Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Z Augiášova chléva: Odvolání Ištvana posílá Nečasovu manželku opět do kriminálu. Čtěte!

0
0

16. 9. 2015 ParlamentníListy

Jana Nečasová, dříve Nagyová, a bývalí vojenští zpravodajci – generálové Ondrej Páleník a Milan Kovanda a plukovník Jan Pohůnek – nemohou klidně spát. Vrchní žalobci z Olomouce, respektive z Ostravy, je v případu sledování manželky premiéra Petra Nečase a podřízených z Úřadu vlády ženou nekompromisně k odvolacímu soudu.

Ivo Ištvan a jeho lidé a Robert Šlachta, šéf elitních protimafiánských detektivů, se nedokáží smířit s tím, že jim první případ, který měl odhalit skutečnost, že pražští lobbisté v čele s Romanem Janouškem a Ivo Rittigem ovládli státní správu, spadnul pod stůl. ParlamentníListy.cz aktuálně získaly text odvolání ostravského státního zástupce Rostislava Bajgera, který se snaží u odvolacího soudu v Praze opět dostat výše zmíněné za mříže. Bajger je podle dikce textu odvolání jednoznačně přesvědčen, že všichni odsouzeni být mají. „Řízení trpí podstatnými vadami, neboť byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci, když mohly mít vliv na správnost a zákonnost napadeného rozsudku,“ konstatuje ve svém odvolání Bajger.

Dokument ZDE

Klíčovou roli pro soud první instance a jeho rozhodnutí v mediálně velmi známém případu sehrál bývalý premiér Petr Nečas, jak před krátkým časem ParlamentníListy.cz informovaly. Na základě jeho svědectví, že se kvůli citlivým státním zakázkám mohla stát terčem zájmu vlivových skupin Česká republika – a na to konto on i jeho manželka. Soudkyně na Praze 1 Helena Králová případ, který měl prokázat zákulisní vliv šedé zóny na politiku, ohodnotila jinak, než chtěla obžaloba. Tedy tak, že jisté nebezpečí tehdejší Nečasově manželce Radce skutečně mohlo hrozit, a proto sledovací či kontrasledovací akce ze strany vojenských špionů na její údajnou ochranu byla legitimní.

Detektivové i státní zástupce Rostislav Bajger se nyní kvůli svému opačnému přesvědčení snaží Nečasovo tvrzení znevěrohodnit. A vyslechli kvůli tomu několik vysokých státních úředníků, kteří by mohli znevěrohodnit Nečasova slova. Vyjma někdejšího ministra obrany a (v době klíčové pro vyšetřování případu) pozdějšího náměstka ministra Jiřího Šedivého se podle Bajgera ale další výpovědi nalézt nepodařilo. „Státnímu zástupci se v daném směru podařilo vypátrat další možný důkaz, který se týká údajné hrozby pro okolí předsedy vlády v souvislosti s vyjednáváním o pronájmu vojenských letounů Gripen. Dne 26. 8. 2015 bylo vyžádáno vysvětlení od svědka dr. Jiřího Šedivého, který se předmětných jednání osobně účastnil a který žádné bezpečnostní hrozby související s jednáními nezaznamenal. Státní zástupce nově navrhuje výslech uvedené osoby jako svědka,“ vyzývá Bajger odvolací soud k výslechu Šedivého, který by měl prolomit Nečasovo tvrzení.

Soudkyni Králové vytýká Bajger především, že líčení, ve kterém figurovala řada armádních agentů, uzavřela před veřejností. Tedy, že probíhalo v utajovaném režimu. Výpovědi obžalovaných Bajger zároveň označil za nevěrohodné. A navíc spolu podle dikce jeho argumentace v odvolání tyto výpovědi vůbec nekorespondují. Řečí muže, který zastupuje stát v obžalobě, a ve zkratce: „Oni lžou, a ještě se jim nedaří lži poladit.“ Petr Nečas je podle Bajgera osobou, která se snaží své milence a dnes manželce prospět. „Jeho výpověď je vnitřně i časově rozporná,“ konstatuje Bajger. Proto je pro lepší obrázek dobré si celou argumentaci státního zástupce přečíst (celé odvolání viz příloha).

V případu, který ParlamentníListy.cz popisují, jde o již dva roky známé údajné sledování Radky Nečasové, exmanželky bývalého premiéra Petra Nečase. Podle detektivů Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu si měla Jana Nagyová objednat sledování Radky Nečasové kvůli žárlivosti a tlaku na Nečase, aby se rozvedl.

K případu se už vyjádřil v podobném duchu jako žalobce šéf Nadačního fondu proti korupci Karel Randák. „Daleko pozoruhodnější jsou v celé kauze slovní veletoče bývalého premiéra Nečase. Paní soudkyně uvěřila, respektive říká, že uvěřila svědectví člověka, který v minulosti, a to i ve funkci předsedy vlády, prokazatelně lhal o svém poměru k paní Nagyové a nyní předvedl ukázkový obrat ve výpovědi i v tomto případě. Svá předchozí tvrzení pak bagatelizoval tvrzením, že šlo pouze o politický marketing. Může být důvěryhodným svědkem člověk, který lže, jako když tiskne jen proto, aby své milence pomohl z maléru? Podle paní Králové asi může,“ přemítá Randák.

Po torpédování výpovědi bývalého premiéra Nečase pak Randák tvrdě zacílil do řad soudců.„Ponechme stranou, že formou, jakou byl tento rozsudek zdůvodněn, paní soudkyně Králová mimoděk potvrdila správnost rozhodnutí Nadačního fondu proti korupci zaměřit se na problémy v české justici a vazby jednotlivých soudců, paní Královou nevyjímaje, do prostředí politického a ekonomického,“ děl Randák.

Žalobce Bajger to vnímá stejně. „Napadený rozsudek trpí vadami, neboť jeho skutková zjištění jsou nejasná a neúplná. Když se současně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí,“ podtrhává Bajger ve svém odvolání k pražskému městskému soudu.

Foto: Hans Štembera
Popisek: Jana Nagyová

Na PL psali:

Silná slova a brutální návrhy z Bratislavy. Robert Fico se s tím ne... nepáral

0
0
16. 9. 2015  ParlamentníListy

Slovenský premiér Robert Fico si tvrdě stojí za svým – kvóty bude odmítat i nadále. Jak uvedl na tiskové konferenci, vyhrožování o snižování peněz z eurofondů je jen strašení, které na slovenskou vládu nepůsobí. Pokud by nás měli trestat za vlastní názor, bude to konec EU, tvrdí Fico.

Slovensko kvóty nechce, a to za jakoukoliv cenu, i kdyby zůstalo jedinou zemí s tímto názorem. Fico včera poděkoval ministru vnitra Robertu Kaliňákovi, který nepodpořil povinné kvóty. Označil je za největší hloupost, jaká tu kdy byla.„V zásadních otázkách zahraniční politiky má vláda trvale konzistentní a předvídatelné stanovisko,“řekl Fico.
 

Je smutné, že není vůle ke svolání summitu

Povinné kvóty jsou podle něj jen nálepkou, kterou si vymyslely státy EU, aby vyřešily krizi, která je největší od konce druhé světové války. „Považujeme je za iracionální, nesprávné a nic neřešící,“ prohlásil Fico.

Podle něj by se v této věci měl svolat summit předsedů vlád. Považuje za smutné, že v případě řeckých bank se svolal summit okamžitě, ale při této krizi k tomu není vůle.
 

Se summitem se otálí, protože by odhalil chyby členských států

Zároveň kritizoval, že některé kroky se měly uskutečnit dříve – například ochrana hranic nebo zřizování míst, kde se budou migranti soustřeďovat.

Se summitem podle Fica ale EU otálí, protože by se odhalily chyby členských států a odhalily některé skutečnosti. Některé země podle slovenského premiéra nesou odpovědnost za situaci v postižených zemích Blízkého východu, navíc pomáhaly při bombardování Libye. „Nejhorším řešením pro EU bude, když se neodhodlají svolat summit, protože se bojí, že by některé země byly proti,“ dodal.

Pokud by summit nakonec proběhl, Fico potvrdil, že na něj pojede s jasným mandátem. A to navzdory výhrůžkám německých představitelů. Narážel tak na vyjádření německého ministra vnitra Thomase De Maiziéreho, který řekl, že utečence odmítají především ty země, do kterých jde nejvíc peněz z eurofondů. Zároveň De Maiziére dodal, že Jean-Claude Juncker navrhl, aby tyto země dostaly méně peněz z eurofondů. Fico se pozastavil nad tím, že v EU se ještě nestalo, aby byl někdo trestán za vlastní názor. 

Pokud se budou trestat země za jejich názor, je to konec EU
"Jestli si někdo myslí, že takovéto bububu na nás zapůsobí, tak je na velkém omylu,“řekl Fico. Dodal, že evropské strukturální fondy nemají s migrací nic společného. Jde o systém vyvažování regionálních rozdílů. V EU neexistuje legislativa, podle které by se něco takového mohlo stát.

„Pokud někdo bude trestat země za jejich názor, tak je to konec EU,“ varoval Fico. Jak slovenský premiér tvrdí už delší dobu, migranti v jeho zemi zůstávat nechtějí. Směřují do Německa a do států, které kritizoval za jejich vyjádření o otevřených náručích a o vítání imigrantů. Právě tyto státy vylepšují byznys převaděčů a zesilují migraci. Zároveň dodal, že i pro Slovensko mohou utečenci představovat problém. „Jednou tu budeme mít tisíce muslimů, kteří budou působit v armádě, kteří budou mít vlastní církev,“ domnívá se Fico. Varoval také před Islámským státem. „Víme o tom, že mezi utečenci provádějí představitelé Islámského státu nábor. Víme o tom, že IS organizuje převaděčství,“řekl slovenský premiér.
 


Při ochraně hranic je Slovensko důsledné

Poznamenal, že co se týče hranic, bude Slovensko velmi důsledné. „Každý jednotlivý migrant, který překročí hranice, bude zadržen,“ prohlásil.

Ficovy názory podpořil i slovenský ministr vnitra Kaliňák, podle kterého provádí Slovensko opatření již několik měsíců. Těmito opatřeními se podařilo snížit tlak, že migranti budou přecházet přes slovenské území. „Slovensko si svou zelenou hranici na jihu s Maďarskem začíná velmi intenzivně chránit,“ řekl Kaliňák.

Na slovenských hranicích by se měly zvyšovat počty policistů, aby se nestalo to, čeho jsme nedávno byli svědky v Budapešti nebo ve Vídni. „Představte si, že se vám pět tisíc migrantů ubytuje na Hvězdoslavově náměstí,“ řekl.
 

Když bude Německo chtít přijmout další uprchlíky, jsou SR a ČR připravené vytvořit bezpečný koridor pro jejich přesun

Další slovenský server HNonline.sk uvedl, že podle Fica je Slovensko spolu s Českem připravené vytvořit pro migranty bezpečný koridor, kterým by se mohli dostat do Německa. Podle Fica jsou obě země koridor připravené vytvořit, pokud Německo bude chtít další uprchlíky přijmout. Slovenský ministr vnitra Robert Kaliňák k tomu dodal, že cílem tohoto opatření by bylo zajistit bezpečnost obyvatel. „Pokud si je nějaká země pozve, jsme jednoduše připraveni vytvořit takový koridor, aby to neohrozilo bezpečnost Slovenska a mohli se přímo touto linkou dostat tam, kam byli pozvaní,“ vysvětlil Kaliňák.

Fico upozornil, že i když je Slovensko tranzitní zemí, není vystavené takovým migračním tlakům jako Maďarsko. „Je to i díky operacím, o kterých není často veřejnost informovaná. Ale především důsledně dodržujeme pravidla,“ zdůraznil.

Fico také tvrdí, že 90 % imigrantů má ekonomickou motivaci. „Nejsou to standardní utečenci, lidé, kteří se skrývají před válkou nebo kteří utíkají před hladem nebo jinými katastrofami,“ tvrdí slovenský premiér s tím, že tyto informace má od tajných služeb.




Foto: Hans Štembera
Popisek: Premiér SR Robert Fico


Na PL psali:

Exodus biblických rozměrů. Proč právě teď? Plynový zápach migrační krize. Islámský stát - Made in USA. Migrující pěšáci v hybridní válce proti Rusku. Proválčí se svět k „novému řádu“?

0
0
Michal Semín
16. 9. 2015  ProtiProud

Michal Semín si všímá málo diskutovaného aspektu prohlubujícího se „uprchlického“ chaosu a doufá, že se Rusům podaří stejný majstrštyk, jako v roce 2013

Všímejme si, jak málo se korporátní média věnují otázce, co uvedlo letošní - v moderních dějinách bezprecedentní - imigrační vlnu do pohybu. Zpravidla se spokojí s tvrzením, že její příčinou jsou války či sucho. I kdyby tomu tak opravdu bylo, boje v Sýrii se vedou již čtvrtým rokem a nedostatek vody či úrody v subsaharské Africe také není zrovna něčím novým. Proč se tedy ony davy, pohybující se jak láva po sopečném výbuchu, vydaly na pochod do Evropy právě nyní?


Plynová válka

Některým aspektům přistěhovalecké invaze jsme se již v předchozích článcích podrobněji věnovali. Alespoň jeden z nich - umělé zplození „evropského lidu“ na hrobech historických národů Evropy - pronikl, především zásluhou Václava Klause (Ekonom, MF Dnes, Týden) a Jiřího Weigla (Právo, Echo 24), i do mediálního mainstreamu.

Je tu však jeden aspekt, jehož si zatím příliš nevšímá ani alternativní scéna: Záměrně vyvolaný exodus jako záminka k odstranění problému, zvaného al-Asad. Důvod? Plynová válka o Evropu.
 

Jde o Rusko

Jsou to právě dva roky, co se ruské diplomacii podařilo odvrátit „humanitární bombardování“ Sýrie a nahrazení al-Asadovy vlády vládou proamerickou. Její plánovaná instalace přitom nebyla samoúčelná. Měla se stát pojistkou bezpečného transportu zkapalněného plynu do Evropy, vytěženého spojeneckým wahhábistickým režimem v Kataru. Samozřejmě pod patronací Saudské Arábie. Plánovaná trasa plynovodu vede přes Turecko, jež by tak mělo trvalý příjem z transportních poplatků. Tento projekt měl zabít tři mouchy jednou ranou –

1) upevnit hospodářský a tedy i geopolitický význam zemí Zálivu na úkor Íránu

2) posílit petrodolar, představující jednu z posledních pojistek americké hegemonie ve světě

3) významně oslabit ruský Gazprom, na němž je přinejmenším část Evropy energeticky závislá.


Dragounská jízda pod praporem islámu

Asadova Sýrie však těmto plánům stojí v cestě. Proto vyvolali výše zmínění spojenci na území Sýrie občanskou válku, přičemž protiasadovskou opozici podporují penězi, výcvikem i zbraněmi. Bez této asistence by - jak dnes již z mnoha dobře ověřených zdrojů víme - nevznikl ani Islámský stát. Loňské bombastické ohlášení leteckých útoků na pozice ISIL se ukázalo – nikoli překvapivě – jen jako pouhý propagandistický trik. Nálety se sice konaly, namísto bomb však na území pod kontrolou džihádistů dopadaly proviant a náhradní střelivo. Alespoň tedy víme, že dokud je al-Asad u moci, bude si nositel Nobelovy ceny míru Barack Hussein Obama nadále tyto dragouny v zelených barvách islámu vydržovat.



Operace Uprchlík

I přes veškeré úsilí militantních islamistů, na nichž kromě spektakulárních poprav je asi nejnápadnější to, že na adresu USA či Izraele nepronášejí žádné fatwy, se však Asad nadále drží u moci. A i kdyby se nakonec al-Bagdádího (pokud vůbec někdo takový existuje) silám podařilo Damašek dobýt, nemohli by si být Američané loajalitou svých lokálních satrapů tak úplně jisti. Proto se do hry vrátil starý scénář – přímá vojenská intervence Západu. K zahájení útoků již chybělo jen jedno – zásahu nakloněné veřejné mínění. „Operace Ghouta“ se zinscenovaným užitím chemických zbraní, z něhož byl podvodně obviněn Asad, se již zopakovat nedala, přišli proto američtí stratégové s náhradním řešením – „Operací Uprchlík“.

Stačilo dát Turkům - jež ve vztahu k řešení „syrské otázky“ sledují stejný zájem, jako Američané - v pravý čas pokyn, že mohou otevřít brány utečeneckých táborů a logisticky umožnit strastiplnou cestu jejich „klientů“ na sever.
 

Blíží se humanitární bombardování?

Přinejmenším do chvíle, než začne Evropa pod náporem přistěhovalců z Blízkého východu a severní Afriky kolabovat. Pak již její původní obyvatelé, strachující se o svoji životní úroveň, proti přímého vojenského zásahu v Sýrii, zdůvodněnému potřebou nastolení pořádku, neřeknou ani popel. Jen málokoho bude v tu chvíli trápit, že zásah proti Islámského státu bude veden tak, aby jeho skutečnou obětí nebyli islamističtí žoldáci, ale Rusku blízký Asad.
 

Geopolitická porážka USA, nebo světová válka
Jenže tak jako v roce 2013, ani dnes nesedí Rusové s rukama v klíně. V posledních dnech čteme stále častěji o tom, jak do Sýrie proudí ruská vojenská technika. Ruský prezident si jistě nepřeje vstoupit do války s Amerikou – jakkoli další vystupňování napětí ve vztazích mezi oběma státy vyloučit nelze – svými kroky však dává jasně najevo, že bez aktivní role Ruska nebude možné situaci v Sýrii stabilizovat. Jenže Sýrie, jejíž „stabilita“ se nebude odvíjet od vazalského postavení vůči USA, znamená pro Washington – po předchozím debaklu v Iráku, Afghánistánu či zpackaném puči na Ukrajině - jen jeho další geopolitickou porážku.

Otázkou nejen dne, ale nejspíš celého desetiletí, možná staletí je, zda se s touto porážkou Američané smíří. Pokud ne, pak se hybridní válka, vedená o nastolení „nového globálního řádu“, může již brzy proměnit ve válku horkou. Ve srovnání s ní bude uměle vyvolaný migrační chaos, z něhož by měl onen „nový řád“ povstat, vypadat jako nepodstatná prkotina.

Integrace a desintegrace Rómů

0
0
Ivan David
16. 9. 2015
V posledních dnech získal na oblibě argument, že nelze přijímat uprchlíky z velmi odlišných kultur, neboť se za desítky let nepodařilo integrovat Rómy. Uprchlíky se nyní zabývat nebudu, nejsou „naši“ a my se máme starat o nás. Někdo to může nazvat sobectvím, ale máme odpovědnost za vlastní komunitu, to musí být prioritou, i když si to velmi mnozí politici, jejichž odpovědnost je mnohem větší, nemyslí. A Rómové jsou naši, protože zde po generace žijí, a „Rómský problém“ je náš.


Nedoceněný myslitel a profesor pražské univerzity Bernard Bolzano se pokládal za Čecha. Jeho otec byl Ital a matka Němka. Svoji „národnost“ odvozoval od příslušnosti k zemi, v níž žije. Pokládal za nespravedlivé, že v Čechách většinoví Češi nemají tomu odpovídající podíl na moci v zemi. Pro mnohé Němce byl jeho názor nepřijatelný. Sdílím názor tohoto myslitele. Nikdo cizí nemá „právo“ žít tam, kde není vítán. Každý kdo zde chce žít, musí přijmout zákony země. Kdo se proti nim proviní, musí být potrestán a není-li občanem, pak také vyhoštěn. Ne, že může být nepotrestán a pak zůstat.

Rómové, kteří se zde narodili, sem patří, musí být stejně odměňováni a trestáni jako všichni ostatní občané.

Mnoho tvrzení o Rómech vyplývá z přecenění vlastní vůle člověka, jako by „vůle“ mohla překonat vše i tam, kde nebyla „pěstována“. Ptám se, jakou byste měl/a vyhlídku na úspěšný život, pokud byste se narodil/a jako x-té dítě pologramotných rodičů, kteří nikdy nepracovali v prostředí rómského ghetta? Chtěl bych vidět váš společenský vzestup s takovým původem. Společenské podmínky hrají zásadní roli.

Připouštím, že mě moje povolání psychiatra nepředurčuje k tomu, abych se setkával s náhodným vzorkem Rómů. Ale co opakovaně pozoruji? Setkávám se s mladými Rómy, kteří nikdy nepracovali a také se starými Rómy, kteří pracovali celý život, ale jejich děti nepracují. A konečně se setkávám se střední generací Rómů, kteří před pětadvaceti lety pracovali, ale už nepracují. Závěr se mi jeví jako jasný. Minulý režim Rómům neumožňoval, aby nepracovali, když mohou a umožňoval, aby pracovali, když chtějí (a oni museli chtít, pokud nechtěli sedět ve vězení za příživnictví nebo trestnou činnost). Dnešní režim nejen Rómy nenutí, aby pracovali, když nechtějí a omezuje jejich vyhlídky na nalezení práce, když pracovat chtějí. Se svojí v průměru nízkou kvalifikací jsou velmi zranitelnou nejen národnostní, ale i sociální skupinou. A jsou také diskriminováni. Je ale těžké mluvit od předsudcích podnikatele, který má příliš mnoho špatných zkušeností s Rómy a proto nezaměstná ani Róma, s nimž nemá zkušenost žádnou. Mají-li se Rómové znovu integrovat, nesmí mít příležitost žít bez práce (pokud jsou schopni práce) a musí mít příležitost najít práci. Člověk žijící bez smysluplné činnosti degeneruje a plodí kolem sebe demoralizaci. Těžko získá zájem pracovat a potřebné návyky člověk, který svoje rodiče nikdy neviděl pracovat.

Uprostřed Rumunska jsem v horách narazil na vesnici s řadou luxusních domů. Zjevně v nich nikdo nebydlel. Ptal jsem se, čí to jsou domy. Místní mi vysvětlili, že to jsou domy rómských rodin. Pracují v Německu většinou jako hudebníci nebo v restauracích.

Před třiceti lety na východním Slovensku jsem pár kilometrů za rómskými koloniemi z hliněných chatrčí na vesnici zazvonil v jednom domě a požádal o možnost zaparkovat auto na dvorku. Majitel domu, starší Slovák mi řekl, že to není možné, že tam parkuje jeho syn a doporučil mi o totéž požádat souseda. Všiml si mých rozpaků, když jsem viděl , že soused je Róm. Řekl s hrdostí v hlase: „My u nás máme slušné Rómy, podívejte, jaké pěkné domy si sami postavili!“ a ukázal na jednu stranu vesnice.

Letos jsem na Slovensku navštívil nemocnici a její ředitel mě provedl všemi odděleními. Na dvou odděleních pracovaly rómské lékařky, příjemné, kultivované. Na dalším oddělení pracoval lékař z Mongolska. „Musel jsem ho přijmout, aby mi pojišťovna nezavřela oddělení, protože jsem nikoho nesehnal, mladí utíkají na Západ. Je k ničemu, nikdo se s ním pořádně nedomluví.“

Přidávám kasuistiku k zamyšlení:

„Simuluje, protože se chce ulít z práce!“, řekla mi rozhořčeně lékařka z interního oddělení, která mě požádala o konsilium. Šlo o šestnáctiletou Rómku, která byla přijata pro zažívací obtíže. V pokoji čekala krásná rómská dívka už převlečená z ústavního prádla: „Řekli mi, že na vás mám počkat, než mě pustí z nemocnice.“ Psychiatr se ptá na jiné věci než internista. Řekla mi, že měla od první třídy skoro samé jedničky. Vybrali jí do úspěšného souboru písní a tanců, vyhrála několik pěveckých soutěží a nikdo nepochyboval, že bude studovat. „V devátý třídě jsem udělala blbost, začla jsem chodit za školu a s partou. Prospěch se mi zhoršil a už to nešlo dohnat. Tak jsem šla do učení na prodavačku.“ „Učení“ podle ní spočívá hlavně v doplňování zboží do regálů v supermarketu. Zadarmo. Ptal jsem, se co dělají rodiče. „Oba jsou dávno v invalidním důchodu.“ Co dělají? Tatínek pije pivo u televize a maminka vaří nebo se dívá na televizi. Nikdy neviděla, že by chodili do práce.

Smrt shůry: Svět se nemění, je měněn

0
0

- CJCL -
17. 9. 2015  Zvědavec (Information Cleaning House)

„Politický jazyk… je určen k tomu, aby lži vyznívaly jako pravda a vražda jako úctyhodný čin, a aby čistému vzduchu daly zdání pevnosti.“ – George Orwell

David Cameron povolil 7. září vraždění. Udělal to hlasitě, veřejně, se sebeospravedlněním a důležitým pohledem doplněným o šklebivý úsměv. Odezva? Potlesk z některých sektorů… a „zkoumání“ z dalších. To je veškeré pobouření, které naše atrofovaná představivost dokáže nabídnout?

Přirovnání s vařením žáby je již dlouho hojně používáno. Má své místo vedle „kouřící zbraně“ a „učinění všech patřičných příprav“ v přehlídce frází, které jsou projevem nedostatku představivosti. A již není příhodné. Nemyslitelné již není „normalizováno“… je to normální. Děje se to každý den a zvykli jsme si. Žáby se pomalu vařily hodiny, už jsou téměř hotové.

Porovnejme si na chvilku dnešní svět se světem před patnácti lety…

Provádění strašlivých věcí organizovaným a systematickým způsobem stojí na „normalizaci“. To je proces, ve kterém se hnusné, ponižující, vražedné a nevýslovné stává rutinou a je přijímáno jako „způsob, jak se věci dělají“.
Edward S. Herman – Banalita zla.

V r. 2000, před 9/11 a všemi těmi následnými hrůzami, kdy mentální trauma vedlo k tomu, že psychotická americká říše se vrhla na svět, dokázali jsme si vůbec představit, že by si „civilizovaná“ vláda nárokovala právo zatýkat bez obvinění? Věznit lidi bez časového omezení bez soudu? Dovolila by to veřejnost? Přesto je to však svět, ve kterém žijeme nyní.

Připustil by před deseti lety americký prezident lehkovážně mučení a prošlo by to u svědomí veřejnosti s takovou lehkostí? Byla by možná černá zařízení CIA, mimořádné vydávání a všechny ty věci – a zřejmě ještě horší – o kterých neslyšíme, protože „diskuse“ o nich je rouháním? Zakazuje civilizovaná kultura mučení, nebo se jen obává, jestli funguje nebo ne? Avšak právě to je svět, ve kterém žijeme nyní.

Před pěti lety by se někomu, kdo by tvrdil, že západní tajné služby zaznamenávají údaje milionů a milionů lidí – šmírují civilisty a cizí hlavy státu a prakticky celý svět – vysmáli. „Nasaď si svoji alobalovou čapku!“ – to bychom mu řekli. Ale Edward Snowden je skutečný a není šílený. A nyní to víme – došlo k revoluci? Byli nějaké projevy brojící proti NSA na půdě OSN? Ani zdaleka. „Je to nezbytné,“ řekli. „Dobrá,“ řekli jsme my. A pak „svobodný tisk“, který informoval o ilegálních aktivitách vlády, dobrovolně rozbil své počítače. Od té doby Cameronova vláda dala GCHQ a jeho bratrancům větší pravomoci. Nechceme být šmírováni. Nechceme, aby nás digitální panoptikon držel v „lajně“. Nicméně takový je svět, ve kterém nyní žijeme.

…a 7. září David Cameron povolil vraždění – dnes to bude přezkoumáváno. Kdo by ještě minulý týden obviňoval vládu z provádění mimosoudních poprav na cizí půdě, setkal by se s výsměchem. Byl by označen za paranoika. Ale tam jsme to dopracovali. Evidentně došlo k „právnímu ospravedlnění“, ale my ho nesmíme vidět. Evidentně to bylo prováděno neustále a na místech, která „minimalizovala riziko pro civilisty“… minimalizovala, chápete, ne odstranila. Stále nevíme, jestli byli civilní oběti – a vlastně na tom ani nezáleží. Stále to byla vražda. Evidentně „plánoval útoky“ a byla to „sebeobrana“ – existuje pro to spousta důkazů, ale ani ty nesmíme vidět. Takový je dnešní svět.

V současnosti žijeme ve společnosti, kde si vláda nárokuje:
  • Zatčení a uvěznění jakéhokoliv jedince, na dobu neomezenou, bez obvinění a soudu
  • Vydání jakéhokoliv civilisty do zahraničí jakékoliv cizí mocnosti, dokonce i těm, které používají mučení
  • Sledování a nahrávaní internetové, e-mailové a telefonické komunikace kohokoliv na světě bez upozornění nebo soudního povolení
  • Popravení, útokem bezpilotním letounem nebo jinak, kohokoliv kdekoliv na světě – bez ohledu na to, jestli byl usvědčen z nějakého zločinu, nebo ne

Přečtěte si to pro sebe znovu – a nahlas, jestli to pomůže. Pro takovýto typ společnosti existuje slovo, a není to „demokratická“. Není to „civilizovaná“.

Je lákavé a snadné se vždy považovat za dobrého hocha. Nikdo se nedívá na film a nemyslí si „boha, ten zloduch je celej já!“ Ale žádný zloduch nikdy nepochopí, že je zloduch. Fígl je v mentálním obrácení, v představování si, že by to, co činíte vy, dělal někdo vám.

Rusko je nyní obviňováno ze „zavraždění“ Alexandera Litviněnka – vyšetřování jeho smrti se provádí kousek od místnosti, kde Cameron podepsal popravu Reyaada Khana. Pokud by se rozneslo, že Putin nebo Assad nebo Kim Jong Un zlikvidovali „bezpečnostní hrozbu“ tím, že by odpálili bombu v ulicích Káhiry nebo Mexika… jak bychom reagovali? Jak by reagoval náš tisk? Co kdyby Xi Jinping nařídil popravu, pomocí bezpilotního letounu, čínského občana žijícího ve Washingtonu DC? Odbyli bychom to jako „nezbytné“ či „pochopitelné“? Neměli bychom na to čas – vypukla by třetí světová válka.

Nebezpečím, jak napsal Orwell, je jazyk. Sterilizace slov. Významy jsou odstraňovány a uhlazovány a obrušovány. Mučení provádí ostatní, mu používáme „vyspělé vyslýchací techniky“. Propagandu provádí ostatní, my „prosazujeme demokracii“. Válku vedou ostatní, my „se preventivně bráníme“. Vraždy provádí ostatní… my „provádíme cílené útoky na vzdálené hrozby“. Když nakonec vyhlásíme válku Sýrii, když začnou padat bomby NATO i na ty aspoň vzdáleně stabilní oblasti, které v zemi zbyly, nepůjde o nálety, ale o „humanitární mise“.

Dvojaké myšlení je všude, prakticky v každém článku v tisku. Sýrie vede občanskou válku proti fanatikům a vzbouřencům, ale Assadův režim je „brutální“. Izrael ostřeluje obezděné ghetto kvůli pár hozeným kamenům… ale to je „sebeobrana“. Zcela nekrvavé referendum na Krymu je „invazí“, ale války v Afghánistánu a Iráku jsou „šířením demokracie“. Lidé jako Huey Long, Castro, Chavez a Putin – kteří redistribuují bohatství chudším vrstvám společnosti – jsou „zkorumpovaní“. Kdežto politici na naší straně, s neustálými skandály a beroucí funkce v představenstvech bank, farmaceutických firem a výrobců zbraní – ti se vždy pokouší učinit svět lepším místem, svobodným místem.

Abychom nyní mluvili konkrétně o RAF a jeho nových hračkách, tak obranný perimetr již byl vytvořen, s „ospravedlněními“ se již přišlo. Zřekl se občanství. Dal se k teroristické organizaci. Vyhlásil válku Británii. Nevím, jestli je toto vše pravda, ale vím, že na tom nezáleží. Názorem společnosti řídící se právem je, že neexistují žádné vyjímky. Pokud nejsou zákonem chráněni psychopati a vrazi, pak nikdo. Pokud lze úhrnně popravit teroristy… pak lze kohokoliv.

"Já bych zákonem chránil i ďábla, kvůli vlastní bezpečnosti."Robert Bolt – Muž do každého počasí.

Člověk může spadnout do pasti, když se vydělí ze skupiny „ostatních“. Můžete pohodlně nečinně sedět, věda, že tyto zákony se týkají jen „jich“, ale nikdy „nás“. Nejdříve přišli pro židy a všechny ty věci. Nenamlouvejte si, že nikdy nepoužijí tyto nástroje na vás. Vytváří mašinérii, která nás semele a nakonec vyplivne všechny. To je svět, ve kterém nyní žijeme, je čas se do něj zapojit.

Žába, která nechápe, že se vaří, i tak zemře.


Death by Droning: The World isn’t Changing, it is Changed vyšel 8. září 2015 na ICH. Překlad v ceně 459 Kč Zvědavec.

Stručný přehled hlavních informací Speciální Monitorovací Mise OBSE (SMM) na Ukrajině dle zpráv zveřejněných do 15. září 2015

0
0
vybral, přeložil a sestavil Mireček
17.9.2015 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

I přes občasné porušení příměří (nejčastěji v okolí Doněcku) je aktuální příměří dodržováno prakticky všude. Ukrajinská technika je stahována z fronty a přesto, že je v oblasti fronty bída, už alespoň neumírá tolik lidí.

Místní volby

25. října se budou na Ukrajině pod kontrolou Kyjeva konat místní volby a tak OBSE zahájila minulý týden novou pozorovací misi, která bude pozorovat, jestli jsou volby doopravdy svobodné, demokratické a podle platné legislativy.

Mise se zaměří i na volební kandidáty a registrační proces voličů. No dle mého názoru je tohle jenom pokus jak obhájit neobhajitelné. Moji pravidelní čtenáři si můžou vzpomenout na to, jak jsem referoval o „poctivosti“ registračního procesu kandidátů v mojí starší svodce v odstavci Demokratizace po ukrajinsku

Tyto volby prostě nemohou být svobodné už kvůli tomu, že některým kandidátům bylo doslova se zbraní v ruce zabráněno se zaregistrovat. To už nikdo nezmění a tyto volby jsou v mých očích fraška.

Příprava na zimu

Asi 8 obyvatel vládou kontrolované Malinivky SMM sdělilo své obavy ohledně vytápění přes zimu. Dle jejich odhadu totiž na zimu bude potřebovat jeden dům zhruba 3-4 tuny uhlí, jedna tuna stojí 3000 UAH, ale jejich penze dělá jenom 1000 UAH měsíčně.

Ani lidé z vesnic na tom nejsou o moc lépe, protože lesy kde by mohly sbírat dřevo, jsou zamořeny nevybuchlou municí i nástražnými výbušnými zařízeními.

Zajímavou informací je cena uhlí v LLR. Mnoho lidí z alespoň tří různých vesnic potvrdili SMM cenu za uhlí na 1000 UAH za jednu tunu. To je cena třikrát nižší než v území pod správou Kyjeva. Vzhledem k tomu že většina zboží je na území separatistických republik mnohem dražší než ve vládním území znamená tato zpráva, že na Donbasu se uhlí těží v relativně dostatečné míře a zbytek Ukrajiny má závažný problém.

Odsun Ukrajinské těžké techniky

SMM zaznamenala velký přesun Ukrajinské těžké techniky, většinou směřující pryč z fronty. Jmenovitě zaznamenala 8x T-64, 8 cisternových vozů s palivem, 2x obrněné vojenské nákladní vozidla, 7 bojových vozidel pěchoty, jedno BVP s protitankovým systémem Fagot, 11 obrněných transportérů, 14 houfnic, 29 nákladních vozidel a asi 300 vojáků

Přesun v menší míře byl zaznamenán i v Luhanské oblasti na obou stranách fronty

Únos ukrajinských vojáků?
SMM hovořilo s velitelem 79. ukrajinské výsadkové brigády, který potvrdil únos tří vojáků. Pátého září byl velitel pohraniční stráže na Ukrajinsko-Ruské hranici na Krymu svědkem toho, jak 10 ruských vojáků donutilo tři ukrajinské vojáky (kteří byli v civilu a beze zbraně) nastoupit do dvou vojenských vozidel asi 700-1000m od ukrajinského hraničního postu.

No nevím jak vám ale mně osobně tato zpráva trochu zavání. Jestli 3 vojáci v civilu byly 700-1000m od ukrajinského postu a snažili se dostat na Krym tak je to trošičku podezřelé a takové bych nechal při aktuálním vojenském napětí také zavřít a odvést k výslechu. Navíc jak dotyčný velitel ví, že se jednalo o vojáky? Když byli v civilu, tak se snad nejednalo o vojenskou akci, nebo snad ano? :)

Vlkův vstup: 
 
Včera o tom informoval ve své svodce Ernest. Šlo o to, že tři ukrajinští paragáni s e ožrali a šli se družit s ruskými výsadkářskými kolegy. na Krym. A měli být zatčeni na ruské straně hranice.


Demonstrace

Velké množství protestů, ale s malým množstvím účastníků, bylo zaznamenáno po celé Ukrajině, kdy demonstranti protestují proti různým ruským podnikům operujících na Ukrajině. Jeden z protestů byl například proti vydavatelství, které si dovolilo vydat jednu knihu od ruského autora.

V Kyjevě se také protestovalo proti ministerstvu a ministrovi vnitra a to dokonce několikrát.

V Oděse demonstrovalo asi 230 lidí proti zatčení šéfa Oděského Pravého Sektoru a Automaidanu. Po těchto událostech byly policií nalezeny 2 výbušná zařízení u základny národní gardy. K výbuchu nedošlo jenom díky poruše na odpalovacím zařízení.

V Oděse se také 13. září konala demonstrace, které se účastnilo zhruba 400 lidí. Demonstranti protestovali proti tomu co shledávali jako politické uvěznění dvou mladých mužů kteří jsou obviněni z vraždy Olesa Buzyny. Protestu se hlavně účastnili členové Pravého Sektoru a strany Svoboda.

Osud přeje připraveným, komentář k současné uprchlické krizi....

0
0


Vladimír Zlínský
17.9. 2015 pro redakci NR
Jak reagovat na hrozby migrace
 Vzhledem k současné vyhrocené situaci u nás i ve světě se na Vás obracím s návrhem, jak aspoň částečně reagovat na nastávající hrozby.Přiznám se, že mé návrhy souzní s názory pana profesora Miroslava Bárty o kolapsu civilizací. S velkou pravděpodobností někteří z Vás cítíte zpomalení či spíše zastavení dynamiky rozvoje západní civilizace ve všech směrech, zejména ideové/kde bych se nebál mluvit i o regresi/.
Současná západní společnost je natolik složitá a její jednotlivé prvky natolik specializované, že v případě její disociace (rozpadu na jednotlivé prvky) dojde ke katastrofálním problémům se zajištěním základních životních potřeb obyvatel-potravin, pitné vody, energie, tepla, ,,hygienicko-zdravotnických služeb a hlavně bezpečnosti.
Jak hluboký bude rozpad lze těžko predikovat, ale nelze vyloučit rozpad na jednotlivé rodiny. Obávám se, že dojde taktéž k rozpadu bezpečnostních složek státu- policie a armády, lépe řečeno jejího velení. Předpokládám, že společenskými krystalizačními centry se potom stanou různé kriminální gangy a jiné ozbrojené tlupy, se všemi důsledky pro další reparaci společnosti. Samozřejmě nelze ani vyloučit pohlcení naší společnosti islámskou společností, kdy by ke kolapsu v pravém slova smyslu nedošlo, ale jenom k nahrazení. Potom ovšem nedojde k fázi reparace evropské společnosti na nových základech.
Příčinou kolapsu může být velká (globální) přírodní katastrofa, totální degenerace vládnoucí třídy, útok vnitřního oponenta, infiltrace a útok vnějšího nepřítele, globální pandemie, celosvětový ekonomicko-finanční kolaps nebo kombinace těchto prvků, což vidíme v současném období.
S velkými obavami sleduji současný vývoj a navrhuji vypracování programu, který by se aktivoval v případě počínajícího kolapsu. Dle mého názoru je již třeba předem vytvořit strukturu z obyvatel, kteří zformují krystalizační jádra k zachování a předání základů dovedností nutných k přežití co největšího počtu obyvatel za co nejsnesitelnějších podmínek. Toto vytvoří potom základ pro rychlou reparaci evropské společnosti na nových základech.
V současné době navrhuji primárně se zaměřit na zvýšení schopností běžných obyvatel v oblasti jejich armádně-bojových dovedností.
Tedy vytvoření organizace, která bude provádět celostátně činnost, jež k tomu bude sloužit. Členství v této organizaci bude dobrovolné a výběrové.
Hlavní cíle:
1. Zlepšení fyzické kondice obyvatel
2.Nácvik aktivního užívání a ovládání ručních palných zbraní
3.Nácvik boje v městském prostředí i v terénu
Obracím se na všechny občany této společnosti a odpovědné zástupce státních orgánů moci -prezidenta, vládu a parlament, jimž není lhostejný jejich osud a osud jejich dětí, aby pomohli tuto myšlenku rozvinout a případně prosadit, dříve než bude pozdě.

Rád bych se mýlil, ale osud přeje připraveným.

Být služebníkem občanů, nikoliv korporací. Rozhovor s Miloslavou Pošvářovou, bývalou zaměstnankyní ŘSD

0
0
- redakce -
17.9.2015 E-republika

Korporace kryté státem u nás staví dopravní síť za miliardy z našich daní. A celý systém zneužívání už má za sebou první oběti z řad daňových poplatníků.



Sedí proti mně černovlasá, štíhlá, sportovně založená žena, tváří se inteligentně, sympaticky. A rozhodně má našim čtenářům co říci o způsobu, jak se u nás staví dopravní síť za miliardy z našich daní. A celý systém zneužívání daní už má za sebou první oběti z řad daňových poplatníků.

Můžete v krátkosti popsat vaši odbornou kariéru?

Vystudovala jsem vysokou školu v Brně, stavební fakultu, s odborností na dopravní stavby a skončila jsem v roce 1987. Přes nabídky zůstat na škole jako odborná asistentka jsem okamžitě šla do praxe a nastoupila jako technolog svařování u Mostního obvodu v Brně, u Českých drah. To byla skvělá léta. Stavební výluky tratí, práce v terénu, zajímaví lidé. Zejména mne fascinovala stavba mostů, to už je můj osud. Dělala jsem technologa svařování (vyráběli jsme tehdy mosty do 30 m) dílenské přejímky mostů, oslavy až do rána, když se dílo povedlo. Protože jsem je vlastníma rukama stavěla, předávala do užití, a teoreticky studovala na úrovni završeného doktorátu, tak mohu snad říci, že o mostech něco podstatného vím.

A co se s vámi stalo po sametu?

Po revoluci jsem pracovala na Ředitelství drah v Olomouci, jako vedoucí odborně technický pracovník. Zase přejímky, práce v terénu, v létě, v zimě, pátek, svátek. Žádná dovolená, žádné volno. Vysoká profesionalita lidí, jak u firem, tak ve státní správě. Lidé si vážili jeden druhého a respektovali znalosti a kvalifikaci. Tím mne vlastně donutili si v rámci práce dodělat postgraduální studia, dodělat si kvalifikaci Evropského svářečského inženýra, Mezinárodního svářečského inženýra atd. Celkem 18 let jsem pracovala pro jednu britskou konzultační společnost. Deset let jsem také dělala supervize staveb, financovaných Evropskou investiční bankou. Mám doktorát, jsem soudní znalec a čtyři roky jsem učila na Vysokém učení technickém v Brně. Při tom jsem vychovala dvě děti. Jak sami vidíte, nešlo o to je pouze uživit, ale při mé práci je slušně vychovat.

Co vás naučil život kočující stavbařky a vysoké státní úřednice?


Mám toho za sebou v životě hodně, ale to není hned vidět. Ale v případě konfliktů, vydírání a nátlaku se moje minulost jaksi „ozve“ sama od sebe a hned mi řekne, co mám dělat. A sebeúctu rozhodně ztratit nechci, protože tu není čím zaplatit. A jak sami víte, v miliardovém dálničním byznysu jde dnes zaplatit skoro všechno. Po zkušenostech a konfliktech si více vážím rovných lidí, kteří drží slovo. Zásadně nesnáším podrazníky, manipulátory, zloděje, a hlavně lháře. A nevadí mi, když někdo má jen základní vzdělání. Moji přátelé jsou slušní lidé, bez ohledu na jejich původ, postavení a vzdělání. Kdo nějaký čas žil ve stavebních maringotkách, obytných vagonech na trati, brodil se v blátě a mrznul a málem spával s helmou na hlavě, tak to zná.



A už jsme u vašeho nedávného působení ve státní správě v roce 2014. Pracovala jste v ŘSD jako ředitelka Úseku kontroly kvality staveb. Pak vás na hodinu vyhodili z práce. Stala jste se mediální hvězdou korporátek málem na 3 měsíce, gratulujeme...

A vidíte, bublina splaskla. Nikoho to už nezajímá, hlavně ne policii, kam jsem podala řadu trestních oznámení. Mám cejch nepřítele lidu, zrádce firem. S takovou „kvalifikací“ nemůžete dnes počítat s tím, že seženete úřednické místo ve státní správě. Podívejte se, kde dřív pracoval dnešní ministr dopravy. Jistěže neexistuje černá listina lidí (úsměv), kteří jsou zásadně nezaměstnatelní u stavebních firem a na ně napojených škol. Nejsme přece v komunistickém režimu, že ano...

Co jste tak strašného provedla? Jiní sedí na ŘSD celé roky a nedělají vůbec nic.


No, nic moc, jen to, co by měl každý slušný člověk dělat na mém místě. Říkala jsem pravdu o celém systému financování stavebních prací a státní kontroly. Snažila jsem se zavést funkční systém v rámci daných možností. Kritizovala jsem ostatní nefunkční a líné zaměstnance ŘSD, potírala jsem a bojovala jsem proti korupci. Snažila jsem se o posílení pozice státu proti stavebním firmám. Získala jsem na žalobách pro stát od zhotovitelů téměř 300 milionů Kč.

Tak my vás navrhneme na státní vyznamenání.

Za co? Zatím jsem byla jen propuštěna z práce, tak nespěchejme. Výše uvedené jednání korporátní firmy zásadně neodpouští. Stát je přece k tomu, aby se mohl beztrestně vykrádat. Tak to chodí už od sametu. Bojovala jsem proti nevýhodným smlouvám pro stát, reklamovala jsem vady na stavbách silnic a dálnic, zaváděla jsem kontrolní mechanismy kvality. Pak jsem začala podávat trestní oznámení. Po mém odchodu všechno zrušili, celou moji práci hodili do koše. Moje jméno se nesmí ani zmínit. Moji přátelé v legraci říkají: "To je ta, jejíž jméno nelze na stavbách vyslovit."

Proč vás vyhodili z místa, kde jste bránila poctivé využití našich daní?
 
K tomu jen stručně. Státní správa nefunguje tak, aby hájila zájmy daňových poplatníků. Projekty staveb silnic a dálnic jsou chybně vypracovány. Jsou od začátku nastaveny tak, aby umožnily významné vícepráce, někdy úplně zbytečné. Navíc se vše děje pod „dozorem“ korporátních firem, uplacených politiků a nečinných či neschopných orgánů státního dozoru. Tím postupně vznikla ve stavebnictví životu nebezpečná situace, kterou popíši v dalších článcích. Mimochodem, o tom připravuji materiál, který pro jistotu vyjde v zahraničí. Každý ví, co se stalo ve Studénce, kdy most spadl přímo před jedoucí rychlík. Ani dozor ani projektant v konečném důsledku nemají trestně-právní odpovědnost za chyby, které způsobí. Základní kontrolní nástroje, které byly za peníze daňových poplatníků vytvořeny, byly zrušeny.

Oslabování kontrolních mechanismů státu komentujeme v domácí rubrice každou chvíli.

A situace ve stavebnictví je určitě téma pro váš web, který se věnuje tvorbě zákonů a provádí jejich kritiku. A také mne zaujala vaše iniciativa v případu vyšetřování zlodějen v pražské nemocnici Na Homolce. Vaše trestní oznámení sice ještě odložili a vyšetřovali vás, místo zlodějů. A ejhle, situace se za dva roky otočila a bývalý ředitel má co dělat, aby neskončil v base. Řekněme, že vyšetřování korupce ohledně dálnic je teprve v první fázi. Zatím jsem na trestní oznámení doplatila pouze já sama, a pochopitelně i moje rodina. Ale až čas dozraje a někomu z mocných se to bude hodit, zase se to vytáhne. Proto musíme být připraveni.

Díky za pochvalu, budeme v této praxi pokračovat. Proto jsme vás oslovili, aby se trestně-právní řízení i ve vašem případě hnulo kupředu. Homolka 2.0 by nebyla marná...

Aspoň by média měla o čem psát, už zase jede jen sex a psi zapadlí v kanále. Jo, a ti uprchlíci... Navíc je děsivá další věc. Koncepce dopravní politiky státu neexistuje, prostě není. Protože nejste od fochu, tak si ani neumíte představit, jaký je to vývar pro velké korporace. Představitelé ministerstva dopravy nevědí, jestli upřednostnit železniční nebo silniční dopravu. Proč už 10 let nejezdíme vysokorychlostním TGV za jedinou hodinu „Brno-Praha“, a dnes málem i celou republiku? A kam dát kamiony? Strategie ještě v roce 1989 byla jasná: umístit nákladní dopravu na železniční tratě. Nyní není absolutně žádná koncepce dopravy a v tomto korporátním blázinci nejspíš ani nebude. Každá lobby chvilku tahá pilku, výsledek je děsný. Proto se staví, jak se staví. A navíc za jakou cenu. A hlavně za tu budoucí cenu, která dnes vůbec není vidět. Cenu za naši pitomost a občanskou apatii zaplatí hlavně příští generace, a já mám dvě dospělé dcery. Naše generace už dostala, o co si koledovala. A kdo v tom nejede, ten si taky něco vykoledoval...

Tak podejte příklad klasického průšvihu.

Nebavme se o osudu dálnice D 8, to je tragická komedie sama o sobě. Ale jeden fakt je důležitý pro pochopení dnes již málem zločinného systému „práce“ firem a „dozoru“ státu. Sesuv na D8 zablokoval dostavbu dálnice a náklady na jeho sanaci se odhadují na 1 miliardu Kč. Kdo to bude platit? Těžko pojišťovny, když se o sesuvech vědělo již v roce 1994 a sesuv ve stejném místě vznikl již v roce 2010. Pojišťovny nejsou pitomé, jsou to jejich peníze, a ne peníze z našich daní. Těžko může někdo tvrdit, že sesuv vznikl vlivem přírodních jevů, které nebylo možné předpokládat. Všichni o tom vědí: projektanti, geologové, investor ŘSD, zhotovitelé a pochopitelně i pojišťovny. Můžete hádat dvakrát, kdo to bude platit. Stav v resortu stavebnictví a dopravy se vrátil před rok 2010. Všechny kontrolní mechanismy byly zrušeny, staví se bez správně nastavené kontroly, zastavily se na čas soudní spory na D47, nekontrolované penězotoky se zase otevřely. A k dispozici je ročně 80 miliard Kč, což je slušný balík.

Takže konečně žijeme v zemi, kde zítra znamená včera. A my jsme si mysleli, že si vycinkáme něco lepšího.

Jsem stavbařka, soudní znalkyně v oboru staveb, bývalá státní úřednice. Stát jsou moje daně, moje bývalá práce, moje současná přítomnost a po koncepční stránce i moje budoucnost. Nezapomeňte, že mám děti, které musí žít v prostředí, kde se dá lidsky žít. Slušně staví jen slušní lidé, je to řemeslo jako každé jiné. Pro mne byl naprosto směrodatný krizový rok 2014. Diskutovali jsme s některými lidmi z vedení ŘSD moje postoje na obranu státu. Tito státní zaměstnanci (!) považovali můj postoj za nesmyslný a nepochopitelný. Placení státní zaměstnanci se mne ptali:„Prosím tě, co je ten "tvůj stát“, o kterém pořád mluvíš? My jsme stát a budou platit pravidla, která určíme my, nikoliv ty...“ Tento názor považuji za absurdní. V takovém státě ovládaném úředníky, které už předem zkorumpovaly korporace, přece nelze dlouhodobě lidsky žít. A upozorňuji, že těmto obřím firmám na lidském životě moc nezáleží. Z historie víme, že Hitler začal stavět dálnice a hned nato posiloval armádu. Až měl obojí v kapse a mediálně zmanipulované obyvatele k tomu, tak šel s korporacemi do předem dohodnuté války.

Chcete říci, že stát interně krachuje a předává svou moc korporacím?

Podívejte se na to úplně jednoduše, viz můj příklad dnes vyhozené státní zaměstnankyně. Na klíčovém státním pracovišti, to jest na ŘSD, už nejsou žádní odborníci, jenom úředníci. Odbornou činnost si na sebe „dobrovolně“ a „nezištně“ vzaly právě ty korporace, které staví. A k tomu si zavázaly, a vlastně i částečně i koupily přes nastrčené expertízy a posudky, také odborný a znalecký aparát vysokých škol i speciálních pracovišť. Tak mi řekněte, jak může stát v takovém organizovaném systému korporátní moci vykonávat svou kontrolní funkci? Ale naše daně naopak vyhazuje oknem. My legálně platíme celý systém jako na běžícím pásu, to ano. A co za to dostáváme? Drahé, nekvalitní a nesmyslně postavené silnice a dálnice. Zkuste tak žít měsíc ve vaší domácnosti a uvidíte, jak dopadnete. A státní rozpočet, dopravní strategie, příslušná výkonná politika vlády a legislativa parlamentu, včetně kontrolních funkcí státní moci má fungovat stejně jako finance a rozhodování ve zdravé domácnosti, která má úplně normální rozum. V tomto státě vládne naším jménem a za naše daně jiný „rozum“, to jest zájmy korporací. Stačí se rozhlédnout kolem sebe, jak vypadá dálniční a silniční síť. Chválí se jenom ministr. Ale odborníci jsou zděšení jeho neprofesionalitou jako reprezentanta výkonné moci státu, nemluví se o tom nahlas, ale je to tak. A můžete dvakrát hádat, kdo je v tomto systému maximálně spokojený.

Vy byste měla psát do e-republiky. Nezlomilo vás to? Nerezignovala jste nakonec? No jo, vy jste dostala cenu Charty 77 za statečnost ...

Sebeúctu založenou na občanské statečnosti a slušnosti buď máte, nebo nemáte, nebo už jste po smrti. No, a mezitím vám vyhrožují a vyhodí vás z práce... To tady už bylo, je to tady zase. Vždyť celý systém zneužívání státu si pro sebe udělali ti samí „experti“ jako za socialismu, takže se není čemu divit. Začala jsem život za reálného socialismu a nyní vidím další realitu, kdy jiný druh nomenklatury si ochočil stát pro své zájmy. Lidi drží „ústa“ a krok, protože to dobře ví, každý tam, kde pracuje. Musí přece platit složenky. Drtivá většina se nechala v korporátním systému zastrašit, jako dřív za socialismu. Konec konců, na ŘSD každý ví, jak jsem dopadla. Pracuji s protikorupčními organizacemi, píši knihy, články. Vytvářím znovu metodiku pro nápravu a jsem připravena na vyčištění toho chlívu. Peněz teď moc nemám, ale já jsem zvyklá na chudobu. Třeba bude líp. Ten systém se musí zákonitě zhroutit a já budu připravena. Za svou práci pro stát do kriminálu nepůjdu, aspoň doufám. Vyhodili mne právě proto, že jsem podala jako odpovědná státní úřednice trestní oznámení na konkrétní úředníky a jejich činnost. Jednala jsem jménem státu, který mne platil, a jménem spravedlnosti, na kterou osobně věřím. Pokud budou takové lidi zase zavírat a trestat, tak budu nejspíš v dobré společnosti. I to tu už bylo, viz disidenti a Charta 77.

Kdy to celé rupne?

Myslíte ten systém, nebo některé stavby? Nekvalita díla, stlačování cen, řetězce nekontrolovatelných subdodavatelů, ztráta kontrolní moci státu... To vše nutně povede k haváriím, protože jde o systémové selhání struktur, a ne pouze jednotlivých lidí. Mne také z práce pro stát vyhodila systémová „logika“, kterou v dané chvíli někdo osobně reprezentoval. Občané se chvilkově zvednou z apatie jenom v případech významných ztrát. Například pádu mostů, železničních neštěstí jako to bylo ve Studénce, zavalení dálnic a podobně. Pak už bude pozdě, a mrtvé nikdo vzkřísí. A navíc začne dokonalé mediální mlžení. Podívejte se, komu ta velká média patří. Randál, citovka a výkřiky, to je dnes mediální svět. Skutečná mobilizace veřejnosti bude nějakou dobu trvat, možná i hodně dlouho a musí to být systematická práce svobodných médií a iniciativ.

Takže čekáte na nový začátek? A ta cena Charty?

Samozřejmě, že mne cena potěšila. A má tvar dlažební kostky, což je praktické. Až přijde čas, tak se třeba bude ta kostka k němu hodit, nebo někam hodit (úsměv). Já nečekám na nic, nejsem typ, který jen čeká. Mám dvě dcery, ty tady musí žít, pokud chtějí a budou chtít. Pro ně musím tvořit nový začátek, jinak bych si nemohla vážit sama sebe. Jak pořád říkám, i to už tady bylo... Každý člověk má tuto možnost. Když ji nevyužije, pak není svobodný. Korporace nepotřebují svobodné lidi, ale otroky na práci a placené poskoky za zbytek posluh. Ale teď, po vyhazovu z ŘSD, vím, že mám v životě dobrý směr. Vlak na slepé koleji jede beze mne, za jeho havárku už nebudu přímo odpovědná. Za vyskočení z jedoucího vlaku se platí, vlastně docela dost. Svobodný člověk využívá možnost na sobě pracovat a rozvíjet se, zlepšovat se, analyzovat chyby, které udělal. Také jsem v životě dělala chyby.

Ale každý nemá na to, aby vyskočil ...

Nejsem sama, kdo vyskočil a žije svobodně. A navíc jsme zatím většinově i na svobodě, což také není špatné. Ale málo spolupracujeme, což je špatné. Je to osvobozující být mimo ten vlak. Máte čistou hlavu, žádný časový stres, žádné telefony a stovky mailů denně. Zelená tráva, les, čistý vzduch, meditace, putování, poznávání, hory, moře, malování, sport. Píšu odborné publikace. Můžu vás ujistit, že pokud odejdete z vysokého postu v ŘSD, tak docela zchudnete. A to dokonce i v případě, že jste nebral úplatky a žil jste pouze z normálního úřednického platu. Jenže do hrobu si nikdo nic neodnese a žádná násilná moc netrvá věčně. Život je neustálá změna a této změny se nesmíte bát. Musíte být odvážní, zarputilí, vytrvalí, spravedliví, pokorní, musíte odbourat v sobě ego, touhu po moci, po penězích, touhu někoho vlastnit. Musíte se poučit z vlastních chyb, protože vaše osobní zkušenosti jsou nesdělitelné. A při těchto úkolech vám připadá, že vám jeden život nestačí. Tak je třeba pohnout kostrou, aby člověk v tomto krátkém životě stihl aspoň něco a mohl umřít s úsměvem na rtech.

Děkuji za rozhovor.


Václav Umlauf, za redakci webu e-republika.cz


Článek vyšel v tematickém čísle Jak prostavit státní kasu (2015-7). Toto tematické vydání bylo financováno díky Vašim darům na rozvoj webu E-republiky. Děkujeme! Redakce a spolek e-republiky.

Související články:


Rusko nedovolí, aby USA realizovaly "tajný scénář" v Sýrii

0
0

17. 9. 2015      zdroj
Problém se syrskými uprchlíky by se mohl stát perfektní záminkou pro "humanitární intervenci" koalice v Sýrii, která je vedena Washingtonem, ale Rusko je schopno zabránit takovému vývoji, píše bývalý indický velvyslanec v Uzbekistánu a Turecku, dopisovatel Asia Times Melkulangara Bhadrakumar.


Spojené státy jsou zcela soustředěny na změnu syrského režimu, což je podle analytika potvrzeno "faustovským ujednáním" Washingtonu a Turecka o zavedení bezletové zóny podél turecko-syrské hranice a o používání tureckých základen americkými letadly pro letecké údery koalice na pozemní cíle. Americký prezident Barack Obama také získal povolení Kongresu k leteckým úderům (zejména na pozice syrských vládních sil) s cílem chránit vojenské jednotky podporované Washingtonem. Tato taktika znehodnocuje snahy Moskvy k rozvinutí mírového procesu mezi různými silami Sýrie a svědčí o "utajeném programu" v politice USA na Blízkém východě.

Bhadrakumar předpokládá, že Washington se pokusí použít "Islámský stát" k destabilizaci situace na jižních hranicích Ruska - posílením pozice teroristů potenciálně hrozí jejich pronikání na ruské území přes střední Asii a severní Kavkaz. Moskva nastavuje svou "červenou čáru", protože tento vývoj představuje závažnou hrozbu pro ruské regiony s většinovou muslimskou populací.

"Vážnost, s níž Rusko vnímá povahu hrozeb pro svou národní bezpečnost, zdůrazňuje i rozhodnutí prezidenta Vladimíra Putina vystoupit na Valném shromáždění OSN v New Yorku s výzvou k mezinárodní spolupráci v boji proti" Islámskému státu", dodává expert.

Podle něj se USA snaží realizovat již od dob studené války dobře známý scénář využití radikálních islamistů proti Rusku. Kreml to ví díky aktivní práci ruské diplomacie.

Nejsilnější rána americké strategii zadržování Ruska přichází z Evropy - problémy kontinentu s uprchlíky ze Sýrie podkopávají jednotu koalice. Půda pro koordinovanou politiku Západu ohledně zadržování Moskvy se stává vratkou po výroku německé kancléřky Angely Merkelové o tom, že Rusko a Evropa musí spolupracovat na problému syrské krize. Evropané jsou nespokojeni s tím, že Washington dal impuls k rozvoji občanské války v Sýrii a snaží se dosáhnout svržení Bašára Asada, a poté se stáhl od problému, zatímco Evropa se musí sama vypořádávat s důsledky eskalace bojových akcí. USA jsou podle Obamy připraveny přijmout 10 tisíc syrských uprchlíků, ale to je jen kapka v moři vzhledem k tomu, že 4 miliony osob, které opustily Sýrii od začátku války, zamířily k hranicím Starého světa, ne do Ameriky.

"Mohla by to být největší katastrofa zahraniční politiky Obamova prezidentství. USA jsou sevřeny mezi mlýnskými kameny a je nepravděpodobné, že by Rusko ustoupilo ze svých pozic. Klíčovým zájmem národní bezpečnosti Moskvy je boj proti IS a pro boj proti teroristům je nutná účast vládních vojsk Sýrie," soudí bývalý diplomat.

Na druhé straně však regionální spojenci Washingtonu a neokonzervativní lobby v zemi přesvědčují Obamu "udělat alespoň něco", zatímco evropští partneři, naopak, dali jasně najevo, že chtějí skoncovat se syrskou krizí. V tomto ohledu je v současné době pro USA nejschůdnější variantou boj proti "Islámskému státu" prostřednictvím společné fronty, ale v tom případě bude muset být pohřben projekt manipulování islamisty za účelem provádění svého regionálního programu, stejně jako strategie zadržování Ruska, na což není Bílý dům pravděpodobně zatím připraven jít, uzavírá analytik.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Dopravní politika a praxe v ČR aneb Jízda nekonečným tunelem

0
0
Miloslava Pošvářová
17. 9. 2015 E-republika

Zákon gravitace platí i ve vytunelovaném Česku. Můžete si lehce spočítat, co se stane s mostem, železnicí či silnicí, která byla postavena v podobném systému strukturální bezmocnosti a zásadního selhání státu.


Každý slušný daňový poplatník předpokládá, že peníze, vybírané na daních, jsou smysluplně používány. Silnice, dálnice i železnice mají být opravovány, rekonstruovány a nově stavěny pro potřeby lidí a v souladu s celkovou dopravní politikou státu. Ale opak je pravdou, přinejmenším v Česku.




Vytunelovaná koncepce dopravy i s dálnicemi

Když se podíváme, jaká je dopravní politika státu, jsme zaskočeni, protože v současné době žádná neexistuje. V roce 1989 se modernizace železničních koridorů zdůvodňovala převedením kamionové dopravy na železnici. Budovala se kontejnerová překladiště a vize do budoucnosti byla optimistická. Dálnice nebudou přetěžovány, budou užívány převážně pro osobní dopravu. Železnice budou mít vysokorychlostní tratě, takové, jaké známe z Německa a Francie. Propojíme se těmito tratěmi do okolních zemí, budeme jezdit z Prahy do Brna za dvě hodiny, dobudují se dálnice na Rakousko, Německo a Polsko.

Jaký je výsledek po téměř 30 letech? Tristní. Máme vcelku kvalitní dálnici z Prahy do Plzně (D5), část dálnice z Prahy do Hradce Králové (D11), kterou už mezitím opravujeme, provádíme rekonstrukci dálnice z Prahy do Brna (D1) a budeme ji opravovat ještě minimálně 10 let. Reálné tempo oprav je 20 km za tři roky, dálnice má 180 km, tedy jednoduchým výpočtem (180x3/20 = 27) se dopočítáme lhůty 27 let! Dálnice do Ostravy, známá D47, má v délce cca 20 km zvlnění a stát vede soudní spor proti zhotoviteli staveb. Mimo jiné i proti společnosti SKANSKA. Její vrcholný představitel je nyní ministrem dopravy. Lze věřit člověku, který odmítal odpovědnost za nekvalitní práci a nyní řídí ministerstvo dopravy? Výsledek sporu je v nedohlednu. Náklady na jeden kilometr výstavby této dálnice činily 1 miliardu Kč, běžná cena se pohybuje mezi 200-500 milionů Kč na kilometr. Dálnice D8 z Prahy do Drážďan stále není dokončena, staví se od roku 2008, nyní se řeší sesuv, předběžně odhady nákladů na likvidaci jsou 1 mld. Kč. Dálnice D3 z Prahy do Rakouska není dokončena. Propojení Brna a Vídně rychlostní komunikací nemá ještě ani projektovou dokumentaci, územní rozhodnutí, výkup pozemků. Žádné krajské město kromě Brna není s Prahou propojeno rychlostní silnicí nebo dálnicí.


Stát zmizel ze scény a nechal firmy tunelovat naše daně

Co je špatně? Opakovaně se kritizuje Ředitelství silnic a dálnic (dále ŘSD) a koncepce dopravních staveb, předražování nákladů na výstavbu jednoho kilometru dálnic. ŘSD se brání tím, že stát vyžaduje mimoúrovňová křížení, obchvaty, zbytečné tunely a mosty. Jedno je pravda. Od roku 2004 došlo k redukci úředníků na ŘSD, především těch, kteří opravdu rozuměli stavbám a investicím. Stát se spoléhá na externí firmy a nekontroluje je, nemá prý kým. Vždyť se těchto lidí sám zbavil.

Příčiny, proč jsou dopravní stavby v ČR zbytečně drahé a kde existuje střet zájmů, byly popsány ve zprávě Národní ekonomické rady vlády (NERV), sekce Boj proti korupci, v roce 2011. Následně se začaly dít věci. Na ŘSD v roce 2010 nastoupili lidé, kteří se snažili zavést kontrolu kvality staveb, podávaly se žaloby na nekvalitní dálnici D47, odmítalo se převzetí nekvalitních staveb, začaly se reklamovat stavby, zavedly se nástroje na nové obchodní podmínky pro dodávku staveb. Projekty silnic a dálnic musely jít do veřejných soutěží, začaly se podle zákona kontrolovat vícepráce. Zkorumpovaní nebo neschopní úředníci byli alespoň částečně odstraněni nebo označeni za nežádoucí a přeloženi na posty, kde mohli méně škodit.


Současný stav? Zpět do tunelu

Přehled podávám v rozhovoru, který vychází ve stejném tematickém čísle, jež je věnováno dopravní politice (Být služebníkem občanů, nikoliv korporací). Stručně řečeno, stav v dopravě se vrátil před rok 2010. Předpisy se zrušily jako zbytečné a výstavbu zase ovládají externí firmy. Není pro ně obtížné se domlouvat na zakázkách. A důvod? Pouze na samotné ŘSD přichází ročně dotace z EU ve výši 83 miliard Kč. A ty je třeba prostavět. Občanská hnutí i protikorupční iniciativy píší souborná svědectví o tom, jak jsou stavby tunelovány. Jsou podávána trestní oznámení na úředníky za to, že neplní svoje povinnosti uložené zákonem. Trestní oznámení jsou odložena, kritické zprávy a analýzy jsou uloženy „do šuplíků“. Návrat do časů Klausova zhasnutého světla a privatizačních zlodějen se ovšem děje již v jiném typu státu. Dnes mají stavební firmy již vlastního ministra dopravy a státu předsedá majitel jednoho z největších koncernů v ČR. Jak v tomto systému korporátního zneužívání moci dopadnou naše daně, to si může každý občan představit bez problémů sám. Ovšem systém začíná být sofistikovaný. Vrcholoví úředníci mají strach, že po jejich odchodu z funkcí budou trestně stíháni, tedy najímají externí právníky, kteří jim radí, jak postupovat. Z veřejného webu ministerstva dopravy lze vyčíst, že za 5 let nás náklady na externí právníky stály 1,5 miliardy Kč.

V EU mezitím existuje jeden varovný příklad. Podobným "využitím" evropských dotací začínalo před lety i Řecko. Zadlužovalo se mimo jiné i investicemi do budování silnic a dálnic. Jenomže tyto investice nevytvářejí žádný přímý zisk, ty se pouze užívají. Přidaná hodnota tkví v míře civilizační úrovně a obecné prospěšnosti. A jejím garantem je pouze a jedině stát, nikdy to nemohou být privátní korporace. Zisk ze staveb v Řecku šel do kapes bank, korporací a zkorumpovaných politiků. Teď musí občané v Řecku dluhy splácet ze své vlastní kapsy. Stát je zničený, společnost rozložená, lidé živoří na pokraji chudoby, mají vykradené důchody i zdravotní pojištění. Celý systém korporátních zlodějen skrze koupenou politiku z nich udělal žebráky.


Dopadneme jako Řecko?

Lze jen kalkulovat, jak za pár let dopadne Česká republika. Peníze, které si vypůjčíme, musíme smysluplně investovat, nikoliv utrácet. Nyní žijeme v systému výstavby dopravních staveb, který nemá koncepci, kde se staví nekvalitně, kde byly už vážné havárie trestuhodně postavených mostů, a kde existují kilometry dálnic, které budou za čas úplně nesjízdné. A představitelé tohoto systému sedí na ministerských postech a rozhodují o tom, jak nacpat naše daně do firem, kde léta ředitelovali a jejichž akcie vlastní. V těchto firmách sedí jejich kamarádi z golfu, s nimiž tráví pohádkově drahé dovolené. To všechno si může za naše daně dovolit současná korporátní elita jednoho procenta, která si koupila politiku, média a v podstatě vlastní tento stát. V systému tohoto typu už neexistují podnikatelé, ale pouze "dotační čekatelé" a tuneláři. Podnikatelé by na svůj luxus měli právo, ale tito lidé nikoliv. Podle výsledků své "práce" patří spíše do vězení a první procesy už běží. Viz železniční neštěstí ve Studénce a další kauzy. V oficiálních médiích se o tom nedočtete, máme se prý dobře. Je to stejné divadlo, které už známe z Rudého práva v době reálného socialismu.

V takovém systému se vyplatí jen krást daně a tunelovat veřejné prostředky, protože tato činnost se stala prakticky beztrestnou. Jenže zákon gravitace platí i ve vytunelovaném Česku. Můžete si lehce spočítat, co se stane s mostem, železnicí či silnicí, která byla postavena v podobném systému strukturální bezmocnosti a zásadního selhání státu.


(Zvýrazněno redakcí NR)

Článek vyšel v tematickém čísle Jak prostavit státní kasu (2015-7). Toto tematické vydání bylo financováno díky Vašim darům na rozvoj webu E-republika. Děkujeme! Redakce a spolek e-republiky.



Související články:

    6 nejdivnějších věcí, které jsme zjistili od 11. září

    0
    0
    11. září
    18. 9. 2015  PirátskéListy
    David Wong, autor serveru Cracked.com se rozepsal o tom, jak moc jsme jako civilizace ulítli v reakci na 11. září 2001. Článek je z 11. září 2013, nicméně je stále aktuální. Publikujeme ho při příležitosti jedenáctého září 2015. (Předmluva k otištěnému článku na Zvědavci.cz)Článek Davida Wonga je z 11. září 2013, právě po útoku na Charlie Hebdo ovšem nabyl na aktualitě. Mám dojem, že Evropa směřuje přesně stejným směrem, jako USA, jejichž reakci na teroristické útoky popisuje David Wong. Proto jsem se pustil do překladu. Při příležitosti dalšího výročí jedenáctého září, jsem překlad konečně dotáhl do konce. Příjemnou četbu, Mikuláš Ferjenčík (Předmluva k otištěnému článku v PirátskýchListech.cz)



    Ahoj lidi, začínám mít pocit, že jsme to s reakcí na terorismus trochu přepískli.

    Docvaklo mi to minulý rok, když jsem zas jednou stál na letišti ve svlíkacím skeneru, poslouchal jsem lapání po dechu a následný aplaus z monitorovací budky a říkal jsem si, že bych se s takovouhle otravou nesmířil, abych se vyhnul něčemu s pravděpodobností řekněme zásahu bleskem. Jako kdyby třeba vědci zjistili, že se dá snížit už tak minimální šance na to, že budeme zasažení tím, když budeme prostě stát venku a ukazovat bohu svoji chloubu.

    Každopádně mě to ale přimělo k tomu kouknout se na to, co jsme se naučili za uplynulých 12 let od útoků z 11. září a musím říct, že to rozhodně není povzbudivé. Například jsme zjistili, že...


    6) Terorismus jednoznačně funguje 

     

    Al-Kaida utratila na uskutečnění útoků z 11. září zhruba půl milionu dolarů. Americká vláda v reakci na útoky utratila až 5 bilionů dolarů. Jeden odborník odhadl, že za každý zachráněný život utrácíme 400 milionů dolarů.

    Jinak řečeno za každý dolar, který utratili ti zlí, jsme přišli o 10 milionů dolarů. A to neberu v úvahu náklady ekonomického propadu, který následoval. Tomu se přátelé říká pořádná návratnost investice. Za zmínku stojí též to, že útoky z 11. září připravily o život 2 996 lidí. Odveta stála život 224 475 lidí a z 7,8 milionu lidí udělala uprchlíky.

    Jinými slovy ekvivalent všech lidí, kteří žijí v New Yorku
    Terorismus funguje, dnes více, než kdy jindy. Je to tak, jsem David Wong a jsem tu, abych parafoval efektivitu terorismu. Kupte si mou knihu.

    Jakkoli efektivní mohl být terorismus minulosti, v době masové komunikace funguje proklatě víc. Útok na World Trade Center se nestal jednou, ale milionkrát, když zprávy znovu a znovu přehrávaly oranžovo-černý rozkvět nárazu. Znovu a znovu a znovu. Násobily tak trauma, odrážely ho skrz kulturu, až byl každý jednotlivý nerv odřený do syrova a vytvořily tak to, co dnes nazýváme "Svět po 11. září". Jeho pouhá existence jako každodení výrazu ho naprosto vystihuje:

     

    Musíme si uvědomit, že tsunami v roce 2004 zabilo čtvrt milionu lidí a další tsunami v roce 2011 zabilo 16 000 lidí, ale ani jedno nás nepřimělo používat termín "svět po tsunami". Jenom terorismus dokáže zcela ovládnout naše myšlení tímto způsobem.

    Výsledkem je, že padouch dnes dokáže zastavit běh celého světa, když si sestaví zařízení, jehož součástky koupil za pár tisíc korun v supermarketu. Když popadnete pistoli a zastřelíte ve svém kanclu 6 lidí kvůli změně pravidel oblékání, zmizíte z titulky CNN do druhého dne. Ovšem pokud si sestrojíte humpoláckou bombu a zabijete 3 lidi ve jménu džihádu za běhu kamer? Způsobíte, že dojde k odříznutí celého města, naprosto ovládnete vědomí národa po několik měsíců a zajistíte, že se budou dít věci jako tahle scéna:

    Jde o video kde maskovaní muži se samopaly prohledávají jednu Bostonskou čtvrť po bombovém útoku na maraton. Když jste se na to koukli, určitě vás napadlo, "Cože armáda jednoduše během pronásledování vtrhla do domů lidí?".


    "Vojáci pozor, potřebujeme 14 stop příkopu po obvodu!"
    Nebuďte směšní, tohle armáda v Americe nedělá, zamyslete se, jak absurdní by to bylo. Ne, ti muži jsou policisté.


    Představte si, že by vás tenhle chlápek pokutoval za rychlou jízdu
    Vidíte, mají to přímo napsané na zádech. Takhle dnes vypadá policie, protože žijeme ve světě po 11. září.

    Brzy po téhle události, kdy dvojice děcek sestavila bomby z papiňáku a střelného prachu, vygooglil náhodný chlapík v New Yorku termín "papiňáková bomba", přesně jak bychom očekávali po obrovské mediální události s papiňákovou bombou. Dost ho překvapilo, když se v jeho domě okamžitě objevili policisti. Ukázalo se, že jeho zaměstnavatel monitoroval jeho webové vyhledávání a zavolal policii. A to je taky součást života ve světě po 11. září, když se naprosto všechno, co děláme, odvíjí od vyhýbání se terorismu. 24 hodin denně.

    A netrvalo dlouho, aby lidi, kteří se to snaží využít pochopili, že...


    5) Ve světě po 11. září se dá za "terorismus" označit cokoli



    Na rovinu, osobně jsem byl v roce 2001 naprosto bezpodmínečný podporovatel "Války proti teroru". Zdálo se, že je to nejjasnější situace v dějinách - moderní demokratický svět proti primitivním fundamentalistickým vrahounům, kteří si myslí, že dokážou vrátit civilizaci o tisíc let zpátky, pokud odpálí dost nevinných dětí.

    Moji liberální přátelé, kteří zpochybňovali myšlenku války s terorem otázkami typu: "Ale jak poznáme, že už je po ní?" působili buď děsivě nevšímavě nebo rovnou zle. "Tváříš se progresivně, ale stojíš za středověkými, krvelačnými teokraty, kteří považují ženy za dobytek... Copak nemáš koule?"

    Potom se stala divná věc. Jedenácté září bylo ještě čerstvě v naší hlavě a v televizi začali vysílat reklamu, co tvrdila, že lidé, co prodávají marihuanu jsou taky teroristi:



    No dobře, takže peníze z drog nepřímo podporují teroristické skupiny? Zní to lehce na vodě, ale stejně, ve světě po 11. září nemůžeš být nikdy dost opatrný.

    O pár let později chtěla nějaká skupina muslimů postavit v New Yorku komunitní centrum, to bylo také označeno za teroristický čin. Potom mi řekli, že zpravodajská stanice ze Středního východu je taky teroristická organizace. Potom jsem zaslechl jednoho politika jak o odborářích mluví jako o teroristech. Potom přišel ekonomický kolaps roku 2008 a dostal jméno "ekonomický terorismus". Když Republikáni požadovali škrty v rozpočtu, taky to byl terorismus. Politický pat kvůli těm škrtům? Terorismus! Masové "Occupy" protesty, které se kvůli tomu konaly? Podle FBI další terorismus. Chlapík, co poslal do novin tajný dokument z vlády? Terorismus kurva už!

    Ve světě po 11. září si nemůžeme dovolit riskovat to, že bychom něco nenazvali terorismem. Jinak by se mohlo stát, že tomu lidi nebudou věnovat pozornost!

    V uplynulých letech jsem slyšel jak politiky, tak komentátory, jak nálepkují jako "teroristy": pro-potratové hnutí, Republikány v Kongresu, WikiLeaks, Monsanto, Walmart, obchodníky s drogami, týnejdžery postující na Facebook rapové texty a lidi, kteří se k vám nechovají hezky. Po 12 letech jsme dospěli k velmi jasné definici terorismu. "Kdokoli dělá něco, co má nějakou možnost uškodit."


    "Děcka, co jsem říkala o tom terorismu v domě!"
    A o to jde. Půlka z vás si možná v tuhle chvíli říká: "Jasně, je hloupost říkat o dýlerech drog, že jsou to teroristi, ale slyšel jsi o tom, co dělá Monsanto chudákům farmářům? To přece jsou jasní teroristi! "Přesně! Kvůli tomu, že jsme příliš zaměstnaní rozmýšlením, koho označíme za teroristy, nikdy se nezastavíme, abychom se zamysleli, jestli už to dnes není nálepka bez jakéhokoli významu. Nakonec nemůžeme přece jen tak přestat používat tuhle nálepku proti lidem, které nesnášíme, jinak by ji mohli použít proti nám.

    Mezitím jsme celkem ztratili představu o tom, že ta věc, kterou jsme původně označovali za terorismus -- extremisti vyhazující do vzduchu mraky nevinných lidí -- se tak říkajíc přestala dít. Protože, jak se ukázalo...

    4) Provést velký teroristický útok je ve skutečnosti pěkně těžké 

     

    Pokud byste 12. září 2001 předpověděli, že nás až do roku 2013 nepostihne žádný teroristický útok velkého rozsahu, řekl bych vám ať proboha přestanete strkat hlavu do písku. "Copak jste si nevšimli, že jsme uprostřed epického střetu civilizací a buď radikální Islám nebo Západní civilizace bude navždy vyhlazen z povrchu zemského? Tohle skončí oblakem ve tvaru hřibu idiote."

    Nakonec jediná překážka mezi teroristou a vysokým počtem mrtvol je vůle k činu -- no a 11. září nám ukázalo, že vůle k činu teroristům nechybí. Dejte si do batohu trochu C4ky, vyražte na koncert a bum 500 mrtvých. Naložte auto hnojivem najeďte do vstupní haly úřadu a bum 5000 mrtvých a zhroucená budova. Tohle jsem považoval za novou realitu -- z USA se stala Palestina. Bombové útoky budou na denním pořádku, vojáci budou stát u vstupů do obchodních domů se samopaly.

    Nikdo už si nebude dělat legraci z bezpečnosti obchodů
    Místo toho došlo k malým zoufalým pokusům, většinou naprostých dementů, kteří spíš odpálili sami sebe před tím než opustili vlastní dům. Jejich hlavní zdroj výbušnin navíc byli tajní agenti ATF.

    Teďka si někdo z vás říká: "Počkat, sory že ti musím sdělit tu novinku, chytroprde, ale byl jsi to ty, kdo napsal, že bombový útok na Bostonský Maraton vykolejil celý stát." A to je právě ono, prostý fakt, že smrt tří lidí a tucet zraněných považujeme za obrovskou událost, spíše než za "desátý největší bombový útok měsíce" je ten důvod proč se černý scénář nepotvrdil. Průměrný víkend v Chicagu přinese skrze válku gangů dvakrát tolik zavražděných.

    Terčem Bostonských útočníků byl namačkaný dav o půl milionu hlavách. Proč tam byli 3 mrtví a ne 300 nebo 3000? Protože vykonat pořádný teroristický útok je zpropadeně náročné. Útočníci neměli žádný skutečný materiál na výrobu bomb. Žádnou C4ku, žádné TNT, žádný náklaďák plný dusičnanu amonného. Místo toho měli nádobí z regálu a cosi, co vypadalo jako střelný prach naškrábaný ze zábavní pyrotechniky.

    Předpokládám, že když bomby vyráběli, skvěle se u toho bavili
    Nic horšího už na skladě není. V roce 2010 zkoušel na Times Square nějaký blbeček odpálit auto plné petard, benzínu a hnojiva. Nevybuchlo, protože nepoužil výbušný druh hnojiva. Ve skutečnosti není výroba bomby nic jednoduchého. I velmi rafinovaná bomba v botě může selhat kvůli zpoceným nohám. Pokus o transatlantický bombový útok v roce 2006 ("ten důvod, proč už si nemůžete do letadla brát zubní pastu") zabral útočníkům několik let příprav a spoléhal na neuvěřitelně komplikovanou tekutou bombu, která musela být smíchaná na palubě letadla bez toho, aby si toho někdo všiml. Takzvaný spoďárový atentátník ("ospravedlnění pro svlíkací skeny všech pasažérů letadel") byl nigerijec, který si zašil do spoďár miniaturní bombu a jediné čeho docílil jejím odpálením bylo podpálení svých vlastních kalhot.

    Faktem je, že státní instituce odvádějí skvělou práci v mapování černého trhu s výbušninami (transatlantičtí atentátníci byli pod dozorem více než tisícovky agentů a dostali se jen k nákupu jednotlivých součástí, potom už policie zasáhla). Ohlupují nás akční videa, kde dokáže jakýkoli zloduch vytáhnout z rukávu cihličku plastické trhaviny, kterou přilepí na podvozek auta práskače. Joker si umí pořídit barák plný tekutých výbušnin a nikdo si toho nevšimne. Ve skutečném světě se ukazuje, že si vážně nemůžete objednat velké množství čehokoli, co dělá "bum" bez toho, aby k vám za pět minut vpadly bezpečnostní složky státu.


    Pane, ustupte od toho vyhledávacího pole v Googlu
    Provést efektivní útok vyžaduje, aby klaplo strašně moc věcí. Vyžaduje to peníze, inteligenci, disciplínu a tréning. Nepříteli obvykle, jak se ukazuje, chybí jedna nebo více z těchto věcí. Útočníci jsou obvykle chudí, nevzdělaní hlupáci, kteří obvykle svými schopnostmi zklamou ty, co je zatknou nebo zastřelí. Což mě přivádí k dalšímu bodu...


    3) Éra úžasné války dobra proti zlu skončila 

      

    Časem jsem pochopil, že ve skutečnosti byla ta událost trochu složitější, nicméně běžná představa druhé světové války se prakticky shoduje s Pánem prstenů nebo se Star Wars. Jasně zlý padouch v černém s armádou zločinců proti silám dobra, které ho sundají. To všechno s čistým, pěkným koncem, kdy padouch umírá a jeho zlé impérium leží v troskách, ze kterých už nikdy nemůže povstat. A když bylo po válce - bylo po válce. Byl to jasný objektivní výsledek, dobro vyhrálo, pusťte titulky.

    Jo, obávám se, že takovou válku už nikdy nezažijeme. Války dnes fungují tak, že nějaký režim, nebo skupina dělá něco, co se nám nelíbí. My následně: A) Nějakým způsobem je několik měsíců bombardujeme raketami s plochou dráhou letu a s použitím dronů, nebo B) Vysadíme tam vojáky, kteří několik let bojují a následně se začneme nudit a potichu je stáhneme. Vyhráli jsme v Afgánstánu, nebo v Iráku? Dneska už nejsou žádné podpisy mírových smluv, žádné slavnosti, žádný slavící dav v ulicích. Když se poslední vojáci vrátili z Iráku, zprávy to ztěží zmínily. Ostatně, věděli jste, že už v Iráku nemáme vojáky? A že je pořád máme v Afgánistánu?
    A věděli jste, kde je na mapě Afgánistán?
    Zabili jsme bin Ládina, ale nebylo to stejné jako v Hitlerově případě, kdy tím celá věc i skončila. Al-Kajda prostě klopýtá dál nezávisle na tom, kdo jí zrovna velí a jestli jí někdo velí (druhého muže Al-Kajdy jsme zabili třeba pětadvacetkrát).

    A teď, když píšu tenhle článek se americká vláda zabývá otázkou, jestli bombardovat Sýrii nebo ne. Opět bez vyhlášení války, bez znatelného posunu z míru k vojně. Prezident k tomu možná pronese projev pro kabelovou televizi. V jednu chvíli zřejmě prostě pokrčíme rameny a pošleme někam bitevní loď plnou raket s plochou dráhou letu, jako když policejní vozidlo vyjíždí k manželské potyčce. Víte vůbec, kdo jsou ti dobří a ti špatní v Sýrii? Podporujeme vládu, nebo rebely? Jsou rebelové progresivní bojovníci za svobodu, nebo islamisti naštvaní, že vláda není dost radikální? Je nějaká strana navázaná na Al-Kaidu? Já jsem se v tom ztratil.

    Asi to nějak souvisí s těmi dětmi, vidíte jaký sou to svině?

    Jde o to, že dneska už nejsou žádní dobří nepřátelé. Rozhodně nezmiňujte Čínu, přece si nevybombardujeme továrnu, kde nám vyrábějí iPady... A proč by oni bombardovali lidi, kteří si iPady kupují? Budiž, a co Irán? Mají tam přece toho diktátora, co je jak zločinec z komixu, Mahmúda Ahmadínežáda. Před pár lety v novinách psali, že se chystá způsobit apokalypsu a rozpoutá jadernou válku s Izraelem. S tímhle šílencem se rozhodně musíme co nejdřív vypořádat.

    Cože, on už není president? Díky bohu! Sundala ho CIA, nebo ho svrhli obyvatelé revolucí? Cože, on opustil úřad sám od sebe? Protože mu vypršel mandát? Protože prezidenti Iránu mohou vládnout jen dvě funkční období zrovna jako prezidenti USA? Cože, oni tam mají volby? Kurva, zdá se, že tuhle příležitost jsme propásli.
    Ne, chci velký volební lístek!


    Jak se máme rozpálit doběla a bejt pořádně vlastenecký, když nemáme komixovýho padoucha, se kterým bychom bojovali? Možná to má ale i svý výhody, protože..

    2) Vlastenectví začlo bejt v jednu chvíli fakt divný 

     

    Amerika je úžasná země a dost liberálů z undergroundu, který o ní říkají, že je to fašistická pustina, tu ve skutečnosti žijou velmi naplněný a pohodlný život. Proto se Eddie Vedder nikdy neodstěhoval. Lidem, kteří na něj nejvíc nadávají, by chyběl nejvíc.

    Takže tváří v tvář útokům extrémistů, kteří objektivně nenávidí klíčové progresivní hodnoty jako práva žen, svobodu vyznání, čím to, že celá skupina umělců nezačala skládat hudbu, která by skutečně ukázala jádro toho, co se nám na Americe líbí? Umělci jsou přece liberálové a my bojujeme s nepřítelem, který liberalismus nepochybně nenávidí. Už se těším na pořádný anti-islamistický diss track. Tak co, Emineme?

    Místo toho máme tohle:







    Z vlastenectví člověk nemá zpitomět, že? Ani se stát rasistou? Nevznikla za druhé světové války spousta skvělé vlastenecké hudby? Copak naše schopnost být vlastenci a nebýt při tom směšní padla ve Vietnamu?

    Dneska, když má nějaká organizace v názvu slovo "patriot", tak mě děsí. Vážně, vygooglete si slovo "patriot" a jakmile se dostanete za odkazy související s NFL a Melem Gibsonem, dostanete se ke sračkám jako je Patriot Depot, který prodává trička s nápisy typu: "Stoupla cena střeliva, takže neočekávej varovný výstřel."



    To není vtip...

    Nebo narazíte na stránky jako PatriotUpdate.com (typický titulek "Obama bodá daňové poplatníky pro více krve $$"). Případně narazíte na skupiny typu Tea Party Patriots, jejichž web křičí, že máme poslední šanci zastavit Obamovu reformu zdravotnictví.

    Někdo mi prosím vysvětlete, kdy byl celý koncept patriotismu a vlastenectví unesen džentlmeny s Rangiem a Glockem? Došlo to tak daleko, že když by kdokoli koho znám nosil tričko s americkou vlajkou, myslel bych si, že to je ironie, ledaže by byl Den nezávislosti. Když potkám demonstraci, na které se mává americkými vlajkami, předpokládám, že někdo v té skupině současně nosí tričko s rasistickou karikaturou Baracka Obamy.

    A tohle triko z vlajky je akorát obdélník z látky...



    A ani se jim nemůžu smát, že jsou parta paranoiků, protože jestli nás posledních 12 let něco naučilo, tak že...

    1) Občas mají panikáři, co nosí čepici ze staniolu, pravdu




    V podceňovaném pokračování praštěné grotesky Airplane (Připoutejte se, prosím!), které vyšlo jako Připoutejte se, prosím! 2, je scéna, kdy ostraha futuristického letiště skenuje těla pasažérů. Vtip je v tom, že skener ostraze zobrazuje nahá těla procházejících pasažérů.




    Kdybyste mi v roce 2002 řekli, že za 10 let bude tahle technologie funkční a že

    za a) všichni cestující budou muset tímto skenerem projít a ukázat ostraze své nahé tělo

    a za b) že s tím bude 99 % pasažérů úplně v pohodě, vysmál bych se vám do ksichtu a řekl bych vám, ať si sundáte tu absurdní čepici ze staniolu a přestanete otravovat svými sexuálními představami na způsob sci-fi.

    Mluvíme přece o američanech, národu světově proslulém svou prudérností, nároky na soukromí a výraznou protivládní orientací. Chcete mi tvrdit, že když v této očekávané budoucnosti odmítneme sken, tak nás prohledají jako zločince? Říkám vám, že bychom to posraný letiště raději spálili, než abychom tohle připustili.

    Ale jak jsem zmínil v podcastu z tohohle týdne, došli jsme sem krůček za krůčkem. Čas od času jsme zaznamenali varování před teroristy, čas od času znovu vidíme v televizi pád dvojčat, sem tam zaznamenáme zprávu o zmařeném útoku. Krok za krokem.

    Kdybyste mi řekli, že ve jménu války proti terorismu postaví americká vláda olbřímí budovu za dvě miliardy dolarů, kde budou na ploše 140 000 metrů čtverečných hučet superpočítače, jejichž účelem zjevně bude monitorovat emaily a telefonáty všech lidí na planetě, myslel bych si, že to je ještě absurdnější a dystopičtější, než že vám budou na letišti skenovat penis. A kdybyste mi řekli, že to bude drtivé většině lidí jedno, s čestnou výjimkou pár hlasitých aktivistů na Internetu, řekl bych, že to je naprosto nemožné, snad až na případ, že by teroristi srovnali se zemí polovinu našich měst.



    Horší než bordel po sportovních utkáních

    Ale teď jsme tu, ve světě, kde se říká:

    a) Jenom idiot by očekával, že jeho komunikace online nebo přes telefon bude zabezpečená a to už z principu

    a za b) od této chvíle bude veškerá vaše komunikace - počínaje prací a bankovnictvím, konče nakupováním a randěním - probíhat přes Internet a skrze telefony.

    A protože tyhle dvě věci se vyvinuly paralelně - za vlasy přitažená obava před terorismem a plná závislost na Internetu - jednoduše jsme přijali jako přirozený vývoj společnosti, že vše bude monitorované. Už si ani nedokážeme představit, že by to mělo být jinak.

    Ostatně, pokud je vám pod třicet, když nastalo jedenácté září, byli jste ještě dítě, co bydlelo doma. Co starší lidé považují za "svět po jedenáctém září" znáte pouze jako "svět". Když vám řeknu o starých dobrých časech, kdy jste si mohli psát s kámošem a mít naprostou jistotu, že to nikdo další nečte, přestanete dávat pozor ve chvíli, kdy vám dojde, že mluvím o době, kdy ještě Internet ani mobily fakticky neexistovaly. A do téhle doby se přece nechceme vracet, ne?


    Uviděla jsem tu šňůru a okamžitě jsem si ublinkla

    Protože nám řekli, že moderní svět je celý ze skla, tak prostě přijímáme, že to tak je, že jsme neustále na monitoru, doslova pořád. A je to nutnost, protože je to svět po jedenáctém září a tím diskuse končí. Povšimněte si prosím, že svět po jedenáctém září to bude i za sto let, takhle totiž čas funguje.

    V průběhu času jsme si tak zvykli, že napsat do googlu neobvyklý požadavek na hledání vám může zajistit policejní návštěvu, že za drsný vtip na Facebooku vás můžou zavřít, že věci, které řeknete do telefonu můžou vést k tomu, že se dostanete na černou listinu pasažérů leteckých společností, že podezřelý rozhovor může být nahraný pomocí google brýlí poblíž. A tak si v průběhu času vytváříte podvědomý pocit, že bychom neměli říkat nic příliš divného, dělat drsné vtipy, nebo přemýšlet mimo běžný rámec. Naučíte se automaticky držet na uzdě tu šílenou, nezodpovědnou část mozku, která shodou okolností v průběhu věků také vyústila ve veškerou lidskou tvořivost.

    Chybí víc kokotů
    Samozřejmě, kvůli kontroverznímu komentáři na twitteru vás nezavřou do gulagu. Jenom vás čeká pár dnů vyslýchání a na pár měsíců vám zabaví počítač. Jen drobné připomenutí, abyste si dával pozor na pusu a na to, co si myslíte, pořád. Nemusí vás poslat do vězení, stačí, abyste si to příště pamatoval. A ten oheň, který z nás dělá lidi bude holt zase o něco temnější. Zachvějeme se a řekneme, no a co se s tím dá dělat? Vždyť jsme ve světě po jedenáctém září.

    Ano a vždycky budeme.



    Zdroj: http://www.cracked.com/blog/the-6-weirdest-things-weve-learned-since-911/

    Integrace, desintegrace a pokrytectví

    0
    0

    Luděk Prokop18. 9. 2015
    S článkem Ivana Davida „Integrace a desintegrace Rómů“ zde lze v mnohém souhlasit, v méně podstatném i nesouhlasit. Současný režim preferuje zisky za každou cenu. Tedy i za cenu parazitního zneužívání vrozených, přirozených nedostatků a slabých stránek lidí. To je nevyhnutelně provázeno i cenou lidského neštěstí i řadou tragédií celých rodin (viz sklony ke gamblerství podporované vtíravými reklamními nabídkami kdysi zakázaných lichvářských půjček).



    Cikáni - s řadou z nich jsme pracovali, s některými z nich (ze společného boxerského oddílu společně trénovali, jezdili na utkání a samozřejmě i kamarádili). Poznal jsem jich, jak v zaměstnání, tak v oddílu boxu řadu - (různých povah a vlastností, stejně jako ve většinové populaci) - nicméně ti, které jsem znal, na název „Rom“ - „romové“, si nepotrpěli a moc neslyšeli. Vtipných anekdot o tom, jak cikán vydupal s gadžem nebo naopak, jsme znali hodně, oslovení Rom ale do nich nepatřilo. No, bylo to v časech, kdy oslovení Rom znělo našim kamarádům cikánům, více pejorativně, než dnes, zásluhou nemalého pokrytectví pokrytců, všelijakých lidskoprávních aktivistů a humanistů, zásluhou profesionálního pokrytectví politiků a mainstreamových médií, znělo jim tenkrát více pejorativně, než možná zní dnes romům, oslovení cikán. Jedno je jisté, když jsme někdy přišli do konfliktu s okolím, trestali jsme původce konfliktu přísně a spravedlivě, bez ohledu na etnickou příslušnost. Pokud měl někdo z nás při konfliktu problém s ohledy na příslušnost k tomu či onomu etniku, pak jsme to nebyli nikdy my, z většinové populace - ale naopak, naši kamarádi cikáni. Přijímali jsme to s pochopením. Nicméně jsme si kamarády kvůli tomu občas dobírali. V dobrém a s humorem.

    Přiznávám tedy jistou předpojatost ke slovu Róm v názvu článku. Konec konců, za svědka na mé svatbě jsem měl mého kamaráda cikána, nikoli Roma.
    Za předposlední větu úvodní předmluvy článku: („Někdo to může nazvat sobectvím, ale máme odpovědnost za vlastní komunitu, to musí být prioritou, i když si to velmi mnozí politici, jejichž odpovědnost je mnohem větší, nemyslí“), se lze postavit bez výhrady. Politikové se zodpovědností, aniž by si to dnes uvědomovali, jednou se mohou dostat k takovému účtování ve věci této zodpovědnosti, že se jim o tom nezdá ani v těch nejhorších snech.

    K poslední větě:„A Rómové jsou naši, protože zde po generace žijí, a „Rómský problém“ je náš.“ - dovoluji si poznamenat, že po generace zde žili cikáni. Z neznámých, nepochybně hodně pokryteckých důvodů, současní odborníci a aktivisté vyměnili toto slovo za „vhodnější a obecnější“ termín Rom, který se však teprve postupně, usilovně - až násilně, začleňuje do běžného jazyka. Termínem Rom označují mnohé, i když ne všechny skupiny Romů tradičně samy sebe. Konkrétnější význam termínu Rom je “manžel”, nebo obecněji “člen skupiny”. Pojem Romové, pokud je užíván souhrnně, nerespektuje existenci jiných skupin cikánského národa. Název Romové, jakkoli zdánlivě politicky korektní, ve skutečnosti diskriminuje jiné.
    Po 40 letech skutečné, úspěšně vedené integrace cikánů do společnosti, předchozím režimem - zásluhou zajištěné práce a především a hlavně pracovní povinností, rovněž i zásluhou režimem podporované dostupnosti studií pro cikány (Romy) dochází nyní k dezintegraci a odbourání všeho pozitivního, čeho bylo v poměrně krátkém období dosaženo. Všechno to jalové blábolení lidskoprávních aktivistů, o Romech a jejich integraci, bylo v předchozím režimu za cikánů, takřka bez jalových keců - realizováno.

    Dnešní režim vytváří velkolepé podmínky nikoli pro integraci - ale naopak pro dezintegraci Romů. (V článku Ivana Davida, v odstavci týkajícím se jeho pracovních poznatků, je to popsáno velice názorně a přesně). Nám, z většinové populace by mohlo velice prospět, kdybychom si poctivě přiznali přirozené sklony k lenosti většiny nás. Mě osobně to jde dobře, protože v sobě mám tolik lenosti, že bych mohl soutěžit s princem z pohádky o líném princovi. Nedivím se tudíž cikánům, že při nastavení sociálních podmínek, při - asi záměrně a pod rouškou humanity znetvořeném sociálním systému, s jeho mezerami, chybami, že toho všeho, (při notoricky známém jejich vztahu k nám, hloupým gádžům), že toho všeho plně využívají. Jejich znalost nepřehledného systému sociálních podpor a důkladná, perfektní orientace v něm, solidárně sdílená napříč celým jejich etnikem - je skutečně obdivuhodná.

    Dík médiím občas slýcháme z řad podnikatelů, úžasně pilné, nesmírně pracovité lidi, jak by potřebovali, aby den měl alespoň 40 hodin. Rovněž slýcháme i to, že výsledkem toho jejich skvělého pracovního nasazení a nezměrného pracovního úsilí je, že výdaj na registrační pokladnu, jim hrozí bankrotem. Výsledkem téhož skvělého pracovního nasazení a nezměrného úsilí různých šejdířů-rádoby podnikatelů, nebo i vrcholových manažerů velkých podniků je, že se musí handrkovat o každé sebemenší zvýšení minimální mzdy. To může, jak nás moudře poučují, zavinit velké propouštění zaměstnanců a obrovské zvýšení nezaměstnanosti. Případně i přesunutí výroby do jiného státu, což může mít nedozírné následky. Porovnáme-li si pak výsledky jejich skvělého pracovního nasazení a nezměrného úsilí, výsledky promítnuté a zobrazené ve výši minimální mzdy u nás a v sousedním Německu, nestačíme se divit. U nás to dělá v přepočtu dvě eura na hodinu, v Německu pak 8,5 eur na hodinu. Na naši měnu je to v Německu cca 230 Kč/hod. U nás, pouhých 51Kč/hod. Kde je asi tak chyba?

    O pracovitosti profi-politiků a skutečných výsledcích jejich nezměrného pracovního úsilí, psát raději nebudu. Ze zdravotních důvodů, pro osobní lenost, o které jsem se již zmínil - a v neposlední řadě pro značnou obsáhlost, kterou by taková úvaha vyžadovala. Konec konců, posoudit výsledky úsilí a pracovního nasazení profi-politiků (ve vládě i ve sněmovně) jsou již patrné z každodenního dění kolem nás - nejen u nás, nejen v našem státě ale i v sousedních zemích.

    Dejme si to všechno do vzájemných souvislostí a možná dojdeme k závěru, že podstata naší, z části uměle, vyráběné zášti vůči našim cikánům, chcete-li - romům, spočívá zcela jinde, než v nás samotných. Že naše pozornost byla a je tím vším záměrně odváděna od podstaty problémů. Ivan David, autor naprosto logické úvahy v lokálním měřítku - „Někdo to může nazvat sobectvím, ale máme odpovědnost za vlastní komunitu, to musí být prioritou, i když si to velmi mnozí politici, jejichž odpovědnost je mnohem větší, nemyslí“ - nejspíš podcenil fakt, že za současné situace je záležitost problémů s našimi Romy (cikány) již vyčerpána, druhořadá a jako taková i bezpředmětná. Nyní již máme problémy jiné a větší, s ještě větší zodpovědností politiků. Zatím, zatímco se týká té zodpovědnosti, to není až tolik viditelné.

    Nyní je takovým, mediálně významně podporovaným problémem, ona imigrační tsunami. Přístup EU, plus média, vyrábí z toho až tak obrovský problém, že to jakoby hrozí až naším zánikem. Co je asi tak v pozadí za jednotně působícími evropskými masmédii a naprosto nelogickým, diletantským a nepochopitelným počínáním pohlavárů EU, v souvislosti s problémem, v daném případě evidentně vyrobeném v USA?

    To jsou otázky kardinální. Nemáme my, mít po ukrajinské předehře, předehře za podpory naší vlády ukrajinskému fašismu, ještě větší a hrůznější obavy, než plynou z nynější imigrantské fáze současného dění? Lépe řečeno, nemáme mít hrůzu z toho, co všechno ještě je nám skryté? Co všechno, za evidentně divadelním a nekompetentním počínáním pohlavárů EU, při lokajské podpoře naší vlády, vlády zastírající podporu danému dění - komickým předváděným, jakoby srdnatým, leč jalovým, naprosto nepodstatným vzdorem, (vzhledem k dané situaci) - ve věci trapných evropských kvót, co všechno se za tím vším svinstvem se ještě může skrývat? Jsou členové naší vlády natolik tupí, že o tomhle všem nemají ani ponětí? Nebo jsou, za daných okolností, při lidsky pochopitelné zbabělosti, ve vleku událostí a ve vleku hesla po nás potopa? Podobně jako i my všichni, kdysi stateční cinkalové klíči?

    Šéf „stínové CIA“: Konflikt v Evropě vznikne. Amerika už má na Ukrajině svou armádu. Římské impérium náš vzor. Rozděl a panuj. Hlavní cíl - vrazit klín mezi Německo a Rusko. Konvoj byl test

    0
    0
    18.9.2015   Protiproud

    Redakce ProtiProudu přinesla 31.3. podstatné myšlenky z přednášky zpravodajského experta George Friedmana, který s nečekanou otevřeností odhaluje mocenské zájmy USA vůči Rusku a celé Evropě. Redakce Nové republiky se domnívá, že by se čtenáři měli seznámit s myšlenkovými pochody vlivných mužů USA.


    George Friedman je americký zpravodajský expert a odborník na národní bezpečnost. Je zakladatelem a šéfem přední americké soukromé konzultační zpravodajské agentury Stratfor (Strategic Forecasting), která je průkopníkem v oblasti soukromého zpravodajství. Pro své mimořádně kvalitní informační zdroje bývá nazývána stínovou CIA.



    Americký konvoj je jenom test

    Spojené státy se podle Friedmana snaží vybudovat pás od Baltu k Ruskému moři z protirusky naladěných zemí (Pobaltí, Polsko, Česká republika, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko), kterými by bylo Německo a Rusko odděleno. Říká, že skutečným cílem mocenských zájmů USA není Ukrajina, ale pokud možno nevratné poškození vztahů Německa s Ruskem. Prozrazuje i metodu, jak toho chtějí Američané dosáhnout.

    Netají se s tím, že také „Jízda dragounů“ – konvoj americké armády (tedy ne NATO) – byl jen test, jak snadné či obtížné bude vytvoření toho nárazníkového pásu. Význam České republiky pro USA tak dostal celkem zřejmý rozměr. Nejsme pro Spojené státy partner, natož někdo, koho by bylo třeba chránit. Potřebují nás jako izolaci. Něco jako lepenku, gumu nebo vatu.

    Je proto pro nás mimořádně zajímavé seznámit se s některými zásadními myšlenkami a výroky z jeho přednášky na kongresu Chicagské rady pro globální záležitosti, v nichž poodkrývá imperiální uvažování a ambice světové velmoci číslo jedna:


    Konflikt vznikne

    „Neexistuje země, která by byla věčně mírumilovná. To platí i pro Spojené Státy. Vedli jsme mnoho válek. Evropa, jak předpokládám, se nevrátí do časů světových válek, ale vrátí se k lidskosti. Jistě, nějaké války se rozhoří, ale budou i období míru.“

    „Idea evropské výjimečnosti bude první obětí. Vznikne konflikt. Už tu byl konflikt v Jugoslávii. A teď tu máme další na Ukrajině. Pokud jde o vztah USA k Evropě: My nemáme žádný vztah s Evropou. Máme vztahy s Rumunskem, máme vztahy s Francií a ano, i s Německem. Avšak neexistuje nějaká jednotná Evropa, se kterou bychom mohli mít nějaký vztah.“

    „Takzvaný islámský terorismus je pro USA problém, ale není to existenční problém. Je třeba se s ním vypořádat, ale musí být také řešen s úměrnou vážností. Máme jiné zahraničně politické zájmy. Hlavním zájmem USA, pro který jsme vedli války, tu první, druhou, ale také tu studenou, je vztah Ruska s Německem. Protože jejich jednota je pro nás skutečnou hrozbou. Proto musíme udělat vše pro to, aby k ní nedošlo.“




    Americká armáda na Ukrajině

    „Pokud jste Ukrajinec, je samozřejmé, že oslovíte jedinou zemi, která vám pomůže. A tou zemí jsou Spojené státy.“

    „Před deseti dny generál Hodges navštívil Ukrajinu. (Generál Frederick „Ben“ Hodges je velitelem armády USA v Evropě. Několikrát obvinil Vladimíra Putina, že chce zničit NATO). Oznámil, že američtí školitelé tam teď přijedou oficiálně, ne už jen neoficiálně. Předal medaile ukrajinským vojákům, což není ve shodě s vojenským protokolem, vyznamenání se cizím vojákům nedávají. On tak ale učinil. Chtěl tak ukázat, že toto je jeho armáda.“

    „Následně v Pobaltí oznámil, že USA budou přemisťovat výzbroj, obrněné dělostřelectvo a další vybavení do Pobaltí, Polska, Rumunska a Bulharska. Pak USA oznámily, že tam budou dodávat zbraně. Dnes večer to samozřejmě popřely, ale přesto tam zbraně poputují.“

    Římané také neposílali obrovskou armádu. Raději dosadili na trůn svého krále. Takto vytvořená království se pak zodpovídala císaři. Byli zodpovědní za udržování míru. Například Pilát Pontský.

    „V tom všem jednaly USA mimo rámec NATO. Protože v NATO musí mít souhlas 100 procent hlasů a kterákoliv země může vetovat cokoliv. Třeba Turecko to bude vetovat. Jen tak pro zábavu.“


    Oceány a vesmír pod kontrolou

    „Vtip je v tom, že Spojené státy jsou připraveny vybudovat sanitární koridor okolo Ruska. Rusko o tom ví a domnívá se, že USA chtějí rozbít Ruskou federaci. Myslím, že to řekl Peter Lawrie: Nechceme vás zabít, chceme vám jen trochu ublížit.“

    „Jinak řečeno, jsme zpátky ve hře, a pokud se zeptáte Poláka, Maďara nebo Rumuna, zjistíte, že žijí v úplně jiném vesmíru než Němci nebo Španělé. V Evropě není žádná jednota. Každopádně však kdybych já byl Ukrajincem, udělal bych přesně to, co dělají. Vtáhl bych do děje USA.“

    „Spojené státy mají zásadní zájem mít pod kontrolou všechny oceány světa. To zatím nikdo nedokázal. Díky tomu můžeme zaútočit v podstatě proti komukoli, zatímco on nás napadnout nemůže. Udržení kontroly nad oceány a vesmírem je základem naší moci. Nejlepší způsob, jak porazit nepřátelskou flotilu, je zabránit její výstavbě. Britové to zařídili tak, že žádná evropská síla nemohla vytvořit flotilu tím, že přiměli Evropany, aby si šli vzájemně po krku.“


    Rozděl a panuj

    „Doporučuji vést takovou politiku, jakou vedl Ronald Reagan proti Iránu a Iráku. Podporoval obě strany, a tak zajistil že nepůjdou proti nám.“ (pozn.: Válka Iráku s Iránem trvalo od roku 1980 do roku 1988. Zahynul při ní milion vojáků a civilistů. Prezident Reagan tehdy usoudil, že si USA nemohou dovolit prohru Iráku, tak do této země dodávaly zbraně. V roce 2003 zaútočily USA na Irák a nenechali v něm kámen na kameni. Na těchto troskách vyrostl Islámský stát, který dnes děsí celý svět.

    Německo je ve velmi choulostivé pozici. Jeho bývalý kancléř Gerhard Schröder je na palubě Gazpromu. Němci mají velmi komplexní vztah s Ruskem. Sami nevědí, co dělat.

    „Bylo to cynické, jistě ne morální, ale fungovalo to. Trik je v tom, že USA nemohou okupovat Eurasii. Ve chvíli, kdy vstoupíme na pevninu, zjistíme, že jsme přečísleni. Jsme schopni porazit jejich armádu, ale nemůžeme okupovat Irák. Představa, že 130 tisíc vojáků okupuje zemi s 25 miliony obyvateli je nemyslitelná. Například poměr policistů a občanů v New Yorku je větší, než našich vojáků a Iráčanů.“

    „To neumíme. Co umíme, je zaprvé politicky podporovat vícero soupeřících sil, aby spolu bojovaly. Umíme finanční podporu, vojenskou podporu, poradce. V krajním případě umíme to, co jsme dělali v Japonsku, severním Vietnamu, Iráku a v Afghánistánu. Poškozující útoky. Poškozující útoky neslouží k porážce nepřítele. Jejich účelem je vyvést ho z rovnováhy.“





    Jsme impérium římského typu

    „To se nám podařilo v každé v těchto válek. Například v Afghánistánu jsme narušili rovnováhu Al Kajdy. Protože jsme ale byli mladí a hloupí, nastal problém. Místo toho, abychom si řekli OK, dobrá práce, pojďme domů, řekli jsme OK, to byla hračka, vybudujme tady demokracii. To byl moment, kdy nám přeskočilo.“

    „Je jasné, že USA nemohou zasahovat v celé Eurasii. Musejí zasahovat selektivně a jen zřídka. Takže nemůžeme hned jako první krok posílat americké vojáky. A když, tak musíme vědět proč, a nevytvářet si nějaké psychotické fantazie.“

    „Doufejme, že jsme se poučili. Dětem také chvíli trvá, než pochopí učivo. Myslím, že máme absolutní pravdu a jako impérium takové věci dělat nesmíme. Británie neokupovala Indii. Zabrala několik indických států, poštvala je proti sobě a dodala britské důstojníky do indické armády.“

    „Římané také neposílali obrovskou armádu. Raději dosadili na trůn svého krále. Takto vytvořená království se pak zodpovídala císaři. Byli zodpovědní za udržování míru. Například Pilát Pontský.“

    Pro Rusy byly karty pořád na stole. Musejí mít alespoň neutrální Ukrajinu, ne prozápadní. Ten, kdo mi řekne, co Němci udělají, zná vývoj na dalších 20 let.

    „Takže impéria, která jsou přímo řízena jen vojenskou silou, jako například nacistická říše, zákonitě zaniknou. Nikdo nemá tolik sil. Na to musíme mít jistou míru vychytralosti.“

    „Ale to ještě není náš problém. Zatím jen přiznáváme, že jsme impérium. Takže jsem se konečně dostal k tomu, že si můžeme říct, pojďme domů, vše je hotovo. Nejsme ještě připraveni na další kapitolu.“


    Postavili jsme Rusko před existenční otázku

    „Otázkou pro Rusy je, zda udrží nárazníkovou zónu alespoň neutrální, nebo je Západ přetlačí tak hluboko do Ukrajiny, že budeme 100 km daleko od Stalingradu a 500 km od Moskvy. Pro Rusko je situace na Ukrajině existenční hrozbou. Rusové si ji nemohou dovolit nechat plavat.“

    „Pokud se Rusko udrží na Ukrajině, kde se zastaví? Protože není náhoda, že to byl generál Hodges, kdo byl obviněn z toho všeho a mluví o přemísťování amerických jednotek do Rumunska, Bulharska a Polska včetně Pobaltí. V podstatě je to mezimoří od Černého moře k Baltu, o kterém sníval Pilsudský. To je to správné řešení pro USA.“ (pozn. Generál Hodges první promluvil o tzv. Jízdě dragounů, demonstrativním konvoji armády USA, který projela územím České republiky na konci března. Józef Pilsudski (1867 – 1935) byl vrchní velitel polských ozbrojených sil, premiér a významný zednář.)-
    Vize "mezimoří" generála Pilsudkého

    „Otázka, na kterou nemáme odpověď, je: Co udělá Německo? To je ta největší neznámá v Evropě. USA budují svůj sanitární koridor ne na Ukrajině, ale na Západě. Rusové se z něho pokusí Ukrajinu vyvléknout. Jenže neznáme postoj Německa.“

    „Německo je ve velmi choulostivé pozici. Jeho bývalý kancléř Gerhard Schröder je na palubě Gazpromu. Němci mají velmi komplexní vztah s Ruskem. Sami nevědí, co dělat. Musí exportovat, zatímco Rusové nemohou importovat.“ (Pozn. Gerhard Schröder, bývalý lídr německých sociálních demokratů, je členem vedení ruského ropného gigantu Gazprom. Žije v Rusku od roku 2005, kdy v Německu neuspěl ve volbách.)

    Musíme vrazit klín mezi Rusko a Německo

    „Na druhou stranu, pokud přijdou o zónu volného obchodu, musí přijít něco nového. Pro USA je tu odvěká obava z německého kapitálu, německé technologie. K tomu ruské přírodní zdroje a ruská pracovní síla – to je jediná opravdu silná kombinace, která po staletí straší USA.“

    „Jak z toho ven? USA nyní vyložily karty na stůl. Je to čára od Baltu k Černému moři.“

    „Pro Rusy byly karty pořád na stole. Musejí mít alespoň neutrální Ukrajinu, ne prozápadní. Ten, kdo mi řekne, co Němci udělají, zná vývoj na dalších 20 let. Ale Němci se bohužel dosud nerozhodli. To je jejich odvěký problém. Neschopnost sladit enormní ekonomickou sílu a geopolitickou křehkost. Už někdy od roku 1871 to byla potíž pro Německo i Evropu.“

    „Uvažujme o německé otázce, protože dnes se opět vynořila. To je ta hlavní otázka, na kterou chceme znát odpověď. (Pozn. Sankcemi proti Rusku, které na nátlak USA zavedla Evropská unie, trpí především Německo, pro které jsou ruské trhy klíčovým odbytištěm).

    Video z vystoupení George Friedmana zde:





    Finský aktivista za lidská práva navštívil místo nedávných bojů s ISIL: "Asad je v Sýrii stále stejně populární"

    0
    0

    Ljudmila Nikolajeva
    18. 9. 2015     zdroj
    Syrijci se modlí za prezidenta Asada a jsou nadšeni ruským prezidentem Vladimírem Putinem. Jsou připraveni bojovat s teroristy až do úplného vítězství, ale válkou jsou velmi unaveni. Tento dojem vznikl u těch, kteří zde byli letos v létě. Prakticky v době vrcholu masového odchodu Syřanů z jejich země. Utíkají i před nekonečnými teroristickými útoky, jimiž trpí především civilisté.


    K dalšímu v pořadí došlo v pondělí v Al-Hasaka v severovýchodní Sýrii, 600 km od Damašku. Jeho obětí bylo třicet lidí. Kolem padesáti bylo zraněno včetně těžkých zranění. Bylo zničeno několik budov ...

    Výbuchy, útoky na lidi v malých obcích, šikana nad těmi, kteří odmítají spolupracovat s teroristy. A také příliš silný vnější tlak na syrskou vládu v čele s prezidentem Bašárem Asadem. Jak žijí, nebo přesněji přežívají v tak extrémních podmínkách lidé? Existuje východisko z této tragické situace, která má stále větší vliv na celkovou situaci ve světě a v mnoha ohledech určující geopolitiku dneška?

    O tom korespondent "SP" hovořil se známým finským politologem a aktivistou za lidská práva Johanem Backmanem. Právě v těchto dnech je v Sýrii, kam přicestoval začátkem tohoto týdne jako člen velké delegace na pozvání vlády této země.

    Kontakt se nám nepodařilo navázat hned. Mobilní telefony byly bezmocné. Buď je tam ruší, nebo ještě něco takového. Nefungoval ani skype. Zachránil internet, který, jak Johan připustil, "nefunguje všude, také dost špatně, avšak přece lépe než jakékoli jiné spojení."

    "SP": Co jste za delegaci, Johane, kdo ji tvoří - jsou to ochránci lidských práv? Ze kterých zemí?

    Je to čistě ruská expedice. Velmi jsem se chtěl do ní dostat, šťastnou náhodou se mi to podařilo. Členové našeho týmu jsou kompetentní a nestranní. Jsou mezi nimi arabisté, experti z Akademie věd a několika univerzit, novináři. Naším hlavním cílem je seznámit se se situací, podpořit Sýrii a její obyvatele. Takže naším cílem je upevnění rusko-syrských vztahů. Proto je naplánován dialog se známými blízkovýchodními politiky. Je důležité pochopit situaci v zemi a vidět všechno na vlastní oči. Vždyť v poslední době je v médiích, zejména v Evropské unii, spousta vědomých lží o tom, co se opravdu v Sýrii děje.

    "SP": Kde jste již byli? Nebo cestování po zemi se nepředpokládá, omezili jste se na Damašek?

    Naše delegace navštívila rozsáhlá území. Cestováním po Sýrii ve skutečnosti expedice začala. Neobešlo se to bez malého dobrodružství. Přijeli jsme brzy ráno na libanonskou hranici, kterou jsme přecházeli pěšky.

    Během prvních dnů jsme projeli stovky kilometrů od hlavního přístavu Sýrie ve městě Latakia na pobřeží Středozemního moře. Byli jsme v Tartus. V administrativním centru Homs v západní části země. A odtud jsme jeli do Damašku. V těchto městech jsme se setkali s řadou státních úředníků a politiků. Se zástupci místních politických stran a společenských organizací. Chtěli se s námi setkat i zástupci církve. A také jsme samozřejmě hodně komunikovali s místními obyvateli. Nikdo nám neomezoval naši volbu pro komunikaci.

    "SP": Jaká je situace v těch obcích, kde jsi byli?

    Nyní je relativně klidná. Probíhá čilá rekonstrukce poškozených budov, silnic, lidé jsou naladěni na budoucnost v míru, plánují. Ani já ani další členové naší delegace se nebáli v při našich cestách. Co se těžko snáší, to je velmi horké ovzduší, dusící vlhkost a prašné cesty. Syřané jsou přátelský a velmi pohostinný národ. Jídlo, které nám nabízejí, se skládá hlavně ze zeleniny, nejrůznějších těstovin, chleba, trochy kuřecího nebo hovězího masa.

    Zároveň všichni mají v této zemi na paměti hrozbu, kterou představuje tzv. "Islámský stát" (ISIL)*, boj proti jeho stoupencům pokračuje.

    "SP": Podle zpráv z Evropské unie tam převyšuje počet syrských uprchlíků již půl milionu. Je mezi nimi, jak je patrné z televizních zpravodajství, nemálo mladých, docela silných mužů. Proč utíkají místo toho, aby bránili svou zem?

    Za všechny lze těžko mluvit. Každý z nich má svou vlastní situaci. Někdo nemůžete vzít do rukou zbraně z náboženských důvodů. Mnozí také zachraňují své rodiny před teroristy z různých formací a hlavně před ISIL, doufají, že zajistí své blízké v bezpečí, vrátí se domů a budou pokračovat v boji. V Sýrii však zatím není všeobecná mobilizace. Je tam dostatečně silná armáda.

    "SP": Přesto se však syrská vláda obrátila na Rusko s žádostí o pomoc v podobě vojenské techniky a specialistů. A dostává ji v plném rozsahu.

    Bez moderních zbraní a koalice s tak silnými velmocemi, jako je Rusko, není možné se vyrovnat s terorismem, který se rozšířil s tichým souhlasem zaoceánských politiků a je jimi podporován finančně. To je zcela zjevné. Sýrie také zažívá silný tlak ze strany EU a USA. Nezafungovalo to loni v zimě s chemickými zbraněmi, byl nastartován další "projekt" - ISIL ...

    "SP": O samotném ISILu je tam slyšet?

    Navštívili jsme několik míst zcela nedávno osvobozených armádou od teroristů "Islámského státu." Smutná podívaná. Teroristé jsou skuteční barbaři. Nic jim není svaté. Ničí vše, co jim přijde do cesty.

    "SP": Podařilo se pochopit za ty dny komunikace s obyčejnými Syřany, jaký mají vztah k Bašáru Asadovi? Pokud se má věřit Američanům, není u svého národa populární, všichni prý jen přemýšlí, jak jej odstranit.

    Je to blaf. Asad je tady velmi populární. Ani jednou jsme neviděli žádné protesty proti němu nebo provokace. Jsem přesvědčen, že většina obyvatel podporuje svého prezidenta. Američané zde již dlouho chtějí uspořádat "arabské jaro", po vzoru toho, jak to udělali v Libyi, jak to bylo na Majdanu. Ale tento převrat, jsem si jist, není možný.

    "SP": Jsou dnes v Sýrii Američané, je jich mnoho a kdo konkrétně - vojáci, politici?

    Američany jsme neviděli, ale je známo, že obratně podporují slabé opoziční hnutí. Zejména v odlehlých vesnicích, kde je život lidí skutečně nesnadný. Na to také spoléhají, vtloukat lidem do hlav, často rozčilených na moc kvůli dílčímu případu, myšlenku o prospěchu převratů.

    "SP": Co v Sýrii bije do očí v první řadě: zničení, hlad, bombardování, panika?

    První, co zde bije do očí , je podpora lidu svému prezidentovi. Každý ví, jak jej USA chtějí odstranit. A kategoricky jsou proti tomu. Syřané vyjádřují svou podporu radostně, nehledě na jistou tragičnost situace. Jsou obecně velmi emocionální lidé. Optimisticky se dívají na budoucnost, živě hovoří o poválečné obnově země.

    "SP": Co je možné a potřebné podle vašeho názoru udělat, aby se tam život uspořádal?

    V první řadě je třeba zrušit sankce vůči této zemi. Jsou jednou z hlavních příčin katastrofy masové migrace, protože kvůli sankcím se velmi těžko žije. Podnikání není nemožné. Ekonomika je ničena.

    Takže místní experti navrhují vytvoření koalice Ruska, Sýrie, Íránu a Číny, aby společně bojovali proti terorismu. USA a EU jsou v tomto smyslu velmi nespolehliví partneři.

    "SP": Jaký je v Sýrii postoj k tomu, že Rusko pomáhá Asadovi? Vy osobně si myslíte co - je potřebná naše pomoc?

    Syřané jsou velmi rádi a vděčni vaší zemi za její vojenskou i humanitární pomoc. Doslova se za Rusko modlí. Souhlasím s nimi.

    "SP": Johane, jste finský občan, jaký je ve Finsku postoj k válce v Sýrii?

    Sýrie je daleko od Finska.To si myslí všichni. Proto u nás ještě neexistuje žádný politický program tak či onak související se Sýrií. Hrozba, která odtamtud vychází v podobě ISIL, se zdá být nereálnou. Já to považuji za chybu. Protože terorismu je nakažlivá choroba a šíří se poměrně rychle. Finská média jsou zcela podřízena proamerickým vedením svých vydání, televizní kanály vedou samozřejmě protisyrskou propagandu. Zatím všechno v rovině "vemte na vědomí".

    "SP": A uprchlíci z Blízkého východu se k vám už dostali?

    Pro nás jsou uprchlíci velký šok. A zcela nečekaný. Problém je aktivně diskutován na všech úrovních - v domovech obyvatel, ve vládě. Takový příliv migrantů jako v Německu nebo v některých jiných zemích nemáme, v tomto smyslu máme trochou štěstí. Těžko říct, co se bude dít dál. Podle mého názoru je třeba řešit problém nikoliv v Evropě a USA, ale v samotné Sýrii a na Blízkém východě.

    * "Islámský stát" (ISIL) byl rozhodnutím Nejvyššího soudu Ruské federace 29. prosince 2014 uznán teroristickou organizací, jejíž činnost je na území Ruska zakázána.

    Uprchlíci XVII – co všechno nám valí do hlavy

    0
    0
    - vlk -
    18.9.2015 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com/


    Na spoustě různých alternativních webů jsou v poslední době umístěny na hlavních stranách hlášky typ -„Sledování České televize může poškodit Vaše zdraví!“ nebo cosi v tom smyslu ...

    Opravdu – zejména komentované pořady typu Horizont 24, Události komentáře nebo vstupy zahraničních zpravodajů, to je tedy vždycky obrovská porce polopravd, demagogie, ale i obyčejné hlouposti a dokonce i vyslovených lží, nemám-li si myslet, že jde o totální neznalost konkrétního redaktora, zpravodaje nebo expertního hosta. Ve středu mne moje dobrá žena Karkule donutila opustit pohodlí domova a vyrazit na zájezd kamsi na Chebsko. Zmiňuji to jen proto, že odjezd byl v 7,00 ráno a návrat, k mému velkému běsnění, až ve 20,00. Protože další účastníci zájezdu evidentně nevěděli co s časem a velkoryse jím mrhali vynucováním si doby na naprosto bezcílné bloumání po roztodivných místech, či posedávání po cukrárnách Takže jsem přišel o všechny možné zpravodajské relace, v drkotajícím autobuse nešlo ani číst noviny, no prostě totální odřezání od všeho, co mne zajímá. Tudíž mi nezbylo nic jiného, než po návratu domů pustit ČT 24….. Den jak fík tedy měl své stylové vyvrcholení…. Nemohu jinak, musím se o ty zážitky s vámi podělit.

    Vezměme to pěkně popořadě, tak, jak mi to ČT postupně naservírovala ve středu večer:

    Horizont 24,
    link na tuhle konkrétní relaci v archivu ČT 24 naleznete ZDE.

    Část pořadu věnovaná dění v Sýrii, odkud jaksi utíká, dodávám - údajně (/to údajně hodlám jedním naprosto tristním detailem rozvést někde dále), nejvíce uprchlíků do Evropy, začíná v čase 15:30 záznamu. Ačkoli informace do času 17:20 jsou skutečně zdrcující, není to nic, co by v jiných válečných konfliktech nebylo k vidění také. Stejné scény na Donbasu nikoho nezajímají. Takže je pominu také. Snad mi to ti, co sympatizují s pohledem ČT na svět, odpustí.

    Já vás chci upozornit na čas 17:20 kdy se na obrazovce objeví krátký sestřih rozhovoru s Bašarem Assadem. Kde stačí konstatovat, že od té doby, co koalice vedená Spojenými státy začala bojovat proti Islámskému státu, tak tento neustále sílí…. Což je těžká skutečnost, jak si vzápětí dokážeme.

    A moderátorka si přizve na scénu washingtonského zpravodaje ČT – Jakuba Řezníčka. A ten je dotázán, co Washington na informace, že Rusko zintenzivnilo dodávky zbraní syrské vládě a že uvažuje o vybudování své letecké základy v Sýrii a že vyzývá ke společnému boji proti IS, briskně odpovídá, snad to přepíši komplet: že se to řeší v nejvyšších patrech americké politiky, že Kerry už 3x telefonoval Lavrovovi a vyjádřil mu své znepokojení. A že jako Rusové sice deklarují, že chtějí bojovat proti ISL, ale že určitě sledují jiné cíle než Američané a že – cituji doslova ...

    to povede k eskalaci násilí, protože Assadova vraždící mašinerie vede k tomu, že vždycky z nějakého území vyžene obyvatele a vzniklé vakuum vyplní fanatici z ISL!!!!!

    Tyhle dva výroky intervjůka Řezníčka mne dostaly!

    Nepochybně mají nejvyšší patra americké politiky poplach kvůli ruským snahám posílit svůj vliv v Sýrii. Stejně jistě je pravdou, že ruské záměry se naprosto liší od těch amerických. Případná ruská letecká základna znamená pro Assadův režim totéž, co, dejme tomu, pro baltské státy právě budované předsunuté základny NATO – stvrzení nezměnitelnosti jejich politické orientace a stability režimu. Současnou leteckou válku proti ISL v takovém případě nepůjde modifikovat ve válku proti syrským vládním jednotkám, nemá-li být výsledkem riziko jaderného konfliktu USA a Ruska. A Assad, s kterým USA, ale i Británie a Francie vůbec nehodlají jednat, se stane nutně plně akceptovaným a potřebným hráčem pro jakékoli řešení syrského konfliktu. Jak už ostatně začala požadovat i Merkelová pod tlakem uprchlické vlny! A navíc – ruská vojenská přítomnost v Sýrii a výzva na společné operace jistě bude vyvolávat u veřejnosti nepříjemné otázky, které dlouhodobě nebude lze ignorovat – proč, když aliance vedená USA deklaruje boj proti ISL a ISL označuje za celosvětovou hrozbu, odmítá pomoc silného, kompetentního a ochotného partnera, který je navíc etablován na místě s dostatečným potenciálem. Místo toho ovšem Washington nutí Řecko a Bulharsko, aby pro ruská letadla uzavřely svůj vzdušný prostor. Mimochodem – nebyla by takhle záminka zastavit proud migrantů ze Sýrie, aby dále nezatěžovali Evropu, naprosto ideální záminkou ke krátké masivní kampani, která by konečně vyřídila Assada odstavila ho od moci? Tak to s ruskou leteckou základnou určitě nebude možné!

    To jsou prostě velmocenské hrátky a geopolitika. Jde o to řídit co největší kus zeměkoule. A nějaký boj či „boj“ proti ISl je jen zástěrka pro parcelování světa a zatlačování kohosi do kouta, ačkoli Západ neví, jak se s islámským nebezpečím vyrovnat a při tom ho doslova děsí návrat několika stovek fanatiků z ISL zpět do Evropy? To je to poslední, co ty, kteří drží klíče, skutečně zajímá ...

    Leitmotivem tohoto sloupku je, jak nám valí klíny do hlavy, jak to provozují! A tomto konkrétním případě je to o tom, co jsem označil červeně. Zopakuji to:

     protože Assadova vraždící mašinerie vede k tomu, že vždycky z nějakého území vyžene obyvatele a vzniklé vakuum vyplní fanatici z ISL!!!!!

    Ponechme stranu naprostou dementost toho tvrzení, které vlastně říká, že Assadovi zbrojnoši někam vtrhnou a buď obyvatelstvo rovnou vyvraždí nebo vyženou, samozřejmě do uprchlických táborů (a to potom utíká přes půl světa k mama Merkel) a následně se ta Bašarova mordkomanda pravděpodobně, z takto vyčištěného prostoru stáhnou a napochoduje tam partička od ISL…. Idiocie je zřejmá, že ji nepotřebuji komentovat. Ale upozornil jsem na ni s gustem, protože něco tak jednoduše hloupého opravdu nelze vidět a slyšet ani na ČT každý den! Jenže mám ještě jeden a větší důvod!

    V týdnu mi v poště došlo avizo na dvě skvělá videa na YOUtube a mají formu interaktivních map. Obě se týkají ISL. Autor si dal náramnou práci s dokumentací jak se

    1- vyvíjela syrská občanská válka a to den po dni. A ukazuje změny na mapě a do zvukového podtextu, bohužel jen v angličtině, dává nejdůležitější události, které se ke konkrétnímu datu a syrské válce váží. Ten dokument je naprosto skvělý! Najdete ho zde:

    https://www.youtube.com/watch?v=3iqnMcQDRnw

    Zahrnuje časový úsek od vypuknutí protiassadovských nepokojů 15.3.2011 až do 30.06.2015. Vše je barevně podle zisku jednotlivých bojujících frakcí – syrské vládní jednotky, antissadatovská opozice, Kurdové a ISl na interaktivní mapě, den po dni vykresleno na mapě země.

    Je zjevné, že Assad měl v podstatě první rok situaci pod kontrolou. A také že opozice,zejména podél tureckých a iráckých hranic skokově posílila na podzim 2012 a zejména na jaře 2013. Není třeba se ptát, proč zrovna tam…. Pak už se do dění zamíchali i Kurdové, kteří ovládli část severní Sýrie na úkor protivládních povstalců. Začátkem zimy 2014 přišla ofenziva vládních sil a klasická syrská opozice začala tvrdě prohrávat.

    Ovšem 4. 2. 2014 dochází k dramatickému zvratu!!!!
    Ze dne na den, se na povstaleckém území a to nikoli ohniskově - sem tam nějaká tečka - objeví Islámský stát, Až na kurdské lokality a některá malá území, dále označená jako pod kontrolou původní povstalecké opozice se PLOŠNĚ etabloval, opakuji – ze dne na den -Islámský stát!!!

    Na Kavčí hory, Řezníčkovi do W.D.C. a pokud je to opravdu nutné, tak i do nejvyšších pater americké politiky vzkazuji, že Islámský stát vznikl na původně povstaleckých územích. Přes noc. Nikoli ve vakuu vytvořeném Assadovou vraždící mašinerií na územích pod Assadovou kontrolou. Ale jen tam, kde situaci kontrolovala ta – prý syrská demokratická opozice! Což je zjevné. Co zjevné není a kde vůbec nemám ambice jakkoli odpovědět, je řada logických otázek typu – jak je možné, že se umírněná opozice stala přes noc buď fanatickou armádou muslimského chalífátu, který je dnes celosvětovým zlem? Nebo je druhá možnost, kde se vzaly ty tisíce a tisíce dobře vycvičených a vyzbrojených fanatických válečníků, kteří během jednoho či dvou dnů přece musely porazit jednotky původních rebelů, kteří před tím uměli získat celkem rozsáhlá území na slušně vyzbrojené a vycvičené vládní armádě? Musela totiž nastat jedna nebo druhé varianta a nebo souběh obou….Ale my, v každém případě slyšíme o Assadově vraždící mašinerii vytvářející vakua…

    Prostě ČTintervjůk Řezníček a i nejvyšší patra americké politiky mají zjevně veřejnost, zejména tu českou, za spolek úplných idiotů. Protože minimálně jinak by museli tihle všichni počítat s tím, že si soudný a trochu znalý člověk položí otázku – a co Irák, tam je také ISL ale není tam Assad a jeho vraždící mašinerie…. Kdopak tam vytváří vyvražedním obyvatel nebo jejich vyhnáním, ona vakua, jež pak ISL vyplňuje? Že by irácká armáda, formovaná, cvičená, řízená a financovaná Washingtonem?

    Na tohle vám druhá interaktivní mapa, vytvořená stejným autorem, která je také na Tubce, neodpoví. Mám na mysli tuto mapu:

    Irácká válka v korelaci se syrskou

    https://www.youtube.com/watch?v=TyHkSEs6dAM

    Přiznám svou nevědomost a tudíž nedostatečnost – až do jejího shlédnutí jsem byl přesvědčen, že hnutí ISL vzniklo v Iráku a jako vedlejší produkt se přelilo do Sýrie. Jenže z dokumentu zjistíte, že to bylo přesně naopak!!!!!!

    Mapa se zvukovými headliny, vážícími se ke konkrétním datům popisuje období od 16.3.2011 do 15.08.2015. Takže sami se přesvědčíte, že antiassadovští rebelové obsadili malou část iráckého příhraničí u hlavní silnice v oblasti už 11.4.2013!!!! Aby v už na prvním videu zjištěném termínu v únoru 2014, se ISl metastázoval na syrských povstaleckých územích a hlavně, za krátký čas v Iráku jako rakovina!!!! Z onoho malého kousku Iráku, obsazeném původně syrskou opozicí A to od 6/2014!! A v podstatě nezadržitelně.

    Obě videa přirozeně najdete na stránce Kosy Fakta o imigraci, protože tam, dle mého názoru – patří!

    Už tohle by mi bylo stačilo na pořádně výživný článek! Kde bych si více pohrál s detaily. Prostě Řezníček z ČT, toho času ve Washingtonu a Dana Zlatohlávková vlkovi zvedli mandle, což si rozhodně nehodlám nechat líbit. Ale to jsem netušil, co mne čeká jen o pár minut později v Událostech, komentářích! A nikoli od dvou intervůjků, kdy jeden si chce pochopitelně udržet asi nejprestižnější post, mimo pozici generálního ředitele, co jich v ČT mají – stálého zpravodaje ve Washintonu D.C., takže divákům servíruje to, co se od něj žádá a čeká, bez nejmenšího zaváhání i když jde o nesmyslné bludy a ta druhá, při svých tristních znalostech a neschopnosti vidět základní souvislosti zase chce podržet moderování, řekněme „prestižního“ pořadu v prime time ČT24….

    Nyní k Událostem komentářům – link na archiv ČT je zde:

    http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096898594-udalosti-komentare/215411000370916

    V hlavní roli se tentokrát předvedli Jiří Dienstbier ml, Bělobrádek a Šimon Pánek! Musím ale dodat, že mne tentokráte k úžasu přivedl odprezentovanými grafikami můj další těžký neoblíbenec David Borek. Ty grafiky si vám v tomto článku dovolím, za pár okamžiků, předložit také. Až na ně dojde předmětná souvislost. Ale byly do té míry korektní a zajímavé, že i ony najdou své místo ve fundusu Faktů o imigraci. Tímto za ně Davidu Borkovi děkuji. Ale popořadě. Nejdříve Daniel Takáč a ministři Dienstbier a Bělobrádek.

    Takáč hodlal přímo s Dienstbierem rozvíjet jeho středeční ranní výrok, že ČR by, v klidu, na základě vyjádření Svazu průmyslu, že tento by klidně zaměstnal až 5000 migrantů, mohla bez problémů umístit celkem 15 000 migrantů. Nesoulad těchto dvou čísel vysvětlil Dienstbier celkem logicky. Pokud ten údaj svazu průmyslu sedí a skutečně by jich 5 000 u nás práci našlo a to okamžitě, může s nimi klidně přijít třeba i manželka a dítě…

    A na námitku moderátora, že ministr vnitra Chovanec komentoval tuto úvahu slovy – že netušil, že Jiří Dienstbier má tak velký byt, aby si je vzal domů, odvětil iniciativně Bělobrádek, že sociální pojištění si lidé u nás také neplatí proto, aby je následně někdo ubytovával v důchodu u sebe doma! Přiznávám, že kdybych měl v tom okamžiku udělit cenu o nejpitomější český politický výrok toho dne, netušil bych, který z obou potentátů si ji zaslouží více. Ale to je jen blbinka, kterou dál nebudu řešit. Spíše oběma současným papalášům položím, prostřednictvím Kosy, pár jednoduchých otázek a budu spoléhat na to, že jim je někdo škodolibě doručí.

    Otázky pro ministra Dientsbiera:

    1 - pane ministře, co uděláte s těmito pracovními silami a jejich rodinnými příslušníky, až v ČR skončí konjuktura a poroste nezaměstnanost?

    2 - kde berete jistotu, že Svazem průmyslu poptávaná místa se kryjí s tím, co migranti na pracovním trhu nabízejí?

    3 - Svaz průmyslu sdělil, že ho zajímají především řemeslníci a lidé použitelní ve strojírenství, plus například programátoři. Jste schopen svou úvahu podpořit například tím, že máte alespoň minimální rozhled o syrském průmyslu a vaše úvaha není totální fikce tím, že vyjmenujete z voleje alespoň jeden syrský strojírenstký podnik s nějakým renomé, aniž byste prohrabával internet?

    4 - je vám známo, že ve středu Německo rovněž oznámilo seznam profesí, kterého zajímají a kde to migrantům výrazně pomůže k etablování v zemi. „Čirou“ náhodou jde opět o řemesla, strojní profese, IT a k tomu ještě třeba rehabilitační sestry a další zdravotnický personál?

    5 - pokud ano, umíte zdůvodnit, proč by řemeslníci nebo profese uplatnitelné ve strojírenství měly dát přednost ČR před Německem, nota bene, když tam chtějí?

    6 - je vám známo, že na stejném zasedání Svaz průmyslu varoval, že tlak na zvyšování mezd v ČR by mohl negativně ovlivnit současnou konjunkturu českého průmyslu? Tudíž že průmyslníci nehodlají zvyšovat mzdy, ale při poptávce pracovní síly migranty vidí jako vhodné opatření k tomu, aby si současní zaměstnanci nezačali „příliš“ vyskakovat se svými požadavky? Co na to vaše sociálně demokratické cítění, zastávající zájmy zejména zaměstnanců a to tradičně?

    7 - nepřijde vám model migrantské rodiny 1 muž, 1manželka,1 dítě, ve světle elementárně dostupných informací o blízkovýchodních zvyklostech jako nesmyslný? A pokud ne, máte tušení, jak se žije rodině, která žije v ČR z jednoho, byť třeba průměrného platu, který nepobírají 2/3 současných zaměstnanců? Zejména tehdy, když musí pořizovat vybavení domácnosti?

    Kdyby vám tyto jednoduché otázky přišly snad příliš komplikované, požádejte o pomoc nadřízeného, tedy místopředsedu vlády – Bělobrádka. Jistě vám rád vypomůže. Nejméně stejně ochotně, jako s tou, pro mne případnou, replikou ministra vnitra Chovance.

    Pro toho mám naprosto specifickou otázku, k této replice se vážící:

    Pane místopředsedo vlády, jak si mám vysvětlit onen váš příměr, že jako si platíme každý z nás sociální pojištění proto, aby, když jdeme do důchodu, jsme nemuseli u někoho bydlet? Oni si tu migranti někdy nějaké pojištění platili? Kde berete jistotu, že se je povede zapojit do trhu práce? A že uživí svou rodinu – viz otázky pro ministra Dientsbiera - takže nebudou zatěžovat český sociální systém, který si platíte i vy, abyste nemusel bydlet v bytě u Dienstbierů? Který ovšem už dneska je, jak jistě víte, v trvalém schodku a kterému hrozí jasné riziko, že bude migranty dále zatěžován?

    Odpovědi by mne samozřejmě zajímaly. Nejlépe na živo, kdyby snad pánové měli chuť mi to vysvětlit osobně, velmi bych se přimluvil u pana Koroniho, aby je pozval do některého dalšího vlka na Slobodném vysielači. A veřejně slibuji, že bych trval na tom, aby mi to vysvětlili jako malému dítěti, protože to je nejspíš přesně ten důvod, proč nechápu jejich myšlenky, tedy že jsem prostě duševně nedostatečný a proti nim na úrovni malého dítěte. Nestydím se to přiznat.

    Za co se naopak stydím je, že jsem na 2250 slovech a pořád zdaleka ne u konce a té hrůzy není ještě dost. Musím se vypořádat ještě se dvěma věcmi. Šimonem Pánkem + grafikami Davida Borka a pak těmi syrskými migranty. Ohledně jejich syřanství, jak slíbeno v úvodu.

    Ale provážu to dohromady, protože to k sobě patří.

    Začnu těmi Borkovými grafikami:

    První dvě nepotřebují komentáře. Podle Borkova vyjádření jde o průzkum jakési velmi renomované mezinárodní agentury z roku 2013



    Poslední grafika zachycuje počet podaných žádostí o azyl v jednotlivých létech. Vrchol byl v době vrcholící balkánské krize v letech 2001 a 2003.



    Toto je nutné předeslat, protože po našich dvou ministrech, pro které evidentně nic není celkem problém, jakkoli oba nemohli popřít, že kvóty nic neřeší a dokud nebude zastaven příliv migrantů do EU, nemá nějaké povinné přidělování naprosto žádný smysl, nastoupila opravdu těžká váha na migrační otázky – šéf Člověka v tísni - Šimon Pánek. Jsem vůči němu v rozporuplné pozici – nepochybně po světě dělá jím řízené agentura docela dost užitečného. Na druhé straně blahosklonnost až přezíravost, s jakou se vyjadřoval o současné migrační vlně a zejména to, jak se vypořádal s problematickými otázkami a třeba i Borkovými grafikami, se mne hluboce dotkla. Nemám rád, když někdo ze mne zcela a bezostyšně veřejně dělá pitomce.

    Prostě spustil tradiční vodopád o tom, jak se bojíme cizinců (samozřejmě bezdůvodně), jak nic není problém a jak jsme v minulosti už zvládli, zejména začátkem milenia velké migrační vlny a jak se obavy nenaplnily. Když se ho Borek tázal na ta čísla ohledně třeba práva Šaría, tak jen pohrdlivě mávl rukou – prý je to normální! Prý když Afghánec nebo Iráčan rostou od malička v zemi, kde je právo Šarija, tak je normální, že se vyjádří pro jeho zavedení! A šmytec!

    Inu, normální to je, pokud zůstane ve své zemi!! Tam nechť se řídí čímkoli, co jim vyhovuje. Problém je, když migrují, a to masově, jinam, kde si naopak místní obyvatelstvo tohle vysloveně nepřeje. A na postavení žen už se ho Borek zeptat neodvážil. Jen ho nechal exhibovat na tom grafu o žádostech o azyl… A o tom, jak se tehdejší azylanti pěkně začlenili a obavy se nepotvrdily.. Aniž by se ho kterýkoli z obou moderátorů zeptal ... a pane Pánek, nebylo náhodou to bezproblémové začlenění a akceptace okolí způsobeno tím, že právo šarija i postavení žen oné tehdejší migrační vlny bylo výrazně blíže našim hodnotám?

    Místo toho jen Pánkova exhibice. O tom jak jiné národy jsou vstřícnější. A jak to lépe zvládají a jak my prostě, nepochopitelně, žijeme strachem z neznáma, a jak by on, na místě těch Syřanů také migroval…

    Začnu těmi Syřany, včera ráno jsem v poště dostal link na prestižní německý Die Welt…

    http://www.welt.de/vermischtes/article146480149/750-Euro-machen-niederlaendischen-Premier-zum-Syrer.html

    a během dne se už objevil na Novinkách.cz i český překlad, takže to asi znáte:

    http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/380880-je-to-snadne-reporter-si-za-ctyri-dny-obstaral-falesny-syrsky-pas-kupuji-je-i-extremiste.html

    Zkrátka jeden holandský reportér se rozhodl vyzkoušet, jak složité je opatřit si za prachy syrský pas. Přirozeně – nebylo. Stačilo 750 euro + fotka - v daném případě holandského premiera, čtyři dny času a fičelo to jak dráha! Pas jedna radost a syrský k tomu.

    Zajímalo by mne, kde bere Pánek jistotu, že jde o syrské uprchlíky… Eventuálně, že jde opravdu o toho Syřana, za kterého se dotyčný vydává... Ale může být, že podobná lapálie je pod jeho rozlišovací schopnost. Nicméně běžný občan má, právem, další důvod k obavám. Zejména tehdy když například Pánkem zmiňované, pro nás údajně příkladné – Dánsko si

    a - vyjednalo už dávno, při přístupu k Lisabonu, že pro něj neplatí ustanovení této smlouvy ohledně migrantů zatímco pro ČR, včetně rozhodování této otázky tzv. kvalifikovanou většinou, ano

    b - zastavilo vlaky s migranty na hranicích s Německem a to na tak dlouho, dokud Švédsko Kodaň neujistilo oficiálně, že všechny migranty z těch vlaků si převezme

    c - Dánská ministryně pro integraci Inger Støjbergová se vyjádřila zcela jednoznačně: Země nepřijme žádného ze 160.000 uprchlíků ze Středního východu, kteří jsou v současné době součástí přesídlovacího programu Evropské unie.

    zdroj: http://www.thelocal.dk/20150911/denmark-we-wont-take-any-of-the-160000-refugees

    d - Dánsko přímo inzerovalo v zemích, odkud migranti startují svou Tour de Europe, že snížilo sociální dávky na polovinu a že je nic dobrého v Dánku nečeká, aby se ani nepokoušeli přijít.

    http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/379936-sem-nejezdete-budete-to-mit-tezke-dansko-odrazuje-uprchliky-inzeratem-v-libanonskych-novinach.html

    A pro Pánka speciálně – stalo se tak po tom, co Dánsko loni přijalo 15 000 migrantů. Vláda, která to umožnila, prohrála volby. A řada Dánů žádá také vystoupení ze Schengenu…Například ústy druhé nejsilnější parlamentní strany, na jejíž podpoře je současná vláda fatálně závislá…

    Že by tohle Pánek nevěděl? Nechce se mi věřit…..

    Stejně jako těžko věřit tomu, co jsme našel na oficiálních stránách Člověka v tísni. Ohledně financování Pánkovy organizace. Opět, dám sem dva screenshoty.

    Druhy a % podíl jednotlivých zdrojů financování Člověka v tísni:



    Zdroje financování:



    Nehodlám nijak Šimona Pánka a jeho nadaci skandalizovat. Jsem názoru, že dělá po světě docela dobré dílo. Nicméně dílo je jedna věc a propaganda v ČT věc druhá. A té se dopustil, navíc pro mne jasně podpásovým způsobem. 

    Pokud z českých vládních zdrojů má řádově asi 15 % prostředků s kterými Člověk v tísni operuje a 70% je od zahraničních vlád /30%/+ EU /30%/ +OSN+ zahraniční nadace typu v ČR dostatečně známý Sorosův Open Society Found + další podobné zdroje, nutně musí vzniknout otázka, do jaké míry záleží Šimonu Pánkovi na situaci v ČR a do jaké je a bude vstřícný k většinovým donátorům a jejich názorům a přáním. Ta otázka je naprosto regulérní. Nehodlám dělat hon na agenty Wól Strýtu nebo vyhlašovat brigádu na sbírání amerického brouka! Ale podle informací z oficiálních stránek Člověka v tísni tato organizace stojí a padá s příspěvky ze zahraničních zdrojů a od donátorů, jejichž pozice je zásadně odlišná, v otázkách migrantů, od pozice vlády České republiky! Pánek má na krku tisíce rozjetých projektů a živí dnes statisíce uprchlíků a platem zabezpečuje tisícovky spolupracovníků….Neumím si představit, že když si bude mít vybrat mezi postojem vlády a přáním donátorů, tak bude podporovat českou vládu. Neodsuzuji ho. Kdo z nás by chtěl zmarnit svoje, dodejme – záslužné, dílo???? Šimon Pánek, při všem respektu k jeho konání je evidentně, jako komentátor migrační vlny v těžkém, střetu zájmů.

    Což mu ale, v žádném případě nedává gebír, aby mi s odpuštěním, veřejně močil na nohy. Zejména ne tehdy, když názor té zpozdilé, vyděšené, hloupé české veřejnosti není zas až tak odlišný od toho, co si o migrantské vlně myslí další státy EU. Viz následující grafiky z Eurostatu, které, pokud vím, ještě v českém a slovenském mediálním prostoru nebyly uveřejněny: Samozřejmě, že i je najdete trvale ve Faktech o imigraci.



    A mimochodem – přidám ještě jednu perličku z Die Welt, na kterou jsem byl také včera upozorněn. Také souvisí se Šimonem Pánkem. Byl rozhořčen postupem maďarských orgánů. Jistě by ocenil postoj dodavatele žiletkového drátu z Německa. Ten podle následujícího odkazu Maďarsku další dodávky svého, nyní tak potřebného tovaru – odmítl.

    http://www.welt.de/wirtschaft/article146439350/Deutsche-Firma-laesst-Ungarn-bei-Nato-Draht-abblitzen.html

    Takže takhle nám valí ČT a lidi kolem ní klíny do hlavy! A to je vzorek jednoho dne vysílání jednoho jejího kanálu ve sledované délce 1,5 hodiny…. Jak vypadá ten zbytek?

    No asi tak, jako neplánovaný dodatek tohoto článku po jeho redakci…. Kdy jsem narazil na Seznamu na tento článek:

    Stovky krajanů se chtějí vrátit z Ukrajiny, konzuláty musely posílit

    zdroj: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/380951-stovky-krajanu-se-chteji-vratit-z-ukrajiny-konzulaty-musely-posilit.html

    Kde najednou velvyslanec v Kyjevě, jistý Počuch, konstatuje, že do ČR chtějí imigrovat stovky krajanů. Když ještě začátkem roku tvrdil, že nechce, až asi na 30 lidí, imigrovat skoro nikdo a byl v těžkém střetu s prezidentem, který hlasitě uváděl, že má naprosto jiné údaje. Což se potvrdilo, takže přesídlilo skoro 250 žadatelů, kteří podle velvyslance původně neexistovali. Nyní se situace vyhrotila do té míry, že ambasáda těžce nestíhá, dokonce tak, že Počuch ve čtvrtek řekl, že bez pomoci z pražských ministerstev by zájemci vzhledem k počtu žádostí mohli přijít na řadu až příští rok v květnu!!!! V květnu 2016! U pár stovek migrantů, kteří musí dokazovat, že mají české předky!!!! Na rozdíl od masy migrantů, která nemusí dokazovat vůbec nic, a kterých jsme, podle Dienstbiera, Bělobrádka a Pánka schopni okamžitě přijmout tisíce!!!!! Idioty z nás nedělají jenom v Bruselu, Berlíně, Vídni nebo Paříži. Ale také v Praze. Zeman měl naprostou pravdu, když požadoval Počuchovo odvolání. Nekompetentnost je zřejmá a zarážející. Stejně tak podivná imigrantská praxe českých úřadů! A to nemluvím o tom, že Borys Iljuk, předseda Rady černobylských krajanů při Sdružení Čechů z Volyně tvrdí, že podle jeho informací mohou být žádostí tři až čtyři tisíce. Tedy nikoli stovky v podání, podivného velvyslance v Kyjevě. A Iljuk oprávněně dodává „Na krajany z východu se v nynější uprchlické krizi zapomíná,” stěžoval si. Jak by ne, když mama Merkel je matkou všech muslimů. Ukrajinci už ji dávno nezajímají. Natož ti s českými kořeny.

    Litva umožnila CIA mučení lidí, bude pykat

    0
    0

    cia mučení
    Stanislav Kliment
    18. 9. 2015  Vaše věc
     
    Před Evropským soudem pro lidská práva včera padlo obvinění Litvy, že na jejím území bylo s vědomím vlády tajné zařízení americké CIA, kde byl vězněn a mučen Abú Zubajdá. 
     
    Tvrzení se opírá zejména o zprávu amerického Senátu o vyšetřovacích praktikách CIA. Litva tak porušila mezinárodní právo, když umožnila tajnou přepravu vězňů neregistrovanými lety, zadržování osob bez řádného procesu a jejich mučení.

    V době jeho zatčení Američané tvrdili, že je číslem 3 až 4 ve struktuře al-Kájdy. V rámci výslechů byl třeba během jednoho měsíce podroben 83x waterboardingu nebo mu 11 dnů v řadě byl odepřen spánek. Zubajdá byl CIA zadržován také v zařízení polské tajné služby ve Starých Kiejkutech. Polsko již ve Štrasburku bylo odsouzeno k zaplacení „odškodného“. Stopy v Litvě vedou k bývalé jezdecké škole nedaleko Vilniusu. Zpráva amerického Senátu hovoří pouze o detenčním centru Fialka, ale popis je totožný s popisem jezdecké školy a se zjištěními litevského parlamentu a šetřením novinářů. CIA měla školu využívat v letech 2005 až 2006. K ukončení spolupráce s Litvou došlo poté, co místní lékaři odmítli ošetřovat Američany zadržované osoby. Abú Zubajdá je v současnosti držen na základně Guantánamo. Vzhledem k prokázanému nezákonnému způsobu získání informací je Američané nemohou věrohodně použít v procesu proti Zubajdovi i dalším osobám.

    Ukrajina může zničit sama sebe, Rusové ani nemusí zasahovat

    0
    0
    18. 9. 2015  První zprávy

    Pokud dnes ukrajinský parlament nepodpoří plán restrukturalizace ukrajinského dluhu ve výši 18 miliard dolarů, čeká Ukrajinu hluboká finanční a politická krize. 

     

    "V poslední době se vlivní západní politici stále více obávají, že plán se může stát obětí politických obchodů a hašteření ve vládnoucí koalici, pokud parlament zamítne dohodu o dluhu, nebude Ukrajina moci splatit obligace v hodnotě 500 miliónů dolarů, jejichž splatnost končí dnem 23. září," uvedl v článku novinář Roman Olearchyk z Financial Times.

    Bylo by to odsouzení Ukrajiny do výchozího bodu, což by skoncovalo s křehkými nadějemi, které se objevily tento měsíc po zatím skončených bojích mezi prokyjevskými vojáky a proruskými separatisty.

    Následky budou velmi těžké, pokud parlament neschválí dohodu, Ukrajina se ocitne v platební neschopnosti a to na velmi dlouhou dobu.

    "Určitě by to silně zasáhlo mezinárodní investory vedené MMF a nevyhnutelně by to rozhodnutí mělo širší geopolitické důsledky a také by to mělo vliv na konfrontaci mezi Ruskem a Ukrajinou," pokračuje Roman Olearchyk.

    Ukrajina: Jak z ekonomické krize ven? Pokračovat ve válce!

    Jeden z ministrů zahraničí Evropské unie řekl pro Financial Times, že ruský prezident Vladimir Putin pravděpodobně zastavil vojenský konflikt na východní Ukrajině, protože nyní spoléhá na zničení Ukrajiny z vnitra Ukrajiny a to není nemožné.

    "Washington uvedl tento týden, že je připraven poskytnout další finanční podporu na posílení postavení reformní vlády, " oznámil ukrajinský premiér Arsen Jaceňuk.

    Proč by měli poslanci odmítnout restrukturalizaci dluhu? Olearčyk naznačuje, že poslanci mohou odmítnout restrukturalizaci, protože se obávají, že to povede ke zvýšení ukrajinského dluhového zatížení v dlouhodobém horizontu, a dodal, "V případě, že parlament odmítne o dluhu jednat, mohlo by to vést k pádu Jaceňuka a jeho vlády."


    (rp,prvnizpravy.cz,FinancialTimes, foto:arch.)

    Americký plán na ovládnutí světa a český ministr narozený v USA. Martin Koller odkrývá motivace českých politiků v uprchlické krizi

    0
    0
    Americký plán na ovládnutí světa a český ministr narozený v USA. Martin Koller odkrývá motivace českých politiků v uprchlické krizi18. 9. 2015   ParlamentníListy
     
    Bezpečnostní analytik Martin Koller se pro ParlamentníListy.cz zamýšlí nad postoji českých politiků k současné uprchlické krizi. Obzvláště pozoruhodný je prý postoj Jiřího Dienstbiera, který si jako ministr bez jasně vymezených kompetencí stáhl uprchlickou otázku pod sebe. Koller v této souvislosti připomíná zázemí, z něhož vzešel.

    Nedávno jsem v jedné internetové diskusi četl velmi realistický názor. Čtenář došel k závěru, že šéf hnutí ANO může v klidu mlčet. Vedení ČSSD zlikviduje svoji stranu samo. Snaha předsedy ČSSD a premiéra připomíná politiku prezidenta Beneše koncem třicátých let. Neustálá neplodná jednání, snaha o jakési domluvy či dohody, ustupování zlu a odvolávání se na evropské demokratické spojence. Výsledek známe všichni. Rozpad republiky, zabrání pohraničí Německem pod patronací demokratických spojenců a následný zábor zbytku Čech, Moravy a Slezska. Historik Klvaňa by to možná označil jako osvobození před ohrožením Sovětským svazem milovaným vůdcem. Vůdce miloval etnicko-sociální inženýrství, které vedlo k holocaustu a desítkám milionů mrtvých. Měl údajně jen jedno varle, současná německá vůdkyně nemá žádné, ale etnicko-sociální inženýrství prosazuje stejně nadšeně jako její předchůdce před více než sedmdesáti lety. Ten ovšem, na rozdíl od ní, nelezl do konce trávicího traktu americké politické reprezentaci. Proto i způsob likvidace Evropanů, tentokrát především Slovanů, je odlišný. Dříve se preferovaly okradení, plynové komory, pro ty lepší vystěhování na Sibiř. Dnes ožebračování a rozpuštění v islámské invazi. Smutné je, že ji v tom podporují i někteří čeští politici.
     
    Zde je třeba jmenovat v první řadě Jiřího Dienstbiera, který je pravděpodobně jedním z největších zklamání v české politice. Přiznávám, že jsem ho dlouhou dobu podporoval i přes kritiku mnoha známých. Důvodem byl mimo jiné jeho otec, který jako čestný disident kritizoval zločiny NATO, především USA a Německa v Bosně a Kosovu. Syn velkého otce si pravděpodobně neuvědomuje, že lidská práva zde nejsou jen pro cizince, legální a ilegální imigranty, ale také pro většinu, kterou dosud tvoří domácí evropské obyvatelstvo. Ta většina mu cestou voleb pomohla i k postu zbytečného ministra a platí ho ze svých daní. Ministr předpokládá možnost převzetí až 15 000 ilegálů a jejich začleňování do české společnosti. K něčemu takovému přitom neexistuje jakýkoli důvod. Pokud jde o válečné běžence, mohou se vrátit a bojovat nebo se mohou vrátit po válce domů. Naprostá většina společnosti je zde nechce a pracovně jsou až na výjimky nepoužitelní. Nepotřebujeme žádnou perspektivní základnu problémů budoucích generací všeho druhu, bojovníky IS či saúdskou islamizačně-populační a propagandistickou úderku. Kdyby se předpokládaných až 18 miliard na jejich chov věnovalo vytváření pracovních míst pro naše občany, byly by rozhodně účelněji využity. Důvodem ministrova podivného jednání je možná i jeho americké občanství.
     
    Právě USA prosazují takzvaný multikulturalismus cestou míchání ras s cílem eliminace původního evropského obyvatelstva. Začalo to právě na Balkáně. Pravděpodobně se opírají o názory svého oblíbeného ideologa Thomase Barnetta, který je hlasatelem nikým a ničím neomezené americké světovlády. Někteří evropští politici je v tom nadšeně podporují cestou takzvané politické korektnosti. Přitom celá korektnost není nic jiného než zamlčování pravdy s cílem ideologické manipulace, ničení evropských civilizačních hodnot, především vlasti, národa a rodiny. Výsledkem jsou lež, nespravedlnost a podpora ekonomického parazitování, místy i zločinu. Pokračování tvoří nesmysly jako rozhodnutí některých nizozemských politiků, že historická figurka Černý Petr doprovázející Santa Clause a rozdávající dětem dárky nemá být černá, ale barevně neutrální, tedy asi jaksi hnědá. Takže výsledkem amerického multikulturního etnicko-sociálního inženýrství má být pravděpodobně jakýsi evropský neutrální hnědoch.
     
    Z hlediska přístupu k ilegálům roste polarizace společností ve většině evropských zemí. Realitu už nemůže zakrýt ani statečné zamlčování reality českými médii. Africké ilegály nechce většina obyvatel evropských zemí, mnohdy převážná většina. Tento fakt se ve všech zemích EU všemožně utajuje a popírá. Kdo má osobní kontakty do zahraničí, se o tom již přesvědčil. Přesto nás ČT, Novinky cz/Právo a jim podobné zdroje neustále informují o nadšeném vítání takzvaných uprchlíků občany okolních zemí. Jsou to však pouze informačně impotentní konstrukce snažící se uboze zastřít pravdu. Při bližším pohledu zjistíme, že ilegály vítají jejich soukmenovci, případně jde o zaměstnance různých politických (oficiálně humanitárních) neziskovek, které si rozdělují královské platy z našich daní cestou ministerstev, a přitom prosazují americkou politiku islamizace. Nedávno se jedna humanitární holčina pochlubila v ČT, že si 17 členů jejich neziskovky pro jakési začleňování kohosi rozdělí na platech ročně 8 milionů. Mimo ně vítají někteří profesionální humanisté či většinou humanistky za každou cenu. V nedávné reportáži jedné běloruské novinářky je ilegálové označili za bláznivé staré ženy, které by měly sedět doma, poslouchat svoje muže a nevystavovat se neslušně na veřejnosti. Že vlaky, autobusy a místa pobytu ilegálů připomínají sídliště v Chánově v době největší slávy, místy i něco horšího, nám ČT a Novinky cz/Právo také korektně neukazují.
     
    Polarizaci vidíme i v některých českých politických stranách. Zelení a lidovci evidentně propadli vůni islámu. V ČSSD se část vedení evidentně odtrhla od většiny svých voličů a členské základny. Po blížícím se volebním debaklu je pravděpodobně čekají přetékající korýtka v Bruselu nebo Washingtonu. Stejně jako po podrazu na vlastního předsedu Miloše Zemana, členskou základnu a voliče v prezidentských volbách roku 2003. V TOP 09 zaujal pan Kalousek realistický postoj, zatímco pan Schwarzenberg by nadšeně islamizoval stejně jako trojice jejich europoslanců v Bruselu. V KSČM rovněž nevládne jednota. Někteří reprezentanti si možná sentimentálně představují, že Palestinci nebo uprchlíci ze Sýrie jsou vlastně bývalí levičáci. Jenže současní Palestinci jsou už řadu let přední linií Hizballáhu, Hamásu a islámského či palestinského džihádu, tedy kovaní islamisté. V řadách takzvaných běženců je doplňují různí teroristé, narkomafiáni, vrazi z IS nebo turečtí žoldáci bojující proti prezidentu Asadovi a samozvaní Syřané ze všemožných zemí počínaje Afghánistánem a Pákistánem. Svět se mění a doby proletářského internacionalismu jsou pryč. Komunisté stojí před zásadním rozhodnutím, zda budou vlastenci nebo poskoky amerických zájmů. Jednoznačně se proti islamizaci postavily pouze obě poloviny bývalého Úsvitu. Nakolik lze brát vážně prohlášení vedení ODS vůči islamizaci, je vcelku nejasné, protože tato strana měla vždy blízko k americké ekonomické i bezpečnostní politice. A ta je islamizací Evropy doslova posedlá.
     
    Velkým a zásadním otazníkem je ANO. Pan Babiš se v podstatě vyslovil proti islamizaci, ale známí reprezentanti hnutí, pánové Zlatuška, Telička (narozen v USA), primátorka Krnáčová i její kolegové z Brna, jsou nadšenými islamizátory. Z tohoto hlediska překvapují především Moraváci, voliči proislamistických Zelených, ANO i dalších. To se na Moravě všichni zbláznili a rozhodli se vyměnit svoji hrdost a tradice za islámský multikulturalismus? U mnohých Pražáků mě různé úlety a schopnost volby proti vlastnímu zájmu už ani neudivují. Ale že by to bylo nakažlivé a ke kavárně se přidal sklépek? Nelze přehlédnout, že také média vlastněná panem Babišem jsou proislamistická. Jak je něco takového možné? Je tedy v hnutí, kde si bez povolení lídra nikdo nedovolí ani tiše vypustit větry za rohem, takový rozkol, nebo na nás hrají komedii? Jak se bude ministr financí tvářit na 6,5 až 9 miliard korun pro připravovaných 7 500 ilegálů přesunutých z Německa. Nebo panem Dienstbierem navrhovaný dvojnásobek ilegálů, a tedy i miliard? Sebereme peníze rodinám, důchodcům, invalidům, nemocnicím a školám, nebo si je tiše vypůjčíme s tím, že budeme platit půjčky a úroky z nich za obohacení islámem a jeho nositeli?
     
     
    Foto: Radim Panenka
    Popisek: Uprchlíci před autobusovým nádražím v Bělehradě. Do Srbska denně dorazí až tisíc imigrantů, kteří chtějí do EU. Hlavně do Německa či Švédska.
     

    Na ParlamentníchListech psali:

    Putinova 'nepřekročitelná čára v písku'žádná ,,změna režimu v Sýrii'

    0
    0
    18.9. 2015   Zdroj: globalresearch.ca
    Překlad: Miroslav Pavlíček

    „Činitelé Obamovy administrativy, kteří měsíce vyjednávali s Tureckem, ve čtvrtek řekli, že dosáhli dohody o tom, že pilotované i nepilotované americké válečné letouny povedou letecké útoky na pozice Islamistického státu z leteckých základen Inčirlik a Diyarbakir. Jeden vedoucí činitel administrativy dohodu popsal jako „změnu hry.“ New York Times, July 23, 2015
    Syrskou válku lze dělit na dvě části: Období před Incirlikem a období po Inčirliku. Období před Incirlikem se táhne zhruba čtyři roky, během nichž US podporované islamistické milice a s al Kaiídou spojené skupiny bojovaly se Syrskou armádou se záměrem odstranit presidenta Bašara al Assada od moci. V první fázi skončila tato válka nerozhodně.

    Období po Inčirliku vypadá, že by mohlo vyprodukovat úplně jiný výsledek vzhledem k faktu, že US budou moci posílat své drony a válečné letouny z tureckého letiště (Inčirlik) jen 15 minut letu od Sýrie. To zvedne počet možných letů USAF, takže tím zvýší efektivitu i jejich džihádistických sil v poli, které budou moci provádět své operace pod krytím US letectvem. To značně zvedne jejich šance na úspěch.

    Když New York Times prohlašují dohodu o Inčirkliku za „změnu hry“, tak to je její podceňování. Když umožní US F-16 patrolovat na obloze nad Sýrií, tak Washington nad touto zemí v podstatě uvalí bezletovou zónu, čímž hrubě omezí Assadovu schopnost bojovat proti US podporovaným milicím, které zabraly velké oblasti venkova, a teď jdou po Damašku. A ač tu válku nelze vyhrát jen letecky, tak tato nová taktická realita naklání hřiště ve prospěch džihádistů. Jinými slovy dohoda z Incirliku mění vše.

    Obamova administrativa teď tedy věří, že změna režimu je na dosah. Ano, vědí, že to bude vyžadovat i nějakou podporu od US speciálních sil a tureckých bojových vojenských útvarů, to je ale všechno proveditelné. Proto Obama krčí rameny nad ruským plánem na zformování koalice proti ISIS. US přeci nemají zapotřebí o této záležitosti uzavírat kompromisy, když přeci mají konec konců strategicky umístěné letiště, z něhož mohou své zástupné armády ochraňovat, bombardovat cíle za hranicemi a kontrolovat oblohu nad Sýrií. Všechno, co Obama potřebuje, je zintenzivnění válečného úsilí, aby vyvinul o trochu větší tlak na Assada a počkal na kolaps jeho režimu. Proto bychom měli očekávat se začátkem Fáze 2 tohoto konfliktu dramatickou eskalaci.

    Ruský president Vladimir Putin to ví, proto posílá do Sýrie více zbraní a poradců. Signalizuje Washingtonu, že ví, co mají za lubem, a že když věci zajdou moc daleko, tak zareaguje. Putin v interview s ruským státním Channel 1 řekl: „Máme promyšleno, co budeme dělat a jak to budeme dělat, pokud se situace vyvine k použití síly nebo jinak. My své plány máme.“

    Administrativa je z Putinových plánů velice nervózní, proto neustále zkouší zjistit, jestli si budou moci spočítat, co má v rukávu. Jen před pár dny ministr zahraničí John Kerry telefonoval svému ruskému protějšku Sergeji Lavrovovi, aby vyjádřil své obavy z „nadcházejícího zvýšení ruského vojenského posilování“ v Sýrii. Tento hovor byl nešikovným pokusem obalamutit Lavrova, aby vyzvonil informace, které by mohly vrhnout světlo na záměry Moskvy ohledně činností, když bude Washington postupovat vpřed se svou strategií změny režimu. Ale ruský ministr zahraničí tuhle návnadu nespolkl. Držel se svého scénáře a neřekl Kerrymu nic, co by už nevěděl.

    Skutečností ale je, že Putin nedovolí, aby byl Assad odstraněn silou. Je to tak prosté. Obama a jeho poradci na to měli podezření, ale nejsou si tím na 100 procent jisti, takže se snaží tak či onak o potvrzení. Ale Putin jim nedá jasnou odpověď, protože nechce ani otevřít ruku ani vypadat konfrontačně. To ale neznamená, že není rozhodnut. To on je a Washington to ví. Putin v podstatě nakreslil čáru v písku a řekl US, že když ji překročí, tak budou mít potíže.

    Takže je to už na Obamovi. Buď se může snažit o mírové řešení v rámci linie, kterou Moskva doporučila, nebo tlačit na změnu režimu a riskovat konfrontaci s Ruskem. Jsou tu jen tyto dvě volby.

    Bohužel Washington už nemá knoflík „vypínače“, takže změna politiky ve skutečnosti v kartách není. Místo toho se bude US válečná mašinérie nadále zmateně protloukat dopředu, dokud nenarazí na slepou uličku a kuckavě se zarazí. A zase jednou se nezastavitelná síla zarazí o nehybné objekty (jako k tomu došlo na Ukrajině), ovšem za hroznou cenu pro ztrápený lid Sýrie, jejich zemi i celý region.

    Pamatujte, že imperiální plán pro Sýrii je scénář, se kterým je spousta lidí obeznámená. Jak konstatuje ve svém spise s názvem „Rozložení Sýrie: Nová strategie pro nejbeznadějnější válku Ameriky“ Michael E. O’Hanlon z Brookingského institutu:


    „Tento plán nebude ani tak výslovně usilovat o jeho (Assadovo) svržení, jako spíše o to odepřít mu kontrolu nad územím, nad kterým by mohl mít ještě aspirace znovu vládnout. Autonomní zóny budou osvobozovány s jasnou srozuměností s tím, že už se nevrátí pod vládu Assada nebo jeho nástupce. V tomto konceptu nebude Assad v žádném případě cílem útoku, ale oblasti, které v současnosti kontroluje, budou. A kdyby se Assad příliš zpozdil s přijetím dohody o exilu, tak by nevyhnutelně čelil přímému nebezpečí pro svoji vládu a i pro svoji osobu.“ („Rozložení Sýrie: Nová strategie pro nejbeznadějnější válku Ameriky“, (Michael E. O’Hanlon, Brookingský institut)

    Takový je základní plán: Zmocnit se významných měst a velkých částí venkova, rozvrátit zásobovací linie a zničit životně důležité civilní infrastruktury a progresivně podvracet Assadovu schopnost vládnout zemi. Konečným cílem je rozlámat ten stát na milion nepropojených enkláv ovládaných ozbrojenými žoldnéři z poboček al Kaiídy a místními válečnými barony. Takový je washingtonský ďábelský plán pro Sýrii. Jeho podobnost se sionistickým plánem na „podstatné rozkouskování celé oblasti na maličké státečky přes rozložení všech existujících arabských států.“ („Sionistický plán pro Střední východ,“ Israel Shahak) Ve skutečnosti je to téměř identické.

    Je jasné, že Obama se po dohodě o Inčirliku osmělil a věří, že by s tureckou pomocí mohl US imperiálních ambicí v Sýrii dosáhnout. K tomu ale nedojde. Rusko, Írán a Hizballáh jsou připraveni bránit svého spojence Assada a zastavit washingtonskou káru smrti na její dráze. Obamovi se sice povede zničit zase další suverénní národ a roztrousit jeho lid po celém Středním východě a Evropě. Ale US mise selže v dosažení svých původních cílů. V Sýrii k žádné změně režimu nedojde. Putin, Nasrallah a Chamenejí se o to postarají.



    Velký podraz na obzoru: Mnichov číslo 2. Vláda nám lže. Vetřelcům zavře dveře, aby je vtáhla oknem. Přinutíme ji k referendu nebo novým volbám?

    0
    0
    Velký podraz na obzoru: Mnichov číslo 2. Vláda nám lže. Vetřelcům zavře dveře, aby je vtáhla oknem. Přinutíme ji k referendu nebo novým volbám?18. 9. 2015 ProtiProud

    Petr Hájek komentuje zbabělé lavírování politických špiček a upozorňuje, že ačkoliv mají k dispozici dostatek nástrojů, jak se bránit migračnímu diktátu, chtějí nás prodat



    Vláda ve spolupráci s Německem a vedením EU připravuje na českou veřejnost grandiózní podvod. Už jsme na to upozorňovali. Nyní se tento temný předpoklad mění v jistotu.

    30. září 1938 byla pod německým tlakem v Mnichově podepsána „smlouva“ evropských velmocí, která nás donutila rezignovat na naši suverenitu a vedla k rozbití státu. 22. září 2015 si dáme repete. Německý mocipán, za asistence dalších evropských „spoluvládců“, nám nadiktuje v zásadě totéž. Jen se tentokrát Mnichov bude jmenovat Brusel, ve stejné logice, jako se německé Čtvrté říši říká Evropská unie.    
    Kolaboranti, nebo hrdinové?

    Naši političtí hrdinové, kteří naoko tak zásadně odmítají „povinné kvóty“ pro umístění migrantů na našem území, s nimi ve skutečnosti od počátku počítají. Pouze si to neodvažují říci lidem přímo do očí, protože vědí, že veřejnost je v tomto ohledu zcela jednoznačná: Je to náš domov, nemáte právo nám sem „importovat“ živel, který je s našimi hodnotami, tradicemi a bezpečím v naprostém protikladu. Chcete nás zničit – a ještě k tomu použijete miliardy z daní, kterými nás odíráte!

    Je to právě tento „hlas lidu“, který zatím donutil představitele české vlády k lavírování, jež zpočátku mohlo vypadat, že skutečně chtějí bránit naše národní zájmy. Jak se ale blíží okamžik lámání chleba, je stále jasnější, o co jim jde: Podvést zjitřenou veřejnost, která jim k rozbití státu nedala mandát – a současně zůstat loajální k těm, kteří celou tu zkázu vyvolali a řídí. A diktují.
    Vyzkoušený postup

    Princip je jednoduchý – ač pochopitelně stejně špinavý, upatlaný a sprostý jako všechny předchozí: Když šlo o přijetí „smlouvy“, která všechno toto dnešní šílenství umožnila, postupovali obdobně. Takzvanou evropskou ústavu v referendech odmítly všechny země, v nichž se na názor občanů politici zeptali. Přejmenovali ji tedy na Lisabonskou smlouvu – a schválili si ji bez lidového hlasování. Případně výhrůžkami donutili referendum opakovat (Irsko), aby pak lidé, vyděšení z hrozeb hospodářskými sankcemi, svěsili hlavy a před velmocenským diktátem rezignovali.



    Stejně to probíhá nyní, jen aranžmá je jiné. I pro to, že navíc je k dispozici „řecká inspirace“. Premiér Tsipras se rovněž naoko hrdinně postavil proti přeměně své země na německý protektorát. Odmítnutí smrtících podmínek si dal dokonce odhlasovat v referendu – aby nakonec své voliče podvedl. Přijal všechno se slovy: Nechtěl jsem, musel jsem. Jsem s vámi, nesouhlasím s tím, co nám nadiktovali – ale co mohu dělat?  Nyní si chce otestovat, zda mu to Řekové spolkli, v dalších předčasných volbách, které proběhnou o víkendu. Jejich výsledek bude tedy dvojnásob poučný.
     
    Podraz

    Přesně tentýž podraz chce česká vláda nyní uplést na nás: Ministr Chovanec pojede v úterý na údajně další „kartáč“ do Bruselu. Mandát vlády je prý neměnný – povinné kvóty pro přijetí „uprchlíků“ (spolu s ostatními zeměmi takzvané visegrádské čtyřky) nadále odmítáme. Vláda přitom už ví, že když nesklapne podpatky, bude takzvaně přehlasována – protože na této úrovni nemá právo veta. Jinými slovy: navždy už pak budeme muset přijímat migranty v počtech a složení, které nám Brusel nadiktuje, přičemž horní hranice není (a nebude) stanovena. Během dalších let, jak již víme, půjde nikoli o stovky tisíc, ale o desítky miliónů převážně islámských „běženců“.

    Jestliže vláda do tohoto ohavného podvodu půjde, musí přijít na řadu různé druhy občanského odporu

    S tím se ministr Chovanec vrátí a před televizními kamerami bezradně rozhodí rukama: Nechtěl jsem, musel jsem. Nesouhlasíme s tím, co nám nadiktovali, ale co můžeme dělat? Následující den pak odjede do Bruselu premiér Sobotka na „mimořádný summit“. Tam by sice už právo zablokovat nestoudný diktát českým (slovenským, maďarským) vetem měl – jenže o tom se už nebude jednat. Den předtím to přece bylo „schváleno“. Zcela demokraticky, podle metody uzákoněné v „Lisabonské smlouvě“.

    Premiérský summit je stanoven hned na následující den po „druhém Mnichovu“ z jasného důvodu: „konstruktivní jednání“, která jsou zde na programu, mají zastřít obludnost , kterou nám uchystají předchozí den. Bude se vznešeně a jistě také „vzrušeně“ mluvit o „příčinách uprchlické krize“ a o tom, jak jim zamezit. Přitom některé dokumenty jasně hovoří o tom, že evropské elity počítají v následujících letech s „importem“ dalších až 80 miliónů (!) převážně islamistů do zemí EU (přineseme o tom samostatný článek). Ale to hlavní – už navždy budeme odsouzeni dovážet tyto vetřelce také k nám. Pokud zůstaneme v Unii.
    Příprava

    Tohle všechno naši “stateční odmítači” samozřejmě vědí a počítají s tím. Aby to nebylo tak „kách“, zahájili už dělostřeleckou přípravu. Jiří Dienstbier vypálil první dávku: Prý by nebylo nic těžkého přijmout – dobrovolně samozřejmě – v první fázi asi patnáct tisíc „běženců“. Bohuslav Sobotka to následující den v parlamentu v podstatě potvrdil.

    Jenže: Kdo jim dal mandát na nějaké „dobrovolné kvóty“? Ale právě v tom celá hra spočívá. Tihle podvodníci se tváří odbojně, ale ve skutečnosti kolaborují stejně jako všichni jejich „kolegové“ z centra bruselské tyranie. A právě s touto salámovou metodou, která má pozornost veřejnosti otupit a rozmělnit, spolupracuje naplno i mediální mainstream. Objevují se tam dokonce i „spory“, jinak vždy oddaní „vzorní Evropané“ se občas dopustí i „vzdorných“ výroků:

    Tak třeba komentátor Echa24.cz M. Weiss se rozčiluje: „Když chceme my nebo Slováci přijmout jen křesťanské uprchlíky, je to skandál. Když totéž chce řada francouzských měst, napíše o tom jeden server. Když český policista očísluje malé děti fixou, je to dozvuk holocaustu. Když migranta očísluje dánský policista, nestojí to za zmínku.“ 



    Že je dvojí metr, to snad víme odevždy. Že jsme „druhá kategorie“ určená ke službě občanům Čtvrté říše, před tím nás varovala už Margareta Thatcherová – ještě před naším referendem o vstupu do tohoto spolku. Že o tom soudruzi nepsali dříve, když ještě byli v Mladé frontě, než je Babiš vyhodil?

    Ale o spor, zda takové či onaké migranty, teď přece vůbec nejde. My nechceme vůbec žádné. Jakmile totiž na tuto hru přistoupíme a třeba „křesťansky“ pootevřeme dveře, jezinky k nám nestrčí jen „dva prstíky“, jak nás informuje česká národní pohádka, ale „Smolíčka“ z jeho domu prostě vystrnadí. Jelen se zlatými parohy nepřijde.
    Pokrytecká komedie má rozumné řešení

    Pokud by to naše vláda s odporem proti „mnichovskému diktátu číslo 2“ myslela vážně, má samozřejmě k dispozici poměrně přesvědčivé nástroje. Kdyby opravdu nechtěla jen sehrát před veřejností pokrytecké představení, mohla by vystrčit drápky docela účinně. Až nám v úterý „povinné kvóty“ nadiktují, je například možné obrátit se na evropský soud, jak navrhuje předseda komunistů, původní profesí právník, Vojtěch Filip. Jenže při vší úctě k jeho nepochybnému intelektu (proč asi slyším v okolí stále častěji Příště volím komunisty – a docela tomu rozumím?), tohle je řešení na dlouhé lokte.

    Můžeme přece přijít s okamžitou odpovědí: Zablokovat svým vetem středeční stínové „soaré“ summitu premiérů – bez ohledu na to, co se tam dohodne. A příště znovu. A pak zase. Jinými slovy úplně ochromit možnost na čemkoli se na nejvyšší úrovni dohodnout – dokud bude trvat diktát s „kvótami“.

    Co by asi pak soudruzi vymysleli? Vyloučili by nás z EU? Takovou radost by nám neudělali. Potřebují nás jako odkladiště neprodejných svinstev, která by „na západě“ nikdo nekoupil, či jako levné síly montoven – stejně jako „migranty“. Nejsme v jejich očích víc. Nebo by snad suspendovali naše takzvaná “práva” v Unii - ale copak nějaká ve skutečnosti máme? Nebo by nasadili tvrdé ekonomické sankce? Ale jak, když na to není žádný právní prostředek – a oni hru na demokracii musejí alespoň formálně držet?

    Realita bude jiná

    Je zde samozřejmě ještě jiná cesta – vlastně nejjednodušší. Naznačil ji slovenský premiér Fico: I pokud nás v úterý němečtí lokajové ze „starých zemí“ přehlasují a povinné „kvóty“ nám nadiktují – prostě to budeme ignorovat. Mluvil o tom i Petr Robejšek, skvělý ekonom a publicista žijící v Německu. Vysvětloval, že právě tak jednají velmi často „velké země“ EU: Nechají se přehlasovat – a stejně jedou po svém. Evropská komise pak zahájí „vyšetřování“, které se ovšem vleče roky a prakticky není možné v něm dospět k nějakému závěru.

    Robert Fico k něčemu takovému odvahu možná má. Ostatně také jsou před ním parlamentní volby. Naši „hrdinové“ však určitě nikoli. Ti vlastně na onen diktát čekají jako na smilování. Bude pro ně „tsiprasovským“ alibi. Před volbami ostatně nemají. Počkat: Proč vlastně ne?



    Referendum, nebo rychlé volby


    Výzva Václava Klause, kterou navzdory rozsáhlým hackerským útokům už na její internetové verzi podepsaly desetitisíce občanů a další se podepisují na arších fyzicky, právě toto předjímá:

    Vyzývá vládu, pokud takový diktát přijme, aby se k jeho schválení obrátila na veřejnost. Buď referendem (Tsipras ho zvládl za dva týdny), nebo předčasnými volbami. Nikdo přece současné vládní garnituře v minulých volbách nedal mandát rozvrátit náš stát – nebo to, co z něho ještě zbývá. A zásadní ohrožení bezpečnosti a národní celistvosti, které z přijetí „kvót“ (ať povinných či dobrovolných) vyplývá, musí mít veřejnost možnost posoudit.

    Sobotkovi (Socialistická internacionála) ani Bělobrádkovi (němečtí a rakouští „lidovci“) se do toho chtít nebude. Andreji Babišovi možná ano: „Podstatné je, že my ty uprchlíky tady nechceme,“ řekl včera v televizi NOVA. Už mu sice oponují různí havlističtí Zlatuškové z poslaneckého klubu ANO, nebo primátoři Prahy a Brna, kteří by imigranty už zítra „ubytovali“ – ale Babiš si v tom určitě rychle udělá pořádek. Tedy pokud bude mít na krku volby. Nemohl by do nich jít jako ANO – NE.

    Je to vlastně jednoduché: Jestliže vláda do tohoto ohavného podvodu půjde, musí přijít na řadu různé druhy občanského odporu, které ji k referendu nebo volbám nakonec přinutí. A pokud žádný občanský odpor nebude?

    Pak je to, jako by volby proběhly.

    Pak máme, co nám patří.
    Viewing all 19126 articles
    Browse latest View live