Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Trump se chvástá „reprezentací USA a světa“. Lidé se mu zatím smějí a z „totálně zničené“ základny se normálně létá

$
0
0
Napsal a přeložil Geo
9.4. 2017   Eurasia 24
Americký prezident Donald Trump, který v noci na pátek 7. dubna bez jakýchkoliv důkazů a mezinárodního mandátu nařídil „vytrestat“ Sýrii raketovým útokem, se den poté úderem chvástal na Twitteru. Lidé ve světě i u nás si ale kladou otázku, čím se vlastně Trump chlubí? A z bombardované základny mezi tím opět vzlétají syrské letouny k útokům na teroristy.







„Gratuluji našim skvělým vojákům a vojačkám, za to že tak dobře útokem v Sýrii reprezentovali Spojené státy a svět,“ napsal americký prezident na Twitteru, aniž by upřesnil, co znamená „reprezentovat svět“. Lidé komentující americký úder ale Trumpovo nadšení zdaleka nesdílí.

A pochybnosti o úspěšnosti útoku vzbuzují i fakta: z 59 střel Tomahawk jich většina k cíli nedoletěla – zatímco do prostoru napadené základny dolétlo jen 23 Tomahawků, 36 jich spadlo mimo cílový prostor a zabilo přitom několik syrských civilistů.

Nešlo přitom o žádné „staré kusy“ Tomahawků, jak uváděla některá média, ale o rakety nové, Tomahawky vylepšené řady Block IV, vyrobené v roce 2015 – jak dokazují výrobní štítky střel ze základny Šajrát.

Stejně tak se jako žalostný ukázal samotný výsledek bombardování. Nejenže nedošlo k žádné „eliminaci chemických zbraní“, kvůli kterým měla být základna bombardována, jelikož odtud údajně vzlétla syrská letadla k „chemickému útoku“ v Chaj Šajchúnu (američtí plánovači samozřejmě na sto procent museli vědět, že na základně žádné chemické zbraně nejsou – obrovské riziko spojené s následky jejich detonace by v takovém případě útok znemožnilo).

Současně byl zničen jen zlomek letecké techniky oproti plánovanému počtu.

Zatímco prvotní informace po úderu hovořily o „totálním zničení základny“ a „vyřazení z provozu 30 až 40 Asadových letadel“, skutečné výsledky útoku byly mnohem skromnější: za oběť mu padlo pět úderných letounů Su-22M3, jeden Su-22M4 (Sýrie má okolo 50 těchto letadel) a tři MiG-23ML (z více než stovky), celkem tedy devět letadel, z nichž některé navíc nebyly podle syrských zdrojů letuschopné.

Zničeno bylo taktéž určité množství munice (například protizemní střely Ch-23), radar a odpalovací zařízení rakety M-600 (video s převráceným vozidlem způsobilo radost některých ukrajinských diskutérů v domnění, že se jednalo o ruský protivzdušný komplex Pancir-S1, než se zjistilo, že šlo právě o odpalovací zařízení zmínění balistické rakety).A jako lživé se ukázalo rovněž tvrzení o „vážném poškození“ letové a přistávací dráhy – ani ne po čtyřiadvaceti hodinách začaly vzlétat Suchoje ze základny Šajrát znovu.

Za vším hledej Zemana!

$
0
0

Jiří Baťa
9. 4. 2017
Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Tak lze hodnotit upachtěné „novinářské“ výkony redaktorů či přispívatelů na portálu Aktuálně.cz. Když tam zrovna nezvrací Martin Fendrych, tak tam blije pan Jan Moláček, případně jim v tom vypomáhá pan publicista a spisovatel Luděk Navara. Ale k věci. Je jí pozoruhodná úvaha posledně jmenovaného, tedy pana Navary o tom, zda prezident potřebuje ke svému úřadování Pražský hrad. Za jistých okolností bych tuto otázku považoval za věcnou a hodnou zamyšlení, kdyby se s ní pan Navara neprezentoval zrovna v souvislosti se současným prezidentem M. Zemanem. 



Od vzniku samostatného Československa se na Pražském hradě totiž vystřídalo nemálo prezidentů a nikdy nikomu nepřišlo na mysl, proč musí prezident republiky působit „némlich“ na Pražském hradě. U pana Navary je to však otázka zásadní, protože pokud mu nevadilo, že na hradě úřadoval jako prezident Václav Havel je zřejmé, že u prezidenta Zemana k tomu má řadu důvodů. Ten první je, že jde o Miloše Zemana jako takového,, se kterým se váží další důvody jako například jeho idiotská otázka, zda od něj (ne)očekáváme, že se bude především věnovat skutečným prezidentským povinnostem?

Jádro pudla však ve své podstatě tkví v kauze červených trenýrek nad Pražským hradem, tedy sídlem prezidenta. Pro upřesnění: Tři členové skupiny Ztohoven dostali podmínku za vyvěšení obřích „rudých“ trenýrek a musí také uhradit škodu. Samozřejmě že se brání: vyjadřovali tak jen svůj názor na prezidenta. Jsou prý umělci a jejich čin je jedním velkým uměleckým dílem. Jak pan Navara připouští, byl to čin sice kontroverzní, ale nutící prý k zamyšlení. Nicméně k tomu ale také dodává, že těžko říct, zda takto posuzováno by ale musely být uměleckým dílem i mnohé činy prezidenta; o jeho jednání přece můžeme často říct totéž, dodává pan Navara. Já si osobně myslím, že to říct nemůžeme, pokud ovšem nebereme v úvahu ty, které má na mysli pan Navara. S názorem, že čin pánů Ztohoven byl čin nutící k zamyšlení, lze souhlasit, problém však je, kdo a jak se nad tímto činem zamyslí. Už fakt, že původní verdikt soudu byl nahrazen druhým, kterým byly pánové odsouzeni svědčí o tom, že názory na hrdinský, pardon umělecký počin pánů Zhoven, pardon chci říct ze Ztohoven, se budou značně různit.

Tady ovšem pan Navara už začíná se svými názory experimentovat. Jemu totiž přijde, že náročné, promyšlené, často vysoce taktické, racionální, politické a hlavně vlastenecké rozhodování prezidenta Miloše Zemana v domácí, ale hlavně ve složité mezinárodní situaci prezidenta M. Zemana je srovnatelné s úpadkovým myšlením a tvorbou recisistických rádoby umělců. V případě „rudých“ (tedy už ne jen červených) trenýrek přitom vůbec nejde o Miloše Zemana, nýbrž o samou podstatu naprostého znevážení státního, prezidentského symbolu, což by si za pobytu Václava Flašky Havla na hradě nejen nedovolili (tak dalece by neuvažovali), ale nenašli by k tomu ani odvahu přesto, že Václav Havel neměl k podobným „uměleckým“ projevům (coby sám „umělec“!) zas až tak daleko. To nemluvím o tradičně demokratických státech jako jsou USA, Velká Británie, Francie či Německo, kde by v takovém případě zela jistě skončili za katrem.

Pan Navara nahlas uvažuje a říká: „Jistě, Hrad je symbolem země a nemají nad ním vlát trenýrky. Symbolem země je i prezident, jenže co s tím, když je „tolik těch“, pro které právě on tím symbolem jednoduše není: budou vždycky říkat, že pro Pražský hrad je větší ostudou, že tam úřaduje právě on. Připusťme, že zde pan Navara vyjádřil svůj názor, ale otázka je, zda je možné jím citovanou početní veličinu „tolik těch“ (to je kolik, pět, padesát, sto, tisíc, deset tisíc nebo snad sto tisíc „těch“?) považovat za opodstatněný a rozhodující ekvivalent jako většinový názor, který převažuje nad těmi ostatními, tedy „ těch“ zbylých z té menšiny občanů, kteří s počinem „umělců“ nesouhlasí.

Pozoruhodný byl již původní názor a hodnocení soudu, které jednání pánů ze Ztohoven nejprve považovali za pouhou recesi a (tedy ani) ne za přestupek a že až současný výrok soudu vydaný napodruhé, po zásahu nadřízené instance, rozhodl jasně: čin umělců hodnotí česká justice jako "krajně neuctivý". To ale říká pan Nevara, případně „tolik těch“, avšak není pochyb o tom, že to není jen všeobecný názor české justice a „tolika těch“, ale zcela jistě také většiny občanů České republiky. Ale zpět k názoru pana Navary, že Pražský hrad je symbolem země, zatímco prezident Zeman jím není.

Není až tak nesnadné pochopit jak pana Navaru, stejně jako „tolik těch“ z pražské kavárny, pravdoláskaře, havloidy, sluníčkáře a jiných antizemanovce, že prezident Zeman pro ně není to pravé ořechové, ale co lze pochopit jen stěží je, že se těmito způsoby proti prezidentu Zemanovi vyjadřují. Nebudu daleko od pravdy když zmíním, že pokud by snad v prezidentských volbách vyhrál K. Schwarzenberg, nikdy by k podobným projevům nedošlo a to přesto, že by s Karlem Schwarzenbergem jako prezidentem jistě nesouhlasila velká část občanů. Ne snad proto, že by neměli důvod, nebo že by neměli inspiraci či odvahu, ale prostě proto, že obyčejní občané uvažují jinak, tj. střídmě, slušně a s vědomím, že je to byť nechtěný, ale přece jen prezident republiky! Toto sice farizejsky říká i pan Navara, přesto však dává najevo svůj nesouhlas způsoby, které jsou pro většinu občanů nepřijatelné.

Sem patří i jeho naprosto zcestná úvaha o potřebnosti Pražského hradu jako úřad prezidenta. S jeho názory, že pro potřeby úřadu prezidenta České republiky by byla zcela postačující vila v Lánech lze víceméně souhlasit, ale to, že s touto myšlenkou pan Navara přichází právě v souvislosti s výkonem funkce prezidenta Miloše Zemana je zřejmé a evidentní, že to není podnět nikterak racionální, ale čistě proklamativní, vztahující se k osobě Miloše Zemana. Jsem přesvědčen o tom, že se touto myšlenkou, resp. otázkou pan Navara přestane a nebude zabývat v momentě, kdy na Pražském hradě bude ve funkci prezidenta kdokoli, jen ne Miloš Zeman.

Nicméně pan Navara, aby tuto myšlenku nějak obecně zdůvodnil, hledá podobenství v případech jiných zemí, kde údajně prezidenti nesídlí na tak honosných a vele významných místech, jakým je Pražský hrad, který je údajně, podle Guinessovy knihy rekordů „největším starodávným hradem na světě“. Předkládá nám srovnání s Bílým domem ve Washingtonu, který prý není nic jiného než „velký bílý dům“. Srovnává něco co je naprosto nesrovnatelné, což pro pana Navaru zřejmě není podstatné. Není mi známo, nakolik má pan spisovatel Navara přehled o tom, kde či v čem má ten který cizí prezident své sídlo, ale že M. Zeman není jediný, který užívá, notabene ne ze své vůle sídlo, které je symbolem země. Pro příměr by nemusel chodit až tak daleko aby zjistil, že třeba prezident Slovenské republiky Kiska má své sídlo na Bratislavském hradě a ne někde na hradě v Levoči a pro pana Navaru zřejmě značně neoblíbený ruský prezident V. Putin má, což jistě ví, sídlo v moskevském Kremlu a ani anglická královna nemá sídlo zrovna v nějaké vilce uprostřed královské zahrady. Tak bych mohl pokračovat, protože většina hlav státu má zpravidla jako svůj úřad k dispozici nějaký skvost, nejčastěji historickou nebo jinak proslavenou a vzácnou nemovitost své země.

Dle (nejen) mého názoru by jistě naši prezidenti nemuseli mít svůj úřad zrovna na Pražském hradě, myšlenka se zámkem v Lánech je, resp. by mohla být celkem racionální, pan Navara se ale zabývá myšlenkou, zda by nebylo vhodné, kdyby se kancelář prezidenta, v tomto případě výlučně Miloše Zemana, věnovala jen tomu, čemu se podobná kancelář zpravidla věnuje, tedy tomu, co přímo souvisí s výkonem prezidentské funkce? Nevím co tím má pan Navara na mysli, ale činnost prezidentské kanceláře nemá s objektem hradu nic společného, pokud ovšem nejde o vlastní rozsáhlou činnost kanceláře, resp. zřejmé a objektivní ohrožení bezpečnosti Pražského hradu a prezidenta samotného.

O Hrad ať se stará třeba k tomu účelově zřízená nadace, prezident si tam kancelářské prostory může pronajímat, nebo sídlit jinde, poučuje dále pan Navara. Pokud je mi známo, a panu Navarovi tato skutečnost uniká, existuje příspěvková organizace Správa Pražského hradu, založená již v r. 1993. Pan Navara může hádat za kterého prezidenta tato organizace vznikla. Tato organizace vykonává činnost v rozsahu stanoveném Kanceláří prezidenta republiky a spolu s ní se podílí na zajištění finančních prostředků na tuto činnost. Pražský hrad je Pražský hrad a na tom kopci zůstává; na rozdíl od prezidentů, kteří se střídají… ironicky dodává pan Navara. To má jistě pravdu a ke vší smůle panu Navarovi nejvíc vadí právě a hlavně ten poslední .

Již sám zakladatel samostatného Československa T.G. Masaryk zvolil Pražský hrad jako nejvhodnější sídlo pro hlavu státu, to se po léta bez jakýchkoliv politických problémů traduje a tak by to také mělo také zůstat. Poukaz páně Navary na to, že už Havel se po nástupu do funkce potýkal s nekonečnými prostorami Hradu, které byly plné stínů jeho temných komunistických předchůdců je od pana Navary hodně ubohé konstatování zvláště když si uvědomíme, že se čas nezastavil, že nejen technika ale i věci, myšlení a názory na stav věci se mění, tak se postupem času mění i potřeba, vzhled a využitelnost Pražského hradu. Že Havel byl ten, kdo Hrad po letech zamčených vrat otevřel veřejnosti a doplnil o další zajímavé stavby (podobně jako předtím Masaryk), byla jen zcela účelová a Havlova záležitost. Chtěl tím ukázat svou státnickou velkorysost a (ne)skromnost (vždyť z cizího krev neteče), dát vyniknout svým kamarádům (viz B. Šípek) a dalším přátelům, pustit státu žilou aby ukázal, že on na rozdíl od svých předchůdců vidí Pražský hrad jinak. Opravdu?

To, že není Pražský hrad více pro veřejnost či jinak využíván je věc jiná, o tom však nerozhoduje ani prezident, ani jeho kancelář. Poukaz na to, že se tam dějí poněkud zvláštní věci jako např. detekční brány při vstupu na Pražský hrad, není žádná osobní libůstka prezidenta M. Zemana nebo prezidentské kanceláře, ale je to opatření, vynucené zcela neočekávanou mezinárodní bezpečnostní situací v Evropě. Případ se zcizením a znehodnocením standarty prezidenta republiky a použití červených trenýrek jako její náhradu svědčí o tom, že i přes uvedená opatření lze jistými elementy nejen provokovat, páchat škodu ale i dehonestovat význam prezidentské standarty a tím i diskriminovat osobnost stávajícího, legálně a občany většinově zvoleného prezidenta republiky Miloše Zemana.

Názory a myšlenky pana Navary tedy jednoznačně směřují především k tomu, jak ještě více znevážit, znepříjemnit a zpochybnit náročnou činnost a práci prezidenta Zemana a to (s nadsázkou) i za cenu, že by mohl být vystěhován na zámek v Lánech. Závěrečná otázka pana Navary mi přijde víc hloupá než naivní když se v ní ptá, cituji: „Nebylo by lépe nám všem, Čechům, Pražanům, návštěvníkům i turistům, Pražskému hradu, Plečnikově duši (ukrývající se někde v nebi nad Hradem) a nakonec i budoucímu prezidentovi, kdyby si vystačil s tím, co je nezbytné k výkonu jeho funkce? A třeba i něčím navíc k tomu. Ale musí to být zrovna celý Pražský hrad?“

Aniž bych na tuto poněkud matoucí a hloupou otázku chtěl odpovědět chci se touto cestou pana Navary zeptat: V čem spatřuje uzurpování si „zrovna celého Pražského hradu? Proč tuto otázku pokládá v souvislosti s výkonem funkce prezidenta M. Zemana? Proč s těmito myšlenkami a nápady nepřišel už za éry V. Havla, resp. V Klause? Odpovím za něj: „Protože nebyly důvody se proti nim jako prezidentům až tak vymezovat! K prezidentu M. Zemanovi těch důvodů má pan Navara a jeho přátelé z pražské kavárny bezpočet!“ A o tom to všechno je.

Jak informace o následcích úderu proběhly tuzemským hlavním mediálním prostorem? Znovu se ukázalo, že čtenáři začínají být informováni víc, než si mainstream přeje s ohledem na to, aby si uchoval kontrolu nad informačním tokem a nemusel rušit totálně zdiskreditované a zbytečné redakce.

$
0
0
9.4.2017
Vybíráme z komentářů zdroj: iDnes, Eurasia 24
„I obyčejný člověk se musí zeptat PROČ BY TOTO Asad dělal ??? Přece každý s mozkem, který mu slouží na přemýšlení ;-) ví, že tím by si podkopal pozici, kterou měl !!! Vojensky je IS v křeči a jeho odnože také.... jen politici si melou svou.... byl to Asad :-).“



A tak zatímco ČTK servilně vybírá a publikuje skutečnost, že Trumpův příspěvek o reprezentaci USA a světa „za pár desítek minut od zveřejnění získal třicet tisíc lajků“ (myšleno globálně), účinek těchto marných pokusů dobře ilustrují následující nejlépe hodnocené komentáře pod článkem na serveru iDNES (s obvykle liberálně a protirusky naladěným publikem):

„Může mi někdo vysvětli k čemu jako Trump blahopřál? Americké daňové poplatníky tahle šaškárna stála cca 100M $ na spotřebovaných raketách a za tuto sumu USA zničilo 6 neletuschopných odlétaných letadel a SA plně obnovila operační způsobilost letiště za méně než 19 hodin. Z letecká základny Šajrat byli dnes provedeny minimálně dva bojové lety letek SU-22. Start první letky vysílali prakticky všechny arabsky hovořící televize a popularita Assada v Sýrii stoupla nejvíce od roku 2013.“

„Stydím se, že jsem součástí takového to světa“

„Nejhorší na dnešní době je, že během těch pár desítek let v Evropě vyrostly generace, které neví, co to jsou skutečné problémy a neumí si je ani představit. Důsledkem toho je mimo jiné až slepá důvěra v západní vlády, prozápadní myšlení, OSN, USA, NATO, EU - my jsme ti jediní hodní, všeho je dostatek, zdroje jsou, rozdejme to atd. Dochází to už tak daleko, že tihle hodní už nemusí dodržovat dohody, mezinárodní právo a nemusí ani nutně vyžadovat dodržování zákonů na svých územích (migranti třeba nemusí a tito poblázněnci je třeba pašují ve svých dodávkách nebo napadají ostatní). Tohle ohýbání práva je začátek konce. Další fakt, je že velká část Evropské populace je naprosto nevzdělaná v mezinárodních záležitostech a historii - nezajímá je to, prostě slepě věří zprávám, mainstream médiím atd. a napadají každého kdo je zdravě skeptický a kritický. Afghanistán, Irák, Libye, Sýrie - když se to hodí, tak na nic čekat nemusíme a prostě jdeme zabíjet. Ale v případě jiných "je vše do nebe volající zločin, porušení práva atd.". Velice se divím, že si ČT2 dovolila odvysílat dokument o tom, jak pařmeni z USA naverbovaný do armády kosí z bunkru civilisty z dronů - babka na poli - sejmout, nějaký lidi - sejmout.Takhle pracuje CIA. Ten jeden týpek teď obchází OSN a za absolutního nezájmu vypráví, co musel dělat ve jménu hodných ... A co Irák? Tak jsme lhali no a co, jedeme dál. Sundejme si brýle, vážení. Proti tomu je převzetí Krymu Rusem naprosto dokonalá a profesionálně zvládnutá akce bez excesů a nezdá se, že by tam lidi vybuchovali na ulicích a protestovali. To zpitomělej Evropan nepochopí ...

„Neskuteční pokrytci Američane a jejich papouškové. Důkazy žádné, jen přetrvávající podpora pro islamisty, kteří dost prohrávali. A jako americká humánní odpověď je zabití dalších lidí. Jen dnes při americkém náletu v Sýrii, v zemi která je přes půl planety od jejich a kde nemají co dělat, zabili při náletu 20 civilistů. Bude to někdo řešit místo toho, že Rusko stojí překvapivě za svým spojencem?“

Zdroj: iDNES.cz

Geo, Eurasia24.cz

Po brexitu exit…

$
0
0


Pavel Letko
10. 4. 2017   e-republika
 

Rusko patří do Evropy už stovky let. Jak tedy někdo může očekávat mír v Evropě a současně válčit s Ruskem?


Jaké jsou příčiny odchodu Velké Británie z Evropské unie? O tom lze jistě s úspěchem napsat kupu knih. Ty také budou napsány, aby tak přehlušily důvody podstatné a skutečné. Propaganda má své metody, ať slouží tomu či onomu.

Masaryk kdysi řekl:

"Státy se udržují těmi ideály, z nichž vzešly."

Je-li tomu tak, pak je jistě na místě ptát se, z jakých ideálů vyrostla Evropská unie, z níž Velká Británie právě vystupuje? Podle hodnověrných zdrojů to vypadá, že jedním z hlavních motivů evropské integrace bylo úsilí o Evropu bez válek. O Evropu, kde místo války jako „pokračování politiky jinými prostředky“ zavládne spolupráce. ZDE, ZDE a ZDE

Opouštění politiky spolupráce, a naopak budování nepřátelství povede nevyhnutně ke smutnému konci evropské integrace. 

Za brexitem Majdan


Podpora ukrajinského převratu nejen Spojenými státy, ale i Evropskou unií s následujícími sankcemi proti Rusku stojí za současným dezintegračními silami hrozícími celý evropský projekt rozbít. Nejde tu jenom o samotné „proruské“ politiky prosazujícími v jednotlivých evropských zemích obdobu brexitu, jde tu o podstatu procesu. Nejde tu tedy jen o Marii Le Pen, nýbrž buď bude budován mír a přátelské vztahy, nebo tomu bude naopak. Žádný stát, žádné manželství, žádné přátelství, žádný vztah nejsou pouhým dekretem ustanoveny jako cosi věčného, neměnného. Každá smlouva je jen počátkem vztahu, v němž se každým okamžikem naplňuje nebo popírá. Evropská unie podporou rozvratu Ukrajiny a vyhlášením nepřátelství Rusku podpořila proces vlastního zániku. Kdo se domnívá, že je to nesmysl, ať pohlédne na čísla, na počty voličů, kde výsledky proběhlého brexitu i těch dalších budou velmi těsné. Pro Evropu nepřátelskou Rusku, tak nebudou hlasovat nejen příznivci Ruska, ale také přátelé míru. Proč hlasovat pro útvar, který podpořil bombardování Srbů a hlásající nenávist proti Rusům? Opravdu si někdo myslí, že může myšlenku integrace, přátelského vztahu národů v Evropě, nahradit byrokratické opatření o pojmenování másla?


Rusko je v Evropě


Rusko patří do Evropy už stovky let. Jak tedy někdo může očekávat mír v Evropě a současně válčit s Ruskem? Nejde tu jen o samotné harašení států NATO na ruských hranicích, jde opět o podstatu procesu. Kdo si uvědomuje, že i podle mezinárodního práva i zdravého rozumu je politika sankcí v podstatě vyhlášením války? Říkalo se jí studená, ale ta může být zatraceně brzo horká. Představme si stát, který je odříznut od zdrojů, stát v němž lidé strádají jen pro naše nepřátelská opatření. Zde jde jen shodou okolností o více méně soběstačné Rusko, ale jinak jde v podstatě o zahájení války.

Bylo tomu tak i v japonsko-amerických vztazích předcházejících válce, tak i v historii evropských konfliktů. Ostatně i historie Ruska je historií ekonomických blokád včerejších spojenců. Tato politika sankcí sama o sobě války nezpůsobila, ale postoje, které k těmto sankcím vedly, nepochybně za hrůznými válkami stály, včetně té nejstrašnější, druhé světové. Rusko bylo politikou sankcí trestáno hladomorem, vylučováním z mezinárodní spolupráce, označováno za Ďábla východu, až z toho vznikla válka s desítkami milionu mrtvých, na jejímž konci ovšem nenastal ráj svobody a prosperity, ale otroctví totality. Diktaturám totiž nic nesvědčí tak, jako vnější nepřátelství, proti kterému je třeba se bránit. Proto uprostřed zbídačeného Německa tak snadno vyrostl Adolf Hitler a uprostřed napadeného Ruska Stalin. S touto kartou „nepřítele“ ostatně pracují i politici z tzv. demokratických zemích. Od Churchilla po Trumpa.


Hřebíček do rakve Evropy


Poslední kapkou před úplným rozpadem se stává problematika uprchlíků. Takzvaní proevropští politici je více či méně vítají, kdo nevítá, není humanista. Jenže on je obrovský rozdíl mezi politikem schvalujícím bombardování Iráku, rozvrácení Libye, Ukrajiny a dalších států a humanistou. Divíme se, že někdo může použít nákladní automobil jako zbraň, když my máme k dispozici úžasné chytré bomby. Někdo podomácku kutí bomby z kuličkovýc ložisek, když my používáme bomby s ochuzeným uranem. Ten zaručuje tvrdost, kterou kuličky z ložisek prostě nemají. Trump střílí na lidi suverénního státu rakety s plochou dráhou letu a přes noc se stává miláčkem echt proevropské pražské kavárny i evropských elit. Samozřejmě podmíněně. Dokud létají bomby. Možná je v tom kus psychologie a nikoliv jen propaganda a zisk výrobců zbraní. Raději se identifikujeme s vrahy vraždícími pokynem ruky nevinné lidi, označované za "vedlejší ztráty", než s jejich oběťmi. Následovat bude imigrační vlna, imigranty nutně potřebujeme, máme několik set tisíc nezaměstnaných a málo otroků na otrockou práci. Ti Ukrajinci řízení mafií už na na poptávku nestačí. Kdo jiný by pracoval bez jakýchkoliv sociálních jistot za něž naši předci bojovali staletí? Jsou tu vlastně v horším postavení než otroci. Kdykoliv je můžeme vyexpedovat pryč. Jejich práva se rovnají nule. Naši i američtí humanisté jsou proti zdi (samozřejmě mezi USA a Mexikem. Naopak ta izraelská je vzorem pro naší i světovou demokracii), nelegální přistěhovalci jim tolik nevadí. Vždyť tak pěkně čistí jejich kanály a další užitečné věci za podmínek za něž by slušný Američan a slušný Čech už nepracovali.

Svět se nepoučil, lidé se nepoučili a od dob křížových výprav nejsme dál. Svatá válka proti muslimům a dalším nepřátelům opět klepe na naše dveře a do mnohých křesťanských, židovských i ateistických srdcí vstupuje bůh války radostně vítán. Opět překujeme své radlice v pušky a vinařské nože v rakety. Bůh pokoje je totiž v našich chrámech pevně přikován na kříž.

- - -


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

V Sýrii po studené válce začala nová Kubánská krize

$
0
0

Václav Umlauf 
10. 4. 2017   e-republika

Možný scénář nové kubánské krize vypadá následovně. Po zaměření radary jsou cizí letadla a rakety automaticky nepřátelské, protože ohrožují životy všech, kteří zde legálně a na pozvání vlády bojují proti terorismu. V Sýrii již není žádný červený telefon.


V případě útoku USA na letiště Šajrát se množí otazníky, ale akce má dramatický dopad, tak ji komentujeme. Svět se dostal ze studené války Ruska a NATO do období Kubánské krize, kdy se nad Sýrií odjistily rakety. Jako by nestačilo mírové obkličování Ruska vojsky NATO. Pokud vím, tak Rusové na hranicích Mexika u amerického plotu zatím nepořádají mírová a obranná vojenská cvičení.

Začalo to útokem syrských migů z letiště Šajrát na sklad střeliva a chemických zbraní, které si IS pilně opatřoval z Turecka a pravděpodobně za peníze Saúdů. Chemických útoků už teroristé v Sýrii provedli několik, klikněte si na heslo "sarin". A navíc bylo jasné, že sklady ISIL se vesele plní dovozem z Turecka. Chemické střelivo a rakety se měly exportovat na bojiště do Iráku, kde to ISIL prohrává. Američané už museli u Mosúlu asi na žádost Saúdů z několika oblastí evakuovat vojenskými vrtulníky vybrané teroristické vůdce a žoldnéře, kteří budou potřeba jinde. A kde ISIL prohrává, tam nasazuje chemické zbraně, jako to bylo před půl rokem v Aleppu. Psali jsem o tom v tomto článku, je tam i video z plynového útoku.

Sýrie skrze svého mluvčího oficiálně upozornila ve speciální organizaci OSN pro zákaz chemických zbraní (Organisation d’interdiction des armes chimiques) všechny mezinárodní sponzory teroristů (Velká Británie, Francie, Turecko, Saúdskou Arábii), že ve skladech ISIL a Al-Núsry přibývá chemických zbraní. Útok na výrobnu chemických raket byl nevyhnutelný a po výbuchu uskladněných chemikálií a bojových plynů přišlo o život asi 58 lidí. Civilisté běžně slouží teroristům jako živé štíty. Po Aleppu je vozili v klecích na daná stanoviště, viz naše video v článku Lhaní o hladomoru v syrském městě Madája.

Takže nikoho neudivuje, že sklady a výrobna chemické munice ISILu a Al Núsry byla přímo ve vesnici Chán Šejchún. Komentář ruského šéfa obrany k celému útoku si vyslechněte zde.


Rusové a Syřani vzali vzorky chemických bojových plynů a poslali je do zmíněné organizace OSN, která kontrolovala Asadovu likvidaci chemických zbraní. Rusové chtějí oficiálně vědět, zda jde o stejný plyn, který povstalci užili v Aleppu, viz předešlé články a videa. Američané nečekali na výsledky mezinárodního šetření OSN, které chtěli Rusové i Asad. USA jsou v Sýrii a v Iráku vyšetřovatelem, soudcem a katem v jedné osobě. A navíc by to dopadlo jako ve východní Ghútě, kde jsou nyní oficiálně obviněni z chemického útoku právě ti mírotvorní teroristé. Ale kdo by se dnes v médiích o takové detaily staral, to bylo před dvěma roky. Izraelcům, pardon teroristům, se hroutí fronta v Homsu, Idlíbu a Dáráji, pokračuje postup SAA za Palmýru. Bylo třeba jednat a zničit hlavní letiště, odkud létají syrské migy na podporu pozemních vojsk na všechny tyto ofenzívy.

US-Army na leteckou základnu Šajrát vypálila 7. 4. 2017 ze dvou lodí ve východním Středomoří 59 střel s plochou dráhou letu typu Tomahawk. Američané tvrdí, že 58 z nich dosáhlo cíle. Hlavně, že jim ta jedna nespadla na nos. Rusové tvrdí, že letiště zasáhlo 23 střel a asi to bude pravda, viz dostupná videa a mapy. Prostě po letišti spočítáte díry, to se nedá utajit.



Takže první otázka je jasná. Ohňostroj za 80 miliónů měl účinnost raket pouhých 50 % a zabil oficiálně asi 6 lidí. Dráha nebyla poškozena vůbec a první stíhačka vyletěla do bojové akce po zametení dráhy za 10 hodin. Takový tomahavkový šrot se bude těžko prodávat a Američané by takový nesmysl normálně nepřiznali. Takže se ptejme. Co se stalo pár minut potom, co Američané nahlásili Rusům horkou syrskou linkou, že spustili největší útok na syrskou armádu? Tento útok je totiž mezinárodním zločinem. Sýrie nenapadla přímo USA, takže útok není ospravedlnitelný. A CIA tentokrát držela ústa a krok, protože si už nemohou dovolit další Powellovy trubičky s antraxem a po nich nelegální druhou válku v Iráku s miliónem mrtvých a vznikem ISIL. Takže CIA jen moudře konstatovala, že vina Asada na tzv. "chemickém útoku" není prokázána a nechala pilnému Pentagonu, aby další dezinformace vypouštěl do světových médií sám a osobně.

Takže rakety vyletěly a polovina z nich spadla ihned do moře. Zbytek zasáhl základnu tak, že je to k smíchu. Pročež se ptejme. Co se stalo 10 minut po vypálení celé salvy, která mohla letět asi tak 20 minut k cíli? Jeden z možných důvodů ukazuje toto foto ze stejného letiště fotografované o týden předtím.

 
Na obrázku jasně vidíte zaparkované ruské vrtulníky, které zde pokračují v ofenzívě proti teroristům v Hámě a Palmýře. V Hámě šlo do boje celkem 10 tis. uřezávačů hlav, jejich ofenzíva je zastavena a syrská armáda postupně dobývá klíčové vrcholy a území zpět. Tito teroristé okamžitě po americkém útoku na letiště spustili ofenzívu, což je známý scénář po US-bombardování (tzv. "omylem") klíčové strategické výšiny u letiště v Deir es-Zauru, kde Američané zabili asi 100 vojáků z města. Útok USA a teroristů byl ukázkou vzorové vojenské koordinace. Zde je teroristy obleženo už několik let cca 100 tis. lidí, které Rusové zásobují ze vzduchu.

Generál Igor Konašenko prohlásil dne 6. října 2016 na zahájení hlavní ruské ofenzívy proti teroristům ze skupin, které odmítly příměří a odmítly složit zbraně, že jakýkoliv útok na pozice ruské armády v územích kontrolovaných syrskou armádou bude hodnocen jako nepřátelský akt a Rusko se prý podle toho také zařídí. A to se nyní skutečně stalo. Je dost pravděpodobné, že po telefonátu Rusů spadla polovina US-raket okamžitě do moře. Jenže Rusové udělali přesně to, s čím jistě v telefonu hrozili. Hned druhý den zrušili horkou linku v Sýrii a tím i jakoukoliv oficiální koordinaci letů proti teroristům. Turci a Američané jsou v zemi ilegálně a zločinně napadali a napa    dají syrskou armádu, která oficiálně bojuje proti teroristům. SAA má plné právo se bránit podle mezinárodních úmluv a Asad je řádně zvolený prezident ve své zemi.

Takže si to shrňme. Američanům, Turkům a Izraelcům teď zamrzl úsměv. Fregata Admirál Grigorovič se plaví do Sýrie ke konfrontaci s US torpédoborci USS Porter a USS Ross, které si zastřílely na americký způsob. Všechny tyto typy ruských lodí mají ochranu typu S-300 proti letadlům. Rusové si teď jistě zadrátovali po čtvercích PVO Sýrie a jejich velení bude s velkou pravděpodobností koordinovat s S-300 a S-400 kompletní protivzdušnou obranu v Sýrii. Mohou zcela oficiálně sestřelit, koho chtějí. V zemi jsou Turci a USA nelegálně a Rusové zde bojují proti terorismu se souhlasem vlády a s mandátem RB OSN. Jakékoliv ohrožení jejich vojsk mohou brát dosti osobně. A také to včas a jasně řekli, viz citát jejich velitele z října roku 2016. Po útoku na rusko-syrské vojenské letiště v Šajrátu je jasné, že všechna cizí letadla a rakety mají apriori nepřátelské úmysly. Rusové si nenechají beztrestně zabíjet vlastní lidi od USA, NATO a Izraelců, protože v Sýrii bojují proti terorismu v souladu s rezolucí OSN a na pozvání legální vlády.

Takže možný scénář nové kubánské krize vypadá následovně. Izraelci, Turci či Američané opět vyletí bombardovat Asadovu armádu, jak to halasně ve Washingtonu slibují. V Sýrii již není žádný červený telefon. Po zaměření radary jsou cizí letadla a rakety automaticky nepřátelské, protože ohrožují životy všech, kteří zde legálně a na pozvání vlády bojují proti proti terorismu. Ostatní vojska jsou zde nelegálně a mohou dostat raketami na zadek. Asadova PVO dostane od Rusů koordináty a může začít střílet své vylepšené S-200. A možná jim pomůže nějaká S-300 nebo S-400. Kdo to má v tom zmatku vědět, když není ten červený telefon, že ano. V každém případě se k odpovědnosti přihlásí syrská armáda, která jednala v sebeobraně.

Takže od lží a podpory terorismu Západ pomalu ale jistě přechází v Sýrii do přímé konfrontace s Ruskem. Přitom jsou vojska Turecka, NATO a USA v zemi nelegálně. USA zaútočily bez důkazů a za moje daně placené v rámci NATO napadly zemi, která nenapadla ani USA ani NATO. Jako casus belli pro velkou kontinentální válku s Ruskem by podobnou pozici mohl chtít jen úplný psychopat. A Čína v OSN v reakci na Velkou Británii a její obvinění Asada za "plynový útok"řekla, že mají zavřít ústa a nezneužívat RB OSN pro podobné mediální manipulace. Tak ostré vyjádření Čína proti stejným řečem USA v RB OSN zatím neměla. Ale třeba je překvapilo, že Američané nelegálně zaútočili na Asada v době, kdy Trump jednal s jejich premiérem a kdy američtí kovbojové hrnou své letadlové lodě do Jihočínského moře proti severní Koreji.

- - -

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

Vrtulníky nepotřebujeme, chceme ty nejdražší…

$
0
0
UH-1Y Venom
10. 4. 2017   Vaše věc
 

Ministerstvo obrany má v posledních letech nebývalou chuť utrácet za nové vybavení pro českou armádu. V rámci největšího přezbrojování v historii české armády hodlá nakoupit také 12 vrtulníků za zhruba 11 miliard korun. Z tohoto zamýšleného největšího nákupu vojenského vybavení současné vlády se stává souboj lobbistů.

Česká armáda tedy zahájila největší přezbrojování ve své historii a do roku 2025 plánuje za nové vybavení poutrácet neuvěřitelných 460 miliard korun (a zřejmě také vydávat „na obranu“ každoročně 2 % HDP).

„Je potřeba snižovat závislost na sovětské technice, mnohá je daleko za hranicí životnosti, je stará 30 i 40 let,“ uvedl k nutnosti přezbrojování před časem ministr Stropnický.

V rámci tohoto přezbrojování je v plánu nakoupit například také nejméně 210 pásových obrněnců v přibližné hodnotě 50 miliard korun, a největším0 zbrojním obchodem Sobotkovy vlády (a třetí největší českou armvrtulníky eegádní zakázkou) měl být nákup dvanácti nových armádních vrtulníků.

Za nové vrtulníky chtěla dát česká armáda původně zhruba 6 miliard korun (bylo v plánu koupit 12 vrtulníků H145M od německé divize společnosti Airbus Helicopters za 5,4 miliardy korun), do dnešních dnů ale svůj „rozpočet na vrtulníky“ navýšilo ministerstvo až na 11 miliard korun…

Když chce jedna strana vrchovatě rozdávat, samozřejmě se se objeví také ti, kteří chtějí přijímat. A tak se to děje i v případě zakázek ministerstva obrany. Kolem zakázek na vrtulníky krouží nyní kromě společnosti Airbus Helicopters také americká firma Bell, která nabízí 12 vrtulníků UH-1Y Venom, a to za 11 miliard korun (původně požadovala dokonce 19 miliard korun).

Další vtip je v tom, že rozdíl není jen v typu vrtulníků a v pořizovací ceně, která je v případě amerických strojů téměř dvojnásobná oproti strojům německým, ale podobný rozdíl je i v budoucích nákladech na provoz vrtulníků: provoz těch amerických by stál alespoň ze začátku více jak provoz vrtulníků německých, protože německá firma nabízí své vrtulníky za uvedenou cenu i včetně kompletního systému zbraní, výcviku a balíku náhradních dílů. A to na rozdíl od Američanů.

Aby to nebylo tak jednoduché, tak kromě dvou želízek v ohni, z nichž nyní se žhavějším želízkem zdají Američané, má zřejmě o dodání vrtulníků zájem také italská společnost Leonardo se svými stroji AW 139M, kromě amerického Bellu mají zájem také Američané ze společnosti Sikorsky, kteří nabízejí vrtulníky UH-60M. Osloveni byli také Korejci.

Italové už podle informací v médiích v na přelomu roku hovořili o tom, že jsou schopni svou nabídku upravit tak, aby byla schopná svou cenou konkurovat německému Airbusu. Ministerstvo obrany.

Ochota ministerstva obrany zvyšovat rozpočet na vrtulníky však povede společnosti ucházející se o dodávku vrtulníků spíše k tomu, aby svou cenovou nabídku vyrovnaly s americkým Bellem, který je v této soutěži horkým favoritem. Jeho pozici posiluje i to, že ministr Stropnický uvedl, že rozhodnout o tom, kdo získá zakázku, chce na konci dubna, a to kvůli cestě prezidenta Zemana do Spojených států. Při té by se totiž mělo o amerických vrtulnících Bell vyjednávat…

Už fakt, že armáda ani neví, zda chce těžší či lehčí stroje, a že je schopná nafouknout rozpočet na vrtulníky z šesti na 11 miliard, hovoří o tom, že vlastně vůbec neví, co chce. A to, že neví, co chce, je jednoduše způsobeno tím, že žádné nové superextra vybavené vrtulníky nepotřebuje… Evidentně však velmi potřebuje vycházet vstříc Američanům. Že to absolutně není ve prospěch českých občanů a jejich vyšší bezpečnosti, to je zcela samozřejmé…

- - -

Vlk před třemi dny: Je Bašátr Asad úplný debil?

$
0
0
vlk
10. 4. 2017  Kosa zostra čili

Tenhle článek jsme měl připravený až na zítra, ale vzhledem k nočnímu raketovému útoku na Sýrii se nedá nic dělat a musí okamžitě na sklo!


Nerad používám vulgarity ve svých článcích. A už vůbec v titulcích. Drsný slovník, pokud nejde o nutnou obranu proti napadení, je kontraproduktivní a nijak nepomáhá zvýšit sdělnost nějaké myšlenky. Naopak – apriori leckoho automaticky odrazuje. Dneska mi ovšem nezbylo nic jiného, než porušit svoje pravidla. Protože je to na místě.

Když totiž slyším a čtu tu záplavu názorů – ano názorů, nikoli informací o posledním užití chemických zbraní v syrském konfliktu, nezbývá mi nic jiného, než si položit zmíněnou otázku přesně tak, jak je prezentována v titulku tohoto sloupku! Tedy znovu:

Je Bašátr Asad úplný debil?

Nejspíš ano. Podle komentářů oficiálních západních představitelů i politických komentátorů informačního mainstreamu ohledně posledního nasazení bojových plynů na syrském bojišti – konkrétně v syrském Chán Šajchúnu v provincii Idlíb

Je nesporné, že k rozsáhlé intoxikaci civilistů v té lokalitě došlo. A protože se tak stalo, je důležité najít viníka. Protože tohle je naprosto nepochybně válečný zločin nejtěžšího kalibru! O tom nelze vést žádnou diskusi.

Naopak ovšem velmi pečlivé, důkladná a zejména na důkazech založená diskuse je nezbytně třeba k odhalení toho, kdo tohle vrcholné darebáctví má na svědomí. Jenže pro naši část světa žádná diskuse, žádné zkoumání, žádné pečlivé vážení každého detailu, aspoň v tom rozsahu, jak to dělá každá běžná kriminálka při vyšetřování té nejtuctovější vraždy, není potřeba a prostě se nekoná. V jeden okamžik světové agentury přinesly informace o chemickém útoku a za pár minut jsme se dozvěděli, že to má na svědomí buď Bašár Asad nebo Kreml. Nebo oba. Místo zkoumání důkazů nastoupily silné a ještě silnější výroky. Které se stále stupňují.

Nevím, kdo ty otravné plyny v tom syrském městě použil. A nedělám si sebemenší nárok na to, abych nějak sebeméně přispěl k objasnění tohoto bestiálního zločinu. Nicméně, vždycky, když se něco podobného velkého stane, kde není zřejmý viník, sestavím si katalog základních otázek, jejichž zodpovězení nevyžaduje ani speciální znalosti, ani nákladné technické rozbory a dokonce ani přítomnost na místě tragedie, ale bez jejichž úplného zodpovězení se v žádném případě, nelze dobrat pravdy. Udělal jsem to, k velké nelibosti příznivců spikleneckých teorií, v případě útoku na newyorská dvojčata, stejně tak jako u všech teroristických ataků v poslední době, ať už byly kdekoli a udělám to i dneska. Protože hned, jakmile měli všichni, co mají kolem nás díru do krku a k tomu patent na ten jediný správný názor, jasno a začali vykřikovat – může za to syrský prezident a Rusové, pak jsem si položil tu otázku z titulku –

Je Bašár Assad úplný debil?

Abych nebyl podezírán s podjatosti, jednostrannosti pohledu, toho že jsem snad placen z Damašku nebo z Moskvy, sděluji p.t. čtenářům, že tento názor přijmu. Ano Baššar Asad je úplný debil a ten plyn použili jeho piloti v Chán Šajchúnu záměrně a s cílem vraždit civily za každou cenu, jen proto, aby ukojil svou vražednou mánii a posedlost. A Rusko a Putin jsou skoro stejní debilové, protože mu v tom nechtěli nebo neuměli zabránit.

A nyní si vysvětlíme konsekvence toho Asadova zešílení.

Plyn byl použit 3. dubna. To datum je důležité! Důležité proto, že o PĚT DNŮ DŘÍVE americká velvyslankyně v OSN Nikki Hayleová doslova řekla:

„Když pohlédnete na situaci, musíte změnit priority. Naší prioritou už není sedět a soustředit se na vyhnání Asada. Naší prioritou je reálně se podívat na to, jak dát věci do pohybu a s kým spolupracovat tak, aby syrský lid skutečně pocítil změnu,”

Což o den později mluvčí Bílého domu Sean Spicer konkretizoval takto:

„Co se týče Asada, je politickou realitou, kterou musíme přijmout s tím, jak na tom teď jsme." podle agentury Reuters.

Bašár Asad přežil svou politickou smrt. Stal se akceptovanou realitou pro Spojené státy a tím si v podstatě zajistil další politickou a nejspíš i fyzickou budoucnost. Ale protože je úplný debil a neví roupama co by, okamžitě, jakmile zase začal být brán vážně, nařídil útok na civilisty bojovnými otravnými plyny, aby tento status okamžitě vyměnil za pozici světového vyvrhele číslo jedna!!!! Tohle je přece modus operandi prezidentů!

Nejen to, je to opravdu po krvi lačnící monstrum, jakých ani v dlouhé historii největších a nejodpornějších válečných zločinců nebylo mnoho. Jeho, ještě před půl druhým rokem decimovaná a prohrávající armáda, dnes v podstatě drtí svoje protivníky na všech frontách (na specializovaných webech jako jsou třeba Aktuanlikonflikty.cz/ si to snadno můžete kdykoli ověřit a sledovat vývoj /nejen/ na syrském bojišti doslova z minuty na minutu), takže naprosto nepotřebuje sahat k podobným praktikám! Ale to víte – úplný debil je úplný debil.Třeba se mu zdálo, že nevítězí dost rychle, takže se nějakou logikou a to ani tou nejzákladnější, vůbec nezabývá. Hlavně že může zase vraždit! My přece víme, že mu nejde o to, aby vyhrál, ale aby vraždil!

Ovšem každý psychopat vždy k vraždění potřebuje nějaký, třeba nepatrný impuls. A tady mu ho asi poskytlo pondělní jednání ministrů zahraničí EU. Kde se tito pánové a dámy potřebovali vymezit po změně amerického stanoviska vůči úplnému debilovi Asadovi, což učinili například takto:

Šéfka diplomacie EÚ Federica Mogheriniová na úvod zasadnutia Rady EÚ pre zahraničné veci v Luxemburgu uviedla, že sa zdá „úplne nereálne“ veriť tomu, že Sýria bude rovnaká, ako bola v minulosti. „Je však na Sýrčanoch, ako rozhodnú. To je jasné,“ skonštatovala. „My trváme na svojom postoji. Nemyslím si, že je tu nejaká budúcnosť pre Asada, ale prináleží sýrskemu ľudu, aby o tom rozhodol,“ uviedol šéf holandskej diplomacie Bert Koenders. Minister zahraničných vecí Francúzska Jean-Marc Ayrault v Luxemburgu zdôraznil, že Sýria potrebuje „politický prechod“ hodný tohto označenia. Francúzsko si podľa neho nedokáže predstaviť, že na konci tohto procesu, keď bude reč o vybudovaní budúcnosti pre Sýriu, by mohol zostať na čele krajiny Asad a podľa šéfa nemeckej diplomacie Sigmara Gabriela majú USA teraz „oveľa realistickejší“ prístup k Sýrii ako v minulosti. Tvrdí, že o budúcom osude Asada majú rozhodnúť Sýrčania. „Vždy sme hovorili, že Sýrčania musia rozhodnúť o tom, kto bude ich prezidentom, akú budú mať vládu. Nemá zmysel určovať Asadov osud od začiatku, lebo by to viedlo do slepej uličky,“

Mno! Ano, Bašar Asad je úplný debil, totální narcis a nutně potřeboval dokázat, že reálně totálně zbankrotovaná politika evropských zemí proti Sýrii i jeho osobě, byla přeci jen správná, z přirozeného velikášství chtěl veřejně udělat z Donalda Trumpa, ledva nad ním přihmouřil oko, veřejného blázna! Ano takhle jedná opravdu totální pomatenec. A to, jak víme Bašar Asad je.

To, že je to těžký dement přirozeně vysvětluje i jisté drobné technické nesrovnalosti v provedení útoku. Totiž použití hned údajně dvou typů otravných plynů – sarinu a chloru. Původně byla řeč sice jen o sarinu, ale nyní je už, i v našich mediích přiznáván chlor. Nestačil jeden plyn, on to vraždění chtěl mít ložené, takže hned dva! Nikdo jiný než úplný debil to nevymyslí!

Mimochodem ten sarin…. Zejména ten prý je důležitý, protože usvědčuje Asada. Teroristé prý nemají kapacity k jeho výrobě. Zatímco u chloru je to jinak, ten lze získat například z kuchyňské soli celkem jednoduchým způsobem a nikdo nepochybuje, že islamisté ho nejen vyrábějí, ale také houfně při svých operacích používají. Takže ten sarin….. Ano přijímám tvrzení, že poslední chemický útok v Sýrii má na svědomí jednoznačně Bašar Asad! Tím pádem dospíváme k jednomu zásadnímu a před světem nepochopitelně utajovanému objevu – nikoli Usama bin Ladin a podobní vytvořili a řídili Al Kajdu, nýbrž – ano správně - krvavý řezník Bašar Asad!!!! Nechápu, že mi tohle dlouhé roky někdo tajil! Proč? Kdybyste náhodou nyní pochybovali o mé duševní integritě, pak vám vřele doporučuji přečíst si článek s názvem

Irák rozbil buňku al-Káidy vyrábějící chemické zbraně na útoky v Evropě

Je z 1. července 2013!!! Tedy z před 4 let. A protože know how a technické vybavení na výrobu sarinu měl v té době, se zohledněním dnešních informací, jak nám jsou prezentovány, měl a má jen Asad, je zřejmé, kdo tehdy stál za Al Kajdou. A nejspíš i vytvořením Islámského státu. Kdybyste si začali ťukat na čelo a namítli, že jako IS vyhlásil nesmiřitelnou válku Asadovi a za nejvyšší cíl stanovil jeho svržení a že jsem tudíž vedle jako jedle, pak se dopouštíte naprosto fatálního omylu! Jednak proto, že jsme si už dokázali, že Asad jako naprostý debil, použil chemické zbraně v okamžiku, kdy mu prostě jen stačilo čekat, až se protivníci zhroutí, ale především proto, že tenhle doslova po krvi lačnící psychopat si stvořením Islámského státu, Al Kajdy a podobných organizací, které naoko válčí proti němu, vytvořil zcela záměrně dokonalou záminku, aby mohl vraždit opravdu ve velkém. Na obou stranách fronty! A s naprosto ďábelským cynismem si to ještě to vraždění nechal nejméně z poloviny platit (IS a na něj navěšení) z cizích zdrojů, aby to všechno nemusel financovat z vlastního! Hlupáky ze Západu a z ropných monarchií!!! To víte - všech čertů futrál Asad!

Ve světle těchto zjištění musí být přece každému nad slunce jasné, že tvrzení Ruska, že syrské letadlo zasáhlo při náletu na Chán Šajchún velký sklad zbraní a munice militantů, kde tito skladovali svoje zásoby otravných plynů, za naprosto vyfabulovanou a vylhanou výmluvu, která nemůže být ani trochu pravdivá a není potřeba ji vůbec zkoumat! Bašar Asad, je prostě totální debil, vraždící monstrum. Ale se zatraceně dlouhými prsty. Jak například předvedl už při prvním použití otravných plynů na syrském bojišti v Ghoutě 21. strpna 2013. Kdy si prostě uměl zařídit, a by jeden z absolutně nejprestižnějších vědeckých a univerzitních celků na zeměkouli – Massachusetts Institute of Technology (MIT) vypracoval rešerši, zkoumající tento incident. A vraždící maniak Asad si uměl zařídit, že on i syrská armáda z toho byly nejprestižnějším americkým vědeckým centrem vyviněni!!! A nezůstalo jen u toho. Ďábel se prostě vloudí všude a obloudí každého. I když je to jinak debil. Ještě před tím uměl zbláznit/podplatit/podvést/přemluvit - dosaďte si sami vhodný termín, mimořádně zkušenou a protřelou vyšetřovatelku válečných zločinů - Carlu del Ponte -  a to natolik, že dala 6. května 2013!!!!, tedy ještě dávno před chemickým vražděním v Ghotě!!! interview nikomu menšímu než BBC, kde zcel a nekompromisně konstatuje, že syrští rebelové útočí sarinem!!!!!

Nicméně MIT, Carla del Ponte a přirozeně že i prolhaný Putin s vraždícím monstrem Asadem si mohou tvrdit co chtějí. My určitě víme, že Asad je debil a zaútočil otravnými plyny. V žádném případě to nemohli být islamisté, kteří těžce prohrávají a opouštějí jednu pozici za druhou a jediný větší celek, který jim zbývá je už jen provincie Idlíb, kde se stal tenhle indient, Američané jim před časem s koncem Obamy zastavili pomoc, Turecko výrazně přiškrtilo přístupové cesty na jejich území a s Ruskem se snažilo organizovat mírové rozhovory, zkrátka jsou v situaci, že jestli nedojde k nějaké zásadní změně v postoji velmocí, zejména USA, je jejich osud zpečetěn. Ti by nikdy a to také víme naprosto jistě – chemické zbraně nepoužili a protože je zcel a jistě ani nevyráběli a nevyrábí, nemohli je tudíž ani skladovat.

Takže základní otázka chemického útoku v syrském Chán Šajchúnu

Je Bašár Asad úplný debil? je uspokojivě zodpovězena. Tudíž můžeme, bez nejmenších pochyb, prohlásit – ano tenhle zločin provedla syrská armáda z rozkazu krvavé zrůdy, co si říká syrský prezident.

Simply clever!

Trump útokem v Sýrii „zavrtěl psem“. Co bude dál?

$
0
0
Tereza Spencerová
9. 4. 2017   Literárky

Otázkou není, jestli se Bašár Asad rozhodl spáchat "sebevraždu Trumpem" nebo kdo že to podle Washingtonu smí nebo nesmí v Sýrii vládnout, ale především kdo že to vlastně – a především v jakých mantinelech – vládne ve Washingtonu. 


 
Krátká rekapitulace amerického náletu v Sýrii: Pentagon o něm předem informoval Izrael a Rusko, které zprávu předalo Damašku a možná i Íránu, takže měla syrská armáda čas stáhnout z letecké základny Šajrát důležitou techniku, přičemž škody, které americké rakety Tomahawk na základně napáchaly, byly takové, že ji syrské letectvo prý začalo opětovně využívat už druhý den. „Jinými slovy, terčem Trumpových Tomahawků nebyla syrská schopnost nasazovat plyn, ale domácí (američtí) liberální oponenti, kteří svůj odpor proti Trumpovi plně zakládají na tom, že je antiamerický, protože má příliš blízko k Putinovi, a že zradil všeobjímající politiku humanitárního vojenského intervencionismu,“ všímá si v časech, kdy americký mediální mainstreamvelebí nově objeveného „vrchního velitele“, například americký The Nation. „Bombarduje, vysílá bezpilotníky a zabíjí, ale na rozdíl od svých předchůdců tak nečiní ve jménu humanity. Až doteď.

The Nation není sám, kdo má pocit, že je svědkem dokonalého příkladu „vrtění psem“, tím spíš, že Bílý dům po této „salvě“ neví, co dál. Novináři se odpovědí na otázky ohledně „nové americké politiky v Sýrii“ nedočkali a mluvčí odmítl i všechny otázky týkající se celkové strategie, ať už vojenské nebo diplomatické. Místo toho si Bílý dům jen pochvaluje, jak „rozhodný“ jeho útok byl, a nevylučuje, že by v dohledné budoucnosti podnikl proti Sýrii další – podobně rozhodné? – útoky.

To vše v době, kdy například poslední britský velvyslanec v Damašku Peter Ford soudí, že Bašár Asad není žádný šílenec, aby riskoval nasazení chemických zbraní a následný západní trest. Hlavní americký spojenec v Sýrii, Kurdové, upozorňují, že by USA měly bombardovat i džihád, který disponuje chemickými zbraněmi a používá je. A rovněž němečtí experti mají za to, že z použití chemických zbraní mohou v současné Sýrii profitovat jen ozbrojené opoziční skupiny. „Jsou už dotlačeny ke zdi a vojensky odporovat režimu už prakticky nijak nemohou. A jak ukazují nejnovější prohlášení Donalda Trumpa, podobné akce antiasadovským skupinám ještě mohou zajistit pokračující podporu,“ cituje Deutsche Welle a shoduje se tak v názoru se syrskou vládou. Nicméně Svobodná syrská armáda (FSA), která pravidelně spolupracuje s Al Kajdou, kuje železo: Pokud prý USA se svými útoky vytrvají, ve výsledku dojdou ke „spravedlivému politickému řešení“.


Mnohé analýzy se aktuálně ale shodují v názoru, že Trump, který v posledních letech celkem 45krát odmítl útoky na Sýrii s tím, že by to vedlo ke třetí světové válce, cílí především na domácí americký disent a pokouší se současně „našlehat“ patriotismus. Bašár Asad může být, jaký chce, ale v rámci boje proti terorismu stojí s Trumpem na stejné straně, soudí například jeden z komentářů na Al Džazíra, podle nějž proto není „svrhávání Asada“ na pořadu dne a také koordinace raketového útoku s Ruskem spíš napovídá, že nynější konflikt nebude eskalovat nad rámec rusko-amerického porozumění. Koneckonců, reakce Moskvy na raketový útok se omezila více méně jen na slovní odsudky, což naznačuje, že ruské vedení sice rovněž kreslí „červené čáry“, ale současně Trumpovy vnitřní motivace do určité míry chápe, byť i se skřípáním zubů při pokračujících „diskusích“. A Pentagon by mezitím s Ruskem v Sýrii rád dál spolupracoval… Příznačná je i reakce Číny.   ---- ---- ----- ----- (celý text ZDE)

Jakov Kedmi vysvetlil aktivity USA v Sýrii

$
0
0
Jakov Kedmi
10. 4. 2017  Hlavné správy

Jakov Kedmi, bývalý člen izraelskej tajnej služby a riaditeľ organizácie NATIV zverejnil na portáli inforeactor svoju verziu posledných udalostí v Sýrii

Podľa Kedmiho slov informácie v niektorých mainstreamových médiách, ktoré hystericky tvrdili, že v Idlibe vraždila Asadova soldateska sarinom sú primitívnym klamstvom. “Po prvé – to že to nebol sarin je jasné. To že hovorili o oblakoch žltého dymu s horkastou chuťou je jednoznačne dôkazom, pretože sarin je bez farby, vône, bez všetkého”.


“Po druhé – pri sarine je to tak, že jeden gram sarinu znamená 1 minútu života. Nezáleží na tom, kde spadne, na aký kúsok kože. Sarin je jeden z najsilnejších nervovoparalytických plynov. Žiadne dôkazy o použití sarinu v Idlíbe neexistujú. Ak sa používajú bomby s bojovými otravnými látkami, tieto bomby sa musia rozletieť na drobné črepiny, aby sa bojová otravná látka uvoľnila. Na zemi by ostalo množstvo stôp, ktoré by dokázal nájsť aj ten najzaostalejší chemik. Nič také sa v Idlibe nenašlo, nič sa nevyšetrilo,” uviedol izraelský expert.

“Po tretie – obete prevezené do Turecka nevykazujú príznaky otravy sarínom. Žiadna objektívna analýza sa pritom neuskutočnila. Pritom pri prvotnom ošetrovaní sa už vo väčšine prípadov príde na to, aký bojový plyn sa použil, najpravdepodobnejšie išlo o chlór uvádza Jakov Kedmi.

Jakov Kedmi potom uviedol, že nechce hovoriť o tom, či celú provokáciu v Idlibe zinscenovali USA, alebo nie. Takýto variant je samozrejme reálny. Jakov Kedmi potom doporučil sledovať správanie protitrumpovských médii, napríklad CNN, ktoré sú momentálne značne zaskočené. Napriek všetkým ich snahám sa nepodarilo, aby sa Clintonová stala prezidentkou, podsúvali verejnosti potrebu amerického útoku v Sýrii a keď ten útok pod vedením Donalda Trumpa prišiel, cítia sa neisto.

“Zaskočení sú preto, lebo zistili že veľa vecí nesedí a nevyvíja sa tak, ako si predstavovali. Donald Trump je slabý prezident USA, ktorý má proti sebe silnú opozíciu. Svojím útokom v Sýrii vyrazil Trump opozícii zbraň z rúk, už sa nikto nemôže na neho obrátiť a povedať mu, ty si bez vôle, spolupracuješ s Ruskom a pod. Trumpovi sa podarilo upevniť vlastnú autoritu,” uviedol Jakov Kedmi.

Podľa Jakova Kedmiho najslabším prezidentom v histórii USA bol Truman. Ten svoju slabosť potom vyriešil tým, že zaútočil na Nagasaki a Hirošimu, aby celému svetu dokázal, že sú USA silnou krajinou. Slabým prezidentom bol aj Kennedy, aby to vykompenzoval súhlasil s americkou podporou proticastrovským Kubáncom, v Zátoke sviní, táto akcia sa skončila neúspechom. Pre Američanov je bežné, že slabý prezident potrebuje nejakú bojovú operáciu, aby ukázal svoju prestíž. Presne o toto – ukázanie prestíže – sa pokúsil Donald Trump.

Jakov Kedmi je však presvedčený, že operácia Američanov v Sýrii je jednorazovou operáciou, ktorá sa navyše neskončila veľkým úspechom a nemá reálny význam. USA menia svoju politiku v Sýrii, čo z toho však vydedukuje Rusko – to je ďalšia otázka.

Čo sa týka Američanov, ktorí tvrdia, že Rusi rozumejú len sile – netreba byť psychoanalytikom, aby človek pochopil že sú to práve USA, ktoré rozumejú len sile. To však neznamená podľa Kedmiho, že Rusko bude reagovať silovo. “Rusi to zorganizujú tak, aby Američania už ďalšiu podobnú akciu neurobili. Rusi sú dostatočne silní a rozumní, aby vedeli ako treba reagovať. Žiaden krik a vyhrážanie sa – kričí a vyhráža sa len slabý. Silný robí to čo, sa urobiť musí,” uviedol Jakov Kedmi.


Čermák: Pamatujete se ještě, kdy začala normalizace s velkým N?

$
0
0
Vladimír Čermák
10. 4. 2017  První zprávy

Zamysleli jste se někdy nad otázkou, kdy přesně v Československu začala po Srpnu Normalizace s velkým N? Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Vladimír Čermák.



V zemi, která po událostech, které se kolem 21. srpna 1968 staly, vypadala jakoby sjednocena v názoru na roli SSSR v tehdejším domácím i světovém dění? Tak tedy: začalo to někdy kolem 8. dubna 1969. Za 2 roky to tedy bude už celé půlstoletí kdy se Husák s Brežněvem tajně setkali dvakrát v Berehově poblíž disponujícího vojenským letištěm nedaleko Mukačeva. A to zhruba týden před jeho jmenováním do funkce 1. tajemníka ÚV KSČ, v níž tento ambiciózní, ctižádostivý jedinec vystřídal a v podstatě primitivního, nedovzdělaného slabocha A. Dubčeka.

Jeho verbovkou, jak se toto setkání s Leonidem dalo označit, to začalo. Tehdy ještě 1. tajemník slovenské KSS, dosáhl stropu svých aspirací – stal se hlavním sovětským satrapou v tehdejší ČSSR. Pro českou společnost – dost podobně jako v roce 1620, kdy falcký kurfiřt Fridrich V. se domluvil v zapadlé krčmě blízko Rakovníka s bavorským vévodou a jeho prostřednictvím s tehdejším vládnoucím Habsburkem ve Vídni – tím začalo dvacetileté, bezútěšné období hluboké deprese podobající se baroknímu temnu. Normalizace byla totiž něco jako druhé temno.

Stejně jako tehdy, kdy katolická církev a domácí katolické panstvo nahradilo dřívější vládu, došlo i v období po nástupu Husáka do funkce k zásadním změnám v řízení státu, což trvalo až do Listopadu 1969. Později vysoké funkce a pozice obsadili na sklonku husákovské normalizace většinou ti, kteří v rámci tzv. sametové revoluce odevzdali těsně předtím na sekretariátu ÚV své legitimace, aby se z nich mohli stát oligarchové polistopadového režimu, nová, kratší a slabší varianta někdejší černé normalizace trvá vlastně dodnes. A to přesto, že SSSR, který zde normalizaci prostřednictvím Husáka a jeho skvadry prosadil, je už dávno fuč na smetišti dějin. Tak to v dějinách ale bývá.

Co o této schůzce konkrétně víme? Prakticky nic moc. Jedině to, co pustil Biĺak ve svých pamětech (Až po mé smrti) a Husákův dvorní poskok, nyní bratislavský galerista V. Plevza v jeho neautorizovaných pamětech „Vzestupy a pády“ pustili do světa o tom, jak se pekla dohoda Husáka s Brežněvem o tom, co bude. Tedy za jakých podmínek se měla řešit opětovná integrace tehdejšího Československa do sovětského systému. V principu šlo o obnovenou verbovku starého bolševického kádra do nejvyšších struktur moci v satelitním systému sovětské moci.

Husák tehdy dostal plné kompetence k tomu, aby se s podporou SSSR obklopil svými nohsledy a lokaji (hlavně ze Slovenska) po svém ustanovení do funkce nejvyššího komouše ČSSR (17. dubna). Své kvality k tomuto úkolu předvedl nejen na moskevských rozhovorech (ve dnech 23.-26. srpna 1968), ale i ve funkci posrpnového vedoucího stranického představitele slovenských komunistů, z nichž se vytvořilo jádro normalizační elity. Dostal záruky, že s podporou svých Věrných (rozuměj kolaborantů) může doma dělat, co uzná za vhodné, aniž by se musel namáhat se soudními procesy proti svým odpůrcům. Mohl toho využít k významnému navýšení slovenských rozpočtů na úkor jemu ne zvlášť milých Čehůnů. A také k tomu, aby si vyřídil účty s řadou svých odpůrců (včetně těch, kteří jinak pracovali pro Moskvu, jako byl M. Hübl). Jinými slovy, aby jeho roduvěrní Slováci vládli i v Čechách, ovšem pod kuratelou Sovětů.

Takové nabídce Augustin Husák (jak byl původně pokřtěn) neodolal. Dostal tak volné ruce k tomu, aby změnil poměry v Československu, kde se mezitím negativní vztahy zdejšího obyvatelstva a dokonce i mnoha tamějších komunistů k sovětskému režimu vyhrotily způsobem, který Sověti nechtěli akceptovat. Brežněv a spol. měli takových „bílých koňů“ samozřejmě více i v Čechách (např. Černíka či dokonce Z. Mlynáře), ale Husák byl pro ně z řady důvodů nejperspektivnější.

Studovat, jak celý problém Husák následně vyřešil, je docela zajímavé, ale dodnes není k dispozici solidní analýza toho, co následovalo po jeho nástupu k moci. Dokonce ani husákovská hagiografie na Slovensku nedosáhla zdaleka předpokládané úrovně. To, co tam předvádějí Michálek či Weiss (dnešní ambasador v Praze) v adoraci normalizačního kolaboranta č. 1 je jen slabý odvar toho, co by našinec očekával. Na řadu – aspoň dosud - nejenže nepřišla ani analýza toho, k čemu došlo po Husákově ustavení do nejvyššího mocenského postu v Československu, ale ani toho, co přišlo poté, kdy se sovětský systému začal hroutit po zahájení perestrojky a kdy Augustín musel na sklonku roku 1987 tvrdě bojovat aspoň o udržení postu prezidenta.

Husák přitom byl v jistém ohledu kuriozitou. Jako jediný významnější domácí politik prožil u mocenských koryt v důležitých obdobích vývoje všechny tři klíčová dílčí období změn v Československu, což byl samo o sobě slušný výkon potvrzující, jakou měl chuť k moci. Tedy Únor, Srpen i Listopad. Přesto se dodnes nedožil žádné kvalitní autobiografie. To, co se objevilo v tomto desetiletí na Slovensku. To, co o něm bylo medializováno, je jen takové slabomyslné pindání, nikoliv rozbor.

Je to přitom škoda, protože z jeho neúspěchů, pádů i vzestupů by se mohli dnešní čeští i slovenští politici leccos naučit. Třeba o tom, jak si hrát na politika, byť by byl jen ubohý vazal Kremlu. Nebo jak udělat z mlácení prázdné slámy jak se dá hodnotit také husákovská žvanírna, jako úspěšnou cestu k vyšším postům. Tím se vzpomínky na tohoto politického gaunera vzdalují do minulosti a je čím dál menší naděje, že dojde v tomto směru k nějakému obratu. Husák je prostě stále ještě horké zboží.

Normalizace jako silně zkrácené opakování doby Temna měla a má dopady na českou společnost dosud. Třeba na to, jak z funkce prezidenta udělala směšný a bezvýznamný, byť trochu nákladný post nevyžadující od těch, co jej zastávají ani stopy charismatu (zde prosím dát odkaz na koment o prezidentství), jak eliminovat z politického dění nikoliv jen roli elit, ale i jejich tvorbu. Třeba povyšováním amorálních lidí postrádajících charakter do odpovědných pozic. Takových i jiných poučení z krizového vývoje české společnosti v 70. a 80. letech nabízí česká zkušenost s nástupem Husáka k moci mnohem více.

Zároveň však také názorně demonstrovala, jak degeneroval samotný bolševismus z původně revoluční doktríny na bezvýznamný nákladní výtah k mocenské pozici lidi jako byl Augustín H.. Tedy osob posedlých touhou po moci. Zatím také nedošlo na rozbory toho, jak Slovensko těží dodnes z obrovského přerozdělování příjmů z ekonomického systému v době normalizace či jiné, stále více zapomínané – ve své době však dobře známé - efekty normalizace.

Lze tedy očekávat, že tak jak dále budou stárnou pamětníci Srpna, dnes i Listopadu, zmizí z naší paměti i mnohé z toho, co napáchala normalizace (podobně jako téměř zmizela paměť české společnosti na období pobělohorského temna). Téma normalizace a tedy i vlivu osob jako byl Husák na naše dějiny se stane něčím, co brzy nebude stát dnešním mladým lidem ani za pozornost.

Zvednuté ruce pro normalizaci, jen František Kriegel (vlevo v popředí) a několik dalších ruce nezvedlo.


- - - 


Související:Čermák: Kde udělali soudruzi kádrováci chybu?

Balkán topí pod kotlem

$
0
0

A. Vučić - srbský prezident
Baron Le Samedi
10. 4. 2017 Outsidermedia
…asi jako Titanic, než se onoho slavného 16. dubna 1912 potopil. Zatímco nám jistá ČT ukazuje hloučky nespokojenců, kterým vadí zrušení Sorosovy průmyslovky na státní převraty v Budapešti, v Sarajevu pochoduje mládež s dospělci, a podobně jako ve filmu Mumie ovšem nevolá „Imhotep, Imhotep!“, nýbrž „Erdogan, Erdogan!“. Budoucí turecký skorosultán koná referendum také 16. dubna, na největší katolický a pravoslavný svátek. Ale počítám, že také spíše oslaví utopení křesťanů v Titaniku.

Za čtyři dny, na Velký pátek, se po volání všech muezzínů Evropy, již dávno zmuslimštělé, vysloví při pátečních modlitbách imámové od Dublinu po ono Sarajevo, pro volbu Erdoganových reforem v Turecku. Nevíme, jak to nakonec dopadne, leč podstatnější jest, že se bouří i pravoslavně civilistní Srbsko, a to již sedmým dnem. V prezidentských volbách zde totiž zvítězil mladý pokrokář Aleksander Vučič, který chce Srbsko sevřít do přívětivé náruče Evropské unie vedené víceméně přítelkyní Merkelovou a hodlá také vstoupit do spolku rytířů šišatého stolu (a hlav), který zove se NATO. Nic nemůže být pro běžného Srba zvyklého konzumovat čevabčiči a zapíjet ho rakijí přitažlivější, než humanitárně bombarďácké sdružení. To, spolu s podvody v balkánském stylu, je také důvodem, proč v ulicích jsou skupinky (pardon, osamocené hloučky) nespokojenců, čítající, třeba dnes v Bělehradu, osmdesát tisíc duší. S dušemi živých pochodují i duše mrtvých, kteří byli vaporizováni v onom posvátném roku 1999, kdy bylo nám vkročiti do Paktu. Neví se, co Vučič s povstáním udělá.

Z jedenácti prezidentských kandidátů sice Vučič vyhrál, ale nejzajímavější, pro mne, jako člena holubičího národa, byla kandidatura dr. Vojislava Šešelje, dvanáct let protiprávně vězněného v Haagu, a kupodivu, Haagem prohlášeného za nevinného. Doktor Šešelj získal jen necelých pět procent hlasů. Je to hodně, pro člověka, který byl protiprávně vězněn, aniž by se evropská socialistická věrchuška proti bezpráví ozvala. Mám nepříjemný pocit, že na Balkáně něco opět začíná. A není to jen nový, zítřejší, den.

Deset let Československé republiky

$
0
0

Zdeněk Hrabica
10. 4. 2017
V mé knihovně jsou tři úžasné svazky knih podobného titulu – „Deset let Československé republiky“ z roku 1928. A jedna navíc - „Deset let diktatury proletariátu“ z roku 1927. Tu první podle letopočtu „Deset let diktartury proletariátu“ vydalo Komunistické nakladatelství a knihkupectví v Praze. Redigoval ji Jiří Mach a přispěli do ní Karel Teige, Jindřich Ulrich, Jiří Weil. Josef Hora, Jindřich Honzl a jiní. Žádná béčka tehdejší doby.


Sumarizuje podle dobové terminologie zemi „říši zla“ po Říjnové revoluci v Rusku a její ohlas u nás. Od té události letos uplyne 100 let. Kniha zůstala po mém otci, dveře ke čtenáři ji otevřela Masarykova, Benešova a svým pojetím i Štefánikova republika.


Německou okupaci přežila v cínové kazetě, zakopána v zemi v Německém Brodě.Ten, kdo ji zakopal a zachránil, přišel o život v koncentračním táboře.

Ta druhá kniha „Deset let Československé republiky“ ve třech svazcích o váze cca 15 kg vyšla na základě usnesení vlády Československé republiky a pílí ministerstva vnitra z roku 1927 a vytiskla ji Státní tiskárna v Praze. Přežila kapitalismus, Druhou ČSR, Protektorát Čechy a Morava, Slovenskou republiku, poválečnou dobu - roky 1945 – 1989.

Poté padla za vlast v pražské popelnici - spolu s jinými artefakty doby. Ve sběrně ji chtěli od bezdomovce odkoupit - jedině zbavené desek - ke skartaci.

Nemíním se rozepisovat o zemitém obsahu všech těchto nejcennějších knih pro citlivého, a tím snad každého českého i slovenského občana, které v čase, kdy svět oponou trhnul, odešly zdálo by se natrvalo do historie.


Nic lepšího a odevzdanějšího z nové doby na knižním trhu již neznám. Ještě zbavené ideologické umanotosti, dirigismu – jakou společnost má být a nemá být, nebo dokonce jakou musí být.

Nejsem staromilec ani nostalgik.

Vím, že s výměnou generací, změnou režimů , ať dobrovolnou nebo násilnou, se mění i určenost knihy pro zpracovaní hlav a chování skupin i jednotlivců. Dokonce pro vymytí mozků.

Leč položil jsem si otázku v jiném úhlu své pozornosti. Co chystají autoři a instituce – z vědeckého hlediska pro letošní rok 2017 – ke 100.výročí vzniku ruské revoluce, k výročí ukončení 1.světové války, k roli nově vzniklých států, nejenom v Evropě.

Věřím, že nás tentokrát určitě překvapí více než pětadvacetileté programové a koncepční úsilí a výsledky cílevědomé osvětové, badatelské, vědecko historické práce. Věřme, že konečně zaženou po desetiletí pěstovanou povrchnost. Máme k tomu všemu slovutnou Českou – ale i Slovenskou akademii věd, její ústavy, katedry vysokých škol.

Pomíjím Ústav pro studium totalitních režimů, vzniklý na objednávku.

Myslím, že na Slovensku se tato instituce jmenuje Institut Pamäti národa.

Za nacistického režimu v obojím případě se taková instituce jmenovala a ve svém názvu to mnohem srozumitelněji vyjadřovala - Liga proti bolševismu.

Když s odstupem doby sleduji jejich ediční činnost, doba se potkala s dobou.

Položil jsem si nyní v předstihu otázku jistě nezanedbatelnou – co chystá vláda České republiky, její ministerstvo vnitra, stejně tak i vláda Slovenské republiky - k blížícímu se 100.výročí vzniku samostatné Československé republiky, když ani k desátému, ani k dvacátému výročí se k ničemu podobnému zatím oba orgány neměly.

Komiksy z české strany o Dubčekovi ani knihy ala Agenti Vladimíra Putina tuto mezeru nevyplní.

Máme se od předků co učit, dali na stůl po jednom desetiletí své existence v roce 1928 výsledky své práce a určili strukturu. Splnili své poslání beze zbytku.

Přivřel bych nyní oči, kdyby se v raportu národům opisovalo.

I první poselství prezidenta T. G. Masaryka z roku 1918 by bylo sympatickým prologem ke skutku:

„ Získali jsme si sympatie spojenců a respekt odpůrců svou organizační dovedností a tím, že jsme dovedli udělat a zachovat pořádek. A pořádek musíme zachovat i nadále a za všech okolností.“

Před občany defilovaly osobnosti ministrů a jejich náměstků prvního desetiletí ČSR, Češi, Slováci, Rusíni, československý Němec. Finančníci i teologové. Raport o zahraniční politice, o armádě, o vnitřní správě, o financích, o průmyslu, obchodu a živnostech, poště, telegrafu, telefonu a o rádiu,o železnici,veřejných pracech, sociální péči a sociální politice, o kultuře a umění. O zdravotnictví a tělesné výchově (rezortním ministrem byl dr. Jozef Tiso), o zemědělství, pozemkové reformě,statistice, účetnictví, o kontrole i o vězeňství.

Do posledního písmene dáno národům na vědomí!

Co máme k dispozici dneska my?

Ideologické traktáty, a nepřestajnou propagandu o megalomanovi.

Co víme o devadesátých létech XX.století a o panování, co víme o zbrklých amnestíích, co víme o rozkradení národního hospodářství? Co víme o tunelování a o zločinech, do nebe volajících. Dokonalejší statistiku nám zanechal z rukou nadlidí německý režim Protektorát Čechy a Morava.

Ani poválečný režim nezůstal v tomto ohledu beze stopy.

Kdo občas překročí práh kvalifikovaného archivu ten ví, že se lze v dokumentech dopátrat příčin téměř všeho.

A nemusí jít jenom o svazky StB.

Zjednodušuji? Samozřejmě. Kvůli času a kvůli ploše.

Chtěl jsem jenom naznačit, že čas kvapí a na stole má být pořádek.

Holedbat se ideologickými frázemi už nikomu nestačí; nastupující generace si to stejně vyžádá. Dříve nebo později.

Ilustrace: foto autor a archiv autora

Tak nám odstoupil Zimola, paní Müllerová……ve jménu dobra občanů jižních Čech?

$
0
0



Jana Maříková
10. 4. 2017
Takže chalupa na Šumavě za čtyři milióny je obrovský problém a provinilý hejtman musí odstoupit, kdežto statek ministra financí za padesát miliónů, jejichž původ je daleko problematičtější, je naprosto v pořádku. Tohle snad musí každého, kdo ještě trochu myslí, minimálně zarazit. ANO se spojilo v jižních Čechách z ODS za účelem „čerpání“ z  jihočeských nemocnic, to je celkem jasné. 

Babiš přece skupuje jedno zdravotnické zařízení za druhým a teď mu spadl do klína celý holding. Celkově je to jen další odporné divadlo. Odstoupení hejtmana  Zimoly posloužilo příliš mnoha zájmům, aby to byl „jen“plamenný boj proti korupci. 

1) Sobotka se definitivně zbavil konkurence a v cestě ke spravování zbytkového majetku strany po prohraných volbách už mu nestojí nic v cestě.

2) Babiš se dostane ke krajskému nemocničnímu holdingu

3) ODS a kníže z Hluboké se vrací ke zdrojům

Položme si otázku – Qui prodest?

Proč si Trump vybral válku

$
0
0
Vasilij Olejnik
10. 4. 2017 České národní listy

V důsledku úderu, zasazeného USA syrské vládní letecké základně Shayrat, zahynulo devět civilistů. Mezi mrtvými jsou čtyři děti. Na letiště Shayrat v provincii Homs v pátek večer vypálili asi 59 raket.


Důrazně odsoudil akce USA, snad jen Írán. Podle íránského ministerstva zahraničí posílí údery na syrskou armádu „pozice teroristů a dále zkomplikují situaci v Sýrii“

„Pravda.Ru“ požádala o komentář odborníka investičního holdingu „Finam“ Vasilije Olejnika.


- Vidíte v americkém bombardování Sýrie ekonomický podtext? „Přitlačili Trumpa ke zdi“? Zachrání jej jen nestabilita a vojenské konflikty? Tím podpoří americkou ekonomiku?

Zaujal mne názor pana Roubiniho; je to dobře známý „armagedonščik“ - ekonom, profesor na Americké univerzitě. Řekl v rozhovoru zajímavou věc, že Trumpovi zesilují problémy a konflikty v ekonomice, které v současnosti není schopen vyřešit. Aby nepadl tváří k zemi, aby odvedl pozornost obyvatel jeho státu od hrozících problémů, se kterými se není schopen rychle vyrovnat, je nutné přesměrovat pozornost k jiným vnějším faktorům. To je všechno. To znamená, že obyvatele vylekají rušivými vnějšími problémy a faktory. Takovou cestu si podle jeho slov vybrala Trumpova administrativa.

Avšak podle mého názoru je zde i dlouhodobý projekt. Podíváte-li se hlouběji do ekonomických procesů, jsou následující. Již jsem na „Facebooku“ napsal, že Fed se rozhodl zbavit se svých aktiv v rozvaze. Není ale nikdo, komu je prodat. Aby je bylo možné prodat, je nutné podložit je majetkem. Americké státní dluhopisy údajně dosud byly ve světě (podmíněně - v posledních padesáti letech) nejspolehlivějším aktivem a bezpečným útočištěm. A když byly na světě problémy, jediná možnost, kde si bylo možné „zaparkovat“ peníze, velké částky ze všech zemí a bank – byly americké trezory. Nyní může Amerika přežít a fungovat ve standardu dvou podmínek: buď bude svět nestabilní, nebo se použije tiskařský lis. Obsluhovat svůj dluh jiným způsobem USA fyzicky nemohou, neboť státní dluh devatenácti bilionů dolarů je nutné neustále refinancovat, neustále vydávat dluhopisy, půjčovat. Jak zajistíte, aby je někdo kupoval, když je ve světě klid?

                   Trump vybral válku?

Vzhledem k tomu, že tiskařský lis nyní není možné spustit, protože inflace v USA vyskočila (Fed zvýšil sazby), zůstává druhá alternativa: svět potřebuje nestabilitu. Žádná jiná volba není. Ale to je řešení s perspektivou asi na rok, protože tento program bude zahájen v létě, částečně společné investice zruší a likvidovat aktiva ve své rozvaze začne Fed počátkem příštího roku. Fed se začne zbavovat aktiv. Nic dobrého ve světě nebude a nemůže být, protože jinak nebude existovat poptávka po těchto aktivech, to je všechno.

A současná situace - moc se mi líbilo, jak uvedl Roubini, že skutečnost je velmi podobná manévrům odvádějícím pozornost. Trump nemohl prosadit lékařskou reformu, demokraty samozřejmě není podporována, a ani pomocí republikánské většiny se to nepodařilo, někteří z nich ji nepodpořili. Podobně, jako reformu zdravotnictví, Trump nebude moci prosadit ani daňové reformy. Ale to je již jiný příběh, protože zklamání na akciových trzích budou, stejně jako u investorů. Zklamání bude i pokud jde o něj, protože nebude plnit sliby.

V zásadě všichni chápou, že sliby jakéhokoliv prezidenta, zůstanou jenom sliby. Trump se snaží alespoň něco udělat, ukázat nějakou sílu, aby neztratil tvář. Dále - před ním je to, že Kongres ponechává po dobu dvou týdnů na dovolené a 28. budou vyčerpány peníze amerického ministerstva financí. A nebude na platy úředníků. Proto od 21. do 28. bude mít jeden týden pro zvýšení laťky státního dluhu. Také je potřeba schválit rozpočet. Rozpočet plánuje obrovské náklady pro obranný průmysl, které by měly být prosazeny. V souvislosti s tím si představte, jakým tlakům je vystaven. Je připraven udělat cokoliv, aby ospravedlnit obrovské náklady obranného průmyslu. Uvědomuje si, že doma opravdu udělat nic nemůže, do kol mu vrážejí klacky: Proto se obrací do vnější politiky, a tak dále. Za další - je to Trump? Tam v Americe je prezident - loutka, nic neřeší. Řeší kongres, řeší senátoři, řeší všichni ostatní. On sám jediný ve skutečnosti udělat nic nemůže.

Myslíte si, že je to manévr odvádějící pozornost, a jak nyní bude reagovat Čína? Bude se čínské elitě líbit z ekonomického a z politického hlediska vše, co nyní dělá Trump?

K dnešnímu dni téměř všechen bulvár a všechny země podpořily akci Washingtonu. Téměř všichni dělali prohlášení o podpoře s výjimkou Íránu. Írán je jedinou zemí, která, a to velmi, podpořila Rusko. Takže nyní Čína otevřeně opačný postoj nevyjádřila. To je první věc.

A za druhé, včera a dnes jednají Si Jinping a Trump. Letecký úder, byl proveden v tomto okamžiku, aby ukázal vlastní záměry, tvrdou politiku. Skutečnost, že to bylo provedeno tímto způsobem, za tímto účelem a proč bylo nutné prokázat takovou sílu a agresi, to není jen náhoda, jak říkají mnozí političtí analytici. Možná, že za pár dní - možná za týden – vše odhalíme. Ale ve chvíli, kdy přijede vedoucí činitel Číny, a Trump zasadí úder v čase rozhovorů; no, je to všechno je velmi podivné.

Symbolické ...

Na jedné straně - ano. S Čínou budou také vztahy velmi složité, protože pan Tillerson, který se připojil k týmu Trumpa, má kategoricky negativní postoj k Číně a Rusku. Proto se politická agresivnost k nám a k Číně bude rozpalovat. A možná, že to byl pro Číňany takovýto krok. Zatímco jednání ještě neskončila, je obtížné dospět k závěrům. Všichni čekají na řešení a směry, na kterých se dohodli; to je důležitá věc. Vzhledem k tomu, že Trump nedávno oznámil, že je ochoten vést s Čínou obchodní válku, blokovat ochrannými cly čínské výrobky, čínský vývoz.

Proč jste si tak jistý, že nyní se dají očekávat i nové sankce proti Rusku v blízké budoucnosti? Všechny předvolební slogany Trumpa byly diametrálně odlišné od jeho současné pozice na toto téma.

Dalo se očekávat, že tam budou nějaké úlevy. Zpočátku, když Trump přišel v prvním měsíci a řekl republikánům: „Změním sankce proti Rusku.“ Okamžitě mu ukázali, kdo je v domě pánem, a bylo mu dáno na srozuměnou - doslova v příštím týdnu – kdo je kdo.

Od prvních dnů nového představenstva začali Republikáni tvořit nový zákon o sankcích proti Rusku, který Trump nebude mít právo zrušit svým dekretem. A tento návrh zákona byl připraven, nesledoval jsem, jak to skončilo, ale zákon je připraven.

Jasné jako den je: nebude existovat žádná přestávka, naopak budou nové sankce. Chtějí jej přitisknout ke zdi, jak to vypadá. Chtěl vytvořit vlastní pořádek. Obrazně řečeno. Kamaráde pojďme hrát, tady jsou naše pravidla a sázky, nejdi proti nám, jinak žádná podpora pro tebe nebude. Proto po pokusech v Kongresu a Senátu se svými prvními „reformami“ si uvědomil, že buď bude tancovat podle jejich not, a bude s nimi dělat všechno společně, nebo mu budou házet klacky do koles, jeho reiting bude klesat, a skončí to impeachmentem. Právě takhle.


Přečtěte si o novinkách „na PRAVDA.Ru“ dnes
https://www.pravda.ru/news/world/08-04-2017/1330071-oleynik-0/
Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf

Každý se ukáže, až když o něco jde – i poslanci …

$
0
0
Ludvík Smýkal
10. 4. 2017
Poslanci Jana Černochová (ODS), Jan Hamáček (ČSSD), Martin Stropnický (ANO), Marek Ženíšek (TOP 09 – Starostové), Ivan Gabal (KDÚ-ČSL) a David Kádner (Úsvit) předložili Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR (PS) návrhy tří změn zákonů, jejichž přijetím by došlo k jejich podstatným a zásadním změnám :

1021 - se mění ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.


„(3) Občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo k naplňování úkolů uvedených v odstavci 2. Toto právo může být zákonem omezeno a zákonem mohou být stanoveny další podmínky jeho výkonu, je-li to nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, veřejného pořádku a bezpečnosti, životů a zdraví nebo pro předcházení trestným činům.“.


1041 - se mění zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů 

m) k financování obranných potřeb státu a mezinárodních závazků o společné obraně (NATO), vyčlení každoročně ve státním rozpočtu výdaje ve výši ne menší než 2 % hrubého domácího produktu předchozího roku.“


956 -  změna  Ústavy ČR čl.43 odst) 4, Jany Černochové, Ivana Gabala, Jana Hamáčka, Davida Kádnera, Martina Stropnického a Marka Ženíška , kdy navržená změna umožňuje z rozhodnutí vlády pobyt cizích vojenských sil na území ČR, mění obranný charakter AČR na expediční.


(4) Vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů. 

K tomu, aby navržené tři změny zákonů byly zařazeny na program jednání, proběhla v rámci  56. schůze PS  14.dubna 2017 řada 15 procedurálních hlasování (hlasování 10 až 24). Tato hlasování navrhla Jana Černochová, mluvčí výše uvedené skupiny poslanců, ve snaze prosadit návrhy k projednání PS tzv. „za každou cenu“.  


O tom, že všechna hlasování pro ni a ostatní navrhovatele skončila katastrofou jsme už byli  informováni – viz http://www.novarepublika.cz/2017/04/poslanci-ps-parlamentu-cr-zatim-zamitli.html, ale i tak mne zajímalo, jak pro zařazení návrhů na jednání PS hlasovali sami navrhovatelé, předsedové politických stran a hnutí, jednotlivé kluby a poslanci.


Tato hlasování by měla zajímat i ostatní občany našeho státu před podzimními volbami do PS. Všichni bychom si měli z nich vzít pro sebe poučení a ve volbách odevzdat své hlasy pouze stranám a hnutím, které v okamžiku, když o něco je, nezklamou.

Na webu PS https://www.psp.cz/sqw/phlasa.sqw?o=7&s=56&l=cz&pg=1jsem si vyhledal příslušná hlasování PS a musím napsat, že jsem „žasl“ …


K Janě Černochové (ODS), která ve všech 15 případech hlasovala pro zařazení návrhů na program jednání, se v tomto ohledu připojil jediný navrhovatel – David Kádner z Úsvitu. Marek Ženíšek (TOP 09 – S) a Ivan Gabal  (KDÚ-ČSL) se po sérii zdržení se hlasování, se k ní připojili až v závěru. „Vynikající“ herecký výkon, ze kterého jistě měla Jana Černochová (ODS) velkou radost, podal  současný ministr obrany ČR Martin Stropnický (ANO), který hlasoval 12x proti návrhu a teprve v závěru 3x pro návrh. Podobný, ale vhledem k své profesi pouze amatérský výkon, předvedl Jan Hamáček z ČSSD.


Po tomto úvodu mne jsem byl zvědavý na hlasování předsedů politických stran a hnutí, zastoupených a opět jsem se několikrát nestačil divit.                                                                                  Bohuslav Sobotka (ČSSD) v naprosté většině případů hlasoval proti návrhům, příp. se hlasování zdržel. Vojtěch Filip (KSČM) byl „opatrnější“, většinou se hlasování zdržel, ve 4 případech hlasoval proti, ale ve 12. hlasování byl překvapivě pro návrh. Mnohem jednodušší rozhodování měl zřejmě Andrej Babiš (ANO), který se až na jednu výjimku k hlasování ani nepřihlásil. Miroslav Kalousek (TOP 09 – S) zpočátku zřejmě řešil nějaké dilema a tak chvílemi se zdržel hlasování, nepřihlásil se, hlasoval pro návrh a teprve v druhé polovině se ustálil a vždy hlasoval pro návrh.  Zbývající předsedové – Petr Fiala (ODS), Pavel Bělobrádek (KDÚ-ČSL),  a překvapivě i Marek Černoch (Úsvit) a Tomio Okamura (SPD), hlasovali v vzájemné jednotě vždy pro návrh.


Přehled hlasování jednotlivých poslanců a klubů je dlouhý a na první pohled „nezáživný“, ale o mnohém vypovídající. Když pominu kluby, ve kterých poslanci hlasovali převážně jednotně za návrh (ODS, KDÚ-ČSL, Úsvit), v každé ze zbývajících politických stran a hnutí se našly „černé ovce“, jednající jinak než zbytek klubu.


Tomu se nevyhnuli ani v klubu KSČM, jehož členové by nám měli vysvětlit, z jakých důvodů se ve většině případů zdrželi hlasování v tak důležité věci. Až do 20.hlasování se poslanci TOP 09-S chovali podobně, většina z nich se zdržela hlasování, teprve v závěru převážně hlasovali pro návrh.  

Kluby, ve kterých naprostá většina poslanců hlasovala proti návrhu, byly klub ČSSD a klub hnutí ANO . 


Podrobnosti k hlasování jednotlivých poslanců a klubů lze najít při otevření souborů, které jsou uvedeny u jednotlivých hlasování.                                                                                          Za případné chyby a nepřesnosti v přepisu údajů se dotčeným a čtenářům omlouvám.



bod 139, sněmovní tisk 1021, novela ústavy



ČSSD- ano 3 (Klučka, Rykala, Váňa) , ne 30, nepřihlášen 0, zdržel se 10, omluven 6,

ANO -¨ ano 0 , ne 34 , nepřihlášen 3, zdržel se 15, omluven 6,

KSČM – ano 5 (Luzar, Hubáčková, Bebarová, Mathušovská, Nekl) , ne 6 , nepřihlášen 1, zdržel se 15, omluven 6,

TOP 09 – ano 3 (Nováková, Kostřica, Ženíšek) , ne 0 , nepřihlášen 1 , zdržel se 19, omluven 2,

ODS – ano 14 (všichni přítomní), ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 0, omluven 2 (Novotný, Němcová)

KDÚ-ČSL – ano 1 (Benešík) , ne 4 , nepřihlášen 0, zdržel se 7, omluven 2,

Úsvit – ano 6 (všichni přítomní) , ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 1 (Sylor), omluven 0,

Nezařazení - ano 3 (Fiedler, Holík, Okamura), ne 1, nepřihlášen 0, zdržel se 2, omluven 2,


bod 139, 
sněmovní tisk 1021,  zítra jako první bod po třetích čteních
hlasování číslo 11. Přihlášeno je 170 poslankyň a poslanců, pro 34, proti 69. Návrh nebyl přijat.


ČSSD- ano 2 (Klučka, Váňa) , ne 30 , nepřihlášen 1, zdržel se 11, omluven 6,

ANO -¨ ano 0, ne 31 , nepřihlášen 3, zdržel se 8, omluven 5,

KSČM – ano 6 (Luzar, Mackovík), Rujbrová,Borka,Koníček,Nekl),  ne 6 , nepřihlášen 0, zdržel se 15, omluven 6,

TOP 09 – ano 2 (Kalousek,Laudát) , ne 0 , nepřihlášen 1, zdržel se 20, omluven 2,

ODS – ano 14 (všichni přítomní) , ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 0, omluven 2,

KDÚ-ČSL – ano  1 (Benešík) , ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 20, omluven 2,

Úsvit – ano 6 (všichni přítomní , ne , nepřihlášen, zdržel se 1 (Sylor), omluven,

Nezařazení – ano 3(Fiedler,Holík.Okamura) , ne 2 , nepřihlášen 0, zdržel se 1, omluven 2,



Alternativa C - první bod v pátek v 9 hodin.
hlasování číslo 12. Přihlášeno je 170 poslankyň a poslanců, pro 35, proti 64. Ani tento návrh nebyl přijat.

¨

ČSSD- ano 3 (Klučka, Rykala,Váňa) , ne 28 , nepřihlášen 1, zdržel se 12, omluven 6,

ANO -¨ ano 0 , ne 32, nepřihlášen 3, zdržel se 7, omluven 5,

KSČM – ano 8 (Luzar, Nohavová, Vondrášek, Rujbrová, Filip, Koníček, Nekl, Valenta) , ne 1 (Semelová)  , nepřihlášen 0, zdržel se 18, omluven 6,

TOP 09 – ano 2 (Laudát, Koubek), ne 0, nepřihlášen 1, zdržel se 20, omluven 0,

ODS – ano 13 (všichni přítomní) , ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 1 (Novotný), omluven 2,

KDÚ-ČSL – ano 3 (Bělobrádek, Benešík, Golasowská) , ne 2 , nepřihlášen 0, zdržel se 7, omluven 2,

Úsvit – ano 4 (Černoch,Hnyková,Kádner,Lank) , ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 3, omluven 0,

Nezařazení – ano 2 (Fiedler, Okamura) , ne 1 , nepřihlášen 0, zdržel se 3, omluven 2,


Dále návrh na úterý 11. 4. po pevně zařazených bodech.
Je to hlasování číslo 13. Přihlášeno je 170 poslankyň a poslanců, pro 36, proti 70. Ani tento návrh nebyl přijat.


ČSSD- ano 2 (Klučka,Váňa) , ne 30 , nepřihlášen 1, zdržel se 11, omluven 6,

ANO -¨ ano 0 , ne 34, nepřihlášen 3, zdržel se 5, omluven 5,

KSČM – ano 3 (Luzar, Rujbrová), ne 4 , nepřihlášen 0, zdržel se 20, omluven 6,

TOP 09 – ano 3 (Kalousek,Laudát,Koubek) , ne 0, nepřihlášen 1, zdržel se 19, omluven 2,

ODS – ano 14 (všichni přítomní) , ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 0, omluven 2,

KDÚ-ČSL – ano 5 (Bělobrádek,Benešík,Golasowská,Hovorka,Kudela) , ne 1 (Uhlíka) , nepřihlášen 0, zdržel se 6, omluven 2,

Úsvit – ano 6 , ne 0, nepřihlášen 0, zdržel se 1 (Sylor), omluven 0,

Nezařazení – ano 3 (Fiedler,Hplík,Okamura) , ne 1 , nepřihlášen 0, zdržel se 2, omluven 2,


Poslední alternativou je na středu 12. 4. po třetích čteních.
hlasování číslo 14. Přihlášeno je 170 poslankyň a poslanců, pro 36, proti 70. Ani tento návrh nebyl přijat.


ČSSD- ano 2 (Klučka, Váňa) , ne 30 , nepřihlášen 1, zdržel se 11, omluven 6,

ANO -¨ ano 1 (Kott), ne 34 , nepřihlášen 3, zdržel se 4, omluven 5,

KSČM – ano 4 (Rujbrová,Hubáčková,Luzar,Nekl) , ne 2 , nepřihlášen 0, zdržel se 21, omluven 6,

TOP 09 – ano 4 (Kalousek,Gazdík,Koubek,Laudát) , ne 0 , nepřihlášen 1, zdržel se 18, omluven 0,

ODS – ano 13 (všichni přítomní s 1 výjimkou) , ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 1 (Blažek), omluven 2,

KDÚ-ČSL – ano 4 (Bělobrádek,Benešík,Golasowská,Hovorka) , ne 4 , nepřihlášen 0, zdržel se 4, omluven 2,

Úsvit – ano 6 (všichni přítomní s 1 výjimkou) , ne 0, nepřihlášen 0, zdržel se 1 (Sylor), omluven 0,

Nezařazení – ano 2 (Fiedler,Okamura) , ne 1 , nepřihlášen 0, zdržel se 3, omluven 0,


bod číslo 184 sněmovní tisk 1041, také v pěti alternativách.
hlasování číslo 15. Přihlášeno je 170 poslankyň a poslanců, pro 32, proti 71. Návrh nebyl přijat.


ČSSD- ano 3 (Chovanec,Klučka,Koskuba) , ne 24, nepřihlášen 1, zdržel se 11, omluven 6,

ANO -¨ ano 0 , ne 34, nepřihlášen 3, zdržel se 5, omluven 5,

KSČM – ano 0 , ne 1 (Semelová) , nepřihlášen 0, zdržel se 26, omluven 6,

TOP 09 – ano 5 (Gazdík,Heger,Korte,Laudát,Nováková) , ne 0 , nepřihlášen 1 (Pecková), zdržel se 17, omluven 2,

ODS – ano 13 (všichni přítomní s 1 výjimkou , ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 1 (Blažek), omluven 2,

KDÚ-ČSL – ano 3 (Bělobrádek,Benešík,Gabal) , ne 5, nepřihlášen 0, zdržel se 4, omluven 2,

Úsvit – ano 6 (všichni přítomní s 1 výjimkou, ne 0, nepřihlášen 0, zdržel se 1 (Sylor), omluven 0,

Nezařazení – ano 2 (Holík, Okamura) , ne 2 , nepřihlášen 0, zdržel se 2, omluven 2,


Dalším návrhem je zařazení bodu 184 zítra po třetích čteních.

Je to hlasování číslo 16. Přihlášeno je 170 poslankyň a poslanců, pro 40, proti 64. návrh nebyl přijat.


ČSSD- ano 4 (Birke,Klučka,Koskuba,Stupčuk) , ne 30, nepřihlášen1, zdržel se 9, omluven 6,

ANO -¨ ano 0, ne 31 , nepřihlášen 3, zdržel se 8, omluven 5,

KSČM – ano 0, ne 2 (Grebeníček,Semelová), nepřihlášen 0, zdržel se 25, omluven 6,

TOP 09 – ano 2 (Gazdík,Laudát) , ne 0 , nepřihlášen 1, zdržel se 20, omluven 2,

ODS – ano 14 (všichni přítomní), ne 0, nepřihlášen 0, zdržel se 0, omluven 0,

KDÚ-ČSL – ano 12 (všichni přítomní) , ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 0, omluven 2,

Úsvit – ano 6 (všichni přítomní s 1 výjimkou), ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 1 (Sylor), omluven 0,

Nezařazení - ano 2 (Holík, Okamura), ne 1 , nepřihlášen 0, zdržel se 3, omluven 2,


Dále bod 184 paní poslankyně navrhuje zařadit jako první bod v pátek v 9 hodin.
hlasování číslo 17. Přihlášeno je 170 poslankyň a poslanců, pro 30, proti 72. Návrh nebyl přijat.


ČSSD- ano 2 (Klučka,Koskuba) , ne 31, nepřihlášen 1, zdržel se 10, omluven 6,

ANO -¨ ano 0 , ne 34, nepřihlášen 3, zdržel se 5, omluven 5,

KSČM – ano 0 , ne 1 (Semelová), nepřihlášen 0, zdržel se 26, omluven 6,

TOP 09 – ano 2 (Gazdík,Laudát) , ne 0 , nepřihlášen 1, zdržel se 20, omluven 2,

ODS – ano 14 (všichni přítomní), ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 0, omluven 2,

KDÚ-ČSL – ano 5 (Benešík,Golasowská,Herman,Junek,Kudela), ne 5 , nepřihlášen 0, zdržel se 2, omluven 2,

Úsvit – ano 5 (všichni přítomní až na 2 Výjimky) , ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 2 (Sylor,Štětina), omluven 0,

Nezařazení – ano 2 (Holík,Okamura) , ne 1 , nepřihlášen 0, zdržel se 3, omluven 2,


Dalším návrhem je zařadit bod 184 v úterý na 11. 4. po pevně zařazených bodech

hlasování číslo 18. Přihlášeno je 170 poslankyň a poslanců, pro 40, proti 65. Ani tento návrh nebyl přijat.


ČSSD- ano 3 (Klučka, Koskuba,Velebný) , ne 28 , nepřihlášen 1, zdržel se 12, omluven 6,

ANO -¨ ano 0 , ne 34 , nepřihlášen 3, zdržel se 5, omluven 5,

KSČM – ano  0, ne 2 )Semelová,Grebeníček), nepřihlášen  0, zdržel se 25, omluven 6,

TOP 09 – ano 2 (Gadík,Laudát) , ne 0, nepřihlášen 1, zdržel se 20, omluven 2,

ODS – ano 14 (všichni přítomní), ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 0, omluven 2,

KDÚ-ČSL – ano 12 (všichni přítomní), ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 0, omluven 2,

Úsvit – ano 7 (všichni) , ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 0, omluven 0,

Nezařazení – ano 2 (Holík,Okamura) , ne 1, nepřihlášen 0, zdržel se 3, omluven 2,


A posledním hlasováním o bodu 184 je na středu 12. 4. po třetích čtení

hlasování číslo 19. Přihlášeno je 170 poslankyň a poslanců, pro 39, proti 65. Návrh nebyl přijat.


ČSSD- ano 3 (Klučka,Kuskuba,Novotný) , ne 27 , nepřihlášen 1, zdržel se 13, omluven 6,

ANO -¨ ano 0, ne 33,, nepřihlášen 3, zdržel se 6, omluven 5,

KSČM – ano 0 , ne  4, nepřihlášen 0, zdržel se 23, omluven 6,

TOP 09 – ano 2 (Gazdík,Kalousek) , ne 0 , nepřihlášen 1, zdržel se 20, omluven 2,

ODS – ano 14 (všichni přítomní), ne 0, nepřihlášen 0, zdržel se 0, omluven 2,

KDÚ-ČSL – ano 12, ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 0, omluven 2,

Úsvit – ano 6 (všichni přítomní s 1 výjimkou), ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 1 (Sylor), omluven 0,

Nezařazení - ano 2 (Holík, Okamura), ne 1, nepřihlášen 0, zdržel se 3, omluven 2,


Zahajuji hlasování o zařazení bodu 164, sněmovní tisk 956 dnes po pevně zařazených bodech

hlasování číslo 20. Přihlášeno je 170 poslankyň a poslanců, pro 53proti 75. Návrh nebyl přijat.

https://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?g=65639&l=cz


ČSSD- ano 0 , ne 33 , nepřihlášen 1, zdržel se 10, omluven 6,

ANO -¨ ano 0 , ne 35, nepřihlášen 3, zdržel se 4, omluven 5,

KSČM – ano 0 , ne 5 , nepřihlášen 0, zdržel se 22, omluven 6,

TOP 09 – ano 19 (všichni přítomní s 3 výjimkami) , ne 0 , nepřihlášen 1, zdržel se 3, omluven 2,

ODS – ano 14 (všichni přítomní) , ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 0, omluven 2,

KDÚ-ČSL – ano 12 , ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 0, omluven 2,

Úsvit – ano 6 (všichni přítomní s 1 výjimkou) , ne 0, nepřihlášen 0, zdržel se 1(Sykor), omluven 0,

Nezařazení - ano 2 (Okamura, Zelienková), ne 2 , nepřihlášen 0, zdržel se 2, omluven 2,


Druhá alternativa bod 164 zítra po třetích čteních.
hlasování číslo 21. Přihlášeno je 170 poslankyň a poslanců, pro 57, proti 66. Ani tento návrh nebyl přijat.


ČSSD- ano 1 (Váňa) , ne 29 , nepřihlášen 1, zdržel se 13, omluven 6,

ANO -¨ ano 1 (Vondráček), ne 34 , nepřihlášen 3, zdržel se 4, omluven 5,

KSČM – ano 0, ne 2 (Borka, Semelová) , nepřihlášen 0, zdržel se 25, omluven 6,

TOP 09 – ano  20 (všichni přítomní mimo 3 výjimek), ne 0, nepřihlášen 1, zdržel se 0, omluven 2,

ODS – ano 14 (všichni přítomní), ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 0, omluven 2,

KDÚ-ČSL – ano 12 (všichni přítomní)  , ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 0, omluven 0,

Úsvit – ano 6 (všichni přítomní s 1 výjimkou), ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 1 (Štětina), omluven 0,

Nezařazení - ano 3 (Holík,Okamura,Zelienková, ne 1 , nepřihlášen  0, zdržel se 2, omluven 2,



Další alternativou je zařadit bod 164 v pátek v 9 hodin ráno.
hlasování číslo 22. Přihlášeno je 170 poslankyň a poslanců, pro 52, proti 63. Návrh nebyl přijat.

https://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?g=65641&l=cz


ČSSD- ano 3 (Hamáček,Klučka,Váňa) , ne 25 , nepřihlášen 1, zdržel se 15, omluven 6,

ANO -¨ ano 1 (Stropnický), ne 32 , nepřihlášen 3, zdržel se 6, omluven 5,

KSČM – ano 0 , ne 4 , nepřihlášen 0, zdržel se 23, omluven 6,

TOP 09 – ano 20 (všichni přítomní mimo 3 výjimek) , ne 0, nepřihlášen 1, zdržel se 2, omluven 2,

ODS – ano 14 )všichni přítomní), ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 0, omluven 2,

KDÚ-ČSL – ano 7 , ne 1 (Uhlík), nepřihlášen 0, zdržel se 4, omluven 2,

Úsvit – ano  5 (všichni přítomní mimo 2 výjimek), ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 2, omluven 2,

Nezařazení – ano 3 (Holík,Okamura,Zelienková) , ne 1 , nepřihlášen 0, zdržel se 2, omluven 2,


Dalším návrhem je zařazení bodu 164 na úterý 11. 4. po pevně zařazených bodech.
hlasování číslo 23. Přihlášeno je 170 poslankyň a poslanců, pro 57, proti 67. Návrh nebyl přijat.


ČSSD- ano 2 (Hamáček,Klučka), ne 30 ,nepřihlášen 1, zdržel se 11, omluven 6,

ANO -¨ ano 1 (Stropnický) , ne 33 , nepřihlášen 3, zdržel se 5, omluven 5,

KSČM – ano 0 , ne 4 , nepřihlášen 0, zdržel se 23, omluven 6,

TOP 09 – ano 19, ne 0, nepřihláše 1, zdržel se 3, omluven 2,

ODS – ano 14 (všichni přítomní, ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 0, omluven 2,

KDÚ-ČSL – ano 12 , ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se, omluven 2,

Úsvit – ano 6 , ne 0, nepřihlášen 0, zdržel se 1 (Sykor), omluven 0,

Nezařazení – ano 3 (Holík, Okamura, ,Zelienková), ne 1 , nepřihlášen 0, zdržel se 2, omluven ,


A posledním hlasováním o bodu 164 je navržení na středu 12. 4. po třetích čteních.
hlasování číslo 24. Přihlášeno je 170 poslankyň a poslanců, pro 61, proti 65. Návrh nebyl přijat.


ČSSD- ano 4 (Hamáček, Klučka,Rykala,Váňa) , ne 28 , nepřihlášen 1, zdržel se 11, omluven 6,

ANO -¨ ano 2 (Kott, Stropnický), ne 32 , nepřihlášen 3, zdržel se 5, omluven 5,

KSČM – ano 0, ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 23, omluven 6,

TOP 09 – ano 20 (všichni přítomní mimo 3 výjimky, ne 0, nepřihlášen 1, zdržel se 2, omluven 2,

ODS – ano 14 (všichni přítomní), ne 0 , nepřihlášen 0, zdržel se 0, omluven 2,

KDÚ-ČSL – ano 12 (všichni přítomní), ne 0, nepřihlášen 0, zdržel se 0, omluven 0,

Úsvit – ano 6 (všichni mimo 1 výjimku), ne 0, nepřihlášen 0, zdržel se 1 (Sykor), omluven 0,

Nezařazení - ano 3 (Holík,Okamura,Zelienkova), ne 1 , nepřihlášen 0, zdržel se 2, omluven 2.

Likvidace "likvidátorů" SBU: pro Petrova začalo odpočítávání

$
0
0
Dmitrij Rodionov
10. 4. 2017     zdroj
Ministerstvo státní bezpečnosti (MSB) Doněcké lidové republiky nazvalo jméno objednatele vražd vůdců domobrany Arsena Pavlova (Motorola) a Michaila Tolstych (Givi). 6. dubna to sdělila mluvčí rezortu Marija Petrová. Je jím hlava departementu kontrarozvědky SBU Alexej Petrov. Podle zástupkyně MSB jsou ve struktuře departementu kontrarozvědky SBU zvláštní oddíly, které vedou "teroristickou válku" proti Donbasu. A byly tyto jednotky vytvořeny za finanční podpory USA.


"Víme, že Alexej Petrov byl jako zástupce náčelníka kontrarozvědky SBU odpovědný za formování a působení těchto jednotek, včetně přípravy diverzních skupin k provádění teroristických akcí na našem území", prohlásila zástupkyně MSB.

Kromě toho, jak řekla, 14.února 2017, krátce po atentátu na Giviho, prezident Ukrajiny Petr Porošenko jmenoval Alexeje Petrova vedoucím departementu kontrarozvědky "za jeho zásluhy pro ukrajinskou vládu, které jsou podle zástupkyně MSB ve skutečnosti zločiny proti republice". Tato skutečnost, jak uvedla Petrová, svědčí o tom, že "Petr Porošenko schvaluje osobně vraždy občanů DLR".

Řekla také, že nyní Petrov nadále koordinuje promýšlení a realizaci akcí proti obyvatelstvu Donbasu. Post hlavy departementu kontrarozvědky mu umožňuje přímo koordinovat operace s předsedou SBU Vasilijem Gricakem a zástupci Washingtonu.

"Ministerstvo státní bezpečnosti DLR vyvine veškeré úsilí, aby zabránilo pronikání dalších skupin teroristů na Donbas a aby také pohnalo k zodpovědnosti viníky ..., včetně Alexeje Petrova", slíbila zástupkyně MSB.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Bundeswehr se nebude účastnit úderů USA na Sýrii

$
0
0
Vjačeslav Filippov
10. 4. 2017 zdroj
Němečtí vojenští odborníci jsou v operaci západní koalice proti DAEŠ zapojeni do utváření posádek pro letouny radarové rozvědky AWACS. Německé ozbrojené síly (Bundeswehr) se nebudou účastnit případných dalších úderů USA na pozice syrské vládní armády. Prohlásila to ministryně obrany Německa Ul
rsua von der Leyenová ve vysílání rozhlasové stanice SWR.

Hlava ministerstva obrany zdůraznila, že Bundeswehr má za úkol provádět během boje západní koalice proti teroristické skupině DAEŠ (skupina DAEŠ je v Rusku zakázaná) průzkum. "A já zdůrazňuji, v boji proti DAEŠ. To je naprosto jasný mandát, v jeho rámci budeme působit", řekla.

Von der Leyenová zdůraznila, že tento úkol nemá nic společného s otázkou použití chemických zbraní v Sýrii a činností prezidenta Bašára Asada.

Němečtí vojenští odborníci jsou v operaci západní koalice proti DAEŠ zapojeni do utváření posádek pro letouny radarové rozvědky AWACS NATO. Berlín poskytuje také podporu šesti průzkumným letounům Tornado, které jsou umístěny na základně aliance Incirlik v Turecku. Instruktoři Bundeswehru školí irácké Kurdy.

Pracovníci Ozbrojených sil SRN jsou také přítomni ve štábech koalice.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Představitelé syrské církve reagují na americkou intervenci

$
0
0
10. 4. 2017      Radiovaticana
Sýrie. „Zdá se, že jde o strategickou chybu,“ reagoval řeckokatolický ordinář Aleppa na rozhodnutí USA ostřelovat základnu syrského letectva Al Šajrát (foto) v provincii Homs. „Nevěřím tomu - řekl včera arcibiskup Jean-Clement Jeanbart italské katolické agentuře SIR – že by prezident Assad potřeboval užívat chemických zbraní, poněvadž má na bojišti výhodnější pozici. V každém případě by však nejprve bylo třeba seriózně vyšetřit, co se stalo, aby bylo jasné, kdo je zodpovědný.“ 

Aleppský arcibiskup se pozastavil nad tím, zda obvinění uvalené na syrskou vládu a odpověď s použitím raket, nebyly příliš unáhlené, tím spíše, že přinesly další oběti na životech, zemřelo šest vojáků a devět civilistů. Vyjádřil naději, že všechny zainteresované strany změní svůj postup a „seriózně zvolí práci pro mír pomocí politických řešení a nikoli bomb“.

Téhož názoru je také apoštolský vikář latinského obřadu v Aleppu. „Tato vojenská operace otevírá možnost nových scénářů, které jsou znepokojivé pro všechny,“ řekl biskup Georges Abou Khazen OFM pro portál Vatican Insider. „Americká strana působí destrukci syrské infrastruktury. Již dříve bylo takto zničeno 32 mostů a bombardováním přehrady Tabbka na Eufratu – patnácté na světě co do velikosti - byla vyřazena z provozu elektrárna. Domnělý chemický útok je záminka, jako mnoho jiných, o kterých jsme slyšeli dříve v Libyi a Iráku... Spojené státy okupují spolu s takzvaným islámským státem všechna ložiska ropy a zemního plynu v Sýrii. Za zmínku stojí, že pár minut po americkém útoku začala ofenzíva džihádistů islámského státu a Al Nusry,“ říká biskup Abou Khazen.

Vatikánský rozhlas požádal o vyjádření chaldejského biskupa Aleppa mons. Antoine Audo:
„Bylo to opravdu velké překvapení, je to pro všechny nová věc. Jde o změnu vojenské politiky na mezinárodní úrovni. A neví se, kam bude směřovat. Všichni se tady v Sýrii ptají – i když já si to tak docela nemyslím – zda tento příběh s chemickými zbraněmi nebyl manévr, který měl připravit intervenci a mezinárodní veřejné mínění.“

Na otázku, jaká je nálada mezi lidmi, mons. Audo odpovídá:

„Ozbrojené skupiny jsou v podstatě spokojené, když vidí tuto destrukci syrského státu. A jejich mnoho. Ostatní čekají, co se stane. Existuje projekt na rozdělení Sýrie. Neustále se srovnáváme se situací v Iráku. Zpočátku jsme si mysleli, že není možné, aby se tato situace opakovala v Sýrii, ale nyní vidíme, že se děje totéž.“

Zdá se ovšem, že Asadova vláda získala zpět kontrolu nad většinou území

„Ano, má v rukou velmi důležitá města, jako je Damašek, Aleppo, Homs, Hamma, i když čas od času jejich ostřelování pokračuje. A tedy není všechno skončeno.“

Proč je mezinárodní společenství tolik zaměřeno na Sýrii?
„Na mezinárodní rovině jsou vždy nějaké zájmy, především ekonomické, jde zejména o zemní plyn a ropu. Pak je tady islámský rozměr, boj mezi sunnity a šíity na celém Blízkém východě, který je využíván k udržování těchto bojů a obchodu se zbraněmi. A konečně na syrské úrovni je tady určitá slabost spočívající v napětí mezi menšinami a většinou, kterého se rovněž zneužívá.“

The Daily Mail: "Johnson je prolhaný pudl Washingtonu"

$
0
0
10. 4. 2017     zdroj
Britský bulvární list The Daily Mail soudí, že hodnocení hlavy britského ministerstva zahraničních věcí jako šaška a "prolhaného pudla Washingtonu", není bezdůvodné. "Je ponižující, když vás i Trump má za šaška", tímto titulkem buší list na domovské stránce své internetové verze. Kreml považuje Borise Johnsona "za prolhaného pudla", který blábolí nesmysly, jen aby nemusel jet na moskevský summit. 

Britští poslanci obvinili hlavu ministerstva zahraničí, že přijímá objednávky od ministerstva zahraničí USA a že působí pouze v souladu s pokyny, které mu vydává Washington. Johnson vysvětlil, že jeho odmítnutí umožnilo Rexi Tillersonovi předat Putinovi jasné poselství, ale Johnsonovi kritici se domnívají, že je řízen zpoza "velké louže".

"Mimochodem, "washingtonským pudlem" Borise Johnsona nazvali jeho protivníci, kteří žijí v Británii", konstatovali novináři Glen Owen a Jan Gallagher.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Je ještě Kájínek nebezpečný i po 23 letech za katrem?

$
0
0

Jiří Baťa
11. 4. 2017
Jak veřejně oznámil prezident republiky Miloš Zeman, vážně uvažuje o milosti pro vězněného Jiřího Kájínka, údajného vraha dvou lidí. Uvažuje o tom prý proto, že si Kájínek „odseděl“ víc jak dvacet let v žaláři a také proto, že se nedomnívá, že soud s ním byl spravedlivý. Tento názor, sdílí také velká většina občanů, kteří mají rovněž pochybnosti o tom, že se události staly tak, jak byly soudem projednávány. Značnou pochybnost do toho vznesl přeživší svědek jistý Vojtěch Pokoš, rovněž těžce zraněn údajně střelbou J. Kájínka. protože jak sám přiznává je Cikán a (v tu dobu byl) recividista. 



Na skutečnost, že prezident republiky uvažuje o milosti pro Kájínka zareagoval V. Pokoš značnou nedůvěrou a obavami, že „vrah“ Kájínek, jak jej Pokoš nazývá, se bude chtít mstít a že se cítí ohrožený. A nejenom on, ale i jeho rodina. Jestli se stane, že ho pustí, tak prý u takového člověka nikdy nemůžete vědět, co udělá, jestli se bude mstít, je to prý chladnokrevný vrah, konstatuje Pokoš.

Dovolím si k této záležitosti vyslovit svůj názor. Předně nemám k Jiřímu Kájínkovi žádný vztah, který by mne stavěl do role jeho obhájce. Nicméně celý případ jsem sledoval se zájmem a mohu jen konstatovat, že jakkoli byla kauza s Kájínkem velmi složitá, rozhodnutí soudu nebylo jednoznačné, resp. nebylo přesvědčivě spravedlivé. Ostatně o Kájínkově případu vyprávěla i reportáž investigativních novinářů Josefa Klímy a Janka Kroupy v ČT, ze které vyplynula řada nejasností. Přes existenci celé řady problematických nejasností byl Jiří Kájínek odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody. Stalo se, Kájínek byl odsouzen a ve vězení již strávil 24 let. Neznám všechny okolnosti jeho pobytu ve vězení, jeho útěky nebo jiné problémy, ale je fakt, že pokud se veřejně v TV jednalo ve věci Kájínek, vždy se choval slušně, klidně, bez vzdoru, násilnických či mstivých sklonů, z čehož lze vyvodit, že i jeho pobyt ve vězení byl víceméně odevzdaný osudu, bezproblematický, v řeči vězeňských řádů vzorný.

Pozoruhodné a stejně jako nepřesvědčivé je však vyjádření či tvrzení zmíněného Vojtěcha Pokoše, který se i dnes k celému případu vyjadřuje jednoznačně s osobním přesvědčením, že vrahem jeho bratra Juliána a Štefana Jandy je právě Kájínek. „Vím, kdo střílel. Byl to Kajínek. Nemám důvod lhát po těch letech a neměl jsem ho ani před tím. Jenže já jsem Cikán a recidivista, takže podle všech lžu,“ řekl v telefonním rozhovoru Právu. „Není pravda, že vraždu nikdo neviděl. Očití svědkové byli totiž tři a všichni ještě žijí a určitě si na vraha dobře pamatují...“ dodává V. Pokoš. Na jeho slovech se však spravedlnost a pravda nedá stavět, protože jsou vyslovována ve smyslu vlastní obhajoby, obav či strachu, když i jeho přítomnost na místě činu obnáší celou řadu nepřesností. Podle mého názoru už jenom skutečnost, že dva bratři, Cikáni, v tu dobu známí recidivisté se ocitají na inkriminovaném místě, kde došlo ke střelbě a k vraždám, je samo o sobě více než podezřelé. Na tom se však už nedá nic změnit, a když, tak pouze za předpokladu, že by bylo obnoveno soudní řízení, o které Kájínek (neúspěšně) několikrát žádal.

Kauza Kájínek je z hlediska dokazování jeden z našich nejsložitějších a současně nejsledovanějších případů českého soudnictví. Případ např. obnáší více jak deset věcí, které jednoznačně mluví ve prospěch Jiřího Kajínka a více jak dvacet pokusů a snažení na různých stupních či úrovních české jurisdikce o zvrat, nápravu či změnu rozsudku, jímž byl Kájínek odsouzen na doživotí. Tyto skutečnosti jasně svědčí o různých nedostatečnostech, nesprávnostech, neochotě, nezájmu, obecně vzato o nespravedlivém projednávání a rozhodování soudů a soudců, což jen o to více podporuje názor, že Kájínek byl odsouzen nespravedlivě.

Bez zajímavosti však není ani konstatování Vojtěcha Pokoše, že v případě omilostnění Kájínka se bojí především o své rodiče a příbuzné v Česku. Těmito prohlášeními Vojtěch Pokoš neúměrně zvětšuje Kájinkovu nebezpečnost v jeho případném propuštění a to přesto, že on sám se již před několika lety i s manželkou a dětmi odstěhovali z Plzně do Rakouska, kde nyní žijí. Případnou milost pro Kajínka označil za „tanec na hrobě bratra a další oběti“. Pokoš dále říká, že „Má-li prý prezident o Kájinkově vině pochybnosti, měl by si nejprve promluvit osobně se svědky, kteří na vlastní oči viděli, jak Kájínek střílel“, míní přeživší Pokoš. To by sice mohl, ale ani Pokoš se svými argumenty není a ani nemůže být ve svých „důkazech“, či spíše tvrzeních byť jako očitý svědek věrohodný a přesvědčivý. Jeho případné obavy z možné Kájínkovy msty mohou také vyplývat jak z nečistého svědomí, nebo i z možné viny ze spoluúčasti na těchto vraždách. Osobně si nemyslím, že by Kájínek byl schopen nějaké osobní msty či vendety a to i v případě, že on sám je bytostně přesvědčen o své nevině, o nespravedlivě vedeném soudu a rozsudku, který jej poslal na doživotí do kriminálu.

Pokud by prezident Zeman udělil Jiřímu Kájinkovi milost, neučinil by rozhodně nic nepřístojného. Srovnáme-li totiž amnestie či milosti, které udělili předchozí prezidenti, pak by Kájinkova milost nebyla nejen ničím výjimečná, ale možná pro společnost i méně problematická a škodlivá ve svých důsledcích, než amnestiemi omilostnění polistopadoví grázlové, kteří naší společnosti způsobili daleko větší jak morální, tak i ekonomické škody, než které údajně spáchal Kájínek. Na základě všech dostupných skutečností si dovoluji tvrdit, že Jiří Kájínek je neviný. Tak to alespoň vidím já.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live