Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Svět je prostě jeden velký zbrojní moloch politických kalouskovitých šmejdů, jejichž heslo dne zní: Chudáky zneužít a následně vykopnout… do dalších voleb… Kdo se v tom má vyznat?

$
0
0
Břetislav Olšer
19.4. 2017   Rukojmí
Nechci být sprostý, ale svět se řítí do ďáblovy řiti; nejvhodnější je proto dnes parafráze dle českého filmu: Jak svět přichází o básníky, resp. Jak našinec přichází o iluze. Proč jsem se dnes pustil do tohoto filozofování? Jelikož už mě unavuje, jak je všechno kolem nás jen marnost nad marnost, všechno je marnost (Bible, Kaz 1,2); kam našinec šlápne, tam nic neroste...
Tak jen namátkou; držel jsem palce boháči a slonu v porcelánu Donaldu Trumpovi, vlastně své vlastní touze, aby něco udělal s tou zběsilou Amerikou, po zuby ozbrojenou a války po planetě roznášející, jak nákazu HIV.... A narazil jsem, když z mého hradu z písku zbyla jen hrstka prachu; jak se říká – prach jsi a v prach se obrátíš. Jenom s tím, že Trump se v ten prach obrátil ještě za živa.
Jeho žvanění, exhibicionismus, buranství a nestydatá bohorovnost narazila. Zjistil, že svět je jiný, než když si žije za své miliardy s ženami pečlivě vybranými v půlce Evropy. Není asi mírumilovný, jakým byl jen v mých naivních představách, vlastně jak jsem ho chtěl takovým mít, ale přitom je snad ještě horší než militantní jestřábové před ním... Ano, má, vina, má převeliká vina… mea culpa, mea maxima culpa; avšak, kdos bez chyby, hoď kamenem…
Další neduh, co mě trápí je Evropská unie, která okleštila o těžce vydobytou svobodu a nezávislost evropské státy, Nesnášel jsem ji a právem, proto mi udělali radost Britové, někteří, jimž už EU lezla na nervy tolik, že si v rámci brexitu dali od jejího poroučení pohov a ukázali jí záda. Ovšem, pár měsíců na to chce nová premiérka Theresa Mayová předčasné volby. Proč? Má obavy z odchodu z EU a jako její bývalá fanynka chce lavírovat a naopak ještě brexit zvrátit? Politická schizofrenie na pochodu, a nakažlivá…
A další moje zklamání; všichni včetně mě chválíme Putina a jeho politiku a nenecháme naopak nit suchou na Erdoganovi, abychom však následně zjistili, že politici si hrají na svém písečku a na nás plebejce kašlou. Zkrátka abychom objevili Ameriku, je nutné si říct, že Rusko musí držet svoji pozici mocnosti a kvůli "ekonomickým sankcím pro nic" není možné zapomínat na své potenciální spojence, pročež Putin pragmaticky blahopřeje tomu gaunerovi z Ankary k vítězství v referendu, které je tou největší zhůvěřilostí, jakou kdo kdy viděl. (Omlouvá ho hypoteticky, že gratuloval až po Trumpovi…?)
Kdo se v tom má vyznat? Svět je prostě jeden velký zbrojní moloch politických kalouskovitých šmejdů, jejichž heslo dne zní: Chudáky zneužít a následně vykopnout… do dalších voleb… Nezbývá než smutný, spíš tragický příběh; je nezbytné konečně a definitivně uvěřit, že politické elitě nejde o nic jiného, než o svá plná koryta a že každý z nich, těch falešných vyčůránků, prahne po svém prvním milionu, potom po své první miliardě a po svém místečku v žebříčku Forbesu, a je jim putna (skoro jako profesor Putna), že patří k těm psychopatům, z nichž pár zazobanců planety má větší příjmy a majetky, než tři miliardy těch nejchudších, jimž musí stačit ne miliony, ale pouze dva dolary denně. V průměru…
Proč se ale tahat s mými úvahami po světě, když je v Česku ta samá situace, jen v malém; když se totiž blíží volby, jakékoli a do čehokoli, od krajských či poslaneckých až po těch do euroštací, lísají se k nám všichni, jen abychom jim svými hlasy pomohli k poslaneckým měsíčním obolusům ve výši cca 200 tisíc korun, jakož i k europlatům přes půl mega měsíčně. To vše proto, aby nám za to slibovali hory doly, pokud je s Bakalou nerozkradou, že premiére Sobotko, za což nám přidají k mizernému důchodu pár ušmudlaných stovek…
A my tupci, to naše stádo ovcí; tupě jdeme, bečíme, křičíme a vyvoláváme hesla na podporu těch darmožroutů, kteří ale po usednutí na své kariérní posty na nás zapomenou, jako bychom nikdy ani neexistovali a do bezedné vody se propadli… A to ještě musíme snášet kecy prelátů, jejich svatostí monsignorů 2. stupně, že musíme otevřít svá srdce běžencům, přičemž je ani nenapadne, aby nám šli příkladem a sami přímo na místě otevírali své dvoukomorové orgány třeba ve smetišti zvaném běženecká džungle v Calais…Výsledek obrázku pro foto olser islám halík
Sám jsem však strůjcem svého štěstí, resp. pomatení mé mysli, když naletím na pěkné řečičky a ještě mě za ně buzerují buzeranti z Evropských hodnot, že jsem protiamerický či proruský… Proto bych jim doporučil, aby cenzurovali rovněž britský deník Financial Times, který nedávno napsal krátké zamyšlení nad tragikomikou celé výše uvedené situace svým neotřelým zobecněním:
„Írán podporuje syrského prezidenta Asada. Státy Perského zálivu jsou proti Asadovi. Asad je proti Muslimskému bratrstvu. Muslimské bratrstvo a Barack Obama jsou proti generálu Sisímu (současnému vojenskému „vládci“ Egypta). Avšak státy Perského zálivu podporují Sisího. To tedy znamená, že jsou proti Muslimskému bratrstvu. Írán podporuje Hamás, ale Hamás podporuje Muslimské bratrstvo. Obama podporuje Muslimské bratrstvo, nicméně Hamás je ostře protiamerický. Státy Perského zálivu jsou proamerické. Ale Turecko je se státy Perského zálivu proti Asadovi; avšak Turecko podporuje Muslimské bratrstvo proti generálu Sisímu. A generála Sisího podporují státy Perského zálivu. Vítejte na Blízkém východě a přejeme vám hezký den…“
Resumé; jediná moje výhoda je, že idiota ze sebe dělám jen svými myšlenkami, nikoli volebními hlasy, jelikož jsem jako naivní novinář prahnoucí po absolutní nezávislosti, nikdy volit nebyl - ani tenkrát, ani dnes… 
Inu, a nehledejte v tom alibismus Piláta, co si šel umýt své ruce a pak nechal ukřižovat Krista; takovou moc nemám a nechci, naštěstí ani nikdy mít nebudu. Jen si zkrátka sypu popel na hlavu, byť jen hlupák nemění svůj názor, natož já, pouze nicka v molochu protřelých šmejdů kalouskovitých…

Kapesní průvodce světem korunových dluhopisů. Co spojuje případy ministra Babiše a podnikatele Jančury?

$
0
0


Robert Malecký
19.4. 2017  Hlídací pes
Koaliční rada by se ve středu měla zabývat tématem korunových dluhopisů, díky kterým optimalizoval svou daňovou zátěž ministr financí Andrej Babiš. Podobný model zvolil i další veřejně činný miliardář, majitel společnosti Student Agency Radim Jančura. Přinášíme přehled otázek a odpovědí, které kolem emisí korunových dluhopisů vyvstaly.
Tento tweet ministra vnitra Milana Chovance v úterý reagoval na analýzu právníka Aleše Rozehnala: „Další veřejně aktivní miliardář se vyhýbá placení daní? A FS honí jen trhovce? Tak to ne! 

Téma pro zítřejší koaliční radu!“

Podnikatel Radim Jančura koncem roku 2012 založil společnost Student Agency holding se základním jměním dva miliony korun. Ta vzápětí emitovala dluhopisy za 900 milionů korun.

Právník Aleš Rozehnal o transakci říká, že do společnosti Student Agency holding žádné peníze nepřitekly, výsledkem bylo pouze snížení daňové zátěže této společnosti a absence povinnosti platit daně ze splátek dluhopisů, které plynou Radimu Jančurovi.

K ministru Chovancovi se přidal i předseda vlády Bohuslav Sobotka. „Ministr Babiš a podnikatel Jančura mají společnou zálibu: jak díky korunovým dluhopisům neplatit daně. Co na to daňová správa?“ napsal v úterý premiér.
Daňová správa, jejíž reakci získal server iDnes.cz, konstatuje, že informace z daňového řízení jsou neveřejné, případem se nicméně podle všeho zabývá:

„Zaznamenali jsem Vámi zmíněný podnět. Správa daně je neveřejná a správce daně má ze zákona povinnost mlčenlivosti. Proto Vám nemůžeme poskytnout žádné informace týkající se konkrétního případu.“

Co jsou dluhopisy?

Dluhopis je cenný papír, který právně potvrzuje úvěrový vztah mezi emitentem dluhopisu a jeho vlastníkem a má sloužit k financování podniků.

Ani v případě Agrofertu, ani v případě Student Agency k financování podniku použity nebyly.
Andrej Babiš a dluhopisy Agrofertu

Agrofert vydal předmětné korunové dluhopisy v roce 2012, avšak v této době očividně žádné

Za tyto dluhopisy v tomto období Agrofertu Andrej Babiš nezaplatil; ani Agrofert nevyužil možnosti umístit tyto dluhopisy na volný trh.

Agrofert emitoval korunové dluhopisy dne 28. 12. 2012, tedy dva dny před koncem daňového zvýhodnění, které tyto dluhopisy přinášely, a to aniž by získal finanční prostředky, které mají dluhopisy přinášet.

Korunové dluhopisy Agrofertu přinesly finanční prostředky této společnost až o rok později, avšak v době, kdy již daňové zvýhodnění korunových dluhopisů neplatilo.

Pokud tedy Agrofert pocítil potřebu dluhopisového financování v roce 2013, měl tento investiční nástroj emitovat v tomto roce. Taková emise by však úsporu na daních ani Agrofertu, ani Andreji Babišovi nepřinesla.

Je možno s úspěchem pochybovat i o potřebě financování Agrofertu prostřednictvím dluhopisů v roce 2013, protože v tomto roce dosahoval stav peněžních prostředků a účtů v bankách Agrofertu téměř pěti miliard Kč.

Agrofert měl navíc k dispozic bankovní úvěrové financování, které by bylo pro Agrofert levnější.
Radim Jančura a dluhopisy Student Agency

Student Agency Holding nepřinesly dluhopisy finance dosud žádné, i když již k dnešnímu dni jí vznikla povinnost na úrocích 450 milionů Kč.

S nadsázkou se dá říct, že pro Student Agency Holding nebyly dluhopisy zdrojem financování, ale zdrojem zadlužování.

Podmínky pro emisi dluhopisů

Při emisi dluhopisů musí být zveřejněny emisní podmínky, které musí obsahovat lhůtu pro upisování emise dluhopisů, způsob a místo upisování dluhopisu, způsob a lhůtu předání dluhopisů jednotlivým upisovatelům a způsob a místo splácení emisního kurzu upsaného dluhopisu.

Předpokládá se tedy, že možnost úpisu bude otevřena třetím osobám.

Jak Agrofert, tak Student Agency Holding veřejnost úpisu nesplnily.

Dluhopisy Student Agency holding ale v pravém slova smyslu splaceny nebyly, protože namísto splacení byla pohledávka na splacení emisního kursu započtena s pohledávkou na zaplacení ceny podílů.

Novinka syrského obranného průmyslu: robot-granátomet, ovládaný dálkově

$
0
0

19. 4. 2017      zdroj
Syrští konstruktéři vyvinuli dálkově řízenou platformu, která může být vybavena reaktivními granátomety i různými druhy pěchotních zbraní. Již byla zahájena sériová výroba nejnovější konstrukce. Fotografie a videa s novým produktem syrského obranného průmyslu se již objevily na internetu.


Fotografie novinky byly poprvé zveřejněny na Twitteru. Použití těchto robotů pomůže snížit ztráty syrské armády. Vojáci se již nebudou muset vystavovat pod nepřátelskou palbou a salva ze dvou granátometů je schopna zničit ostřelovače nebo přemoci kulometné hnízdo teroristů.

Jako alternativní zbraň je na fotografii zachycen kulomet PKM ráže 7,62 mm. Je to spolehlivá zbraň, která je schopna zasáhnout cíle na vzdálenost až 1000 m.

Jak již bylo uváděno, Sýrie se stala osobitým "polygonem" pro testování nejnovějších ruských i zahraničních bojových robotů.

Roboti jsou schopni poskytnout neocenitelnou pomoc při válečných akcích. Příkladem může posloužit odminování historické části Palmýry, kdy ruští ženisté použili nejnovější robotické systémy Skarabej a Sfera. Oba roboti jsou řízeni digitálním rádiem z panelu video monitorování.

Armáda v Sýrii používá také nelineární lokátory Koršun, určené k hledání min s elektronickým ovládáním. "Spatřit" nebezpečí může lokátor na vzdálenost 30 metrů. A nezabrání tomu ani hloubka ani beton, do něhož je možné minu ukrýt.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

DAEŠ a Al-Káida plánují spojení

$
0
0

20. 4. 2017      zdroj
Pohlaváři v Rusku zakázaných teroristických skupin DAEŠ a Al-Káidy počítají s vytvořením aliance. Oznámil to viceprezident Iráku Ajád Aláví. Podle jeho informací již probíhají jednání na toto téma, píše Independent. Podrobnosti však zatím nejsou známy. Zajímavé je, že stopy obou teroristických organizací vedou do USA. Spojené státy již nejednou uznávaly, že vytvořily DAEŠ. Barack Obama konstatoval, že chyby, k nimž došlo během vojenské operace v Iráku v roce 2003, se staly jednou z příčin vzniku teroristické skupiny DAEŠ.


"Skupina DAEŠ je přímou pokračovatelkou Al-Káidy v Iráku, která vznikla z naší invaze do této země", poznamenal. Dodal však, že tento výsledek "neočekával".

A v poslední době vyšlo najevo, že poradce Clintonové schvaloval činy Al-Káidy v Sýrii. Tyto údaje byly zveřejněny WikiLeaks. Jake Sullivan jí referoval, že Al-Káida v Sýrii působí na straně USA.

Je nesporné, že DAEŠ prohrává. Ale musíme si naprosto jasně uvědomovat: DAEŠ a jeho představitelé, jeho sponzoři se s tím v žádném případě nesmíří, neodejdou ze scény, nevzdají se svých cílů. Budou - a už začali - měnit taktiku, říkají experti. Viz článek na Pravda.ru.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Volby ve Francii:nabízejí vzrušující zápas a slibují velkou změnu!

$
0
0
20.4. 2017   Argument
Další francouzská revoluce...
Přečetli jsme: Časopis The Economist se věnuje francouzským volbám a dopadům, které tyto volby budou mít a zaměřil se přitom na dvě osobnosti voleb: Marine Le Penovou a Emmanuela Macrona.
The Economist, 4. březen 2017 (tištěné vydání). Je to podle Economistu už mnoho let, kdy Francie zažila revoluci, nebo alespoň vážný pokus o reformu. Jejími znaky jsou spíše stagnace – politická i ekonomická. Moc se toho ve Francii nemění, konstatuje článek dále, navzdory tomu, že vlády levice a pravice se střídají.

Jenže volby v tomto roce nudné nebudou!

 Naopak,  Socialisté a Republikáni, kteří se střídají u moci od založení Páté republiky v roce 1958, tentokráte nemusejí ani postoupit z prvního kola. Profilují se jiní kandidáti pro druhé kolo. Charismatická lídryně Národní fronty Marine Le Penová, a nový lídr liberálního hnutí Emmanuel Macron. Jeho hnutí En Marche! zahájilo svou činnost teprve minulý rok.

Je to jasný doklad globálního trendu: rozlišení mezi levicí a pravicí je stále méně důležité a místo toho je tu nové: mezi otevřeností a uzavřeností, konstatuje článek Economistu. Výsledek bude mít dopad nejen na Francii, ale i na EU: buď ji oživí, nebo ji zničí.

Příčinou této nové revoluce je vztek voličů – na zbytečnost vládnoucí třídy i její vzájemnou propletenost. Socialistický prezident Hollande je tak nepopulární, že raději nebude ani znovu kandidovat. Opozice establishmentového charakteru, zastoupená Republikány a jejich kandidátem Francois Fillonem vidí propad svých šancí od prvního března. To totiž vyplavalo, že Francois Fillon čerpal pro svou ženu a děti veřejné peníze ve výši jednoho milionu eur a pod falešnými úvazky.

Dalším zdrojem vzteku je nespokojenost s tím, jak vypadá Francie. Jeden z výzkumů ukazuje, že Francouzi se řadí k největším světovým pesimistům. 81 % se jich domnívá, že vše se jen zhoršuje. Mnoho těchto chmur má ekonomický základ. Ekonomika roste pomalu, stát slupne 57 % HDP a čtvrtina mladých je nezaměstnaná. A ti, kteří mají práci, jen těžko najdou trvalejší zaměstnání, jako měli jejich rodiče. Nejde ale jen o ekonomiku. Opakované teroristické útoky nutí občany žít pod výjimečným stavem a zároveň se ukázaly hluboké kulturní příkopy v zemi s velkou muslimskou komunitou.

Mnoho z těchto problémů se vytvářelo desetiletí, ale ani levice, ani pravice nebyly schopné si s nimi poradit. Poslední pokus o ambiciózní reformu za Chiraca v 90. letech zkolaboval pod tlakem stávek.

Odlišná léčba

Jak Macron, tak i Le Penová tuto frustraci chápou, uvádí Economist. Nabízejí ovšem velmi odlišnou diagnózu i léčbu. Le Penová viní externí síly a nabízí ochranu voličů – více bariér a sociálního státu. Velmi efektivně se distancovala od antisemitské minulosti strany (i vyloučením svého otce, který ji založil) a oslovuje ty, kteří se chtějí schovat před zbytkem světa. A kritizuje ostře globalizaci jako nebezpečí francouzských pracovních míst a islamisty jako podněcovatele teroru. EU je podle ní „antidemokratickým strašidlem.“ Chce zavřít radikální mešity, zabrzdit příliv migrantů, postavit se volnému obchodu, vyměnit euro za francouzský frank a svolat referendum k odchodu Francie z EU.

Macron je opakem. Myslí si, že více otevřenosti učiní Francii silnější. Je pro obchod, pro konkurenci, pro imigraci a pro EU. Vítá změnu kultur i technologií. Myslí si, že zaměstnat více Francouzů znamená zmenšit ochranu práce. Sám se prezentuje jako pro-globalizační revolucionář.
Le Penová je v politice celý život. Podařilo se jí extremistickou stranu změnit v sociálně akceptovatelnou, to je její největší úspěch. Macron byl ministrem ekonomiky pro Hollanda. Jeho liberalizační program by ovšem byl zřejmě méně radikální než „thatcherovského“ Fillona, který plánoval radikálně seříznout zákoník práce. Nelze ale očekávat, že by strana Marine Le Penová vyhrála v národním shromáždění a Macron jen těžko může hovořit o „vlastní straně.“

Oba dva ale představují neuznání státu quo. Vítězství Macrona by znamenalo, že liberalismus Evropany stále oslovuje. Vítězství Le Penové by z Francie učinilo chudší a ošklivější zemi, píše Economist. Kdyby Francii odvedla z Eurozóny, způsobí tím finanční krizi.

Prozatím výzkumy ukazují, že Le Penová vyhraje první kolo, ale prohraje v druhém. Ale toto jsou mimořádné volby a stát se může cokoliv. Francie už světem zatřásla. A může se jí to podařit znovu, uzavírá Economist.

Odkrvený mozek Jaroslava Hutky

$
0
0


Jiří Baťa
20. 4. 2017
Alexandrovci? To je trapná parta zpívajících vojáků, to není umělecké těleso, ale propagandistické těleso dříve Sovětského svazu a nyní Ruska. Jenže Rusko poslední dobou začíná mít podobnou politiku jako kdysi Sovětský svaz - stejným způsobem se propagují, je to přehlídka síly. Ruská síla, která je znovu nebezpečná nejen na Ukrajině, ale nyní i v Sýrii, je momentálně nebezpečná v tom, jak ohrožuje Evropu dalším přílivem uprchlíků.


     To jsou slova a reakce rádoby uznávaného „umělce“ Jaroslava Hutky nejen na vystoupení Alexandrovců, ale rovněž k dalším skutečnostem které, jak se domnívám, jsou hodny naší pozornosti. Ne snad proto, že mají nějakou společenskou hodnotu, ale naopak, jeho názory a postoje vypovídají o jeho politickém diletantství, zoufalství, nedoceněnosti, ale hlavně o jeho závisti a sobectví a zhrzenosti vlastního ega. Pan Hutka  nikdy nedosahoval kvalit svých kolegů,  jeho hvězda vystoupila v době, kdy se prezentoval s písničkami v listopadově revolučním období, jinak jeho tvorba není ani příliš populární, spíše vyhovující jen jisté skupině jeho příznivců. To  je jedna ze skutečností, proč se kriticky, či spíše závistivě a netaktně  vyjadřuje na adresu Gotta, Vondráčkové a dalších. Že není ani dostatečně orientován v kulturní oblasti svědčí fakt, že jak sám přiznává, operní pěvkyni Evu Urbanovou, která vystupuje na mnoha různých světových operních scénách včetně milánské La Scaly a Metropolitní opery v New Yorku sám říká, že „tuhle paní neznám..“. Myslím, že to dost napovídá o jeho kulturním (ne)vzdělání. Ale zpět k Alexandrovcům.
     Písničkář Hutka je především člověk, maximálně zaujatý, ideologicky předpojatý vůči Rusku, dříve SSSR, jako takovému. Je na tom stejně, jako je např. John Bok s výrokem:  Rudé písně Alexandrovců nejsou umění, ale ideologie. Tihle lidé nás obsazovali. A že je zaštítí prezident, to je na úrovni demence. O demenci lze v tomto případě skutečně uvažovat, ale ne u prezidenta, ale přiblblého Boka. Podobných názorů na samotné Alexandrovce bude jistě více, ale stejně tak jsou a je jich většina, ohlasy opačného charakteru. Např. Michal David na adresu těchto lidí řekl, že jsou to zabedněnci a zaspali dobu. Karel Gott se ke kritice pana Hutky vyjádřil, že „O tom by se dalo mluvit hodně dlouho, jen mě udivuje, že už je to tady zase někdo, kdo opět poučuje, koho mám nebo nemám mít rád.“
     Je samozřejmé, že nelze po každém chtít aby opětoval sympatie ke každému, i když by si to pan Hutka k vlastnímu uspokojení zřejmě přál. Dost si zakládá na tom, že po 68 roce emigroval, že mu dokonce s balením věci před odchodem z republiky pomáhal tehdy ještě zcela neznámý Jiří Dienstbier ml., že se také později dostal do styku s Vaškem Flaškou Hejvlem, s Karlem Čírem Schwarzenbergem, že se také jako zpěvák angažoval na monstrmanifestacích OF v r.1989 atd., a přesto všechno nebyl mocnou polistopadovou garniturou včetně Havla, dostatečně či vůbec doceněn, jak by si asi představoval. Proto mu také tolik vadí, že  při vystoupení Alexandrovců účinkuje mj. také  Karel Gott nebo Helena Vondráčková, Michaela Nosková či dokonce Lucie Bílá. O Karlu Gottovi se velmi neomaleně a netaktně vyjadřuje, že  prý bude vystupovat pro kohokoliv, kdo mu naplní sály. Hutka tvrdí, že Karel Gott   je dlouhodobý, mocný a velký český kýč, který koneckonců reprezentuje i kýčový vkus Čechů. Drzý. Neomalený a závistivý je Hutka víc než dost, když uráží nejen Karla Gotta, ale i české občany. Zřejmě se (mylně) domnívá, že jeho tvorba, písně     a vystoupení mají mnohem větší úroveň.
      Svou ne malou závist maskuje tím, že o těchto zpěvácích zcela neomaleně, spíš pomlouvačně říká, že jejich morální profil je prý zvláštní – oni totiž prý budou zpívat komukoliv, když jim zaplatí. Je to od Hutky hodně, opravdu hodně ubohé, neřku-li přímo nestoudné, jako by  on sám nezpíval nebo nevystupoval jen tam, kde ho budou lidé poslouchat, za což si také nechá zaplatit Frustrací pro něj však může být skutečnost, že přes své domnělé VIP, nikdy nedostane a ani dostat nemůže tolik, jako K. Gott. Pokud však bude tvrdit, že zpívá nebo vystupuje bez honoráře, je to lhář a pokrytec, který lže jak když tiskne. On je to vůbec svým způsobem ubožák. Má ale výhodu – není sám!

Delegace Jednotné Libye přijela na jednání do Moskvy. Rusko překazí USA plány na rozbití Libye

$
0
0

20. 4. 2017   zdroj a zdroj
Do Moskvy přicestovala na jednání delegace hnutí Jednotná Libye v čele se svým vůdcem Abdelhamidem Dabibou. Příznivci hnutí vyjadřují podporu vládě národní jednoty v Tripolisu. Jednotná Libye je jednou z nejsilnějších vojenských a politických sil v zemi. Byla vytvořena v oblasti měst Misrate a Syrte. Jádro organizace tvoří významní politici, velkopodnikatelé a vojenští náčelníci bývalé libyjského armády. Kromě toho se hnutí opírá o domobranu Bunyan marsus.


Právě síly Bunyan marsus a armádní jednotky Jednotné Libye se staly jedinou silou, která byla s to porazit první buňky DAEŠ v Syrte, čímž narušily plány teroristů učinit z libyjského území svou novou základnu spolu s Irákem a Sýrií.

Úspěch v Syrte přiměl, aby s Jednotnou Libyí počítaly všechny ostatní síly v zemi, zvláště prozápadní vláda v Tripolisu pod vedením Fajíze Sarradže a také maršál Chalífa Haftar se sídlem v Benghází. Byli nuceni přiznat, že bez Jednotné Lybie a oddílů Bunyan marsus bude dosažení národního usmíření a míru v zemi velmi problematické.

Návštěva vůdců Jednotné Libye v Moskvě je organizována v rámci úsilí ruské diplomacie, zaměřeného na organizování mezilibyjského dialogu s cílem ukončit válku, stabilizovat situaci a dosáhnout míru v této severoafrické zemi. Program návštěvy zahrnuje jednání na Ministerstvu zahraničních věcí Ruské federace, v Radě federace a ve Státní dumě.

Připomeňme, že již dříve Moskvu navštívil předseda vlády národní jednoty (Tripolis) F. Sarradž a vrchní velitel ozbrojených sil Libye (Benghází) Ch. Haftar.

Jak uvedl v exkluzivním rozhovoru s Pravda.Ru vůdce hnutí Abdelhamid Dabiba, Libyjci vkládají do Ruska velké naděje jako do jediné světové síly, která je schopna sehrát rozhodující úlohu při dosahování národního usmíření a trvalého míru v Libyi.

Zvlášť aktuální je návštěva delegace Jednotné Libye v Moskvy ve světle nedávných amerických prohlášení, že chtějí rozdělit jimi zpustošenou Libyi na několik samostatných států.

Podle zpráv západních médií se v Libyi nyní zesiluje napětí mezi znesvářenými stranami. Jde o to, že mezinárodní i místní pozorovatelé nyní hodně mluví o přání USA rozdělit Libyi do několika menších regionálních států.

Návštěva delegace Jednotné Libye má zabránit i těmto destrukčním procesům.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Expert obvinil USA z falšování dat o chemickém útoku v Sýrii!

$
0
0
20.4. 2017   První zprávy,zdroj IBT
Údaje o chemickém útoku sarinem v Sýrii, představené v Bílém domě, jsou diletantské a nemohou prokázat vinu Bašára Asada, tvrdí emeritní profesor na MIT a bývalý zaměstnanec ministerstva obrany Theodore Postol.Podle odborníka snímky fragmentů projektilu se sarinem vypovídají o tom, že projektil nebyl shozen ze vzduchu a odpovědnost za něj mohou nést povstalci.

Údaje o chemickém útoku s použitím plynu sarin ze 4. dubna Sýrii byly zmanipulované, poukazuje emeritní profesor Massachusetts Institute of Technology Theodore Postol. Takže vyvstává otázka, kdo je odpovědný za tento incident, napsal Tareq Haddad, novinář International Business Times.

V reakci na oficiální prohlášení Bílého domu, že prezident Bašár Asad odpovědný za sarinový útok, Postol zveřejnil tři zprávy, které přicházejí k závěru, že americká vláda nepředložila žádný „konkrétní důkaz“ o odpovědnosti Asada.

„Pečlivě jsem prostudoval dokumenty Bílého domu, a myslím, že nepřináší žádné důkazy, že by USA měly konkrétní údaje o tom, že by syrská vláda zahájila útok v Cham Šachúnu 4. dubna,“ řekl Postol. „Hlavní důkaz, předložený v dokumentu, ve skutečnosti znamená, že útok byl proveden ze země, a nikoli ze vzduchu,“ zdůraznil expert.

Consortiumnews: Ani stín pochybnosti nad „chemickým útokem Asada"?
Rusko má informace o chemickém útoku v Idlibu, uvedl Peskov

Poté, co prostudoval studoval fotografii, na které byl zachycen kráteru po bombě obsahující sarin, Postol dospěl k závěru, že projektil nemohl být shozen z letadla, protože fragmenty projektilu jsou v rozporu s touto verzí. Podle vědce byl explozivní obal připojena k plášti obsahující sarin. A obal nádoby se sarinem byl spíše poškozen shora spíše, než explozí výbušniny unitř, což by schopný analytik zjistil, uvedl. Na základě analýzy Postola byl teroristický čin spáchán protivládními rebely, neboť obec Chan Šjchún se nachází na území na jejich území.

Jak Haddad připomněl, že dříve Postol pracoval jako vědecký konzultant pro Ministerstvo obrany USA a vyjasňoval podobné nepřesnosti v dokladech americké rozvědky.

Zejména po chemickém útoku v Ghútě (předměstí Damašku – pozn. red.) v roce 2013 expert sdělil, že není žádný důkaz o vině Asada, což bylo později potvrzeno OSN. V jedné ze svých zpráv Postol poznamenal, že se rozvědka zabývá „zpolitizováním“ informací. „Tyto diletantské chyby vypovídají o tom, že zpráva Bílého domu, stejně jako dřívější zpráva o Ghútě, nebyla dostatečně zpravodajskou služnou vyšetřena, jak se tvrdí. Pokud by byli zpravodajští analytici řádně informováni o prohlášení Bílého domu, tak by dokument neschválili,“ dodal Postol.
Na stránkách zdroje je video  v originále

Zavedení přímé volby prezidenta byla chyba, přiznali lídři politických stran Miroslav Kalousek, předseda poslanců ODS Zbyněk Stanjura i lídr KDU-ČSL Pavel Bělobrádek.Jak se vám to líbí, občané – voliči?

$
0
0
Jaromír Bradávka
20.4. 2017  Rukojmí
Je to podle nich příklad ukvapené změny ústavy. Na politické debatě, kterou zorganizoval Politologický klub Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
 Komentář:
Omyl, páni lídři. Přímá volba prezidenta republiky je jeden z mála pozitivních výsledků vládnutí tzv. tradičních, dnes už ovšem dávno profláknutých a občany prokouknutých stran. Přímo zvolený prezident je totiž jedna z mála ústavních pák na vaše lumpárny, podvody a vládní i parlamentní zvůli vašich partají.
To by se vám líbilo, holenkové, zvolit si pěkně za zavřenými dveřmi panáka, který by vám všechno odkýval a nanejvýš kladl věnce u pomníků a jmenoval profesory nových věd. Nebo byste si tam odložili zestárlého a zešedivělého předsedu za zásluhy o výstavby strany a společnosti, že?

Jelikož je prezident podle Ústavy součásti moci výkonné, je třeba jeho pravomoci naopak vyvážit s vládou, a také (protože je volen přímo občany) s parlamentem (rovněž přímo voleným občany), a nastavit jejich vzájemný vztah, tak aby žádná ze složek státní moci neměla výraznou převahu nad jinou. Ovšem s tím, že v nejdůležitějších rozhodnutích státního významu má konečné slovo hlava státu.

Nově by se tedy v Ústavě mohlo postavení prezidenta vymezit např. takto:


Článek 57

(1) Prezident republiky je hlavou státu.
(2) Prezident republiky je volen v přímých volbách.
(3) Prezident republiky je z výkonu své funkce odpovědný občanům a Ústavě.

Nové znění.
Článek 59
(1) Prezidenta republiky volí všichni občané starší 18 let s volebním právem, přímo, tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.
(5) Navrhovat kandidáta je oprávněn každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 100 000 občany České republiky oprávněnými volit prezidenta republiky. Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně dvacet poslanců nebo nejméně devadesát zastupitelů z nejméně tří vyšších územně správních celků.
Nové znění. Zvýšení počtu podpisů zabrání kandidatuře „rádoby osobností“, které nemají o politice, ekonomice a řízení státu ponětí.

Článek 60

(1) Prezidentem republiky může být zvolen občan, který je volitelný do Sněmovny regionů a dosáhl v roce voleb věku 40 let.
(2) Nikdo nemůže být zvolen prezidentem více než dvakrát.
Prezidentem pouze dvakrát, bez rozlišení zda za sebou či s přetržkou.

Článek 65

(1) Odvolat prezidenta republiky lze referendem. Referendum se může konat nejdříve po uplynutí jednoho roku ode dne, kdy se prezident ujal úřadu. (2) Referendum vyhlašuje předseda Sněmovny regionů na základě petice občanů, kterou podepsalo nejméně 500 000 občanů. (3) Referendum se koná do 90 dnů od přijetí petice Sněmovnou regionů.
(4) Prezident je odvolán, pokud se referenda účastní nadpoloviční většina všech oprávněných voličů a nadpoloviční většina účastníků referenda vysloví s odvoláním prezidenta souhlas.
(5) Nové referendum o odvolání prezidenta na základě nové petice se může konat nejdříve za jeden rok od vyhlášení výsledků předchozího referenda.

Nový článek. Posílení demokracie.

Článek 66

Prezident republiky
a) vyhlašuje všeobecné celostátní referendum o přijetí Ústavy a Listiny svobod, práv a povinností a o jejich změnách;
b) vyhlašuje všeobecné celostátní referendum o vstupu ČR do mezinárodních organizací nebo vystoupení z nich,
c) vyhlašuje všeobecné celostátní referendum o odvolání člena vlády nebo o odvolání vlády a rozpuštění Parlamentu na základě petice občanů, d) vyhlašuje místní referendum o odvolání poslance,
e) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,
f) svolává zasedání Parlamentu,
g) rozpouští Parlament,
h) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády,
i) jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy,
j) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu,
k) má právo předložit Poslanecké sněmovně návrh zákona;
l) má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon,
m) podepisuje zákony,
n) jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,
o) jmenuje guvernéra a členy bankovní rady České národní banky.
Nové znění.

Jak se vám to líbí, občané – voliči?

CBS: V řadách CIA začal „lov“ na informátory WikiLeaks!

$
0
0

CBS: V řadách CIA začal „lov“ na informátory WikiLeaks!





20.4.2017  První zprávy
 
Americká rozvědka začala hledat v CIA informátory Wikileaks, uvedla americká televizní stanice CBS.
 
S odkazem na své zdroje obeznámené se situací, televizní kanál informoval, že „probíhá lov na zrádce uvnitř CIA“. Podle něj,„CIA a FBI provedly společné vyšetřování jednoho z největších úniku utajovaných informací ze CIA, týkající se tisíců přísně tajných dokumentů, které se vztahují k nástrojům, s nimiž pronikali špioni do chytrých telefonů, televizorů a počítačových systémů“.

Jak bylo uvedeno,„objektem lovu“ je „jakýkoliv zaměstnanec nebo dodavatel CIA, který měl fyzický přístup k materiálům“. Přičemž agentura nesdělila, kdy a jak byly důvěrné informace  ukradeny.

Zdůrazňuje se, že většina dokumentů byla uložena v přísně tajné divizi CIA, ale přístup k nim  měly stovky lidí. „Vyšetřovatelé zkoumají seznam jmen,“ píše se v prohlášení.

Nedávno portál Wikileaks zveřejnil řadu dokumentů CIA obdržených zejména z hackerského programu „Úl“ ( „HIVE“). Ten je určen pro přenos informací, kterých se CIA zmocnila speciálními rozvědnými nástroji, včetně exekutivních příkazů k plnění zvláštních úkolů v těchto zařízeních.

Když WikiLeaks zveřejnil první část balíčku dokumentů CIA 7. března, bylo oznámeno, že se jedná  o největší únik citlivých dokumentů zpravodajské agentury. Obsahuje více než 8,7 tisíce dokumentů a souborů uložených v izolované interní síti střediska kybernetické rozvědky, která je umístěna na ústředí v Langley. 

Související:

Militanti IS použili proti Američanům v Iráku yperit!

$
0
0

Militanti IS použili proti Američanům v Iráku yperit!






20.4.2017  První zprávy

Bojovníci teroristické skupiny „Islámský stát“ použili chemickou otravnou látku yperit při útoku na vojenskou jednotku v Iráku, kde se nacházeli poradci z USA a Austrálie, uvedla televize CBS s odkazem na svého dopisovatele. 
 
K útoku došlo v neděli. Podle Associated Press byl brigádní generál Yahya Rasoul a šest vojáků  hospitalizováno s poškozením dýchacího systému. Celkem, podle televize CBS, si lékařskou pomoc vyžádalo 25 vojáků. Nikdo ze zahraničních poradců nebyl zraněn.

Yperit, neboli hořčičný plyn je chemická bojová látka. Poprvé byl syntetizován v roce 1860 a použit Německem během první světové války proti Britům a Francouzům v belgickém městě Ypres (odtud název látky). Protijed při otravě yperitu není k dispozici.

Tato informace poněkud oslabuje tvrzení, že teroristé „Islámského státu“ nedisponují technologiemi pro výrobu chemických bojových látek a jejich skladování, které se stalo oblíbeným argumentem pro schvalování amerického raketového útoku na syrskou leteckou základnu po chemickém útoku na syrskou obec Chan Šajchún.
 
Související:

Američané si musí útok na KLDR dobře rozmyslet. I bez jaderné odpovědi by je čekal tvrdý oříšek, jaký ještě nezkusili

$
0
0
Napsal/přeložil: Geo
20.4. 2017 Eurasia 24
Zatímco jsou západní sdělovací prostředky zaujaty jaderným a raketovým programem KLDR, pozornosti hlavního proudu uniká modernizace dalších složek severokorejských ozbrojených sil, kvůli které budou muset Spojené státy zřejmě měnit scénáře svých útočných plánů. Řeč bude výhradně o konvenčních silách.


Ještě loni pochodovali Pchjongjangem vojáci z dob korejské války. Letošní přehlídka jako by jednu z největších armád světa přenesla z poloviny minulého století do současnosti: khaki polní uniformy a druhoválečnou výstroj vystřídaly moderní maskovací vzory, kevlarové přilby, balistické vesty a noktovizory. Vojáků „nové armády“ KLDR mašírovalo severokorejskou metropolí víc než tisíc.

O čem to svědčí? Nejen o tom, že modernizující se KLDR nabírá tempo jako Čína v nedávné minulosti. Především je to další z řady důkazů, že ty tam jsou doby, kdy byla severokorejská armáda obrem na hliněných nohou, opírajícím se o papírově milionovou sílu mohutných útočných uskupení se stovkami „hloupých“ raket, prehistorickými tanky a zastaralým dělostřelectvem. Nejedna chorá hlava v Pentagonu se jistě těšila, až si podobně jako v Iráku zastřílí na tento ideální cíl přesných zbraní, obzvláště za podmínek absolutní vzdušné nadvlády.

Právě blesková likvidace útočných kapacit včetně významného počtu balistických raket a rychlé získání převahy nad severokorejským letectvem byly tím, na co se mohli američtí plánovači v případě útoku na KLDR spolehnout – pokud by se ovšem země nepustila do reformy a modernizace ostatních složek ozbrojených sil.

Místo „potravy pro děla“ speciální jednotky pro noční operace

Severní Korea dlouhodobě čelící zbrojnímu embargu skutečně nemá letectvo, které se může s úspěchem postavit byť jediné palubní letce americké letadlové lodi. Disponuje nikoliv pětatřiceti, ale pouhými patnácti poměrně moderními letouny MiG-29, z nichž ale letuschopná je pouze malá část, což platí taktéž o stále ještě využitelných letounech MiG-23ML.

Kritickým problémem letectva KLDR není nedostatek pohonných hmot, jako ještě nedávno, ale absence náhradních dílů a především raketové výzbroje, kterou prostě není odkud brát. Zbytek letadel vzdušných sil Severní Koreje, s výjimkou bitevních Su-25, vrtulníků Mi-8 a modifikovaných MD 500 a starých transportních letounů An-2, nestojí vůbec za řeč.

Vedení země se sice snaží přesvědčit domácí i zahraniční publikum o opaku – jak ukázal loňský překvapivě otevřený „vzdušný festival“ ve Wonsanu –, ale očividně si je samo tohoto hendikepu dobře vědomo.

Svědčí o tom probíhající reforma pozemních vojsk, odrážející se nejen v „architektuře“ nedávné vojenské přehlídky, ale i v množících se cvičeních speciálních sil.

V popředí žebříčku priorit samozřejmě zůstaly balistické rakety všeho druhu, avšak důraz je nyní kladen také na menší, dobře vycvičené, vybavené a vyzbrojené jednotky, schopné provádět samostatné operace ve dne i v noci hluboko v týlu nepřítele.

Jejich vzdušnou mobilitu mají zajistit stovky letounů An-2, schopných plnit tuto funkci i při vzdušné převaze protivníka a při poničené letištní infrastruktuře. Severokorejské „anduly“ představují velmi flexibilní a za určitých podmínek nesnadno odhalitelné letouny, které mohou díky nízké rychlosti působit prakticky odkudkoliv, provádět „skryté“ přelety na velmi krátké vzdálenosti a ve velmi malých výškách.


Armáda KLDR samozřejmě po celou dobu své existence disponuje speciálními jednotkami a podle některých (pochopitelně nepotvrzených) informací severokorejští armádní specialisté na guerillový boj připravovali bojovníky Hizballáhu před jejich úspěšným střetem s izraelskou armádou v roce 2006. Ovšem podstatné je to, jaký tyto síly právě nyní získávají v rámci severokorejské armády význam.

Pokud někdo považuje tvrzení o dobře vybavených severokorejských jednotkách za přehnané a argumentuje tím, že vojáci na přehlídce nesli jen „kalašnikovy“ bez optiky a granátometů, byť se spirálovými velkokapacitními zásobníky, nechť se pořádné podívá na tyto detailní obrázky z letošní přehlídky, které ukazují něco, co na videozáznamu z přehlídky takřka nebylo vidět:
Foto k článku
Foto k článku


Ukazují zcela novou zbraň, kombinaci útočné pušky a automatického granátometu, silně připomínající supermoderní jihokorejskou S&T Daewoo K11, avšak konstruovanou pravděpodobně na základě severokorejské kopie AK-74. Nesou ji stovky vojáků.

Něco podobného bylo dosud v souvislosti s armádou KLDR spíše z říše fantazií nebo scénářů bondovek. A dá se předpokládat, že tím Severokorejci neřekli vše.

Severokorejský S-300


Nejde jen o speciální jednotky, ale také o vyspělé obranné systémy, o kterých se lze domnívat, že jsou vysoce efektivní.

Nikoliv poprvé Severokorejci prezentovali moderní protivzdušný raketový komplex dlouhého dosahu – podobnou zbraní nedisponovala dosud žádná ze zemí, které se staly cílem americké agrese, a není tedy zdaleka pravda, že „severokorejská PVO je na úrovni té libyjské před intervencí Západu“.

Na Západě tento zbraňový systém dostal označení KN-06, zatímco korejský název je pravděpodobně Pongae-5. Mobilní komplex připomíná známý ruský systém S-300 nebo jeho čínský klon HQ-9. Jeho vývoj začal ještě v minulé dekádě a poprvé byl na přehlídce v Pchjongjangu předveden v roce 2010, o rok později pak byl úspěšně vyzkoušen. Podle informací jihokorejských služeb raketa při zkouškách urazila vzdálenost 100 kilometrů, maximální dosah je podle odhadů až 150 kilometrů. Další testy tohoto protivzdušného komplexu proběhly v letech 2015 a 2016.
Foto k článku



Je otázkou, kolik těchto komplexů má armáda KLDR ve výzbroji, avšak už samotný fakt, že země dokázala úspěšně vyvinout tak složitý a podle všeho účinný zbraňový systém, může podstatně zkomplikovat plánování vzdušných operací na severu Korejského poloostrova.

Pokud je Pongae-5 analogem zmíněných ruských a čínských komplexů PVO, Severokorejci zvládli technologicky velmi náročný proces, který nespočívá pouze ve vývoji a výrobě samotných raket, ale také radiolokátorů, řídících stanovišť a dalších komponentů. Je samozřejmě velkou otázkou, do jaké míry to dokázali sami, nicméně vývoj prostředků PVO dlouhého dosahu v KLDR pokračuje a má vyústit v nový komplex nazývaný Pongae-6.

Efektivní pobřežní obrana

Mediální pozornosti se nedočkal ani další systém, který má Severní Koreu bránit tentokrát před napadením z moře. Pchjongjangem v sobotu 15. dubna projelo šest pásových vozidel, každé vezoucí čtyři válcovité kontejnery. Ty obsahují severokorejské protilodní střely odvozené od velmi moderních a účinných ruských střel Ch-35, jež tvoří základ pobřežního systému Bal, chránícího poloostrov Krym.

Tyto střely, považované za protiváhu amerických Harpoon, byly instalovány také na nové severokorejské rychlé raketové čluny se níženou radarovou signaturou označované Nongo(koncepčně podobné norským člunům Skjold) a zřejmě se stanou také hlavní protilodní zbraní dokončovaných severokorejských korvet kategorie stealth.
Foto k článku



Prezentovaný systém představuje v principu obdobu ruského Balu a znamená po mnoha desetiletích velmi výrazné posílení pobřežních obranných kapacit KLDR. Střela Ch-35, která se do Severní Koreje dostala z Ruska pravděpodobně v 90. letech a jejíž výrobu si Severokorejci zvládli osvojit, dokáže ničit plavidla až do výtlaku 5 tisíc tun a poškodit i větší lodě, a to i na vzdálenost výrazně přesahující sto kilometrů.

Ch-35 je označována za „nákladově nejefektivnější“ protilodní řízenou střelu na světě. Zbraň, která nabízí velmi dobré výkony a odolnost proti rušení, je údajně výrazně lacinější než jiné podobně účinné střely, takže – ekonomicky vzato – se ji „vyplatí“ používat i proti malým člunům. Její zařazení do výzbroje představuje podle specializovaného odborného Oryx Blogu „obrovské zlepšení“ kapacit severokorejského námořnictva a „hrozbu pro námořnictvo jak Jižní Koreje, tak Spojených států“.

Nový systém pobřežní obrany neznamená žádné riziko pro letadlovou loď, podstatně však může znesnadnit například vyloďovací operace. Odpalovací zařízení navíc není stacionární, ale mobilní, což komplikuje případnou eliminaci tohoto obranného prostředku.



Tereza Spencerová ví více o profesorovi, který zpochybnil „chemický útok“ v Sýrii. A je jí jasné, co sleduje Trump tím bincem, který rozpoutal

$
0
0
OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ
20.4.2017  Parlamentní Listy
 

Profesora z Massechutského technického institutu Theodora Postola, který svými výpočty zpochybnil, že za chemickým útokem v Idlíbu stál Bašár Asad, známe z doby prosazování amerického radaru v Brdech. „Věrohodně tehdy řadou technických analýz a studií doložil nesmyslnost, až vylhanost argumentů amerických i našich ‚radaristů‘,“ sděluje editorka Literárních novin a analytička Tereza Spencerová. Ta ve svém pravidelném shrnutí týdenních událostí na ParlamentníchListech.cz též rozebírá „nárazovou“ politiku šéfa Bílého domu Donalda J. Trumpa vůči zbytku světa či turecké referendum.

Minulý týden se řada lidí ptala, proč Donald J. Trump chce trestat to, co je na Západě považováno za chemický útok. Nyní jsme se dostali deus ex machina do týdne, kdy americká administrativa vidí jakožto největší nebezpečí Severní Koreu. Přinejmenším rétoricky. Mike Pence hledí do očí Kimovým vojákům, Severokorejci naopak vystavují své „rachejtle“... Jaký máte pocit z toho, že USA došla, jak řekl Pence, „strategická trpělivost“ s KLDR? Ono na druhou stranu zaznělo, že Severní Korea je připravena podniknout „preventivní úder“. Nuže, je obhajitelné, co dělají DJT a jeho lidé? A jak to navazuje na ta tvrdá slova vůči Sýrii, po které nyní, zdá se, v Bílém domě neštěká ani hypotetický pes?

Vezměme to popořadě: nejprve tu byl stále nejasnější „chemický masakr“ v Idlíbu, po němž následoval americký „kárný“ raketový útok na syrskou leteckou základnu, který byl tak „drtivý“, že už druhý den odtud zase startovaly syrské stíhačky. Vzápětí, vlastně jako by bez oddychu, Washington vyslal spoustu „hrozivých“ slov vůči Severní Koreji, média zahořela titulky o jaderné válce na spadnutí, ale „hrozivá“ americká flotila, která měla ke Korejskému poloostrovu zamířit, vzápětí nabrala kurs úplně jinam. A sám Trump mezitím při setkání s šéfem NATO, který přivezl své obvyklé mantry o „ruské agresi“, zahovořil o tom, jak se těší, až to mezi Amerikou a Ruskem bude klapat, až se z toho hlava Aliance musela rozklepat.

Nevím, jestli se tím už konečně alespoň trochu uchopitelně začíná rýsovat Trumpova politika, ale pokud ano, nabízí se pohled na cosi jako impulsivní snahy „přitlačit“ protivníka nebo třebas byť i jen partnera „v dealu“, ale současně mu nijak zásadně neublížit, aby musel být rovnou „odpočítáván“, natož aby úder vrátil.

Nejprve to zkusil s Ruskem v Sýrii a jeho ministr zahraničí pak o pár dní později při jednáních v Moskvě fakticky odvolal vše, co předtím řekl, posléze zkusil něco podobného vůči Číně prostřednictvím Severní Koreje, a couvl znovu. Oba případy lze možná vysvětlit neochotou rozpoutat války s Ruskem a Čínou, ve hře je možná i skutečnost, že se severokorejským Kimem si neradno zahrávat – fakticky je v koutě, nemá moc co ztratit a kdo ví, co by z takového konfliktu s ním mohlo vlastně vzejít.

Jinými slovy, Trump jako by si „na blind ohmatával“ mezinárodní politickou scénu a činí tak „průzkumem bojem“, aby si ujasnil, co všechno může, a co už ne. I když onen „průzkum bojem“ není zrovna nejvhodnější termín. Z hlediska válečnických proklamací amerických politiků je to v reálu vlastně jeden fake za druhým. A takovou zahraniční politiku přhttp://www.parlamentnilisty.cz/arena/politologove/Tereza-Spencerova-vi-vice-o-profesorovi-ktery-zpochybnil-chemicky-utok-v-Syrii-A-je-ji-jasne-co-sleduje-Trump-tim-bincem-ktery-rozpoutal-484429itom využívá jako nástroj domácí, americké politiky, což je poněkud bizarní. Většinou to totiž bývá naopak – domácí politika vytváří onu zahraniční, ale Trump se vydává přesně opačným směrem. Je pro svět samozřejmě poměrně nebezpečné, pokud by podobných „průzkumů bojem“ přibývalo, protože některý z těch fakeů nemusí vyjít podle propočtů a propukne válka, která ani nebyla v plánu. Mám dojem, že v Rusku i v Číně na Trumpa koukají a snaží se ho pochopit…

Co se té Severní Koreje týče, nebudeme si jistě namlouvat, že jejich vedení tvoří nějací hodní lidé. Ba naopak: Mučí lidi v koncentračních táborech, vyvíjejí jaderné zbraně, občané tam trpí hladomorem a jsou schopni vyvinout jaderné nosiče, které dostřelí třeba až 2000 km daleko. Dokázala byste ospravedlnit sama před sebou úder proti takové entitě, či ne? A jak hodnotíte její vojenské nebezpečí např. vůči metropoli Jižní Koreje? Možná, že DJT opravdu nechce být zapsán do historie jako prezident, díky kterému vyletěl Soul do luftu... 

Přiznejme si, že případná válka proti Severní Koreji by nejhůře dopadla právě pro ty miliony týraných, mučených a hladovějících lidí, kteří – pro mě nepříliš pochopitelně – dokážou žít pod generacemi fantasmagorických kimovských diktatur. Možná by nějaká raketa zasáhla i nějaký ten bezpečný bunkr severokorejských vůdců, ale většinu obětí by tvořili lidé, kteří by si zasloužili spíš pomoc než smrt. Už jsme něco podobného viděli v Iráku nebo v Libyi, a to tamní režimy nebyly ani zdaleka tak brutální jako ten Kimův. A k tomu samozřejmě patří i ta možnost, že nějaké rakety ze Severu dopadnou na Jih, Soul je od hranic opravdu jen kousek a v Jižní Koreji jsou navíc dislokovány i desítky tisíc amerických vojáků, kteří by mohli přijít o život...

Čili ano, měla bych s tou válkou problém, ale já mám problém s většinou válek. A očividně s tím má problém i sám Trump – teď nemyslím, že by nějak sténal při představě stovek tisíc zabitých severokorejských civilistů, ale spíš při nepředvídatelnosti výsledku, a hlavně při nepředvídatelnosti čínské reakce. Přinejmenším čínská oficiální média si před Trumpem neberou servítky a suše oznamují, že Peking žádnou americkou agresi proti Severní Koreji, tedy válku na svém zadním dvorku, prostě nedovolí. A americká flotila vzápětí zamířila do kamsi. V Bílém domě to včera vysvětlovali „sblížením názorů s Čínou“.

Nicméně to samozřejmě neznamená, že když „ucukl“ dnes, „ucukne“ i zítra či pozítří. Korejský poloostrov je zdrojem napětí už příliš dlouho, mírová řešení jsou spíš jen teoretická a občasné diplomatické iniciativy příliš vágní a s minimem výsledků. Jednou se bude prostě – ať tak, či tak – „něco“ muset stát. Alibistická politika mocností „nechat to nějak vyhnít“ totiž očividně nezabírá.

Na druhou stranu, na okraj tradiční velikonoční slavnosti „Koulení vajec“ (to je to, jak děti pozvané do Bílého domu na jeho trávníku šťouchají klackem do vajec, až je dostrkají do cíle) DJT zaskočil prohlášením, že nevidí důvod, proč nadávat Si Ťin-Pchingovi za měnově-kurzové manipulace, které Čína provádí, neb Čína teď pomáhá Americe se Severní Koreou. Že Si je „skvělý člověk“ a DJT a on mezi sebou mají „skvělou chemii“. Jak chápat tuto rétoriku, když jsme všichni poslouchali v primárkových a volebních projevech DJT, že ,,Čáááááááájna“ je největší nepřítel USA?

Fakt, že Trump oproti předvolební kampani v názoru na Čínu rychle otočil, je jen jedním z řady – takových zrušených slibů má na kontě dnes už spoustu. Trumpův poradce pro národní bezpečnoshttp://www.parlamentnilisty.cz/arena/politologove/Tereza-Spencerova-vi-vice-o-profesorovi-ktery-zpochybnil-chemicky-utok-v-Syrii-A-je-ji-jasne-co-sleduje-Trump-tim-bincem-ktery-rozpoutal-484429t HR McMaster si dokonce před pár dny veřejně pochvaloval, že se Washingtonu svou aktuální vstřícností, a snad až láskou k Pekingu podařilo vrazit klín mezi Čínu a Rusko, a to je také prý hlavní cíl veškerého Trumpova snažení. Nevím, jestli je to naivita, nezkušenost, hloupost nebo jen další fake, který má posílit domácí Trumpovu aureolu „světovládce“ a „válečníka“. Peking totiž vzápětí vyslal do Moskvy vysokou delegaci na úrovni šéfa prezidentské kanceláře, aby „stvrdil pevnost čínsko-ruských vztahů“, Putin za pár dní pojede do Číny na summit Hedvábné stezky a čínský prezident Si je v červenci očekáván v Moskvě. Klíny podle mého vypadají jinak.

Proč by se navíc Čína měla rozcházet s Ruskem a přiklánět se, nedejbože, k USA, když ani neví, s čím Trump přijde zítra nebo příští týden? Jak už jsem říkala před časem, ta neuchopitelnost americké zahraniční politiky, která je s to se během několika dní otočit několikrát jako na obrtlíku, bude muset rychle skončit, jinak nikdo ve světě nebude Ameriku brát vážně jako potenciálního partnera. S výjimkou většiny evropských politiků, samozřejmě.

Viděli jsme impozantní referendum, kterým si turecký prezident Erdogan nechal navýšit prezidentské pravomoci (bude-li za dva roky kandidovat). Bylo to férové a organické referendum, nebo ho Erdogan nechal zorchestrovat a zfalšovat? Co teď bude s Tureckem? Jak vnímat ten příkop mezi velkými městy a venkovem v Turecku, přičemž poražení hlasující z referenda se nechali slyšet, že na venkově lidé ani neumí psát? Co říci k masivnímu „ano“ v referendu mezi Turky v Německu, Belgii či Nizozemí? Objevily se hlasy, že tu s námi sice žijí, ale nějak nepochopili tu naši demokracii... 

Nevím, jestli bylo referendum zmanipulované a zfalšované, ale při zkušenostech z Blízkého východu nemám větší důvody tvrzením zahraničních pozorovatelů nevěřit. Na druhou stranu mi není jasné, co s tím teď chce kdo dělat – ústřední volební komise i soudy jsou Erdoganovi věrné, takže nějaké formální stížnosti a žaloby nemají šanci na úspěch, a rozdrobená politická opozice si musí být vědoma, že cokoli v tomto směru podnikne, bude jen píárová záležitost.

Referendum znovu ukázalo na polarizaci turecké společnosti, což ale není nic nového – velká města jsou tradičně svobodomyslnější a sekulárnější, venkov konzervativnější a islámský. Turecko takto žije už řadu let, ale totéž „v bleděmodrém“ platí třeba i pro další blízkovýchodní země, například pro Egypt nebo Sýrii, kde obyvatelé velkých měst také jako by s venkovem nežili ani ve stejném vesmíru. A vlastně to koneckonců platí i pro nás tady v České republice – Praha a pár dalších měst si také „myslí“ něco jiného než zbytek země. Čili naše společnost je rovněž podobně polarizovaná, ale to ještě neznamená, že upadneme do občanské války. A něco podobného lze nejspíš říci i o Turecku.

Zajímavější je ono hlasování tureckých komunit v Evropě. V zemích, kam odcházeli za prací ve velkých množstvích – třeba v Německu a Nizozemí – jich pro Erdoganův prezidentský systém hlasovalo dokonce víc než v samotném Turecku. Důvodem může být skutečnost, že v těchto komunitách převládají lidé z chudých oblastí Turecka, jimž dnes Erdogan reálně pomáhá a výměnou za to si z nich vytvořil svou opěrnou baštu. Za prací vždy odcházejí ti chudší, nikoli ti bohatší, což značí, že poměr Erdoganových „chudých“ stoupenců je v evropských tureckých komunitách vyšší než v Turecku samém. A současně lze asi konstatovat, že všechny ty zdejší řeči o asimilaci a integraci jsou do značné míry jen zbožným přáním – západní společnost ty chudší a méně vzdělané gastarbeitery asi dostatečně nepřijala a demokracie tyto lidi ani po několika generacích zřejmě neokouzlila natolik, aby nezůstali sami sebou a odhodili své turecké kořeny. Pátá kolona jako z učebnice.

A ještě zajímavější bude, jak si s novým „všemocným“ Erdoganem poradí EU nebo NATO. Turecký prezident svou politikou zcela vědomě ... ... ....




(celý text ZDE)

Jančura , kampaň proti poslancům a registr smluv aneb oligarchové v akci

$
0
0
Jančura v Regiojetu
Vojta 

20.4.2017  Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

V úterý 4.4.2017 vyšel v Právučlánek Jančura chystá před volbami antikampaň proti poslancům, ti hovoří o vydírání.

Docela silná káva. O co vlastně jde ?


Postižení mají být poslanci, kteří hlasovali pro NOVELU zákona 340/15 tzv Zákona o registru smluv. (Zákon o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv)

Zákon v zásadě ukládá státu, samosprávě, jejich organizacím a firmám povinnost zveřejňování soukromoprávních a dotačních smluv nad 50 000 na internetu. Soukromých společností se povinnost netýká. Základní info viz.

Zákon je účinný od 1. 7. 2016. Sankce hrozí až od 1. 7. 2017. a zřejmě právě k tomuto datu je směrována kritizovaná novela, která obsahuje úlevy státních a městských firem z povinnosti zveřejňování smluv.

Problémem je, že zákon se také týká takových státních firem a společností, jako jsou ČD, Česká pošta, Budvar, Všeobecná zdravotní pojišťovna. Tedy společností, které jsou plně vystavené konkurenčnímu boji. Existující soukromé firmy by rády jejich byznys převzaly (u Sazky se to už povedlo). Tyto státní společnosti se tak dostávají do nerovného postavení vůči konkurenci. Znalost obchodních smluv konkurenta, jeho závazků, smluvních dodavatelů je jednoznačnou konkurenční výhodou.

Novela, která omezuje působnost zákona na firmy a společnosti tohoto typu, je tak podle mne velmi rozumným řešením.

Ostatně výjimku z povinnosti zveřejňování mají kupodivu i smlouvy uzavřené akciovou společností, jejíž cenné papíry se obchodují na regulovaném trhu a v níž stát rovněž drží většinovou majetkovou účast. Zákon se tak nevztahuje například na kontrakty, jejichž stranou je společnost ČEZ, a.s.. Akcionáři by si asi stěžovali.

Ale zpátky k panu Jančurovi. Pokud by byl v parlamentu, měl by před svým vystoupením nejprve ohlásit obrovský STŘET ZÁJMŮ. Hlavní oblastí jeho podnikání je dálková doprava, autobusová a železniční. Jeho hlavním a dominantním konkurentem jsou STÁTNÍ ČESKÉ DRÁHY. Dá se předpokládat, že při získávání zakázek od krajů i ministerstva dopravy používá všech dostupných, legálních ( a možná i nelegálních) prostředků. Obchod, podnikání je prostě činnost, ve které se rovné a čestné jednání příliš neuplatní. Podrazy, vydírání, soudy. Boj o trh i dodavatele, mezi soukromými firmami navzájem i vůči státu. Často ani vůči zákazníkům a vlastním zaměstnancům. Každý, kdo se pohybuje v tomto prostředí delší dobu, to ví.

Uvědomme si následky, které by to mělo, pokud by Jančura uspěl a ČD jako jeho konkurent by zmizely z trhu s veřejnou dopravou. Trh s dopravou by zcela ovládly soukromé firmy, v čele s Jančurou, a zavedly by zcela jiné podmínky .. O zisk jde soukromému sektoru především. Stát a tím pádem my všichni jako spoluvlastníci, by přišel o svou společnost, železnice by pravděpodobně přestala existovat jednotná dopravní síť s jedním tarifem. O cenách nechci spekulovat. Ale příklad Británie mluví jasnou řečí.

Podívejme se, kdo prosazuje neomezené zveřejňování smluv státních firem.


= Jančura (Veřejná doprava x ČD)

= Iniciativa Rekonstrukce státu sponzorovaná …

- Janečkem (obchod s finančními deriváty)

- Jančurou

- Bernardem (že by Budvar ?) Viz http://www.kareljanecek.com/cs-CZ/podporuji/rekonstrukce-statu

= Podnikatelské strany ANO, TOP09, ÚSVIT.

A jak že se to prezentuje ?

„Chceme vyvinout tlak, aby Senát změnil zákon tak, aby byl ku prospěchu. Je to lobbing ve veřejném zájmu. Pokud ale Senát bude proti transparentnosti, jsem připraven to komunikovat i během voleb,“ řekl Právu Jančura.

Slova, slova, slova. Úmyslné zjednodušení. A tvrdý útok na poslance. Kteří v podstatě nedostanou možnost se v mediálním prostoru obhájit.

Podnikatelé pracují v informačním prostoru způsobem, který si přinesli z reklamy. Používají jednoduchá a snadno srozumitelná tvrzení. Jenže tato tvrzení jsou obvykle neúplná, zavádějící, vyzdvihující pouze kladné stránky, či přímo nepravdivá. A tak

* kupujeme irskou whisky, protože nějaká trubka skočila pro sud do moře

* čokoládu, protože je v ní kromě velkého množství tuku a cukru i nějaké mléko, které nadojila šťastná fialová kráva na zelených alpských luzích

* A tak budem stát řídit jako firmu. Úspěšnou, samozřejmě.

Slogan podobný jako Babiš používá i Trump, a tak si ten nesmysl můžeme nechat vysvětlit i od Američanů.

* Chceme vyvinout tlak, aby Senát změnil zákon tak, aby byl ku prospěchu. ..

* Zavedeme registr obchodních smluv, aby vše bylo průhledné

Samozřejmě, jen pro státní sektor. Kdy a kde krade ten soukromý, do toho nikomu nic není.

Dovedete si představit, že by Babiš a Jančura sám zveřejnil smlouvy svých firem?? Že by v soukromé firmě pracovníci znali pracovní smlouvy a mzdové ohodnocení svých kolegů ? Třeba by chtěli za stejnou práci stejné peníze, nebo by je přeplatila konkurence ... prostě podnikatelská katastrofa. U dodavatelských smluv je to přeci podobné, v podstatě se jedná místo práce jen o jiný druh zboží

No nekupte to…

A ještě upozornění.

Autor je rovněž ve střetu zájmů, protože jezdí každý den vlakem. A rád by ještě nějakou dobu jezdil. Firma, jejíchž služeb využívá, je jako státní firma uvedeným zákonem znevýhodněna vůči soukromé konkurenci.

- - -

Helsinské desatero a zablácené holínky vítězů

$
0
0
vlk
20.4.2017 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Čtvrteční článek Lea K. byl pro mne studenou sprchou a zároveň inspirací k dnešnímu textu. Protože člověk zapomíná. A to i věci, které bijí do očí, respektive – i takové, jež by nikdy zapomenout neměl. Ve svém nejvlastnějším zájmu. A přece se tak stalo! Jsem velmi vděčen panu Leovi za jeho včerejší řádky, zejména pak za tuto pasáž:


O úrovni zastoupení ve třetí fázi KBSE rozhodovali účastnické státy před ukončením druhé fáze konference. Předem bylo stanoveno, že konference příjme závěrečné dokumenty KBSE na slavnostním zasedání. Poté, co byly skončeny jedny z nejobtížnějších jednání celé KBSE, se nejvyšší představitelé zúčastněných států sešli ve dnech 30. července až 1. srpna 1975 v Helsinkách k podepsání Závěrečného aktu. V první části Závěrečného aktu, častěji označovaném jako první koš, bylo ustanoveno deset principů, kterými se řídí vztahy mezi státy, které se účastnili KBSE a přistoupili k Závěrečnému aktu.

Těchto deset principů je často označováno jako Dekalog evropské bezpečnosti.

1. Svrchovaná rovnost, respektování práv vyplývajících ze svrchovanosti,

2. Zdržení se hrozby silou a použití síly,

3. Neporušitelnost hranic,

4. Územní celistvost států,

5. Mírové urovnávání sporů,

6. Nevměšování se do vnitřních záležitostí,

7. Respektování lidských práv a základních svobod včetně svobody smýšlení, svědomí, náboženství a přesvědčení,

8. Rovnoprávnost a sebeurčení národů,

9. Spolupráce mezi státy,

10. Svědomité plnění závazků podle mezinárodního práva.

V principech tedy bylo vyjádřeno, že státy vzájemně uznají svoji svrchovanou rovnost a budou ji respektovat, zároveň se zdrží hrozby silou a použití síly společně s nevměšováním se do vnitřních záležitostí států.
Podpis Helsinských dohod v roce 1975 - americký prezident Gerald Ford a sovětský vůdce Leonid Iljič Brežněv


Když jsem tuhle část jeho článku četl, bylo mi, jako bych dostal pořádnou ránu do hlavy kladivem – zkrátka obrovské BUM! Až se mi mozek otřásl. Kdyby vám náhodou unikalo proč, pak se vraťte o těch pár řádek zpět a znovu si ten Dekalog evropské bezpečnosti pozorně přečtěte…. Ale nevěřím, že je to nutné! Nejspíš je u nyní každému kosířovi (viz čtenář Kosy zostra -pozn.NR) zjevné, co mám na mysli.

Ano v roce 1975 bylo slavnostně deklarováno, jak a podle jakých principů se do budoucna mají formulovat vztahy mezi státy a mocenskými bloky, jichž jsou tyto státy členy, na evropském kontinentě. A do roku 1990 to také tak fungovalo. Troufnu si říci, že to bylo bezprecedentně nejbezpečnější období evropských a možná i světových dějin. Koncem roku 1989 se sovětský blok, díky Gorbačovovi – rozpadl. Demokracie vyhrála. Diktatury odnesl proud času do zapomnění. Takže měl začít fungovat zlatý věk demokracie a nejen Evropa, ale celý svět mohl automaticky převzít pro regulaci vzájemných vztahů to, co bylo v roce 1975 podepsáno v Helsinkách. Měl….

Nicméně nemusíme to Helsinské desatero novodobých mezinárodních vztahů ani trochu podrobněji zkoumat, abychom mohli konstatovat, že dávno nemá ani cenu materiálu slavnostně podepisovaných exemplářů, které jsou dnes součástí státního archivu účastnických zemí natož sběratelskou cenu autogramů tehdejších signatářů!

Můžeme říci – nic nového v lidské historii. Máme zde přece už přes 2 000 let universální lidské desatero a kdo ho neporušuje? A kdo si z jeho porušování neudělal byznys nebo výnosný kšeft? A mezinárodní smlouvy? Tak ty jsou dodržovány jen potud, pokud se to signatářům hodí. Tohle říká historie. A Helsinky a Helsinské dohody to znovu dokumentují v plné nahotě.

1. Svrchovaná rovnost, respektování práv vyplývajících ze svrchovanosti,

O tom by mohlo vyprávět bývalá Jugoslávie, a zejména Srbsko! Však to pamatujeme. Nejdříve na něj ukázali jako na jediného univerzálního hříšníka násilí na Balkáně a pak mu vzali svrchovanost!

2. Zdržení se hrozby silou a použití síly,

Opět – má smysl mluvit o Srbsku? Ve světle pár dní starého bombardování Sýrie?

3. Neporušitelnost hranic,

Zajímavá věc! Troufl by si někdo v roce 1975 předvídat neporušitelnost hranic s tím, že se klidně dají na cestu bez pasů a víz miliony běženců a nějaké hranice je nezajímají a státy – signatáři tomu jen přihlížejí, protože už dávno ztratily schopnost a odvahu hájit svoje vlastní teritorium, což ovšem stejným zemím nebrání vojensky, navíc bez vypovězení války, zasahovat v daleké cizině!

4. Územní celistvost států,

A co takhle Kosovo? Jak obstojí ve světle Helsinských protokolů? Jistě, patří sem i Krym, ale kdyby nebylo Kosova, nebyl by ani Krym! Kosovo byl první precedens, který zrušil poválečné hranice v Evropě jako nepotřebný krám a jež bude v Evropě legitimovat každou další změnu hranic násilím.

5. Mírové urovnávání sporů,
---10. Svědomité plnění závazků podle mezinárodního práva.
Nevěřím, že tím mírovým urovnáváním sporů mysleli tehdejší účastníci slavnostního podepisování humanitární bombardování nebo nevypovězené války a válečné akce kvůli neexistujícím zbraním hromadného ničení

6. Nevměšování se do vnitřních záležitostí,

Může být, že už tehdy byly připravovány plány na něco, co jsme později poznali pod jmény barevné revoluce, Majdan a tak podobně. Vyloučit se to nedá. Ale spíš si myslím, že něco takového tehdy nikoho ani nenapadlo. To vše až po celosvětovém vítězství demokracie….

7. Respektování lidských práv a základních svobod včetně svobody smýšlení, svědomí, náboženství a přesvědčení,
V podání Patriot Act? V podobě agresivního chování minorit vůči většinám? V podobě kontroly internetu a ministerstev pravdy?

8. Rovnoprávnost a sebeurčení národů,

Opravdu jsou si národy rovny? A mohou se dožadovat sebeurčení? Jako třeba Katalánci? Skutečně si je Nepál nebo Nauru rovný se Spojenými státy?

9. Spolupráce mezi státy,

že bylo tehdy myšleno v rámci NATO?

10. Svědomité plnění závazků podle mezinárodního práva.

viz těch 9 výše!

Je to děsivá bilance. Jak to, že to 25 naprosto dokonale fungovalo. Přirozeně v mezích tehdejšího antagonismu a nepřátelství? Ale je nepochybné, že vztahy mezi státy byly lepší, bezpečnější a jejich chování jasně předvídatelné? A druhých 25 let je už jen bilancí hrůzy a katastrof mezinárodní politiky?

Odpověď se vnucuje sama – schází zde vypočitatelný a jasný nepřítel. Který krotil nezřízené vlastní ambice pozdějších vítězů a nutil tehdy jeho elity chovat se odpovědně a rozumně! A to nejen v mezinárodní, ale i ve vnitrostátní politice. A dokonce onen vnější nepřítel měl vliv i na ekonomiku a její zodpovědné fungování v druhém táboře! Určitě není náhodou, že velké ekonomické krize Západ v podstatě do roku 1990 nepamatuje. To až v druhých 25 letech. Prostě s odchodem nepřítele pyšní vítězové ztratili jakékoli zábrany, vnitřní sebereflexi, stud a bohužel – i zdravý rozum!Takže závěrečný protokol z Helsinek se stal onucí o kterou si vítězové otírají svoje zablácené holínky, když se vracejí z nějaké křížové výpravy!

- - -

Korupčné škandály donorov Transparency International Slovensko

$
0
0
20.4.2017   Hlavné zprávy

Následující text převzatý ze slovenského konzervativního webu se věnuje některým slovenským neziskovkám. Protože všechny zmíněné mají svou českou "sestřičku", věříme, že čtení bude zajímavé i pro českého čtenáře.


Spoločnosť Transparency International Slovakia (TIS) na svojej webovej stránke deklaruje, že jej poslaním je „znižovať korupciu cez zvyšovanie transparentnosti a znižovanie byrokracie.“ „Sledujeme mocných, presadzujeme riešenia a zapájame ľudí do boja proti korupcii,“ uvádza organizácia.

Na snímke riaditeľ Transparency International Slovensko Gabriel Šípoš

Slovenská pobočka nemeckej organizácie Transparency International vznikla v roku 1998 z iniciatívy Eugena Jurzycu, riaditeľa Centra pre hospodársky rozvoj. V roku 2002 sa osamostatnila a vzniklo samostatné občianske združenie Transparency International Slovensko. Od jej vzniku až do roku 2009 bola jej prezidentkou Emília Sičáková-Beblavá. Aktuálne na čele organizácie stojí Gabriel Šípoš.

Portál Slovenské národné noviny v súvislosti s bývalou predsedníčkou Beblavou upozorňuje, že manželka bývalého štátneho tajomníka ministerstva práce v Dzurindovej vláde a dnes nezaradeného poslanca NR SR Miroslava Beblavého, je predsedníčkou správnej rady Transparency International a bdie nad činnosťou súčasného riaditeľa Šípoša.

„Na margo proklamovanej transparentnosti predstaviteľky TIS iba poznámka: Keď pani Sičákovej-Beblavej v roku 2005 novinári položili otázku, za koľko si mladomanželia Beblavovci kúpili výstavný rodinný dom, odpovedala, že sa nepamätá, a nedovolila svoj dom odfotografovať,“ dodáva Ľudovíť Števko.

Financovanie Transparency International Slovensko

Ďalšou zaujímavosťou pri Transparency International Slovensko sú jej súčasní donori. Podľa dostupných informácií najvyššiu sumu v roku 2016 prijala Transparency International Slovensko od Sorosovej organizácie Open Society Institute– 153 752 dolárov (približne 143 358 EUR). Suma bola darovaná na posilnenie občianskej kontroly verejnej správy v rokoch 2016-2019.

Druhým najväčším donorom bola spoločnosť Bayer, ktorá darovala sumu 126 202 EUR. Suma je určená na monitoring transparentnosti v sektore zdravotníctva v rokoch 2012-2018. Farmaceutická firma GlaxoSmithKline (GSK) na rovnaký cieľ, ale na rok 2016 poskytla sumu 7 000 EUR. Ďalšou súkromnou spoločnosťou, ktorá tiež prispela na monitoring v zdravotníctve sumou 6 000 EUR, je Pfizer.

Napriek tomu, že samotná Transparency International deklaruje znižovanie korupcie cez zvyšovanie transparentnosti, prijíma finančné dary od spoločností, ktoré za svoju činnosť čelia megaškandálom a pokutám, ktoré v histórii nemajú svoju obdobu.

V roku 2012 prepukol škandál farmaceutickej spoločnosti GSK, ktorej bolo v USA nariadené zaplatiť pokutu vo výške 3 miliardy dolárov. Išlo o najvyššiu pokutu udelenú farmaceutickej spoločnosti v USA. Dôvodom bolo obvinenie z viacerých priestupkov, vrátane zavádzania pri predaji niektorých liekov, ako napríklad antidepresív Paxil a Wellbutrin, či lieku na cukrovku Avandia. GSK svoju vinu priznala a jej šéf Andrew Witty uviedol, že firma sa zo svojich chýb poučila.

Či sa GSK skutočne poučila, je otázne, pretože v roku 2014 prepukli ďalšie škandály. V Poľsku bolo začaté vyšetrovanie z podplácania lekárov, ktorí mali predpisovať liek proti astme Seretide. Podľa informácií BBC sa jeden z lekárov priznal k tomu, že od GSK dostal 122 EUR za prednášku, ktorá sa neuskutočnila.

Následne v jeseni 2014 dostala GSK v Číne pokutu vo výške 3 miliardy jüanov. V tom čase sa zároveň objavili informácie, že menovaná spoločnosť čelí obvineniam z korupcie aj v Sýrii, Iraku, Jordánsku a Libanone (viac TU).

Druhou farmaceutickou firmou, ktorá čelila korupčným škandálom, je Pfizer. V roku 2012 sa s americkou komisiou pre cenné papiere dohodla na pokute vo výške 60 miliónov dolárov, ktorú mala zaplatiť za údajné korumpovanie lekárov. Firma sa korupcii nepriznala, ale ani ju nevyvrátila.

Z vyšetrovacej správy vyplynulo, že firma mala lekárov pozvať spolu na desať kongresov, ktoré boli v skutočnosti lyžiarskymi zájazdmi organizovanými v Rakúsku, ale aj na Slovensku. Kauza sa týkala 920 lekárov a úradníkov.

Sorosove organizácie

Sorosova organizácia Open Society Institute financuje nielen Transparency International Slovensko, ale miliardár svoje peniaze prelieva aj do ďalšej svojej organizácie Open Society Foundation, na Slovensku známej pod názvom Nadácia otvorenej spoločnosti.

Ako sme už informovali, hackerom sa podarilo na svetlo dostať viac ako 2500 súborov tejto medzinárodnej organizácie. Internet tieto súbory zaplavili prostredníctvom stránok DC leaks. Ako je už známe, na čele správnej rady slovenskej odnože Nadácie otvorenej spoločnosti stála aj Iveta Radičová, ktorá z čela mimovládnej organizácie prešla do premiérskeho kresla.

Z uniknutých dokumentov vyplynulo, že Sorosovmu hľadáčiku neuniklo ani Slovensko. Miliardár peniaze „rozdáva“ na dehonestáciu a zosmiešňovanie ľudí s názormi, ktoré odporujú proimigračnej a proamerickej politike. V dokumente sa konkrétne píše, že program „plánuje identifikovať, vystaviť a zosmiešniť nenávistné prejavy na internete“. Uvedený projekt je z roku 2014 a „zhodou okolností“ v tom istom čase vznikla aj facebookova stránka s názvom„Prečo ľuďom hrabe?“, ktorá robí presne to isté, čo je popísané v Sorosovom projekte.

Najväčšou zaujímavosťou je však Sorosova kontaktná osoba na Slovensku a tou je Ondrej Starinský, ktorý je členom redakčnej rady kontroverzného Denníka N. To by vysvetľovalo útoky už spomínaného extrémistického denníka na alternatívne médiá (viac TU).

Z uvedeného teda vyplýva, že organizácia Transparency International Slovensko prijíma finančné dary na boj proti korupcii od súkromných spoločností, ktoré čelia magaškandálom spájanými práve s korupciou a ovplyvňovaním verejnej mienky.

- - -

Tillerson obvinil Írán z podrývání zájmů USA v Sýrii

$
0
0

20. 4. 2017    zdroj
Ministr zahraničí USA Rex Tillerson vystoupil s ostrou kritikou na adresu Íránu. Nazval Teherán největším sponzorem teroristů a obvinil jej z podrývání zájmů USA v Iráku a Sýrii. Tyto výroky vyslovil ministr zahraničí během svého náhlého setkání s novináři, které bylo oznámeno pouhou hodinu před jeho zahájením. Ve svém projevu se Tillerson dotkl také íránského jaderného programu a zkoušek balistických raket.


"Důkazy jsou zjevné. Provokativní akce Íránu ohrožují USA, region i celý svět. Írán je světový lídr v oblasti sponzorování terorismu. Je zodpovědný za řadu konfliktů a podkopávání zájmů USA v zemích, jako jsou Sýrie, Jemen, Irák a Libanon, a za pokračující podporu útoků na Izrael", prohlásil ministr.

Vina Íránu spočívá podle Tillersona také v podpoře syrského prezidenta Bašára Asada.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Italská delegace byla příjemně šokovaná v DLR - zahraniční hosté se podělili o své dojmy

$
0
0

20. 4. 2017    zdroj
Doněckou lidovou republiku nadále navštěvují zahraniční osobnosti veřejného života. Nedávno na její území přicestoval prezident italské nevládní organizace Cantiere Laboratorio, Vittorio Gigliotti a prezidentka kulturní asociace Speranza, Irina Vichorevá.


Italští hosté byli příjemně překvapeni. Podle nich je republika neobyčejnou zemí, v níž žijí lidé s vysokým občanským uvědoměním.

"Jsem velmi rád, že jsem mohl hovořit s vojáky, s lidmi, kteří chrání svou zemi", říká Vittorio Gigliotti.

Po návratu domů mají v úmyslu uspořádat sérii konferencí od severu na jih země, na nichž budou hovořit o skutečné situaci na Donbasu. Kromě toho plánují i vystoupení v oficiálním orgánu moci - v italském parlamentu.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

P.C.Roberts: Zmizení prezidenta Trumpa

$
0
0

20. 4. 2017     PaulCraigRoberts
Během mého dlouhého působení ve Washingtonu se nestalo, aby kterýkoli viceprezident učinil závažné prohlášení k mezinárodně politické situaci, či vyhrožoval jiným zemím válkou. Dokonce ani Dick Cheney neuzmul tento služební výkon slabému prezidentovi Bushovi ml. Avšak v minulých dnech se stal svět svědkem toho, jak viceprezident Pence pohrozil válkou Severní Koreji. „Meč stojí připraven“, řekl Pence, jako kdyby to byl on, který je nejvyšším americkým velitelem.


Možná tomu tak opravdu je.

A kde je tedy Trump? Jak mohu soudit z početných mailů, které od něj dostávám, z Bílého domu nezmizel a v obchodním slova smyslu funguje.

Když vyhrál prezidentské volby, začal mi do poštovní schránky proudit nekonečný proud nabídek na koupi Trumpových baseballových čepic, knoflíčků do košile, kávových šálků - a též jedna dost zvláštní: abych totiž dal tři dolary za účast v tombole, ve které mohu vyhrát nějaká Trumpova memorabilia. A poslední nabídka slibovala možnost vyhrát „pět osobně Trumpem podepsaných úžasných fotografií z jeho historické a masívně navštívené prezidentské inaugurace“.

Pro Trumpa je zkrátka prezidentství čímsi jako zařízením pro zvýšení jeho fondu. Jestliže totiž jeho viceprezident, jeho poradce pro národní bezpečnost, jeho ministr obrany, zástupce USA v OSN či ředitel CIA vyslovují, že chtějí tam a tam rozpoutat válku, jde o mnohem pamětihodnější záležitost, než Trumpova memorabilia, jež se dají za tři dolary vyhrát v tombole.

Jako důsledek neschopnosti Trumpa vládnout své vlastní vládě zde tedy máme viceprezidenta Pence, sdělujícímu Rusku a Číně, že na jejich hranicích může vypuknout nukleární střet mezi USA a Severní Koreou. Ačkoli není dost chytrý, aby to věděl, nejde o věc, kterou mohou Rusko a Čína přijmout.

Washington si dělá hlavu z toho, že Severní Korea vlastní nukleární zbraň, ale celý svět si dělá mnohem větší hlavu z toho, že nukleární zbraně vlastní USA. A též z toho, že jich mají tolik.

Světové průzkumy prokázaly, že většina světové populace je mnohem víc znepokojena hrozbou míru, představovanou Washingtonem a Izraelem, než Iránem, Severní Koreou, Ruskem a Čínou.

Pence uvedl svůj výrok „ o meči který stojí připraven“ ujištěním, že „Amerika bude vždy vyhledávat možnosti míru“. Po Srbsku, Somálsku, Afghánistánu, Iráku, Libyi, Jemenu, Pakistánu a Sýrii jde o nejfalešnější prohlášení, jaké může vyjít z lidských úst.. Z washingtonského hlediska jsou to zkrátka vždy jeho oběti, které jsou bezohledné a provokující, ale Washington je pochopitelně bez poskvrnky.

USA stojí za válkou. Bude-li svět vehnán do Armageddonu, bude to Washington a nikoliv Severní Korea, Irán, Rusko či Čína, který přivodí konec života na Zemi.

Překlad: Lubomír Man

Po nás už jenom potopa

$
0
0

Zdeněk Hrabica
20. 4. 2017

Dávno odletěly doby, kdy jsme si byli hodně nablízku; za studií jsem poznal Venezuelce Carlose, Kubánce Reginalda, dceru Luise Corvallána Dominiku, Peruánce Josého, Bolivijce Carlose... Letos - nyní v dubnu uplynulo 207 let od vyhlášení nezávislosti Venezuely na španělské nadvládě. S touto událostí je spojeno především jméno latinsko-amerického, venezuelského generála a politika Simóna Josého Antonia de la Santísima Trinidada Bolívara y Palaose Ponte Blanca (24.7.1783 – 17.12 1830). Byl idealista a utopista, ale některé své myšlenky přeměnil v život.


Pro své činy a odhodlání se stal legendou Latinské Ameriky. Jako osvoboditel Venezuely, Ekvadoru, Kolumbie, Panamy, Peru a zakladatel Bolivie přispěl ke svobodě a nezávislosti těchto zemí.

Naše hlavní město má v dnešní městské části v Praze 6 od roku 1983 jako málokteré město Evropy Bolivarův pomník na Náměstí Interbrigády. U něho čest tomuto významnému představiteli jihoamerického boje za svobodu a nezávislost a Bolivarské venezuelské republiky vzdali poctu představitelé vyslanectví a pražské veřejnosti.




 Na krátkém letošním setkání jsem si opětovně uvědomil, že i Praha naší doby má nejen sochy a pomníky režimně vyvolené, vyzvedávané, ale i pomníky opovrhované, zatracované, události zvýrazňované, do nebe vynášené a odmítané.

V prostorách Prahy 6 – v blízkosti zanedbaného pomníku maršála SSSR I.S. Koněva se příliš nepečuje ani o Bolivarovu sochu, stopy po vandalských sprejařských poškozeních jsou stále zcela viditelné. Čas od času se dává do široké veřejnosti na vědomí, že by se podobných památníků nejenom celá Praha, ale i městská část Praha 6 měla již konečně navždycky zbavit. Když se dokáže zbavit architektonických objektů v podobě takové gigantické stavby, jakou byl Hotel Praha (zbouraný způsobem jaký stihl v minulém režimu nádraží Těšnov) a nyní budovy na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice a dalších kousek za Národním muzeem, proč by se nedokázala Praha postupně zbavit i památníků. Stačí mnohé nechat ohlodat časem. Zkuste se dostat z pražské Panské ulice do zad budov Koňského rynku – a zjistíte, že z mnoha zůstanou jenom jejich čela, Potěmkin v Praze udatně vítězí.

Zdá se přitom všem dění, že kromě do nebe vynášené „sametové revoluce“ – jako nového divu světa, žádné jiné lidové vzedmutí boje za svobodu vůkol nás vlastně neexistivalo a neexistuje. Ani studentské boje a revoluční národní odhodlání na barikádách v roce 1848, ani odkaz předtím dávné husitské revoluce, nejsou již často připomínány.

Snad ještě ve filmech pro pamětníky. Námitky proti tomuto stavu připomínají házení hrachu na zeď. Jakoby se v zimě – v létě – nechumelilo ani neprášilo.

Snad ještě „Vlajky pro Tibet“ na školách a na radnicích, křídla „Paměti národa“ létající do učeben škol a natažené pracky „Člověka v tísni“ , nejenom pro potřebné – ale i pro jeho činovníky – ještě i letos natruc velkým změnám v situaci světa, u nás pořád bodují.





Viewing all 19126 articles
Browse latest View live