Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Nulandová se vrací a války pokračují: druhé dějství velké hry proti Rusku ...

0
0

Vasilisa Aljabjeva
2. 4. 2017     zdroj
Jméno skandálně známé bývalé asistentky ministra zahraničí USA Victorie Nulandové se nedávno znovu vynořilo na pořadu jednání USA. Reinkarnace politické divy se konala dva měsíce po jejím neslavném odchodu z ministerstva zahraničí. A stejně jako před třemi roky, v průběhu ozbrojeného převratu na Ukrajině, postava Nulandové opět ztělesňuje krvavý chaos, namířený proti Rusku.


Připomeňme, že prezident Donald Trump zredukoval celý diplomatický sbor hned druhý den po svém uvedení do úřadu, 21. ledna. Od té doby upadlo jméno Victorie Nulandové v zapomnění. Nedávno však znovu o sobě připomněla prostřednictvím svého manželal Roberta Kagana, hlavního architekta války v Iráku. V současné době je úsilí klanu Kaganů zaměřeno na vyprovokování vojenského střetu mezi Ruskem a USA v Sýrii.

Na tuto myšlenku přišla rodina Victorie Nulandové poté, co jimi roztočený setrvačník rusofobie proti Trumpovi selhal. Zpočátku se "šedá eminence" ukrajinského majdanu pokusila svrhnout Trumpa obviněními z kontaktů s Kremlem. Nyní si však zvolili mnohem zákeřnější taktiku a rozhodli se zalichotit militaristickým choutkám republikánců ...

15. března švagr "krvavé Victorie" Frederick Kagan, vedoucí "Projektu kritických hrozeb" v Ústavu pro amerického podnikání, spolu se svou manželkou Kimberly Kaganovou, která stojí v čele Ústavu pro studium války, zformuloval v novinách Wall Street Journal myšlenku o větší americké invazi do Sýrie.

Podle novináře Roberta Parryho je za tímto agresivním nápadem i přímý hmotný zájem rodiny Kaganů, kteří se specializují na obohacování se na účet vyprovokování krvavých konfliktů. Rozpoutávání občanské války v Sýrii se stalo pro Washington mocným stimulem pro rozvoj vojenské intervence USA a v důsledku toho financování amerického vojensko-průmyslového komplexu.

Expert neokonzervativec Robert Kagan a jeho manželka, exasistentka ministra zahraničí USA Victorie Nulandová, mají skvělý rodinný podnik: ona vyvolala na Ukrajině horkou válku a pomohla vyprovokovat novou studenou válku s Ruskem. Teď žádá svého manžela o pomoc, aby přiměl Kongres zvýšit vojenské výdaje pod záminkou, že Amerika se nemůže vypořádat s novou hrozbu pro svou bezpečnost ...

Z tohoto důvodu rozvíjí Robert Kagan myšlenku o všeobecném vměšování se Moskvy do voleb v zemích NATO, počínaje USA a konče referendy o odchodu evropských zemí z EU. Počítá s tím, že postaví vojensko-průmyslový komplex na "kalkul" protiruské propagandy v podobě rostoucí "ruské hrozby". Právě proto si jeho příbuzní vzpomněli na starý projekt invaze do Sýrie, pozastavený v roce 2004.

Nyní klan Victorie Nulandové navrhuje, aby byla provedena okupace Sýrie silami arabské koalice pod rouškou boje s DAEŠ. Spolupracovník Nulandové, prezident Národního fondu podpory demokracie Carl Gershman, který se dříve zabýval Ukrajinou, je již zapojen do nového syrského projektu. Kaganové nejprve počítají s diskreditací Trumpa kontakty s Ruskem, pak s tím, že jej přinutí rehabilitovat se v Sýrii ...

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Zbyněk Fiala: Napřed dobrá, potom špatná

0
0
Zbyněk Fiala
23.4.2017 Vaše věc

Zahraniční společnosti vyberou v naší zemi třetinu toho, co státní rozpočet ČR.

Reálné příjmy domácností rostly rychleji než HDP, informuje Český statistický úřad. Klidně mohl doplnit, že konečně lidi z růstu ekonomiky něco mají. Zahraniční vlastníci české ekonomiky jsou však na tom nesrovnatelně líp.


Růst ekonomiky sice zpomaluje, v posledním čtvrtletí vzrostl HDP jen o 1,9 procenta, což bude méně než celoroční průměr. Připomeňme si, že předloňský růst byl dvakrát vyšší, mohutně povzbuzen křečovitým ždímáním zbývajících evropských fondů. Nicméně reálné příjmy domácností za rok 2016 rostly rychleji a byly o 3,1 procenta vyšší než rok předtím. To je rozhodně dobrá zpráva.

Ale jen předtím, než se dozvíme tu špatnou. Do zahraničí odteklo skoro 400 miliard korun na dividendách, úrocích a dalších podílech na zisku. Zhruba dvanáctina HDP. Zahraniční vlastníci jsou tedy slušně hltaví. Stále ještě nejsou tak hrozní jako církev, té se platil ve středověku desátek, ale jinou věcí je, že budou, jestli to necháme běžet dosavadním tempem.

Porovnání s HDP nám však zastírá rozsah problému. Kdybychom chtěli porovnat ekonomickou moc státu a zahraničních korporací, museli bychom odevzdaných 389 miliard korun porovnat se státním rozpočtem ČR. Ten disponoval do konce roku 1282 miliardami korun. Odevzdáváme tedy do zahraničí částku, která je srovnatelná s třetinou státního rozpočtu.

Jak jsme se dostali do takové zoufalé situace? Jděme jen po hlavních událostech, nemá smysl sepisovat sáhodlouhé seznamy nesmyslů, za kterými se skrývala hrabivost nejrůznějších zájmových skupin. To nejhorší obvykle přinesl jiný smrtelný hřích, nadutost, představa, že je mi moře po kolena. Samolibá představa, že všichni čekají na jednu moji holou větu, kterou rozlousknu všechny složitosti.

Tou první byl Klausův kapitalismus bez kapitálu, prostřednictvím kuponovky, se kterou bylo spojeno povolení zabíjet podniky. Agenti 007 českého hospodářského modelu objevili zázračnou metodu, jak proces dotáhnout do konce i bez kuponů – podniky odkrvím, aby ztratily cenu (soutěžilo se v mistrovství krachu), a pak je dostanu zadara. Zbývá otevřít podnikovou kasu, prodat zásoby, budovy a pozemky a vyrazit zalehnout na Seychelly. Byla to etapa neekonomiky.

Na to zareagoval navazující premiér Miloš Zeman, označil toto bezmezné rozkrádání za českou cestu, okamžitě ji zrušil a našel jednoduchý recept jak zkrotit českou mafii – udělá to prostřednictvím zahraničních vlastníků bank. Čili prostřednictvím privatizace bankovního sektoru, samozřejmě potom, co mu doplníme kapitál z vlastní kapsy. To se podařilo. Od té doby už lidé nepřicházejí o největší část národního bohatství nezákonně, ale zákonně. Peníze se vyplácejí v klidu a podle pravidel. Navázala tedy etapa nevlastnictví.

Samozřejmě, že teď vyplácíme daleko větší peníze. Když se kdysivá vyčíslovalo, kolik jsme za sanaci krachujících bank zaplatili a kolik ještě může stát případná úhrada dalších podmíněných závazků (vládní garance, bankovní záruky či sliby dřívějších vlastníků), číslo se přehouplo přes půl bilionu korun. To bylo tenkrát, na konci 90. let. Nebylo to málo, ale z dnešního pohledu je to sranda. Dnes vyplácíme skoro stejnou sumu ročně.

Doufejme, že všichni, kdo nad touto částkou dneska omdlévají, si ji připomenou i za pár měsíců, až půjdeme k volbám. Není většího volebního tématu, než jak snížit českou závislost na zahraničním kapitálu. Bláznovstvím – a to je výraz, který lze použít jen při nasazení té nejvyšší umírněnosti – je nápad, že bychom měli dále rozvíjet investiční pobídky a obnovit uvadající proud přímých zahraničních investic. Co je naopak třeba oživit, to jsou investice domácích úspor do domácí produkce pro domácí spotřebu.

Není výhodou, že jsme nejotevřenější ekonomikou světa. Respektive, že se za ni vydáváme, protože vývozy mají hodnotu 80 procent HDP, ale dovozy prakticky také. Něco se přiveze, sáhneme na to, odejde to zpátky do zahraničí, a tam to zahraniční dodavatel prodá za cenu, do které nám nic není. Dokonalé nahlédnutí do našeho postavení v rámci tohoto systému umožnil spor o mzdy a diety českých řidičů kamionů, které tuto produkci vyvážejí. Na požadavek západních sousedů a Evropské komise, aby dostávali alespoň minimální mzdu zemí, jejichž dálnice brázdí, zazněla odpověď majitelů českých dopravních společností, že by je to položilo.

Možná kecají, možná by jenom nemohli získávat zakázky nekřesťanským cenovým podbízením. Ale možná si bez toho podbízení skutečně neškrtnou. Ať to tedy nedělají, jsou-li v tom sami. Ale co když je to obraz, který vypovídá o mnohem širší škále českých ekonomických aktivit a jejich srovnání se světem?

Když mluvíme o Česku jako exportní velmoci, zamlčujeme podstatný fakt, že vyvážejí hlavně zahraniční společnosti. Část českých se toho účastní také, a klobouk dolů před každým, kdo prorazil tímto podnikatelsky nepřátelským prostředím, ale běžné to není. Ostatně není to ani nutné, vždyť spotřeba domácností tvoří zhruba polo vinu HDP. To není malý trh! Řekněme, že pětinu z toho je nutné nebo dobré pokrýt dovozem, ale je nesmysl, aby v obchodech dominovaly zahraniční potraviny a spousta dalších výrobků běžné potřeby.

Za týden bude v Praze jednat odborná skupina OECD zaměřená na ekologickou lokální ekonomiku (LEED). Ono to jde dohromady. Spousta nezbytných nákladů pro ozdravění krajiny, do které je třeba vrátit vláhu a obnovit schopnost zmírňovat klimatické výkyvy, může být podniknuta souběžně s rozvojem ekologického zemědělství. Často je to dokonce nezbytné, protože vláhu zadrží jen půda, ve které je humus.

Rozumná zemědělská politika to může posílit nejen úpravami dotační politiky, ale zejména v informační oblasti, když se soustředí na porovnávání výživových a zdravotních rozdílů mezi ekologickými a konvenčními potravinami. Potraviny zblízka jsou dobře kontrolovatelné a v konkurenčním boji mohou využít důvěry spotřebitelů a nižší náklady na distribuci. Především však potřebujeme, aby se vláda chovala jinak než vláda zastoupení cizích zájmů.

Nechci se zapojit do vlasteneckého řevu, který odvádí pozornost od reálných problémů strašením uprchlíky. Tohle je skutečný problém národní bezpečnosti, před kterým nelze zavírat oči. Jestliže zahraniční společnosti vyberou v naší zemi třetinu toho, co státní rozpočet, chci vidět vlastence, který se s tím utká.

Můžeme to samozřejmě zmírnit vyšším zdaněním korporací, které beztak bude nutné, abychom nahradili vysýchající evropské fondy. Ale ještě lepší by bylo, kdyby vznikl důstojnější poměr domácí a zahraniční ekonomiky v domácí spotřebě. A kdybychom té příležitosti využili i tomu, že se soustředíme na hlavní úkol hospodaření. To má vlast zvelebovat, nikoliv devastovat.

- - -

M. Thatcherová 2002 :„Sjednocená Evropa je klasických utopickým projektem, pomníkem marnivosti intelektuálů, programem, jehož nevyhnutelným údělem je krach…

0
0


Břetislav Olšer
2.4. 2017   Rukojmí
Rovněž nejlépe placení úředníci Evropské unie musí čas od času vykazovat nějakou, byť ne smysluplnou činnost. Proto se hlavy států a předsedové vlád zemí EU setkali 25. března 2017 v Římě jako parta sedmilhářů a pokoutných obchodních šmejdů, aby si připomněli 60. výročí podpisu Římských smluv, během jejichž existence podvedli miliony většinou důvěřivých důchodců..

„Evropa jako politická entita bude buď jednotná, nebo nebude vůbec,“ prohlásil v neblahé předtuše předseda Evropské rady Donald Tusk s tím, že jenom jako jednotný celek může Unie Evropanům garantovat svobodu a nezávislost coby každodenní realitu, a nikoliv pouhý sen.... (Neměl náhodou na mysli stoprocentně jen svůj skromný důchod přes 150 tisíc měsíčně netto...?)

Papaláši EU se v Římě setkali též s papežem Františkem; třeba mu navrhli, že místo Turecka přijmou do Unie Vatikán.... Snímky Břetislav Olšer

„Měli jsme Kolumbovu odvahu vplout do neznámých vod a objevit nový svět. Tak mi řekněte, proč bychom měli nyní ztrácet víru ve smysl jednoty? Jen proto, že se stala realitou, že nás začala nudit a unavovat?“ Nedodal však, že z této noční můry, které sám říká eufemisticky sen, se právě probouzejí Britové a ve svém brexitu, když už dali EU vale…

Pěl ódy na smlouvy zakládající Evropské hospodářské společenství, přičemž nějak opomněl francouzskou vložku tohoto srocení v podání de Gaulla...

Příchod tohoto 18. prezidenta do čela Francie, jímž byl od ledna 1959 do dubna 1969, totiž přinesl zesílenou snahu francouzské politiky o mocenský vzestup země, když v roce 1963 zmařil svým vetem vyjednávání o přistoupení Spojeného království k Evropskému hospodářskému společenství. Velká Británie ani další státy do EHS v 60. letech vpuštěny nebyly.

Francouzské veto přistoupení Británie zaznělo počátkem roku 1963 a znovu pak na podzim 1967. Až odchod prezidenta de Gaulla otevřel cestu rozšířen o. Británii, Dánsko a Irsko, jež se staly členy EHS až v roce 1973… Kdyby to tenkrát Britové tušili, že o zhruba půl století Velká Británie z EU vystoupí... http://www.rukojmi.cz/clanky/1995-brexit-nejvic-vydesil-starostu-londyna-sadiqa-khana-co-se-ale-mucednicky-otrepal-a-hned-aby-se-londyn-stal-jako-mesto-soucasti-eu-horkost-mu-zatemnila-mozek

A zde jsou některá slova Charlese de Gaulla ze zmiňovaného setkání zakladatelů nového náboženství evropského federalismu v počátku 60. let minulého století, jenž vyjádřil po zralé státnické úvaze svoji pochybnost:

„Chci zvláště vyjádřit protest proti evropské integraci šesti států…. Jsme konfrontováni s následujícím odůvodněním její prospěšnosti, kdy se chceme sjednotit do jedné nadnárodní identity… Má to být výhodné a praktické. Ale my nechceme něčemu takovému podřídit naši národní identitu. Není tu žádný “federátor“, který by měl tu sílu, důvěryhodnosti. Nakonec se zavede jakýsi hybridní projekt, řekne se: těch šest států by mělo přijmout nadřazený subjekt, který bude reprezentovat většinu…"

A prorocky ještě před Thatcherovou dodal, že Parlament shromáždění Rady Evropy, jenž chce vytvořit zákony a panovat nad těmito státy, stejně zemře spolu s konstrukcí evropské integrace… Zde.. https://youtu.be/id0MBWiSyuc

Německý kancléř Konrád Adenauer a francouzský prezident Charles de Gaulle (foto čtk)

Pak postupně přibylo dalších 22 států, takže moloch Parlamentu Rady Evropy má dnes zatím ještě i s těmi britskými na 749 nadmíru spokojených europoslanců s platy kolem půl milionu měsíčně. Za co a odkud se tyto peníze vzaly pro elitu vyvolených? Za éry Jean-Clauda Junckera, řečeného urvaný vlečňák, kdy ještě nebyl předsedou Evropské komise, ale "jen" premiérem Lucemburska a lucemburským ministrem financí, uzavírala jistě ne neúplatně jeho zemička se stovkami nadnárodních firem speciální dohody, což jim umožňovalo platit extrémně nízké daně. Nyní se tomu říká daňový ráj...

A dnes se šéfové EU Juncker a Tusk stali symbolem úpadku EU, která je jen nevydařeným klonem RVHP; nyní po britském brexitu místo toho, aby si sypali popel na hlavu, je jejich falešná bohorovnost na dosud nejvyšší úrovni. Navíc si EU drze se zpětnou účinností schválila zvýšení platů o 2,4 procenta.

Šéf komise EU Jean-Claude Juncker a předseda Rady EU Donald Tusk si tak přilepší měsíčně o 699 eur, resp. si zvýší svůj apanáž na 31 272 eur měsíčně. Kdo to z vás má...? A tento nárůst přichází uprostřed nejhorší krize Evropské unie, která má mít podle některých předpovědí fatální následky...

A už to začíná; britská média právě uveřejnila šokující odhalení, které uniklo z Bruselu. Sedmistránkový dokument europoslanců za blok Lidovců, Socialistů a Zelených obsahuje návrh rezoluce, kterým by Evropský parlament měl možnost vetovat jakoukoliv dohodu Evropské komise a Londýna o Brexitu v případě, že Londýn podepíše do jara 2019 s jakoukoliv zemí světa, která není členem EU, jakoukoliv obchodní bilaterální smlouvu… http://aeronet.cz/news/naprosty-sok-unikly-dokument-eu-odhalil-plan-europoslancu-na-vetovani-dohody-o-brexitu-z-londyna-zaznivaji-slova-o-fasismu-europoslanci-chteji-pro-britanii-model-ukrajiny-a-westinghouse-zkrachoval/


V evropském Parlamentu všichni dřou jako koně; přitom jejich měsíční platy činí pouhých 27 953 eur. Komisaři mají ke všemu ještě nižší příjmy - pouhých 24 945 eur. Naštěstí diety poslanců vzrostly o 193 eur na 8 214 eur... Jak je vidět na snímku, únava z toho padala na všechny, kdo stihli přijít do práce...

Republiku Evropské unie si rozvracet nedáme, tvrdí paní Jourová, natož abych se připravila o svůj základní měsíční plat 547 tisíc eur a doživotní důchod cca 130 tisíc Kč...


Ještě, že se Margaret Thatcherová nedožila naplnění svých slov o EU jako klasickém utopickém projektu, jenž se už stal pomníkem marnivosti intelektuálů a skončí krachem… Odchodů po Británii se brzy chytnou i další země EU. Navíc dnes máme rok 2017 a žijeme v době dnes už asi největší běženecké invazi do Evropy s desítkami miliony uprchlíků z Afriky i Blízkého východu.

A s tímto bezprecedentním stavem se pokrytecky vyrovnává i soudní dvůr Evropské unie v Junckerovu Lucemburku, který v precedenční kauze zadržené uprchlice z Ghany v létě 2016 rozhodl, že detence uprchlíků po jejich nelegálním překročení vnitrozemských hranic zemí EU je nezákonná a v rozporu se směrnicí EU, která se týká navracení uprchlíků.

Tato směrnice tzv. návratové politiky vychází z charty lidských práv zakotvených v Lisabonské smlouvě. Podle ní nesmí být perzekvován nebo vězněn ten, kdo chce žít v jiné zemi, než ve které se narodil. Právo na migraci je totiž v chartě ukotveno jako právo regulované, kdy EU přijímá uprchlíky na základě konsenzu.

Ovšem nesmí prý uprchlíky trestat za to, že jsou uprchlíci. A detence, tedy zadržování uprchlíků, se tím pádem stalo trestem, protože dochází k zabránění volného pohybu běžence. Toto průlomové rozhodnutí lucemburského evropského dvora tak doslova hodilo granát do celé debaty, co s uprchlíky.



A do toho se po svém zvolení Donald Trump, jeden z mála přemýšlejících státníků, rozhodl znemožnit občanům sedmi muslimských zemí vstup na území USA. Až se jejich identita ověří, nastane možnost jejich vstupu na území Spojených států.

Vše je házeno na Trumpa, přitom seznam výše uvedených fundamentalistických zemí se skupinami teroristů byl vypracován již Obamou. O tom však sluníčkáři nemluví, naopak se objevují fotografie nebohých Syřanů, k nimž se prý Tump obrací zády. Zase lež; činil tak i Obama, když v roce 2012 jich přijal 31, o rok později 36 a následně něco přes stovku, tedy jen kapku v moři.



Rovněž ve vztahu k EU by si mohl Donald Trump podat ruku s bývalým českým prezidentem Václavem Klausem, který vidí jediné řešení uprchlické krize v nekompromisním deportování migrantů do míst, odkud přicházejí: „Ať ty lodě obrátí a každého toho migranta hezky pošlou zpátky do země, odkud přichází.“ Současní evropští lídři jsou ale podle Klause příliš slabí na to, aby takové rozhodnutí učinili.

Co by se hypoteticky stalo, kdyby Trump přijel do Bruselu a předvedl tam svůj projev? Dopadl by asi hůř než prezident ČR Václav Klaus, jenž vystoupil v únoru 2009 v Parlamentu EU, v němž mj. řekl: “Získali jsme trpkou zkušenost, kde není opozice, ztrácí se svoboda, politické alternativy proto existovat musí. EU je revoluční experiment a demokratický deficit, což vede k potlačování trhu a podpoře centralizace…“ Proto během projevu Václava Klause europoslanci demonstrativně odcházeli z jednacího sálu, jiní zůstali a bučeli či hlučeli, když způsob EU takto kritizoval.

„Evropská unie se v posledních letech vzdálila od některých ideálů otců zakladatelů evropského sjednocení. Církev se nevyhraňuje přímo proti Evropské unii, ale musí se vyhranit a vyhraňuje se proti určitým politickým tendencím, které Evropská unie v posledních deseti letech představuje,“ řekl alibisticky kardinál Duka, podle něhož jsou už ideály otců Evropy od mnohých kroků současné EU na hony vzdáleny. Vyjádřil se tak v listopadu 2011 po křtu knihy prezidenta Václava Klause „Evropská integrace bez iluzí“, kterého se zúčastnil...

Avšak přejděme do žhavé současnosti; dotazník s názvem „Zastavme Brusel!“ byl koncem minulého týdne zveřejněn na stránkách vlády a distribuován do maďarských domácností, kde jej lidé mohou vyplnit a vrátit do 20. Května 2017. „Maďarskou vládu v nadcházejícím období čekají velká rozhodnutí a těžké boje. A vyhrát může pouze tehdy, pokud bude mít podporu celé země,“ tvrdí státní tajemník pro komunikaci Bence Tuzson.

Jde o šest otázek zaměřených na to, jak by se Maďarsko mělo postavit k politice EU v oblasti přistěhovalectví, ekonomiky či zvýšení pravomocí Bruselu. Dotazník „vyzývá lid Maďarska, aby se postavit za národní nezávislost a podpořil úsilí vlády v boji proti chybným návrhům ze strany Bruselu...”


Margareta Hilda Thatcherová

Inu, dnes už si můžeme s čistým svědomím říct, kdo měl v následujícím historicko-hysterickém shrnutí pravdu - Thatcherová, nebo Tusk? Margaret Thatcherová v roce 2002 ve své knize „Umění vládnout“ napsala: „Sjednocená Evropa je klasických utopickým projektem, pomníkem marnivosti intelektuálů, programem, jehož nevyhnutelným údělem je krach… Tusk v roce 2017 v Římě si však dál lhal do vlastní kapsy, když řekl: „Jen EU může garantovat naši svobodu a nezávislost coby každodenní realitu a nikoliv pouhý sen... God Save The Europe…

Koalice vedená USA hodlá proměnit Rakka v ‚Druhý Mosul‘ / US-led Coalition Intends to Turn Raqqa into 'Second Mosul'

0
0
Anna Jaunger
2. 4. 2017 
Situace v Mosulu se zhoršuje každým dnem, a je velmi pravděpodobné, že syrské Rakka na tom bude podobně. Americké velení údajně zvažuje zahájení protiteroristické operace v blízké budoucnosti.
Spojenými státy vedená koalice opakovaně prokázala ničivé důsledky svého jednání. Koaliční letectvo pravidelně zasahuje obytné oblasti Mosulu, což má za následek desítky nebo dokonce stovky civilních obětí. 



Kromě toho bylo prokázáno, že koaliční síly používaly munici z ochuzeného uranu.
V tomto ohledu je na programu. Podtajemník OSN pro humanitární záležitosti a koordinaci nouzové pomoci Stephen O'Brien ve čtvrtek zdůraznil, že syrské ozbrojené skupiny a mezinárodní koalice vedená USA by měla zajistit bezpečnost obyvatelstva v průběhu nadcházející protiteroristické operace v Rakka.

Vyjádřil také znepokojení nad osudem 400.000 civilistů, kteří mohou utrpět v důsledku operace. Podle podtajemníka O'Brien, OSN i nadále dostává zprávy, že „letecké údery mají za následek úmrtí a zranění desítek civilistů a poškození civilní infrastruktury, včetně škol, pekáren, trhů a vodohospodářské infrastruktury“.

Zejména O'Brien upozornil na letecký úder, který byl cílen na školu poblíž Rakka dne 21. března, stejně jako útok na pekárnu a trh Tabqa 22. března.  Kromě toho dne 27. března, v důsledku vzdušného útoku koalice v téže oblasti několik inženýrů, kteří navštívili přehradu Tabqa, aby vyhodnotili škody, bylo zabito.

Většina syrských odborníků se domnívá, že úsilí koalice zničit hlavní síly ISIS  v Sýrii, je neúspěšné a nevede k žádným pozitivním výsledkům. Vzhledem k tomu, že  koalice vedená  USA nemá v úmyslu koordinovat své plány a opatření se syrskou vládou, odborníci předpokládají, že takzvaná „protiteroristická“ akce bude odložena na neurčito a povede k masivním obětem z řad civilistů.

Je třeba zmínit, že během nedávných jednání v Ženevě, stálý zástupce Sýrie při OSN Bašár Ja'afari, řekl, že jakákoli účast USA v Rakka bude nelegitimní. Zdůraznil také, že operace bude přímým porušením svrchovanosti Sýrie.

Jeho názor byl také sdílí Stephenem O'Brien. Popsal současnou situaci v Sýrii jako „jeden z největších humanitární krizi způsobených lidmi“, která vedla ke stovkám tisíc lidí zabitých a milionům zraněných, zatímco více než 5 milionů lidí se stalo uprchlíky.

Mezitím Pentagon nedávno uvedl, že velení koalice nehodlá měnit svou bojovou taktiku. To je další důkaz, že koalice ignoruje a bude i nadále ignorovat civilní oběti způsobené svými leteckými údery.


US-led Coalition Intends to Turn Raqqa into 'Second Mosul'
The situation in Mosul is deteriorating on a daily basis and it's most likely that Syria's Raqqa will face the same. The U.S. Command is reportedly considering launching a counter-terrorist operation there in the near future.

The U.S.-led coalition has repeatedly demonstrated destructive consequences of its actions. The coalition Air Force regularly strikes residential areas of Mosul, resulting in dozens and even hundreds of civilians casualties. Besides, it was proved that the coalition forces used depleted uranium munitions.

In this regard, on Thursday, the UN Under-Secretary-General for Humanitarian Affairs and Emergency Relief Coordinator, Stephen O'Brien, stressed that that the Syrian armed groups and the US-led international coalition should ensure the safety of the population during the upcoming counter-terrorist operation in Raqqa.

He also expressed concern about the fate of 400,000 civilians, who may suffer because of the operation. According to Under-Secretary O'Brien, the UN continues to receive reports that "fighting and air strikes result in deaths and injuries of scores of civilians and damage to civilian infrastructure, including schools, bakeries, markets and water infrastructure".

In particular, O'Brien drew attention to the air strike that had targeted a school near Raqqa on March 21, as well as the strikes at a bakery and a market in Tabqa on March 22. In addition, on March 27, as a result of the coalition air strike in the same area, several volunteer engineers who visited the Tabqa Dam to evaluate damage were killed.The majority of the Syrian experts consider that the coalition's efforts to capture the main ISIS stronghold in Syria is unlikely to lead to any positive results.

Considering that the US-led coalition command doesn't intend to coordinate its plans and actions with the Syrian government, experts predict that the so-called "counter-terrorist" operation will be delayed indefinitely and will lead massive casualties among civilians.

It should be mentioned that during the recent negotiations in Geneva, Syria's Permanent Representative to the United Nations, Bashar Ja'afari, said that any U.S. involvement in Raqqa would be illegitimate. He also stressed that the operation would be a direct violation of the sovereignty of Syria.

His opinion was also shared by Stephen O'Brien. He described the current situation in Syria as "one of the largest man-made humanitarian crisis", that had left hundreds of thousands of people killed and millions injured, while over 5 million people became refugees.

Meanwhile, the Pentagon has recently stated that the coalition command doesn't intend to change its combat tactics. This is another proof that the coalition ignores and will continue to ignore civilian casualties caused by its air strikes.

P.C.Roberts: Nejsou Rusové až nadmíru bezstarostní?

0
0
3. 4. 2017       PaulCraigRoberts
Začátkem března vypustila Národní výzvědná služba USA na oběžnou dráhu kolem Země svoji špionážní družici. Vynesla ji tam raketa Atlas V, poháněná ruským raketovým motorem RD-180. Spojené státy, vykřičená „supervelmoc“ není tedy schopná vynést do vesmíru svoji vlastní špionážní družici a musí spoléhat na Rusko, které „supervelmoci“ k tomu potřebné raketové motory velkodušně poskytne. Nu a „supervelmoc“ pak už jen s pomocí těchto ruských raketových motorů vyšle kolem glóbu své špionážní družice, aby se dověděla, co se v Rusku děje nového.


Čímž vstupují v platnost Leninova slova o Rusech, prodávajících Washingtonu provaz, na kterém je tento Washington vzápětí oběsí.

Cení si Rusko hrstky dolarů víc, než své vlastní národní existence? Zřejmě je tomu tak.

Touží tzv. atlantičtí integralisté či Washingtonem podporovaná a placená Pátá kolona v Rusku, v ruských médiích a dokonce i uvnitř ruské vlády tak vášnivě stát se částí dekadentního a nemorálního Západu, že je ochotna vzdát se své ruské suverenity? Stejně jako je ochotna stát se podobně jako Evropa, Kanada, Austrálie a Japonsko pouhým washingtonským vazalem?

Odpověď i zde zní: Ano.

Protože jak jinak lze vysvětlit ochotu Ruska umožnit Washingtonu špiclovat nad ruským územím, a tak mu pro jeho preventivní nukleární útok umožnit co nejpřesnější zacílení všech postavení ruských nukleárních zbraní?

Docela jako by se Rusko zajímalo o americké dolary a „spolupráci s Washingtonem“ víc, než o své národní přežití.

Nedivme se pak za této situace tomu, že američtí neokonzervativci věří, že Putin se se zánikem ruské státnosti a s jejím předáním do rukou Washingtonu nakonec smíří. Washingtonský Nový světový řád, čili tyranie Washingtonu nade všemi, tak úspěšně kráčí dál.

A není to udivující? Washington nakládá na ruská bedra jeden balíček sankcí za druhým a Putin mu – jakoby právě za to - dál prodává své raketové motory, jež Washington potřebude, aby nad ruské území vysílal své špionážní družice.

Bože, pomoz Rusům.

Vybral a přeložil Lubomír Man

Plusy a mínusy pro kandidáta na prezidenta pana profesora Drahoše

0
0

Jiří Baťa
3. 4. 2017
Nerad bych, aby můj článek vzbuzoval dojem, že se nějaký způsobem snažím dehonestovat kandidáta na post prezidenta, pana profesora Jiřího Drahoše, ale stejně jako o něm bude řada jeho sympatizantů a podporovatelů pět „ódy na radost“, tedy většinu jen kladné a pozitivní charakterové rysy, není od věci se zabývat, resp. poukázat na vlastnosti z té druhé strany – negativní. Na některé z nich jsem již na NR poukázal ve svém předchozím článku „Kdybysem to věděl, tak...“, avšak není to zdaleka vše, co se ještě k jeho osobě, coby kandidáta na prezidenta, váže.


Jak vyplynulo z rozhovoru, který dal pan profesor sobotnímu PRÁVU, čistě z mého hlediska nemohu souhlasit s několika (resp. většinou) jeho názory a postoji. Nakolik se ztotožní i čtenáři, nechávám na nich. Pan profesor Drahoš svým názorem, že kvalifikace vědce nebo vědeckého pracovníka je docela dobrá i na funkci prezidenta republiky mi přijde jako poněkud nedomyšlené a nadsazené sebevědomí. Tím, nechci říct, že by jako takový na post prezidenta neměl, ale již ta jistota, že k tomu má jakési „pracovní“ předpoklady, je hodně neopodstatněná. Již několikrát jsem v jeho názorech zaregistroval jistou pochybnost a to v tom smyslu, že mu chybí politická zkušenost a přehled, jakkoliv to pan profesor dementuje poukazem na svou manažerskou činnost, ve které se „také“ setkával a jednal s politiky. To nepřímo souvisí s odpovědí na dotaz, kdo bude v jeho expertním týmu. I v tomto případě pan profesor nepočítá s podporou nějaké politické osobnosti, ale spoléhá na lidi mimo politiku i mimo byznys. Tak bude v jeho tým např. astronom pan Jiří Grygar, egyptolog Miroslav Bárta či pan Dalibor Dědek. Zda to lze považovat za klad či mínus, posoudí až samotní voliči.

Pozoruhodná a ne zrovna sympatická je jeho odpověď na otázku PRÁVA, zda se chce distancovat od tzv. „pražské kavárny“. Pan profesor se k tomuto pražskému uskupení elit vyjádřil, cituji: „ Pojem „pražská kavárna“ neuznávám, je to výmysl, který má lidi poštvat proti sobě“. Pan Drahoš ale jaksi zapomněl, že jsou to právě příslušníci „pražském kavárny“, kteří se výrazně distancují, vyvyšují a tím i rozdělují občany, čímž de facto dochází následně k vzájemnému štvaní.

Pan profesor Drahoš je také příznivcem a podporovatelem severoatlantické aliance, tedy NATO. Jeho názor je, že bychom měli rozhodně zvýšit výdaje na obranu tak, jak jsme se zavázali v rámci NATO. Vzhledem k tomu, že velká část občanů je názoru, že bychom měli z NATO vystoupit a vytvořit svou vlastní výkonnou armádu, nejsou slova pana profesora zrovna potěšitelná.

O panu profesoru Drahošovi je známo, že nikdy nebyl v KSČ, ani v jiné politické straně. Proto je se zájmem očekáván jeho názor, jak by postupoval v případě, kdyby jako prezident měl jmenovat vládu s účastí KSČM. Pan Drahoš nechce „spekulovat“, protože může časem dojít k nějakému posunu, ale už dnes říká, že v současné chvíli by vládu s účastí KSČM nejmenoval. Jistě je to postoj de facto taktický, protože dnes, pokud by se k možné účasti KSČM ve vládě vyjádřil pozitivně, by mohl hodně ztratit právě od těch, od kterých může očekávat podporu.

Je však smutné, že pan profesor papouškuje známá tvrzení pravicových politiků, že se KSČM dostatečně a důrazně nedistancovala od některých věcí, které se tehdy stalo. Možná ano, možná dostečně ne, je to věc názoru. Zajímavý je však jeho názor, že ve stanovách KSČM je napsáno, že je to demokratická strana, což mu prý ale prostě vadí. Z toho lze vyvodit, že KSČM nejen za demokratickou nepovažuje, ale zřejmě ji (aniž by to vyslovil) stejně jako pravičáci a antikomunisté, považuje za stranu extrémní nebo fašistickou.

Na připomínku PRÁVA, že pan profesor podepsal známou výzvu „Vědci proti strachu a lhostejnosti“ na podporu řešení migrace a také, že se fotil s německou kancléřkou Merkelovou, se pan profesor důrazně ohrazuje s tím, že toto nařčení jako neopodstatněné odmítá a jako přirozený pud sebezáchovy doporučuje lidem, kteří jej z těchto věcí podezřívají, aby si prý zmíněnou výzvu přečetli. Připomíná, že je tam vícekrát konstatováno že výzva nezlehčuje rizika migrace a apeluje na politiky, aby nezneužívali téma cizího neštěstí k získávání laciných politických bodů. Nevím, zda nás pan profesor považuje za negramotné a schopnosti logického myšlení, ale ačkoli jsem výzvu četl tak nemohu říct, že by se v ní jednoznačně a objektivně hovořilo o všech zvláště nebezpečných aspektech, které s migrací souvisí. Brnkat na strunu lidského neštěstí není od pana profesora zrovna patřičné, protože odpůrci migrace se jasně vyslovují v tom smyslu, že jedna věc je lidské neštěstí v důsledku válečných událostí v zemích, ze kterých imigranti přicházejí, jiná věc jsou jednak ekonomičtí, ale také naverbovaní a předem uplacení uprchlíci, kteří mají k lidskému neštěstí často dál, než my tady v Česku. To, že ve Výzvě není, v souvislosti s migrací také poukázáno na reálné nebezpečí terorismu a skrytá, ale až příliš zřejmá islamizace Evropy jako hlavní nebezpečí jak pro nás, také celou Evropu, je zřejmě panu profesorovi jedno. Pokud však politici sbírají potřebné body za to, že toto nebezpečí vnímají a akceptují a že se proti Evropskou unií řízené imigraci vzpírají, je z jejich strany vnímáno jako zcela mimořádně pozitivní. Pozitivní ze strany profesora Drahoše je jen to, že si je vědom a také na to upozorňuje, je velký problém náboženství a civilizační střet. Ovšem to, že to zmiňuje ještě vůbec neznamená, že se Výzva neuchyluje k podpoře migrace jako takové, než že by se snažila ji negovat a bránit jejímu pokračování.

Z mého pohledu pan profesor asi jen stěží bude mít podporu občanů na jeho odpověď na otázku, zda bude pro nebo proti zrušení protiruských sankcí. Pan profesor je totiž věcně přesvědčen, že zavedení sankcí bylo správné. Ti kteří jej zavedli by měli posoudit, zda se něco změnilo a zda Rusko splňuje podmínky pro jejich odvolání. Tento jeho postoj jen dokazuje, jak málo toho pan Drahoš o politice ví, nebo se jen snaží získávat kandidátské body od té prozápadně a protirusky orientované části občanů, jím samotným odmítanou tzv. „pražskou kavárnou“.

Podobný negativní postoj zřejmě zaujmou občané i k jeho odpovědi na otázku, jaký má názor na vyrovnání se s církví. „Jsem zastáncem toho, že když někdo něco ukradl a zloděj byl nakonec zjištěn, pak se má ukradený majetek vrátit. Jsem proto přesvědčen, že vyrovnání s církvemi je správné“. Nejsem si vůbec jistý, zda tento názor budou občané akceptovat, až půjde do tuhého, tedy k volbě prezidenta. Domnívám se, že tento jako i další názory pana profesora hodně vybočují z názorů přijatelných pro většinu občanů. Už je ve zkratce několik málo postřehů na názory pana profesora, které podle mého názoru, budou občané jen těžko akceptovat. Např. jeho souhlas s Centrem proti terorismu a hybridním hrozbám, o kterých se domnívá, že se kvůli nim strhla nesmyslná kampaň.

Pořádným vykřičníkem je však jeho názor na již výše zmíněné NATO. Pan profesor Drahoš si totiž „nedovede českou bezpečnost představit bez zajištění naším členstvím v NATO. Je tam prý „navíc“ náš člověk, pan generál Pavel, takže pokud by vedení NATO dospělo k názoru, že tady mají být umístěna vojska NATO, pak bych o tom jako prezident vážně přemýšlel!“ Myslím, že s uvedenými názory, resp. odpověďmi bude mít kandidát na prezidenta pan profesor Drahoš značné problémy, aby nás občany o své kandidatuře na post prezidenta přesvědčil. Pokud nás něčím přesvědčí pak jen tím, že kandidatura pana profesora Drahoše zřejmě nebude to „pravé ořechové“. Těch nestravitelných třešniček na jeho kandidátském dortu je až příliš a ne všechny jsou ozdobou jeho jinak významné osobnosti.

Bílý fosfor propaluje lidské kosti: expert o chemických zbraních OSU

0
0

3. 4. 2017        zdroj
Dopisovatel Komsomolské pravdy Viktor Baraněc sdělil rádiu Hvězda, čím je nebezpečný bílý fosfor, který používají vojáci OSU na Donbasu. Ukrajinské ozbrojené síly přijaly do výzbroje nejkrutější fašistickou zbraň. Když se dostane na kůži člověka, dokonce jen půl gramu tohoto bílého fosforu propaluje oblečení, dostává se až ke kosti a může propálit a samotnou lidskou kost. Když se dostane na stavbu, bílý fosfor ji zapálí", konstatoval Baraněc.


Podle něj zanechává bílý fosfor stopy, proto je nutné, aby experti odebrali vzorek pro chemickou analýzu a odhalili ukrajinské silové struktury před Evropou.

"Stopy tato látka zanechává. Odebrat vzorky pro chemickou analýzu a znovu tam strčit nos evropských představitelů, aby neříkali, že to Rusové někde vyhrabali", navrhl Baraněc.

Ministerstvo obrany DLR již dříve oznámilo, že ukrajinská armáda používá na Donbasu chemické zbraně. OSU ostřeluje pozice domobrany střelami s bílým fosforem, který je zakázaný Ženevskou konvencí.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Francie před prezidentskými volbami 2017

0
0


Václav Umlauf 
3. 4. 2017  E-republika

V nezávislých francouzských médiích už aktivisté nahlas vyzývají všechny zkorumpované partajní kandidáty, aby se spojili do jedné už beztak koupené tlupy a přestali obtěžovat občany.


Za dvacet dní začne první kolo prezidentských voleb ve Francii. Rozklad francouzské politiky na pravici a na levici se dostal na úplné dno. Psal jsem k tomu několik článků už dříve. Podívejte třeba na články Francouzská pravice v chaosu (2012) a Francouzský volební nářez (2014). A to se prosím píše rok 2017. Ale začal bych jiným bývalým článkem Prohra Le Penové, debakl klasické partajní demokracie (2015).

Takže pojďme k tomu debaklu, protože se píše letošek. Pravice je v naprostém rozkladu, protože všichni hlavní kandidáti (Sarkozy, Fillon) mají na krku trestní stíhání za zlodějny. Tím je na pravici zameteno, i když Fillon zatím pokračuje, protože trestní stíhání je prozatím vedeno pouze proti jeho ženě za nelegální zaměstnání. Tato pilná dáma posbírala za tři roky nějakých 600.000 euro za drobné služby. Sarkozy jede už roky jen ve velkém. Proti němu se vede už tolik vyšetřování, že se to nedá popsat, to se prostě musí vidět na obrázku.


Takže s pravicí je konec, ale s levicí také. Prezident Hollande se stal něco jako dvorním politickým šaškem a do druhého období raději vůbec nenastoupil, protože jeho podpora je prakticky nulová. Za socialisty má kandidovat Benoît Hamon, což je partajník podobný Hollandovi, od kterého se už teď aktivisté odvrátili. Minulý týden se nechal koupit rothschildovským kandidátem Emmanuelem Marcronem. Tohoto zástupce US-bank mají naše transatlantická média hodně rády a dělají z něj prezidenta. Takzvaně levicový prezident Holland z něj udělal ministra financí a tento "levicový" kandidát Rotschildů nyní kandiduje jako nezávislý kandidát za střed. Je to úplná komedie. V nezávislých francouzských médiích už aktivisté celkem nahlas vyzývají všechny tyto zkorumpované partajní kandidáty, aby se konečně spojili do jedné už beztak koupené tlupy a přestali obtěžovat naštvané občany.

François Asselineau, kterého zde nikdo nezná

Předevčírem prohlásili francouzští komunisté, že tomuto nezávislému kandidátovi dávají svou podporu, což je pro tohoto pravicového politika velké vítězství. Ve Španělsku mají novou vítěznou levicovou stranu Podemos, ve Fracii nemají levičáci nikoho opravdu slušného. Tak volí slušné lidi z pravicového středu. Nová nekoupená levicová strana vzniklá zdola se zde zatím nerýsuje. Kdo je François Asselineau a jeho malá strana Union Populaire Républicaine (UPR)? Česky už o něm na Wikipedii existuje článek, doporučuji přečíst. Vysoký státní úředník, neúplatný, profesionální politik s nejlépe vypracovaným politickým programem. Asselineau žádá okamžité a bezpodmínečné vystoupení Francie z EU. V průzkumech francouzských nezávislých médií jednoznačně vede, dokonce jej bere i skutečná levice. Podívejte se na výzkum anarcho-levicové platformy Agoravox (Mélenchon 27%; Asselineau 22%; Marine Le Pen 13%; Fillon 8%; Macron 7%). Ostatní výsledky nemá cenu komentovat, jsou zmanipulované, protože 40 % voličů je zatím nerozhodnutých. Oficiálně je podle hlavních korporátně placených médií toto pořadí (Marine Le Pen 24%, Macron 24%, Fillon 19%, Mélenchon 15%, Asselineau 1%). Je dost pravděpodobné, že do druhého kola má hlavní šanci trio Marie Le Pen, Mélenchon a Macron. Jeden z nich musí z kola ven. 

Le Penová a Mélenchon

Pětiletka prezidenta Hollanda je naprostá katastrofa. Nebudu obtěžovat čísly, ale celkovou analýzu najdete s odkazy třeba zde, je to ve francouzštině. Graf dluhu ukazuje, že frexit je prakticky nevyhnutelný.



Francie se dostala do zemí jižní eurozóny, nemá totiž na práci ve střední Evropě otrocké kolonie jako Německo. A už nemá na to, aby ekonomicky utáhla německé euro, byť je toto euro degradované zlodějským kvantitativním uvolňováním a dluhopisy ECB, oboje řízené US-Goldíkem.

Začněme postavou jménem Jean-Luc Mélenchon. Je to partajní kádr socialistů, který od nich odešel v roce 2008, aby mátl hlavy francouzským levičákům. Ti dnes masivně nenávidí kompletně koupené francouzské socialisty a částečně koupené komunisty. Možná by se měl Sobotka inspirovat, ale on už žádného levičáka v partaji asi nemá. Mélenchon teď šéfuje Parti de gauche (Levicová strana) a slibuje nemožné, protože by musel bohatým zvýšit daně. Z Francie by pak utekla většina mezinárodních firem, které živí jeho dělnické voliče. Lokální ekonomiku dělat neumí a tito specialisté u něj nejsou. Z EU vystoupit chce, ale tak nějak platonicky. Ale protože Francie po frexitu více méně zbankrotuje, pak musí mít ekonomický program, který má částečně Le Penová a nejvíce již citovaný Asselineau.

Le Penová je na tom zatím ze všech kandidátů nejlépe. Sleduje jednoznačně gaulistickou linii silné a nezávislé Francie. Z EU chce vystoupit, ale pomalu a opatrně (tak asi nechce), jednoznačně chce rozvíjet všestranné vztahy s Ruskem. Chce odejít alespoň z jednotného velení NATO a chce skončit s poklonkováním Američanům, velkobankám a korporacím. Je to celkem zdravý ekonomický program a mnoho Francouzů ji bude volit. Zatím má i největší šanci ve druhém kole. V partaji Front National provedla politickou otcovraždu a odstranila od moci hlavní fašistické a rasistické křídlo vedené jejím otcem, bývalým vojákem v Alžíru. Pak už její podpora rostla jako z vody. Uměle vytvořené aféry, které se měly dotknout její osoby, zatím nezabraly. Všechno skončilo u nižších funkcionářů partaje, například problematické odměny vyplácené z EP ve Štrasburku politickým funkcionářům partaje. Po embargu francouzských bank si Le Penová nejprve chtěla půjčit na volby od First Czech-Russian Bank (FCRB). Ale tu Rusové zavřeli na konci roku 2016, protože hned při rozběhu v Moskvě vytunelovala 2 miliardy rublů. U nás tunelovala FCRB podobně a byla zavřena také a vytunelované dluhy jsme pochopitelně zaplatili z našich daní. Česko-ruský bankovní talent se nezapře, hoši to mají odkoukané z Wall Street. Ale Rusové půjčili Le Penové přes jiné obchodní banky operující na Západě, takže nyní má po problémech. Putin ji nedávno přijal v Moskvě, takže všichni Francouzi vědí, že Le Penová to s ním umí.

Suma sumárum jsou Francouzi dost otráveni, protože rozumný Asselineau na zkorumpované pravici nemá šanci a rozumná levice neexistuje. Le Penová asi bude dělat dobrý dojem a zatím ustála všechny hlavní útoky, včetně odříznutí od půjček ve francouzských bankách. Plivou na ni všechna hlavní globalizační média, a to už je dnes také známka jisté solidnosti.
 
- - -

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!
 
 

Související články:

Změna systému je nutná

0
0

3. 4. 2017  ANS

​Nemůžeme si již dovolit se v podzimních volbách 2017 mýlit! Mají-li se konečně začít prosazovat skutečně zájmy a vůle většiny národa, pak to pouhé demonstrace na náměstích nevyřeší, ale musíme jít k volbám! 


 My v ANS se domníváme, že nejlepšími kandidáty jsou takové osobnosti, jejichž historii lidé znají. Všichni bychom si měli uvědomit, že je dobré vědět, co má člověk za sebou, co v životě dokázal, kdo se jak angažoval a osvědčil. Musíme se soustředit na zlepšení reálného života lidí tady a teď a ne někdy v budoucnu. Došlo ke ztrátě sociálních jistot a životních perspektiv, ale přesně to lidé ke svému životu, k práci i výchově dětí nezbytně potřebují a je to i předpokladem uchování osobního zdraví. Každý z nás potřebuje určité perspektivy vlastní budoucnosti i svých rodin. Pro plnohodnotný život je nutné mít rozhodující hmotné i nemateriální sociální jistoty. - jako je řádně a odpovídající placená práce po celou dobu ekonomické aktivity člověka - tedy zaměstnanost, či možnost samostatně podnikat a bydlet.

​Je nezbytné vytvořit vlastní struktury národního řízení, národní stabilizační program, soběstačnou republiku. Po celonárodní konzultaci, kterou jsou de facto volby, musí být uzavřená NOVÁ SPOLEČENSKÁ SMLOUVA, která bude prosazovat pronárodní teze.

​Naši předkové bojovali generace a často i pokládali životy za to, co my dnes - za pouhého přihlížení mnohých - ztrácíme. A hrozí, že nevratně! Nyní je prvořadým úkolem další naší existence vystoupení z NATO a Evropské unie a zajištění bezpečnosti České republiky.


​Společnost tvoří lidé – tedy my, občané České republiky. Cílem a smyslem života je člověk a jeho životní úroveň. Nikoliv zvyšování HDP. Smyslem tedy není ekonomika sama o sobě, ekonomika je pouze způsob, jak se lidem zajistí slušná životní úroveň. Na prvním místě je člověk a kvalita jeho života. Naopak růst ekonomiky a zisky firem jsou jen prostředkem.

​Situace, kdy majitelé firem chtějí vyšší zisky, a proto považují za dobrý nápad dovézt si levné zaměstnance z ciziny, je nepřípustná! Česká republika nemůže být „klondikem“ pro zahraniční firmy - protože kromě velmi nízkých odvodů z velmi nízkých mezd z takových firem nemají domácí obyvatelé ČR jakýkoliv užitek a to zejména tehdy, když firmy své pohádkové zisky daní kdesi v daňových rájích nebo jako dcery zahraničních matek skrze „kreativní“ účetnictví vykazují zisky mimo Českou republiku.

​Členové a sympatizanti ANS nechtějí dále přihlížet rozvratu společnosti a rozkrádání jejího bohatství. Proto se rozhodli nesedět se založenýma rukama. Neoliberální režim, který dnes ovládá naši zem, je překážkou zdravého vývoje společnosti. Pod hesly o svobodě a demokracii zbavují stále větší část společnosti příležitosti k uplatnění a možnosti reálně spolurozhodovat o jejím dalším směřování.

Evropské pseudoelity a české tzv. „elity“ se chovají jako horda barbarů na dobytém území. Za pomoci médií jako nástroje manipulace ovládli klíčové pozice veřejné správy, a ta teď slouží jako jejich soukromá agentura dozorující vykrádání veřejných zdrojů.

​Dnešní majitelé států na rozdíl od předchozích vládců necítí odpovědnost za osud většiny společnosti a lidé je zajímají, jen pokud slouží jejich zisku. Zprivatizovali veřejné služby, od zásobování vodou a ovládnutí zdrojů energie, přes školství a zdravotnictví, veřejnou dopravu až po veřejné fondy a úspory občanů. Obecná dostupnost sociální péče je nahrazována charitou s domnělou laskavostí, ačkoli je financována z veřejných zdrojů.

​Kritika současného stavu společnosti a politického režimu rozhodně není výzvou k návratu předchozího režimu. Slýcháme ale, že změna není možná. To je lež! Zastavit to lze jen tak, že lidé dostanou životní perspektivu odpovídající schopnostem, aby se mohli podílet na rozvoji společnosti. Každý musí najít uplatnění, nejen placenou práci (pokud je jí schopen).

​Naším cílem je obrat této neblahé historie, proto jsme se rozhodli vybudovat politické hnutí Aliance národních sil. Opíráme se o lidi, kteří jsou znepokojeni společenským vývojem a chtějí přispět k nápravě. Našim cílem je znovu vybudovat soběstačnost České republiky.


Veškeré podrobnosti jsou uvedeny ZDE:

https://www.aliancens.cz/single-post/2017/02/15/Zm%C4%9Bna-syst%C3%A9mu-je-nutn%C3%A1


V Praze dne 3. 4. 2017 

mail:  aliancens@centrum.cz


Kdo dokáže vyděsit více? Langšádlová nebo Holkup?

0
0
Nový obyčej: vítání US Army v ČR
Jaroslav Hošek
3. 4. 2017  První zprávy


Tohoto roku koncem března vyvolal velkou vlnu zájmu článek publikovaný v politické rubrice Prvních zpráv.cz nazvaný „Langšádlová: Jaderná válka proti Rusku by byla naší povinností“.




Langšádlová: Jaderná válka proti Rusku by byla naší povinností

Překvapení a zároveň nemalé rozhořčení veřejnosti nad prohlášením poslankyně za TOP 09 svědčí o tom, že mainstreamová média neinformují veřejnost objektivně. Některé události tato média tutlají. Například z důvodu snahy o zachování dojmu, že to není náš establishment, kdo hovoří o povinnosti válčit (válku chce přece vždy vyprovokovat pouze po agresi žíznící Rusko). Proč hovořím o tutlání? Výrok poslankyně Langšádlové o povinnosti České republiky střetnout se s Ruskem v jaderné válce není současný; je totiž již téměř dva roky starý. Pronést jej měla v reakci na projev tehdy nastupujícího předsedy Vojenského výboru NATO generála Pavla pronesený na bezpečnostní konferenci v Poslanecké sněmovně v květnu 2015, v němž informoval, že v případě ruské anexe Pobaltí by Severoatlantická aliance stála před rozhodnutím, zda jít kvůli tomu do jaderné války s Ruskem. Lidé by v roce 2017 nebyli prohlášením poslankyně tolik překvapeni, kdyby je mainstream o tomto názoru Langšádlové informoval vzápětí poté, kdy odeznělo (jak by se to slušelo alespoň ve veřejnoprávních médiích).

Poslankyně Langšádlová, která by se určitě dnes - v předvolebním období - podobným válečnickým projevům ráda takticky vyhnula, byla za svůj výrok velkou částí veřejnosti nejen silně kritizována, ale dá se říci, že u řady lidí svým názorem vyvolala obavy. Co taky jiného, když poslanec mající možnost hlasovat dle Ústavy pro vyhlášení válečného stavu považuje za svůj politický program výzvu k vedení jaderné války!

Aniž bych chtěl uvažovat, jaké mohou být trestněprávní důsledky prohlášení o „povinnosti vést proti někomu jadernou válku“ přejdu k trestnímu stíhání českého občana Martina Holkupa z Písku. Ten na rozdíl od poslankyně Langšádlové, jejíž výrok vzbudil důvodné obavy u občanů, měl naopak jménem těchto občanů nebezpečně vyhrožovat politikům a vzbudit obavy zase u nich.

Martin Holkup je bývalý profesionální voják Armády ČR, jenž sloužil v misi Severoatlantické aliance v Bosně. V listopadu 2016 byl Okresním soudem v Písku odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na osm měsíců se zkušební dobou dvou let za přečin nebezpečného vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci. V reportáži natočené Českou televizí o taktickém výcviku skupiny záložáků nacvičujících s airsoftovými zbraněmi ochranu státní hranice před ilegálními imigranty vzkázal Holkup vládě i Parlamentu, že spolek s názvem „Českoslovenští vojáci v záloze proti válce plánované velením NATO“, jehož je členem, se řídí citátem z Ernesta Hemingwaye, v němž se praví, že v první den války by měl lid postřílet svou vládu, pokud zemi do války přivede. Zřejmě na důkaz, že výhrůžka u politiků zabrala (je to podmínka spáchání trestného činu) se k trestnímu řízení připojili celkem dva vyhrožováním vyděšení senátoři; každý s návrhem na náhradu újmy v symbolické výši 100 Kč (neznaje úplný výrok rozsudku, nemohu uvést, jak soud jejich návrh vyřešil).

U případu Martina Holkupa se okamžitě vtírá otázka, co bylo primárním účelem podnětu, na základě nějž orgány činné v trestním řízení zahájily jeho trestní stíhání. Bylo důvodem standardně zjednat pořádek a pro verbální skutek, který má základ v bytostném Holkupově odporu k válce, obvinit válečnými událostmi hluboce frustrovaného veterána z Bosny? Nebo je to jinak, a Holkupova procesu bylo využito k tažení proti lidem odmítajícím programově politiku Severoatlantické aliance i USA, tvrdícím, že NATO plánuje válku? Proti těm, kteří si dokonce dovolí drze vracet ministru obrany ctihodné vojenské metály za někdejší službu v Alianci?

Pokud se jedná o důvod zahájení trestního řízení, přikláním se spíše k variantě druhé. Jak známo, nejelegantněji se politické názory potírají tak, že se na jejich nositelích najde něco, co lze kriminalizovat. K tomu se státu nejlépe hodila osoba Martina Holkupa, jenž je typický veřejným prohlašováním, že jako voják „nebude sloužit hnusnejm Američanům“ (viz reportáž).

K perzekuci Martina Holkupa, ale – domnívám se – i celého spolku „Českoslovenští vojáci v záloze proti válce plánované velením NATO“ (považte, už jen ten protistátní název!) bylo využito reportáže natočené reportérem České televize, vysílané na podzim 2015 v pořadu Reportéři ČT. Paradoxem bylo, že Holkup, který byl píseckým okresním soudem odsouzen pouze na základě této reportáže, dal reportérovi ČT k jejímu natočení souhlas. Bohužel, zřejmě v té době podléhal iluzím o objektivitě veřejnoprávního média, jemuž chtěl umožnit vytvoření dokumentu o činnosti, o jejíž zákonnosti neměl nejmenší pochybnost. Holkup nevěděl, že Česká televize navzdory své zákonem dané veřejnoprávnosti oddaně slouží prioritám české i nadnárodní politiky, jež většinou nemají se zájmy českých občanů mnoho společného.

Reportáž „Nebezpečná hra na vojáky!“ jak nazvala ČT svůj (Holkupa usvědčující) dokument, je učebnicovým příkladem jak vyprodukovat neobjektivní, propagandistický pořad. Ještě dříve, než mohli diváci reportáž shlédnout, dramaturg pořadu Reportéři ČT avizoval, že je o osobách, jejichž činnost přináší dle expertů riziko, které postupně budují soukromou armádu vybavenou ostrými zbraněmi, jež jsou připraveny použít i proti vlastním politikům. Namísto, aby tvůrci reportáže - jak se to sluší u korektní dokumentaristiky – poskytli prostor k vyjádření pluralitních názorů, vybrali k podání komentáře pouze ty, u nichž byl zaručený předpoklad, že činnost osob protivících se politice NATO odsoudí (gen. Šedivý, gen. Šándor, občanský aktivista Marhoul a jiní). Bývalí vysocí funkcionáři Armády ČR dle očekávání označili činnost záložáckého spolku za společensky škodlivou a doporučili, aby se jím zabývaly tajné služby a policejní orgány. Mezi komentátory nechyběl ani advokát, jenž Holkupovu parafrázi Hemingwayova výroku o střílení vlády v první válečný den neváhal označit za zvlášť závažný zločin přípravy vraždy. V určitých momentech mi reportáž připomínala způsob, jakým komunistická televize prezentovala například hudebníky z Plastic People. Ty jako společenské vyvrhele, „Holkupovo komando“ cvičící zadržení osoby překračující ilegálně hranici představil reportér Landa jako brutální monstra (přál bych lidem shlédnout video natočené z jakéhokoli zásahu nejen policejní jednotky známé pod zkratkou URNA, ale i jiných zásahovek z nižších součástí Policie ČR). Ve srovnání s komunistickou televizí u reportéra Landy přece jen jeden rozdíl byl. Ten, kdo za komunismu natáčel řádění Plastiků proti nim nesvědčil u soudu.
Nutno zdůraznit, že v procesu vedeném proti Holkupovi bylo zcela odhlédnuto od kontextu, za něhož obžalovaný proti hrozbě války v reportáži brojil. Aktivita Severoatlantické aliance v Evropě v posledních dvou letech zneužívající důsledků ukrajinské krize (vyvolané Spojenými státy) dává nepochybně za pravdu těm, kdo tvrdí, že nikoli Rusko, ale NATO v čele s USA jsou agresorem plánujícím válku. O čem jiném ostatně svědčí přesun americké vojenské techniky a personálu zahájený koncem roku z německého Bremerhaven postupně dál na Východ, jenž The Independent označil za největší od konce studené války? Co například cvičení NATO v Polsku pod názvem ANAKONDA 2016 zabývající se bezpečnostními situacemi ležícími pod tzv. “prahem vzniku války”? A co ostré starty stíhaček členských zemí NATO v Pobaltí na linii doteku s Ruskem (Baltic Air Policing)? Vidíme, že Alianci je dobrá každá záminka. Za „ozbrojený útok“ ve smyslu Severoatlantické smlouvy má být dle bojechtivých vysokých představitelů NATO považován i kyber útok. Připomeňme například nedávnou hrozbu generálního tajemníka NATO Stoltenberga, že případě rozsáhlého kybernetického útoku na členský stát Aliance může dojít k aktivaci článku 5 Severoatlantického paktu (www.natoaktual.cz).


Bratrství ve zbrani - celá naše četa trénuje hromadné vítání americké armády


Holkupovo prohlášení nutno interpretovat nikoli jako kriminální jednání agresivního jedince vyhrožujícího politikům vykonávajícím řádně jim svěřenou zákonodárnou nebo výkonnou moc (dle čl. 2/1 Ústavy v souladu s vůlí svého lidu, který je zdrojem státní moci vykonávané politiky). Co Holkup v reportáži řekl, byl pouze naléhavý protiválečný apel inspirovaný Hemingwayem, známým svým záporným postojem k válce. Holkupova slova byla bezpochyby ovlivněna snahou části české politické reprezentace dávat Alianci najevo větší oddanost. Pohleďme na současný stav: Ministrem obrany uzavřená dohoda o přidružení české 4. brigády rychlého nasazení k velení obrněné divize Bundeswehru. Plánovaná účast Armády ČR na posílení východního křídla NATO. Nabídka vojenského uskupení o velikosti praporu Polsku, zemi, jež se v roce 2020 stane vedoucí zemí aliančních sil velmi rychlé reakce. Snaha změnit Ústavu, aby vláda mohla bez předchozí parlamentní kontroly vysílat armádu do zahraničních operací, aniž by se jednalo o mise obranné, mírové nebo záchranné. Veškerá podpora, kterou ze strany Česka Aliance dostane, staví celou naši zemi do nepřátelské pozice proti tomu, s kým se Aliance v budoucnu střetne. To je zákon války. Proč by však měli obyvatelé České republiky strádat ve jménu bitev, jež probíhají v cizím zájmu?

Výrok Martina Holkupa, za nějž byl u Okresního soudu v Písku odsouzen, znepokojuje veřejnost rozhodně mnohem méně, než prohlášení poslankyně Langšádlové volající Česko do jaderné války s Ruskem. Holkupovo vyjádření by mělo být chápáno jako legitimní vyjádření stanoviska českého občana k našemu členství v NATO.

Členství v NATO je nesporně citlivou politickou věcí. Za účelem vyřešení otázky našeho dalšího setrvání v Alianci by se mělo dostat našim občanům práva realizovat dle článku 2/2 Ústavy státní moc přímo. Parlament by proto měl za tímto účelem schválit ústavní zákon o referendu o vypovězení Severoatlantické smlouvy. Návrh takového ústavního zákona čeká v Poslanecké sněmovně na své projednání (sněmovní tisk č. 908 ).

Jaroslav Hošek 


Yekta Uzunoglu: Erdogan trpí smíšenou poruchou osobnosti a je nebezpečný

0
0
4. 4. 2017    Svobodné fórum
Kurdský spisovatel, překladatel, lékař a podnikatel Yekta Uzunoglu mluví o tom, v čem představuje turecký prezident hrozbu pro Evropu a jaký je jako osobnost. Jeho nebezpečnost mnoho lidí podle něj nevnímá.


Uvědomuje si prezident Erdogan důsledky svého sporu s Evropou? Je na ní přece ekonomicky dost závislý. Myslí si, že to může vyhrát?

My se z Evropy na konflikt díváme z našeho evropského pohledu a Erdogan ze svého pohledu, kdy si „oprávněně“ myslí, že islám v jeho osobě má konečně šanci zvítězit nad Káfiry a že vejde do dějin jako zachránce turkoislamismu. Možná je pravda, že je Erdogan z našeho pohledu – zatím – ekonomicky závislý na Evropě, ale Evropa je též závislá na Turecku a Erdogan moc dobře ví, jak v Evropě často zájmy podniků převyšují nad národními a evropskými zájmy. Co si Evropa počne, když Erdogan všechny evropské podniky v Turecku prostě zestátní? Vyhlásí Evropa Turecku válku? To asi ne, že? Přitom zestátnění by v Turecku nebylo nic mimořádného. Zestátnění se i v zemích Středního východu dělo od šedesátých let dost často. Kdyby si Erdogan nemyslel a nevěřil tomu, že své spory vyhraje, přece by nepostupoval tak, jak dnes postupuje! Copak Hitler nevěřil, že vyhraje? Nebo Mussolini?

Ten seznam výhradně v sebe věřících osob jen v 20. století a jen na evropském kontinentě, je nechutně dlouhý. Nebezpečí, které představoval Hitler, tenkrát Evropa také nebrala dost vážně, evropští politici si mysleli, že se to přece nemůže stát, bránili se realitě, nechtěli vidět ambice Hitlera na ovládnutí Evropy a světa, Hitler se přitom chtěl stát nejmocnějším světovým vůdcem! Erdogan je vůdce, chce být vůdcem ideologie, které věří! Je to náš problém, že nemůžeme pochopit, že by někdo věřil v – pro nás – tak absurdní, a dokonce šílenou ideologii. To je ale skutečně jen náš, NÁŠ PROBLÉM!

On a jeho „bratři“, jako je Saúdská Arábie, Katar a další islámské státy, mají v rukách proti Evropě několik život ohrožujících zbraní. Jedna z nich jsou uprchlici a to nejen ze Sýrie, ale i z Afriky. Teď jsem pobýval jeden a půl měsíce v severní Africe a tam čekají na cestu do Evropy miliony a miliony mladých, zdatných, islamistickou ideologií nakažených, bojeschopných, odhodlaných mladých mužů. Mnoho z nich vidí v Erdoganovi svého vůdce, který dokáže porazit Evropu. Stačí, aby jim „někdo“ jen dodal nafukovací čluny a motory do nich a už je Evropa destabilizována. Před cca 10 dny nějaká turecká, podle všeho dodavatelská loď přivážející nafukovací čluny pro uprchlíky byla přepadena u břehů Lybie, o tom se v médiích ani nemluvilo. Zdá se, že ten „někdo“ z Evropy loď přistihl při činu a potopil ji… učinil též vše, aby se o tom moc nemluvilo.

Co je podstatou turecko-kurdského konfliktu?
Podstatou turecko-kurdského konfliktu je to, že po mnohonárodním osmanském impériu, Osmanské říši, byl založen na části území této Osmanské říše, nacionální stát Turecko. Turecko nechtělo a ani nyní nechce na území „svého“ státu akceptovat existenci či koexistenci jiných etnik. Kurdové, Arméni, Řekové, Asyřané byli v na tomto území tisíce let před příchodem Turků z Asie do Malé Asie ve 12. století. Dodneška Kurdové žijící v Turecku – cca 20 milionů – nemá právo na výuku ve své mateřštině. Kurdština není do dnešního dne v Turecku úředním jazykem. Kurdové nemají právo na univerzitách či jiných akademických institucích bádat o svých dějinách, literatuře atd. Jsou prostě občany druhé a třetí kategorie. Proto Kurdové vedou od roku 1925 válku za svá základní lidská práva. Erdogan všemi prostředky potlačuje základní lidská práva de facto dvaceti milionů svých občanů, jako jsou Kurdové, a přitom osobně klidně opakovaně obviňuje i Angelu Merkelovou z nacismu! Toto je jeho chápání práva a spravedlnosti.

Jaké má Erdogan osobní charakteristiky, kdo vlastně je?

Erdogan je vcelku nevzdělaný člověk. Nemá snad ani vysokoškolské vzdělání a je zastáncem turkoislamistické ideologie, kde vidí svou historickou šanci konečně porazit Evropu. Chce se stát sultánem sunnitských mohamedánů, v současné době je předsedou Organizace islámské spolupráce a disponuje druhou největší armádou v NATO. Z psychiatrického hlediska bychom možná mohli říci, že se jedná o osobu se smíšenou poruchou osobnosti, a tato osoba je o to nebezpečnější, že k té případné poruše osobnosti je třeba navíc přičíst fakt, že pochází ze společnosti nesoucí jinou etiku, než jaká etika je vlastní lidem ve společnostech, které prošly feudalismem. Pro jeho společnost byl, je a bude prioritní především CÍL, nikoliv prostředek. O to nebezpečnější je Erdogan, že je v zajetí své antietiky. Co musí ještě Erdogan učinit, aby si konečně Evropa začala uvědomovat, s jakou nebezpečnou osobou má co do činění? Ještě minulý týden opět veřejně vyhrožoval Evropě, že se brzy žádný Evropan nebude moci volně pohybovat v ulicích, že? Co ještě musí říct či dělat, aby EU se probudila?

Jakou může mít šanci na spojenectví s Ruskem a může mu to něco přinést?


Současný a budoucí „vztah“ Turecka s Ruskem rozhodně nebude spojenectví. Je a bude to vztah „kdo z koho“!

V turecko-ruských vztazích jsou fáze do doby Říjnové revoluce, od Říjnové revoluce do rozpadu Sovětského svazu, od rozpadu Sovětského svazu k sestřelení ruského letadla a od sestřelení tohoto letadla do dneška a do brzké budoucnosti.

Sestřelením letadla se Rusko a především Putin probudil a vysvobodil se ze svých „chlapských sympatií“ k Erdoganovi. Nyní hraje Rusko s Tureckem mistrovskou diplomatickou hru, kde vede na všech frontách, aniž by Putin učinil jakýkoliv ústupek vůči Turecku. Rusko rozhodně již nikdy nebude s Tureckem tak neopatrné, jako bylo od roku 1990 do sestřelení letadla. Již nikdy nepřipustí, aby Turecko mohlo zneužít různé menšiny, jako jsou Čečenci či Tataři na Krymu, nebo turko-islamistické země, jako je Turkmenistán, Ázerbájdžán atd. ve svém zajmu. Tomu je konec.

Má skutečnou podporu obyvatel, nebo se ho bojí?


Pokud Erdogan vystupoval jako islamista, měl dlouhodobě kolem 50 procent podpory svých občanů. Od té doby, co vytáhl ještě nacionalistickou tureckou kartu, jeho popularita rapidně stoupla. Bohužel v Turecku není ani jedna jediná demokratická či po demokracii volající politická strana. Jediná demokratická strana je kurdská, jejíž představitele a poslance nechal Erdogan uvěznit.

V tureckém parlamentu jsou čtyři politické strany, a sice Erdoganova s 52 procenty, pak Ultranacionalistická strana Turecka strana s 14 procenty, ta od doby, co se Erdogan obrátil k islamismu a vytáhl nacionalistickou tureckou kartu, bezpodmínečně podporuje Erdogana. Pak je v parlamentu Kemalistická strana (po Mustafu Kemalovi Atatürkovi), to jest nacionalistická, která Erdogana podporovala při jeho útocích na adresu Evropy v posledních měsících a asi bude nadále podporovat, pokud Erdogan zaútočí na Evropu. Pak je tam ta výše zmíněná kurdská strana, jejíž představitelé a valná část poslanců se nachází v současné době ve vězení. Erdogan tedy od té doby, co útočí jako ultranacionalista a ultraislamista, má podporu i všech ostatních tureckých stran zastoupených v parlamentu. A jeho popularita mezi Turky v Evropě? Jeho strana získala během posledních voleb jen v SRN víc než 65 procent hlasů tam žijících Turků a tam žádný strach není a nemusí se ničeho bát, že?

Jaká může být budoucnost Turecka v nejbližších letech?

První a dost vážný signál o budoucnosti Turecka přišel cca 30. ledna 2009 z jednání Světového ekonomického fóra ze švýcarského Davosu, kdy Erdogan jako řečník na pódiu neobvykle brutálně zaútočil na dalšího řečníka, a sice na izraelského prezidenta Šimona Perese. Následně v květnu 2010 přisel ještě vážnější signál, když vládou podporovaná nadace poslala loď jménem Mavi Marmara do Gazy, aby údajně prolomila izraelskou blokádu Gazy. Tehdy už musel Izrael vojensky zakročit. Tyto dva signály, aspoň pro mě, byly dostatečné. Ukázaly, že se Turecko vydává na cestu druhého Íránu v regionu. Nebožtík Šimon Peres sice krátce před svou smrtí řekl, že nedovolí, aby v regionu vznikl druhý Írán destabilizující region, ale asi nebyl dost dobře slyšen. Já si myslím, že Turecko je a už zůstane daleko největším nebezpečím nejen pro region Středního východu, ale i pro Evropu, jelikož Turecko disponuje daleko většími a nebezpečnějšími zbraněmi, než Írán. Připomenu jen poslední události z Nizozemska, kdy jeden z Erdoganových ministrů řekl: „Nizozemsko má sice 48 000 vojáků, ale my tam máme svých 400 000…!“ Co dodat? Jak se má ještě Erdogan a jeho ministři vyjádřit, aby Evropa pochopila, co říkají?

Za Svobodné fórum rozhovor vedl Jan Janďourek

Nová Evropa s omezeným americkým vlivem

0
0
Vlastimil Podracký
4. 4. 2017 České národní listy

Trumpem pokračuje proces, který už začal Obama, umenšovat výdaje na americký vliv ve světě. Je to proces, který je přirozený a jednou musel přijít. Zdržovaly jej určité okolnosti, jako byl třeba dovoz arabské nafty, který musel být zajištěn i mocensky, závazky v NATO a boj proti terorismu.



Globální situace měnící se nástupem nových velmocí

Akce USA v zahraničí byly vždy globalistického charakteru buď ideologického (šíření svobody a demokracie) nebo pragmatického. Ovšem téměř nikdy z toho americký lid nic neměl. Ideologické akce zaplatil ze svého a pragmatické vedly k naplnění kapes transnacionálního kapitálu obrovskými zisky z obchodu a investic v zaostalém světě s využitím levné pracovní síly a zdrojů. To ohrozilo americkou nižší střední třídu nezaměstnaností a nízkými platy, aby mohli konkurovat levné pracovní síle přistěhovalců. V podstatě se dalo čekat, že se vzbouří. Každý americký vlastenec musí globalistickou politiku odmítnout. Jenže Tramp má celkem holé ruce a globalisté se zabydleli za předchozích vlád ve všech institucích, které potom při volbách nahrávaly Clintonové. Nelze přece předpokládat ani dnes, že by šéfové tajných služeb dosazení Obamou nevyužili proti Trumpovi všechny prostředky, taktéž univerzity, levicové občanské organizace, sdělovací prostředky v rukou oligarchů atd. Proti Trumpovi použijí, co se dá, včetně ruské karty, která je nejsilnější. Jde totiž o obrovské peníze ze zisků transnacionálního kapitálu a využívání nízkých mezd přistěhovalců. Platit vyšší platy americké střední třídě a zaměstnat ji na výrobě zboží dnes kupovaném z Číny, je černá můra globalistů. Trump musí být zničen!

Už Obama avizoval, že americké základny nepostaví, snažil se domluvit s Ruskem a dalšími hráči v regionu. Jeho představa, že je to Bushova politika, která vytváří zbytečné války a napětí, se ukázala jako naivní. Obama spíše z ideologických důvodů chtěl stáhnout vojska ze světa. Nemyslím si, že všichni globalisté ho podporovali (podpora povstalců v Libyi a Sýrii, Majdam na Ukrajině). Amerika už dávno cítila, že nemá na to, aby celý svět ovládla, zvláště když selhal ideologický Bushův projekt šíření demokracie a vytvoření nového přátelského světa demokratických států.

Všechno to má na svědomí nástup nových velmocí a nového globálního kapitálu Číny, Ruska, Indie apod. Nejen že peníze na to musí dát Američané, ale stále je méně smysluplné takovou světovou hegemonii vytvářet, když už Amerika většinu kapitálu ve světě nemá, naftu už těží ze svých zdrojů a na jejím dovozu závislá není. Ovládat svět je velice drahé. Pořád se někdo bouří a protihráči už mají dost peněz, aby to podporovali, jednak Rusko a jednak islámské státy začínají stále více rozhodovat, Čína kupuje celé kontinenty.

Původní projekt odpovídající zřejmě rozložení transnacionálního kapitálu Západu, ve kterém by byla USA a Evropa jaksi spojeni, by znamenal pokračovat v globalistické politice alespoň v tomto prostoru, garantované americkou armádou v Evropě. Ovšem Tumpův program na obnovu americké vnitřní síly a střední třídy znamená USA postupně izolovat i od Evropy.

Evropa v nové situaci


Trump si příliš necení EU. Vyčítá jí, že žila na úkor Ameriky a dokonce má tento názor především o Německu. Vidí ovšem, že musí nějak uspokojit strach Polska a Baltských zemí z Ruska a tak pokračuje v obsazování východního území armádami. Je otázka, jestli zná evropské poměry natolik, aby správně rozhodoval, ale určitě pokračuje v mýtech, které Američané o Evropě mají zažité. To je strach z Německa, ze kterého nestáhli vojska ani po pádu železné opony.

Američané se vždy připravovali odejít. Ale stále ještě nebyla jistota, že Evropa bude taková, aby se neopakovaly zničující války. Ale jaká by Evropa vlastně měla být? Je vůbec představa o integrované Evropě? Myslím si, že Evropa svojí integrací vlastně ani neví, kam směřuje.Čím integrovanější bude, tím více stoupne role Německa, úplná federace znamená, že budou vládnout Němci. Jednak hospodářsky, jednak v parlamentu svojí většinou. Angličané to už pochopili. Jakmile už moc museli poslouchat Merkelovou, tak raději takový útvar opustí. Ale tím zase jen vzroste dominance Německa. Silná evropská federace může být jen vládou Němců, nikoliv ovšem nacistů, ale něco na způsob Mitteleuropy (podle německého politologa F. Neumanna), kde budou národy tvořit jen nějaké folklórní skupiny, zatímco německý národ bude mít v rukou státní správu a hospodářství, germanizovat úspěšné lidi vystudované na německých univerzitách a úspěšné příslušníky střední třídy, zatímco „národy“ budou tvořeny jen dělným a přihlouplým lidem, v moderní době spíše různými příjemci dotací a jinými žebráky. Je to ta představa, kterou by globalisté chtěli? Ale co jiného, aby se vyloučil vliv Ruska a Číny? „Čím více Evropy, tím méně Ruska“ skandovali příslušníci politické strany TOP. Ale co je to „více Evropy“? Není to snad německý projekt Mitteleuropy, šířený kdysi císařským Německem? Je snad jiný projekt?

Evropa nemá jednotnou identitu, stále se projevuje nacionalismus, i když ne otevřený:
  • Vidíme to třeba na dvojí šarži potravinových výrobků, jedny pro Německo, druhé, ty mizernější, pro východ. 
  • Vidíme to na postoji k Řecku, které se stalo vlastně periférií bez vlastního kapitálu, vykoupenou evropským kapitálem a naprosto závislou na metropoli v Berlíně. 
  • Vidíme to na postoji k pracovní síle mající pětinové příjmy na východě oproti západu. 
  • Vidíme to na problémech, které dělají východoevropští řidiči kamionů s nízkými platy konkurující francouzským firmám, najednou se vyrojí ochranářská opatření, která, kdyby vznikla na východě, by byla nepřípustný nacionalismus dnes připisovaný třeba Orbánovi. Rád bych věděl, jestli by bylo možné u nás dát cizincům mýtné a domácím ne, jako v Německu.

Tato situace není přechodná, nemění svoji gradaci a spíše se prohlubuje. Není tedy nějaký opravdový integrační proces. Je pouze administrativní sjednocování podpořené zvyšováním ekonomické závislosti slabých na silných. Je nacionalismus, možná skrytý, možná podvědomý, stále je MY a ONI. Sny globalistů a europeistů jsou fantasmagorie. Nějaká gesta a řeči z Bruselu o jednotné Evropě jsou mimo mísu, stále je to jen natahování ruky pro dotace, které milostivě přichází s podmínkami. Největší úspěch politiků je vyžebrání dotací a žebrácký lid (žebrácké myšlení nikoliv skutečný materiální stav) je proto volí.


Závěr: Hrozí návrat starých časů. Západní národy (Franci a Itálie) se odtrhnou od EU cítíce, že ztratily vliv na dění v superstátě. Východní to nebudou moci učinit, protože jsou ekonomicky závislé na německém kapitálu a trhu. Zisky z východu půjdou převážně do Německa. Východní státy budou montovnami, dodavateli levných dílů, levné pracovní síly a vzdělaných schopných lidí pro práce v Německu. Nebudou mít na státní, sociální a veřejné výdaje, které postupně převezme Německo zároveň se zrušením státní samostatnosti „národů“. Superstát ovládaný Němci nedovolí „národům“ nějakou výraznou hodnotu obchodu mimo hranice superstrátu a tím se zajistí německá hospodářská hegemonie; nakonec USA asi tomu půjdou vzorem svojí izolací. Ostatní velmoci, zvláště Rusové (kdoví jestli snad jednou také Američané), budou nepřátelé a vytvoří se různé politické zábrany pro obchod s nimi a ukotvení jejich kapitálu. Nebude, kdo by samostatnost „národů“ podpořil (jako kdysi Wilson).

Odchod Američanů z Evropy je nepříznivý proces. Nahradí je evropská armáda s německým velením. Americký vliv je transnacionální a přes všechny nepříjemnosti a selhání vlastně nezávislou existenci malých národů umožňuje, dovoluje se alespoň nějak bránit hospodářské závislosti a hledat její řešení třeba obchodem s jinými velmocemi, německý vliv je už implicitně nacionální a nezávislost „národů“ nedovolí v zájmu nejspíše deklarovaném jako evropský, nejspíše obrana Evropy proti nějakému nepříteli. Jestli Rusko správně vyhodnotí nebezpečí, potom to německé je jistě větší, protože se dotýká samotné existence národů a nakonec postupně zaklepe i na brány samotného Ruska.


Staré časy jsou na postupu, Martin Schulz to už říká docela na rovinu: „Buď budete solidární (rozuměj poslušní) nebo nedostanete dotace.“ To je první skutečně jasný výstřel. Po volbách můžeme čekat zcela jiný přístup, než jsme doposud poznali. Nátlak na slabý žebrácký stát je velmi snadný.


- - -

Branislav Fábry: Francúzsko pred voľbami

0
0
Branislav Fábry
4.4.2017 Hlavné správy

Medzi najdiskutovanejšie otázky súčasnosti patria témy nárastu tzv. ultrapravicových hnutí v EÚ. Najviac sa pritom spomína francúzska strana Front Nationale (FN) a jej predstaviteľka Marine Le Penová


Vo verejnosti rezonuje predstava, že Marina Le Penová získava hlasy kvôli problému migrantov a utečeneckej kríze, dôvody jej úspechov sú však rôznorodejšie. Nárast popularity M. Le Penovej možno považovať za  najdôležitejší fenomén francúzskych prezidentských volieb (23.4. a 7.5. 2017) a to aj v prípade, ak ona sama nezíska funkciu prezidenta.

 
Príčiny nárastu popularity Mariny Le Penovej

Niet pochýb, že M. Le Penová využíva na získanie politickej podpory tému masovej migrácie a kritiku „islamizácie“ Európy. Na prvý pohľad to vyznieva ako pokračovanie rétoriky jej otca J. M. Le Pena, ktorý na čele FN vystupoval z kresťanských pozícií. Na rozdiel od svojho otca však M. Le Penová pri kritike islamistov argumentuje skôr hodnotami francúzskeho laicizmu. FN tak má silnú podporu nielen medzi veriacimi, ale aj medzi nábožensky ľahostajnými masami Francúzov. Aj osoba M. Le Penovej budí skôr sekulárny dojem: ide o dvakrát rozvedenú ženu, ktorá žije v mimomanželskom zväzku. Pred veriacim publikom ale neváha používať kresťanskú rétoriku a táto jej populistická kolísavosť na voličov platí.

FN šikovne využíva i ďalšie témy, avšak hlavným spojencom jej vzostupu sú chyby ostatných strán. Tieto sa stali až príliš podobné jedna druhej. Dnes v zásade nezáleží na tom, či bude vládnuť pravica alebo ľavica, v oboch prípadoch bude vývoj v oblasti ekonomiky či zahraničnej politiky približne rovnaký. A keďže v poslednom desaťročí sú ekonomický či medzinárodný vývoj veľmi negatívne, voliči začínajú hľadať alternatívy. Dokonca aj také ako M. Le Penová a jej FN.


Pravica a ľavica


Pokiaľ ide o tradičnú pravicu, tá už dlho nedokáže vytvoriť samostatnú francúzsku pozíciu. Dnes sa konzervatívci podriaďujú zahraničnej politike Washingtonu a žiaden Ch. de Gaulle nie je na obzore. Najlepšie sa zlyhanie francúzskej pravice vedenej prezidentom N. Sarkozym ukázalo vo vojne proti Líbyi, ktorá Francúzsku nepomohla a iba ukázala, nakoľko je Paríž vo vleku USA. Líbya je dnes jedným z hlavných centier islamistického terorizmu a mnoho francúzskych konzervatívcov po týchto skúsenostiach skončilo v tábore FN.

Ešte horšie sú na tom socialisti (PS): ich voliči sú zo súčasnej politiky ľavice sklamaní. Práve F. Hollande presadzoval vojenský zásah proti B. Asadovi v Sýrii a pre socialistických voličov bola táto politika neprijateľná. Francúzska ľavica na konci 20. storočia často zdôrazňovala svoje protikoloniálne ideály a kritizovala tých socialistov z minulosti, ktorí sa zapojili do kolonialistického hnutia. Lenže v 21. storočí sa PS stala významnou silou neokolonializmu.

Ešte väčším problémom je odvrat PS od ideálov sociálnej spravodlivosti. Spoločenské rozdiely sa neustále zväčšujú, ale PS na hľadanie riešení akosi rezignovala: miesto téz o sociálnej orientácii ekonomiky sa stala hovorcom „investorov“. Je neuveriteľné, ako ľahko F. Hollande a spol. akceptovali celý proces prijímania dohôd TTIP a CETA. Miesto ochrany záujmov sociálne slabých dnes PS rieši iné témy, najmä rodovú rovnosť a práva LGBT. To je téma, ktorá síce môže tvoriť agendu ľavice, nemala by však byť ústredná: ľavica by mala chrániť záujmy sociálne čoraz slabšej väčšiny obyvateľov.

Lenže to by sa PS l pustiť do „investorov“, čo by jej odňalo mediálnu podporu finančnej oligarchie. Keďže však ekonomická moc kontroluje tzv. mienkotvorné médiá, je pre socialistov dôležitejšia než masy. Je oveľa jednoduchšie pustiť sa do cirkvi s heslami LGBT než viesť vojnu s mocnými médiami kvôli ochrane sociálnych práv. Keďže PS opustila ľavicové témy, zdvihol ich FN. Je paradoxné, že táto strana vystupovala proti vojne v Líbyi 2011 a aj proti vojne v Asadovej Sýrii. M. Le Penová dobre vycítila i sociálne problémy dnešnej Európy a preto sa postavila proti nepopulárnym dohodám o ochrane „investorov“, ako aj proti neoliberálnej politike EÚ v menovej oblasti.


Le Penová ako „ruský agent“


Strane FN zvýšili podporu i konflikty s ekonomickou mocou. V roku 2014 sa FN pokúsil získať vo francúzskych bankách úver, ale tie mu ho odmietli poskytnúť s priehľadnou výhovorkou o nevýhodnosti úveru. Ak sa však banky pokúsili týmto rokom stranu FN oslabiť, tak dosiahli pravý opak. Napriek nepriazni francúzskych bánk nebol na finančnom trhu EÚ problém získať pôžičku od súkromnej európsko-ruskej banky. Z celého sporu ale získala M. Le Penová ešte niečo naviac – gloriolu bojovníka proti finančnému systému. Vo francúzskej verejnosti sa rozšíril názor, že práve banky sú najhorším zlom v súčasnej spoločnosti a tento názor nie je vôbec neoprávnený. Kvôli odporu voči bankám tak nezískala podporu verejnosti ľavica, ale práve M. Le Penová, hoci ona sama nie je pre nadvládu finančných skupín až tak veľkou hrozbou.

Pôžička od súkromnej európsko-ruskej banky otvorila pre mnohých otázku, či stranu FN nefinancuje priamo Kremeľ. Tzv. mienkotvorné médiá v SR to vydávali dokonca za hotovú vec. Nie je to však pravdepodobné, pretože ak by chcel V. Putin financovať FN, určite by našiel menej nápadný spôsob a zrejme by sa dohodol s nejakou francúzskou bankou, podnikajúcou v Rusku. Predstavme si tiež, aká by bola asi reakcia médií, keby sme každého politika, ktorý dostane pôžičku od banky s nemeckým kapitálom, označili za Merkelovej agenta.

Obraz „ruského agenta“ spôsobuje aj fakt, že M. Le Penová poukazuje na dopady pre ekonomiku, ktoré sú dôsledkom protiruských sankcií. O negatívnych dopadoch na poľnohospodárstvo netreba veľa hovoriť, ale veľké škody vyvolalo aj nedodanie vojnových lodí Mistral Rusku. Tým že Francúzsko porušilo dohodnutý kontrakt s Ruskom, získalo povesť nedôveryhodného partnera. Táto povesť Francúzom škodila napr. v rokovaniach s Indiou o obrovskej dodávke bojových lietadiel Raphale.

Protikandidáti v druhom kole


V prezidentských voľbách sa očakáva, že M. Le Penová postúpi do druhého kola a tam ju porazí niektorý protikandidát, pretože ten dokáže zjednotiť zvyšok Francúzska proti FN. Rozdiel v druhom kole však nebude tak veľký ako v roku 2002, keď J. Chirac porazil J. M. Le Pena pomerom 82:18. Tentokrát sa očakáva, že proti M. Le Penovej nastúpi jeden z dvojice E. Macron – F. Fillon. Hoci na začiatku roku bol favoritom na postup do druhého kola F. Fillon, v posledných týždňoch však jeho šance výrazne poklesli.

Momentálne to vyzerá tak, že do druhého kola postúpi E. Macron a bude to on, kto zjednotí Francúzsko proti M. Le Penovej. S jeho prípadným víťazstvom by bol spokojný najmä Brusel, pretože Macronovou politikou bude pokračovanie doterajšej európskej politiky. Napriek tomu, že už bol aj ministrom hospodárstva je E. Macron pomerne málo vyprofilovaná osobnosť a pred voľbami tak môže veľa sľubovať. Po voľbách však bude mať len obmedzené možnosti ovplyvňovať ekonomický vývoj a to môže viesť k ďalšiemu poklesu dôvery voličov v politický systém. Pre E. Macrona bude ťažké presadzovať akúkoľvek politickú zmenu aj preto, lebo za sebou nemá silnú politickú stranu.

Vo Francúzsku sa v júni 2017 uskutočnia parlamentné voľby a je zrejmé, že v nich zvíťazí niektorý z Macronových odporcov. Sociálno-liberálna strana En Marché, založená na podporu E. Macrona v minulom roku, stratí v prípade jeho nástupu do funkcie prezidenta lídra a nedá sa predpokladať, že by výrazne uspela v parlamentných voľbách. Tam nebude možné zjednotiť Francúzsko proti M. Le Penovej tak ako v druhom kole prezidentských volieb. E. Macrona síce podporuje aj F. Bayrou a jeho Demokratické hnutie (MD), ale ani to na úspech v parlamentných voľbách zrejme stačiť nebude. Nie je vylúčené, že Macronovi podporovatelia vstúpia do koalície s ďalšími politickými stranami, avšak v takom prípade by museli urobiť mnoho kompromisov.

Na rozdiel od E. Macrona je konzervatívny kandidát F. Fillon jasne vyprofilovanou osobnosťou a jeho republikánska strana (LR) je dlhodobo etablovanou politickou silou. Jeho voľba by mohla byť prínosom vzhľadom na možnosť zlepšenia vzťahov s Ruskom, v ekonomickej oblasti je však F. Fillon silným podporovateľom finančných skupín a už preto jeho pôsobenie môže priniesť rozporuplné výsledky. Zdá sa tiež, že F. Fillonovi poškodili politické škandály podstatne viac než E. Macronovi. Okrem fiktívneho zamestnávanie príbuzných sa v marci objavili aj ďalšie škandály a tým pádom jeho šance na postup do druhého kola klesajú.

Francúzski socialisti sa spamätali až na konci roku 2016 po tom, čo sa F. Hollande rozhodol ďalej nekandidovať. PS pochopila, že sa musí vrátiť k tomu, čo hlásala v 20. storočí a predstavila kandidáta, ktorý tieto hodnoty reprezentuje – B. Hamona. Zdá sa však, že to bolo príliš neskoro, navyše B. Hamon má silného konkurenta v osobe predstaviteľa radikálnej ľavice, J.-L. Melenchona. Ten môže získať dokonca viac hlasov než B. Hamon, avšak aj jeho šance na postup do druhého kola sú mizivé.


Poučenie pre Európu


Z vývoja vo Francúzsku by sa mali politické strany v Európe poučiť. Ak chcú vystupovať proti tzv. ultrapravicovým stranám, nestačí ich iba kritizovať, ale treba zmeniť aj vlastnú politiku. Predovšetkým treba zastaviť militaristické šialenstvo, ktoré nás tlačí do ďalších vojenských konfliktov. Vojen, ktoré Západ v 21. storočí vyvolal, už bolo dosť a keď tento trend tradičné politické strany nezastavia, nezastavia ani svoj úpadok. Miesto militarizmu sa treba tiež sústrediť na mierovú politiku, miesto obchodných dohôd pre investorov treba riešiť zanikajúce sociálne práva širokých más. Ak sa ale tradičné strany opäť nepoučia, budú sa musieť obávať strán ako FN v budúcnosti ešte oveľa viac.


Vyšlo v Literárnom týždenníku 11-12/2017

Branislav Fábry

Setkání opozičních intelektuálů

0
0
Radim Valenčík
4. 4. 2017   blog autora
Analýzy a komentáře aktuálního dění před říjnovými volbami do PS z hlediska vytvoření předpokladů skutečné reformy.


Ve středu 29. března vpodvečer se z podnětu Ivana Davida sešly přes dvě desítky pravo-levého mixu opozičních intelektuálů k výměně názorů na současnou situaci a hledání odpovědi na otázku, co dělat. Bylo to jedno z nejzajímavějších diskusních fór, kterého jsem měl příležitost se zúčastnit. Jedním z pohledů na to, co se probíralo, bylo, zda v současné době, kdy zde máme politické strany bez programů (skutečných programů), lze vytvořit politický program bez strany.

Nebudu rozebírat široký okruh témat, který se probíral poměrně spontánně, tj. tak, jak na otevření jedněch otázek navazovaly další. Uvedu jen jeden aspekt diskuse a zvýrazním, k čemu mě inspirovala.

Politické strany nemají skutečné politické programy, protože nedokážou pojmenovat reálné problémy a na základě toho ukázat akční přístup k jejich řešení. Na tom se shodli všichni přítomní. Problém je však v tom, jak identifikovat a pojmenovat současné problémy. Přehledně, systematicky, podle závažnosti, srozumitelně.

Podle mého názoru je v této oblasti naprosto nezbytný následující krok: Od přehledu prvotních problémů přejít k otázce, PROČ SE TYTO PRVOTNÍ PROBLÉMY NEDAŘÍ ŘEŠIT, NA ČEM TO VÁZNE?

Tj. nevidět jen ty problémy, které vystupují na povrch, ale odhalit příčiny přetrvávání problémů, příčinu jejich rezistence. Např. korupci umí pojmenovat každý, ale proč se ji nedaří řešit a jak souvisí s ostatními problémy? Tady teprve začíná skutečné programové uvažování. Ale tady také končí to, co nabízejí politické strany. A tady je patrně i příležitost, jak nabídnout to, co lze vystihnout již zmíněným bonmotem

Nastavme politickým stranám bez programů zrcadlo politickým programem bez strany.

Takovým, který by byl srozumitelný široké veřejnosti.

Jakmile se ovšem začneme ptát po příčinách neřešení současných problémů, zjistíme, že nás to přivádí k hledání odpovědi na otázku, jak funguje současná moc. A to nejen ta naše "lokální", ale hlavně ta globální, která si tu lokální podřizuje.

A pak dojdeme ještě o něco dál. Zjistíme, že cestu k řešení současných problémů můžeme odhalit pouze tehdy, kdy pochopíme podstatu mocenského střetu, který se v současné době odehrává a jehož jsme součástí. Pochopíme, že "zavedené" politické strany nejsou schopny přijít s efektivním (problémy řešícím) programem právě proto, že jejich reprezentace začaly považovat politické prostředí, ve kterém se politické elity nacházejí a setkávají, za něco normálního a začaly se tomuto "normálu" podřizovat. Začaly fungovat jako slouhové slouhů globální moci, aniž by si to mnohdy uvědomily a přiznaly.

Proto může skutečný program vzejít jen z pochopení toho, jak funguje současná globální moc, jakým konfliktem prochází, pokud jde o její degeneraci, rozpad, snahu na jedné straně měnit, na druhé uchovat její podstatu.



Analýza bude pokračovat.
 
- - - 
 
 
Autor textu je Vysokoškolský učitel na Vysoké škole finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita. Účastní se v sobotu 8.4.2017 Jihlavského semináře pořádaného Novou republikou, na kterém přislíbily aktivní účast i další osobnosti českého zodpovědného a vlasteneckého politického proudu: Oskar Krejčí, Lenka Procházková, Jaroslav Bašta, Jiří Schneider, Martin Koller, Petr Žantovský, Martin Kunštek a organizátoři jsou v jednání s Květou Pohlhamer Lauterbachovou a Ilonou Švihlíkovou a dalšími. Seminář bude moderovat Ivan David.
Přijeďte do Jihlavy, budete vítáni. Podrobnosti ZDE.

Kapitál pohledem Renčína...Přišlo včera, ale dnes už není apríl...

0
0


Blanka Langerová
4.4. 2017   zasláno redakci NR

Kolik zla ve jménu této knihy spáchali fanatici, kteří knihu nikdy nečetli?​

cid:ii_j0vpo8cr0_15b1ccaa0db16fad

Vyjádřit lépe, co říká pan Renčín tímto vtipem, nelze!
Jak výstižné a jednoduché.
Lidé naletí a fanaticky vyznávají jednu ze dvou ideologií, které mají ale jednoho autora.

Všeobecně platí:


U dětí: kdo si hraje, nezlobí!
U dospělých: kdo se bije za jednu z našich ideologií, nemá čas přemýšlet, jak se ve skutečnosti vládne světu.

Dnes ověřitelná informace, že světový sionista John D. Rockefeller si objednal u jiného žida jménem Mordechai Levy sepsání knihy, která byla nazvána "Kapitál" a autor se podepsal jako Karel Marx, oba dva fanatické tábory rozžhaví do běla !
Není se co divit.

Tato informace připravuje o iluze jak levicové blbce, tak i pravicové blbce!
Kolik zla ve jménu této knihy spáchali fanatici, kteří knihu nikdy nečetli?

Přitom kniha je dobrá, Mordechai Levy ji psal za tučný honorář, jak nejlépe uměl.
Kniha se Rockefellerovi nehodila do krámu a musela být korigována dalším židem.
A tak se zrodil marxismus-leninismus!


Přitom kniha je dobrá, Mordechai Levy ji psal za tučný honorář, jak nejlépe uměl.


Kniha se Rockefellerovi nehodila do krámu a musela být korigována dalším židem.


A tak se zrodil marxismus-leninismus!

Neziskové organizace placené americkým miliardářem maďarského původu Georgem Sorosem spolupracují ve Středozemním moři s pašeráky lidí a vozí do Evropy imigranty.

0
0
Radek Rozvoral
4.4. 2017   Rukojmí
S touto informací přišla už před časem americká zpravodajská televize Fox News, která informuje o tom, že vlády Itálie a Řecka obviňují neziskové organizace placené Sorosem, že spolupracují s pašeráky na převážení imigrantů z Afriky.

Důkazy o podílu lodí neziskových organizací na ilegálním pašování imigrantů přinesl v polovině ledna nizozemský think-tank Gefira, který v říjnu a listopadu pomocí speciálního automatického identifikačního systému (AIS) monitoroval pohyb lodí ve Středozemním moři. Italské úřady tvrdí, že některé nevládní organizace působí v podstatě jako taxi služby. Údajně nabírají imigranty jen pár kilometrů od afrického pobřeží a následně je přepravují přes Středozemní moře do Itálie, místo aby je vrátily zpátky do Afriky.



Důkazy o podílu lodí neziskových organizací na ilegálním pašování imigrantů přinesl v polovině ledna nizozemský think-tank Gefira, který v říjnu a listopadu pomocí speciálního automatického identifikačního systému (AIS) monitoroval pohyb lodí ve Středozemním moři. Výsledky dvouměsíčního monitoringu skutečně potvrdily, že některé neziskové organizace místo zachraňování topících se imigrantů provozují v podstatě kyvadlovou lodní dopravu mezi Afrikou a Evropou.
Takovýmto pijavicím státních rozpočtů, které se zabývají politickým programem, by měla být ihned veškerá státní podpora ukončena. Krmení těchto neziskovek z veřejných peněz je vlastně kopání si vlastního hrobu, jelikož drtivá většina imigrantů je nelegální a do Evropy se hrnou pouze pro svůj vlastní prospěch a za lepším sociálním životem a vědí, že se o ně postaráme, což nemůže trvat do nekonečna. Evropa není schopna se postarat o všechny, kteří si o to řeknou a všichni eurohujeři v čele s Merklovou a Junckerem by si to již konečně měli uvědomit.
Druhou a velice závažnější věcí je také to, že všichni tito nelegální imigranti jsou vyznavači Alláha a středověkého proroka Mohameda vyznávající svatou válku proti jinověrcům a nevěřícím a mají jasné zadání – šíření islámské ideologie do celého světa. Pokud tedy vlády evropských států tyto neziskovky krmí z veřejných peněz páchají svou vlastní sebevraždu, jelikož islám je neslučitelný se svobodou, demokracií a evropskou kulturou.

Ukrajina obdrží od NATO vybavení na ochranu před hackery

0
0
4. 4. 2017      zdroj
NATO bude do Ukrajiny investovat více než 300 tisíc eur na zajištění síťové bezpečnosti. NATO poskytne Ukrajině vybavení k odrážení kybernetických útoků, prohlásil zástupce generálního tajemníka NATO pro nové bezpečnostní výzvy Jamie Shea. Sdělila to IA Novorossija.

Podle zástupce generálního tajemníka je speciální vybavení "již pořízeno a "je třeba projít jen některé z obvyklých administrativních formalit importu/exportu".

Shea dodal, že nové vybavení by mohlo být na Ukrajině uvedeno do provozu již v létě 2017.

Politik řekl, že vybavení pro zajištění bezpečnosti v oblasti informačních technologií je dodáváno díky příslušnému svěřeneckému fondu, v jehož čele je Rumunsko.

"Vydali jsme více než 300 tisíc eur, abychom pomohli Ministerstvu zahraničních věcí Ukrajiny a také ukrajinským zvláštním službám při školení personálu a zdokonalení vybavení pro lepší detekci a odrážení kybernetických útoků", řekl Shea.

Jak dříve IA Regnum informovala, po státním převratu na Ukrajině a příchodu nacionalistů k moci Kyjev zrušil zvláštní útvar ministerstva vnitra Berkut. Po této události se na internetu objevila skupinu hackerů s názvem Kyberberkut.

Hackeři se nazývají "skupinou bojovníků proti fašismu a zvůli na Ukrajině" a jejich mottem se stala tato slova: "Nezapomeneme a neodpustíme!".

První útoky Kyberberkutu byly provedeny v březnu 2014, což mělo za následek dočasné blokování některých ukrajinských webových zdrojů.

K odpovědnosti za útok na internetové stránky státních orgánů v Německu, který byl proveden 7. března 2015, se také přihlásil Kyberberkut.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Proč bankrotuje Westinghouse

0
0
Stanislav Blaha
4. 4. 2017   E-republika

Den 29. března 2017 vejde do historie jaderného průmyslu. V tento den požádala společnost Westinghouse Electric Company newyorský soud o ochranu před věřiteli podle kapitoly 11 amerického zákona o bankrotu.



Den 29. března 2017 vejde do historie jaderného průmyslu. V tento den požádala společnost Westinghouse Electric Company newyorský soud o ochranu před věřiteli podle kapitoly 11 amerického zákona o bankrotu. Ta umožňuje dlužníkovi pokračovat ve své činnosti, zůstat pod kontrolou současného vlastníka a prodloužit termíny splátek dluhů. Podmínkou je příprava reorganizačního plánu, který poté musí být schválen soudem a kvalifikovanou většinou věřitelů. Pokud je reorganizace schválena, probíhá pod kontrolou příslušných vládních agentur. Společnost, která se uchýlí pod ochranu "kapitoly 11", také nemůže provést renegociaci smluv se svými věřiteli. Tato společnost před 60 lety postavila první plnohodnotnou jadernou elektrárnou zkonstruovanou čistě pro civilní využití.

Něco z historie


Westinghouse EC je nadnárodní společnost, pro níž v 18 zemích světa pracuje 12 tisíc zaměstnanců. Založil ji v roce 1886 George Westinghouse (1846 - 1914), držitel více než stovky patentů po celém světě, průkopník elektrifikace a železniční dopravy. Tento Edisonův hlavní rival založil kromě společnosti Westinghouse další desítky firem.

Současná Westinghouse EC se zabývá výhradně jadernými technologiemi a svým zákazníkům nabízí jaderné reaktory s příslušenstvím, bezpečnostní, regulační a řídící systémy, jaderné palivo, modernizace a opravy jaderných bloků, komplexní služby při deaktivaci a asanaci jaderných elektráren atd. Westinghouse Electric Company sice navazuje na slavnou tradici, ale představuje jen malou část někdejšího „velkého“ Westinghouse. Ten měl rozsáhlé aktivity ve strojírenství, energetice (zdaleka nejen jaderné), vyráběl všechno možné od radarů po ledničky a byl průkopníkem například v oblasti komerčního rozhlasového vysílání.

V 80. a 90. letech se Westinghouse dostal do problémů a v roce 1999 byla jaderná divize prodána britské státní společnosti British Nuclear Fuels Limited (BNFL). Labouristická vláda ji poté v roce 2006 prodala za 5,4 mld. USD japonskému koncernu Toshiba, gigantu s obratem více než 60 mld. USD a 200 tisíci zaměstnanci. Toshiba převzala Westinghouse s velkou slávou v roce 2006 a z jaderné energie pak učinila významnou část svého podnikání. V březnu 2011 ale došlo k jaderné katastrofě v japonské jaderné elektrárně Fukušima. Jedním z jejích důsledků byl růst nákladů v této sféře kvůli zvýšeným nárokům na bezpečnost. Jaderné odvětví se na celkových příjmech japonského konglomerátu podílí asi jednou třetinou.

V srpnu 2015 odstoupil generální ředitel Toshiby Hisao Tanaka v souvislosti s účetním skandálem. Nezávislá vyšetřovací komise zjistila, že Toshiba v průběhu sedmi let, pod vedením Tanaky a jeho předchůdců Nišidy a Sasakiho různými podvodnými účetními praktikami nadhodnotila své provozní zisky o 1,2 mld. USD. Tato komise ve své zprávě kritizovala enormní tlak na podřízené a firemní kulturu poslušnosti, slabé řízení a špatně fungující systém vnitřní kontroly. Jedná se o největší japonský účetní skandál za posledních pět let.

V březnu 2016 začala americká komise pro cenné papíry (U.S. Securities and Exchange Commission - SEC) v souvislosti s pochybnými účetními praktikami firmy vyšetřovat některé americké dceřiné společnosti Toshiby. Firma Westinghouse však v prohlášení odmítla, že by ji vyšetřovaly státní úřady v USA.“Společnost Westinghouse má průhledné hospodaření a spolupracuje s nezávislou vyšetřovací komisí. V nezávislé zprávě, na kterou se článek odkazuje, je uvedeno, že v účetnictví firmy Westinghouse nebylo zjištěno žádné pochybení. Pokud víme, hlášení o finanční situaci podávaná společností Westinghouse nejsou předmětem vyšetřování," uvedl tehdejší prezident a generální ředitel firmy Danny Roderick.

Bezprostřední příčiny bankrotu


Ještě v srpnu 2016 se Westinghouse chlubil tím, že udává směr celému odvětví se svými modulárními reaktory SMR. Jenže už loni v prosinci musela japonská Toshiba odepsat miliardy dolarů v důsledku průtahů při stavbách jaderných elektráren v USA. Vzniklé ztráty stály místo šéfa Toshiby, Šigenori Šigu. Toshiba také oznámila úmysl prodat za 13 mld. USD většinový podíl v Kingston Technology, světoznámém výrobci počítačových periferií. Toshiba oznámila, že její jaderné odvětví mělo ztráty 6 mld. USD, jež by se mohly zvýšit až na 10 mld. USD. Tržní hodnota akcií Toshiby v tomto fiskálním roce poklesla o 7 mld. USD.

V březnu tohoto roku investoři zareagovali pozitivně na zprávy ze společnosti Toshiba, že v důsledku mnohamiliardových odpisů pošle Westinghouse EC do likvidace kvůli jeho ztrátám. Akcie Toshiby na tokijské burze v reakci na posílily o 14 %, což byl nejvyšší vzestup za celý měsíc. Přitom najít kupce pro společnost Westinghouse EC, která od roku 2013 nevydělává a potýká se s nárůstem nákladů u projektů jaderných elektráren v USA, nebude lehké. Toshiba očekává, že přihlášení amerického podniku do režimu ochrany před věřiteli pro ni bude v současném fiskálním roce znamenat náklady až jeden bilion jenů (225,1 miliardy korun).

Westinghouse se potýká s obrovskými náklady kvůli překročení rozpočtu a nedodržení termínů výstavby dvou jaderných projektů v USA, jedná se o výstavbu čtyř jaderných reaktorů AP 100 ve státech Georgia a Jižní Karolína pro společnosti Southern Company a SCANA Corp. Vypadá to, že Westinghouse nabídl oběma společnostem kontrakt na pevnou cenu, přitom už dnes se očekává překročení plánovaných nákladů o 1 - 1,3 mld. USD a tříleté zpoždění, za něž mu hrozí jako generálnímu dodavateli staveb další penále. Zdá se, že právě to způsobilo finanční katastrofu a brání dalším potenciálním investorům, aby pomohli řešit situaci. Nikdo z nich nehodlá převzít záruky za jaderný projekt s otevřeným koncem. Auditoři navíc zpochybnili způsob, jakým Westinghouse před časem zaúčtoval převzetí společnosti Chicago Bridge & Iron (CB&I).

Kolik doopravdy stojí atomovka


Popis toho, proč se stavby zpozdily a prodražily, je typický pro současnou krizi západního jaderného průmyslu. Westinghouse si jako subdodavatele konstrukce vybral společnost Shaw Group pod vedením Jamese Bernharda ml., kterého časopis Forbes popisuje jako "wheeler and dealer", tedy bezohledného podnikatele bez jakýchkoliv zábran. Bernhard vybudoval z malého louisianského strojírenského závodu prostřednictvím sady akvizicí jednu z 500 největších amerických společností, ale nikdy se nezabýval výstavbou jaderných elektráren. Vyřešil to tak, že koupil bankrotující firmu Stone & Webster, která postavila řadu amerických jaderných elektráren v 50. a 70. letech. To pomohlo získat společnosti Shaw Group důvěryhodnost nutnou k získání obou kontraktů.

Relikt ze Stone & Webster už nebyl schopen stavět jaderná zařízení, protože to nedělal 30 let. Nově splácaná firma nikdy nepostavila žádné nové jaderné zařízení, neměla ani technologie, ani vyškolené zaměstnance. Shaw společně s americkými vládními daňovými úlevami a přísliby nákladových limitů a státních záruk na úvěry dal Toshibě takovou nabídku, která se nedala odmítnout. Ale firmě Shaw se nedařilo, regulátoři ji kritizovali za lajdáckou práci, došlo k podstatnému překročení nákladů a vážnému zpoždění, projekt se dostal do skluzu. Bernhard se rozhodl z toho vyvléknout a prodal Shaw Group výše zmiňované společnosti CB&I za přemrštěných 3,3 mld. USD a zbavil se tím veškeré zodpovědnosti.

CB&I je mnohem větší strojírenská firma, která byla celá žhavá zúčastnit se něčeho, co v té době vypadalo jako renesance jádra. Jako nový majitel Shaw Group však rychle prohlédla, do jak hlubokých problémů zabředl celý projekt a prodala Shaw Toshibě za pouhých 229 milionů USD, včetně omezení odpovědnosti CB&I za rozestavěné jaderné bloky. Toshiba později obvinila CB&I z nadhodnocení hodnoty kapitálu Shaw o 2,2 mld. USD. Celá věc leží u soudu a vypadá to, že se ještě dlouho potáhne.

Westinghouse se mezitím obrátil na skutečné stavitele jaderných zařízení, Fluor Corporation. Výstavbu se podařilo opět rozběhnout, ale je příliš brzy na to říci, jak se jí bude dařit. Zatím to vypadá, že se obě jaderné elektrárny podaří dostavět, i když se zpožděním a překročenými plánovanými náklady. Pro reorganizaci Westinghouse i mateřskou Toshibu je to totiž klíčové. Bez referencí z úspěšného provozu nových reaktorů AP 1000 nemají šanci na žádné nové kontrakty.

Česká jaderná stopa Westinghouse


V Evropské unii je 131 jaderných elektráren, z nichž 60 procent je založeno na technologii Westinghouse, ať už amerického nebo evropského designu. V České republice je společnost Westinghouse EC známá především svou účastí na modernizaci řídících a kontrolních systémů v JE Temelín a neúspěšným pokusem nahradit v této elektrárně ruské jaderné palivo. Byla také jedním ze dvou účastníků tendru na dostavbu JE Temelín, který byl zrušen v dubnu 2014. Ještě v říjnu téhož roku tato firma navrhovala české vládě, že bude celý projekt dostavby JE Temelín částečně financovat.

V únoru 2016 vyjednával Westinghouse se společností ČEZ o účasti v tendru na dodávku jaderného paliva do JE Temelín. Požadoval možnost opět si vyzkoušet palivo, "aby se vytvořily rovné podmínky" v rámci politiky EU, která vyzývala k omezení závislosti na dodávkách energie z Ruska. Zkoušky za účelem licencování nového paliva vyráběného v závodě Westinghouse EC na výrobu jaderného paliva ve švédském Västerås mají být podle dohody mezi oběma firmami zahájeny v roce 2018.

Na přelomu ledna a únoru 2017 přitom v Česku proběhly „oťukávací“ schůzky se zájemci o stavbu nového jaderného bloku, kde firma Westinghouse EC představila svůj reaktor AP 1000. Martin Uhlíř, generální ředitel firmy Dukovany II, dceřiné společnosti ČEZu tvrdil, že Westinghouse EC je rovnoprávným účastníkem přípravných prací výstavby až čtyř nových jaderných bloků. Odvolával se na schválenou vládní energetickou koncepci z roku 2015, v níž se ale píše pouze o jednom až dvou blocích.

Pro ČEZ i českou vládu by přitom mělo být varující, že v krizi není pouze Westinghouse, ale v podstatě celý západní jaderný průmysl. Krach Westinghouse následuje po rozhodnutí německého Siemens opustit toto odvětví, bezpečnostních a finančních problémech francouzské Areva a poklesu cen akcií čínské CGNP Group i ruského Atomenergoprom. Typickým příkladem a dalším kandidátem bankrotu je francouzská Areva, další ze zájemců o tendr, která je ve skluzu nejen se třetím blokem finské JE Olkiluoto, jejíž rozpočet se vyšplhal na trojnásobek původní částky, ale i při výstavbě reaktoru ve francouzské JE Flamanville. Francouzský jaderný dozor navíc loni nařídil odstávky zhruba třetiny reaktorů kvůli nekvalitním součástkám chladícího zařízení, které dodala Areva.

Radioaktivní mlžení na český způsob


V březnu nově jmenovaný ministr průmyslu Havlíček dostal od premiéra Sobotky pro mnohé překvapivý úkol - rozhýbat dostavbu JE Dukovany. Ministr je s úkolem srozuměn - v roce 2035 skončí životnost nynějších jaderných bloků Dukovan, a není tedy čas s inovací elektrárny otálet. "Jde o to, abychom byli schopni tam vybudovat bloky nové, které umožní pokračovat ve výrobě elektřiny z jádra," uvádí Havlíček. Rozšíření jedné ze dvou českých atomových elektráren má vyjít až na 300 miliard korun. O zakázku mají proto zájem všechny hlavní světové firmy, které v jaderném byznysu působí. Problémem ale zůstává, kde na nákladnou přestavbu Dukovan vzít. Investorem rozšíření elektrárny by mohl být polostátní ČEZ. Náklady na stavbu se však při dnešních tržních cenách elektřiny nemají šanci zaplatit. A stovky miliard na jaderný projekt nemá ani český stát.

Nabízejí se tak dvě možnosti. Britská vláda například pro své reaktory v Hinkley Point připravila garantovanou výkupní cenu zhruba 110 eur za megawatthodinu, kterou bude elektrárna dostávat 35 let. Druhou variantou je, že elektrárnu postaví přímo státem vlastněná společnost, jako je to u maďarské elektrárny Paks. Na výstavbě nových bloků za 340 miliard korun se dohodla tamní vláda přímo s ruským Rosatomem, který zafinancuje 80 procent z rozpočtu.

O tom, že česká jaderná lobby má sílu některou z těchto dvou možností prosadit, svědčí i reakce českých médií na ohlášený bankrot Westinghouse. Pro ČT to není zpráva k zaznamenání, viz ZDE. Takhle vypadá reakce českých masmédií podle Googlu a podle Seznamu. Pro srovnání, až se bude ČT ohánět tím, že přebírá zprávy jen z ověřených a významných zdrojů, se můžete podívat, co se objevilo ve vyhledávači Google po zadání westinghouse bankrupcy.

Závěrem

  • Bankrot Westinghouse EC je významný mezník na sestupné spirále, na níž se ocitl jaderný průmysl po havárii v JE Fukušima.
  • Budoucnost všech projektů, které se zdály být renesancí jaderné energie, je zpochybněna krachem Westinghouse i potížemi dalších západních jaderných firem.
  • Toshiba/Westinghouse se staly obětí vlastní arogance a z ní plynoucího špatného řízení, pochybných obchodních praktik a finanční nezodpovědnosti.
  • Příznaky neživotaschopnosti jaderné energetiky se stupňují, většina jaderných projektů je v časovém skluzu, plánované náklady jsou překračovány dvoj- až trojnásobně.
  • Vysoké kapitálové náklady výstavby spojené s úpadkem inženýrských znalostí totiž odrazují soukromé investory, takže bez veřejných peněz a státní podpory nemají firmy šanci postavit žádnou novou jadernou elektrárnu.

Velkým paradoxem je, že projekt, který přivodil zánik Westinghouse, měl znamenat renesanci jádra v USA, jednalo se totiž o první povolenou výstavbu jaderných bloků od roku 1979, kdy došlo k vážné havárii v JE Three Mile Island. Ukázalo se však, že za tu dlouhou dobu ve Spojených státech vymizeli lidé, kteří jsou schopni tak složitou stavbu řádně a včas vyprojektovat, zorganizovat a vybudovat. A komu vrtá hlavou, jak je možné, že západní firmy v oblasti jaderného průmyslu mají daleko větší problémy než ty ruské nebo čínské, tomu doporučujeme přečíst si tento seriál ze spřáteleného webu.

Takže to shrňme. Firma, která zkrachovala v USA, se (snad) nemůže ucházet o zakázku v Česku. Nové atomovky nemají už nikdy šanci na to, aby byly ekonomicky rentabilní. Růstem teroru jsou skutečnou časovanou bombou. Nikdo neví, kde trvale uskladnit vyhořelé palivo a zbytky prvního okruhu, až se bude elektrárna likvidovat. Náklady na likvidaci raději nikdo neříká nahlas, protože se šplhají až na desetinásobek původně plánovaných investic. A Fukušima s Černobylem ukázala, že jaderné reaktory jsou skutečnou bezpečnostně-ekonomickou bombou pro dané státy.



Zdroje:


https://www.forbes.com/sites/jamesconca/2017/03/31/westinghouse-bankruptcy-shakes-the-nuclear-world/#372b9ed52688

http://zpravy.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/toshiba-potvrdila-vysetrovani-svych-firem-o-westinghouse-se-pry-nejedna-1280928

http://ekonomika.idnes.cz/cez-zacina-pripravovat-soutez-na-jaderne-palivo-pro-temelin-plt-/ekonomika.aspx?c=A160727_2262278_ekonomika_rts

http://ekonomika.idnes.cz/toshiba-westinghouse-nove-bloky-uz-nebude-stavet-f7x-/eko-zahranicni.aspx?c=A170214_150054_eko-zahranicni_map1

http://ekonomika.idnes.cz/analyza-jaderny-prumysl-vystavba-jadernych-elektraren-pix-/eko-zahranicni.aspx?c=A170222_140229_eko-zahranicni_lve

https://www.bloomberg.com/news/articles/2017-03-23/toshiba-says-westinghouse-board-to-decide-on-possible-bankruptcy

http://www.euro.cz/byznys/toshiba-ma-nechat-zbankrotovat-westinghouse-uz-pristi-tyden-1338337#utm_medium=selfpromo&utm_source=euro&utm_campaign=copylink

http://atominfo.ru/newsp/w0419.htm

https://www.ft.com/content/4ce09bb4-11d3-11e7-80f4-13e067d5072c

http://www.zerohedge.com/news/2017-03-28/what-westinghouse-bankruptcy-could-mean-us-utilities

http://www.commondreams.org/news/2017/03/29/nuclear-power-suffers-major-blow-westinghouse-bankruptcy

http://www.zerohedge.com/news/2017-03-29/westinghouse-bankruptcy-puts-fate-four-us-nuclear-reactors-limbo

http://www.denik.cz/ekonomika/americky-jaderny-gigant-westinghouse-na-pokraji-bankrotu-20170329.html

http://oenergetice.cz/spolecnosti/potize-westinghousu-bylo-zadelano-uz-pred-dvaceti-lety-vzpomina-frantisek-hezoucky/

http://outsidermedia.cz/autor/crustgroup/

 
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 950 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

 
Související články:

Absurdní požadavek z EU

0
0
Václav Marek
4. 4. 2017
7.4.2017 uplyne rok, co jsme založili spolek Maloodběratelé elektrické energie z.s. Přes ignorování ze strany médií a většiny veřejných institucí se nám podařilo připravit podklady pro návrh na zrušení některých částí právních předpisů a definovat příčinu současného stavu.
Základní příčinou absurdit a diskriminačních praktik v regulované části platby za elektrickou energii je absurdní požadavek, aby se postupně převážná část této platby platila nezávisle na množství odebrané elektrické energie. 

Tento požadavek zaznívá z Evropské unie a jeho průkopníkem v EU je podle úředníků ERÚ Nizozemsko. V České republice má horlivé zastánce mezi úředníky MPO, ERÚ, manažery energetiky a velkoodběrateli.

Ano čtete správně. Elektrická energie se stala v ČR od 1.7.2001 prvním a jediným druhem zboží, u kterého se v části regulované platby neplatí za náklady spojené s dodávkou určitého množství elektrické energie, ale za přikázaný příkon nebo-li velikost jističe před elektroměrem. Tento požadavek není jen absurdní, ale je z jiného pohledu rafinovaně prohnaný. Veřejně a současně skrytě pro občany, kteří nechápou princip výroby a dodávky elektrické energie, toleruje porušování zákonů ČR a vytváří absurdní situace, které úředníci ERÚ hodnotí jako pozitivní.

Změna v roce 2001 proběhla ještě opatrně, aby příliš nepobouřila maloodběratele, na které jako jediné měla negativní dopad. V roce 2015 už ale novely zákonů č.458/2000 Sb. a č.165/2012 Sb., ukazují absurdnost tohoto požadavku v plné síle a před absurdním návrhem nové tarifní soustavy, rovněž vytvořeným na základě tohoto požadavku, nás zachránil šestý smysl Ing. Aleny Vitáskové.

Zákazník, který má svoji domácnost rozdělenou na tři odběrná místa platí po novelizaci Energetického zákona č.458/2000 Sb., na činnost ERÚ za stejné náklady třikrát tolik, než zákazník, který má svoji domácnost se stejnými náklady na jedno odběrné místo a třikrát tolik než majitel železáren s jedním odběrným místem!!!!!!!!!!

Zákazník, kterému při několika rozsvíceních elektroměr neukázal ani jednu kWh/rok, to znamená, nespotřeboval ani jednu kWh elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Tak tento zákazník by měl podle novelizovaného zákona č.165/2012 Sb., zaplatit na obnovitelné zdroje dle vyúčtování ze dne 10.1.2017 16 625,99 Kč, to je přibližně za 1108 kWh z obnovitelných zdrojů, které spotřeboval někdo jiný!!!!!!!!!!

Jak na tom Rusko je (1). Z linek sjíždí proudové hydroplány, rozloha lesů se zvětšuje

0
0
Napsal/přeložil: mbi
4.4. 2017   Eurasia 24

Že Rusové dnes umí pouze zbraně a tím to hasne? A že z dávné slávy Sovětského svazu v oblastech průmyslu, zemědělství, vědy a techniky nezůstalo v současném Rusku zhola nic? I takové bludy jsou nám podsouvány, realita je však docela jiná. Posuďte.
Na webu Vlastenecký zpravodaj vyšel text, jenž se soustřeďuje na ty oblasti lidských činností, ve kterých patří Rusko mezi pět nejúspěšnějších zemí na světě – a že jich není málo. Eurasia24.cz přináší formou seriálu kompletní překlad (v závorkách jsou případně uvedeny upřesňující fakta, letopočty uvádějí, ze kterého roku pocházejí statistické údaje).

Zemědělství a lesnictví


Zemědělství:


Výroba a export pšenice: Rusko je největším exportérem pšenice na světě (2016) a je současně na 3. místě v její výrobě (po Číně a Indii; 2014).

Výroba „severních“ plodin: Rusko je na prvním místě ve světě v pěstování žita, ovsa, ječmene, pohanky, rybízu a maliny, na druhém místě na světě v produkci slunečnice a angreštů, třetí místo na světě zaujímá v produkci brambor, mrkve, tuřínu (2013) a dýně (2012), čtvrté místo na světě v produkci okurek (2013), páté místo v produkci česneku (2013). Patří také mezi 3 největší producenty jahod (2008).

Produkce cukrové řepy:
Rusko je největším světovým producentem cukrové řepy (2016).

Pěstování lnu: Rusko zaujímá druhé místo na světě v produkci a vývozu olejnatých semen lnu (po Kanadě, 2016).

Produkce medu: Rusko je ve světě na 5. místě v produkci medu.

Produkce kuřecího masa:
V produkci kuřecího masa je Rusko 5. na světě.

Produkce vepřového masa:
V roce 2016 postoupilo Rusko mezi 5 největších světových producentů vepřového masa.

Průmyslový rybolov: Z hlediska objemu průmyslového rybolovu je Rusko na 5. místě ve světě (2016).

Lesnictví a dřevozpracující průmysl:


Rusko zaujímá páté místo na světě v těžbě a vývozu dřeva (2015), druhé místo na světě ve výrobě desek na bázi dřeva (po Číně, 2013), druhé místo na světě ve vývozu kulatiny (po Spojených státech, 2015) a je na třetím místě na světě ve vývozu řeziva (po Kanadě a Spojených státech, 2015). V celkové rozloze lesů je Rusko na prvním místě na světě.

Obnova biologických zdrojů:

V roce 2014 uvedli experti WWF (World Wide Fund for Nature – Světový fond na ochranu přírody; pozn. překl.), že Rusko je jedinou velkou zemí světa, ve které se přírodní biologické zdroje zvětšují (míněno je dřevo v lesích, ryby ve vodách a ostatní obnovitelné přírodní bohatství). Pozoruhodné je, že k této situaci dochází i při poměrně intenzívním využívání přírodních zdrojů. Je to důkazem, že obnova lesů, regulace (průmyslového) rybolovu, chov ryb apod. jsou v Rusku na vysoké úrovni. Od roku 1995 do roku 2015 se rozloha lesů v Rusku zvýšila o 79 milionů hektarů.

Energetika:


Rusko je společně s několika málo dalšími zeměmi energetickou velmocí, na rozdíl od většiny z nich však nemá jen velké zásoby fosilních uhlovodíkových paliv, ale také rozvinutou hydroenergetiku a energetiku jadernou.

Výroba elektrické energie: Rusko je ve světě na 4. místě v celkové roční výrobě elektrické energie (za ČLR, USA a Indií, 2014). Energetická soustava RF je největší centrálně řízenou soustavou světa.

Plynařský průmysl: Rusko je druhé na světě v těžbě zemního plynu a na místě prvním v jeho exportu.

Těžba ropy:
Rusko řadu let soupeří a střídá se na prvním a druhém místě ve světě v těžbě ropy se Saúdskou Arábií a je druhé v objemu vývozu ropy. Je také světovým lídrem v těžbě uhlovodíkových paliv v polárních podmínkách (tak jako i v dalších ekonomických aktivitách v Arktidě). V současné době je Rusko jedinou zemí, která úspěšně těží ropu v arktické ledové oblasti.

Petrochemický průmysl: Rusko je na 3. místě na světě ve výrobě ropných produktů (za USA a Čínou, údaj z r. 2015) a na 2. místě v jejich exportu (za USA, 2015).

Těžba uhlí: Rusko je šestou zemí světa v těžbě uhlí (2012) a je na 3. místě v jeho exportu (2015).

Hydroenergetika: Rusko zaujímá 5. místo na světě v ročním objemu výroby elektrické energie v hydroelektrárnách (za ČLR, Kanadou, Brazílií a USA; 2014). Několik ruských hydroelektráren patří mezi 20 největších na světě (Sajano-sušenská, Krasnojarská, Bratská, Usť-ilimská).

Jaderná energetika:
V objemu výroby elektrické energie v jaderných elektrárnách je Rusko na 2. místě ve světě a podle expertů Světové jaderné asociace (WNA) je světovým lídrem v rozvoji technologií jaderné energetiky budoucnosti.

Jaderné palivo:
Rusko ve světě zaujímá 2. místo v zásobách a 3. místo v těžbě uranu. Ruský systém obohacování uranu pomocí centrifug je nejefektivnější.

Výstavba jaderných elektráren:
Rusko je ve světě na prvním místě v počtu současně budovaných jaderných elektráren v zahraničí. Zároveň probíhají další významné stavby v samotném Rusku, a to včetně moderních množivých reaktorů na rychlé neutrony, probíhají práce na dořešení problémů souvisejících s uzavřeným palivovým cyklem, který výrazně posílí zdrojovou základnu jaderné energetiky. Technologie zajišťující bezpečný provoz jaderných elektráren jsou nejpokročilejší na světě (výsledek intenzívního mnohaletého výzkumu po jaderné havárii v Černobylu; pozn. překl.).

Metalurgický průmysl, těžba a zpracování nerostů

Metalurgie:


Rusko je na 5. místě na světě v těžbě železné rudy a ve výrobě oceli (2015) a současně je jedním ze světových lídrů v hutnictví řady barevných kovů. Jde kupříkladu o 1. místo ve výrobě leteckého titanu a 2. místo v jeho celkové výrobě (po ČLR) nebo 2. místo v produkci hořčíku.

Produkce hliníku a niklu: Ve výrobě hliníku je Rusko na 2. místě ve světě, ve výrobě niklu na místě 3.

Produkce vzácných kovů: Rusko je ve světě – na 1. místě v produkci palladia, na 2. místě v produkci platiny (za JAR, 2014), na 3. místě v těžbě zlata (za ČLR a Austrálií, 2014) a na 4. místě v těžbě stříbra (za Mexikem, ČLR a Peru, 2013).

Těžba diamantů: Rusko je ve světě na 1. místě v celkové hodnotě vytěžených diamantů během roku (2015).

Výroba fosforečných hnojiv:
Rusko je na 4. místě na světě v těžbě fosfátových hnojiv (2015) a na 3. místě v jejich exportu (2011).

Ostatní těžba nerostných surovin a jejich zpracování:
Rusko je na 1. místě na světě v těžbě jantaru, na 2. místě na světě v produkci křemíku (2011), 4. místo na světě zaujímá v těžbě fluoritu (2006) a 5. místo ve světové produkci bentonitu (2006).

Obranný, letecký,
loďařský a kosmický průmysl

Obranný průmysl, letecký průmysl a stavba lodí:


Ruský obranný průmysl je druhý největší na světě (po USA) a v řadě druhů výrob a technologií zaujímá i v této oblasti 1. místo. Rusko je druhým největším exportérem zbraní.

Výroba pěchotních zbraní:
Mezi ruskými pěchotními zbraněmi je řada druhů a typů považovaných za nejlepší na světě, a proto také vyráběných a vyvážených ve velkých množstvích. Ruská útočná puška Kalašnikov je nadále nejrozšířenější ruční palnou zbraní na světě.

Výroba tanků: Rusko zaujímá 1. místo na světě ve výrobě a vývozu hlavních bojových tanků. Ruské tanky a obrněná vozidla na platformě Armata vycházejí z nejpokročilejších technologií a nemají dosud na světě obdoby. Rusko je na čele světa i v konstrukcích aktivní ochrany obrněných vozidel (Afganit), dynamických systémů ochrany (Relikt, Malachit), ručních protitankových zbraní (RPG-32 Barkas), tankových kanonů nebo systémů řízení a vedení palby (Kalina).

Výroba vojenských a speciálních letadel: V roce 2014 se Rusko dostalo na 1. místo ve výrobě vojenské letecké techniky, když předstihlo USA ve výrobě bojových letadel.

Výroba vojenských a také civilních středních a těžkých vrtulníků: Rusko je na prvním místě na světě ve výrobě útočných vrtulníků (2014), když předstihlo USA, a v roce 2015 dosáhlo produkce z dob SSSR. Sdružení výrobců Vrtulníky Ruska dosáhlo v roce 2015 podílu 23 % na světové výrobě vojenských vrtulníků, 32 % na výrobě bojových vrtulníků, 43 % v kategorii středních vojenských dopravních vrtulníků, 60 % těžkých civilních vrtulníků (s maximální vzletovou hmotností více než 20 tun) a 66 % středních civilních vrtulníků (vzletová hmotnost od 7 do 20 tun). Celkově Rusko zaujímá 10 % světového obchodu s vrtulníky.

Konstrukce těžkých hydroplánů:
Ruský hydroplán Be-200 je jediným obojživelným proudovým letounem na světě.

Výroba a export systémů protivzdušné obrany: Rusko je největším světovým výrobcem a exportérem prostředků PVO krátkého a středního dosahu. Ruské systémy S-300 a S-400 jsou pokládány za nejlepší na světě. Rusko je jedinou zemí disponující technologií rychlých staveb radarových stanic k sledování startů a dráhy raket.

Stavba vojenských lodí a lodí na atomový pohon:
Rusko je po USA na 2. místě ve stavbě válečných lodí a je současně jediným světovým výrobcem atomových ledoborců, plovoucích jaderných elektráren a jedním ze států, který staví na jaderný pohon všechny typy ponorek (v ruském námořnictvu označovaných PLAT, PLARB a PLARK – ekvivalenty amerických SSN, SLBN a SSGN – pozn. překl.).

Výroba jaderných a raketových zbraní:
Rusko má ve výzbroji nejvyšší počet jaderných hlavic a také nejvyšší počet jejich nosičů. Probíhá vývoj nových typů balistických raket, do výzbroje jsou zařazovány nové raketové systémy, obnovuje se výroba strategického bombardéru Tu-160, který je největší a nejmocnější zbraní tohoto typu na světě.

Kosmický průmysl:

Rusko je po mnoho let světovým lídrem v počtu kosmických startů, a tím samozřejmě i ve výrobě nosičů (vyvážených do EU) a raketových motorů (vyvážených do Spojených států). V současné době je Rusko jedinou zemí, která uskutečňuje pravidelné lety do kosmu s lidskou posádkou. Vyrábí také moderní satelity s rozličným určením. Celkem se Rusko řadí ve výrobě raketové a kosmické techniky na třetí místo ve světě (po USA a EU, 10,7 % z celosvětové produkce v roce 2011).

Pokračování


Zdroj: ruxpert.ru
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live