Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Francouzské volby a my: Cesta k zásadní změně

0
0
Radim Valenčík
9.5.2017 blog autora

Macron, nebo Le-Pen?
Merkel, nebo Schultz?
Babiš, nebo Sobotka?


Francouzské prezidentské volby zaznamenaly několik rekordů. Zmíním dva:


- Doposud nikdy nedošlo k takovému masakru tradičních stran, jako tomu bylo v prvním kole. Tím byla odstartována zásadní proměna politického spektra ve Francii. Uvidíme, jak dopadnou červnové volby do Národního shromáždění.

- Byl vhozen rekordní počet bílých (tj. záměrně neplatných) lístků jako vyjádření protestní volby: 9,4 % ze všech oprávněných voličů, tj. 11,2 % voličů, kteří se voleb zúčastnili. A to aniž by akce "bílé lístky" byla organizována.

Na evropskou politickou scénu tak vstoupila další významná strana. Strana bílých lístků. Právě ona je svým způsobem vítězem prezidentských voleb. Je to strana, která odmítá hru globální moci. Globální moci, která se snaží zmařit volání občanů po nápravě nastrčením nevolitelných kandidátů.
 
Macron, nebo Le-Pen?
Merkel, nebo Schultz?
Babiš, nebo Sobotka?


Atd. Atd.

Přitom žádný kandidát nevychází z kvalifikovaného rozboru příčin současných (a stále rychleji se hromadících) problémů, žádný kandidát nemá komplexní program, který by orientoval na řešení těchto problémů, žádný kandidát není schopen prezentovat realistickou cestu k fungující ekonomice.

Nelze se proto divit voličům, kterým dochází, o co jde, že odmítají hrát hru na menší zlo. Menší zlo se totiž tímto způsobem stává větším zlem, resp. tím nejhorším zlem, protože rozeštvává občany. V podstatě je to chytře vymyšleno. Nastrčí si dva či více kandidátů (v parlamentních volbách pak politických stran), z nichž žádný (žádná) není volitelný (volitelná). Naivní a zmanipulovaný občan, který je vtažen do hry na menší zlo, chtě nechtě postupně propadá zvrácenému vidění realitu: Vidí nedostatky jen u protivníka, přehlíží nedostatky vlastního favorita.

A hlavně: Podstata toho, o co jde, mu uniká. Přitom právě to je cílem zvrácenosti, ve kterou se změnily současné volby.

Co s tím?

Nepodléhejme iluzi, že přijde někdo "shora" a vyřeší problémy za nás. Nespoléhejme na nastrčené politiky, kteří se nás svými konflikty snaží přesvědčit, že jeden z nich je lepší než druhý a vtáhnout do jejich her. Na skutečné politiky si musíme počkat, resp. musíme si je doslova vydřít kvalifikovanou podporou lidí, kteří každodenně dělají to, co je v politice nejdůležitější. Vysvětlují druhým, o co jde, co dělat, jak se bránit zlu, jaké jsou příčiny zla a jak zlo funguje. Ti, co jsou schopni uskutečnit skutečně změny a skutečné reformy nepadají z nebe. Z "nebe" spadají z vůle mocných jen ti nastrčení. Tak je nechejme padnout až na dno.

- - -






  


Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/4548-francouzske-volby-a-my-cesta-k-zasadni-zmene.html

Připomenutí před parametními volbami - Aliance národních sil (ANS) - program

0
0

9. 5. 2017  Aliance národních sil
Tento dokument byl uveřejněn v březnu letošního roku:

Vážení představitelé politických stran a hnutí, občanských spolků, vážení přátelé!

Dovolujeme si Vám navrhnout jednání o připojení k (zatím neformálnímu) volebnímu projektu ALIANCE národních sil. Vycházíme z idey, že jenom smrt je nevratná, a proto je systémová změna pravidel fungování ČR nejen životně nutná, ale i možná!


ANS je samostatný projekt malých vlasteneckých politických stran, hnutí, spolků a jednotlivců do parlamentních voleb roku 2017. Směr veškerého našeho konání a směřování určuje jediná otázka: "Je to dobré pro naši zemi?"

​Naším společným programem jsou TŘI PLUSY a TŘI MÍNUSY:

1. ANO míru! Prosazovat mírovou mezinárodní politiku ČR - nedopustit, abychom byli zataženi do války!

2. ANO vystoupení z EU a z NATO.

3. ANO zestátnění strategických odvětví národního hospodářství a přírodního bohatství, zrušení církevních restitucí.

1. NE ilegální imigraci - zákaz činnosti neziskových organizací, financovaných ze zahraničí.

2. NE exekucím, které devastují lidské životy, a novodobému otrokářství nadnárodních firem.

3. NE zrušení dekretů prezidenta Beneše.

​ANS prosazuje společné jednání vlasteneckých sil napříč politickým spektrem - nehledě na tzv. levici a tzv. pravici. Za hlavní dělící linii současné politické scény (české i evropské) považuje rozdílný vztah jednotlivých subjektů k následujícímu: vlastenectví versus multikulturní globalismus.

​Naše filosofie je následující: spolupracovat s jakoukoliv politickou silou a hnutím, s jakoukoliv politickou frakcí, s každým spolkem, občanskou iniciativou a jednotlivci, pokud jsou jejich názory v souladu s principy soužití, prosperity a míru v naší zemi.

​Předmětem našeho snažení je sjednocení úsilí (ne sloučení!) neparlamentních menších politických stran, hnutí, spolků a jednotlivců pro jednotnou kandidátku do příštích parlamentních a senátních voleb. Jsme společenství volně spolupracujících skupin. Nejedná se o volební koalici, při které je nutné získat ve volbách 20 % hlasů (například při čtyřech politických subjektech). Jedná se o model jedné zastřešující politické strany, na jejíž kandidátce však budou členové všech zúčastněných subjektů a názvy těchto subjektů budou uvedeny u jmen kandidátů. Tímto způsobem nikdo neztratí svoji identitu. Spravedlivý algoritmus obsazení kandidátky je zpracován. Společný etický kodex a pravidla komunikace rovněž.

​Princip sjednocení počítá s naprostým zachováním statutu jednotlivých stran a hnutí, včetně jejich programů a to bez jakýchkoliv změn. Mějme odlišné představy, ale společný cíl

Námi navrhovaná změna spočívá v tom, že by se do parlamentu dostala také občanská hnutí, stavovské spolky, profesní komory, občanské iniciativy apod. Všichni zástupci by jasně hájili svoje zájmy, a proto budeme také požadovat snížení kvóra pro vstup do PSP ČR. Zamezilo by se tak hlasování po stranických blocích. V tom by spočívala diverzita smýšlení parlamentu. Dnes v podstatě stačí, když se v parlamentu většiny hlasování zúčastní pouze předsedové stran nebo předsedové klubů.

​Čím dál tím více se projevuje snaha světových vládnoucích kruhů po pravo-levém bipolárním politickém uspořádání parlamentů všech evropských zemí. V rámci tzv. demokratických voleb pak tyto kruhy přehazují výhybku mezi dvěma hlavními stranami - t.j. zleva doprava a zase zpět, podle momentální hospodářské situace a nálady voličů. Přitom obě hlavní strany jsou ovládány stejnými nadnárodními kruhy se stejným cílem. Takto je organizována celá západní Evropa i Amerika. Soudobá česká (a nejen česká) politika je ideově vyprázdněná a nepřináší většině obyvatel žádný užitek. Národní cítění a zájmy jsou programově potlačovány a často i kriminalizovány s cílem odnárodnění a unitarizace evropské populace. Z Parlamentu se stal pouhý prestižní diskusní klub nominantů stran, zkorumpovaných dosavadním politickým a hlavně volebním systémem této republiky. Současný stav a trend na celém světě je etablovat do parlamentu dvě strany.

Na základě dlouhodobé analýzy výsledků dosavadních parlamentních voleb a popsané situace, Vás oslovujeme s cílem, navázat úzkou spolupráci v dalším postupu při změně výše popsaného politického systému naší země.

Všechny podrobnosti tohoto projektu s Vámi rádi projednáme.

​Ing. Karel Janko

​Ing. Marie Paukejová

​Ing. Jaroslav Tichý

​PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D.





K výročí konce války

0
0
vlk
9.5.2017 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Republika si konec II. ww připomenula včera. Jako den kapitulace nacistického Německa. Ačkoli.. ačkoli srdce země svobodná ještě ani náhodou NEBYLO. Bojovalo a hlavně – umíralo se v něm. Přesto jsme z ideologických důvodů přesunuli oslavy konce války z 9. 5. o den dříve, abychom šli správně do té Evropy.


A začali dělat kejkle s dějinami, protože je přece nepřijatelné slavit něco podle bývalých komunistických not. Takže jsem se postupně dozvídal novou historii. Například, že tedy Prahu skutečně osvobodili Rusové – hrdinové, ale pozor, ne ti s rudou hvězdou, ale ti co měli na opascích proslulé ruské Gott mit uns! tedy Vlasovci z divize generála Buňačenka! To byli i ti praví hrdinové a osvoboditele, které bychom měli ctít a uctívat.

Dále to, že ti druzí Rusové, ti s tou rudou hvězdou žádní osvoboditelé nebyli, protože Praha už byla osvobozena těmi v polní šedi, takže to byli hlavně a jedině uchvatitelé, že Tomáši Klvaňo a další?

Nikoli překvapivě, už ZASE mi bylo vysvětlováno, což zní pikantně především u nás v Plzni, že není mrtvý spojenecký voják jako spojenecký voják. Že někteří jsou hrdinové, ale o těch jiných se zásadně mlčí. Už ZASE..

Přiznávám, nevěděl jsem , co k výročí konce války napsat. A kdy to napsat a vydat . 8. nebo 9.? A do toho ještě přišla naše vládní krize a francouzské volby. Takže jsem ani těžce nestíhal. Až mi dorazil mail z Totonta. Od paní Henriety.

Má jen pár slov a pár obrázků. Dám ho sem celý. A zařadil jsem jej úmyslně nikoli v den, kdy Němci podepsali v Remeši kapitulaci , ale v den, kdy byl skutečně a konečně zlomen jejich odpor v Praze.

Díky paní Henrieto z Toronta. Zachránila jste dnes Kosu.




Dobry den Vlcko,

pozdravujem Vas. Ja sama som sa s manzelom a kamaratkou zucastnila Nesmrtelneho pluku v Toronte a reprezentovala som ako hrda Slovenka nase krasne Slovensko. Tak bolo aj minuly rok. Z Vasej rodnej Ceskej republiky Bohuzial, ani jeden hrdy Cech/Ceska . Posielam niekolko fotografii z vitazneho pochodu.

Henrieta

  

  






 



P.S.:

Všichni ti z nesmrtelných batalionů si zaslouží naši hlubokou úctu. Stejnou a stejně hlubokou. Bez ohledu jakou barvu měla hvězda na jejich tancích, nebo zda tam měli vůbec nějakou.

P.P.S.:

Paní Henrieto, dovolte starci nad hrobem, aby tu oficióznost dne trochu odlehčil. Protože nejspíš jste na posledním obrázku, konstatuji že

jste kočka, jste kočka,

perfektne urobená….


vlk

Svět ruskýma očima 401

0
0
zajoch
9. 5. 2017   Outsidermedia




Pro Čínu je důležitý přístup na zahraniční trhy * Německo potřebuje ruské zdroje * Oleg Carjov o nových postupech zotročení Ukrajiny Západem * Prohra USA v Arktidě


„Trumpův nápad nebude fungovat.“ Ruský velvyslanec v Číně o severokorejské otázce

Gevorg Mirzajan
29. dubna 2017

Gevorg Mirzajan, docent politologie vládní Finanční univerzity, pro RIA Novosti.

K otázce raketových a jaderných zkoušek KLDR a postoje Číny ke vztahům Severní Koreje a Donalda Trumpa pohovořil mimořádný a zplnomocněný velvyslanec RF v Číně Andrej Ivanovič Děnisov.

Nakolik jsou blízké ruské a čínské postoje k problematice Severní Koreje?

Blízké, až totožné. Za prvé, ani my, ani Čína nikdy nebudeme podporovat raketový program KLDR. My jej kategoricky odsuzujeme, nejen že je to pro nás bezprostřední nebezpečí, ale do značné míry to provokuje Američany k zesilování jejich prý obranné síly v té části světa, kde ve skutečnosti mají útočný potenciál.

Za druhé, vojenské řešení severokorejského problému není možné, je reálné řešení jen politicko-diplomatické. Jak my, tak Číňané moc dobře chápeme, že i vpád, který naznačuje Trump, je nereálný. Na Severokorejce válečné hrozby neplatí, právě naopak – provokují je a povzbuzují. Dávají jim důvod k obhajování jejich jednání. Prý za vlády Trumpa už devětkrát odpálili rakety, když za Obamy to bylo méně. Trumpovo jednání je jen dráždí.

V době, kdy hrozby začaly, šel americký prezident až do krajnosti, ale naštěstí se vzpamatoval. Může být i potrhlý, ale není sebevrah. Podobně by to chtělo uvažovat i o Kim Čong-unovi. V KLDR je všechno připraveno k jaderné zkoušce, ale nerealizují ji. Raketu opět odpálili, jenže neúspěšně a tady dojde k dalšímu výbuchu rétoriky.

Za třetí, ani my, ani Čína nemáme za cíl změnu režimu v KLDR – je to jeden z našich principů. Ovšem dostat se pod krunýř Kim Čong-una je příliš těžké, avšak pro něho je nejdůležitější zachování dynastie, současné formy vládnutí. V podstatě je to hlavní nejen pro něho, ale pro celou jeho elitu. Je to stranická a vojenská elita těsně napojená na osud Kimů.

Za čtvrté, jak my, tak Číňané podporujeme rezoluci RB OSN stanovující určité sankce na Severní Koreu. Ty jsou ve spojení s Čínou dostatečně efektivní. Když zastavila Čína nákup uhlí od Severní Koreje, přišel Pchjongjang o velké peníze. Prý zuřil. Američané na Čínu tlačí k přitvrzení politiky. Ostatní země mají možnost se připojit jen po stránce finanční a bankovní, nikoliv dodávkami zboží nebo importem. Čína tam dodává velkou část potravin a topiva.

A daří se protlačit?


Američané si myslí, že zvítězili, že strýček Si souhlasil. To je trochu klam, asi někdo špatně chápal – Trump je v těchto věcech málo zkušený. Totiž Číňané neříkají „ne“ z principu, jejich zvykem je říci buď „ano“, nebo „promyslíme to, uložíme úkol, prostudujeme“.

Za páté, vystupujeme za obnovení, pokud je to ještě možné, již existujících formátů, především šestistranných jednání. Byla ukončena v roce 2008, když se Američané a Severokorejci nedokázali domluvit. Je tady návrh, abychom se sešli v pěti, bez KLDR. Ale k čemu bychom se navzájem ujišťovali v tom, co je jasné, obecné?

Naše a čínské rozumné důvody nebyly uznány. Proto pracujeme po své linii, stejně tak jako Číňané. To, že k výročí narození Kim Ir-sena nedošlo k žádným jaderným zkouškám, je zřejmě zásluhou Číňanů. Severní Koreu rozhodně neovlivnilo vyskakování a řádění Američanů, ti svým jednáním spíše vyvolávají odpor severokorejského vedení.

Číňané ostře vystupují proti rozmístění americké PRO v Jižní Koreji, ale zdá se, že jen slovy. Mají nějakou strategii k odvrácení, nebo se s tím smířili?
Proti těmto plánům Číňané vystupují rozhodně. Systém je součástí globálního komplexu, stejně jako systém PRO v Evropě. Dokud se PRO nerozmisťovala v Jižní Koreji, bylo pro ně evropské rozmisťování daleko a mysleli si, že to není jejich věc.

Nyní k našemu údivu přijali – výchovná opatření. Napřed u sebe zakázali jihokorejské televizní filmy a hostování jihokorejských chlapeckých skupin. Údajně se také na severu Číny objevilo méně jihokorejského zboží.

Dne 9. května budou v Jižní Koreji volby a Peking se zajímá o postavení dvou potenciálních prezidentů. Oba se stavěli proti umístění protiraketové obrany THAAD. Nyní, jak se volby blíží, oba svůj postoj mění ve prospěch amerického. Naproti tomu se objevují lidové protesty.

Samozřejmě, že Číňany postoj Trumpa obměkčil. Trump je Trump. Nejdříve vystavil Merkelové účet na 375 miliard dolarů a nyní požadoval od Korejců zaplatit 1 miliardu za rozmístění THAAD. Jestliže Němci reagovali v klidu, Korejci vyskočili a postavili se na zadní. Takže známky smíření nejsou a nebudou. Zde se politika provádí jinak. Není-li řešení, nic se nestane, ale přijme-li se, může se všechno změnit během 24 hodin.

Jak Číňané hodnotí osobu Trumpa a jeho politiku? Považují jeho akce za strategické, nebo nepředvídatelné a avanturistické?


Ani oni na jeho vítězství nevěřili. Naši i čínští amerikanisté dokazovali, že to není možné. Někteří čínští za takový názor byli trestáni. Zvláštností čínského politického myšlení je, že za nejhorší ze všeho považují nepředvídavost. Neschopnost spočítat si, jakou politiku použít pro odpověď, a to i pro nepříjemnou a silně cizí, ale pochopitelnou linii. Pro ně byla linie Obamy a Clintonové přijatelnější variantou.

Vážné úvahy Číňanů, jak žít dále po příchodu Trumpa, vyústily do známé návštěvy Si Ťin – pchinga. Začali si sypat popel na hlavu. Byl to čistý pragmatismus – bylo potřeba zachránit ekonomiku a nějak zarazit Trumpa, aby Číně nezpůsobil hospodářskou ztrátu. A on to udělat chtěl. Pochopitelně, že by Čína odpověděla a Amerika by to pocítila, ale to by už bylo pozdě. Pro Čínu je důležitý přístup na zahraniční trhy, proto by Čína po zásahu Trumpa utrpěla značné ztráty.

Převzato z Ria.ru


*** 

Merkelová zajela k Putinovi pro naději

Dmitrij Něrsesov
2. května 2017


Merkelová těžko zajela do Soči, aby projednala G20, Ukrajinu, Sýrii a čečenské gaye. Nic z toho nestojí za to, aby se těsně před volbami a za bouřlivých evropských událostí zapomnělo na „blokádu Putina“ a při jednání z očí do očí nastala v prezidentské rezidenci Bočarov ručej shoda. Vždyť se nejedná o její schůzku s ruským velvyslancem, ale zato zde může být obviněna ze spiknutí.

K tomu, aby Merkelová jela za Putinem, musí mít závažné důvody. Tentokrát se vydala za nadějí pomoci a podpory evropské rovnováhy ve prospěch Německa. Kancléřka se bojí důsledků brexitu, jeho vlivu na Evropu, která je stále s „diktátem Berlína“ nespokojenější. V tuto chvíli jde zejména o Francii.

V předvečer rozhodujícího kola prezidentských voleb ve Francii je zcela zřejmé, že Němci nemohou počítat s loajalitou Francouzů. V podstatě mají oba kandidáti stejný postoj vůči Německu. Le Penová navrhuje Evropské unii alternativu v podobě „evropské aliance“ suverénních států. Tento projekt se jen málo liší od toho, co prosazoval Londýn těsně před referendem o brexitu. Cameron chtěl více pravomocí národním parlamentům.

Rovněž soupeř le Penové Macron, který byl až dosud přesvědčený zastánce eurointegrace a posilování EU, dnes hovořil o potřebě reformy unie a potřebě naslouchat názoru těch, kteří nejsou spokojeni s fungováním bruselské byrokracie.

Pokud Francie po volbách zahájí kampaň za reformování EU v době, kdy v Německu začne vlastní předvolební klání, potom se postavení Merkelové ve vlastní straně i v samotném Německu uvnitř Evropy zakymácí. Je možné předpokládat, že se zároveň vyostří situace v Řecku, jehož vláda se tak tak domluvila se zahraničními věřiteli. Budou muset nadále tvrdě šetřit – zvyšovat daně a snižovat penze, což vyvolá další sociální napětí. Jestliže Británie se svojí alternativou EU předvede Řekům osvobození od chomoutu eura, potom u nich dojde k novým sociálním bouřím a Řecko nemine politická krize.

Německu stačí už tyto dva problémy a to k tomu ještě přistupuje Balkán. Ani jednu balkánskou zemi nelze ponechat svému osudu. Na řešení jsou potřeba zdroje, velmi mnoho zdrojů. Němci je nemají kde brát, jen v Rusku. Pouze zaručený přístup k ruským zdrojům může Německu, které si činí nárok na vedoucí postavení v Evropě, zajistit jeho sílu. Nahradit Rusko je v tomto případě nemožné, pro Němce jsou ruské zdroje základní, převyšují všechny ostatní zájmy, včetně ideologických a geopolitických. Vedení v Evropě, nemožné bez ruských zdrojů, je alfou i omegou německé politiky od sjednocení Německa.

Proto jela Merkelová za Putinem. Soudě podle toho, že nazval Německo „přátelskou zemí“, nejela zbytečně. Naději jí dal. Nyní je tah na Berlínu. Vyčkáme zprávy z Ukrajiny.

Převzato z Pravda.ru


***
 

Jak paní Merkelová přijela k Putinovi do Soči kupovat Ukrajinu


Oleg Carjov
3. května 2017


Poté, co se vláda USA přestala zajímat o Ukrajinu, našel si Turčinov nové pány. Nyní těsně spolupracuje s kanceláří Merkelové. Na velvyslanectví Německa k němu připojili speciální osobu, se kterou se legálně každý týden setkává. Vlast a vládu prodával dříve a bude i nadále.

Němci měli o Ukrajinu zájem po mnoho let. Dnes touží dostat ukrajinskou půdu a metalurgii. Po Ukrajině se rozjeli němečtí podnikatelé. Merkelová vede jednání s Ruskem i s Amerikou ve snaze realizovat sen Němců doby Alexandra Něvského – kontrolu ruských zemí. Celá Rus jim na ruku nešla, ale vyhlídka na Ukrajinu byla. Ukrajina je lákala i v první a druhé světové válce.

Na Ukrajině je přes 40 milionů hektarů orné půdy, která je jako zboží velmi zajímavá. Němci ji chtějí kupovat.

Černozem do Německa nevyvezli za druhé světové války, nyní ji možná legálně nakoupí. Samozřejmě, že za směšnou cenu. Německo má v porovnání s Ukrajinou jen 30 % orné půdy. Na Ukrajině stojí hektar orné půdy od 200 do 500 USD, v Německu až 50 tisíc EUR.

V této situaci stojí zato si připomenout citát z Kapitálu Karla Marxe:  
„Zajistěte kapitalistovi 10 % zisku a bude souhlasit se vším, při 20 % ožije, při 50 % je ochoten si třeba zlámat krk, při 100 % popře veškeré lidské zákony a při 300 % není takový zločin, který by neriskoval, třeba pod hrozbou šibenice.“ 

 A zde je zisk ještě třikrát vyšší než 300 %.

Krom ukrajinské půdy mají Němci zájem také o jejich metalurgii. Pokud se jim ji podaří koupit, stanou se ve výrobě kovu druzí nebo třetí na světě.

Pro realizaci svých plánů na ekonomickou expanzi musejí nejdříve zajistit expanzi politickou. Je potřeba si uvědomit, jak Rusko ztratilo své peníze, které investovalo do ukrajinských dcer ruských bank. A nejsou to poslední ztráty Ruska.

Ve své době připravovala Merkelová Klička na funkci ukrajinského prezidenta. Kličko se v Německu procvičoval, má tam dům, umí německy. Chtěla Ukrajinu získat tím, že tam nasadí svého prezidenta. Právě proto Německo podporovalo majdan. Biden ji převezl a nastrčil Porošenka. Tehdy ustoupila, ale nyní se chystá na odvetu.

U USA může požádat o zastoupení k řízení Ukrajiny za to, že Německo a Ukrajina pod jejím vedením budou jednat přesně podle americké politiky.

Ale co může kancléřka navrhnout Rusku? Zrušení sankcí? Není to trochu málo?

Pokud by se se všemi domluvila, potom by Avakov, Pašinskij a Parubij zatlačili na Porošenka tak, že by musel odstoupit třeba s výmluvou na zdraví. Vláda by přešla do rukou osoby jí určené.

Jsem rád, že odjíždí ze Soči rozladěná.

Převzato z Rusvesna.su

***

Putin dává Spojeným státům mat v Arktidě


6. května 2017

Ruský prezident vítězí nad Američany v šachové partii týkající se bohatých zdrojů Arktidy. Promluvil o tom velitel pobřežní stráže USA Paul Zakanft. Podle něho vládne Rusko všemi figurkami na šachovnici v době, kdy Spojené státy mají jen dva pěšce. Rusko dává Američanům mat.

Prohru USA vidí na počtu ledoborců, které mohou zpřístupnit mořské cesty pro obchod o pro válečné lodě. Rusko jich má 40 a Amerika jen dva, z čehož jeden ani není schopný proplouvat v arktických mořích.

Pokud budou mít Američané situaci na vysokém severu mimo kontrolu, bude mít Rusko před USA náskok. Varoval, že Moskva v Arktidě zajistí „mohutnou vojensko – průmyslovou přítomnost“ jestliže bude Amerika otálet.

Podle expertů je v Arktidě přibližně 30 % světových zásob plynu, 13 % ropy a zásoby různých minerálů za asi 1 bilion dolarů.

Převzato z Politobzor.net

Na každého jednou dojde

0
0

Vladimír Čermák
9. 5. 2017  První zprávy

Každý jsme nějaký a nějak jsme zformovaní výchovou či jinými faktory. Máme své chyby a nedostatky, které bychom rádi skryli před sebou i okolním světem, ale v tomhle ohledu býváme zklamáni. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Vladimír Čermák
(viz foto).
Dřív či později chyby odhalíme před okolním světem a ukážeme mu co v nás je. V uplynulých dnech se to podařilo zcela ukázkově i prezidentovi a premiérovi ČR.

Dnes si nejspíše oba ještě namlouvají, že se to zapomene. Navzdory tomu, co jim jejich pomocníci a poradci tvrdí: jejich sebeodhalení (můžeme také říci charakterový striptýz) nebude zapomenuto. Prezident Zeman ukázal, jak umí být dětinsky směšný a mstivý, tedy takový jaký vždy byl a stále je. Premiér Sobotka ukázal zase, jak dokáže být ubohý a nejapný. Je lhostejno, zda původní příčinou debaklu Zemana byla výchova v neúplné rodině či u Sobotky relikty rigidního katolicismu. Oba nám předvedli v přímém přenosu z Trůnního sálu inscenaci hodnou Kanceláře Blaník. Ani Tonda Blaník by to lépe než Kancelář prezidenta na Hradě a Kancelář premiéra ve Strakovce nevystihl.

Nu tedy: pobavili jsme se a zasmáli se do sytosti. Hořkost v nás ovšem zůstala. Tihle lidé se považují za naše reprezentanty? Tyhle lidi máme zanedlouho znovu volit? Každý je ale nahraditelný, a oni si nic jiného nezaslouží než být odejiti ze svých pozic, tedy být vystřídáni v pozicích, na které zjevně nestačí. Zůstává zde ovšem Problém.Jeho těžištěm je fakt, že každý kdo by chtěl po nich převzít moc, by měl splňovat minimálně dvě podmínky.

Tou první je, že by měl být čestný, schopný a jinak připravený k tomu, aby vstoupil do vrcholové politiky, nebo-li starat se o veřejné záležitosti. Takových je mezi námi Čechy možná stále ještě dost, i když předchozí garnitury polistopadových politiků se hodně snažily, aby se to o nich nikdo nedověděl. Měly k tomu důvod: chtěly zůstat co nejdéle u lizu, který se jim u jejich koryt nabízel. Horší je to ale s druhou podmínkou: aby do politiky u nás byli tito lidé ochotni vstoupit a podrobit se tortuře spojené s držbou moci, aniž by byli mocí nějak významně deformováni.

Bez ohledu na to, jestli se kvalitní náhradníci Zemana a Sobotky i dalších jim blízkých osob najdou, stojíme tedy před úkolem, jak tomu napomoci. Po událostech uplynulého týdne je naprosto nepřijatelné, aby si lidé jako Sobotka, Zeman či jejich nohsledi i protivníci typu Babiše, Bělobrádka, Fialy, Kalouska či mnoha jiných, jim podobných dnešních prominentů, už nemohli nárokovat ústavou jim prý zaručené právo deformovat a kazit naše životy a vývoj české společnosti. Lidé s tak výrazně nízkým etickým či inteligenčním kvocientem - v některých případech s oběma deficity najednou – by se takovým právem neměli zaštiťovat, neboť se jim zjevně nedá svěřit tzv. ani řízení koloběžky.

To je dnes přece už jasné, stejně jako to, že se nedá spolehnout na rozumy všech těch politologů (bez výjimky), právníků (zvlášť těch údajně „ústavních“) či žurnalistů (nejen těch z MAFRA či z ČTV). Jedinou výraznou vlastností těchto lidí (dříve se jim říkalo oficiálně pacholci) je schopnost lézt svým nadřízeným permanentně do pozadí a dělat pro ně všechny ty špinavé věci, které s pojetím dnešní české politiky souvisejí. To oni zprostředkovávají veřejnosti takové divadlo, jako je třeba oficiální „scházení se“ na Hradě ke konzultacím (v době, kdy už dávno existují šifrované telefony) či aféry s tím, kdo koho odposlouchává. Nota bene v době, kdy americká NSA pracující pro lidi, kteří je z Washingtonu či odjinud řídí, odposlouchává všechny, i ty s těmi šifrovatelnými přístroji. To, co nám v českých médiích kolem těchto afér předvádějí, je jen hra pro blbečky, kteří jim na to naletí.

Experimenty (jako ten s Babišem-miliardářem, který proklouzl až do nejvyšší politiky), potvrzují jen něco co už jsem i bez nich tušili. „Boháči“ (viz třeba ti jako Bárta z Věcí veřejných ve vládě Nečase), kteří se ke svým dnešním majetkům dostali vždy nějak podivným způsobem. Tedy nečistě. Ještě nedávno to byli přitom tzv. holé prdele jako naprostá většina z nás. Podvádění všeho druhu, korupce (také všelijaká) či tzv. ojebávání státu, jak to vyjádřil přiléhavě a po slovensky Andrej, by nemělo být osvědčeným způsobem k získání příležitosti jak ochutnat moc. Stejně tak jako utajování politické i jiné minulosti a tedy i důkazů o politických sklonech exkomunistů, o nichž se to dovídáme zásadně až ex post, když už vládu opustili (jako třeba úředničtí premiérové – a nejen oni - z posledního čtvrtstoletí).

Bohatými se z ničeho nic nestali jen lidé jako nebožtík Gross, na kterého to prasklo. Jiní z této kategorie byli „šikovnější“. Našli si své bílé koně mezi dnešními oligarchy spravujícími obrovská majetková konzorcia vlastníci peníze z kuponové privatizace a z jiných velkých i menších čachrů. Nemusí díky tomu nikde vysvětlovat, jak ke svému blahobytu přišli. Musí být jen trochu opatrní v komentování současné politické krize. Všimli jste si také, jak známý komentátor všeho možného- exprezident-profesor - byl tento týden zdrženlivý? Možná ale měl jen politickou chřipku.

Ti všichni a řada dalších nemají čisté ruce. Všichni dohromady jen lžou a předstírají, že lhaní a podvádění už patří k běžné profi-výbavě dnešních českých politiků. Obklopují se lidmi, kteří jim v tom pomáhají a spoléhají na to, že našinci budou reagovat tak, jak to obvykle bezmocní lidé u nás dělají. Např. nepůjdou k volbám. To, že přijde jen 5% voličů, už dávno ale nikomu z těch vládnoucích kruhů nevadí. Tak se přeci již dlouho volí v Česku senátoři. I několikaprocentní vítěz takových „voleb“ se stává váženým politikem rozhodujícím o druhých.

Za těchto okolností bychom se ale mohli inspirovat G. H. Chestertonem, který přišel téměř před stoletím v jednom svém románu s nápadem, jak situaci řešit poměrně jednoduchým způsobem. Konkrétně: nechat přední politiky vylosovat v lotérii. Tehdejší situace v Británii, která vedla nakonec k takové národní katastrofě, jako byl nástup tzv. Mnichovanů a pak k zahájení druhé světové války, musela být asi dost podobná situaci, která se teď začala projevovat i u nás. Princip náhody, s níž pracuje jako se základním principem loterie, by se dal využít. Rizika s tím spojená se dokonce dají nějak zmírnit. Horší než to, co právě tady je, to být už nemůže. Nebo myslíte, že ano, poté co Vám zdejší prezident a premiér - dva zdejší nejvyšší ústavní činitelé - v týdnu předvedli? Máte jiný, lepší nápad?

Tisíce let budované základy morálky mediální prostor, zahlcovaný antimorálkou, rozmetává na padrť a totálně demoluje

0
0

Luděk Prokop
10. 5. 2017
Prezident v ČT vyjmenuje řadu faktů, týkajících se vzniku vládní krize. Jasných a nezpochybnitelných. Okamžitě na to nastoupí „rozhovor“ moderátorky a mudrce přes ústavu a legislativu, (slovo právo v souvislosti se slovem legislativa bývá v naší praxi v příkrém antagonismu příliš často). Zmíněný rozhovor vedený v jednotném duchu, se ani náhodou nedotkne faktů uváděných prezidentem, což lze v dnešních mediálních poměrech pochopit, neboť fakta uvedená prezidentem, byla a jsou potvrzena před miliony posluchačů, v přímém přenosu ČT. 

Takže rozhovor je soustředěn výhradně na to, co všechno dělá a koná prezident špatně a v rozporu s ústavou. Pravda, ústava neobsahuje konkrétní specifika pro postup ve sporných případech a je formulována v obecné rovině, protože by byla hrozně, hrozně moc obsáhlá. Se zmíněnou obecnou rovinou lze si pohrávat jako s pingpongovým míčkem. Tak, aby čeládka různých šmejdů s pomocí mediálních smrští, prosadila „vyšší“ záměry, bez ohledu na logiku věci, bez ohledu na zájmy občanů, při razantním potlačení všech morálních aspektů. Až to působí dojmem, že ústavu máme vyrobenu proto, aby různí šmejdi, potěšení pozváním do čt, měli prostor pro obhajobu evidentních křiváren. Dokladovat to může fakt, že po každém záznamu vystoupení prezidenta v ČT, nastoupí moderátorka s některým ze zmíněných šmejdů k „žádoucímu“ objasňování a připomínání vyfabulovaných chyb prezidenta a k totálnímu překrytí faktů, vyřčených prezidentem.

Takže o co nyní jde. Jde o odvolání ministra Babiše poté, co premiér se tomuto odvolání usilovně bránil, nikoli pro porušení koaliční smlouvy, (jako v případě Herman) ale z toho důvodu, že v pomatení mysli nechtěl z Babiše dělat mučedníka. Po řadě jiných kotrmelců se znenadání rozhodl, že z Babiše toho mučedníka přeci jen udělá. Bez ohledu na koaliční smlouvu, která mu zabránila odvolat ministra Hermana. A bez ohledu na cokoli. Bez ohledu na předchozí přemety provázené veřejným lhaním, bez ohledu na elementární aspekty morálky. O vyšších principech morálních nemůže být ani vzdech.

Nyní k jádru pudla. Prezident v souvislosti s premiérovými přemety i v souvislosti s překážkou k odvolání ministra Hermana, vyslovil jednoduchý prostinký požadavek, požadavek na oficiální zrušení koaliční smlouvy. Požadavek jsoucí v souladu alespoň nějakého zdání, že by měla platit nějaká pravidla a zvyklosti pro každého, nikoli pouze pro někoho, podle toho jak se kdy někomu líbí a hodí. A sice, požadavek na zrušení koaliční smlouvy. Chceme-li se přidržet alespoň nějakých pravidel ze základů slušnosti a poctivosti, nemůžeme se ohánět překrucováním výkladu ústavních zvyklostí, nebo ohánět se zdůvodněním, že ústava je vyšší právní normou než koaliční smlouva, abychom tak překryli amorální podlosti gumující jakékoli morální aspekty. To je povoleno pouze darebákům a pletichářům.

Zpět k věci. Prezident vyslovil jednoduchý prostinký požadavek na oficiální zrušení koaliční smlouvy, neoficiálně již zrušené požadavkem premiéra na odvolání mučedníka Babiše. Prostinký požadavek jsoucí v souladu s realitou, slušností a poctivým přístupem, s pravidly platnými pro každého, ať se to komu hodí nebo nehodí. Připomeňme dobu našich předků, kdy stačila k dodržení platnosti ústní dohoda a podání ruky.

Porovnejme to se skutečností dnešní doby, kdy nejen na obhajobu porušení psané koaliční smlouvy, nezbytné pro sestavení jakékoli koaliční vlády - ALE DOKONCE na pouhý požadavek poctivého oficiálního vypovězení již radikálně porušené sepsané koaliční smlouvy, se strhne mediální lavina všemožných dehonestací, respektive přímo mediální tsunami obhajující normu, že koaliční smlouva nezbytná pro sestavení jakékoli koaliční vlády, je pouhým cárem papíru a nemá cenu ani papíru toaletního. A prezident, který na tento princip nehodlá přistoupit, je vláčen, napadán a ostouzen každým médiem a každým pokryteckým hajzlem, jsoucím ve vleku nejvyšších loutkářů, hodlajících rozdrtit zbytečky morálky tvořené po tisíce let a vštípené nám našimi předky a převzaté od jejich předků. Mají v moci vlády, média a budou mít i nás všechny, pokud se nepostavíme po bok našeho prezidenta a na jeho podporu. 

Po neuvěřitelné, nekonečné a nekonečně podlé záplavě reakcí politických slouhů a médií jsoucích pod vedením zmíněných loutkářů - na jednoduchý, zřetelný a morálně oprávněný požadavek prezidenta - oficiální zrušení neoficiálně a jednoznačně již porušené smlouvy - nastává nejvyšší čas postavit se sami za sebe a tím i za našeho prezidenta. Konec konců, jde jen o masivní zkoušku, co všechno můžeme spolknout a co všechno na nás mohou ještě zkusit.

Svoboda slova

0
0
Jiří Jírovec
10. 5. 2017
Doby, kdy byla svoboda slova ohrožena jsou, chvála bohu, minulostí. Jenže povinnost užívat určitá slova byla nahrazena svobodou neříct nic.
ČT tuto možnost použila dne 9.5. 2017. ve 13.30. Zcela svobodně neocitovala "Principy koaliční spolupráce IV" dosud platné koaliční smlouvy: ZDE . "Pro každý takový krok (jmenování či odvolání člena vlády) musí předseda vlády hledat podporu příslušné koaliční strany."ČT nechala dlouze mluvit jakéhosi Martina Schulze. Ten dal k lepšímu, že "Ústava byla sepsána slušnými lidmi pro slušné lidi". Odvolání účasti ministrů ČSSD na plánované cestě do Číny vysvětlil tak, že "Pan Zeman a jeho spolek si vyřídí svoje věci v Číně" ale ministři zůstanou doma, když je ta vládní krize.

Jenže tu krizi přece vyvolal Sobotka. To, že jeho ministři zůstanou doma je dáno panikou, v níž se ČSSD nachází. Bude boj o koryta a ten nelze sledovat z dálky.

Sobotka podepsal koaliční dohodu, protože chtěl vládnout. Dohoda neomezuje jeho ústavní právo jmenovat a odvolávat. Říká jen, že může jmenovat a odvolávat jen toho, koho mu parťáci odklepnou. To není nic proti Ústavě. Ta říká jen to, že premiér může presidentovi odevzdat papír se jmény. Není v ní popsáno, jak tam jména vložit.

To je zatrachtilá situace, protože odvolat Babiše nešlo bez jeho souhlasu. Sobotka tedy přišel s nápadem ohlásit demisi celé vlády. Pak ale zjistil, že by Zeman mohl (pokud si vláda svůj konec sama neschválila) považovat podanou demisi za Sobotkovu osobní.

Sobotka demisi stáhl a vrátil se k původně zamítnuté variantě odvolat Babiše. Tedy zpátky k problému s koaliční dohodou a mučednictvím oponenta. Do hry možná vstoupila představa, že toho Babiš bude mít tak akorát a jako chlap to zabalí sám.

Sobotka nemá proti Babišovi žádný trumf, snad kromě odposlechů, které jsou vyvratitelné analýzou materiálů publikovaných v Babišových mediích.

Ve hře jsou vysoké preference ANO. Těch 30% k rozebrání je lákadlo pro všechny strany.

Michalkov nazval právem umělce své prohlášení o udělení ceny Jelcinovu ​​středisku. Nikolaj Starikov: Jelcinovo středisko je prvkem informační války proti Rusku

0
0
10. 5. 2017    zdroj a zdroj
Filmový režisér Nikita Michalkov nazval své prohlášení o udělení evropské ceny Kennetha Hudsona Jelcinovu středisku názorem občana Ruska, a způsob, jakým byl prezentován - svým právem umělce. V pondělí 8. května o tom informovala agentura Interfax. Šéf Svazu filmařů prohlásil, že se k tomu staví stejným způsobem, jako by sovětský občan dostal vyznamenání Třetí říše. Svého času dostal Michail Gorbačov americkou medaili za vítězství ve studené válce. V podstatě vůdce Sovětského svazu vyznamenala mocnost, která stála proti zemi, kterou vedl, medailí za vítězství nad Sovětským svazem, protože studená válka byla právě proti SSSR. V tomto je to stejné.

"Jak všichni víme a jak tvrdí Jelcinovo středisko, žijeme ve svobodné demokratické zemi, v níž může každý občan vyjádřit jakýkoli názor na cokoliv. Jsem občanem své země a jsem ruský umělec, který prožil celý život v Rusku. Proto to, co říkám, říkám jako občan, a to, jak to dělám, je moje právo umělce", řekl Michalkov.

Vyzval také k zamyšlení se, proč evropské ocenění obdrželo právě Jelcinovo středisko. Podle jeho názoru to je dáno tím, že dotyčné muzeum zastává "ideologii, která vyhovuje právě těm, kteří (...) vyhlašují vůči nám sankce". "Znamená to, že to, čím se dnes skutečně zabývá Jelcinovo ​​středisko, je překrucování historie, nebo falšováním faktů ji prostě skrývá", řekl režisér a poznamenal, že to říká "jako občan".

"Ale jako umělec použiji metaforu a ta je velmi jednoduchá - Jelcinovo středisko získává ocenění za své služby, které jsou v rozporu se zájmy naší země. Copak policajti dostávali ocenění za něco jiného? Vždyť dokonce podle vyhlášky pruského krále Viléma II. měl být Železný kříž udělován bez ohledu na hodnost a postavení, včetně občanů okupovaných zemí, za zásluhy ve prospěch německých ozbrojených sil a ve prospěch jejich spojenců, za služby proti zájmům své země. To dnes totiž vidíme v činnosti Jelcinova ​​střediska. Takže v tom není nic osobního, pánové! Pouze fakta", uzavřel Michalkov.

Výpověď filmového režiséra o podobnosti ceny, předané Jelcinovu středisku, s vyznamenáním Třetí říše zazněla ve vysílání rozhlasové stanice Hovoří Moskva 7. května. 8.května se vedení muzea omluvilo evropským kolegům.

Cena Kennetha Hudsona byla na soutěži "Evropské muzeum roku" udělena za pozoruhodné úspěchy při posilování společenské úlohy muzea 6. května.

Nikolaj Starikov: Jelcinovo středisko je prvkem informační války proti Rusku

Nikita Michalkov se opět obořil na Jelcinovo středisko. Zařízení získalo cenu Kennetha Hudsona v rámci udílení vyznamenání "Evropské muzeum roku". Šéf Svazu filmařů prohlásil, že se k tomu staví stejným způsobem, jako by sovětský občan dostal vyznamenání Třetí říše.

Před tím Michalkov konstatoval, že muzeum "ničí národní uvědomění lidí" tím, že poskytuje neobjektivní hodnocení ruských dějin.

Jelcinovo ​​středisko již režisérovi odpovědělo. Postěžovalo si, že Michalkov se ani nezajímal o historii soutěže, a vztáhlo urážky na sebe. Cenu srovnalo s "Oscarem". Kromě toho se pracovníci střediska sami veřejnosti omluvili za slova Michalkova.

Jak již Pravda.Ru psala, Jelcinovo středisko není útokům vystaveno poprvé. V loňském roce došlo ke skandálu, když muzeum prohlásilo, že není proti posouzení otázky o rehabilitaci vlasovců. Tento závěr je možno učinit z prohlášení ředitele pro vědeckou práci zařízení, Nikity Sokolova.

Experti pak jedním hlasem prohlašovali, že Jelcinovo středisko bylo od počátku vytvořeno právě pro propagandu myšlenky zrady a přitahuje nepřátele národa. Zaznívaly také výroky, že se stává "střediskem proti vlastenectví".

Pravda.Ru požádala o komentář Nikolaje Starikova, spisovatele, spolupředsedu strany Velká vlast.

Proč se středisko potřebovalo omlouvat? Kdo potřebuje jejich omluvy? Všem je už dávno jasné, že středisko je nákladný pomník liberálních ideí, které málem přivedly celou zemi k úplnému rozkladu...

Všichni lidé dělají chyby, ale člověk hodný úcty se liší tím, že umí přiznat své chyby a omluvit se. Ale je s podivem, že organizace, v tomto případě Jelcinovo středisko, se neomlouvá za svou činnost, ale chce se omluvit za slova Nikity Michalkova.

Myslím, že Nikita Michalkov to řekl zcela správně, já bych dodal ještě jednu paralelu.Svého času dostal Michail Gorbačov americkou medaili za vítězství ve studené válce. V podstatě vůdce Sovětského svazu vyznamenala mocnost, která stála proti zemi, kterou vedl, medailí za vítězství nad Sovětským svazem, protože studená válka byla právě proti SSSR. V tomto je to stejné.

Jelcinovo středisko je jedním z prvků hybridní informační války proti naší zemi a omluvit se Jelcinovo středisko a jeho vedení nemá za slova kritiky na adresu tohoto střediska, ale za veškerou svou činnost, za veškerou svou orientaci, za ty myšlenky a ty ideologie, které se snaží vštípit do hlav dospívající ruské generaci. To je to, za co by se mělo Jelcinovo středisko omluvit.

Proč jsou stále usilovně oceňována vysokými evropskými cenami muzea tohoto druhu?


Angličané mají přísloví o tom, že když se něco podobá psovi a štěká to, pak to nejspíše je pes. V tomto případě vidíme cílené předávání všech možných ocenění ve všech možných směrech kultury a umění právě těm, kteří v té či oné míře bojují proti ruskému státu.

Pokud jste spisovatel, napište protiruskou knihu a dostanete Nobelovu cenu. Pokud jste režisér, natočte nějaký film, kde jsou všichni Rusové alkoholici, opilci, kolem je beznaděj a krvavý režim, a dostanete cenu filmového festivalu. Pokud jste muzeum, opěvujte toho, kdo ničil ruský stát, ukažte ho jako jediné světýlko v okénku v tisícileté historii Ruska, a pak vás nazvou nejlepším muzeem v Rusku. Proto je to pro ty, kteří chtějí získat západní cenu, jednoznačný signál. Pokud jste umělec, nezapomeňte přibít své nádobíčko k chodníku, pak zapálit vchodové dveře FSB, cenu zatím ještě nedostanete, ale alespoň politický azyl ve Francii máte zaručený.

Prostí Rusové již dlouho chtějí přeformátovat tu prolhanou expozici, kterou toto středisko prezentuje, ta ale velmi vyhovuje Západu ...

Západu bude vyhovovat každá prolhaná expozice, protože on za to neplatí, ale má bohatý informační prospěch.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Bombardování Afghánistánu nic nevyřeší, povstalci nadále posilují aneb Zasahuje Moskva do dění v Afghánistánu? Ruský expert rozplétánepřehledné dění

0
0

10. 5. 2017   Globe24

Washington - Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa pozvolna navyšuje počet vojáků, kteří působí ve válkou zmítaném Afghánistánu. Čísla však mluví za vše, 15 let trvající přítomnost Američanů chaos v zemi nevyřešila, spíše ho dál zvyšuje a země čelí kolapsu.

Invaze Američanů v Afghánistánu započala v roce 2001 po útoku na Newyorská Dvojčata. Příkladem provincie, kam Američané vstoupili, je i jihoafghánský Hilmand. Provincie se po odchodu větší části armády po roce 2014 stala největším producentem opia. Opium ale není jediným problémem, který provincii, potažmo celou zemi, znepokojuje. Islámské hnutí Taliban se postupně od roku 2005 vzmáhá na síle. Incidenty s touto teroristickou organizací narostly zejména loni. Povstalci prý ovládají téměř polovinu země. Jakési „stínové vlády Talibanu“ působí prakticky ve všech provinciích a Hilmand kompletně ovládají. Informuje o tom server Politico a novinář Douglas Wissing.

Afghánistán i přes stažení většiny jednotek prý stále zůstává zemí, kde je angažmá americké armády největší. Nejvíce vojáku bylo v zemi za prezidenta Obamy, kolem 100 tisíc jedinců. Dnes jich zůstává něco okolo 10 tisíc, je zde i přes 20 tisíc poradců. Jeden voják stojí americkou pokladnu neuvěřitelný 1 milion dolarů ročně. Tento rok by měl afghánský pobyt přijít Ameriku na 50 miliard dolarů. Nyní se americká armáda do země plíživě vrací. V dubnu přišlo do země dalších 5 tisíc vojáků.

Pentagon vyžaduje další jednotky a Afghánistán pustoší větší a účinnější bomby. Má americká přítomnost a nárůst jednotek smysl? Američané v zemi válčí už 15 let a v rámci nástroje „budování národa“ do ní nasypali mnoho dolarů. Oficiální afghánská vláda je však nefunkční, země je zcela ochromena vlnou ilegální produkce opia, která činí vládu země jednou z nezkorumpovanějších na světě. Země je na devátém místě, co se táče hrozby kolapsu státu. V roce 2016 si ozbrojené konflikty vyžádaly na 12 tisíc mrtvých civilistů. Přes 600 tisíc lidí se muselo kvůli válce přestěhovat. Mnoho Afghánců viní z chaosu v zemi přítomnost zahraničních vojsk, což posiluje lidovou podporu povstalcům z hnutí Taliban.

Je otázkou, jaká je tedy skutečná priorita současné americké administrativy. Prezident Trump hlásal „Amerika na prvním místě“, nicméně posílení vojenské přítomnosti ve vzdáleném Afghánistánu tomu neodpovídá, navíc jde o další zatížení rozpočtu, který už tak vyčerpává boj s Islámským státem nebo manévry u Severní Koreje. Server Politico zmiňuje výpovědi amerických vojáků v Afghánistánu, kteří si stěžují, kolik peněz musí Amerika na jejich přítomnost dávat. Jejich rodiny doma ve Spojených státech musí přitom často strádat.

Problematické je také intenzivnější shazování bomb na území Afghánistánu (nedávno Trump nařídil shození "matky všech bomb"). To může způsobit další odcizení tamních muslimských obyvatel od amerických jednotek. Donald Trump přesto prosazuje další setrvání vojsk na území. Už nikoliv pod hlavičkou „budování národa“, ale pod spojením „protiteroristické světlo“. Nejde o žádnou rozsáhlou strategii, spíše o taktiku s nejistým výsledkem. Neočekává se, že by po 15 letech bojů, najednou Trumpova taktika byla samo spásná. Povstání Talibanu a ozbrojený konflikt ostatně gradoval zejména v posledních letech prezidentování Obamy, kdy bylo v zemi nejvíce vojáků. Talibanští bojovníci kdysi řekli svým kolegům: „Američané mají hodinky, ale my máme čas,“. Toto heslo mluví za vše.

Je otázkou, kdy někdo z Washingtonu konečně řekne, že situace v Afghánistánu je neřešitelná. Podle serveru je nutné, aby americká politická reprezentace přijala to, co je zřejmé. Že válku v Afghánistánu není možné vyhrát, a že je čas, aby Spojené státy stáhly své vojáky a nechaly Afghánce vyřešit si své problémy.

- - - 


ZasahujeMoskva do dění v Afghánistánu? Ruský expert rozplétánepřehledné dění

Přední američtí vojenští představitelé v posledních týdnech obviňují ruskou vládu z poskytování podpory Talibanu, militantní skupiny, která nadále vede krvavé povstání proti vládě v Afghánistánu, připomíná Artěmij Kalinovskij v komentáři pro server Moscow Times. Expert na východoevropský geopolitický prostor z Amsterdamské univerzity v něm přiznává, že on sám byl k těmto tvrzením zpočátku skeptický, což se nyní změnilo.


Pojistka do budoucna

Předně, nikdo daná obvinění nepodložil konkrétními důkazy, poukazuje akademik. Jako druhý důvod své původní skepse označuje skutečnost, že ruští středoasijští spojenci považují Taliban, stejně jako jeho spojence Islámské hnutí Uzbekistánu, za klíčovou hrozbu."A za třetí, před dvěma lety jsem slyšel podobná obvinění proti Spojeným státům. Tehdy jsem je odmítal jako očividný nesmysl; směs paranoie a ruské propagandy," konstatuje expert.

Momentálně ale Kalinovskij již není tak kategorický. Připomíná, že ačkoliv ruští představitelé nepotvrdili dodávky zbraní pro Taliban, jsou nicméně poměrně otevření ohledně své ochoty spolupracovat s touto skupinou.

"Ve této hře jsou dva faktory,"
vysvětluje odborník. Uvádí, že Rusko předně děsí Islámský stát (IS), který zakotvil v Afghánistánu a na rozdíl od Talibanu, jehož ambice nikdy nesahaly za hranice Afghánistánu a Pákistánu, IS aktivně verbuje v postsovětských zemích a je připraven útočit v samotném Rusku. Zadruhé, Moskva již dávno nevěří ve schopnost Washingtonu a jeho spojenců vyřídit Taliban coby bojovou sílu či po sobě zanechat stabilní vládu v Kábulu, podotýká, Kalinovskij.

Boris Gromov, generál, který řídil stahování sovětských vojsk z Afghánistánu, spolu s Dmitrijem Rogozinem, ruským vyslancem při NATO, publikovali v roce 2010 komentář v New York Times, v němž varovali, že předčasné stažení sil NATO "bude ohromnou vzpruhou pro islámské militanty, destabilizuje středoasijské republiky a vyvolá příval uprchlíků, z nichž několik tisíc zamíří do Evropy a Ruska," cituje akademik.

Rozhodnutí Moskvy spolupracovat s Talibanem považuje Kalinovskij za jistou pojistku do budoucna. "Ruští představitelé si zřejmě myslí, že dříve či později bude Taliban součástí nějaké vládní koalice nebo přímo pánem Kábulu. Pokud ano, pomůže být s ním zadobře již teď," vysvětluje odborník. Dodává, že pro takové jednání existuje precedent - na konci roku 1991, když se hroutil SSSR, pozval Boris Jelcin do Moskvy delegaci afghánské opozice v čele s Burhánuddínem Rabbáním, ačkoliv SSSR předtím po desetiletí pomáhal komunistickému režimu v Kábulu odolávat koalici povstaleckých skupin.

Ačkoliv kábulská vláda tehdy obnovila kontrolu nad městy, venkov povětšinou držela opozice a válku od léta 1989 otevřeně kritizoval sovětský tisk, připomíná Kalinovskij. Podotýká, že SSSR stále ještě existoval, ale po srpnovém puči byly jeho dny sečteny a Jelcin, nikoliv sovětský prezident Michail Gorbačov, představoval přední politickou figuru. "Když do Ruska přijel Rabbání, Jelcin slíbil, že podpora kábulského režimu brzy skončí a snažil se o spolupráci s budoucími vládci Afghánistánu," doplňuje expert.

Intervence vedou k nekonečné válce

Rabbáního vláda v Kábulu sice netrvala dlouho, jelikož jeho skupina vstoupila do občanské války s jinými islamistickými skupinami, ale Jelcinův krok se ukázal z dlouhodobého hlediska jako výhodný, konstatuje odborník. Připomíná, že poté, co v roce 1992 vypukla občanská válka v Tádžikistánu, Rabbáního síly poskytly útočiště Tádžikům spojeným s opozicí a v nadcházejících letech Moskva za pomoci Rabbáního skupiny pomáhala dojednat konec konfliktu, přičemž od roku 1998 navíc dodávala Rabbánímu zbraně.

"Navázáním vztahů s Talibanem si ruští představitelé nyní bezpochyby myslí, že se uchylují k formě politického realismu," pokračuje expert. Soudí, že mohou mít pravdu, byť opětovný vstup Ruska do afghánské politiky podtrhuje děsivé škody, které zahraniční intervence - především americká a rusko/sovětská - této zemi přinesly. V prosinci 1979, kdy se sovětské vedení rozhodlo pro intervenci, doufalo, že dokáže poskytnout vládě v Kábulu dostatečnou podporu, aby se konsolidovala a obnovila kontrolu nad Afghánistánem, uvádí Kalinovskij. Dodává, že USA a jejich spojenci rovněž věřili, že po sobě zanechají vládu ovládající většinu země.

Moskva a Washington nicméně opakovaně nedokázaly spolupracovat na ukončení bojů v Afghánistánu, zdůrazňuje akademik. Vysvětluje, že na konci 80. let sovětští představitelé nadále podporovali Kábul nikoliv ve víře ve vítězství, ale v naději, že dříve či později Spojené státy uznají tamní komunistický režim jako skutečného politického hráče a přinutí afghánskou opozici k nějaké formě koaliční vlády. Podpora Talibanu ze strany Moskvy má stejnou logiku, míní odborník. Myslí si, že teoreticky vytváří vůči Talibanu páku a tlačí ho k mírovým rozhovorům, ke vstupu do širší vlády, která by za víceméně přijatelných podmínek mohla zmírnit krveprolití v zemi.

Nedávná obvinění ze strany amerických představitelů jsou nicméně ilustrací toho, proč Kalinovskij považuje takový výsledek za nepravděpodobný. "I kdyby se další domácí (afghánští) hráči uvolili k mírové dohodě, téměř nepřerušený antagonismus mezi Moskvou a Washingtonem z poslední dekády činí takovou mezinárodní spolupráci sotva možnou,"píše odborník. Deklaruje, že je proto stěží představitelné, aby ruská podpora Talibanu - vojenská či jakákoliv jiná - měla za následek něco jiného než přiživení této nekonečné války.


- - -








Květnový klub NR 2017

Kdo také jezdí za Putinem do slovanského Ruska?

0
0
H.Seehofer v Moskvě
J. Skalský 

Před nepříliš dlouhou dobou navštívil prezidenta Ruské federace, V. Putina, Horst Seehofer, premiér bavorské zemské vlády. A je to pouze několik dní, co zajela do Soči za prezidentem Putinem i A. Merkelová, kancléřka SRN. Do Ruska občas zabloudí i nějaký německý sociální demokrat.


Čekal jsem štěkot a vytí „našich“ osvědčených rusofobů, ale ani v prvním, ani v druhém případě se nic takového nestalo. Jen ticho tichoucí znělo v české kotlině. Ani hlásku protestu protiruští bojovníci v ČR nevydali. Vzali vše pouze asi jen na vědomí.

Co by se však stalo, kdyby zcela náhodou, se rozhodl znovu navštívit Moskvu M. Zeman, prezident ČR? Když takový krok udělal asi před dvěma lety u příležitosti oslav 70. výročí vítězství nad nacistickým Německem, i když se slavnostní vojenské přehlídky nezúčastnil, hned sklízel silnou kritiku. Pokud si dobře pamatuji, pak zněla nejen ostrá slova na jeho adresu, ale také návrh, snad i vážně myšlený, aby cestovní náklady si zaplatil sám.

U jiného současného českého politika, státníky již snad dnes ani nemáme, si dost dobře nedokážu představit, že by se rozhodl jet do Ruska, kromě těch, kteří pracují na udržení, případně i rozšíření česko-ruských obchodních vztahů. Asi jde o zvláštní druh osobní „uvědomělosti“ nebo, v jiných případech, o obyčejné obavy z tohoto kroku plynoucí.

Merkelová s Putinem u Hrobu Neznámého vojína v Moskvě

Rusko již letitou propagandou je nám líčeno jako nepřítel nejen Evropy, ale i světa. Co špatné jest, od Ruska pochází. A tak není divu, že jedna hrdinná politička se nechala i slyšet v tom smyslu, že válka proti Rusku je naši povinností. A tak se nedivme statečnosti n kterých našich předáků. Slovní války protiruské vedou již delší dobu.

V souvislosti s uvedeným vzniká otázka, zda naši osvědčení rusofobové mohou kritizovat za cesty do Ruska, za kontakty s Putinem, jen české odvážlivce, kteří se ruskou cestou občas vydají, kdežto za to samé německé politiky napadat nesmí? Asi to tak bude. Jejich odvaha před německým majestátem proto bledna a ztrácí se. O to víc však buší do nás, kteří k Rusku, jako nejsilnějšímu slovanskému státu, jako osvoboditeli z nacistického tyranství, máme přirozený a proto i vřelý vztah.

Snad by si čeští germanofilové a sudetomilové měli také uvědomit, kdyby nás spojenci, především sověti, nezachránili z německého protektorátního obětí, které se po válce vítězné pro Německo, mělo přeměnit v rychlou a otevřenou likvidaci českého národa a obydlení našeho historického území Němci, že by ani oni nebyli naživu. Pokud by jejich předkové byli postaveni ke zdi a zastřeleni nebo vyhnáni daleko někam na severovýchod, další generace jejich rodu by již nepřišla na svět. Mohli by přežít jen tehdy, pokud by jejich předkům bylo „poskytnuto dobrodiní germanizace“, které by s vděčností využili. To by již dávno ale nebyli Čechy a ani česky nemluvili.

O některých výtečnících sice víme, že jsou Čechy, ale sami tuto svou národní příslušnost zpochybňují. Svého času jsme mohli slyšet, jak jeden z takových o sobě německé redaktorce prohlašoval, že se necítí být Čechem, ale že je Böhme. A další takový případ. Jeden z členů vlády o sobě říkal, že je sudetský Čech. Když jsme se podivovali nad jeho tímto výrokem, opravil se a upřesnil, že je Čech, ale narozený v Sudetech.

Dnes je tomu 72 roků, co sovětská vojska Pražskou operací ukončila válku v Evropě. Jen v Československu padlo na 144 tisíc vojáků Rudé armády. Nevrátili se domů, ač je jejich blízcí očekávali a nakonec i oplakávali. Jejich místo u rodinného stolu zůstalo trvale volné. Sověti vítězství nad nacistickým Německem zaplatili téměř 27 miliony životů svých občanů. Na to nezapomínejme! Buďme vděčni za vše, co pro nás v roce 1945 udělali. Nikdo z nás proto nemůže udělat nepřátele Ruska. Patříme, my i oni, k slovanským národům. Pevně věříme, že vztahy ČR a Ruska se vbrzku ozdraví. A pak pravidelně a často se budou setkávat nejen naši představitelé s ruskými, ale také my, obyčejní občané, s Rusy. Jak dlouho to bude ještě trvat, nevíme. Ale jednou to s jistotou bude.

- - -

Obavy z mohutné invaze do Sýrie sílí. Na hranicích stojí stovky amerických a jordánských obrněnců (FOTO)

0
0
ea24
10.5. 2017

V Sýrii rostou obavy z mohutné invaze amerických a jordánských sil. V těsné blízkosti jižní hranice Sýrie jsou připraveny stovky vojenských vozidel jordánské a americké armády.


Jak Eurasia24.cz informovala, v oblasti dochází v těchto dnech k výraznému zvýšení vojenské aktivity v souvislosti s cvičením Eager Lion 2017 za účasti ozbrojených sil Jordánska, Spojených států a dalších zemí zapojených do „protiteroristické koalice“.

Syrské zpravodajské služby však varují, že mohutné soustředění sil na hranici Sýrie může vyústit v podobnou invazi, jakou provedlo nedávno ze severu Turecko v rámci operace Štít Eufratu. Rovněž cíl má být stejný: podpora takzvaných „umírněných“ protivládních ozbrojenců zapojených do proxy organizace Svobodná syrská armáda.

Damašek nyní oprávněnost svého varování dokumentuje fotografiemi americké a jordánské vojenské techniky, soustředěné nedaleko syrských hranic. Připraveno je zde na 400 vojenských vozidel:

Obavy z mohutné invaze do Sýrie sílí 

Obavy z mohutné invaze do Sýrie sílí

Konečný účet ČNB - 2, 5 bilionu korun

0
0

Jiří Paroubek10. 5. 2017   Vaše věc
 

Celkové výdaje za téměř 2,5 roku trvající intervence ČNB na oslabení české koruny dosáhly ke konci března částky cca 2,5 bilionu korun. Jenom za měsíc březen, tedy de facto za poslední ucelený měsíc „fungování intervencí“ vyházela ČNB na intervence neuvěřitelných 520 mld. korun.

V tuto chvíli má tedy ČNB nakoupeny devizové rezervy, tedy v zásadě eura, za celkem 2,5 bilionu korun. A velká část českých korun, které ČNB nechala na intervence tisknout, skončila v rukou mezinárodních spekulantů.

To je také důvod, proč se kurz české koruny ke vztahu k euru nějak příliš nezhodnocuje. Spekulanti v zásadě čekají, co bude dál. A čekají na vhodnou chvíli k prodeji svých pozic tak, aby vydělali co nejvíce.

Česká koruna je tak uměle podhodnocena, což ve svých důsledcích znamená, že české firmy, které chtějí modernizovat své vybavení, dovážejí moderní stroje a technologie za nějakých 12 – 15 % vyšší ceny než by tomu muselo být, pokud by intervence vůbec nebyly.

Je zajímavé, že se k diskuzi nad odpovědností za zbytečné vyházení 2,5 bilionu korun příliš nikdo nemá. Voda se zavřela.....Zapomeňte.

Odpověď na otázku z Babišova billboardu

Sobotkova a Kalouskova krize

0
0
Jiří Ovčáček
10. 5. 2017           Svobodný názor
Tak tu máme další kampaň proti panu prezidentovi. Bohuslav Sobotka a Miroslav Kalousek, jejichž strany se potácí v obřích problémech, ruku v ruce vyvolali politickou a vládní krizi. Snaží se přitom veřejnosti namluvit, že tu jde jen a jen o Andreje Babiše. Nejde. Hlavním terčem bezskrupulózní kampaně je pan prezident.


Ano, Sobotka s Kalouskem udělají doslova vše, aby nebyl Miloš Zeman znovuzvolen. Z takové představy mají kopřivku!

Zní dokonce vyhrožování ústavními žalobami a sesazením z funkce. Lidmi zvolený prezident prostě těmto dvěma politickým spojencům vadí. Proč?

Protože pan prezident nehledí na přání stranických sekretariátů a neposlouchá jejich příkazy.

Pan prezident prostě nejedná a nebude jednat v zájmu Slávka, Mirka nebo Andreje. Občany byl zvolen a jen jim se zodpovídá!

Vím, že pan prezident brutální kampani Slávka a Mirka nepodlehne. Není Edvard Beneš verze 1948. Bude jednat ústavně odpovědně. Tedy jednat, jednat a jednat!

Republika se v žádném případě nesmí stát hračkou v rukou těch, kteří už dávno svým sobectvím prohospodařili důvěru lidí.

Držme si palce!

Nesmrtelný pluk v Kyjevě 9. 5. 2017

Clausulae insolitae inducunt suspicionem – „Nezvyklé podmínky budí podezření“

0
0
Jiří Baťa
10. 5. 2017

„Článek 74 Ústavy České republiky jasně říká: Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády. Žádné další podmínky v Ústavě nejsou. Znovu chci vyzvat pana prezidenta, aby respektoval základní zákon naší země. Koaliční smlouva s tím nemá nic společného, není to zákon ani ústavní zákon, její naplňování a výklad je věcí tří koaličních stran, nikoliv prezidenta.“ To jsou slova pana Bohuslava Sobotky, předsedy vlády ČR a předsedy ČSSD v souvislosti s podáním návrhu na odvolání ministra financí a místopředsedu vlády Andreje Babiše. 

 
 Předesílám, žemi nnejde o obhajobu A. Babiše, ale o relevantnosti konstatování premiéra Sobotky. Zopakujme si, co pan premiér Sobotka vlastně řekl:

a) "Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády." Tak se také stalo, předseda vlády předložil prezidentu republiky návrh na odvolání A. Babiše a tomuto aktu, resp. konstatování pana předsedy vlády nelze nic vytýkat.

b) "Žádné další podmínky v Ústavě nejsou."Pan předseda vlády B. Sobotka správně konstatuje, že v Ústavě nejsou žádné další podmínky. Pak je na místě otázka, proč se pan předseda vlády a někteří další politici čílí nad skutečností, že prezident neprovedl akt odvolání okamžitě? Na základě čeho by tak měl učinit, když jak sám premiér uvádí, nejsou v Ústavě žádné další podmínky a už vůbec časové, že by tak měl učinit ihned? Rozhodl-li se prezident provést akt odvolání po návratu z Číny, tj. po 18. květnu, je to stejně časově objektivní, jako by tak učinil hned, nebo druhý či třetí den. Podmínky sice v Ústavě nejsou, ale sám předseda vlády je stanovuje. Jakým právem?

c) "Znovu chci vyzvat pana prezidenta, aby respektoval základní zákon naší země. V čem spatřuje pan předseda vlády fakt, že prezident nerespektuje „základní“ zákon naší země? V tom, že neodvolal A. Babiše okamžitě, jak by si pan předseda vlády přál, aby se už konečně pana Babiše zbavil? Apropó, kolikrát sám předseda vlády nesplnil stejný požadavek, nerespektoval zákon, případně jinou závažnou normu? Byl by to asi dlouhý výčet restů, které jdou na vrub pana předsedy vlády a řeší to někdo?

d) "Koaliční smlouva s tím nemá nic společného, není to zákon ani ústavní zákon, její naplňování a výklad je věcí tří koaličních stran, nikoliv prezidenta.“ V tomto případě konstatování pana předsedy vlády B. Sobotky je velmi diskutabilní. V podstatě či v principu má pan předseda vlády pravdu, koaliční smlouva skutečně není ani zákon, natož zákon ústavní a je to smluvní norma pro potřebu kaličních stran. Pokud by ale nastala situace opačná a pan předseda ČSSD by v případě nějakých zásadních rozporů či problémů v koaliční vládě, do kterých by snad chtěl nějakým způsobem zasáhnout prezident republiky, by zcela jistě pan předseda vlády a předseda ČSSD využil Koaliční smlouvu jako důležitou, zcela nepostradatelnou obstrukci, jako jistý druh politického závazku, který hraje nepostradatelnou roli v realizaci koaličního vládnutí (a rozhodování) vlády. Tvrzení pana předsedy vlády je v tomto evidentně účelové, chce tím dát prezidentu najevo, že v daný okamžik Koaliční smlouva zde nehraje žádnou významnou, natož rozhodující roli, že je to nic důležitého, nic podstatného a že prezidentův poukaz na tuto smlouvu je naprosto irelevantní.

Několik málo slov výtek pana předsedy vlády na adresu prezidenta, ale mnoho pochybností o jejich relevantnosti. Ale to je nše tapická politika, samé intriky a podlosti, používané vždy a zpravidla v okamžiku, kdy to je někomu ku prospěchu. V tomto případě jde o prospěch pana předsedy vlády Sobotky a nepřímo i ČSSD. Nedomnívám se však, že by to mělo být nějaké Sobotkovo zmrtvých vstání, jakkoli se o to snaží.

Z pokoutně zveřejněných nahrávek odposlechů na utajeném serveru Šuman je patrné, že Marek Přibil nahrával rozhovory, které vedl s Babišem systematicky a opakovaně a Babiše provokoval, aby se k jím nastoleným tématům vyjadřoval... IP adresa "Julius Šuman" je jistě policejními složkami snadno odhalitelná, včetně jejího majitele, který by měl podat vysvětlení veřejnosti!

0
0
Jiří Svoboda,komentář
10.5. 2017   zdroj První zprávy
Kdo platil Marka Přibila za nahrávky? Zná ho Chovanec?
Zejména ministr vnitra Chovanec by měl usilovat o vyšetření a informování veřejnosti v této věci. Jinak se nevyhne on a ČSSD podezření, že bezpečnostní složky jím řízené zneužívaly pravomoc veřejného činitele. Bude jinak obtížné se ubránit podezření, že tyto nahrávky byly pořízené a nyní v pravý čas zveřejněné s cílem ovlivnit parlamentní volby a politické uspořádání v zemi. Otázka "KOMU TO SLOUŽÍ" je nasnadě.

Bezpečnostní složky by to měly objasnit tím spíše, že se obdobný scénář neústavního zásahu do politického systému země, ohrožujícího demokracii v samých základech, opakuje v ČR již s jistou pravidelností.

Z pokoutně zveřejněných nahrávek odposlechů na utajeném serveru Šuman je patrné, že Marek Přibil nahrával rozhovory, které vedl s Babišem systematicky a opakovaně a Babiše provokoval, aby se k jím nastoleným tématům vyjadřoval. K tomu byl nepochybně vycvičen, pokládané návrhy a otázky mu byly předformulovány a on se je naučil a při rozhovorech velmi usiloval, aby se Babiš sám k nim vyjádřil. IP adresa "Julius Šuman" je jistě policejními složkami snadno odhalitelná, včetně jejího majitele, který by měl podat vysvětlení veřejnosti.

Na tom nic nemění skutečnost, že ministr Babiš se s Markem Přibilem neměl stýkat a debaty na uvedená témata měl kategoricky odmítnout. Situace je krajně vážná proto, že byl jako agent provokatér vyslán a úkolován vůči 1. místopředsedovi vlády. Příště to samozřejmě může být kterýkoli jiný ústavní činitel. A pokud se to dnes někomu hodí, příště se to již hodit nemusí.

Je pozoruhodné, že podobné scénáře odposlechů vedly již k pádu expremiéra Topolánka. Kubiceho zpráva, která byla flagrantním porušením zákona o volbách, které měly být na základě toho zneplatněny, vedla k pádu expremiéra Paroubka. Odposlouchané hovory vedoucí sekretariátu s premiérem Nečasem unikly z živých vyšetřovacích spisů a podlomily zcela autoritu Nečasovy vlády.

Byť jde ve všech uvedených případech o cílevědomé ovlivnění uspořádání nejvyšších pater politiky, viníci nejsou nikdy ani usvědčeni, ani stíháni. Je to jen náhodné? Je to dané neschopností policejního aparátu? Státního zastupitelství?

Je snad představitelné, že by Marek Přibil z osobního zájmu chodil provokovat 1. místopředsedu vlády ke kompromitujícím vyjádřením, bez motivace a cíle? Že by následně rozhovory "elektronicky vyčistil", sestříhal a pro zábavu předal léta spící adrese Šuman, jejíž provozovatel dokonce v prvním kole zastíral, že jde o materiál, který by sám vlastnil a publikoval ho jako odkaz na neexistující primární materiál jiného serveru?

Zdá se, že bezpečnostní složky našeho státu postrádají jasné mantinely a boří představy o demokracii a dělbě moci. Proto by měl ministr Chovanec (a nepochybně i státní zastupitelství) nařídit urychlené vyšetřování, na čí pokyn a za čí peníze Marek Přibil nahrávky pořizoval, upravoval a následně prodával. V případě, že nahrávky sám neupravoval a předával je v hrubém stavu, kdo se na jejich úpravě, sestřihu a zveřejňování podílel!

Jistě není od věci ani podezření, že jde o to, odklidit z veřejného prostoru směrem k volbám skvělý obchod s prodejem části OKD za 4,1 mld. Kč, byť se ukazuje, že tato část měla cenu desetinásobnou a obchod bez následků připravil nejen o práci, ale i o bydlení desetitisíce havířů.

Tento skandální obchod, který proběhl v režii vlády ČSSD, se zametá pod koberec už řadu let. A to za tichého souhlasu ODS, TOP09 i KDÚ-ČSL, který má svou logiku ve financování minimálně dvou stran Bakalou, tvůrcem společnosti LÍPA, kde se scházeli opět představitelé uvedených stran, obdobně jako čestný předseda a spolupodnikatel Bakaly Schwarzenberg.

Dolejš o "programu" KSČM - ANALÝZY A KOMENTÁŘE AKTUÁLNĺHO DĚNĺ PŘED ŘĺJNOVÝMI VOLBAMI DO PS Z HLEDISKA VYTVOŘENĺ PŘEDPOKLADŮ PRO SKUTEČNÉ REFORMY - 1.část

0
0

Radim Valenčík
10. 5. 2017 blog autora

Na úvod tohoto článku stručná poznámka: Článek vychází z toho, co jsem napsal před několika dny. To, co prezentuje Dolejš není program, ale soubor priorit. Od programové strany se čeká víc. Na oslavách Prvního máje jsem o tomto problému hovořil s řadou osob. Většina z nich můj kritický názor sdílela. Část rozhovorů jsem měl přímo v době, kdy Jirka Dolejš měl projev. Nelíbil se.




První část:

Jako další příklad programové prázdnoty všech současných mainstreamových politických stran současného establišmentu uveřejňuji rozhovor s místopředsedou KSČM Jiřím Dolejšem pro Haló noviny vedený Jaroslavem Kojzarem, viz:

http://www.halonoviny.cz/articles/view/45388258

Okomentuji ho obdobným způsobem jako před pár dny projev Petra Fialy na programové konferenci ODS, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/4481-fiala-z-ods-skvela-ilustrace-zkazenosti-stran-1.html

(a dalších pět pokračování).

I tentokrát jsem si dělal průběžně poznámky k jednotlivým pasážím, i tentokrát mě zajímalo, zda a jakou formou se v obsáhlém rozhovoru objeví to, co je v současné době tím nejdůležitějším:

Identifikování, pojmenování a případná analýza příčin současných (rychle narůstajících) problémů, na základě toho pak navržení cesty jejich řešení.

Bez toho se nemůže obejít program žádné politické strany, která nechce posloužit jen jako fíkový list kamuflování příčin současných problémů a tudíž i jako nástroj matení veřejnosti.

Pár technických poznámek k následujícímu textu:

1. Zveřejním ho celý včetně otázek, které J. Dolejšovi byly položeny.
2. Důležité, jak v projevu J. Dolejše, tak ve svých poznámkách, zvýrazňuji tučně.
3. Vystoupení J. Dolejše je uvozeno iniciálami J.D. tmavomodře, mé poznámky jsou uváděny průběžně, vždy k příslušné pasáži, uvozeno iniciálami R.V. červeně (viz úprava NR).
4. Snažím se důsledně používat stejný metr k poukázání na programovou prázdnotu všech politických stran.

Nyní již text rozhovoru J. Dolejše s mými poznámkami.

* Programy politických stran a hnutí se tvoří anebo již byly vytvořeny. Jak jsou na tom komunisté?

J.D.: S čím přesně půjdou ostatní do voleb, se teprve dovídáme. Volební sněm ANO byl letos v únoru, ale Babiš se tradičně víc než na program soustřeďuje spíše na marketing. ČSSD měla sjezd v březnu, ale program, se kterým chce mířit více doleva, chystá až na červen. ODS prezentovala svůj program Pro silné Česko právě nyní. TOP 09 zatím jen předvedla Vizi 2030, kde akcentuje otázky liberální svobody, konkrétní volební nabídku ale teprve ukáže. A lidovci jen nedávno uzavřeli volební dvojkoalici se STAN, která nabízí jakýsi facelift a sliby kvality a profesionality. Oba subjekty se teprve musí na volebních konkrétech dohodnout.

R.V.: (Už první odstavec vede k určité pozornosti. Hlavním nedostatkem všech stávajících programových prezentací, o kterých J. Dolejš hovoří, je že nepojmenovávají a ani se nesnaží pojmenovat příčiny současných problémů. V době historického excesu, kdy problémy velmi prudce narůstají, hromadí se, neřeší se, zauzlují se, nemůže se žádná politická strana tvářit, že ji nezajímá jejich příčina. Zvláště pak, pokud se jedná o stranu programového typu. Uvidíme, jak se s pojmenováním příčin současných problémů J. Dolejš vyrovná v dalších pasážích.)

J.D.: KSČM postup k volbám projednávala už na podzim loňského roku. To se ještě spekulovalo o dřívějším termínu voleb, a tak byla celá příprava původně orientována na březen a duben. Dnes už víme s jistotou, že parlamentní volby budou 20. a 21. října, takže je ještě čas a zvláštní zasedání ÚV na duben bylo zrušeno. Přesto byly programové návrhy KSČM v hlavních rysech již připraveny. Projednala je jak programová komise ustanovená VV ÚV KSČM, tak odborné zázemí a stínová vláda. K programovým otázkám se vyjádřily mnohé okresní a krajské nominační konference. K námětům pro aktualizaci programového zaměření proběhla 19. března t. r. i pracovní konference. A vyjádřili se také jednotliví krajští lídři, schválení na březnovém zasedání ÚV KSČM.

R.V.: (Tak to na tom pracovalo hodně chytrých lidí. Už se těším, jaký bude výsledek této týmové práce v podání J. Dolejše.)

* Byly na březnové programové konferenci KSČM zvlášť vyzvednuty některé body, jež se mají stát součástí volebního programu?

J.D.: Tato konference sloužila především pracovní výměně názorů. Vedle programových námětů bylo diskutováno i sociální rozvrstvení voličů a způsoby jejich oslovení. Chceme-li na podzim získat více jak tři čtvrtě milionu hlasů, musíme na každého člena získat až dvacet hlasů od lidí s různými sociálními zkušenostmi a zájmy.

Vyzvednuty byly zejm. otázky řešení příjmové chudoby, strategické posílení veřejného sektoru, otázky míru a bezpečnosti i větší participace a samosprávy.

R.V.: Zatím mě J. Dolejš jen napíná. Jedna věc je "vyzvednout otázku", druhá věc je pojmenovat příčinu současných problémů, příčinu toho, proč se problémy hromadí, proč se neřeší, proč se programy stran staly jen definováním priorit.

J.D.: Doporučeno bylo připomenout, že KSČM je strategicky za alternativu vůči kapitalismu i za strategii trvale udržitelného života. Nad rámec přípravy volebního programu byla připomenuta i potřeba péče o teorii, analýzy rizik multipolárního světa a po volbách seriózně připravit možné oblasti další aktualizace dlouhodobého programu strany směrem k X. sjezdu.

R.V.: KSČM může být "strategicky za alternativu vůči kapitalismu"– doufám, že se myslí jeho současný stav – pokud ovšem pojmenuje příčiny problémů, se kterými se potýká.

* Jsou některé cíle z minulého programu platné i dnes?

J.D.: Samozřejmě. KSČM své důležité programové cíle s těmito volbami přeci nezahodí. Většina z nich zůstává v platnosti. Nebyly dosud realizovány, i přes to, že některé si vypůjčili i naši konkurenti např. z ČSSD. Třeba progresivní zdanění velkých korporací a oligarchů či založení komerční banky ve vlastnictví státu pro financování národních, krajských i obecních projektů a pomoc českému podnikání. Jsme stále proti zvyšování spoluúčasti pacientů či za vznik jedné zdravotní pojišťovny. Stále trvá náš dlouhodobý cíl přijmout zákon o obecném referendu či na řešení čeká náprava dopadů církevních restitucí. Také je bohužel čím dál potřebnější náš trvalý úkol odporu vůči militarizaci a fašizaci společnosti, proti šíření nesnášenlivosti a diskriminace.

R.V.: Tady už se začínám bát, že se od J. Dolejše odpovědi na otázku příčin současných problém nedočkám. Jak je možné hovořit o výše uvedených tématech bez pochopení příčin současných problémů a jejich provázanosti?! Tím se přece i KSČM, která si vytváří image trochu radikálnější a trochu alternativnější strany přidává k mainstreamu ostatních politických stran, které společně kamuflují příčiny současných problémů. KSČM jako by zapomněla na historii komunistického hnutí, které v úspěšných dobách vycházelo z přesné analýzy stavu kapitalismu a identifikování konkrétních, dobových příčin jeho selhávání.)

* A nyní konkrétně: co bude hlavními programovými cíli komunistů?
(R.V.: Tady mě mrzí, že se J. Dolejše na příčiny současných problémů J. Kojzar nezeptal. Proč? Nechápu.)

J.D.: Základní programové texty budou vlastně dva. Připraven je nejen obšírný komplexní volební program, ale i jeho stručnější, na jeden list koncentrovaný výtah, jakýsi volební manifest KSČM. Zcela jednoduché zprostředkování vybraných volebních cílů voliči budou mít na starost různé propagandistické nástroje, hesla, plakáty a různé tiskoviny včetně formátů užívaných elektronicky zejména na sociálních sítích. Propagandistické priority jsou odpovědí i na volání po jakémsi reklamním »x-teru« a připravují se souběžně s programovými texty, aby byly včas k dispozici.

Z hlavních programových cílů lze za určitý základ označit úctu k práci jako základní jistotě. Tudíž nám jde o ****právo na práci a spravedlivou odměnu. Také prosazujeme garance dostupných a kvalitních veřejných služeb. Rovněž vymahatelnost Listiny základních práv a svobod a ochrana ohrožených společenských skupin. Také odpor vůči prorůstání ekonomické, politické a mediální moci. Důležité je vzdělání podle schopností, a ne podle peněženky. Nebo snížení závislosti na dovozech potravin. Nadále jsme proti účasti v zahraničních vojenských misích bez mandátu OSN. A jsme proti nevýhodně připraveným smlouvám jako TTIP či CETA.

R.V.: (To je všechno hezké, ale je to jen definování priorit. Nikoli program, který je založen na získání lidí pro jejich aktivní účast při řešení současných problémů. Je to náhražka programu určená k posílení pozic politických rentiérů, kteří se živí tím, že se vydávají za alternativu.)


(Pokračování zítra)

Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/4527-volby2017-093-dolejs-o-programu-kscm-1.html

Jak slavili Den Vítězství (pod hlavněmi samopalů agresora) v Sevastopolu?

0
0
Alena Bardovskaja s obyvatelem Sevastopolu

10. 5. 2017, Petr Ďoubalík, zdroj: Alena Bardovskaja - Krym, RF


Dnes publikovala Alena Bardovskaja video, které jí muselo dát obrovskou práci. Musela dopravit na okupovaný Krym, do Sevastopolu, obrovské množství komparzistů, se kterými sehrála nechutné divadlo: oslavy Dne Vítězství 9. května. Donutila je zpívat, tancovat, usmívat se, veselit se. Výsledek vypadá zdařile, ale nenechte se mýlit. Je to jen další z putinovských propagand!





Doufám, že naše oddělení pro boj s proruskou propagandou ministerstva pravdy a lásky zakročí. Abych "jandovcům" pomohl, udělal jsem alespoň titulky. Lidé v anektovaném Sevastopolu ve skutečnosti žijí ve strachu z ruského agresora, neustále se nacházejí pod hlavněmi kulometů a raději ven ani nevycházejí. Ve skrytu duše doufají, že i u nich brzy zvítězí ideály majdanu a poloostrov se bude kochat západními hodnotami. Třeba takovými, že z veteránů budou banderovští fašouni strhávat georgievké stužky a budou upalovat lidi v domech odborů, přepíší jim učebnice dějepisu, zablokují ruskou televizi, zavedou ten jediný správný úřední jazyk a místo zakázaných ruských filmů se jim dostane správná porce amerických seriálů. Konečně budou světoví, protože budou mít i Gay Pride, dostane se jim příděl migrantů, odvedou je bojovat s Donbasem... O údělu Krymu, těch lidí ve videu, přece rozhodujeme MY, ne? Kam by to došlo, kdyby právo národů na sebeurčení platilo pro všechny? Doporučuji si tuto myšlenku průběžně opakovat při sledování videa, výsledný pocit je rozhodně zajímavý.

Překlad a titulky pro NR: Ďouba




Viewing all 19126 articles
Browse latest View live