Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Alexej Navalnyj se pokouší odstartovat Ruské jaro, demonstrace v Rusku následují po událostech v Bělorusku. Globalisté chtějí 100 let po VŘSR zopakovat revoluci? Hackeři NSA uveřejnili na Medveděva výbušné kompro!

$
0
0

27. 3. 2017        AENews
V Rusku to vře. Udělalo se pěkné počasí a Alaxej Navalnyj dostal befel ze švýcarského Zurichu, že je načase odstartovat revoluci. Ve více než 80 ruských městech byly odstartovány demonstrace [1], které oficiálně jsou namířeny proti korupci, ale ve skutečnosti je každému jasné, že jde o demonstrace proti prezidentu Putinovi, ale hlavně proti premiéru Medveděvovi. Ten čelí obvinění z korupce, že má vilu v Toskánsku. Medvěděv je vnímán jako úplatný kůň globalistů, kterého nejprve zahraniční elity zkorumpují a potom ho odhalí, aby oslabily Putina. Je to stejný proces jako v USA s Michaelem Flynnem, kde se elity snaží prezidenty oslabit tím, že je zbaví jejich nejvěrnějších spojenců. Opoziční předák v Rusku Alexej Navalnyj.


Kauza s údajnou korupcí Dmitrije Medveděva v kauze „Démon“, přepychovými majetky, luxusním životním stylem a vilou v Toskánsku má přesně tyto parametry oslabení okolí a okruhu věrných Putina a jeho úzkého kruhu spolupracovníků. Hackeři (zřejmě americká NSA) se nabourali do emailů a telefonu Dmitrije Medveděva o odhalili jeho luxusní život [2]. Demonstrace v Rusku tak mají zřejmě podpis amerických tajných služeb, které Donald Trump prostě ani náhodou nekontroluje a bůhví, jestli někdy bude. Informace hackeři poskytli nejprve americkým fake news médiím typu Washington Post a New York Times. Americké tajné služby tak dělají to samé, z čeho obviňují Rusy, tedy z útočení na emaily čelních politiků v zemi. Prostě pokrytectví. Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi.
Navalnyj dostal do ulic jen pár tisíc lidí v Moskvě

Musíme si všimnout především charakteru demonstrací. V Moskvě se shromáždění Alexeje Navalného zúčastnilo odhadem okolo 10,000 lidí, což na 12-milionové město je naprostá kapka v moři, která nevyjadřuje názory většinové společnosti. Jenže pozor, to nevyjadřovalo ani 2,000 demonstrantů na kyjevském Majdanu v roce 2013, kteří okupovali náměstí a stříleli z loveckých pušek do policistů. Státní převrat není demokratický proces, k jeho provedení není potřeba nadpoloviční souhlas občanů. Revoluce spouští okrajové skupiny ve společnosti, které nereprezentují lid a jeho postoje, ale prosazují postoje své, nebo dokonce zahraniční.

Dmitrij Medveděv čelí podezření z korpuce. Hackeři z USA na něho vytáhli seznam obrovských majetků, na které si premiér RF rozhodně prý nemohl ze svého platu vydělat.

Západní média jsou okamžitě v pozoru. Jak už v diskusi upozornil jeden z našich čtenářů, v Moskvě jsou i novináři a redaktoři českého mainstreamu, např. Filip Horký z DVTV, tedy z vydavatelství Economia Zdeňka Bakaly. Vlna protestů v Rusku je řízena ze Švýcarska z okruhu Michaila Chodorkovského, který sponzoruje Alexeje Navalného z exilu. V roce 2015 napsal Chodorkovský přiznání, že on a Navalnyj jsou spojenci [3]. Ovšem dávat rovnítko mezi ně by bylo velkou chybou. Chodorkovský je ve skutečnosti „master“ Navalného, který je jeho loutkou. Chodorkovský před svým zatčením v Rusku ukryl své odkloněné zisky z Jukosu do švýcarské národní banky, kterou kontrolují sionistické kruhy okolo rodiny Rothschild [4]. Ruská federace se k těmto penězům nikdy nedostala po uvěznění a odsouzení Chodorkovského za daňové odklony.

Globalistický sionismus se pokouší skrze Chodrokovského a jeho koně Navalného dokončit v Rusku započatou práci z éry Borise Jelcina. Současné Rusko drží rozpočtově nad vodou kapitál, který poskytuje Vladimiru Putinovi Ruský židovský kongres a lidé okolo ruské Alfa bank, které šéfuje předseda Ruského židovského kongresu Michail Fridman. Sionisté se snaží proti nim útočit skrze prostředníky, neposlušné ruské oligarchy, protože židé mají zapovězeno útočit sami proti sobě. Takže útočí proti sobě vždy jen přes prostředníky. Když chtějí sionisté oslabit moc židovského kongresu v Rusku, pošlou Chdorkovského a Navalného, aby podkopávali vládu Vladimira Putina. Když kongresisté chtějí útočit proti sionistům, podpoří skrze Vladimira Putina amerického kandidáta na prezidenta Donalda Trumpa. Protože o něm vědí, že podporuje Izrael a židovské hnutí, které je v kontra postavení vůči zájmům světového sionismu.
Ruské jaro financované z konta Chodorkovského v Zurichu

Pokus o vyvolání Ruského jara má všechny parametry ze zahraničí řízené barevné revoluce. Synchronizovaně v desítkách měst vypukají demonstrace, které mají stejná hesla, stejné transparenty, stejné proslovy. Rusko ale není Ukrajina. Neschopnost Viktora Janukovyče vypořádat se na Majdanu v Kyjevě s kriminálními živly, které střílely z pušek do policistů, se v Rusku nedá očekávat. Celou věc by změnila jedině smrt některého z opozičních předáků. Stejně jako před 2 lety zinscenovali globalisté vraždu Borise Němcova, která měla odstartovat ruský majdan, tak úplně stejně by dnes mohlo dojít ke smrti jiného předáka ruské opozice. Problém je ovšem v tom, že pokud se nepodaří smrt takového člověka hodit přímo na Putina, tak k žádným masovým demonstracím a generálním stávkám v milionových počtech v Rusku prostě nedojde. Michail Chodorkovský v Zurichu.

Musíme si všimnout i jiné podstatné souvislosti. Ruský majdan není jediný, už před několika dny začaly protesty v Bělorusku [5], což je nejbližší spojenec Moskvy. Představte si situaci, že by v Bělorusku došlo k jakési kopii Sametové revoluce a k moci v Minsku by se dostaly prozápadní síly. Můžete vzít jed na to, že nejpozději do dvou let by z Minsku zazněla informace, že Bělorusko usiluje o vstup do NATO. Šok, jaký by to vyvolalo v Moskvě, si nedovedete představit. Oproti tomu by byla Ukrajina jenom slabým čajovým odvarem, protože Bělorusko je strategicky mnohem citlivější území, než je Ukrajina. Protesty v Bělorusku a následně v Rusku nejsou náhodné. Celé je to synchronizované ze západu, načasované podobně jako rok 1989. Jakmile se začne hroutit režim v jedné zemi, jiskra přeskočí do druhé. Zažili jsme to v roce 1989 všichni.

100 let od VŘSR
Tento rok si Rusko připomene centeniál vypuknutí Velké říjnové socialistické revoluce v carském Rusku. Toto výročí může být symbolem a snahou o vypuknutí nové revoluce, která konečně dosadí do čela země globalisty, kteří otevřou Rusko a jeho zdroje sionistickému kapitálu a globalizaci. Majetky Ruska se převedou do vlastnictví cizích společností, od vodáren, přes průmysl, až po média, která budou formovat informační pole Ruska tak, aby už nikdy v Rusku neožily pro-národní putinovské teze. Proto si všimněte, že ve všech zemích bývalého východního bloku ovládají informační média, rádia a televize nadnárodní globalizační korporace. Nejde totiž jenom o to udělat revoluci a dosadit do Kremlu pro-západní šíbry. Je třeba je tam i udržet. A to nepůjde bez převzetí kontroly nad ruským informačním prostorem. Zatčený Alexej Navalnyj v autobusu ruské policie zdraví novináře.

Stejně tak to nepůjde bez destrukce a demontáže ruské armády. Za Borise Jelcina se to téměř povedlo globalistům. Ruská armáda na tom byla v roce 1999 tak zle, že prohrávala válku i s obyčejnými muslimáky v Čečensku, Dagestánu, Ingušsku a dalších regionech Kavkazu. Vojáci ruské armády neměli kolikrát ani jídlo, protože sklady s proviantem byly rozkradené a prázdné, nebo rozprodané na černém trhu. Prostě klasické procesy, které dnes probíhají v ukrajinské armádě. Rozvrat a rozpad. V pátek jsem na Svobodném rádiu říkal, že explozi v muničním skladu na Ukrajině nedaleko Charkova lze přičíst na vrub katastrofálnímu stavu ukrajinské armády, a že zmíněný muničák je vlastně plocha s obrovskými zásobami munice pod širým nebem. Odkaz na obrázky z tohoto muničáku najdete zde a je to opravdu síla. Dobře se dívejte a srovnávejte s českou armádou. Rozklad a rozpad. Na konci budou vojsko ČR představovat už jenom dámy s cestovními kabelkami, viz. německá ministryně obrany Ursula von der Leyen a zbraně bude mít jenom Bundeswehr.

Revoluce v Rusku se bez krve neobejde, budou muset zničit i armádu

Přesně takovýto rozklad armády probíhal v Rusku do roku 1999. Sionističtí globalisté vědí, že nemohou získat kontrolu nad Ruskem, pokud nezničí její armádu zevnitř. Globalisté pochopili, že ruskou armádu nelze porazit v otevřeném boji, takže se poučili a nyní uplatňují ničení armád nepřítele zevnitř skrze tzv. demokratické procesy importované ze západu dovnitř země. Funguje to tak, že občanům se řekne, že díky „demokracii“ a pomoci NATO (rozuměj USA) už není tak velká armáda potřeba, zruší se kasárny, prezenční služba a všechno se začne rozprodávat.

Jenže zbraní je tolik, že není nikdo, kdo by je koupil. Takže se všechno narve do skladů a aby se ušetřilo, zruší se pravidla o tzv. kritickém množství. Každý voják ví, že před rokem 1989 platila i v ČSLA pravidla na to, kolik maximálně munice o jakém explozivním účinku může být uskladněno na jednom místě. Po roce 1989 se tato pravidla zrušila a v provozu zůstal jen zlomek muničních skladů, a aby se ušetřilo na jejich provozu, tak se převedly pod správu soukromých firem. Jak to dopadlo ve Vrběticích, to dnes už víme. Více než 40 let stará munice zkrátka poslala muniční areál do vzduchu a posléze do titulních stránek českých médií. Alexej Navalnyj v čele moskevské nedělní demosntrace.
Putina podporují mocní židé, ale Medveděv ho může stáhnout ke dnu

Vladimir Putin začal posilovat armádu, znovu jí vrátil bojové kapacity a ohromil americké jestřáby v Sýrii, kde Rusko zvítězilo a Pentagon si začal uvědomovat, že ruská armáda je zpátky. A spolu s ní i ruská institucionální moc. Takže odpálit v Rusku nové barevné jaro bude znamenat nejenom vyměnit vládu, ale i získat kontrolu nad médii, bankami a hlavně ozbrojenými silami. Udělat v Rusku revoluci, to znamená zbraněmi vtrhnout do Kremlu a převzít moc. Přesně podle vzoru VŘSR, protože v Rusku nelze udělat revoluci z ulice s transparenty v ruce, ale jenom s pomocí zbraní. To ovšem neznamená, že Vladimir Putin není v ohrožení. Jde o to, že stabilita ruské moci se opírá o stabilitu ruského státního rozpočtu. A ten krvácí kvůli sankcím. A přežívá jen díky kapitálu od židů a od Židovského kongresu. A ti to nedělají za pěkný úsměv, ale kvůli tomu, že ruská vláda potom těmto židovským oligarchům dáva volné ruce v různých státních zakázkách. A přesně to potom kritizuje Navalnyj a říká, že jde o korupci.

Nejde o korupci o nic větší, než v České republice je korupční vztah české vlády s německým průmyslem a kapitálem. Česká vláda si půjčuje u Bundesbank každý rok na krytí státních schodkových rozpočtů a česká vláda na oplátku manipuluje kurzem české koruny v neprospěch českých občanů a jejich mezd a naopak ve prospěch Německa, aby německý průmysl měl odběr zboží od českého dělníka za pakatel. Ruka ruku myje. Korupce to je, ale nikde jsem si nevšiml, že by to vadilo některým sluníčkovým organizacím. Rozdíl tam ale také je. Rusko si půjčuje u židů, aby si udrželo svojí pro-národní suverenitu, zatímco ČR si půjčuje, aby se lépe a rychleji integrovala do modelu Nové Evropy se supernízkými mzdami pracovníků a supervelkým zadlužením domácností. Ruské jaro je tak připomínkou toho, jak to vypadalo v roce 1989 v ČSSR. Skupina ze zahraničí financovaných individuí se staví do čela manifestací a mluví jménem lidu, se kterým ale nemají nic společného.

Putin je ve stejné situaci jako Trump. A bude hůř!

Ovšem údajná korupce Dmitrije Medveděva je velký problém. Ten je v Rusku vnímán jako pro-západní politik a pokud opravdu by byla pravda, že někde přijal od západních elit nějaké všimné, bude to muset Vladimir Putin řešit a Medveděva se bude muset zbavit, protože pokud by to neudělal, podepsal by si tím rozsudek smrti a konec v politice. Putin se tak nachází ve stejné situaci jako Donald Trump. Sionisté a necons se je snaží oslabit a zbavit je jejich nejbližších spojenců, aby se prezidenti neměli o koho opřít uvnitř mocenských struktur.

Výbuch Donalda Trumpa v pátek v Kongresu při neúspěšném pokusu prosadit nový zákon o zdravotním pojištění je jasným důkazem toho, že Trump nemá podporu ani vlastní partaje, i když Republikání mají v Kongresu naprosto pohodlnou většinu. Vladimir Putin se může dostat do stejné situace. Pokud začne ztrácet spojence zabředlé byť i jen do podezření z korupce, tak jeho moc bude postupně upadat. Rusové mu přestanou věřit. Pamatujte na Pjakina, co říkal. Putin je obklopený tolika podpindosníky, že kdokoliv z nich může přivodit Putinův politický pád zevnitř Kremlu. Takže je jasné, že pokud si ruský prezident nebude dávat pozor a nebude provádět pravidelné čistky a prověrky, tak se u moci neudrží.

-VK- Šéfredaktor AE News 

Do konce měsíce zbývá 5 dnů a z částky potřebné na zachování provozu Aeronetu bylo zatím vybráno necelých 73%. Všem, kteří již přispěli, děkujeme a děkujeme i všem, kteří zde i tento měsíc přispějí tak, aby stránky fungovaly i příští měsíc.

Ministerstvo zahraničí RF: Moskva nebude skládat účty v souvislosti s Iskandery v Kaliningradské oblasti

$
0
0

27. 3. 2017   zdroj
Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace uvedlo, že ruské úřady nemají v úmyslu skládat účty vojenskému bloku NATO ohledně rozmísťování taktických raket Iskander v Kaliningradské oblasti. Toto prohlášení dnes učinil ředitel odboru pro evropskou spolupráci Ministerstva zahraničních věcí Ruska Andrej Kelin.


Dříve německá média uvedla, že představitelé Severoatlantické aliance mají v úmyslu na nadcházejícím zasedání Rady Rusko - NATO požadovat od ruské strany vysvětlení o přesunu Iskanderů ke Kaliningradu.

Kelin oznámil, že Rusko nebude nikomu skládat účty o vnitřních přesunech svých vojsk. "Žádná zpráva nebude, o tom se nebude diskutovat", řekl představitel ministerstva zahraničí RF v reakci na žádost o komentář ke zprávě německých médií.

Připomněl, že Rusko je znepokojeno rozmísťováním rotačních praporů NATO v Polsku a pobaltských zemích, a Severoatlantická aliance manévry, které provádí Rusko: Západ, Kavkaz a manévry na Krymu.

Kelin řekl, že v souvislosti s tímto vzájemným znepokojením se na nadcházejícím zasedání Rady Rusko - NATO bude projednávat transparentnost. Strany si vymění názory a pokusit se odstranit stávající obavy. Uvedl také, že zasedání Rady proběhne na úrovni stálých zástupců a velvyslanců.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Bohatým jdou daně k duhu

$
0
0
27.3.2017   Tribun
Oblíbený mučednický mýtus bohatších lidí, živený zejména liberály všech druhů a barev, říká, že stát a daně ničí bohatším lidem prosperitu a kdyby jich nebylo, tak by ti bohatší měli všeho více za méně a v lepší kvalitě, protože by si to kupovali přímo za vlastní na volném trhu. 




Jak ovšem D. Prokop v článku Úvod do praktické sociologie: Rub a líc progresivní daně (to je ten článek, který jsem si přečetl až na Sealovo doporučení, ale dobře jsem udělal a vy byste měli také), tak realita je poněkud odlišná a složitější:


Druhým argumentem je fakt, že pokud se omezíme na pracující populaci, které se daně týkají, jsou to často bohatší lidé, kdo nepřímo více těží z fungování státu. Chudší pracující sice dostávají některé přídavky, ale jejich objem není nijak závratný. Bohatší lidé kupují více zboží, jehož pohyb i cena závisejí na veřejné infrastruktuře. Jsou častěji klienty finančních a dalších služeb, jejichž férové fungování je závislé i na státním dohledu a regulaci těchto prostředí. Více využívají služby v oblastech kultury nebo sportu, které stát podporuje. A zejména těží z veřejného vysokoškolského vzdělávání. Jedinec s ním dosáhne vyššího platu, z daní ho však platíme všichni.

- - -

Naprostý cynismus bílých přileb / Sheer Cynicism of White Helmets

$
0
0
Anna Jaunger 
27. 4. 2017
Přes četná odhalení kolem dobrovolníků "bílých přileb), jejichž "filmování" je již mohlo přivést na hollywoodské červené koberce, organizace i nadále funguje a vytváří nové, stále monstróznější falzifikáty, které jsou zaměřené na hanobení syrské vlády a eskalaci konfliktu v zemi. Tentokrát nejde o nový fejk, ale o obrovský cynismus z takzvaných „zachránců“ zraněných dětí.V poslední době se organizace zveřejnila video, kde dobrovolníci Bílých přileb předváděli neodkladné resuscitace dětí, které už byly mrtvé (zde). Ačkoli toto video přitahuje sympatie diváků, objevili se také lidé, kteří se rozhodli zpochybnit autenticitu videa.




Švédští lékaři, odborníci z různých oborů, včetně pediatrie, přezkoumali video Bílých přileb. Výsledek překvapil i ty, kteří jsou zvyklí na nekonečný proud padělků, obratně vytvořených Bílými přilbami. Bylo zjištěno, že neodkladné resuscitace byly buď provedeny technicky špatně, nebo to nebyly ničím víc než předstíráním resuscitace na již mrtvých dětech.

Dr. Leif Elinder, známý švédský lékař, publikující odborník na pediatrii, po důkladném přezkoumání videomateriálu, řekl, že manipulace s těmito neživými dětmi byly bizarní, nelékařské,nezachraňující  a dokonce kontraproduktivní, pokud by mělo jít o život zachraňující konání.


Dr. Lena Oske, švédská
praktická lékařka sdílí stejný názor. Ve svém prohlášení, Dr Oske upozornila na údajné adrenalinové injekce použité ve videu Bílých přileb. Podle jejího názoru šlo o nekvalifikovaný a nesprávný postup.

Toto video je nepochybně skutečným důkazem
přístupu Bílých přileb k obětem války. Tentokrát použili mrtvá těla k eskalaci konfliktu. Co se bude dít dál, kam až zajdou „aktivisté za lidská práva“?

Podle profesora Dr. Marcello Ferrada de Noli, který je zakladatelem a předsedou Švédských profesorů a lékařů zalidská práva (http://swedhr.org/), tato organizace nijak neusiluje o vyřešení konfliktu , ale snaží se ho stupňovat. Musejíí být postaveni před soud a odsouzeni za své válečné zločiny proti lidskosti.

 
Sheer Cynicism of White Helmets

Despite of numerous exposures of the White Helmets volunteers, whose acting has already led them to Hollywood red carpets (link), the organization continues to function, and creating new, increasingly monstrous fakes, which are aimed at defamation of the Syrian government and escalation the conflict in the country.

However, this time, the point at issue is not a new fake, but monstrous cynicism of the so-called "rescuers" towards wounded children.

Recently, the organization has published a video, where members of the White Helmets' volunteers were simulating emergency resuscitation to the already lifeless children (https://www.youtube.com/watch?v=3GXz9ww7JY4). Although this video has attracted sympathy of users, nevertheless, there were also those people who decided to doubt the authenticity of the video.

Swedish doctors, specialists in various fields, including pediatrics, have conducted an examination of a White Helmets video. The results of the examination surprised even those people who are accustomed to the flow of endless fakes, skillfully created by the White Helmets. It has been found that the emergency resuscitation techniques were either carried out incorrectly, or it was nothing more than an imitation being used on already lifeless children.

Dr Leif Elinder, a known Swedish medical doctor profile, author and specialist in pediatrics, having carefully examined the video material, said that the measures had been inflicted upon those lifeless children, were bizarre, non-medical, non-lifesaving, and even counterproductive in terms of life-saving purposes.

Dr Lena Oske, a Swedish medical doctor and general practitioner, shares the same opinion. In her statement, Dr Oske referred to the presumed, adrenaline injection, performed in the White Helmet video. Her specialist opinion dismisses the procedure as unqualified and incorrect.

Undoubtedly, this video is a real prove of the White Helmets' real attitude to the victims of the war. This time, they used the corpses of children to escalate the conflict. What will happen next and how far will "human rights activists" dare to go?

According to Professor Dr Marcello Ferrada de Noli, who is a founder and chairman of Swedish Professors and Doctors for Human Rights (http://swedhr.org/), such "human rights" organizations don't make any efforts to resolve the conflict, but only try to escalate it. They must be brought to justice and convicted for their war crimes against humanity.

Jan Campbell: Moc a bezmocnost Putina a Trumpa

$
0
0

trump putin
Jan Campbell
26.3.2017  Vaše věc

Vzrušující a u mnohých strach vzbuzující zprávy masových médií, ke kterým patří požár v Charkovské oblasti, volání Ukrajinské chunty o zvláštní status s USA vně NATO, smrt oportunisty, bezvýznamného politika, za to významného korupčníka, ex-poslance ruské Dumy Voroněnkova, to vše nevěští nic dobrého, především pro Ukrajinu. Přidám li k tomu bouře, nebo ticho před bouřemi jinde ve světě, a v příspěvku nepopisovaná rizika v bezprostředním sousedství ČR v podobě představitelné sabotáže ukrajinských atomových elektráren, nevěští to nic dobrého pro EU.


Její představitelé budou slavit v jarním Římě, jako by věděli, že strach je špatným rádcem, ale nevěděli o vodě ve strojovně EU a o následcích falešné lásky ukrajinské chunty k EU. Tu neustále hodnotí jako aktiv a přítele, i když bezmocná EU hodnotí Ukrajinu jako výdaj a riziko. Prezident Putin zatím přihlíží, jak si prezident Porošenko bere Sběrbank a šéfa Gréfa jako rukojmí, jak se transformuje scéna Eurovise do novodobého bojiště s pomocí ruské zpěvačky – invalidky, Julie Samojlové.

Příležitostný zpěvák a částečný invalida, předseda EK Jean-Claude Juncker varoval ve FT hledajícího politickou cestu, prezidenta Trumpa: nová válka na Balkáně je možná. Přitom se nezmínil o Ukrajině, o Turecku, jako klíči k energetické bezpečnosti Evropy, a částech světa, kde se nedá vyloučit jiný druh válek, majících vliv na růst a vývoj protikladů v EU. Nebudu popisovat tyto války a protiklady, kazit radost v EU z očekávané vojenské porážky IS, při současném ignorování transformačního procesu IS do nové podoby s pomocí USA. Ty aktivně pomáhají Kurdům, aby je mohly brzo zklamat, a vědí, že transformace IS dovoluje návrat zakalených bojovníků – teroristů do zemí, které znají: EU a Rusko.

V tomto kontextu je možné vidět moc a bezmocnost mocných, EU a prezidentů Putina a Trumpa. Celá řada úmrtí ruských diplomatů, leteckých havárií apod. za podivných okolností, včetně teroristického útoku na posádku Ruské národní gardy (RNG) v Čečensku, to potvrzují. Prezident Putin označil útok na RNG jako těžkou událost po té, co navštívil Malé divadlo. Tam shlédnul část komedie, napsané 1877, autora Alexandra Ostrovského (1823 – 1886), Poslední oběť (Последняя жертва). Jednalo se o odloženou návštěvu, která se měla uskutečnit 19. prosince 2016. V prosinci měl Putin navštívit divadlo v rámci znovuotevření po tříleté rekonstrukci a shlédnout hru ruského diplomata, překladatele a dramatika, Alexandra Gribojedova (1795 – 1829), Hoře z rozumu. Tato veršovaná komedie představuje krutou, smutnou a hořkou satiru na mravně devastovanou a podlézavou společnost bez pevného vnitřního přesvědčení a postoje. Putinovi nebylo přáno shlédnout jednu z nejvýznamnějších her světového, evropského a ruského dramatu 19. století. Mocný se ukázal být bezmocným. Proč? Téhož dne byl totiž zastřelen ruský velvyslanec v Turecku, Andrej Karlov. Ironií je, že hra Hoře rozumu je aktuální, podobně jako smrt autora hry. Alexander Gribojedov byl totiž zavražděn, jako Andrej Karlov, během výkonu své funkce velvyslance. Byl zavražděn 11. února 1829 v Teheránu s celým personálem ruského velvyslanectví zfanatizovaným davem. Zmiňuji se o těchto skutečnostech, protože mír mezi národy je závislý na míru v lidech samých (Josef Čapek). Politici a politika by měly občanům - voličům pomáhat budovat a udržovat mír v sobě samých, protože víra, že lze dosáhnout bezpečnosti vyzbrojováním národů, je osudnou iluzí (Albert Einstein).

Z tohoto hlediska se mi jeví, že EU a NATO lídři nejsou lepší než ti ukrajinští. Pavučina spojující téměř všechny státy světa a udržující je při životě, nedovolí proto EU, NATO, a v intrikách zkušené Velké Británii, vyhrát válku proti Rusku. V nastávajících volebních kampaních se nabízí voličům možnost, se ptát: Proč nejednat hned, když každá válka skončí jednáním? Proč nahánět lidem strach z války, když strach je horší než válka? Proč nepřipomenout Kyjevu unijní zkušenost Buenos Aires získanou během Falklandského konfliktu v roce 1982? USA tehdy nepomohly Argentině, ačkoliv Meziamerická smlouva o vzájemné pomoci předpokládala americkou vojenskou pomoc. Proč?

Pro USA byly, jsou i dnes a budou i zítra, nejdůležitějším vlastní národní zájmy. Po té asi zájmy Velké Británie. V žádném případě ale ne zájmy EU a asociovaných států. Proč si v Římě a ve volebních kampaních nepřipomenout vystoupení tzv. Bolivarianské aliance národů Ameriky (ALBA) z Meziamerické dohody? Proč slepě kopírovat nové protiruské sankce? Proč podporovat zvyšování vojenské přítomnosti ve Východní Evropě, neobdělávané zahradě EU, kterou Rusko nepotřebuje ke své existenci? Proč podporujeme zveřejňování informace o vyslání vojsk na Ukrajinu, která může každou chvíli vybuchnout jako sklad v Balakliji? Bude konat EU a NATO v zájmu občanů EU v případě, že USA vyhoví Ukrajině ohledně poskytnutí statusu hlavního spojence USA? Veřejnost pravděpodobně neví, že status hlavního spojence nevyžaduje souhlas zemí NATO. Rozhodnutí totiž spadá do suverénního práva USA. Podobných otázek je mnoho. Žádná ale nebude zodpovězena na sobotních oslavách 60 let od podepsání smlouvy o vytvoření EHS a Euratom v Římě.

To dokazuje dnes podepsaná deklarace, zavazující k: 

1) bezpečné, 
2) prosperující a dlouhodobě životaschopné, 
3) sociální a 
4) silnější ve světě, Evropě. 

 
Vystrašení vůdci EU se zavázali naslouchat obavám občanů a reagovat na ně, být v kontaktu s vnitrostátními parlamenty. Jak chtějí dosáhnout splnění slibů a závazků – aby Evropa mohla být naší budoucností – ale nesdělili. A nesdělí ani po ukončení oslav, přestože všem oslavujícím by mělo být známo, že loď se potápí, že to, co před časem psal Forbes, stále platí: Ukrajina a Gruzie nemohou přinést NATO žádnou výhodu, vztahy s Ruskem budou ohroženy a Washington nemusí znepokojovat osud těchto zemí. Stále platí i význam čínského přísloví: Snadno se naverbuje deset tisíc vojínů, obtížně se hledá jeden vojevůdce. Washington potvrzuje, že vůdce Trump slábne, může odejít po prvním neštěstí v rodině, bez impeachmentu, a Řím potvrzuje, že máme slibující vůdce, ale žádné vojevůdce. Jsem proto skeptický, co se týče splnění závazků současnými vůdci EU, protože tito dovolili stát se závislými na moci a bezmocnosti militaristů a prezidentů Putina a Trumpa. 
 
Souhlasu netřeba.

Rusko- Turecké "vztahy"

$
0
0
Yekta Uzunoglu
27. 3. 2017
Tristně sleduji, jak mnoho i investigativních žurnalistů z obou bloků -jak proruští, ale také protiruští žurnalisté - vyhodnocují Rusko -Turecké vztahy posledních měsíců emocionálně bez jakékoliv věcné opory, skoro bych už řekl, až typicky česky. Hlavně proruští novináři jásají, jak Rusko - Turecké vztahy kvetou, jak se Erdogan klaní před Putinem, kolik smluv bylo podepsáno včetně dohody tykající se raket atd. Když nejsou novináři erudovaní aspoň v těch základních otázkách, jakpak má být informován běžný občan o tom, co se děje v tak důležitých vztazích mezi tak významnými zeměmi?


Jak ti jedni, tak ale i ti druzí, stále "analyzují" i tyto mezinárodní dosti citlivé vztahy svými "citovými" a " ideologickými", nebo "služebnými" brýlemi.

Existují rusko - turecké vztahy do konce I. světové války, lépe řečeno do Říjnové revoluce, pak od Říjnové revoluce do roku 1990, to jest až do rozpadu komunistického bloku, pak od roku 1990 až do pádu či sestřelení ruského letadla Tureckem a Rusko-Turecké vztahy od sestřelení ruského letadla do dnešního dne. Na této úrovni Rusko – Turecké vztahy zůstanou ještě několik let.





Od té doby stále píšu, že už vzájemné vztahy Ruska a Turecka nebudou nikdy takové, jako před sestřelením ruského letadla. Přirovnal jsem novou situaci k tanci s medvědem, kdy můžete sice pozvat medvěda na tanec, ale nikdy už mu nemůžete poroučet, kdy má medvěd přestat tančit.

Je pravda, že Vladimir Putin navzdory svým poradcům a ministru zahraničních věcí Ruska Sergeji Lavrovovi, dlouho nějak "chlapsky" vnímal Erdogana dokonce jako přítele, než bylo sestřeleno jeho letadlo těsně po jeho návštěvě v Turecku na summitu G 20, letadlo, jehož sestřelení mělo za cíl dostat Rusko do přímého střetu s NATO. Erdoganovi tato bytostně nebezpečná hra nevyšla, od té doby se snaží všemožně tyto z gruntu narušené vztahy napravit, ale Putin už není oním Putinem, jako byl před sestřelením tohoto letadla. Nyní vládne mezi oběma zeměmi politika „kdo z koho“ a zatím na všech frontách si vede výtečně Putin, de facto tahá Erdogana jako cirkusového medvěda, kterému na nos navlekli železný řetěz.

Putin, jak se zdá pochopil, až kam může Erdogan zajít se svou zákeřností, ale též s podlézavostí. Často je přímo balzámem na duši pozorovat ruskou diplomacii, jak mistrovsky bruslí po té kluzké šachovnici proti Turecku a předvádí umění diplomacie! Je to jakoby člověk sledoval tanečníky na plese z knihy „Vojna a mír“ Lva Nikolajeviče Tolstého. To, co předvádějí tito ruští diplomaté za představení v součinnosti s dalšími složkami státu a vždy v neuvěřitelné harmonii, tak přesně to je vyobrazeno právě v románu Vojna mír.

  Budu se snažit jen jedním příkladem se přiblížit, jak nádherný, harmonický a rytmický tanec má ruská diplomacie vůči svému sousedovi, o kterém ví - i z historie – jak je zákeřný, jak může být podrazácký, při první vyskytnuvší se příležitosti.

O nadlidském úsilí Erdogana přiblížit se Putinovi, jsem psal už před několika měsíci. Od prvního setkání v Moskvě do dnešního dne Erdogan činí vše, aby se přiblížil Rusku, aby aspoň byť částečně napravil kdysi existující vztahy. Putin a jeho celá administrativa s Erdoganem hrají jedinečnou šachovou partii. Třeba o tzv. puči proti Erdoganovi dodali Erdoganovi nejméně dva dny před tzv. pučem chybějící informace, aby jeho muži měli situaci kompletně pod kontrolou. Za to hned Rusové předložili Erdoganovi smlouvy, například o dostavbě jaderné elektrárny, ale již s jinými podmínkami, než byly v té původní smlouvě, k jejímuž zrušení došlo po sestřelení letadla. Tak výhodnou smlouvu pro ruského dodavatele by jen tak nikdo nepodepsal, ale od té chvíle musí Erdogan stále podepisovat s Ruskem pro Turecko rozhodně nevýhodné smlouvy. Rusko, aby Erdogana přimělo k podpisu jednostranné smlouvy, činí nepředstavitelná přestavení, kde turecká strana hraje pitomého klauna. Erdogan měl 9. -10. března 2017 podepsat s Putinem sérii hospodářských smluv de facto pro Turecko nevýhodných. Nějak to neoficiálně podmínil tím, že Rusko pomůže Turecku, aby Turecko mělo v Sýrii svůj vytoužený koridor a aby za tímto účelem Rusko podpořilo plán Turecka a pomohlo přesvědčit USA.

Takže Rusko mělo pomoci Turecku i při přesvědčování jeho partnera a přítele v samotném NATO! Má ale někdo skutečně tu drzost, nebo snad žije v naprosto jiné dle všeho anti-etické dimenzi, že nemůže pochopit, jak lze chtít či očekávat po zemi, jež ještě byla donedávna považována za nepřátelskou, že bude prosvěcovat jeho vojenského partnera v NATO....

Erdogan si chtěl být tentokrát jistý dřív, že mu Rusko pomůže, než on sám podepíše v Moskvě pro Rusko výhodné smlouvy. Proto bylo svoláno vrcholové setkání náčelníků generálních štábů tří zemí, a to USA, Ruska a Turecka. Ale kde? V tureckém Antalya? A kdy? Letos 7. – 8. březnem, to jest den předtím, než měl Erdogan v Moskvě podepsat řadu pro Rusko výhodných smluv! Erdogan již chtěl mít jistotu, že Rusko nejen že souhlasí s tureckým koridorem přes syrské území, ale že pomůže Turecku přesvědčit USA o nutnosti přijetí tomto plánu. Takže náčelník generálního štábu země NATO - Turecka generál Hulisi Akar, náčelník generálního štábu USA generál Joseph Dunfold a náčelník generálního štábu ruské armády generál Valerij Gerasimov se sešli skoro bez povšimnutí světových médií.....

Večer 7. března nemohl Erdogan ani spát, dle zlých jazyků celou noc pochodoval po místnosti, kde byla shromážděna jeho rodina a narcisticky básnil o své velikosti, jak dva náčelníci dvou nejsilnějších armád přijeli na jeho povel tisíce kilometrů, aby poslouchali náčelníka sultána .... Ano, je to pravda, že se často nevidí, že by se náčelníci obou velmocí někde sešli a strávili společně celé dva dny! V ještě větší extázi se nacházel náčelník generálního štábu Turecka, který snad sám sebe už viděl jako nejmocnějšího náčelníka světa, který má na každé straně po svém boku náčelníky nejsilnějších armád světa .... A tak, v té euforii referoval téměř každou hodinu svému sultánovi, který si chtěl být jist před odletem do Moskvy, kde měl podepsat řadu smluv, že účastnici s tureckým plánem souhlasí. Údajně byl generál Dunfold dost zaskočen, když slyšel, jak generál Akar vykládá generálu Gerasimovi veškeré detaily svých vojenských plánů na otevření – rozšíření - prodloužení a zajištění tureckého koridoru na území Sýrie.

 Generál Akar oběma stranám sdělil, že je vyzývá, aby okamžitě přerušili jakýkoliv vztah s kurdskými paramilitaristickými silami YPG.

Aby byli USA i Rusko připraveni a pomohli turecké armádě při vyčistění kurdského města Munbic od kurdských ozbrojených sil.

Aby pomohli Turecku k dobytí Raky společně s tzv. syrskou opozicí a aby Raka byla stále vedena jako hlavní město syrské opozice.

Oba hosté pozorně poslouchali turecké záměry, pozorně je sledovali po dobu dvou dnů a na rozloučení jako odpověď čekajícímu generálu Akarovi pouze sdělili, že jeho plán je zajímavý.... Nic víc, nic méně, ale generál Akar to "zajímavé" vnímal jako gesto souhlasu a tak předal tuto informaci svému sultánovi, který v následujících hodinách podepsal s Ruskem pro Turecko řadu nevýhodných.....

Když Erdogan nastoupil do svého letadla směrem z Moskvy do svého sultanátu, v New Yorku (časový rozdíl cca 6 hodin), doručila syrská vláda OSN připravenou žalobu - stížnost na Turecko, dle všeho zpracovanou společně s erudovanými ruskými odborníky, kde žádá, aby turecké vojenské jednotky okamžitě opustili území Sýrie! A v stejných hodinách mluvčí Pentagonu prohlásil, že ve spolupráci s kurdskými vojenskými jednotkami v Sýrii budou pokračovat, a v žádném případě tyto jednotky nejsou teroristické, tak, jak to tvrdí Turecko. A v následujících hodinách CENTCOM poslal Kurdům v Sýrii jako výpomoc dělostřeleckou jednotkou o 400 mužích, což byla vůbec první vojenská jednotka s těžkými zbraněmi od začátku války v Sýrii. Američtí vojáci, kteří doposud preferovali neviditelnost, se najednou zviditelnili přímo v městě Munbic, kde často nesli na ramenou odznaky kurdských jednotek a to tak demonstrativně, aby je i slepý turecký náčelník viděl! To aby se vyvaroval na toto kurdské město kontrolované kurdskými jednotkami nějak, jakýmkoliv způsobem, zaútočit. V následujících hodinách na jižní straně toho města se pro změnu ukázali ruští vojáci s kurdskými jednotkami, opět s kurdskými vojenskými odznaky. Stáli vedle kurdských bojovníků a pózovali, jakoby stáli před kamerami nebožtíka Bondarčuka! (film Bojovali za vlast).

A nejen to, všude, kde by event. Turecko mohlo zaútočit byť těžkým dělostřelectvem, jsou u kurdských jednotek ruští vojáci, od města Afrinu až po Munbic. Od Munbicu severně po délce 450 km jsou zas Američané, kteří jsou demonstrativně u kurdských vojenských jednotek, aby náhodou někdo, byť "omylem", neútočil na Kurdy.

Toto je skutečně jen jeden malý příklad, jakým způsobem si Rusko pohrává s Tureckem, až a konečně nemilosrdně, především v ekonomice. Těch příkladů je nekonečně dlouhý seznam, který by mohl sloužit studentům mezinárodních vztahů jako unikátní výuka diplomacie.

Buďme střízliví, současné Rusko má hodně daleko k naivitě, obzvlášť vůči Turecku, a pár fotografií podání rukou Putina s Erdoganem nic neprozradí o tom, co se dohrává v zákulisí....

Pláčeme nad (ne)správným hrobem?

$
0
0

Jiří Baťa
26. 3. 2017
Podle některých pravicových politiků a jim podobných mudrlantů prý žijeme v době, jakou jsme ještě nezažili. Jinými slovy, máme se tak dobře, jako nikdy. Věřit se tomu dá, pokud to říkají lidé s příjmem nad 50 tisíc, přičemž se v práci zrovna nepřetrhnou, pokud vůbec nějakou „práci“ dělají. Podle nich si zřejmě žijeme jako „prasata v žitě“. Jaká je však skutečnost?


Zajisté je pravda, že jistá (menší) část našich spoluobčanů se má jako nikdy dříve. Lze však od jejich životní úrovně vyvozovat celkovou (průměrnou), stejně vysokou životní úroveň i u zbývající drtivé většiny občanů? Jistě ne, ale nejde jen o základní ukazatel standardu úrovně, na jaké si lidé žijí, ale je také třeba brát v úvahu řadu dalších faktorů, které náš život ovlivňují. Myslím, že nepřekvapím když řeknu, že jich je mnoho. Začnu velmi obecně u toho nejpodstatnějšího a tím je naše zdraví.

Ne všichni si za svůj ne dobrý zdravotní stav mohou. Dítě, které se narodí s nějakou vrozenou vadou, dítě tělesně postižené, s různými syndromy, které se léčí jen velmi těžce, složitě (mnohdy zda-li vůbec) a draze, lidé po úrazech, za které třeba nemohou atd. A jsme u prvního „hrobečku“, nad kterým pláčem. Jistě oprávněně protože víme, že na řadu léčebných procedur, léků, přístrojů, ale i lékařů a zdravotního personálu se nedostává finančních prostředků, tedy peněz! Kolik je různě nemocných dětí, na které se pořádají finanční příspěvky, sbírají se víčka od PET lahví, pořádají se charitativní a jiné akce, jejichž výtěžek jde na pomoc těmto těžce nemocným. Jsme vesměs solidární a mnoho občanů na tyto potřebné věci přispívají, protože vědí, že bez jejich pomoci by se nejen dítě, ale kterýchkoliv jiný člověk jen těžko vyléčil.

Jinou oblast potřebných tvoří např. bezdomovci, osamělí lidé, nebo nezaměstnaní, kteří mnohdy těžce přežívají ze dne na den bez potřebného zajištění obživy, hygieny, oblečení, zdravotní péče apod. Někteří lidé si tento strav přivodili vlastní vinou, ale pokud to není vyloženě vyvrhel nebo vrah, pak je to pořád jen člověk, který potřebuje rovněž pomoci. Nelze říct, že se jim žádná pomoc neposkytuje, ale je otázka, zda je dostačující a zda ji mají všichni potřební. Že tomu tak není vidíme dnes a denně v ulicích měst v místech, kde řada bezdomovců přežívá, vidíme lidi, kteří ve velmi nepříhodném oblečení se šourají městem nebo obchodech, kde kupují korunové zboží, protože na víc nemají. Tito lidé však alespoň mají střechu nad hlavou, tedy někde bydlí, ale protože jejich příjmy jsou nedostatečné, nemohou si dovolit svoji životní úroveň vylepšit.

Na druhé straně máme ovšem spoluobčany, kteří toho pro svou životní úroveň dělají málo nebo vůbec nic a přitom si opravdu žijí, jak se říká téměř „nad poměry“! Nemusím to konkretizovat, protože víme, o koho jde. Ale už zde v této věci se začíná odvíjet nitka ani ne tak pochybností, jako naprostého nesouhlasu nás občanů, kteří se na těchto aktivitách svým daněmi podílíme ve formě dotací („spolupachatelství“). Připusťme, že Cikáni byli (a upřímně řečeno stále jsou) dlouhou dobu problematickým elementem na kterém si přihřívá polívčičku, anebo se tím přímo živí řada „milých, dobrosrdečných, sociálně cítících, ochotných a multikulturně smýšlejících“ dobráků v řádu několika desítek neziskových organizacích, na které mnoha miliony přispívá nejen stát, ale i jiné domácí, hlavně mezinárodní subjekty nebo organizace. A jsme u jádra pudla.

V pojednání, které je přílohou tohoto článku, jeho autor zmiňuje celou řadu konkrétních případů, faktů a skutečností, při jejichž sledování obrazně řečeno, vám klesne čelist, nebo se otvírá kudla v kapse, v lepším případě nezadržitelná chuť jít někoho řádně vyfackovat. Desítky, stovky milionů, které jdou těmto „neziskovkám“ na jejich „bohulibou“ činnost, jdou jednak z našich daní, ale také, jak již zmíněno z různých nadací, dotací a sponzorských darů. Nic proti tomu, pokud má jejich činnost opodstatnění, výsledky a výrazně se tím zlepší situace těch, kterým jsou tyto peníze určeny. Jenže je tomu tak?

Jako příklad lze poukázat na řadu „neziskovek“, které jsou zaměřeny obecně řečeno, na pomoc uprchlíkům nebo migrantům. Nemálo lidí poukazuje na to, že jsme jako národ xenofobové, rasisti, antisociálové a bůhví co ještě, když jsme proti přijímání uprchlíků nebo migrantů přičemž poukazují, že z přítomnosti migrantů pro nás vůbec žádné nebezpečí nehrozí, protože tu vlastně ani žádní migranti či uprchlíci nejsou. Buďme tedy na chvíli hloupí a naivní a věřme jejich slovům, ale potom nechť vysvětlí nebo zdůvodní, proč je tady tolik „neziskovek“ které mají za cíl těmto „vymyšleným chudákům“ pomáhat. Z toho totiž plyne, že uprchlíků a migrantů je u nás sice pramálo, ale to na druhé straně nijak nevadí vychcánkům, kteří se touto „bohulibou“ činností zabývají, berou za to peníze, aniž by vůbec vykazovali nějakou prospěšnou činnost, potažmo výsledek. Problém je totiž v tom, že jejich činnost, jejich efektivitu a výsledky nikdo nekontroluje. Navzdory tomu, že jsou jim poskytovány peníze ze státního rozpočtu! Že to sakra, nevadí panu Babišovi, že?

Nicméně, vrátím-li se k odkazovanému pojednání „ Marksová je tajným agentem neziskovek“, musím vedle zmíněných neziskovek zmínit i existenci různých „fondů“, které rovněž disponují desítkami, ne-li zrovna stovkami milionů korun na zcela netransparentní a bezvýslednou činnost. Tedy přesně řečeno, nějaká ta činnost tam bude, minimálně ve zpracování účetnictví o platech, mzdách, odměnách a jiných dávkách, které jsou vypláceny dobře zaháčkovaným lidem, kteří potřebnou objektivitu činnosti fondu či neziskovky zajišťují (blíže či více v odkazu).

Hlavně z řad pravicových politiků či pravicově smýšlejících osobností často slyšíme jejich tvrzení, že u nás máme demokracii, resp. jsme právním státem. Stejně jako v jejich zmíněné životní úrovni, tedy, že se mají jako nikdy před tím, tak i v této oblasti mají, na rozdíl od většiny občanů, tu svou demokracii. Proto o ni mají takové obavy, proto o ni tak usilovně bojují, protože je prý v ohrožení. Umíte si představit co by bylo, kdyby ta jejich demokracie nějak utrpěla, nedej bože aby nebyla? Vždyť demokracie, jakkoli je to jen ideologicky teoretická záležitost, pro ně je to „matka živitelka“! No a když není matka, není život! Demokracie. Co je to za demokracii, když tisíce lidí musí spoléhat (bez záruky) na cizí pomoc? Když jedni žijí v přepychu, jiní pod mostem? Co je platné, že ti bohatí občas nebo i pravidelně „přispívají“ na ty potřebné, když jejich peníze k potřebným ani nedoputují, ale jsou z nich živeni různá netáhla, lidé s rukama za zády, vyžírky, kterým obrazně řečeno, létají pečení holubi až do huby!?

Nemohu se však ubránit srovnání některými lidmi tolik proklínaného a tak nenáviděného období totality, tj. období budování socialismu, kdy sice nebyly banány, na toaletní papír se stály fronty, možná nebylo ještě ještě něco navíc, ale že by existovaly nějaké „neziskovky“ nebo „fondy“ na podporu potřebných, tak to ani náhodou. A proč? Protože toho nebylo zapotřebí a to přesto, že ČSR po válce bez jakýchkoliv problémů přijala stovky cizinců z Řecka, později z Vietnamu, Afghánistánu, Afriky, Kuby a v posledních letech také později i migranty z Ukrajiny, Ruska apod. Stát byl natolik soběstačný, že bez problémů těmto lidem poskytl nejen přístřeší, ale i práci, byty, vzdělání, to všechno aniž bylo potřeba nějakých neziskovek, státních dotací, příspěvků, fondů apod. V tu dobu ovšem také neexistovali již zmínění „vychcánkové“, kteří by se jako dnes, přisáli ke státnímu cecíku či jiným nadacím, dotacím a fondům. Ale také, na rozdíl od dnešní doby, nebyli bezdomovci, nezaměstnaní, lidé nebyli bez potřebné zdravotní péče, školy fungovaly na základě metodiky a poznatků podle Komenského, Palackého, Jungmanna apod. a ze škol vycházeli mladí lidé, co něco znají, umí, tedy vzdělaní.

Není pochyb, že by se i dnešní režim obešel bez zmíněných neziskovek, fondů, nadací, charit apod. To by zde ale nesměli být lidé, kteří v rámci falešné kolegiality a pozitivních vzájemných vztahů s lidmi na vlivných místech státní správy umí přesvědčit lidi a také politiky, že jsou či budou svou činností (o práci nemůže být řeč) prospěšní a užiteční. A protože tato činnost je součástí státní politiky, jejich bohulibé činnosti je dána zelená a stát sype miliony do řady neziskovek, nadací a fondů, aniž by se zajímali o efektivnosti takto vynaložených nemalých finančních prostředků, pocházejících z daní občanů.

Jestliže si často stěžujeme na problémy, které pochází ze špatné práce vlády, politiků a státních orgánů, plynoucí z neodpovědné finanční politiky státu, jestliže si lámeme hlavu nad tím, proč se nedostává financí tam či jinde přesto, že se naše ekonomika rok od roku zlepšuje, pak z neznalosti věci nevíme, jak velmi nezodpovědně je s finančními prostředky nakládáno. Ovšem to už je věc, která by si zasloužila samostatné pojednání. My můžeme jen konstatovat, že nejsme spokojeni s politikou vlády, s činností politiků a státních orgánů a svorně budeme nadávat, jaký je ve státě bordel. Výše zmíněnými neziskovkami, fondy, nadacemi apod. zjišťujeme, kam skutečně odchází (či se sypou) stovky milionů korun, které se na skutečné potřeby našich spoluobčanů (ale nejen jim) nedostávají.

ZDROJ

Šťastné a trvale udržitelné řešení důchodů

$
0
0
Josef Mrázek
27. 3. 2017
V dobách, kdy divočina ještě nebyla zcela prohledaná misionáři a prolezlá prospektory, developery a podobnou cháskou, existovaly kromě lidožroutů také kmeny, u kterých bylo zvykem starší občany občas vyhnat do korun vysokých a tenkých stromů a mládež se potom pokoušela je setřást, aby se napíchli na připravená kopí. Byla to taková selekce slabších, které se již nevyplatilo živit. Misionáři, pokud nebyli dříve snězeni, mládežníky poučili, že to není moc výhodné, protože také časem zeslábnou a budou setřeseni, a že proto mají, třeba křesťané, čtvrté přikázání boží: „Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi“.


To je ovšem změkčilost vhodná leda do sociálního státu, usuzují zastánci správné bezohlednosti, a raději se hlásí k tomu, že každý se má o sebe postarat a mít našetřeno na důchod a přiměřeně velikosti úspor včas umřít. Napichování důchodců bylo zavrženo jako nechutné, ale málokdo se pohoršuje, když jsou důchodci o své úspory připravováni tunelováním a jen nekrvavě dušeni.

Leč žerty stranou a soustřeďme pozornost na to, jak se o již méně produktivní občany můžeme postarat tak, aby se to líbilo i nám, když se toho dožijeme. Dříve se ještě k úvahám o důchodech používal místo pochybné komise zdravý rozum, a převládal názor, že po odchodu do důchodu by si měl pracovník zachovat životní standard, jaký měl v aktivním věku. Neočekává se ovšem od něj, že bude ještě investovat, nebo třeba živit osoby na něm závislé, takže by mělo u pracovníka, který kdysi měl příjem na úrovni mediánu mezd, stačit o trochu více než polovina čisté mzdy, kterou pobíral, ovšem přiměřeně valorizovaná.

U nejméně placených zaměstnanců to musí být o něco více a u vysokých platů o dost méně, protože vysoké platy nejsou úměrné jen zásluhám, ale vytváří také, často i neprávem, lepší postavení z důvodů, které, pokud vůbec existují, tak v důchodovém věku již určitě nejsou aktuální. Snad to pochopí i Ústavní soud, u kterého si budou bohatí stěžovat. Zvláštní pozornost si ale zaslouží matky, které skutečně vychovaly děti. K tomu se musí při stanovení důchodu přihlížet, jako kdyby to byla ta nejlépe placená práce, kterou ta žena vykonávala.

Teď bych rád uvedl, jak by mohly být důchody spolehlivě financovány v rozumně vedeném státě. Jde o způsob, který bychom měli požadovat, protože je to vyvážené šťastné řešení. Část obyvatel je schopná vytvářet a také vytváří hmotné nebo nehmotné produkty potřebné pro uspokojování vlastních potřeb a potřeb neprodukujících občanů a také to, co má být zanecháno pro budoucnost. Těchto produktivních lidí je a bude dost, protože produktivita práce roste díky novým technologiím rychleji, než se zhoršuje poměr počtu práceschopných občanů k počtu neproduktivních. Je to jen problém zorganizování činností, aby se produkovalo vše v té míře, jak je to potřebné.

Rostoucí potíže spojené s nalézáním smysluplného pracovního uplatnění všech práceschopných občanů také dokazují, že volání po stálém prodlužování věku odchodu do důchodu je zbytečné. Racionálním řešením je umožnit zaměstnancům, aby si termín odchodu do důchodu volili sami za podmínky, že budou dostávat důchod vypočítaný podle toho, co odpracovali před datem odchodu, zkrácený podle poměru průměrné doby pobírání důchodu od určitého věku k této době zvětšené o rozdíl tohoto věku a skutečného věku odchodu do důchodu. Tak se co nejvíce vyhoví potřebám obyvatel a řešení bude z hlediska zatížení rozpočtu neutrální. Zmíněný určitý věk by byl, například, poslední věk odchodu do důchodu platný před touto reformou.

Příklad: zaměstnanec neodejde do důchodu v předpokládaných 65 letech, ale již v 58 letech. K tomuto datu se mu vypočítá důchod D. Ale dostávat bude jen zmenšený důchod, protože podle statistiky lze očekávat, že se dožije, například, 83 let, takže důchod bude brát 25 let, a ne 18 let. V tomto případě by bylo vyplácení 72% důchodu D rozpočtově neutrální. Když bychom uvážili, že by ten zaměstnanec mohl brát 7 let podporu v nezaměstnanosti, mohli bychom od krácení více či méně ustoupit.

Velkou většinu potřeb aktivní i neproduktivní části obyvatel je vhodné uspokojovat z průběžné produkce. U služeb to ani jinak nejde, nedají se skladovat vůbec. Jediným rozumným, na aktuální stav reagujícím, řešením je průběžné financování důchodů. Propagace spoření na důchod je logickým nesmyslem. Uspořené peníze nezvýší úměrně nabídku potřeb pro důchodce, ale zvýší jejich ceny. Spoření přináší ztráty a rizika. Třetí pilíř je vlastně jen cílové spoření přihrávající zisk peněžním ústavům a cestou státního příspěvku nemravně zvýhodňuje bohatší občany, kteří na spoření mají peníze. Ještě horší to bylo u druhého pilíře, zvýhodňujícího bohaté ještě výrazněji.

Občané pracující na území České republiky vytvářejí hrubý národní produkt a v jeho korunovém vyjádření jsou obsaženy čisté mzdy a platy, odvody na sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem a zaměstnanci, a některé daně. Částí odvodů na sociální pojištění jsou odvody na důchodové pojištění a také do nich přispívají zaměstnavatelé i zaměstnanci. Tyto odvody jsou hlavním zdrojem pro důchodový fond. Případnou nedostatečnost fondu vyrovnává stát z daní.

Máme tedy celkem jednoduchý úkol, rozdělit průběžně vznikající výtěžek z činnosti aktivních občanů, po oddělení daní a odvodů, mezi aktivní občany a osoby pobírající důchod nebo dávky v poměru, který by zajišťoval podobně důstojné postavení obou skupin. Dosáhne se toho vhodnou volbou poměru mezi střední čistou mzdou a středním důchodem, a takovým nastavením odvodů na důchodové a sociální pojištění, aby příslušné fondy byly dostatečně naplňovány.

Podklady pro stanovení potřebné velikosti odvodů musí obstarat statistici, protože volitelné jsou pouze hodnoty poměru střední čisté mzdy ke střednímu důchodu a k vybraným dávkám. Ke stanovení odvodů je nutné ještě znát demografická, sociální a další statistická data. Důležité je, že výše uvedené zásadní řešení poskytuje použitelný výsledek za jakékoliv demografické situace a směřuje k rovnoměrnému štěstí všech vrstev populace a je to optimum toho, čeho lze dosáhnout.

Důchodová komise během tří let své existence k ničemu takovému nedošla, nabízené vysvětlení nepoužila, a je na voličích, aby od každého, kdo by chtěl být volen, žádali vyjádření, proč se k důchodové reformě nepřistupuje racionálně.

Bude Česko protektorát kohosi?

$
0
0
Jiří Bureš
27. 3. 2017
Pokud bych byl dotázán, zda politika vlády ČR jako dosud ještě stále suverénního státu naplňuje literu Ústavy a zajišťuje pro své občany bezpečnost, musel bych odpovědět spíše naopak. Stejně bych musel odpovědět na otázku, zda vláda již dosáhla dospělosti a rozhoduje ve prospěch svého lidu a ustoupila od válečné hysterie k mírovému dialogu a porozumění. Tedy znovu zcela naopak!

    Březen zřejmě není šťastný měsíc pro ČR. Dvě výročí a obě špatné. 12 březen 18 výročí vstupu ČR  do klubu zločinců – NATO s okamžitou podporou humanitárního bombardování Jugoslávie se všemi následnými důsledky, t.j. rozbití SRJ, odtržení provincie Kosovo a vytvoření umělého „ samostatného“ státu s největší evropskou vojenskou základnou USA na svém území – jsme spoluviníky.


15 březen okupace ČR , vytvoření protektorátu Čechy  a Morava s loutkovou vládou a            „ ozbrojenou“ složkou Vládní vojsko v síle necelých 6.000 mužů včetně 250 důstojníků a 4 „ velících“ generálů. Nyní ministr obrany prý dopisem předává  elitní část armády ČR do podřízenosti– údajně pouze pro společné cvičení - velení armády cizího státu - Spolkové republiky Německo. Hovořím podmiňovacím způsobem proto, že to vše, snad bez projednání Parlamentem, vládou(?)a bez vědomí (?)prezidenta ČR, který je vrchním velitelem ozbrojených sil ČR. A je tak říkajíc ticho po pěšině. Jen pan premiér se vyjádřil „ neslaně nemastně“, že je to pouhý dopis, který nic neznamená. Text, ale zveřejněn nebyl. A je také vhodné upozornit i pana premiéra, že podle platného mezinárodního práva i dopis vládního činitele – ministra - může být považován za dohodu. Bylo by snad dobré přestat již s praxí, dělat z občanů hlupáky. Slyším snad trávu růst, nebo je to opravdu již 3, slovy třetí pokusný balonek pro přípravu občanů na skutečnost, že  mezi spolkovými zeměmi Bavorsko, Sasko, a Česko bude  nikoliv státní, ale pouze zemská hranice? Stáváme se snad novodobým protektorátem pod ochranou kohosi? Domnívám se, že je to plnění 2 úkolů současně. Jednak plnění rozhodnutí Varšavského summitu NATO – rozmisťování a rotace mnohonárodních sil  na východním směru NATO, jednak to může být pokus o vytvoření zárodku ( nesmyslné) Evropské armády.To vše přece by mělo naše zástupce v parlamentu ponižovat a urážet. Nebo jsou snad již tak otrlí a považují (ne)činnost v parlamentu za dobře placené zaměstnání zabezpečující také velmi výhodný důchod?V každém případě to potvrzuje požadavek ZMĚNY  včetně změny SYSTÉMU.


    A do třetice všeho zlého 25-26. března je našim občanům vládou dopřáno radovat se z průjezdu obrněné mezinárodní jednotky (cca 550 přísl. – USA+V.B.), kteří jedou do Polska odstrašovat agresivní Rusko, před agresí proti svobodnému euro-atlantickému prostoru. Místo 1 dne , kdy je možno přesun zvládnout, je rozložen do 2 dnů s přenocováním tentokrát ve Staré Boleslavi.. ( Kolikáté již místo ubytování v pořadí?? – nebo snad kontrola možné ubytovací základny pro ne příliš vzdálené ubytování jednotek mnohonárodních sil rotujících a cvičících na území ČR)??

    Ale abych nebyl pouze skeptik, znám 2 zprávy, které by se mohly vyvinout pozitivně.

Jedna je, že zůstává  v platnosti stanovisko prezidenta Trumpa, že „Evropa se musí o svoji bezpečnost postarat sama.-..“ a že „ Spojené státy nebudou vnucovat své pojetí demokracie jiným státům“.To by mělo v konečném důsledku znamenat ukončení „mírových misí“ NATO, odchod armády USA z Evropy a prakticky ztráta opodstatněnosti další existence NATO. To nebude ale pravda, protože  Donald Trump vyslovil plnou podporu NATO, kterou chce deklarovat na summitu NATO v květnu t.r.v Bruselu, v sídle NATO. Nelze tedy vůbec hovořit o zlepšení bezpečnostní situace, když na území ČR jsou:
- Mnohonárodní centrum pro koordinaci logistiky (MLCC – Multinational Logistics    Coordination Centre), které vzniklo v Praze

- Centrum pro  řízení leteckých operací na východním směru NATO –Pardubice

-  území ČR je prakticky volně přístupné a otevřeno pro jakoukoliv činnost cizích ozbrojených sil – nejen armád, ale i příslušníkům Národní gardy jednotlivých států USA

- Jsou  cíleně vytvářeny podmínky k rozmístění a rotaci mnohonárodních sil na východním směru NATO…


Jde o velmi nebezpečný pokus změny Ústavy ČR článku 43. Již řadu týdnů je veden boj občanských iniciativk odmítnutí tohoto pokusu, dosud bez úspěchu. Je reálné nebezpečí, že se vládní koalici díky nekompetentnímu a válečnickému složení parlamentu podaří změnu Ústavy prosadit. To by znamenalo přeměnu ČR v jedno obrovské vojenské cvičiště na zemi i ve vzduchu s využitím a devastací silniční i železniční sítě a pod krytím rotace jednotek rozmístění mnohonárodních sil  na východním směru NATO podle zadání Varšavského summitu.


Je patrná také větší aktivita NATO v oblasti výcviku a přípravy na válku. Svědčí o tom následující:

-v roce 2017 bude na území ČR realizováno 70 cvičení za účasti ozbrojených sil jiných států,z toho 4 velkého rozsahu – 2 letecké a 2 pozemního vojska. 1 s účastí Národní gardy Texasu

-naopak Armáda ČR se v různém rozsahu zapojí do 113 výcvikových aktivit v zahraničí. Nepočítaje „ Mírové mise NATO“ a rotační přítomnost ČR v Pobaltí.


Ještě  nevíme jakého překvapení se dočkáme po summitu NATO v květnu.  Jakou skutečnou orientaci bude mít Donald Trump a co nám na summitu sdělí. Něco napovědět v tomto směru může také návštěva prezidenta Zemana USA v dubnu . Podle mého názoru  pokud dojde ke změně v dosavadní válečnické rétorice  USA-NATO, pak možná i k horšímu.


     Vše doposud uvedené ve svém souhrnu může znamenat,. že současný průjezd cizích vojsk přes naše území může být také začátkem ( musím to říct) plíživého rozmístění a následné  rotace cizích - mnohonárodních sil na východním směru NATO, podle zadání Varšavského summitu v r.2016. pod krytí pořádání permanentních mezinárodních cvičení.


     Pokud budeme chtít pokračovat v úsilí k odvrácení možnosti vzniku válečného konfliktu pak podle mého názoru je jen jedna cesta a to, jak jsem uvedl již dříve ZMĚNA SYSTÉMU. Je na nejvýš vhodné stávající zatuchlý, zkorumpovaný válečnický systém vybudovaný, živený a udržovaný násilím, změnit. Mám na mysli změnu systému jako takového v celé jeho hloubce, protože bez toho není možno změnit systém zajištění bezpečnosti. Má-li se Evropa starat o zajištění své bezpečnosti sama, pak podle mého názoru nejrozumnější je systém kolektivní bezpečnosti v rámci celé Evropy (od Baltu po Černé moře) samozřejmě včetně Ruska. K tomu využít zkušeností a zásad Helsinského procesu. Nikoliv dosavadní strukturu OBSE, nebo dokonce pouhou výměnu figur ve stávající struktuře OBSE. Vyžadovalo by to vybudovat zcela novou strukturu zohledňující posuny, změny a vývojové trendy v Evropě za posledních 50 let včetně migrační krize v posledních 5 letech. V této fázi neřešit Evropskou armádu, ale stavět na národních armádách, bezpečnostních a záchrannýchsborech a jejich těsné vzájemné poctivé spolupráci.


     Není to lehký, ale také ne nesplnitelný úkol a taky jej nelze ani začít plnit v současné podobě parlamentu, ani  exekutivy. Je to jedna z alternativ, snad nejlépe vhodná k širokému záběru  možného dohovoru. Bylo by také vhodné  zpřesnit a hlouběji promyslet a precizovat těch  několik řádků,. které jsem uvedl  k zamyšlení. Volby - parlamentní, které v tomto roce proběhnou, budou v této fázi nejdůležitější – mohou začít pozitivní změny. My přece budeme rozhodovat kdo bude zvolen. A nemáme již právo se znovu- po kolikáté mýlit.


Plk.v.v. Jiří  Bureš je předseda asociace Vojáci proti válce z.s.

Římský karneval marnosti a pokrytectví: Lenin je v Ječný! V Mussoliniho Kapitolu podepsali Deklaraci. Armády NATO táhly průchoďákem ČR. Sci-fi o Čtvrté říši: Slepci vedou slepé

$
0
0
Petr Hájek
27. 3. 2017  ProtiProud
 

Petr Hájek si povšiml, že římské „oslavy“ evropského vězení národů provázelo mnoho více než symbolických událostí, které jsou dobrým komentářem k té pro nás velmi nebezpečné šaškárně


Papaláši se sjeli předstírat oslavy. Do Říma. Ne že by si sami mysleli, že je co. Naopak by se tomu trapnému setkání v danou chvíli asi raději vyhnuli. Jenže nebylo zbytí. Právě ve „věčném městě“, symbolu zaniklé civilizace (které nakonec dali ránu z milosti „imigranti-barbaři“), v tomto čase před šedesáti lety formálně postavili základnu budoucího vězení národů. A blížící se kolaps je třeba oslavit.

Pokud by namísto „Deklarace“ využili příležitosti, aby rozpadající se zdi strhli, unii rozpustili a vrátili vše na počátek, byl by to úctyhodný politický čin. Kdyby místo leninské „Deklarace“ znovu podepsali z archivu vytažené staré listiny, a ustavili tak opět EHS, Evropské hospodářské společenství, které by toliko zjednodušilo přeshraniční obchod na kontinentě a snížilo celní bariéry, mohl by občan-chovanec luxusního kriminálu EU možná alespoň uznale pokývat hlavou.

 

Sci-fi a Čtvrtá říše


Jenže taková sci-fi je méně pravděpodobná než přistání Mimozemšťanů: Kam s těmi desetitisíci úředníky bruselského lidu, takzvanými poslanci „parlamentu“ a dalšími astronomicky placenými statisíci příživníky v jednotlivých zemích napojených na euro-penězovody? Ale především – kam s celou tou utopií, sociálně-inženýrského plánu na světovládu pod značkou Nového světového řádu? Jen tak se jí vzdát, říci promiňte a rozejít se na ubikace?

To bychom od nich chtěli příliš. To by totiž znamenalo, že jde o politiky a ne o bandu zločinců. Jenže v tom případě by žádný problém nemuseli řešit, dokonce ani nic oslavovat, protože by žádná EU nevznikla. Jenže ona tu je. Třetí německý pokus na ovládnutí kontinentu a poté zbytku světa se ještě poměrně nedávno zdál na dosah. Spojení Německa, které Margaret Thatcherová věštecky označila za vznik Čtvrté říše, mu dalo nezbytný punc. Jenže teď už se zdá, že bez války s Ruskem to opět nepůjde. Tak se na to napijme!

Pečlivě střežené místo činu


A tak se vazalové sjeli oslavovat. Protože není co hodnotit, je lepší si povšimnout, že jejich „soaré“ provázelo mnoho symbolických znaků, které nebylo možné zakrýt slavnostními oponami bezduchých frází – jak bývá při podobných setkáních bolševické galerky vždy zvykem. Dva byly nejviditelnější:

Scházel mezi nimi zástupce Velké Británie. Premiérku Thatcherovou, již odpor proti bruselskému vězení národů stál (zradou zaprodaných konzervativců) politický život, nahradila premiérka Mayová. Nemohla tam přijet, protože za pár dnů oficiálně oznámí „odcházení“ své země z vězení – a to by vzhledem k méně šťastným setrvávajícím „chovancům“ a jejich bachařům bylo přece jen poněkud nelidské gesto.

Nebylo rovněž náhodné, kde papaláši slavili. Římský Kapitol dal vystavět „duce“ Mussolini nedaleko od symbolu mravního rozkladu padlé tisícileté říše – Kolosea, v němž se vraždění otroků stalo lidovou zábavou. Chtěl se tak vyrovnat vůdci Hitlerovi, jenž s podobnými tisíciletými plány právě budoval Třetí říši – s ideou „sjednocené Evropy“ pod německým protektorátem.

Ze symbolických znaků nelze vynechat skutečnost, že soudruzi oslavovali v hermeticky uzavřeném „historickém skanzenu“ města chráněném před protestujícími občany tisíci po zuby ozbrojenými vojáky a policisty. Ale zdaleka ne jen to rámovalo jejich juchání – a dávalo přesvědčivý výklad příběhu „O slavnosti a hostech“ 2017.

 

Máme holé zadky


Právě ve chvílích, kdy se kryti nejmodernější válečnou technikou cukrovali, objímali a líbali Brežněvovi bruselští dědici před televizními kamerami, překročila hranice České republiky kolona cizích armád. Nebyla první – a není poslední. Mířila do Polska a na ruské hranice, protože přece mír je to nejcennější, co evropská integrace přinesla. A „Římané“ mají stále stejné heslo: Chceš-li mír, připravuj válku. A tak ji připravují.

Někteří občané projíždějícím vraždícím strojům cizích armád opět přišli mávat. Jsou na to zvyklí už více než oněch oslavovaných šedesát let. Ti, kteří si myslí, že mávat okupantům je nemravnost, tentokrát už raději zůstali doma. Mají recht. Jeden takový na ty minulé kolony vystrčil holý zadek – a šup!, už byl před soudem. A dostal flastr.

Jak ale správně poznamenal soudruh moderátor ČT, nakonec mu ho odvolací soud změnil „jen“ na přestupek. Něco zaplatí, a už bude jen na seznamu „nepřátel NATO“. Tedy v milostivém hledáčku tajné policie. A jen tak se nikde nezaměstná. Normalizační normálka.

Osmnáctý a Václav Havel


Právě v pátek, když začínal římský karneval pokrytectví, se u nás (bez zájmu médií) slavilo ještě jiné výročí. Osmnácté od napadení Srbska vojsky NATO. Poslanec Foldyna (ČSSD) – při té příležitosti shromážděným připomněl, že podle článku 4 Washingtonské smlouvy se praví: státy NATO mohou zaútočit mimo své sdružení jedině s mandátem OSN.

Nic takového se ovšem tehdy samozřejmě nestalo, došlo tedy k flagrantnímu porušení mezinárodního práva a Washingtonské smlouvy – kupodivu však nikdo proti agresorovi nevyhlásil sankce. ------„Je smutné, že jsme se nedokázali postavit proti tomu, že někdo bombarduje stejný národ jako jsme my, se stejnou historií a pomalu se stejnou řečí. Byli jsme vtaženi do věci, kdy se teroristé začali nazývat demokratickou opozicí, která vraždila a zabíjela,“---- řekl poslanec Foldyna, a vysvětlil proč: „Jakýsi dramatik absurdních her tehdy řekl, že se jedná o humanitární bombardování“.

 

Zatápění pod kotlíkem


Římské „oslavy“ provázely demonstrace. Nejen protesty tisíců lidí v Římě – ty ke slavícím nedolehly. Kordony vojsk a policistů byly pevné a „koridor sanitor“ neprostupný. Demonstrovalo se ale také v Londýně. Do ulic šli ti, kdo prohráli lidové hlasování a nechtějí se s tím smířit. Je to teď velká móda, která přichází, jak jinak, z Ameriky. Deep State organizovaný a financovaný Rockefellery vrací úder. Stoletý David se na to už nemohl dívat, a tak si odešel odpočinout do pekel. Nechá to na synech. To je víc než symbol.

Ostatně pod kotlíkem je zatopeno. V Bělorusku a v Rusku právě přihřívají místní Páté kolony Rockefellerovu chladnoucí polévku Majdanů. Armády NATO na ruských hranicích jim dodávají odvahu, bankéř Soros peníze. Soudruzi v Římě na to ale museli přece jen hledět s jistými rozpaky. Vždyť běloruského prezidenta Lukašenka užuž pokládali za svého spojence proti prezidentu Putinovi. A teď ho vyzývají, aby propustil zatčené demonstranty. To jsou ty složitosti euro-solidarity. Nejen během oslav míru na věčné časy.

Kudy cesta, soudruzi?


Jo, to kdyby věděli premiéři sedmadvaceti vlád členských států EU, když podepisovali „Římskou deklaraci“. Polská premiérka sice vyhrožovala, že ji nepodepíše, ale nakonec samozřejmě srazila před německou kancléřkou podpatky. Ví, kdo tady velí. A stačí jí, že se v tutéž chvíli valí do její země americká a britská armáda, protože polští slepci sní sen o Velkopolsku, které nakonec Rusko zlikviduje.

Podobně slepě sní také premiér Sobotka o svém úspěchu v podzimních volbách. A tak mele páté přes deváté s ještě vyšší frekvencí než dosud. Přestože Deklarace je primárně o „vícerychlostní unii“ (k jádru federálního superstátu pod německým velením se mohou „pomalejší“ připojit postupně, až si toho tamní občané už nebudou tolik všímat), náš premiér kupodivu svůj podpis „nevnímá jako souhlas s vícerychlostní unií.“

Vcelku výstižně to absurdní havlovské divadlo komentoval mluvčí prezidenta Zemana J. Ovčáček: „Nedůstojná a pokrytecká šaškárna na úrovni 'Lenin je v Ječný'“. Přestože proklínán a nenáviděn celou Kavárnou, shodl se s ním tentokrát i její štamgast z ODS Jan Zahradil, dlouholetý občan bruselského lidu:

„Není v našem zájmu být součástí dluhové unie (eurozóna), uprchlické unie (přerozdělovací kvóty) a antiamerické unie („evropská armáda“). ČR nemá důvod být součástí tzv. tvrdého jádra EU,“ prohlásil věrný Bruselan ještě před podpisem Deklarace. Holt volby se blíží a ODS si vzpomněla, že musí zase chvíli předstírat pravicovost.

 

Proroctví slepého muže


To šéf sněmovny J. Hamáček (ČSSD) už ani nic nepředstírá. Přesně v duchu Ovčáčkova „leninského komentáře“ v Právu napsal, že ----„víc než kdykoli jindy je nyní nutné vést v Evropě co nejintenzivnější dialog o budoucnosti EU“-----. Jeden by řekl, proč s tím asi nezačali soudruzi v Římě? Za část odpovědi lze pokládat komentář státního tajemníka polského ministerstva kultury J. Sellina: „Snaha levicově liberálních politických sil unifikovat Evropu ideologicky může vést k rozpadu EU“, pravil prorocky.

Náš lidovecký ministr kultury Herman by něco takového jistě neřekl. Nejen pro to, že se ve chvílích podepisování Římské deklarace právě věnoval pohřbívání svého bývalého nadřízeného kardinála Vlka – velkého Evropana – v hradní katedrále. A není to jen další zajímavá symbolická „shoda okolností“. Patří k ní také sněm Starostů a nezávislých (STAN), který v tutéž chvíli potvrdil, že opravdu s sebou stáhne lidovce do hrobu – spojením ve volební koalici.

Byl to prostě podařený víkend. Shrnuto: Jedeme dál s kočárem černým podél bílých skal!

Slepci vedou slepé.

Šance na vítězství v prezidentských volbách ve Francii má Marine Le Pen velké a to i přes to, že jí všechny velké průzkumy ve druhém kole nedávají moc nadějí.

$
0
0

Radek Rozvoral
28.3. 201 Rukojmí
Její prohra ve druhém kole je ale jen spíše přáním všech probruselských eurohujerů a papalášů, kterým již teď, tedy měsíc před prvním kolem francouzských prezidentských voleb naskakuje husí kůže na celém těle. Proto se i všechny velké průzkumy veřejného mínění snaží v lidech vyvolat dojem, že bude její prohra v druhém kole drtivá.



Jak se ale volby blíží, začínají se pomaličku ozývat i hlasy, které dávají předsedkyni Národní fronty šanci na vítězství i ve druhém kole (o tom, že vyhraje první kolo, zřejmě už nikdo nepochybuje), které proběhne začátkem května. Naposledy se v tomto směru vyjádřil šéf MarketStrats group Goldman Sachs Bobby Vedral, který k tomu s odkazem na souvislost se šokujícím vítězstvím Donalda Trumpa ve Spojených státech napsal: „Politická korektnost nutí lidi v průzkumech lhát. Respondenti v mnoha případech nechtějí přiznat, že by Le Pen volili. Ona má šanci ve druhém kole uspět a bylo by hodně naivní předpokládat, že se tak skutečně nemůže stát.“
Marine Le Pen, jejíž Národní fronta prosazuje hlavně boj proti nelegální imigraci, vystoupení ze společné evropské měny, vystoupení z Evropské unie, zakotvení důchodového věku na 60 let, podpoření sociálně znevýhodněných a budování nezávislé Francie má ale ještě další trumf v rukávu. Tím velkým trumfem je takzvané „tvrdé jádro“ voličů, které podle výzkumu agentury Ifop je u jejího největšího konkurenta Emmanuela Macrona pouze 36%. A, kolik má Marine Le Pen? Celých 81% voličů si je jistých, že jí bude volit! Pokud se k tomu ještě připočtou dosud rekordní čísla deklarované neúčasti voličů pohybující se kolem 34%, vypadá výsledek druhého kola spíše pro francouzskou vlastenku.
Vítězství Marine Le Pen ve francouzských prezidentských volbách bude tím nejkrásnějším dárkem k nedávnému 60. výročí podpisu Římských smluv, jež byly jedním ze základů pozdější evropské integrace, která postupně přerostla dnes již v nereformovatelný levicově-centralistický projekt (ne)fungující na bázi všemožných regulací, přerozdělování a neskutečné byrokracie vnucující všem členským státům multikulturní ideologii propagující islám a islámskou kulturu neslučitelnou s evropskou svobodou a demokracií s názvem Evropská unie. Jinými slovy řečeno: „60 let a DOST!“

Jak na tom Rusko je (1).

$
0
0
mbi
28. 3. 2017  Rukspert, překlad Eurasia24
Že Rusové dnes umí pouze zbraně a tím to hasne? A že z dávné slávy Sovětského svazu  v oblastech průmyslu, zemědělství, vědy a techniky nezůstalo v současném Rusku zhola nic? I takové bludy jsou nám podsouvány, realita je však docela jiná. Posuďte. 
Na webu Vlastenecký zpravodaj vyšel text, jenž se soustřeďuje na ty oblasti lidských činností, ve kterých patří Rusko mezi pět nejúspěšnějších zemí na světě – a že jich není málo. Eurasia24.cz přináší formou seriálu kompletní překlad (v závorkách jsou případně uvedeny upřesňující fakta, letopočty uvádějí, ze kterého roku pocházejí statistické údaje).

Zemědělství a lesnictví

Zemědělství:
Výroba a export pšenice: Rusko je největším exportérem pšenice na světě (2016) a je současně na 3. místě v její výrobě (po Číně a Indii; 2014).

Výroba „severních“ plodin: Rusko je na prvním místě ve světě v pěstování žita, ovsa, ječmene, pohanky, rybízu a maliny, na druhém místě na světě v produkci slunečnice a angreštů, třetí místo na světě zaujímá v produkci brambor, mrkve, tuřínu (2013) a dýně (2012), čtvrté místo na světě v produkci okurek (2013), páté místo v produkci česneku (2013). Patří také mezi 3 největší producenty jahod (2008).

Produkce cukrové řepy: Rusko je největším světovým producentem cukrové řepy (2016).

Pěstování lnu: Rusko zaujímá druhé místo na světě v produkci a vývozu olejnatých semen lnu (po Kanadě, 2016).

Produkce medu: Rusko je ve světě na 5. místě v produkci medu.

Produkce kuřecího masa: V produkci kuřecího masa je Rusko 5. na světě.

Produkce vepřového masa: V roce 2016 postoupilo Rusko mezi 5 největších světových producentů vepřového masa.

Průmyslový rybolov: Z hlediska objemu průmyslového rybolovu je Rusko na 5. místě ve světě (2016).

Lesnictví a dřevozpracující průmysl:

Rusko zaujímá páté místo na světě v těžbě a vývozu dřeva (2015), druhé místo na světě ve výrobě desek na bázi dřeva (po Číně, 2013), druhé místo na světě ve vývozu kulatiny (po Spojených státech, 2015) a je na třetím místě na světě ve vývozu řeziva (po Kanadě a Spojených státech, 2015). V celkové rozloze lesů je Rusko na prvním místě na světě.

Obnova biologických zdrojů:
V roce 2014 uvedli experti WWF (World Wide Fund for Nature – Světový fond na ochranu přírody; pozn. překl.), že Rusko je jedinou velkou zemí světa, ve které se přírodní biologické zdroje zvětšují (míněno je dřevo v lesích, ryby ve vodách a ostatní obnovitelné přírodní bohatství). Pozoruhodné je, že k této situaci dochází i při poměrně intenzívním využívání přírodních zdrojů. Je to důkazem, že obnova lesů, regulace (průmyslového) rybolovu, chov ryb apod. jsou v Rusku na vysoké úrovni. Od roku 1995 do roku 2015 se rozloha lesů v Rusku zvýšila o 79 milionů hektarů.

Energetika:
Rusko je společně s několika málo dalšími zeměmi energetickou velmocí, na rozdíl od většiny z nich však nemá jen velké zásoby fosilních uhlovodíkových paliv, ale také rozvinutou hydroenergetiku a energetiku jadernou.

Výroba elektrické energie: Rusko je ve světě na 4. místě v celkové roční výrobě elektrické energie (za ČLR, USA a Indií, 2014). Energetická soustava RF je největší centrálně řízenou soustavou světa.

Plynařský průmysl: Rusko je druhé na světě v těžbě zemního plynu a na místě prvním v jeho exportu.

Těžba ropy: Rusko řadu let soupeří a střídá se na prvním a druhém místě ve světě v těžbě ropy se Saúdskou Arábií a je druhé v objemu vývozu ropy. Je také světovým lídrem v těžbě uhlovodíkových paliv v polárních podmínkách (tak jako i v dalších ekonomických aktivitách v Arktidě). V současné době je Rusko jedinou zemí, která úspěšně těží ropu v arktické ledové oblasti.

Petrochemický průmysl: Rusko je na 3. místě na světě ve výrobě ropných produktů (za USA a Čínou, údaj z r. 2015) a na 2. místě v jejich exportu (za USA, 2015).

Těžba uhlí:
Rusko je šestou zemí světa v těžbě uhlí (2012) a je na 3. místě v jeho exportu (2015).

Hydroenergetika: Rusko zaujímá 5. místo na světě v ročním objemu výroby elektrické energie v hydroelektrárnách (za ČLR, Kanadou, Brazílií a USA; 2014). Několik ruských hydroelektráren patří mezi 20 největších na světě (Sajano-sušenská, Krasnojarská, Bratská, Usť-ilimská).

Jaderná energetika: V objemu výroby elektrické energie v jaderných elektrárnách je Rusko na 2. místě ve světě a podle expertů Světové jaderné asociace (WNA) je světovým lídrem v rozvoji technologií jaderné energetiky budoucnosti.

Jaderné palivo: Rusko ve světě zaujímá 2. místo v zásobách a 3. místo v těžbě uranu. Ruský systém obohacování uranu pomocí centrifug je nejefektivnější.

Výstavba jaderných elektráren: Rusko je ve světě na prvním místě v počtu současně budovaných jaderných elektráren v zahraničí. Zároveň probíhají další významné stavby v samotném Rusku, a to včetně moderních množivých reaktorů na rychlé neutrony, probíhají práce na dořešení problémů souvisejících s uzavřeným palivovým cyklem, který výrazně posílí zdrojovou základnu jaderné energetiky. Technologie zajišťující bezpečný provoz jaderných elektráren jsou nejpokročilejší na světě (výsledek intenzívního mnohaletého výzkumu po jaderné havárii v Černobylu; pozn. překl.).

Metalurgický průmysl, těžba a zpracování nerostů


Metalurgie:
Rusko je na 5. místě na světě v těžbě železné rudy a ve výrobě oceli (2015) a současně je jedním ze světových lídrů v hutnictví řady barevných kovů. Jde kupříkladu o 1. místo ve výrobě leteckého titanu a 2. místo v jeho celkové výrobě (po ČLR) nebo 2. místo v produkci hořčíku.

Produkce hliníku a niklu: Ve výrobě hliníku je Rusko na 2. místě ve světě, ve výrobě niklu na místě 3.

Produkce vzácných kovů: Rusko je ve světě – na 1. místě v produkci palladia, na 2. místě v produkci platiny (za JAR, 2014), na 3. místě v těžbě zlata (za ČLR a Austrálií, 2014) a na 4. místě v těžbě stříbra (za Mexikem, ČLR a Peru, 2013).

Těžba diamantů: Rusko je ve světě na 1. místě v celkové hodnotě vytěžených diamantů během roku (2015).

Výroba fosforečných hnojiv: Rusko je na 4. místě na světě v těžbě fosfátových hnojiv (2015) a na 3. místě v jejich exportu (2011).

Ostatní těžba nerostných surovin a jejich zpracování: Rusko je na 1. místě na světě v těžbě jantaru, na 2. místě na světě v produkci křemíku (2011), 4. místo na světě zaujímá v těžbě fluoritu (2006) a 5. místo ve světové produkci bentonitu (2006).

Obranný, letecký, loďařský a kosmický průmysl


Obranný průmysl, letecký průmysl a stavba lodí:
Ruský obranný průmysl je druhý největší na světě (po USA) a v řadě druhů výrob a technologií zaujímá i v této oblasti 1. místo. Rusko je druhým největším exportérem zbraní.

Výroba pěchotních zbraní: Mezi ruskými pěchotními zbraněmi je řada druhů a typů považovaných za nejlepší na světě, a proto také vyráběných a vyvážených ve velkých množstvích. Ruská útočná puška Kalašnikov je nadále nejrozšířenější ruční palnou zbraní na světě.

Výroba tanků: Rusko zaujímá 1. místo na světě ve výrobě a vývozu hlavních bojových tanků. Ruské tanky a obrněná vozidla na platformě Armata vycházejí z nejpokročilejších technologií a nemají dosud na světě obdoby. Rusko je na čele světa i v konstrukcích aktivní ochrany obrněných vozidel (Afganit), dynamických systémů ochrany (Relikt, Malachit), ručních protitankových zbraní (RPG-32 Barkas), tankových kanonů nebo systémů řízení a vedení palby (Kalina).

Výroba vojenských a speciálních letadel: V roce 2014 se Rusko dostalo na 1. místo ve výrobě vojenské letecké techniky, když předstihlo USA ve výrobě bojových letadel.

Výroba vojenských a také civilních středních a těžkých vrtulníků: Rusko je na prvním místě na světě ve výrobě útočných vrtulníků (2014), když předstihlo USA, a v roce 2015 dosáhlo produkce z dob SSSR. Sdružení výrobců Vrtulníky Ruska dosáhlo v roce 2015 podílu 23 % na světové výrobě vojenských vrtulníků, 32 % na výrobě bojových vrtulníků, 43 % v kategorii středních vojenských dopravních vrtulníků, 60 % těžkých civilních vrtulníků (s maximální vzletovou hmotností více než 20 tun) a 66 % středních civilních vrtulníků (vzletová hmotnost od 7 do 20 tun). Celkově Rusko zaujímá 10 % světového obchodu s vrtulníky.

Be-200 startuje
Konstrukce těžkých hydroplánů: Ruský hydroplán Be-200 je jediným obojživelným proudovým letounem na světě.

Výroba a export systémů protivzdušné obrany: Rusko je největším světovým výrobcem a exportérem prostředků PVO krátkého a středního dosahu. Ruské systémy S-300 a S-400 jsou pokládány za nejlepší na světě. Rusko je jedinou zemí disponující technologií rychlých staveb radarových stanic k sledování startů a dráhy raket.

Stavba vojenských lodí a lodí na atomový pohon: Rusko je po USA na 2. místě ve stavbě válečných lodí a je současně jediným světovým výrobcem atomových ledoborců, plovoucích jaderných elektráren a jedním ze států, který staví na jaderný pohon všechny typy ponorek (v ruském námořnictvu označovaných PLAT, PLARB a PLARK – ekvivalenty amerických SSN, SLBN a SSGN – pozn. překl.).

Výroba jaderných a raketových zbraní: Rusko má ve výzbroji nejvyšší počet jaderných hlavic a také nejvyšší počet jejich nosičů. Probíhá vývoj nových typů balistických raket, do výzbroje jsou zařazovány nové raketové systémy, obnovuje se výroba strategického bombardéru Tu-160, který je největší a nejmocnější zbraní tohoto typu na světě.

Kosmický průmysl:
Rusko je po mnoho let světovým lídrem v počtu kosmických startů, a tím samozřejmě i ve výrobě nosičů (vyvážených do EU) a raketových motorů (vyvážených do Spojených států). V současné době je Rusko jedinou zemí, která uskutečňuje pravidelné lety do kosmu s lidskou posádkou. Vyrábí také moderní satelity s rozličným určením. Celkem se Rusko řadí ve výrobě raketové a kosmické techniky na třetí místo ve světě (po USA a EU, 10,7 % z celosvětové produkce v roce 2011).

Pokračování

Jak na tom Rusko je (2).

$
0
0
mbi
28. 3. 2017  RuExpert, překlad Eurasia24

Nejen energetika, kosmický či obranný průmysl představují domény ruského hospodářství a vědecko-technického rozvoje. Zatímco v minulém díle jsme se zaměřili na uvedené oblasti, tentokrát se budeme soustředit na telekomunikace a IT, vědu a dopravu.


Na webu Vlastenecký zpravodaj vyšel text, jenž se soustřeďuje na ty oblasti lidských činností, ve kterých patří Rusko mezi pět nejúspěšnějších zemí na světě – a že jich není málo. Eurasia24.cz přináší formou seriálu kompletní překlad (v závorkách jsou případně uvedeny upřesňující fakta, letopočty uvádějí, ze kterého roku pocházejí statistické údaje).

Doprava


Železniční doprava: 

V celkové délce železničních tratí je Rusko 2. za USA (2015). Komerčně provozované tratě mají délku 86 tisíc km, tj. 4. místo ve světě za USA, ČLR a Indií. Také v délce dvoukolejných tratí je Rusko na 2. místě. Transsibiřská magistrála je nejdelší železniční tratí na světě a magistrála Obskaja – Bovanenkovo na poloostrově Jamal je od roku 2010 nejsevernější železnicí světa. V celkové délce elektrifikovaných železničních tratí je Rusko druhé za ČLR.

Nákladní železniční doprava: Rusko zaujímá 1. místo na světě v počtu tzv. tunokilometrů přepravovaného nákladu na 1 obyvatele, 3. místo v celkovém počtu tunokilometrů přepraveného nákladu (za ČLR a USA, 2015) a 4. místo v celkové tonáži nákladu (za ČLR, USA a Austrálií, 2015). V podílu železniční dopravy na celkové přepravě nákladů je RF na 3. místě (59 %, 2010).

Železniční přeprava osob: V podílu dálkové přepravy osob je Rusko ve světě na 1. místě (42%, 2007) a v počtu tzv. osobokilometrů za rok na místě 4. (za ČLR, Indií a Japonskem, 2014).

Silniční doprava: Délku silniční sítě má Rusko 5. na světě (za USA, Indií, ČLR a Brazílií, 2016).

Metro a doprava metrem:
Rusko je na 5. místě na světě v celkové délce tras metra (za ČLR, USA, Jižní Koreou a Japonskem). Moskevské metro je včetně centrálního moskevského okruhu 4. nejdelší na světě (za metrem v Šanghaji, Pekingu a v Londýně; 2016), 6. v počtu cestujících za rok a 7. v počtu stanic (2015). Městská metra, zejména pak moskevské a petrohradské, patří mezi nejkrásnější na světě a současně i technicky nejpropracovanější jak z hlediska stanic, tak i propojovacích tunelů.

Trolejbusová doprava:
Rusko má ze všech zemí světa největší počet měst zajišťujících MHD trolejbusy.

Říční doprava:

V délce vnitrostátních vodních cest je Rusko po ČLR 2. na světě.

Potrubní přeprava:
Rusko má po USA druhou největší délku potrubních produktovodů na světě a je na prvním místě v délce tranzitních plynovodů.

Vrtulníková doprava:
Rusko má druhý největší vrtulníkový park na světě, a to jak vrtulníků civilních, tak i vojenských (po USA).

Kosmos:
Rusko již dlouhou řadu let realizuje nejvyšší počet startů do kosmu a od roku 2011 je jedinou zemí, která uskutečňuje pravidelné pilotované lety. Provozuje největší počet kosmodromů, a to včetně Bajkonuru v Kazachstánu a plovoucího kosmodromu „Mořský start“ v Tichém oceánu. Ruští kosmonauti strávili v kosmu nejvyšší počet hodin a mají v držení dlouhou řadu dalších kosmických rekordů.

Telekomunikace a IT technologie


Televize a rozhlas:
Ruská televize a rozhlas patří k nejrozšířenějším a technologicky nejpokročilejším na světě. Rusko je jednou z vedoucích zemí světa v počtu televizních stanic (v Rusku je jich nejméně 3 300) a také v počtu stanic rozhlasových – těch je kolem 2400 (2016).

Cizojazyčné vysílání: Ruská televizní stanice RT vysílá v angličtině, španělštině a arabštině pro více než 700 milionů diváků na celém světě a je nejsledovanějším televizním kanálem na YouTube (více než 3 mld. návštěv).

Mobilní síť:
Rusko je ve světě na 5. místě v počtu používaných mobilních telefonů (jejich počet je o polovinu větší než počet všech obyvatel Ruska). Mobilní spojení v Rusku je jedno z nejkvalitnějších a nejlevnějších na světě. Rusko patří k předním zemím světa v zavádění páté generace mobilního spojení 5G. První testy technologie 5G proběhly v Rusku v červnu 2016. Provedl je ruský mobilní operátor Megafon ve spolupráci s čínskou společností Huawei. Dne 22. září 2016 Megafon nejrychlejší mobilní síť 5G (zatím v rámci testování) spustil.

Družicová navigace:
Rusko používá svůj vlastní systém GLONASS – spolu s americkým GPS jeden ze dvou dnes plně funkčních celosvětových navigačních družicových systémů.

Mikroprocesor řady Elbrus
Internet:
Rusko má nejlevnější připojení k internetu z pohledu 50 nejsilnějších zemí podle velikosti HDP. Je na 6. místě ve světě podle počtu uživatelů internetu (2015) a na 7. místě podle počtu uživatelů internetu vysokorychlostního. Podle objemu a intenzity internetového provozu je Rusko na světě 3. (2015) a ruština je na internetu druhým nejpoužívanějším jazykem hned po angličtině (2013).

Podnikání v oblasti internetu: Ruská společnost Internet Mail.Ru Group je pátou největší internetovou společností světa z hlediska počtu navštívených stránek (2013) a internetová pošta Mail.Ru je na 6. místě mezi nejužívanějšími e-mailovými poštami na světě (2013).

Sociální sítě: Ruská sociální síť V kontakte je podle SimilarWeb čtvrtou nejnavštěvovanější a druhou nejpopulárnější sociální sítí na světě.

Webové vyhledávání: Ruský internetový vyhledávač Yandex je čtvrtý nejpopulárnější na světě, zaujímá významné postavení v dalších zemích SNS i v Turecku.

Kybernetická bezpečnost: Antivirus Kaspersky a další produkty Laboratoře Kasperského mají přes 400 milionů uživatelů po celém světě.

Mikroprocesory:
Rusko je jednou z mála zemí světa, které vyrábějí vlastní moderní mikroprocesory – řada Elbrus.

Věda

Matematika, fyzika, astronomie


Grigorij Perelman
Matematika:
Od roku 1991 již 6 občanů RF nebo vědců z Ruska pocházejících obdrželo Fieldsovu medaili, což je nejprestižnější ocenění ve světě matematiky. Za uvedené období je to spolu s USA a Francií nejvyšší počet těchto ocenění. Zvlášť je nutno uvést matematický důkaz tzv. Poincarého hypotézy, který v letech 2002–2003 vyřešil ruský matematik Grigorij Perelman. K začátku roku 2017 je to zatím první a jediný vyřešený z celkem 7 takzvaných matematických „problémů tisíciletí“.

Syntéza nových chemických prvků:

Od roku 1999 byly všechny nové, vědou uznávané chemické prvky získány syntézou, a to v Rusku, ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů v Dubně u Moskvy. Dva z celkem 6 nově získaných prvků přitom byly pojmenovány na počest ruských vědců (flerovium – Fl, protonové číslo 114 na počest Georgije Flerova, a oganesson – Og, protonové číslo 118 na počest Jurije Oganesjana), a další prvek pak byl na počest Moskevské oblasti, ve které ústav sídlí, pojmenován moscovium (Mc, protonové číslo 115).

Stavba urychlovačů částic:
V Rusku jsou realizovány nové projekty urychlovačů částic – v Dubně u Moskvy probíhá stavba urychlovače NICA pro studium přechodového stavu mezi normálním stavem hmoty a kvark-gluonovým plazmatem, V Novosibirsku byla v r. 2015 dokončena první fáze výstavby urychlovače pro studium srážek elektronových a pozitronových paprsků a v Německu je ve spolupráci s Ruskem budován urychlovač FAIR.

Laserová technika:
Rusko s Německem jsou hlavními partnery při realizaci projektu obřího XFEL – Evropského rentgenového laseru na bázi volných elektronů – největšího laseru tohoto typu na světě (délka zařízení bude cca 3,4 km, to pak bude určeno ke zkoumání průběhu chemických reakcí). Největší ruský laser (Femta-Luč), umístěný od r. 2009 ve Všeruském vědecko-výzkumném ústavu experimentální fyziky (v uzavřeném městě Sarov v Nižněnovgorodské oblasti RF), patří mezi 10 největších laserů na světě.

V současné době je realizován projekt největšího laseru světa UFL-2M určeného k výzkumu jaderné syntézy. Ruská společnost IPG Photonics kontroluje 80 % světového obchodu s výkonnými vláknovými lasery (tj. lasery, jejichž aktivní prostředí tvoří optické vlákno dopované Ytterbiem – pozn. překl.).


Teoretická a experimentální fyzika

Rusko i nadále zůstává jedním z průkopníků fyzikálních věd. Od roku 1991 celkem 5 ruských nebo z Ruska pocházejících vědců obdrželo Nobelovu cenu za fyziku (to je méně než u USA, Japonska a Velké Británie a stejně jako u Francie a Německa).

Model pentakvarku
Fyzika elementárních částic: I v této oblasti zůstává Rusko jedním ze světových lídrů. Ruští vědci a dodavatelé přístrojů a zařízení sehráli významnou roli při konstrukci LHC – Velkého hadronového urychlovače (největší urychlovač částic na světě umístěný v podzemí na pomezí Francie a Švýcarska – pozn. překl.). Do jeho projektu bylo zapojeno kolem 700 odborníků z Ruska, kteří se podíleli na konstrukci jeho detektorů. V roce 1997 ruští vědci D. Ďjakonov, M. Poljakov a V. Petrov předpověděli existenci částice pentakvark, která byla také skutečně potvrzena během experimentů na LHC v červenci 2015.

Termojaderná energetika:
Rusko má klíčovou roli v projektu Mezinárodního pokusného termojaderného reaktoru, když financuje jedenáctinu nákladů a zajišťuje značnou část jeho zařízení. Celý projekt řídí ruský vědec Jevgenij Velichov.

Fyzika plazmatu: V roce 2016 se ruským fyzikům z Ústavu jaderné fyziky G. I. Budkera Sibiřské odbočky Ruské akademie věd poprvé v Rusku podařilo zahřát plazmu na teplotu 10 milionů stupňů. Rusko má největší zkušenosti ve stavbě a používání tokamaků – zařízení používaných jako magnetická „nádoba“ pro uchování plazmy o vysoké teplotě v magnetickém poli.

Gravitační astronomie:

Za významné účasti ruských fyziků v rámci mezinárodního projektu LIGO (Laser Interferometer Gravitational-Wave Observatory) byly poprvé detekovány a zaregistrovány gravitační vlny časoprostoru. Myšlenku použít Michelsonův interferometr ke konstrukci detektoru gravitačních vln poprvé zveřejnili ruští vědci Michail Gercenštejn a Vladislav Pustovojt již v roce 1962.

Radioastronomie:
Rusko vypustilo v roce 2011 na oběžnou dráhu kolem Země největší kosmický teleskop na světě – radioteleskop Radioastron, umožňující získat dosud největší úhlové rozlišení (zvětšení) v dějinách astronomie.

Geografie a geologie


Jezero Vostok, Antarktida
Geografie
Rusko je jednou z mála zemí, které úspěšně provádějí klasický geografický výzkum. V roce 1996 ruští polárníci s konečnou platností určili polohu jezera Vostok – největšího subglaciálního jezera Antarktidy. Během expedice Arktida 2007 se lidem poprvé v dějinách podařilo dosáhnout dna oceánu na severním pólu. V roce 2013 byl v Arktidě objeven nový ostrov, nejzápadnější ze skupiny Novosibiřských ostrovů, který dostal název Jaja.

V roce 2014 výprava speleologů z Moskevské státní univerzity vedená Andrejem Šuvalovem vytvořila světový rekord – spustila se až do hloubky 2199 m v nejhlubší jeskyni světa Krubera-Voronja (vysokohorská jeskyně na Západním Kavkazu, ležící v Abcházii; pozn. překl.). Během expedice byl objeven i druhý vchod do této jeskyně.

V roce 2015 ruská výzkumná loď Admiral Vladimirskij kromě dvaceti dalších objevů objevila na jihozápadě Tichého oceánu podmořský horský hřbet. V témže roce arktická expedice hydrografické služby Severní námořní flotily objevila 5 dosud neznámých průlivů, 7 mysů, 4 zálivy a 9 nových ostrovů v souostroví Nová země, čímž navýšila rozlohu ruského kontinentálního šelfu o 370 čtverečných kilometrů. Další dva nové ostrovy, které se objevily u pobřeží Nové země v důsledku tání ledovců, objevila s využitím hydrografů loď Horizont v roce 2016. Rozloha Ruska se tak zvětšila o území pětkrát větší než Monako.

Geologie a geologický průzkum:

Důl na diamanty (Saka, Jakutsko)

Rusko provádí geologický průzkum (týkající se hlavně ložisek ropy a zemního plynu) na jedné devítině celkové rozlohy zemské pevniny a přilehlých pobřežních oblastí moří a oceánů. Byla objevena velká naleziště na pobřežních šelfech Arktidy, v Astrachaňské oblasti, na Sibiři a díky tomu roste objem zásob těchto surovin rychleji, než se vytěží (jen za rok 2014 bylo v Rusku objeveno 33 nových ložisek ropy a plynu a dále pak 53 ložisek tvrdých nerostů).

Probíhají také geologické studie – tak v roce 2015 vědci Státní univerzity v Novosibirsku prokázali existenci starověkého kontinentu Arktida tvořeného současnými okrajovými a šelfovými oblastmi Eurasie a Severní Ameriky (přesněji: takový světadíl existoval vlastně dvakrát – Arktida-I před jednou miliardou let a Arktida -II před 250 miliony let).

V roce 2016 ruští vědci ve spolupráci s kolegy z Francie a Německa prokázali, že v hloubce 400 až 600 km pod povrchem Země se rozkládá 2,7 miliardy let starý oceán větší než všechny oceány na jejím povrchu.

Paleontologie a archeologie


Exponát - zmrzlé mládě mamuta
Kvartérní paleontologie:
RF je jedním ze světových lídrů v oblasti kvartérní paleontologie (období před 2,5 milionem let až do současnosti). V roce 1993 byly na Wrangelově ostrově nalezeny ostatky poslední světové populace mamutů, žijící na ostrově před 7 až 3,5 tisícem let, tedy v době, kdy vznikaly egyptské pyramidy.

V roce 2012 se ruským vědcům podařilo naklíčit semena stará 25 až 40 tisíc let nalezená v permafrostu (věčně zmrzlé půdě) kolem řeky Kolymy, což významně zvětšilo dosavadní poznatky o stáří semen schopných klíčení.

V roce 2014 ruští vědci „oživili“ největší vědě známý virus starý 30 tisíc let; virus byl schopen infikovat svého hostitele – améby. V Rusku existuje unikátní Pleistocénský park, ve kterém probíhá pokus o obnovení ekosystému „mamutí tundrostepi“ z období pleistocénu (nachází se v Jakutské oblasti na dolním toku Kolymy; pozn. překl.)

Vykopávky novosovobodněnské kultury (Altaj)
Archeologie:
Současná ruská archeologie je jednou z nejúspěšnějších na světě a ruští archeologové průběžně přicházejí s objevy světového významu. V roce 1993 byla na Altaji nalezena mumie stará 25 tisíc let – jde o slavnou „princeznu Ukok“.

Během vykopávek novosvobodněnské kultury na Altaji, vedených Alexejem Rezepkinem, byl nalezen nejstarší meč na světě (tzv. „protomeč“), starověký architektonický sloup nebo starý dřevěný strunný hudební nástroj. V roce 2000 byla objevena nejstarší ruská kniha – Novgorodský kodex (vznikl kolem roku 1000 n. l.). Během posledních 10 let byla nalezena také řada dokumentů napsaných na březové kůře, a to nejen v Novgorodě, ale také v Moskvě, Vologdě a v dalších městech.

V roce 2008 byly v Denisově jeskyni na Altaji nalezeny ostatky vyhynulého „denisovského člověka“ (Homo denisoviensis), který byl blízkým příbuzným neandrtálců i současného člověka a předkem dnešních Melanésanů.

V roce 2015 se ruským archeologům podařilo nalézt a odhalit zbytky prvního hlavního města Egypta - legendární bílé stěny Mennoferu (město bylo známo i pod řeckým názvem Memfis; pozn. překl.).

V roce 2016 byla v Denisově jeskyni nalezena nejstarší jehla na světě stará 50 tisíc let.

Pokračování


Raketoplán X-37B je americkou odpovědí na ruskou technologii Dead Hand. Potvrzují to i fotografie. Cenově dostupná varianta projektu Aurora? Raketoplány budou vozit bomby až nad Teherán?

$
0
0
- VK -28. 3. 2017 AE News

Světová a také česká média dnes shodně přinesla články [1] o podivném rekordu amerického bezpilotního miniraketoplánu X-37B, který krouží na oběžné dráze ve výšce zhruba 800 km už 677 dní, od loňského května. 



Do redakce jsme dostali několik emailů, abychom se k věci také vyjádřili. Projekt má pod svým velením Pentagon ve spolupráci s NASA, takže se dá tušit, že použití stroje bude primárně pro vojenské účely. Oficiální účel mise není jasný, ale mainstreamová média se odkazují na interní informační zdroje, že prý raketoplán testuje nový propulzní motor na bázi iontového pohonu. Ten funguje na principu emitování iontových částic z elektromagnetického generátoru a palivem je např. xenon. Maximální rychlost, kterou dokáže motor ve vakuu vyvinout, je zhruba 10 km/s. NASA má v provozu prototyp motoru s názvem NSTAR pro blíže nespecifikovanou vesmírnou loď Deep Space 1 a jde o mohutný motor, který se na palubu miniraketoplánu X-37B rozhodně nevejde. Pokud ovšem NASA motor nezmenšila pro použitelnost v X-37B.

Okolo stroje X-37B se pohybují pracovníci NASA jen v hazmat oblecích.

Jenže spotteři na základně Edwards a také sama NASA vyděsila fanoušky projektu X-37B záběrem na skupiny pracovníků v tzv. hazmat oblecích, které se používají pro ochranu před chemickou, biologickou a také radiační hrozbou. Odborníci na letectví navíc upozorňují, že raketoplán X37-B je opravdu zoufale a katastrofálně malý a na jeho palubu se musí vejít nádrže s palivem pro pohonnou jednotku, takže užitný prostor raketoplánu uvnitř je maximálně limitní. V diskusi na Infowars se k tomu nedávno vyjadřoval bývalý pilot amerického letectva, který pracoval pro NASA jako konzultant pozemního výcviků pilotů raketoplánů Shuttle. X-37B označil za kosmický dron, který má nést jadernou hlavici, nebo cluster několika menších hlavic.

Drony na oběžné dráze s jadernými hlavicemi


Důvod je zcela jasný. Jde o další stupeň americké odezvy na ruské protiletadlové a protiraketové komplexy, které podle Pentagonu jsou natolik pokročilé, že při vypuknutí nukleární výměny mezi Ruskem a USA by velká část amerických hlavic na ruské území ani nedopadla. Projekt X-37B ale má úplně jinou a hrozivou perspektivu. Díky tomu, že stroj může v kosmu manévrovat a měnit trajektorii, nemůže ruská protiraketová obrana takovýto nosič zaměřit. Po vstupu do atmosféry se raketoplán neřítí dolů po balistické dráze, kterou využívají protiraketové systémy, ale může manévrovat a úplně tak vyruší protiraketovou obranu Ruska.

Pracovníci instalují textilní rukáv od vzduchotechniky na odsávání něčeho z raketoplánu.

Hrozba spočívá v tom, že takový nosič nelze na oběžné dráze zničit. Pokud by chtěli miniraketoplán na oběžné dráze sestřelit, raketoplán by prostě před zásahem odletěl jinam. Pokud by USA chtěly zaútočit na Moskvu, raketoplán by sestoupil do atmosféry a z vysoké výšky, kam nevystoupají ruské stíhačky, ani ruské protirakety, by raketoplán vysypal jaderné hlavice a shodil je na cíl volným pádem. Vlastně by stroj klidně mohl shořet v atmosféře, vstoupil by do ní střemhlav a vysypal by hlavice na plánovaný cíl, žádná balistická dráha, nic takového by nebylo třeba. Stroj by takto mohl bombu doslova vhodit z nebe až na Rudé náměstí, aniž by ruská protiraketová obrana s tím mohla cokoliv dělat. Proti kosmickému manévrovatelnému dronu nemá Rusko zatím žádnou odpověď.


Okolo stroje lze chodit jen v hazmat oblecích s dýchacími přístroji


Uvolněné fotografie NASA ukazují, že zaměstnanci NASA jsou v hazmat oblecích s dýchacími přístroji velmi opatrní a bojí se ozáření a radiace. Pracovníci nasazují na zadní část stroje textilní rukavicový tubus vzduchové klimatizace. Ten se používá buď pro vhánění vzduchu, nebo pro odsávání. Že by pracovníci v hazmat oblecích odsávali z vnitřku stroje kontaminovanou atmosféru prostoupenou radiací? Je to logické. Pokud jsou na palubě termonukleární zbraně, hlavice vyzařují značné množství radiace, která ionizuje okolní prostor. Z vnitřku stroje je tak třeba odsát kontaminovaný vzduch, zejména prachové částice, které se staly vlivem působení hlavic radioaktivními. Obrovské utajení okolo mise X-37B je možná kvůli tomu, že USA se chystají vypovědět smlouvu o zákazu jaderné proliferace ve vesmíru a v blízké budoucnosti chtějí své zastaralé balistické rakety Minuteman nahradit divizí raketoplánových dronů. Jednalo by se o sloučení příjemného s užitečným. Na území USA by nemusely být žádné jaderné zbraně, žádná sila, Rusko by muselo přestat mířit na americké instalace v USA a muselo by začít mířit na oblohu.

Pracovníci NASA v hazmat oblecích, mobilní vzduchotechnika na vozících.

Dokonce takovéto využití X-37B dává smysl i z ekologického hlediska. Pokud by došlo k poruše na hlavici, ta by explodovala ve vesmíru. Dnes je to jinak, hlavice by explodovala někde v silu uprostřed Kentucky a zamořila by tisíce čtverečních mil. Přesunutí hlavic do kosmu a jejich nainstalování na malé drony v podobě raketoplánů by vyřešilo americký problém s výrobou a vývojem nových balistických raket a zároveň i manévrovatelných hlavic, které Rusko už vyvinulo v odvetě na odstoupení USA od smlouvy ABM. Pentagonu se myšlenka dronů líbí čím dál tím více a snaží se je nasazovat ve stále více konfliktech.

Na některé státy lze shazovat bomby už jen z oběžné dráhy


Když si uvědomíme, kde ještě USA nemají drony, je to na oběžné dráze. Všude jinde je mají. Na zemi, ve vzduchu, i na moři. A dokonce i pod vodou. Skupiny dronů na oběžné dráze můžou mít i konvenční výzbroj. Např. pro účely průniku a bombardování země se silnou protiletadlovou obranou, do které nelze letadly přiletět, vysypat lidem na hlavy tisíce tun „demokracie“ a zase odletět. Ovšem dron, který by z vesmíru vletěl přímo na centrum velení armády, např. v Teheránu, by dokázal shodit mohutnou bombu přímo Ajatolláhovi do postele. Zní to děsivě, ale proti tomuto prakticky teď neexistuje obrana. Pro útok z oběžné dráhy mají dnes armády jediné instrukce, útoky po balistické dráze pro sestupující hlavice.


Pracovníci v hazmat oblecích okolo X-37B.


Pokud ale objekty manévrují, nebo padají volným pádem, anebo jsou dokonce řízeny jako drony, neexistuje proti takovým objektům protiletadlová obrana. Největším problémem by byly radary. Ty dnes hlídají hranice proti narušiteli v horizontálním směru, ale nesledují oběžnou dráhu. Radar zachytí raketoplán teprve ve výšce 40 km, ale to už je pozdě, protože hlavice z dronu se už řítí k zemi. I kdyby existoval protiraketový systém na podobné útoky, na hlavici padající zničehonic po neznámé dráze lze jen těžko vyrobit protiraketový systém. Pentagon tak podle všeho se rozhodl, že militarizuje vesmír na nízké oběžné dráze a zatím testuje navigační systémy a spolehlivost dronů na oběžné dráze. Určitě se testuje i zabezpečení spojení, aby třeba hackeři z Ruska nepřevzali nad raketoplány kontrolu. To není legrace. To je reálná hrozba, že pokud takovéto drony budou existovat, bude existovat i snaha převzít nad nimi kontrolu.


X-37B může být lacinější náhradou za Auroru


Na tyto raketoplány NASA se dá dívat jako na chudou verzi původně ambiciozního projektu Aurora, který měl za úkol vyrobit hybridní stroj, který by startoval jako stíhačka a na oběžné dráze by se pohyboval jako kosmická loď. Okolo Aurory je dodnes spousta spekulací a dohadů, které pocházejí už z konce 70. let minulého století, ale pokud by americká armáda něco takového měla, už by to dnes použila a pochlubila by se tím. Zkoušení zmenšených kopií strojů Shuttle na oběžné dráze spíše ukazuje na nedostatek invence a především zdrojů. Ruský raketoplán Buran byl totiž dálkově řízený jako dron již v druhé polovině 80. let, takže USA zde prostě dohánějí tehdejší Sověty. Jenom doufám, že se nedočkáme nějaké poruchy, až spadne jeden z těchto raketoplánů čirou náhodou na zem.

Co je na palubě X-37B tak hrozného, že okolo stroje není ani jediný člověk, který by neměl na sobě hazmat oblek?

Rusko mělo v dobách SSSR systém poslední odvety s názvem „Perimetr“ [2], který na západě byl známý pod přezdívkou Dead Hand. Pokud by sovětské velení bylo v Moskvě zničeno a generální štáb by se rozpadl, systém Perimetr by odpálil všechny zbývající ruské rakety na nepřátele. Vladimir Putin prý nechal systém Perimetr znovu aktivovat, takže aktivita Pentagonu ve věci militarizace vesmíru může být opět vedena snahou o přechýlení misek mocenských vah na stranu USA. Mělo by nás varovat, že projekt X-37B začal za Obamy, který na jedné straně pokrytecky v Praze podepisoval odzbrojovací smlouvu s Vladimirem Putinem, ale na straně druhé potichu dal zelenou k výrobě dronů s jadernou výzbrojí na oběžné dráze.

-VK-
Šéfredaktor AE News

Teroristi by si zgustli. Martin Koller z vlastní zkušenosti popisuje rozklad naší armády. A tak pod vedením herce táhneme na Rusko...

$
0
0
Martin Koller
28. 3. 2017   ParlamentníListy

Vojenský analytik Martin Koller se pro ParlamentníListy.cz tentokrát zamyslel, jaká by měla být v současném světě úloha české armády.


Úkolem armády byla a je především obrana vlasti jako území obývaného národem nebo skupinou národů definovanou obvykle společnou historií a jazykem. Bez vlasti a národa jako jednotících prvků a základní hodnoty ve vztahu k okolí se vojáci nemají s čím identifikovat a dostávají se na úroveň žoldáků s nevalnou morálkou. Ta byla historicky viditelná u většiny armád multinárodních/multirasových/multináboženských států ve střetu s národními armádami, počínaje bitvou u Thermopyl.

Úkolem armády by nemělo být nákladné a neefektivní zasahování do cizích válek tisíce kilometrů od domova, rozvážení humanitární pomoci, aby se tamní bojovníci při vzájemném vraždění a etnických čistkách nemuseli starat o svoje rodiny, ani export jakýchsi pochybných „evropských“ hodnot, o něž v civilizačně zaostalých kmenových komunitách mnoha zemí Asie a Afriky nikdo nestojí.

Je zcela lhostejné, který kmenový náčelník a ve jménu jaké ideologie/ náboženství bude ve které zemi vládnout. Všichni budou mít zájem prodávat suroviny a zemědělskou produkci do Evropy, Číny nebo USA, aby mohli vládnout v přepychu a udržovat represivní aparát zajišťující jim a kmeni privilegované postavení. Na jakási lidská práva tam kašlali, kašlou a kašlat budou, zvláště když vidí, jak a v čí prospěch se dodržují a prosazují v takzvaných či samozvaných demokratických zemích plných pravdy a lásky.

Muženami z vedení EU a z politických neziskovek hluboce pohrdají. Viděl jsem to minulý týden nedaleko náměstí Bratří Synků. Po chodníku táhli čtyři mladí vypasení Arabové ve značkových teplákovkách. Kolem nich úslužně poskakoval a slibně se uchechtával místní mladík. Zženštilá ramínka, nagelované vlasy, bradka, červené boty a džíny na tělo jako dámské punčocháče. Měli byste vidět ten pohrdavý smích Afričanů ušklebujících se nad reprezentantem evropského mužství. Ani se jim nedivím.


K čemu je a není armáda?

Armáda byla a je nástrojem státu, který má jako hlavní úkol bránit zájmy svých občanů. Už proto je jakási nadstátní či nadnárodní armáda nesmysl. Mohou existovat dočasné funkční vojenské koalice států, především z hlediska reálného ohrožení, ale nikoli opravdu funkční multinárodní a multirasová armáda. Nakolik je armáda funkční, se ukáže až v opravdové válce, což nejsou mise policejního charakteru.

Armáda by neměla být v žádném případě zneužita k bezdůvodné útočné válce a agresi proti jiným zemím a samozřejmě proti vlastní občanské většině. Především by neměla sloužit cizím zájmům, a s podílem na odpovědnosti za výsledek boje v cizích službách. Zde si můžeme připomenout „vlastenecký“ čin ministra Stropnického předávajícího naši čtvrtou brigádu pod velení německé desáté tankové divize.

Ani atlantická smlouva (NATO) ze 4. dubna 1949 nezpochybňuje fakt, že armáda má hájit vlastní stát. Jeho existenci si po válce na rozdíl od současné EU a většiny našich europoslanců (při hlasování 16. února) nikdo nedovolil zpochybnit. Odpovídá jak prvnímu, tak druhému článku atlantické smlouvy (NATO) ze 4. dubna 1949. Říká se tam přímo, že strany (míněny signatářské státy) se zavazují, jak je stanoveno v Chartě Organizace spojených národů, řešit veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zúčastněny, mírovou cestou takovým způsobem, aby nedošlo k ohrožení mezinárodního míru a bezpečnosti a spravedlnosti, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo užití síly… Dále se mluví o mírových a přátelských mezinárodních vztazích… Vytváření podmínek pro stabilitu a blahobyt, vyloučení konfliktu ze své mezinárodní hospodářské politiky… V článku 5 se mluví o společné, nebo individuální obraně v souladu se článkem 51 Charty Organizace spojených národů…

Mluví se tam o ozbrojeném útoku na některou ze členských zemí! Podíváme-li se na praxi posledního čtvrtstoletí, vidíme naprostý opak, počínaje agresí států NATO proti Jugoslávii, která rozvrátila bezpečnost na Balkáně a vytvořila narkomafiánský stát Kosovo jako cestu šíření agresivních forem islámu, drog a ilegálních zbraní do Evropy, přes rozvrat Libye, Sýrie a Ukrajiny a konče hospodářskými sankcemi a vyhrůžkami Rusku na hranici jaderné války. Každopádně bych každému doporučil si přečíst prvních šest článků atlantické smlouvy a zamyslet se nad nimi z hlediska současné bezpečnostní reality. Do pokladny NATO přispíváme každoročně částkou 16 milionů dolarů, což je v porovnání s penězi vyhazovanými do EU pakatel. Do této částky, která slouží především pro blahobytný život uniformovaných i neuniformovaných úředníků NATO se samozřejmě nezapočítávají náklady na všemožné mise a společná cvičení. Na rozdíl od EU nás NATO k ničemu nenutí. Veškeré akce, mise, cvičení u ruských hranic i zbrojení jsou výsledkem iniciativy naší vlády, českého velvyslance u NATO Šedivého, jeho hereckého přítele ministra obrany, ministra zahraničních věcí a parlamentu (sněmovna a senát).

Ve smlouvě NATO jsou jednoznačně uznávány státy, nemluví se tam o jakémsi zkorumpovaném totalitním eurostátu s koloniemi typu Česka, vedeném nevolenými komisaři v Bruselu, německým socialistickým neandertálcem Schulzem, multikulturalisty, ekologisty, genderistkami, politickými neziskovkami a muslimy, to vše bez států, národů, rodin a armád a s povinným rozdělováním migrantů. Vyvstává otázka, zda by NATO nemělo proti vedení EU a jeho totalitním choutkám zakročit, protože atlantická smlouva je v rozporu s eurostátem. Představa Merkelové, Schulze a bandy eurokomisařů, případně i europoslanců, jak bručí na Guantánamu spolu se svými přáteli, islámskými teroristy, je docela sympatická.


Co nás ohrožuje?


Z hlediska naší republiky, ale prakticky všech evropských zemí můžeme definovat 20 reálných hlavních druhů přímého či nepřímého ohrožení života, zdraví a majetku občanů. Můžeme dokonce mluvit o ohrožení perspektivy rasy a národa, což je od porážky německého nacismu v květnu 1945 novinka. Uvedená ohrožení se poněkud liší od obsahu „slavné“ bílé knihy, kterou vyrobil samozvaný bezpečnostní analytik, reálně novinář Šulc, jako vedoucí týmu poradců ministra Vondry. Jak jsem předvídal, po této tiskovině, oslavované v době vzniku jako téměř geniální strategický výtvor, po pár letech neštěkne ani pes. Naposledy se jí oháněli protekční ministerský diletant Picek a ministr herec na počátku svojí kariéry.

Za hlavní ohrožení lze označit 1. živelní katastrofy, 2. epidemie a pandemie, 3. technologické havárie, 4. hospodářská embarga jako nástroj politického/ideologického nátlaku, případně zastavení transferu surovin a především potravin, kde jsme výrazně nesoběstační, 5. finanční a hospodářský rozvrat jako odraz kontinentálního či globálního krizového vývoje včetně nárůstu negativního vlivu politických neziskových organizací, 6. organizovaný zločin, především drogy s finančními a sociálními dopady, 7. rozsáhlou korupci státní správy a nepřátelskou činnost politiků ve vztahu k vlasti a národu, 8. snahu o uzurpaci absolutní moci v zemi jednotlivcem nebo úzkou zájmovou skupinou podporovanou ze zahraničí s cílem privatizace státu jako formu ukrajinizace a oligarchizace, 9. rozprodej půdy a surovinových zdrojů cizincům, 10. zadlužování státu, 11. rozsáhlou imigraci, především z etnicky a ideologicky/nábožensky výrazně odlišných a civilizačně zaostalých zemí a regionů, 12. snahy o likvidaci národa z hlediska nezávislosti, etnicity, tradičních náboženství a hodnot a podpory protinárodních minorit na základě zvrácených totalitních ideologií, 13. záměrnou likvidaci rodiny jako základu národa, 14. likvidaci duševních elit národa a jejich nahrazení průměrnými hlupáky a sluhy cizích zájmů, 15. teroristické útoky jednotlivců i skupin, 16. diverzní činnost cizích států včetně opakovaných masivních kybernetických útoků proti kritické infrastruktuře, 17. hrozbu agrese, 18. vojenský útok, 19. zásah vyšší moci, 20. útok jiné civilizace z kosmu. Různé druhy ohrožení mohou působit společně, nebo paralelně. Kromě posledních dvou bodů se můžeme bránit, pokud je k tomu politická vůle a armádu řídí vlastenci.

V přehledu záměrně neuvádím hybridní válku oblíbenou v rámci současné mediální válečné propagandy. Takzvaná hybridní válka je z hlediska bližšího posouzení účelová umělá konstrukce sloužící především mediální propagandě. Teorie hybridní války v podstatě říká, že lze kombinovat druhy působení na nepřátelský stát, což věděli už starověcí vojevůdci. Vzhledem ke konkrétnímu konfliktu jsou všemožné formy působení velmi nejasně definovány, což umožňuje různé výklady a zneužití propagandou. Politici EU i někteří naši propagandisté předvádějí v médiích, jak se děsí ruské propagandy v médiích a na internetu. Tím jen dokazují vlastní neschopnost, protože něco takového jako mediální propaganda má na stabilní a vlastenecký stát, jehož občané důvěřují politické reprezentaci, doslova zanedbatelný dopad. Dokladem je i fakt, že mohutná propaganda EU a NATO podporovaná navíc všemožnými uměle vytvářenými hrdiny typu Němcova či Zubova v Rusku zcela selhává.

Takzvaná hybridní válka, kterou bychom měli spíš označit nebo chápat jako kombinovaný útok, pokud vůbec jde o vojenský útok, může působit škody pouze v případě států či soustátí, které již propadly rozvratu a politická reprezentace ztratila důvěru občanů. To je případ jak Ukrajiny, tak řady zemí Evropské unie. Ukrajina je přímo vzorovým příkladem hybridní operace proti občanům s cílem odvedení pozornosti od výsledků 25 let rozkrádání země bandou několika oligarchů. Mediální tvrzení, že hybridní válka tvořená mediální propagandou může ohrozit stabilní stát, je pouze účelovou výmluvou, která má zakrýt neschopnost, korupci a protinárodní činnost politiků a zájmových skupin v rozvrácených zemích a vytvářet válečnou psychózu za účelem odvedení pozornosti občanů od skutečných příčin rozvratu a chudoby. Demokratická diskuse v médiích na základě faktů a podložených argumentů je v EU nahrazována jednostrannou agresivní a primitivní propagandou, pomluvami, zastrašováním a osobními útoky.

Jedinou novinkou takzvané hybridní války současnosti je oproti minulosti rozsáhlé nepřátelské působení politických neziskových organizací podporovaných ze zahraničí proti spoluobčanům a jejich zájmům. Přitom už označení nezisková organizace je v tomto případě nepravdivé, protože jsou královsky placeny jak ze zahraničí, tak pomocí protinárodních politiků ze státního rozpočtu, obvykle s cílem prosazování cizích protinárodních zájmů. V případě politických neziskovek jde o vládní nebo nadnárodní politické agentury s placenými zaměstnanci, které nemají nic společného s klasickými humanitárními neziskovými organizacemi provozovanými zadarmo občany.

Současná situace v EU je natolik paradoxní, že oficiálně spojenecké země vedou proti sousedům nátlakovou propagandu kombinovanou s protinárodními politickými rozhodnutími (takzvanou hybridní válku) pomocí zkorumpovaných protinárodních politiků, médií a neziskovek. Z našeho hlediska jde především o Německo, které nám vnucuje islámskou migraci, ekologismus a genderismus, a tamní politici nám vyhrožují, snaží se získat kontrolu nad naší armádou a vytvářejí pro naše občany otrokářské pracovní podmínky. Slovo spojenec je tedy více než nejisté. Obecně lze konstatovat, že EU a Německo nás aktuálně ohrožují víc než kdokoli jiný. Moskva je 2 000 km daleko, zatímco Merkelová se Schulzem, islamizací a totalitním eurostátem koukají přes hranici. Na jedné straně je jasné, že z hlediska ohrožení klasickým vojenským konfliktem nejsme schopni se ubránit sami. To ostatně není schopen žádný stát s výjimkou supervelmocí typu USA, Ruska a Číny, které disponují jadernými zbraněmi. Na druhé straně vyvstává otázka, zda nás někdo opravdu vojensky ohrožuje a zda to není především připravovaný eurostát s euroarmádou jako nová čtvrtá říše.

V podstatě máme dvě možnosti. Pokračovat ve členství v NATO, nebo vystoupit z NATO i EU. Z hlediska práva na existenci vlastního státu a národa bychom měli rozhodně odmítnout eurostát a euroarmádu odhlasované v Bruselu 16. února s tím, že zůstaneme-li v NATO, mělo by chránit i proti eurostátu, Německu a dalším zemím EU. Zde je ovšem varovný příklad Kypru a Řecka napadeného Tureckem, přičemž NATO střet mezi svými členy nedokázalo nijak řešit. Proti islámské invazi vyvolané především německou politickou reprezentací a Tureckem NATO rovněž nezasáhlo. Pravděpodobně nejlepší možností je pro naši republiku a národ urychlený odchod z EU na základě občanského referenda. Tomu se však většina českých politických stran dlouhodobě brání všemi prostředky. Důvodem je fakt, že politici, především ti, kteří zde vládli mnohdy déle než 25 let, se bojí vlastních občanů a považují EU za pojistku svých zájmů a beztrestnosti. Přitom kdo je proti referendu, popírá platnost a smysluplnost voleb, protože ty jsou rovněž formou periodického občanského referenda. Kdo má čisté svědomí, nekradl a nerozprodával zemi a neposluhuje cizím zájmům, se nemusí bát referenda. Strach z referenda je strachem z odpovědnosti za minulost a strachem o koryta. Z lumpáren českých politiků posledního čtvrtstoletí, které se dotýkají nás všech, můžeme uvést solární zlodějnu, zadlužování státu, podporu celoživotních parazitů a jejich ochránců z politických neziskovek nebo lupičské ceny pitné vody privatizované cizákům. Občansky nejúspěšnější a nejdemokratičtější evropský stát, Švýcarsko, se opírá především o vlastenectví a referenda. V totalitních státech referenda neexistují. Otázku řešení členství v NATO lze odložit, protože NATO nám nic nenařizuje a na našem území nemá základny. Ovšem je těžké být nadšencem pro NATO, jestliže v něm vládnou takové služebné figurky jako Stoltenberg nebo Pavel.

Pokud se nebudeme podílet na provokačních akcích vůči Rusku, válka nám nehrozí s výjimkou pokračující islámské invaze. Ale z té už pomalu začínají mít strach i její hlavní organizátoři, němečtí socialisté a Zelení. Ve své multikulturní ideologické zhlouplosti se domnívali, že dovozem muslimů do Evropy a tím, že jim umožní pod záminkou humanity a lidských práv bezpracně parazitovat, získají rychle se rozrůstající revoluční komponent, jenž jim umožní uchopit totalitní vládu. Bohužel si neuvědomili nákladnost takového řešení a nezvratný fakt, že pro převážnou většinu muslimů jsou první Alláh, Mohamed, Korán, právo šaría a kmen, případně nenávist k nevěřícím, speciálně evropským bělochům a především Židům a teprve poté nějaký pseudolevicový sociální boj za blahobyt skupiny nevěřících pomatenců.

Praxe armády od roku 1989


Za posledních 27 let jsme pod prapory humanity a demokracie vedli pouze koloniální války na Balkáně, v Asii a Africe. Naše ztráty byly naštěstí minimální, celkem 25 vojáků, ale výsledné hodnocení nasazení koaličních sil na Balkáně, v Iráku a Afghánistánu je negativní. Dokonce i podle názoru části amerických vojenských odborníků nebylo prakticky dosaženo žádného z vytyčených cílů, konkrétně zastavením etnické a náboženské nevraživosti a ozbrojených střetů počínaje přes nastolení demokracie a prosperitu obyvatelstva konče. Nepřehlédnutelným výsledkem je naopak rozšíření terorismu saláfistických islámských extremistů, občanských válek, ilegální migrace a obchodu s drogami.


***
***
***
***
(pokračování textu zde)

Zoufalý Navalnyj dělá proti Putinovi zoufalé činy

$
0
0


28.3. 2017   Skrytá pravda
Co se to děje v Rusku, že tisíce lidí pochodují napříč městy a provolávají něco o korupci? Je zatčení 

Navalného znamením, že Putin opět obrací oči k totalitě a systému Sovětského svazu? Nesmysl, to jenom peníze ze západu pomáhají reklamě Navalného a pokouší se zmanipulovat veřejné mínění. Důkazy?
Každý si mohl všimnout, že hlavní proud nevolá po střetu s prezidentem Putinem, ale masové protesty vyhnala do ulic údajná korupce Medveděva a jeho politické strany.



Samozřejmě je asi náhodou, že na stejný víkend byly hlášeny protesty v Bělorusku proti Lukašenkovi se stejným podtextem a dokonce i extrémní levice Clintonové proti Trumpovi. Mimochodem ještě jedno zajímavé zjištění: zatímco nekulturní americká levice v USA se chová jako "neadrtálská sběř", v Rusku až na některé excesy a provokace Navalného a jeho partičky proti policii na ně slušná společnost "kašle". Je vidět, kam se historicky posunula ruská kultura od války, zatímco americká sběř Clintonů a Sorosů hluboce klesla do žumpy nevzdělané totality.

Opoziční vůdce Navalnyj byl podle ruských novinářů po zadržení dopraven na místní oddělení policie k sepsání protokolu o přestupku. Hrozí mu trest obecně prospěšných prací, pokuta nebo několikadenní vězení.

A obskurní pláč a volání o pomoc Navalného jakoby nám někoho připomínal:

Ale na každého "blbečka" jednou dojde a chudák Kraus až následně zděšeně zjistil, že k tomu dohnal svoji ovečku...

A přesně o stejný efekt se pokouší Navalnyj. Jenomže nakonec může dopadnout jako Káťa Biomasová u Krause, kdy nemohla pochopit, na co se jí Kraus ptal. Navalnyj totiž vyrukoval s informacemi, že jeho zdroj mu prozradil, že má Medveděv obrovské majetky z korupce, které ÚDAJNĚ zatajuje, ale Navalnyj údajně toto vše odhalil, , údajně o tom vše ví, jenom schází maličkost: doložit to fakty, protože by se dalo dohledat, komu domy, pole, lodě a miliardy patří. Ale to prý Navalnyj neprozradí, stačí, když vláda odstoupí a Navalnyj se stane premiérem. A pak to prý odhalí a s ruskou korupcí zatočí.

A zde je údajná informace, která sice nepotvrzuje nic, ale vypadá podezřele - i u nás jakýsi potrhlý miliardář Janeček a Jančura obviňovali půl státu a pak to vyšumělo jako trapné pomluvy.



A je i úžasné, že je to zrovinka a současně v čase, kdy Rusko prokazatelně nastartovalo vzestup a lidé přestávají mít strach z krize. Proto se také jásá nad úžasnou údernou opoziční silou lidu v Moskvě 10 - 20 tisíc, byť Moskva má 11,92 milionů obyvatel. (Opravdu 12 miliónů obyvatel, zatímco Česká republika 10 milionů).

Takže v kontextu těchto cifer sice Česká televize dramaticky líčí, jak je ta vzpoura obrovská, ale ve skutečnosti je to jenom větší parta potrhlých levičáků, kteří chtějí násilím obsadit Kreml, jako zvrácená parta Clintonové v USA Bílý dům.

Samozřejmě že jistota není, zda někdo něco neukradl, ale obvinění extremistických fanatických levičáků, doplněných BBC, CNN a Svobodnou Evropou není směrodatné na to, že osoba, na kterou ukáží, skutečně něco provedla!

Možná jste si nevšimli, ale Trump a Putin obnovují silnou vojenskou alianci

$
0
0
Lawrenc Solomon
28.3. 2017   Zvědavec
 Západní tisk je zaneprázdněn démonizováním Ruska. Je nám říkáno, že Rusko, prostřednictvím svého nástroje Wikileaks, může u Hillary Clinton za prohrání voleb; že Rusko napadlo americké servery, účinně dosadilo za prezidenta Donalda Trumpa; že Rusko vydírá Trumpa přes sexuální skandály a tajné obchodní dohody; že Trump neuveřejňuje svá daňová přiznání, protože ta ukazují příjmy z Ruska; že Rusko a jeho ďábelští spojenci, Írán a Sýrie, jsou nepřáteli Západu na smrt; že Putin chce opětovně obnovit sovětskou říši; že Putin dělá z Trumpa blbce, v krátkosti, že Rusko je historickým nepřítelem USA, kterého je třeba si vždy držet od těla zbraněmi.


Některé z těchto dohadů by mohly být snad dokonce i pravdivé. Ale dohadem není, že v současnosti dochází k dramatickému oteplování vztahů, k vzájemnému respektu a k vytváření vojenské aliance, kterou Rusko a Amerika neviděly desítky let.

[Prezident ...]
Prezident Donald Trump mluví po telefonu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v Oválné pracovně Bílého domu. 18. leden 2017. Na obrázku jsou rovněž, zleva, personální šéf Bílého domu Reince Priebus, vice-prezident Mike Pence, hlavní stratég Bílého domu Steve Bannon, tiskový mluvčí Sean Spicer a poradce pro národní bezpečnost Michael Flynn.
Jedním z mnoha šokových překvapení je, že americké jednotky dnes bojují v Sýrii, v rámci společné věci a za koordinace s Ruskem. Oteplování vztahů mezi dvěma vojenskými velmocemi začalo téměř bezprostředně po Trumpově inauguraci, kdy se ministr zahraničí Rex Tillerson – který dostal od Putina ruský Řád přátelství – setkal se svým ruským protějškem, ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem, 16. února v Bonnu. „Tillerson potvrzuje, že USA jsou ochotny řešit své problémy s Ruskem – Lavrov“, to je titulek s TASS, ruské tiskové agentury. "Zdůraznili jsme, že máme společné shodné zájmy, především co se týká rozhodného boje proti terorismu“, řekl Lavrov, který si stěžoval, že vztahy mezi Ruskem a USA „byly za Obamovy vlády vážně podkopány“.

Toto diplomatické setkání na nejvyšší úrovni doplňovalo vojenské setkání na nejvyšší úrovni téhož dne v Baku v Ázerbájdžánu, kde se sešel generál Joe Dunford, náčelník amerického generálního štábu, a generál Valerij Gerasimov, náčelník ruského generálního štábu. Pak se tito dva generálové setkali opět 7. března, tentokrát v turecké Antalii, spolu s tureckým náčelníkem generálního štábu.
Kulbisn, sobota 14. března 2016, fotografie páru, který se líbá před graffiti s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, vlevo, a republikánským prezidentským kandidátem Donaldem Trumpem, na zdi baru ve starém městě litevského Vilniusu.

Tato setkání demonstrovala kompetentnosti Trumpovy vlády a nekompetentnost jeho předchůdce. V říjnu, během syrské krize v Aleppu, došlo k prvnímu vážnému střetu mezi USA a Ruskem od Kubánské krize v r. 1962, kdy se Rusko postavilo proti Obamově rozhodnutí zaútočit na syrskou armádu a kdy řeklo, že sestřelí jakékoliv americké letadlo, které bude ohrožovat ruský personál v Sýrii. Obama pak ponižujícím způsobem ustoupil – nedokázal položit základy pro rusko-americkou vojenskou spolupráci, aby se předešlo náhodným úmrtím, a to navzdory četným prosbám znepokojeného Dunforda, který usiloval o svolení setkat se s Rusy, aby se vyhnul vysoce rizikovým konfrontacím, pokud by tyto dvě země byly aktivní ve stejných válečných zónách.

Obama nikdy toto svolení nedal, ale Trumpova vláda velmi briskně, což vedlo ke spolupráci, ke které nyní mezi těmito dvěma silami na zemi v Sýrii dochází
.
Druhé vojenské setkání, svolané, aby se probralo, jakým způsobem budou v Sýrii probíhat operace, bylo ještě důležitější, avšak tentokrát kvůli tomu, kdo byl a kdo nebyl pozván. Přítomno bylo vrchní velení turecké armády, coby regionální mocnosti, a vrchní velení z USA a Ruska, ze dvou globálních velmocí. Írán, spojenec Sýrie, a dle názorů i spojenec Ruska, pozván nebyl. Trumpova vláda během několika týdnů zatlačila Írán do pozadí a oslabila, ne-li zcela rozbila, rusko-íránskou alianci.

Takto to viděl i Írán. „Role Íránu v oblasti vývoje v Sýrii je eliminována,“ napsala íránská diplomatická stránka o čtyři dny později a poznamenala, že Američané a Rusové koordinují, a hořce komentovala, že ruský spojenec je opustil. „Ruské přísloví říká: „Když nesedíte u stolu, jste u stolu požíráni“. Írán u stolu v Antalii nebyl.“To, že Rusko staví své zájmy více k USA, než k Íránu, není žádným překvapením. Rusko je přirozeným spojencem Spojených států, bez ohledu na temná desetiletí 20. století, kdy upadlo pod komunistickou diktaturu. Ruští carové se identifikovali se Západem a byli spojenci Západu; Západ obdivuje ruskou literaturu, ruskou hudbu a ruské umění. Rusko sdílí se Západem žido-křesťanský odkaz, a, spolu s dalšími západními zeměmi, ochraňovalo posvátnou zemi. Írán, v kontrastu s tím, je přirozeným nepřítelem Ruska – tyto dvě země vedly v minulosti řadu válek a íránští šíité byli historickými nepřáteli mnoha sunitských muslimů Ruska, stejně jako křesťanů.

Prezident Obama slavně doufal v „ruský reset“ s Amerikou, ale místo toho, během osmi let, obnovil mezi těmito dvěma velmocemi nepřátelství. Prezident Trump, během svého prvního měsíce v úřadu, tento reset dokončil a během druhého měsíce oddělil Írán od Ruska. Jeho Ruskem posedlí kritici by možná měli přidat tato fakta o Rusku na seznam, který vytváří.
You Probably Didn’t Notice, but Trump and Putin are Rebuilding a Mighty Military Alliance

Přední britský list otevírá čtenářům oči a poukazuje na dvojité standardy Západu a rusofobii

$
0
0

28. 3. 2017   zdroj (kráceno)
Britský deník The Guardian, nejčtenější britský list na internetu, postupně začíná vracet své čtenáře k realitě, a kupodivu, i prostřednictvím odhalení západní rusofobie a dvojích standardů, zejména aktivně šířených v posledních měsících Obamovy vlády. Ve včerejším článku "Západ odsoudil ruské bomby - nyní koalice zabíjí civilisty v Mosulu", který se stal jedním z nejčtenějších sobotních materiálů na internetové stránce předního britského listu, píšou noviny o tom, že tíž světoví vůdci, kteří odsuzovali Putina za smrtící nálety v Sýrii, si houževnatě odmítají všimnout, že USA se s podporou britského letectva dopouštějí krutostí proti civilistům v Mosulu.


V září, při vystoupení v Radě bezpečnosti OSN, britský velvyslanec prohlásil, že Rusko "rozpoutalo další peklo" v Aleppu. USA obvinily Putina z "barbarství". Theresa May při každé možné příležitosti ostře kritizuje Rusko za způsobení humanitární katastrofy, "která se odehrává před našima očima".

A v Mosulu, na severu Iráku, americké letecké údery zapříčinily minulý týden masovou smrt civilistů, zahynulo nejméně 150 civilistů, kteří se ukrývali ve sklepě. Přičemž Američané říkají, že mířili na teroristy DAEŠ. Američtí představitelé nepopírají, že tyto americké nálety zasáhly oblast Mosulu, ale o tom, kdo by měl být odpovědný za oběti mezi civilisty, "v tomto okamžiku odpověď neznáme", řekl americký plukovník John Thomas.

Minulé úterý bylo nejméně 30 syrských civilistů zabito při jiném americkém leteckém úderu, v Mansouře, v provincii Rakka. Americká letadla se trefila do školy. Útok byl jednou z 19 misí koalice ten den.

Ano, Trump přísahal, že všechmi prostředky zničí DAEŠ; je to jeden z jeho mála jasně stanovených cílů zahraniční politiky. Ale skutečnosti, že americký vůdce nebere v úvahu ztráty mezi civilním obyvatelstvem, si Západ raději nevšímá a odsuzuje při tom pouze Rusko a vždy Putina osobně, píše The Guardian.

Oficiální představitelka ministerstva zahraničí RF Marie Zacharová se domnívá, že západní média nevěnují dostatečnou pozornost tématu humanitární katastrofy v iráckém Mosulu. Nikde nejsou uváděna konkrétní fakta o situaci uprchlíků. Podle ní se novináři tragédii "pečlivě vyhýbají".

"Tragédii v Mosulu se globální informační prostor pečlivě vyhýbá. Vyhýbá se natolik, nakolik je to technicky možné vzhledem k rozsahu katastrofy. Další hrůzný příklad informačního klamu, uspořádaný mediálním mainstreamem", zdůraznila oficiální mluvčí ministerstva zahraničí RF.

Zacharová, stejně jako to učinil britský list, srovnala situací s osvětlováním syrských událostí.

"Je s podivem, že se až dosud neobjevil na Twitteru v angličtině účet děvčátka, trpícího v Mosulu. Že se Christiane Amanpourová neptá každý týden na to, kolik lidí zemřelo v důsledku akcí sil mezinárodní koalice v tomto městě. Že na nejdůležitejších tiskových konferencí ve světových metropolích, v klíčových novinách a na titulních stránkách časopisů nejsou záběry, hashtagy, výrazné titulky o humanitární katastrofě v Mosulu", napsala na své stránce na Facebooku.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
Článek byl opublikován 26.3.2017

Koaliční letecké údery vraždfí civilisty v Sýrii a Iráku / Coalition Air Strikes Kill Civilians in Syria and Iraq

$
0
0
Anna Jaunger
28. 3. 2017
 V poslední době se dozvídáme častěji a častěji o ničivých důsledcích leteckých úderů koalice vedené USA, které zabíjejí civilisty. Neziskové organizace Airwars, která sleduje a vyhodnocuje zprávy o civilních obětech,  obvinila koalici, že údajně usmrtila téměř 1000 civilních osob po celém Iráku a Sýrii jen v průběhu března 2017. To je rekordní výše ztrát za celou dobu „protiteroristické“ operace v Iráku a Sýrii.



Po zprávách o obětech, které se objevilo v médiích, Pentagon urychleně rozhodl zahájit formální vyšetřování uvedeného počtu civilních obětí. Avšak západní média nadále vyvíjejí veškeré úsilí o přesunutí odpovědnosti za smrt civilistů na teroristy z ISIL.

Airwars identifikovala tři hlavní události, k nimž došlo v krátké době, a vedly ke smrti několika stovek civilistů. Tak, dne 17. března, US Air Force provedly letecké údery na mešitu poblíž Aleppa v Sýrii. Podle turecké Haberyirmi, útok zabil nejméně 70 civilistů. Je třeba zmínit se Pentagon nepřijal žádnou odpovědnost za útok, tvrdí, že útočil na pozice teroristů. Druhý útok, který byl proveden dne 20. března 2017 zasáhl školu v Al-Badia Al-Ad Dakhiliyah v jižní části Al-Mansur (u Rakka). V důsledku útoku byly zabity a zraněny desítky civilistů, většina z nich byly ženy a děti. 

Navíc turecký Anadolu oznámil, že letecký úder vedl k „téměř úplnému  zničení školy“, která sloužila jako azyl pro 50 rodin z Aleppa, Rakka a Homsu. Třetí útok, který proveden dne 23. března, kdy koalice letecky udeřila na irácký Mosul. Je známo, že se koalice zaměřila na tři budovy, v nichž byli ve sklepích ukryti lidé. Iráčtí vojenští představitelé prohlásili, že útoky zabily více než 200 lidí.

The New York Times oznámil, že v současné době je obtížné odpovědět, zda k masové smrti lidí v Mosulu vedly shozené bomby nebo výbušná zařízení teroristů z ISIL. Ovšem generálmajor Maan al-Saadi z irácké elitní protiteroristické služby  prohlásil, že tito lidé byli zabiti v důsledku útoku USA. Je třeba poznamenat, že iráčtí představitelé se rozhodli pozastavit účast na operaci v Mosulu, kvůli rostoucímu počtu civilních obětí. 

Nicméně i navzdory tomu, že se tyto incidenty objevily v krátké době a vedly k tolika obětem, koalice otevřeně prohlásila, že americká armáda se nevzdá své taktiky, i když to ohrožuje civilní obyvatelstvo. Je těžké říci, jak dlouho bude Washington prodlužovat krvavou kampaň na Středním východě. Je zřejmé, že zaštiťování se „antiteroristickou“ operací povede k dalším civilním obětem.
Coalition Air Strikes Kill Civilians in Syria and Iraq
Recently, it is reported more and more often about devastating consequences of the US-led coalition air strikes, which kill civilians.

According to Airwars, a non-profit organization, that monitors and assesses reports of civilian casualties allegedly caused by the Coalition, almost 1,000 civilian non-combatant deaths have already been alleged from coalition actions across Iraq and Syria in March, 2017. It is also stressed that it is a record high level of losses for the whole time of the "anti-terrorist" operation in Iraq and Syria.

After the reports about the casualties appeared in the mass media, the Pentagon urgently decided to launch a formal investigation into the stated number of civilian casualties. However, the Western media continues to exert every effort to shift responsibility for the death of civilians to ISIL terrorists.

In its turn, Airwars identified three major events, which have been occurred in a short period of time, and led to the death of several hundred civilians. Thus, on March 17, the U.S. Air Force carried out air strikes on a mosque near Aleppo in Syria. According to the Turkish Haberyirmi, the attack killed at least 70 civilians. It should be mentioned that the Pentagon hasn't taken any responsibility for the attack, saying that it was carried out against the positions of the terrorists.

The second attack was conducted on March 20, 2017. That time the coalition aviation hit a school in Al-Badia Al-Ad Dakhiliyah in the south of Al-Mansur (near Raqqa). As a result of the attack, dozens of civilians were killed and injured, most of them were women and children. In addition, the Turkish Anadolu noted that the air strike led to the "almost complete destruction of the school", which was serving as a home for 50 families from Aleppo, Raqqa, and Homs.

The third attack was conducted on March 23, when the coalition aviation struck at the Iraqi Mosul. It is known that the Coalition targeted three buildings, in the cellars of which were people. Iraqi military officials claimed that the air strikes killed more than 200 people.

The New York Times reported that nowadays for the Coalition command it is difficult to answer whether dropped bombs or explosive devices of ISIL terrorists led to the mass death of people in Mosul. However, Major-General Maan al-Saadi of Iraq's elite Counter-Terrorism Service claimed that people were killed as a result of the U.S. attack. It also should be mentioned that the Iraqi authorities decided to suspend the operation in Mosul because of the increasing number of victims among the civilians.

However, despite the fact that these incidents occurred in such a short period of time and led to so many casualties, the Coalition command openly declares that the US military will not give up its tactics, even if it threatens the civilian population. It is difficult to say, how long Washington's bloody campaign in the Middle East will be conducted. Obviously, using an "anti-terrorist" operation as cover, the Coalition again and again conducts indiscriminate attacks against civilians.

Irácký prezident oznámil pozastavení operace v západním Mosulu

$
0
0
28. 3. 2017    zdroj
Operace v západním Mosulu byla pozastavena, aby byly nalezeny "přijatelnější postupy". V rozhovoru pro agenturu RIA Novosti to řekl irácký prezident Fuád Masúm. Prezident rovněž uvedl, že je třeba vyšetřit chyby USA, k nimž došlo během útoků v Iráku, včetně Mosulu.

Masúm dodal, že to nebude mít vliv na spolupráci mezi Bagdádem a Washingtonem. "Vztahy mezi oběma zeměmi jsou strategické a že zaútočili na tu budovu, ještě neznamená, že to bylo způsobeno za účelem agrese", konstatoval irácký vůdce.

Operace v západní části Mosulu trvá za účasti letectva mezinárodní koalice, vedené Spojenými státy, od února. Avšak vzhledem ke zvýšenému počtu obětí z řad civilistů se irácké silové struktury rozhodly dočasně útoky pozastavit. Uvádí se, že irácké velení chce "zvážit nové útočné plány a taktiky", aby se na teroristy útočilo bez civilních obětí.

Irácká média uvedla, že v důsledku bombardování Mosulu 17. března bylo zabito asi 200 civilistů. Lze předpokládat, že letecké údery na pozice teroristů mezinárodní teroristické organizace DAEŠ zasazovaly Spojené státy.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live