Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Milan Vidlák, 11. září, teorie spiknutí a teorie a praxe polemiky

0
0
- vlk -
14. 9. 2015 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com/

Někteří z vás zaregistrovali, že články z Kosy dost často vycházejí na portálu Nová Republika. Samozřejmě, že o tom vím a je to s mým výslovným souhlasem a pan Václav Dvořák, který na NR věci z Kosy přebírá, si počíná naprosto korektně od samého počátku, kdy se mne osobně obrátil, jestli proti tomu nic nemám. Prostě noblesní způsoby a naprosto korektní jednání. Trvale. Mohu si to jen považovat. Píši o tom proto, že si do svého vývěru z Kosy dne 11.9. vybral i článek 



11.září - doplněno po ránu!

o kterém mi bylo jasné dopředu, že vyvolá kontroverze. Vím, že určitá část veřejnosti prostě věří na teorii spiknutí ohledně WTC a zrovna tak, že tihle nejsou k přesvědčení žádnou argumentací. Mám už své zkušenosti. Nicméně zcela vědomě jsem si už dávno a dávno položil řadu důležitých otázek, bez jejichž zodpovězení a to bezchybného , nemají ty spiklenecké teorie žádnou cenu. Protože jsou samoúčelné, bez vazby na další prokazatelné následky asouvislosti. O těchto otázkách byl onen můj původní článek.

Ovšem reakce byly přesně takové, jak jsem očekával a konec konců to i napsal hned ve druhé a třetí větě onoho zmíněného článku viz:

Už víte, že mám tzv. povinná data. 11. září je jasně mezi nimi. Nemohu se mu vyhnout. Ačkoli je mi jasné, že výsledkem dnešního článku bude, že naštvu řadu čtenářů.

Trefil jsem se bezezbytku. Přesně takové reakce mi přišly na mail, přesně takové se objevily v diskusi na NR, kde byl rozebírán můj duševní stav, dělán můj psychologický profil a rozebíráno jestli a do jak velkého exkrementu jsem šlápl jednou nebo oběma nohama a kolik lidí jsem zklamal. Nic co by mne nějak překvapilo nebo zaskočilo, za skoro 4 roky vydávání Kosy mne nic z toho nemůže zaskočit. Dokonce ani míra nenávisti některých příspěvků či mailů. Pokud nyní máte dojem, že se vlk potřebuje vyplakat, rozhodně vás zklamu. vlk nebrečí. Kvůli tomu, bych neztrácel další čas, jehož se mi zoufale nedostává, za klávesnicí. Jde o něco jiného. Objevilo se cosi s čím jsem nepočítal.

Na NR se objevil článek s názvem  

Lež jako dvě věže?

kde se v jeho perexu praví:

Jako odpověď na raní článek vlka z Kosy jsme do redakce dostali následující text od šéfredaktora časopisu Šifra:

„Coby novinář, který se podíval na oficiální verzi podrobněji, mám na rozdíl od pana Vlka o její věrohodnosti značné pochybnosti… Netroufám si říct, co se tehdy přesně stalo, ale píšu spíš o tom, co se nestalo.“  Milan Vidlák
                         
Jestli dobře pana Milana Vidláka, nemá naprosto nic společného s Vidlákem z Kosy, chápu, poslal to jako polemiku k mému článku. A tohle je přesně ten důvod, proč čtete to, co čtete. Protože se s tou polemikou pana Milana Vidláka cítím potřebu vypořádat. Za všechny, kteří mi argumentovali tak jako on! Než se do toho pustím, sděluji, že ho neznám a to ani virtuálně, o jeho existenci jsem neměl do onoho článku ani potuchy, nic mi nikdy neudělal a necítím k němu žádné nepřátelství, necítím se jeho textem být nijak dotčen a proto se hodlám vystříhat jakékoli útočnosti a ironie, což mne bude stát značnou míru sebeovládání a bude mít negativní dopad na údernost a švih dalšího textu :)

A musím předeslat ještě jednu věc, abych vymezil správně hřiště té polemiky – chápu článek Milana Vidláka jako polemiku z jednoduchého důvodu kdyby to totiž nebyla polemika, bylo by to vyžití vlka k tomu, aby se účelově dostal k publikování svého textu na velkém serveru. Prostě chladný obchodní kalkul. Což by mne docela mrzelo. Nerad dělám návnadu. Takže proto mluvím o polemice, protože to je čistá věc – duel jeden proti jednomu.

Polemika má ovšem svoje pravidla. formální i funkční. Začnu těmi funkčními. Zjednodušme naši polemiku na naprosto triviální případ – že nejde o WTC a spiklenecké teorie, ale o jednoduché tvrzení, že něco obecně známého je bílé kolečko. V klasické polemice se většinou dostaví protivník, který začne tvrdit – ne to není bílé kolečko, nýbrž černý trojúhelník. A následně si to obě strany rozdají zda barva předmětu je bílá či černá a tvar je oblý nebo hranatý.

Takto postupuje i pan Milan Vidlák. Jenže ouha – já jsem nenapadl ani tvar ani barvu, pouze jsem přednesl pět premis a to jasných, ve formě jednoduchých otázek, které při akceptovatelném zodpovězení – opět bez speciálních znalostí, protože ty odpovědi nevyžadují, bude prokázáno, že jde opravdu o kolečko a bílé. Tedy, že spiklenecké teorie jsou platné. Jestliže však nikdo není schopen těch 5 otázek přijatelně zodpovědět, pak je teorie bílého kolečka neudržitelná. Podotýkám, že ty otázky nevyžadují žádné vysoce expertní znalosti z mechaniky, balistiky, statiky, chemie, termodynamiky, nanotechnologií a kdo ví ještě čeho všeho. Jen selský rozum. A odpovědi,pokud existují, jakbysmet!

A jak že mi pan Milan Vidlák odpověděl – zopakoval mi všechny možné a známé spiklenecké teorie, tedy v mém zjednodušení mi na moje otázky odpověděl, je to bílé kolečko, protože já znovu říkám,že je to bílé kolečko!

Jestliže jdu s někým do polemiky, pak proto, že jsem schopen vyvrátit jeho argumenty nebo, když jsou položeny formou otázek, tak ty otázky zodpovím. Zde, bohužel, nebyl učiněn ani nejmenší pokus. Jen je zopakováno všechno , notoricky známé, co mne přivedlo k mým otázkám!!! On prostě poukázal na existenci bílého kolečka. a basta!

Takže lituji, ale já, v klidu, zůstanu u svého pohledu na celou kauzu 11.9.

Už proto, že tmelem všech spikleneckých konstrukcí je fenomen tzv. amerického ďábla. Že atentát na WTC zorganizovala podle a zákeřně

buď

- americká administrativa, která záměrně obětovala americké

nebo že

- jde o fikci a iluzi, kterou opět zorganizovala americká vláda, aby…

Aby co?

To je přesně jedna z věcí, na kterou se ptám! Aby co? Mýtus s tím, že za tím stálo přání stamiliardových zbrojních kontraktů jsem spolehlivě vyvrátil grafy, z následných válek Amerika vyšla slabší než do nich šla, je nyní daleko více zadlužená, míra nepřátelství k Americe celosvětově je daleko větší než před tím, půl zeměkoule je v chaosu, který začíná drtit Evropu, atd.atd.

Nyní si dovolím odbočku – jen čekám, kdy některý z vyznavačů teorie spiknutí přijde s konstrukcí, že cílem oné americko-vládní konspirace 11.9. bylo rozpoutat války v Afghu, Iráku, Syrii , Libyi a následně je vlastně schválně prohrát, aby mohl vzniknout chaos a cílem toho všeho bylo záměrné vytvoření migrační vlny do Evropy… Zatím jsem tohle všechno, spojeno do jednoho myšlenkového řetězce nikde nečetl. Takže veřejně sděluji, že se dobrovolně vzdávám duševního copyrightu na tuto konstrukci. Jo a ještě bych prosil do toho zapojit finanční krizi 2008/9 a kvantitativní uvolňování, protože to vše se také podílelo na vzniku migrační vlny. A je tu ještě jeden geopolitický faktor, nazvěme ho třeba ledová kra, který v tom všem funguje, ale ten, když dovolíte si nechám pro nějaký další článek Kosy, protože zatím zůstal nepovšimnut a to i světovými komentátory. Ledová kra proto, že to bude součást titulku článku, až někdy a někdy vyjde a o ledovou kru půjde. Kosa je ráda, když přichází se zbrusu novými a neotřelými pohledy a já tu ledovou kru dávám do hry, aby ti, co mají rádi šarády měli nad čím v mezičase přemýšlet :). Ale to už jsem odbočil příliš. Zpět k tématu a polemice s panem Milanem Vidlákem.

Když to shrnu – pan Vidlák mi, bohužel na moje otázky odpovídá přesně tím, co mne k napsání mého původního článku vybudilo! Lituji, ale tohle jako kontrastanovisko akceptovat nemohu. A jednoduchý antiamerikanismus mi jako argument pro cokoli ve smyslu – když to škodí USA, tak je to dobře a je jedno jestli to je pravda nebo ne – nepostačuje ani, co by se za nehet vešlo. Jakkoli vím, že zarytí přívrženci spiknutí 09/11 se právě s tímhle dostatečně spokojí. Hlavní je, že americký čert dostane pěkně za uši. Pro mne je tedy funkčně polemika pana Vidláka, resp. její způsob – zmatečná. Nikoli zmatená, ale zmatečná.

Jak už předesláno, polemika má i svá formální pravidla. A mezi to úplně nejzákladnější například patří, že nejdříve vyjde článek, který je základem polemiky a následně vyjde článek polemický. Z uvedeného screenshotu z portálu pana Vidláka je zřejmé, že jeho článek vyšel o DVA dny dříve než ten můj. Tedy je doloženo i formálně, že můj byl reakcí na všechny podobné a stejné články a nikoli naopak.



Nicméně, nepochybně se nyní na mne budou fandové spiknutí chystat, že jsem vyloupl technickou hnidu a že tím zakrývám jádro. Ono to tak není, forma a dodržení formalit má svůj smysl. o čemž se velmi snadno přesvědčíte, když se třeba začnete s někým o něco soudit. Soudní proces totiž není nic jiného, než institucionalizovaná polemika s konečným úředním výrokem o vítězi. Ale rád se vrátím k té spiklenecké teorii z vějíře všech, co nabídl pan Milan Vidlák, která je pro mne nová.

A tou je teorie č. 6 - Pojistný podvod s podsekcí Den zázraků.

Ta mne doslova potěšila.

Shrnu jak je vystavena.

Americký developer Larry Silverstein vydělal na pádu Světového obchodního centra 11. září 2001 miliardy dolarů a zároveň se zbavil obrovského břemene.

Zcela nečekaně a proti vší logice měl krátce před událostmi 11.9. koupit problematická dvojčata, která, prý, byla silně zatížena azbestem a hrozilo, že bud dojde k velmi nákladné očistě od azbestu nebo se bude muset strhnout a Silverstein prodělá tak jak tak doslova poslední kalhoty! Jenže 11.9. bylo pro něj manou nebeskou. Problematické baráky mu někdo zlikvidoval a on ještě stihl před tím uzavřít velmi výhodnou pojistku, která kryla teroristický útok! Ne dosti na tom, on u soudu dokonce , proti pojištovnám dosáhl senzačního vítězství, když prosadil teorii, že pojištovny musí vyplácet dvojí plnění, protože nešlo o JEDEN , ale hned DVA teroristické útoky, které podléhají plnění. A to není všechno -Silvestein, jeho děti a všichni jeho přátelé, kteří měli ve WTC kanceláře, restaurace, obchody normálně zde pracovali nebo si zde naplánovali na ten den pracovní schůzky

-  unikli nezraněni

-  ukončili své aktivity těsně před atentátem

-  zcela nečekaně změnili , proti veškeré logice, svůj program

Uznávám, že tohle je tedy superspiklenecký, dokonale zločinný plán. Jako vystřižený z hollywodských thrilerů. Moc se mi líbí. Má zápletku, dramatičnost a přesnost. A bylo by to dokonalé bílé kolečko.

Kdyby…

Kdyby to ovšem neznamenalo, že to buď zcela likviduje teorii o atentátu vymyšleném a provedeném americkou vládou! Protože pokud by to byl Silvesteinův pojištovací podvod, tak ta teorie o vládním spiknutí dokonale padá. Se vším všudy!

Tedy pokud mi náhodou někdo tvrdit, že Silvestein buď jednal v přísné kooperaci s americkou vládou a podle jejich pokynů a ta mu za to dovolila, aby se na té tragedii napakoval. Slyším, že přesně takhle to určitě bylo? Fajn, tak potom nechť mi někdo laskavě vysvětlí, jak to, že se celý atentát podařilo doposud utajit, ačkoli by to znamenalo, že na něm musel být účastno ještě daleko více lidí než na atentátu podle ostatních teorií. A to osob soukromých, na které americká vláda nemá žádné dráty!!! A těch, co díky Silvesrteinovi věděli, co se chystá a kdy musí odejít nebo si přeložit denní program bylo docela dost! A přesto nezafungoval tzv. chodbový fenomen, který je v těchto případech naprosto běžný – každý ze zasvěcených má ještě někoho , ke komu má zásadní vztah a koho nechce nechat na pospas osudu. Abych to přiblížil prakticky – pamatujete na pád české IPB? Ten se také držel v „absolutní tajnosti“, až to utajení vyvrcholilo runem na banku. A tady prostě ti necitové chladnokrevně obětovali své známé a přátele! Ovšem nejvíce mne potěšila zmínka o tom soudním procesu, kde pojišťovny byly odsouzeny k dvojímu plnění! Ačkoli pan Milan Vidlák správně konstatuje, že:

Je to podobné, jako kdybyste měli pojištěné auto s pojistným limitem ve výši půl milionu, dvakrát v jeden den by do vás někdo naboural a vy jste dostali milion.

Pojišťovny šly před soud. Soudily se o miliardy. Ale místo toho, aby šly po stopách oněch výkladů, kdo že a jak podle fandů spiklenectví to udělal, tak nic nešetří, jsou hluché k únikovým možnostem, které by jim to otevřelo ohledně regresu, ale jen se tupě přou o výklad smlouvy…. Dokonalé bílé kolečko!!!

Navíc s efektem, že je tímto dokonale vyvráceno jiné spilenecké tvrzení, že vlastně žádná letadla do WTC nenarazila, že světu a divákům na místě byla vlastně předvedena dokonalá iluze pomocí třeba hologramu.

Ale to jsem se pustil někam, kam rozhodně nechci. Ke zkoumání jestli je ten předmět kolečko nebo čtverec a jestli je barva bílá nebo černá. Zůstanu u své pozice, že pokládám pouze otázky, jejichž úplné a logické zdůvodnění potvrdí platnost názoru, že pan Vidlák a ostatní vyznavači spikleneckých teorií o 11.9. skutečně drží v ruce moje bílé kolečko.

A ještě drobnost na závěr. K té diskusi, která účtovala s vlkem. Při čtení všech těch diagnoz o mém duševním zdraví, o mých nešvarech a duševní nedostatečnosti, psychických analýzách mé osoby atd. jsem se docela dobře bavil! To mi věřte! A hledal jsem ten absolutně největší flák!

Pro mne byl obsažen v poznámce – že nic se nemohlo vykecat, což je zásadní slabina takto rozsáhlého a organizačně náročného spiknutí, protože to přece bylo tajné! Tak jo! Silverstein a jeho parta to ovšem tak nějak věděli. Dokonce s velkým časovým předstihem!

Tak zase za rok spiklenci! Klidně vytrvejte ve své víře! Někdo věří na Lochnesku, někdo, že lidé dosud nebyli na Měsíci, že to je také jen rafinovaná mystifikace. A WTC je jen větší Lochneska nebo ten měsíční fiksl.

No to bude zítra zase řev! :) :) :)

Hauuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu!

Guatemala si vládne bez CIA

0
0
- red - 
14. 9.2015 E-republika

Je zajímavý obrat, s jakým se odvrátil od korupčního systému i předtím poslušný parlament. Při hlasování o zbavení imunity prezidenta a viceprezidenta byl verdikt parlamentu úplně jednoznačný: 132 pro zbavení imunity, 0 proti.


Představte si, že by KGB v letech 1988-1991 přímo řídila Československo tím, že by jmenovala premiéra z řad vojenských generálů, který předtím pracoval jako šéf StB. To je případ Guatemaly, kterou tímto způsobem spravovala CIA od 50. let až do roku 1993. Pak pomohla nastolit "umírněného" generála a progresivního spolupracovníka CIA jménem Pérez Molina. Je to bývalý generál a zcela pochopitelně šéf tamější StB, která ve spolupráci s paramilitantními komandy placenými a cvičeným skrze CIA zavraždila možná víc opozičních demokratů, než celá KGB ve východní Evropě.

Ale občané toho už měli dost a v Guatemale vypukla barevná revoluce, o níž pochopitelně nic nevíme. Jde o zprávu pro korporace nepříznivou. Rezignace tohoto prezidenta přišla 8. května 2015. Američané od něj dali dokonce sami ruce pryč a byl zbaven podpory v mocenských strukturách, zejména v armádě, která mu vypověděla po pádu poslušnost. Rameno spravedlnosti mohlo konečně začít pracovat. Po masových demonstracích a protikorupčním vyšetřovaní bylo zřejmé, že prezident bude obžalován. To se stalo 2. září 2015, kdy generální prokuratura sebrala dostatek důkazů pro obžalobu v kauze tzv. "La Linea", neboli "Kauza Lajna".

Zdejším generálům patřil stát od nepaměti. Takže jej považovali za rodinnou firmu, o níž se dělili pouze s pilnou CIA a s americkými koncerny. Generálové, kteří se od 1993 stali politiky, nabídli místním exportérům nižší daně odměnou za úplatky strkané do vlastních kapes. Za necelý rok (2014/15) si jak viceprezidentka Roxana Baldetti, tak prezident Pérez Molina přišli tímto způsobem každý na více než 4 milióny dolarů. Na naše klauzovské poměry je to málo, ale Guatemala je chudá země, kde žije 14 miliónů obyvatel, převážně indiánů. To je ale zatím dokázaná špička ledovce korupčních afér, za nimiž se skrývá celá série politických vražd. Al Capone byl poslán k soudu a odsouzen také jen za neplacení daní.

Je zcela překvapivý obrat, s jakým se předtím poslušný parlament odvrátil od korupčního systému. Lid tlačil na moc celonárodními demonstracemi, a tak poslanci začali jednat v jeho zájmu stejně pilně, jako předtím jednali v zájmu USA. Při hlasování o zbavení imunity prezidenta a viceprezidenky byl verdikt parlamentu úplně jednoznačný: 132 pro zbavení imunity, 0 proti. Vyšetřovatelé zatím zpracovali 89.000 odposlechnutých telefonních rozhovorů, 5.906 emailů a celkem 175.000 dokumentů. USA zajistila odposlechy a dala navíc asi 21 miliónů dolarů na práci justice, včetně legální pomoci při vyšetřování praní špinavých peněz v bankách USA.

Ptáte se, jak to, že americké úřady dostaly takový záchvat lidskosti, po 50 letech organizovaného vraždění opozice v této zemi? Důvod je úplně jednoduchý. Klika zkorumpovaného generála začala ve velkém organizovat převoz drog do USA a za tyto peníze si vybudovala vlastní stranickou strukturu. Ta by měla při neomezeném přísunu peněz praktický monopol na moc. Bývalí pracovníci CIA a vrcholní politikové v této předtím banánové republice spáchali hned dvě kardinální chyby najednou. Vozili do USA nikoliv banány, ale drogy. A navíc si chtěli realizovat svou touhu po neomezené moci mimo vliv USA. Obojí se v této části střední Ameriky neodpouští. Proto USA přestala bránit v demokratizaci země, a dokonce aktivně pomohla při vyšetřování lidí, kterým předtím pomohla k moci. Inu Guatemala není Chile, kde generál Pinochet jako agent CIA za vraždění a vojenský převrat souzen nebyl. A jinde to krásně jde, když se jen trochu chce.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 400 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde. Děkujeme!


Související články:

Ladislav Žák: Česká tradice…

0
0


Ladislav Žák
14. 9. 2015 Vaše věc

Dějiny Evropy jsou sem tam ovlivněny tím, že si v jejím středu v jinak nenápadném lavóru mezi pohraničními horami někdo postaví hlavu a trvá na něčem, co je v souladu se zdravým rozumem, a to i tehdy, když se zdá všichni kolem jsou zajedno a proti.



Nešlo jenom o období formování českého státu a období posledních Přemyslovců, ale především o celé husitství a částečně o politiku první republiky. Vždy to skončilo násilím a fyzickou porážkou nositelů odporu, ale je skvělé, že myšlenky, které stály u počátku odporu, se vytříbily a jsou součástí našich národních tradic dodnes. Obecně a zjednodušeně řečeno, většinově byli u násilných řešení povětšinou katolická církev a Němci s čestnou výjimkou, kdy nám byly násilně vnucovány sovětské zkušenosti, nejen politické, ale i kulturní, a co je zvláště obveselující, i hygienické a technologické. Stejně tak nás období po roce 1990 a dekádě našeho členství v EU přivedly k odporu proti tomu, že se nám někdo snaží násilím vnutit na území České republiky nespecifikovaný počet uprchlíků, a opět v té partě hrají první housle Němci.

Takzvané kvóty jsou pokusem Německa ovládnout Evropu, ale především své sousedy. To Němci budou ze svého území expedovat utečence, kteří se jim nebudou líbit poté, co je masově pozvali k sobě do Německa a způsobili problém především Makedoncům, Maďarům a Srbům, ale částečně i Slovákům, Čechům a Rakušanům. Teď najednou příliv zastavili, uzavřeli hranice a ponechají tak zmíněné země čelit nejen zvýšené nervozitě těch, kteří uvízli na cestě, ale i těch, kteří se na ně dál zoufale tlačí z jihu. Německo tak potvrzuje pověst státu, který, když přijme nějaké rozhodnutí, pak v daném místě deset a více let tráva neroste. Nejde jenom o dvě strašné války, genocidu a holocaust made in Germany, ale i o tragický německý postup v bývalé Jugoslávii, zejména chaotické uznání nezávislosti Slovinska (a především Chorvatska - pozn. red. NR).

Velmi podivné a rozporuplné jsou vztahy Německa k USA, Rusku nebo k Číně. Naprosto zmatený je postup Německa v rámci EU a její zahraniční politiky. Na jedné straně se Německo bojí odpovědnosti za stav Evropy, kterou dvakrát v posledním století zničilo, na druhé straně dělají Němci vše proto, aby se úspěšným lídrem nestal nikdo jiný. Němci torpédovali svého času francouzskou středomořskou iniciativu jenom proto, že by v ní nehráli hlavní housle. Významně tak přispěli k arabskému jaru, k uprchlické vlně, kterou teď sami neumí řešit a chtějí ji společně s Evropskou komisí násilím vnutit sousedům a zlikvidovat definitivně jejich suverenitu. Ostudná byla rovněž německá politika na Ukrajině, kde Němci nechali vykvést tři strašné květy nejhorší společné německo-ukrajinské tradice: nacismus, antisemitismus a genocidu.

Nezbývá než současným politikům z nenápadného lavóru v srdci Evropy a jejich visegrádským partnerům držet palce, aby se před svými tradičními a nechtěnými mentory a poručníky nepodělali, splnili slib věrnosti České republice a odložili berlínsko-bruselský pokus ustanovit protektorát Böhmen und Mähren II. pokud možno na neurčito. Tady totiž jde spíše o protektorát Mitteleurope. Protektorát Griechenland und Inseln a německé ponižování Řecka a Řeků budiž nám všem odstrašujícím příkladem. Konec konců je otázkou, proč novopečený německý protektorát nepohnul při obraně hranic EU ani prstem a všechny uprchlíky jako o závod tlačí přes ubohou Makedonii na severozápad…?!?

Snad v tom nezůstaneme v našem lavóru a v sousedním úvalu sami, podobně jako v Mnichově i mnohokrát předtím. Přesto se držme nejkrásnější české tradice, kterou kdysi formuloval Jan Hus o pravdě. Možná náš rozumný a neústupný postoj ke kvótám uctí jeho památku lépe než jakékoliv oslavy.

Účelové kampaně proti Zemanovi, citové vydírání chlapečkem na pláži, totální farizejství. Zkušená Eva Jurinová otevřeně promlouvá, jak to dnes chodí v médiích

0
0
- rozhovor -
13. 9. 2015 ParlamentníListy

POLOČAS MILOŠE ZEMANA „Čím se tady budou imigranti živit? Troufám si předpovědět, že se bude dobře dařit veškerým nelegálním aktivitám – od převaděčů a obchodu s narkotiky přes rozmísťování teroristických jednotek, mafiánů až po veškerou kriminalitu,” zdůrazňuje k vlně uprchlíků v rozhovoru ParlamentníchListů.cz bývalá televizní moderátorka, pedagožka, mediální poradkyně a od listopadu 2014 též starostka města Sadská na Nymbursku Eva Jurinová.


Co se týče Miloše Zemana, Jurinová soudí, že se mu často daří nazývat věci pravými jmény jako v případě hodnocení ruských „bojovnic“ proti putinovskému útlaku. „Jako mediální poradkyně bych mu ale doporučila, aby některé své výroky napříště raději vypískal,“ radí Zemanovi.****

Jak na vás osobně působí rozvětvující se problém s imigranty? Jen podotýkám, že na scénu opět přicházejí kvóty Evropské komise, která po Česku chce, aby přijalo dalších 2 978 lidí. Ve středu to v Evropském parlamentu řekl šéf EK Jean-Claude Juncker, což následně EP odhlasoval. Počíná si v tomto ohledu Evropská unie dobře?

Evropa zklamala! Nepočíná si dobře a situace se jí drolí pod rukama. Toto poznání mě děsí o to více, že uprchlická vlna bude eskalovat. Nejsem politoložka a ani specialistka na zahraniční souvislosti, zcela určitě nemám všechny informace, ale když uvažuji selským rozumem, tak se ptám, proč se to všechno děje tak najednou? Jak pracovaly mezinárodní rozvědné služby a pozorovatelé? Proč demokratické země společně dříve nezasáhly proti Islámskému státu? Proč nás vůbec tento exodus překvapil a zaskočil tak, že ani policie není vycvičena na to, jak jednat s uprchlíky? Copak se nedal předpokládat? Když už nastal, má smysl zavádět nějaké kvóty, pokud nejsou důkladně zabezpečeny hranice? Každý stát má přece bytostné právo, ale také i povinnost chránit si svoje území a své zájmy. Na druhé straně je tu právo na azyl jako jedno ze základních a nejvýznamnějších práv. To ale nevylučuje pečlivou kontrolu a rozvahu, komu se vůbec přidělí. Slyším argumenty o lidských právech uprchlíků, ale už méně o těch našich právech, kterými demokracie někdy plýtvá, jak se jí to hodí.

Jean-Claude Juncker rozhodl, že Česká republika by měla přijmout ještě další tři tisíce uprchlíků? Co bude, až Německo řekne stop a ukáže prstem na naši republiku? Ne, ne, to my sami bychom si měli rozhodnout! Ostatně proč bychom u nás měli zadržovat ty, kteří chtějí do Německa a Švédska? Lecjaké dohody se dají zvládnout kompromisem, ale teď a tady jde o vážný zásah do národní suverenity a ohrožení bezpečnosti a života lidí. Jako starostka mám denně obavy, abychom nemuseli uprchlíky ubytovat v našem městě. Jen stěží bych našim občanům mohla zaručit jejich občanská práva. Napadají mě takové kacířské euroskeptické myšlenky, zda by nám nebylo lépe jen při spolupráci mezi zeměmi Visegrádské skupiny. Nejsem totiž přesvědčena o tom, že všichni, kteří se přesouvají do Evropy, prchají ze svých zemí v ohrožení života. Se zděšením sleduji záběry na různých televizních stanicích i fotografie, na kterých vedle utrápených starších mužů i žen s dětmi často vidím silné, vysportované a dobře živené mladé muže s odhodlaným výrazem, kteří přicházejí jako předvoj bojovníků Islámského státu. Vždyť jeho představitelé otevřeně hovoří o vytvoření celosvětového chalífátu. Neumím si představit, že by IS intervenoval do Evropy pomocí tanků a letectva, aby mohl naplnit své cíle, ale tento způsob průniku plíživé intervence se mi jeví jako velmi reálná a dokonale promyšlená metoda. Francouzský ministr zahraničí Fabius dobře řekl, že „pokud všichni uprchlíci přijdou do Evropy, pak IS vyhrál“. Demokratický svět by se měl rychle spojit a investovat do odstranění příčin migrace, kterou zažíváme. I když je to jistě daleko složitější a tajemnější, než si myslíme i při bujné fantazii. Například by bylo zajímavé vědět, s kým obchoduje IS, komu prodává naftu, když dobývá naftová pole v Iráku a v Sýrii, a kdo mu za to dodává zbraně…?

Máte stejný názor i na ty, kteří utíkají před válkou?


Vůči těm, kteří jsou v bezprostředním ohrožení života, buďme solidární, ale důkladně prověřujme, je-li tomu tak doopravdy. Je mi upřímně líto dětí a jejich matek, které prchají před hrozbou znásilňování a vražd v důsledku občanské války v Sýrii a Iráku a před terorem IS. Tomu se takto daří etnicky a nábožensky vyčistit oblast, kterou touží ovládnout. Nebylo by tak účelnější, aby silná zahraniční politika pomohla raději přímo v místě konfliktu? Paní Merkelová sice říká, že ekonomické uprchlíky vrátí zpět do jejich země, ale máme pod kontrolou, zda se někteří Pákistánci, Afghánci a Iráčané nevydávají za Syřany, aby podvodně snadněji získali azyl? Vidíme přece, jak se kvůli tomu imigranti rychle a ochotně stávají křesťany.

Jak na vás zapůsobila fotka mrtvého tureckého chlapečka u moře?

Jistěže se mi sevřelo srdce při tom pohledu, současně ale považuji za falešné, jak tento záběr dokázala některá světová média používat jako citové vydírání ve prospěch uprchlíků. Proč stejně emotivně neukazují každodenní záběry umučených lidí, ukamenovaných žen, usekané hlavy i dalších mrtvé děti v ohrožených oblastech?

Líbí se vám přístup prezidenta Miloše Zemana k imigrantům? On totiž poměrně jasně dává najevo, že přijímání muslimských uprchlíků není zrovna dobrá věc, Islámský stát srovnává s nacismem a vybízí k ostraze hranic před imigranty. Bývalý prezident Václav Klaus dokonce inicioval výzvu proti imigraci, kterou údajně již podepsaly tisíce lidí, a Zeman k tomu zmínil, že je mu tato výzva blízká a že s ní souhlasí.

Mají pravdu! Snad je nebudeme kvůli tomu podezírat z populismu? Prezidentovi republiky jde jednoduše o to, abychom si mohli svobodně rozhodnout, které uprchlíky přijmeme a poskytneme jim humanitární pomoc. Tím se vymezuje i proti určitému diktátu ze strany Evropské unie, jejíž představitelé se chystají svým členům i pod hrozbou sankcí nařizovat povinné kvóty. Obávám se, že přijetí této povinnosti může i u nás vzedmout vlnu občanského odporu a xenofobních nálad, což může být živnou půdou pro lidi, kteří se na tom budou chtít politicky přiživit. Doposud se nám nepodařilo vyřešit problematiku romské populace, drog, důstojného stáří i podpory nemocných a našich zdravotně postižených spoluobčanů. Osobně si neumím představit, jak by za těchto podmínek vypadala integrace imigrantů do naší společnosti. Předpokládám totiž, že to nebudou samí učitelé, lékaři nebo inženýři, případně kvalifikovaní řemeslníci, kteří by se v našem prostředí uplatnili. Čím a jak se tady budou živit? Troufám si předpovědět, že se bude dobře dařit veškerým nelegálním aktivitám. Od převaděčů a obchodu s narkotiky přes rozmísťování teroristických jednotek, mafiánů až po veškerou kriminalitu. Oceňuji, že maďarský parlament schválil nové zákony v oblasti přistěhovalecké politiky, platné od 15. 9. 2015, a navíc zpřísňuje tresty za ilegální překročení hranice. Je absolutně správné, že Miloš Zeman včas srovnává IS s nacismem.

Miloš Zeman je zhruba v polovině svého prezidentského období. Myslíte si, že šlo o úspěšného dva a půl roku? Je dobře, že se prezidentem stal zrovna on, a ne Karel Schwarzenberg?

Ano, myslím, že Miloš Zeman má za sebou úspěšné dva roky. O tom, zdali je dobře, že to je právě pan Zeman, a ne pan Schwarzenberg, nehodlám spekulovat, protože mi chybí srovnání. Jedno vím ale bezpečně. Zatímco rétorika pana Zemana je brilantní, panu Schwarzenbergovi zkrátka nerozumím.

Prezident Zeman se právě vrátil z Číny, kde byl na oslavách výročí konce druhé světové války v Tichomoří. Jak na vás jeho cesta působila? Jde o to, že někteří komentátoři Zemanovi vyčítají, že zanedbává tradiční pojetí lidských práv a preferuje dělání byznysu.
Patří k elementární slušnosti, když mě někdo pozve na návštěvu, buď se omluvit, anebo pozvání přijmout. Když se to týká hlavy státu, je tento krok o to víc důležitější. Pan prezident pozvání neodmítl a tuto cestu podnikl, předpokládám, že se tomu stalo s vědomím vlády. Věřím, že jeho návštěva přinese další rozvoj přímých obchodních vztahů s jednou z největších ekonomických velmocí, kterou Čína bezesporu je. Kvůli dělání byznysu sám pro sebe tam určitě prezident nebyl a od představitelů státu očekávám pomoc při otevření prostoru v dalších teritoriích proto, aby zajistili podnikatelské příležitosti pro české firmy, a tím i pracovní příležitosti pro naše občany.

V Číně se Zeman setkal dokonce s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Vadí vám to?
Promiňte, ale mně spíše vadí, že někomu vadí, že se setkal s prezidentem Putinem! Už i to budeme hodnotit jako černý scénář? Co my o tom víme? Politika je přece umění domluvit se na společných věcech, pokud jsou v našem nebo i oboustranném zájmu, a to nehledě na to, s kým se momentálně kamarádím více či méně. Jsem přesvědčena, že v dohledné době budou muset s Putinem mluvit i další světoví politici, protože světová ekonomika nezná hranic a obchodní zájmy budou vždy převládat nad ideologií. Ostatně když už jste se mě ptala na zanedbávání tradičních lidských práv ze strany pana prezidenta, jak mám chápat, že i další demokratičtí evropští představitelé se s těmi čínskými setkávají, navazují spolupráci a výsledkem toho je kupříkladu to, že kupujeme na našem trhu zboží, které má původ v Číně a k nám je reexportováno například německými firmami, přičemž se nikdo nad tím nepozastavuje.

Co byste řekla s odstupem času na různá Zemanova vyjádření, ať již jde o známá slova „kunda sem, kunda tam“ či že vláda „zkurvila“ služební zákon? Také nelze zapomenout na Zemanovo vrávorání nad korunovačními klenoty anebo na kauzu Peroutka. Popudil vás Zeman tím? Jak dalece tato extempore Zemanovi uškodila?
Protože se na věci dívám s nadhledem, beru všechny protiprezidentské kampaně jako účelově konstruované. Zkrátka v našich médiích je řada takzvaně nezávislých a morálně bezúhonných novinářů, kterým vždy stojí za to prezidenta Zemana klidně urážet nebo vykreslovat v těch nejhorších barvách. To proto, že ve svobodné demokracii se to smí a navíc my jsme ho nevolili, tak mu budeme dávat co proto. Jinými slovy: kdyby vyhrál volbu ten správný kandidát, tak bychom mu některé lidské poklesky rádi odpustili s tím, že to je přece na něm roztomilé? Vadí mi tohle farizejství. Miloši Zemanovi se velmi často daří nazývat věci a jevy pravými jmény. Povedlo se mu to i ve chvíli, kdy se nechal strhnout k hodnocení podivných bojovnic proti putinovskému útlaku, které svůj protest dělaly v pravoslavném chrámu.

Pokud média kdysi mluvila pravdu o tom, že si vsouvaly do intimních míst mražené kuře, tak v tomto případě je uvedené pejorativní přirovnání ještě laskavé. Jenom si myslím, že osobnosti jeho formátu nestálo za to si jich vůbec povšimnout, a když už měl puzení to zmínit, pak bych mu jako mediální poradkyně doporučila, aby ty výroky raději vypískal. Jeho další mediální „poklesky“ nemohu hodnotit. Nebyla jsem při jeho vrávorání nad korunovačními klenoty a nemám ani věrohodné informace o tom, čím to bylo způsobeno. Jen mě tak napadlo, že kdyby mě někdo viděl při mé nenáviděné motolici, když se mi zablokuje krční páteř a celý svět se mi pak točí kolem dokola, sotva by uvěřil, že jsem si nedala ani jednoho panáka...

Jaký máte pocit z lidí, kteří Zemana na Hradě obklopují, ať jde o jeho mluvčího Jiřího Ovčáčka či kancléře Vratislava Mynáře a také další „jeho lidi“? Jak na vás působí pan Ovčáček coby mluvčí? Vytkla byste mu něco?

Je právo prezidenta – ostatně i každého šéfa ve významné funkci – vybrat si své spolupracovníky. Být mluvčím prezidenta republiky je jedna z nejsložitějších pozic a pan Ovčáček ji zvládá bravurně jako absolutní profesionál. Dobře se poslouchá, dobře vypadá, je pohotový a ničím neruší.

Myslíte si, že je Miloš Zeman populista? A co vás napadá, když vidíte jásající davy vítající prezidenta v regionech?

Jásající davy budou zřejmě jeho příznivci. Pak vídám lidi, kteří jeho příznivci nejsou, a ti vrhají vajíčka. Není co dodat, patří to ke svobodě projevu. Pouze mi vadí vulgarity a neúcta k hlavě státu, ať je to Petr nebo Pavel. Mrzí mě, že i to patří ke „kulturnosti“ našeho národa.

Jakou stopu svým prezidentstvím Miloš Zeman nejspíše zanechá českému národu a co bude pod jeho jménem napsáno v učebnicích dějepisu? Co si lidé ve spojitosti s jeho jménem vždy vybaví?

Český prezident, s nímž se národ nenudil.


 

Foto: Hans Štembera
Popisek: Prezident Miloš Zeman v obležení novinářů

V ParlamentníchListech psali:

Boj o Sýrii je jednou z klíčových bitev blízkovýchodní fronty světové války

0
0
14. 9. 2015    zdroj a zdroj
V současné době Sýrii hrozí rozštěpení na několik států: část území je pod kontrolou vládních sil, své území má "Islámský stát", různé ozbrojené formace banditů včetně islamistů, kteří nejsou podřízeni IS a Kurdové. Své zájmy v Sýrii mají USA, Anglie, Francie, Izrael, Turecko, arabské monarchie. Írán a Rusko podporují legitimní vládu Asada. 

Před 50 lety 11. září 1965 se narodil prezident a vrchní velitel ozbrojených sil Sýrie Bašár Asad. Muž, který byl pouze před několika lety obyčejným politikem na Blízkém východě a zcela "přijatelným" vůdcem státu pro země Západu. Ovšem válka v Sýrii od základu změnila jeho obraz. Když nedovolil, aby se stal obětí, změnil se Bašár Asad v jednoho z lidových vůdců, kteří se postavili proti agresi západního světa, arabských monarchií, Turecka, za jejich podpory vzniklých různorodých ozbrojených skupin a "Islámského státu."

Šéfové Západu, v rámci "resetu" Blízkého východu (a celého světového společenství), odsoudili Sýrii k rozdělení a chtěli ji změnit v předmostí pro další ofenzivu "vojenského chaosu" na planetě. Jednoduchá vycházka se však v Sýrii nezdařila. Na rozdíl od Kaddáfího byl Asad schopen udržet celistvost většiny syrské elity a věrnost ozbrojených sil. Sýrie se postavila na tvrdý odpor interventům, kteří vyprovokovali a podporují válku v zemi. S podporou Íránu a Ruska Sýrie již několik let čelí nepřátelské koalici. Velkou roli v této válce má osobnost hlavy státu. Asad neutekl, nekapituloval, neprojevil "poddajnost". To budí respekt.


Určitý zájem o Sýrii mají i zákulisní struktury, které kontrolují západní civilizaci. Sýrie, spolu s Egyptem, je klíčovou zemí na Blízkém východě. Má nesmírný symbolický, historický a strategický význam. Symbolicky se pád Sýrie stane významnou etapou pro zahájení "poslední bitvy" (Armagedon). Historicky je Sýrie jednou z kolébek lidstva. Ne nadarmo přikládají určité síly v průběhu válek a konfliktů na Blízkém východě velký význam odstranění stop skutečné historie lidstva. Vždyť historie (chronologie) umožňuje řídit masy v průběhu dlouhého časového období programováním celých národů na staletí dopředu. Sýrie je strategicky umístěna na významných komunikacích včetně přečerpávání energií. Její území je důležitým předmostím, z něhož lze ovlivňovat východní Středomoří, Turecko, Írán, Irák a Izrael.



Pro Washington je Sýrie zajímavá i jako území, z něhož může být vlna chaosu šířena dál, a jako odrazový můstek proti Íránu. Jako součást protiíránské strategie je Sýrie zajímavá i pro Izrael. Všechny řeči západních politiků a médií o "diktátorovi" Bašáru Asadovi, o nutnosti "demokratických reforem" atd. jsou obyčejný informační šum, krycí manévr. Ve skutečnosti probíhá Vysoká hra a ta trvá po staletí.

Poté, co blesková válka zkrachovala, začala vést protisyrská koalice "válku za vyčerpání". To vedlo k úspěchu. Země se nachází v troskách. Bombardování IS je ve skutečnosti zaměřeno, po legitimizaci přítomnosti amerického letectva a letectva dalších zemí ve vzdušném prostoru Sýrie, na zničení infrastruktury země. Ve skutečnosti se "Islámský stát" mohl v Sýrii opevnit jen díky tomu, že Sýrie již byla zničena a vyčerpána bojem s jinými formacemi banditů, kteří jsou podporováni Západem, Tureckem a arabskými monarchiemi. Protisyrská koalice vlastně vyčistila cestu pro "Chalífát."

Syrské vládní síly nejsou schopny aktivně působit ve všech směrech a jsou vyčerpány vleklou válkou. Lidské rezervy se chýlí ke konci, avšak protivníci jich mají mnohem více. Vždyť lidi je možné verbovat v již několika zničených a polozničených zemích, kde není žádná jiná perspektiva než možnost stát se teroristou nebo zkusit štěstí jako uprchlík, migrant. Pouze do IS v Sýrii se každý měsíc začleňuje několik tisíc bojovníků, kteří jsou připravováni v Turecku a arabských monarchiích. Pro Damašek nastal čas pro strategický ústup, pro udržení pouze nejdůležitějších území a objektů. Pod přikrytím USA, Turecka a dalších vůči Sýrii nepřátelských zemí jsou vytvářeny "volné zóny", které se v budoucnu mohou stát základem pro nové "demokratické" státní útvary. Tyto útvary se stanou fragmenty "nového světa" - neootrokářského a neofeudálního Nového světového řádu.

Kromě toho je Sýrie zajímavá i tím, že na jejím území jsou tranzitních potrubí. Přes Sýrii vedou ropovody z Iráku a Arabského poloostrova ke středomořským přístavům Turecka, Libanonu a samotné Sýrie. Západ zajímají strategické možnosti potrubního a přístavního systému Sýrie na dodávku uhlovodíků z Iráku a Arabského poloostrova do Turecka a Evropy. Je také nutné mít na paměti naleziště plynu, která byla objevena ve Středozemním moři u pobřeží Sýrie.

Boj o Sýrii je tedy jednou z klíčových bitev na blízkovýchodní frontě započaté světové války. Sýrie má klíčový význam jak pro iniciátory války - Anglosasy, nadnárodní síly, vytvářený neootrokářský Nový světový řád, pro jejich arabské a muslimské klienty, jako jsou Saúdská Arábie a "Islámský stát", tak i pro Rusko a Írán, jež jsou plánovači světové války zahrnuty do "tábora obětí."Čím déle se Bašár Asad udrží, tím více času budou mít Írán, Rusko a Čína pro vnitřní reorganizaci a mobilizaci.

Proto nemá smysl podrobit se Západu a souhlasit se sesazením Asada a jeho nahrazením jinou postavou "v zájmu usmíření." Se všemi svými klady a zápory má nyní prezident Bašár Asad obrovský ideologický a historický význam jako člověk, který čelí obrovské koalici, která vede nespravedlivou válku. V případě, že Západ protlačí jeho odstoupení, bude chtít pokračovat - sesadit nejvyššího ajatolláha Íránu a prezidenta Ruska V. Putina. Ne nadarmo budují západní média po dlouhá léta "osu zla" a obviňují ze všech hříchů Sýrii, Írán a Rusko. Bílá je černá, přestože právě Spojené státy, Anglie a Francie nesou vinu na rozpoutání všech posledních válek a konfliktů na planetě.

Pro Novou republiku  vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Jan Campbell: Historické echo a jednání kancléřky Merkel

0
0

Jan Campbell
14.9.2015  Vaše věc
 

Dostal jsem prosbu o komentář k vysvětlení jednání kancléřky Merkelové v poslední době panem M.P., které se objevilo v deníku Lidové noviny: Sociální vyloučení (chápu to v kontextu jako uprchlíky) přivádí do bídy nejen vyloučené ale i jejich zemi. 

Povedená integrace uprchlíků otevírá nové trhy v zemích jejich původu. Neznám autora vysvětlení, a LN nečtu, přesto si dovoluji dát všeobecný komentář. Na tomto místě pouze z jednoho pohledu, i když je možné dojít k podobnému výsledku při použití druhých přístupů. Mnou zvolený přístup se nazývá historické echo. NeJan Campbellvím, zda se vůbec používá v ČR a současné vědě o historii. Na podstatě věci a komentáře to nic nemění.

Echo znamená knižně ozvěnu, hovorově upozornění na skutečnost, kterou adresát sdělení domněle nezná, nebo prostě ohlas. V informatice je echo nástroj pro výpis zadaného textu na standardní výstup. Často se používá ve skriptech pro výpis informativních hlášení. V Evropské komisi existuje přes dvacet let oddělení, které organizuje civilní pomoc při katastrofách a podobných jevech, které se také nazývá ECHO (EU Humanitarian Aid and Civil Protection department). Z lingvistického pohledu a pro potřebu příspěvku je možná zajímavé uvést, že echo není funkce, ale jazyková konstrukce, která nevyžaduje povinné uvedení argumentu do uvozovek.

Věda o historii používá pojem historické echo. Na příkladu argumentace, Kdyby nebylo první světové války, nebylo by druhé, je možné porozumět tomu, co se pod pojmem skrývá, co obsahuje. V tomto kontextu lze oprávněně klást otázku: Proč Německo začalo obě války? Otázka je platná, i když iniciátorem první světové války byla spíše skupina lidí, iniciátorem druhé světové války jednoznačně jedna osoba, Hitler.

Dále je si potřeba uvědomit hodnoty spojené s ponížením Německa po ukončení první světové války, Versailský mír, Weimarskou republiku, důvod renezance militarismu, samotnou válečnou zkušenost vojenských a politických elit a také obyvatelstva, které si zvyklo žít ve válečných podmínkách. Je celá řada dalších fenoménů, včetně sociálních jako nezaměstnanost, rozbití rodinných a sociálních vazeb, a v neposlední řadě propaganda, která vznikla již v 19. století. A také příprava na válku, která se doposud očekávala vždy krátkou.

Toto očekávání krátké války je jedním z důvodů nadšení pro válku mnoha politických a vojenských elit, včetně intelektuálních - spisovatelů, malířů, komponistů. Stačí si srovnat propagandu roku 1914 a 1939, a působení TV během války v Německu a dát si tuto skutečnost do spojení s bombardováním US všech přenášejících stanic TV, vše je jasné a srozumitelné. Do této skupiny k hodnocení patří také společný nepřítel Němců a Rusů, Polsko.

Již tento krátký výčet aspektů, a nehledě na některé „novinky“ spojené s vedením války, ke kterým patří její nevyhlašování, nové formy nepodléhající obecně známým pravidlům vedení války a podobné, nabízí následující základní vysvětlení položené otázky, která uvádím ve zkrácené formě:

1. Kancléřka Merkel ví tři základní věci: 1) nejedná se o novou válku, ale prodloužení první, a především druhé světové války. 2) EU není Evropa, a vice versa. 3) SRN je a bude i nadále existovat v nějaké formě, pokud bude fyzicky existovat EU, nebo Evropa.

2. Kancléřka také ví, že SRN: 1) je politicky zcela závislá na USA a ví, že SRN je používána pro prosazování národních zájmů USA, které se děje různými známými a méně známými prostředky. 2) hospodářsky polo-závislá a to i v případě podepsání TTIP, rozpadu WTO a dalších novinek, které stojí na prahu dveří, a 3) relativně nezávislá inženýrsko technicky a technologicky. SRN má totiž svůj vlastní vědecko – technický výzkum a výrobní potenciál. ČR nemá nic srovnatelného. V evropském měřítku má SRN v tomto inženýrsko technickém, a technologickém smyslu vedoucí roli. Na této roli SRN staví a z toho vzniklo pravděpodobně vysvětlení M.P.

3. Kancléřka proto zřejmě vychází z předpokladu, že při přerušení konfliktu mezi USA a RF / Čínou: 1) Evropa bude fyzicky existovat, 2) Rozbité regiony Evropy a zemí odkud k nám přicházejí dnes heterogenní skupiny (!) migrantů budou muset být obnoveny a, 3) poválečná, nebo v tomto případě také – meziválečná obnova, je téměř vždy, až na malé výjimky, které potvrzují pravidlo, spojena s technicko – inženýrskou, ne ale nejvyšší technologickou, úrovní.

4. Kancléřka zřejmě ví, že zásadní politické a hospodářské změny podléhají efektu historického echa, přičemž technicko – inženýrské, nebo dokonce technologické změny, historickému echu apriori nepodléhají. Na příklad rozhodnutí shodit atomovou, nebo napalmovou bombu, není rozhodnutí technické, nebo rozhodnutí vynálezce, ale rozhodnutí čistě politické. K tomuto rozdílu se musí připočítat nemateriální historické hodnoty, jakými jsou kvalita služeb a výrobku, inovace, disciplína, smluvní korektnost národa, atd. V tomto případě SRN má nepopíratelně větší kredit a důvěru, než na příklad soudobá ČR.

5. Kancléřka ví, že kdo by v prodlouženém konfliktu nevyhrál (ve smyslu pauzy v dlouhém boji), vítěz bude vždy mít schopnost organizovat finanční prostředky na obnovu. Peněz je na světě více než rozumu, techniky a technologií. V paradigmatické změně finančně – hospodářského systému to platí o to víc. Proto lze předpokládat, že si kancléřka představuje roli SRN v příští pauze v konfliktu, jako „technicko – inženýrského dodavatele,“ bez politických a svých vlastních vojenských ambic. Vojensko politické ambice jsou totiž a pro všechny případy, jak se pěkně říká, kryty NATO. V rámci NATO probíhá již déle a skrytě SRN renezance militarizace, pro případ, že … poté mezinárodní role nenechá na sebe dlouho čekat.

6. Kancléřka přijímá heterogenní skupiny migrantů mimo jiné s cílem „filtrování kádrů.“ Přičemž se jedná především o kádry technicko inženýrského a politického charakteru. Tato strategie je stará a nic nového nepředstavuje, jak dokazují války v Afganistánu, na Balkáně, Iráku a jinde. Včetně Ukrajiny. USA vždy měli připravené premiéry, ministry, vyslance a vše, co je potřeba k uzavření obchodu, které si připravily z migrantů. Nejvýnosnější obchod po rozbombardování zemí dělaly a dělají americké společnosti. Ty si nabírají buď schopné, nebo jinak potřebné subdodavatele. SRN patří k těm zvýhodněným, ČR k těm, kterým se slibuje. Nic relevantního z podpory USA misí a slibů ČR neobdržela. Žádný v USA odkojených a opojených politiků – migrantů nepřežil ani jednu pětiletku u moci ve své rodné zemi. Odfiltrovaní a nepotřební migranti (pro cíle a potřeby kancléřky a industrie), budou vysláni z SRN a přiděleny, zatím členským zemím EU, rozpadne – li se EU, budou přenecháni sami sobě napospas ve svých zničených domovinách, nebo zemích sousedícími s SRN.

7. Odfiltrovaní a nepotřební migranti pro cíle a potřeby kancléřky a industrie, budou dále oslabovat EU jako takovou, což je vedlejší pozitivní efekt pro SRN. Ta tak bude mít možnost demokraticky ovládnout EU. První důkazy dodává Řecko, teď EU kvóty, atd. Při rozpadu EU, odfiltrovaní a nepotřební migranti pro cíle a potřeby kancléřky a industrie, nebudou krátkodobě představovat nekontrolovatelné nebezpečí pro silnou SRN, protože SRN je, a zůstane i v představitelné době, schopna ochránit své státní hranice a obnova rodné země migrantů budou závislá na (spolu) pomoci SRN.

8. Jestli tyto předpoklady odpovídají alespoň částečně pravdě, tak existují také historická negativa, tj. rizika. Toto je oddělené téma a bude v dalším textu ozvučeno pouze povrchně,

Na tomto místě vstupuje do hry o budoucnost a jako riziko, které je nutné hodnotit, historické echo. Má svoji historickou nadnárodní a národní podobu. Jeho časový interval je podle historických zkušeností 25 let, plus minus 5 let a často zapadá do Kondratěvova cyklu. Tyto cykly byly doposud vždy spojeny s velkou politickou, finančně - hospodářskou a technologickou nestabilností, bouří. Analýza hospodářských a válečných cyklů za posledních 200 let potvrzuje jejich synchronní průběh. Stačí si uvědomit začátky konfliktů nebo kvalitativních změn, nadnárodně - globální: 1914 – 1939, národní - ČR: léta kolem 1945 – 1968 – 1990 a nadnárodně globální RF / Čína: poslední 1990 - 2014 – atd. Pouze s ohledem na efekt historického echa se pro vysvětlení konání kancléřky Merkel panem M.P. nabízí následující:

-- V případě, že pauza v dnešním konfliktu, jako prodloužení, když již ne první, tak druhé světové války, po které SRN není nezávislým, ale USA okupovaným státem, a jako doba pro přípravu na další pokračování konfliktu se současným zachováním existence geopolitických hráčů v současné podobě (USA na jedné straně, RF, Čína, na straně druhé) a zachování podstaty současného hospodářského systému vybraná strategie má reálnou šanci na úspěch.

-- V případě, že pauza v dnešním konfliktu, jako prodloužení, když již ne první, tak druhé světové války, ve které SRN není nezávislým, ale USA okupovaným státem, a jako doba pro přípravu na další pokračování konfliktu se současným zachováním existence geopolitických hráčů v pozměněné podobě(USA na jedné straně, RF, Čína, na straně druhé) a změně podstaty současného hospodářského a finančního systému, včetně realizace nových institucí (finanční AIIB, BRICS RB a další polo-civilní a vojenské) a oslabení nebo dokonce rozpadu starých obchodně – finančních institucí (WTO, IMF) vybraná strategie má již pouze relativní šanci na úspěch. Obnova rozbitých zemí totiž nebude realizována na principu prodej a koupě na dluh jedné strany, nového Marshall plánu, poválečné půjčky (u UK, USA), ale na nových hodnotách a v nových formách, o kterých je možno diskutovat odděleně.

-- V obou případech vybraná strategie kancléřky je: a) pragmatická z hlediska současné situace a rozložení politických, vojenských a technologických sil, b) nacionálně orientovaná, což je její povinnost, a c) mezinárodně neutrální. Vše za předpokladu, že renezance militarizace SRN v rámci NATO a EU, a samotné USA nepřinutí RF k preventivní akci v Evropě, jako hraniční zóně mezi USA a RF. Nebo na teritorii jiné zájmové zóny USA. V tomto kontextu mají čínské investice v EU, a tím i v ČR týlovou roli pro RF.

-- Na národní úrovni je efekt historického echa komplikovanější, a proto je jeho hodnocení složitější. Při hodnocení je potřeba rozlišovat mezi uprchlíky, uprchlíky na čas, tj. dobu určitou, a preferovanou na příklad USA a migranty. Hodnocení těchto třech kategorií je po stránce legální jedna věc, po stránce složení jednotlivých skupin a jejich vlivu na společnost, finance, soudržnost apod., věc druhá. Ne-existence, například vlastní azylové a migrační politiky v EU, v ČR je neodpustitelný hřích a vina lídrů.

-- Švýcarsko aplikuje desetiletí striktní, jasnou azylovou a migrační politiku, všem známou, proto může vydržet přibližně 25 procent cizinců. To vše ale při prakticky plné zaměstnanosti. Na víc struktury Švýcarska a jeho hospodářství nestačí. Přesto bude Švýcarsko nuceno k akceptování EU kvót na základě základní smlouvy mezi EU a Švýcarskem. Švýcaři to vědí, ale to je asi tak vše, co mohou proti EU tlaku dělat. Předpokládám, že se kvóta migrantů ve Švýcarsku bude rychle zmenšovat, případná naturalizace migrantů komplikovat, přičemž zvýšení počtu naturalizovaných nevylučuji.

-- Německo má také svojí vlastní azylovou a migrační politiku. Poměrně jasnou a striktní. Proto je prakticky jako jediný člen EU schopné diktovat EK. Ta nemá vůbec nic. Obsazením reprezentativních pozic občanem z Polska a Luxemburgu se nebudu zabývat. I symbolické pozice mají své hodnoty v tomto kontextu. Francie je zcela mimo hru, zaspala čas. UK je kojící stanice USA s pozitivní migrací, především politicko – kapitálovou, a pozitivní demografií. Jestliže je Švýcarsko úspěšné, tak to neplatí pro SRN, a ani pro UK. Je skutečností, že ani třetí generace migrantů (z Turecka, Jugoslávie atd.) není v SRN a UK do společnosti integrována. Proč?

Působení historického echa totiž začíná především na straně religiózně a kulturně hodnotové. Usiluje se v cizím prostředí především prostřednictvím nesplnění většinově idealizovaných (lidská vlastnost na základě neznalosti) očekávání (chci, aby to měli moje děti lepší), a slibů (propaganda demokracie, svoboda, rovnost spravedlivost, atd.) a kvalitativního rozdílu v hodnotách jednotlivých kultur. Vyjadřuje se jednak formou tvorby migrantských ghett, výtržností, vandalismem a protesty mladé generace, nemající většinově žádnou osobní zkušenost s kritizovanou věcí a záležitostí, a současnou instalací mladých a nezkušených, formálně vzdělaných lidí do vedoucích a výkonných funkcích na prakticky všech úrovních, především národních a regionálních.

V Evropě a na Ukrajině o historickém echu svědčí neonacismus, antikomunismus, rasismus, šovinismus, rusofobie, v Rusku odstraňování památníků, věšení ozdob na sochy (socha Solženicyna, na kterou výtržník pověsí cedulku žid) a v neposlední řadě i přání tvrdé ruky k zabezpečení minimálního sociálního pořádku.

Výše uvedené jevy potvrzuje historická zkušenost. Ta indikuje, že při dosažení 10 procent heterogenních migračních skupin z celkového obyvatelstva státu, riziko pro společnost se stává nekontrolovatelným. Dostihne-li procento heterogenních migračních skupin a nespokojených obyvatel států 40 procent (rozpolcená společnost, nezaměstnaní, zklamaní z očekávání a slibů společnosti apod.), je řízení společnosti možné pouze s pomocí násilí.

Existuje celá řada dalších argumentů, které dovolují ohodnotit riziko kancléřkou vybrané strategie za vysoké, protože:
a) integrace heterogenních skupin v současné západní společnosti nefunguje,
b) splnění propagandou a iluzemi stvořená očekávání, a vyrovnání kulturních hodnot je nereálné,
c) řízení interních konfliktů v SRN je omezeně možné, kvůli EU, řízení interních konfliktů v EU „demokratickými prostředky“ je pouze dočasně možné a řízení konfliktů uvnitř spojenectví s USA zcela vyloučené. Totéž platí pro řízení konfliktu USA a EU s RF.

Pro zmínku stojí skutečnost, že právě roznícení migrace ve státech sousedících s RF bylo a je jedním z hlavních úkolů západní politiky. Přitom se zapomíná, že etnicko – religiózní integrace v SSSR byla úspěšná a mohla být i pro EU vzorem. Ale i během posledních 25 let RF přijala minimálně 6 miliónů migrantů, nepočítaje již 1,5 miliónů integrovaných Ukrajinců od začátku konfliktu na východě Ukrajiny, a dalšího milionů čekajících Ukrajinců na rozhodnutí. I tento příklad je příkladem historického echa a jeho frekvence. 1990 a po rozpadu SSSR všichni utíkali, 25 let později se snaží vrátit. Podobná situace v jaké se nachází EU dnes, musí RF očekávat v průběhu příštích 20 – 30 let ze zemí sousedících s RF na jihu, kde vznikne seriózní problém s pitnou vodou, následným omezením zemědělské produkce a dalších.

Pro zmínku stojí také skutečnost, že během příštích 5 až 10 let se dostane k výkonné moci jak v Evropě, RF tak i v Číně mladší a mladá generace. Ta bude vidět spojence a konkurenta USA jinak. Bude to přes zkušenosti s odposloucháváním, válkami tam i zde, ale i s TTIP a oslabením institucí založených a kontrolovaných po druhé světové válce USA, včetně WTO, IMF, WB. Proto se musí počítat s konfliktem nové kvality a nové formy jak v rámci spojenectví EU, USA – EU, ale i USA – EU a RF – Čína.

Protože chybí politickým a vojenským elitám ochota k dialogu a ochota rozlišovat veřejně mezi citovostí (vzbuzovat emoce) a citlivostí (porozumění pro dění) hodnotím vybranou strategii jako pragmatický výběr špatné strategie z ještě horších, ale jako jedinou reálnou. Osvobození se EU, a tím i SRN, od současné závislosti na USA mírovými jednáními zcela vylučuji. Již proto se bude taktika SRN pro realizaci strategie neustále měnit. Vzhledem k omezené suverenitě ve vztahu k USA, heterogenitě zájmů jednotlivých členů EU a heterogenitě nových migračních skupin se bude objektivně historické echo udržovat, nebo dokonce posilovat. Kde je hranice jeho únosnosti, nevím.

Vzpomeňme na naše hraničáře, kteří v r. 1938 byli znacizovanými henleinovci vyhnáni ze svých domovů. Vzpomeňme zvlášť na ty, jež prolili svou krev nebo v bojích padli, byli umučeni

0
0
Henlein s Hitlerem - 1938
14.9.2015   České národní listy

Zcela běžně se můžeme na první stránce Seznamu dočíst, že v určitý den byla potopena německá loď Bismarck, jindy že Němci zahájili bombardování Londýna, ale nedozvěděli jsme se například, že 1. září byla zahájena druhá světová válka a ale ani slovo o vyhánění Čechů z pohraničí znacizovanými henleinovci v r. 1938. 


Obdobně je tomu i s dalšími pro nás důležitými historickými událostmi na internetu. To již ani nemluvíme o jednotlivých významných skutečnostech z česko-sudeto-německých vztahů, kdy se nás hrne obvinění z nejrůznějších zločinů, včetně genocidy, jichž jsme se měli dopustit na ubohých sudetech po druhé světové válce. Na letošním sjezdu v Augsburku B. Posselt např. prohlásil, že vyhnání Němců nebylo vedlejší škodou druhé světové války, ale chladně plánovaným válečným zločinem.

Zatímco stanoviska sudetoněmeckého landsmanšaftu přímo či nepřímo podporují Bavoři, včetně jejich vlády, zatímco sjezdům sudetů posílá pozdrav kancléřka Merkelová a peníze ze spolkové i bavorské pokladny v milionech euro plynou do rukou ladsmanašaftu, tak naši vládní představitelé k tomuto špinění našeho národa i financování SL mlčí, a to již delší dobu. Mlčí i zástupci některých českých politických stran, kteří se zúčastňují sjezdů sudetů, a to nejen TOP 09, KDU-ČSL, ale též zástupci sociální demokracie. A již odedávna platí pravidlo, že kdo mlčí, souhlasí.

Ale nechme promluvit naše hraničáře, kteří tu těžkou dobu v pohraničí prožili. Věnujte, prosíme, pozornost jejich vzpomínkám.

„Moji rodiče bydleli v Chebu asi od roku 1920. Já i můj o šest let mladší bratr jsme chodili do české školy, měli jsme kamarády z českých, německých i smíšených rodin, nakupovali jsme v českých i německých obchodech, měli jsme řadu přátel. Otec byl státní zaměstnanec. Vše bylo normální do doby, než Henlein a Hitler své soukmenovce vyškolili. Naši kamarádi se změnili v zuřivé bestie. Naši nás museli do školy vodit. Celé noci nám henleinovci vyřvávali pod okny, házeli kameny, vyhrožovali a my, ve své vlasti ponižovaní a opovrhovaní, utíkali do vyšších pater domu a třásli se o život. Němečtí obchodníci najednou Čechům nic neprodali, byť se předchozí roky mohli úctou přetrhnout. Moje hezká, mladá maminka onemocněla z toho, když na ní řezník zařval „česká svině“.

Věčné ječení „Heim ins Reich“. Proč nejsou teď spokojeni s tím, co tolik chtěli? Kde je tedy jejich domov? Máme snad ještě dnes klást našim dávným panovníkům za vinu, že v rámci osídlení našich pohraničních oblastí sem pozvali německé řemeslníky jako hosty a ti se nám v roce 1938 tak „královsky“ odměnili?

Rozbili nám republiku, nás hnali za nepředstavitelného řevu, střelby a kopanců jako divou zvěř. My děti jsme s matkou utíkali na nádraží, ona v té vřavě, kdy kolem nás pleskaly kulky, odhodila malý kufřík s našimi věcmi. K babičce jsme přijely jen s tím, co jsme měli na sobě. Otec se ze služby vrátil do bytu, který byl vykradený. Byli jsme žebráci, stále vyděšení, pomalu odvyklí normálnímu životu.“


Jarmila Volicerová, tehdy Cheb


„Od roku 1924 žila naše rodina – rodiče, dva bratři, sestra a já v Chebu, kde otec byl zaměstnán ve výtopně ČSD. Byl zapojen do všech hraničářských spolků, nejvíce však pracoval v Sokole, kam celá rodina chodila cvičit do nově postavené české školy. Bydleli jsme v drážních domech, obydlených dalšími českými rodinami, takže jsme žili v kolektivu a v pohodě.

Při cestě do školy jsme byli často napadáni nadávkami a útoky německých výrostků, což se nástupu Hitlera k moci stupňovalo. V roce 1936 bylo už útočení na Čechy velmi ostré, přičemž henleinovci hlásali do světa vymyšlené zprávy o útocích českých vojáků nebo policistů na „ubohé Němce“.

V září roku 1938 zasáhla střelba z hotelu Welzel na nádražní budovu dva české železničáře. Pak byla situace taková, že některé rodiny hledaly záchranu ve vnitrozemí.

Koncem září jsme s maminkou odjeli do Mirotic k otci známého četaře, kde jsme nějaký čas pobývali. Otec se vrátil do Chebu předávat služební věci a zařizovat přestěhování bytu. Nechtěla bych něco takového znovu prožít.“

Květoslava Kučerová, tehdy Cheb
 
Jednotka sudetoněmeckého Freikorpsu

„Jako příslušník Sboru finanční stráže jsem byl zařazen na oddělení finanční stráže v Siberbachu, nyní Stříbrná, okres Sokolov.

Ubytování jsem měl privátní v domě německé rodiny. Normální hraniční službu jsem vykonával až do doby ohrožení nacistickými bojůvkami a vyhlášením stanného práva. Často jsme byli napadáni skupinami dobře vyzbrojených henleinovských ordnerů a museli se bránit i zbraněmi. Naše stanice byla přepadena a vypálena, takže jsme potom užívali stanici místního četnictva. V této době jsme byli všichni zařazeni do Stráže obrany státu a podléhali velení v Kraslicích, kam jsme byli později přemístěni a ubytováni.

Hájili jsme svou vlast před nájezdy místních, ale i z druhé strany hranic přicházejících nacistických hrdlořezů. Po přepadení četnické stanice a stanice finanční stráže a zajetí jejich příslušníků ve vedlejší obci Schwaderbach (nyní Bublava) dostalo naše třináctičlenné družstvo příkaz zajaté osvobodit a stanice opět zprovoznit. Pod rouškou noci jsme se doplazili až ke stanici, kde měli být uvězněni. Velitel vrchní strážmistr Novák rozdělil družstvo na dvě obchvatné skupiny a s výkřikem „Hände hoch!“ jsme vyrazili ke vchodu budovy. Těsně poté se rozpoutalo hotové peklo. Prostor byl ozářen světelnými raketami, z oken budovy dopadaly granáty, z okolních domů po nás stříleli ze samopalů a kulometů.

Těsně před velitelem vybuchl granát a on vlastně svým tělem zachránil můj život, jelikož jsem byl dva kroky za ním. Současně při této akci padl další člen družstva a kamarád četnický strážmistr Josef Brčák. Spolu s příslušníkem četnické školy Farberem, který byl zákeřně zabit již odpoledne, mají v Bublavě pomník. Několik z nás zbylých utrpělo různá zranění, což se u mne později projevilo ztrátou zraku levého oka.

Prožili jsme mnoho přepadových útoků ze strany sudetoněmeckých ordnerů, včetně masakru v Anenském údolí mezi Kraslicemi a Jindřichovicemi. Tehdy nám bylo ve večerním rozkaze oznámeno, že v obci Habezbirg (Habartov) byla ordnery přepadena četnická stanice, její příslušníci zavřeni do sklepa, kam byla napouštěna voda, a ti, kteří se chtěli zachránit před utopením a vylézali okénkem u stropu, byli rozkopáváni krumpáčem. Jejich ženy byly údajně voděny nahé na provaze z jednoho konce vesnice na druhý. Sám jsme však toho svědkem nebyl.

Uložený úkol osvobodit zajaté příslušníky ve Schwadenbachu jsme nesplnili, ti byli totiž již dříve zbiti a odvlečeni na druhou stranu hranic do Sachsenbergu. Samotná obec byla obsazena mnoha dobře vyzbrojenými ordnery.

Od vypuknutí tohoto zběsilého honu henleinovců po všem, co bylo české, jsem se již do svého bydliště nedostal. Zůstalo mi pouze to, co jsme měl v poli na sobě. O veškerý majetek jsem tak přišel.“


K.H., tehdy Stříbrná

Habartov - 13.9.1938 - četnická stanice po přepadení

Čeští četníci zavraždění členy sudetoněmeckého Freikorpsu 13.9.1938 v Habartově

„…Vůbec nejhorší vzpomínku mám na to, co jsme zjistili po válce, když jsme se z vnitrozemí jeli podívat do Sokolova. V roce 1936 mi ve věku tří let zemřel bratr Karel. Byl pohřben na falknovském hřbitově a pochopitelně po dobu okupace jsme neměli možnost se na hrobeček jet podívat. To jsme mohli až asi koncem června 1945.

Bylo velmi obtížné rozházené zbytky hrobu na hřbitově vůbec najít a pak hrobeček znovu sestavit. Vzpomínám na pláč mé matky, otce, ale i na svůj. Tenkrát jsem ještě moc nechápal, co se to vlastně kolem mne děje. Teprve později jsem pochopil, že sudeťákům nebyly svaté ani hroby českých lidí, a to bez ohledu na to, zda to byl hrob dospělého člověka či dítěte, jak to bylo v našem případě. Všechny české hroby byly zdemolovány a zbytky rozházeny po hřbitově.“
Vladimír Fišer, tehdy Sokolov 
 
Češi vyhnaní z pohraničí - podzim 1938


„Jsem vyhnanec z Nového Sedla u Lokte. V roce 1938 jsme byli - moje maminka a mí sourozenci – vyhnáni z našeho domova. Nelze ani vylíčit, co vše jsme tehdy zažili.

Ve dne v noci henleinovci bubnovali a na české občany řvali „český psi“, „české svině“. Urážky našeho národa mi ještě dnes, když si na to vzpomenu, zní v uších. Nemohu také zapomenout na jejich vyřvávání „Ein Volk, ein Reich, ein Führer“ a „Wir möchten heim ins Reich“. Tohle bylo na denním pořádku, tak co vlastně chtějí? Jsou doma v reichu!“

Václav Pecka, tehdy Nové Sedlo


Češi vyhnaní z pohraničí před pražským Hlavním nádražím - září 1938

„Rodiče žili v Karlových Varech od dvacátých let. Otec, právník, byl zaměstnán u celní a později finanční správy. Matka pracovala v mezinárodní telefonní ústředně v Karlových Varech.

Jako záložní důstojník čs. armády bránil otec v září 1938 hranice Československa na Dunaji proti útokům Maďarů. Ze služby se vrátil až po okupaci v březnu 1939. Matka byla v září zajišťována nacisty jako rukojmí, později byly propuštěny. Rodiče optovali pro ČSR, a proto byli donuceni Karlovy Vary opustit. Mezitím mne odvezl strýc do Plzně, potom do Velkých Popovic a rodina se shledal v Českém Brodě.

Vzpomínám si, jak vypadalo řádění henleinovců. Kolonáda trvale ověšena rudými prapory s hakenkrajzem, podupaly parádemarš za zvuků bubínku a píšťal nablýskané holinky oddílů SA. Provázel je nadšený křik… Děsili nás pochodňové průvody zfanatizovaného davu, který řval svoje vyznání: Weg mit Tsechen und Juden! Heim ins Riech! Wir wollen Krieg!

Henleinovci útočili na silnice, policejní stanice, přepadali vojenské stráže, tloukli a vraždili svoje odpůrce: Čechy, Židy a německé sociální demokraty. Odvlékali rukojmí. Tuto Henleinovu nacistickou stranu volila převážná část německých obyvatel.


To všechno bylo pro mne těžké trauma znásobené válečnými a utvrzené pozdějšími událostmi.“
Ing. Vladimír Valenta. tehdy Karlovy Vary


„Žili jsem v Nových Hamrech, kde byl můj tatínek na české škole řídícím učitelem. Maminka učitelka ručních prací, objížděla české školy, tj.v Horní Blatné. Perninku, Jelení, Nejdku, Nové roli, Staré Roli a v Nových Hamrech.

Jezdila jsem do Karlových Varů do měšťanské školy: Tenkrát ještě jezdila parní lokomotiva.. První vagón za lokomotivou byl obsazen děvčaty, druhý chlapci. Obě národnosti jezdily vždy společně. Německá mládež jezdila do německých škol. Když jsme se to zářijové odpoledně vraceli, chlapci v Nejdku přestoupili do prvního vagónu mezi nás děvčaty. Mezi Nejdkem a Vysokou pecí jsou dva tunely. Ten první ještě v Nejdku. Přes tímto tunelem trať přetíná silnici. Po řečnění Konráda Henleina z ochozu Becherovka v Karlových Varech, pokřikovali z oken domů v ulici před tunelem Němci s pravicemi zdviženými k nacistickému pozdravu: „Sieg Heil“. Náš vláček se v těchto místech ještě rozjížděl.. Stalo se, že němečtí chlapci z otevřených oken již ze stanice v Nejdku vykřikovali „Sieg Heil“. K Němcům v ulici před tunelem však naši chlapci vykřikli „Heil Moskau“. Z oken po nich Němci házeli květináče.

Další dny byl mezi chlapci již průvodčí a okna byla zavřena. Má škola byla v Rybářích. Jednoho dne si ještě před vyučováním pozval náš pan ředitel všechny třídy do kreslírny. Tam nám oznámil,, že předešlý den měli učitelé ve sborovně školy schůzi.. Ten den právě zase řečnil do rádia Adolf Hitler. Tenkrát nebylo ještě v každé domácnosti rádio, a tak Němci tento projev poslouchali shromážděni u nás v Nových Hamrech pod amplionem před německou školou. Ale v noci po projevu pochodovali zase Němci v Karlových Varech městem, stejně jako u nás v Nových Hamrech, za hlasitého provolávání „Sieg heil“, Heil Hitler“. Bydleli jsme na kopečku, takže jsme na pochodující Němce z oken dobře viděli. Pamatuji na ženy v modrých šátcích uvázaných na „babku“. Ten ryk jistě probudil každého.

Když v Karlových Varech Němci uviděli v české škole ozářená okna, pokřikovali před školou a vymlátili okna kameny. To nám náš pan ředitel řekl a ještě dodal, že učitelský sbor uslyšel rozbitými okny křik a pláč dítěte. Byl to německý chlapec, náš spolužák, který se vracel z lékárny, nesl léky nemocné mamince. Pochodující Němci ho poznali, u naší školy ho dohonili, hlavu mu otloukali o zeď školy. Učitelé chlapce zachránili a ve sborovně ošetřili. Ráno nám pan ředitel ukázal zeď zalitou krví našeho německého spolužáka.

V září 1938 jsme školu navštěvovali jen čtrnáct dní. Dobře se pamatuji na ten poslední den. Bylo to v úterý. Ten den učila naše maminka v Nové Roli a odpoledne ve Staré roli. Jezdila v prvním školním vagóně. Nejmladší sestra jezdila do prvního ročníku právě otevřené měšťanské školy v Nejdku, prostřední sestra do 2. ročníku gymnázia v Karlových Varech, Vycházeli jsme všichni společně z domova na nádraží. Tatínek šel také již do své školy v Nových Hamrech. V ulici pod kopečkem jsme potkali německého cyklistu, dělníka slévárny dnešního Metalisu Nejdek. Zastavil se a řekl, že se dnes nepracuje a ani se nebude vyučovat. Tatínek však rozhodl, že tuto zprávu má školám oznámit školní inspektor, takže jsem do škol všechny jely.

V první zastávce, tj. ve Vysoké Peci, na děti ve školních vagónech čekal snad sám ředitel místní papírny, jehož dcera navštěvovala rovněž gymnázium. Ředitel gymnázia mu telefonoval, aby čekal u vlaku ve Vysoké Peci a poslal děti zpátky domů, že je v ulicích v Karlových Varech nebezpečno.

Zastávka ve Vysokých Pecích je v lesích. Dojeli jsme tedy do další stanice, tj. do Nejdku. Tma jsme na nádraží čekali na vlak křižující se v Nové Roli s vlakem, ze kterého jsme vystoupili. Za nádražím v Nejdku je fotbalové hříště. Tam jsem viděl, jak Němci honili člověka, který před nimi utíkal. Kdo to byl, nevím.

Když jsem se jednoho rána probudili, stráně kolem nás byly obsazeny ukrytými vojáky Stráže obrany státu. Ten poslední den odpoledne šla jsem s tatínkem ulicí pod naším kopečkem. Před námi skupina vojáků a mezi vojáky a námi hlouček chlapců v krátkých šedých nohavicích, v bílých podkolenkách s dýkou na opasku. Všichni hromadně na naše vojáky plivali. Tatínek mi řekl: „ Vidíš, ti se nesmějí ani otočit, aby nevyvolali incident“. Odpoledne jsme pak navštívili v našem sousedství rodinu lesníka Málka. Na protějším kopci okopávala políčko německá žena. Kolem ní proběhli ordneři.. Po chvíli se u ní zastavili naši četníci. Ptali se jí – pravděpodobně – po skupině ordnerů, avšak ukázala jim na opačnou stranu.

Druhý den ráno pro nás přijeli a nákladním autem vojáci z Nejdku. Měly jsme připraveny školní brašny se všemi učebnicemi, oblečeny jsme byly do dvojích šatů, kabátů, v rukách uzlíčky. Z Nejdku jsme jely jen s maminkou

vlakem do Karlových Varů. Dojely jsme vlakem do Chodova, tam nás připojili k rychlíkové soupravě z Chebu do Prahy. Cílem našeho útěku bylo rodiště naší maminky v Běcharech u Českého ráje.

V Nových Hamrech zůstal náš prastrýček, bratr našeho dědečka. Ten náš nábytek a věci, které se podařilo zachránit, za námi později odeslal. Bylo mu 81 roků. Do vnitrozemí se pak po roce musel s manželkou také odstěhovat.

A mé dnešní zkušenosti? Dialog s mými bývalými spoluobčany by asi byl těžký. Byla jsem jimi poučena, že koncentrační tábory neexistovaly, že to byly pouze tábory pracovní!“
Anděla Ponešová, tehdy Nové Hamry


Pokračování

Jaké to překvapení: Neziskovka placená USA je v Ekvádoru obviněna z politického vměšování

0
0
14.9.2015 Wertyz Report

Ekvádorští činitelé podezřívají nevládní organizaci Fundamedios z podivných politických aktivit. Organizace financovaná z USA dostala upozornění, že Ekvádor zahájil proces jejího rozpuštění, tvrdí, že se odklonila od své mise a zasahuje do politických záležitostí v zemi.

Fundamedios tvrdí, že jejím hlavním cílem je „podpora médií a novinářů prostřednictvím sledování hrozeb svobody slova a shromáždění.“ Organizace zahájila svou činnost v roce 2007, krátce po zvolení současného prezidenta Rafaela Correi. Podle úřadů se Fundamedios zúčastnila politických aktivit, když sdílela na socálních sítích články nesouvisející s misí organizace a vkládala se do politických debat v zemi. Organizace také několikrát vyjádřila podporu politickým organizacím a osobnostem, které oponují vládě Rafaela Correi.

Organizace je placena americkou predátorskou neziskovkou National Endowement for Democracy. Americký velvyslanec v Ekvádoru Adam Namm deníku El telegrafo sdělil, že v roce 2012 organizace dostala také 300 tisíc od Americké agentury proti mezinárodní rozvoj (USAID). Obě zmíněné neziskovky byly v Latinské Americe obviněny z rozvratných aktivit a některé země je vykázaly.

Předseda organizace Cesar Ricuarte na tiskové konferenci řekl, že rozhodnutí uzavřít jeho organizaci je „útokem na tisk.“ Média ale uvádějí fakt, Fundamedios selektivně pomáhá novinářům pracujícím pro soukromá média a odmítá podpořit novináře, kteří pracují pro státní média. Během srpnových násilných demonstrací bylo zraněno sedm novinářů. Fundamedios jim odmítla vyjádřit podporu. Místo toho zkritizovala útoky na bývalého opozičního politika Fernanda Villavicencia, který byl obviněn z pomluvy prezidenta a fyzicky napadl novináře veřejné televize.

Na podpporu této neziskovky tradičně přicházejí Human Rights Watch a Freedom House.


Zdroj: Telesur
Foto: El Telegrafo


Francouzská honorární konzulka v Bodrumu prodávala lodě migrantům

0
0


14.9.2015  Wertyz Report


Francouzská televize France 2 odvysílala v pátek večer záběry ze skryté kamery, ve kterých žena s romazaným obličejem přiznává prodej raftů pro imigranty. Nic podivného by na tom nebylo, kdyby žena nepracovala jako honorární konzulka Francie v Bodrumu.


Francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius ji okamžitě zbavil všech funkcí. Samotná žena řekla, že zákaz prodeje lodí nic nezmění, protože úřady odchod imigrantů přehlížejí. „Pokud je přestaneme prodávat, tak je přestane i obchod odvedle a ten vedle něj taky. Nic to nezmění,“ řekla.

Honorární konzul má povoleno mít práci navíc a zastupovat zemi v dalších městech jako dobrovolník.

Zdroje: BGN News, Hurryiet
Foto: BGN News

Ukrajinská armáda chce zaútočit na Krym s podporou USA

0
0
 

14. 9. 2015  První zprávy

Náměstek ukrajinské Nejvyšší rady Igor Lucenko řekl, že ukrajinská armáda s pomocí USA a Velké Británii je připravená a může udeřit na Donbas a Krym.

"Již několik let ukrajinská armáda pracuje na tom, aby se stala kvalitativně lepší než ruská armáda, i když je nyní reorganizována, tak přitom trénuje na vojenských cvičeních. To vše za neměnnosti politické a technické pomoci z USA a Velké Británie. Budujeme nejen obrannou armádu, ale musíme vytvořit armádu určenou pro rychlý útok proti ruským vojskům. Naším úkolem je získat zpět území na východě a na Krymu a za tímto účelem jsme nyní vytvořili vojenský stroj, připravený do útoku, " cituje náměstka PolitNavigator.

"Pod rouškou amerických řízených střel z válečných lodí USA, ukrajinská armáda rychle zneutralizuje všechny krymské milice a možná bez obětí na naší straně," prognózuje Lucenko na svém facebooku.

Tvrdí, že po obsazení Krymu a Donbasu se ukrajinská armáda  nezastaví. "To je všechno? Ne. Připomínám, že v té době budeme mít největší armádu v Evropě, vycvičenou pro útok a s bojovými zkušenostmi. Takže, vše je teprve na začátku, " slibuje Lucenko.

(rp,prvnizpravy.cz,zvezda,foto:arch.)
 
 

Evropě vládnou největší hlupáci a oportunisti, já je poznal. V Bruselu jsou idioti. Jozef Banáš, exdiplomat a nejpřekládanější Slovák, naložil i Merkelové, USA a dalším...

0
0
Jozef Banáš
rozhovor -
14. 9. 2015   ParlamentníListy

Bývalý diplomat, poslanec a dnes v zahraničí nejpřekládanější a nejcitovanější slovenský spisovatel Jozef Banáš si při hodnocení současné utečenecké krize nebere servítky. Evropští politici, jejichž značnou část za své kariéry osobně poznal, jsou podle něj hlupáci a oportunisti nejhrubšího zrna, kteří se bojí přiznat i to, co prý dnes už ví každý idiot- totiž, že Sýrii, Irák a další turbulentní regiony rozdrbaly USA.

Téma migrantů určitě sledujete pozorně. Kde je podle vás skutečná příčina takové masivní vlny? Vždyť i v minulosti se v arabském světě bojovalo a nikdy nebylo tolik utečenců. Proč tomu tak je?

Mám k tomu jednu metaforu: Někdo proděravěl vanu, z té vany vytéká voda. Co udělá normální člověk, když z vany vytéká voda? Snaží se zacpat díru! A tady nyní všichni evropští politici běhají a přemýšlejí: „Co budeme dělat s tou tekoucí vodou z té vany?“ Jsou to hlupáci a oportunisti nejhrubšího zrna! Osobně jich znám více, seděl jsem s nimi v Radě Evropy i v Parlamentním shromáždění NATO. Proto říkám: Ano, vždy byli uprchlíci, samozřejmě, protože tento svět je nespravedlivý. Pokud však děti v Bangladéši a v Indii pracují jako otroci na dámských kabelkách, které tu potom nosí dámy, nevím, pod jakou značkou, a kupují si je jen tak z prostopášnosti, tak tento svět nebude nikdy dobrý. Nyní by mě někdo mohl osočit, že mluvím jako marxista, ale je to tak!

Tak buďme tedy konkrétnější, jak vnímáte současnou masivní vlnu utečenců?

Pokud jde o uprchlíky, nikdy jich nebylo tolik z těch zemí, které jsou relativně blízko k Evropě, tedy z Libye, Sýrie, z Iráku či částečně z Afghánistánu. Je to zejména poslední čtyři či pět let. Ale odkud ti utečenci utíkají? No z měst, kde jsou konflikty. Jak mluví Syřané: „Zastavte válku a my nebudeme utíkat...“ Čili vzkazuji paní Merkelové a všem, kteří tu nyní dělají velká ramena – chápu lidsky, že je to strašné pro ty mladé lidi – čím více bude uprchlíků brát, tím více bude zhoršovat jejich vlastní situaci. Protože kdo už chce utíkat ze své vlasti? Mám přátele v Sýrii, v Egyptě, kdo už chce opustit svou vlast? Nikdo! A oni je z té vlasti vlastně lákají, takže je tu jediná odpověď. Je třeba se zeptat, kdo to celé způsobil? A když se zeptáme, kdo „rozdrbal“ Libyi, Sýrii, Irák, Afghánistán, vychází nám jediná odpověď: Spojené státy americké! To už každý idiot ví! Jen evropští politici – neboť jsou podplaceni vysokými platy a bojí se o svou moc a svoje místa, vždyť nejsou sprostí – jen nikdo z nich to nepoví nahlas. V těchto dnech jsem tu měl své přátele z Německa a ptal jsem se jich: Jak Němci přijímají uprchlíky? Víte, co mi řekli? „To je propaganda jako svině, v Německu jsou lidé nasraní a oni v televizi ukazují, jak je v Mnichově vítají s otevřenou náručí. To je taková cenzura, že až...“ Čili my se tu musíme starat o to, abychom zacpali špunt, jen jde o to, že kam máme dát tu vodu, která z děravé vany vytéká...

Jsme jako Slováci či Češi povinni respektovat kvóty určené Bruselem? Je to podle vás cesta, protože zejména země V4 v minulých dnech vyjádřily výrazný odpor proti této metodě přerozdělování?

Tady není nad čím přemýšlet. Samozřejmě v tom podporuji Fica i Orbána. Na tom je vidět, jací idioti jsou v Bruselu, kteří jsou úplně mimo realitu. Představte si, že sem přijde Syřan, jeho bratr jde do Německa a další do Nizozemska. Jeden druhému zavolá a zeptá se: „Starý, kolik dostáváš na dávkách?“ Ten v Německu poví 500 eur a ten na Slovensku poví – já 50... Tak jak dlouho tu zůstane? Ani pět minut! Co nyní uděláme? Postavíme armádu, aby bránila uprchlíkům, aby neutíkali dál? Ty kvóty jsou totální nonsens! Četl jsem například rakouské noviny a tam byl titulek: „Z patnácti tisíc uprchlíků, kteří přišli do Rakouska, požádalo o azyl 89!“ Čtete dobře – jen 89(!), jelikož Rakousko je z hlediska životní úrovně jinde, než jsme my. Čili kolik by jich chtělo zůstat na Slovensku?

Znáte dobře německé i rakouské prostředí. Proč to tedy Angela Merkelová dělá, že nabízí migrantům téměř milion míst v Německu? Není to precedens, jak donutit „malé“ jako my, aby výrazně zvýšili počet přijatých uprchlíků?

Vím, proč to Merkelová dělá. Ze dvou důvodů. Je pod tlakem USA, to je jasné, a za druhé si myslí, že tito nešťastní lidé jim tam budou zametat ulice a dělat podřadné práce. Jenže ne všichni mezi nimi jsou šťastní. Je třeba se zeptat, kdo jsou ti lidé? Nebo když vidím obrázky uprchlíků, je tam pár matek s dětmi, které zneužívají na vyvolání soucitu, ale ostatní jsou většinou mladí, zdraví, silní chlapci! To znamená, že je tu jednoznačný zájem rozbít Evropu, neboť Evropa bez Německa nemůže fungovat. Kdo položí na kolena Německo, položí na kolena Evropu. To znamená, vzkazuji paní Merkelové, že ona potápí Evropu. Může tu prezident Kiska říkat, jak chce, že mluvím o nějakém „bílém Slovensku“, to jsou takové diletantské vize, že člověku se až rozum zastavuje.

Pojďme k problému, který též s utečenci souvisí. Jak se podle vás dá bojovat s Islámským státem? Je nevyhnutelná širší dohoda i mezi dosud znepřátelenými stranami – USA, Ruskem, Čínou a EU?

Hodně čtu i zahraniční média, na Slovensku je totální mediální cenzura v názorotvorných médiích. Islámský stát vznikl z vysokých sunnitských důstojníků armády, policie, tajných služeb, které měl v moci Saddám Husajn. Američané chtěli „dát dolů“ Asada v Sýrii, Rusové řekli, Asada si nepustíme. Ale tak z těchto lidí vymysleli ISIS (Islámský stát), aby se tam dostali „zadními dveřmi“. Nyní však nastává hodina pravdy. Zachytil jsem prohlášení Rusů, že když Američané neumějí udělat pořádek s ISIS – logicky – nechtějí udělat pořádek, neboť jim vyhovuje „bordel“, tak Rusové řekli: „My tam přijdeme a pořádek tam uděláme.“ Proto nyní Američané protestují. Vytvořit koalici proti ISIS? Samozřejmě, jen Američané žádnou koalici nechtějí! John Kerry dokonce řekl, že by to mohlo eskalovat konflikt mezi USA a Ruskem. Jaký konflikt, kdyby měli jít společně proti ISIS?

A co koalice Ruska s EU proti ISIS?

Dávám půl roku – pamatujte si, co říkám – do půl roku budou evropští politici v čele s Merkelovou, pokud ji mezitím Němci nepošlou do háje, chodit s prosíkem za Putinem, aby pomohl Evropě. Do půl roku, když to takto půjde s uprchlíky dál.

Jak se podle vás může změnit Evropa, když se pustí uzda a přijme se tu neúměrné množství migrantů, zejména muslimů?

Mám mezi muslimy mnoho přátel, dokonce jsem se setkal osobně i s dalajlamou a k tomuto setkání významně přispěli právě moji muslimští přátelé. S normálními muslimy skutečně nemám problém, někteří chodí do mešit více, jiní zase méně. Ale nemám rád fanatiky, nemám rád ani fanatické muslimy, ani fanatické křesťany. Čili vůbec nemám problém s multikulturou. Mám však problém s těmi, kteří chtějí dostat tento kontinent „zu grunt“! Ať už tedy chceme nebo nechceme, musíme se neustále vracet k tomu, co jsem řekl na začátku, kdo nám tu vodu z vany neustále vypouští? Kdo nám tam dělá stále ty díry?

Nejsou problém a příčina i v tom, že kdysi za vlády Charlese de Gaulla Francouzi až příliš pustili uzdu benevolentnosti k přistěhovalcům z Alžírska či jiným přistěhovalcům z muslimského světa? Podobně později hranice otevřeli i Němci Turkům či Kurdům, ale učinily tak i severské země, Nizozemsko nebo Anglie? Nebyl problém už tam?

Nyní jste to v podstatě pojmenoval. To jsou všechno bývalé koloniální země, připočítal bych k nim ještě Portugalsko či Španělsko. Tyto chudáky vyrabovali, udělali si z nich doslova otroky a dnes se diví, že pomalu polovina zemské populace žije pod hranicí chudoby. To je prakticky všechno potenciál na uprchlíky. Ptám se: Co mají Slováci, Maďaři, Poláci, Češi či Rakušané a Bulhaři společného s tím, že oni je rabovali? Zní to možná velmi egoisticky, ale – ať si to řeší! Generál de Gaulle to „pustil“, oni to začali řešit tak, že je jich čím dá méně a méně, a hlavně to, že potřebovali lidi, kteří u nich budou dělat podřadné práce. Tam je to celé podhoubí migrantů. Proč bychom my měli za jiné řešit to, co jsme nezpůsobili? Mimochodem, podobný názor mají už i Angličané. Tam dokonce začínají vznikat fankluby Vladimira Putina! To samozřejmě naše média nikdy neřeknou.



 

Jozef Banáš, narozen 27.9.1948. Vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Bratislavě, působil v zahraničním obchodě a poté od roku 1977 v diplomacii. V letech 1990 - 1992 byl zástupcem velvyslankyně ČSFR ve Vídni. Později působil i v politice, v letech 2002- 2006 byl poslancem Národní rady SR, vedl parlamentní delegace při Radě Evropy a Parlamentním shromáždění NATO. Zde byl zvolen místopředsedou. Ve volném čase se celý život věnoval spisovatelské a dramatické činnosti, napsal scénář několika televizních inscenací a několik románů. Knihy Zóna nadšení, Zastavte Dubčeka! a Kód 9 vyšly i v češtině. Píše i novinové komentáře a eseje.

Foto: Jozef Hubel
Popisek: Jozef Banáš



Na ParlamentníchListech psali:

My, USA, jsme říše. Vytváříme vlastní realitu. Jan Schneider ukazuje mnohé zvláštnosti, které Amerika provedla po roce 2001. A nemluví se o nich

0
0

Jan Schneider
14. 9. 2015 ParlementníListy

Někdejší zpravodajec BIS, za minulého režimu signatář Charty 77, v současné době spolupracovník Lidových novin a České pozice Jan Schneider se v rozsáhlém textu na ParlamentníchListech.cz zamýšlí nad nedávným výročím útoků z 11. září 2001, či spíše nad tím, jak na teroristický útok reagovaly Spojené státy za prezidenta George W. Bushe. Všímá si některých postupů v "boji proti teroru", které považuje za zvláštní, a rovněž cituje výroky tehdejších představitelů USA, které by čtenář dle něj měl
znát.
INTERNACIONALIZACE AMERICKÉHO PRÁVA

aneb změna myšlenkových paradigmat vlád USA v souvislosti s 9/11
Motto: „Teroristé, kteří by snad byli rozhodnuti ohrozit americkou armádu, musí nyní počítat s možností odplaty největšího kontingentu právníků na světě.“ To jsou slova právníka Allana Gersona z knihy „Cena teroru“, jak je uvádí Ibrahim Warde (profesor na Fletcher School of Law and Diplomacy, Tufts University, Medford, Massachusetts) ve své knize „Cena strachu“ (anglicky 2007, česky 2009).

Gersonův výrok pochází z doby po útocích na WTC 9. září 2001, kdy americká administrativa vyhlásila boj proti terorismu. Ten však brzy začal vzbuzovat různé pochybnosti. Proč právě na Irák cílila administrativa mladého Bushe (GWB) hned po svém příchodu do Bílého domu? Oprávněné pochybnosti se změnily v podezření poznáním, že všechny takzvané důvody k přepadení Iráku byly podvržené. Signifikantním zjištěním ovšem bylo, že první a nejsilnější opatření v boji proti terorismu se odehrála na poli finančním.
Finanční válka je politicky přitažlivá: vláda se zdá být rozhodná, sankce jsou ihned po ruce, politici se zdají být principiální (podaří-li se jim utlumit kritiku používaného „dvojího metru“), veřejnost je uspokojena v celém spektru svých pudů (někomu se sáhlo na majetek), a navíc je to válka „hygienická“ (děti, umírající v sankcionovaných zemích hladem, nekrvácejí). A jak řekl „protiteroristický car“ americké administrativy Richard Clarke, „možnost zmrazovat dolarové účty zahraničních bank je nukleární bombou mezinárodního finančního průmyslu, protože dokáže efektivně zabíjet finanční instituce.
Terorismus i boj proti terorismu proto posloužily nově vzniklé „protiteroristické internacionále“ jako bezpečný „startér“ a skvělý „akcelerátor“ jistých globálních finančních opatření (zmrazování účtů, zabavování aktiv), zdůvodňovaných trestním právem. Odtud pak nebylo daleko k sankcím, zdůvodňovaným mezinárodním právem, a arbitrážím, zdůvodňovaným obchodním právem. (Právě rozhodčí doložka rozjednané smlouvy TTIP mezi EU a USA je odborníkům největším trnem v oku.) Společným rysem všech těchto postupů je internacionalizované, ba přímo globalizované uplatňování a vymáhání amerického práva a amerického výkladu mezinárodního práva.
Z řečeného pak vyplývá klíčové poznání, že „logika sankcí odráží nové formy válčení po skončení studené války“ (Warde).

JAK TO ZAČALO 

Vláda G. W. Bushe se před zářím 2001 věnovala otázce finanční deregulace, jak od pravicové vlády lze očekávat. Zamýšlela zrušit aparát pro boj proti praní špinavých peněz a uvolnit finanční toky. Totálně ignorovala FATF (Financial Action Task Force), mezivládní organizaci zemí G7 proti praní špinavých peněz.
Po 9/11 však vláda nečekaně obrátila do protisměru a pověřila FATF úkolem bojovat proti financování terorismu. Své možnosti si ještě nechala Kongresem rozšířit v zákoně zvaném Patriot Act a válku vyhlášenou terorismu započala „úderem na finanční základy globální teroristické sítě“.

7. listopadu 2001 provedly trestněprávní orgány USA a dalších zemí koordinovanou razii v několika státech USA, v Kanadě, Itálii, Švýcarsku a Spojených arabských emirátech v pobočkách somálsko-dubajské společnosti Al-Barakát, zabývající se finančními transakcemi a telekomunikačními službami. 62 jednotlivcům a organizacím byla následně zmrazena jejich aktiva. Prezident G. W. Bush spolu s ministrem zahraničí Colinem Powellem a ministrem spravedlnosti Johnem Ashcroftem prohlásili, že byl proveden „velký krok v boji se zlem“, a to na základě „řádných a důvěryhodných důkazů“ o tom, že Al-Barakát pracovala „ve prospěch masových vrahů“. „Zničením této sítě byla narušena práce vrahů,“ bájil dále GWB, čímž byla „narušena komunikační síť al-Káidy, zablokován významný zdroj jejich fondů a získány neocenitelné informace“.

Pointa? Přes medializované podezření, že společnost využívá pro transfery peněz převodního systému hawala, v němž se neuchovávají žádná data o převodech, bylo při razii zjištěno, že Al-Barakát vedla příkladné záznamy o všech transakcích (ještě podrobnější, než vyžadovala americká legislativa). Jejích služeb využívala i OSN. Po šesti letech od razie ve Spojených státech nejenže nebylo v souvislosti s firmou Al-Barakát zahájeno žádné trestní stíhání, ale společnost byla zbavena všech obvinění, souvisejících s terorismem. Mediálně však tato skutečnost byla víceméně ignorována a společnost tak byla závažně poškozena na reputaci.

SAMOFINANCUJÍCÍ SE VÁLKA 

Počátkem roku 2003, navzdory intenzivním přípravám války proti Iráku, nebyla americkou vládou přijata žádná rozpočtová opatření. Naopak byla důkladně zmapována všechna irácká aktiva v zahraničních bankách. Nastal „hon na irácké účty“, který dostal nejvyšší prioritu a byl završen 28. srpna 2003 vládním výnosem č.13315 (Blocking Property of the Former Iraqi Regime, Its Senior Officials and Their Family Members, and Taking Certain Other Actions). Válku proti Iráku, tedy změnu iráckého režimu podle amerického vkusu a následnou rekonstrukci roztřískané země tak měli zaplatit sami Iráčané.

V srpnu 2004 byla zveřejněna Zpráva komise pro 11. září spolu s Monografií o financování terorismu. Způsobený šok v odborných kruzích nebyl medializován – možná pro složitost, možná pro žhavost vlastního sdělení. V souvislosti s financováním terorismu bylo zjištěno, že nebyly používány islámské charity, islámské banky, islámské společnosti či islámští obchodníci, ani pověstný převodní systém hawala. Bylo zjištěno, že k provedení teroristických útoků nebylo třeba velkých finančních částek. Použité finance byly naprosto legálního původu. K jejich převodům bylo proto bez jakýchkoliv problémů použito západního bankovního systému.

To však znamenalo, že akce proti islámskému bankovnictví a jeho subjektům nebyly opodstatněné. Byly provedeny na základě účelových až násilných závěrů, zdůvodněných vyhodnocením množství nejrůznějších (často doslova náhodných) kontaktů a spojení. Ministr financí Paul O’Neill, lídr globální finanční války proti terorismu, přitom „již“ po půl roce zjistil, že islámské bankovnictví je legitimním zdrojem podnikání.

Rána – po 9/11 zasazená islámskému bankovnictví, které do té doby bylo rychle rostoucí součástí globální ekonomiky – tak vyvolává dost podstatnou otázku. Co bylo vlastně cílem oné globální války proti terorismu?

ÚMYSLNĚ CHYBNÝ AXIOM A JEHO DŮSLEDKY 

Richard Perle hovořil o tom, že terorismus musí být „dekontextualizován“. To v praxi znamenalo, že se v rámci ideologického diskursu o terorismu přestalo hovořit o jakémkoliv reálném kontextu (kromě hypertrofovaného důrazu na oblast financí), tedy ani o historii, politice, kultuře. Prostě o ničem, co by mohlo být vykládáno jako snaha porozumět příčinám a zdrojům terorismu. Taková snaha se naopak stala sprostým, rozhodně zavrženíhodným přístupem. Například Christie Whitman rezignoval na svoji funkci v EPA (Environmental Protection Agency) poté, co byl obviněn z neloajálnosti, když se zeptal, zda pro určité tvrzení existuje dostatek důkazů.

Vznikla tak nová kasta „finančních bojovníků“, která „znala realitu“ na základě svých vlastních předpokladů, předsudků a přání. Vrozená inklinace ke „stádovému myšlení“ byla podle Warda vyfutrována „vycvičenou neschopností“ a „erudovanou ignorancí“. (Bylo by nyní zajímavé nahlédnout do myslí pozorných čtenářů, jaké tuzemské obličeje jim tato charakteristika vyvolala...!)
Richard Clarke konstatoval, že „po šoku 9/11 se Američané shromáždili kolem vlajky na podporu země a její vlády. Naneštěstí se tento chvályhodný postoj proměnil ve slepou loajalitu a nezpochybnitelnou ochotu akceptovat cokoliv, o čem političtí vůdci prohlásili, že je nezbytné pro boj proti terorismu. Potlačením našeho přirozeného skepticismu a vyřazením analytických filtrů jsme pak participovali na velké národní chybě – invazi do Iráku.
Ministr financí Paul O’Neill se ale brzy zorientoval v problematice finančního protiteroristického tažení, a začal klást nepříjemné otázky. Požadavek hloubkových analýz však byl v té době už přímo roven neloajalitě. Jednou prý vysvětloval něco GWB, který odpověděl: „Nehodlám se přít sám se sebou.“ Senátoru Josephu Bidenovi jednou GWB řekl (na obhajobu svého černobílého vidění světa, vyjádřeného pěkně bolševicky heslem „kdo není s námi, je proti nám“): „Do nuancí já nejdu.“

Psychologický portrét GWB lze doplnit tím, co řekl Bobu Woodwardovi na otázku, zda se před invazí do Iráku radil se svým otcem: „Existuje vyšší otec, ke kterému jsem se obrátil.“

POUŽITÁ TECHNOLOGIE A PROPAGANDA 

Velmi výmluvným je případ „městské legendy“ ohledně výše dědictví Usámy bin Ládina, z něhož čerpala finance al-Káida. Podle renomovaného protiteroristického experta Petera Bergena činilo Usámovo dědictví 20 milionů USD. Americká administrativa však v roce 1999 zveřejnila údajnou výši Usámova dědictví 300 milionů dolarů. K tomuto číslu došel jakýsi analytik StaDepu, který podělil výši vkladů Bin Ladin Group počtem synů v rodině a došel k číslu 250 milionů USD, které zaokrouhlil nahoru. Podobnou metodu pak použil bulvární tisk, a rázem měl Usáma 3 miliardy dolarů, aniž by se nad tím někdo pozastavil. Legendu završil samosvorný údiv nad Usámovou prohnaností, s níž dokáže své jmění skrývat! To je, pane, zločinec!

Signifikantním vyjádřením pracovního postupu neoconských jestřábů je výrok Ronem Suskindem nejmenovaného prezidentského poradce, který byl nespokojen s nějakým Suskindovým článkem a kritizoval jej za to, že „patří ke společenství založeném na posuzování reality“, jehož členové „věří v to, že řešení může vyplynout z podrobného zkoumání zřejmé reality“. Poradce řekl: „Jsme říší, vytváříme svoji vlastní realitu. A zatímco vy tu realitu zkoumáte, my konáme znovu a znovu, čímž vytváříme řadu nových realit. Jsme tvůrci historie – a vám všem zůstává jen studovat to, co my činíme.

Než si vzpomeneme na všechny ty „nové reality“ od Balkánu, přes Afghánistán, Irák, Somálsko, arabská jara, Írán, Jemen či Ukrajinu, připomeňme si jen „trockistické mládí“ mnohých z těchto jestřábů. Nikoliv kvůli Trockému a jeho učení, protože by bylo zřejmě nedůvodné předpokládat, že tito pánové někdy v něco nadosobního věřili; vzpomeňme si jen na jeho pracovní postup – permanentní revoluci čili neustálé vytváření nových realit.

Nová elita, dominující americké zahraniční politice po 9/11, dala vzniknout „pozářijovému establishmentu“ (Warde), složenému z „obranných intelektuálů“, kteří mají tendenci „pohlížet na svět skrze válečnou optiku“ (česky bychom řekli „váleční štváči“). Jsou charakterističtí extrémní ideologizací, dogmatickou vírou, spoléháním na hrubou sílu a ignorováním protivníků i jednání s nimi.
Susan Strange kdysi definovala tři aspekty vlivu USA.
Prvním je takové ovládnutí světových struktur hospodářských, vědeckých, bezpečnostních a sociálních, že ostatním nezbývá, než se do nich začlenit. 

Druhým je kontrola přístupu zahraničních subjektů na americký trh. 

Třetím je moc označovat a klasifikovat, neboli vynucovat americké pojetí práva.

Výsledkem je internacionalizace amerického práva.

Před invazí do Iráku podplukovnice amerického letectva Karen Kwiatkovska v Pentagonu zblízka sledovala „ovládnutí politicko-zpravodajských záležitostí“ neokonzervativci. Experti byli vyměněni za různé samy svou existencí smysl své existence naplňující think-tanky. Úředníci ministerstva zahraničí, kteří uměli arabsky, se stali podezřelými a byli pro jistotu nahrazeni lidmi ideologicky kovanými, byť (nebo právě proto, že) neuměli arabsky. A kdyby jen to, v akademickém světě zavládl McCarthyho duch udavačství, tedy udávání pravici nekomfortních jedinců. Campus Watch Daniela Pipese dokonce studenty vyzýval, aby neváhali nahlásit politicky nekorektní výroky svých profesorů. Duch Pavlíka Morozova ožil!

Douglas Feith, jeden z vůdčích neokonzervativců, obhajoval kulturní nekompetenci mythologickou „vyšší pravdou“: „...víte, velcí experti na určitou oblast se občas fundamentálně mýlí... GWB má větší vhled díky jeho znalostem lidské existence a smyslu pro historii, díky znalostem motivace přinucení, touhy po svobodě a participaci na samosprávě, než jakého jsou schopni mnozí z těchto jazykových expertů a expertů na historii a kulturu.“ (The New Yorker 9.5.2005)

FATÁLNÍ DOPADY 

Surreálnost finanční protiteroristické hysterie dokládá požadavek žalobců v jednom procesu (2002) proti několika saúdským princům, bankám a charitám, aby zaplatili částku převyšující 100 bilionů USD. Když obžalobě došlo, že to je více, než součet HDP všech zemí světa, požádali o opravu s odůvodněním, že došlo k „písařské chybě“.

Další surreálnou pointou, charakterizující osobnostní a myšlenkové struktury finančních bojovníků proti terorismu, je případ „futures kontraktů na informace o terorismu“. Nutno předeslat, že stádové myšlení bylo vždy vyžadováno až od exekutivních úrovní. Nad nimi se naopak koncentrovaly mozky „myslící mimo krabici (předepsaný rámec)“, dokonce se záznamy v trestních rejstřících. Například Reaganův poradce John Poindexter, odsouzený za lhaní před Kongresem, byl v této době jmenován ředitelem DARPA (Defense Advance Research Project Agency) Information Awareness Office. Vymyslel si projekt „FutureMAP“ (Futures Markets Applied to Prediction), jehož účastníci měli obchodovat jednoroční futures, založené na odhadech, co se stane na Blízkém východě v oblasti ekonomické, politické a vojenské, včetně terorismu, pučů a vražd. Myšlenka byla oficiálně ta, že prostřednictvím trhu s budoucími obchodními zájmy se lze efektivně dostat k informacím, důležitým pro zamezení terorismu. Po kritice projektu, že by mohl naopak generovat spekulativní terorismus, byl Poindexter odvolán.

Chybný axiom, že finance jsou kyslíkem a krví terorismu, a že k jeho omezení je potřeba zasáhnout proti islámským bankám a charitám, měl přesně opačné důsledky. Bylo zjištěno, že pro financování terorismu není zapotřebí velkých finančních částek, které byly legálního původu a transferovány západním finančním systémem. Uvalené finanční sankce na islámské subjekty měly dvojí účinek – újmu a urážku. Na Západě byly shledány bezdůvodnými, což v islámském světě posílilo přesvědčení, že nejde o boj proti terorismu, ale proti islámskému světu. Lepší prostředí pro rekrutování nových bojovníků si teroristé ani nemohli přát.

TVRDÁ FAKTA 

Přeexponovaná pozornost na finanční stránku boje proti terorismu však přinesla paradoxní poznatky. Například nikdo ze zastánců mediálně prosazované oficiální verze (neboli vládní konspirační teorie) o útocích na WTC 11. září 2001 dosud nevysvětlil pokles akcií před 9/11. Týkal se firem, které byly útokem nejvíce poškozeny – leteckých společností, investičních bank a pojišťovacích a zajišťovacích společností. Podle Wall Street Journal (24. září 2001) prodej akcií United Airlines a American Airlines meziměsíčně stoupl o 20 %, resp. 40 %. Podobně se držitelé zbavovali akcií Morgan Stanley. Akcie německé Munich Re, která v pojistném plnění za WTC přišla téměř o miliardu dolarů, spadly 4 dny před útokem o 12 % a samotného 11. září o dalších 15 %. Prodej akcií aktuálně velmi ziskové společnosti XL Capital, poskytující pojistky proti leteckým katastrofám, se za měsíc před útoky pozoruhodně trojnásobně zvýšil. Podezření z insider tradingu se nejprve obrátilo proti teroristům, jako další důkaz jejich zrůdnosti, že spekulují na své vlastní akce. Po dlouhém a důkladném šetření SEC a FBI se však dosud podezřelé okolnosti prý rozplynuly jako pára nad hrncem.

EPILOG 

Proč byl napaden Irák? Bob Woodward líčí tlak Paula Wolfowitze na GWB, několik dní po 9/11, aby zaútočil na Irák, ne na Afghánistán, protože to viděl jako jednodušší. Jiný neokonzervativec Douglas Feith o několik dní později také lkal nad těžkými podmínkami v Afghánistánu, a navrhoval „překvapit teroristy“ útokem na cíl, který „nesouvisí s al-Káidou“! Třeba Irák. „Protože jsou americké síly očekávány v Afghánistánu, byl by americký úder v Jižní Americe nebo v jihovýchodní Asii pro teroristy překvapením,“ blouznil dále Feith.

„Spojené státy potřebují každých deset let, nebo tak nějak, zvednout nějakou malou ubohou zemičku a mrštit s ní proti zdi jenom proto, aby svět viděl, že to myslíme vážně,“ řekl Michal Ladeen, profesor American Enterprise Institute.
Pak je připravena půda pro svobodný trh, spravedlivou arbitráž, vývoz demokracie a lidských práv.


Foto: Debatní klub
Popisek: Publicista Jan Schneider


Mediální masáž totálně selhala, krymští Tataři vítají Putina

0
0

- ea24 -
14. 9. 2015 Eurasia24

Rok a půl se západní mainstreamová média snaží vykreslit obrázek krymských Tatarů trpících pod nadvládou Ruska. V jediném okamžiku pak přímo z krymské ulice vyjde na povrch úplně jiná, autentická pravda.

Západní média své publikum dlouhé měsíce masírují zprávami o údajném bezpráví vůči krymským Tatarům a český mediální mainstream u toho nemůže nebýt. Dozvíme se – s odkazem na původní zdroje, jako je BBC nebo Human Rights Watch –, že krymští Tataři „po ruské anexi zažívají národnostní a náboženský útlak“, „únosy, násilí a teror“. Nebo že je „úřady pod různými záminkami pronásledují, že hovoří o zastrašování a že někteří dokonce zmizeli beze stopy, zatímco jiné našli mrtvé se stopami mučení.“

Video, které bylo natočeno v minulých dnech přímo v ulicích Bachčisaraje, městě krymských Tatarů, se do mainstreamových médií patrně nedostane. A důvodem nebude to, že neprošlo sítem oficiálních tiskových služeb.

Na videu nejenže není patrný žádný odpor údajně „utlačovaných nebo zastrašovaných“ krymských Tatarů vůči ruskému prezidentovi, ale z obrazu a především ze zvuku je zcela zjevné nadšení, s jakým obyvatelé Bachčisaraje Vladimira Putina vítají.

Dalšího komentáře netřeba:


Zdroj, foto a více na: rusvesna.su

Jeremy Corbyn: Musíme se postavit nadřazenosti NATO

0
0

14. 9. 2015  Wertyz Report 

Do čela britských Labouristů byl po dlouhých letech zvolen člověk, který chce stranu vrátit k účelu, pro který byla vytvořena - k podpoře pracujícího lidu. Jeremy Corbyn je zásadně proti válkám, proti jakýmkoliv úsporám a britský politický establishment včetně válečného zločince Tonyho Blaira se jeho nástupu děsí. 

David Cameron bude mít problém prosadit válku proti Sýrii a prosazovat zájmy NATO.
Situace ve střední Evropě je neuvěřitelně nebezpečná. NATO stále expanduje a všichni myslí to, co NATO - Rusko se rovná Sovětskému svazu, Varšavské smlouvě, filozofii destrukce, a tak přineseme světlo, tím je ekonomický úpadek Ruska z 90. let do začátku tisíciletí. Přečtěte si think-tanky o militarismu, přečtěte si Projekt pro nové americké století a pak i Nadaci Jesseho Helmse. V protiválečném hnutí je to na nás. Na těch, kteří chtějí vidět vůli založenou na míru, a ne na válce, aby se postavili NATO a také cvičením NATO na Ukrajině, protože jejich zájem na Ukrajině nepodporuje lid, je o vojenském pokroku a posilování vojenské přítomnosti čím dál víc na východ pro vytvoření tohoto strašidelného scénáře, nějaké budoucí hi-tech války proti Rusku. Já to nechci, vy to nechcete, nikdo z nás to nechce .... Dokázali jsme, že obyčejní lidé v této zemi nechtějí války, nechtějí NATO, nechtějí jaderné zbraně, chtějí zabezpečení. Ať tím je ubytování, práce, vzdělání, zdraví. To je opravdové zabezpečení. Jaderné zbraně jím nejsou, přinášejí nebezpečí, sociální kontrolu a nebezpečí pro nás pro všechny. To je důvod, proč se musíme postavit současné nadřazenosti NATO. 


Zdroj: YouTube
Foto:Screenshot z videa

Seminář Vratimov - tentokrát hlavně o médiích

0
0
14. 9. 2015




Vratimovský seminář v loňském roce zde


Jak to vidí V.V. Pjakin (ze 7. 9. 2015)

0
0
14. 9. 2015    AENews a zdroj
Úvod – uprchlická vlna v Evropě
16:00 – Majdan v Moldávii (k tématu článek a videa zde, zde)
18:10 – Ukrajina
21:30 – „nečitelné“ Putinovy plány
33:40 – Boeing, Holandsko
35:03 – dotaz z Prahy, český prezident v Číně, globální politika (pozn.: Jennifer Rene Psaki, mluvčí Bílého domu)
49:00 – západní umělci v Rusku, politika globalizace, klany

Uprchlíci, běženci, imigranti (jak je libo) – pokus o konstruktivní návrh a sýčkování, ale možná ne tak docela

0
0
Oldřich Průša
14. 9. 2015
Většina uprchlíků (nebo jak jim kdo a kde chce říkat) z nich se dostává v první řadě především do Turecka, Jordánska a Libanonu. Do Evropy přicházejí především Syřané a občané dalších států, tj. ze zemí zasaženými válkou, hroutícími se státy, pokračujícími otevřenými náboženskými konflikty, „arabskými jary, léty a podzimy.“ Přicházejí „balkánskou cestou“ z Turecka především přes nejbližší řecké ostrovy. 

Je třeba si uvědomit, že řecká hranice – především ostrovů blízkých Turecku (Kos, Lesbos) je v podstatě, v případě nafukovacích motorových člunů, neuhlídatelná.

Druhá cesta do Evropy vede především z Libye; Itálií, Francií a za podpory zvl. USA, dnes rozvrácené země. Využívají ji zvláště Eritrejci (ve většině hovoří slušně anglicky, utíkají před v zemi vládnoucí diktaturou, mj. několikaleté prodlužování vojenské služby atd. Nelze opominout, že i mladí Eritrejci povětšinou vědí o dodávkách československých zbraní pro obranu před Mussoliniho agresí ve východní Africe) a v menší míře Jemenci a pak též občané dalších afrických zemí. Riskantní plavbou přes Středozemní moře se dostávají na nejbližší italské ostrovy.

V této souvislosti si je třeba uvědomit, že v posledních desetiletích bylo Somálsko jediným „zhrouceným“ státem na Zemi.

Postupně přibyly zejména Irák, Libye, Jemen, v Sýrii je občanská válka. Nemalou, spíše hlavní roli na jejich rozkladu hrála beze sporu zahraniční politika reprezentovaná osobnostmi posledních dvou amerických prezidentů a jejich nejrůznějších štábů a vlivových skupin, za přímé či nepřímé asistence NATO a tedy i České republiky a to i při obcházení Rady bezpečnosti OSN. Je třeba si uvědomit, že i ČR je, z nejen z jejich pohledu, jako člen NATO účastníkem vojenských misí.

Perspektivně lze pochybovat o budoucí stabilizaci situace v Afghánistánu, a o ekonomickém a politickém vzchopení se Ukrajiny a tedy z toho plynoucího dalšího rozšíření zájemců o život ve stabilnějších státech.

Úmyslně vynechávám problematiku Daeš /ISIL/, jakož i otázku Kurdů (největší národnostní skupiny nemající vlastní teritorium a stát), jakož i další související problémy.

Pokus o konstruktivní návrh

Československo poskytovalo v rámci rozvojové pomoci ročně stovky (možná několik tisíc) stipendií zahraničním studentům (především ze spřátelených zemí). Po intenzivní jazykové přípravě v délce jednoho roku studovali na VŠ. Poněkud jiné byla situace v případě množství Vietnamců, kteří u nás získávali především praxi v dělnických i jiných profesích.

V posledních cca dvou týdnech se objevily myšlenky, že v rámci „uprchlické vlny“ by bylo možno tyto lidi v ČR v určité míře vzdělávat jak na VŠ, či jim umožnit dosažení středoškolského studia, případně vyučení, a to vše – dodávám - v oborech v budoucnu využitelných v jejich původních zemích. S jazykovou přípravou by měla mít ČR dostatek zkušeností z minulosti (např. Dobruška apod.). Nová je nabídka přímo zaměstnat až 5000 imigrantů (zřejmě především ve zcela nekvalifikovaných profesích za minimální mzdu).

Zde je si třeba uvědomit, že většina vystudovaných, vyučených nebo těch, kteří najdou nějaký druh zaměstnání, by získali k ČR spíše kladný vztah, ať se u nás integrují nebo se vrátí. A to i, že zkušenosti z Francie, Německa atd. hovoří především o opaku. Tehdy ale šlo ve Francii, Velké Británii, Belgii o občany původem z jejich bývalých kolonií. V Německu pak o problém řešící nedostatek obyvatelstva, tj. i chybící pracovní silou po II. světové válce. Najali proto desetitisíce Turků k výkonu nejméně placených zaměstnání, z nichž se mnozí v Německu naturalizovali (až 2 mil. osob).

Nelze předpokládat, že všichni přišedší v Evropě se v ní chtějí usadit trvale, alespoň část se jich bude chtít vrátit domů. Vše bude záležet mimo jiné na tom, jak se bude vyvíjet situace v zemích, odkud pocházejí. O integraci do naší společnosti by se rozhodovalo až v průběhu jejich pobytu na základě jejich chování, studijních, resp. pracovních výsledků, vůli dodržovat zákony a pravidla hostitelské země.

Je chybou srovnávat vlny emigrace z jednotlivých států Evropy i odjinud do zemí obdobného civilizačního nebo kulturního a náboženského okruhu, ať v minulém století, či dříve. Osidlování v daleké historii – tzv. stěhování národů, nelze se současnou situací srovnávat.

Československo dokázalo v minulosti integrovat množství především tzv. řeckých dětí, tisíce Vietnamců, desetitisíce Ukrajinců atd. Takovouto praxi proto nelze z rozumných důvodů odmítnout.

Sýčkování, ale možná ne tak docela

Německá kancléřka A. Merkelová pozvala všechny současné a budoucí uprchlíky do Německa. Myšlenka to není až tak nepochopitelná. Může se stát, že německé úřady imigranty budou důsledně třídit podle vlastních kritérií – věk, jednotlivec nebo rodina, příbuzní již žijící v Německu, jazykové znalosti, vzdělání, resp. jeho perspektiva apod. Provedou si důkladný a důsledný výběr „použitelných pro německou společnost“ a ostatní bude vypovídat jako ekonomické emigranty.

Případně je budou přerozdělovat podle kvót přijatých dle hlasování v Evropském parlamentu a dalších rozhodnutí EU. Nemusí být obava, že se na většinu evropských zemí nedostane. Ale bude k mání již v množství sice dostatečné, ale již jednou přebrané.

Autor neměl ambici se v textu zabývat problematikou těch, kteří by imigranty vítali s otevřenou náručí, problematikou neziskových organizací, které čekají na své příležitosti a příjmy, otázkou pravděpodobného organizovaného exodu do Evropy a těmi, kteří zastávají vyhraněné proti islámské nálady.

Pozn.:
Autor byl Federálním ministerstvem zahraničních věcí vyslaný v letech 1981-85 ve funkci kulturního a tiskového attaché Československého velvyslanectví v etiopské Addis Abebě (v tehdy ještě etiopské Asmaře – dnes hlavní město Eritrey - uspořádal a zahájil např. Týden československého filmu). V době hladomoru v letech 1983-84 mu bylo zároveň umožněno jako spolupracovníkovi ČTK procestovat většinu etiopských oblastí, včetně části pobřeží Rudého moře a Džibuti. Po listopadu 1989 byl konzulem v řeckých Athénách (1991 – 1996); - v té době se Řekové potýkali se sezónními pracovníky především z Albánie (několik desítek tisíc). Od roku 1996 až do odchodu do invalidního důchodu pracoval v Ministerstvu průmyslu a obchodu, v sekci mnohostranné obchodní politiky. V letech 2004-2046 byl členem ÚVV ČSSD. V letech 2003 – 2014 publikoval především v Britských listech, od r. 2014 publikuje na stránkách www.novarepublika.cz.

Spácháme také sebevraždu ?

0
0
Jiří Pálka
14. 9. 2015
Jako občan České republiky jsem zděšen a šokován vývojem utečenecké krize . EU nebrání svou jižní hranici , která se stala volně průchodná pro statisíce a do budoucna pro miliony utečenců. Zatím se nezdá, že by se nejvyšší představitelé EU pokoušeli hranici uzavřít nebo vlnu utečenců alespoň přibrzdit. Dělají přesně pravý opak toho, co by se podle selského rozumu mělo udělat.


Proto mě velice zneklidňují tyto otázky: Jak dlouho bude jižní hranice EU volně průchodná ? Kolik uprchlíků hodlá EU přijmout ? Na naší planetě jsou nejméně 2 miliardy muslimů, z nichž desetina, tedy cca 200 milionů žije v nuzných podmínkách, jejich země jsou sužovány válkami a ztrátou základních zdrojů pro obživu. Se stále rostoucím počtem obyvatel / nekontrolovaná porodnost/ se zhoršují sociální podmínky. Jednotlivé regiony nejsou schopny uživit své obyvatele. Díky globálnímu oteplování a nedostatku vody se zmenšuje prostor pro zemědělskou výrobu. Je proto logické , že se mladí muži vydávají hledat jiná teritoria, kde by mohli žít. Vybrali si nebo jim byla vybrána za cíl Evropa, ačkoliv je dostatečně hustě obydlená. Přijde do Evropy v nejbližším desetiletí 10 milionů nebo 100 milionů nebo 200 milionů ? Začala nevypsaná válka mezi evropským obyvatelstvem a muslimskými běženci. Nebojuje se zbraněmi, ale spermatem. Kdo se namnoží více, vyhraje. Evropa tuto válku jako ovce přijala, ačkoliv v ní nemůže vyhrát. V podstatě se dá říci, že páchá sebevraždu.

Nejvyšší představitelé EU se rozhodli přijmout a přijímat podle všeho jakýkoliv počet běženců, aniž by vznesli dotaz k obyvatelům jednotlivých zemí, jestli to chtějí. A to je krajně nedemokratické. Evropa není nafukovací a ani finanční zdroje nejsou nekonečné. Kdo to bude všechno platit ? Banky a bankéři ? Asi těžko, že . Bude to platit hlavní viník rozvratu v severní Africe – USA ? Zdá se, že ani USA se nemají k tomu, aby za své vojenské intervence nesly odpovědnost. Finanční příspěvky nechystají a na své území několik milionů Syřanů také nevezmou . Mnohé bohaté arabské země v blízkosti Sýrie své hranice nekompromisně uzavřely, ačkoliv by mohli z logiky věci pomoci.Nedělají to a neudělají to.

Pomáhat se rozhodla pouze Evropská unie, respektive Německo, které hlasem paní Merkelové pozvalo běžence, aby se dali na pochod . To byla zásadní politická chyba. Německo však zjišťuje, že toto sousto je i na něj příliš velké a tak se rozhodlo, že běžence přerozdělí do ostatních zemí. Vzniká však komický příběh, běženci nechtějí do ostatních chudých zemí / Řecko, ale i Česká republika,Maďarsko, Slovensko a Polsko/ Jim jde o blahobyt nejvyšší úrovně. A to jim prozatím může poskytnou pouze Německo, Švédsko a snad i Francie.

Zdálo by se , že se nás tento problém zatím příliš netýká. Snaha vnutit zemím EU kvóty na počty přijatých běženců rostoucí z měsíce na měsíc o další a další tisíce běženců, stále nevypadla ze hry. Naše země a celáVisegrádská skupina kvóty odmítla. Vedení EU však na nich trvá. Česká vláda se tentokrát chová rozumně. Chce pomáhat běžencům v místech konfliktu a již to dělá. Pokouší se pomáhat běžencům jinými způsoby. Současně se snaží minimalizovat přijetí počtu muslimských běženců, kteří svým náboženstvím vnášejí do křesťanskýchzemí , ve kterých se usadí, konflikt. Islám není pouze náboženství, ale je to právní a kulturní systém, který určuje nekompromisně životní styl věřících. Tento systém pravidel, jak žít , není kompatibilní s evropskou kulturou, zvyky a už vůbec ne s evropským právem jednotlivých zemí. Nač si zadělávat na problémy přijímáním velkých počtů muslimů. Proč bychom měli ohrožovat budoucí generace našich dětí ? Čím více muslimů Evropa přijme, tím menší šanci budeme mít na přežití. V této chvíli se hraje o budoucnost Evropy.

Pokud Visegrádská čtyřka udrží své území a přijme minimum muslimů, má šanci na přežití.

Uražená vrchnost EU se nám bude snažit vnutit kvóty přijímaných běženců. Bude nás vydírat , vyhrožovat, ponižovat a urážet. Jsem alergický na volání po solidaritě /jaké ?/ i na to, že máme „držet hubu“. Pouze máme poslouchat. Ne, takhle jsem si EU nepředstavoval. Když jsme do EU vstupovali, vášnivě jsem EU hájil a byl jsem šťastný, že jsme se stali součástí Evropy. Současná EU ve mně však žádné nadšení nevzbuzuje a stále častěji se mi vkrádá myšlenka, jestli by nebylo lepší z EU vystoupit, dokud je ještě čas.

Názor, který zde definují, je jistě podle nejvyšších představitelů EU xenofobní, zbabělý a rasistický. Oni tomuto názoru nerozumí nebo nechtějí rozumět. Já zase nerozumím jejich postoji ./Povinností politika je vysvětlit občanovi a zdůvodnit svá rozhodnutí tak, aby se s nimi ztotožnil .Pokud toho není schopný, neměl by politickou funkci vykonávat. Vedení EU nic nevysvětlilo. A co hůře: vedení EU z nás dělá druhořadé občany, kteří nemají právo se k věcem ,které oni rozhodli, vyjadřovat/Z čeho vyvěrá jejich názor ? Jsou již tak vyspělí a humánnost je prostoupila natolik , že jsou ochotni obětovat obyvatelstvo EU proto , aby pomohli několika milionům muslimů a předali jim Evropu k použití. Ale proč jsou najednou solidární , když tyto a podobné nespravedlnosti jsou součástí kapitalistického světa odjakživa. Proč proti těmto křivdám nebojovali již dříve? Proč až teď ? Co je za tím ?

Objevují se spekulace, že nejvyšší představitelé rozhodují pod tlakem mocenských struktur a lobbystických skupin. Tvrdí se, že nejvyšší představitelé jsou vydíráni, aby rozhodovali, jak rozhodují. Ale i kdyby rozhodovali podle svého nejlepšího svědomí, je tu zásadní problém. Jejich rozhodování a vnucování těchto rozhodnutí nemá míru a nemá vazbu na konkrétní realitu. Jejich rozhodování trochu připomíná „cochcárnu“ a není vedeno znalostí problému, ale pouze z ideologických pozic. A to je vždycky špatně. Jejich pohled na svět postrádá vizi, protože oni se pohybují ve virtuální realitě. Nejhorší na tom je, že oni situaci neřídí, nemají ji pod kontrolou. Realita řídí je, jsou v jejím vleku a evidentně si s ní neví rady.

Ať už je to jakkoliv,máme problém. Velký problém.V této chvíli k nám nikdo z běženců nechce jít. Nakonec ale i nepružné a zkostnatělé vedení EU pochopí, že nejde o nic jiného než „o prachy“ a tak vydají příkaz, abychom běžencům vypláceli stejné peníze, jako vyplácejí Němci . A tím končí legrace! Pokud budeme mít štěstí, tak nám EU na to přidá, ale může se stát, že to budeme platit ze svého. Nejde však jen o peníze, ale i o to, že pak na naše území může přijít nepředstavitelně velké množství muslimů, kteří zásadním způsobem změní naší zem. A to myslím nikdo z nás nechce. Ta neurčitost množství lidí, kteří by mohli přijít do naší země, je na celém jevu nejděsivější. Co s tím však můžeme udělat ?

Především by mělo být vyhlášeno celostátní referendum o tom, jestli chceme přijímat nějaké běžence. Pokud ano-jaká maximální množství ? Tím naši politici získají legitimitu svého odmítavého postoje ke kvótám.

O nějakém přijímání běženců sevšak můžeme bavit jenom tehdy, že jižní hranice EU se neprodyšně uzavře a běženci budou lustrování ještě před vstupem na území EU. Pokud k tomu nedojde, není třeba dodržovat jakékoliv příkazy EU, protože neplní základní požadavek- zárukunaší bezpečnosti a přispívá k bezprecedentnímu porušování základních zákonů.

Pak nám ovšem nezbyde , než se o naši bezpečnost postarat sami . Budeme muset založit pohraniční stráž a začít střežit naší hranici. Chápu , že není dost policistů ani vojáků. Proto by měly vzniknou dobrovolnické sbory občanů, kteří budou provozovat strážní službu na hranici. Jak to všechno vyřešit, nechť navrhnou odborníci. Máme na to tento podzim a zimu. Příští jaro musíme být připravení. Myslím, že se najde dost občanů, kteří se budou hlásit do služby. Já, ač už jsem starší pán, se budu hlásit do služby také. Bude muset proběhnouturychleně základní výcvik bez obvyklé vojenské buzerace. Musí proběhnout intenzivní racionálně cílený odborný výcvik na ochranu hranice.

Pokud by se pro tento postup rozhodla celá Visegrádská čtyřka, bylo by to naprosto ideálnía nemělo by to chybu. Jako čtyři státy budeme mít větší šanci a naději.

V reakci na tuto situaci bychom měli uspořádat druhé referendum, kde by občané rozhodovali o tom, jestli v EU setrváme nebo vystoupíme. Pokud by občané rozhodli o vystoupení, převzali bychom všechny rozhodovací pravomoce , které patří suverénnímu státu. Zachovali bychom pouze ekonomické vazby. Myslím, že EU se nás jako levné kolonie na tvorby zisku nevzdá a tuto situaci nakonec přijme. Zachováme si tedy s EU pouze volné ekonomické vazby. A budeme muset hledat urychleně nové spojence.

Stojíme před smutným faktem a nevyřčenou otázkou , zda Evropa v nejbližší budoucnosti spáchá sebevraždu nebo ne. Moc bych si přál, aby se Evropa vzpamatovala a nehodila do stoupy svou úžasnou tisíciletou historii. Zároveň si z celého srdce přeju , abychom svou rodnou zem, Českou republiku, svůj životní prostor nekompromisně hájili a nevzdali se svého výsostného práva svobodně o něm rozhodovat .

"Masová migrace vznikla jako falešná ideologie, že je jakýsi nárok, obecné lidské právo, potulovat se kdekoli po světě."

0
0
Václav Klaus
14.9. 2015   Týden,rozhovor
,,Že jsme se v Evropě po pádu komunismu zbavili hranic, byla naše velká euforická chyba. Zásadní věta. Tečka."

Vraťme se ale k uzavření českých hranic a faktu, že to podle ministra vnitra Chovance není v kapacitních možnostech policie a armády. Jak byste to tedy chtěl udělat?

Nechci být stratégem technologií bezpečnostních opatření. Ve všech těchto situacích musí být na prvním místě chtění a vyjádření jasného postoje, zájmu. Druhou věcí je samotná technologie řešení. Myslím, že jsme v situaci, kdy je směšné mluvit o technologii řešení, když chybí prvotní předpoklad: jednoznačné rozhodnutí, že masovou migraci do Evropy nechceme. Já jsem naopak přesvědčen, že evropští lídři - a s tím není v rozporu, že se dnes Sobotka s Chovancem tváří trošku přísněji - migraci chtějí. Chtějí ji. Myslím tím ty velké lídry a ideology Evropy. Respektive evropeismu, protože Evropa je světadíl a žádnou ideologii nemá. Tito lidé hledají všechny prostředky, jak koherenci a integritu Evropy narušit. Jak způsobit, aby v Evropě začali dominovat lidé, kteří nejsou bytostně svázáni staletou minulostí se svými domovskými entitami, národy, státy, zeměmi. A jak je potřeba vytvořit odvěký sen všech šílených utopických ideologů od Marxe po Merkelovou. Vytvořit novou Evropu a nového evropského člověka.
Celý rozhovor najdete v časopisu Týden

Co smíme? Quod licet Iovi, non licet bovi

0
0
Bohumil Šourek
14. 9. 2015    (článek zaslán redakci autorem)
Aneb Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. Tím volem jsme samozřejmě my, respektive všechny státy Višegrádské čtyřky. Nejdřív si Maďarsko trouflo splnit svou povinnost hraničního státu EU a chránit její vnější hranice a drze začalo stavět plot na hranicích se Srbskem. Pak Slovensko a Česko začaly odmítat povinné kvóty, načež se na ně snesla bouře nevole, hlavně ze strany Rakouska a Německa, která přes rakouskou výhrůžku odmítnutí evropských dotací, pakliže se neumravníme, vyvrcholila nepokrytě agresivním výrokem Němce Martina Schulze, toho času předsedy Evropského parlamentu, o možnosti použití síly.


A teď najednou se dozvídáme, že Německo, které po typicky německém velkohubém otevření hranic už po několika dnech rezignovalo a přikročilo k uzavření hranice s Rakouskem, jež – na rozdíl od Maďarské hranice vnější – je hranicí vnitřní, neboť hranici se Švýcarskem nelze za vnější tak úplně považovat.

Německo tedy jako první zrušilo Schengenskou dohodu.

Učinilo tak zcela samostatně a bez konzultace. I český ministr vnitra se podle svých slov dozvěděl o německém rozhodnutí až z médií. Reprezentanti Německa se prý neobtěžovali ho informovat. Samozřejmě. Česká republika může, jak víme, tak akorát mlčet. A poslouchat. Což nám jako protektorátnímu území přísluší. Vědí vůbec, že máme nějaké ministerstvo vnitra a nějakou vládu?

Může si Německo tvrdit jak chce, že se jedná o dočasné kontroly, my o dočasnostech víme své. EU pokrytecky hlásala nekonečnou humanitu vůči komukoliv a ve své touze po hegemonii přestala dodržovat vlastní pravidla a jen zakrývala skutečné příčiny uprchlické krize. Potvrdila tím nejenom začátek konce Schengenského prostoru, ale celkovou neschopnost bruselského byrokratického kolosu a tudíž začátek svého vlastního konce. Ještě se bude nějakou dobu pyšně natřásat, mávat svou ohvězdičkovanou vlajkou, která vlastně neexistuje, i když visí poslušně i na Pražském hradě, může dál tisknout svá nekrytá eura a hrát své obvyklé hry o jednotě. Konec se přiblížil a je neodvratný.

Doufejme jenom, že česká vláda opravdu začne uskutečňovat svůj zatím spíše deklarovaný úmysl posílit ochranu hranice, především s Rakouskem, neboť „uprchlický“ proud si začne hledat jiné koryto. Parlamentní strany, zejména ty u moci, budou však pravděpodobně těžko obracet, neboť dosud zastávaly postoj, kterým sluší poslouchat hlas svého pána, a měly plnou hubu kritiky těch, kteří na nebezpečí včas upozorňovali. Nadávaly jim do xenofobů, rasistů a nacionalistů – a najednou jim mají dát za pravdu? Z našich politických stran je takovým otloukánkem zejména Národní demokracie, která od počátku postoj vlády kritizovala a nejen to – přišla s jasnými návrhy řešení. Místo toho jí bylo vládními činovníky a celým tím komediálním mediálním prostorem hlavního proudu spíláno jen za to, že na její demonstraci kdosi přinesl makety šibenic, což doposud bylo velkoryse u jiných přehlíženo. Nastal čas, aby si vláda i média začaly všímat i těch podstatnějších skutečností, přestaly se vyžívat v povrchním kritizování neexistujících problémů a podívaly se i na návrhy, které Národní demokracie předložila k řešení současné krize.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live