Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Pán prezident Andrej Kiska, kterého jim prý máme závidět

$
0
0
10. 3. 2017  (koluje po internetu)
Celý problém pána Kisku ako to nemohol povedať komentátor , je veĺmi jasný. Pán prezident nie je práve etalón chytrosti. Keďže Slovensko je malé a ako vravia Číňania, to sa musime všetci veľmi dobre poznať. Tak aj s poznáme, netrvalo mi dlho a našiel som človeka , čo s ním pracoval.



Konkrétne v Naftoprojekte Poprad. Na otázku, čo tam robil pán Ing. Kiska som dostal zaujímavú odpoveď: Pán inžinier, tam nerobil vôbec nič, ale pracoval ako predseda SZM !😁 Náplň jeho práce, spočívala v tom, že chodil v modrej koseli zväzáka , vyberal za členské známky a zisťoval kto má aký plat a prečo on konkrétne nemá plat aspoň taký ako mali špičkový inžinieri v podniku. Nuž nemal,,le bo on ako inžinier stál za nič, povedané pekne.

Ako syn miestneho bossa KSS nevedel pochopiť, že predseda SZM v relatívne malom aj keď výbornom podniku, nie je bohviečo. Potom prišla nežná a on sa musel porúčať. Tak začala jeho americká anabáza, selfmademana. Kedže ako odborník, hoci vo veĺmi ziadanej oblasti, elektrotechniky stál za prd, predieral sa ako pomocný robotnik na spomínanej pumpe. Po návrate z USA, skúšal podnikať, ale všetko mu skrachovalo, napriek znalosti kuchynskej americkej angličtiny. Nuž a tu prichádza jeho vstup na úžernícku scénu (lichva, pozn. red.), odtiaĺ je to pomerne dobre zmapované a známe.

Sedm miliard každý rok pro jednu utajenou politickou stranu: Kavčí hory. Nejvíce platí nejchudší. Zrušme ČT, nebo ji poctivě napojme na státní rozpočet. Dobré téma pro blížící se volby. Kdo se ho odváží zvednout?

$
0
0
Petr Štěpánek
10.3. 2017   Protiproud
Přichází s poměrně jednoduchým receptem jak přestřihnout penězovod nevolených politiků v médiích, která nedobrovolně platíme zvláštní daní "z hlavy" Televizní poplatky jsou neefektivní, iracionální a asociální, neboť v toku času se pozvolna přeměnily na podivnou degresivní „daň z domácnosti“. Efektivita jejich výběru je problematická, systém je zastaralý a v poměru ke svému platu paradoxně nejvíce platí ti nejchudší.

K čemu je Česká televize?

Aby nám selektovala informace na ty, které smíme slyšet, a které ne? Aby nám vnucovala eurohujerskou a neomarxistickou propagandu? Aby místo hlavních zpráv vysílala podivný, nastavovaný spotřebitelský magazín? Aby nám v hlavním vysílacím čase pouštěla staříky Vinnetoua, Angeliku, Schimanského či Kojaka? Aby nás ještě třicet let po Velké sametové krmila seriály z dob reálného socialismu? Aby týden co týden drancovala archiv a vyráběla nekonečné střihové pořady s Bohdalkou, Menšíkem, silvestry a kouzelníkem, co nikdy nepřijde? Aby za naše peníze krmila darmožrouty z neziskovek? Aby politicky korektně prznila duše už i našim dětem? Aby byla zdrojem obživy pro pravdoláskovní hochy a děvčata, co spolu mluví?

Na tohle posíláme na Kavčí hory sedm miliard ročně? Proč si máme platit něco, co nám škodí?
Co s tím?

Nejjednodušším a nejlogičtějším řešením by bylo takovou instituci, jež za peníze všech, krmí jen vyvolené, úplně a bez milosti zrušit. Určit správce archivu, techniku rozprodat, kmitočty vysoutěžit a to betonové „kavčí“ monstrum zbořit. Na to by ale bylo potřeba osvícených 101 poslanců a 41 senátorů. Bohužel, nežijeme v době, která přeje jednoduchým a logickým řešením. Takže co zbývá?

Second best, druhé nejlepší řešení! Nespokojeného diváka – jich je čím dál víc – dvojnásob štve, že televizi, se kterou není spokojený, musí povinně financovat výpalným v podobě koncesionářských poplatků. A propos, zrušení televizních a rozhlasových poplatků a jejich nahrazení financováním ČT a ČRo přímo ze státního rozpočtu – to je nadmíru zajímavé téma pro volební programy politických stran. Proč?


Televizní poplatky jsou neefektivní

Jejich nemalá část se totiž cestou poztrácí a do televize vůbec nedoputuje. Naprostá většina domácností hradí poplatky prostřednictvím České pošty, která si za tuto operaci strhává příslušné procento. Takže ročně řádově stamiliony, primárně určené na televizní vysílání, do České televize vůbec nedoputují.

Dalším úskalím poplatků je fakt, že zdaleka ne všichni, kteří by tak podle zákona činit měli, svoji povinnost hradit poplatky skutečně dodržují. Ponechme pro tuto chvíli stranou různé motivace neplatičů, důležitý je obecný závěr: stávající systém generuje černé pasažéry, čímž zároveň de facto poškozuje poctivé platiče.

Navíc – přestože směřují do instituce s přídomkem veřejnoprávní, veřejná kontrola nad jejich vynakládáním je paradoxně velmi neveřejná.
Televizní poplatky jsou iracionální

A to proto, že ve zcela změněných podmínkách praktikují model z první poloviny minulého stolení. Tzv. koncesionářské poplatky vznikly v době, kdy se rodil rozhlas, a kdo chtěl používat rozhlasový přijímač, musel si k tomu koupit koncesi. Dnes mají rozhlasové a televizní přijímače prakticky všichni a dle zákona musí platit každý, kdo má zavedenou elektřinu. Ve skutečnosti jsou tedy poplatky jen jakousi další podivnou, povinnou daní.



Televizní poplatky jsou asociální

Každá domácnost musí měsíc co měsíc nasypat do veřejnoprávního měšce 180 korun, 135 za televizi, 45 za rozhlas, celkem 2 160 korun za rok. Všichni – bohatí i chudí – platí stejně. Firmy – penziony, hotely, ale také třeba domovy důchodců – musí platit za každý přijímač zvlášť. Netřeba rozvádět, co to dělá s jejich rozpočty, zvláště pak v případě sezónních zařízení.

A teď počítejme. Zatímco pro domácnost s ročním příjmem kupříkladu 2 miliony korun představují roční koncesionářské poplatky přibližně 0,1 procenta z jejího celkového ročního příjmu, pro domácnost s příjmem 200 000 korun za rok, to znamená s příjmem desetkrát menším, je to 1 procento. Jinými slovy: Desetkrát menší příjem domácnosti a proti tomu naopak desetkrát větší „daňové“ zatížení.
Chiméra nezávislosti

Myšlenka, že existence televizních poplatků garantuje nezávislost televize veřejné služby, zatímco financování ze státního rozpočtu její nezávislost ohrožuje, je zcela iluzorní a ve skutečnosti je to jen zbožné přání odpůrců změny financování, ať už jsou jejich motivy jakékoli.

Nic takového prostě neexistuje. Nezávislost příslušné instituce musí garantovat odpovědní lidé, v případě České televize její manažeři a redaktoři, nikoli to, že peníze na její účet připutují tak, nebo onak. Selhání konkrétních lidí nijak nesouvisí s tím, zda svůj plat dostávají z té či oné kasičky.

Myšlenka, že redaktor XY je více nezávislý, když mu televizní účtárna vyplácí měsíční plat z peněz pocházejících z televizních poplatků, než tentýž redaktor XY, kterému tatáž televizní účtárna bude posílat měsíční gáži z peněz, které do televize doputovaly ze státního rozpočtu, je úsměvná. Bude to stále stejný redaktor XY.

Suma sumárum

Televizní poplatky jsou neefektivní, iracionální a asociální, neboť v toku času se pozvolna přeměnily na podivnou degresivní „daň z domácnosti“. Efektivita jejich výběru je problematická, systém je zastaralý a v poměru ke svému platu paradoxně nejvíce platí ti nejchudší.

Ani veřejnoprávní média financovaná přímo ze státního rozpočtu by pro daňové poplatníky samozřejmě nebyla úplně zadarmo. Státní rozpočet jsou naše peníze. Sociální kouzlo je ale v tom, že prostřednictvím státního rozpočtu se bude každý na jejich financování podílet dle míry svého zdanění.

Zrušení televizních a rozhlasových poplatků je akt zdravého rozumu, nikoli nějaký levicový či pravicový populistický nápad. Z jedné kapsy bere stát lidem přímé daně, z druhé kapsy nepřímé. Nic proti tomu, tak to na světě chodí, daně se platit musí. Ale neotravujme lidi navíc ještě televizními a rozhlasovými poplatky, ve skutečnosti další daní. Zrušme je! Bude to efektivní, racionální a navíc ještě vrcholně sociální.

Samotné zrušení poplatků ale nestačí. Českou televizi je potřeba zeštíhlit, její hospodaření podrobit skutečné veřejné kontrole a především a hlavně její zpravodajství a publicistiku otevřít celému názorovému spektru.

Ne pouze Donbas bude součástí Ruska ...

$
0
0

Aurora Zorina
10. 3. 2017     zdroj
Ve vědomí přesvědčených opozičníků probíhají někdy kardinální zvraty - z přesvědčených rusofobů se někdy mění na patrioty, kteří jsou připraveni bojovat za ideály "ruského světa". Tyto změny například proběhly s novinářem Andrejem Babickým, známým vojenským reportérem 90-tých, pracoval pro americké Radio Svoboda a nadával na ruskou vládu... V roce 2000 odešel Babický z Ruska do Prahy, bál se pronásledování. O několik let později přiznává: 16 let, prožitých v České republice, bylo "utraceno" na prázdno. 



"Omezovaly mě zdi toho ghetta, které se nazývalo Radio "Svoboda". Teď, když pracuji pro ruská média, jsem svobodný", konstatoval novinář .... Nyní je korespondent v řadách domobranců na Donbasu. V rozhovoru pro Lidové noviny hovořil o kořenech války a také předpověděl, čím skončí pro Ukrajinu.

Podle Babického je hlavní příčinou občanského povstání na Donbasu ukrajinský nacionalismus. Připomněl, že už v roce 2014 přinutili "bandité z Majdanu" Nejvyšší radu, aby zrušila zákon o regionálních jazycích, což přinutilo obyvatele ruskojazyčných regionů bránit svá práva.

"Donbas se musel sklánět před ukrajinským nacionalismem. Ukrajinci pomalu, ale jistě vytlačovali z veřejného prostoru ruskou kulturu a jazyk. A pak už překročili všechny přípustné meze. Vždyť jazyk je hlavním kulturním bohatstvím", vysvětluje novinář.

Důsledkem násilného státního převratu a omezení ruského jazyka bylo referendum na Krymu. Podle Babického Krymčané nikdy "nebyli nadšeni" existencí ve struktuře Ukrajiny, ale mnohá léta to "snášeli". Majdan se však stal "startovacím výstřelem, odrazovým můstkem, který pomohl krymským Rusům, aby se oddělili od ukrajinského státu a vrátili se do Ruska". "V Kyjevě měli počítat s tím, že Krym se vzepře ukrajinskému nacionalismu. Jeho radikální podoba má již povahu nacismu. Nechápu, proč si toho Evropa nevšimá", cituje jeho slova InoSMI.

Babický je přesvědčen, že Ukrajina nebude schopna vrátit republiky Donbasu pod svou kontrolu. Osud regionu budou podle domobrance řešit samotní jeho obyvatelé, kteří "již učinili historickou volbu ve prospěch své identity a kultury". Ba co víc, takovou volbu mohou učinit i další oblasti "Nezávislé", domnívá se: "Donbas již existuje jako součást ruské hroudy, jako součást ruské historie. Může být zásobován z Ruska a má před sebou otevřený ruský trh. Koneckonců, jednou Donbas bude nedílnou součástí Ruska. A nejen on. Jak se lidé na Ukrajině budou "vzpamatovávat", budou se k Rusku připojovat stále další ukrajinské regiony".

Přičemž se novinář domnívá, že Rusko nebude muset nic odebírat silou, protože to stojí spoustu peněz a úsilí. Rozpad Ukrajiny podle jeho názoru postrčí zhoršená situace v zemi. V evropskou budoucnost "Nezávislé" Babický nevěří. Je přesvědčen, že Evropská unie jednoduše nepotřebuje "chudou, agresivní, zblázněnou, zkorumpovanou a nestabilní" zemi "s fanaticky mrzkou kulturou politického života" a jasným sklonem k rasismu.

"Ukrajina se zničila sama. Tento stát byl zničen státním převratem...Dnes Ukrajina přechází z křehké stability kvazistátu do fáze, kdy je země rozdělena na gangy banditů. Donbas se tomu vzepřel a teď je obklopen mořem šílenství. Ukrajinci si musí napravit mozek, ale neexistují pro to žádné účinné nástroje", konstatuje novinář.

Když mluvil o rozsahu ruského vměšování se do konfliktu na Donbasu, Babický řekl, že Moskva pomáhá regionu v sociálních a ekonomických otázkách a také je nápomocná vzniku armády DLR a LLR, ale "na bojišti ruská armáda není". Přičemž domobranec soudí, že tyto činnosti jsou zcela spravedlivé a dokonce by uvítal, kdyby Rusko rozšířilo svou přítomnost v regionu, jelikož "to je ruská země".

Babický přiznává, že v průběhu posledních 15 let jeho vztah k Rusku, zejména k politice vedení země, prodělal citelné změny. Podle něj k tomu přispěla práce v proamerických médiích, kde musel psát o "tyranii" tehdejšího gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho a představovat jej jako vzor demokracie. "Omezovaly mě zdi toho ghetta, které se nazývalo Radio "Svoboda". Teď, když pracuji pro ruská média, jsem svobodný", konstatoval novinář ....

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová  

Nová funkce

Předvolební kampaň M.Zemana bude více svobodomyslná, říká politolog Zdeněk Zbořil.... Zároveň bude prezident M.Zeman více nezávislý a lidé to vědí..., ale tím i agresivní...

$
0
0

10. 3.  2017   PZ   Z.Zbořil se zamýšlí nad ohlášenou kandidaturou prezidenta M.Zemana ...

Vztahy mezi Spojenými státy a Tureckem se mohou zhoršit / The Relations Between the United States and Turkey May Get Worse

$
0
0
Anna Jaunger
10. 3. 2017
Podle The Daily Telegraph, by se Washington  mohl dostat do potíží v Sýrii, protože konfrontace mezi Tureckem a kurdskými silami, kteří soupeří o ovládnutí Rakky, se den ze dne stále více a více zhoršuje. Ankara označuje kurdské síly v Sýrii jako teroristické uskupení spojené s Kurdskou stranou pracujících (PKK), která je v Turecku zakázána. Spojené státy americké se snaží zakrýt rozpory mezi jejich spojenci v regionu a zabránit přímým střetům mezi nimi. Pro Washington je situace komplikována tím, že každá strana od něj vyžaduje  zákaz účasti druhé strany v bojových operacích. 


 Z tohoto důvodu se může osvobozování Rakka od ISIS zastavit nebo skončit naprostým chaosem. Napětí mezi Kurdy a Turky je tak velké, že Pentagon nasazuje své vojáky mezi oběma stranami, aby se zabránilo přímé konfrontaci.

Je známo, že
už dávno Washington spolupracuje s kurdskými silami jako s nejbojeschopnějšími. Kromě toho jim USA poskytují výcvik a dodávají jim moderní zbraně. Úzká spolupráce mezi Washingtonem a Kurdy nepochybně způsobuje nespokojenost Turecka.

Na druhé straně, Kurdy vedené syrské demokratické síly (SDF) pokládají tureckou přítomnost v severní Sýrii za okupaci, a mají v úmyslu udělat vše pro to, aby nedošlo k účasti Turecka na vojenské operaci osvobození Rakka od teroristů. Talal Selo,
mluvčí SDF , to řekl v rozhovoru pro íránskou Fars. V odpovědi na otázku o možnosti účasti Ankary na osvobození "hlavního města" ISIS v Sýrii Selo také dodal, že Kurdové nedovolí Turecku obsadit další oblasti Sýrie.

Je zřejmé, že USA plánuje společnou operaci k osvobození Rakka od ISIS, které je tak odsouzeno k porážce. Možná, že nekonečné rozpory mezi Kurdy a Ankarou mohou vést ke značnému zhoršení vztahů mezi USA a Tureckem.


Jestliže se Washington postaví na stranu Ankary (ale to je velmi nepravděpodobné), Kurdové mohou odmítnout pomoc ze strany USA a úžeji spolupracovat s oficiálním Damaškem v boji proti ISIS. K tomu již došlo v některých vesnicích v severní Sýrii pod kontrolou vládních sil.


Je zřejmé, že by pak kurdské oddíly měly možnost vyhnout se přímé konfrontaci s tureckou armádou. Pro Washington by odmítnutí Kurdů spolupracovat znamenalo neúspěch všech jeho plánů. Proto USA  s největší pravděpodobností
budou preferovat Kurdy před Tureckem. Nicméně, v takovém případě by tento vývoj mohl vést ke zvýšenému napětí mezi partnery NATO.

The Relations Between the United States and Turkey May Get Worse
 
According to The Daily Telegraph, Washington might get into difficulty in Syria because of the confrontation between Turkey and the Kurdish forces, who are arguing about Raqqa assault, is daily getting more and more aggravated.

Ankara considers that the Kurdish forces in Syria are terroristic, and connect with the Kurdistan Workers' Party (PKK) which is banned in Turkey. The U.S., for its part, is trying to cover up contradictions between its allies in the region and prevent direct clashes between them. For Washington, the situation is complicated by the fact that each side demands from it to ban the other party's participation in the offensive. Because of this, the operation to liberate Raqqa from ISIS can stall or turn into complete chaos. The tension between the Kurds and the Turks is so great that the Pentagon deployed its troops between the parties to prevent direct confrontation.

It is known that Washington made a bid for the Kurdish forces as the most battle-worthy force, long ago. In addition, the U.S. forces are training and supplying them with modern weaponry. Undoubtedly, such close cooperation between Washington and the Kurds causes Turkey's discontent.

In turn, the Kurdish-led Syrian Democratic Forces (SDF) considers that Turkey is an occupier of northern Syria, and intends to do everything possible to prevent any participation of Turkey in the military operation to liberate Raqqa from the terrorists. Talal Selo, SDF spokesman, said this in an interview to the Iranian Fars. Answering the question about the possibility of Ankara's participation in the liberation of the self-declared ISIS capital in Syria, the Selo also added that the Kurds will not allow Turkey to seize new areas of Syria.

It is obvious that the U.S. plans to conduct a joint operation to liberate Raqqa from ISIS militants are doomed to failure. Perhaps, never-ending contradictions between the Kurds and Ankara can affect the fact that the relations between the U.S. and Turkey will be noticeably spoiled.

If Washington takes the side of Ankara (it is highly unlikely), the Kurds may refuse assistance from the U.S., and more closely cooperate with the official Damascus in the fight against the ISIS. This has already been proved by the placement of some villages in northern Syria under the control of the government forces.

Obviously, then Kurdish detachments will be able to avoid direct confrontation with the Turkish army. For Washington, the refusal of the Kurds from the cooperation means the failure of all its plans. Therefore, the U.S. will most likely prefer the Kurds to Turkey. However, in this case, such developments may lead to increased tensions between NATO partners.

Francúzska realita po 50 rokoch prisťahovalectva a scenár pre celú Európu!

$
0
0

10. 3. 2017            zemavek 
Predmestia francúzskej metropoly sú dlhodobo v plameňoch a znetvorené na no-go zóny. Priestormi sa šíria výkriky, zvuk policajných sirén a nepokoj. Pomôcť si nevedia ani bezpečnostné zložky, ktoré vzhľadom na mediálne nastolenú atmosféru „zákonom chránených“ migrantov a domáceho obyvateľstva znášajúceho svoje vyhnanstvo vo vlastnom domove a genocídu nemôžu podniknúť žiadne efektívne opatrenia.

(redakce má výhrady k některým tezím uvedeným v článku)

V takom prípade by boli totiž perzekvovaní, suspendovaní, mimovládkami (NGO) a tlačou roznesení, o čom svedčí februárový prípad, keď sa hliadka rozhodla skontrolovať istého mladíka. Ten, v pocite prevahy a s vedomím nemohúcnosti francúzskych zložiek, ich verbálne napadol, za čo mal byť zatknutý. Začala sa bitka. Výsledkom je obvinenie policajtov, že ho „znásilnili obuškom“. Vyšetrovanie rýchlo zistilo, že ide o lož, mediálna mašinéria sa však už rozbehla a bábkový minister vnútra obvinil políciu zo „zlého správania, ktoré treba odsúdiť“. Ďalšia figúrka, prezident Hollande, podporil tínedžera návštevou v nemocnici a označil jeho mravy za „dôstojné a zodpovedné.“ Nasledujúce ráno ulice opäť vzplanuli, demonštrácie zasiahli vyše 20 miest, zdemolované boli desiatky áut, obchody, reštaurácie, úrady a policajné stanice. Zložkám bolo nariadené nezasahovať.



Lóža deviatich sestier matkou revolúcie mysle

Ako sa k tomuto stavu dospelo? Podhubie a zmenu francúzskeho vedomia (aby spokojne „prehltlo“ nadiktované opatrenia) realizujú masonské lóže stáročnou ateizáciou, modernistickými a liberálnymi ideami. Guy Millière z Gatestone Institute zachádza do novšej histórie a komentuje: „Súčasné dianie je výsledkom korozívneho vývoja odštartovaného pred polstoročím. V 60. rokoch, po alžírskej vojne, prezident de Gaulle viedol užšie vzťahy štátu s arabskými a moslimskými krajinami. Migračné toky „gastarbeiterov“ z Alžírska, Maroka a Tuniska, prudko vzrástli. Prisťahovalci neboli povzbudzovaní k integrácii a usadili sa na predmestiach veľkých miest. Každý z nich predpokladal, že sa po uplynutí pracovnej zmluvy vráti domov. Ekonomika sa dynamizovala, tvorili sa pracovné miesta a zdalo sa, že žiadne problémy neexistujú. O 20 rokov neskôr vyšla najavo vážnosť situácie. Imigranti sa dnes rátajú na milióny a pripájajú sa ďalší zo subsaharskej Afriky a iných arabských krajín. Vytvorili sa okrsky, ktoré obývajú len Arabi a Afričania. Ekonomika sa spomalila, nastúpila masová nezamestnanosť a spoliehanie sa na sociálne dávky. Imigranti bez práce sa nevracajú domov, integrácia neexistuje a mnohí z nich sa stávajú francúzskymi občanmi. Politickí agitátori ich začali učiť nenávidieť západnú civilizáciu a tvoria sa násilné gangy mladých Arabov a Afričanov. Strety s políciou sú každodenné a po zranení člena gangu sa násilie agitátormi ešte viac podnecuje.“


Čo sa udialo od 80. rokov namiesto nápravy nekontrolovateľnej situácie? Na scéne sa objavujú hnutia a NGO ľavicových militantov, svetoobčanov a liberálov, ktoré začínajú označovať akúkoľvek kritiku imigrácie za „rasistickú“. Rasistami sa stávajú nespokojní politici i väčšina bežných Francúzov. Tí, ktorí hovoria o islamskom nebezpečenstve, sú médiami a slobodomurármi riadenými bábkami vymedzení ako „islamofóbni rasisti“. Prichádza rok 1990 a Gayssotov zákon, ktorý „zakazuje akúkoľvek diskrimináciu na základe etnického pôvodu, národa, rasy alebo náboženstva“.

Odvtedy sa kriminalizuje každá kritika arabských a afrických tínedžerov, každá diskusia o moslimskom prisťahovalectve, každá negatívna analýza islamu. Mnoho spisovateľov bolo pokutovaných a politicky nekorektné knihy začali z kníhkupectiev miznúť. Francúzska vláda požiadala médiá, aby dodržiavali „Gayssotov zákon“ (čo vzhľadom na ich vlastníkov nebol určite problém) a tvorcov učebníc dejepisu, aby zahŕňali kapitoly o západných zločinoch proti moslimom a „príspevok“ islamu k ľudskosti. Neprídu vám tvrdenia o „demokratickej Európe“ a slobode prejavu, myslenia, vzdelania atď. ako komické? Dokedy budeme vedení nastolenou „verejnou mienkou“, ktorá pokladá zlo za dobro a dobro za zlo?


Na ceste k NWO musí padnúť ešte veľa obetí

S príchodom 21. storočia sú útoky polmesiaca intenzívnejšie, no-go zóny sa rozširujú a viac k civilizovanému Francúzsku nepatria. Napríklad október 2005 je svedkom zničenia 9000 áut, stoviek obchodov, supermarketov a nákupných centier, desiatky policajtov sú zranené a pomer fyzických síl na ulici sa mení. Francúzski učitelia chodia do práce s koránom, aby sa uistili, že ich výučba je v súlade s učením pseudoproroka. Všetky učebnice musia byť „islamsky korektné“ a moslimovia vo vnútri štátu chcú presadiť právo šaría namiesto francúzskeho zákona. V nemocniciach odmietajú francúzskych doktorov a vyžadujú len lekárov-moslimov.

Profesor Parížskej univerzity Guy Millière podkladá svoje bohaté skúsenosti i svedectvami iných autorov (Georges Bensoussan – The Lost Territories of the Republic; Submissive France) a píše: „Uniformované zložky, ktoré sú bežne atakované a majú zákaz vstupovať do no-go zón, sa musia mať i tak na pozore. Nesmú reagovať na urážanie a vyhrážky. Ak sú napadnuté, musia utiecť. Niekedy na to už nemajú čas. V októbri 2016 boli dvaja policajti zaživa upálení v aute v meste Viry-Châtillon. V januári 2017 sa dostali traja dôstojníci v Bobigny do pasce a boli dobodaní.“

Pri spomenutom príbehu mladíka na ulici neutiekli a rozhodli sa konať, za čo boli verejne zlynčovaní tými, čo „tvoria verejnú mienku“. Policajti musia ísť pred súd a kajať sa. Životy týchto policajtov sú zničené a mladík je v rámci svojho gangu hrdina, ktorý nestíha dávať rozhovory pre mainstreamovú stoku. Vzbúrenci kričia jeho meno spoločne s pokrikom „Alláhu akbar!“.

Francúzsko momentálne čaká na aprílové voľby. Ako zareaguje storočia masírované domáce stádo a ako ovplyvní výsledok importovaný, protikresťansky a protieurópsky zmýšľajúci dav? A ako zareaguje Slovensko v dnešnom problematickom období? Opäť si nasadí okuliare sladkej apatie s komentármi typu „nás sa to (ešte) netýka“, alebo sa prebudí skôr, ako budú horieť naše autá, supermarkety a obývačky?

Sobotka znovu zvolen

$
0
0
Jiří Paroubek
11. 3. 2017    Vaše věc

Podle očekávání byl předsedou ČSSD znovu zvolen B. Sobotka. Bylo jen otázkou skóre, jak bude Sobotka zvolen, zda to bude 52–54 %, anebo výsledek v intervalu 60–70 %. Z hlediska výsledku Sobotkovy činnosti v čele ČSSD, kdy od roku 2010, kdy ČSSD dociluje stále horší a horší výsledky, a v posledních třech volebních kláních tato strana utrpěla katastrofální porážky, je Sobotkův celkem dobrý volební výsledek na pováženou.



Samozřejmě, že delegáti sjezdu nechtějí mít předsedu se slabým politickým mandátem. Ten by si jinak Sobotka zcela nepochybně zasloužil. Na druhé straně ale nemohou očekávat, že po třech katastrofálních porážkách a po dvou předchozích ubohých výsledcích ve sněmovních a také krajských volbách, Sobotka najednou vyhraje volby…

Trajektorie volebních výsledků ČSSD za posledních sedm let je trvale sestupná. Po 15,25 %, kterých ČSSD dosáhla v krajských volbách na podzim 2016, zatím trend, který stíhá volební preference této strany, ukazuje, že volební výsledek ČSSD v říjnových volbách do sněmovny může být někde kolem 10 – 12 %.

Sobotkova kandidátská řeč byla překvapivě dobrá. Ale objevovala se tam řada věcí, coby politické síle, které Sobotka mohl realizovat, resp. vláda pod jeho vedením, v uplynulých třech letech…


Jiří Paroubek

Bude důsledkem úspěchů ŠOS a EAHU rozpad Evropské unie?

$
0
0
Andrej Kovrin
11. 3. 2017   Eurasia24
 
Politika Evropské unie, zaměřená v posledních letech na zachování a udržení jednoty, nemá podle soukromé americké zpravodajské a analytické agentury Stratfor perspektivu.


Událostí roku 2016 se stal Brexit, situace v Řecku je dlouhodobě nestabilní a v rozhodujících státech Evropy získávají stále větší popularitu euroskeptici. Neexistuje jednotný názor na pokračování protiruských sankcí, které řadě členských států přinášejí ekonomické ztráty. A úspěšné výsledky nejbližších konkurentů EU – Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS) a Eurasijské hospodářské unie (EAHU) – vyvolávají nelibost evropských politických elit.Podle řady analytiků bude rok 2017 pro budoucnost EU rozhodujícím. Hlavními událostmi se v jeho průběhu stanou volby v Nizozemí, Francii a Německu. Ty totiž rozhodnou nejen o dalším zaměření vnitřní a zahraniční politiky těchto států, ale také o budoucnosti eura jako společné měny EU.

Hlavním ohniskem a argumentem euroskepticismu zůstane jako dosud Řecko. Bez ohledu na svoji ekonomickou závislost a závazky vůči věřitelům provádí tamní vláda takovou sociální politiku, jejímž důsledkem se mohou stát mimořádné volby – a s nimi bude s největší pravděpodobností nastolena otázka dalšího členství země v evropském společenství.

Pokud k tomuto scénáři dojde, mohou příkladu Řecka následovat Itálie a Španělsko, ve kterých je velká část voličů připravena hlasovat pro opuštění eurozóny. Mimochodem největší popularitu a sympatie mají v těchto zemích politické strany prosazující vystoupení z EU.

Pokusy propočítat si další postup v případě pro EU negativního výsledku voleb již probíhají v Nizozemí. Tamní úřady provedly letos průzkum týkající se vztahu Holanďanů k euru. Formálním důvodem pro zahájení průzkumu se staly obavy z možného dopadu politiky Evropské centrální banky (ECB) na nizozemské vkladatele a penzisty.

Nemalou roli v otázce budoucnosti EU hrají také protiruské sankce. Zvláště aktivně vystupují proti prodlužování sankcí jižní státy evropského společenství. Podporu tyto státy nalézají i ve Francii, kde tamní politici v souvislosti se sankcemi stále častěji mluví o jejich nesmyslnosti. Německo, disponující v EU největší ekonomickou autoritou, však zatím nedává těmto státům možnost, aby (tlakem na zrušení sankcí) chránily i své ekonomické zájmy.

Zatímco v Evropě se vede vzrušená diskuse o vhodnosti protiruských opatření, Rusko tím, jak plánovitě upevňuje staletou spolupráci se svými sousedy, pokračuje v budování ŠOS a EAHU. Obě organizace se vydaly cestou posilování vzájemné výměny zboží a jsou tak schopny zajistit a nabídnout v jednotlivých státech potřebnou produkci, a to na úkor obdobné produkce západní.

I to je důvod, proč se stále větší počet politiků EU přiklání k obnovení a posílení spolupráce s Ruskem. Kupříkladu ve Francii mají mezi lidmi největší sympatie kandidáti, kteří podporují navázání strategického partnerství s Ruskem. Pokud některý z nich ve volbách zvítězí, vlna euroskepticismu zaplaví Řecko, Španělsko i Itálii – a Německo ztratí nad dalším vývojem kontrolu.

To znamená, že EU musí pozorně sledovat vývoj a obávat se o vlastní budoucnost. Rostoucí vlna nespokojenosti hned v několika zemích EU neustále přibližuje možnost, že se scénář jejího rozpadu naplní. Při pohledu na úspěchy Ruské federace a jejích strategických partnerů v ŠOS a EAHU nevidí členské státy EU mnoho smyslu v další existenci eurozóny.

Vzhledem k tomu se hlavní evropské státy již dnes morálně připravují na negativní důsledky realizace takového scénáře a počítají ztráty, ke kterým dojde v případě jejich odchodu od společné ekonomiky a měny. Celá politika EU potřebuje kvalitní restart respektující současnou realitu. Pokud se jí to nepodaří, je její budoucnost víc než šedivá. 

- - -

Andrej Kovrin
Zdroj: Politikus.ru
Překlad: mbi, Eurasia24.cz



Poznámka Eurasia24.cz: Přesun centra ekonomického rozvoje z tradičních oblastí světa do pevninské části Asie je mimo jiné charakterizován snahou řady států ležících v této oblasti o prohloubení ekonomické spolupráce. Navenek se tato snaha projevuje například vznikem, postupnou stabilizací a rozšiřováním hned několika mezivládních či mezinárodních organizací zaměřených na ekonomickou spolupráci se stále výraznějším podílem na rozvoji moderních technologií, objemu výroby i kapitálu. Spolupráce je však rozvíjena i na širší úrovni – v oblasti bezpečnosti, boje proti kriminalitě a militantnímu islamismu, šíření narkotik atd. Evropa toho o nich dosud příliš nevěděla – a dělala tak velkou chybu.

ŠOS– mezivládní organizace zaměřená na oblast bezpečnosti a ekonomické spolupráce, existující od roku 2001. Jejími členy jsou ČLR, RF, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Uzbekistán, přistupujícími státy pak Indie a Pákistán, pozorovatelskými Írán, Mongolsko a další. Tři z uvedených států patří mezi 10 největších ekonomik světa, 4 z nich vlastní jaderné zbraně.

EAHU (u nás je některými autory používán název Eurasijský ekonomický svaz) – ekonomická unie, jejímž prvním postupným cílem je vytvoření společného trhu (tj. volný pohyb zboží, služeb, práce, kapitálu, společná vnější celní politika apod.). Vznikala postupně na základě dílčích smluv, členy jsou dnes zatím státy bývalého Sovětského svazu – RF, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán a Arménie, řada dalších států o vstupu uvažuje.

Bomba odpálena: CIA chce zavirovat celý svět. Bagatelizace skandálu galaktických rozměrů. Špiclování je pouze vrcholek ledovce. Dozvíme se ještě více? Hybridní válka je realitou. Atentát na kohokoli z nás

$
0
0

Ivan Poledník
11. 3. 2017 ProtiProud

Ivan Poledník po vynoření z hromady šokujících dokumentů přináší poněkud širší nástin kybernetické hrozby pro celý svět, než v souvislosti s aktuální kauzou papouškuje většina mainstreamových i alternativních médií.



Od tohoto úterka jsme svědky jednoho z největších skandálů spojených s výzvědnými službami v celé moderní historii. Bomba, kterou odpálil server WikiLeaks, je někdy označována jako Snowden 2.0.

Mainstreamová média si pochopitelně nemohla dovolit záležitost zcela zamlčet. Proto se alespoň snaží poprask tlumit, v rámci možností bagatelizovat, omezit na stručné informace zužující celý problém pouze na téma špehování - a především zamlčují nesmírně závažné souvislosti. Ani většina alternativních médií se tentokrát v tomto směru příliš nepředvedla. Dezinformace a "fake news" v praxi. Nebo, jak řekl předseda MNV v legendární filmové satiře Bílá paní již v roce 1965: "To musíte vopatrně, aby nám lidi nezačali moc přemejšlet!"


Uniklo celkem 8.761 dokumentů, a to přímo z Centra pro kybernetickou inteligenci (CCI) při ústředí CIA v Langley. Jedná se o historicky největší únik takovýchto dokumentů. Dle komentářů mnoha odborníků a především s ohledem na množství a podobu dokumentů jako takových je jejich pravost nezpochybnitelná (což je i mainstream nucen opatrně připustit - poté, co tak udělala i CIA). I tak je zatím zveřejněno jen 1 procento uniklých materiálů.

Na celé věci je nejvíce skandální nejen existence obří "fízlovací" mašinérie jako takové - to ostatně dělají dnes všichni. Podstatné je především pokrytectví galaktických rozměrů na straně amerického post-obamovsko-clintonovského establishmentu, sypajícího ze sebe notoricky známá absurdní obvinění typu ruští hackeři (možná se brzy dozvíme, že šlo o uměle vytvořené "ruské stopy" CIA), přičemž sám pracuje na nesrovnatelně závažnějších útocích na svobodu a životy lidí po celé zeměkouli.


Obsah dokumentů


O čem se v souvislosti s dokumenty nejvíce nahlas hovoří, je mimořádně rozsáhlý program CIA spočívající v tvorbě škodlivých kódů napadajících moderní elektronická zařízení nějakým způsobem připojená na internet. Vše za účelem prolomení ochrany soukromí a kompletního masového špehování jejich pohybu, činnosti a veškeré komunikace.

Patří mezi ně zařízení 

Apple (tedy i iPhone), Microsoft Windows, Google Android (vůbec nejrozšířenější mobilní operační systém), nebo Linux. Dále pak například "inteligentní" televize, které po napadení umožní odposlech prostřednictvím vypnutého (standby) zařízení - a po opětovném zapnutí odeslání odposlechů na servery CIA. Malware na sběr dat z telefonů je programován tak, aby obešel jakékoli šifrování poskytované aplikacemi - snímá totiž přímo zvuk, obraz, geolokaci (a to i v režimu spánku zařízení) či dotyky na displej ještě dříve, než je stačí jakákoli regulérní aplikace zpracovat.

Jak vyšlo najevo, CIA tímto způsobem vlastně vytvořila vlastní tajnou výzvědnou službu bez jakékoli dohledatelné odpovědnosti a pod nulovým veřejným dohledem. Organizace tak dalece překročila své pravomoci - ještě více, než činí obvykle.

WikiLeaks dokládá, že CIA ztratila navíc plnou kontrolu nad svým arzenálem malware, virů, trojských koní a související dokumentací (několik desítek miliónů řádků kódu), čímž svojí hackerskou kapacitu dává do rukou dalším, ještě méně důvěryhodným (lze-li v případě CIA o nějaké důvěryhodnosti vůbec hovořit) subjektům. Počet ucelených hackerských systémů produkovaných CIA je více než tisíc.

 

Nekonečný potenciál


CIA se dle dokumentů dále orientovala na infikování řídících systémů moderních osobních a nákladních automobilů. V tomto případě by odposlouchávání posádky bylo ještě tím menším zlem. Daleko závažnější je možnost úmyslně způsobených dopravních nehod - tedy prakticky neodhalitelných atentátů. Již nyní se v této souvislosti vyskytují spekulace nad některými záhadnými úmrtími na amerických silnicích.


Vyvinuté nástroje mohou pochopitelně napadat všechny možné systémy řídící
životně důležitou infrastrukturu (energetika, voda, zásobování, dopravní systémy, bezpečnostní složky atd.), a tím uvrhnout do chaosu a zneakceschopnit celé čtvrti, města, regiony, státy a tak dále.

Všechny tyto systémy jsou velice pokročilé, samy se svojí vnitřní inteligencí mohou vyvíjet, maskovat, mizet ze zařízení (přesídlit jinam) a opět se v něm objevit. V rámci CCI na nich pracovalo více než 5.000 lidí. Nástroje CIA jsou schopny infiltrovat databáze institucí - policie, justice a všemožné další - stahovat z nich data a dokonce v nich i měnit některé záznamy!

Dále se například také pracuje na tom, aby byl škodlivý kód umístěn v pirátských kopiích software a multimediálního obsahu (zřejmě odpověď na otázku, proč je tento obsah stále na internetu tak snadno dostupný) - kdy nad ním nemá plnou kontrolu jeho původní producent. Pochopitelně je též kladen důraz na schopnosti kódu vyhýbat se zachycení komerčními antivirovými programy a nezanechání jakýchkoli virtuálních "otisků prstů".


Postjaderná hrozba


V uplynulých desetiletích bylo svedeno bezpočet jednání a uzavřena spousta dohod o omezení arzenálů jaderných zbraní. Za doby studené války jich bylo sestrojeno tolik, že by to stačilo na šedesátinásobné zničení světa.

Nekontrolovatelnému zneužití bránila jejich hmatatelná povaha a značná technologická a finanční náročnost. Nyní je to jiné. Kybernetické zbraně, které mají ničící potenciál srovnatelný s Chruščovovými a Kennedyho megabombami, je velmi těžké udržet pod kontrolou. Jelikož se skládají pouze z jedniček a nul, mohou být okamžitě nakopírovány a tisícinásobně rozmnoženy bez zvláštních technologických nároků či finančních nákladů. Během sekund mohou být na druhém konci světa v rukách kohokoli.

Přestože zde zeměpisná vzdálenost v podstatě nehraje roli, ukázalo se též v této souvislosti, že CIA používá jako svoji tajnou základnu pro hackerskou činnost v Evropě americký konzulát ve Frankfurtu nad Mohanem. Pracovníci CCI jsou zde vedeni jako diplomaté a kryti americkým ministerstvem zahraničí - a samozřejmě si vesele jezdí po celém Schengenu. Instrukce pro tuto jednotku pochopitelně zcela obcházejí německou kontrarozvědku.

Připraveni do útoku


Systém řízení Engineering Development Group CIA (EDG) obsahuje kolem 500 samostatných projektů, z nichž má každý své subprojekty a hackerské nástroje sloužící k napadání elektronických zařízení, jejich použití na získávání dat, případně na jejich řízení. Důraz je také kladen na způsoby kamufláže - aby případný kybernetický útok vypadal jako z dílny jiného státu (slavní ruští hackeři). Vedle toho se shromažďují data ze skutečných hackerských útoků zvenčí, aby mohly být zopakovány tentokrát ze strany CIA (operace pod falešnou vlajkou).

Veškeré získané informace jsou shromažďovány a uchovávány. A to v rozporu s Obamovým ujišťováním i podepsanými závazky o rychlé analýze pouze skutečně potenciálně nebezpečných informací - a jejich následné likvidaci. Shromažďovány jsou také informace a parametry počítačových systémů jiných zemí, aby byla známa jejich slabá místa a mohly být kdykoli napadeny.


                                                                                                      Co se dozvíme po "ochutnávce"?


Podle dostupných informací je nyní v CIA a spol. rachot. Podezřelých z vynesení zásadních dat je nejméně tisíc lidí. Někteří komentátoři rovněž spekulují o tom, že se teď CIA pokusí Juliana Assange "vydloubnout" z jeho exilu v Londýně - nebo ho prostě "popraví".

Moloch euroamerického establishmentu, mezi jehož vymoženosti patří bezpočet dalších projektů (například EU) směřujících k nastolení Nového světového řádu, dostal pořádný direkt. Vítr do plachet, který nabral v souvislosti s dosud neobjasněnými útoky z 11. září 2001, se změnil ve skutečný špiclovací vichr během funkčního období prezidenta Obamy (dokumenty získané WikiLeaks jsou z období 2013 - 2016).

Může v tomto světle ještě někdo soudný zapochybovat o Trumpových obviněních Obamy ze špehování a odposlechů? Nebo dál věřit směšné báchorce vyprávěné všemi mainstreamovými médii (bez jediného důkazu) o oněch slavných ruských hackerech? Je zjevné, že největší vojenskou mocností světa dávno vládne "podzemní" nikým nevolený "Deep State".

Tento Deep State měla učinit ještě "deeper" (hlubším) - a legitimizovat jej - Hillary Clintonová. Otázkou zůstává, zda a jak mu bude moci čelit Donald Trump. Hovoří se o tom, že má v plánu vydat exekutivní příkaz k přezkoumání "kybernetické války" amerických tajných služeb. A možná si tak bude moci jednou vzpomenout i na jednu poznámku z předvolební kampaně - týkající se nového vyšetřování 11. září. Nebo to už je z říše snů?

V každém případě si jen málokdo uvědomuje, čeho jsme nyní svědky. A málokdo tuší, co dalšího se ještě chystá v temnějších hlubinách bažiny, než je tato. Prožíváme kritickou fázi historického zápasu mezi lidskou svobodou a téměř již dokončenou celosvětovou totalitou Nového světového řádu.

Až WikiLeaks zveřejní další várku dat, bude se nám možná toto všechno ještě zdát jako banalita.

- - -

Štěkající psi, připomíná mi jednoho vyšetřovatele... Aktivista Janda zaútočil na Lenku Procházkovou a dostal pořádný výprask

$
0
0
- rozhovor s Lenkou Procházkovou -
11. 3. 2017  ParlamentníListy


Prezident Miloš Zeman během pátku krom oficiálního oznámení své druhé kandidatury stihl i mnoho dalšího. Mimo veta zákona o národních parcích navrhl novou členku Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Zeman by v instituci rád viděl spisovatelku Lenku Procházkovou. Sotva Hrad rozeslal tiskovou zprávu, někteří už začali vydávat prohlášení. Situaci nyní pro PL okomentovala přímo Lenka Procházková.

„Prezident republiky Miloš Zeman navrhl v pátek dne 10. března 2017 Senátu Parlamentu České republiky k volbě nové členky Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Lenku Procházkovou,“ zní krátká tisková zpráva, která z prezidentské kanceláře do redakcí putovala ještě před očekávanou Zemanovou tiskovou konferencí.

Netrvalo dlouho a k prezidentskému návrhu se vyjádřil aktivista z lobbistické neziskovky Evropské hodnoty Jakub Janda, který se nejvíc „proslavil“ pornovideem pro gaye.

Janda na Procházkovou i prezidenta zaútočil. Podle něho Zeman navrhuje do instituce dokumentující zločiny komunismu osobu, která po celé roky stojí po boku KSČM. Tím bychom se prý vrátili zpátky do 80. let. Jenže Lenka Procházková za bývalého režimu čelila perzekuci, podepsala Chartu 77 a až do roku 1989 musela pracovat jako uklizečka.



„Na štěkání rozdrážděných psů jsem dávno zvyklá, nedbala jsem na ně v době normalizace, kdy směli i kousnout, takže dnešnímu kejhání potrefené husy se můžu jenom smát,“ řekla spisovatelka v prohlášení pro ParlamentníListy.cz.

Celý text spisovatelky Procházkové psaný pro PL přikládáme zde:

Moje reakce na pohoršení pana Jandy

Když jsem na dotaz pana prezidenta, zda jím navrženou kandidaturu do zmíněné rady přijmu, odpověděla kladně, bylo mi jasné, že zpráva vyvolá řadu negativních reakcí. Na štěkání rozdrážděných psů jsem dávno zvyklá, nedbala jsem na ně v době normalizace, kdy směli i kousnout, takže dnešnímu kejhání potrefené husy se můžu jenom smát. Pan Jakub Janda je teprve začátečník při hledání pravdy, což je ale celoživotní úkol, který bych nazvala cestou. Já jsem zřejmě ušla už delší štreku, takže vím, že pravda není kádrovák. Jinak řečeno, nevylučuje nikoho z cesty k ní. Zátarasy k poznání a šíření pravdy vždy stavějí jen lidé. Ať už ve jménu „jediné správné“ ideologie nebo víry. To, že vznikají ústavy a úřady plné badatelů, kteří na základě archívů mapují křivolaké cesty k pravdě a jejich četné oběti, je asi nutné. Zkoumání minulosti a rozpoznání příčin starých křivd nám může pomoci v tom, abychom je neopakovali.
Z médií tzv. hlavního proudu si bohužel ani dnes nedokážeme vytvořit obraz současného světa, který by se blížil pravdě, a proto existují a stále vznikají další a další alternativní internetové weby, které přebírají roli novodobého samizdatu. To samozřejmě zrychluje informovanost lidí. V této fázi ještě nelze mluvit o vzniku občanské opozice, ale o vytváření sítě těch, co už se probudili.

Pan Janda říká, že tahle zem je naše. Současně ale varuje před svobodou slova a názoru v té naší zemi. Tím mi připomíná jednoho z vyšetřovatelů, který mě v dobách „nedávno minulých“ předvolával do kachlikárny na výslechy. V autobiografickém románu „Smolná kniha“ jsem mu dala přezdívku Chlapeček. Nebyl sice tak fotogenický jako pan Janda, ale intelektuálně by mu byl rovnocenný. Na rozdíl od pana Jandy měl ale intuici a ke konci roku 1989 už působil jako vyplašený králík. Po změně režimu, když jsem Chlapečka náhodně potkala na ulici, se mi omluvil a plaše se ptal, jestli ho nenávidím. Řekla jsem mu, že ne. Protože nenávist ke slouhům jakéhokoliv režimu je zbytečná a jenom bere sílu pro další cestu. Ani pohrdání zmanipulovaným mladým člověkem není dobré. Protože MY (Čechové, Moravané a Slezané) nejsme početný národ a pro své přežití musíme trpělivě a ustavičně přibírat každou dušičku, co bloudí. Zatím jsme to ještě napříč generacemi a navzdory různým typům normalizace a totality nikdy nevzdali.

(celý text ZDE)


Prezident republiky vystoupí v pořadu „S prezidentem v Lánech“ 12. března 2017

$
0
0
Jiří Ovčáček
11.3. 2017 Hrad
Prezident republiky Miloš Zeman vystoupí v neděli dne 12. března 2017 v 11.00 hodin v pořadu „S prezidentem v Lánech“, kde bude mimo jiné odpovídat na dotazy občanů. Pořad bude živě vysílán na webu Blesk.cz.


Podvod s hranicí chudoby a co to je ta střední třída

$
0
0


Josef Mrázek
11. 3. 2017
Kolonizátoři, kteří nás okrádají, vymysleli výpočet, podle kterého je v České republice méně chudých, než v nejbohatších státech Evropy. Je založen na definici chudého občana, to má být ten, který má menší čistý příjem, než 50% až 70% mediánu mezd po odvodech a zdanění a s přihlédnutím k tomu, zda je to pracovník nebo důchodce a podobně. Statistici došli k tomu, že nedostečný příjem má jen asi 10% Čechů, takže jsme bohatější než Rakušani, kteří jsou chudí, i když berou třikrát tolik, o Dánech a skoro všech dalších ani nemluvě.


Tento výsledek je umožněn tím, že český zaměstnanec dostává za svou práci v průměru jen tři pětiny odpovídající mzdy a úměrně tomu je menší i medián mezd. Měnové ztráty špatnými kurzy do toho nepletu. Výkonu ekonomiky odpovídající medián mezd by tedy měl být o 67% vyšší, a v této výši by měl být použit při posuzování dostatečnosti příjmu. Potom by vyšlo, že podle uvedené metodiky je nedostatečností příjmu v ČR ohrožena více než polovina obyvatel a rázem bychom se jevili jako nejhorší, nevíce okrádaní. To už vypadá mnohem věrohodněji.

A když jsme u vysvětlování, dovolte ještě pár slov o střední třídě. Zmiňuje se o ní kde kdo, také premiér, a tváří se, že mu máme rozumět. Tak jsem si k tomu udělal výklad.

Rozdělil jsem občany do tří tříd. Ta první jsou lidé, kteří produkují málo, nebo nic a jsou odkázáni na pomoc. Ta třetí, vyšší třída, jsou majitelé všeho možného, jako hmotných a duševních statků, peněz, držitelé smluv, funkcí a moci a produkovat nemusí nic užitečného, jsou to naši páni. A zbývá ta střední třída. Ta je moc důležitá pro obě zbývající třídy, protože ona produkuje to, co udržuje tu první třídu při životě a hlavně to, čeho se zmocňuje ta vyšší třída. Proto se každý člen vyšší třídy zajímá o zdraví střední třídy a občas ji i hýčká, tak jako se naši předkové starali o dobrou dojnici.

NATO bude investovat do militarizace Lotyšska asi 71 milionů eur

$
0
0

11. 3. 2017      zdroj
Na Ministerstvu obrany Lotyšska bylo řečeno, že do roku 2021 plánuje NATO investovat do obrany Lotyšska zhruba 71 milionů eur. Oznámila to informační agentura LETA. Finanční prostředky budou vynaloženy na rozvoj infrastruktury Národních ozbrojených sil Lotyšska, zajištění příjetí a rozmístění spojenců.


Podle nařízení, publikovaného na konci února 2017 kabinetem ministrů, bude moci Ministerstvo obrany Lotyšska v letech 2017- 2021 přijímat dlouhodobé závazky a uzavírat smlouvy s využíváním finančních prostředků programu NATO na investice do bezpečnosti v rozsahu až 71 milionů...Financování programu NATO na investice v oblasti bezpečnosti bude vynaloženo na rozvoj infrastruktury školení a logistické infrastruktury.

Jak IA REGNUM dříve informovala, prapor NATO, vedený Kanadou o počtu více než 1000 vojáků, přicestuje v plné sestavě do Lotyšska do června 2017.

Nyní se v armádních objektech intenzivně rozvíjí infrastruktura, potřebná pro přijetí praporu - kasárna, údržbářské dílny. Celkově budou v nejbližších letech náklady na tyto účely činit asi 50 milionů eur.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová  

Magický stisk ruky ruského velvyslance v USA vyvolává u amerických politiků paniku

$
0
0

11. 3. 2017      zdroj
Západní média se snaží přesvědčit celý svět, že ruský velvyslanec v USA Sergej Kisljak, který připomíná nomenklaturního pracovníka brežněvovské éry, zverboval málem veškerou americkou elitu.


Tisk, za nímž je podle důvěryhodného zdroje samotný ukřivděný Obama, se nehodlá vzdát: "Putinův stín se bude nad Trumpem vznášet stále". Na konci minulého týdne to Donald natřel exprezidentovi USA Baracku Obamovi a obvinil ho ze závažného trestného činu: "Jak hluboko Obama klesl, když odposlouchával můj telefon během posvátného volebního procesu. To je Watergate. Špatný (nebo nemocný) chlap!"

Mnozí experti již předpovídají nejrozsáhlejší politický skandál od doby Watergate. Samozřejmě, je nepravděpodobné, že by Obamovi hrozil reálný trest, ale jeho pověst se pokusí co nejvíce vyválet v blátě. Může to zajít až do krve, což není přehnané. V těchto dnech proběhla po celé Americe vlna střetů mezi stoupenci Trumpa a Obamy. Jak ujišťují svědci, zvítězili trampisté. Mimochodem, v Rusku se fandilo právě jim.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová  

¨Otevřený dopis Bohuslavu Sobotkovi, premiéru Česka a čerstvě zvolenému předsedovi ČSSD…

$
0
0
Břetislav Olšer
11.3.2017 Rukojmí
Vážený Bohuslave Sobotko, Váš páteční a zdánlivě optimistický projev byl však ve skutečnosti jen frázemi nazdobenou křečí člověka, který má v sobě syndrom Jidášova znamení; ten aplaus a hlasy dvou třetin z přítomných 700 delegátů na víkendovém sjezdu ČSSD bych posuzoval z hlediska Vaší osoby, tedy jako krajně nedůvěryhodné a submisivní, pro jistotu jen  z nouze ctnost….
Nabízí se zde srovnání s Obrácením Ferdyše Pištory, ale to bych ovšem zle nemile urazil památku tohoto kasaře, hrdého na svoji stavovskou čest. Sice také kradl jako Vy, ale na rozdíl od Vás by nechal páčení trezoru, aby zachránil dvě děti před požárem, jak popisuje svého hrdinu spisovatel František Langer...

(Ferdyš byl pohledný mladý muž, který se živí tím, že vykrádal kasy, případně se nechal živit mladými paničkami. Toho dne šel udělat kasu do vily továrníka Rosenštoka naproti hospodě. Ve vile v době, kdy Ferdyš již na kase „pracoval“, vypukl požár a Ferdyš zachránil dvě malé továrníkovy děti, protože se od něj nechtěly hnout a jejich chůva před požárem utekla…)

Spíš bych proto zůstal u toho trefnějšího Jidášova znamení, tedy u znamení zrady, o čemž toho víte víc než dost. Jistě máte ve své paměti rok 2003, kdy jste na sjezdu ČSSD svatosvatě slíbil, že v následujících prezidentských volbách dáte hlas svému spolustraníkovi Miloši Zemanovi. Podvedl jste však nejen sebe a většinu svých socialistů, když jste se přidal k 27 pofiderním individuím, (Včetně Zao-Ce-tunga...) co porušili svůj slib a zdevastovali poslední zbytek své politické morálky…

Když se Vás pak ptali v LN, zdali jste volil Miloše Zemana, trapně jste ho jako Petr, co třikrát zapřel Krista, ho třikrát dehonestoval ve svých zbabělých odpovědích: „Nevolil jsem Václava Klause…“ Sobotka nevolil Klause…

Váš život má spoustu protivenství; prý nesnášíte barevnou televizi, aby se nepoznalo, jak se z těch Vašich lží červenáte přesně dle vzoru dívek, co se dřív červenaly, protože se styděly, dnes se jako děvky stydí, jelikož se červenají… Nedávno jste totiž pokrytecky na Bakalův „obchod snů“ s byty prohlásil: „Je to jeho velké morální i podnikatelské selhání…“ Fakt jste se nestyděl?

Bylo to přece Vaše ministerstvo financí, co za sekundování Vašeho osobního přítele Radka Pokorného připravilo OKD včetně 44 tisíc hornických bytů k prodeji v roce 2004, tedy v době Grossovy vlády, která tento prodej na podzim téhož roku schválila. Byl jste přece jako ministr financí zodpovědný rovněž za prodej 45,88 procenta akcií OKD…?

Je pravda, že odpověď Evropské komisi ohledně podezření z nekalého obchodování připravil Radek Pokorný, jenž současně pracoval i pro Zdeňka Bakalu, který poté finálně OKD získal? Je pravdou, že právě ona odpověď Evropské komisi byla na hlavičkovém papíru Vašeho ministerstva financí, i když se hájíte tím, že dokument podepsal tehdejší náměstek Eduard Janota. Ten už ale byl po smrti, nemohl se hájit; nebyla tato Vaše argumentace neetická a morbidní…? Sobotka morbidní…

A co Vám ještě dnes říká tandem Sobotka – Pokorný, jenž dál fachčí perfektně v duchu Divide et impera – Rozděl a panuj. Ministru průmyslu a obchodu Ing. Janu Mládkovi vaz zlomila nominace osob do rad Českého telekomunikačního úřadu a Energetického regulačního úřadu. Proč? Jelikož právě Vaše duo zapracovalo – do rad jste totiž společně se svým přítelem Pokorným dosadil své lidi, jejichž výběr se Mládkovi nezamlouval, postavil se Vám, odmítl jmenovat nekompetentní lidi a tak musel odejít…

Je to rovněž v rámci prospěchu ČSSD, když Váš přítel advokát Pokorný klidně obědvá v luxusní restauraci s šéfem Vrchního soudu Burešem…? Jste přesvědčen, že se určitě nesetkali jen proto, aby si popřáli hezký den, nebo že by to bylo proto, jelikož advokát zpravidla něco chce; soudy přece rozhodují, zvláště když jejich šéfové nejednají v české justiční mafii právě košer, nebo se snad mýlím…?



Ty, Bohouši, proč ti tolik skřípají zuby? Ale, Milane, také ti skřípají, když vidíš, jak se naše infiltrace k Zemanovi prodražuje… Snímek Břetislav Olšer

Ve svém brněnském „ojebávacím“ projevu jste zřejmě dle amerických poradců zvýšeným hlasem pronesl, že „Andrej Babiš není sociálně citlivý miliardář. Že je to člověk, který ve skutečnosti nemá rád demokracii. Že je to člověk, který chce v naší zemi získat absolutní a nekontrolovatelnou moc. A použije k tomu všechny prostředky. Včetně neomezeného populismu…“ Nemáte pocit, že jste ten poslední, kdo by se mohl skrývat za milovníka demokracie, a jestli to nejste náhodou právě Vy, kdo chce v rámci „neomezeného populismu získat nekontrolovatelnou moc“...?

Ve svém projevu přece říkáte, že „musíte volby vyhrát už kvůli slušným lidem, jinak by to nemělo smysl“… Před minulými volbami jste tvrdil, že jejich výsledek musí začínat trojkou, jinak že odstoupíte… Získali jste však jen těsně nad dvacet procent, avšak svůj slib jste nesplnil…. Je to charakterní jednání…? Proto jste ve své sebeobraně zosnoval tzv. stranický puč, když jste mezi pětici politiků ČSSD, co se vydali do Lán za prezidentem Zemanem, infiltroval práskače Chovance, jednoho z rychlokvašných studentů plzeňských práv, aby Vám vše za čerstva vyzvonil, za což dostal trafiku v podobě postu ministra vnitra, včera i nově zvoleného 1. místopředsedy ČSSD….

Vzpomínáte si, jak jste si napřed v roce 2013 dali páku právě s Andrejem Babišem z ANO; tenkrát jste teprve jako kandidát na premiéra považoval ještě 4. listopadu za správné, aby kandidáti do vlády museli předložit negativní lustrační osvědčení. „Je to zvyklost, která by měla být respektována i nadále,“ řekl jste tehdy. Ovšem než se našinec stačil nadechnout, změnil jste rétoriku, když jste zjistil, že bez šéfa Agrofertu by nebyla koalice a Vy předsedou vlády ČR.

Za 20 dní jste tak zázrakem bryskně nabyl poznání, že jste řekl: „tolik let po roce 1989 už přišel čas na to, abychom se zamysleli nad tím, zdali má být lustrační zákon vůbec uplatňován…“ Najednou platil zákon o státní službě, který říkal, že člen vlády nemá povinnost předkládat lustrační osvědčení. Pro svoji kariéru byste zaprodal opravdu snad i svoji babičku…


Čtyřikrát jste již byl zvolen předsedou ČSSD, čímž jste se vyrovnal Miloši Zemanovi, jemuž se to povedlo v 90. letech. Jistě nemusím připomínat, jak právě v souvislosti s nynějším prezidentem Zemanem dokážete „demokraticky“ udělat z komára velblouda.“ Bylo to takhle; prezident Zeman na mítinku v Tišnově u Brna řekl jako odpověď na dotaz jednoho ze studentů, jak se zbavit Bohuslava Sobotky: „Chcete-li se zbavit jakéhokoli politika, prezidenta nevyjímaje, je k tomu jediná demokratická cesta – a to jsou svobodné volby, které v daném případě budou za rok. Vypadáte mladě, takže roku 2017 se zcela určitě dožijete. A pak existuje nedemokratická cesta – a ta se jmenuje kalašnikov…“

A jak jste tato banální slova v médiích interpretoval Vy? Doslova jste řekl: „Jsme s vysokou pravděpodobností jediná země v civilizovaném světě, kde prezident veřejně vyzývá k zabití předsedy vlády. Já se s tím vyrovnám, ale vadí mi, že tím Zeman děsí moje děti, celou rodinu a přátele. Tyto výroky prezidenta pokládám za hloupé, zbytečné a nebudu na ně v této zcela nepatřičné rovině reagovat. Trvám na tom, že vztahy premiéra a prezidenta mají být profesionální a v zájmu dobrého fungování státu k nim takto budu i nadále přistupovat…“

Opravdu máte pocit, že chtěl prezident Zeman svými slovy veřejně vyzývat k zabití premiéra a přitom ještě děsit Vaši rodinu, nebo že jste pouze Vy sám chtěl vytlouct s tohoto bonmotu předvolební kapitál? Sám jste vzápětí konstatoval a nařkl Babiše, že „ojebal český stát“, aniž byste zpytoval své svědomí, že jste to byl právě Vy, kdo ojebal nejen ČR, sto tisíc horníků a jejich příbuzných o čtyři miliardy privatizací OKD a zlodějnou o téměř 44 tisíc hornických bytů…

(Šéf Agrofertu totiž prý využil korunové dluhopisy k tomu, aby „důkladně ojebal český stát“. Babiš v reakci připomněl, že si Sobotka za sedm milionů pořídil byt z poslaneckých náhrad, zadlužil stát jako ministr financí o 400 miliard a šel na ruku miliardáři Zdeňku Bakalovi...)





Sněmovnu v pátek třináctého znovu svíraly obstrukce. Zatímco jindy jsou poslanci už po poledni doma, boj o církevní restituce je tentokrát udržel v práci až do půlnoci, a to uprostřed léta. Sociální demokraté si přinesli do parlamentu i obří transparent „Stop nespravedlivým církevním restitucím…“

Politika ČSSD je velmi elastická; v roce 2013 jste vyhráli volby jen proto, že poslanci ČSSD činili ve Sněmovně dokonce dalekosáhlé obstrukce, jen aby církevní restituce nebyly schváleny. Dnes jste ale naopak proti zdanění náhrad církevních restitucí, Vše pro mír s koaličním partnerem KDU-ČSL, naopak má záměr vyšachovat ANO, které inkriminované zdanění náhrad podporovalo, navíc ještě s jedním z hříšníků z Lán Jiřím Zimolou...

Na závěr bych Vám chtěl připomenout známé rčení: Jen hlupák nemění svůj názor…“ Je to dokonalá myšlenka, ovšem i toto moudro má své slabiny; pokud člověk změní svůj názor a životní či stranický postoj nejen jednou, ale třeba i desetkrát za život, stává se již skutečně a definitivně hlupákem a to nadmíru nebezpečným…

Srdečně zdravím a přeji mnoho úspěchů ve volbách, co dle Vás musíte prostě vyhrát v zájmu všech slušných lidí; perfektní – jen jestli o to ti slušní lidé budou ještě mít zájem; s hlupáky mají totiž své „ojebávací“ zkušenosti…

Bude důsledkem úspěchů ŠOS a EAHU rozpad Evropské unie?

$
0
0
Napsal/přeložil: Andrej Kovrin
11.3. 2017  Eurasia24
Politika Evropské unie, zaměřená v posledních letech na zachování a udržení jednoty, nemá podle soukromé americké zpravodajské a analytické agentury Stratfor perspektivu.
Událostí roku 2016 se stal Brexit, situace v Řecku je dlouhodobě nestabilní a v rozhodujících státech Evropy získávají stále větší popularitu euroskeptici. Neexistuje jednotný názor na pokračování protiruských sankcí, které řadě členských států přinášejí ekonomické ztráty. A úspěšné výsledky nejbližších konkurentů EU – Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS) a Eurasijské hospodářské unie (EAHU) – vyvolávají nelibost evropských politických elit.

Podle řady analytiků bude rok 2017 pro budoucnost EU rozhodujícím. Hlavními událostmi se v jeho průběhu stanou volby v Nizozemí, Francii a Německu. Ty totiž rozhodnou nejen o dalším zaměření vnitřní a zahraniční politiky těchto států, ale také o budoucnosti eura jako společné měny EU.

Hlavním ohniskem a argumentem euroskepticismu zůstane jako dosud Řecko. Bez ohledu na svoji ekonomickou závislost a závazky vůči věřitelům provádí tamní vláda takovou sociální politiku, jejímž důsledkem se mohou stát mimořádné volby – a s nimi bude s největší pravděpodobností nastolena otázka dalšího členství země v evropském společenství.

Pokud k tomuto scénáři dojde, mohou příkladu Řecka následovat Itálie a Španělsko, ve kterých je velká část voličů připravena hlasovat pro opuštění eurozóny. Mimochodem největší popularitu a sympatie mají v těchto zemích politické strany prosazující vystoupení z EU.

Pokusy propočítat si další postup v případě pro EU negativního výsledku voleb již probíhají v Nizozemí. Tamní úřady provedly letos průzkum týkající se vztahu Holanďanů k euru. Formálním důvodem pro zahájení průzkumu se staly obavy z možného dopadu politiky Evropské centrální banky (ECB) na nizozemské vkladatele a penzisty.

Nemalou roli v otázce budoucnosti EU hrají také protiruské sankce. Zvláště aktivně vystupují proti prodlužování sankcí jižní státy evropského společenství. Podporu tyto státy nalézají i ve Francii, kde tamní politici v souvislosti se sankcemi stále častěji mluví o jejich nesmyslnosti. Německo, disponující v EU největší ekonomickou autoritou, však zatím nedává těmto státům možnost, aby (tlakem na zrušení sankcí) chránily i své ekonomické zájmy.

Zatímco v Evropě se vede vzrušená diskuse o vhodnosti protiruských opatření, Rusko tím, jak plánovitě upevňuje staletou spolupráci se svými sousedy, pokračuje v budování ŠOS a EAHU. Obě organizace se vydaly cestou posilování vzájemné výměny zboží a jsou tak schopny zajistit a nabídnout v jednotlivých státech potřebnou produkci, a to na úkor obdobné produkce západní.

I to je důvod, proč se stále větší počet politiků EU přiklání k obnovení a posílení spolupráce s Ruskem. Kupříkladu ve Francii mají mezi lidmi největší sympatie kandidáti, kteří podporují navázání strategického partnerství s Ruskem. Pokud některý z nich ve volbách zvítězí, vlna euroskepticismu zaplaví Řecko, Španělsko i Itálii – a Německo ztratí nad dalším vývojem kontrolu.

To znamená, že EU musí pozorně sledovat vývoj a obávat se o vlastní budoucnost. Rostoucí vlna nespokojenosti hned v několika zemích EU neustále přibližuje možnost, že se scénář jejího rozpadu naplní. Při pohledu na úspěchy Ruské federace a jejích strategických partnerů v ŠOS a EAHU nevidí členské státy EU mnoho smyslu v další existenci eurozóny.

Vzhledem k tomu se hlavní evropské státy již dnes morálně připravují na negativní důsledky realizace takového scénáře a počítají ztráty, ke kterým dojde v případě jejich odchodu od společné ekonomiky a měny. Celá politika EU potřebuje kvalitní restart respektující současnou realitu. Pokud se jí to nepodaří, je její budoucnost víc než šedivá.

Andrej Kovrin

Zdroj: Politikus.ru

Sobotka zvítězil v jednotlivcích, jak ve volbách dopadne „družstvo“? Tipuji: nic moc!

$
0
0

Jiří Baťa
12. 3. 2017
Bohuslav Sobotka obhájil na sjezdu ČSSD v Brně svůj post předsedy strany. Podle něj je to bezesporu velký úspěch, protože může pokračovat ve své politické kariéře přesto, že zdaleka není, jak si zřejmě myslí a fandí, tím nejlepším, co jsme v politice měli. Nemám důvod mu gratulovat, protože jeho znovuzvolení není pro občany žádnou výhrou a nedává to důvod k nějakým oslavám. Jednoduše proto, že Sobotka nebyl ani dobrým předsedou strany, ani dobrým premiérem, kterým se stal z titulu předsedy ve volbách v tu dobu nejsilnější politické strany. 



Myslím že nebudu sám, kdo bude mít stejný názor na B. Sobotku coby předsedu ČSSD, stejně jako na premiéra vlády ČR, jakkoli sám B. Sobotka o sobě, svém premiérování a úspěších vlády mluví v superlativech.

Je sice pravda, že zde byly horší vlády a horší premiéři, ale to neznamená, že B. Sobotka se s úspěchem zhostil obou funkcí, tedy jak předsedy ČSSD, tak předsedy vlády. ČSSD pod jeho vedením ztratila za poslední 3 roky nejen na počtu svých členů, ale utrpěla i výraznou ztrátu u svých voličů a sympatizantů, především díky neplnění slibů, které byly panem Sobotkou a i dalšími představiteli soc. demokracie proklamovány v posledních volbách a na které většina voličů reagovala a ČSSD dala své hlasy. Jedním z hlavních a dodnes nesplněných slibů mělo být řešení církevních restitucí. Ani mnohonásobné připomínky občanů nepřiměly B. Sobotku k tomu, aby se tímto slibem věcně zabýval.

Bohuslav Sobotka si je prý těchto skutečností vědom a bude dělat vše, aby se situace zlepšila. Ale to nejsou problémy jediné. B . Sobotka jako premiér se projevil jako měkota, bezpáteřní a úlisný člověk, který se neumí (možná ani nechce) postavit čelem k problémům, které ve vládě existují a po jejichž řešení volá většina občanů. Počínaje žabomyšími válkami s vicepremiérem A. Babišem a jeho ANO, proradným ministrem Hermanem, půtky s prezidentem Zemanem a do nebes volající kauzou OKD, byty a podvodníkem Z. Bakala konče. K těmto kauzám byl nesčetněkrát veřejností vyzýván, aby se k nim vyjádřil, aby je řešil. Jak známo, k věci se otočil zády, dělá mrtvého brouka a osud postižených občanů jej nezajímá. A to chce B. Sobotka, aby jemu a soc. demokracii voliči věřili a ve volbách jim dali hlasy?

Kromě výše zmíněných vnitrostátních problémů, kterým Bohuslav Sobotka věnuje jen proklamativní (řečnickou) pozornost (zdravotnictví, školství, doprava, důchody, minimální mzda, bezpečnostní a pohotovostní orgány a složky, mzdy nestátního sektoru, důchody a celá řada dalších), u kterých sice bylo dosaženo dílčích nebo sporadických úspěchů a řešení, jsou zde problémy vážnějšího, tedy mezinárodního charakteru. Mezi nejzávažnější lze považovat neschopnost B. Sobotky jako premiéra účinně se postavit nesmyslným požadavkům „ouřadů“ z Bruselu co se týká kvót na přijímání migrantů, neschopnost účinně a svrchovaně oponovat nátlakům německé kancléřky Angely Merkelové, neschopnost (či spíše nezájem) postavit se všem tendencím spojených s migrací a přijímáním muslimských, islámských uprchlíků do Evropy, stejně jako neschopnost a neochota racionálního odporu a argumentace všech negativních dopadů, případně následků, vyplývajících z přijímání migrantů na společnost atd. Ale také jeho zbabělá podpora ministra obrany v podlém úsilí v podpoře tendencí NATO a militantních záměrů USA v jejich zcela bezdůvodném, o to více nebezpečném obsazování pozic v blízkosti západních hranic Ruské federace.

Předvolební kampaň se pomalu rozjíždí, voliči mohou očekávat příval různých slibů a ujišťování. Většina politiků, usilujících o jejich přízeň, v to počítaje i politiky ČSSD včetně B. Sobotky přitom budou spoléhat na to, že voliči trpí ztrátou paměti, nemají přehled, resp. že jsou nositeli nízkého IQ. V zájmu svého vítězství nebude ani B. Sobotka a jeho ČSSD váhat znovu slibovat, lhát a mystifikovat své voliče s cílem, dovést svou ČSSD ve volbách do vítězného konce. Nepochybně je to velké, neřku-li až zbožné přání, jenže ani Sobotkovo znovuzvolení neznamená žádnou jistotu ani záruku, že ČSSD vyhrají volby. Ostatně je jedno, jestli soc. demokracie ve volbách vyhraje nebo ne, protože v případě vítězství je zřejmé, že by zcela jistě nevládli sami a že by byli nuceni vytvořit „nějakou“ koalici. Žádná koalice ČSSD s jinou levicovou politickou stranou než s KSČM nebo SPD však nedává smysl. Na druhé straně je otázka, zda by koalice s KSČM byla pro voliče vůbec přijatelná vzhledem k dosud platnému usnesení Bohumínského sjezdu. Jiná koalice, např. s ANO, KDU, ODS či TOP 09 má nepochybně stejné předpoklady „úspěšného“ vládnutí, jako je tomu za současné koalice.

Mgr. Bohuslav Sobotka je nadmíru sebevědomý, sebejistý, domýšlivý neskutečně naivní člověk když o sobě prohlašuje, že „má dost silný mandát na to, aby bojoval za vítězství ČSSD“. Tím chce vlastně říct, že ve vítězství ČSSD věří, že je o něm zcela přesvědčen. Je sice chvályhodné, má-li člověk vůli dosáhnout úspěchů, nesmí to však být na úkor reálných možností. V tomto případě jsou však šance na vítězství velmi nepravděpodobné. Panu Sobotkovi v dosažení vítězství musí pomoci vedení strany, které si sám určil a kterému bezmezně důvěřuje. „Oranžové, jednohlasné (loajální) vedení“ by pak mělo v intencích Sobotkovy vize usilovat o toužebné vítězství ČSSD. Musí prý lidem vysvětlovat, co pro ně ČSSD udělalo. Nemyslím, že to na lidi a voliče zabere a že je to skutečně přesvědčí. Jednak těch úspěchů není moc a lidé mají se soc. demokracií za poslední roky řadu špatných zkušeností více než dost. Nicméně se vedení strany (ale i poslanci) budou určitě snažit, protože k tomu mají velmi zajímavou motivaci: jen vítězství ČSSD jim může do budoucna zase zajistit současná koryta, relativně pohodlný politický život a příjmy, o kterých se lidé a jejich voliči mohou nechat zdát.

Takže se bude opakovat scénář předešlých voleb a sice sliby, že můžeme očekávat příděly zlatých vajec, bezpočet létajících holubů do huby, německé platy a důchody, stejně jako německou či rakouskou kvalitu potravin a výrobků a spoustu dalších nesmyslných proklamací, slibů a očekávání, jako sliby na zvyšování mezd u státních zaměstnanců (nestátní zaměstnanci jsou Sobotkovi zřejmě u pr.ele), řešení našeho školství a zdravotnictví a sociálních případů, atd., atd. Máme se na co těšit, protože to zase bude fraška, která ač se bude zase opakovat, přece bude zase v něčem jiná. Jiná v tom, že až bude sociální demokracie ve volbách potit krev, k jejímu vítězství ji to letos zcela jistě nepřivede.

Erdogan : Nizozemci jsou fašisté !!

$
0
0
J. Loudil
11. 3. 2017
ministr  zahraničí země NATO Turecka byl prohlášen v zemi NATO Nizozemí  za :  "Personu non grata".  Letoun tureckého ministra zahraničí nedostal povolení k přistání  v Amsterodamu  a musel odletět domů !! Prezident Turecka označil nizozemskou vládu za nacisty a fašisty  a oznámil, že už žádný letoun s nizozemskými diplomaty nikdy  nepřistane v Turecku.  Jsou tam a budou už  vždy  nežádoucí !

Přitom turecký  prezident Erdogan ještě včera jednal v Moskvě se svým novým  velkým strategickým přítelem Vladimírem Putinem o rozvoji další oboustranné spolupráce.  Putin si zvláště pochvaloval spolupráci tajných služeb obou států   i nejvyššího armádního velení. Přes Turecko povede do Evropy ruský plynovod,  ROSATOM zase  v Turecku postaví několik jaderných reaktorů.

P.S. Turecko a Rusko, to je krásný příklad  úzké spolupráce země NATO  s  Ruskem.  "Sankce ??" , co to  vůbec je ??,  smějí se prezidenti Erdogan a Putin  a plácají se po zádech ! 

Prezident Putin se dlouho nerozpakoval, když odposlechová služba  ruských špionů  v syrské Latakiji zachytila depeše tureckých pučistů chystajících se zatknout Erdogana  v hotelu na pobřeží. Nařídil ihned předat zachycenou depeši příteli  Erdoganovi.   Než vrtulníky s pučisty přistály  ,byl Erdogan  z hotelu dávno pryč !!  Jako  nějaký bájný  : "Deus  ex machina",  zjevil se náhle Putin ve hře  a puč  v Turecku organizovaný z USA zkrachoval. 

 Češi vítají současnou spolupráci 80 milionového Turecka a140 milionového Ruska. Tato spolupráce brzdí válečné protiruské štváče v NATO a vytváří tolik potřebné  konstruktivní ovzduší v Evropě.

http://zpravy.idnes.cz/turecko-kampan-zapadni-evropa-dkr-/zahranicni.aspx?c=A170311_151207_zahranicni_aba

https://www.youtube.com/watch?v=BWLNnarCflo

P.C.Roberts: Kybernetické útoky CIA

$
0
0

12. 3. 2017     PaulCraigRoberts
Poslední události se stále větší naléhavosti ukazují, jak potřebné pro pravdivé informování lidí jsou takové internetové weby, jakým je i web náš (je míněn autorův). Poslední odhalení WikiLeaks o dokumentech CIA, kódově označených jako Vault 7, dosvědčuje, že CIA je schopna i rozhodnuta kybernetické útoky, jež páchá, zpracovávat a maskovat tak, jako by pocházely ze zcela jiného zdroje.


Tato schopnost ničí pojem evidence. CIA tedy dokáže provést kybernetický útok či ukrást informaci a zanechat za svým činem stopu země či osoby, kterou se rozhodla z tohoto činu obvinit. Jestliže toto dokáže, musíme předpokládat, že umí též vložit tajné dokumenty či dětskou pornogragii do počítače kterékoli osoby. Což ovšem neznamená nic jiného, že od nynějška už nemůžeme vědět, zda svědectví, předkládaná soudu proti kterémukoli obviněnému, jsou reálná, či pro ten účel jen kýmsi vyfabrikovaná.

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Zacharovová uvedla nedávno další důvod, pro který jsou weby, jakým je i náš, pro prosazování pravdy důležité. „Americká média jsou natolik zahlcena dezinformačními kampaněmi“ prohlásila Zacharovová, „že je možno konstatovat: Ano, toto je Orwell 1984. Nyní tedy víme, koho Orwell mínil, když psal o Velkém Bratrovi. Velkým bratrem v Americe jsou média, která opustila profesní mravnost stejně jako profesní kompetenci. Obviňují a soudí výhradně už jen na základě vymyšlených lží. To, co se nyní na děje, je globální tragédie, je to destrukce důvěry v autoritu médií. A jaké to bude mít pokračování?“

Jestliže stále ještě nevěříte tomu, že by naše současná média byla výhradně jen agenturou ve službách vládnoucí elity, všimněte si např. tohoto faktu: Když WikiLeaks uvolnila dokumenty CIA, které jí Julian Asange předal a které prokazují její schopnost shazovat své hackerské útoky na nevinné lidi, projevila televize ABC o tyto dokumenty až okázalý nezájem. Ale zájem o to větší projevila o cosi jiného a také jej směrem k WikiLeaks vyjádřila. Zda totiž je Asange placen ruskou vládou?

Asange samozřejmě odpověděl, že nikoliv, ale otázka splnila svůj účel. Odvrátila pozornost veřejnosti od obsahu odtajněných dokumentů k čemusi vedlejšímu, a kolem toho vedlejšího rozpoutala kampaň, která měla skutečný břink.

Řečeno jinak: Jestliže dnes předložíte dokumenty presstitutkám, které dnes tvoří západní média, skvěle vytrénované presstitutky zhanobí osobu, která ty dokumenty zveřejnila – a nikoliv zločiny, jež tyto dokumenty obsahují.

Jak jsem napsal už před lety: „ Pravda je ohrožena“. Nemůžete se dopídit pravdy ze západních médií, ale můžete se k pravdě dopracovat jen z webů, jako je tento. Proto jej podpořte!

Vybral a přeložil Lubomír Man
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live