Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Proč bylo hlasování pro Trumpa správnou věcí (7 důvodů)

0
0
The Saker
4.5.2017 překlad Zvědavec

Nyní, kdy Trump zcela zradil všechny své předvolební sliby a kdy jeho prvních 100 dnů v úřadu je charakteristických jen naprostým chaosem, nekompetentností, zradami jeho blízkých přátel a spojenců, bezhlavě nebezpečným a zcela neefektivním pózováním v zahraniční politice, existuje spousta lidí, kteří říkají „já vám to říkal“, „jak jste mohli brát tohoto šaška vážně“ a „už jste se konečně probrali ze svého sebeklamu“. Ano, povrchní přezkum toho, co Trump udělal od chvíle, kdy se dostal do Bílého domu, by mohl ukazovat, že tito negativisté mají pravdu. Ale ve skutečnosti se zcela mýlí. Dovolte mi vysvětlit proč.

Zaprvé, tito negativisté evidentně ignorují bezpočet příkladů z historie, kdy se elity obrátily proti sobě navzájem, obvykle v dobách krize. V případě Trumpa připouštím, že existují rozsáhlá empirická data, že velká část světové elity byla skutečně zděšena možným Trumpovým vítězstvím. Typ hysterické a zcela přepísknuté nenávistné kampaně, kterou americká sionistická média zahájila proti Trumpovi, je něco, co jsem nikdy předtím neviděl a co, dle mého názoru, dokazuje, že neokonzervativci řízená propagandistická média (sionistická média, Hollywood) považovala Trumpa za velké nebezpečí pro své zájmy. Nyní to, zda měl Trump vůbec nějakou šanci proti tak mocným aktérům „hlubokého státu“, je zcela nepodstatné: Trump byl šancí, možností, a tvrdím, že jedinou možností, jak se pokusit kopnout neokonzervativce do úsměvu. A neuvádějte mě jako možné alternativy Sanderse nebo Steina, ti oba byli ze 100% podvodem – jen se podívejte, jak oba dělali pro Hillary špinavou práci (Sanders její podporou, ačkoliv byl podvodem připraven o své vítězství, a Stein svým absurdním přepočítáváním). Dokonce i kdyby měl Trump 1% šanci, že vyhraje, bylo hlasování pro něj příležitostí dosáhnout změny režimu v USA, a Američané se ji chopili. Udělali eticky a pragmaticky správnou věc. Trump byl skutečně jedinou volbou.

Zadruhé, můžete volby považovat za obří průzkum veřejného mínění. Američtí voliči vyslali dvě zprávy urbi et orbi. Zaprvé zbytku planety: Ne našim jménem! Nepodporujeme tento režim! A pak neokonzervativcům: Nenávidíme vás! Vlastně vás nenávidíme tolik, že jsme ochotni hlasovat dokonce i pro chlápka jako Trump, protože Hillary nenávidíme ještě více. Co se týká zprávy pro sionistická média, bylo to křišťálově jasné: Prolhanci! Jděte se vycpat, budeme hlasovat pro člověka, kterého nenávidíte, tak horlivě právě proto, že vám upíráme právo říkat nám, co si máme myslet. Ano, Trump se ukázal být podvodem a lhářem, ale bude také prezidentem o jednom funkčním období, jako přímého důsledku svých zrad. A je celkem možné, že Kushner či Pence nyní povedou Říši z pověření jeho skutečných páníčků, ale svět rovněž pozná, že to nebylo to, co Američané chtěli.

Zatřetí
, toto gigantické hlasování o (ne)důvěře sionistickým médiím nyní donutí režim zahájit více či méně lstivé manévry, aby se pokusil potlačit svobodu projevu v USA. To je dobrá zpráva ze dvou důvodů: a) neuspějí a b) ukážou svoji skutečnou tvář. YouTube, Google, Facebook, Twitter a všichni ostatní se nyní stanou otevřenými agenty útlaku, zatímco v minulosti měli (aspoň nějaké) zdání respektuhodnosti. Nyní, kdy se stalo jasným, že internet je poslední platformou svobody projevu a že stále více Američanů chápe, že Russia Today nebo Press TV jsou mnohonásobně lepší zdroje zpráv, než americká sionistická média, bude míra vlivu americké propagandistické mašinérie dále klesat.

Začtvrté, když se podíváme na nemorální, sebedestruktivní a, upřímně, stupidní rozhodnutí Trumpa ohledně Středního východu a Dálného východu, můžeme najít aspoň nějakou útěchu ve faktu, že Trump nyní zrazuje všechny své předvolební sliby. Hillary by dělala víceméně totéž, ale mohla by prezentovat tuto politiku jako politiku z pověření Američanů. Trump žádnou takovou výmluvu nemá a to je skutečně velmi dobře. Hlasování pro Trumpa sebralo mandát sionistickým neokonzervativcům.

Zapáté, pamatujete na výrazy „mizerové a politováníhodní“? „Rasistické, sexistické, homofobní, xenofobní, islamofobní“? Pokud by byla zvolena Hillary, tak by nyní zemi vládla ideologie, která charakterizovala průměrné Američany jako odporná bigotní individua. Ale byla poražena. Tudíž se stává nepopiratelným, že existují dva druhy Američanů: jeden nazývám „aliancí menšin“ a druhý bych nazval „skutečná Amerika“ či „Amerika hlavního proudu“. Porážka Hillary vyslala hlasitou zprávu těmto menšinám a připomněla jim, že právě tím jsou – menšinami – a že politická agenda, jejímž středobodem je nenávist k většině, není tou schůdnou. Toto posílení většiny rodilých Američanů je, myslím, velmi potřebným vývojem, jehož důsledky budou snad cítit v příštích volbách.

Zašesté, Trump získal dalšího více či méně slušného soudce Nejvyššího soudu. Mohl by tam dostat dalšího, než bude odvolán nebo skončí jeho funkční období. Hillary by pravděpodobně jmenovala do Nejvyššího soudu první černou nebo hispánskou bezpohlavní zrůdičku, rabína Chabad-Lubavitch či dokonce samotného Alana Dershowitze, a šla by po všech, kdo by proti nim hlasoval. Samozřejmě, že v porovnání s riziky jaderné války by se kandidát na soudce Nejvyššího soudu nemusel jevit jako něco klíčového, ale pro ty, kteří žijí v USA, může znamenat takováto nominace obrovský rozdíl.

Zasedmé, avšak v neposlední řadě, je jaderná válka prostě příliš strašlivou a ohrožuje budoucnost celé lidské rasy. Připouštím, že všichni, každičký z nás, máme morální povinnost udělat vše v našich silách, abychom se jí vyhnuli a abychom ji učinili méně pravděpodobnou, dokonce i když můžeme jednat jen jako lidé na okraji. Je to jeden z těch velmi ojedinělých případů, kde jediný hlas má smysl. Nezajímá mne, jak špatným se Trump ukázal být. Vlastně dokonce i když se ukáže být ještě horším než Hillary, připouštím, že je zcela nepopiratelné, že v době voleb byla Hillary kandidátem války a Trump kandidátem míru. Ti, kdo tvrdí něco jiného, zřejmě zapomněli, že Hillary nám slíbila bezletovou zónu nad ruskými jednotkami v Sýrii. Také zapomněli na toto naprosto klíčové prohlášení, se kterým Hillary Clinton přišla v prosinci 2012:
Dochází k resovětizaci regionu,“ (…) „Nebude se tomu tak říkat. Bude se tomu říkat celní unie, bude se tomu říkat Eurasijská unie a podobně.“ (…) „Ale nemylme se. Víme, co je cílem, a pokoušíme se najít účinné způsoby, jak to zpomalit nebo tomu zabránit.
Kolují také vytrvalé zvěsti, že Hillary byla tím, kdo řekl Billovi, aby bombardoval Srbsko. Takže tato ženská (je mi líto, ale za ženu ji označit nemohu) má profláknutou minulost, a ta je děsivá. Jen bůh ví, co by se stalo, kdyby se stala prezidentkou. Je evidentně maniakem plným nenávisti a osobně nenávidí Putina. Neexistují naprosto žádné důkazy, naznačující, že Trump by měl takovouto nenávistnou osobnost.

Takže zatímco „mudrování při pondělním ránu“ je zábavné, je rovněž absurdní. Ti, kdo nám nyní říkají „já vám to říkal“ mají pravdu, ale ze špatných důvodů, zatímco ti, kdo podporovali Trumpa, se mýlili, ale z dobrého důvodu. Trump zradil své předvolební sliby, ale ti, kdo pro něj hlasovali, nemohli prostě předpokládat, že to udělá, obzvláště když nebyl naprosto žádný důvod věřit, že by Hillary zradila své sliby: věří snad někdo skutečně, že po zvolení na základě slibování války by se přeměnila na mírovou holubici? Samozřejmě, že ne.

Řečeno prostě: Hillary byla zaručeně špatná. Trump byl možná špatný. Logická volba proto byla zjevná, obzvláště když „zlé“ by velmi pravděpodobně znamenalo jadernou válku.

- - -


Why voting for Trump was the right thing to do (7 reasons) vyšel 21. dubna 2017 na thesaker.is. Překlad v ceně 480 Kč Zvědavec.

Majestát nemajestát, pojďme si to rozdat!

0
0

Zdeněk Hrabica
5. 5. 2017
Dějiny téměř každé české i československé politické strany, jsou něčím pochroumané. Z odkazu svého otce mi zůstalo jedno přikazání. Nebylo z jeho hlavy, ale byly to rady významného politika, senátora a říšského a zemského poslance, jednoho z tvůců sociální demokracie, posléze odkloněného - Josefa Hybeše: „ Dej si pozor na socany, zrazují, dej si pozor na jestřáby, na Němce a na Brňáky“.


Poté, když přestal být otec pacholkem u sedláka a u kováře v Hauskirchenu v Dolním Rakousku, byl krátce sluhou Josefa Hybeše. Kromě odkazu si otec pochvaloval, že Hybešovi k velké politice stačily – postel, skříň, stůl, dvě židle a věšák, trocha nádobí a skromně, leč noblesní oblečení.

A především vznešenost.

Včera jsem si na tuto epizodu vzpomněl. Ve chvíli, když se v přímém televizním přenosu z Pražského hradu odehrála fraška ve světle ramp v sídle majestátu. Předcházelo ji několik komediálních dějství, které následovaly po oznámení předsedy vlády Bohumila Sobotky, že hodlá podat demisi.

Byly to dramatické okamžiky.

Hlava kočkopsí vlády, složené z ČSSD, hnutí ANO a KDÚ – ČSL se ocitla jakoby v pasti.

Náhle, o čem se dávno šušká, se zjistilo, že v komoře je myš a že se v ní krade, šidí, klame. Nebo se tak zase často i dělo.

Chyťte Babiše!
Ještě nedozněly sjezdové fanfáry a křepčení z radosti nad silnými mandáty, neskončilo vrtkavé pobíhání kolem platnosti bohumínského usnesení a ejhle!

Pod svícnem byla dlouho hustá tma. Rolety na oknech byly dlouho spuštěny.

Surfoval jsem na notebooku, co k tomu všemu, co jsem spatřil na obrazovce v duelu Zeman - Sobotka říkají uši vlasti milené, zmatek nad zmatek. Chaos, komedie na pokračování.

Hledal jsem moudro, obtížně a marně.

Ještěže mne hřály návraty k mé včerejší přítomnosti mezi odbornou lékařskou veřejností při XII. Traumatologickém dnu v pražském hotelu Globus, kdy jeden z řečníků maně do sálu pronesl: „Projevy a sukně žen a dívek mají být krátké, myšlenky a ženské výstřihy mají být hluboké.“

Podle tohoto mustru, jsem tomu podobné řádky našel, napsal je poslanec KSČM Jiří Valenta.

Cituji: „ Tato bizarní fraška doposud na naší politické scéně nevídaná, jen ilustruje fakt, že mnozí, a v tomto případě i prezident, považují vlastní exhibice za jakýsi projev politické síly a moci a snad dokonce odplaty. Zemanovo hradní extemporé vlastně jenom zarámovalo Sobotkovy rezignační taškařice, kterými sociální demokracie odstartovala volební kampaň.“

Myslím, že jde o událost nanejvýš nedůstojnou!

I hodně varující pro zemi, pro národ, pro její význam a polohu.

Jakoby z mrtvých opět povstávali nespříznění Bismarck a Marx, když jistě nesprávně ukazovali, že Češi si nezasluhují vládnout sami sobě.

Minulý i současný režim jejich mínění zatlouká. V překladech je editoři retušují a začerňují, byť leckdy platonicky.

To, co se odehrálo v přímém televizním přenosu nemůže projít bez následků.

Pardón, nementoruji!

Státníci se mají chovat noblesně, třeba jako vzpomenutý Josef Hybeš.

Podpořme svého předsedu kdykoli hrozí puč, aneb Sobotka mluví vždy pravdu a Babiš stále lže

0
0


Luděk Prokop
6. 5. 2017
Puče jak přes kopírák a ČSSD se opět semkla kolem svého předsedy. Není těžké vybádat, že chronologie krizí ČSSD, nejen těch vrcholících pučem, je úzce závislá na volebních preferencích. Od tohoto ukazatele se odvíjí počty koryt a korýtek souvěrců věrných předsedovi. Při propadu volebních hlasů vůči předvolebním preferencím obvykle nastává zmatek, chaos a vyděšené kvokání před hrozbou pádu zodpovědného předsedy, mezi jeho věrnými v blízkém okolí. 



Pokud má předseda ego značně přerostlé přes jeho pud politické sebezáchovy, reaguje neadekvátně a teatrálně sekne s předsedováním, jako Paroubek. Pokud však v egu předsedy pud sebezáchovy dominuje natolik, že zcela utlumí a potlačí jakýkoli náznak hrdosti, má, co se předsedování týče, vystaráno na dlouhou dobu. Musí být mistrem, (ne-li velmistrem), ve lhaní a ve slibování slibů, které nehodlá plnit.

A když začne hořet koudel u zadku, měl by mít připravenou záchranou finesu. Ta finta spočívá v puči namířeném proti předsedovi. Takový puč má nejsilnější výhodu v tom, že pád předsedy sebou obvykle strhne jeho věrné blízké. A ti mají své věrné blízké. Ti i ti jsou zakotveni v pozicích ovládajících chod strany s jejími posty, přes které lze přešplhat výš. Tím se stává post předsedy prakticky neohrozitelný, pokud jeho ego nepřerůstá až nezdravě pud politické sebezáchovy, nebo pokud má tento pud sebezáchovy natolik silný, že potlačí i zbylou špetku normální, běžné lidské hrdosti. Takový předseda se dokáže vykroutit z jakékoli situace. A sice až do doby, než voliči s pudem sebezáchovy pochopí, že stranu s takovým předsedou nelze z řady důvodů volit.

V daném případě lze zmínit puč proti předsedovi, který před volbami, kdy preference byly velice slibné, se dušoval osobní zodpovědností za výsledek voleb. Výsledek byl propadem a z usnesení předsednictva strany o realizaci slibovaného převzetí osobní zodpovědnosti, byl vyroben puč proti předsedovi. Strana se semkla kolem svého předsedy a očistou od pučistů a opozičníků v pozicích vyšších úrovní, semkla se takřka totalitně.

Strana očištěná od opozičního vlivu pod jednotným vedením svého předsedy se lehčeji a snáze odchylovala od svých slibů i od svých idejí. Bez odporu pokračovala ve vleku ideových odpůrců, kdy v důsledku toho - svými postoji, jednáním a konáním, se zařadila mezi podporovatele ukrajinského fašismu, mezi odpůrce slovanské vzájemnosti, mezi odpůrce přímo voleného prezidenta, potažmo mezi odpůrce svých voličů. A sice jak ve věci církevních restitucí, tak ve věci akutního nebezpečí imigrantského zaplevelení Evropy, se vznikem stále rostoucího počtu nepřístupných zón v evropských vyspělých státech, proti kterému jsou tyto státy bezmocné a drze požadují, abychom se na jejich bezmoci podíleli.

Následoval značný propad a neúspěch ČSSD v krajských a senátních volbách. Výroba vnitrostranického puče už tady byla, takže musela přijít jiná finta s nastíněním ohrožení věrných blízkých, podobného typu, jako při svržení předsedy. Místo vnitrostranického puče premiér Bohuslav Sobotka sdělil spolustraníkům razantním dopisem pohrůžku s tím, že neúspěch ČSSD v krajských a senátních volbách se odrazí ve složení vedení strany i ministrů za ČSSD. Takže jak jinak? Opětovné semknutí kolem svého předsedy po značně neúspěšných volbách. Ani náznak ohledně jakékoli možnosti vnitrostranického puče. Odpovědnost předsedy jednoznačně přenesena na druhé.

Jak vidno, po průzkumu preferencí s 30 procenty Hnutí ANO a 12 procenty pro ČSSD se začaly dít věci. Vše nasvědčuje tomu, že přímo navazují na dění výše popisované, jsoucí s ním dokonale konzistentní.

Tentokrát je ale puč proti předsedovi vyráběn samotným předsedou, který veřejně ohlašuje, že podá ještě ten samý týden demisi vlády. Obrovský údiv je oprávněný, neboť to neočekával snad vůbec nikdo, s výjimkou znalců charakteru a myšlení páně Sobotky. Čili s výjimkou pana prezidenta, který lživému ohlášení demise vyšel dokonale vstříc, jakoby bylo vyřčeno zcela vážně. Demise vlády byla ohlášena bez vědomí této vlády, bez projednání s jejími členy, takže bez přijetí příslušného usnesení vlády. Jsem přesvědčen, že v takovém případě jakékoli hlubokomyslné úvahy o tom, že za těchto okolností jde o demisi celé vlády a nikoli pouze jejího předsedy, jsou mimo mísu a daleko za hranicemi jakékoli logiky. A pokud znalci ústavy nás přesvědčují, že demise předsedy vlády bez vědomí této vlády, bez projednání s jejími členy, takže bez přijetí příslušného usnesení vlády je proti ústavním zvyklostem, pak budiž.

Pokud to však má být přímo protiústavní, pak je třeba zamyslet se nad takovým ústavním nelogickým paskvilem. Co napsat závěrem? Nejen Babiš je ten kdo stále lže, ale náš premiér nám předvedl několikeré lži v přímém přenosu. A na to bychom zapomínat neměli. Stejně tak nezapomínejme, že tahle strana - ČSSD, se vždy, po jakémkoli průšvihu, po jakékoli ostudě, semkne kolem svého předsedy. Ať se děje co se děje. Berme na vědomí, že tahle poslední ostuda není ostudou našeho prezidenta, (jakkoli se média usilovně pinoží, aby to tak vyznělo), nýbrž ostudou vzešlou ze lhaní našeho premiéra, a sice v přímém přenosu vícekrát opakovaném, než v „případě Hašek“.

Už je jasno: ruská armáda uzavře Petrohrad do nepřemožitelného prstence

0
0

6. 5. 2017     zdroj
Síly Baltské flotily, protivzdušné obrany a také vojenské jednotky Rosgvardiji, jednotky FSB a bojové letectvo uzavřou Petrohrad do nepřemožitelného prstence ochrany před zahájením Konfederačního poháru, přičemž zůstanou v bojovém postavení až do ukončení Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra (PMEF).


Pravdě.ru to oznámil vysoce postavený zdroj v Národním antiteroriském výboru a sdělil podrobnosti o bezpečnostních opatřeních během dvou klíčových událostí roku 2017.

"Posílení na Baltu proběhne za 2-3 týdny, k Petrohradu připlují bojové výsadkové lodě, námořní pěchota. Obvykle flotila připlouvá do severního hlavního města na PMEF. Zakotví v jeho vodách v době fóra, aby je chránila z moře, a také k účasti na námořní výstavě Rostěchnologij a Rosoboronexportu", sdělil zdroj.

"Kromě toho budou do města umístěny dodatečné síly protivzdušné obrany, bude rozvinut členěný bezpečnostní systém, který zahrnuje S-400, "obrněnce" a další "torusy" ke krytí petrohradské oblohy před teroristickými útoky ze vzduchu, "jako byl 11.září". Do města budou rozhodně stažena vnitřní vojska z regionů a také přijedou k posílení FSB Petrohradu federální a regionální pracovníci FSB", dodal důstojník.

"Rovněž bojové letectvo, včetně pluků vrtulníků, se bude nacházet v režimu maximální bojové pohotovosti, aby provedlo opatření proti vzdušným narušitelelům, pro pozemní kontrolu. Ne, město se nezmění v militarizovanou enklávu: všechno bude, jak to bylo během summitu G20 nebo her v Soči. Rakety, letadla, armáda, námořnictvo stojí, nikdo neruší, jen pomáhají a chrání, tím spíš že S-400 na Palácovém nikdo nasazovat nebude. Ale na pozadí vlajek válečných lodí se ve vodách města mládež fotit bude určitě, jako vždy", dodal.

"Ve městě je sice zamaskovaná protivzdušná obrana. Ministerstvo vnitra a FSB střeží olympijské objekty, prohlížejí všechna okolní pohoří. Dno přilehlého moře je chráněno potápěči a speciálními roboty. Vrtulníky kontrolují objekty ze vzduchu, všechny podezřelé vozy jsou zastavovány pro další prohlídku. Dokonce ve vodách pracují cvičené běluhy", psali blogeři o ochraně Soči-2017.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Taškařice v přímém přenosu: Očima režiséra Jiřího Svobody

0
0

Zdeněk Hrabica
6. 5. 2017
Skoro unizono jsme se shodli, že noblesa majestátu Pražského hradu byla v souvislosti s květnovou, předem ohlášenou demisí předsedy vlády Bohumila Sobotky, narušena. Nikoliv v historii poprvé, několikrát noblesu podivně poznamenal pod okupačními bajonety státní prezident Protektorátu Bőhmen und Mähren JUDr. Emil Hácha. Naposledy pak parlamentem, s převahou komunistických a národně frontovských poslanců zvolený za prezidenta, Václav Havel.


U toho jsem při volbě a po volbě byl jako akreditovaný novinář a o tom jsem vyzpovídal i četné přímé účastníky. Rozjásaní kumpáni tehdy v sálech Pražského hradu ve štěstí nad vítězstvím rozbili skoro celý Masarykův broušený servis, když se zapomněli chovat, jak jim káže majestát. Ale vedli si sobě jako carští důstojníci po vítězné bitvě.

Se zájmem jsem si nyní přečetl rozhovor PL s někdejším předsedou KSČM a filmovým režisérem, Jiřím Svobodou, který vyšel pod titulkem: „ Sobotka se objedná k zubaři na vytrhnutí zubu a pak si chce jen povídat? Zeman potvrdil, že je státník velkého formátu, vypálil český režisér.“

Jsem rád, že nejsem po skoro celoživotní praxi v novinách krmen jenom zobem mainstreamových médií, které od rána do noci masírují veřejné mínění. A tak jsem se s chutí dal do čtení režisérova pohledu. Pořídil jsem si koncept:

- Sobotka chce zachránit všechno, jak sociální demokracii, tak i sám sebe. Přitom si neuvědomuje, že právě on je jednou z příčin hlubokého poklesu sociální demokracie.

- ...Zeman potvrdil jen to, že je státník velkého formátu...nenechá se vyvést z klidu zhysterizovanými politiky, kteří se chovají opravdu dost nevypočitatelným způsobem.

- ...Když jsem poprvé slyšel, že Sobotka podává demisi, kterou ale oznámil bez konzultace se stranickým orgánem ČSSD a navíc i bez toho, aniž by oznámil celé vládě, tak mne napadlo, že večer snad k němu někdo přišel a s odjištěnou pistolí u hlavy mu na stůl položil papír, z něhož bylo patrné, že má účet na Kajmanech, ještě z doby, kdy rozhodoval o OKD, a že musí odstoupit, jinak ...

A pak hodně řádek o nahrávkách a na účet účasti Andreje Babiše v klamání a v podvodech; ani slovo o prodeji OKD, o prodeji akcií, kdy byl ministrem financí Bohuslav Sobotka. Vyšetřuje to někdo? - ptá se Jiří Svoboda. A na konto ministra Chovance, ani slovo na vrub jeho vysokoškolského studia, ani slovo o koupi domu v Plzni od dealerů, kteří dodávají ministerstvu vnitra auta; nikdo to nerozebírá... Používat slovo lež a nadávat si do lhářů...to je dnes denní chléb...Vyšetřit, zda se někdo dopouští daňových prohřešků, anebo jiné činnosti, která hraničí s činností trestnou, je věcí orgánů, které jsou k tomu ze zákona a z Ústavy kompetentní. Tedy policie, státního zastoupitelství a soudu. Ale aby o tom rozhodovali poslanci, tak to je přeci jen trochu mimo...Míní režisér. Navíc je známo, že koupě oněch korunových dluhopisů byla legální a otevřel je Miroslav Kalousek. Pro jejich zdanění Sobotka navíc nehlasoval...Posuzovat dluhopisy není věcí premiéra (správně předsedy vlády - ) Sobotky. Ten rozumí pouze intrikám v Parlamentu a to je vše...

Režisér má periférní vidění. Má jiné vidění, než máme skoro my všichni dohromady. Proto jsem si zájmem přečetl rozhovor s Jiřím Svobodou a mám poté, co jsem se k újmě majestátu již předtím vyslovil, o čem přemýšlet.

Psi štěkají, karavana jde dál! Hopsa hejsa do Brandejsa.

Chyťte Zemana! Nebo spíše chyťte Sobotku?

Co vy na to, Milane Štěchu, Milane Chovanče, Lubomíre Zaorálku – opravdu máme uvěřit, jak rádi máte a „užíváte“ si svá nová postavení na českém – ale i jiní i na slovenském - dvorečku? Když už jste dávno zapomněli, čím jste kdysi byli a čemu jste kdysi rozuměli, co jste už dávno zapomněli...

Kdo se směje naposledy, ten se směje nejlépe, platí to i při taškařicích, které na nás silně doléhají!

Ve Washingtonu vládne Sauron

0
0

6. 5. 2017      PaulCraigRoberts
Jeden ze čtenářů mi položil otázku, proč neokonzervativci tlačí na nukleární válku, když v ní nikdo nemůže vyhrát. Jestliže všichni zemřou, kde je její smysl? Odpovědí je, že neokonzervativci věří, že USA mohou v takové válce zvítězit s minimem škod a možná že i vůbec bez škod jak na životech, tak i na všem ostatním. Plán je totiž takovýto: Washington podél hranic Ruska a Číny zřídí síť základen antibalistických raket (ABM), čímž vytvoří štít proti odvetnému úderu, kterým by tyto země jinak mohly zareagovat na první a tzv. preventivní nukleární útok USA proti nim. 



Ale nejen to. Na tyto základny je kromě ABM, které mají ruské a čínské interkontinentální balistické rakety (ICBM) sestřelovat v letu, je možno umístit i čistě útočné nukleární rakety, které zasáhnou cíle hluboko v zázemí obou zemí. Mají to být rakety, s jejíchž parametry nejsou ani Rusové a ani Číňané obeznámeni, čímž se o další minuty prodlouží čas, potřebný k tomu, aby dokázali na danou situaci adekvátně zareagovat. Počítá se s tím, že čas, potřebný k onomu zareagování by nebyl kratší než pět minut – a teprve po těchto pěti minutách by jak Rusové, tak Číňané byli schopni jednat.

To by už ovšem preventivní americký úder končil a území Ruska i Číny by se v daném okamžiku nacházelo v takovém stavu zpustošení, že vlády obou napadených zemí u vědomí, jak nepatrnou šanci mají nyní jejich zbývající ICBM proniknout štítem ABM, by na svůj odvetný úder už rezignovaly a daly přednost kapitulaci. Kterou by ovšem strana americká pojala jako pozvání k druhému americkému nukleárnímu útoku, jenž by zbývající stojící ruská a čínská města smetl z povrchu zemského, zabil miliony lidí a zanechal obě země v troskách.

Není vůbec žádná pochybnost o tom, že neokonzervativci jsou dostatečně podlí na to, aby oba své útoky takto uskutečnili, ale je možné i to, že shora uvedený plán směřuje i k jednomu řešení, řekněme mírumilovnějšímu. A totiž k takovému, kdy Washington silou vmanévruje Rusko a Čínu do situace, v níž vůdci obou zemí dojdou k poznání, že jsou už tzv. zcela bez trumfů, a proto jim nezbude nic jiného, než hegemonii Washingtonu přijmout. Nu a pak Washington, aby si svou hegemonii zajistil na věčnost, nařídí Rusku i Číně odzbrojit.

Plán má samozřejmě též svá rizika - vždyť špatné výpočty a odhady k válkám odedávna patří. Tak např. je plán nanejvýš nevýhodný a riskantní pro Evropu, Britanii, Japonsko, Jižní Koreu a Austrálii. A to v případě, že se Rusku i Číně odveta přece jen zdaří. Washingtonský štít složený z ABM nedokáže totiž uchránit Evropu od běžných raket, odpalovaných z lodí či letadel, takže Evropa by po takovémto útoku přestala de facto existovat. A čínská zdařená odveta by zas zasáhla Japonsko, Jižní Koreu a Austrálii. Takže Rusové i Číňané a vůbec všichni ještě duševně zdraví lidé upírají svou víru na to, že vazalové Washingtonu si nakonec přece jen uvědomí, jaký risk, jímž nemohou nic získat a mohou naopak vše ztratit, podstupují, a svého vazalství se proto zbaví, a zbaví se i amerických základen na svých územích. Vždyť byl by to takový zázrak, kdyby evropským politikům konečně došlo, že jsou Washingtonem vláčeni do konfliktu pro zájem, který rozhodně není jejich?

Minulý týden oznámil velitel NATO americkému Kongresu, že potřebuje finance na zvýšenou americkou vojenskou přítomnost v Evropě, aby zde tak mohl čelit „vzmáhajícímu se Rusku“.

Lidé v Evropě naštěstí vidí, která vojenská síla se v Evropě vzmáhá, v kolika zemích se nalézají cizí vojenské základny a jaká vlajka nad těmi základnami vlaje. A ani se memusí ptát, zda USA obkličují ze všech stran Rusko, anebo zda Rusko ze všech stran obkličuje Spojené státy.

Někteří z vás vědí, že mě zde v USA zařadili na seznam ruských agentů. Skutečně, jsem agentem všech lidí, kteří nesouhlasí s ochotou Washingtonu použít atomovou válku jako prostředek k ustavení americké vlády nad světem.

Ale všimněme si blíže, co ještě znamená být ruským agentem.

Znamená to respektovat mezinárodní právo, což Washington nedělá. Znamená to respektovat život, což Washington nedělá. Znamená to respektovat zájmy jiných států, což Washington nedělá. Znamená to usilovat o spolupráci, což Washington nedělá.

Ale dělá to Rusko! Takže ruský agent je mravně založený člověk, který touží zachovat jak život na zemi, tak národní identitu a důstojnost jiných zemí.

Washington mravností pohrdá a chce se stát pánem planety. A Washington je zcela nezpochybnitelný Sauron (záporný hrdina fantaskního Tolkienova románu-pozn. překl)

Zbylo na světě dost zdravé levice, která dokáže Svět ochránit a ďábla přemoct?

Vybral a přeložil Lubomír Man

Zničili jsme SSSR, zničíme i Rusko

0
0

6. 5. 2017     zdroj
Mitt Romney: "Aby se Rusko požíralo zevnitř, je naším úkolem zajistit vnášení zmatku a rozkolu do společnosti této země!""Co se dnes nepodařilo panu Navalnému, to se zítra podaří udělat tisícům stejných, jako je on". Tato slova byla vyřčena před několika lety...  "Přinutíme Rusy, aby se chopili zbraní. Naladíme Čečence, Tatary, Baškirce, Dagestánce proti Rusům. Musíme je přinutit, aby bojovali navzájem proti sobě.


Musíme znásobit akce, zaměřené na diskreditaci pravoslavné církve v Rusku. Patriarcha Kirill již nenaplňuje naděje, které byly do něj vkládány. Nepodařilo se mu zbavit lidi víry v boha. Podařilo se mu jen zbavit lidi víry v církev.

A, pokud nic z výše uvedeného nezafunguje, nezůstane nám nic jiného, než vyhlásit této zemi rychlou a vítěznou válku. Rychlou proto, že tři měsíce po té, co zastavíme nákup plynu a ropy u této země, nebude mít vláda prezidenta Putina z čeho dávat výplaty svým vojákům. A když přivedeme své vojáky do této země, bránit ji nebude mít kdo. Protože jsme již dávno zničili u Rusů ducha vlastenectví tím, že jsme je změnili v národ záštiplných, nicotných a závistivých podlidí . Přinutili jsme je nenávidět svou zemi, navzájem se nenávidět, nenávidět vlastní národ. Rusové už nejsou, zničili jsme je."

"Zničili jsme SSSR, zničíme i Rusko", tak ukončil svůj projev kandidát na amerického prezidenta Mitt Romney.


Mitt Romney kandidoval  za republikány v roce 2008 v prezidentských volbách

 Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Technika pro Arktidu bude poprvé předvedena na přehlídce 9. května

0
0

7. 5. 2017     zdroj
Technika pro Arktidu bude poprvé předvedena na přehlídce u příležitosti Dne vítězství v Moskvě. Agentura TASS oznámila, že to bylo sděleno v konstrukční kanceláři přesného strojírenství akademika Šipunova. Konkrétně se přehlídky zúčastní protiletadlový raketový komplex Pancir SA, vyvinutý pro Daleký sever.


"Tato technika je schopná plnit úkoly při zajištění bezpečnosti Ruska v drsných klimatických podmínkách Arktidy při úplné absenci silnic a v odloučení od základny zabezpečení. Poznat v průvodu bude možné "seveřany" podle "mrazivého" dekoru", řekli zástupci tulské zbrojovky.

V dubnu předvedlo Ministerstvo obrany RF novou arktickou vojenskou základnu "Arktický trojlístek". Rok a půl na ní může žít více než 150 vojáků. Základnu navštívil prezident Vladimír Putin společně s ministrem obrany Sergejem Šojgu.

V únoru začali vojáci a zástupci rezortu testovat nové zbraně a speciální zařízení v arktických podmínkách.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Article 0

0
0
Jar. Loudil
7. 5. 2017
Tibetský duchovní Dalajláma má v červnu navštívit USA a promluvit 16.června u příležitosti slavnostních promocí studentů kalifornské univerzity v San Diegu. Oznámení této skutečnosti okamžitě vyvolalo hnus a odpor u obří komunity čínských vysokoškolských studentů a vědců na vysokých školách USA. Na vysokých školách v USA studuje 328 547 čínských studentů, tedy 31,5 % !!! všech zahraničních studentů v USA.


Čínští vysokoškoláci a vědci právem protestují proti chystanému transportu této zdiskreditované a trapné 81 leté figury do USA . Za vlády Dalajlámů byl kdysi Tibet nejzaostalejší oblastí světa, hlad ,negramotnost, bída, otrokářsko - nevolnický systém , horší jak evropský středověk. Po vstupu čínských vojsk do Tibetu a zrušení otrokářského systému se Dalajláma pokusil s pomocí americké CIA vrátit staré pořádky, tedy obnovit otrokářský systém v zemi. To ovšem nevyšlo a Dalajláma prchl do Indie.

Dnes je ekonomika Tibetu nejrychleji rostoucí ekonomikou světa , HDP tam roste o 13 % ročně. Hotely, železnice, elektrárny, mosty, silnice, letiště, školy, nemocnice, ..... atd.

Pan Havel také kdysi rád "meditoval" s výše uvedenou figurou, prý pouze z náboženských a filozofických důvodů. Totéž nyní tvrdí i pan Herman.

Ptám se nyní obou těchto pánů toto :" Rozjímali by tak intenzivně o náboženství a filozofii, kdyby ovšem Dalajláma pocházel třeba z Fidži nebo Madagaskaru a neměl by s komunistickou Čínou absolutně nic společného ??"

Odpovím za ně - Takový Dalajláma by je nezajímal ani vteřinu ! Hlavní totiž nejsou ony - "hluboké filozofické a náboženské myšlenky" Dalajlámy, nýbrž možnost politických provokací vůči Číně.

zdroj: https://sinopsis.cz/americka-univerzita-pozvala-dalajlamu-cinsti-studenti-se-sikuji/

Zmrzačená paměť - tip kulturního referenta NR ke Dni Vítězství

0
0
9.5. - Den Vítězství. Nesmrtelný pluk v RF i jinde ve světě
vyvrací tvrzení, že "nevděk světem vládne"

7. 5. 2017, Petr Ďoubalík, zdroj: projekt "Žít", video "Oni žijí, dokud si je pamatujeme!", překlad - titulky


Blíží se den, kdy se budu opět stydět, že kvůli zmrzačené paměti českého národa budou ve většině našich měst a vesnic viset pouze české, americké a unijní vlajky. Nevděk naším světem vládne.



Budiž alespoň maličkým vyjádřením vděčnosti zveřejnění tohoto videa, které je věnováno všem, díky kterým tady nyní jsme.
překlad a titulky: Ďouba
Video je uvedeno slovy: Udělali jsme video, ve kterém každý může vidět Den Vítězství očima veterána. Mnozí jejich spolubojovníci již nejsou s nimi, ale dokud žijí oni, je živá paměť. V duši jsou pořád mladí a jejich vzpomínky na válku živé tak, jako by to bylo včera.

Rozšiřující učivo:
Kdysi jsem se prokousával myšlenkami člověka, který se narodil před 2021 rokem. Moc mě mrzí, že si s ním nemohu popovídat, ale sklízet plody jeho moudrosti vůbec není málo. V jeho knize "O dobrodiních" se mnohokrát vrací k názoru, že nevděk je největší zlo světa a že v důsledku nevděku se nakonec dějí nejhorší věci.
Našel jsem video - mluvené slovo, kde z jeho knihy zní např. toto:
(čas 8:40 - 8:58)
"Věř, že pocit vděčnosti je žádoucí sám o sobě. Nevděk, že je sám o sobě nežádoucí. Protože nic tak neruší a neničí svornost mezi lidmi, jako tato špatnost." Autor L. A. Seneca.

O dobrodiních, mluvené slovo:


Ruské soubory hrají živě v Berlíně - přímý přenos

0
0
7. 5. 2017, kulturní referent NR, živě z Berlína soubory Chor Tureckovo a Soprano Tureckovo





















Marná snaha sociální demokracie II

0
0

Jiří Jírovec
7. 5. 2017
Klauni nejsou, ale šašků je… Jan Werich
Přijetí premiéra Sobotky presidentem Zemanem připomíná Werichův bonmot. Klaun používá vlastní mozek, kdežto šašek papouškuje naučené.
Sobotkovi poradci poradili: Protože podle koaliční dohody nemůže premiér vyhodit ministra z koaliční strany bez jejího souhlasu, udělá se to podle seriálu "Ano, pane ministře". Premiér naznačí, že jedná v zájmu lidu a že mu vlastně nejde o křeslo. Bude-li to zájem státu vyžadovat, je ochoten vzít tíhu odpovědnosti na vlastní bedra. Když padne celá vláda, v té další již Babiš nebude.


Krok s demisí se ale ukázal jako nejistý a tak byl obratem zrušen. Tím ovšem padla klíčová část argumentace proti přímému odvolání Babiše: aby z něj nebyl mučedník. To by mohlo snížit již tak mizerné volební preference ČSSD.

Sobotka tedy zruší vlastní demisi a ohlásí, že odvolá jen Babiše. To není zase není tak jednoduché, protože president může namítnout, že předseda koaliční strany ANO má nárok na pozici místopředsedy vlády. Stejně tak jako Bělobrádek, kterému dokonce zřídili úřad, aby nevypadalo blbě, že nemá co dělat. Zeman může projevit státnickou moudrost a prohlásit, že pro haštěření mezi ČSSD a ANO není zrovna nejlepší doba.

Je to tak zvaně z deště pod okap. Němci, když ještě byli okupanti a ne milí krajané, říkali, že "Češi jsou smějící se bestie". Podle medií to tak vypadá, protože byla vzpomenuta Pyšná princezna a král, který se ptá drahých rádců, co dělat, aby, skoro sobotkovsky, oddeklamoval větu" odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil".

Premiér pronesl před Zemanem universální řeč. Stačí zaměnit jméno Babiš za Sobotku a můžete se ptát, proč řečník nemá dostatek mužnosti aby odstoupil, když je spojen s mnoha skandály o nichž se v mediích a dokonce i ve Sněmovně tak často mluví.

Babišův morální profil byl tedy "vylepšen" nálepkou ohrožovatele demokracie. K tomu ale nestačí jen běžné varování. Takový výrok je třeba podpořit mediálním obrazem "Babiš zločinec".

To se nejlépe dosáhne výrokem typu: "Musel jsem se vážně zabývat obviněními a pochybnostmi, které se objevily v mediích." A jako mávnutím kouzelného proutku se náhle objeví nezávislá novinářka, kterou kdosi platí za minidetektivky na pokračování. Babiš v nich je kurva vychytrale bezcitná, která dohání lidi k pláči a možná i k sebevraždě.

K tomu se jako deus ex machina vynoří odposlechy. Kterou slušnou ženu by nenasraly výrazy jako "píča" a "kráva".

Znám jednu takovou, která to o sobě říkala, dokonce hlasitě a na veřejnosti. Tedy na tenisovém kurtu v Montreálu. Trénovala na něm Jana Novotná s trenérkou Hanou Mandlíkovou. "Krávy a píči" tam létaly po kurtu, kdykoli se míč nezdařil. Naše dámy si ovšem myslely, že jim nikdo v cizině nerozumí.

Cožpak silná slova, ta lid snese. Ne tak obvinění, že si sprostý podezřelý koupil media, aby mohl ohlupovat společnost. To nasere i slušňáka Sobotku, který zatím zná jen ojebávání.

S odposlechy se vynořila vzpomínka na Cimrmana. Ve hře Vražda v salónním kupé se mluví o "zbytečných otázkách" v kriminalistice. Ptát se sprostého podezřelého "zabil jste ho?" je ztráta času, protože vždy odpoví, že ne. Policejní praktikant Hlaváček si to zkusil a zjistil, že to je pravda.

V českých mediích byla ministru vnitra položena hlaváčkovská otázka: "máte s odposlechy něco společného?" Odpověď - ztráta času.

Výborné je obvinění "von sbírá informace". Tedy Babiš. Možná si někdo vzpomene, že mezi Babišem a poslancem ČSSD Šinclem došlo ve Sněmovně ke konfliktu. Obvinil Babiše, že na něj má složku, tedy hromadí proti němu informace. Šlo o pozměňovací návrh, který Šincl upekl s politickým náměstkem za ČSSD Prosem (prý) za mimistrovým zády. Babiš tehdy přinesl do Sněmovny desky, na nichž byla nálepka Šincl a z ní přečetl několik informací, které měly objasňovat proč s poslanec s pozměňovákem přišel.

To že Sobotkovi lidé dali dohromady několik desítek stran informací o Babišovi, zjevně nikomu nevadí. Bylo v nich 22 otázek, které prý Babiš neodpověděl uspokojivě. V internetových mediích jsem nenašel Babišovy odpovědi ani Sobotkovu analýzu.

Druhou zajímavou událostí je údajné ovlivňování medií - v tomto případě Babišem. To je velmi úsměvné, když existují media ovládaná třeba Bakalou nebo údajně nezávislá ČT, která výrazně preferuje antizemanovskou a antibabišovskou linii.

Za povšimnutí stojí, že česká media se neobtěžovala vysvětlit, jak mohl Babiš ovlivnit "svoje media" když existuje hierarchie odpovědnosti za vydané materiály. Jaký dopad mohl mít rozhovor řadového redaktora s Babišem, kde mu sdělil, že má cosi na jeho nepřátele.

ČT mluvila dlouze o odposleších, ale nenamáhala se přijít s jediným příkladem, který by dokumentoval, jak Babišovy noviny byly svým majitelem ovlivněny.

Jako autor vím, že každé medium má svoji vlastní politickou linii a určité metody, jak potlačit nežádoucí názory a jak dát (třeba i finančně) najevo, co od autora očekává. Jedno z medií navrhlo člověku, kterého znám, že mu připlatí, ale že nesmí publikovat v Parlamentních listech.

Nezávislost medií je čistá iluze. Stačí se podívat na to, jak protizemanovsky byla zpracována situace po ukončení oficiální části Sobotkova přijetí na Hradě dne 5.5. 2017.

President ukončil setkání těmito slovy:
"A nyní mi dovolte, abych vás pozval na diskuzi, která mě zajímá, jako mě zajímalo včerejší stanovisko Andreje Babiše, a Milana Chovance a dnešní stanovisko kolegy Bělobrádka, protože jsem zastáncem toho, že vláda by měla dovládnout do řádných voleb, kam zbývá půl roku, na existujícím koaličním půdorysu. A zdá se, že i na tom se můžeme kupodivu shodnout. I když vaše resignace vytvořila krizi, kterou nikdo neočekával. Děkuji vám za účast."
V tomto momentu se president otočil a odešel směrem k místnosti, kde pak Sobotku přijal. Premiér, zjevně proti protokolu, ale zůstal u mikrofonu, aby si ještě trochu zašpinil.  ZDEčas13:50 .

V nyní již opravdu, ale opravdu nezávislých iDnes se popsal situaci tento titulek: "Ostuda na Hradě. Premiér mluvil, prezident Zeman se otočil a odešel"  ZDE

Oskar Krejčí: Jak dělat politiku v Kocourkově

0
0
7. 5. 2017     První Zprávy
K žabomyším sporům v české politice se nechci vyjadřovat. Díval jsem se druhý den ráno poté, když český premiér oznámil demisi, na BBC, CNN, Euronews, ale i na čínskou televizi CGTN a ruský kanál 1tv: NIC. Nikoho to nezajímalo. Po pravdě řečeno, i já pokládám chystané volby v Jižní Koreji či podpis dohody o zřízení čtyř klidových zón v Sýrii nejen za zajímavější, ale i důležitější.


PZ: Ale stejně, co říkáte onomu hemžení na české politické scéně? Premiér podal-nepodal demisi, pak tu demisi, kterou nepodal, zrušil a navrhl odvolání místopředsedy vlády Andreje Babiše.

Předně bych chtěl zdůraznit: bojovat proti oligarchům je svatá povinnost levicových stran. Tedy i sociální demokracie…

PZ: Nebo alespoň jejího levého křídla.

Nebo alespoň jejího levého křídla. Vláda oligarchů, tedy bohatých jedinců, jejichž politická váha je díky majetku větší než role většiny, je nedemokratická. Celý Západ prochází krizí demokracie, která je spojená s růstem významu oligarchů-podnikatelů, kteří se rozhodli vykonávat vládu přímo, bez zprostředkování tradičními stranami. Bez nutnosti kupovat si politiky. Mapa Západu se postupně zaplňuje lidmi, jako je Petro Porošenko či Donald Trump. Ani Slovensko a Česko nebyly ušetřeny. Ukrajinský příklad má však jednu specifiku: tamní oligarchové mají tendenci chovat se zcela bez ohledu na sociální odpovědnost – což někdy bývá používáno k definici plutokracie.

PZ: Chcete říci, že existují i sociálně odpovědní oligarchové?

Současní oligarchové obvykle přicházejí do politiky ve snaze stabilizovat situaci, protože se cítí ohroženi příliš narůstající korupcí či chaosem, což by mohlo ohrozit jejich majetek. V některých případech po rychlém úspěchu v podnikání hledají novou zábavu a slávu – ta může být v politice větší než v byznysu. Ke vstupu do politiky motivuje většinu oligarchů v Česku pravděpodobně snaha snížit výdaje za korupci a opojení ze záře světel ramp.

PZ: Myslíte si, že premiéra Sobotku jeho postup poškodí, nebo mu dodá na vážnosti?
V této chvíli, tedy po všech peripetiích s demisí-nedemisí a po podání návrhu na odvolání ministra financí, ho to u veřejnosti poškodí. A nejen jeho, ale i sociální demokracii. Nestává se často, že premiér vyvolá vládní krizi. I když ministerstva dál pracují, vláda jako kolektivní orgán je nefunkční. Vládní krize je ve fázi premiérova návrhu odvolat místopředsedu vlády z hnutí ANO…

PZ: Což je flagrantní porušení koaliční smlouvy...

…a zjevná snaha vynutit si pád celé vlády. Je to tah učiněný poté, kdy prezident po prvním návrhu-nenávrhu na demisi naznačil, že počítá s výměnou premiéra, ale také se zachováním zbytku vlády. V této situaci se korunním princem při rekonstrukci vlády stává ministr zahraničí Lubomír Zaorálek jako letní premiér, který o svůj mandát s největší pravděpodobností přijde po volbách plánovaných na říjen. Čistým řešením krize by byla úřednická vláda.

PZ: To ale nezní nelogicky. Proč tedy mluvíte o tom, že z krize vyjde ČSSD s pošramoceným štítem?
Celá akce vypadá špatně připravená. Dlouhodobá eskalace napětí mezi ANO a ČSSD, podněcovaná především, byť ne vždy, z Lidového domu, si žádala nějaké vyústění. Ona demise-nedemise pak narazila na dva problémy: média a prezidenta. Oba tyto problémy ale byly předvídatelné. Především prezident nikdy nedal najevo, že by Bohuslavu Sobotkovi odpustil jeho podíl na trapném nezvolení v roce 2003. Mnohem pravděpodobnější než spolupráce bylo, že prezident nastaví vidle, na které si premiér naběhne – a to i za cenu, že to poškodí jeho vlastní, tedy prezidentův obraz. Představa, že Miloš Zeman bude pomáhat premiérovi v útoku na Babiše – no to je horečnatý sen z říše fantazie. V daném případě nejde o ústavní zvyklosti, ale o politické zákonitosti, které platí i v Kocourkově.

PZ: A média? V čem vidíte problém pro Sobotku a sociální demokraty?

Od počátku hlavní média premiérův tah s demisí zpochybňovala, ba dokonce zesměšňovala. Dílem si to zavinil sám, protože nebyly jasné další postupové kroky. Výchozí matematika ale je přece jasná: hlavní média, především ta veřejnoprávní, tradičně fandí pravici, především TOP 09, ODS a KDU-ČSL. Když jim dáte šanci, s radostí nechají ANO a ČSSD vykrvácet ve vzájemném souboji. Mediální grilování ČSSD a hnutí ANO poleví jen tehdy, když se objeví skutečná priorita pražské kavárny: prosazení pravicového kandidáta na Hrad. Útok na Miloše Zemana má přednost před vládní krizí.

PZ: Myslíte, že všechna média se takto chovají?

Hlavní proud. Základní model je prostý: téma hodné pozornosti a zorný úhel na něj musí být v České televizi. Jejich zpravodajství sice má menší sledovanost než NOVA a někdy i Prima, ale pořád si udržuje – což je absurdní – statut nejvěrohodnější obrazovky. Tištěná média se pak vezou na vlně, která se takto vytvoří. Když má ČT zájem o Čapí hnízdo, mají jej všichni; když tento zájem ztratí, vytrácí se toto téma i z ostatních velkých médií. V lepším případě zůstává na internetu, který má ale řádově mnohem nižší sledovanost a věrohodnost.

PZ: Teď mám pocit, že zjednodušujete.
To máte správný pocit, vymezení podstaty je zjednodušením. Mluvím o modelu, který má jak mnoho variací, tak i mnoho výjimek. Podstatné ale je, že novináři navzájem opisují. Podívejte se do knihy „Psychologie davu“, jejímž autorem je Gustave Le Bon, jeden z velikánů francouzské sociální teorie přelomu 19. a 20. století. V této knize jsou zvláštní kapitoly věnované zločinnému davu, porotnímu davu, voličskému davu a parlamentnímu davu. Myslím, že kdyby Le Bon psal svoji knihu dnes, přidal by ještě dvě velmi důležitá davová uskupení: burzovní makléře, jejichž dav má v některých okamžicích globální rozměr, a novináře. Mainstreamoví novináři též mají řadu skupinových rysů, které jsou vlastní davu, a to včetně řízení jejich emocí zručnými demagogy.

PZ: Pojďme ale zpět k hemžení v české politice. Dovedete si představit, že by premiér ve svém snažení uspěl?
Zkusme si představit racionální model. V něm by cílem nebyla reorganizace vlády, která bude ve funkci půl roku. Skutečným cílem musí být takový úspěch ve volbách, který zaručí zásadní podíl na budoucí vládě. To si žádá nejen zisk ČSSD, ale i okrojení volební základny hnutí ANO. To je možné jen za předpokladu, jak správně řekl na začátku tohoto hemžení Sobotka, že vládní krize neudělá z Babiše hrdinu. Tohoto cíle se zatím nepodařilo dosáhnout.

PZ: To vidíme, ale jak by se toho dalo dosáhnout?
Na to nestačí ani prohlášení, ale ani gesta a parlamentní hrátky. Zatím se osvědčil jen „francouzský model“ – vyšetřování problematických kauz musí převzít státní orgány. Předseda strany nepůsobí na voliče konkurenční strany důvěryhodně. Françoise Fillona neporazil Emmanuel Macron, ale dobře načasované vyšetřování podivných toků peněz. Pravdu má Hillary Clintonová – vyšetřování FBI týkající se jejích mailů, které bylo obnovené těsně před hlasováním, ji výrazně poškodilo.

PZ: Máte na mysli vyšetřování korunových dluhopisů, které Andrej Babiš nakoupil od Agrofertu?
Ne, to je jiný problém. V tomto případě vše asi proběhlo v duchu velmi špatného zákona, ale i takovýto účelový zákon, který ohýbá spravedlnost, platí. V takovémto případě mluvíme o morálním deliktu. V této chvíli Babiše více poškozují nahrávky rozhovoru s novinářem, onen „kompromat“, který připomíná francouzskou formu politického boje. Tato nahrávka přibližuje chování oligarchy v politice ve srozumitelné podobě. Hlavně ale mluvím o Čapím hnízdě a podobných podnikatelských aktivitách Andreje Babiše. To jsou delikty, které se ztratí v podnikání, ale v politice jsou velmi riskantní, protože se někomu hodí. Kolika nadějným politikům v USA zničilo kariéru to, že kdysi za své hispánské sluhy neplatili daně! Ale znovu opakuji, spory na úrovni politických stran elektorát hnutí ANO nezmenší. Předsedové politických stran nejsou pro voliče jiných stran důvěryhodní. Obviněním dává věrohodnost až zásah státních orgánů. V této fázi se zdá, že vládní krize zmenší i volební základnu sociální demokracie.


PZ: A dá se s tím ještě něco dělat, může sociální demokracie chytit druhý dech?

ČSSD je zvláštní federace okresních a krajských organizací. Poslední sjezd ukázal, že uspokojit místní zájmy stačí pro udržení vedení. Jenže sociální demokracie potřebuje nové ideje a lidi, ne parlamentní hrátky a uspokojení okresních zájmů. Sobotkovi se postupně podařilo odstavit všechny lidi, kteří měli jiný názor a přímé spojení s Hradem. Teď tito lidé chybí, aby v diskusi předcházející činům představili alternativní možnosti. Jen tak se může ČSSD vyvarovat nebezpečných chyb. Sociální demokracie si pustila krví v nejméně vhodnou chvíli.

PZ: Je v celé té situaci pro ČSSD něco pozitivního?

Může se utěšovat tím, že se snížil povolební koaliční potenciál hnutí ANO. Ale není všem dnům konec.

PZ: Myslíte si, že je situace pro ČSSD ztracená?

Po demisi-nedemisi získala sociální demokracie čas. A čas je v politice velký kapitál! Musíte s ním jen umět naložit. V Evropě snad neexistuje méně oblíbený a bezradnější politik než francouzský prezident François Hollande – „projekt Macron“, na němž se podílel, byl ale téměř bezchybný. ČSSD se teď nesmí utopit v bojích o nástupnictví. Nepříjemné věci se mají dělat rychle.

Za První zprávy rozhovor vedl Jiří Kouda

Setkání Putina s Trumpem

0
0


7. 5. 2017
Přední ruský politický a ekonomický analytik Michail Chazin odpovídá na dotaz Vladimíra Ponomarjova:
Michaile Leonidoviči, pokud i po setkání Putina s Trumpem nedojde k žádným změnám ve vnitropolitickém životě a liberálové budou pokračovat ve svém špinavém díle, změníte svůj vztah k prezidentovi a své názory ve vztahu k probíhajícím událostem?


Jakýkoliv pokus předpovídat budoucnost má vždy pravděpodobnostní charakter; cokoliv garantovat je nemožné. Ano, samozřejmě, u některých událostí je pravděpodobnost značná, u některých nepatrná. Ale tím spíš tvrdit, že je možné víceméně přesně sestavit prognózu budoucnosti, člověk zabývající se analytikou prakticky nemůže. Teď nemluvím o věštcích, kteří jsou „vědoucími.“ Ale jak ukazuje zkušenost, oni také neznají vše, pouze část.

Znamená to, že věštec může říci, že dojde k nějaké události (spadne letadlo, vybuchne sopka, dojde k revoluci), ale pokud po něm budeme chtít znát nějaké související okolnosti, zejména, co je příčinou události a jaký bude důsledek, nic konkrétního nám neřekne. Pro analytika je tohle nemožné předpovědět, ačkoli analytika, na rozdíl od věštce, může popsat řetězec událostí, které vedly ke sledovanému výsledku a víceméně popsat možné důsledky. Opět platí, že s přihlédnutím k míře pravděpodobnosti.

Pokud mluvíme o důsledcích, například Trumpova zvolení, situace je právě taková. Než k tomu došlo, nemluvil jsem o tom, že  rávě on bude zvolen prezidentem, ale o velké pravděpodobnosti, že síly, které za ním stojí, budou schopné prosadit na prezidentskou pozici svého člověka.

Takže když mluvíme o současném Rusku, musíme chápat, že je několik sil, které vedou vážný boj o to, aby Rusko vepsaly do svých představ budoucnosti. Je mnoho lidí, kteří tyto síly popisují.  Velmi zajímavě je například popisuje Andrej Děvjatov – velmi často se „trefí.“

Velmi dobře si pamatuji, jak mi několik měsíců před XVIII. sjezdem čínské komunistické strany podrobně vykreslil rozložení sil a jejich dopad na výsledek sjezdu. Přitom v tom okamžiku nebylo jasné, ani kdy přesně začne. (Pozn. překl.: V roce 2012 tento sjezd zvolil do čela strany Si Ťin Pchinga, který se stal poté i čínským prezidentem. Podle dostupných zdrojů získali největší vliv s jeho vítězstvím „konfuciáni,“ pro něž jsou hlavní čínské národní zájmy a kteří vědomě navazují na čínskou civilizační a státní tradici a to jednak na úkor proamerických „liberálních komunistů,“ kteří vládli do té doby a také na úkor původních ortodoxních marxistů, kteří mají své zástupce v mocenské struktuře Číny od dob Maovy revoluce dodnes).

Právě proto, že jsem tyto jeho úvahy slyšel, jej považuji za velmi schopného specialistu na Čínu. Ale mnozí lidé, kteří se považují za taky takové specialisty, nejsou schopni podat věrohodný rozbor u velmi jednoduchých otázek.

Pokud se analogicky podíváme například na diskuzi o osudu vlády, vidíme, že mnozí lidé haní jedince: špatný Šuvalov, špatný Dvorkovič, špatný Medveděv a tak dále. Já mám vlastní mínění, protože hodně z nich znám osobně; mohu říci, že je nesmyslné hovořit o tom tak, že jsou dobří a špatní (spíše jeden se zamlouvá a druhý nezamlouvá).

Problém je v tom, že oni se všichni jako jakýsi celý tým nacházejí v současnosti v beznadějné situaci, v níž žádná jednání, která uskuteční v rámci toho modelu, který se pokoušejí realizovat, nemohou přinést úspěch.

To znamená, že je zbytečné kritizovat každého z nich konkrétně. Pokud dosadíte na jejich pozice nejgeniálnější ekonomy, manažery a tak dále, ale zavážete je úkolem, aby neopouštěli ten liberální model, ve kterém se nacházejí, efektu nedosáhnete. Možná, že v některých  směrech to bude lepší, ale celkově vzato, řešení to nebude.

Z tohoto důvodu, když hovoříme o tom, že výsledkem setkání Trumpa a Putina má být změna modelu, tak já mluvím jen o události pravděpodobné.  To znamená, že si myslím, že když jak Trump, tak Putin a tak i Si Ťin Pching potřebují změnu modelu, tak se dříve či později setkají a domluví se, protože pracovat společně je pro ně snazší, než odděleně.

Kromě toho, každý z nich má svá omezení. Například Trump má vážné problémy. Už pochopil, že dosáhnout průlomu se mu nepodaří. V daném případě není otázkou,  zda byl průlom možný, nebo ne, prostě mu ho nedovolí. Demokraté už začali velmi aktivně pracovat na přípravě k volbám v roce 2018 (senátním, pozn. překl.)  a výsledkem této přípravy může být Trumpův impeachement.

Čili jinými  slovy, Trump je limitován časem, protože musí radikálně změnit situaci do voleb v roce 2018 – přičemž se nemůže vyhnout změnám v položkách těch projektů, se kterými šel do voleb. To znamená, že je nemůže realizovat v platném modelu, v jehož rámci se účastnil voleb, nedovolí mu to. Takže musí tento model radikálně změnit.

Analogická je situace u Putina. Vidíme, že v zemi narůstá vlna nespokojenosti. Tato vlna není nijak svázána s Putinovými nepřáteli. To není Navalný, nejsou to komunisté, ani „ruka Američanů,“ je to zcela objektivní situace: v rámci pokračování liberálního modelu čeká zemi katastrofa a pravděpodobně k ní dojde před volbami v roce 2018.

Co se týče Si Ťin Pchinga, je v podobné situaci, protože zcela závisí na vnějších ekonomických faktorech. Začátek nové velké ekonomické krize pro něj bude velmi tvrdým úderem, přičemž tato krize není daleko a může vypuknout už letos na jaře, na podzim, či příští jaro (opět, nevíme přesně kdy), přičemž v jeho zemi existuje velmi silná opozice.

A z těchto důvodů nemohu v žádném případě tvrdit, že právě tady a teď, nebo zítra či pozítří, 15. května nebo 3. července na zasedání G20 (nebo kdykoliv jindy), se setkají Putin a Trump (nemluvě o Si Ťin Pchingovi) a v daném momentu se přesně domluví.

Ale jako analytik musím říci, že všichni tři mají neuvěřitelně důležité úkoly a zároveň jsou v časové tísni, která jim neumožňuje věčně vyčkávat. Z tohoto důvodu si myslím, že pravděpodobnost toho, že se Trump a Putin domluví na bázi neliberální linie, je velmi vysoká.

Krom toho, například Andrej Děvjatov si například myslí, že už se domluvili. Dohodu uzavřeli na svém setkání Trump a Si Ťin Pching, pak přiletěl do Moskvy Tillerson a jejich dohodu přinesl Putinovi a Putin souhlasil. (Pozn. překl.: Setkání Trumpa s čínským prezidentem proběhlo nedávno, v den, kdy USA za podivných okolností zaútočily tomahawky na leteckou základnu v Sýrii.)

Jestli to tak je nebo není, uvidíme už 9. května. Jak víme, k liberální politické linii náleží to, že k tomuto svátku je zakrýváno konstrukcí z lešení Leninovo mauzoleum, čili symbol vítězství, protože právě z tribuny mauzolea sledoval Stalin přehlídku vítězství v roce 1945.  A zakrývání mauzolea během přehlídek vítězství byla vyjádřením liberálního odmítnutí Ruska a uznáním toho, že 2. světovou válku vyhrály Spojené státy americké.

Ale jestli se nyní podíváte na upoutávku na tuto přehlídku, která je vysílána v televizi, uvidíte, že mauzoleum není zakryto (text vyšel v originále 25.4 2017 , pozn. překl.) .  To je jeden ze symbolů… Číňanům není třeba objasňovat význam symbolů, pro nás, může být, takový význam nemají, ale tím spíš… 

Ať už 9. května, nebo 15. května na příslušné konferenci v Pekingu (na summitu Hedvábné stezky na nejvyšší úrovni, pozn. překl.), či 3. července na setkání G20, ale tak či onak, pokud bude dohody dosaženo, nějak se to projeví a my to poznáme.

Překlad: Croix

Clintonová shání peníze na zničení Trumpa

0
0

7. 5. 2017     zdroj
Bývalá americká prezidentská kandidátka, exministryně zahraničí USA Hillary Clintonová usilovně shání "dárce" a investory pro svou novou politickou skupinu. Bude financovat organizace, které budou působit proti politice současného prezidenta USA Donalda Trumpa.


Clintonová na tom pracuje několik týdnů, informovaly noviny Politico. Hledat lidi, kteří jsou připraveni se do toho zapojit, jí pomáhá finanční ředitel její předvolební kampaně Dennis Cheng. Organizování skupiny se účastní bývalý šéf demokratů Howard Dean. Příznivci Clintonové tyto informace zatím nepotvrdili.

Zajímavé detaily voleb v USA odhalila nedávno americká média. Ukazuje se, že po vítězství Donalda Trumpa se Hillary Clintonová, která prohrála, s ním telefonicky spojila. A poblahopřála mu k vítězství, jak to odpovídá společenské etiketě. Pak vytočila Baracka Obamu...

"Pane prezidente, je mi to velmi líto", řekla Clintonová.

A Američané, kteří nesouhlasí s Trumpovou politikou, se zatím snaží jej všemi prostředky svrhnout z postu prezidenta. V Harvardu na John F. Kennedy School of Government byl zorganizován kurz o boji proti současné americké moci. Byl iniciován skupinou studentů. 11 osob se hrdě srovnalo s Brumbálovou armádou v knihách o Harry Potterovi.

Nejsou všichni křoví

0
0

Zdeněk Hrabica
7. 5. 2017
Po desetiletí projevuji s jinými blízkými zájem o úsilí spojenců protihitlerovské koalice v boji proti německému a japonskému militarismu za II.světové války. Ten zájem vyvolalo a hlavně podpořilo dlouholeté přátelství s armádním generálem Karlem Klapálkem, který nás v naší rodině v osmdesátých letech XX. století inspiroval k napsání a nakonec vydání knihy „Muž, který velel mužům“ (1988) a posléze knihy „Zapomenutý generál Karel Klapálek“ (2006).


Neobešlo se to bez potíží, včera , stejně jako dnes. Podařilo se nám spolu s Prahou 11 – v Jižním Městě odhalit i Klapálkovu bustu z ateliéru ak.soch. Miroslava Pangráce, na paneláku, kde generál bydlel.

Podařilo se nám býti aktivními členy v občanském sdružení Kamarádi Balkánského Ranče v Lukách nad Jihlavou. Po léta společně pečujeme o vojenskou techniku druhé války, nejsou nám cizí americké džípy ani sovětské gazíky, ani československé pragovky. Dokážeme se na okamžik během roku obléci do khaki košil a jásat u Velkého táborového ohně. Každoročně zpíváme a hrajeme při bluegrassu k potěšení každého, kdo má rád tuhle i jinou muziku.

Našimi přáteli byli donedávno blízcí z rodiny generála Karla Klapálka a generála Ludvíka Svobody, přímí účastníci jejich bojů jednoho u Tobruku a obou u Dukly. Mnozí nedávno odešli z našeho světa. Podporovali nás i současní vojenští činitelé – mezi nimi v jednu dobu výrazně zejména armádní generál Pavel Štefka.



Nad hlavou nám při našich akcích dokonce přeletěly vojenské Albatrosy a Čestná stráž Armády ČR předvedla excelentní exhibici.

Od našich kamarádů jsme se dozvěděli, jaké potíže jim v životě dělali v minulosti zabedněnci, když se jim jejich trofeje snažili sprovodit ze světa. Nedali se odradit včera – ani dnes. Jeden z nich na své náklady chystá pro nejbližší dobu expozici, pomáhají mu movitější i z jiných části světa.

Mám radost, že se pohybujeme mezi živými zájemci o minulost, s vlasteneckými geny a s opravdovou hrdostí. Jeden z nich se nedávno nechal slyšet, že si váží spojenectví s USA do konce druhé světové války, v dalším je již mnohem, co Spojené státy americké vykonávají, hodně kritičtější.

Včera jsem se při televizním přenosu z oslav osvobození Plzně poněkud pousmál, když tam přijela korporativně defilovat trojice nejvyšších ústavních činitelů České republiky. Jenom několik okamžiků po podivném, neukončeném politickém haštěření na domácím dvorečku - Štěch, Hamáček a Sobotka; chyběl už jenom prezident republiky.

Ústy jednoho, předsedy Senátu Parlamentu ČR projevili uznání osvoboditelům. Ani jinak on a nikdo z nich nemohl konat.

Ale je vskutku velmi a nadmíru zarážející, že nepadla výraznější zmínka o hrdinství skutečných hrdinů, kteří bojovali se zbraněmi i s holýma rukama za osvobození Plzně.

Díky nim mohl plzeňský rozhlas 6.května 1945 ohlásit s příjezdem vojsk spojenců:

„SVOBODNÁ PLZEŇ VÍTÁ AMERICKOU ARMÁDU!“

A tak i letos jako téměř každoročně u pomníčků padlých plzeňských bojovníků na plzeňském Náměstí Míru leží pár kytiček, zatímco u pompézních čtyřech památníků US ARMY jsou naskládány metráky kytek a věnců.

A ani jediné slovo včera nepadlo na vrub bombardování Plzně v předvečer konce války, při němž zahynulo kolem tisícovky Plzeňanů.

Není zde něco podobného i s fraškou i v politice a ve společnosti posledních dnů v naší kotlině?

Stojí však jistě za zmínku, že s neobvyklou reklamou v daném okamžiku chystá se pro českou veřejnost prezentace nové knihy. Prý s novými fakty o osvoboditelské misi Vlasovců při osvobození Československa a zejména Prahy. Je z pera známého, nyní historika, Pavla Žáčka z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Jsem zvědav, v jaké úctě a v jakém protokolárním pořádku projevíme úctu i dalším, těm, kdo osvobozovali Československo v roce 1945, tedy sovětským osvoboditelům, příslušníkům československé zahraniční armády z Východu i ze Západu.

Líbí se mi, že tuto neděli 7.května 2017 bude konečně projevena veřejně pieta generálu a legionáři Karlu Kutlvašrovi a věřím, že nebude zapomenut ani většinou občanské veřejností opomenutý hrob generála Karla Klapálka. Na hrob generála Ludvíka Svobody v Kroměříži se už tradičně nezapomíná. Jak i má být!

Kdo lže, ten krade …

0
0

Ludvík Smýkal
7. 5. 2017
Jiříkovo vidění je středověká prozaická povídka putování Jiříka záhrobím, která byla sepsána podle podstatně rozsáhlejší latinské skladby ze 14. století. Kající se šlechtic putuje nejprve do irského poutního místa Očistec svatého Patrika a odtud do říše mrtvých. Spatřuje muka pekla i očistce, nakonec se dostane do nebe. Rčení „být jako v Jiříkově vidění“, znamenající být (krajně) nadšený, užaslý (podobné je být jako u vytržení, být u vidění), u nás zlidovělo.. Netuším, zda předsedu vlády Bohuslava Sobotku čeká osud zmíněného šlechtice Jiříka, když ale ve čtvrtek 4.5.2017 odjížděl z Pražského hradu, tak zřejmě si připadal jako v „Jiříkově vidění“ …


Už jeho první slova „Já přemýšlím, dámy a pánové, k čemu bych se měl v tuto chvíli vyjádřit, protože já jsem přišel na jednání s panem prezidentem o řešení vládní krize, takže v tuto chvíli očekávám, že se sejdu s panem prezidentem, abychom prodiskutovali řešení této vládní krize.“ při jím vyžádaném přijetí u prezidenta republiky Miloše Zemana avizovala, že je přímo užaslý, jak u vidění.

Pan prezident, s rozvahou sobě vlastní, momentální vidění pana premiéra přešel a v souladu s protokolem mu mj. sdělil :
„Za druhé, žádám Vás, aby vláda do doby, než jmenuji nového premiéra, a na jeho návrhu novou vládu tak, jak je obvyklé, plnila své funkce s tím, že nebude přejímat žádná strategická rozhodnutí, to znamená rozhodnutí s dlouhodobými účinky.“ZDE

 Pan premiér, zřejmě pořád „u vidění“, neposlouchal jeho slova pozorně, neboť se právě dozvěděl, že pan prezident bude postupovat při demisi jeho vlády zcela obvykle a že jeho cesta na Hrad splnila svůj účel.

Nevím, zda v následujícím soukromém rozhovoru s premiérem pan prezident svá slova rozvedl, v každém případě to učinil ve večerním rozhovoru pro televizi Barrandov :
„Z tohoto hlediska já zastávám názor, že by zde měla být existující staronová vláda, a to jsem řekl všem, s kým jsem jednal, ať už to byl Andrej Babiš, ať už to byl ministr vnitra, ať už to byl Pavel Bělobrádek během dnešního jednání. Všem jsem jasně řekl, jsem pro kontinuitu, protože půl roku před volbami nemá cenu dělat dramatické kotrmelce.“

„Nicméně pak bude nutné splnit úkol jmenovat nového premiéra, a budete první, komu řeknu, že tímto premiérem by podle mého názoru měl být opět člověk ze sociální demokracie, a to z toho důvodu, že sociální demokracie, ať už si myslíme o ní, co chceme, vyhrála předchozí volby, a že by to měl být člověk, který projde při hlasování o důvěře politickým spektrem. To znamená, že pro něj budou hlasovat minimálně všechny strany vládní koalice, nehledě na opozici.“ZDE

Fakt, že novým premiérem by měl být člověk, který projde při hlasování o důvěře politickým spektrem je zcela vypovídající. Každý, kdo se alespoň trochu zajímá o politiku, ví, že Poslanecká sněmovna Parlamentu nehlasuje o premiérovi, ale o nové vládě.

Reakce pana předsedy vlády na sebe nenechala dlouho čekat. Už v pátek ráno odvolal avizovanou demisi své vlády a obvinil prezidenta republiky z chybného výkladu Ústavy ĆR.

Jak na pokyn se k němu přidala řada politiků napříč politickým spektrem, ústavních právníků, politologů a médií. Skupina senátorů nelenila a připravuje ústavní žalobu na prezidenta republiky.

Otázkou je, zda všichni jmenovaní jsou vůbec ochotni a schopni poslouchat, co prezident republiky řekl. Perspektivnější a přirozenější pro ně zřejmě je – lhát …

„Odvykněte si lhát! Lež hrozně nemám rád. Kdo lže, ten krade a pak visí. Kdo lže, ten vždycky ublíží si. Lež je šminka, která hyzdí tvář, lež je účes, který nesvědčí.

Ať podívá se do zrcadla lhář, ať se sám o tom přesvědčí! Lež je maskovaná ohyzda. Lhář se nejvíc obelhává sám. I když sám se přitom hezký zdá, je to jen chvilkový klam!“ (rytíř DES QRJEUX ve hře Vítězslava Nezvala „Manon Lescaut“ dle románu abbé Prévosta)

...ale ona neví, že přijde měsíc Máj - tip kulturního referenta NR ke Dni Vítězství

0
0
Julia Paršuta - Měsíc Máj

8. 5. 2017, Petr Ďoubalík - píseň "Měsíc Máj", zpívá Julia Paršuta, hudba a text Vasilij Paršuta, video - text - překlad


Dost silná píseň. Já vím, jak pro koho. Zdejším trollům mnoho radosti nepřinese. Je určena vám, drazí přátelé, kterým ještě srdce neokoralo.






Napadlo vás někdy, že lidé, kteří padli ve válce, umírali a nevěděli, jak válka dopadne? Když třeba v bitvě o Moskvu obránci donutili nepřítele k ústupu, ještě nemohli vědět, že to bude zásadní zvrat ve válce a na jejím konci bude vítězství. Myslím, že hlavně o tom je písnička.

Sama interpretka o písni říká:
"Měsíc Máj" je víc, než jen píseň. Je to dluh, je to daň úcty, je to hluboká poklona Hrdinům války, jejich statečnosti, čestnosti a odvaze! Je to výzva navěky ctít jejich hrdinské činy a pamatovat, co znamená tragédie války!

Tuto píseň napsal můj tatínek Vasilij Konstantinovič Paršut o jeho matce, mé babičce Naděždě Averjanovně Kovacenkové, která sloužila na frontě jako řidička náklaďáku AA GAZ. A v tom příběhu jednoho člověka - děvčete, frontové řidičky - je vyprávěn příběh celého národa a jeho hrdinského boje.

Jsem šťastná a hrdá, že tato píseň byla napsána v mé rodině. Jsem hrdá, že ctíme hrdinství a mužnost toho pokolení. Jsem hrdá, že jsme vděční. Jsem hrdá, že v nás hoří ta paměť. A ona nesmí uhasínat v našem čase!" - říká Julia Paršuta.

Юля Паршута - Месяц Май
Julia Paršuta - Měsíc Máj 
(překlad pro NR: Ďouba, v detailech bude aktualizován později)

Здесь быть не может, робких и слабых.
А сильные наперечёт.
Борется, вьётся, в дорожных ухабах.
Маленький грузовичок.
Словно по кругу, привычная гонка.
Так бесконечна война.
Сидит за баранкой, машины девчонка.
Только не знает она.

Tady nemohou být bojácní a slabí. Jen silní bez výjimky.
Bojuje, kličkuje mezi výmoly na silnici. Maličký náklaďáček.
Jakoby dokola, obvyklá honička. Tak nekonečná válka.
Sedí za volantem auta dívenka. Jen ona neví...

Что будет месяц май.
И будет путь домой.
И на крылечке мать.
Вот-вот сплеснёт рукой.
И защемит, в груди.
И в горле встанет ком.
Радость в глазах, слезит.
Здравствуй, ну здравствуй дом.

...že přijde měsíc Máj. A bude cesta domů. A na zápraží máma.
Už už mávne rukou. A zabolí v hrudi. A v krku se udělá knedlík.
Radost v očích, slzy. Vítej, tak vítej domove.

Знаки дорожные, улиц упруженных.
Тверь-Кишенев-Бухарест.
А над калиною, кружится-кружится.
Чёрный дюралевый крест.
Под этим крестом, как под тем кругом ада.
Теряя друзей и подруг.
Ходила и ездила, не за наградами.
А чтоб разорвать этот круг.

Dopravní značky, ulic ???. Tver - Kišiněv - Bukurešť.
A nad kalinou, točí se točí. Černý duralový kříž.
Pod tím křížem, jak pod kruhem pekelným. Ztráceje přátele a přítelkyně.
Chodila a jezdila, ne pro vyznamenání. Ale aby rozervala ten kruh.

И чтоб был месяц май.
И чтоб был путь домой.
И на крылечке мать.
Вот-вот сплеснёт рукой.
И защемит, в груди.
И в горле встанет ком.
Радость в глазах, слезит.
Здравствуй, ну здравствуй дом.

Aby byl měsíc máj. Aby byla cesta domů. A na zápraží máma.
Už už mávne rukou. A zabolí v hrudi. A v krku se udělá knedlík.
Radost v očích, slzy. Vítej, tak vítej domove.

Два верных салюта, осветлённые лица.
По детски восторженный взор.
И к этой победе, смогла ты пробиться.
Девчонка - военный шофер.

Dva skutečné ohňostroje, rozzářené tváře. Dětsky nadšený pohled.
I k tomuto vítězství se mohla probojovat. Dívenka - vojenská řidička.

И будет месяц май.
И будет путь домой.
И на крылечке мать.
Вот-вот сплеснёт рукой.
И защемит, в груди.
И в горле встанет ком.
Радость в глазах, слезит.
Здравствуй, ну здравствуй дом.(2х)

A bude měsíc Máj. A bude cesta domů. A na zápraží maminka.
Už už mávne rukou. A zabolí v hrudi. A v krku se udělá knedlík.
Radost v očích, slzy. Vítej, tak vítej domů.

Video je též v kvalitě obrazu 1080p, 1440p a 2160p:

Náhradní odkaz zde

Řidiči v Chabarovsku se vyznamenali!

0
0
Řád vlastenecké války

8. 5. 2017, zdroj: RT, doplnění Ďouba



Přes 600 řidičů v dalekém ruském Chabarovsku se včera vyznamenalo Řádem vlastenecké války. Poté se rozjeli do svých domovů. Vše ale pohotově zaznamenala špionážní kvadroptéra RT, a tak se tu prapodivnou akci utajit nepodařilo. 




















Rozšiřující učivo:
Protože se do dalekého Chabarovska většina z nás asi nikdy nepodívá, mohou si ho zájemci alespoň
prohlédnout:

Krása Dálného Východu a město Chabarovsk, 2015, 12 minut:

Léto v CH., 2012, 9 minut:


CH. - nejkrásnější město na zemi, 2013, 6 minut:

CH. - města Ruska 2014, 6 minut:

CH. z ptačí perspektivy, 2014, 3 minuty:

CH., zima, time lapse, 2013, 2 minuty:

CH., zima, time lapse, 2014, 3 minuty:







Německo se vyhne nastoupené cestě ke zkáze pouze odpoutáním od angloamerických mocenských elit

0
0
Willy Wimmer 
8.5.2017 e-republika

Říkají tomu "usekávání hlav národům". Tento model anglosaský svět uplatňoval a uplatňuje na evropském kontinentu i mimo něj.


Dne 6. dubna 1917 vstoupily Spojené státy americké do I. světové války. Tím byly vytvořeny předpoklady pro víc jak stoletou nadvládu anglosaských elit nad světem. Důsledky Versailles pro celé 20. století, ale i dnešní dobu se ukazují v plné nahotě dnes. Zajímavou analýzu k souvislosti mezi Versailles a Brexitem, jež uveřejnil Willy Wimmer, předkládáme v překladu pro čtenáře české alternativy ZDE.


Willy Wimmer, člen německé CDU, nar. 1943 v Monchenglattbachu, byl 33 let poslancem Bundestagu, státním tajemníkem na ministerstvu obrany BRD v letech 1985-1992. Od roku 1994 do roku 2000 stále včele Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), do roku 2009 zde zastupoval Německo. Je neúnavným kritikem politiky USA v Evropě a zejména na Ukrajině. V roce 1999 se otevřeně postavil proti účasti německých vojáků ve válce v Kosovu, kterou označil za „ordinérní a útočnou.“ Prohlásil, že kdyby byl kancléřem ještě Helmut Kohl, k válce v Jugoslávii by nedošlo. V roce 2016 napsal otevřený kritický dopis Angele Merkelové a jeho komentáře a vystoupení jsou fundovaným zdrojem informací pro nezávislé aktivisty, publicisty a publikum na jeho přednáškách.

Časově by to sedělo. Sto let po sražení hřebínku Německu Anglií, USA a Francií ve Versailles chce Velká Británie propouštěcí list z EU. V roce 1919 zasely vítězné mocnosti I. světové války svým diktátem ve Versailles setbu pro příští velkou válku. Rok 2019 nás vede opět k evropskému pádu na dno. Jsou obavy v Londýně tak virulentní, že by se mohlo stát, že podobný osud jako Německo v roce 1919 postihne nyní Londýn – nyní v podobě pomsty ze strany zbývajících členů EU? Jinak se nedá vyhodnotit pozoruhodný britský komentář v jednom televizním vysílání ZDF dne 29. března 2017, tedy v den, kdy Velká Británie předala dopis o vystoupení z EU Bruselu. Distingovaný partner německé moderátorky z Británie, historik a politolog Anthony Glees, se vyjádřil v rozhovoru k Brexitu velmi rozpačitě.

Versailles bylo trauma, nic více a nic méně


Abychom porozuměli odkazu na Versailles, je nutno podívat se na historické události té doby pod lupou. Znalí a mezinárodně uznávaní účastníci v zasvěcených kruzích se nechávají slyšet, že evropské dějiny posledních 200 let jsou jednou velikou anglosaskou lží. Tak daleko není potřeba zacházet. Ale americké zdroje mluví zcela otevřeně o tom, jakou pozici zaujímaly USA vzhledem k evropskému kontinentu po celá desetiletí od založení německé říše v roce 1871. Shodou okolností založenou na témže zámku ve Versailles, v jeho Zrcadlovém sále.

Za každých okolností bylo zapotřebí zabránit těsné spolupráci mezi kontinentálními mocnosti Německa a Ruska. Z tohoto důvodu se Washington přimkl těsně k britskému postoji ohledně politiky týkající se kontinentální Evropy, který byl po porážce Napoleona charakterizován nasazením všech sil proti vytvoření Svaté aliance, o kterou usilovali ruský car a rakouský kancléř za účelem mírového řešení konfliktů na znovu zpustošeném území Evropy. Následně sáhly USA a Velká Británie k osvědčené metodě antického Říma „rozděl a panuj“.

Byl to právě jeden historik z Commonwealthu, který otevřel cestu k vyhodnocení událostí, které vedly k vypuknutí I. světové války. Christopher Clark má ve věci absolutně jasno a nemá žádné pochyby o úplné a jediné vině Německa za vznik války. Zcela ostudně a cíleně zlehčuje také britskou odpovědnost za události, které vypuknutí I. světové války zapříčinily. Ti, co stáli na britské straně a odvolávají se jako na hlavní důvod války na nebezpečný vzestup Německa, společně události koordinovali – jmenujme pány Milnera a Rhodese, stojí dnes v záři reflektorů na scéně historie. Jejich odpovědnost za prapůvod a zažehnutí této evropské katastrofy je neoddiskutovatelná a nezpochybnitelná.

Žádné rozhodnutí tehdejších mocností středu Německa nebo Rakousko-Uherska, později Osmanské říše a Bulharska, by nemělo být relativizováno nebo odsunuto stranou. Avšak při dnešním pohledu na celkový vývoj je jasné: Odpovědnost za I. světovou válku je potřeba hledat na bedrech těch, kteří ji nesli, a tady je potřeba jmenovat politiku Londýna na prvním místě. Slavná Sykes-Picotova dohoda a následující vstup Američanů do války nepřispěly pouze v průběhu I. světové války k oslabení válečné mašinérie mocností středu. Bez ohledu na odpovědnost za vypuknutí války uvrhli evropský model státu, který reprezentovalo Německo, do pekla, a Rakousko-Uhersko s ním. Nemělo by se zapomínat na to, že v Sarajevu byla díky vraždě odstraněna vedoucí politická osobnost - následník trůnu, který byl pro Evropu nadějným příslibem pro demokratické a sociální evropské uspořádání.

Říkají tomu usekávání hlav národům. Model, který anglosaský svět od té doby uplatňoval a stále uplatňuje na evropském kontinentu i mimo něj. Sleduje-li člověk v těchto dnech akci pořádanou „Německou společností pro zahraniční politiku,“ která se odehrála 3. dubna 2017 (dne 6.dubna 1917 vstoupily USA do války), a poslouchá-li politiky a představitele nevládních organizací dosazené angloamerickými elitami, zatají se mu dech. Ty se nahlas vyznávají, že po celé minulé století stály vždy na té správné straně a osvědčují svou připravenost ke spojenectví vojenských sil. Ostatně jsou to ti, kteří mají být anglosaským elitám proč zavázáni. Pozoruhodná chvála, které ušlo, že od doby napoleonských válek je anglosaský obchodní model platný pro celý zbytek světa. A v těchto dnech vidíme, jak nový americký prezident definuje anglosaskou roli.

Existují vyvolené národy, jejichž právo dané Bohem je, aby si podmanily celý svět. I když narazily na odpor národů jako Rusko, Čína, Indie, Brazílie a Írán. A to poté, co byl Německu přisouzen osud zvaný „Versaillská smlouva“ a „Adolf Hitler“.

Než budeme z role, do které jsme upadli, v příští a snad definitivní válce hnáni na pochod, jsou v Německu na vzestupu síly, jejichž obraz byl vytvořen vítěznými mocnostmi tak, že mají za úkol udržovat pořádek, ať to stojí, co to stojí. Nazývají se "Antifa" a podniknou všechno, aby udržely obraz Německa, jak ho uměle vytvořili spojenci, vítězové II. světové války. Potřebují „Německo jako obraz nepřítele“. Kvůli své vlastní existenci i kvůli snadnějšímu akceptování kurzu NATO.

NATO překonává důsledky Norimberského procesu: válka probíhá on-line


Britská premiérka Tereza May spojila jednání o Brexitu s otázkou evropské bezpečnosti. Ta má souvislost pouze v návaznosti na jedinou otázku, tedy stále existující vojenské přítomnosti Spojenců na území německého státu. Tuto přítomnost je, bez ohledu na vývoj po roce 1945, možné odůvodnit jedině v logickém kontextu. Totiž že Spojené království zůstane členem EU, evropského mírového procesu. Jestliže se tedy Londýn rozhodl EU opustit, je každý důvod setrvání britských vojenských jednotek na našem území irelevantní. Mimoto nelze popřít aktuální britské snahy oživovat staré obrázky z doby obsazení země po II. světové válce. Proto se Britové snažili dle svého amerického vzoru připojit v přístavu Emden k pochodu NATO směrem na Rusko. „Pásy tanků aliance NATO se musí točit vstříc vítězství“. Jinak se tento popis reality nedá vyhodnotit. A také ne u Američanů, kterým bylo dávno uloženo vrátit do Evropy obraz války.

Není ale zjevné, co lidem, a to nejenom v Německu, dělá největší starost. Chování USA ve zločinecké válce v Jugoslávii zastiňuje důsledky z Norimberských procesů. Každému, kdo má pochyby, může být jenom doporučeno, aby se podíval na zplnomocnění tehdejších prezidentů k přijetí rozhodnutí o vyhlášení války, kterou chtěly USA. Pak je třeba položit na jednu stranu váhy rok 1939, abychom dostali představu o drzé domýšlivosti, která vedla k dalšímu neštěstí. Přitom hrál Londýn, jak nám předvedli slavní reprezentanti EU jako Tony Blair, vědomě klíčovou roli při prosazování amerických globálních a válečných plánů. Tady se vždy všechno odkývalo.

Až doposud se mohlo Německo v té či oné otázce války vykrucovat. Ale to, co stojí před námi a je proti Rusku, se týká naší existence a tady nepomůže se vykrucovat. To je vyhlášení boje o vlastní existenci a už jenom proto by se měla brát vážně slova Terezy Mayové. „Pryč z Evropy“ znamená: Okamžité stažení britských vojsk z Německa. Washington a Londýn vedou Evropu a svět znovu na okraj propasti. Nemusíme do ní ale skočit.

Německým neštěstím je, že příliš často poslouchalo Londýn


Krátce před francouzskými prezidentskými volbami nemůže nikdo říci, jestli po Brexitu zůstane EU-Evropa, nebo se z nejrůznějších důvodů začne rozpadat. Vedle nás, kteří jsme to jednou v historii zažili, mohou jenom Rusové podat svědectví, co znamená být postiženi americkou hospodářskou megazbraní. Co způsobil harvardský ekonom G. Sachs po rozpadu SSSR zbytkům sovětské ekonomiky, lze srovnat s důsledky pádu Lehman Brothers v roce 2008 na EU. Nezávisle na následné spoluúčasti spolkové vlády na vytvoření dalších trhlin.

Berlín nejedná jako Bonn. Žádný evropský národ neudělil Berlínu nebo Bruselu mandát, aby byl rozpuštěn a aby suverenitu evropských národů určovalo finanční centrum Londýn nebo Wall Street a aby jimi byly národy vydány „globalizovanému řádu“. Občané jsou touto Evropskou unií zcela zbaveni práv a vydáni Sorosům tohoto světa napospas. To může dobře posloužit City of London, ale nikoliv suverénu – lidu Evropy. Proto přichází paralela Versailles a dnešního Londýna? Tak si může někdo myslet, že Versailles bylo a je dodnes instrumentáriem politiky. A v ví se to také v Moskvě, Pekingu, Teheránu a – zcela aktuálně v Damašku, ale nejenom tam.

- - -

 Překlad: Květa Pohlhammer Lauterbachová 


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!


Související články:
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live