lidi nerozhodují.

Ljaško objevil Ameriku: USA se vměšují do vnitřních záležitostí Ukrajiny!

0
0

7. 3. 2017     zdroj
Nová americká velvyslankyně na Ukrajině se rozhodla, že nebude jednat v rukavičkách.
Vůdce Radikální strany Ukrajiny Oleg Ljaško obvinil americkou vládu ze zasahování do vnitřních záležitostí Ukrajiny. Napsal to na své stránce na Facebooku 6. března. Ljaška pobouřilo prohlášení velvyslanectví USA o nutnosti zřídit protikorupční soud na Ukrajině co nejdříve.


"Velvyslanectví USA trvá na vytvoření protikorupčního soudu na Ukrajině. Velvyslanectví USA navrhuje kandidáta na auditora činnosti NABU (Národní protikorupční úřad). To je bezohledné vměšování se do vnitřních záležitostí Ukrajiny", napsal Ljaško.

Poslanec Rady si náhle vzpomněl, že žádný suverénní stát, který si váží sama sebe, by nikdy nedovolil něco takového zahraničnímu velvyslanectví nebo vládě. V případě, že ukrajinské orgány souhlasí s tímto vměšováním, ponižují Ukrajince, domnívá se Ljaško.

Dále se vůdce Radikální strany vyjádřil ve prospěch výstavby "pevné vertikály moci" na Ukrajině, která musí mít vůči občanům odpovědnost.

Připomeňme, že velvyslanectví USA v Kyjevě dříve vyzvalo ukrajinské orgány, aby se zabývaly otázkou zřízení nezávislého protikorupčního soudu v zemi.

Stojí za zmínku, že orgány USA již po mnoho let bezostyšně zasahují do vnitřních záležitostí Ukrajiny. Státní převrat v únoru 2014 na Ukrajině byl proveden za přímé účasti a pod tlakem amerického velvyslanectví a také řady evropských zemí.

Po státním převratu se zvláštní služby USA ještě silněji upevnily na ukrajinském území.

Nehledě na tyto okolnosti, jsou Američané velmi nespokojeni, že "reformy" na Ukrajině jsou velmi pomalé a že jsou v podstatě sabotovány kyjevskými úřady, přičemž míra korupce závratně narůstá a neunese jakékoliv srovnání s dobou Viktora Janukovyče.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Pochod ukrajinských prostitutek Kyjevem

0
0

7. 3. 2017 PolitNavigator
V ukrajinském Kyjevě se minulý pátek konala demonstrace místních horizontálních hostesek čili prostitutek. Účastnice demonstrace prošly městem pod portréty svých idolů - prostitutek ukrajinské politiky.


Kyjevské prostitutky a jejich sympatizanti a aktivisté podle zpráv "PolitNavigatora" uskutečnili svůj první pochod vládní čtvrtí v ukrajinském hlavním městě.

Podle organizátorů bylo účelem akce legalizovat prostituci na Ukrajině, to znamená zrušení článku 181-1 ukrajinského zákoníku o správních deliktech, který prostituci postihuje.

Podle právníka neziskovky “Aliance pro veřejné zdraví" Pavla Skaly, by mělo být zrušení pokut prvním krokem k legalizaci prostituce.






"Prostituce je stejná práce jako každá jiný. Tento obchod je legalizován ve většině evropských zemí," prohlásil Skala.

Aktivisté poukazovali na to, že legalizace prostituce by přinesla i prostředky do státního rozpočtu. Proto se jí dostává podpory od některých ukrajinských politiků, například od Jurije Lucenka, Andreje Němirovského a Sergeje Leščenka.

Aktivisté vytiskli portréty svých "lobbistů" a jejich citáty za legalizaci prostituce, a nesli je při pochodu.


Akce, kterou pořádaly neziskovky „Všeukrajinská Liga“, „Legalajf“ a „Aliance obecného zdraví“ se odvážily účastnit jen dvě až tři desítky lidí a někteří své tváře schovali za masky.



Někteří z demonstrantů drželi osvědčení sexuálních pracovníků a pracovnic s ukrajinským trojzubcem. Pochod prošel okolo Nejvyšší rady Ukrajiny, okolo Prostřednictvím vlády a okolo domu Prezidentské administrativy. Aktivisté, kteří akci vedli, se snažili zprostředkovat relevantní návrh zákona a požadavky adresovaná zmíněným institucím, což se jim podařilo pouze v případě kabinetu premiéra a prezidentské administrativy, odkud zástupci těchto orgánů přišli mezi aktivisty.


Z Nejvyšší rady nevyšel nikdo, ochranka jim odmítla povolit přiblížení k budově, kde chtěli předat své požadavky.

Aktivisté dále prohlásili, že předali své požadavky do rukou jistého šejka ze Saúdské Arábie, jehož limuzína právě vyjížděla z chráněné oblasti obklopující Předsednictvo vlády právě v době, kdy se konal jejich pochod.





"To je skvělá zpráva. Ještě více takových progresivních šejků“, řekl Pavel Skala. „Viděl naše požadavky a našim agentům se podařilo tajně předat šejkovi návrh zákona. To znamená, že bude lobovat svými penězi a také popracuje s poslanci."





U Předsednictví vlády aktivisté také zastavili náměstkyni ministra zdravotnictví Ukrajiny pro evropskou integraci Oksanu Sivakovou, která převzala návrh zákona a řekla, že na Ukrajině sex existuje.

"Pokud je na Ukrajině sex, pak je to sex-byznys", okomentoval oficiální stanovisko ukrajinské činovnice aktivista Pavel Skala.








Jak uvádí "PolitNavigator" v oblasti tzv ATO (Antiteroristické operace) vítají prostitutky vojáky ozborjených sil Ukrkjainy kříkem: "Sláva Ukrajině" a oni jim v odpověď volají "Hrdinům sláva."


Ovšem jeden ukrajinský plukovník obvinil prostitutky z vedení biologické války proti příslušníkům ukrajinské armády v zóně ATO.


Přeložil a upravil VD



Skutečný Babiš

0
0
Erik Best
7. 3. 2017    EB
Thomas Friedman z New York Times nedávno napsal, že existuje pět různých administrativ Donalda Trumpa. Nelze to přímo vztáhnout na Andreje Babiše, protože mimo jiné není premiér, ale známe alespoň Babiše Elementárního. Když si vypůjčíme z Friedmana, takový Babiš „si ze všeho nejvíc cení loajality a myslí si, že jeho stoupenci jsou mu tak hloupě oddaní, že by ho neodsoudili za vraždu, i kdyby ho viděli při činu“.

Oproti Trumpovi je tu také Babiš Kajícný, který poté, co na firmy uvalí nová pravidla, náklady a sankce, hovoří o potřebě „lidského přístupu a selského rozumu“ při jejich pokutování za drobné chyby při podávání kontrolního hlášení a slibuje, že bude promíjet právě ty pokuty, jež tak tvrdě prosazoval. A potom existuje Babiš Skutečný, který svůj kajícný výstup v televizi doplní čtrnácti stranami finanční právničtiny, jež do nejkrajnějších detailů vysvětlují, co přesně znamená „lidský přístup a selský rozum“, pokud jde o odpouštění penále. Babišovi oddaní ovšem drobné písmo nečtou.

Emancipace středu EU a největší Sobotkova chyba

0
0
Radim Valenčík
7. 3. 2017      RadimValenčíkPíše
Článek "Je na čase obnovit Rakousko-Uhersko!", který jsem uveřejnil 5. března, zaznamenal rekordní počet ohlasů a přečtení. Zde je: radimvalencik.pise.cz/4311. Navázal jsem na něj ještě dalším článkem hned druhý den, ve kterém jsem objasnil další význam emancipace středounijního prostoru, a to z hlediska budoucího vývoje na Ukrajině.Viz: radimvalencik.pise.cz/4319. Dnes uveřejňuji třetí článek k danému tématu, které na nějakou dobu opustím. Děkuji všem, kteří mi zaslali připomínky. Jako příklad uvádím jednu, která vychází z pochopení toho, o co mně šlo:

"Pochopil jsem tvůj článek. Název není podstatný. Státní uspořádání není podstatné. To chápu. Ale každá vize musí mít praktické vyústění. Nemůžeme zabřednout do akademických teorií, které z praktického hlediska nejsou uskutečnitelné. Vždy musíš mít sílu své vize uskutečnit. Tím neříkám, že bychom nesměli nad těmito věcmi přemýšlet. Ale dělat dvou rychlostní Evropu je blábol, který má jediný cíl. Vyděsit nás, abychom zapomněli na možnost vystoupení z EU. Pokud se dopracujeme k přesvědčení, že EU nemá smysl, tak z ní musíme vystoupit. Celý koncept EU je mylný. Pokud si to nepřipustíme, tak zabijeme každou myšlenku na něco jiného. A to v době, kdy tyto myšlenky vůbec nedosáhly reálných činů. Buď, anebo. Takovéto čecháctví, že jsme měli poslance v Rakousko-Uherském zákonodárném sboru a zároveň jsme měli zástupce v Německém bundu, to není v současné době možné. Je na nás činěn nátlak ze západu i z východu. Jak bychom to chtěli jinak řešit? Podle mého názoru by bylo pro nás v tomto okamžiku a historické situaci nejlepší vyhlásit neutralitu. V OSN by nás některé velmoci určitě podpořily a neutralitu zabezpečily. K tomu je nutná odvaha politické elity. Ty si myslíš, že by Sobotka a jeho tlupa k něčemu takovému svolila? To snad ne. Jsme v kleštích a nesmíme rozhodujícím velmocím překážet. Neutralita by nikomu vadit nemusela. Ta by nám otevřela cestu ke svobodě, aniž bychom narušili vazby s ostatním světem. Např. volný pohyb osob, zboží atd. Vždy budeme ve sféře nějaké velmoci. Tak to bylo a bude. Jde o to v jakém postavení. Současný stav není únosný a do budoucna není předpoklad, že by se změnil. To by byla z naší strany chiméra. Tisíc let je to samé. Nepředpokládejme, že by na Němce v současné době sestoupil Duch svatý a bylo by v jejich politice vše jiné. To prostě odmítám připustit. Naprosto s tebou souhlasím a také jsem řekl nebo lépe řečeno napsal, že si do této problematiky dobře šťouchl. Ano, toto téma je nutné otevřít na intelektuální rovině, ale i na té praktické. Tím myslím v neparlamentní opozici. Používejme rozum. Teď je moderní říkat, selský rozum, i když mi není v tomto rčení příliš jasné, v čem byly názory sedláků tak přínosné. Ale to by byla diskuze úplně o ničem jiném. Chápu, jak to v tom rčení je myšlené. Nebojme se o tomto tématu hovořit. Myslím si, že po důkladné odborné diskusi vznikne politický proud, který bude schopný vizi uskutečnit i v praxi. Chce to trpělivost a upřímnou snahu tohoto cíle dosáhnout. Naše generace zklamala, řekněme si to upřímně. Je tedy morální odpovědností, aby naše generace problém vyřešila nebo alespoň připravila podmínky pro následující generaci, aby ta mohla na nás navázat a vše dotáhnout do konce. Nejsem žádný idealista. Pokud někdo chce vést společnost, tak si o toto vedení musí říci. Nikdo nikomu nic dobrovolně nepředá. To jsem nevymyslel, ale parafrázoval jsem chytřejší a moudřejší lidi než jsem já. Jsem rád, že uvedené téma otevíráš právě ty. Protože vím, že nejsi nějaký bumbác a uvědomuješ si vědomostní i historickou odpovědnost."
Ne se vším se v tomto názoru ztotožňuji, ale o to v této fázi nejde. Názorové odlišnosti jsou součástí hledání společně sdílené, dostatečně komplexní a dostatečně realistické i realizovatelné vize.
Včera jsem měl v rozhovoru s Vladimírem Kapalem ve Svobodném vysílači dostatek prostoru, téměř dvě hodiny, objasnit podrobnosti toho, jak si emancipaci středounijního prostoru představuji. Reagoval jsem také na většinu připomínek, které jsem obdržel. Zde je celý záznam našeho rozhovoru:
Myslím, že se mně tam podařilo říci a vysvětlit i to, co v textu zanikne, nebo co se mně ještě nepodařilo dostatečně dobře napsat.
Krátce k připomínkám, které jsem obdržel:
1. Ti, co říkají, že nejde o název, to chápou přesně jako já. Není podstatné, zda budeme říkat "regiony bývalého Rakouska-Uherska", "Austrijsko", "středounijní prostor" apod. Důležité je, abychom měli jasnou představu, o jakou oblast jde a co ji spojuje.
2. Nejde o změnu státních hranic či vznik nového státního útvaru. Jde o obnovení přirozených, historicky vzniklých vazeb na základě sdílení rizik, sdílení vzdoru vůči diskriminacím, které nás čekají, sdílení pojetí reforem, které budou nezbytné pro přechod na ekonomiku, která zajišťuje bezkonfliktnost budoucího vývoje, sdílení vize.
3. Současné Rakousko je pro celý proces z řady důvodů nepostradatelné. Řekl bych dokonce, že je hlavním článkem k tomu, aby se emancipace zemí "na krásném modrém Dunaji" a v jeho blízkém okolí vydařila.
K účinné spolupráci v rámci středounijního prostoru a následné emancipaci zemí a regionů, které sem patří, máme velmi blízko; předvedu proč a jak to lze.
Sobotkova největší nevynucená politická chyba
V polovině září loňského roku proběhla tiskem tato zpráva:
"Rakousko se nepřipojí k visegrádské skupině (V4) zahrnující Českou republiku, Slovensko, Polsko a Maďarsko. Požadavek populistické strany FPÖ odmítla dolní komora parlamentu ve Vídni, napsala agentura APA. K nápadu se již dříve postavil nesouhlasně i český premiér Bohuslav Sobotka.
Členství ve V4 by mimo jiné posílilo roli Rakouska v EU, tvrdil zahraničně politický mluvčí pravicově populistické Svobodné strany Rakouska (FPÖ) s tím, že V4 nyní v EU disponuje faktickým vetem.
Rakousko nepřistoupí k V4 už z toho důvodu, že se jedná o "uzavřený klub bez možnosti přijetí nových členů,"řekl lidovecký ministr zahraničí Sebastian Kurz. Vídeň se ale podle něj zasadí o dobrou spolupráci s touto středoevropskou skupinou.
Kurzovo zdůvodnění zpochybnil šéf FPÖ Hans Christian Strache, podle kterého se uzavřený klub může otevřít. "Mnozí v rámci visegrádské čtyřky by byli rádi, kdyby k nim Rakousko vykročilo," prohlásil.
Strache již dříve řekl, že V4 tvoří v EU protipól k politice německé kancléřky Angely Merkelové. "Dosud se v EU přijímaly různé dohody mezi Německem a Francií, které ostatní museli spolknout. V posílené visegrádské skupině vidím šanci na reformu EU," uvedl v září šéf FPÖ, která má podle průzkumů nyní v Rakousku nejvyšší volební preference.
S Visegrádem nebo s Evropskou unií S Visegrádem nebo s Evropskou unií číst článek
O možném rozšíření V4 a vzniku "unie uvnitř unie" mluvil v září i kandidát FPÖ na prezidenta Norbert Hofer s českým prezidentem Milošem Zemanem během své návštěvy Prahy. Oba politici se shodli, že by tím střední Evropa získala v EU silnější hlas.
Nápad ale tehdy odmítl český premiér Sobotka. Podle něj je základem spolupráce ve visegrádské skupině společný zájem na silné a jednotné Evropě. Snahy udělat z V4 formální instituci jdou podle Sobotky proti zájmům Česka."
Tvrdím, že sabotování toho, co je a bude pro nás stále významnější, abychom se ubránili stále arogantnějším a bezohlednějším diskriminacím, mělo za následek velkou ztrátu času a těžké poškození zemí, o které jde. Považuji to za největší Sobotkovu nevynucenou politickou a strategickou chybu, ale také za ilustraci toho, jak málo tomuto "politikovi" stačí, aby demonstroval svou pozici slouhy slouhů globální moci.
Současně je z citované zprávy, ve které jsem zvýraznil to nejdůležitější, vidět, jak realisticky někteří politici v Rakousku uvažují. Naštěstí jsou to ti, kteří brzy budou vládnout. A to s výraznou převahou.  Z toho je zřejmé, jak blízko k odstartování celého procesu emancipace středounijního prostoru máme.
Ze začátku by stačilo málo. Ne plané diskuse o tom, zda je V4 uzavřená či nikoli. Stačí, když se jejího jednání bude nejdříve zúčastňovat zástupce Rakouska, příp. i Slovinska jen se statutem pozorovatele (a tento status bude postupně harmonizován s plnohodnotnou účastí). Myslím, že školou korektnosti pro všechny zúčastněné bude to, jak si budou na své vlastní kůži "vychutnávat" chování "westů" a jak si začnou v rámci emancipace našeho středounijního prostoru uvědomovat, že "nejsme jako oni". Záleží pak již jen na tom, jak odvážná agenda (z hlediska emancipace) bude nastolována, jak bude hlas pozorovatelů vnímán, jak mu bude nasloucháno, jak se budou obnovovat vztahy důvěry a spolupráce...
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/4321-emancipace-stredu-eu-a-nejvetsi-sobotkova-chyba.html

Jak a kam šlapal sněm ANO 2017

0
0
Pavel Letko
7.3.2017 e-republika

Babiš netrpí na falešné kamarádství. Kdo chce používat Babišovo kolo, ten musí šlapat, až se z něj bude kouřit. Kdo nešlape, ten musí mezi lid obecný, koblihama obdarovaný.


Sněm hnutí Ano na Chodově skončil bez překvapení, včetně reakcí na něj. Babišovi odpůrci se shodli na tom, že „Babiš si zvolil, Babiš se zvolil“, případně „Babiš si odhlasoval“. Všichni píší o tom, že hnutí ANO je Babišovo, a že to není žádná demokracie. Demokracie se totiž vyznačuje různým velrybařením, vůdcovstvím regionálních kmotrů, sponzorstvím Pepů z Honkongu a Lájošů z Uher. Umělci v takovém úžasném světě žijí z grantů a novináři z reklam. Každý tedy má svůj podíl, všichni jsou spokojeni. Politický podnikatel Babiš děsí politiky a kulturní frontu podobně jako liška plaší slepice v kurníku. Jejich vyděšené kvokání je instinktivní, na hlubší úvahy není čas. Farma zvířat je v pohybu, dravec je na obzoru.

Všichni pomíjejí, že hnutí Ano je Babišovo, jen když se vítězí. Je to stejné, jako když byla ODS Klause, ČSSD Zemana a Věci veřejné Bárty. Klesají-li preference, hrozí-li ztráta korýtka, sjednocování pod jedním vůdcem dostane obrácený směr, po přílivu nastává zcela zákonitý odliv. Nebezpečí tak spočívá především ve způsobu získání a udržování moci. Dosavadní způsob spočíval v rozsáhlé korupci, která prorostla celou společností. Prorostla dokonce tak, že korupce už přestávala být nazývána korupcí. Mnohamilionové úplatky mířící k předsedovi vlády jsou v takové společnosti nazývány jen jakousi aférou kabelek a používání vojenské tajné služby k dehonestaci nepohodlné manželky premiéra jen jakýmsi nepodstatným nedopatřením. Desetimilionové odměny z představenstev různých státních a polostátních organizací se političtí vůdci nestydí představit jako řádné odměny za vykonanou práci.

A vlastně se už ani nelegální provize nevyplácejí. Když patříte k hochům, co spolu mluví, tak prostě dostanete další zakázku, další úlevu, další výhodný podíl v tom či onom. A ty stamiliony a miliardy mířící z Čech do daňových rájů vlastně nikoho příliš nezajímají. Jedou v tom všichni, tak co. Tramvaják Pepa a bezdomovec Karel sice ne, ale o ty pochopitelně nejde. Ti totiž sice možná tu a tam skáčou jako Češi, ale nemažou jako Češi, a tak zákonitě také nejedou. Tedy mimo jízdu tramvají, což stejně patří akorát na jejich úroveň "socek".

A čím bude udržována moc budoucího premiéra Babiše? Úspěchem. Kdo má úspěch, jede, kdo nemá, jde z kola moci ven. Babiš netrpí na falešné kamarádství. Nedrží profláklé politiky, jako tomu bylo v případě tzv. "tradičních stran". Ten komu je a bude dovoleno používat Babišovo kolo, musí šlapat, až se z něj bude kouřit. Musí makat. Kdo nemaká, kdo nešlape, ten musí z kola dolů. Pak jde z kola ven mezi lid obecný, obdarovaný koblihami jednou za volební období.

Nebezpečí pro dolních deset milionů tak spočívá především v tom, jak bude vypadat Babišovo loučení s mocí. Zda bude sametové, mírové, dobrovolné, demokratické a nevím jaké, jen ne násilné. Zda se ukázněně stáhne z politiky a Českou republiku začne řídit třeba z Monaka nebo z Floridy jako každý jiný správný Čech tohoto typu. Samozřejmě skrze placené politiky napříč politickým spektrem, vpravo i vlevo, padni komu padni. A také hodně záleží na tom, zda Babiš bude či nebude užívat "Chovancovo centrum" k účelům, pro které bylo zřízeno, tedy k držení moci a fízlování vlastních spoluobčanů. Zda nás nezatáhne do militarizace a vojenského dobrodružství, do kterého nás vehementně táhnou sociální demokraté ruku v ruce s konzervativci. Zda neskončíme v ještě větším hnoji, než jsme teď.

- - -

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!


Související články:

Zbyněk Fiala: Bílá kniha o EU

0
0
Zbyněk Fiala 7.3.2017 Vaše věc
 

Ze scénářů příštího vývoje jsou reálné jen dva - dvourychlostní Evropa, nebo federalizace. Závody ke dnu, nebo dohoda na společné Evropě, která je pro lidi.


Bílá kniha o budoucnosti Evropy bude nejdůležitějším dokumentem, který bude předložen vrcholné schůzce EU v závěru týdne. Předkládá ji Evropská komise a obsahuje pět scénářů, jak by mohla integrovaná Evropa vypadat roku 2025. Předseda komise Jean-Claude Juncker doporučuje myslet mimo krabici – scénáře jen naznačují možné směry, ale je třeba zvažovat i další možnosti.

Otevírá to standard (scénář „jedeme dál“), následovaný ústupem k nejjednoduššímu („nic než jednotný trh“). Alternativou je „dělat méně, ale efektivněji“. Ideálním cílem je vytvoření dalších společných funkcí, které už patří federálnímu uspořádání. Nicméně poprvé je předložena i jasná hrozba, že kdo nechce, nemusí, rychlejší část EU se obejde i bez něj (scénář „kdo chtějí víc, dělají víc“).

Je to jen shodou okolností, že nové kolo debat o budoucnosti Evropské unie se odehrává u příležitosti 60. výroční Římských smluv. Skutečný zdroj změn spočívá v neřešených krizích, které jsou důsledkem nejen ideologické zaslepenosti a bezbřehé chamtivosti, ale taky nedokončené integrace. Společná měna nemůže fungovat bez společné fiskální politiky. Ale jak se k ní dopracovat, aby jedni nebyli jen od toho, že pořád platí, a druzí, že pořád kasírují?

Přitom není jasné ani to, kdo je kdo. Například výhrůžky Česku, že by mohlo přijít o příjmy z evropských fondů, když nepřistoupí na uprchlický příděl, jsou směšné, když porovnáme, že čistý příspěvek od bohatších států unie do Česka činí méně než pětinu toho, co tam odvádíme na dividendách a dalších podílech z hospodaření zahraničních firem v Česku.

Za to si ale můžeme sami, to k nám nepřivezly tanky.

Podobně jsem si Bílou knihu pročítal a napadlo mne, že vystavěna jako příběh: Něco děláme (scénář „jedeme dál“), ale je obtížné dosáhnout shody. Proto bychom mohli aktivity EU ořezat o vše, na čem se nedohodneme (scénář „nic než jednotný trh“).

Podle tohoto scénáře bude většina vztahů řešena na bilaterální úrovni. Pro ČR to znamená, že proti Německu nebudeme vystupovat jako člen uskupení, které nám rezervuje mnohá procesní práva, ale jako malá kolonie, která nesmí poplést, co se jí diktuje. Naší jedinou zbraní budou „závody ke dnu“, kde prokážeme takovou ochotu dělat zadarmo a ožebračit národní rozpočet, že nás to vyšvihne na horní příčky žebříčku konkurenceschopnosti.

Vedle nás se rozjede skupina, která přeřadila na vyšší rychlost integrace (scénář „kdo chtějí, dělají víc“). Vznikne dvourychlostní Evropa, ve které mají naše stížnosti a výhrady roli poznámek pod čarou. Fakticky jde o užší spolupráci některých zemí eurozóny. Tam nejsme, proto míříme z kola ven.

Řekněme, že to zaznělo jen jako hrozba a EU zareaguje - jasně, pokud chceme udržet zájem obyvatelstva na integraci, musí přinášet jasné výsledky. Scénář „méně, ale efektivněji“ zintenzivňuje spolupráci v oblasti inovací, obchodu, bezpečnosti, migrace, ochraně hranic a obrany.

Nabízí také velké společné projekty pro snižování uhlíku a digitalizaci. Koncentruje pozornost na spolupráci ve vesmíru, při budování špičkových technologických klastrů a regionálních energetických soustav. Společná ochrana hranic je doplněna společnou azylovou agenturou. Na druhou stranu, v oblasti ochrany spotřebitele nebo životního prostředí a zdraví bude harmonizace omezena jen na nejnutnější minimum. Ať si to národní vlády hlídají samy.

Ale i tohle je prezentováno spíše jako selhání. Konzervuje to všechny choroby unie, kdy EU je rozdělena na země s eurem a bez eura. Nechcete zůstat stranou? Pak je tu jasný projekt federalizace, který je obsažen ve scénáři s krycím označením „uděláme víc společně“.

Předpokládá, že členské země se shodnou na oblastech, kde společně dosáhnou lepšího výsledku. Závody ke dnu jsou zrušeny, vzniká společná daňová politika a dokonce i vlastní rozpočtové zdroje EU. Nejsou konkretizovány, ale základ by mohla tvořit daň z finančních transakcí. Nabízí se tak přímočařejší řešení regionálních rozdílů a odpovědí na šoky.

Ze všech scénářů Bílé knihy tak jsou realistické jen dva, a sice dvourychlostní Evropa a federalizace. Ve skutečnosti tu jsou jen federalizační scénáře, jeden by se odehrál jen v eurozóně a druhý i se zahrnutím těch členských zemí, které mají (dočasně) vlastní měnu. Pro nás to znamená, že pokud nám ujede evropský rychlík (scénář dvourychlostní Evropy), zůstane slabá česká vláda na naše mafiánské struktury sama, a ty si ji snadno ochočí. Proto má tento scénář u nás tak intenzívní mediální podporu.

Zjednodušeně se jedná o to, zda máme přijmout euro a přistoupit na daňovou a sociální harmonizaci. Když posloucháte naše velikány, zaznívá rozhodné ne, které je podloženo bezpočtem důvodů. Neuvádí se pouze to, že stávající česká politika nás po všech peripetiích polistopadového vývoje uvedla do postavení evropské chudiny, daleko od unijního průměru, kterému se navíc vzdalujeme. Devět z deseti českých občanů žije pod úrovní německé hladiny ohrožení bídou. A je-li špatný výsledek, budou špatné i argumenty.

Neznamená to, že stávající představy o perspektivách EU nesmrdí. Ve všech scénářích se vývoj testuje společnou azylovou politikou nebo aspoň její koordinací. Právem někoho sem poslat. Stejně tak usilují o to, aby Brusel měl rozhodující slovo ve věci obchodu, neboli ve vyjednávání obchodních smluv jako byl nenáviděný – a zamrzlý – TTIP.

Velice nabubřelé – ale v tom jsme v Česku o prsa vpřed – jsou řeči o potřebě posilování obrany, čímž se myslí nafukování zbrojních rozpočtů a spolu s trpělivými provokacemi, abychom nepřišli o udržitelnou sadu nepřátel.

U nás vládne představa, že federalizace znamená totální likvidaci národní suverenity. Když pominu, že nelze likvidovat, něco, co nemáme, jedná se o změnu cest pro vznik demokratických rozhodnutí, nikoliv o popření demokracie. Ale předpokládá to schopnost demokraticky jednat. Svoboda není právo osolit slabší, jak se u nás traduje, ale příležitost pro zodpovědné hledání alternativ. Kdo nehledá, nenajde.

Dojde-li na federalizaci, nepředpokládá to slabé vlády, ale naopak vlády silné, schopné vyjednávat a vytvářet koalice na Evropské radě. I federalizovaná EU se bude řídit rozhodnutími vlád, jen bude tato rozhodnutí koordinovaně provádět ve společných orgánech. Slabá vláda je však neštěstí ve všech alternativách, na takové se prostě nedá vydělat za žádných okolností. První kolo pro řešení slabin EU prostě musí proběhnout doma.

Dnešní EU rozhodně není dokonalá, ale koho jsme tam navolili, toho tam máme. A kdo nevolil, ten podpořil ty největší blby, protože oslabil konkurenci. Vedle toho tolerujeme, to je taky chyba veřejnosti, že partaje, které se ucházejí o vládní odpovědnost, vnímají EU jen jako zdroj peněz a případnou výmluvu: „To my ne, to Brusel.“

Žádoucí představa EU jako reprezentanta lidí, nikoliv hladových finančníků a kompradorů, se musí politickým stranám vnutit. To mohou udělat jen občanští aktivisté, kteří nejsou vázáni omezením stranických čekatelů na funkci. Jejich činnost proto nutně musí dostat i evropský rozměr. Musí být sami schopni se na něčem dohodnout, a potom to taky u veřejnosti prosadit, aby se podle toho rozhodovala ve volbách. Jinak nám nepomůže ani Pámbu, natož Junker.

Národní frontu Le Penové přirovnali k Islámskému státu, bránila se zveřejněním videí vraždění IS a napsala „tohle je Islámský stát“; Evropský parlament ji vydal ke stíhání a hrozí jí tři roky vězení…

0
0
Břetislav Olšer
7.3. 2017 Rukojmí
Tomu se říká svoboda slova a projevu dle EU, nevydařeného klonu RVHP; francouzský redaktor Jean-Jacques Bourdin z Le Monde přirovnal v roce 2015 stranu Le Penové (Národní frontu) k Islámskému státu.

Rozzuřená politička reagovala zveřejněním videí brutálního vraždění IS a napsala: „tohle je Islámský stát“. Nicméně francouzská justice ji obvinila „ze zveřejnění krutostí“ a byla Evropským parlamentem nyní vydána ke stíhání. Hrozí jí dle agentury Reuters až tři roky vězení... Co k tomu francouzský list Le Monde, který též kdysi otiskl slova Václava Havla o humanitárním bombardování...? Václav Havel – humanitární bombardování…

http://www.francetvinfo.fr/monde/proche-orient/offensive-jihadiste-en-irak/apres-un-parallele-entre-l-etat-islamique-et-le-fn-chez-jean-jacques-bourdin-marine-le-pen-s-en-prend-a-l-animateur_1225197.html

Proč tato šikana Le Penové? Nebyl to totiž jediný „prohřešek“ jasné kandidátky na prezidentku Francie. Na plénu EP totiž též řekla velmi ostrá slova přítomným německé kancléřce Angele Merkelové a francouzskému prezidentovi Francoisi Hollandovi. A byl oheň na střeše nejzprofanovanější organizace Evropy, která se nazývá Evropská unie. Nyní část z vystoupení Marine Le Penové v Evropském Parlamentu:

"Díky, Merkelová, že ses tu objevila se svým vice-kancléřem Hollandem – administrátorem provincie zvané Francie. Dorazili jste na toto plénum z velmi prostého důvodu – váš evropský svazek kolabuje, a snaží se zachránit před záhubou pomocí vydírání, hrozeb a ponižování. Váš model je sloužení USA, skákání jak pískají bankéři, nečestná konkurence, sledování občanů a jejich ožebračování. Zastávám jiný model, založený na nezávislosti, multipolaritě světa, ochranářství a úplném zastavení masové migrace. Někdo řekne, že jsem „anti-Merkel“. Ale to je pro mne čest! Madam, já tě neuznávám! Německé zájmy neopravňují k vazalizaci zbytku Evropy. A já jsem zde jako hlas jiné – svobodné Evropy – těch Evropanů, kteří se obrátili zády k EU, protože potřebují národy, a ne EU. A jsem hlasem těch Francouzů, Hollande, kteří se otočili zády k tobě, stejně jako dříve odmítli Sarkozyho, protože jsou oddaní Francii…“

A tato "nedemokratická svoboda projevu" vzbudila „rozhořčení" rovněž mezi českými europapaláši. V čele toho českého protestu je bývalý komunistický kádr - právník Pavel Telička, který je europoslancem od roku 2014. Předtím byl deset let společníkem poradenské firmy Bxl-Consulting. V letech 2003 až 2004 byl velvyslancem ČR při EU a od května do listopadu 2004 působil jako eurokomisař. Je místopředsedou frakce Aliance liberálů a demokratů (ALDE).

Už od 90. let pracoval v týmu připravujícím vstup Česka do EU. V roce 1986 vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze a vstoupil do KSČ… Nyní byl zvolen jedním ze 14 místopředsedů socialistického Evropského parlamentu, jemuž ještě nedávno předsedal Barroso; já komunistický prospěchářský kádr, ty maoistický papaláš, to si budeme hrát do noty...

(Šéf Evropské komise José Barroso byl jako mladík maoistou. Stal se hvězdou marx-leninistické studentské federace, dorostenecké líhně portugalských komunistů, kritizoval „anti-proletářské“ zásahy tehdejší vlády a odsuzoval je jako „důkaz krize buržoazního vzdělávacího systému“. A vyzdvihoval požadavky studentů, protože vznikly v rámci „revoluční struktury“. Následně byl zvolen předsedou strany PCTP-MRPP, což je označení Portugalské komunistické strany pracujících - reorganizující hnutí strany proletariátu. V prosinci 1980 se držel “českého vzorce” a vstoupil do Partido Social Democrata, tedy do Portugalské sociální demokracie...)http://www.rukojmi.cz/clanky/zahranicni-politika/3256-uzasny-cesky-uspech-telicka-se-stal-jednim-ze-14-mistopredsedu-evropskeho-parlamentu

Dalším eurohujerem, který zvedl ruku pro trest Le Penové, byl Jaromír Štětina: Jeho dědeček byl z Chicaga, babička byla přesto zakládající členkou KSČ, jeho komunistický otec pracoval na velvyslanectví v Číně, kde si, jak sám tvrdí, jako mladý Jaromír jednou potřásl rukou přímo s Mao Ce-Tungem. V roce 1965 možná právě proto podal přihlášku do KSČ a po roce se stal členem Fakultní organizace KSČ na Vysoké škole ekonomické. Jsou to paradoxy; zatímco já jsem z rodiny zavilých antikomunistů a nikdy jsem nebyl v žádné politické straně, a jsem považován za bolševika, Štětina, co byl hrdý na své členství v KSČ, je dnes zapřisáhlý komunistobijec…

"Jsem na své fakultní pražskojarní členství v KSČ docela pyšný. Jako studentští vůdci jsme se snažili o prosazení tržního hospodářství, odstranění cenzury a zavedeni parlamentního systému bez vedoucí úlohy jedné strany. Naše snahy ukončila okupace Československa sovětskou armádou. Ta nám také ukázala naši intelektuální nedostatečnost: Myšlenka, že lze komunismus reformovat, byla chybná...“ Podle údajů z ministerstva vnitra členem (ne kandidátem) KSČ byl již od roku 1965. "Paradoxně to byla moje americká maminka, která mne vedla ke vstupu do komunistické strany, nikoliv můj táta, přesvědčený komunista. „Není jiná platforma,“ říkala, „bolševismus se musí reformovat zevnitř.“ https://www.youtube.com/watch?v=j29CJrJmyU8

Podle webu ParlamentníListy.cz byl prý stoupencem socialistického uspořádání společnosti, že zastává zásadu nutnosti diktatury proletariátu v prvním období socialistické revoluce. Silná komunistická strana budovaná na principech vědy a morálně historických kritériích byla podle Štětiny, jediná síla, která může změnit společnost v současně třídně a ekonomicky rozděleném světě...

Dnes je známý jako Ferdyš Pištora, alias fanatický komunistobijec požadující zákaz komunistické strany. Z jeho životopisu však vyplývá, že několikrát prodělal přerod svojí osobnosti i politických názorů a je vlastně politickým turistou...Štětina je na členství v KSČ pyšný, Procházková, po manželovi Afghánka, prosazuje „dobytí“ Krymu…

Protiruská nenávist v něm byla a je pevně usazená a přivedla ho logicky až na kyjevský Majdan, kde burcoval Ukrajince k boji proti nenáviděnému Rusku a Rusům. A to tak úspěšně, že se k němu hned - jako ke svému - hlásili nejen ještě žijící příslušníci 14. ukrajinské granátnické divize zbraní SS, ale i jejich mladší pokračovatelé z pluku Azov. Ano, toho pluku, kterému i americký Kongres odmítl poskytnout pomoc finanční i personální pro „jeho otevřenou podporu nacizmu a fašizmu“.


Putinovi agtenti...

Ale co je pro americký Kongres otevřeně nacistické, je pro našeho, dnes už dokonce poslance Evropské unie, skvostné, skvělé, nádherné a hodné následování. A to včetně znaku pluku, který je zřetelnou obměnou hákového kříže, a pluk Azov, aby bylo hned jasné, kam patří a k jakým kořenům se hlásí, jej sakumprásk převzal od nacistické organizace werwolf. Ano té, která měla teroristicko - nacisticky fungovat i po prohrané válce. Štětina šel dokonce dal daleko, že si pozval fotografa, aby ho vyfotografoval, jak ve své ruce držel znak pluku Azov...



A pak je zde europoslankyně Věry Jourové, co jí nestačí půlmilionový měsíční plat brutto z Bruselu. Je zcela mimo realitu, dokonce se vyjádřila nejen proti Le Penové, ale také pro to, že by udělila medaili i bratrům Mašínům a spol. a ocenila by jejich podíl na boji proti totalitnímu režimu, který měl na rukou krev.

„Myslím si, že je namístě, že se vyznamenání dává, a já bych samozřejmě držela tu tradici, lidem, kteří osvědčili hrdinství, kteří osvědčili statečnost, kteří mohou jít příkladem svému národu, protože si myslím, že dneska, stejně jako dříve, je to velmi důležité, že národ má svoje hrdiny. Že má lidi, ke kterým může vzhlížet a kteří mu mohou být příkladem. Takže je namístě ocenění lidí, kteří osvědčili hrdinství v boji nebo při záchraně života. Lidí, již mají velké zásluhy o dobrou reprezentaci republiky v zahraničí, již udělali významné věci pro kulturu, pro českou vědu, pro českou ekonomiku, takže tady já v udělování a propůjčování vyznamenání významným českým lidem vidím obrovskou symboliku a velmi důležitou kompetenci prezidenta…“ dodala Jourová, bývalá „vězeňka českého svědomí“…

Ale zpět do Země Galského kohouta, kde máme další vládní skandál, jenž nese jméno Penelope Fillonová a funguje údajně jako "dobře placená asistentka" svého manžela, kandidáta na současného prezidenta Francie Francoise Fillona, V letech 1988 až 2013 měla od státu neoprávněně získat celkem 831 440 eur (22,5 milionu korun). Podobné zaměstnávání není ve Francii trestné, ale je podezření, že tato práce byla fiktivní, což trestné je. Mnohé lidi také šokovala výše vyplacených peněz.


Vězení však Fillona na rozdíl od Le Penové nečeká. Fillon tvrdí, že manželka pro něj vykonávala skutečnou práci a pochybení odmítá. Kauzu označil za spiknutí vládních levicových sil, jeho manželka přece dřela jako kůň; viz. Nečas a jeho milenka - manželka Nagyová - Nečasová… Proč vězení pro Le Penovoiu a ne pro Fillona? Snadná odpověď; zkorumpovaná EU včetně "Mutter Merkel - Dar Alláha" si to nepřejí, zákon nezákon. Hlavní je eurokoryto...

Inu, přestože Národní frontu Le Penové přirovnali k Islámského státu, a když se poté bránila zveřejněním videí brutálního vraždění IS a napsala „tohle je Islámský stát“, Evropský parlament ji vydal ke stíhání a hrozí jí až tři roky vězení… A nejanálnější čeští politici Telička a Štětina tomu aplaudují, nejvíc však třetí mušketýrka Jourová, co má své zkušenosti s vězením a ráda by asi, aby ho poznala i Le Penová... EU je totiž Jourové republika, ne Česko... Tací jsou prolhaní multikulturní sluníčkáři...
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live