Stan
8. 5. 2017  Outsidermedia

Daniel Kroupa na sociálních sítích:

KONEC DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY SLAVÍME S RADOSTÍ, OSVOBOZENÍ SOVĚTSKOU ARMÁDOU S PACHUTÍ Sovětská armáda osvobodila většinu území Československa. Sovětská vláda se však k osvobozenému Československu zachovala jako k poraženému státu…http://fb.me/1Q3dBxnqL

Stanův komentář:Žádný problém, stačí přepsat dějiny, máme v tom tisíciletou zkušenost…

 

J. Kovář
8.5.2017 České národní listy

Hnali české civilisty před německými tanky, aby obránci na barikádách po tancích nemohli střílet. A to se dělo opakovaně. Na jedné z barikád však Němci našli upozornění. Pokud budete před tanky hnát české lidi, na příštích barikádách budou přivázání Němci.

A toto varování, jak se traduje, to zapůsobilo.

Vraždy civilního obyvatelstva, které se skrývalo v krytech, bylí zde nejen muži, ale především ženy, a to i těhotné, i děti, to již byly těžké zločiny.

Až si budou v Brně sudeti opět vyprávět se sudetomily a garmanfily, neměli by zapomenout na 8 tisíc českých obětí, které Němci v době od 1. do 9.5. 1945 zabili či zavraždili.

Mohou si připomenout i transport smrti vypravený v dubnu 1945 z Brna. Z více než 200 lidí přežil jeden člověk.

Neměli by zapomenout ani na to, že počátkem května 1945 na výslovný Frankův rozkaz Němci zavraždili v Terezíně několik desítek mladých českých odbojářů.

Pan P. Vokřál by mohl promluvit na téma pochody smrti, transporty smrti, jejichž trasy vedly přes naše území. Desítky tisíc mrtvých v posledních dnech války, Vězňové i zajatci byli zvěrsky ubíjeni, umírali hladem, mrazem.

A snad poté by si všichni měli položit otázku, kolik dní uplynulo od zavraždění posledních Čechů v době války, do přesídlení německého obyvatelstva z Brna koncem května 1945. A nato, pokud nežádáme toho přespříliš, si říci i pravdu, jak to s přesídlením německého obyvatelstva z Brna skutečně bylo. Seriál pohádek, který si "smiřovatelé" navzájem vyprávějí, by měl konečně se dopracovat do posledního dílu. České pohádkáře by Brňané měli pak v příštích volbách zbavit mandátu a nechat je poučit životem.

Maxim Vručnyj
8. 5. 2017    zdroj
Diskuse o Donbasu a Rusku
Moskva nebude zasahovat do vnitřních diskusí zemí EU o vztazích s Ruskem. Toto prohlášení učinil v rozhovoru s novináři ministr zahraničí Ruska Sergej Lavrov. A je možné jej pochopit, protože západní politici mluví o Moskvě tolik a s takovým potěšením, že reagovat na všechno prostě není dost času.

Když vezmeme jenom slova německé kancléřky Angely Merkelové, vyslovená o den dříve. Berlín jako by není proti přátelství s Ruskem, ale i s NATO se chce přátelit. A aliance, jak je známo, je znepokojena vývojem konfliktu na Donbasu. Který může z nějakého důvodu ovlivnit bezpečnost v celé Evropě. Je to jako ve vtipu: Merkelová se přece nemůže roztrhat.

Lavrov je přesvědčen, že někteří představitelé Západu kladou politizovaný přístup ve vztazích k naší zemi nad ekonomické zájmy a zejména nad zájmy svých občanů. Ale celkově je tendence taková, že od rusofobské nálady Evropa postupně ustupuje.

Hoří domy, obyvatelé trpí

Ale to všechno je lyrika. Próza života spočívá také v tom, že na Donbasu bylo opět neklidně. Jak bylo uvedeno v operačním velení DLR, ukrajinští vojáci během posledních 24 hodin 35 krát porušili příměří. Ostřelováno bylo 14 obcí. OSU na ně použily dělostřelectvo, tanky, minomety, bojová vozidla pěchoty, obrněné transportéry, granátomety a ruční střelné zbraně.

V důsledku toho ve vsi Zajcevo shořel po ostřelování soukromý dům. Jeho majitelé neshořeli díky šťastné náhodě: rozhodli se spát v letní kuchyni. Kdyby v domě zůstali, vše, byl by konec.

Další civista neměl takové štěstí, to ale bylo v obci Trudovskije Petrovského okresu Doněcku. Dostal se pod palbu OSU a má tříštivá zranění, byl převezen do městské nemocnice.

V LLR byl trochu klidněji, kyjevské silové struktury narušily režim ticha devětkrát. Byly bombardovány okresy Frunze a Kalinovo, vesnice Kalinovka a Želobok. OSU použily široký arzenál zbraní: minomety, zbraně bojových vozidel pěchoty, protiletadlová zařízení, granátomety a ruční střelné zbraně.

Ztráty OSU u Gorlovky
Ukrajinská armáda má ztráty u Gorlovky. Na Facebooku o tom informuje spisovatel Zachar Prilepin. A není to fantazie spisovatele: loni se stal zástupcem velitele jedné z jednotek DLR.

Ve své zprávě se Zachar obrátil na Ukrajince a vyzval je, aby sledovali, zda budou informováni o ztrátách OSU. "Pokud tomu tak není, znamená to, že vám lžou", napsal Prilepin. Dodal také, že ukrajinská obrněná vozidla ustupovala ze svých pozic velmi rychle.

A to natolik, že v komentářích pod příspěvkem Prilepin napsal, že má důkazy v podobě fotografií a videa o ústupu ukrajinské armády. Ale v tomto okamžiku je nevystaví, aby nevyzradil armádní pozice DLR.

Mariupol chcete do DLR

Ukrajinskou armádu znepokojuje situace v Mariupolu. Nálady místních obyvatel je možné vidět pouhým okem, protože v různých částech města se začaly objevovat nápisy a graffiti. Doslova naznačují, že tříletá okupace brzy skončí. Nápisy jsou nejrůznější: "Brzy DLR", "Padejte odsud, bandar logové" a některé další.

Místní média, která jsou naladěna spolupráci s Kyjevem, bijí na poplach, protože je těžké si nevšimnout "proruských nápisů na stěnách a parapetech v Mariupolu". Autory těchto nápisů novináři nazývají "vandaly". V hlavním městském mariupolském parku, nehledě na stálé hlídky, se také objevil nápis "Mariupol je ruské město". Že by se něco chystalo?

Dezertéři západních armád v řadách radikálů
Západní média objevila, že čtyři bývalí vojáci rakouské armády se účastnili bojů na východě, přičemž na straně ukrajinských radikálních skupin, konkrétně "Pravého sektoru " (organizace je v RF zakázaná). Dříve sloužili v 18. pěším praporu. Ten je považován za elitní, poněvadž připravuje vojáky pro operace v zahraničí.

Je již známo, že nejméně dva ze čtyř vojáků dezertovali z armády. Velení praporu potvrdilo, že všichni byli v nepřítomnosti propuštěni z vojenské služby. Bylo s nimi také zahájeno řízení pro dezerci.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

8. 5. 2017    zdroj
Podpora iniciativy na úrovni OSN může urychlit proces mírového urovnání syrského konfliktu.
Ruská federace předložila Radě bezpečnosti Organizace spojených národů návrh rezoluce na podporu vytvoření zón deeskalace v Syrské arabské republice. Dohoda o zónách byla dosažena na mezisyrských jednáních v Astaně (Kazachstán). Dnes 8. května o tom informovaly Vesti s odvoláním se na diplomatické zdroje.

Rezoluce vítá Memorandum o vytvoření zón deeskalace v Sýrii, které bylo podepsáno 4. května v Astaně, a vyzývá všechny strany konfliktu, aby dodržovaly příměří, jež bylo zavedeno na konci prosince 2016.

Rezoluce také vyzývá ostatní státy, aby pomáhaly Memorandum o vytvoření zón deeskalace v Sýrii realizovat.

Jak IA Regnum dříve informovala, během dalšího kola mezisyrských mírových jednání v Astaně země, které jsou garantem jednání - Rusko, Turecko a Írán, podepsaly Memorandum o vytvoření zón deeskalace v Sýrii.

Na základě memoranda jsou vytvořeny čtyři zóny deeskalace.

První zahrnuje provincii Idlib a také některé části sousedních provincií (provincie Latákie, Hama a Aleppo).

Druhou zónu tvoří některé části severu provincie Homs. Třetí - Východní Guta, čtvrtou - některé oblasti na jihu Sýrie (provincie Dar'á a Kunejtra).

Memorandum uvádí, že vytvoření zón deeskalace a bezpečnostních pásem je dočasné opatření, které bude trvat po dobu 6 měsíců s automatickým prodloužením na základě konsensu zemí, jež jsou garanty Memoranda.

Uvnitř zón deeskalace jsou přerušeny bojové akce mezi konfliktními stranami, včetně použití jakýchkoliv zbraní a také leteckých úderů. V zónách má být zajištěn bezpečný a nerušený přístup humanitární pomoci k obcím a rovněž zabezpečena lékařská pomoc obyvatelstvu.

Hranice zón deeskalace a bezpečnostních pásem musí být určeny do 4. června 2017. Ke stejnému datu musí být provedeno konečné vymezení ozbrojené opozice od teroristických skupin. Režim zón deeskalace se nevztahuje na teroristické skupiny, proti nimž bojové akce pokračují.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

8.5.2017 Hlavné správy

Portál RusVesna priniesol informácie o úspešnej ofenzíve sýrskych vládnych jednotiek. Sýrske vládne jednotky pokračujú v široko koncipovanej vojenskej operácii voči teroristom ISIS pri Palmýre a v provincii Hama. Cieľom týchto operácii je preraziť obkľúčenie strategicky dôležitého mesta Deir ez Zor. V bojoch sa vládnym vojskám podarilo zlikvidovať väčší počet teroristov a získali pod svoju kontrolu ďalšie oblasti na severe provincie.


Cenné víťazstvá získali vládne sily v oblasti pohoria al Shaer. Pod ruským vedením sa bojov zúčastnili aj členovia 5. Legionu, ktorí bojovali východne od Al-Shumriya. Členovia 5. legionu získali pod svoju kontrolu oblasti Talat al-Radzhama a Talat Al-Sheyhata, teroristi sa zachraňovali útekom smerom na východ, aby neboli zlikvidovaní, alebo sa nedostali do zajatia. Pozemných bojov sa zúčastnili aj ruskí žoldnieri a poradcovia a príslušníci Hizballáhu a NDF.

Zo vzduchu podporovali útok pozemných jednotiek ruské lietadlá a vrtuľníky, ktoré likvidovali veliteľské centrá i centrá obrany teroristov. Ruské letectvo ničilo najmä pickupy a zvyšky obrnených vozidiel, ktoré majú ešte teroristi k dispozícii.

Teroristi sa snažili získať iniciatívu pomocou protiútokov, tie sa neúspešne skončili výraznými stratami v radoch teroristov.

8. 5. 2017    
Veřejnost je několik posledních dnů zahlcována informacemi o řešení vládního, resp. celopolitického problému Lex Babiš. To je ze strany premiéra B. Sobotky řešeno odstoupením-neodstoupením, demisí-nedemisí, odvoláním-neodvoláním a je tedy nejen poněkud nestandardní, ale hlavně neseriozní, zbabělé a značně pokrytecké, protože se tím snaží potlačit či ututlat věci a záležitosti, které jsou svým významem, dopadem a škodlivostí pro společnost mnohem závažnější, než údajné nepřiznání daní či jiné nesovnalosti ( např. Čapí hnízdo) a jiné problémy, kterých se měl dopustit ministr financí Andrej Babiš. 

9. 5. 2017 Agentura EXANPRO
Situace české vlády, jež dospěla až do stavu, kdy český premiér Sobotka na sebe strhává pozornost řečněním o demisi, vychází ze tří dlouhodobých negativních faktorů (viz dále v textu). 


Všechny tři negativní faktory se prolínají a vztahují se k předsedovi české vlády, což ale neznamená, že ostatní členové vládního kabinetu jsou bez politického a morálního poskvrnění. Je to však primárně premiér, jenž by měl udávat tempo a směr činnosti celé vlády, čímž největší měrou ovlivňuje její stav. Patří sem rovněž příkladný a poctivý výkon vlastní funkce ve prospěch národních zájmů a bezpečnosti a prosperity vlastních občanů. Tím se ale dostáváme k jádru věci, neboť Bohuslav Sobotka tyto hodnoty upozaďuje a velmi neskrývaně je podřizuje svým osobním politickým ambicím.

Prvním a prakticky jediným cílem Sobotky je po nadcházejících volbách zůstat ve vedoucím postavení země a společně s tím pochopitelně i ve vedení České strany sociálně demokratické (ČSSD). Tak lze shrnout celé jeho působení či snažení ve funkci předsedy vlády České republiky. Sobotkovo vystupování je trvale účelové a prospěchářské (podobné rysy tohoto vystupování lze nalézt i u ostatních členů vládního kabinetu: primárně u obou vicepremiérů Babiše a Bělobrádka, a dále u ministrů Chovance, Stropnického a Zaorálka). Avšak ještě horší na tom je, že jemu samotnému ani jeho stranickým kolegům vůbec nevadí, že tímto naivně licoměrným vystupováním zcela zjevně snižuje nejen vlastní kredit, ale taktéž kredit celé ČSSD.1) K častým neshodám ve vládě se vždy prostřednictvím médií vyjadřuje zavádějícím způsobem, přičemž se nemotorně vyhýbá pravému pojmenování stavu věcí a rozhodnému a spravedlivému jednání, jaké bychom od českého premiéra očekávali.2) Pracovníci médií se pak předsedy vlády a jeho spolustraníků dotazují na všechno možné, ale nikoli na konkrétní a přímo související věci, jež vyplývají ze Sobotkova chování a z jeho vyřčených slov (což je pro novináře velmi užitečný důkazní materiál a stavební kámen pro jejich další postup). Namísto toho se neustále obracejí na předsedu hnutí ANO Andreje Babiše, jehož Sobotka opakovaně obviňuje a táží se ho na to, na co by se měli ptát právě premiéra. A obráceně po Babišovi nepožadují odpovědi na zásadní záležitosti. Je to celé zamotané a pracovníci médií působí dojmem, jako by se neuměli důsledně a profesionálně ptát a jako by své otázky (když už nějaké vymyslí) nedokázali položit těm správným osobám.3)

Negativní faktory neboli slabé stránky premiéra Bohuslava Sobotky:

Faktor 1

Schopnosti Bohuslava Sobotky nedosahují úrovně pro zastávání funkce předsedy vlády. Chybí mu vlastnosti vedoucího či řídícího pracovníka. Nedokáže vést skupinu politiků a motivovat je ke společným úspěchům pro českou zemi. Jeho mluva je mdlá a nezní upřímně. Nerozhoduje se promyšleně o politických záležitostech, ale naopak se až příliš snaží pouze politicky přežívat.4)

Faktor 2

Hysterická snaha ustavičně a veřejně podkopávat nebezpečného rivala v politickém klání, a to na úkor pozitivního prezentování vlastní politické strany, české vlády a činnosti prospěšné pro český národ. Obavy z toho, že ČSSD skončí ve volbách až jako druhá politická strana za hnutím ANO, vedou Sobotku k činnostem, jež ČSSD a jeho osobu ještě více poškozují, a naopak nahrávají politickým soupeřům. (V současné situaci odhadujeme, že ČSSD skončí ve volbách do Poslanecké sněmovny ČR nejlépe jako třetí.)

Faktor 3

Bázlivost a vypočítavost přijmout personální rozhodnutí ohledně prohřešků svých podřízených ve vládním kabinetu. Naopak lehkomyslná teatrálnost při odvolávání ministrů z vlastní strany, a to jenom proto, aby veřejnosti ukázal svou umělou či hranou rozhodnost v řízení státu (jednalo se o zbytečné gesto po neúspěchu v krajských volbách). Premiér Sobotka nedokázal na jedné straně odvolat ministra Hermana a vicepremiéra Bělobrádka, kteří se svým vystupováním provinili vůči němu jako premiérovi, nastavené české politice a pravidlům fungování vládního kabinetu jako státní instituci.4) Na druhé straně se zvláštním odůvodněním odvolal ministry z vlastní strany. I tento úkon se ale neobešel bez patřičného „sobotkovského“ protahování a několikatýdenního objasňování v médiích (což hodnotíme jako úsilí o co nejdelší prezentování vlastních „schopností“ v personální politice a toho, že Sobotka je skutečně „lídrem“ vládního kabinetu).

Podobně nedokázal odvolat vicepremiéra Babiše, a to i přesto, že o něm tvrdí, že porušil zákon. Je to podivné jednání předsedy vlády, který namísto odvolání svého podřízeného a/nebo podání trestního oznámení přichází zhruba pět měsíců před volbami s nápadem podat vlastní demisi a tím demisi celé vlády,5) což chce však provést až v polovině května. Nazývá to „jediným možným řešením“, ale i tak chce ještě vyjednávat. Je to opět klamné vystupování premiéra, jenž si svým počínáním rozporuje (jediné možné řešení se přece musí provést a není o čem jednat, anebo se Sobotka snaží jen dětinsky vyhrožovat a politicky vydírat?).6) Tento styl manévrování a politického vystupování je sebezničující. Už to, že to Bohuslav Sobotka nechce pochopit, ho staví na vedlejší kolej. Avšak zarážející také je, že mu to dosud nikdo z jeho spolustraníků nedokázal nebo nechtěl vysvětlit.

ZÁVĚR

Jako závěr jsme vybrali tři obecnější pasáže z již zveřejněných dokumentů, které svým obsahem srozumitelně vypovídají o stavu české politické scény a úrovni jejího mediálního pokrytí:

A) V politice a v předních funkcích jednotlivých zemí nejsou obvykle ti nejschopnější lidé, ale pouze ti, kdo vstoupili do politických stran, anebo ti, kteří se politickými stranami nechali oslovit pro výkon nějaké politické funkce (viz produkt 13001 „Zavádějící vyjadřování českých funkcionářů“).

B) Pokud politik jedná podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, činí tak bez ohledu na to, zda si svým jednáním zachová nebo získá politickou funkci. Jestliže vidina politické funkce převáží, již to není jednání podle nejlepšího vědomí a svědomí (viz produkt 12016 „Postřehy zpravodajských analytiků: Zeman kontra Sobotka“).

C) Hodnocení vedoucích činitelů by mělo být vždy založeno na tom, jaká rozhodnutí učinili, popř. neučinili, a na tom, z jakých pohnutek se tak či onak rozhodovali. Chybí ale ti, kteří by takové hodnocení prováděli. Pracovníci sdělovacích prostředků nedokáží skrýt svoji náklonnost k některým politikům a naopak vůči jiným politikům zase svoji nelibost, čímž se snižuje úroveň mediálního zpravodajství. A pokud uvažujeme přímo investigativní novináře, kteří by měli být jakýmsi mediálním hrotem, tak zjistíme, že za posledních několik let tuto problematiku postihují jen vzácně a nedostatečně (viz produkt 13001 „Zavádějící vyjadřování českých funkcionářů“).

Vývoj situace v české vládě, který začal být nazýván „vládní krizí" je jen určitou fází volební kampaně (týká se sněmovních i prezidentských voleb). Český premiér může ze své funkce měnit svá stanoviska a tím také svůj další postup. Jedná se o období obnažování morálky politiků, ale rovněž profesionality novinářů. Občanům České republiky se naskytá možnost mnohem lépe rozpoznat charakter politických činitelů (výkonných politiků i zákonodárců) a doplnit si tak chybějící dílky do obrazu české politické scény. Avšak musíme zdůraznit, že rozepře v české vládě ohledně porušení či neporušení zákona vicepremiérem Babišem nedosahuje ani z desetiny mnohem závažnějšího provinění vlády, které je součástí produktu „Česká vláda vědomě ohrozila životy českých občanů při státní operaci v Libanonu“ (produkt je připravován k publikaci). Produkt volně navazuje na dokument 12006 „Pozadí libanonské aféry s českou zpravodajskou službou“.

1) Problematikou se zabývá téma „ČSSD rozehrála prostřednictvím svého předsedy vlastní tragédii“ (viz Přehled zájmových témat, kategorie Reálné zpravodajské výstupy / Události a jevy ve světě včetně ČR).

2) Nerozhodné vystupování premiéra je popsáno v analytické trilogii počínaje produktem 13015 „Nešikovný prezident, neschopný premiér, záludný ministr a předpojatý moderátor (díl 1/3)“.

3) Ukázkou zvláštního přístupu pracovníků sdělovacích prostředků je pořad České televize „Události, komentáře“ ze dne 2. května 2017, kde se řešila otázka „demise vlády“. Rozbor pořadu spadá do zájmových témat pod názvem „Vybrané rozbory zpravodajských pořadů ČT jako ukázky zavádějícího a předpojatého přístupu jejích moderátorů“ (viz Přehled zájmových témat, kategorie Reálné zpravodajské výstupy / Zavádějící výstupy v médiích).

4) Podrobněji je Sobotkova osoba a jeho výkon v politice analyzován a hodnocen v produktu 12016 „Postřehy zpravodajských analytiků: Zeman kontra Sobotka“.

5) Jelikož vládu sestavuje předseda vlády, je přirozené, že podáním demise premiéra padají všichni členové vládního kabinetu, které si on sám vybral. Nově jmenovaný premiér si ale může do své vlády zvolit stejné osazenstvo. Při podání demise předsedy vlády má prezident tři možnosti: a) demisi nemusí přijmout (pokud se premiér psychicky nehroutí nebo nemá jiné zdravotní obtíže), b) demisi přijme a nechá vládu dovládnout v demisi, c) demisi přijme a do voleb jmenuje jiného premiéra, který si sestaví svůj vládní kabinet. Prezident je povinen demisi vlády přijmout jen v tom případě, jestliže Poslanecká sněmovna zamítla její žádost o vyslovení důvěry nebo jestliže jí vyslovila nedůvěru.

6) Klamné vystupování premiéra bylo již předmětem produktu 12002 „Analýza klamného vyjádření českého premiéra“ ve spojení s působením zpravodajských služeb. 


Zpravodajský produkt 13021
Krátká analytická reakce
© 2017 Agentura EXANPRO

9.5.2017  První zprávy

"Jaderný útok, jenž zabije 100.000 nevinných schválím".
Takovou odpověď dostal v červenci roku 2016 v britském parlamentu od nové ministerské předsedkyně na svou otázku poslanec za Skotskou národní stranu George Kerevan (The Guardian, 18.7.2016).

Theresa May ve svém prvním parlamentním vystoupení ve funkci britské premiérky, do níž byla jmenována krátce poté, kdy mírně nadpoloviční většina Britů v referendu o členství země v Evropské unii zaškrtla variantu „LEAVE“, prohlašuje, že použitím jaderných zbraní lze účinně strašit pouze tehdy, je-li nepříteli nepochybně jasné, že Británie svou hrozbu míní smrtelně vážně.

Zdá se, že válečnické parlamentní vystoupení Theresy May o použití jaderného útoku bez ohledu na stovky tisíc nevinných obětí nevzbudilo v létě roku 2016 takovou pozornost, jako když v dubnu 2017 britský ministr obrany Fallon zopakoval pro BBC Four odhodlání premiérky May použít balistické rakety Trident s jadernou hlavicí za „nejextrémnějších okolností“ i v případě, že Británie sama napadena nebude. Důvodem znepokojení mohlo být, že tato Fallonova slova rezonovala s nedávným americkým raketovým útokem na Sýrii, s krizí na Korejském poloostrově, nehledě na stálé napětí ve východní Evropě vyvolávané tvrzením o údajné přípravě ruského jaderného úderu v Pobaltí (mimochodem, Británie má velet vojákům NATO v Estonsku).
 

Neúspěšný test rakety Trident II

Vyjádření ministerské předsedkyně o britské připravenosti použít jaderné zbraně zaznělo v souvislosti s jednáním parlamentu o obnově jaderného arzenálu britského námořnictva, jenž byl v havarijním stavu. Krátce předtím byla z atomové ponorky britského Royal Navy cvičně vypálena raketa Trident II D5 (má osminásobnou destrukční kapacitu, než bomba svržená na Hirošimu). Test dopadl fiaskem, střela minula o několik tisíc kilometrů stanovený cvičný cíl. Vzhledem ke shodě raketových systémů tento neúspěšný britský test zpochybnil rovněž spolehlivost a odstrašující sílu amerických arzenálů. Prezident Obama proto britskou vládu nutil incident vzniklý na námořních manévrech utajit. I když by se daným problémem musel britský premiér zabývat kdykoli, přesto nebylo možno odhlédnout od toho, že k jeho projednávání došlo krátce po referendu, v němž Britové rozhodli o odchodu své země z Evropské unie.

Budeme-li schopni se na chvíli povznést nad laserovou show vyzdobenou sloganem „BRITOVÉ SI VZALI SVOU ZEMI ZPĚT“, jak brexit označil Donald Trump (samozřejmě, cosi podobného řekly další miliony lidí), nelze nepřipustit myšlenku, že aktivita k zajištění odchodu Spojeného království z EU nemusela pocházet například pouze od britských rybářů naštvaných na unijní, rybolov omezující kvóty stanovené Evropskou komisí.

Je známo, že kdekoli na světě vládnoucí elity považují za úspěch, pokud své záměry prosadí a přitom to napovrch líbivě vypadá, že se tak stalo pouze z vůle prostého lidu. Ještě lepšího efektu je dosaženo, jestliže je vzbuzen dojem, že si některé věci „mocný“ lidský dav přes „nesouhlas“ establishmentu vynutil. V té souvislosti se nabízí otázka. Co když byl brexit - oficiálně vyvolaný úmyslem navrátit zemi její ztracenou suverenitu - jen dalším řízeným krokem k přesunu jednoho ze světových center řízení z Británie jinam (třeba někam na druhý konec světa)?

Úspěchu v referendu, byť těsného, příznivci odchodu dosáhli. Je však patrné, že ne všichni byli o vítězství skálopevně přesvědčeni. Potvrdil to i jeden z klíčových brexiteers, předseda Strany nezávislosti Spojeného království Nigel Farage, jenž ještě těsně před vyhlášením výsledků o úspěchu kampaně LEAVE pochyboval. Poté, když se Farage dozvěděl opak, poeticky prohlásil: „Nyní si troufám snít o východu slunce nad nezávislým Spojeným královstvím." Přes toto patetické vyjádření se nechce věřit, že by Nigel Farage nevěděl, že slunce bude vycházet již nad zcela jiným královstvím, než byla ta říše královny Viktorie, nad níž slunce - pro její ohromnou geografickou rozlohu - nikdy nezapadalo. Mnoha Britům muselo být zřejmé, že brexit ke vzkříšení někdejší slávy britské říše automaticky nepovede.

Je otázkou, zda Theresa May, která se v britské vládě osvědčila při vyřizování administrativy rezortu vnitra (funkci ministra vnitra vykonávala od roku 2010) hodlá po jmenování premiérem pouze svědomitě realizovat potřebné právní úkony předepsané k dokončení výstupu Británie z EU nebo chce při tom usilovat o víc. Zejména o to, aby si Británie po odchodu z Unie nadále zachovala postavení velmoci a jednoho ze světových lídrů, které například formálně potvrzuje její post stálého člena Rady bezpečnosti OSN (kde se k britskému zástupci podle zpráv z poslední doby stále víc a víc drze chovají představitelé Číny a Ruska).

V červenci 2016, kdy britský parlament rozhodl o 40 miliardách liber na obnovu flotily čtyř atomových ponorek proto May usilovala nejen o vyřešení dezolátního stavu jaderného arzenálu britského Royal Navy, ale zejména o zachování monopolu Británie jako jaderné velmoci.

Podívejme se, jaká je Theresa May osobnost. Existuje snaha hovořit o její podobnosti s někdejší britskou premiérkou Margaret Thatcher. Z pokřiku „He leads a protest, I lead country” (On vede opozici, já vedu zemi), jímž May ješitně setřela opozičního labouristu Corbyna za to, že prudil s jakousi peticí občanů proti Trumpově návštěvě Británie, však podobu s ženou, jíž se říkalo Železná lady dovozovat nelze. Je známo, že premiérka Thatcher hned na počátku vzniklého sporu nikdy nebouchala do stolu zdůrazňujíc, že ona je tu pánem. Spíše říkala „miluji diskusi. Neočekávám od nikoho, že bude jen sedět a souhlasit se mnou.“ Nebo taky, „jsem mimořádně trpělivá, za předpokladu, že nakonec dosáhnu svého.“
Právě proto, že současná britská premiérka není osobnost rozměru Margaret Thatcher, nelze vyloučit obavu, že ve snaze posluhovat své zemi a v rámci historicky známých „zvláštních vztahů“ posluhovat rovněž tak Spojeným státům, může Theresa May rozpoutat jakousi svou „falklandskou válku“. Podobně, jako posluhoval Spojeným státům v roce 2003 tehdejší britský premiér Blair, když na základě svých lží o jaderných zbraních v rukou Saddáma Husajna pomohl Američanům rozpoutat válku proti Iráku s nejméně jedním milionem obětí. Válku rozpoutanou Theresou May by však na rozdíl od války o Falklandy, kterou na obranu území Británie vedla roku 1982 proti Argentině Margaret Thatcher, zdobily gejzíry střel s jadernou hlavicí.

Hovořím-li o pohrdání Theresy May nebo Tony Blaira lidskými obětmi, nějak se stane, že si vybavím z historie známý egoistický postoj vlády Spojeného království pokud jde o ochranu malých, pro Británii nevýznamných státečků. Jak je známo, tento postoj postihl v roce 1938 i naši zemi. Nyní však lze namítnout, že pokud nás dnes s Británií pevně spojuje příslušnost k Severoatlantické alianci, druhý „Mnichov“ je přece vyloučen. Ale je tomu doopravdy tak? Jak víme (nebo spíše, jak se chce, aby se nevědělo), článek 5 Severoatlantické smlouvy členským státům žádnou povinnost bránit napadeného spojence se zbraní v ruce neukládá. Členský stát má ohledně způsobu poskytnutí pomoci na výběr. Dle článku 5 má podniknout takovou akci, jakou sám považuje za nutnou (není tedy vyloučeno, že spojenci napadenému v zimním období zašle deky). Aniž bude Británie v rozporu s článkem 5, může jako členský stát NATO s klidem prohlásit - stejně jako to udělal na adresu Československa roku 1938 britský ministerský předseda Chamberlain –, že Britové nebudou prolévat krev, jen aby chránily něco, co samo o sobě pro ně není životně důležité (a dle čl. 5 Severoatlantické smlouvy podniknout v náš prospěch to, čím si v bojové vřavě rozhodně prsty nespálí).

Od premiéra, jenž je cynicky připraven dát své armádě povel zabít atomovou zbraní stovky tisíc nevinných mužů, žen a dětí nejspíš obětavou a nezištnou pomoc očekávat nelze (zejména, je-li napadený z hlediska výsostných zájmů impéria bezvýznamná myš).

Boj u rozhlasu 5.5.1945

Ogňan Tuleškov
9.5.2017  České národní listy

Řádění nacistů v Praze vyvrcholilo, když konečně pochopili, že svoji smutnou roli u nás definitivně dohráli. Procitnutí ze snů o světovládě bylo pro ně tak hořké, že propadli vášnivému hněvu a snažili se pomstíti českým obyvatelům Prahy.

Není možno podrobně líčiti všechno, co nacisté v posledních dnech v Praze páchali. Bylo toho příliš mnoho a jsou to takové činy, že mluviti o nich je stydno a bolestno. Omezíme se jen na citování zprávy policejních orgánů a na vylíčení několika charakteristických případů. Vše je svědecky zjištěno a doloženo.

Ze zprávy policejního ředitelství v Praze uvádíme:

„Podle hlášení policejního praporčíka Jindřicha Poláčka z 1. policejního revíru bylo usmrceno příslušníky SS v době od 5. do 8. května 1945 v Praze I, Na Františku, více mužů střelnou ranou do týla. Mrtvoly nesly stopy násilnosti… modré skvrny po těžkých ranách, pravděpodobně od pažby pušek. "

Sander Jan, vrchní mechanik, Bakučan Ferdinand a Veselý Jaroslav, bytem a zaměstnáním v paláci SIA v Praze I, Na Františku, konali jako zaměstnanci telefonního a telegrafního úřadu v Praze službu v telefonní ústředně SIA a přitom v pohnutých dnech národní revoluce viděli tyto případy vražd, spáchaných okupanty:

Dne 6. května v 16.30 hod. byla zavražděna žena, oblečená v gumovém plášti, třemi vojíny SS v místech asi jedné třetiny Čechova mostu tak, že byla donucena postaviti se, jako by se dívala přes zábradlí mostu na řeku, při čemž jí byla prostřelena hlava v týle a pak byla svržena do řeky.

Dne 7. května t. r. přivedli SS dva naše zajaté bojovníky v civilních šatech k právnické fakultě v okamžiku, kdy tam přijela auta Červeného kříže a parlamentáře směrem od Čechova mostu. Bylo zřejmo, že Mezinárodní Červený kříž se snaží jednáním hodinu trvajícím oba zajatce zachránit. Vyjednávání o výslech zajatců se konalo blízko pouličních hodin na rohu Pařížské třídy a Dvořákova nábřeží. Po odjezdu Červeného kříže a parlamentáře byli tito zajatci odvedeni do Břehové ulice a Pařížské třídy, odkud museli odnésti všechny padlé civilisty k řece a vhodit je do Vltavy. Když byli hotovi, byli postaveni na nábřeží na břeh řeky a zastřeleni. Hrozné toto divadlo bylo pozorováno celým německým osazenstvem právnické fakulty.

Dne 7. května t. r. postavili SS jiného našeho zajatce v civilu na nástupiště před právnickou fakultu na část ozářenou sluncem, aby na něj bylo dobře vidět ve směru naši palební linie od Staroměstského náměstí. Tomuto civilistovi poručili, aby se různě pohyboval. To trvalo nejméně dvě a půl hodiny, než ho rána ve směru od Staroměstského náměstí připravila o život.

Dne 8. května 1945 dopoledne obsadila německá branná moc za pomoci tanků Masarykovo nádraží v Praze II. Všechny osoby, které byly shromážděny ve dvou nádražních krytech, musily ihned kryt opustit. Ženy byly odděleny od mužů a dány na protější stranu dvorany. Muži pak byli seřazeni do trojřadu a na místě jich bylo několik v přítomnosti žen zastřeleno. Jelikož ženy počaly hlasitě naříkat a křičet, byly zahnány do restaurační místnosti. Ze zbylých mužů byli podle libovůle SS-manů vybráni jednotlivci, kteří byli postaveni stranou, pak poklusem hnáni směrem k budově pod hradlem č. 2, kde se musili otočiti. Tam jich bylo 29 ze vzdálenosti asi dvaceti kroků zastřeleno. Dalších 24 mužů bylo popraveno týmž způsobem u nádražní dvorany. Mezi popravenými bylo kromě železničních zaměstnanců i mnoho cestujících, kteří již od 5. května čekali na odjezd vlaků, a dva šestnáctiletí učňové z nádražní restaurace. Celkem bylo tímto způsobem popraveno 53 osob.

Zavraždění civilisté na Masarykově nádraží (Praha Střed) v Praze 7.5.1945

Dne 7. května 1945 ve 14 hodin přijel do Karlína od Libně německý tankový oddíl, který hnal před sebou asi 300 civilních osob, mužů i žen, se zdviženýma rukama a nutil je k odstraňování barikád v Karlíně. Téhož dne o 17. hod. vnikly oddíly SS do protileteckých krytů v Karlíně a vyvlékly z nich tam ukryté civilní obyvatelstvo. Z krytu v Terezínské ulici čp. 202 vyvlékli mezi jinými osmnáctiletého Svatobora Šulce a Bohumila Rataje před dům a bez důvodu je na chodníku zastřelili.

Ve dnech 7. až 8. května byli německými nacisty (oddílu SS) v době, kdy stateční obránci musili proti velké nepřátelské přesile ustoupiti s barikád, vyvedeni z krytu domu čp. 432 v Praze-Kobylisích Jan Pešata a ještě jeden neznámý muž. Oba byli na dvoře domu čp. 107 zastřeleni. Dále byli v těchže místech zadrženi neozbrojení Jan Kubrich, bytem v Praze-Kobylisích, čp. 664, Karel Vacek, bytem v Praze-Kobylisích, čp. 603 a Zdeněk Zpěvák, bytem v Praze-Břevnově čp. 350. Byli zavražděni za novou školou v Praze-Kobylisích. Ranou do týla ve svém bytě byly zavražděny Marie Popelková, bytem v Kobylisích, čp. 193 a Věra Popelková, bytem tamtéž. Před domem a v domě čp. 162 v Kobylisích byli zavražděni ranou do týla Ferdinand Knobloch, Zdeněk Žďárský, Václav Žďárský, Karel Hruška. Na udání Němců Hampla a Lebedy by! nacisty vyveden ze svého bytu a ranou do týla zavražděn v ulici Pod Vlachovkou František Novotný, bytem v Libni, čp. 1316.

Dne 7. května t. r. asi v 9 hodin vnikli SS-mani do krytu v domě čp. 1232 v Libni, Kirchmajerova ulice, prohledali všechny muže a poručili jim, aby běželi přes ulici, při čemž do nich zahájili palbu. Takto byli zavražděni: Tomáš Juraš bytem v Libni, Na Štírce 92, Ing. Josef Hampl, František Himl st., František Himl ml. a Jiří Novák všichni bytem ve shora uvedeném domě. Zraněni byli Ladislav Počta a Alois Chmela, bytem v témže domě. Dům pak byl vydrancován.

Dne 7. května 1945 v 19 hod. pronikly tankové jednotky SS na Střížkov a vyhnaly všechny muže na odklízení barikád. Ve statku čp. 1 vyvedli čtyři zaměstnance a poručili jim běžeti přes dvůr, při čemž do nich stříleli. Truhlík Josef a František byli zastřeleni, Josef Volejník těžce raněn se uchýlil do krytu a byl tam surově před zraky své manželky a dcery ubit. Josefu Procházkovi se podařilo uniknouti.

V odpoledních hodinách dne 7. května 1945 hnaly oddíly SS asi 12 lidí s bílým praporem s libeňské strany na Trojský most, aby odstranili barikádu uprostřed mostu. Téměř všichni pak byli SS-many postříleni. Toto dílo opakovali SS-mani s přibližně stejným počtem lidí, z nichž, pokud je známo, padl policejní praporčík Josef Rathaus bytem v Libni Kirchmaierova ul. čp. 1236 a jiní, kteří byli přeneseni do Holešovic. Zraněni byli Stanislav Hauf, Stanislav Lavička, Ladislav Kalous, Antonín Burda, všichni z Prahy VIII.

Dne 8. května t. r. mezi 15. a 16. hodinou vyhnalo osazenstvo tanků, které přijely od Proseku, v ulicích Na Truhlářce a v Prosecké ulici všechny obyvatele mužského pohlaví ze sklepů a hnalo je před tanky proti barikádě v Prosecké ulici. Zraněn ani usmrcen nebyl při tom nikdo.

Dne 8. května t. r. v odpoledních hodinách přijel od Kandertovy ulice v Praze-Libni německý tank, který střílel bezplánovitě po obytných domech v okolí. SS-mani při tom hrozili všem obyvatelům, že je všechny postřílejí.

Dne 8. května při obsazování dejvického nádraží bylo zajato SS-many 11 civilistů, kteří byli odvlečeni do bývalých Hitlerových kasáren, tam byli týráni a usmrceni a na neznámém místě pohřbeni. Nebyli dosud nalezeni.

V Hlubočepích na Křenkově byl zadržen dne 8. května 1945 německými vojíny Ilja Vitásek, studující, bytem v Hlubočepích, Na Žvahově čp. 100. Byl oloupen…a pak byl několika ranami dobit. Potom byl vhozen do hořícího domu čp. 223. Dne 8. května 1945 byl ve filmové továrně na Barrandově uškrcen Karel Heidler, bytem v Braníku, Pod Jiráskovou čtvrtí čp. 315, načež byl 25 ranami prostřílen.

Týž den byl nalezen v Hlubočepích Na Křenkově tupým předmětem ubitý Josef Horský, převozník, bytem v Braníku, Měl třikrát zlomenou nohu a většina vlasů mu byla vyrvána.

Dne 9. května byl na Barrandově za ateliery uvázán drátem za nohy a usmýkán Karel Kuhnel, osvětlovač filmových atelierů, bytem v Hlubočepích. Po tomto ztýrání byl několika střelnými ranami dobit.

Podobně Josef Novotný, učeň, bytem v Hlubočepích, Na Barrandově, čp. .1/ 390, byl dne 9. května 1945 na Barrandově uvázán opaskem za nohy, smýkáni a několika ranami zastřelen.

Nejvíce obětí německých násilností bylo v Praze XIV., Dolní a Horní Krči. Dne 6. května 1945 přijely 4 tankové divize generála Schörnera, které hned zahájily palbu z kulometů a tankových děl do ulice Linecké, do ulice U vozovny, do okolních domů, oken a zahrad. Tyto tanky se přiblížily až k barikádám, ale když přes ně nemohly dále, nemilosrdně střílely po okolních domech. Posádka, která s nimi přijela, rozběhla se po domech, násilím vylamovala domovní i bytové dveře, drancovala v bytech, obchodech i v krámech, načež uloupené zboží, jako zlato, prádlo, šatstvo, obuv a potraviny nakládala na vozy a odvážela zpět ke Krči. Byty, ve kterých nebylo nic nalezeno, byly demolovány, nábytek rozstřílen a zapálen. V domě čp. 976 v Linecké ulici byla zastřelena manželka policejního praporčíka v. v. Františka Voseckého a když ji příslušníci rodiny snášeli do přízemí domu, bylo po nich stříleno, při čemž byl též syn shora jmenovaného zraněn. Obyvatelé v těchto místech byli vyhnáni z domovních krytů, voděni po ulicích, při čemž musili krýti německé hlídky, které je ohrožovaly automatickými pistolemi. Příslušníci SS, většinou mladíci od 17 do 19 roků, vyhrožovali, že padne-li německý voják ranou z barikády; bude postřílen houf' rukojmí. Podél cest, kterými se za stálého vyhrožování musili ubírati, viděli všude mrtvoly Čechů. K raněným nikdo nesměl, ač volali o pomoc. Zakrátko byla všechna okna v okolí vytlučena, byty zápalnými střelami zapáleny a kdo se odvážil hasit, byl zastřelen. Po násilném vyvlečení mužů z krytů došlo též na ženy, děti a i starce, se kterými bylo nakládáno s největší surovostí. V Linecké ulici, v čp. 927, bylo Rosákové zabito jednoroční děcko, které nesla na ruce. Obyvatelstvo bylo voděno z místa na místo. Všichni byli tlučeni pažbami pušek, holemi a vším, co bylo po ruce. Vojíni jednotek SS tloukli na uzamčená vrata a když jim obyvatelé přišli otevřít,. byli na místě zastřeleni.

V domě čp. 1259 byli takto zastřeleni dva muži a jeden shozen se střechy domu na ulici. V Bořkově ulici byli obyvatelé domu čp. 913 vyhnáni ze sklepa na dvůr za nouzový domek č. 15; pět mužů bylo postaveno ke kůlničce na dříví a zastřeleno. Strojní pilu a obytný domek i se stájemi SS-mani zapálili před očima obyvatelů. Byly také zapáleny nouzové domky č. 33, 48, 8, 6 a 7, které byly před zapálením vypleněny. V kolonii Na Děkance byli vyhnáni muži z domků a hnáni jako rukojmí do školy u pankráckého hřbitova. V ulici U pankrácké vozovny byly domy čp. 1040, 1041, 1042, jejichž obyvatelé byli vyhnáni z krytů, vypleněny a byty zapáleny. V ulici Kochově byli obyvatelé domu čp. 1077 vyhnáni z krytu a hnáni do Krče. Dům byl zapálen. V ulici Nad Jizerkou, v domě čp. 1075, byl v bytě zabit jeden muž, byt byl zapálen; zabitý v něm uhořel. Dům vyhořel celý. Byly dále zapáleny domy čp. 1076 a čp. 1243. Obyvatelstvo těchto domů bylo odvlečeno. V ulici Jünglingově byli obyvatelé domů čp. 423, 424, 425 a 426 vyvedeni z krytů, zahnáni do sklepa domu čp. 424, při čemž v domě čp. 426 byla na schodech u sklepa zezadu zastřelena Helena Podolská. Do krytu, kam byli vehnáni, byl vržen ruční granát, načež se několik SS-manů vrhlo dovnitř a počalo stříleti z opakovacích pušek. Přitom byli zraněni tři muži a tři ženy. Ve shora uvedených domech pak Němci kradli a loupili. V domě čp. 1259 loupili, při čemž zastřelili dva muže a to Rudolfa Šticha a Bohumila Morávka. Se střechy téhož domu shodili na dlažbu neznámého muže, který se pádem zabil. Dům pak zapálili. Z ulice Na Veselí z čp. 821 a 825 bylo obyvatelstvo vyhnáno z krytů a hnáno směrem do Krče, při čemž bylo vyhrožováno, že za jednoho zastřeleného Němce bude zastřeleno 100 Čechů. V ulici Nad Studánkou, z domů čp. 874, 1018, 1103, 1104, bylo obyvatelstvo vyhnáno z krytů do školy do Krče, při čemž bylo zastřeleno 2 roky staré děcko, dvě ženy a tři muži. Také tyto domy byly vyloupeny a potom zapáleny.

V kostelíku v Kostelní ulici v Michli byl soustředěn větší počet mrtvol obojího pohlaví, mezi kterými byly též děti ve věku jednoho až tří let. Velitel revíru, policejní nadporučík Hejdl zjistil, že tito lidé byli hrozným způsobem zahaveni uřezáním hlav, uší a probodáním bodly. Mezi nimi byly i těhotné ženy, které měly rozpáraná břicha.

Při dobývání velkostatku Rajtknechtky SS-mani postříleli a utloukli pažbami všechny muže v počtu 23 a tyto pak zahrabali na Dlouhé ulici poblíž Hanourových domů. Při zahrabávání, jak bylo zjištěno, mnozí ještě žili. V Michli vypálili okupanti celkem 45 obytných domů, které předtím vykradli.

Dne 7. května 1945 ve 12.15 hod., když se přední hlídky SS-manů stáhly do prostoru podolského hřbitova v Praze XV, začaly ihned prohlížeti všechny obytné domy a když našly muže, zastřelily jej po delším týrání. Totéž se dělo v oblasti Pekařky v Praze XV-Podolí. Tak přišli o život: J. Měšťák, Josef Myslivec, Miroslav Valtr, Richard Převrátil, profesor O. Veber, Jar. Zelenka. Domy byly do základů vypáleny.

Povraždění v krytu v Úsobské ulici

Podle výpovědí očitých svědků vnikli dne 6. května SS-mani do sklepa domu čp. 255 v Úsobské ulici a beze slova počali střílet do obyvatelů, kteří se ve sklepě ukryli. Používali střel dum-dum, jak bylo později lékařsky zjištěno. Německá příslušnice Lenechová, která byla v nejvyšším stupni těhotenství, klekla v krytu před SS-many a prosila je, aby ji jako německou příslušnici ušetřili. Zavraždili ji i se dvěma jejími dětmi. Když se již nikdo nehýbal, volali: "Auf! Auf!" Vstala čtrnáctiletá Věra Hájková, která zůstala nezraněna, protože padla před střelbou. Byla ihned SS-many zastřelena. Celkem bylo v domě čp. 255 povražděno 37 osob, z toho 10 dětí ve věku od 6 do 15 let, 13 žen, z nich dvě těhotné, a 14 mužů. Zachránilo se 12 osob, které před střelbou padly na zem a předstíraly, že jsou mrtvé. Byly svědky všech zvěrstev a viděly, jak SS-mani po střelbě ještě do mrtvých bodali. Když skončili toto dílo, vyrabovali v témže domě 21 bytů a zapálili je. V jednom bytě našli 68letého Háčka, který byl nemocný a hluchý. I toho zastřelili. Podle výpovědi očitých svědků vnikli dne 6. května o 21. hodině SS-mani do sklepa domu čp. 254 v Horní Krči a volali německy: "Všichni ven!" Vyšlo 22 osob. SS-mani je dovedli do zahrádky domu, nařídili jim otočiti se ke zdi a pak do nich stříleli z automatických pistolí. Tak bylo postříleno 16 osob, z nich 6 dětí - nejmladší tříleté - 5 žen a 5 mužů. Tři osoby byly těžce zraněny a tři se zachránily tím, že padly na zem před střelbou. SS-mani používali nábojů dum-dum. Milan Procházka byl při střelbě lehčeji zraněn, klekl a prosil: "Prosím vás, nechte maminku, nechte Janinu I" SS-mani jej ubili ranami pažeb pušek do obličeje. Čtrnáctiletá Jarmila Šárová měla podle lékařského zjištění vypíchány oči. Božena Šrámková, těhotná a její šestiletá dcera Eva, kterou držel na ruce otec, byly zabity. Otec se zachránil. Dvanáct lidí vyvedli a zastřelili na zahradě. Tohoto vraždění se zúčastnili SS-mani, kteří byli posádkou na "Zelené lišce". Byli mezi nimi Maďaři, Chorvati, většina byla však Němci, všichni ve věku 17 až 21 let.

Dne 6. května v dopoledních hodinách byly přivezeny dvě baterie děl na nouzovou kolonii "Na kopečku" v Praze XIV-Michli a namířeny směrem na Vinohrady. Střelba z nich počala kolem 14. hodiny téhož dne. Pro ochranu těchto děl přivedli Němci z okolních domů civilní obyvatelstvo a postavili je po obou stranách hlavní děl, aby čeští lidé nemohli po nich stříleti. Ve vedlejším nouzovém domku č. 27 zavraždili dvě ženy, 62letou Anežku Kavanovou a její 46letou dceru Annu…. Svědkyně tohoto činu Marie Plzáková ušla jejich pozornosti tím, že si přetáhla peřinu přes hlavu.

SS-mani nahnali do domů ÚSP a obecních domů asi 6000 osob a z nich si vybrali muže jako rukojmí a ochránce při bojových akcích. Při ústupu vzali SS-mani s sebou 300 mužů a dohnali je s rukama zdviženýma až na Zbraslav, při čemž tito lidé musili svými těly krýt německé tanky a pěchotu. Mezi nimi byli policejní strážmistr Jaroslav Klokočník a Jindřich Hošek, kteří přemluvili maďarské SS-many, jimž byli předáni na Zbraslavi, aby se vzdali, načež se vrátili s nimi do Prahy a předali je Mezinárodnímu Červenému kříži.

Drahomíra Matušková, rozená Brožová, která byla zaměstnána jako kuchyňská síla ve škole na Pražačce, udala, že ve dnech revoluce, v sobotu dne 5. května, byli přivedeni příslušníky SA do školy dva mladíci ve věku 19 až 20 roků, kteří byli na strážnici týráni a pak zastřeleni. Dne 7. května byl zastřelen školník Curmon a týž den ještě několik osob. K polednímu viděla vcházeti do školní budovy brankou policistu, který měl bílý prapor. Když udělal tři kroky od branky, byl stráží zezadu zákeřně zastřelen. Byl to policejní strážmistr Václav Bečvář, bytem ve Vršovicích čp. 454.

V noci ze dne 5. na 6. května asi ve 23 hod. 30 min. viděla svědkyně nákladní auto, na kterém byly naloženy mrtvoly. Podle výpovědi příslušníků SA byly mrtvoly odvezeny na libeňský most, kde byly shozeny do Vltavy. Bylo jich 15 až 17. Potud zpráva policejního ředitelství v Praze.



Z knihy „Šest let okupace Prahy.“ Publikaci redigoval Václav Buben, I. vydání v červenci 1946 vydal osvětový odbor hlavního města Prahy, nákladem Orbisu v počtu 3300 výtisků. Brožurka obsahuje výňatky z textu. Drastické podrobnosti mučení neuvádíme.

Připravil dr. O. Tuleškov

1945 - pražské barikády

 

2. Zahájení letecké války zákeřným přepadením Londýna a zběsilý útok na srdce britského impéria raketovými střelami.

 

3. Demoralisace lidstva lživou propagandou, výchovou k surovosti a lživými útoky na čest organisátorů světového pořádku, světových státníků a myslitelů. 

 

4. Plánovité vyhlazování československého národa a příprava vylidnění jeho státního území.

 

5. Státem organisované hromadné vraždění civilního obyvate1stva, a to nejen mužů, nýbrž i žen a dětí (Udice).

 

6. Nelidské mučení vězňů.

 

9.5.2017 Forum24

Na světě je třetí nahrávka Andreje Babiše, kterou uveřejnil na twitteru Julius Šuman. V rozhovoru se mluví o policejním spisu, který novinář Marek Přibil na nahrávce sehnal pro Babiše. Řeč je o jménech Karel Muzikář nebo Ivo Ištvan, s nímž měl právě Muzikář hovořit.


„Já sháním všechno z ÚOOZ ohledně tý Beretty… Už jsem sehnal výslechy,“ říká Přibil Babišovi. „Tohlencto se týká Brunclíka…“ popisuje Babišovi obsah výpovědi bývalého náměstka ředitele GIBS Dušana Brunclíka.

„Když se to podaří, budu mít toho Holuba, jak se scházel s Pokorným…“ zazní na nahrávce s tím, že taková věc by sociální demokracii velmi ublížila.

Giulio Meotti
9. 5. 2017Hlavné správy
 
Európa nikdy nemala toľko bezdetných vedúcich európskych politikov ako dnes. Sú “moderní”, otvorení, multikultúrni a majú pocit, že všetko končí pri nich. Skrátka, byť bez dieťaťa je úľavou, pretože nebudú “žiadne výdavky”, žiadne obetovanie sa pre niekoho a žiadne výčitky v budúcnosti za neblahé dôsledky dnešného konania. Presne, ako sa píše v správe výskumu, ktorý financovala Európska únia: “Žiadne deti, žiaden problém!“

Najvýznamnejší európski lídri sú bezdetní. Nemecká kancelárka Angela Merkelová, holandský premiér Mark Rutte, a nový francúzsky prezident Emmanuel Macron, švédsky premiér Stefan Löfven, luxemburgský premiér Xavier Bettel a predsedníčka škótskej vlády Nicola Sturgeneová.

Kým lídri Európy nemajú potomstvo, zdá sa, že ich ani netrápi budúcnosť ich kontinentu. Nemecký filozof Rüdiger Safranski píše:

“pre bezdetných je myslenie v termínoch budúcich generácií menej relevantné. Preto sa správajú čoraz viac tak, ako keby oni mali byť tí poslední a vidia samých seba ako to posledné ohnivko na reťazi.”

“Európa pácha samovraždu. Alebo aspoň jej lídri sa rozhodli spáchať samovraždu”, napísal pred pár dňami Douglas Murray v denníku The Times.

“Európa už nechce plodiť potomstvo, ani bojovať za seba či dokonca už ani stáť si za svojím”. Murray tieto paradoxy nazýva vo svojej knihe Čudná smrť Európy (The Strange Death of Europe) “existenčnou civilizačnou únavou”.

Angela Merkelová urobila fatálne rozhodnutie otvorením dverí miliónu a pol migrantov, aby tak zmiernila “demografickú zimu” svojej krajiny. Nie je náhodou, že Merkelovej, ktorá sama nemá deti, prischla prezývka “súcitná matka” migrantov. Merkelovej evidentne nevadí, že masívny príliv migrantov zmení nemeckú spoločnosť, pravdepodobne už navždy.

Autor Dennis Sewell v tejto súvislosti pre Catholic Herald píše:

“Práve idea o “Západnej civilizácii” sama o sebe komplikuje demografickú paniku. Bez toho by bola odpoveď jednoduchá: Európa sa nemusí trápiť pri hľadaní mladých ľudí, ktorí by podporovali starých v ich posledných rokoch života. Máme totiž už hromadu mladých migrantov, ktorí stoja za dverami a klopú na dvere, snažia sa prejsť cez ostnatý drôt, či preplaviť k nám na gumových člnoch. Musíme ich len pustiť dnu.”

V podstate má pravdu.

Merkelovej bezdetný status odráža nemeckú spoločnosť: podľa štatistík EÚ 30% nemeckých žien nemá potomkov a toto číslo narastá až na 40%, ak k tomu prirátame dievčatá, ktoré končia univerzitné štúdiá. Nemecká ministerka obrany Ursula von der Leyenová povedala, že ak miera pôrodnosti nenarastie, budú musieť “zhasnúť svetlá”.

Podľa novej štúdie, ktorú publikoval francúzsky demografický inštitút (Institut national d’études démographiques), až štvrtina európskych žien, ktoré sa narodili v 70.tych rokoch, zostane pravdepodobne bezdetná. Kým vo Walese a Anglicku bola v roku 1940 bezdetnou každá deviata žena vo veku 45 rokov, dnes je to už každá piata žena.

Francúzsky novozvolený prezident Emmanuel Macron odmieta tvrdenie Francoisa Hollanda, že “Francúzsko má s islamom problém”. Je proti odopieraniu občianstva džihádistov, a trvá na tom, že Islamský štát vlastne nie je islamský.

“To, čo je problémom dnes, nie je islam, ale isté správanie, ktoré môžeme definovať ako náboženské a potom toto správanie priraďujeme k osobám, ktoré praktizujú toto náboženstvo”.

Macron hlása akýsi multikulturálny bufet. Hovorí o kolonializme ako o “zločine proti ľudskosti”. Je za otváranie hraníc a podľa neho nejestvuje nič také ako “francúzska kultúra”.

Filozof Mathieu Bock-Coté tvrdí, že 39-ročný Macron, ktorý má za manželku svoju 64-ročnú bývalú učiteľku, je symbolom “šťastnej globalizácie, ktorá je oslobodená od pamäte francúzskej stratenej slávy”. Nie je náhodou, že hnutie Manif Pour Tous, ktoré bojovalo proti legalizovaniu homosexuálnych manželstiev a adopcii takýmito pármi, urgovalo Francúzov, aby nevolili tohto “proti-rodinného kandidáta”… Jeho heslo ako aj hnutie “Vpred!” stelesňuje globalistické elity, ktoré redukujú politiku len na akési predstavenie.”

Aj preto turecký líder Erdogan nalieha na moslimov, aby mali aspoň po päť detí a islamskí imámovia urgujú, aby moslimovia plodili deti a tým dobyli Európu. Islamskí rasisti sú zaneprázdnení budovaním stretu civilizácii uprostred Európy a sami definujú svoje západné hostiteľské krajiny ako tie, ktoré padnú: bez populácie, bez hodnôt a opustením svojej vlastnej kultúry.

Keď sa pozrieme na Merkelovú, Rutta, Macrona a iných, môžeme vôbec povedať, že sa títo islamskí rasisti mýlia? Naši lídri nás uspia do katastrofy. Prečo by ich malo trápiť, že na konci ich života už Európa viac nebude Európou? Joshua Mitchell k tomu trefne hovorí:

“Nájsť seba samých je pre nich dôležitejšie než budovať svet. Mnoho generácií to už za nás predsa urobilo, tak my sa už len hrajme…”

5. 5. 2017

Vladimíra Vítová
9. 5. 2017  Aliance národních sil (ANS)

Pochod Nesmrtelný pluk se letos 8. května uskutečnil v Praze na Loretánském a Hradčanském náměstí již podruhé. Přítomny byly zhruba dva tisíce lidí z celé země. Lidé si tak připomněli Den vítězství a pravdivá fakta, týkající se II. světové války - zejména jejího konce. Nesli s sebou fotografie svých předků, kteří během války zemřeli, a byli na ně náležitě hrdi. 


S radostí nesli tváře a jména svých tatínků, maminek, dědečků a babiček – prostě svých předků, kterých si dodnes velmi váží. Každý měl na své hrudi Georgijevskou stužku - symbol památky vítězství nad nacismem.

Akci organizovalo několik občanských spolků, které podepsaly Memorandum o spolupráci. Hlavními organizátory byly: Občanské sdružení pro multikulturní společnost, Pražský Telegraf, Koordinační rada ruských krajanů, Všekozácký Svaz Českých zemí a Slovenska, České mírové fórum, Společnost Ludvíka Svobody, Slovanský výbor ČR a Český svazu bojovníků za svobodu. Akce se zúčastnili též zástupci ANS.

Lidé veřejně uctili památku vojáků, kteří bojovali na frontách II. světové války za osvobození Evropy od nacismu, i těch, kteří pomáhali osvobozujícím armádám v týlu, a dále všech vězněných a nuceně nasazených i všech nevinných obětí. Účastníci přišli především se záměrem zachovat ve společnosti a v rodinách osobní vzpomínky na generaci, která zachránila svět od nacismu. Vzhledem ke stávající nebezpečné mezinárodní situaci považovali mnozí svoji účast též za symbolické vyjádření občanského postoje — tedy vyjádření odporu k válce obecně.


Od roku 1989 se v naší zemi projevuje snaha pozměnit oficiální historii a to tak, aby vyhovovala jistým mocenským skupinám a jejich zájmům o manipulaci společnosti jako celku. Tento trend je do očí bijící ve všech veřejnoprávních a mainstreamových sdělovacích prostředích a pak především ve školách. Je tedy třeba neustále připomínat, že naši předci položili své životy za to, abychom my všichni mohli žít. A také je nutné říkat zcela jednoznačně, že naši zemi osvobodila především Rudá armáda.


Z pódia zazněla i tato slova:

„Vzpomínám na 360 tisíc československých občanů, kteří položili životy i za můj život. Ti všichni si zaslouží úctu. A bohužel není málo rodin, které vůbec neví, jak jejich blízcí skončili a kde. Pamětníci již pomalu nejsou a současná, hlavně mladá generace, by měla vědět, jak to skutečně bylo. Protože není málo těch, kteří historii překrucují…… Připnu si Georgijevskou stužku na kabát, koupím kytici květin a položím ji pod pamětní desku obětem války. Ta kytice ale bude patřit i milionům padlých sovětských a spojeneckých vojáků, jako projevení vděčnosti za můj, a nejen můj, zachráněný život.“

Jaroslav Seifert, nositel Nobelovy ceny za literaturu

Přilba hlíny 
(výběr z básně)

A kdo dal tankům křídla? Kdo?
Noc čtvrtá byla ze všech nejdelší
to volali, že hoří Pražský hrad.
Však časně zrána ruka obhroublá
mně padla do mých.

Jak se jmenoval ten rudý voják,
už jsem zapomněl,
však jeho ruku držím dodneška.
Noc pátá poté byla bílým dnem.

9. 5. 2017, zdroj: RT

9.5. 2017   PL
Sobotka začal kariéru podvodem. 

 Beseda s ministrem financí Adrejem Babišem, původně avizovaná k mezinárodní politice, se v Plzni zvrtla do nekonečné diskuse kolem daňových přiznání, dluhopisů a odposlechů. Podle předsedy ANO jej pravděpodobně sleduje a monitoruje údajně rokycanská agentura na popud Milana Chovance. Na přetřes se tu dostal také titul ministra vnitra z plzeňských práv. Na adresu premiéra Sobotky padala nejen ostrá slova ohledně privatizace OKD, ale také k jeho údajným „černým duším“ v mateřské sociálně demokratické organizaci. „Vyznamenalo“ se zde rovněž pravicové mládí z ODS při diskusi o EET a kominících. A nebyl by to Andrej Babiš, aby několikráte „nenakopl“ Miroslava Kalouska…

,,Obávám se, že informace, které se dostávají do éteru, nejsou pravdivé,“ uvedl na samý začátek šéf hnutí ANO. „Kmotři řídili přes milenku premiéra celou zemi a to byla ODS; a dnes jsou jiní kmotři na ČSSD, kteří řídí tuto zemi, oni jsou ta oligarchie. V roce 2013 jsme skončili jako druzí a ten den byl lánský puč. Prý je to tak normální v politice, prý se to tak dělá. Je to neskutečná špína a prý jsem s tím měl počítat. Já jsem nepočítal a je to symbolika, že jsem v Plzni. Tady jeden pán, ministr vnitra, podle některých informací – já na to nemám důkazy – údajně si najal nějakou agenturu, která mě delší čas sleduje a odposlouchává. To se neřeší. A jen se řeší ten obsah schůze, který je sestříhaný, je to zmanipulováno… to načasování je velice podivné. Mně se vyčítají nějaké věci, ale ty se vůbec netýkají mého působení v politice.“

Danit nebo nedanit?


„Česká republika skončila v loňském roce na druhém místě, co se týká rozpočtu a zadlužení,“ pochvaloval si Babiš. „Vybrali jsme stovky miliard daní. Daří se nám, investujeme, máme se dobře. V zahraničí jsou zděšeni, co se tady děje. Proč premiér naší vlády, o které tvrdí, že je úspěšná, likviduje práci ministrů. My jsme šli do vlády s ČSSD, protože tak to vyšlo. Dnes pan premiér odvolává mne. Proč neodvolá ministryni školství, kde zasahovala policie a blízký přítel Karel Březina byl jejím poradcem? Je tam údajně korupce. To se neřeší, protože to nevyhovuje.“

„Musím v zásadě odmítnout všechny ty lži. K těm korunovým dluhopisům. Já chápu, že ten, který nikdy nepracoval nebo neměl firmu, nechápe, co je to daňová optimalizace. Na to máme daňové poradce a všichni máme platit podle zákona. Nikdo nechce platit vyšší daně, než je zákon. Vždyť ty korunové dluhopisy, na to byl zákon už v roce 1993. Když pan Kalousek neuměl sehnat peníze na financování našeho státu, tak pozval lidi a investory, aby si koupili korunové dluhopisy. A aby je motivoval, tak je dával bez daně. 74 000 lidí si ty jednokorunové dluhopisy nakoupilo. Proč stokorunové dluhopisy se nedaní a proč jeden stokorunový dluhopis se daní? Jasně měl od svých podřízených pan Kalousek doporučení, že je to problém. Když 530 firem emitovalo, tak to chtěl změnit. A v Poslanecké sněmovně se o tom hlasovalo. A pan Kalousek nehlasoval pro zdanění dluhopisů, ani pan Sobotka. Sama ČSSD byla proti zdanění dluhopisů,“ uvedl Andrej Babiš.
Daním!Nevytahujipenízevenjakovelcíkluci…

„Já jsem jediný politik, který tady od revoluce ukázal dvacet let daňové přiznání,“ pochválil se předseda hnutí ANO. „Ale co vám vymývají politici mozek před nástupem do Sněmovny. Oni přijdou do Sněmovny, jako my jsme přišli v listopadu 2013, a první daňové přiznání dělají za rok 2013 a 2014. A ne před tím. Já jsem jediný, který v kuse ukázal dvacet let daňová přiznání. Zaplatil jsem jako fyzická osoba 350 milionů. Moje firmy tady zaplatily 23 miliard. Já jsem vyzval pana Sobotku, Chovance, Kalouska, ať ukáží, odkud mají své byty, nemovitosti. Odkud si ministr vnitra koupil ty byty od dodavatele aut na vnitro. Je nesmysl, pokud někdo říká, že jsem si chtěl vyplatit dividendu, že jsem obcházel to zdanění. Já jsem měl plat, který se daní. Já jsem danil 30 procent. Ani jsem nemusel být zaměstnanec v té firmě, mohl jsem být někde na Kypru a ušetřil bych z daní. Jsou to nesmysly, pokrytectví, korunové dluhopisy se emitovaly do konce roku 2012,“ vysvětloval v úvodním obsáhlém monologu Babiš.

„Já píši dopisy, odpovídám. Odmítám, že bych někoho šidil. Je skandální, že se na to odvolává a je to absurdní divadlo. Že to vyšetřuje Finanční správa, ano, prověřuje to. Samozřejmě, anonymních trestních oznámení na mne bylo několik. Všichni řeší Babiše. Já jsem založil firmu, která sídlí v České republice. Kolik odešlo dividend z České republiky za posledních deset let mimo? Dva tisíce miliard! Kolik přišlo do ČR s dividendami? 83 miliard. Z toho 23 miliardy moje firmy z Německa a Slovenska. Já dávám peníze, které vydělám ze zahraničí do Čech. Velcí kluci to tahají ven. Celý plat posílám samoživitelkám. Létám do Bruselu v economy class. Nekradu,“ přesvědčoval několik desítek přítomných, především studentů, ale také důchodců Andrej Babiš. „Oni dělají kšefty na poště. Pamatujete si, jak pan Chovanec svolal bezpečnostní radu státu, protože bylo potvrzení korupce na České poště? Kdo mně může něco vyčítat? A je to všechno o mém podnikání. V říjnu 2013 jsme měli 18,9 procenta a byli jsme v šoku. Nevěděli jsme, co dělat. Já jsem podnikatel. A podnikatel bojuje za svoji firmu. Vy si myslíte, že nějak ovlivňuji Finanční správu? Tam je 15 000 lidí. To je absolutně vyloučeno. Moje bývalé tři firmy mají soud s Finanční správou. Jde jen o to, aby mne zlikvidovali, protože vadím.“
Emigranti v rodině a fosfáty ze Sýrie
A Andrej Babiš chrlil dál: „Nikdo se nezabývá tím, že je tady nějaká agentura blízká rozvědce. Udělejte si monitoring mých médií. Marek Benda, který je ve Sněmovně asi dvacet let a který se tady snad narodil,“ glosoval za smíchu přítomných, „mluví o Čapím hnízdě v mých vlastních bývalých novinách a že jsem Hitler. Čtěte ty noviny. Já nejsem Bakala, Economia. Jak byly ty aféry? STB? V mé rodině byli tři emigranti. Brácha mé matky emigroval 21. srpna 1968. Můj bratranec se dostal do Kanady, to byl všechno kádrový problém. A když mi můj šéf říkal, budou tě vyslýchat, proč nekupuješ fosfáty z bratrské Sýrie, kam jsme prodávali tanky. Asad neměl prachy a místo toho dával fosfáty, tak jsem tam šel. Nikdy jsem nic nepodepisoval. Dělal jsem jen protokoly, proč nekupujeme hnusné fosfáty ze Sýrie. Protože jsme je kupovali přes rakouskou firmu z Izraele.“ Ty podle Babiše byly mnohem kvalitnější. „Vyhrál jsem soud. Pak přišla biopaliva. To v Bruselu přišli s tím, že ropa bude stát 200 dolarů za barel. Goldman Sachs. Nestojí, je to padesát. Podle zákona „lex Babiš“ jsem se zbavil firem. A teď jsou dluhopisy, odposlechy a stále něco. Ohrožení demokracie. Proč nemáme jednací řád Sněmovny jako v Německu? Budete si na mne pamatovat na celý život jako EET. Jako ministra financí, který je zavedl. A daňová Kobra a prokazování původu majetku. A snížení dluhu,“ zdůraznil Babiš své činy, na které se bude vzpomínat.
Sobotkovi kostlivci
„Mohl bych se ptát pana Sobotky, proč privatizoval OKD za 4 miliardy, proč dal Bakalovi byty téměř zdarma. Je tam soud. Čeká se. Nevím na co. 15. května 2002 přistálo na účtu Fondu národního majetku asi 134 miliard. To byla vláda premiéra Miloše Zemana. Ty peníze měly jít na státní důchodový fond pro důchodce, který chtěl Grégr založit, ale o dva měsíce později už byl nový premiér, pan Špidla, a přišel nový ministr financí, nejhorší v naší zemi, Sobotka. Kde je těch 134 miliard? Nezaložili ten fond. Zašantročili to,“ vytkl předsedovi ČSSD Babiš.

„OKD zdevastoval celý region. Důchodci platí nájem 7000 měsíčně a Bakala jim to měl prodat za 40 000. Mostecká uhelná, prodej na přímo, žádná soutěž. Sokolovská. 11 miliard do Škody Plzeň ekologické zátěže. Prohraná arbitráž s CME, Hušák, 400 miliard dluhů. Samé škody. Pan premiér mi něco vyčítá? Nemluvím o tom, že už v roce 1996 podváděl při své první kandidátce do Sněmovny. Zeptejte se jeho organizace. Ve Vyškově jej chtěli vyloučit. Manipuloval, černé duše,“ rozpálil se šéf ANO a pak se pustil do šéfa odborů, který navštívil jihočeskou drůbež: „Pan Středula se snažil ve Vodňanech organizovat nějakou akci, že tam dávají nízké mzdy. Ti odboráři jej vyhnali ven! Tak to je. Takže manipulace, dezinformace, a je potřeba popravit Babiše. Jsem v šoku, co se děje, protože nejdříve je demise, potom není demise. Teď že mám zase odejít. Já tomu nerozumím. Já jsem vám to tady chtěl vysvětlit, protože v rámci médií je to těžké. Na mne samozřejmě jsou permanentně negativní reportáže, hlavně z pera bývalých redaktorů MAFRA,“ posteskl si dále. „Můžete se samozřejmě bavit o Čapím hnízdě. Za chvilku tam bude nainvestována miliarda korun. Jeďte se tam podívat. Když tam bude miliarda, tak asi napíší do Bruselu a řeknou, ukažte nám v Evropě jeden projekt, kde někdo dával vlastních 950 milionů a 50 milionů byla dotace přidělená podle pravidel v roce 2008. Kontrolovali to všichni. A zas jenom desinformace. Vyšetřují to. A zase na anonym. Kdo to přiděloval? Jedna státní zástupkyně nějakému policistovi, který byl v nějaké aféře. Takto to u nás funguje. Já to odmítám. Zásadně.
“
Makám. Co bude, když nebude?

„Já si samozřejmě počkám na rozhodnutí pana prezidenta, co na to řekne. Udělat takovouto mezinárodní ostudu, pan Sobotka, protože vypadáme jak banánová republika. Teď mám za úkol do 1. 7. najít asi 800 milionů na navýšení platů policie, hasičů, vězeňské služby a celníků. Pro kulturu 1,1 miliardy. Mám sestavit rozpočet a to bude velký problém. Chceme navyšovat důchodcům důchod v příštím roce o 500 korun. To je 23 miliard. Příští rok jsou důchody 437 miliard, to je třetina rozpočtu. Chceme navyšovat platy státním zaměstnanců, učitelé mají stále nízké platy. Sociální služby, tam jsou nízké platy. Já to mám dávat dohromady. A teď přijde pan premiér a totálně destabilizuje vládu. Způsob? Nikomu to neřekl, nikdo to nevěděl. To nechápu. Nejsem to já, který dělá ten problém. Přece tu existuje nějaká presumpce neviny,“ pokračoval dále Babiš. „ Co má mě Sněmovna co zkoušet? Na to je policie a soudy. Takže se jen vytváří atmosféra, že Babiš je něco strašného, zlo, které tady něco ohrožuje. Ano, ohrožuje. Jejich zkorumpovaný systém, který si tu vybudovaly ČSSD a ODS a Kalousek, samozřejmě. Teď zase máme problém s Diag Human, je tu zas nějaká arbitráž.“
„Uvidím, jak se vyjádří pan prezident a co nastane, ale mohu vám říci, že v životě jsem toto nezažil. Lidi mi píší, dostávám desítky mailů a dopisů, lidé mi píší, abych neodcházel. Jestli tady budete mít Kalouska se Sobotkou na věčné časy, tak já u toho nebudu a vrátím se zpět a budu někde ležet,“ poukázal na svůj možný odchod ministr financí.

Selfíčka i chlast…

Zazněl dotaz na jeho hlavní motivaci: „…máte naprosto šílené pracovní tempo.“ „Nebyl jsem žádný prominent, jak líčí novináři. Můj táta nemohl mít kariéru, když jsme měli tři emigračky. To se dá všechno dohledat. Byl jsem v Maroku a ani jsem se nechtěl vracet. Tam bylo skvěle. V roce 1991 jsem se vrátil,“ odpověděl Babiš a pokračoval. „Někdy přemýšlím, jestli to není sabotáž, když dělají, aby to nefungovalo. Kdybychom měli většinový systém jako v Americe, žádná koalice, žádné komise. Stát by měl fungovat jako rodinná firma, která má vizi, cíl. Jsem o tom přesvědčen. Centrální nákup, majetek na hromadě, IT systém! Stálo nás to 124 miliard. Každá firma si obsadila jedno ministerstvo. Kdyby byla centrální autorita, to by byla synergie. Chtěl jsem něco změnit a udělat hnutí, aby do něj mohli přijít noví lidé. Jsme jiní. Já nemusím uplácet krajské organizace jako pan premiér. Ministerstvo zdravotnictví má Moravskoslezský kraj, průmyslu Jihočeský, Mládek, Středočeský Chládek. Jasně, že takoví lidé, jako jsem já, by asi neměli být v politice, ale firmu jsem dal pryč... a média. Jsem nejvíc sledovaná osoba. I neoficiálně. Motivace je ve volbách, myslím, že dokončíme teď ten mandát. Jsme sami proti všem a to mne mrzí. V každé straně jsou slušní lidé a gauneři. I v ČSSD i v ODS a je to všechno o lidské chemii, emoční inteligenci. Se Zaorálkem i s Marksovou i s Ludvíkem. Je to o lidech. Když to takhle řeknu, tak jim dám polibek smrti,“ prohlásil Andrej Babiš. „Byl jsem ve Škodě Kvasiny. Super závod. Když jedou lidi z práce, je tam 30 minut zácpa. Není tam infrastruktura, ani kultura, ani sportoviště. Ti tradiční politici přijdou přestřihnout pásku, a tím to skončilo. Kolik energie a úsilí jsem musel vynaložit na to, abych prosadil EET. Já to ministerstvo řídím, ještě asi chvilku, jako firmu, nikdo z Ministerstva financí nebyl v žádné firmě, kterou řídím. Neměl jsem za poradce, jak měla paní Valachová, pana Březinu, kámoše pana Sobotky, který je teď stíhán. Bůh ví, co tam dělal.“ Vše, co přijde na Ministerstvo financí, jde podle Babiše do podatelny. „Nikdy mne nemůžou na nic nachytat. Nikdy. Nikdy jsem neletěl speciálem, nikdy jsem s sebou nebral hordu úředníků. Na co?“
„Motivace je samozřejmě přežít zdravý, já makám od rána do večera, sedm dní v týdnu. Byl jsem na YouTube festivalu, udělal jsem 500 selfíček. Pak jsem šel na koncert, kde jsem chlastal se studenty,“ pochlubil se za smíchu přítomných šéf ANO. „Chodím mezi lidmi stále. Já potřebuji mít zpětnou vazbu. Nálada proti mně je šílená. Prý polarizuji společnost. Protože jsem naštval spoustu lidí. Zákon o hazardu. Několik vražd bylo na mne objednáno,“ povzdychl si. „My jsme slavnostně otevřeli dálnici. Draho, v prosinci 1996, 32 let jsme ji stavěli. Já bych ten beton vozil asi po kolečkách,“ přešel na humornou notu za smíchu přítomných Babiš. „Kdy si lidé vzpomenou na nás, na politiky? Když jsou naštvaní. Když stojí na D1, obchvat Frýdek-Místek, Havlíčkův Brod nebo Břeclav. Měli bychom dělat zákony, které jsou v zájmu lidí. Obchvat Třince. Skvělá stavba, ale deset let to děláme. Nějaký advokát tam má pozemek 200 metrů čtverečních a chce dva a půl milionu,“ svěřil se přítomným ministr financí.
…lži a lži a…
„Proč vám trvalo tak dlouho se vyjádřit k těm nahrávkám?“ ptal se mladý muž. „Já jsem řešil to, že asi někomu nevadí, že mne někdo asi sledoval a odposlouchával. Je to páchání trestného činu,“ odpověděl Andrej Babiš. Další dívka vznesla dotaz: „Jedna z vašich firem má na Kypru sídlo…“ „Není to pravda,“ opáčil Babiš. „To jsou ty lži, kterými se zabývala šéfredaktorka Mladé fronty. Ta firma na Kypru mně nikdy nepatřila. Zachránil jsem Kostelecké uzeniny, Olmu…“ Dívenka se ale nedala: „…já se nedivím, že ty firmy jsou před bankrotem, když například zemědělcům ničíte úrodu…“ „Slečno, teď mluvíte o panu Radovi, který nelegálně podnikal na pozemcích mé firmy,“ reagoval Babiš. „Chápu, když jste viděla ty filmy,“ připomněl dokumenty České televize. „Pan Rada, který byl trestně stíhán, který nadělal dluh 800 milionů; museli jsme to všechno koupit. Pan Rada dovezl z Egypta nilské krokodýly. Bez povolení. Když zbankrotoval a my jsme převzali tu firmu, tak ti krokodýli měli tři metry. Pan Rada je podvodník a lhář, stíhaný; a zkuste si nastudovat všechno, co má za sebou. Že to pole mí kolegové poprášili, to asi byla chyba, ale už tam neměl co dělat. Nerespektoval ani rozhodnutí soudu. To mne sice mrzí, ale není to pravda.“

Babiš, nádor na demokracii

Mladý muž, příznivec ODS, sáhodlouze pokládal otázku: „Loni proběhla diskutovaná návštěva čínského prezidenta v ČR a kolem ní bylo mnoho diskuse vrcholných představitelů parlamentních stran, například TOP 09. Předseda vlády se hájil tím, že tato návštěva přinese ČR obrovské investice v řádech miliard korun. Jako náměstek předsedy vlády pro ekonomii, jako ministr financí a jako předseda momentálně nejsilnějšího politického subjektu u nás můžete mi říci, jak se tyto investice projevily? Protože já jakožto obyčejný občan nevidím, že by se nějak projevovaly v každodenním životě. Dokonce byla plánována výstavba nějakého aquaparku nedaleko Chebu, a dodnes nezačaly žádné přípravy. Přijde vám správné podporovat politiku vůči zemi, která nemá řádné demokratické principy, kde demokracie a člověk nic neznamená? Kde ta země je založena na komunistických principech a vy jakožto podnikatel a prakticky průkopník kapitalismu u nás. Jaký máte názor na tu pročínskou, provýchodní politiku? „Ono se to pozitivně projevilo na vstupu do Travel servisu, kde s Čínou byly otevřeny tři nebo čtyři linky. Takže počet čínských turistů narostl na 300 000, což je pozitivní. A jsou ještě nějaké projekty. My bychom se měli snažit vyrovnat naši bilanci s Čínou. My dovážíme desetkrát víc, než vyvážíme,“ odpověděl mimo jiné Babiš.
Když do zahraničí neposíláme „áčka“
Starší dáma si pak veřejně posteskla: „Já jsem přišla na tuto besedu kvůli avizovanému tématu zahraniční politika. Kdybyste byl tak laskav a více se k tomu vyjádřil…“ a podpořil ji bouřlivý potlesk sálu. „Já se omlouvám…,“ na to Babiš. „My jsme členy EU a NATO. Pan premiér se ještě nenaučil anglicky,“ rýpl si hned Babiš. „Nemělo by se změnit NATO z obranného na útočný pakt? Kdy NATO zasáhlo proti někomu? Pamatujete si to? Proti somálským pirátům. Ale to, že se ve Středomoří utopilo 20 000 lidí, to nikoho nezajímá. My jsme tu EU vlastně podcenili. Byl tam Kužvart, na první tiskovce se zjistilo, že neumí anglicky, tak šel domů. Poslali Teličku. My jsme tam posílali „céčka“ nebo „déčka“. Ale my bysme tam měli chránit naše zájmy. Měli bychom říkat náš názor na Evropu. Říkám, že Evropa ještě nedosáhla na svobodu. Je třeba spolupráce tajných služeb, protože náš problém je terorismus a migrace. Evropská komise stále vyrábí nějaké zákony, teď na zbraně. Proč je Komise tak dominantní, a ne šéfové vlád a prezidenti? Ti by měli rozhodovat, a ne pan Juncker, který vymyslel migrační kvóty a ani se nás nezeptal. A teď zase nějaké rychlosti Evropy… Potřebujeme její reformu. EU je skvělý projekt, díky tomu máme mír, ale ta opatření dospěla k tomu, že lidé mají na to negativní názor. Bylo by třeba, aby tam byli nějací politici typu Winstona Churchilla, Charlese de Gaulla. Ve Francii je to totálně extrémní. Le Penová chce všechno rozvrátit a Macron mluví o ministru financí eurozóny, což je podle mne nesmysl, o další integraci, je promigrační,“ odpověděl poněkud obsáhleji Andrej Babiš.
Junior z ODS v akci
„Chtěl jsem vám také pogratulovat, protože existují jisté nesrovnalosti ve vašem daňovém přiznání a dnešním dnem jsou promlčené,“ podotkl poněkud jízlivě student. „Vy si myslíte, že jsem to majetkové přiznání četl? Já jsem ho jen podepsal. Já to mám kontrolovat? To nemyslíte vážně,“ naštval se Babiš. „Tak sorry jako…,“ na to student a sál vyprskl smíchem a ještě tleskal. K svému údajnému sledování šéf ANO ještě poznamenal: „Slyšel jsem o tom, že tady nějaká agentura z Rokycan má za úkol mne sledovat a nahrávat…“

Pak vstal student a hrdě prohlásil: „Jsem člen Občanské demokratické strany!“ „Jéžiš…“ bylo slyšet..

„Ač pan Sobotka je levicovým politikem a vy tady říkáte, že nerozumíte jeho postupům. Jak byste postupoval vy na jeho místě, kdyby se vám rozkládala vláda?“ tázal se mladý pravičák. „Oni to rozkládají,“ reagoval Babiš. „Já jsem měl úkol z Poslanecké sněmovny poslat vyjádření do 30. dubna, to byla neděle. Poslal jsem je 28. 4., to byl pátek. 27. 4. vystoupil premiér a znovu vymyslel nějakých dvacet nesmyslných otázek. Ani mi je neposlal oficiálně. Přečtěte si ten můj dopis. Je to vysoce odborný dopis o navyšování kapitálu, o různých zákonech, psali to ekonomové, právníci a poradci. Nevěřte to, co tihle lidé říkají. Já jsem to vysvětlil a splnil úkol. Těch 22 otázek mně neposlali. Jsou tak nesmyslné, že to musel psát ekonomický diletant. ČSSD si to dá na web nebo to zveřejní nějaký Deník a já mám na to odpovídat? Já jsem premiérovi minimálně napsal šest dopisů. Já jsem odpověděl, splnil jsem, co jsem měl, ale oni potřebují v tomto prostoru tuto pseudoaféru. A když teď skončily dluhopisy, tak jsou odposlechy: „Do doby, než jste zavedl EET, to také šlo…,“ nedal se studentík. Babiš na to: „…160 miliard v černé ekonomice. Opravím ti komín. Chceš fakturu? Přijdu za rok. Nechceš fakturu? Přijdu zítra. Neznáte tohle?“ „Já komín doma nemám, tohle neznám. My topíme radiátory,“ prohlásil student Západočeské univerzity. „Když vám to tady chtěl udělat Kalousek se socany, 24 000 za kus, za pokladnu, to by samozřejmě nakoupili u správné firmy, to by bylo 13,5 miliardy. Ta oranžová Markéta stojí 5000. Byl jste v jiných zemích? Dostáváte účtenku na záchodě, na parkingu, za zmrzlinu…,“ vypočítával Babiš, vracejíc se do doby, kdy se hovořilo o registračních pokladnách. „Říká se o vás, že se řídíte heslem, že všichni kradou,“ ozval se další „mlaďas“. „To není pravda,“ na to rezolutně Babiš.

(Ne)vadí Chovanec?

Muž, starší pán, porevoluční aktivní člen Zelených v poslední části téměř dvouhodinového setkání řekl: „Mně vadí, že odtud pochází pan Chovanec, který si tu na právech koupil titul; a na otázku novinářů odpověděl, že stačí, že jej nepoužívá. Jestli vám to nevadí? Mně to vadí strašně. Měl titul vrátit a zaplatit pokutu, že podvádí.“ „Média se mohla zeptat, jestli ten Chovanec nekoupil dva byty pod cenou od dodavatele aut na ministerstvo vnitra. Představte si, že by zatkli mého nejlepšího kámoše, který by byl poradcem Brabce. Je třeba si v médiích pozvat ty správné lidi a položit tu správnou otázku,“ „kopl“ si do ČT, pořadu Události, komentáře Babiš a s povzdechem dodal: „vymývání mozků jedna radost.“

9.5. 2017   Zvědavec
Když jsem byl malé dítě na prvním stupni základní školy, slavil se Den vítězství až 9. května, nikoliv osmého, jak je tomu dnes. Slavili jsme zkrátka podle tehdejšího moskevského času, nikoliv toho západoevropského, kdy začalo příměří platit. V moskevském bylo totiž už po půlnoci. Nic na tom nemění ani fakt, že poslední ozbrojené střety s Němci na našem území utichly až 11. května, kdy se poslední jednotky Wehrmachtu vzdaly.

Komunistický svátek dne vítězství před rokem 1989
Tehdy byl symbolem dne vítězství sovětský tank a šeříky
Jak již bylo řečeno, tehdy se slavilo 9. května, ulice byly plné sovětských vlajek a statní svátek se přímo jmenoval „Den osvobození naší vlasti Sovětskou armádou“. Samozřejmě, bylo ještě naživu spousta lidí, kteří si ony události pamatovali. Slyšeli jsme vyprávění o tom, jak byli lidé šťastní, když Sověti konečně vyhnali krutovládu Němců. Byly v té době ovšem i absurdity. Od svého otce pravidelně poslouchajícího rádio Svobodná Evropa, kterému komunisté celkem dost ublížili, jsem věděl, že Plzeň osvobodila americká armáda. A tak mi přišlo trochu divné, že se o tom nikde oficiální orgány nezmiňují. Možná v Plzni ano, ale k nám do Východních Čech se to rozhodně nedostalo. Proto jsem tehdejšímu režimu moc nedůvěřoval.

Oslavy po roce 1989 a záplavy amerických vlajek

Po sametové revoluci jsem byl rád, že absurdita zmizela. Najednou jsme všichni oslavovali z vlastní vůle. Všude vlály americké vlajky, po náměstích jezdily americké džípy a vojenská technika, rozhovory v televizi byly vedeny s americkými veterány hlavně z Plzně. Jenže ouha! Ono se za těch 27 let nic nezměnilo. Stále americké vlajky. Stále americké džípy po celé republice, nejen v Plzni. Jedna absurdita vystřídala druhou. Dneska se zdá, že naši celou republiku osvobodili Američané. V televizi se jakoby „náhodou“ ukazují oslavy hlavně z Plzně, ale třeba i v Praze nebo Hradci Králové vlají vlajky s hvězdami a pruhy. Při osvobozování naší země padlo 248 Američanů, kteří přišli na konci dubna do již téměř vyklizených západních Čech. Sovětů padlo 140 tisíc. Dnes o tom není v podstatě ani zmínka. Maximálně občas nějaký přihlouplý politik prohlásí, že sovětská armáda nás neosvobodila, ale dobyla. Sice si nepamatuji ty časy, ale ještě si pamatuji vyprávění těch, kteří osvobození zažili. Plus čísla o počtu padlých či velikosti osvobozeného území, která jasně ukazují, kdo má hlavní zásluhu na vyhnání Němců z Československa. Bohužel, absurdita komunistů byla vystřídána absurditou ještě větší.

Břetislav Olšer
9.5. 2017   Rukojmí
Tak jsme opět slavili výročí Pražského povstání, které mělo hypoteticky dva účelové důvody svého vzniku; Češi jako Protektorát Böhmen und Mähren byli jedním z hlavních zbrojařských kolaborantů nacistického Německa a věděli v květnu 1945, že Rudá armáda je už v Berlíně, Hitler byl kaput a bylo na čase povstat, obětovat své životy a zachovat tím své zbabělé vlasti její tvář...
Navíc „důvěryhodné“ prameny uvádějí, že Prahu neosvobodila Rudá armáda, nýbrž Vlasovci... A je zde proto druhý účelový moment; pro jistotu si naši presstituti nechávají pro sebe, kdo to byli Vlasovci a že jen z nouze ctnost je přinutila změnit kabát a v posledních dnech 2. sv. války vypočítavě zradit podruhé – napřed to byl SSSR, poté jejich nacističtí vůdci, proti nimž se však obrátili právě při Pražském povstání… Dle rčení: Po upotřebení zahodit...

Generál Vlasov s nacistickými vojáky...

Začněme Prahou roku 1945 a jejím únorovým americkým bombardováním. jež bylo podle pilotů důsledkem chyby v navigaci; prý tragický omyl, když si američtí piloti údajně spletli Prahu s Drážďany. Ne náhodou to proto mnozí považují za zločin, který nesnese žádnou omluvu. Za jasného počasí, ne v mlze, jak se vymlouvali, totiž padaly bomby též na místa, kde nebyla žádná vojenská technika ani žádný průmysl, důležitý pro skomírající nacistickou armádu.

Znovu začaly bomby padat na Prahu 25. března 1945; bylo to za měsíc už podruhé a lidé po minulé zkušenosti věděli, že Američané bombardují plošně. Při tomto útoku bylo usmrceno 235 osob a dalších 417 bylo zraněno. Celkem bylo v Libni a Vysočanech zničeno nebo vážně poškozeno na šedesát továrních objektů. V sutiny se proměnily Českomoravské strojírny, Českomoravská Kolben-Daněk, Vysočanská mlékárna, hlavní sklady firmy Julius Meinl, továrna na stroje bratří Prášilů, Ottova chemická továrna, libeňský lihovar, parní mlýny Františka Odkolka nebo továrna na celuloidové zboží a další "vojensky důležité" podniky…

Během půldruhé hodiny přes poledne dopadlo na Prahu 12 tisíc bomb o průměrné váze 250 kilogramů. Krutou daň si bombardování vybralo také mezi obyvateli obcí Letňany, Satalice, Kbely a Čakovice, které v roce 1945 ještě ležely za hranicemi Prahy.


Následky bombardování "průmyslového centra" Prahy...

Nyní pohled do historie, která se týká Vlasovců; po přepadení SSSR nacistickým Německem (operace Barbarossa) padly do zajetí miliony sovětských válečných zajatců různých národů (tedy nejen Rusů). Jejich národní a politické smýšlení bylo různé, část zajatců nesouhlasila se Stalinovým režimem, mnoho z nich bylo zdrceno tím, že Stalin se zajatců zřekl a považoval je za zrádce.

Postupně se z těchto zajatců formovaly různé dobrovolnické i pomocné jednotky, divizemi Waffen-SS počínaje a zásobovacími a pracovními jednotkami konče, například Turkestánská legie, Legie Volžských Tatarů, Ázerbajdžánská legie, Gruzínská legie a další. Vznikaly i ruské bojové jednotky - 1. ruská národní armáda, 599. ruská brigáda, Ruský ochranný sbor, XV. kozácký jezdecký sbor a další.

Poté byl nacisty zajat sovětský generál Andrej Andrejevič Vlasov, který se postupně stával ústřední postavou těch, kteří nenáviděli komunistický režim v SSSR a chtěli proti němu bojovat. Během roku 1943 získával své další spolupracovníky a snažil se ve spolupráci s německými nacisty vytvořit proněmecké ruské bojové jednotky.

Generál Vlasov a příslušníci Ruské osvobozenecké armády v uniformách Waffen SS.Zdroj: Wikipedia

Dne 14. listopadu 1944 byly v Praze ustanoveny Komitét pro osvobození národů Ruska (KONR), kterému předsedal generál Andrej A. Vlasov, a tzv. Ruská osvobozenecká armáda (ROA), jejímž základem byly již dříve zřízené dobrovolnické útvary složené z občanů Sovětského svazu. Ve výcvikových táborech v Německu postupně vznikla první a posléze i druhá divize ROA, kterým velel plk. Sergej Bunjačenko. Ve svém Manifestu Vlasovův KONR oslovoval národy Ruska, aby je přiměl v boji proti SSSR, ale též předpokládal uzavření míru s Německem a vytvoření svobodného Ruska bez bolševiků.

Byla snaha ze strany Německa využít každé možnosti; tak se iniciátorem výstavby leteckých sil Ruské osvobozenecké armády generála Vlasova stal bývalý německý letecký atašé v Moskvě generál letectva Aschenbrenner. Jako velitele letecké jednotky prosazoval bývalého sovětského letce Viktora Ivanoviče Malceva. V jednotce viděl vítanou posilu pro řídnoucí personál Luftwaffe (zejména na východní frontě).

Argumentoval příkladem armádní skupiny „Střed“, která již v roce 1942 vytvořila ze skupiny bývalých sovětských letců jednotku pilotů, navigátorů, radistů a mechaniků Heeresgruppe Mitte. V roce 1943 přeletělo na německou stranu 66 sovětských letounů a v první čtvrtině roku 1944 ještě dvacet.... To byli Vlasovci, patologičtí zrádci kohokoliv a čehokoliv

Vlasov si podává 16.9.1944 ruku s Himmlerem...

Od 30. dubna 1945 začali navazovat představitelé ROA již oficiální kontakty s českým odbojem, který zvažoval jejich účast na připravovaném povstání v Praze, a jenž se s nimi nakonec dohodl na pomoci. Dne 5. května se začaly přesunovat jednotky ROA do Prahy, kam dorazily v brzkých ranních hodinách o den později. Vlasovci, jak byly jednotky nazvány díky jejich veliteli generálu Vlasovovi, obsazovali pod velením Sergeje Buňačenka v Praze důležité opěrné body a uzly a ovládli velkou část Prahy a jejího předměstí.

V noci na šestého května se povstalci pustili do stavby barikád po celém území Prahy. Podle některých údajů jich byl ke dvěma tisícům po celé Praze. Obránci měli často pouze lovecké pušky nebo ruční zbraně, ukořistěné pušky a samopaly a občas se objevil nějaký lehký kulomet či pancéřová pěst. Posilou barikádám byly až oddíly Vlasovců, kteří měli ve výzbroji i těžkou techniku... sovětskou...

Během povstání vjela do Prahy 1. divize Ruské osvobozenecké armády a přidala se na stranu povstalců. Byli to právě tito vojáci, kdo měli velký podíl na úspěchu akce, dokázali zadržet útok Němců a postupně je z Prahy vyhnat. Smíchov, Hradčany a Ruzyni zbavili Němců a pokračovali v útoku na druhý břeh Vltavy. Aby se Vlasovci v německých uniformách na honem odlišili od wehrmachtu, připevnili si na ně odznaky ROA a na čepicích měli bílomodročervené kokardy, jaké používala carská armáda.

Generál Vlasov, jemuž teklo do jeho zrádcovských bot, v zoufalství poslal sovětskému velení depeši: „Mohu udeřit do týlu pražského uskupení Němců. Podmínkou je, aby bylo odpuštěno mně a mým lidem.“ Odpověď nikdy nepřišla. Přesto se v divizi rozšířily zvěsti o tom (jsou dokonce písemná svědectví pamětníků), že Stalin slíbil amnestii pro všechny účastníky vlasovského hnutí za předpokladu, že vstoupí do ozbrojeného boje proti německým vojskům.

Když pražský rozhlas prosil o pomoc a Revoluční národní výbor v Plzni proto zveřejnil 6. května 1945 výzvu „Na pomoc bojující Praze“, občané Plzně na výzvu reagovali bleskově. Velení USA bylo z české strany požádáno o zapůjčení automobilů pro přepravu dobrovolníků do Prahy a také o některé zbraně. Velení americké armády nejenže takovou žádost odmítlo, ale odjezd dobrovolníků na pomoc Praze zakázalo. Po příchodu vojenských jednotek USA do Plzně totiž americké velení města Revoluční národní výbor v Plzni zrušilo… http://www.rukojmi.cz/clanky/3826-aktualni-pripominka-slov-ucitelky-stepanove-spojene-staty-osvobodily-evropu-od-agresora-hitlera-naucte-se-dejepis-poucila-nas-s-tim-ze-desetilete-deti-ji-take-zadaly-aby-v-televizi-zminila-vzkaz-at-uz-u-nas-skonci-komunismus

Vlasovci při osvobození Prahy v květnu 1945

Večer 7. května byla městským rozhlasem v Praze odvysílána zpráva České národní rady, v níž bylo oznámeno, že se české velení naprosto distancuje od akcí vojáků generála Vlasova... V České národní radě tak začátkem května 1945 probíhala bouřlivá diskuse, jak se k vlasovcům zachovat. Jejich pomoc byla důležitá, ale zároveň byla známa jejich minulost.

V živé paměti bylo listopadové přijetí generála Vlasova u K. H. Franka v den slavnostního zasedání a ustavení Komitétu pro osvobození národů Ruska (KONR), konaného pod záštitou předních činitelů nacistického okupačního režimu a SS. Proto oficiální velení povstání odmítlo Vlasovce přijmout a naopak nařídilo Buňačenkovi, aby svá vojska z Prahy odvedl.

Nebylo stále jasné, jestli americká vojska obsadí Prahu, ani jak se Američané zachovají vůči ROA. Domnívali se původně, že Američané dorazí do Prahy dříve, než Rudá armáda. To byl také pravděpodobně hlavní důvod, proč se Vlasovci do osvobození Prahy pustili. Jenže Američané se zastavili na pomyslné demarkační linii v okolí Plzně. Z Krušných hor už mířila k Praze Rudá armáda… S vývojem událostí bylo zřejmé, že Praha patří do sféry vlivu SSSR a od ROA se začaly distancovat i české orgány.

ČNR se 7. května rozhodla odmítnout její další pomoc a tak Vlasovci 8. května v ranních hodinách Prahu opustili; odešli i se zajatými Němci, kterým zase vrátili zbraně; odešli obojí do území amerického vlivu... Vlasovci se projevili jako patologičtí zrádci, kteří doufali, že se pomocí při Pražském povstání vykoupí ze svého osudu, který je stejně neminul. Chtěli se prostě vymanit z bezvýchodnosti německého zajetí tím, že „prostě převlékli kabát“ a sloužili Hitlerovi…Časně ráno 9. května dorazily do Prahy první tanky Rudé armády a začaly jejich první střety Němci, kteří dosud Prahu neopustili. Většinu z nich tvořili příslušníci SS, konkrétně špičkové divize Das Reich a 44 divize SS Pancéřových granátníků…

Seznam lidí, kteří zemřeli před 72 lety na pražských barikádách mezi 5. až 9. květnem má 2898 jmen, mezi padlými bylo i mnoho neevidovaných mimopražských bojovníků, přes 300 Vlasovců a více než tisíc Němců... Přibližně sedm set vojáků Rudé armády padlo při dobývání Prahy, ale „jen“ třicet jich zemřelo ve vnitřní Praze. Jedněmi z těchto obětí byli i tankisté prvního tanku, který vjel do Prahy a byl zničen na Mánesově mostě.

Dnes s velkou pompou slavíme den osvobození. Samozřejmě zásluhou US Army. Proč nikdo z presstitutů nenapíše, že americká vojska Prahu a další města bombami zasáhla i v čase, kdy bylo jasné, že se válka chýlí ke konci a nacistické Německo je de facto poraženo. Byla likvidace českých průmyslových a chemických podniků, či důležitých dopravních uzlů záměrem nebo omylem? Skutečný důvod? Američané chtěli zničit budoucí konkurenci, která se mohla dostat do rukou Sovětům.. Inu, Pražské povstání nám dnes zhořklo dvěma polopravdami, co se měly stát pravdou: USA osvobodily Evropu od Hitlera a Prahu od nacistů Vlasovci; měl to v rukách Hitlerův podržtaška generál Vlasov, jeho Komitét pro osvobození národů Ruska (KONR) a tzv. Ruská osvobozenecká armáda (ROA)... Účelová zrada na druhou, kterou podnes zneužívají osoby ducha mdlého v čele s učitelkou Štěpánovou z Brna...