Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Britský zpěvák Robbie Williams je připraven k vystoupení na Eurovizi za Rusko

0
0
22. 3. 2017    zdroj
Slavný britský zpěvák Robbie Williams učinil 20. března neočekávané vyznání, že má nesmírně rád Eurovizi a že je připraven na ní vystoupit za Rusko. Umělcův manažer se při tom popadl za hlavu.

Robbie Williams možná žertoval, cožpak můžeme umělcům rozumět. Proto je neklid Robbieho manažera pochopitelný, konstatuje agentura RIA Novosti.

Zpěvák vystupoval na ruském kanálu, proto bylo jeho žertování vhodné. Zpěvák naprosto vážně prohlásil, že s Ruskem bude schopný Eurovizi vyhrát. Robbie přiznal, že si prohlížel vystoupení Sergeje Lazareva na Eurovizi a byl příjemně překvapen jeho číslem. Robbie Williams je nejpopulárnějším britským zpěvákem a nejúspěšnějším zpěvákem v Evropě 21. století.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Prezident republiky vystoupí na TV Barandov v pořadu ,,Týden s prezidentem" už zítra...

0
0
22.3. 2017   Blesková zpráva

Prezident republiky Miloš Zeman vystoupí ve čtvrtek dne 23. března 2017 ve 20.15 hodin v pořadu „Týden s prezidentem“. Pořad bude vysílán na TV Barrandov.

Jiří Ovčáček, ředitel Odboru tiskového a tiskový mluvčí prezidenta republiky


Nad knihou Ladislava Špačka o prezidentu Havlovi

0
0
Rajko Doleček
23. 3. 2017

Světoznámý český endokrinolog profesor Rajko Doleček ve své úvaze účtuje s odkazem "humanisty" Václava Havla a odkrývá dnes už všeobecně známou temnou stránku Havlova prezidentování.



Nějak koncem června 2015 jsem si přečetl s velikým zájmem knihu našeho populárního učitele etikety Ladislava Špačka „Deset Let s Václavem Havlem“ (2012), ve které vtipně líčí své mnohaleté zkušenosti mluvčího prezidenta Havla. Jeho „střípky“ z cest a z různých setkání po celém světě se daly číst jaksi jedním dechem. Skoro jsem panu Špačkovi odpustil, že se snaží z prezidenta Václava Havla udělat téměř lidového světce, který si za své credo vybral krásné dávné heslo, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Odpustil jsem mu i to, že uváděl téměř prezidentovu abstinenci od alkoholu. Na obalu knihy zářila zlatá písmena jejího názvu, kde se v pravém dolním okraji dralo do popředí červené srdíčko, jak ho náš bývalý pan prezident měl ve zvyku občas kreslit, jako projev své lidskosti, své lásky k lidem.

Ale pak přišly dva šoky, jeden menší na stránce 135 v kapitolce „Cesta do NATO“ a druhý až trapný svým rozsahem dezinformací na stránkách 183 až 187 v kapitolce „KOSOVO“. To už nebyla ta celkem přijatelná až milá autorova licentia poetica. kterou spojoval a jednostranně koloroval až idealizoval ty různé střípky z cest, událostí, rozhovorů, úvah. Tady to heslo o pravdě a lásce už zcela přestalo fungovat.

Prezident Havel, jak ho líčil pan Špaček, bohužel vyměnil své heslo o pravdě a lásce za podporu zcela jednostranné a pravdě nekonečně vzdálené politice Západu (USA, Německo, Evropská unie, NATO), následkem které zbytečně

Trapně zní ta nesmyslná věta toho, který osobně viděl následky na místě, že byl prezident Clinton „velmi vnímavý vůči středoevropským a balkánským problémům, hlavně dík své ministryni zahraničí…Madeleine Albrightové…“, kterou kdosi na Západě, ne bez „smutné“ vtipnosti, už před lety nazval „balkánskou řeznicí“, za její vedoucí roli při vzniku 78 dnů i nocí trvající NATO agrese a denně-nočního bombardování, ničení a zabíjení, mrzačení v Srbsku letectvem NATO v 1999.

Vše na základě obrovských dezinformací a smyšlenek o událostech na Kosovu a Metohiji (KosMetu - Metohije je jihozápadní část Kosova), o údajném masovém pronásledování, zabíjení a vyhánění kosovských Albánců z jejich domovů. A tajemník NATO Javier Solana pak nařídil NATO agresi. Ve středu 24.března 1999 bez povolení Radou bezpečnosti začalo bombardování s tisíci mrtvých a zraněných civilů, s obrovským ničením infrastruktury, neuvěřitelnými materiálními škodami.

Jako předseda Českého nadačního fondu přátel Srbů a Černohorců jsem mnoho z toho viděl, s následnou ekologickou katastrofou země, vyvrcholenou zcela zbytečným a kriminálním použitím Američany raket s ochuzeným uranem nejen v Srbsku a na Kosovu, ale před tím i v Bosně (např. v okolí osady Hadžići). Po těch letech je už vidět vzestup výskytu některých druhů rakoviny, leukémie, malformací novorozenců, v oblastech, kde byl Američany ochuzený uran použit.

Kromě výše uvedeného se tu objevuje i morální dekadence těch, co vládnou světu, v rámci nedodržení Rezoluce Rady Bezpečnosti OSN č.1244 z roku 1999, která uváděla setrvání Kosova (Kosova a Metochije, Kosmetu) v rámci Jugoslávie („malé“ Jugoslávie, Srbska), zajištění návratu a ochrana uprchlíků. Bylo jich hodně přes 200 000. Rezolucí bylo slíbeno v dohledné době obnovení přítomnosti policie i vojska Srbska na KosMetu. Ale nic z toho nebylo dodrženo.

Pan Špaček téměř idylicky líčí ten protizákonný, vlastně zločinecký postup NATO a zcela nepravdivě uvádí, že zásah vznikl následkem pronásledování, vyhánění i zabíjení Albánců armádou i policií, a zapomíná, že útěk statisíců nastal až po zahájení plošného bombardování Kosova letectvem NATO. Vůbec se nezmiňuje o neuvěřitelných dezinformacích šířených v této souvislosti, aby svět lépe „spolknul“ kriminální ničení a zabíjení organizací NATO v Srbsku.
Napřiklad David Scheffer, putující americký velvyslanec (ambassador at large) pro válečné zločiny, vykládal v květnu 1999 o nezvěstných a zřejmě mrtvých (feared dead) 100 000 až 225 000 albánských mužích a chlapcích mezi 14 až 59 lety. Ani prezident Clinton nebyl troškař. V zahradě Bílého domu 25.června 1999 na tiskové konferenci prohlásil, že na Kosovu leží desetitisíce povražděných Albánců. „Hitem“ se stala zpráva „očitého albánského svědka“ šířená medii Západu, že Srbové povraždili 700 (!) Albánců a že mrtvoly poházeli do šachet dolu Trepča… Pak přišly strašlivé odhady (zprávy) od OSN o 44 000 pobitých Albáncích, to číslo bylo brzy „upraveno“ na 22 000, pak na 11 000. Je strašné takto mluvit o tisících mrtvých! Nakonec se ale objevil, jak již i jinde uvedeno, i článek M.Farleyové „V Kosovu bylo dosud vykopáno 2 109 mrtvol“. Šlo o mrtvoly lidí všech národností ! (Los Angeles Times 11.listopadu 1999) a A.Cockburna „Kde jsou doklady o genocidě kosovských Albánců ?“ -- Los Angeles Times 29.října 1999). Mluvčí vyšetřující komise tribunálu v Haagu Jo Kelly-Moore prohlásila 12.října 1999, že v šachtách dolu Trepča žádné mrtvoly ani jejich zbytky nebyly nalezeny…

Ale moc se nešířila zpráva, že američtí (NATO) letci bombardovali z bezpečné výšky 5 000 metrů a jako „vedlejší ztráty“ (collateral damage) omylem zasáhli DVĚ albánské kolony (mysleli, že jsou srbské). Ty „vedlejší ztráty“ v těch dvou kolonách činily 155 albánských civilů, včetně žen a dětí. Náš pan prezident o tom všem nijak nemluvil. Jak by byl sklidil skutečný obdiv a přátelství, kdyby u svých amerických přátel (vždyť ho vítali v Kongresu ovacemi ve stoje !) zajistil rozumné řešení problému Kosova, a před tím v Bosně a Hercegovině (BaH) bez krveprolití, kde nikdo nebyl zcela bez viny.

Na vyvrácení výmyslů až lží západní propagandy o masových vraždách Albánců na Kosovu se podíleli i španělští lékaři, forenzní (soudní) i policejní experti, které OSN poslala na Kosovo, aby pitvali zabité Albánce, jako hlavní oběti. Po návratu z Kosova napsal člen týmu Pablo Ortiz do španělského časopisu (El Pais 23.září 1999) -
„Zločiny války - Ano; Genocida - Ne: Říkali nám, že odjíždíme do nejhorší zóny Kosova (na severu, s městem Istok), že se máme připravit na více než 2 000 pitev do konce listopadu. Výsledek je ale zcela rozdílný. Našli jsme pouze 187 těl k pitvě a tak jsme už doma (září).“

„Těla byla bez známek mučení, nebyly tu masové hroby (Emilio Perez Pujol, forenzní pracovník).

O myšlenkách bývalého premiéra Austrálie Malcolma Frazera o NATO napsal Michael Madigan (Herold Sun, 9.března 2000) článek „Bývalý premiér buší do role Západu v Kosovu“:

„Bývalý premiér M. Frazer označil NATO za organizaci lhářů, přirovnal roli NATO v Jugoslávii ke španělské inkvizici … Angažování a válka na Balkáně byly ilegální a imorální … činnost NATO se podobala akcím španělské inkvizice a křižáků, kteří pobili milióny lidí ve jménu křesťanství…“

Pan prezident Havel pošlapal tradiční česko-srbské přátelství a celým svým vystupováním v létech 1993-1999 působil až trapně proti srbsky - viz např. jeho projevy za spektakulárního uvítání muslimského vůdce BaH Aliji Izetbegoviće na podzim 1995 v Praze - kdy se premiér Klaus odmítl setkat s Izetbegovićem a odjel z Prahy.

Prezident Havel se nikdy ani nepokusil vyslechnou tu druhou, srbskou stranu a její problémy během konfliktu v Bosně a co jim předcházelo v poslední válce 1941-45. Nedržel se jedině správného již snad od římských dob přístupu za podobných situací Audiatur et altera pars - Ať je slyšena i druhá strana. Věřil jen tomu, co mu sděloval oficiální Západ, nic si neověřoval. Pro něho ty NATO bomby co zabíjely i Albánce i Srby byly „humanitární“.

V pařížském Le Monde (29.dubna 1999) napsali téměř výsměšně prezidentova slova:
„Během zásahu NATO na Kosovu se domnívám, že existuje element, který nelze popřít: nálety, bomby, nebyly vyvolány hmotným zájmem .Jejich povaha je výlučně humanitární…“
Když jsem to četl, nějak jsem se za ta slova tehdejšího našeho prezidenta styděl.

Pan Špaček píše o „chirurgické přesnosti“ NATO náletů. Musím ho tvrdě opravit. Jako předseda Českého nadačního fondů přátel Srbů a Černohorců jsem některá bombardovaná srbská města navštívil, například hornický Aleksinac, pak, dalo by se říci i jihosrbskou Guernicu Surdulicu, nedlouho po bombardování i významné město Niš, kde jsem na obědě u rektora univerzity mluvil o událostech na Kosovu i s velitelem 3. kosovské armády generálem Nebojšou Pavkovićem…Dobře jsem si zapamatoval jeho slova:
„Věřte mi, profesore, že by se moji vojáci celý den smáli, jak nejsofistikovanější letectvo světa ničí naše atrapy mostů, tanků, děl, kdyby nevěděli, jak toto letectvo ničí naši zem, naši infrastrukturu, jak zabíjí a zraňuje naše civilní obyvatelstvo, kolik neštěstí přináší do jeho životů…“ 
Tříměsíční bombardování “vojenských cílů“ zničilo dohromady řádově jen desítky tanků, děl, obrněných transportérů - dodatečně to hlásily i zklamané zprávy agresora. V Bělehradě byla vybombardována jedna z významných nemocnic... Byly zničeny rafinerie nafty, veliké chemické závody (Pančevo, Novi Sad), mnoho škol, zdravotnických zařízení, nejrůznější továrny pro zcela civilní potřeby, desítky významných mostů (např. tři u Nového Sadu přes Dunaj), byly postiženy řady civilních čtvrtí, některé cesty, atd.

Když Německem vyzbrojená a pod strategickým velením penzionovaných amerických generálů chorvatská armáda, za letecké podpory (bombardování) NATO, před 20 lety v srpnu 1995 vyhnala na 230 000 Srbů z jejich staletých sídlišť v Chorvatsku (Kninska Krajina) a přes tisíc jich povraždila), prezident Havel nenašel slova útěchy pro vyhnané, nesponzoroval žádné rezoluce proti tomu, nenabídl jako Západem uznávaný a ctěný politik pomoc. Do té doby Srbové představovali kolem 12% obyvatel Chorvatska, pak jich zbyla už jen kolem 4,5%. Známý britský novinář Misha Glenny rozhořčeně napsal:
„Role Spojených států v chorvatské ofenzivě je skutečně hanebný a odporný šrám v amerických diplomatických dějinách“ (The Boston Globe, 16.srpna 1995).

To je jen tak pár nahodile vybraných informací a úvah po přečtení jinak čtivé a vtipně napsané, i když bohužel zcela jednostranné a s mnoha nepravdami knihy našeho populárního učitele etikety pana Ladislava Špačka.


Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc.


Zítra bude 18. výročí, kdy první bomby a rakety dopadly na Srbsko a Černou Horu. Na oběti agrese členských států NATO proti Jugoslávii vzpomeneme před budovou velvyslanectví Republiky Srbsko večer 24.3.2017 ve 20:00 hod. v Mostecké ulici. Zapálíme svíčky, uctíme památku zahynulých a věřící se mohou zúčastnit pravoslavné zádušní bohoslužby. Jste všichni srdečně zváni. 

Za organizátory - Přátelé Srbů na Kosovu, z.s.

Mgr. Václav Dvořák - předseda spolku

Příklad, JAK (dost hloupě) vnutit verejnosti subjektivní Nazor o nedobré situaci na Krymu.

0
0
Jiří Baťa
22. 3. 2017

Jistý pan Luboš Palata z iDnes velmi sugestivně až bolestně, bohužel ale až příliš subjektivně sděluje, že „na Krymu to nestojí za nic, nejsou turisté, Rusko utlačuje opozici a sype tam peníze jak do černé díry, spousta nesplněných slibů, represe, diktátorské způsoby vlády, vysoké ceny a málo turistů, kteří nádherný ukrajinský poloostrov kdysi živili“. Ale současně také, ale již více realisticky také sděluje, že „Důchodcům dorovnali důchody na ruskou, oproti ukrajinské výrazně vyšší úroveň, navíc ženy mohou jít do důchodu už v pětapadesáti. 

Mnoho obyvatel Krymu, kteří se o politiku nezajímají dnes říká, že na Krymu sice není tak dobře, jak čekali, avšak z ekonomického hlediska se mají lépe než na Ukrajině!“. Nevím, jestli to má pan Palata v hlavě v pořádku, ale to co píše v Poslaneckých listech.cz tomu nic bohužel, nenasvědčuje. Pokud si uděláme malou rekapitulaci toho, co napsal zjistíme negativa:

Na Krymu to nestojí za nic,
- peníze se tam sypou jak do černé díry,
- Rusko utlačuje opozici,
- diktátorské způsoby vlády,
- represe,
- spousta nesplněných slibů,
- vysoké ceny ,
- málo turistů, kteří nádherný ukrajinský poloostrov kdysi živili.

Ovšem na druhé straně také říká, že :
- důchodcům dorovnali důchody na ruskou, výrazně vyšší úroveň,
- ženy mohou jít do důchodu už v pětapadesáti,
- obyvatelé Krymu dnes říkají, že na Krymu sice není tak dobře, jak čekali,
- z ekonomického hlediska se však mají lépe než na Ukrajině!“.

Pokud bychom použili známé rčení o průměru či globálu tak lze říct, že na Krymu je to docela dobré. Nebo také, že na Krymu není také zle, aby to nemohlo být horší, případně, že to není zas až tak dobré, aby to nemohlo být také lepší. Pan Palata aniž by si to zřejmě uvědomil, se prostě vyjádřil v duchu přísloví, že „vlk se nažral a koza zůstala celá“. Jakkoli se snaží popsat situaci, stav a atmosféru na Krymu v převážně negativním světle, jsou jeho slova do značné míry zpochybnitelná, i pochopitelná. Pan Palata mj. také píše, že spousta malých obchodů v krymských letoviscích má stažené výlohy a už se je ani nechystají vytáhnout. Jak má ovšem toto konstatování reálně ověřené, nakolik je jeho subjektivní konstatování relevantní, je-li o tom řeč půl roku před sezonou? V letní sezoně, která živila celý poloostrov, prý přijíždí už jen třetina turistů ve srovnání s dobou před anexí. Jednak to už bylo, ale hlavně, proč také nenapíše, co se na Krymu změnilo k horšímu ve srovnání s dobou před anexí! V čem vidí ony příčiny, že turistický ruch už neuživí celý poloostrav jako dříve? Z čeho usuzuje, že doprava do Ruska v létě kolabuje, slibovaný most je v nedohlednu, letenky stojí horentní sumy a vízum kamkoli do Evropy se na Krymu prakticky nedá získat? Takto to všechno vidí on, ale jak tyto problémy vidí a reálně hodnotí občané Krymu, nám pan Palata nesděluje. Myslí si snad pan Palata, že máme tak vypatlané mozky, že náš občan nemá rozum, nemá jiné zdroje pro posouzení toho, o čem on s takovou tragickou nostalgii píše?

Je samozřejmé, že na veškerý nejen politický, ale i veřejný život na Krymu má značný vliv strohé a obstrukční chování západních států, které v důsledku „anexe“ Krymu vyhlásilo na Rusko, potažmo tedy i na Krym, řadu sankcí a omezení. Apropó, ani před zmiňovanou anexí nebyl Krym v podmínkách ukrajinského režimu nějak mimořádně bohatý, což se dnes Rusko snaží napravit. To, že se do Krymu peníze sypou jak do černé díry má zřejmě svůj důvod a svědčí to o tom, že jak Krymská vláda, tak Rusko se snaží Krym budovat na současnou evropskou úroveň. Ostatně zmínka pana Paláta o tom, že miliardové sumy tečou z Moskvy na budování Kerčského mostu, který by umožnil potřebné pozemní propojení Krymu s Ruskem, i další miliardy do leteckého terminálu v Sevastopolu nebo do energetického propojení s Ruskem, jsou toho jasným důkazem.

Pozoruhodné je však konstatování, jak jsou na Krymu pronásledováni všichni, kdo „nadšeně nesouhlasí“ s tím, že je Krym součástí Ruské federace. Menšinový parlament krymských Tatarů, medžlis, byl prý postaven mimo zákon. Proukrajinští aktivisté jsou označováni za teroristy a všichni jsou odsuzováni k drakonickým trestům. Všechna nezávislá média byla zakázána. Podle mnoha místních je ruská „okupační“ správa tvrdší než úřady na pevninském Rusku.

Jak prosté je, Watsone říct, že se tam dějí křivdy, ale což takhle to také něčím doložit, že? Jestliže pan Palát zmiňuje pronásledování a následné „drakonické“ tresty, měl by také říct, proč jsou pronásledovaní, co chtějí, jak jednají a jak také „nadšeně nesouhlasí“ a jak to projevují. Přece nám nechce pan Palát tvrdit, že jsou lidé pronásledovaní a trestáni jen proto, že nesouhlasí s převzetím Krymu Ruskem. Pokud jsou označování za teroristy, pak to má také jistě svůj opodstatněný důvod.

Jenže co chtít po panu Palátovi, který považuje místní, dnes tedy už ruskou správu, za správu „okupační“, která je prý údajně „tvrdší než úřady na pevninském Rusku“. Panu Palátovi poněkud uniká fakt, že Ukrajina a její problémy nejsou ještě zdaleka vyřešeny, že v Luhansku a Donbasu ještě stále probíhají boje, že je ještě pořád dost vlivných lidí, kteří se s oprávěnými požadavky občanů těchto oblastí nejsou ochotni smířit. Jinými slovy, že i na Krymu mohou být proukrajinští rebelové a provokatéři, kteří ačkoli by z Krymu mohli odejít zůstávají s cílem škodit, třeba provádět i teroristické i dezertérské akce. Je proto naprosto logické, že se tomu RF, místní vláda a správní orgány brání, protože tím chrání obyvatele Krymu.

Ano, na Krymu ještě zdaleka není normální situace, ale to, že Rusko do Krymu „sype peníze“ neznamená, že jde o černou díru. Těmi penězi se pomalu a jistě buduje vše, co tam v době před anexí nebylo, nebo v důsledku převzetí Krymu do svazku s RF bylo zničeno a zdevastováno. Pan Palata se však zhostil svého úkolu na výbornou, vnutil nám subjektivní, ničím nedoložený subjektivní pohled a názor na to, jak to tam na Krymu nestojí za nic, jak je tam zle přesto, že si krymští občané pochvalují, že je tam lépe než v době, kdy Krym patřil Ukrajině. Pan Palata se podle mého názoru, střelil do vlastní nohy. Dobře mu tak, když neumí střílet do černého, musí se spokojit s vlastní nohou.

Zdroj: (parlamentnilisty)

Pokus o vymývání mozků nemůže být úspěšný

0
0
Václav Marek
23. 3. 2017
Manažeři Energetického regulačního úřadu (ERÚ) se snaží za peníze zákazníků vymývat mozky svobodným, sebevědomým a odpovědným členkám a členům našeho spolku Maloodběratelé elektrické energie z. s. 


Jednoduše řečeno, se snaží nás přesvědčit, že zelená je vlastně modrá. Jejich motivace je jednoduchá, přestože absolutní většinu financí na činnost ERÚ poskytují po zavedení diskriminačního principu maloodběratelé, tak na jejich posty je nominují úplně jiní lidé, a těm by se znovuzavedení spravedlivého principu do regulovaných plateb za elektrickou energii vůbec, ale vůbec nelíbilo.

Ta naše „modrá“ o kterou usilují členové našeho spolku podporování členy spolku.

Boj proti teroru selhal! Drsné ráno a drsné souvislosti Terezy Spencerové: Trump na vás kašle, Schulz je jako Merkelová, Porošenko, bžunda stran Sýrie...

0
0
rozhovor s Terezou Spencerovou23. 3. 2017 ParlamentníListy
 

Tu pachuť marnosti člověk cítí dopředu, procedila mezi zuby na konto současného boje proti terorismu den po útoku v Londýně editorka Literárních novin a analytička Tereza Spencerová. Ta ve svém pravidelném shrnutí týdenních událostí i tentokrát čtenářům ParlamentníchListů.cz přináší na českém mediálním trhu mimořádné informace a souvislosti týkající se světového dění.




Začít musíme aktuálně: Džihádistické jednotky v Sýrii podnikají ofenzivu v prostoru Damašku a Hamá. Které přesně a kým „živené“? Hrozí, že bude významně podlomena pozice vlády Sýrie? Současně se hovoří o nárůstu aktivity vojsk Spojených států, což vyvolává řadu otázek – komu to prospěje?


Myslím, že obrat „podnikají ofenzívu“ je přehnaný. Damašská čtvrť Džóbar, která hraničí se Starým městem, je už roky „rozdělená“ – její části ležící ve městě ovládá syrská armáda, „za mostem“ poslední tři roky vládla Islámská armáda, aktuálně součást široké koalice teroristů v čele s Al-Káidou. Místní obyvatelé jim říkají „krysy“, protože se prokopali do městské kanalizace a byli s to vylézat z kanálů i na vládní straně. A když neprocházeli kanály a tunely, tak alespoň čas od času ostřelovali město z granátometů, přičemž pozabíjeli celkem tisíce civilistů včetně dětí. Nyní své ataky ozvláštnili sebevražednými útočníky za volanty asi tří automobilů s výbušninami, díky čemuž se dokázali dostat přes most až na přilehlé Abasídské náměstí. Syrská armáda je vytlačila zpět do jejich oblastí, které současně znovu – snad už potisící rozbombardovala, a následující den se všechno zopakovalo. „Krysy“ odpálili auto s výbušninou a byli zatlačeni zpět. Možná to celé měla být reakce džihádu na astanská mírová jednání, kterých se teroristické skupiny neúčastní, možná je to také jen ochutnávka toho, jak bude v podání islamistických fanatiků vypadat další fáze syrské války, čímž míním svým způsobem nekonečnou fázi, v níž už nemají dostatek bojovníků ani adekvátní podporu ze Západu či Turecka k vedení „skutečné“ války, ale na sebevražedné útoky budou mít fanatiků stále ještě dost. Svým způsobem to platí i pro vámi zmíněnou „ofenzívu“ z jedné z posledních džihádistických „kapes“ v provincii Hamá. Terorismus a sebevražedná akce budou proto na pořadu dne a pro západní propagandisty bude stále těžší vydávat je za „umírněné“ demokraty, feministy a stoupence GLBT. Z hlediska stability režimu to ale žádná větší hrozba nejspíš není, prostě jen budou umírat další lidé, kteří umřít nechtějí. Nicméně, fakt, že po „regulérní“ válce přijde vlna „obyčejného“ terorismu, si tu opakujeme možná půl roku, takže nic nového pod sluncem.

Máte pravdu s oním zintenzivněním amerických aktivit v Sýrii a Iráku, protože například jen za poslední dva měsíce americké letectvo podniklo přes sedm tisíc náletů na pozice Islámského státu, přičemž je hlavně řeč o Mosulu a Rakká. A podle dostupných propočtů amerických organizací si tyto nálety v půli března vyžádaly svou jubilejní, tisící civilní oběť, ale skutečné číslo bude zřejmě mnohem vyšší, protože Pentagon – stejně jako všichni ostatní „bombardéři“– důsledně podhodnocuje počty svých obětí z řad civilistů. A komu to prospěje? Donald Trump nutně potřebuje konečně vystavit na odiv nějaký úspěch a dobytí – klidně i srovnání se zemí – Mosulu nebo Rakká a porážka tamního Daeše takovým úspěchem může být. Tedy pokud se americký mainstream nezačne hrabat v tom, jak obě města vypadají po „osvobození“ a kolik obyčejných lidí to odneslo. Za Bushe a Obamy média „držela basu“, ale nyní jsou proti Trumpovi, takže nelze vyloučit, že bychom se mohli dozvědět i něco pravdy o výsledcích amerického válčení. A pak si tuto realitu promítnout zpětně na všechny ty „demokratizační“ agrese obou předchozích amerických prezidentů…

Mezitím ale Trump právě za účelem získání nějakého toho vavřínu svolal onu podivnou konferenci koalice bezmála sedmdesáti států, které se prý podílejí na boji proti Daeši. Podle všeho bude vyzdvihovat své úspěchy v Mosulu a u Rakká, i když je to fakticky vše jen pokračování Obamovy strategie, která v praxi nikam nevedla. A tleskat mu budou státy, které v koalici proti Daeši jsou, ale nic moc nedělají, zatímco jiné přítomné státy teroristy rovnou finančně nebo zbrojně podporují. Ta konference, kde české „bijce Daeše“ bude zastupovat pan Zaorálek, bude velká bžunda.

 
Vojna s Turkem musí bejt, citují poslední dobou uživatelé českých sociálních sítí krajně problematické výroky prezidenta Erdogana. Ten nejprve označil Evropu za fašistickou a utlačující muslimy, a nyní dokonce pohrozil Evropanům, že budou-li pokračovat v současné politice, nikde na světě nebudou v bezpečí. To je už přímá výhrůžka. Jde o předreferendovou rétoriku Erdogana, nebo o definitivní kurs jeho politiky? Protievropský, mocenský, silový, nemající zájem na členství v EU a možná ani NATO? Což je zásadní věc. Bude se bortit jižní křídlo NATO? Bude EU pod neustálým tlakem „migrační zbraně“ Turecka, nebo dokonce vojenské síly Turecka? Jak moc je Erdogan na cestě ke spojenectví s Putinem? 

Fakt netuším, co Erdogan udělá a co ne, ale zůstanu u svého názoru z minulého týdne, že po dubnovém referendu v Turecku Erdoganovi slovní „hroziči“ vychladnou. Nyní potřebují nahnat co nejvíce hlasů pro posílení prezidentských pravomocí a rozhodli se tak učinit na úkor Evropy; jakmile ale hlasování vyhrají, jejich plamenné proklamace už nebudou mít smysl.

Otázkou samozřejmě zůstává členství Turecka v NATO. Aliance tureckou armádu na okraji veledůležitého strategického regionu potřebuje, ale současně vesele rozdává azyly tureckým důstojníkům, kteří sloužili v různých orgánech NATO a po loňském vojenském puči v Turecku pro jistotu zběhli. Bavíme se tu zhruba o polovině všech Turků v orgánech Aliance. Potom příliš nepřekvapí, že Turecko vypoví část dohod a společných akcí se zbylými členy NATO, ale o to víc se vtírá otázka: Je ještě Turecko vlastně v NATO, nebo je to členství už spíš jen papírové? Tím spíš, že žádá po Rusku protivzdušné systémy S400 a slibuje, že nikomu z NATO nedovolí se k nim ani přiblížit…

Nicméně, při pohledu na současnou Evropu bych na místě Turků taky přestala s nějakou líbeznou rétorikou plnou slov chvály a ujišťování o nehynoucím partnerství. Na druhou stranu podle mého ale platí, že Erdoganův příklon k Rusku není ve skutečnosti onou strategickou alternativou Západu, protože by mi přišlo logičtější, kdyby Ankara Moskvu nevnímala jako hlavního partnera, ale jako kohosi, kdo mu spolehlivě otevře bránu do Střední Asie a k Číně a Asii jako takové. Budoucnost zdá se býti právě tam.

 
Politika se dá dělat i skrze diáře a kalendáře: Americký ministr zahraničí Rex Tillerson se rozhodl nejet na vrcholnou schůzi NATO, místo toho se rozhodl spoluhostit Si Ťin-pchinga v luxusním resortu Mar-a-Lago, osobně vlastněném Donaldem J. Trumpem... a poté, ó hrůzo, odjet do Ruska. Americká média spustila povyk, že Tillerson dává přednost Rusům před spojenci a že se nám ten DJT pěkně vybarvuje. Je toto rozhodnutí jen „pšouknutí“, nebo skutečně významná rána?

Ten současný americký establishment! Každý na každého donáší do novin a vypouští různé informace, které by se jinak řešily diplomatickými kanály. Zdá se totiž, že i onen Tillersonův cestovní program „unikl“ schválně z ministerstva zahraničí USA, aby se Trumpův tým mohl stát znovu fackovacím panákem. V Rusku v první reakci dokonce tvrdili, že o jeho příjezdu vůbec nic nevědí. Přitom už bylo na čase, aby se ministr zahraničí Tillerson nějak projevil, protože se až dosud zdálo, že americkou zahraniční politiku od Trumpova nástupu určují šílenci typu McCaina nebo Grahama. I když, Tillerson se vlastně před pár dny projevil už jen tím, že se při loučení v Pekingu s čínským prezidentem tvářili jako dva bratři, které kdosi omylem rozdělil kdysi dávno v porodnici.

Nevím, jestli to opravdu znamená, že Trump s Tillersonem dávají přednost Číňanům a Rusům před spojenci, když už ve Washingtonu jednaly britská premiérka i německá kancléřka, stejně jako třeba předseda vlády Japonska, tedy spojenci z nejvěrnějších. Na druhou stranu se ale v médiích objevila spekulace, že NATO dokonce Tillersonovi nabídlo, že změní termín svého summitu, aby se mu vešlo do kalendáře, ale Washington s tím „bruselské“ poslal kamsi. A pokud je to pravda, nabízí se nám pohled na skutečné Trumpovic zahraničněpolitické priority: západní Evropě ukáže, kdo že to tvrdí muziku. Americký zájem „především“, a pokud se vám to nelíbí, tak si dělejte, co chcete. Předpoklad, že se všichni nakonec srotí poslušně za USA, je podle mého tutovka.

Současně s tímto rozhodnutím pokračuje tlak amerických orgánů na Trumpovu administrativu ve směru „ruské stopy“, tedy snahy odhalit, že členové kampaně DJT vědomě spolupracovali s Rusy na poškození Hillary Clintonové. Považujete toto vyšetřování za zpolitizované, či za objektivně správné? Je na místě vyšetřovat i alternativní média, zda, jak je obviňují vyšetřovatelé, vědomě spolupracovala s Rusy buď na získávání jimi držených informací, nebo alespoň na šíření obsahu těchto médií prostřednictvím internetových trollů a botů? Zdá se, že vyšetřovatelé USA asi považuji Rusko za světově jedinečnou kybervelmoc. Jak moc se ztotožňujete s Oskarem Krejčím v tom, že toto vyšetřování vyvrcholí v sebediskreditaci Spojených států jakožto velmoci, kde na sebe jednotlivé složky moci vytahují špínu? 

Jestli to považuji za zpolitizované nebo objektivně správné? Jistě, že za zpolitizované, ale na mém názoru koneckonců v praxi ani tak nezáleží. Dost se ale bavím. Třeba tím skandálním zjištěním, že se nedávno „odstřelený“ Trumpův poradce pro národní bezpečnost Mike Flynn před třemi roky na bezpečnostní konferenci v Británii na dvacet minut zapovídal s ruskou studentkou, která psala diplomku o ruských tajných službách… A utajil tento „ruský kontakt“ před Pentagonem! Cítíte, jak se všechno kolem třese a svět se bortí?

... ... ... ....


(celý rozhovor s Terezou Spencerovou ZDE)

Nebýt Pavlovův pes a neslintat na zvuk zvonku

0
0
V
Václav Umlauf 
23. 3. 2017   e-republika

Není dobré být korporátní veverkou nebo lumíkem a dělat nový Drang nach Osten. Ve zblblé době, jako je ta dnešní, je třeba vzít rozum do hrsti a věnovat vlastní čas a peníze budování společného světa.

 

Nová republika vydala kolegovi Letkovi článek Hysterie demokratů na mafiánský způsob, načež se kolem něj rozpoutala zajímavá diskuze. Líbila se mi tato část jednoho příspěvku, kterou cituji.

Anonymní, 22. března 2017 12:31 napsal:
Namísto rozmluv lidí s lidmi (pracoviště, hospody, rodinná setkání, sousedé v domě apod.) každý dnes dřepí u počítače, v posteli psa, a nadávají a vřískají. Mladí spolu komunikují jen přes facebook - jinak už to ani nedokážou. Seznamují se spolu přes internet - dokonce se přes internet i šuká - tak co chcete? Žijeme nejpitomější a nejubožejší život, jaký kdy "člověk"žil, hůř než ve středověku.




Podle mého soudu je to dobrá a přesná charakteristika současného postmoderního nihilismu. A nyní zpět ke klíčové debatě o korporátním fašismu, který v této době začíná v Česku velmi efektivně vystrkovat rohy. Za prvé, ten zmíněný Facebook, onen mocný korporátní nástroj, který lze jakkoliv cenzurovat a vypnout na stisk tlačítka. Je to přece soukromý oligarchický podnik jako každý jiný. Skutečné "sociální sítě" jsou úplně něco jiného, u nás prakticky neznámého. Korporátní fašismus je zajímavý tím, že nepotřebuje občana, ale Pavlovova psa s podmíněným reflexem, který bude automaticky slintat na zazvonění. A ty zvonky, těch tedy opravdu existuje celá přehršel. Viz svět korporátních mediálních simuláker množených i bývalými nezávislými weby, jako jsou např. Britské listy.

Občan a moudrý člověk nemůže být Pavlovův pes, jestliže chce být svobodný. V 19. století si dělníci odpracovali svých 10 hodin každý den. Pak šli do hospody diskutovat odborové věci a socialismus, což byly ty tehdejší a dnešní utopie o důchodu, sociálním pojištění a osmihodinovém pracovním týdnu. Být svobodný neznamená sloužit pudu sebezáchovy, jako to dělají miliardáři jednoho promile elity korporátního fašismu a zdejších 99,998 % zbylých obyvatel. Co je res publica jako společná věc svobodných občanů, to není snadné hned určit. Takové hledání společného zájmu všech potřebuje čas, dialog a polemiku živých lidí a kus reálného přemýšlení.

Tím se občan liší jak od korporátního subjektu jednoho promile, tak od Pavlovova psa. Ti i ti totiž představují pouhé základní nosiče (latinsky subiectum) zbytnělého pudu sebezáchovy, který diktuje v ohrožení instinktivní jednání těch i oněch potenciálních fašistů. Tím vzniknou ve společnosti zbavené politického republikánského rozumu a kritického úsudku automatické reakce Pavlových psů či spíše stáda sebevražedných lumíků. A bohužel jen ti lumíci (pochopitelně bez jednoho promile) se pak masově hrnou na východní frontu ke Stalingradu, protože tak a tam jim jistě bude ze všeho nejlépe.

Není dobré být korporátní veverkou nebo lumíkem a dělat nový Drang nach Osten. Ve zblblé době, jako je ta dnešní, je třeba vzít rozum do hrsti a věnovat vlastní čas a peníze budování společného světa. A ten budují společná setkání jako třeba to naše e-republikové minulý měsíc nebo to jihlavské začátkem dubna (Měnící se svět 2017 a projekt pro 10 miliónů). A tak na závěr citujme prvního politického filosofa Hérakleita z Efezu, který žil v 6. století před Kristem.

Bdící mají jeden společný svět (koinón kósmon), avšak spící se obracejí každý do svého vlastního (eís ídion).

O tom to je: buď budeme budovat koinonii společného politického světa, nebo skončíme jako idioti každý ve svém vlastním virtuálním světě. Tam se ale bude bát jeden druhého, protože ten druhý ohrožuje náš idiotský a tedy vlastní pud sebezáchovy. Takže budeme potřebovat silné vůdce, když nevěříme jeden druhému a nemáme společný lidský kosmos. Pak je jen logické, že idiotské zájmy jednoho promile osvícených korporátních lumíků nás poženou zase ke Stalingradu. Nebo někam jinam, kam to Pavlovovým psům přikáže zazvonění korporátní fašistické elity a jimi koupených médií.

- - -

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 350 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

V Londýně proběhl teroristický útok na britský parlament. Útočník autem přejížděl chodce, pobodaný policista, zastřelený útočník, mrtvá žena a zranění v kalužích krve na chodnících! Za útokem je ISIL?

0
0
- VK -
23. 3. 2017 AE News
 

Právě před několika okamžiky*) proběhl v Londýně teroristický útok na budovu britského parlamentu [1]. Podle informací radikální islámský útočník [2] vybavený kuchyňským nožem chtěl autem probourat hlavní bránu do Westminsteru, nepovedlo se mu to. Vystoupil proto z auta a zaútočil na ostrahu budovy. Ta ho zastřelila. 


Při útoku pobodal policistu. Útočník během cesty autem k Westminsteru ovšem navíc útočil i na chodce na mostě Westminster Bridge, v okolí leží na chodnících a po cestách podle posledních informací už 20 zraněných, které útočník autem přejel. Jedná se o zjevný teroristický útok. Policie celou oblast uzavřela a zatím média mlčí o identitě útočníka. Zajímavé je načasování. Dnes je tomu totiž přesně rok, kdy proběhl teroristický útok v Bruselu na tamním letišti. Psali jsme tehdy o tom v článku zde.


Místo činu, na zemí oběť po útoku autem

Německá alternativa má jasno, útočil ISIL a je to odezva na výzvu, kterou Islámský stát minulý týden vydal na internetu, že vyzývá všechny mudžahedíny ve světě, aby útočili proti západním cílům a využívali všechny prostředky. Americké tajné služby měly tentokrát pravdu, že se něco chystá. Včera USA zakázaly všem cestujícím z celkem 8 muslimských zemí při cestě do USA brát si na palubu letadel elektronická zařízení větší, než je mobil [3]. K zákazu se o několik hodin později připojila i Británie, která tentýž příkaz uvalila kupodivu i na všechny lety do Británie ze Saúdské Arábie [4]. Americké tajné služby dostaly informaci, že se chystá blíže neupřesněný útok. Jak je vidět, něco se opravdu chystalo. Útok na britský parlament jedním mužem ovšem nemá nijak zvláštní nebezpečnost, protože budova britského parlamentu nepatří mezi. tzv. měkké cíle pro teroristy, ale naopak patří mezi ty nejtvrdší a nejlépe chráněné.

Přímý přenos RT z místa činu:

 

Donald Trump bude na koni


V tomto ohledu musím zdůraznit, že cílem tohoto útoku nebylo něčeho dosáhnout ve smyslu terorismu, ale spíš ve smyslu vyšších procesů řízení. Vsadím hlavu na to, že tento útok nyní bude modelově použit jako argument pro navyšování rozpočtů rozvědek a armády, a to nejen v Británii, ale zejména v USA. Hlavní otázkou teď je původ útočníka. Média hovoří o islámském radikálovi. Pokud se potvrdí informace alternativy, že se jednalo o muslima, bude to voda na mlýn amerického prezidenta Trumpa. Ten použije tento útok jako modelový argument před Kongresem doma, že jeho dekrety (zakazující cesty muslimům do USA z převážně muslimských zemí) jsou oprávněné, a že tím chrání Ameriku právě před podobnými útoky, jaký se teď stal v Londýně.


Záchranáři nakládají útočníka, který ještě v té době žil, do sanitky

Není třeba spekulovat, jestli byl útok zinscenovaný a na objednávku, protože ISIL minulý týden na internetu vyzval k těmto útokům, takže tento čin je prostě reakcí islámské fronty ve Velké Británii na tuto výzvu. Jenže znovu a znovu se ukazuje, jak bezzubá je Evropa nechápe, že zpřísňování zbraňových zákonů v EU nezabrání terorismu. Nejdostupnější zbraní v Evropě je osobní automobil. Lze s ním zabít za jednu minutu více lidí, než se samopalem a několika zásobníky. Stejně tak obyčejným kuchyňským nožem, např. v přeplněném voze metra nebo v tramvaji, kde útočník na malém prostoru může pobodat desítky lidí, kteří v šoku nebudou schopni rychle a adekvátně zareagovat.

 

Útok autem a nožem je smrtelnější, než použití střelné zbraně


Speciální jednotky a policisté vědí, že jednou z nejnebezpečnějších zbraní je právě nůž. Na rozdíl od projektilu, který může tělem projít, nebo se zastavit o kost, způsobuje nůž devastující zranění vnitřních orgánů. Samotná pistole s ráží 9mm nemusí člověka zaručeně zabít, ale nůž je jistota, zejména při velikosti a výšce čepele, která odpovídá kuchyňskému noži na maso, na dranžírování apod. Mezi džihádisty jsou nože velmi oblíbené, protože je to tichá zbraň, která nespouští paniku a rozutíkání obětí a lidí na všechny strany. Při výstřelu z pistole nastane zmatek a všichni se rozutečou. Na místě zůstane jedna oběť, pár postřelených. Nůž ovšem může skončit v tělech mnoha lidí a podle místa zásahu si nemusí oběť ani ničeho všimnout prvních několik sekund.


Žena jako jedna z obětí útoku na Westminster Bridge


Podle posledních informací jedna žena po útoku autem na Westminster Bridge zemřela. Je potvrzeno 12 dalších zraněných, kteří leží na silnici a lékaři je ošetřují. Toto je smutný vzkaz všem poslancům do EU, všem těm vlastizrádným zástupcům, kteří komplikují přístup občanů k legálním zbraním, zatímco džihádisté v Evropě zabíjejí lidi obyčejnými auty a noži. Pokud se na vás vyřítí útočník s nožem a nemůžete utíkat, střelná zbraň je jedinou adekvátní obranou. Pokud útočník použije auto, může se legální majitel zbraně bránit střelbou na kabinu, stejně tak může občan útočníkovi prostřelit pneumatiky. Jenže režimy evropských zemí nechtějí tyto obranné mechanismy občanům dovolit, protože se bojí, že zbraně mezi občany by se mohly jednou obrátit proti vládnoucím elitám.


Muž na Westminster Bridge sražený autem útočníka

Je to něco podobného, jako když manžel škrtí manželku, v jedné chvíli se jí podaří doběhnout k telefonu a zavolat policii a operátor na druhé straně řekne, že má zachovat klid a do 15 minut tam někoho pošleme. No, za patnáct minut je pro teroristu už dávno vymalováno. Policie přijede na místo a už jí nezbude nic jiného, než sbírat po silnici těla přejetých chodců. Policie před malou chvílí oznámila, že zatkla v souvislosti s útokem už dva lidi na Westminster Bridge. Není zatím jasné, jestli jde o podezřelé anebo o hyeny, které olupují zraněné na silnici a prohledávají jim kapsy. Něco podobného mají ve zvyku rumunské etnické gangy, které při nehodách na britských silnicích zastavují a vybírají věci z havarovaných aut, zatímco zranění lidé uvnitř čekají na vyproštění. Situaci budeme v průběhu večera a zítřka podrobně sledovat a budeme se jí, kromě jiných témat, věnovat i v pátek na Svobodném rádiu.


Aktualizace 22.3.2017 - 21:00:

Zastřelený útočník

Podle posledních informací [5] si teroristický útok v Londýně vyžádal už 3 mrtvé a dokonce 20 zraněných. Už je známa i fotografie útočníka. Mělo by jít o muslimského pouličního „chantera“, tedy náboženského kazatele jménem Abu Izzadeen, který byl známý svým kázáním proti zkažené západní konzumní společnosti. Je to evidentně arabský muslim [6].

-VK-
Šéfredaktor AE News

*)  článek vyšel včera

Zase budem všichni Londýn? Doplněno!

0
0
vlk
23. 3. 2017 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Byl to včera v centru Londýna masakr. O tom žádná. Prostě někdo, komu náš svět, z nějakého důvodu vadí, vzal kudlu, skočil do esúvečka a vyrazil do samého srdce Londýna, aby pozabíjel co nejvíce lidí. Měl to promyšleno, takže byl docela úspěšný – trefil celkem 40 lidí /včetně 3 policistů!!!/, z toho jsou už čtyři po smrti a on také.


Nic, co by nebylo lze očekávat. Všichni, více méně věděli, že se něco takového stát znovu musí. Bylo jen otázkou kdy a kde. Stejně jako je jasné, že někdy příště se jistě stane něco podobného. A potom zase a zase a zase….

Protože zkrátka dnešní svět a válka civilizací, kterou jsme nejspíš způsobili zejména my sami / myšleno – my západní civilizace/. A kterou prohráváme a evidentně chceme i nadále prohrávat. Protože nejsme ochotni a nejspíš už ani schopni udělat to,co je potřeba. Zareagovat tak , jak se sluší a patří na válečné ohrožení. Protože tohle JE VÁLKA! Druhá strana nám vyhlásila, jak obecně známo džihád. Dávno. Všichni to vědí. ONI podle toho jednají, my provozujeme Willkommenskultur.Více či méně. A jsme humánní!

Mnozí to neberou na vědomí.Z těch, co drží klíče. Politici ze zištných důvodů – nechtějí proti sobě poštvat media plus stále mocnější svět různých vlivových NGO ani část voličů, na kterých je postavena jejich voličská základna a patří k těm, co žijí v nějakém jiném světě – slunečním či radikálně náboženském.. Zkrátka – patří k množině voličů, která je ve „starých“ členských zemích EU nezanedbatelná.

Takže včera Londýn. A to prý britské tajné služby za poslední dva roky odvrátily nejméně 13 dalších teroristických útoků ve vysokém stupni připravenosti!

Ale podobné akce sólových teroristů, kteří s nikým nespolupracují nebo vše dělají jen ve velmi úzkém kruhu, jsou vlastně pro bezpečnostní složky neřešitelné. S tím ani Bond, James Bond nic neudělá. Tak jako po šíleném vrahovi z Nice přišel další šílenec v Berlíně a po něm ten včerejší v Londýně, budou následovat další.

A my / myšleno zejména evropské elity, media a NGO/ si zase budeme lhát do kapsy. Co budeme, lžeme od první sekundy po. Jakmile politici a mediální svět se stačil nadechnout! Už zase jsme všichni Londýn, cítíme s Británií, nesmíme podlehnout teroru, nedáme si vzít náš život. Atd. atd….. však to slyšíte sami, pokud jste ochotni to ještě poslouchat. Já už ne. Já jsem byl naposled Charlie – ano Je suis Charlie. Už nejsem!

Ne od okamžiku, kdy jsem s velkým zhnusením zjistil že tahle fotka

je ve skutečnosti touto

Kde je ono Je suis??!!

Nic necharakterizuje vyprázdněnost, povrchnost, licoměrnost našeho světa více a trefněji než tyhle dvě fotografie.

A v Londýně se to stalo včera odpoledne, po tom atentátu okamžitě znovu. Atentátník řádil před budovou britského parlamentu, který právě zasedal. Jaká byla reakce bezpečnostních sil na incident?

Dozvěděli jsme se, že britská premiérka Mayová byla okamžitě svou těžce ozbrojenou ochrankou obklopena a odvedena bleskově k čekajícímu vrtulníku a odvezena do bezpečí. Poslanci byli zabarikádováni v parlamentu a stráženi tam přísnou a opět silně ozbrojenou ostrahou, do pozdních večerních hodin. Samozřejmě, že parlament přerušil jednání!

Mám napsat, že jsem tím byl šokován? Ne. Lhal bych. Ale být obyčejným Britem, byl bych rozhodně buď hodně naštvaný a ještě více frustrovaný. Premiérkou, že se nechala odvést a poslanci, že přestali zasedat. A dali přednost vlastnímu bezpečí.

Chlap s nožem a autem vyřadí z akce kompletní vedení demokratického státu a přinutí ho k útěku!!! Hlavně, že opět slyšíme, že nesmíme podlehnout strachu a dopustit, aby jsme si tím násilím nechali narušit náš život!

Co kdyby takhle stejné panice podlehli lékaři z nejbližších nemocnic, zaměstnanci metra nebo lidé řídící distribuční sítě elektřiny, plynu, vody nebo pracovníci telefonních operátorů? Jestliže Tereza Mayová a ty čtyři stovky poslanců Dolní sněmovny mysleli, respektive byly bezpečnostními složkami obmyšleny prioritně osobní bezpečností, Mají na totéž právo i další? Ptám se… Jaký rozdíl oproti královně matce – míním Elizabeth Angelu Marguerite Bowes-Lyonovou manželku krále Jiřího VI. , která za války odmítla, při kobercových náletech Luftwaffe, jak známo, opustit Londýn. Aby šla sama národu příkladem v době nejtěžší, protože zlu se neustupuje… Dnes slyšíme, že my si nemáme nechat vzít náš způsob života teroristy, že nelze podlehnout strachu. Od těch, co svůj Londýn, přirozeně, že ve vyšším zájmu, opustili jako první!

Královna matka se dožila požehnaného věku 102 let. Národ ji miloval. Netuším, kolika se dožije současná nájemnice z Downing Street č. 10. Ale jedno vím určitě – královna Elizabeta neměla zapotřebí vyzývat na tiskové konferenci Brity, rétoriku typu „Půjdeme společně kupředu, nikdy neustoupíme teroru a nikdy nedovolíme hlasům nenávisti, aby nás rozdělily,“ jak se nechala slyšet premiérka a dodala, že „pokusy popřít s pomocí teroristických útoků britské demokratické hodnoty se nezdaří“…

Pro mne stejný případ jako ty dvě fotografie z Paříže staré dva roky!!! Licoměrnost, pokrytectví! Ve stínu toho vrtulníkového úniku!

Aby mi bylo správně rozuměno, co chci sdělit – ten rychlý přesun Mayové a uzavření parlamentu s poslanci, včetně přerušení jednání bych pochopil, kdyby došlo k nějakému rozsáhlému výbuchu, přímému útoku na budovu nebo jinému podobnému ataku. Pak bych to chápal. Ale bezpečnostní složky musely mít jasno, že nic z toho nehrozí. Že jde o izolovanou akci. Přesto se zdrhalo….. U Britů je to opravdu věc naprosto nevídaná!

V okamžiku, kdy klepu tyhle řádky, aby k vám po půlnoci dorazily, nikdo ovšem nepochybuje, že jde o teroristický akt. ačkoli ještě nejsou k dispozici žádné indicie o tom, kdo byl atentátník a jaký byl jeho motiv. Což momentálně zaměstnává všechny, ale hlavně media, ze všeho nejvíc.

Já už jsem si to nejdůležitější ze včerejška našel. Ani náhodou nemám Brity za zbabělce.Ani po včerejšku Jen si kladu zásadní otázku – jak úspěšně mohou řídit boj proti teroristům ti, kteří jsou evakuováni jako první? A od nás požadují, abychom si nenechali vzít náš způsob života, respektive – abychom neměli strach strach, z těch, kteří se v milionech tlačí do Evropy a které nám chtějí povinně rozdělovat podle vlastního uvážení. Mayová v tom není sama. Vzpomínáte ještě jak dva dny po masakru v pařížském klubu Bataclanbylo v plánu odehrát v Hannoveru mezistátní fotbalový zápas Německo -Holandsko, kterého se měla demonstrativně účastnit Angela Merkelová? Který byl ovšem zrušen necelých 90 minut před výkopem? Protože hrozil atentát, který se následně nijak nepotvrdil? Ale ty si občane nenech vzít svůj život a neměj strach z migrantů! A první byla evakuována německá kancléřka. Která také tehdy sdělovala, že si musíme zachovat svůj způsob života, aby teroristé neměli dojem, že vyhráli.Takže ten fotbal, který byl následně zrušen. Takže teroristé , měřeno kancléřčinými slovy – vyhráli tehdy na celé čáře…

Žijeme v divném světě. Občane, slepě důvěřuj! Politikům a mediím…..

Ale napadá mne toho víc v souvislosti s tím, co se stalo v Londýně. Nepochybně jste zaznamenali už informaci, že se stal přesně rok po teroristických akcích v Bruselu. Řeší se, jestli je to náhoda nebo součást plánu útoku. Tohle považuji za naprosto podružné. Na rozdíl od toho, co jsem slyšel jak na německých televizních kanálech, tak dokonce i na ČT. Pozůstalí po zemřelých a přeživší oběti bruselských atentátů si hořce stěžovali, že belgická vláda, na oběti prostě zapomněla. Že pomoc, kterou dostali, byla více než nedostatečná, že nikoho nezajímají a nejsou vyčleněny skoro žádné prostředky na práci s pozůstalými nebo zraněnými! Hlavně nepodlehnout teroristům!

Je to pořád stejné.

Co stejné ovšem není, je kupodivu další čerstvá věc ze včerejška, která se objevila několik hodin před londýnským masakrem. Totiž že Spojené státy a následně i Velká Británie, zakázaly pasažérům devíti leteckých společností z muslimských zemí brát do letadel elektroniku o rozměrech větších než 16 krát 9,3 centimetru, kterou bude odteď možné převážet pouze v zavazadlovém prostoru. Americké opatření postihne lidi mířící do USA z vybraných letišť v Jordánsku (Ammán), Egyptě (Káhira), Turecku (Istanbul), Saúdské Arábii (Rijád, Džidda), Kuvajtu (Kuvajt), Maroku (Casablanca), Kataru (Dauhá) a Spojených arabských emirátech (Dubaj, Abú Zabí)

Zdroj

Důvod? Podle BBC, která se odvolává na důvěryhodný americký zdroj, se podezření týká organizace Islámský stát. Podle britského serveru The Telegraph varování pochází od amerického námořnictva, které při lednovém zátahu v Jemenu na místní pobočku al-Káidy získalo informace, že expert al-Káidy přes výbušniny se snaží vyrobit bombu obsahující pouze malé částečky kovu. Američtí bezpečnostní analytici také měli zachytit zprávy, podle nichž se islamisté chystají pronést bombu na palubu v počítači.

Kupodivu nikdo neprotestuje! Nikdo nedává tento exekutivní příkaz k nějakému federálnímu soudu. Ani v ve státě Washington, v Kalifornii nebo na Havaji, či jinde. Nikdo netvrdí, že jde o náboženskou diskriminaci. Přijde mi to, ve světle toho, co se děje kolem Trumpových přistěhovaleckých dekretů nepochopitelné? Proč může Trump svým nařízením omezit miliony pasažérů v civilních letadlech po celé zeměkouli, pokud jejich let probíhá z určitých letišť a použijí vybrané letecké přepravce, ale nemá právo vydat dekret, koho vpustit a nevpustit do země?

Kde je nějaké názorová integrita?

O tom je vlastně tenhle článek. Nikoli o atentát a atentátnících. Ale o integritě myšlenek, principů, prohlášení a jednání těch těch, co řídí nebo ovlivňují přímo řízení světa!!! A ať na to hledím z kteréhokoli úhlu, vždycky se vracím k těm dvěma fotografiím z Paříže, kdy jsem ještě byl Je suis Charlíe. Už nejsem. Rozhodně už nebudu, jak je pár hodin módní


Nedojímá mne ani další cool věcička


a nejsem na nebudu Pray for London – modlím se za Londýn.

Je suis obyčejný občan!

Dodatek:

Začínají se objevovat první informace o atentátníkovi. Údajně - podle Independentu - má jít o jistého Abu Izzadeena (42), který ovšem nosí občanské jméno Trevor Brooks a byl činný jako kazatel – fanatik.



Je li opravdu pachatelem - BBC uvádí, že podle jejich informací sedí ve vězení, pak lze učinit minimálně tyto závěry:

1- jako radikální kazatel musel být nepochybně znám bezpečnostním složkám

2 - šlo by o první známý případ, kdy ten, kdo šíří programově nenávist byl ochotný sám obětovat svůj vlastní život

3 - má li občanské jméno Trevor Brooks, pak jde o člověka nikoli z první generace přistěhovalců. Prošel britským vzdělávacím systémem, nepochybně i britským systémem integrace a multikulturalismem….

Ovšem někde se něco příslovečným soudruhům z NDR nepovedlo..

Nicméně podle dalších informací měl atentátník pocházet z Birminghamu. Kde měla být ještě v noci provedena policejní razie se třemi zatčenými. Což je naprosto charakteristické, protože právě Birmingham má mít největší podíl přistěhovalců z procenta obyvatel, ze všech britských měst. Je to jen pár týdnů, co právě zde byl velký skandál mezi radnicí a vedením KATOLICKÉ školy, na kterou si rodiče čtyřleté MUSLIMSKÉ dívky stěžovaly, že škola po ní vynucuje nošení předepsaného školního stejnokroje a zakazuje jí muslimský šátek?!
Detaily zde

Ještě je tu něco k divení?

A přidám ještě jednu mapku



Ukazuje vražednou trasu atentátníka londýnskou vládní čtvrtí. Na Westminsterském mostě -č.1- začala najíždět do lidí. Kromě jiných pasantů / z toho tři francouzští školáci na školním výletě/ přejel i dva hlídkující policisty !!??

V bodě č.2 s autem naboural a pak běžel ještě docela dlouho trasu k Parlamentu, kde na pozici č.3 zavraždil dalšího hlídkujícího policistu a následně byl zastřelen. Do té doby policie zjevně nebyla vysílačkami schopna ani informovat svoje příslušníky v ulicích, co se stalo na mostě!!!

Ale rozpočty na obranu, před vnějším nepřítelem, okamžitě posílíme na 2% HDP…. Kdo ochrání Evropu před tím vnitřním?

- - -

Kurgiňan: Ukrajina je nezpůsobilá jako opilý vrah s Alzheimerovou chorobou

0
0
23. 3. 2017    zdroj
Západu začíná docházet nezpůsobilost Ukrajiny, konstatoval ruský politolog Sergej Kurgiňan 21. března v pořadu Večer s Vladimírem Solovjovem na TV kanálu Rusko-1. Když posuzoval téma Ukrajiny a diskutoval s Vjačeslavem Kovtunem, vůdce hnutí Podstata času srovnal současnou situaci s neúspěšným pokusem najmout vraha.


"Přichází vrah, je opilý, má něco s rukama, nějaké onemocnění, Alzheimerovu nemoc nebo cosi takového, a říká: "Dejte mně peníze!". "A za co ti máme dát peníze, co si myslíš, vrahu?""Jsem vrah!""Jaký jsi ty vrah? Propiješ je a nic neuděláš", vysvětluje politolog.

Podle politologa zastává Západ pozici cynického šéfa, chce kupovat to, co je způsobilé. Ale, jak tvrdí Sergej Kurgiňan, Západ už teď chápe, že moc na Ukrajině je nezpůsobilá, nemůže dát věci do pořádku, chová se jako blázen, protichůdně.

"(Ukrajina - pozn.IA Krasnaja vesna) ohrazuje Doněck a dává Doněcku možnost se oddělit ...A Západ se zmítá", vysvětlil Kurgiňan.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Z vystoupení Andreje Babiše v Poslanecké sněmovně: Chyťte mnohem větší zloděje! A má pravdu... Třeba je jednou pochytáme za nepromlčitelné zločiny... Aspoň některé...

0
0
23. 3. 2017
A.B: "Takže, pane Bendo, prostřednictvím paní předsedající, vy tady sedíte 24 let, tak já se ptám, co jste tady řešili z těch tunelů polistopadové historie naší země (...)
Vy jste tady řešili kupónovou privatizaci, Harvardské fondy Koženého? Ty nás stály 100 miliard. (...)
Státní banky, které jste nechali rozkrást a které jste následně vyvedli do ČKA, kde jste to rozkradli po druhé.
A co lehké topné oleje. A konkurs Chemapolu. A Agrobanka za 50 miliard. A Bohemia za 20.....A co kauza IZIP, peníze, které skončily někde na účtech ve Švýcarsku....


Proč jste nevysvětlili tento tunel vašim členům ODS!

ČKA nás stála 230 (236?) miliard.

IPB měla 270 miliard špatných úvěrů.

A co naše předsednictví Evropské unii spojené s kauzou ProMoPro.

Pan Kalousek mluvil v Bruselu o ostudě ohledně Čapího hnízda.

Ne, vy jste udělali největší ostudu.

Vy jste řešili kauzu ProMoPro za 180 milionů Kč, které odešly na účty nastrčených firem a které vybírali bílí koně v hotovosti. (...)

A co třeba mimořádná schůze kvůli solárním spekulantům?
Celkem Češi - daňoví poplatníci zaplatí kvůli špatnému zákonu zhruba 600 miliard korun navíc za podporu solárních baronů, což je kvalifikovaný odhad Energetického regulačního úřadu.

A navíc pět z dvaceti největších solárních elektráren mělo anonymní akcie. Kdopak asi byl jejich vlastníkem ?

Martin Roman?

Nebo Háva od Kalouska?

Kmotři?

Nebo dokonce někteří poslanci?

Nebo samotný Klaus?

Když náklady na solární elektrárny začaly prudce klesat, ale podpora ceny garantované státem ne, očekávalo se, že vláda Mirka Topolánka nějak zareaguje.

K ničemu nedošlo.

Důsledky - s jedním z největších tunelů na veřejné prostředky se tak potýkáme dodnes.

Za rok 2016 vydá český státní rozpočet na podporu obnovitelných zdrojů téměř 44 miliard, z toho je dotace ze státního rozpočtu 22 miliard a zbytek zaplatí občané. (...)

Dotační podvody.
Já se ptám, prostřednictvím paní předsedající, paní Němcové, která tu sedí 18 let......

Svolali jste mimořádnou schůzi třeba kvůli největšímu dotačnímu podvodu ROP Severozápad, kde byl tehdejší šéf Petr Kušnierz už odsouzen na pět let za to, že si říkal o úplatky? Právě dnes ho soud poslal do vězení na sedm let za ovlivňování dotačních projektů v hodnotě 1,4 miliardy korun.

Zajímalo by vás, kdo ho do funkce dosadil?.....

No přece ODS. Konkrétně tehdejší předseda regionální rady Jiří Šulc.

A pan Kušnierz začal u soudu mluvit - o tom, jak ho ovládala chobotnice vedená lidmi napojenými na ODS.

A vysvětloval to tady někdo?

A proč jste ve Sněmovně neřešili privatizaci karlovarské Becherovky? Nebo asi tady všichni trpíte ztrátou paměti.

Tak já vám to připomenu.

O privatizaci karlovarské Becherovky pravděpodobně rozhodlo to, že vítězná firma měla ve vlastnické struktuře Karla Schwarzenberga, přítele finančníka Zdeňka Bakaly, který o několik let později brutálně ovlivnil privatizace OKD a z firmy vytuneloval 110 miliard korun.

Vše kolem privatizace Becherovky se odehrálo ve středu 3. září 1997.

O přestávce jednání Poslanecké sněmovny.

Tehdy se pro strach z parlamentu narychlo sešla Klausova vláda a většinou hlasů upřednostnila nabídku pana Bakaly a Schwarzenberga. (...) Pro tento projekt zvedli ruce všichni ministři za Občansko demokratickou alianci. Je zvláštní, že členem ODA byl tentokrát taky pan Schwarzenberg. Byť většina Klausovy partaje podle pamětníků upřednostňovala firmu Stock.

Nicméně vyhrál tedy pan Schwarzenberg a s panem Bakalou, a to přesto, že jejich podnikatelský záměr byl meziresortní komisí vlády označen za nejhorší.

Proč jste tedy ve Sněmovně nikdy neřešili podivné okolnosti této privatizace, kterou prokazatelně ovlivnila vysoká politika, nikoliv ekonomické zájmy českého státu? (...)

Privatizace OKD.
Proč policie nezasáhla, když bývalý šéf Fondu národního majetku Češka podal trestní oznámení a pokusil se tento proces zastavit?

Případ OKD je případ bezprecedentního bezcitného vytunelování firmy, kde jeho finančník Bakala a jeho kumpáni díky privatizaci získali a vytáhli z firmy OKD přibližně 110 mld. korun!

Ano, vážení horníci, 110 mld. korun. (...)

A co je dneska výsledkem?... OKD hrozí kolaps.

Hrozí uzavírání dolů a propouštění horníků.

Ptám se.
Proč nehovoříme o této kauze a jejich důsledcích, která se významnou měrou dotýká státu? Je tu snad mimořádná schůze kvůli tomu?

Jasné, že není.

Pan Bakala byl přece sponzorem politických stran.

Přece ODS a TOP 09. Jen v roce 2010 dal 15 mil. ODS a TOP 09 7,5 mil. A Věcem veřejným 6 mil.

Já vás tedy žádám, abyste ty peníze vrátili firmě OKD.

Vraťte to horníkům, abychom platili méně pro jejich předčasné důchody, které jsme jim slíbili...  ....  ....   .....

Odboráři alias inkvisitoři píší Senátu o zločinech Lenky Procházkové aneb Přátelé trůnu a náboženství oznamují královskému prokurátoru

0
0
Jiří Jaroš Nickelli
24. 3. 2017  České národní listy
 

Když jsem dostal dopis pánů Vodrážky a dr. Blažka, PhD, zástupců odborářů slovutného ÚSTR zřízeného dle zákona 181/2007 Sb., na nějž se páni odvolávají, už se mi ani nezatmělo před očima. Vzal jsem to jako další výhonek veřejně prospěšných aktivit "Direktoria pro jediné pravé dějiny v mezích zákona." 

 
A ihned se mi vybavila asociace z Dumasova románu Hrabě Monte Christo, kde bídáci DAnglars, Gaderouse a Mondego zosnují zničení Edmonda Dantese proslulým dopisem, začínající slovy "Přítel trůnu a náboženství sděluje..." Anebo to může být také jinak - pro mladší generace, znající rok 68, by to mohlo znít takto:

"99 pragováků zděšených ohrožením socialismu sděluje soudruhu Brežněvovi, že kutí nepřátelé socialismu ohrožují zdárný rozvoj pracujícího lidu republiky, a žádá jeho okamžitý zásah..."

Zde stačí místo 99 pragováků jen dva. Copak že to zase provedla paní spisovatelka Lenka Procházková, onen hlas ženy hájící republiku proti uchvatitelům různých tříd, rodů a čeledí?


Pánové zástupci, tribunové odborářů ÚSTRu, té věhlasné instituce zřízené k tom, aby nám všem obyčejným občanům sdělovala jedinou a zákonem posvěcenou objektivní pravdu o všem minulém, co nás potkalo, a kteří jsme v řadě případů na rozdíl od těch, co tam sedí, byli strašlivě poškozeni oběma systémy, které oni tak pečlivě nezaujatě a podle regulí EU a jiné vrchnosti studují a vynášejí nálezy.

Takže například já sám, který jsem byl postižen nacismem tím, že mi zavraždil v Osvětimi dva strýce, jednoho gilotinoval a dalšího uvěznil v Breslau, který mi dědečka zabil gestapem na udání sudeta, a který pak v dalším režimu byl zbaven místa, zakázán mu čtyřicet let výjezd za příbuznými do Jugoslávie a pod zákazem odbornosti StB jsem piloval klíče a topil v kotelně galerie, abych nakonec získal doktorát na Slovensku, které mi povolilo to, co Česká soc.republika alias česká StB zakázala, a kterému příbuzné poslali do Jáchymova, rozkulačili je a sebrali mé matce všechna políčka a lesík, aby je vtělili do JZD, polička zděděná po dědečkovi, co ho zabili nacisti - toto márquezovské souvětí jsem předeslal, abych ozřejmil, že po tom všem zase musím číst úctyhodné pitomosti, o jakých jsme si za převratu bláhově myslili, že se jich navždy zbavíme. Opak byl pravdou a tento inkvisitorský dopis zástupců ÚSTR to stoprocentně dokazuje.

Copak to tak vyzvedlo pány odboráře ÚSTR z jejich židlí, že žalují Senátu na paní spisovatelku Lenku Procházkovou? Inu, nikdo není ve své vlasti prorokem. Pánům odborářům, kteří již jednou byli strašlivě postiženi nepřípustným útokem Rady pro ÚSTR odvoláním slovutného pána Mgr. Hermana, dnešního ministra kultu a orby (jak se říkalo za monarchie), jenž byl opět rehabilitován obecným soudem, se lekají nového strašlivého nebezpečenství, jež na ně číhá případným jmenováním paní spisovatelky za členku Rady. Proto svou suplikou žádají slovutný Senát, aby neprodleně zvážil neudržitelnost jmenování té osoby nepřátelské EU, církevním restitucím, kacířce zlopověstně hodnotící rok 68 i invasi, a nepřípustně zjednodušující vizi normalizace heretickým tvrzením, že prý ne vše v oné strašné době bylo šedivé a černobílé. No nic, my co jsme tu dobu prožili a dříve narození i dobu let padesátých, o tom víme své. Leč zkušenost sice je sdělitelná, leč nepřenosná. A nyní se ukazuje, že i sdělitelnost může býti nepřípustná. Alespoň podle pánů odborářů ÚSTR, kteří vyvolávají dojem universálních cenzorů I. císaře starověké Číny, jenž již tehdy dovedl censuru k vrcholné dokonalosti - a všichni nachfolgři anobrž následníci jen opisovali jím nastavené noty.

Jaképak to zločiny připsali odboráři ÚSTRu paní spisovatelce?

Z předlouhého výčtu jejich nepravostí v očích těchto pravověrců vyjměme ty, které se zdají býti nejzávažnější u vykladačů politicko koretního kánonu eurovrchnostenských pořádků.

Za první je to spisovatelčin "demonstrativní aktivismus" nepřípustný pro činnost v objektivně zaměřeném ÚSTR prostém prý vší ideologie a podjatosti. Jak fenomenální!

Za druhé, je to největší možný zločin kacířky v očích přátel "trůnu a náboženství" postoj k římské církvi a k tzv.církevním restitucím. To je právě onen postoj, kterého si naopak my, zastánci I. republiky, T.G.M., dr. Beneše a Washingtonské deklarace, nejvíce považujeme, jako postoje správného, zásadového, pravdivého a fakticky podloženého.

Církevní restituce nekritizuje jen sama paní spisovatelka - kritizují je dokonce čtyři ze čtrnácti ústavních soudců, včetně předsedy Ústavního soudu. Kritizuje je i největší ústavní expert, profesor práva Karlovy univerzity JUDr. Václav Pavlíček, CSc. a řada dalších expertů. Pánové zajisté ovládající dějiny, znají jak Washingtonskou deklaraci, odejímající církvi římské její privileje v souladu s rozvázáním poměru s Habsburky, a znají zajisté také pozemkové a majetkové reformy počínaje reformami Josefa II. a konče reformami I. republiky a Benešovy republiky.

A co se týče výtky o spojování římské církve s heslem Gott mit uns, pánové popírají, že wehrmacht s těmito opasky celebrovaly hlavy římské církve a že dokonce v Chorvatsku kardinálové hlásali programy likvidace pravoslavných křesťanů, a že kněží katolíci se neštítili hajlovat, včetně válečného zločince dr. Tisa?? Neexistují dokonce desítky fotografií, co tento hanebný stav církve římské na Slovensku a v Chorvatsku dokumentují? Neexistoval proces s kardinálem Alojzije Stepinacem?? Zde by pánové z ÚSTR měli cudně mlčet a studovat knihy jako Úloha katolické církve epoše fašismu od dr. Szaynii, nebo Cornwellova Hitlerova papeže, nebo nyní vydanou knihu Papež a Mussolini atd. Hodlají pánové ty knihy dát na index, nebo je rovnou hodlají pálit? Cudné mlčení nebo i posypání popela na bádáním obtížené hlavy by snad bylo vhodnější, není-liž pravda?

Dalším údajným zločinem paní spisovatelky je prý nesprávné hodnocení a "ideologický mesianismus" (sic!) roku 68. My co jsme prožili osmašedesátý a léta následná již jako dospělí, si moc dobře pamatujeme, co se dělo, i všechny převleky a ferdyšovské obraty různých aktérů, kteří pak končili jako obrácení, pomýlení apod. I těch, co se po převratu 89 zase převlékli a odhodili své dosavadní legitimace, aby nalezli do nových stran a nevíme, kolik z nich je v různých kolika partajích. Jen některé vyčnívající známe moc dobře. Kolik jich máte ve vašem Ústavu? A jaké mají lustry? Podepsané ministrem vnitra nebo jen subalterním úřadou, jako jistý kandidát na presidenta?? My, nestraníci KSČ, máme čisté lustrační protokoly podepsány ministrem...A co to znamená? NIC. Nikdo si neověří, jak to s těmi kandidáty bylo doopravdy, tak jako se spor Babiš-Antibabiš nikdy nevymotá z žumpy pochybností, fabulací a pomluv.

Vy se zabýváte seznamy pomocníků STB, jestli někdo pomlouval či držel byty, či znemožnil hereckou kariéru, a nikdy jste nezveřejnili seznamy GESTAPA, které na běžícím páse mordovalo naše strýce, tety, babičky, dědečky, otce, matky, sestry, bratry, sestřenice a bratrance. To vám badatelům ÚSTR bylo jedno - a bylo to jedno i Vašemu řediteli Mgr.Hermanovi. A to Vám budiž na věky věků vyčteno. Místo toho vyrábíte panygerické spisy na obhajobu protektorátních kolaborantů jako byl například jistý kníže z Rájce...spisy, které skutečná historická kritika roznesla na kopytech.

Ale dosti Vašich trámů v oku. Vraťme se k třísce, kterou vidíte v oku paní kacířky Procházkové.

Čtvrtým závažným zločinem paní spisovatelky prý bylo nesprávné hodnocení tzv. normalizace. Nyní se obracím k mladší generaci badatelů ÚSTRu. Co vy, mladí badatelé, víte o normalizaci? Co víte o prověrkách, kterými jsme procházeli, co víte o ponižování a tragediích, způsobených avanturisty i darebáky v řadách komunistů, které někdy zase museli napravovat komunisté jiní, poctiví, kde my nestraníci a jinostraníci jsme byli právě takovými objekty zkoumání, jakému vy dnes podrobujete paní spisovatelku?? Vy mladí o tom víte akorát velký metabolát. Nebo jen z vyprávění jiných starších, pokud to sami zažili, máte zprávy jen jako Kosmas.

Jak můžete kategoricky hodnotit spisovatelku, která podává zprávu na základě vlastních zkušeností, jako doslova orální historii? My, co jsme byli skutečně persekvováni za normalizace, a sám bych o tom mohl napsat knihu, a fragmentárně to zaznamenali i mí biografisté, víme, jak se co odehrávalo, a známe případy doslova tragické, jako bylo uštvání k smrti estetika docenta Olega Suse, CSc., na filozofické fakultě UJEP (dnes MU), čehož jsme s docentem Soldánem, CSc., byli osobními svědky. Nevíte takřka nic z autopsie - a chcete hodnotit a nalézat výnos?

Nakonec připomenu jen provinění spisovatelky, jako nežádoucí osoby v Radě, anžto vystupuje s poslankyní Semelovou (!), což je samo o sobě těžkým zločinem, a nadto ohrožuje projekty EU zpracovávané ústavem, jako osoba prosazující názor, aby ČR působila jako "pátá kolona" v Unii!

To by snad ani pan Jakub Janda z think-tanku "Evropské hodnoty" nevymyslel líp!
Spisovatelka Lenka Procházková, které inkvizitoři ÚSTRku nesahají ani po kotníky.


Tak takto ne, pánové odboráři z ÚSTR! Daňoví poplatník Vás neplatí za takové inkvizitorské postupy, za které by se nemusel stydět ani sám Torquemada. Kdybych měl postupovat jako katolík, asi bych vám naordinoval každému měsíc půstu, pokání, a každodenně sto modliteb pro ten případ.

A roztrhnout žíněné roucho, posypat hlavy popelem a bosí v mraze do Canossy... Ovšem katolík nejsem - jsem věřící husitské církve. Tak bych Vám na závěr připomenul, že když roku 1925 T.G.M. zavedl státní svátek piety Mistra Jana Husa, že se natolik rozčílil papežský nuncius, že odjel (politicky nekorektně řečeno vzal roha) z republiky. A podání praví, že T.G.M. sedl k harmoniu a spokojen hrál husitský chorál, Kdož jsú Boží bojovníci.



Dr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I

autor je etnograf a muzeolog,z nejstaršího mlynářského rodu v ČR, za normalizace vyhozen z muzea Vyškov, pracoval v invalidní Službě jako brusič, vrátný a kotelník. Na zásah presidenta Husáka kooptován do týmu mlynářství Technického muzea v Brně, kde vypracoval expozici Nár. kulturní památky mlýna Slup, za což dostal medaili. Pozůstalý po obětech gestapa a Osvětimi




Víte co, pane premiére, strčte si ty migranty i s celou EU... Vy se neumíte EU jasně postavit a prosadit naše zájmy? Vy nevíte, že Češi na tohle čekají? To jste slepý a hluchý?

0
0
Jiřina Holotová
24.3. 2017   Rukojmí
Jsem opravdu vážně rozhněvaná. Minimálně od roku 2014 píšu články m.j. na téma nebezpečí migrace a islamizace Evropy. Je nás mnoho, co varujeme a chceme vidět řešení a vy dokážete zase jen říct, že nás teroristé nezastraší? Nezdá se Vám to trochu málo? Navíc vyjádříte, tak nějak už obligátně, svoji lítost s blízkými obětí a že stojíte při Británii. To je tak asi jediné, co umíte. Zásadní vyjádření a nějaké kroky ke změně kurzu, to se asi nikdy konat nebude.

Jste pokrytec a já nemám dál důvod, abych psala zdlouhavě a slušně o tom, co se v Evropě děje, kam směřujeme a jak se k nebezpečí postavit. Napsáno toho už bylo dost. Dnes si nehodlám brát s Vámi servítky.
Vy nevidíte, že když se do nějaké země pustí muslimští přistěhovalci, budou nás čekat obrovské problémy? Vy nevidíte, že když vzniknou muslimské komunity, nebezpečí radikalizace se zvyšuje a zejména v dalších generacích? Vy nemáte dost informací o tom, že lidi s odlišnými tradicemi a náboženstvím nelze tak lehce integrovat? Vy nevíte, že to náboženství je vlastně ideologická fantasmagorie, která sleduje naprosto jednoznačné cíle a má neblahý vliv na jeho vyznavače? Vy máte málo poznatků o tom, že migrace není u konce, Evropa není nafukovací a že terorizmus neskončí poražením ISIS v Sýrii? Vy nemáte jasné důkazy o tom, že násilí rapidně vzrůstá a vyšinutí jedinci nemusí mít ani nic společného s islámským státem proto, aby se neštítili ve jménu Alláha zabíjet nevinné civilisty? A tak dále!
Vy chcete po tom všem stále přijímat imigranty po tisících na údajném dobrovolném základě? Vy nevíte, že Schulz a Juncker Vás budou tlačit dál a dál a náš stát vydírat? Vy se neumíte EU jasně postavit a prosadit naše zájmy? Vy nevíte, že Češi na tohle čekají? To jste slepý a hluchý?

Myslíte si, že Vám k boji proti terorismu a obraně obyvatelstva budou stačit INFORMACE, jak jste dnes ráčil jasnozřivě prohlásit?

Budete tedy okamžitě posilovat bezpečnostní složky, tajné služby, kyberbezpečnost, monitoring dat? (Mimochodem, na čí úkor opět?) Ale hlavně, budete monitorovat například za pomoci dronů hranice, posílíte hraniční kontroly a zavedete pohraniční hlídky? Řeknete evropským papalášům do očí, že na základě vývoje v Evropě a přání obyvatel ČR nebudeme přijímat žádné migranty tak, jako např. Slovensko, Maďarsko a další země? Máte na to všechno koule?

Řeknu Vám to rovnou a za Vás. Nemáte! Umíte jen hezky žvanit a zase žvanit, na to jste od mládí v parlamentu dobře vyškolený! Jste nanicovatý státník! Víte co, pane premiére? Odpověď si, prosím, doplňte, nápovědu ode mě máte nahoře v nadpisu!

Václav Dvořák pro Parlamentní listy: Vlk organizoval majetkový zločin, takovým se prezident neklaní. Privatizace tady měkkými prostředky dosáhla téhož, co chtěl Hitler.

0
0
24. 3. 2017     Parlamentní listy
„Zesnulý kardinál Vlk se o uzurpování majetku církví velmi snažil, a tak se ani nedivím prezidentu Zemanovi, že se nezúčastní kardinálova pohřbu, ale pošle jen květinu. Přece se nebude klanět člověku, který organizoval takový majetkový zločin! Dnes není na české politické scéně žádná reálná síla, která by přinesla pozitivní změnu: „Nemyslím si, že je pro nás Babiš nějaké terno. Babiš není změna, je to past na voliče.“


Miloš Zeman bude usilovat o znovuzvolení. Je to dobře? Jakou má šanci proti svým protikandidátům? A co říkáte jeho prohlášení, že vlastně žádnou kampaň nepovede, nebude chodit do televizních diskusí a nebude útočit na své protivníky a ani na ně reagovat?

Po zkušenosti s prezidentováním Miloše Zemana si myslím, že je to dobře. Je to prezident, který chce, i přes své omezené pravomoci, vést naši zemi k větší hospodářské samostatnosti. Jeho představa spolupráce s Ruskem a Čínou, a vyvažování tak vlivu USA a Evropské unie, je rozumnou alternativou, která zmenšuje budoucí rizika. Bezhlavě se vázat na impotentní politiku EU, která problémy neřeší, ale vyvolává, stejně jako na Spojené státy, které si sobecky řeší své vlastní problémy na úkor zbytku světa, je velmi krátkozraké. Bohužel takovou politiku vyznává velká část českého politického spektra. Zeman má lidovou podporu právě proto, že nechce praktikovat jednostranně lokajskou politiku. Mnohým slouhům se to sice nelíbí, ale pro naši společnost je Zemanova politika přínosem. A to přes všechny jeho chyby, které zveličují a využívají nepřátelsky naladěná média a takzvaná pražská kavárna.

Co mohu říci k vedení jeho kampaně? Miloš Zeman nemusí předstupovat před veřejnost a diskutovat s lidmi, kteří v politice nic nedokázali a nic neznamenají. Za něj mluví jeho všeobecně známé názory a výsledky práce. Nevíme, kdo všechno bude kandidovat, ale je zbytečné, aby Miloš Zeman v diskusích opakoval, co řekl již tisíckrát. Ať se předvedou ti, o kterých nic nevíme.

Martin Fendrych napsal, že jakýkoliv slušný kandidát má šanci Zemana porazit, protože nejsme země nenávistníků. Michal Horáček řekl, že bude vystupovat proti všemu, co Miloš Zeman ztělesňuje, protože naše země má na víc. Souhlasíte s nimi?

Tahle prohlášení mne velmi pobavila – právě od těch dvou. Zajímalo by mne, co je to podle Fendrycha „slušný člověk“? Fendrych na rozdíl od Horáčka naštěstí o prezidentství neusiluje, chtěl by jen vybírat prezidenta podle představ „kavárny“. To je přece směšné! Oba dva politice nerozumějí, oba surfují na vlně periodicky se opakujících protizemanovských kampaní, jeden je protřelejší, druhý méně, ale oba si namlouvají, že mohou předložit lepší alternativu než prezident. Nemohou. Prostě na obzoru dnes nevidím k Zemanovi slušnou alternativu. A to opakuji: přes všechny jeho chyby.

V jaké atmosféře žije nyní naše země? Čím dál víc se kupříkladu přetřásá problém nízkých českých mezd, které rostou pomalu i ve srovnání se Slovenskem či Polskem. Zmiňuje se problém pracující chudoby a masy lidí, kteří jsou jen krok od stavu chudoby. Lze tento problém vůbec řešit? 

Ten problém je obecně hospodářský a sociální. V Česku před lety vyhrála koncepce „čínské cesty“, to znamená nízké platy pro zaměstnané lidi, nízká cena práce, a tím i nízké výrobní náklady. To měla být silná zbraň naší konkurenceschopnosti. Ale z nízkých platů jsou nízké daně a výsledkem je stát, který se zadlužuje a nemůže poskytnout pořádný servis. Podnikavější lidé odcházejí do zahraničí za lepším, z nízkého platu neudržíte na slušné úrovni početnější rodinu, takže se rodí méně dětí a národ vymírá. A když se „ekonomům“ zdálo, že tohle všechno ještě nestačí, začali uměle snižovat kurz koruny. Zlevnilo se sice ještě víc zboží vyrobené v Česku, zvýšila se o trochu zaměstnanost, ale opět jen za mizerné platy a dovoz nových moderních technologií se prodražil. Na konci téhle „čínské cesty“ jsou nízké, uměle znehodnocené platy lidí ve výrobě, od nich se odvíjející i nízké platy státních zaměstnanců – učitelů, policistů, hasičů, úředníků atd. – a z toho plynoucí nízký výběr daní, a na konci chudý zadlužený stát, který po šikmé ploše klouže dolů.

Jsou-li nízké platy, měl by stát poskytovat větší sociální a zdravotní servis, dělat lepším prostředí, ve kterém žijeme, lidštější, spravedlivější, přívětivější a zdravější. Ale to se neděje a jedním z důvodů je, že stát je chudý, protože je schopen vybrat daně jen od zaměstnanců a drobných živnostníků, ale ty velké ryby před daněmi utíkají. Jak vidno, nikdo z politiků nemá chuť a odvahu s tím cokoli dělat. Nemluvím teď o politicích Kalouskova ražení. To jsou sociopati, kteří si myslí, že současný trend je jediný správný.

Příštím vítězem voleb nejspíše bude Andrej Babiš. Byl by dobrým vládcem této země? Anebo ho utopí mediální masáž ohledně jeho majetku a dluhopisů? Prospěl dosud Babiš vůbec něčím naší zemi?

Nemyslím si, že je pro nás Babiš nějaké terno. Mnoho lidí se k němu upíná, protože si nepřejí, aby pokračovala ta dosavadní věrchuška, která nás dovedla tam, kde jsme. Ale Babiš není změna. Je to past na voliče. Co vlastně dobrého udělal? Co má za program, jakou má ideu? Spíš ho poznáme podle jeho ministrů a lidí, které vystrkal nahoru a jsou veřejně činní. Např. eurokomisařka Jourová nebo ministři Ťok a Stropnický či média, která Babiš vlastní. Ti mluví za Babiše.

A co nám Babiš přes ně vzkazuje? Budeme vybírat daně od malých, bezbranných, velcí nám budou dál utíkat. Budeme zbrojit předraženými americkými zbraněmi, až se z nás bude kouřit. Budeme pokračovat ve štvaní a spolu s dalšími armádami NATO i v provokacích proti Rusku. Budeme dál podporovat ukrajinskou obdobu nacismu – banderismus. Přijmeme sem desetitisíce Ukrajinců na nedůstojnou práci za nedůstojných životních podmínek, hlavně že to dál sníží „cenu práce“. To přece vyhovuje i zaměstnavateli Babišovi.

Silnice a dálnice se budou dál stavět nekvalitně a předraženě. Nezávislá média se mohou těšit na cenzuru a zákazy. Nenaplní se ani naše ústava – referenda o vážných věcech nebudou. Přímá demokracie nebude ani v náznaku. Nebudeme se bránit „kvótám“ na cizince z islámských zemí, protože to si naši protektoři přejí a Babiš ustoupí. Nakradený majetek zůstane církvi. Smlouva TTIP bude přijata, možná v nějaké kosmeticky pozměněné podobě, ale podstata zůstane stejná: kromě snížených životních standardů bude zásadním způsobem snížen i vliv národního státu tak, jak si to přejí globalisté. Já vidím vládu Babiše s českou skomírající pravicí jako nejhorší variantu, jaká nás může potkat. Voliči u nás jsou zvyklí často volit proti svým zájmům, takže se máme asi na co těšit.

Jak se nejspíše poskládá česká politická scéna koncem roku, když vezmeme v úvahu, že ČSSD si potvrdila v čele Bohuslava Sobotku, TOP 09 stagnuje pod Miroslavem Kalouskem, komunisté také klesají, v ODS se objevil mladý Václav Klaus a u lidovců budou bojovat zastánci koalice se STAN s Jiřím Čunkem? Jaká vládní koalice by ČR nejspíše prospěla? 

Bohužel dnes na české politické scéně nevidím reálnou sílu, která by přinesla pozitivní změnu. Je to smutné, ale je to tak. Náš politický systém je nastaven tak, že jdeme neomylně vstříc velké krizi a v rámci současné „demokracie“ nemáme ani možnost na ni úspěšně reagovat. Trochu to připomíná normalizaci a stagnaci 80. let. Politické strany, které se po léta producírují v parlamentu a senátu, opakovaně prokázaly svou nekompetentnost v řešení problémů. Nezbývá tedy, než trpělivě „odspodu“ připravovat blok sil, které budou mít koncepci a budou mít i odvahu a sílu pozitivní změny prosadit.

V letošním roce budou komunisté slavit 100. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. A dá se v této souvislosti vůbec něco slavit? Co přinesla světu vláda komunistických stran? Jak se s jejími dopady potýkáme u nás?

To hodnocení bude asi velmi kontroverzní. Na jedné straně revoluce v Rusku dokázala vytvořit jinou společnost, která usilovala o spravedlivější svět, bohužel jen usilovala, výsledkem spravedlivější svět nebyl, dokázala v mnoha oborech katapultovat zaostalou agrární zemi mezi průmyslově vyspělé a doslova až do kosmu, dokázala porazit největší zlo, co lidstvo dosud vygenerovalo – nacismus. Dokázala, že je možné organizovat společnost a hospodářství jinak. Ve svých důsledcích vedla k provozování docela úspěšného sociálního státu. Myslím tím především sociální stát typu Německa, Nizozemska či severských demokracií, který vznikl jako reakce ze strachu, aby se ruská revoluce nepřelila i k nim.

Existence bloku tzv. socialistických zemí byla zárukou dlouhotrvajícího míru v Evropě. To jsou bezesporu pozitiva. Negativem ale je neschopnost nastavit demokratická pravidla omezující vliv nezodpovědných a voluntaristických jedinců. Dále prosazování pokroku, a to i domnělého pokroku, brutálním násilím. Hlouposti s tzv. kádrovou prací vedly k omezení sociálních výtahů pro velké množství talentovaných a schopných lidí. Dlouho přetrvávaly hlouposti a dogmata, které společnost svazovaly a omezovaly. U nás se ten systém měnil k lepšímu, ale okupace sovětskou armádou v roce 1968 a následná normalizace a stagnace socialistický systém naprosto zdiskreditovaly v očích většiny lidí. Ruská revoluce znamenala začátek socialistického systému, ale v jeho primitivní diluviální podobě. Věřím, že si v budoucnu lidé zorganizují daleko spravedlivější, svobodnější a efektivnější společenský systém, než byl sovětský „reálný socialismus“ anebo náš dnešní český marasmus hrající si na demokracii.

Komunisté dnes tvrdí, že po listopadu bylo rozkradeno vše, co vybudovali. KSČM také výrazně nesouhlasí s církevními restitucemi. Loni v létě předseda KSČM Vojtěch Filip dokonce uvedl, že církevní restituce jsou dar právnickým osobám... Má pravdu?

Jak často komunisty kritizuji, tak v tomhle mají pravdu. Církevní restituce nebyly žádnými restitucemi, v tom zákonu se to ani nepokoušejí jeho autoři tvrdit. Ten majetek nikdy církvi v pravém slova smyslu nepatřil, vznikl a byl udržován z veřejných rozpočtů, církev ho měla pouze k užívání a panovníci, jako například císař Josef II, jí ho postupně odebírali. „Restituce“, to byl dar náboženským sektám, a to prostřednictví jejich členů, kteří se hloupostí a naivitou voličů dostali v určitou chvíli do sněmovny. Nadějí je, že každý špatný zákon se dá změnit novým zákonem.

Zesnulý kardinál Vlk se o uzurpování majetku církví velmi snažil, a tak se ani nedivím prezidentu Zemanovi, že se nezúčastní kardinálova pohřbu, ale pošle jen květinu. Přece se nebude klanět člověku, který organizoval takový majetkový zločin. Podle mne to bude i osud tohoto majetku.

A ohledně privatizace a kradení. Jestliže privátní cukrárna či pekařství nebo další živnosti mají bezesporu velké klady oproti tomu, co jsme zažívali jako komunální v minulém režimu pak při privatizaci českého průmyslu byla zničena struktura, která tu byla budována generacemi našich předků. Mnoho podniků bylo zavřeno, protože je koupili konkurenti, mnoho podniků bylo vytunelováno a vydžusováno. Podle mne byla chybou zbrklá blesková privatizace, která umožnila rozkrádání. Vzpomeňte na Koženého a další desperáty. Dobře vedený soukromý podnik (třeba Baťa) může být přínosem pro společnost, stejně jako dobře vedený státní podnik (Budějovický Budweisser). Takže pro určení společenské prospěšnosti měřítko soukromý – státní by mělo jít stranou, myslím, že není podstatné.

Ukradeno, neukradeno, to jsou pojmy morální, ale když se podíváte na prospěšnost celého privatizačního procesu u nás, tak docílil naprosté závislosti na německém průmyslu, tedy bylo docíleno toho, o co usiloval např. Hitler, ale jinými, měkkými prostředky. Od nesamostatnosti hospodářské se odvíjí i nesvoboda v politickém rozhodování. A pak tu máme nastartovaný proces chudnutí celých regionů stejně jako statisíců lidí. To jak vidět, soukromý sektor také neumí odstranit, ale spíš to prohlubuje.

Jak prozatím hodnotit prezidentství Donalda Trumpa? Podle mnohých se „uklidnil“, pokud jde třeba o vztah k Rusku, podle jiných je dobře, jak útočí proti migraci a o Rusku zatím mlčí, což lze považovat za známku, že nebude chtít být konfrontační. Jak jeho vládu posuzujete vy?

Od zvolení Donalda Trumpa jsem očekával změnu v politice USA vůči vnějšímu světu. To, co předváděly mocenské gangy kolem Clintona – Obamy a Bushe juniora, to byla zkáza a utrpení v mnoha zemích a balancování na hraně jaderného konfliktu. Ale velmoc má svou setrvačnost, takže uvidíme. Zatím vítězství Trumpa přineslo jako reakci dosavadních amerických vládců novodobý maccarthismus, štvanici na politické odpůrce, pokus o okleštění lidských práv, vážné úvahy o zavedení cenzury a strašení vnějším nepřítelem. Ukázalo také v plné nahotě prodejnost masmédií, a to i těch, jež mnozí kolegové berou za vzor. Např. CNN, Washington Post, New York Times atd. Jako by se vracela padesátá léta minulého století, a to není žádná pěkná perspektiva.

Nakonec už jen velmi krátce – sledoval jste volby v Nizozemsku? A co říkáte na výsledky? Šéf Strany pro svobodu (PVV) Geert Wilders podle médií prý uznal porážku... Ale je vůbec druhá příčka a zisk 20 mandátů pro PVV „porážkou“?

Samozřejmě že umístění Wildersovy strany je úspěch. Získal o hodně víc křesel než v předchozích volbách. U nás se vůbec nemluví o katastrofě, která postihla nizozemské sociální demokraty, kteří dostali ve volbách výprask. Ale skoro nikdo si u nás nevšímá, že vítěz nizozemských voleb přejal hodně z programu Wildersovy „extremistické a populistické“ strany a že k vítězství přispěl nekompromisním postojem k propagaci islamizmu a tureckého totalitarismu ala Wilders. Takže druhý, ale přesto vítěz.

- - -

Vybuchuje jeden z největších skladů munice v Evropě. Naše média mlčí - asi ještě nedostala noty, jak mají zpívat.

0
0
24.3.2017   NewsFront
Tisíce evakuovaných obyvatel ukrajinského města Balaklaa, které výbuchy muničního skladu na okraji města v Charkovské oblasti vyhnaly pod provizorní stany. ekologická katastrofa a ohrožení všeho živého v okolí mnoha kilometrů. Dramatické divadlo srovnatelné s výbuchem vulkánu. S našimi propagandisty v ČT to ani nehne. Asi ještě nemají noty, jakou zazpívat. Co kdyby za těmi výbuchy přece jen Putin nebyl? Tak se zatím podívejte, jak vybuchují skladované rakety Točka a munice do Gradů. Nepřetržitá série výbuchů prý může trvat i další tři dny!

 




Pravdy a lži českých dějin

0
0
Stanislava Kučerová
24. 3. 2017  ČNL

„K násilí, jímž byli a jsou lidé a národy ovládáni hmotně, přistoupila jako poslední vymoženost dvacátého století propaganda, která ovládla lidi a národy duševně. Násilí zbavuje lidi svobody vůle. Propaganda je zbavuje svobody úsudku. Proti násilí se bojuje rukama a zbraní. Ale proti nepravdě a neprávu, proti fanatismu a demagogii se bojuje slovem a svědomím. Ve světové při o pravdu a právo asi neplatí přísloví, že moudřejší ustoupí.“Karel Čapek


Od převratu 1989 nepřestáváme žasnout nad neutuchajícími proudy pohrdavého a nenávistného znevažování našich národních dějin a naší národní kultury, které chrlí většina tisku i televizních kanálů. Hledáme-li zřídla tohoto mediálně šířeného špinění, pomlouvání a tupení naší minulosti, které již patří na veřejnosti k „dobrému tónu“, najdeme objemnou knihu „Češi v dějinách nové doby (1848-1939)“ (Praha 1991,690 s.), kterou pod pseudonymem Podiven (jméno sluhy knížete Václava) vydala trojice autorů P. Pithart, P. Příhoda a M. Otáhal (ten s některými výhradami). Prý zrcadlo, nastavené českému národu. Ve skutečnosti pomlouvačný pamflet, do něhož se promítl příkrý, odmítavý vztah těch německých analistů, kronikářů a historiků, kteří perem podporovali, zdůvodňovali a oslavovali expanzivní činy svých vládců. Historické děje se tu podávají bez lidské účasti a porozumění pro zápas napadeného, ale s povýšeným despektem a zlomyslným pošklebováním agresora. A přitom šlo o osudy generací na léta, staletí. Podiven pohrdá Čechy jako otroky, ale nechce jim dovolit, aby se osvobodili. Odsuzuje opovážlivé Přemyslovce, kteří nechtěli být vazaly římských císařů, pranýřuje troufalost husitů, kteří se opovážili „vykloubit z duchovních svazků Evropy“, tupí stavovské rebely, exulanty, tajné nekatolíky, buditele a obrodiče, austroslavismus, panslavismus, čechoslovakismus, Volnou myšlenku, legionáře, Masaryka, Beneše, první republiku…Nejde tu o historickou pravdu, ale o útok na historické vědomí českého národa. Za cenu zamlžování, bagatelizování, překrucování, ba i vysloveně neslušného pomlouvání, řadí vybrané historické jevy tak, aby byla potvrzena apriorní ideologická konstrukce (čím se liší od rasistické?), že Češi jsou živel zaostalý, primitivní, málo tvořivý, zatímco Němci jsou „státotvorné plemeno“ a nositelé „vyšší kultury“. Podřadní Češi se marně snaží překonat svou nezralost, přízemnost, odvozenost, malost, plebejství. Neprávem se prý dovoláváme slavné minulosti, velikosti svých předků, kulturního bohatství svého národa. Jsou to samé anomálie, kterými jsme uráželi univerzalizmus a jiné vznešené ideje „svaté říše římské německého národa“, vlídnou monarchii habsburskou i právní cítění Němců v našem pohraničí. Nejvíce jsme se ovšem prohřešili tím, že jsme znovu – zcela nezaslouženě – prý lstí a podvodem získali a potom zas ještě obnovili samostatný stát, proti vůli těch, kteří si osobovali právo nám vládnout.

Podle Podivena se Češi od nejstarších dob pouštěli do pochybných dobrodružství proti ozbrojeným nositelům vznešené ideje „svaté říše římské národa německého“ a pokračovali v tom i v rámci c. a k. habsburského mocnářství. Zahazovali se s povrchními kacíři a neprozřetelnými stavovskými odbojníky, pořád si na něco neodpovědně hráli, pořád něco předstírali, vymýšleli si mýty a fikce o vlastní minulosti. Pokoušeli se o obrodu jazyka a kultury, ačkoli na to neměli, jsouce ducha nedostačivého. Jungmann (ó té nepoctivosti!) si vypůjčoval slova od jiných Slovanů, Hanka, kterému nestačily staré pověsti v Kosmově kronice, podvrhl „Rukopisy“ a Smetana, Mánes, Aleš, Myslbek, Zeyer, Fibich aj. (jaká hanba!) nebádali o jejich historické věrohodnosti, ale inspirovali se ve své umělecké tvorbě poetickou krásou básní, které se tu náhle objevily. A Světlá byla nenadaná snaživkyně a Hálek, favorizovaný současníky před Nerudou, se měl stát českým Shakespearem (haha!) a Neruda byl citový deviant, a proto tolik přilnul k národu. Mácha byl dobrý básník, ale to jen dík jakési barokní filiaci své poesie. A Palacký s celou politickou reprezentací šli manifestovat do carské Moskvy (taková ostuda!) a Havlíček byl šovinista, Masaryk venkoncem povrchní myslitel a posléze podlý (!) politik a všechny ty panslavismy, austroslavismy a čechoslovakismy byly jen provokací vznešených idejí německého hegemonismu, založeného přímo „plemenně“ „státotvorným géniem Germánstva“. Češi si nedovedou vládnout (na rozdíl od Maďarů). Nepřestajná nedostačivost české kultury a bažení po nedostižných vzorech se promítlo i do budování Národního divadla (Národ sobě? K popukání. Takový národ!) a Sokolové byli paramilitantní organizace (!) atd. atp.

V antiemancipačním zaujetí vadí autorům všechny projevy českého vlastenectví, nedbání „integrující role křesťanství a katolické církve“ a nerespektování „státotvorného génia německého národa“. A aby nás snad nenapadlo aspoň zčásti se státotvorně integrovat, shromažďují rozsáhlý aparát ideologické munice pro separatistické rozeštvávání nejen Čechů a Slováků, ale i Čechů a Moravanů.

Podle Podivena jsou si Češi svými osudy i v nové době sami vinni. Nemuselo se jim spolu se Slováky podařit národní obrození, úspěšné angažmá v první světové válce, zřízení společného státu a vcelku zdařilé usilování o prosperitu, demokracii a humanitu. Hitler nemusel žehrat na „versailleského zmetka“, ujímat se svých soukmenovců, kteří si přece ČSR nepřáli, nemuselo být „Mnichova“ ani protektorátu. Ve střední Evropě mohl být klid. Jistě, naši předkové mohli jít dějinami i jinou cestou. Polabské a Pobaltské Slovany již hlava nebolí. Ba ani Lužické Srby pomalu také už ne.

Podle Podivena bychom konečně měli uznat „plemennou schopnost vládnout“, které se nám nedostává. Nezasloužili jsme si stejných práv a svobod. Kajme se v pokoře a podívejme se na sebe očima svých protivníků. Dáme Podivenovi za pravdu a rozloučíme se, parafrázujíce slova básníka „Zmoudření dona Quijota“:
„Ach, teď konečně vidíme své bláznovství a hůře – svou moudrost. Jací jsme to byli blázni: Co jsme si toho navymýšleli! Neexistuje svět, o kterém jsme snili. Je nutno smířit se se skutečností a vidět věci, jak skutečně jsou. Celá naše minulost je jen hloupý a směšný sen. Nyní budeme bdít, ó jak my budeme bdít! Není nic velkého v našich dějinách, že, Podivene? Není nic krásného v naší kultuře, že, Podivene? A láska k vlasti? Nemiluje se přece vůbec, jsme-li rozumní, viď, Podivene? Jsi spokojen? Můžeš teď začít tesat epitaf pro náš národ: „Uznal své chyby. Je dobrý. Je moudrý. Je mrtev.“ 
A všechno to mrzké, co méněcenný národ podnikal pro svou sebezáchovu a rozvoj, nezralý, neschopný a nízký od začátku až do konce, může být zapomenuto. Věnujme vděčnou vzpomínku svaté říši římské německého národa i dobrotivému mocnářství rakousko-uherskému. Jejich bohulibý odkaz znovu ožívá v nových strukturách.

Ale teď bez ironie. Zaráží, že renomovaní autoři nepřistoupili k tématice jinak, v rámci „Česko–německého porozumění“ nově, interkulturně, že se nepokusili paralelizovat nezrušitelné protivy a hledat integrující momenty na vyšší úrovni obecnějších, všelidských kulturních hodnot. Místo toho napsali jen pamflet, hanopis, sbírku pomluv a špinění v duchu nejhrubšího nacionalismu – arci, v tom lze spatřovat jisté novum – na domácí půdě a z českého pera – nepokrytě protičeského zaměření. Znám reakce čtenářů, kteří nejsou dost imunní proti podobnému druhu „psychologické přípravy“: „To je hrůza, jak se nám lhalo! Už abychom fúzovali s Rakouskem nebo Bavorskem!“ Anebo: „Bylo nám toho obrození zapotřebí? Mohli jsme být dávno Němci a mít pokoj!“

Autorská trojice, politolog, psycholog a historik, dobře vědí, co dělají. Pod záminkou„léčení národní duše“ a „boření mýtů“ předvedli techniku totální destrukce sebedůvěry národa. Předvedli techniku ponižování, napadání a ničení sebeúcty člověka a jeho identity, založené na národní příslušnosti. Pokusili se znevážit, znehodnotit, znectít všechno, co se v našem vědomí váže k národní historii, národní tradici, národní kultuře. Pokusili se připravit nás o naše národní hodnoty a ideály. Bytost, která je zbavena vědomí svých hodnot, není schopna činu. Národ, zbavený sebeúcty, není schopen hájit své zájmy.

Ptáte se, co přivodilo ten nepochopitelný útok na naši historickou paměť, na naši národní identitu, na smysl našich dějin, na samu existenci národa? Trojice se jménem Podiven patří k odpůrcům předlistopadového režimu. Tito dříve disidenti, dnes příslušníci vlivných politických a kulturních elit, přijali v letech totalitarismu za svou perfidní zásadu „nepřátelé našich nepřátel jsou našimi přáteli“. Z nepřátelství k domácímu socialismu hledali a nacházeli oporu antisocialistických sil u našich sousedů v zahraničí, bohužel zhusta i protičeského revanšistického zaměření. Jejich tehdejší spolupráce se neomezila jen na (v té době aktuální) „studenoválečné“ měření sil mezi západním a východním blokem. Disidenti převzali vstřícně i „nový“ pohled na naše národní dějiny – z dílny německé imperiálně nacionální historiografie.

Máme teď u nás dvojí pojetí společných dějin Čechů a Němců. Jsou to dvě vyprávění, která nemohou být odlišnější. Jejich různost je zakotvena již v dávných dobách. Rakušanka Barbara von Coudenhove-Calergi srovnává obě pojetí přehledně a věcně takto:

1. Podle Čechů přišli Němci do země jako kolonizátoři a dobyvatelé, v německém podání přišli jako nositelé a strůjci pokroku a činitelé vývoje.

2. Doba husitská – pramen demokratických tradic země a počátek evropské reformace podle Čechů, úděsné a hrůzostrašné barbarství podle Němců.

3. Baroko – pro Němce doba kulturního rozkvětu, pro Čechy „temno“, do kterého upadla země po porážce stavovského povstání, ztrátě suverenity, triumfu habsburské protireformace a zničení protestantské elity.

4. Vznik Československé republiky r. 1918 – pro Čechy spravedlnost, návrat suverenity po dlouhých třech stech letech nesvobody, možnost budovat s láskou nezávislý demokratický stát. Pro Němce zneuznání práva na sebeurčení a seberealizaci, až „Mnichov“ přinesl kýženou satisfakci. V očích Čechů rozbití Československa přičiněním „spoluobčanů“ ve službách Hitlera – zrada a zločin.

5. Protektorát – pro Čechy vyhánění z pohraničí, zatýkání, popravy, ponižování, pokořování, nejhlubší poroba, likvidace inteligence (zavřeny vysoké školy, popraveno šedesát universitních profesorů ). A budoucnost? Po vítězství Říše realizace projektu germanizace, deportace, genocidy. Ve vlastní zemi neměl zůstat ani jediný Čech. Podle Němců se Čechům za války nežilo špatně. Nemuseli rukovat, měli co jíst, nebyli bombardováni.

6. Denacifikační odsun Němců z Československa – pro Čechy rozuzlení dávných i nedávných excesů, základ stability evropského poválečného uspořádání. Pro Němce katastrofa a zločin všech zločinů.

Autorka neskrývá podiv nad tím, jak po roce 1989 téma „odsunu“ ožilo. Dříve bylo jak v SRN, tak v Rakousku (kromě spolků vysídlenců) „tabu“. Bylo nepohodlné, trapně spojené s nacismem. Věřilo se, že samočinně zmizí: staří odcházejí, mladí se již integrovali v nové domovině. Paradoxně jako by sjednocování Evropy probudilo démony minulosti. Objevila se „změna paradigmatu“ velikého rozsahu. Mnohým dělá dobře octnout se najednou v roli žalujících, nikoli již žalovaných. Ptají se: A co bude se „zločiny druhé strany“? O svých vlastních již nechtějí slyšet.

I na nás dolehla „změna paradigmatu“ velikého rozsahu. Mnozí dnes vykládají dějiny podle německého vzorového schématu. Říká se tomu „demýtizace“ a postihuje všechna významná období naší minulosti. A není to nijak složité, všechno je prostě naopak.

Nedávno vydané dvoudílné „Zamlčené dějiny“ od novináře Mladé fronty Dnes Tomáše Krystlíka jsou sestaveny věrně podle uvedeného protičeského schématu. Patrně z marketingových důvodů autor vyhlašuje, že je první, kdo vybízí Čechy, aby skoncovali s překrucováním dějin, s kterým začal už Palacký a aby odmítli pajány o slavné české minulosti. Chce být oporou, která dosud chybí, aby se národ vyrovnal s minulostí, opustil falzifikace dějin a přestal dokazovat, že není méněcenný. Asi se nezmýlíme, když vyslovíme domněnku, že Podiven i Tomáš Krystlík měli stejné poradce a stejné zdroje informací. Uznávaná historička Věra Olivová odmítla pojetí spisu jako neodborné, které nadto souzní s německou antidemokratickou historiografickou publicistikou. Mohli bychom tady s tímto „demýtizátorem“ skončit, ale nechci čtenáře připravit alespoň o malou ukázku, aby mohl ocenit autorův vskutku „objevný“ výklad českých dějin. Počínaje Podivenem se tisková i audiovizuální média předhánějí v horlivosti v šíření „nového pojetí“, a tak už dávno víme, že husitství bylo „běsnění, které vraždilo lidi a ničilo evropská města“, že Žižka byl „masový vrah“, že pobělohorská poroba je pouhý mýtus, protože „cizí nadvláda nebyla a vliv církve byl kladný a prospěšný“. Není novinkou ani tvrzení, že „Československo vzniklo r. 1918 jako „umělý, neorganický útvar, nedovedlo najít modus vivendi se svými menšinami a vlastní vinou se rozpadlo“. Úsměvné fantazie, že protektorát „poskytl Čechům pracovní uplatnění, perfektně fungující trh, rozvoj porodnosti a rozkvět kultury,“ lze hravě korigovat realitou: násilné pracovní nasazení celých ročníků mladých lidí pro potřeby vojenského průmyslu převážně v Německu, kvapné sňatky a účelová těhotenství na záchranu před nasazením, nedostatkový přídělový lístkový systém na minimální obživu a ošacení a následkem toho intenzivní výměna zboží mezi městem a vesnicí, černý trh a šmelina nepředstavitelného rozsahu a obávané šťáry německé policie. A kultura? Cenzurou okleštěné skromné zbytky a ponejvíce v skrytu jako snaha po sebezáchově národa v smrtelném ohrožení. Pan Tomáš Krystlík vskutku není ani první ani jediný „demýtizátor“.

Nedávno mě jiný nadějný autor vlídně poučil, že výroky „zubožení“ a „bezpráví“ v souvislosti s pobělohorskou dobou patří „na smetiště dějin“. Nebylo bezpráví, nebylo zubožení. Šlo tehdy o „plodnou spolupráci“, která dala Čechům vysoký standard, výrazně spoluutvářela jejich identitu, naučila je politické spolupráci na mezinárodní úrovni.“

A celé obrození bylo scestné a zavádějící. O tom si mám přečíst novou literaturu. Jsou jí plná knihkupectví a knihovny.

Co na to říci? Je pravda, že se po „Bílé hoře“ mnozí získanými konfiskacemi celých panství obohatili a měli „vysoký životní standard“, jako třeba Lichtenštejn, Dietrichštejn, Piccolomini, Coloredo a kohorta dalších dobrodruhů ze všech koutů Evropy, které panovník štědře odměnil za podporu proti odbojným stavům. Jenomže to nebyli Češi. Počet obyvatel klesl téměř o polovinu. Doma zůstali převážně jen nevolníci, kteří nesměli svou rolnickou práci opustit a víru museli změnit podle nařízení vrchnosti. Žádná barokní nádhera nemůže zastřít skutečnost, že došlo k zubožení českého etnika, které málem přestalo existovat a že arogantní triumf habsbursko-katolické protireformace vnímali mnozí (třeba i Komenský) jako „temno“.

Součástí „demýtizační“ kampaně za diskreditaci Masarykovy první republiky a Benešova poválečného zákonodárství je trvale kritika tzv. „čechoslovakismu“. Masaryk si prý vymyslel československý národ, aby mohl v jednání s presidentem Wilsonem prosadit ustavení nového státu na základě práva národů na sebeurčení. Výmysl? Společní předci ve Velké Moravě. Občas společní panovníci. Po staletí neomezený pohyb oběma směry přes řeku Moravu. Obyvatele na obou březích, byť administrativně oddělené, spojovalo vědomí příbuznosti, malé jazykové odlišnosti, společné studium, společná vojenská služba, vzájemní partneři. Od dob reformace po 400 let byla na Slovensku spisovnou řečí čeština (bibličtina). Ján Kollár mluví o českoslovanské větvi slovanské a soudí, že Češi, Moravané a Slováci mohou obstát jen pospolu. Palacký, Šafárik, Jungmann – ani jediný buditel nezapochyboval o jednotě a vzájemnosti. „Svoji k svému, paže k paži, od Šumavy za Pováží…“ Havlíček kritizoval, že třetina národa žije v maďarském područí a přál si spojení. Věřil, že právě ze Slovenska vzejde časem vůdcovství a síla celého kmene českoslovanského. Ani štúrovci, přestože provedli jazykovou odluku, nepopírali jednotu. Při kladení základního kamene Národního divadla v Praze r. 1868 vyhlašovali za Slováky J. M. Hurban a J. Novák: „Je to i náš den. Jsme příslušníky národa českoslovanského, neb i my k vám náležíme. My vaši jsme, vy naši jste. Neb my všichni jsme Slované – českoslovanského národa“. Je přirozené, že kulturně prožívaná vzájemnost vedla postupně i k požadavku politicky se sjednotit v jednom státě. (Tendenční přetřásání Pittsburské dohody a údajné nedodržení Masarykova slibu je, jak nedávno napsala bratislavská badatelka v oboru státu a práva Katarína Zavacká, ahistorická dezinterpretace ve službách separatismu.)

S uspokojením jsme našli ideové spojence v německých historicích Hansu a Evě Hahnových, kteří nejednou odhalili pravý smysl „nových pohledů“ na československé dějiny. „Nové pohledy“ jsou neseny snahou svalit odpovědnost za to, co se dělo v třicátých letech z německého nacismu na – český nacionalismus. Eva Hahnová našla nedávno podobný výklad i v anglosaském zámoří. Recenzovala knihu Američanky Mary Heimannové„Československo – stát, který selhal“. Ukázala, že je to jen další varianta protičeské propagandy. Tak hned český národ pokládá Američanka za romantickou obrozeneckou fikci. Není-li českého národa, nejsou ovšem ani Češi. A tak autorka mluví o Dobrovském jako o „maďarském rodáku“, o Palackém jako o „moravském protestantovi“a o „rakouském Slovanu“ Dvořákovi soudí, že udělal kariéru jen dík českému nacionalismu. Kdyby toho nebylo, byl by odsouzen hrát ve své vesnické kapele polky, mazurky, pochody. Ale on se vyšvihl „směsí českých nacionalistických skladeb.“ A Henlein chtěl jen demokracii pro své rodáky, kterou jim utlačovatelská ČSR nechtěla poskytnout. Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo smutné svědectví o nepřestajných útocích na naše dějiny. Proč? Eva Hahnová ukazuje, že od svého vzniku stálo Československo v cestě organizaci přeshraničního hnutí, jehož cílem bylo nastolit místo Československé, Rakouské a Německé republiky jedinou Velkoněmeckou říši.
Proti destrukci historické paměti vystupují odborní historikové, učitelé dějepisu, pamětníci, mluvčí vlasteneckých organizací. Ozývají se na stránkách několika málo tiskovin, které jsou jim otevřeny. Jejich hlas je slabý, jde o tiskoviny velmi nízkého nákladu. Většina tisku je v cizích rukou a cizí kapitál nemá zájem udržovat povědomí o českých národních dějinách. Přeje spíše „demýtizátorům“ v cizích službách. Před časem se Bořivoj Čelovský pokusil burcovat národ, který sice získal svobodu slova a tisku, ale ne už prostředky k tomu, aby jí mohl využívat. Vydal brožuru „Konec českého tisku?“ s otazníkem na konci. Brožuru poslal politikům a jiným veřejným činitelům k vyjádření. Většina oslovených byla situací našeho tisku, který je z osmdesáti procent v cizích rukou, nemile překvapena. Ale zároveň většina usoudila, že v době kapitalismu a volného pohybu kapitálu se nedá nic dělat. Někteří s daným stavem dokonce souhlasili, protože prý monopol kapitalistů je lepší než monopol stranických sekretariátů, ztratíme sice suverenitu, ale polepšíme si ekonomicky. A že to vlastnictví našeho tisku je většinou německé? To přece nevadí. Mladí již nemají potřebu bývalé spoluobčany démonizovat. Čelovský vydal brožuru znovu, rozšířenou o tyto a četné jiné podobné odpovědi našich vůdčích osobností. Titul, opět „Konec českého tisku.“ Tentokrát bez otazníku.

Když před dvaceti lety vyšel Podivenův manuál „demýtizace“, většina recenzentů reagovala na knihu silně kriticky. Ale oficiální mínění to přičetlo na vrub tradičnímu chápání českých dějin, jiným vztahem k rozpadu Československa a odsunu Němců po druhé světové válce. Roku 2003 se dostalo knize i reprezentačního vydání v nakladatelství Academia, garantovaném Akademií věd ČR. Milan Kundera kdysi napsal, že národy se likvidují tak, že se jim nejdříve vezme paměť. Zničí se jejich knihy, jejich vzdělanost, jejich historie. A někdo jiný jim napíše jiné knihy, dá jinou vzdělanost, vymyslí jinou historii…Bez odkazu předků a bez vlastní sebeúcty přestaneme být národ. Proměníme se v nevědomý, neodpovědný, manipulovatelný dav. Dopustíme to?

Nedávno se v „Parlamentních listech“ již zmíněný „historik“ T. Krystlík prezentoval šokujícím tvrzením, že „Češi si svůj stát rozbili sami, tím, jak utlačovali své menšiny. A tak prý i kdyby nebylo Hitlera, stát by se jim tehdy, koncem 30. let, rozpadl. V této falzifikaci nejen našich, ale celoevropských dějin, není pan Krystlík sám, a ani není první, jak se před lety vychloubal. Předešel ho „Podiven“ a s ním i jiní zastánci protičeských názorů na ČSR, kteří kopírují nepřátelské hodnotící soudy „prosudetských“ historiografů. Spisovatel Ota Pavel mě před časem informoval, že je i spousta německých demokratických historiků, kteří vystupují jinak. Tak kde je pravda? Ideu naší státnosti formuloval dlouholetý spolupracovník prezidenta T.G.Masaryka a náš dlouholetý ministr zahraničních věcí, dr. Edvard Beneš. Ještě před svým zvolením Masarykovým nástupcem v úřadě prezidenta r.1935, vyhlásil: „Proti hrůzám války stavíme lidství a respekt k lidské osobnosti. Proti politickým doktrínám připouštějícím válku jako přirozený fatální stav společenský – soustavnou výchovu, ukazující, že takové názory jsou přežitkem minulosti a barbarství století předcházejících. Proti autoritativním a diktátorským koncepcím státních režimů – jedině správnou koncepci vývojové demokracie. Proti šovinismu – rozumný vřelý patriotismus. Proti mezinárodní anarchii, výlučnosti a egoismu národů a států – světovou organizaci mírovou, „Společnost národů“ a zásadu solidarity a spolupráce všech národů a států. Proti vyřizování mezinárodních sporů železem – mezinárodní soudnictví. Proti svévolnému rušení smluv a vyvolávání válek – společné zakročení a potrestání viníka sankcemi a tudíž budování kolektivní bezpečnosti, jejímž nástrojem má být i naše dobře vybudovaná a vyspělá armáda i celý náš systém spojeneckých smluv a paktů s našimi přáteli.“

V následujících letech se dařilo držet jednotu státu a jeho demokratický řád. Na podzim 1937, kdy Německo zahájilo přímý nástup k zničení Československa a našlo podporu u anglické politiky „appeasementu“, dařilo se prezidentu Benešovi v čele obrany republiky odrážet úspěšně jednotlivé fáze tohoto útoku, včetně vzorných mobilizací. Zdálo se, že dík našemu spojenectví se zeměmi evropského západu i východu bude agrese nacistického Německa zadržena. Mnichovskou dohodou čtyř velmocí – Německa, Itálie, Anglie a Francie koncem září 1938 však všechny naděje na udržení demokratického míru padly. Zakrátko byl svět zaplaven hrůzami druhé světové války.

Tato historie vskutku nesvědčí o pravdivosti názoru pana Krystlíka o vnitřním rozpadu naší první republiky. Československo padlo jako oběť nacistické agrese a rozpínavosti, která záměrně provokovala separatismus německé menšiny v českém pohraničí. Menšina měla 3 ministry ve vládě, prvotřídní školství, kvalitní kulturu. Chybělo jí jen nadřazené postavení, privilegia z dob Rakousko – Uherska. A tak (kromě hrstky antifašistů) pomáhala Hitlerovi Československo rozbít. A za to, za „historické“ zásluhy při zničení Československa, dostalo přes milion jejích příslušníků Hitlerovu medaili jako významné ocenění činnosti v zájmu Říše.

„Československo padlo. Ale na rozdíl od většiny evropských zemí si uchovalo svůj politický štít čistý. Nikdy se nekompromitovalo politickou dohodou s hitlerovským režimem nacistického Německa.“(V. Olivová)

Novodobé české dějiny stojí přirozeně na tom, že vznik samostatného Československa v době ukončení konflagrace válečných sil r. 1918 byl vyvrcholením snah celé řady generací, které od dob národního obrození hledaly cestu k svobodnému národnímu vývoji a k obnovení jeho ztracené státnosti. Připomeňme aspoň úsilí Havlíčkovo, Palackého, Masarykovo. Ale vznik a existence Československé republiky jsou spojeny i s nejhlubšími historickými kořeny národa. Všechno pozitivní, co naši předkové vykonali, patří k našemu nezničitelnému národnímu dědictví. S úctou a láskou vzpomínáme na Velkou Moravu, na Mistra Jana Husa, Jiřího Poděbradského, Jana Amose Komenského a na celou plejádu literátů, vědců, umělců, myslitelů, kteří pracovali nezištně pro blaho národa a nečekali „Ni zisk, ni slávu“. Oni připravovali a pak udržovali stát pro emancipaci Čechů a Slováků, pro jejich společně vyznávané hodnoty, pro hodnoty humanity, demokracie a svobody, vzdělanosti a kultury. A protože „Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily,“ houfují se dnes nepřátelé i proti osobnostem, myšlenkám a dílům našeho národního kulturního dědictví.

Ve veřejném prostoru jsme denně svědky tendenčního výkladu událostí. Společenské vrstvy, různé skupiny, strany i jednotlivci stylizují své zprávy o událostech tak, aby sloužily jejich potřebám a zájmům. Je to prastarý způsob, jak uplatnit svůj vliv a oslabit protivníka. Už sofisté ve starém Řecku uměli dělat z černého bíle a z většího menší a naopak. Učili tomu za peníze. Pro přítomnost ukázal nezapomenutelně G.Orwell ve své satirické vizi „1984“, jak se bez přestání přepisují dějiny podle toho, která z ustavičně se střídajících velmocí má právě hegemonii a světovládu. Humanistě jsou ovšem přesvědčeni, že nad všemi manipulacemi světa musí existovat historická pravda nepokřivená, nepřekroucená. Pravda českých dějin je základem naši identity. Lživé podání dějin v imperiálním zájmu mocnějších sousedů ohrožuje samu naši existenci.

Polistopadový převrat přinesl nejen pád despotického režimu, ale oživil i rozmanité rozkladné společenské sily. Ožili přátelé bývalého mocnářství i skrytí vyznavači nacismu. Využívají a zneužívají neomezené svobody projevu a tisku k šíření svých obskurních názorů a přepisují naše dějiny ze všech sil. Negují všechny historické tradice, kterých si vážíme a které milujeme. Zvláště si dávají záležet na zpochybnění vzniku ČSR, na znevážení její meziválečné existence, na dehonestaci nového osvobozeneckého boje a vítězství r.1945. Viní nás z bezdůvodné idealizace dějin a dospívají dokonce k závěrům, že naše národní vědomí je fikce, že národ je vlastně přežitek a vlastenectví je jen zdrojem nesnášenlivosti a xenofobního nepřátelství.

Vlastenectví. Láskyplný pocit domova, pocit silné sounáležitosti a odpovědnosti k vlastnímu národu, jeho zemi, jazyku a kultuře nabývá v procesech integrace v celoevropském a světovém měřítku nového významu. Má smysl bránit svůj národ a svou příslušnost k němu i v době postupující globalizace?

Odpověď je jasná. Bez pocitu národní příslušnosti chybí jedinci společenská a kulturní sebejistota, bez takového pocitu je vykořeněný a slabý, bez opory a záštity. Ani v globalizovaném světě nechceme ztratit svou národní identitu, věrnost tradicím a kulturnímu dědictví, které shromáždili naši předkové na své cestě dějinami. A protože musíme přemáhat mnoho sil opačného směru, je na čase oživit své branné síly. Prof. A. Pražák, čelný představitel Pražského povstání r.1945, vydal r.1946 nádhernou knihu „Národ se bránil“. Sleduje v ní naše sebezáchovné zápasy od dob Velké Moravy až po rok 1945. Mysleli jsme si, že tím rokem doba pro sestavování podobných „obran“ odešla. Že ve svobodném demokratickém světě se již nikomu a před nikým bránit nebudeme muset. Denně se však přesvědčujeme o opaku. Potřeba bránit se nejen že nevyhasla, ale výzva čelit znevažování našeho národa je stále naléhavější. Netrpme lži o českých dějinách a o české kultuře. Braňme se.


 Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.


- - -


Použitá literatura:
  • PRAŽÁK, Albert. Národ se bránil, Praha 1945
  • PEŠEK, J. Matka vlast, Praha 1924
  • Kálal, K. Slovensko v české škole, Praha 1918
  • COUDENHOVE-KALERGI, Barbara von. Kein Stoff für das gemeinsame Schulbuch. Die Presse12 z r. 2002
  • HAHNOVÁ, Eva. Úskalí jedné demytologizace. In: Lidové noviny, 23. 1. 2010

Redakce Ing. P. Rejf, CSc. Připravil dr. O. Tuleškov
 

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 575. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Praha, 21. března 2017
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz e-mail: vydavatel@seznam.cz

O nerovnosti zbraní

0
0
Zdeněk Jemelík
24. 3. 2017      ZdenekJemelik
Je jistě užitečné, že stát stíhá pachatele trestných činů. Plní tím jednu ze služeb občanům, která jeho existenci dává smysl. Trestní stíhání by se ale nemělo změnit v hon na nešťastníky, kteří vyvolali podezření jen neurčitými náznaky o spáchání zlých skutků a jejich pronásledovatelé jsou posedlí vůlí usvědčit je za každou cenu, aby svět přesvědčili o své pravdě a ukojili své pudy lovců lebek. Civilizovaná společnost musí trvat na úzkostlivém dodržování zásad spravedlivého procesu. Jakýkoli jiný přístup je cestou do pekel. Účelové porušování či obcházení pravidel kvůli usnadnění usvědčování je svou podstatou protiprávní a nemravné.


Vše výše uvedené samozřejmě znají a slovně uznávají kriminalisté, státní zástupci i soudci. Přeměna slov v činy se jim ale občas nedaří. Praxe ukazuje, že navzdory ušlechtilým názorům, které hlásají na veřejnosti, navzdory srozumitelným pravidlům spravedlivého procesu a rozvinuté soustavě opravných prostředků tu a tam pošlou za mříže nevinného člověka nebo aspoň uloží nepřiměřeně přísný trest. Nevím, jak často se to děje, ale ojedinělé případy nevinně odsouzených, kteří se nakonec za nějakých mimořádných okolností vrátí na svobodu, jsou nezpochybnitelnou skutečností. Jako laik, zabývající se dlouhé roky sledováním trestních procesů, jsem dospěl k přesvědčení, že ti zachránění jsou jen pověstnou špičkou ledovce.

Odnětí svobody není jen nespravedlivým trestem pro nevinného odsouzeného, ale dopadá také na jeho blízké. Představa, že možná několik desítek, možná několik set nevinných lidí strádá, protože vykonavatelé státní moci jednali v rozporu s právem a dobrými mravy a uvrhli nevinného člena jejich rodiny do vězení, je hrůzná. Vědomí této skutečnosti by mělo vést vykonavatele spravedlnosti k odpovědnosti, svědomitosti a zdrženlivosti při rozhodování. S obviněným by měli vždy jednat s vědomím, že jsou ve svých úvahách lidsky omylní, teprve pravomocný rozsudek obviněného změní ve viníka, a proto je na místě důsledně ctít jeho práva a rovnost postavení v průběhu celého trestního řízení.

Skutečnost je ale taková, že mnozí policisté, státní zástupci a bohužel i někteří soudci vidí v obviněných předem odsouzenou verbež a podle toho se chovají. Vědí sice, že k základním principům spravedlivého procesu patří zásada rovných zbraní, ale bez výčitek svědomí ji zanedbávají, využívajíce své mocenské převahy. Jejich nepřízni se přednostně těší Romové, boháči a cizáci. Je-li někdo současně snědý, zámožný a cizí národnosti, má obzvlášť smůlu.

Zásada rovných zbraní znamená, že vymahatelé práva a obviněný mají stejně účinné prostředky k dosažení svých cílů. Z praxe vyvozuji, že ve skutečnosti je v trestním řízení, zejména v jeho předžalobní fázi, rovnost zbraní pouze vytouženou vidinou. Stát má na své straně mocné organizace, vycvičené honce a zneužitelné technické prostředky, zatímco obviněný má pouze holé ruce, obhájce různé úrovně a právo volit prostředky obhajoby.

Nerovnost začíná již při zadržení podezřelého, když mu zásahová jednotka ještě za tmy vyrazí dveře a s řevem vpadne do bytu, kde připraví šok nic netušícím obyvatelům. Jsou známy případy, kdy zakuklenci tímto způsobem vnikli do nesprávného bytu. Při zadržení dochází často k násilí proti podezřelému: je povalen na zem a spoután, ačkoli nemá u sebe zbraň a neklade odpor. Kdyby se ale postižený občan bránil proti policejnímu násilí, dopustil by se zločinu.

Těchto demonstrací síly přibývá a z velké části jsou zbytečné: leckdy by k dosažení účelu stačilo předvolání podezřelého na policejní služebnu nebo v krajním případě vyslání nenápadné policejní hlídky. Zažil jsem zatýkání gestapem: u domovních dveří zazvonili dva muži v kožených pláštích, bez křiku vstoupili dovnitř, zatčení a zběžnou domovní prohlídku provedli v klidu. John Bok vzpomíná, že při žádném z četných zatčení mu estébáci nepřiložili pouta.

Nerovnost pokračuje nařízením domovní prohlídky, uvalením odposlechu telefonu a použitím jiných nástrojů sledování podezřelých osob. Soud o nich rozhoduje, aniž by dal zájmové osobě možnost se vyjádřit. Samozřejmě, kdyby tomu bylo jinak, odpadl by efekt nečekanosti, opatření by ztratilo účinnost. Nicméně to nic nemění na skutečnosti, že policie takto vniká do soukromí nic netušících lidí a využívá proti nim jejich bezbrannosti. Pokusí-li se ale někdo získávat informace ze zákulisí jednání orgánů, které „mu jdou po krku“, vystavuje se nebezpečí trestního stíhání.

V mnoha případech soudy povolují průniky do soukromí podezřelých neuváženě a bez vyčerpávajícího odůvodnění navrhovatelem. Ve známém případu zrušení rozsudku nad Davidem Rathem rozhodnutím Vrchního soudu v Praze právě kvůli použití vadných soudních rozhodnutí o povolení odposlechů vypukla velká nevole vůči předsedovi senátu Pavlovi Zelenkovi. Na opatření proti soudcům, kteří vykonávali svou pravomoc nedbale, nebo se chovali nepřístojně vstřícně vůči požadavkům státních zástupců, ale nedošlo.

V případě rozhodování o vzetí do vazby si v některých případech státní zástupci vybírají soudce, kteří budou rozhodovat o návrhu na uvalení vazby. Při tom případně porušují pravidla určení místní příslušnosti soudu a vlastně tak odebírají obviněného zákonnému soudci, tedy zasahují do jeho ústavního práva. Tento nemrav bují zvláště na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci. Obviněný ale nemá vůbec žádnou možnost volit soudce, jenž bude rozhodovat o jeho osudu. Může se ovšem následně domáhat zrušení rozhodnutí nepříslušného soudce, jenž ho poslal do vazby, ale se stížností nejblíže vyššímu soudu obvykle neuspěje a případný úspěch ústavní stížnosti se dostaví tak pozdě, že již nemá praktický význam.

Koncentrátem důkazů o nerovnosti zbraní jsou anomálie ve vazebním řízení Shahrama Abdullaha Zadeha, obžalovaného v kauze Krajského soudu v Brně sp.zn. 46T 5/2015 jako domnělého šéfa sítě daňových podvodníků. Za účelem uvalení vazby na začátku jeho trestního stíhání jej státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Aleš Sosík nechal zavléci z Prahy až k Okresnímu soudu ve Znojmě do rukou soudkyně Kateřiny Kafkové, ačkoli k porušení ustanovení o místní příslušnosti soudu dle mého laického názoru kromě jeho libovůle nebo zajištěné vstřícnosti soudkyně nebyl žádný právně opodstatněný důvod. Aby nemusel po uplynutí roční lhůty nařídit jeho propuštění z vazby, obžalobu podal v poslední den lhůty, i když vyšetřování žalovaných daňových úniků nebylo dokončeno. Když se pak pan obžalovaný po 22 měsících ve vazbě dostal dne 1.února 2016 na svobodu po složení rekordní kauce 150 mil. Kč, nechal jej státní zástupce KSZ Brno Jiří Kadlec zadržet policií přímo na dvoře věznice a podal na něj návrh na uvalení předběžné vazby. Takové „překvapení“ má dle mého laického názoru povahu psychického týrání obviněného i jeho blízkých. Krajský soud v Brně ale ve vazebním řízení dne 4.února 2016 návrhu na vzetí do vazby nevyhověl, a to jednak s přihlédnutím ke složení rekordní kauce a dále kvůli absenci hmotněprávních důvodů pro uvalení předběžné vazby. Státní zástupce Jiří Kadlec nebyl za týrání a neoprávněný útok na osobní svobodu pana obžalovaného volán k odpovědnosti _ vždyť jen uplatnil nesprávný právní názor. Bez ohledu na složení rekordní kauce se ale Shahram Abdullah Zadeh dostal do vazby znova v novém řízení u Městského soudu v Brně. Návrh na vzetí do vazby podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Michal Galát. Soudce Městského soudu v Brně Aleš Dufek pak ve vazebním řízení dne 4. prosince 2016 rozhodl o uvalení vazby útěkové, koluzní a předstižné se započtením počátku vazby od 2.prosince 2016. Z pěti obviněných útěkovou vazbou zatížil pouze Shahrama Abdullaha Zadeha.

Soudce se kaucí nenechal zmást, i když jiný soud již 4.února 2016 rozhodl, že je pojistkou proti útěku i v jiné kauze, než v které byla složena. Je pozoruhodné a překvapivé, že Krajský soud v Brně jako soud stížnostní rozhodnutí o uvalení útěkové vazby nezrušil: jeden soud vydal o stejné otázce dvěma senáty dvě rozdílná stanoviska, čímž potvrdil podezření, že rozhodnutí českých soudů jsou nepředvídatelná. Domněnka, že hrozba propadnutí kauce jako následku útěku kvůli novému trestnímu stíhání by byla neúčinná, mi připadá nelogická.

Dne 3. března 2017 vypršela tříměsíční lhůta platnosti rozhodnutí o uvalení koluzní vazby. Přestože neproběhlo nové vazební řízení k možnému návrhu na její prodloužení, režim koluzní vazby dále trvá. Důvod neznám, ale je jasné, že došlo k porušení zákona.

Výše uvedená historie vyvolává podezření, že státní zástupci a soudci, kteří se zabývají věcmi Shahrama Abdullaha Zadeha, od počátku usilovali o držení kauce na účtě soudu a pana obžalovaného za mřížemi. V tomto ohledu měli zcela jistě v rukou silnější zbraně než jejich oběť. O rovnosti zbraní nemůže být řeči. Zmínky o státním banditismu nejsou tak úplně od věci.

Nerovnost zbraní se uplatňuje i ve vztahu k pokusům o ovlivňování svědků. Když si jeden ze spoluobžalovaných Shahrama Abdullaha Zadeha postěžoval soudci Aleši Novotnému, že jej policisté vydíráním nutili, aby podal falešné svědectví proti Zadehovi, kterého osobně vůbec nezná a o jehož činnosti nic neví, pan soudce oznámení pouze založil do spisu, aniž by podnikl opatření na ochranu oznamovatele. Nicméně později začala policisty vyšetřovat Generální inspekce bezpečnostních sborů. Jako deus ex machina ale zasáhl výše zmiňovaný státní zástupce Michal Galát, který případ inspekci odebral a přikázal policii. Není známo, že by pak policisté byli stíháni za nezákonné zacházení s vydíraným spoluobžalovaným.

Jeden ze svědků z výše zmíněné kauzy Krajského soudu v Brně sp.zn. 46T 5/2015, který při výpovědi v přípravném řízení škodil Shahramu Abdullahu Zadehovi, mu přes prostředníka nabídl změnu výpovědi. Stejnou cestou se s nabídkou svědectví ve prospěch pana obžalovaného nabídli další dva výtečníci. Jednání s prostředníkem probíhala v době, kdy byl Zadeh ve vazbě a nic o nich nevěděl. Vedl je nezmocněný advokát. Po propuštění z vazby Shahram Abdullah Zadeh nabídku přijal a své údajné dobrodince odměnil, i když měl o použitelnosti jejich svědectví pochybnosti a není jisté, že by je skutečně použil. Od odměněných se pak dočkal svérázného projevu podpory: o svém jednání v jeho prospěch uvědomili policii, které odevzdali přijaté odměny.

Je to další příklad nerovnosti zbraní: policisté, kteří vydíráním nutili svědka ke křivé výpovědi, zřejmě ušli potrestání. Naproti tomu Shahram Abdullah Zadeh, který odměnil faktické spolupracovníky policie za údajné dobrovolné úplatné jednání v jeho prospěch, se dostal do vazby.

Nerovnost zbraní se často projevuje při pokusech účastníků řízení o vyvolání kárného řízení proti nemravně se chovajícímu soudci. Neuspějí téměř nikdy. Je to pochopitelné, pokud návrhem na kárnou žalobu napadají rozhodnutí soudce ve věci. Ale neuspějí ani tehdy, když dokazují, že soudce lhal nebo je osobně urazil či šikanoval. Výlučné postavení kárných žalobců mají všichni předsedové soudů. Občas slýcháme názor takových autorit, jakými bezesporu jsou předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa nebo předsedkyně Soudcovské unie Daniela Zemanová, že soustava kárných žalobců selhává. Je to pravda: předsedové soudů nakládají často s kárnými podněty jako s horkou bramborou. Nejdříve je přehrají na některého z místopředsedů, o nichž v zákoně jako o kárných žalobcích nebo zástupcích kárného žalobce není zmínka. Pokud se s nimi předkladatel návrhu kvůli tomu pustí do sporu, „zaúkolují“ ministra spravedlnosti, který má rovněž pravomoc kárného žalobce. Ale na ministerstvu se podání zmocní ředitel odboru kontroly, který nemá pravomoc kárného žalobce a postoupí je předsedovi Nejvyššího soudu ČR Pavlu Šámalovi, o němž je známo, že z principu odmítá zabývat se kárnou agendou. Vzkaz kárných žalobců stěžovateli je jasný : máte smůlu, zapomeňte.

Nerovnost zbraní se někdy projevuje při pokusech o trestní stíhání provokatérů, kteří křivým obviněním vyvolali zbytečný soudní proces. Vyprávět by o tom mohl např. bývalý ministr dopravy Vít Bárta. Jeho bývalí blízcí spolupracovníci vyvolali trestní stíhání, které mu zničilo politickou kariéru a pochovalo jím podporovanou politickou stranu Věci veřejné. Dosáhl nakonec zprošťujícího rozsudku, který obstál i proti dovolání nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Policie a státní zástupci se ale rozsudkům nepodřídili a záškodníky ochránili před trestním stíháním. Podobně velkoryse se chovají orgány okresu Znojmo k recidivistovi Karlovi Peerovi, který nařkl ods. Jaroslava Schindlera, že příslibem finanční odměny přiměl Antonína Škrdlu, aby na sebe vzal odpovědnost za jeho trestný čin (podrobnosti v mých článcích o „znojemském justičním skandálu“, např. Jak se soudí ve Znojmě VII z 12.11.2016). Způsobil tím obrovské komplikace a finanční náklady státu i účastníků řízení o povolení obnovy procesu. Místní orgány jej ale ochránily před stíháním pro pomluvu a poškozování cizích práv.

Dojde-li ke shodě v záměrech mezi policií, státním zástupcem a soudcem, běžný občan nemá téměř šanci jejich obranný val prorazit. Platí to stejně, rozhodnou-li se ho „udělat“ nebo znemožnit mu odvetu za křivdu, spáchanou na něm chráněncem orgánů. Rovnost zbraní se pak stává pouhou iluzí.

Protest proti průjezdu americké vojenské techniky přes území České republiky za účelem přípravy válečné agrese

0
0
24. 3. 2017
Jednání Vlády České republiky a Armády České republiky je limitováno Ústavou České republiky, článkem 43 odst.4) a to:
a) plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení
b) účast na mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace
Z uzavřených mezinárodních smluv, čl.1 Severoatlantické smlouvy, které zavazují řešit mezinárodní spory mírovou cestou lze odvodit, že ve stejném mírovém a obraném pojetí je i Ústava ČR a tím i daná pravomoc vlády rozhodovat o průjezdu a přeletu cizích ozbrojených sil jiných států přes území České republiky. 

V rozporu s tímto mírovým pojetím Ústavy České republiky vláda rozhodla povolit další průjezd cizích vojenských sil přes naší republiku. Tyto cizí vojenské síly projíždějící přes Českou republiku se neúčastní žádné mírové operace, ani vojenského cvičení. Jedná se o přeskupení vojenské techniky cizích států za účelem přípravy možné agrese, válečného konfliktu v rámci
,, opatření alianční Posílené předsunuté přítomnosti“.
Protestujeme proti rozhodnutí vlády, která proti většinovému názoru občanů České republiky loajálně přistupuje k podílu České republiky na zhoršování bezpečnostního prostředí Evropy, dělá z nás případné spolupachatele agrese, nebo válečného konfliktu.
Protestujeme proti obcházení, znevažování, porušování Ústavy České republiky a vyprazdňování pojmu o zabezpečení míru.
Protestujeme proti krokům omezující naší svobodu, která je možná jen na základě pravdivých a úplných informací.
Odmítáme tvrzení ministra obrany pana Stropnického, že projíždějící konvoj cizích vojenských sil přes naše území dne 25.-26.3.2017 je konvoj našich partnerů.
V roce 2015 byl proveden průzkum, jak vnímá veřejnost rozhodnutí vlády - aktivitu Armády České republiky. I přes velmi silnou mediální masáž, obhajující jednání Vlády České republiky k průjezdu cizí armády přes naše území byly výsledky průzkumu: z 19 241 občanů se proti průjezdu vyslovilo 10 500, pro bylo 7 996, jedno to bylo 745 občanům.
Konvoj údajně vyjíždí z německého Vilsecku a veřejnost záměrně není informována o cíli tj. místu dojezdu v Polsku. Tato utajovaná informace by zpochybnila důvod průjezdu těchto cizích vojenských sil přes naše území. Ať by se jednalo o cílové místo polského města Zagaň, kde je budována nová americká základna, nebo i další základny v Polsku, ukázalo by se, že kratší, rychlejší cestou by byl průjezd dálniční sítí Německo – Polsko. Vláda a ministerstvo obrany nemá právo zatajovat před veřejností informace o skutečném účelu průjezdu a pobytu cizích vojenských sil na našem území, ani o tom, co se případně převáží do VÚ 5512 Logistika a podzemního pracoviště 26.pluku velení, řízení a průzkumu v Brandýse nad Labem – Stará Boleslav.
Vyzýváme veřejnost, aby pozorně monitorovala pohyb cizího vojenského konvoje, druhy techniky i jejich zastávky.

Za Iniciativu Ne základnám                                                       Praha 24.3.2017
Eva Novotná, mluvčí

Na vědomí: ministr obrany Martin Stropnický

Putin se zjevně připravuje na invazi do Evropy: Rafinovaně snižuje výdaje na zbrojení. Proč USA i za Trumpa zbrojí jako o závod? Německo se vrací do první linie. Po Krymu je na řadě Polsko a Česká republika

0
0
Jan A. Mařenka
24. 3. 2017  ProtiProud

Jan A. Mařenka varuje, že jedna dobře mířená střela brokovnicí je víc, než sila plná raket.



Skončila doba, kdy státy dávají na zbrojení bilióny dolarů, a válka nikde. Bylo by ponižující vidět americké zbrojovky, jak místo létajících pevností s laserovými děly, jaké známe z hollywoodských filmů, vyrábějí sekačky na trávu či vozítka Segway.

Jenže nezvykle dlouhé období bez světové války ohrožuje jediný muž. Od Baltimoru po Bagdád proto slyšíme zoufalé volání těch, kteří mají rádi mír a demokracii: "Kdo zastaví Vladimíra Putina?! Kdo mu zabrání dobýt svět?!"Učí se to přece už i na našich základních školách, pro větší o tom denně vysílá Česká televize: Novodobý ruský car má globální imperiální ambice. Chce válku. Potřebuje ji.

A je velmi rafinovaný. Podle zpráv zveřejněných před několika dny snížilo Rusko náklady na zbrojení pro rok 2017 o 25 procent. Jde o největší škrty ve výdajích na zbrojení od 90. let minulého století. Jak mazané!

Tento krok jistě přivítali nejen "umírnění" protiasadovští hrdlořezové z Al Nusrá, komunita LGBTQ a další stejně umírněná sdružení a spolky pro tkaní koberců v Sýrii. Jak ironicky poznamenává portál Russia Insider – rasantní škrty v nákladech na zbrojení neznamenají, že je "Putinova touha po krvi ukojena masakrem v Aleppu. Teď míří do Evropy. A pak – do celého světa".

 

Trump zbrojí čím dál víc


Putina zřejmě ani trochu neznepokojuje, že se u ruských hranic pořádají největší manévry NATO za poslední desítky let. Že u sousedů řádí šílený Porošenko. Krym, trpící pod ruskou krutovládou, to byl jen začátek. Včera to byl Krym, dnes třeba Gruzie, zítra Polsko a pozítří - Česká republika.

Putin navíc získal lstivým vyčkáváním unfair výhodu: Během Obamova posledního roku v prezidentském úřadě svrhly USA 26 tisíc mírových humanistických bomb na sedm různých států. Nic z toho se však nedá přirovnat k ruskému řádění v Aleppu - které prakticky vedlo ke zločinnému ukončení tak pěkně se rozvíjející války.

Nemluvě o tom, že USA mají z mírových a lidskoprávních důvodů 800 vojenských základen v 70 zemích. Na rozdíl od Ruska, jehož základny mimo jeho území lze spočítat na prstech jedné ruky. Je jasné, co má Putin za lubem - nechává Západ, aby se "vybombardoval" a lstivě vyčkává, aby mohl udeřit.

Jenže tohle mu nevyjde. Právě přišla uklidňující informace, že podle průzkumu Stockholmského mezinárodního mírového výzkumného institutu dávají USA na zbrojení víc, než sedm dalších největších zbrojařských velmocí dohromady.



Celkový přehled je ještě radostnější. Všimněme si Německa na 9. místě (2,4 %). Jeho podíl v příštích letech dramaticky poroste a brzy dosáhne úrovně Ruska (4 %). Dohnat a předehnat je opět aktuální heslo "tábora míru a socialismu", jenž se přepóloval z Východu na Západ.

A již jsou tu výsledky: Po ohlášeném snížení výdajů o 25 procent klesne Rusko zřejmě až na sedmé místo, tedy za Velkou Británii, Indii, Francii - někam na úroveň Japonska - které ovšem také začíná zbrojit kvůli sporům s Čínou, takže, kdo ví.



Výdaje USA neustále stoupají – což platí i za prezidenta Trumpa, který navyšuje již tak obrovský armádní rozpočet, zděděný po Obamovi. Z hlediska jeho politického (možná i fyzického) přežití je to pochopitelné. Kdyby neměl mít ani podporu zbrojařů, mohl by rovnou Bílý dům předat vládcům Deep State. Zbrojařský průmysl patří mezi klíčové sponzory tzv. demokratických voleb, nebo spíše toho, co se za ně vydává.

Druhá je s velkým odstupem Čína, třetí náš skvělý humanistický spojenec Saúdská Arábie (tak nahoře je kvůli vraždění v Jemenu a přípravě války s Íránem). Až na čtvrté příčce je současné Rusko, které utrácí za zbrojení takřka 10x méně než USA. Těsně za Ruskem je Velká Británie, Indie, Francie a Japonsko (údaje z roku 2016).

Na přední příčky se ovšem již tlačí Německo. Jeho vůdci se netají tím, že období poválečné zbrojní cudnosti skončilo (většina pamětníků Hitlerovy snahy o integraci Evropy a zbytku světa je již na hřbitovech). Berlín by prý proto měl hrát opět vůdčí integrační roli, tedy tu, která mu historicky (pří)sluší.

Bude se mít co ohánět. Největší zbrojařskou firmou světa je zatím americká Lockheed Martin s ročními tržbami přes 900 miliard korun. Na druhém místě je americký Boeing a třetí britský BAE Systems. Největší ruský prodejce zbraní (koncern Almaz Antej) je až na 11. místě. Podle průzkumu zmíněného Stockholmského mezinárodního mírového výzkumného institutu tvoří prodeje ruských firem ani ne desetinu obchodu největších zbrojních společností.


Příliš drahé pohoštění


Odborník namítne: Někdy je jedna dobře mířená střela brokovnicí víc než hangáry plné raket. A zřejmě v tom spočívá Putinova rafinovanost.

I když - nakonec to může být tak, jak vyplývá ze společného komuniké rádia Jerevan a stanice CNN, mediálních lídrů v boji proti Putinovi, Trumpovi a dezinformacím obecně:

"Putin nezbrojí, neboť je chudý. Všechno, co mu po drtivých sankcích morálního obra Západu zbylo, utratil za pohoštění pro čínské hackery."

A nepodceňujme ani vzkaz paní Müllerové dobrému vojáku Švejkovi, když u něj doma udělala šťáru policie na počátku První světové války: "Když ti pánové nic nenašli, byli velmi rozčilení. Prý jste ztracenej, protože jste rafinovanej!"


- - -

Kolik ještě teroristických útoků, aby se politici probudili?

0
0

Miroslav Němec
24.3. 2017   Vaše věc
Islamističtí radikálové napojení na teroristické organizace typu Al Káida a na samozvaný, tzv. „Islámský stát“ (ISIS), provádí již déle než 15 let teroristické akce nejen proti západním demokraciím, a jak je vidět, evropští politici si s tím nevědí rady.Tyto teroristické organizace využívají muslimů, kteří v těchto demokraciích již dlouhodobě žijí, či se tam dokonce narodili, a mají tedy státní občanství země pobytu, nebo do těchto zemí vysílají konkrétní sebevražedné teroristy ad hoc, kteří opět využívají muslimských rezidenčních sídel a komunit, čímž zůstávají, až do doby teroristického činu skryti, a často o nich nic neví ani zpravodajské služby, které již v řadě případů naprosto selhaly.

Vzpomeneme-li jen největších teroristických útoků, nelze zapomenout na nepromyšlený zásah protiteroristického komanda SPECNAZ ve vyprodaném divadle Dubrovka, kde 40 čečenských teroristů, většinou tzv. „černých vdov“ (manželek padlých bojovníků) od 23. 10. 2002, drželo v zajetí 850 osob a po zásahu provedeném o tři dny později (26. října 2002) zemřelo většinou na otravu plynem, který byl k zásahu proti teroristům použit, nejen všech 40 teroristů, ale i 129 rukojmích. Dalších 41 mrtvých a 120 zraněných si vyžádala exploze ve vlaku moskevského metra 6. února 2004. Dne 11. března 2004 bylo usmrceno 191 obětí a dalších 2057 lidí bylo zraněno po výbuších 10 bomb nastražených arabskými teroristy ve vlacích na nádraží Atocha v Madridu ve Španělsku. 24. srpna 2004 zahynulo 89 obětí v důsledku sebevražedných útoků dvou sebevražedných atentátnic čečenského původu na dvě ruská letadla TU-134 a TU-154, která v rozmezí 40 minut startovala z letiště Domodědovo v Moskvě. Čečenští separatisté stojí také za smrtí 334 osob, z toho 186 dětí, když 1. září 2004 vtrhli do školy v severoosetském Beslanu, a zadržovali tam více než 1100 lidí, převážně dětí a jejich rodičů, po zásahu o dva dny později bylo ještě dalších 700 osob zraněných. 56 obětí a dalších takřka 700 zraněných, je výsledek čtveřice islámských radikálů pakistánského původu (již narozených ve Velké Británii), kteří provedli sérii sebevražedných bombových útoků v ranní dopravní špičce dne 7. července 2005 v centru Londýna, z toho tři bomby explodovaly v metru a jedna v dvoupatrovém autobuse. Další dvě sebevražedné atentátnice čečenského původu se dne 29. března 2010 odpálily ve dvou stanicích (Lubjanka a Park kultury) moskevského metra a zabily 40 lidí a dalších 65 zranily. Čtyři sebevražedné bombové útoky a šest dalších útoků střelnými zbraněmi provedli teroristé napojení na Islámský stát dne 13. listopadu 2015 v Paříži a zahynulo při nich celkem 130 osob a dalších 352 jich bylo zraněno. 34 mrtvých a 340 zraněných si vyžádaly dva sebevražedné útoky islámských teroristů spáchané 22. března 2016 v bruselském metru a na letišti Zaventem v Bruselu. Islámský terorista Mohamed Lahouaiej Bouhlel přepadl 14. července 2016 polského řidiče vozu TIR, kterého zastřelil a s jeho vozidlem se vydal do míst oslav významného francouzského svátku „Dne Bastily“ do Nice na jihu Francie, kde tímto vozidlem zmasakroval mnoho lidí z nichž 85 usmrtil a dalších 200 bylo zraněno. O vánočních trzích v Berlíně byl obdobným způsobem spáchán útok islámským teroristou Anisem Amrim, který nepřežilo 12 lidí a dalších 50 lidí bylo vážně zraněných. Horší následky nenastaly jen proto, že vozidlo bylo vybaveno automatickým bržděním při jakémkoliv nárazu a tento systém se nepodařilo teroristovi vyřadit z provozu. Zatím poslední teroristický útok byl spáchán ve středu 22. března 2017 na Westminsterském mostě a u budovy britského parlamentu v Londýně, kde jen díky rychlému zásahu speciálního komanda britské policie CTSFO, zemřeli pouze 3 lidé, z toho jeden policista.

Nejsmutnější na tom všem je to, že tyto teroristické útoky páchají individua (čtenář promine, ale lidmi je nazvat nelze), kterým se země, kam přivandrovali, pomohla, ale oni nechtějí dodržovat její zákony, nechtějí pracovat a snaží se prosazovat jejich zvrácené právo Šaria a terorizují původní obyvatelstvo, což nelze v žádném případě připustit a všechny klasické historické evropské země se musí před radikály tohoto typu chránit. To musí pochopit všichni politici, nejen národní, ale i evropští, kteří chtějí i nadále v politických funkcích fungovat, neboť jejich prvořadou povinností je pracovat pro lidi, pro své voliče, a všemožně je ochraňovat tak, aby lidé mohli klidně žít a pracovat.

Přesto, že v České republice ještě žádný teroristický útok organizovaný Islámským státem naštěstí spáchán nebyl, však neznamená, že již takový útok proti naší republice nebyl, či není připravován, neboť speciální jednotky naší armády se již několik let zúčastňují různých zahraničních misí, kde již nejde jen o humanitární činnost vojenských polních nemocnic, která byla vždy hodnocena kladně, pročež zde reálné ohrožení existuje, a je třeba, aby byly všechny bezpečnostní složky v neustálé pohotovosti, a při sebemenším náznaku teroristického útoku okamžitě zasáhly.

Jako velmi správné zde vidím rozhodnutí předsedy vlády České republiky Bohuslava Sobotky, který již v roce minulém pověřil ministra vnitra Milana Chovance zřízením speciálního týmu určeného pro boj s terorismem, ač to není nic nového, a v minulosti již takové pracoviště v resortu ministerstva vnitra spolehlivě fungovalo celá léta, ale po politickém převratu v roce 1989/1990 bylo zcela nesmyslně zrušeno.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live