Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Rada přijala návrh zákona, který zakazuje na Ukrajině georgijevské stužky

$
0
0

17. 5. 2017     zdroj
Návrh zákona předpokládá pokuty a konfiskace za nošení georgijevské stužky. Návrh zákona o zákazu georgijevské stužky byl schválen hlasy 238 poslanců s požadovaným minimem 226 hlasů. ... je uvedeno, že jakékoliv použití georgijevské stužky, zejména její nošení na oděvu, zobrazení na plakátech a pohlednicích, v uměleckých dílech a médiích nebo připevnění na vozidla, bude definováno jako propaganda.



Nejvyšší rada Ukrajiny schválila návrh zákona, který zavádí správní odpovědnost za georgijevské stužky. Hlasování proběhlo 16. května.

Návrh zákona o zákazu georgijevské stužky byl schválen hlasy 238 poslanců s požadovaným minimem 226 hlasů. Teď jej musí podepsat prezident Ukrajiny Petr Porošenko.

Dříve nebyly georgijevské stužky ukrajinskou legislativou zakázány, ale každý rok před Dnem vítězství orgány doporučovaly občanům, aby je nenosili. Ve stejné době se Kyjev snažil zpopularizovat nový symbol - stylizovaný květ rudého máku, který se tradičně používá 8. května v Evropě.

Autoři návrhu zákona v důvodové zprávě uvedli, že georgijevské stužky používali od roku 2014 "proruští separatisté na území Ukrajiny a že se staly symbolem separatismu".

V návrhu zákona je uvedeno, že jakékoliv použití georgijevské stužky, zejména její nošení na oděvu, zobrazení na plakátech a pohlednicích, v uměleckých dílech a médiích nebo připevnění na vozidla, bude definováno jako propaganda.

Je navrženo trestat tato porušení pokutou ve výši od 850 do 2 550 hřiven (od 32 do 97 dolarů dle aktuálního kurzu). Přičemž samotná stužka a předměty, na nichž je zobrazena, podléhají konfiskaci.

Při opakovaném porušení hrozí pokuta ve výši od 2 550 tisíc do 5 100 hřiven (od 97 do 190 dolarů) nebo správní zatčení na dobu až 15 dnů.

Jediná výjimka je v návrhu zákona učiněna pro řády a medaile Velké vlastenecké války, u nichž byla použita gardová stuha.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Číst či nečíst?

$
0
0
Zdeněk Hrabica
17. 5. 2017
Neprozrazuji žádnou novinku; po desetiletí denně vybírám z popelnic pražský tříděnný odpad; nalézám knižní skvosty. Nejprve tato kouzelná truhla obsahovala po roce 1990 v nejširší míře tuny knižní produkce ze zlikvidovaných závodních, odborových, venkovských, lázeňských i školních knihoven (dokonce i z Gymnázia Jižní Město, kde jim prezident Václav Havel zasadil na přilehlé školní, dneska vcelku zpustlé, zahrádce „Lípu sametu“).


Našel jsem v nich, v těch popelnicích a stále ještě nalézám perly; knihu od Jaromíra Funkeho: Fotografie, české přebásnění Ščipačevových Slok lásky a s autogramem, souborné, signované vydání básní nositele Nobelovy ceny Jaroslava Seiferta...Aspoň jednu knihu denně.

Utopil jsem náš panelákový byt v knihách. Většina obyvatel se i z našeho domu již dávno vystěhovala za lepším a někdejší své byty opustila, buď je změnila za ubytovnu nebo je pronajímá, nebo je prodala.

Nahospodařili si a prchli za humna za ptačím hlasem.

O knihy a o knihu pramálo stáli.

Tři dny jsem se toulal po letošním pražském knižním a literárním veletrhu Svět knihy. Děs a běs, radost i dojetí.

Dojetí z jednoho objevu. Skvostná kniha, kterou vydal Filip Tomáš – Akropolis Valentina G. Rasputina „Hodiny francouštiny“. Ve skvělém překladu z ruštiny se představila talentovaná mladá Markéta Klobasová. Editoři vzpomněli nedožitého 80. výročí narození sibiřského spisovatele Valentina Grigorjeviče Rasputina. Knihu ve velkém stylu představil spisovatel Alexej Varlamov a druhá Rasputinova žena po ovdovění, Olga Loseva. S originálními ilustracemi Vladímra Galdajeva. V neopakovatelné grafické úpravě studia Stará škola.

Dobře mi bylo v málo navštěvovaném pavilónu Ruska. V jednom případě jsem byl očitým svědkem, jak ve druhý den veletrhu odháněla dozorující paní učitelka nedospělce od ruského stánku: „Tam ne, tam je to samý Putin!“ Na rozdíl od bezpočtu českých vystavovatelů, Rusové nepřivezli do Prahy jedinou knihu o Putinovi nebo o jeho zločinech.

Bylo mi dobře uprostřed pestré nabídky dětské ilustrované literatury, v audiovizuálních nahrávkách knižní produkce Radioservisu – Českého rozhlasu, mezi knihami Vlastimila Vondrušky od Husitské epopeje po Přemyslovskou epopej, u knižní novinky cestovatelky Pavly Jazariové , u knihy knih o Miroslavu Stinglovi z brněnské Joty.

Hlavu jsem odvracel od režimních komiksů o zrádném Dubčekovi a o Gottwaldem popraveném Slánským, z pera autorů, umanutých vidinou finančního zisku. Letmo jsem se však přesvědčil, že ve svém celku, tedy v globálu, splakali nad výdělkem. 


Stánek „Ústavu pro studium totalitních režimů“ – jakési novodobé formy „Ligy proti bolševismu“, za časů Protektorátu Bőhmen und Mähren, míjeli návštěvníci veletrhu tento stánek většinou velkým obloukem. I když výjimky potvrzovali pravidlo. Ze známých historiků v titulech - kde nic tu nic, ani kuře zde u nich nehrabe.

Ani o „Bakalův stánek“ Knihovny Václava Havla nebyl na knižním veletrhu téměř zájem.

Ze zahraničních vystavovatelů – kromě vzpomenutého pavilónu Ruska, stál za zmínku stánek vcelku chudý na nabídku – vystavovatelů ze Slovenska, až na dětskou literaturu pro nejmenší čtenáře a na stánek Slovartu; stánek Španělska – ostatní zůstali ve stínu. Polský stánek, jako rodný bratr protiruské propagandy àla „Давай часы...“ („Naval hodinky...“) hluboce zkreslil současnou bohatou polskou knižní produkci. Je mi velmi blízká a hodně známá. 

 

Nevzpomenout nelze stánek vydavatelství „Naše vojsko“ s bohatou nabídkou military literatury, i dětské knihy, černých triček a hrníčků s portréty K.H. Franka, R. Heydricha, A. Hitlera, I.Lenina , J.V. Stalina, Che Guevary, V. Putina prokládanými a maskovanými portréty Karla IV., .J.A. Komenského, T.G. Masaryka, Edvarda Beneše, Václava Havla, V. Buriana, Ch. Chaplina, Jana Wericha, Miloše Zemana, Karla Gotta, A. Einsteina a dalších velikánů i osobností zcela propadlých do říše zapomnění. Avšak o to silněji mediálně propagovaných.

A tak jsem si při všem užitečném, pokládal otázku: „Číst či nečíst?“

Padlo rozhodnutí: „Číst!“

Ale nečíst z povinné, skoro školní literatury doby a jejího režimu, vymývajícího pod zástěrkou svobody a demokracie lidské mozky.

Hrubé? Demagogické? Nikoliv – je to obraz reality!

632 : 50 (Pro upřesnění - jde o miliony.)

$
0
0
Jiří Baťa
15. 5. 2017
Někteří pochopí hned, jiní později, nicméně si titulek zaslouží vysvětlení. První číslo, tedy 632 milionů korun, jsou dotace MŠMT pro FAČR, tj. Fotbalové asociaci České republiky, tedy českému fotbalu. Druhá částka, 50 milionů, je dotace MŠMT na motocyklové závody Grand Prix ČR v Brně. Jakou to má všechno sovislost?


Nedávno na internetu vyšel velmi kritický článek na nezodpovědné plýtvání veřejnými prostředky ve věci údajné dotace MŠMT pro závody Grand Prix ČR Brno. Relevance této kritiky, tedy potvrzení o poskytnutí resp. schválení 50 milionů pro GP ČR na r. 2017 se mi nepodařilo nalézt a tím i potvrdit, že tato částka byla pro GP ČR vyplacena, resp. schválena. To však není podstatné, protože kritické názory autora, s jakými se opřel do MŠMT jsou poněkud, či spíše hodně přehnané. Autor, brněnský koaliční zastupitel, jistý pan M. Vlašín (SZ) k tomu říká, že jsou to vyhozené peníze. Město si objednává služby u Automotodromu, protože prý u nikoho jiného nemůže. V Automotodromu je vlastníkem, byť minoritním. Je to nestandardní a ve skutečnosti naprostý nesmysl, řekl zastupitelům pan Vlašín, který dlouhodobě proti Velké ceně vystupuje. Tento názor poněkud postrádá logiku, je to názor naprostého motoristického laika, pro kterého je GP ČR naprosto nezajímavá, nic neříkající akce a proto ten odpor a nesouhlas.

Autor má však pravdu v tom, že s veřejnými prostředky by se nemělo plýtvat a to tím více, že jde o peníze z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které de facto a zcela logicky nemá či by nemělo mít s GP ČR v Brně nic společného. Nicméně faktem zůstává, že jde o sportovní disciplinu, i když jde o profesionální motoristický sport. Ale který vrcholný sport dnes není na profesionální bázi, také dotovaný MŠMT? V této souvislosti se můžeme bavit o tom, zda pro vrcholový, tj. profesionální sport by nemělo vzniknout samostané ministerstvo sportu. Přidělování finančních prostředků, resp. dotací pro jednotlivá sportovní odvětví by tak bylo opodstatněnější, spravedlivější a (snad) i transparentnější a nebylo by to na úkor potřeb školského a mládežnického sportu a tělovýchovy.

V úvodu článku je však také zmínka o cca 620 milionech pro FAČR, tedy pro český fotbal. Pokud autor ve věci GP ČR kritizuje nehospodárné plýtvání finančními prostředky pro GP ČR pak je zajímavé, že také nevzpomněl právě tento sport, který je v současných dnech středem pozornosti právě kvůli machinacím s finančními prostředky, resp. dotacemi pro FAČR, přidělenými MŠMT. Fotbalová asociace České republiky (FAČR) v r. 2016 hospodařila s vyrovnaným rozpočtem 949 milionů korun, na letošní rok (2017) má plánovaný vyrovnaný rozpočet ve výši 968 milionů. Z toho by mělo být celých 632 milionů korun právě z dotací ministerstva školství. Rozumný člověk se musí ptát: jak je to možné, je to normální? Sport, kde na jedné straně jeho přímí aktéři, tj. fotbalisté, ale i trenéři, asistenti, fukcionáři a další činovníci vydělávají i miliony, na druhé straně příjmy z utkání nejvyšších fotbalových soutěží, vzhledem k „ vyprodaným hledištím“, jsou bídné, zcela nedostatečné. Přesto FAČR disponuje rozpočtem ve výši téměř jedné miliardy! Kde je tedy logika? Mít k dispozici tolik peněz, z nichž 2/3 nejen pochází z našich daní, ale i od většiny nás občanů, kteří nemáme s fotbalem nic společného!

Jestliže autor kritiky GP České republiky tvrdí, že jsou to zbytečně vyhozené peníze, pak to rovněž platí i pro český fotbal. I FAČR totiž z velké části disponuje penězi, ke kterým přišla jako slepý k houslím, ale koná jako by právě ona vydělávala miliardy a mohla sama peníze rozdávat. FAČR je také skutečně rozdává, jsou to však finanční prostředky fotbalem nevyrobené, nevytvořené, nevyprodukované, získané díky různým zákulisním hrám, vlastně velkoryse darované státem prostřednictvím MŠMT. Nabízí se však velmi seriozní otázka, za co jsou „páni“ fotbalisté placeni? Jaké jsou kriteria pro jejich platy a hlavně, proč jsou tak vysoké či spíše proč jsou tak nepřiměřeně přepláceni. Otázka platí v tom smyslu, že úroveň našeho českého fotbalu je mizerná, účast a zastoupení českého fotbalu v nejvyšších evropských či světových soutěžích prakticky žádná, ale platy fotbalistů jsou jako by český fotbal byl na vrcholné evropské či světové úrovni.

Nejde vůbec o nepřejícnost či závist, ale o základní princip mravní, protože odměna by měla odpovídat výsledkům činnosti, v případě fotbalistů jejich výkonu. Český fotbal však často fotbalisty přeplácí v blahé naději, že se jim podařilo objevit českého Ronalda či Messiho, ale výsledky jsou převážně žalostné. Za ubohý, možno říct (pod)průměrné výkony, které nám naši fotbalisté v obou nejvyšších soutěžích, event. v mezinárodních turnajích předvádějí, si milionové, resp. půlmilionové platy rozhodně nezaslouží. To však platí o všech, kteří se kolem českého vrcholového fotbalu točí, včetně pana Pelty.

Ještě k dotacím MŠMT pro GP České republiky. Motocyklový sport v rozsahu a na úrovni, jakým je mistrovství světa motocyklů v kategorii GP se v České republice vidí toliko jednou do roka (zato ubohý fotbal každý týden). Pořadatelské a servisní činnost organizátorů má vysokou úroveň, GP ČR v Brně bývá vždy vysoce a kladně hodnocena. Podle politiků má existence GP ČR svůj trvalý význam. Na Grand Prix se sjíždějí desetitisíce hostů z ČR i zahraničí a přínos tohoto podniku je jak po stránce ekonomické, tak i marketingově neoddiskutovatelný. Jen v rámci DPH získává Česká republika každoročně 200 milionů korun. Kromě toho je to společenská událost mezinárodního významu, protože Grand Prix se zúčastňují nejen nejúspěšnější motocykloví závodníci, ale i řada zajímavých lidí, kteří se zabývají motoristickou problematikou a byznysem. 50 milionů, které údajně MŠMT dalo GP ČR k dispozici sice není málo peněz, nicméně na rozdíl od fotbalu Grand Prix ČR v Brně sledují miliony lidí na celém světě. Z tohoto pohledu je propagace České republiky a města Brna ve srovnání s propagací v rámci českého fotbalu naprosto nesrovnatelná. Zrušit Grand Prix ČR by bylo stejně nerozumné, jako kdyby se měly zrušit jiné sportovní akce v ČR na úrovni mistrovství Evropy nebo světa. Otázka poskytování finančních prostředků na vrcholový sport, tedy jak na fotbal, motocyklové závody nebo jiné sporty je otázka především morálky, charakteru, ale i slušnosti lidí, kteří mají tyto sportovní aktivity na starosti (a také na svědomí).

Otázka platů a odměn sportovců a činovníků by měla být rovněž urychleně a radikálně řešena. Sportovcům nelze v žádném případě upřít snahu o co nejlepší výsledky a reprezenatci Česka, což by ovšem nemuselo či nemělo být motivováno milionovými odměnami a jinými formami (reklama, sponzorství, dary apod.). Jakkoliv je to běžná, celosvětová praxe však ještě neznamená, že je to správné, normální a morální. Emil Zátopek (a řada dalších jeho generace) nebyl milionář přesto, že byl trojnásobný olympijský vítěz a držitel světových rekordů. Sport, který dělal totiž dělal proto, že jej miloval. Dnešní sportovci (a ti kolem něj) však dělají sport (nebo do sportu) proto, že milují peníze. A to je setsakramentský rozdíl.

Volby 2017: Za všechno může "kapitalismus"?

$
0
0
Radim Valenčík
16. 5. 2017   blog autora

Na tradičním, levicově orientovaném Vratimovském semináři (Frýdek-Místek) přednesl před několika dny mezi jinými příspěvek i generální tajemník Portugalské komunistické strany Jerónim de Sousy. Vybírám z něj nejvýznamnější pasáže a to nejdůležitější ještě zvýrazňuji. Proč? 


Protože se jedná o jednu z nejvíce ilustrativních ukázek toho, proč selhává evropská levice (tj. nikoli jen česká a nikoli jen komunistická). Jak dokáže doslova "odpálkovat" otázku hledání, identifikování a analýzy příčin současných problémů. Nejdříve ale pasáže z výše uvedeného příspěvku. Vybral jsem všechny, které se týkají pojmenování příčin současných problémů:

Svět je ponořený do velice nebezpečné spirály ekonomické a společenské krize, nestability, nejistoty, válek, militarismu a jitření reakcionářské povahy politické moci,  držené vládnoucími třídami. To jsou rysy, jež vycházejí z prohlubování krize kapitalismu a z imperialistické ofenzívy, jež sílí a je stále násilnější a reakcionářštější odpovědí vládnoucích tříd na složitý proces přeskupování sil na celosvětové úrovni.

Nelze přesně pochopit jevy jako šíření konfliktů, růst ultrapravice, terorismus nebo uprchlická krize, pokud nevezmeme v úvahu toto pozadí krize kapitalismu.


Situace, jíž jsme vystaveni, je extrémně náročná a složitá. Velkokapitál a imperialismus neváhají uchylovat se k válkám a fašismu, aby si zachovaly moc v kontextu prohlubování rozporů, jež jsou vlastní třídní povaze kapitalismu. Právě k tomu v dějinách opět dochází. Poslední francouzské volby ukázaly, že se systém snaží nutit lidi k falešné volbě mezi ultrapravicí a pokračováním politiky, která je u jejího původu. Odmítáme tuto falešnou volbu. Odpověď na jevy jako je ultrapravice v Evropě spočívá na boji proti jejím příčinám, a ne v zachování politiky, jaká jí umožnila vzrůst.

V rozporu s tím, co před několika desetiletími vyhlašovaly kapitalistické ideologie, třídní boj nejen neskončil, ale zesílil.
Písně sirén, jež doprovázely ideologickou ofenzívu k porážce socialismu, a prodaly kapitalismu mír a pokrok, jsou dnes popřeny krutou realitou drtivé většiny světové populace. Vykořisťování, nerovnost, chudoba, nezaměstnanost, válka, zhoršování prostředí, nucená vysídlování, napadání demokracie, obnova fašismu - to je tvář současného kapitalismu, s nímž je nutno bojovat.

V roce, kdy oslavujeme 100. výročí největší události 20. století - Říjnové socialistické revoluce - je samotný kapitalismus zodpovědný za vtisknutí aktuálnosti myšlence komunismu a platnosti projektu, jenž komunisté přinášejí - socialismu a komunismu.

...

V kontextu výrazného vyostřování třídního boje pracující a lid rozvinuli vytrvalý a intenzivní boj. Úloha široce sjednoceného odborového hnutí, ztělesněného CGTP-IN - velkou jednotnou centrálou portugalských pracujících, lidových hnutí a naší strany, to byly určující faktory při obraně zájmů a práv lidu a země ve velmi těžkých podmínkách a k oslabení politických sil, jež podporovaly pravicovou politiku a Evropskou unii.

...

Třicet let po vstupu Portugalska do Evropského hospodářského společenství, a zvlášť po téměř dvou desetiletích po zavedení Eura, je teď velice jasné, že přidružení Portugalska do procesu kapitalistické integrace bylo pro naši zemi hluboce negativní.

...

Diskuse o "budoucnosti Evropy" dokazuje, že Evropská unie není neformovatelná. K obraně Evropy a práv jejích národů, k boji proti populismu a ultrapravici, k ochraně demokracie a svrchovanosti se musíme odtrhnout od kapitalistického integračního procesu, jeho politiky a pilířů a zájmů, jež chrání.

...

Především porážku jejího donucování a nástrojů nadvlády, jako je Euro. Právě proto PCP vede kampaň na obranu rozvoje země, proti podřizování se Euru, za nové projednání portugalského dluhu a za veřejnou kontrolu bankovního systému.

K tomu:

Takže je zdánlivě všechno jasné. Za všechno může "kapitalismus" a "jeho imperialistická ofenzíva".

Věta, kterou dávám do rámečku:

Nelze přesně pochopit jevy jako šíření konfliktů, růst ultrapravice, terorismus nebo uprchlická krize, pokud nevezmeme v úvahu toto pozadí krize kapitalismu.
Obávám se, že se s takovýmto výkladem spokojí i velká část naší levice. Alespoň jsem nezaznamenal fundamentální kritiku na uvedeném semináři v rámci soudružské výměny názorů.

Předpokládám, že pod současným kapitalismem rozumíme ekonomiku s následujícími atributy:

- Jedná se o reprodukci kapitálů v regulovaném konkurenčním prostředí.

- Vlastníci kapitálu mají různou strukturu, převažuje akciové vlastnictví, významné je i státní vlastnictví kapitálů, individuální či skupinové vlastnictví, družstevní vlastnictví, příp. obecní vlastnictví.

- Zisky z kapitálu podléhají poměrně výraznému zdanění.

- V ekonomice je uzákoněna a není nevýznamná role odborů.

 Nyní moje otázky:

- Jakým způsobem vlastníci kapitálu ovlivňují politiku? (Popsat mechanismy.)

- Kteří vlastníci kapitálu to jsou? (Adresně pojmenovat, ale i ty, kteří to nejsou.)

- Jak tito vlastníci způsobují šíření konfliktů, růst ultrapravice, terorismus nebo uprchlická krize?

- Co je funkční alternativou? (Popsat typ vlastnictví, směnných vztahů...)

- Jak je možné, že sociální demokracie selhávají a o moc lépe na tom nejsou ani komunistické strany, pokud mají v zemi vliv?

Rád uvítám kvalifikovanou odpověď.

(Pokračování dalším příspěvkem)



Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/4571-volby2017-099-za-vsechno-muze-kapitalismus.html

Vlny uprchlíků a Srbsko Podivné hry Západu.

$
0
0
Rajko Doleček
18. 5. 2017   České národní listy

Do uloupení Kosova za pomoci Západu a uznaného jako samostatný stát celkem rychle a proti vůli prezidenta V.Klause, českého parlamentu a většiny obyvatel naším tehdejším ministrem zahraničí K.Schwarzenbergem (2008), mělo Srbsko přes 10 miliónů obyvatel. Nyní má po té loupeži Kosova přes dva milióny méně.

 
A Srbové ztratili i část své „svaté země“, tam kde jejich stát vznikal, kde srbská plemena přijala křesťanství, kde bylo centrum mocného srbského státu Nemanjićů a kde jsou bezpočetné srbské památky z toho času. A to vše proběhlo za vyhánění srbského obyvatelstva z oblasti Kosova a Metohije od konce XIX.století.

Srbsko se muselo vyrovnat v srpnu a květnu roku 1995 s přílivem vyhnaných a oloupených kolem 230 000 Srbů z Chorvatska, kde žili po staletí. Bylo to následkem operací Německem masivně sponzorované a vyzbrojené chorvatské armády v operacích „Bouře“ a „Záblesk“, podporované stále více se prosazujícími ideology ustašovských zločinců, za strategického velení americkými generály-žoldáky, za pomoci NATO letectva. Vše se to obešlo téměř zcela bez kritiky a zcela bez sankcí Evropské unie a OSN, bez protestů prezidenta Havla. Z řádově vyhnaných 230 000 uprchlíků jich část přijala Srbská republika (Srbsko), část Republika Srbská v Bosně a Hercegovině (B&H). To bylo přijetí najednou, téměř doslova ze dne na den, po akci chorvatské armády.

Po NATO agresi 24.března 1999 a po konci zločineckého 78 dnů trvajícího tříměsíčního bombardování, zabíjení a ničení civilních cílů a infrastruktury Srbska letectvem NATO (tedy i letectvem té „mírumilovné, hodné“ Evropské unie), na podkladě trapných výmyslů, bez povolení Radou bezpečnosti OSN, bylo z Kosova doslova ze dne na den vyhnáno a oloupeno a uprchlo, aby zachránilo holý život, zase řádově na 230 000 Srbů a Romů, které během několika dnů přijalo bombardováním těžce poškozené Srbsko, tehdy téměř bez mezinárodní pomoci, kromě od Ruska. V té době bylo, jak se udává, kosovskými Albánci povražděno i přes dalších 3 000 Srbů a Romů. A teroristická organizace kosovských Albánců UÇK (Kosovská Osvobozenecká Armáda) zabíjela zajaté Srby a Romy jako laboratorní zvířata, aby jim odebírala jejich různé orgány a prodávala je do zahraničí k transplantacím. Podle švýcarského vyšetřovatele Dicka Martyho měl v tom prsty i od Anglie a USA všestranně podporovaný „chráněnec“ Madelaine Albrightové Hashim Thaci, zvaný svými lidmi „Zmije“, jednu dobu dokonce „premiér“ Kosova, nyní už i prezident (od 2016), kterého mělo čekat vyšetřování a i soud, ale jeho mocní ochránci (hlavně USA) svého „hocha“ neopustili. Vždyť udělal vše, co si od něho přáli a udělá vše, co si budou přát.

O Thacim a o jeho zatím zřejmě „nepotrestatelných zločinech“, jakož i o jeho vedoucích spolupachatelích zločinů (Agim Čeku, Ramuš a Daut Haradinaj, Fatmir Ljimaj, atd.). píše ve své rozsáhlé knize Carla del Ponte „Paní Žalobkyne“, vedoucí prokurátorka ICTY, Mezinárodního Trestního tribunálu pro válečné zločiny v někdejší Jugoslávii. Vlastním a přečetl jsem její srbské vydání „Gospodja Tužiteljka“, které vyšlo v Bělehradě (2008, Profil) a má 378 stran. Nikdo z vedoucích zločinců nebyl dosud odsouzen, mnoho svědků bylo zavražděno, zmizelo, bálo se a nechtělo svědčit. Stojí za to přečíst si z její knihy celou kapitolu XI (str.265-293) o toho času „netrestatelných zločincích“. Jak je možné, že významní velitelé zločinců UÇK (například Ramuš Haradinaj) nebyli odsouzeni podle tak zvané velitelské odpovědnosti, za kterou byli šmahem odsuzováni bosensko-srbští velitelé jednotek po zcela nekvalitních soudních řízeních soudci ICTY, jejichž při nejmenším významná část je na výplatních listinách NATO,

Tyto „kosovské vazby“ a zločiny při surové válce proti Srbsku v 1999 učinily, že někdo na tom Západě v té době, paní Albrightovou nazval „balkánskou řeznicí“ (the Butcher of Balkan). Je známo, že i Hillary Clintonová tehdy tvrdě nutila svého manžela, prezidenta USA Billa Clintona, aby Srbsko bombardoval. Paní Albrightová (v roce 2017 jí bylo 80 let) při tom po obsazení Kosova a jeho odtržení od Srbska, vydělala nemalé peníze v rámci obchodů s komunikačními systémy Kosova. Podobně prý vydělal i velitel NATO agrese v 1999 generál Wesley Clark, v souvislosti s kosovským velkodolem Trepča..

Za 4 roky (1995 až 1999) Západem sponzorovaných a prováděných protisrbských agresí v této části Balkánu, to znamenalo téměř půl miliónu srbských oloupených a vyhnaných uprchlíků pro Srbsko a Republiku Srbskou (B&H), dospělých i dětí, starých lidí. A také desetitisíce zraněných a povražděných. Srbsko bylo již „zvyklé“ na přívaly uprchlíků a to prakticky velikou většinou Srbů. Srbové prchali, zde nutno znova uvést, aby zachránili holý život, ne z nějakých ekonomických důvodů.

Po zničení Jugoslávie Německem, Itálií, Maďarskem a Bulharskem začátkem války 1941-45, se Německem okupované Srbsko staralo o více než 800 000 vyhnaných a zcela oloupených, velikou většinou Srbů, hlavně z tzv. ustašovského Nezávislého státu Chorvatsko (NDH), který se ukázal být pravým genocidním státem pro Srby, z kterých tam bylo povražděno, spolu se Židy a Romy, řádově přes 700 - 800 000. Hitler a Mussolini totiž „darovali“ Chorvatsku i celou Bosnu a Hercegovinu s velmi početným srbským obyvatelstvem. A nemělo by se zapomenout, že Německo vyhnalo, z krajů připojených k Německu v roce 1941, řádově 30-40 000 Slovinců do Srbska, které o ně, i když samo Německem obsazené, všestranně muselo pečovat. V té době se mezi slovinskými vyhnanci narodil i budoucí prezident Slovinska Milan Kučan, známý později při rozbíjení Jugoslávie v 90tých letech XX.století podle svých protisrbských stavů.
 
Hitlerův „létající diplomat“ pro Balkán Hermann Neubacher udával jako srbské ztráty za války, většinou v ustašovském Chorvatsku, na 750 000 mrtvých. Dokonce i němečtí velící generálové v té oblasti, byli téměř zděšeni surovostí vraždění Srbů v ustašovském Chorvatsku, v jeho četných (!) vyhlazovacích táborech pro Srby, Židy i Romy, včetně dětí. Statisíce Srbů v té době našly ochranu a útočiště v oblastech Chorvatska, okupovaných Itálii. V té době ale byly i desetitisíce Srbů a Židů vyháněny a mnozí z nich povražděni v oblastech okupovaných Maďarskem. Mnoho srbských a židovských mrtvol přinášel v zimě 1941-42 Dunaj, z Maďarskem okupované části Srbska, z Bačky. Mrtvoly v Chorvatsku povražděných Srbů, přinášela zase řeka Sáva, v Bělehradě pod starou pevností a parkem Kalemegdan. Protože mám už přes 91 let a protože jsem v té době v Bělehradě žil, tak jsem to všechno viděl.

V té době Srbsku nikdo neposkytl nějakou pomoc pro tyto uprchlíky, o které se staralo docela účinně, přes mnoho těžkostí, přes německou okupaci, tzv. „Srbské komisařství pro uprchlíky“.

Toto jen jako připomínka k dnešní době, když se tolik píše o masách uprchlíků, o jejich „invazi“ do Evropy, z kterých je zřejmě značná část ekonomická a jen část prchá před hrůzami války v jejich oblasti, zatím co zcela nedávní srbští uprchlíci byli vyhnáni z Chorvatska a z oblasti Srbska zvaného Kosovo a Metohija, odkud museli utéci, aby zachránili holý život. A ti, kteří vlastně byli jakýmisi „sponzory“ jejich trápení, to jsou do značné míry různé západní státy (jejich vedení !), obzvláště Německo, USA, Británie, některé státy Evropské unie a významně NATO vůbec.

Vatikán vůbec neprojevil dostatek vůle a rozhodnosti, aby chránil své srbské pravoslavné křesťanské bratry. Někteří jeho členové, bohužel, nenávist proti Srbům povzbuzovali. Copak nemohl v té souvislosti víc podniknout i jinak velmi populární Jan Pavel II ?

A hlavní „oficiální“ západní viníci moc pomoci neposkytli, vlastně skoro nic. Jen se jejich propaganda a jejich satelitní státy snaží, aby se o jejich zločinech moc nemluvilo. Odškodnil někdo z Chorvatska vyhnané a oloupené Srby v roce 1995? Zaplatil někdo něco Srbsku (bylo by to mnoho desítek miliard US dolarů) za zničenou infrastrukturu země během zcela ilegálního, bez povolení Radou bezpečnosti OSN, kriminálního bombardování 78 dnů a nocí organizací NATO v 1999? A pokrytci se diví, že země neprosperuje. Dostali nějaké odškodnění potomci od NATO bomb povražděných za NATO agrese proti Srbsku? Dostali něco zmrzačení nebo ti, co přišli o všechno? A co ti, kteří dostali leukémii nebo jiné zhoubné nádory následkem zločineckého použití Američany v Srbsku, na Kosovu, v Bosně, munice s ochuzeným uranem?

Ta katastrofálně snížená prosperita dnešního Srbska je sice i následkem nemalé korupce a ne příliš schopných vlád, ale hlavně následkem ničení těmi tisíci tun „humanitárních bomb“, jak je tehdy směšně nazval v pařížském Le Monde 29.dubna 1999. náš tehdejší prezident Havel. Jen málo lidí si uvědomuje, že NATO svrhlo na Srbsko (v 1999) mnohem více bomb, než v Afghánistánu, Libyi, Iráku.



Prof.Dr.Rajko Doleček,DrSc.

Iluze demokracie aneb bez sundání klapek z očí to dál nepůjde

$
0
0

Jiří Bátěk
18. 5. 2017  
Jak už bývá (nejen) v naší kotlině zvykem, povyk střídá povyk. V určitém směru můžeme říci, že 28 let od revoluce ztraceno. Místo kýžených otevřených debat bez klapek na očích jen hysterické výkřiky ne nepodobné těm komunistickým, jen s jinými kulisami. 

Např. při návštěvě čínského prezidenta v ČR se mnozí mohli zbláznit a umávat (mnozí političtí ztroskotanci i zviditelnit), tibetská vlajka střídala vlajku a čínské investice se staly pro mnohé noční můrou. Mluvilo se mj. o nedodržování lidských práv v Tibetu (ale proč ne i jinde ve světě?).

Na západ od nás však kvete (alespoň v určitých věcech) pragmatismus a projekty s čínskými penězi zas tolik nevadí.

Uveďme pro ilustraci projekt o výstavbě jaderné elektrárny Hinkley Point C v Británii, který britská vláda podepsala se zástupci vlád Francie a Číny. Čínské peníze zřejmě Britům zas tolik nevadí.

Práce pro hasiče bude, klid

Občas lze spatřit názor, že spalovny odpadů brání jejich recyklaci. Realita je taková, že třídění není samospasné, má své limity a skutečnost, že 30% lidí třídit nikdy nebude, také nezmění. V ČR se skládkuje 56% komunálního odpadu a energetické využití dosahuje 18% (2014), v Německu či Dánsku se skládkuje okolo 1%, energetické využití dosahuje 35% (Německo) a 54 % (Dánsko).

Když se např. má někde stavět spalovna s výstupní cennou komoditou teplo a elektřina, idealisté i lidé navedení (kým a za kolik?) se věší na ploty a bijí na poplach. Všimli jste si, že když ale hoří skládky, žádné protesty se nekonají? Bují lobbování a hra s čísly, jak se komu zrovna hodí.

Namátkou níže vybráno z dostupných zdrojů:

11.7.2016
U Litvínova na Mostecku od noci hoří skládka komunálního odpadu. Zasahuje 11 jednotek profesionálních i dobrovolných hasičů.

11.9.2016
U Stašova na Berounsku hoří skládka odpadu o rozloze zhruba 50x100 metrů.

13.11.2016
Rynholec: Tentokrát opět hořela skládka komunálního odpadu, kterou provozuje soukromá firma a odpadky se tam vyváží z desítek okolních obcí.

15.4.2016
U Čáslavi na Kutnohorsku hoří od půlnoci skládka komunálního odpadu. Na místě zasahují desítky hasičů a vrtulník. Hoří na ploše 100x250 metrů. Na místě zasahovalo 13 jednotek, což bylo 70 profesionálních i dobrovolných hasičů.

19.9.2006
V Lišově na Českobudějovicku hoří již čtvrtý den skládka komunálního odpadu. Plameny na povrchu už hasiči uhasili, požár teď prostupuje asi 10metrovou vrstvou odpadků. K požáru skládky vyjíždějí hasiči několikrát do roka.

Zdroje jsou, ale jen pro někoho

Nechme nyní stranou předražené státní zakázky. Předražené dálnice v řádu desítek procent ve srovnání se zahraničím jsou bohužel již jakousi neměnnou normou našeho bytí.

Poskytnutá podpora za obnovitelné zdroje činila v roce 2015 cca 41 miliard korun. Z toho 65,2% pohltila fotovoltaika (26,8 mld. Kč), která se podílí na hrubé výrobě elektřiny v ČR 2,7% a 27% se podílí na výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Pro ilustraci, rodičovský příspěvek státu, na který má rodič nárok nejdéle do 4 let věku dítěte, „zatěžuje“ státní kasu 22,5 miliardami korun, příspěvek na bydlení v roce 2015 činil 9,2 mld. Kč.

Kauza solární business by vydal na celou knihu a možná by skončil v Orlické přehradě i nějaký ten sud nejen s louhem. Na detaily nemáme dostatek informací, což naštěstí vůbec nevadí.

V polovině roku 2013 vznikl specializovaný policejní tým s názvem Záření. Měl vyšetřovat údajné podvody kolem spouštění solárních elektráren na sklonku roku 2010. Sešli se v něm detektivové, státní zástupci a pracovníci Energetického regulačního úřadu. Tým ale v tichosti zanikl v březnu 2016 a žádné veřejné výstupy z něj nejsou a nebudou.

Regulační úřad tehdy dělil problémy do tří skupin:
ryzí podvody,

podvody s dodávkami nereálného množství energie a 
skryté vlastníky – solární barony.

Jsou to elektrárny lobbistů, politických podnikatelů a politiků schované za anonymní vlastníky. „Snažili se to ošetřit tak, aby se nevědělo, komu která elektrárna patří. Podle působení stejných lidí, toků peněz a dalších aspektů se dají vlastníci dohledat. Na jedné adrese sídlí například 65 subjektů s licencí na provozování solární elektrárny,“ dodal zaměstnanec ERÚ.

Změna na obzoru?

Jeden z bodů programu ODS zní: „Opatření proti zneužívání sociálních dávek a jejich důslednou kontrolu; sociální dávky podmíníme prací“. Prostě stará známá písnička – poukazovat prstem na podružné problémy, drobky z koláče, které spadnou tam, kam možná někdy nemají, ale hlavní penězovody nechat v tichosti běžet. Buďme proto v klidu – kmotři, lobbisté a jejich vazby žijí dál. Baví ještě někoho ty hry na demokracii a vytváření iluze, že když Zeman či Babiš půjdou pryč, že se ocitneme v ráji? Koho ano, ať zvedne ruku.

- - -

O „zrádci“ Trumpovi a Asadovu „krematoriu“

$
0
0

Tereza Spencerová
18. 5. 2017   Literárky

Takřka každý den přináší nejrůznější „skandály“, jejichž podstata bývá často neuchopitelná, nedopovězená, mimo kontext nebo rovnou skrytá.

Kauza „Trump Rusům vyzradil tajemství“ nabírá na obrátkách. Bílý dům zprvu vše popíral a tvrdil, že Donald Trump ani neměl potřebné zpravodajské informace, které by vyzradit vůbec mohl, ale kruhovou obranu neudržel dlouho, 

neboť ji na svém oblíbeném Twitteru zbořil sám Trump – vzhledem k tomu, že je řeč o výbušných laptopech Daeše na palubách civilních letadel, a tím i obecně o bezpečnosti leteckého provozu, existují prý racionální „humanitární důvody“ k tomu, aby se o informaci podělil s Rusy a umožnil jim tak přijmout příslušná bezpečnostní opatření.

Americký prezident k tomu navíc zdůraznil, že má z titulu své funkce „absolutní právo“ sdílet zpravodajské informace, což je bez ohledu na celý ten „hukot“ kolem pravda. Američtí prezidenti mají právo pracovat s tajnými údaji podle svého uvážení, včetně jejich sdělování zahraničním politikům. Nynější „skandál“ se ale točí kolem skutečnosti, že byla tajná fakta sdělena právě Rusku. V americkém Kongresu dál panují silně rusofobní nálady, přičemž pro některé volené zástupce lidu bylo „přes čáru“ už jen to, že Trump ve Washingtonu vůbec přijal ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova. Například členka Sněmovny reprezentantů za Demokratickou stranu Stephanie Murphyová má za to, že nějaký „vhodný kontakt“ s ruskou vládou ani nemůže existovat

Bez ohledu na legitimitu prezidentova postupu je to ale skandál „Trumpa s Rusy“, což znamená, že z titulních stran hned tak nevyšumí. Naopak, síly, které ho budou přiživovat, v rámci útoku na Trumpa odhalují, že americký prezident Rusům předal informaci pocházející od izraelského zpravodajského zdroje z nejmenovaného syrského města – a tím, mimochodem, už i celý svět nyní ví v kostce nejspíš totéž, co Trump prozradil Rusům…

Izraelská tajná služba kvůli vyzrazení tajné informace prý „pění vzteky“, míní Trumpovi kritici s tím, že se tak „naplňují nejhorší obavy“ židovského státu z toho, že v rámci exkluzivní výměny zpravodajských informací mezi USA a Izraelem dané údaje putují dál bez předchozího izraelského souhlasu. Izrael prý byl už těsně po Trumpově zvolení varován, aby novému americkému prezidentovi moc tajných informací nepředával, protože skončí u Rusů, a nyní se tak tedy i stalo… To vše může být i pravda. Ale také nemusí, samozřejmě. Koneckonců, izraelské a ruské tajné služby si už roky vyměňují informace (nejen) o amerických politicích, obě země v poslední době sbližují své názory na situaci v regionu, Rusko předběhlo Západ s uznáním Jeruzaléma za metropoli Izraele, a posiluje se i vojenská spolupráce obou zemí, a tak nelze v nejmenším vyloučit, že Rusko už stejnou informaci od izraelské strany dávno dostalo (nebo v rámci svého angažmá v Sýrii o problému ví po „své vlastní linii“). Je pravděpodobné, že nynější izraelské „rozhořčení“ je Trumpovými domácími kritiky silně „přefukované“ a ze strany Izraele případně jen hrané – souvisí totiž spíš s izraelsko-americkými vztahy, konkrétně s obavami Izraele z nejasných Trumpových úmyslů kolem řešení palestinské otázky, přičemž je prý řeč až o právu Palestinců na sebeurčení, nebo možná i z amerických plánů zmírnit protiíránské sankce.

Nabízí se ale i další úhel pohledu. Ona údajná izraelská zpravodajská informace prý už letos v březnu..... ......   .............



(celý text zde)

Rakousko má konečně také svého Macrona

$
0
0
Květa Pohlhammer Lauterbachová 
18. 5. 2017  e-republika

Sóros na pomoc van der Bellenovi . Už chybí jenom Nero, který jmenoval senátorem svého koně.


Tak se nám ty střípky mozaiky na podporu projektu „Neues Europa“ pěkně skládají dohromady. Jedna vládní krize za druhou. Pouze Německo se zdá být pevně nadále semknuté po dalších zemských volbách o tomto víkendu kolem Angely Merkelové.




Vládní krizi prožívá nejen Česko, ale i Rakousko


Zatímco si čeští lidovci pod velením Pavla Bělobrádka slibují, že by mohli z vládní krize vytěžit maximum, rakouští lidovci se utápí v dlouhodobé personální a ideologické krizi, která vyvrcholila odstoupením předsedy strany a vicepremiéra Reinholda Mitterlehnera.

Po válce nastolený systém velké koalice přestal být funkční, koneckonců všechny partaje převzaly pouze jediný, tedy neoliberální ekonomický koncept, který se pokouší alespoň trochu brzdit silná lobby odborářů a házet trochu klacky pod nohy lobbistům ze silné hospodářské komory v rámci vyjednávání tripartity.

Ovšem vedou nerovný boj. Síla korupce z peněz, tisknutých z ničeho, jak přiznává už dokonce i německá Bundesbanka - a to je co říct, je satanistickým nástrojem v boji zla proti dobru.


Strach z voličů a z „populistů“


Za současných volebních preferencí, kdy má na vítězství v parlamentních volbách, které měly původně proběhnout v roce 2018, našlápnuto Strana rakouských svobodných, bylo potřeba zřejmě pořádně šlápnout do pedálů, aby se tzv.“populistům“, prezentovaným Heinzem Strachem a Norbertem Hoferem, nezvedaly dále volební preference.

Poté, co Norbert Hofer přišel jen těsně za velmi podivných okolností o prezidentské křeslo, se odhalil v plné nahotě během svých prvních 100 dnů hájení prezident Van der Bellen.

Straně Zelených, která ho tak silně podporovala, způsobil velké bolení hlavy. A jak se také v průzkumech ukazuje, velmi úspěšně jí pomohl k mohutné ztrátě voličské podpory. Totiž poté, co „všem ženám v Rakousku vzkázal, že je bude muset v rámci boje proti islamofobii požádat, aby nosily na znamení solidarity s islámskými ženami také šátky“. 

Navíc se zcela otevřeně a veřejně postavil proti uzavření jižní cesty přes Středozemní moře, která se stala branou do Evropy pro migranty z celé Afriky, o jejichž počtech veřejná média raději aktuálně neinformují. Že pašeráctví a obchod s lidmi podporují politici EU a neziskovky, kterým se otevřel skvělý byznys s novodobými otroky, už je veřejným tajemstvím.

Rakušané mají pocit, že byli zneužiti


Nespokojenost obyvatel stále stoupá, stejně jako narůstá počet nezaměstnaných a stále se zvyšující státní dluh Rakouska, hnaný do výše nejenom výdaji na bezpečnost, ale i růstem sociálních výdajů v souvislostí s migranty a jejich složitou integrací do rakouské společnosti. Poněvadž Rakousko není pouze Vídeň a velká centra jako Štýrský Hradec nebo Linec, ale také mohutně zastoupený venkov. Křupani, jak označuje intelektuální zelená městská smetánka hochy jako Andreas Gabalier, který je miláčkem lidové pokleslé muzikální rakouské scény venkova, však na rozdíl od hermafrodita LGBT vousaté zpěvačky Conchity Wurst, rakouské děvuchy nenechal ve štychu a v reakci na slova pana prezidenta Van der Bellena vyjádřil solidaritu s ženami touto formou:

Gaballier vzkazuje:

Dear Mr. President!
Poté, co podle Vás „přijde ještě do naší země den, že VŠECHNY ženy budou muset být požádány, aby nosily šátek ze solidarity s jinými kulturami, kterým jejich kultura nošení šátků přikazuje“, rozhodl jsem se dnes ze solidarity s našimi ženami si ho dát na hlavu“

Přitom ještě připíjí místo obvyklým šnapsem dýňovým olejem, jelikož nejenom hlava bez šátku, ale také alkohol není zdravý.


Sóros na pomoc van der Bellenovi . Už chybí jenom Nero, který jmenoval senátorem svého koně


Pomoc Van der Bellenovi, který by nikdy nejmenoval vládu, kterou by vedli Svobodní, což deklaroval zcela jasně před i po svém zvolení, přišla náhle a jakoby shůry.

Bylo zvláštní pozorovat, jak pomaličku po krůčcích přebíral rétoriku Svobodných mladý a ambiciózní ministr zahraničních věcí, který se ve 24 letech stal tajemníkem vlády pro integraci a nyní se ve 30 letech stává samozvaným vládcem partaje matadorů a knížat, jak se nazývají v Rakousku lidově zemští hejtmani, kteří musí nyní sklapnout podpatky a podrobit se diktátorským představám o manažerském řízení strany a politiky svého šéfa.

A to ani tento krasavec s pěknou tvářičkou a figurou panny sotva stačil dodělat maturitu, ale práva nestačil ještě vystudovat. Nu, asi nemají v Rakousku odpovídající plzeňskou právnickou fakultu pro politické rychlokvašky. Ale abychom mu nekřivdili, kromě hezké a milé tvářičky mu komunikační vlohy a talent k vyjednávání nelze upřít. Jenom bylo velmi podivné sledovat ho vedle takových ostřílených zralých mužů jako Sergej Lavrov nebo Viktor Orbán.


Sebastian Kurz jako Trojský kůň pro odlákání pozornosti od přestavby EU


Podívejme se na seznam členů ECFR, European Council on Foreign Relations, v podstatě dcery americké organizace, která byla založena v roce 2007, a kterou spolufinancuje náš starý dobrý známý George Soros, jehož univerzitu si přeje do České republiky přesídlit Andrej Babiš. A podívejme se i na česká jména, figurujících na seznamu. Sebastian Kurz je tam v té nejlepší společnosti společně s Karlem Schwarzenbergem a Jiřím Pehem. „Islám patří k Rakousku“ to jsou slova dnešního předsedy rakouských lidovců – ÖVP, strany, která byla kdysi stranou konzervativních katolíků. Časy se mění, když už i lucemburského premiéra a jeho manžela přijímá k audienci bez problémů papež František.

A s krásným Adonisem Sebastianem Kurzem budou mladé ženy v Rakousku jásat: O kandidátech do voleb bude rozhodovat šéf sám a zemská knížata mu do toho nebudou smět mluvit.

Ale hlavně: jde také o GENDER. Ne kvalifikace a zkušenosti a vhodnost kandidáta z hlediska demokratického uspořádání, ale pěkně zipová metoda při sestavování kandidátek. Ženy budou šťastné: 50:50. To je historická změna v rakouské politice a vysněný cíl radikálních feministek. Kurz nás ženy láká: Představuje se především jako zastánce sexualizace politiky. Jenom milé mladé dámy pozor! Brzy přijdou na řadu transgender, atd…

Nemám nic proti vzdělaným, zkušeným a moudrým ženám v politice. Neznám ani jednu takovou. Když jde o prachy, tam nemá charakter místo, bojuje se hlava nehlava, vysedává neefektivně po nocích a na nějakou rodinu či vztahy čas nezbývá. Ženy by měly samozřejmě do politiky co mluvit. Zvláště ty, které vychovaly děti.

Sebastian Kurz je stejně jako Emmanuel Macron nebo i náš Pavel Bělobrádek pouze Trojským koněm. Cíl je dán: rozbít rakouskou národní identitu. Je přitom přímo fyzicky cítit rukopis mezinárodní černé ruky v pozadí. Sebastian Kurz by se bez ní nikdy tak daleko nedostal.

DIVIDE ET IMPERA. Nic nového pod sluncem.





Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!



Související články:

Jak porazit Rusko bez jaderné války? Geopolitická situace je mnohem horší než za Kubánské krize (VIDEO)

$
0
0
Vincent Pribula
18. 5. 2017   Euroasia24
 
Následující závažný text byl publikován poprvé před necelým rokem. Co se stalo mezi tím? K ruským hranicím přibyly další vojenské jednotky, tanky i letadla, narostla aktivita Západu v Černomoří, zhypnotizovaná Ukrajina mohutně zbrojí a cvičí s NATO, naši vojáci se přesunují do Pobaltí a naše děti se připravují k „obraně státu“. To vše navzdory zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA, který musí stále více ustupovat tlaku, aby v úřadu vydržel, a i přesto zůstává jeho budoucnost nejistá a chování nevyzpytatelné. Svět se nestává bezpečnějším, děje se opak – a velmi rychle. Proto text přebíráme a s laskavým svolením autora publikujeme
(Eurasia24).
 
Přes veškeré úsilí v mediální válce, přes uvalené sankce a permanentní vyrábění ruské hrozby začíná varianta přímého vojenského střetu. Propaganda války dostatečně otupila vědomí populace a nyní už zbývá odhodit masky a burcovat ve jménu hodnot národy do boje.

Výdaje na zbrojení rostou, válečná osvěta jde do škol a slovo „zadržet“ Rusko je každodenním slovníkem hlavních médií. Nositelé Nobelových cen míru a strůjci barevných pučů radí zdebilizovaným masám nepodléhat ruské propagandě za žádnou cenu. Plány západních mocností, které vypracovaly pro Rusko, jsou stále stejné. Ponechat pouze 15 milionů Rusů na jejich vlastním území. Britská premiérka Margaret Thatcherová za tento projev sklidila velké ovace a uznání. Plán pokračuje. Zdroje Ruska musí být rozděleny.

Ještě je třeba doladit poslední obraz světové krutovlády v Rusku a pak už všichni budou souhlasit s vraždou ruského prezidenta Putina. Putin je démon a musí být nejlépe zavražděn jako Sadám Husajn a M. Kaddáfí.

Kdo pamatuje na záběry Clintonové a Albrightové, jak dámy jásaly nad umučeným prezidentem, udělá se každému obraz o kvalitě osobnosti kandidáta hlavy USA.

Rusko není Libye a Putin je Rus a Slovan. A ty jeho jaderné zbraně, co s tím? Slušná armáda, velké území, vlastní zdroje a místo žoldáků vlastence. Mentalita Rusů proti početně větší armádě paktu NATO s dobrou vojenskou technikou. Celá slavná Evropa a její hodnoty je parta korporátních magnátů, ale ne válečníků. Ta má jít do války s Ruskem?

Evropské mocenské elity nejsou schopny vyřešit vlastní problémy, vlastních lidí. Nejsou schopny jednat o ničem jiném než o vlastním prospěchu. Přes smlouvy, které v minulosti podepsaly, se vždy vzájemně zradily. Tento spolek elitářů, žijících v jiné realitě, má svého vůdce ze zámoří. Pro světového četníka neplatí žádná pravidla, určuje je sám a stejně tak nám určí i nepřítele. Nic jiného než prach sprosté napadání států a zabírání zdrojů se ve světové politice nedělo a neděje. Války ve jménu svobody jsou největším pokrytectvím mocenských ekonomických elit.

O žádná lidská práva a demokracii nejde! Jen zájmy, moc a ovládnutí zdrojů včetně distribuce.

Tito největší světoví zločinci zneužili každého slova humanita. Kdo se podílel na válkách v Kosovu a kdo rozpoutal peklo v Africe? Veškeré novodobé vraždění má na svědomí USA, Francie, Anglie a Itálie. Koloniální státy svojí historií i současností. Celé africké tažení slavná OSN přikryla mlčením. Všichni váleční štváči, celá propagandistická nezisková armáda, politická garnitura včetně korporátních médií. 


Ti všichni podporují válku o zdroje. Kdo ovládne zdroje v Rusku, bude pánem nad distribucí uhlíku a pitné vody v celosvětovém měřítku. Pohled na lidská práva v Rusku a v Číně je alarmující a musí se správně tyto státy trestat, neustále jim připomínat jakou krutovládu páchají.

Ten samý pohled celé západní společenství nenastaví v případě USA, Francie, Saudské Arábie, Kuvajtu, Kataru a dalších muslimských zemí včetně Turecka.

Toho všeho jsou si Rusové vědomi. Vědí, oč jde, nechtějí přijmout korporátní model vlastnictví zdrojů.

Vědí, jaké pokrytectví a dvojí metry používá západní humanita. Kdo má vlastní zdroje, není pod tlakem a může vyjednávat. Rusko potřebuje mír a vydrží mnoho urážek. Pečlivě si hlídá vnitřní stabilitu a má sílu odolat i státnímu převratu. Studená válka nikdy neskončila, jen změnila formu.

Jak tedy porazit Rusko?

Sankce vydrží, armáda je připravena. Zhroucení SSSR se po druhé opakovat nebude. Všichni zapomněli, že dnešní Rusko není SSSR za dob Jelcina.

Vojenští stratégové mají plán, malé pobaltské státy jsou klíčové a blízko ruských hranic. Polsko má trauma z historie a slíbenou možnost stát se evropskou velmocí. Ukrajina nesplnila zadání zahájení války, i přes pomoc vyškolených instruktorů nezabralo ani sestřelené letadlo.

Další pokus o střet nevyšel paktu NATO v Turecku. Zavraždění pilota nezabralo na ruské emoce a touhu po odplatě.

Jak začít velkou válku a zbavit Rusko jednou provždy zdrojů?

Plánů mnoho, klíčové jsou Ruské hranice a zážeh na Evropě. Osvědčená taktika z historie! Provokace co nejblíže u hranic Ruska a za nutné podpory Slovanů.

Vojenské obkličování Ruska nemůže být jen v rukách Anglosasů. Něco by tam nehrálo. V rámci strategie musejí i Slovanské národy chtít zničit Rusko. Plán rozšiřování paktu NATO se ukazuje jasně.

Stejně jako instalace Čecha, generála Pavla, do vysoké funkce NATO, jako Tuska, Poláka, do EU. Jen s pomocí slovanských národů lze ublížit Rusku nejvíce.

Ve vzduchu je další provokace, taková, která musí zahrát na emoce a vyvolat chuť jít do války. Akce pod falešnou vlajkou jsou běžná praxe vojenské strategie. Neustálé obkličování Ruska paktem NATO co nejvíce k hranicím, vojenské manévry, hrotit napětí. Z toho dříve či později musí eskalovat střet. Válka mezi Ruskem a paktem NATO je nastartovaná a téměř nevyhnutelná.

Sankce nebudou nikdy zrušeny a celá válečná mašinérie se jen tak nezastaví. Zadržování Ruska znamená, navést co nejvíce těžkých zbraní k jeho hranicím, dobudovat odpalovací základny kolem celého území Ruské federace.

Samotná simulace války Rusů proti Evropě a USA překonává silou zbraní a následků peklo vynásobené tisíci.

Opět další vlastenecká válka za přežití, nebo smrt.

Válka vzejde na hranicích Ruska a pobaltské státy pro tento účel budou obětovány i s divizemi NATO.

Důležité je pro mocenské elity přímo nezasahovat a ponechat zážeh boje na armádě. Počátek války s Ruskem vzejde rychle, ale nejdříve proběhne strategický klid před bouří. Jako blesk zasáhne informační pole zásadní sdělení ze zemí paktu NATO. Rusko porušilo provokacemi světový mír na více místech, jsme ve válce. Lavinu křiku zajistí média za doprovodu hollywoodských katastrofických záběrů o ruské agresi. Bude to největší a poslední divadlo, které sehrají super elity s jejich politickými pěšáky. Všichni budou svorně volat „zničme Rusko!“ a budou mít na to pár minut.

A co reakce Ruska obklíčeného státy paktu NATO?

Taktické jaderné střely uvedené k bojové pohotovosti splní rozkazy. Cíle známé, členské země NATO a USA.

Obrovské početní převaze armád NATO je nemožné odolávat dlouho konvenční technikou. Rusko se bude muset bránit jaderným arzenálem.

Počítejme spálené země do 5, 10, 20 minut, je to celá Evropa a o pár minut později Anglie. PVO zachytí max. 30 % střel, ale další zasáhnou přesně cíle. Po prvních jaderných vzájemných úderech bude marná snaha vrchních velitelství ukončit apokalypsu. Emoční paralýza vymaže u všech stran politickou dohodu.

Systém boje je nastaven mimo člověka a tak se s tím počítá. Ruské ponorky odpálí veškeré jaderné střely na východní pobřeží USA. Čas 5 až 10 minut. První vzájemné údery povedou jako vždy na velitelství a základny, následně na aglomerace, elektrárny, strategické zdroje průmyslu. Vše, co je životně důležité pro stát, bude vzájemně zničeno.

Ruská velká města včetně Moskvy dostanou pravděpodobně vodíkové údery, které jsou ničivější než atomové pumy.

Automatizovaný ruský systém řízení jaderné války odpálí nejsilnější balistické střely Topol a Satana na vybrané cíle v EU a USA. Jak se zachová Čína a celá Asie?

Globální výměna úderů je v současných vojenských odhadech 5300 taktických střel a 6000 střel středního doletu k okamžitému použití. Takové množství střel přetíží PVO obou stran. Na Rusko dopadne v prvních 60 minutách 2500 taktických střel a po 5 hodinách skončí velký ohňostroj.

Aktualizovaný odhad na sílu jaderných zbraní a počet mrtvých je 60 až 100 milionů okamžitě. Do 15 dnů následně, vlivem radiace a spadu, kontaminace prostředí 300 až 400 mil. lidí. Do půl roku 800 milionů na souhrn všech devastujících následků zničení základních životních zdrojů. Na odklízení mrtvol nebude mít žádný stát kapacitu. Ve všech zasažených státech přestane fungovat infrastruktura, průmysl, zdravotní systém. Pokud si lze představit chaos s mentálním strádáním těch, co přežijí, pak máme obraz, příčinu a důsledky mocensky posedlých psychopatů.

Všichni podporovatelé sankcí a nepřátelství vůči Rusku mohou krom válečného odhodlání sdělit svým dětem na politických přednáškách, jak bude vypadat válka s Ruskem. Vyprovokovat jadernou velmoc k válce je snadné, ovšem zastavit její průběh nelze. Vojenští velitelé a politici vylezou z bunkrů a odeberou se do Austrálie jednat o novém světovém řádu. Austrálie a Kanada jsou země, na kterých se elity dohodly, že zůstanou ušetřeny.

Publikace o dopadu jaderné výměny mezi NATO a Ruskem jsou k dispozici a každý si může udělat vlastní závěr.

Představa vojenských stratégů v USA, že proběhne opotřebovávací válka s Ruskem, která ho bude bolet, je mimo realitu. Rusko nepůjde cestou obrany jen na svém na svém území. Početně se nevyrovná jak technikou ani počtem vojáků. Nemá volbu, a proto jasně dalo najevo, že použije nejsilnější zbraně ke své obraně.

Je celá Evropa opravdu tak hloupá a má tak lokajské politiky, kteří oddaně poslouží vlastnímu zániku? Vážně si někdo z papalášů Evropské komise a vedení NATO myslí, že lze Rusko vyhladovět sankcemi a poté je vojensky porazit bez jaderných zbraní? Proč tak lokajsky poslouchají USA? Možná příčina je přidělená moc i profit, druhá skupinová hloupost a to vše uzavírá dlouholeté špehování nejvyšších špiček evropských státních pohlavárů, ministrů a prezidentů. Spojenci odposlouchávali spojence. Dnes, vše ok. Zase se objímají a mají se rádi více jak včera.

Jak nám odpoví naši generálové včetně Pavla? Zadržují Rusko, nebo připravují první úder? Jak sám Pavel tvrdí, Rusko je největší hrozba, větší než migrace. Možná, že jsou v éteru informace z minulosti a obava, že by je mohl využít nepřítel. Kdo ví?

Po celém letitém špiclování našli všichni postižení společnou řeč i společného nepřítele. Každodenně omílané evropské hodnoty a západní kultura je jen divadlo a vrcholné pokrytectví. Tento spolek je nutné reformovat, postavit na jiných a férových základech. Je třeba odvolat celé vedení EU a slavnou komisi. Současné elitářské uskupení je nutné odstavit z funkcí a zbavit je řídících procesů na všech úrovních. Demokraticky se musí Jednotlivé národy všech členských států zbavit parazitů. Je v zájmu všech zrušit sankce proti Ruské federaci a začít normálně obchodovat a narovnat vztahy. Evropa musí najít odvahu odmítnout diktát USA. Pakt NATO se ukázal, že není obranný, ale útočný spolek jestřábů, hájící ekonomické zájmy globálních mocenských elit.

Jak a v co NATO transformovat? To je úkol pro nové politiky, kteří jsou připraveni provést reformy a chtějí zabránit globální válce. Bez výměny současných politiků není řešení.

Protože se nikdy v historii nepodařilo zabránit žádnými prostředky válce, je více pravděpodobné, že nezabrání nikdo té další plánované. A stejně dopadne i pokus reformovat EU. Evropská šlechta s námi vydrží opravdu až do konce?

Celý proces řízené debilizace zakončí Darwinova mez a past.

Dokážou naši volení zástupci domyslet, co nastane, pokud po našich lidech budou chtít válčit s Ruskou federací a pod vlajkou paktu NATO a zabíjet Slovan Slovana? Jaká bude reakce veřejnosti, bojovníků za svobodu, posledních našich hrdinů, že Rusko je nepřítel? Mediální štvavá masáž a hon na takzvané proruské weby nabírá na síle, že už malé děti vidí v Rusku peklo se Satanem. Zapojeni jsou všichni kluci a holky z neziskovek, celebrity a nesmíme zapomínat na samozvané aktivisty. Úloha medií, celebrit je klíčová. Informační válku zvládají výborně.

Nepřítel je znám, jen našinec je stále nějak málo odhodlán k boji. Elita z řad skutečných novinářů je odstavena. Petránek se údajně pomátl a tak nám politické analýzy tvoří dvacetiletí aktivisti z nadací, mozkových trustů. Martin Koller, který popisuje velmi pravdivě a profesionálně situaci, se může upsat a odezvou je ticho.

Pokud porovnáme souvislosti, využijeme znalosti o složení a mentalitě všech vrstev české a

moravské populace, máme vzorec pro analýzu. Tupá a zhýčkaná mládež, líná pracovat a duševně se namáhat. Střední generace bojuje o chleba a senioři se ve všem ztratili pod tíhou nízkých důchodů. Vrcholní papaláši chtějí jen business a 3,5 milionů lidí v bídě do války s Ruskem nechce. Národní armáda neexistuje a mobilizace může přinést jistý druh morálních zábran a možnou politickou změnu na generálním štábu.

Stejná situace a stejné nástroje debilizace mas probíhají v celé EU. Mnoho trefných komentářů pokládá otázky, za co bojovat? Za rozkradený stát, za majetek nadnárodních korporací, za mega milionáře a vládnoucí elity? Za svobodu ve které je mamon na prvním místě?

I to je vyřešeno.

Neochotu mas bojovat vyřeší strůjci nového světového řádu. Prostě začnou žoldáci. Žádná jednání, žádná kapitulace, rychlost zahájení války musí předběhnout všechny informační kanály. Rusko se bez jaderných zbraní neporazí a jaderná válka nebude jen na území Ruska. Geopolitická situace je mnohem horší než za Kubánské krize. Státy, které ve druhé světové válce napadly dnešní Rusko, jsou opět součástí jeho obkličování.

Pro souvislost stability i křehkosti současného systému je třeba zmínit fatální věci.

Pár přírodních výkyvů dokáže paralyzovat celé státní i politické zřízení a změní je na maladaptivní. Měsíční výpadek vody a elektrické energie způsobí apokalyptický stav společnosti. Po dvou měsících se totálně zhroutí každý systém i bez velké války a tím uvrhne všechny lidi do chaosu. Kdo připravuje válku a nepřímo ji podporuje ničením zdrojové stability jiného státu, chce vyhladovět obyvatelstvo zavedením nedostatku a tím docílit svrhnutí vlády, musí počítat i s následky. Rusko už nemá kam ustoupit, nikdy neustoupilo. Všechny státy, kterým přineslo svobodu, ho dnes zrazují a připravují se na válku. Křehkost systému na denních dodávkách všech zdrojů je doslova děsivá.

Pro mocenské elity jsou to postradatelné aspekty, příliš mnoho lidí, kteří ubírají zdroje. Rusko žádný stát ani Evropu nenapadne, má své zdroje na mnoho set let. Poslední největší světové zdroje a ke své obraně má jediného spojence – jaderné zbraně! 
 
 
- - -

Babiš a Zeman nevyhovují společné koalici ČSSD, ODS, TOP09 a KDU-ČSL s mírnou podporou KSČM.Rozdíl mez Babišem a těmi druhými je ten, že šel se svou kůží na trh.Druhá strana na čele s ČSSD, Kalouskem a spol jen v nevkusném divadelním kusu představuje smečku uslintaných hyen.

$
0
0
Pavel Letko
18.5. 2017 E-republika
Působení ČSSD, TOP 09 a ODS lze přirovnat ke státnímu převratu. Demokratické instituce jsou zpochybňovány, je vytvářen nátlak na oponenty prostřednictvím vyhrůžek, dehonestací v médiích a pořádáním různých demonstrací. Parlament se proměnil ze zákonodárného orgánu v nástroj likvidace politické konkurence. Dnešní stav snese srovnání se státními převraty, jež organizovali komunisté i fašisté a které skončily totalitou, bezprávím, organizovaným násilím a omezením práv a svobod. Právě teď sledujeme v přímém přenosu tragikomickou demontáž demokracie.

Komentovat domácí politickou scénu je čím dál obtížnější. Celá politika se scvrkla na pouhopouhý boj oligarchů o moc.

Nemáme na výběr mezi Babišovým korporátním fašismem a řekněme Sobotkovou liberální demokracií. Nikoliv. Sobotka, Kalousek nebo Bělobrádek již nepředstavují žádnou liberální demokracii. Představují jen zájem skrytých oligarchických uskupení proti Babišovi. Přičemž působení ČSSD, TOP 09 a ODS lze již přirovnat ke státnímu převratu. Demokratické instituce jsou zpochybňovány, je vytvářen nátlak na oponenty prostřednictvím vyhrůžek, dehonestací v médiích a pořádáním různých demonstrací.

Parlament se proměnil ze zákonodárného orgánu v nástroj likvidace politické konkurence. Dnešní stav snese srovnání se státními převraty, které organizovali komunisté i fašisté s výslednou totalitou, bezprávím, organizovaným násilím a omezením práv a svobod. Právě teď sledujeme v přímém přenosu stejně tragikomickou demontáž demokracie, jakou jsme byli zvyklí sledovat ze záznamu padesátých a třicátých let minulého století v Československu a Německu. Dojmy jsou vydávány za fakta, na oponenty je vytvářen existenční tlak s vyhrůžkami kriminalizace.

Veřejnosti jsou předkládány anonymní zdroje jako fakta, fámy se stávají „seriózními“ argumenty projednávanými se vší „vážností“ nástroji moci soudní, výkonné, i zákonodárné. Demonstrace nejsou ani spontánní, ani vedené za určitým účelem. Například za vyšší mzdy, pro či proti uprchlíkům apod. Jsou vedeny „proto“. A to je jistě velký pokrok proti dobám, kdy byly vedeny ve jménu „národa“ nebo „diktatury proletariátu“. Deklarovaný důvod demonstrace je tedy vždy neuchopitelný, cílem je totiž rozvrat stávajícího a nastolení budoucího „nového řádu“. V tomto boji ztrácí naprosto smysl hovořit o pravdě a lži. Tento boj nemá s pravdou, láskou, demokracií a lidskými právy vůbec nic společného. Je jen otázkou, zda minulé jakž takž svobodné volby už byly, nebo ještě optimistům zbývá ještě alespoň jedna reálná poslední naděje.

Rozložení mocenských skupin

Střetávají se dvě mocenské skupiny. Jedna je reprezentována ČSSD, ODS, TOP 09 a KDU-ČSL s mírnou podporou KSČM. Druhá je zastoupena Babišem se svým ANO s mírnou podporou „národovců“ a prezidenta. Fér se nehraje a hrát také nebude. První skupina zde vládla 26 let, rozdala si republiku a na naší budoucnost uvalila biliónové dluhy. Bojí se natolik ztráty vlivu, že překonala vzájemné antagonismy a spojuje se v jeden blok. A to je jejich plus, jedná se o nezbytný předpoklad úspěšného převratu.

V čem spočívá konec demokracie


Do této doby bylo možné tvrdit, že demokracie spočívá na konkurenci a střídání moci. Elity se však seskupily do jednoho bloku a vítězové tohoto zápasu na život a na smrt se již rozhodně u ničeho střídat nebudou. Babiš sice doposud patřil k podílníkům na moci, chtěl však víc a stal se tak nenáviděným odpadlíkem. Mafie dezerci neodpouští. Natož konkurenci. Dnes je už všem jasné, že je třeba policii, soudy i vládu dostat pod jedna mocenská křídla.

Nelze nadále trpět rozbíjení státu zatýkáním milenek premiéra, natož když jsou pověřeny důležitými úkoly od kmotrů z Monaka. Nelze také kriminalizovat policisty spolupracujícími s kmotry i politiky. Všechna taková odhalení očerňují stát v očích daňových poplatníků a demoralizují obyvatelstvo. Za majetkové trestné činy je třeba trestat jednotlivce či konkurenční gangy, které nechtějí platit výpalné. To platí o MUDr. Rathovi i dalších. V těchto případech anonym zajistil opravdovou spravedlnost zcela v duchu „nového řádu“.

Podobně nám spravedlnost zajišťují anonymní udání na odpadlíka Babiše. Udání všech kauz, od Čapího hnízda přes dluhopisy až po odposlechy, jsou dílem anonymů. Jen naiva si může myslet, že jde o náhodu.

Prostě tu máme bdělé spoluobčany. Jenže tak to ve skutečném životě nechodí. Jen v těchto případech je některým anonymům prostě dopřáno více pozornosti a některým zase méně. To je opět znak našeho „nového řádu“.

Tragikomické argumenty

Argumenty, která slyšíme nebo čteme v „seriózních“ médiích, připomínají spíše debatu v restauraci před zavíračkou. To platí o celé aféře s odposlechy. Ta ukázala, že Babiš je zcela bezradný a bezbranný. Nelegální odposlechy, zcela zjevně a evidentně sestříhané, jsou předmětem „vážné“ debaty v parlamentu. To už není parlament České republiky, to je parlament „nového řádu“. Parlament totalitní fašistické republiky. V něm žádné racionální argumenty neplatí. Za normálních okolností by série tří odposlechů měla začít a skončit v nějakém zábavném pořadu, třeba v Bubílkové „S politiky netančím“ nebo v některém z televizních dílů rodiny Krausových.

Komediální sestřih dialogu Babiše s jakýmsi Přibilem řeší Bezpečnostní rada státu! Vypovídací hodnota takto sestříhaných dialogů je prostá a čistá nula. Žádný soud by je nemohl přijmout jako důkaz čehokoliv, a to ani ten náš soud nedokonalý, český. Jako důkaz tyto komediální výstupy naopak může přijmout jen onen „nový řád“, který nám tluče na dveře a křičí prostřednictvím Báry Štěpánové z Václavského náměstí. "Proč? Proto!" (Záznam celé demonstrace z 10.5. z Václavského náměstí s tímto názvem zatím zmizel z youtube. Nicméně se k ní možná ještě vrátíme. Doložila pokus o státní převrat a totalitní myšlení pořadatelů více než co jiného.)

Další volby nemohou být svobodné

Tragikomických "argumentů" lze samozřejmě sypat z rukávu deset denně. Soudný střízlivý volič by nemohl volit tzv. tradiční strany ani omylem. Tyto strany už může volit jen prvovolič, člověk, který právě tak trochu spadl z Marsu. Jinak těžko hledat důvod, proč volit ODS, TOP 09, ČSSD. Pokud tedy volič přímo nepatří k bratrstvu kočičí pracky a už má nějakou výhodu, nebo ji očekává. Takových lidí ale z principu nebude většina.

Snad jen u KDU-ČSL může být přítomen i jiný motiv, a to sice že zastupuje jakousi křesťanskou politiku. Nu, nezastupuje, sami politici to vědí nejlépe. Nicméně účast politiků na poutích či v kostele, zvláště před volbami, může být pro voliče dostatečnou motivací. Poslední volební průzkumy tedy oprávněně tradiční strany vylekaly. Vypadá to na debakl. Ten však není možné připustit, jde o moc, a proto nastupuje argument „nového řádu“. Základní tezí je, že Zeman nesmí být znovu zvolen prezidentem a Babiš musí z kola ven. A zde je zásadní argument: Proč? Proto!

Dnes už to víte, milí voliči.

Dnes už je nám vše objasněno. Přemýšlet není třeba, když se kácí les, létají třísky. Proč? Proto!

Jdeš s námi? Ne? Tak to seš teda v maléru. Centrum hybridních hrozeb si na tebe pod odborným vedením pornoherce Jandy posvítí. Janda totiž nebere podvodné dotace na nějaké pitomé projekty se zvířátky jako Babiš. Janda je dotován proto, aby sledoval, zda nějak nevybočuješ z linie strany „nového řádu“, občane. Kdo nejde s námi, jde proti nám. To je jasné. Pro ODS je do funkce ministryně nepřijatelná Alena Schillerová „protože je příliš spjatá s hnutím Ano“.

Nejde s ODS, je tedy proti nám, nové koalici nového řádu ČSSD, ODS, TOP 09 a KDU-ČSL s mírnou podporou KSČM. My už si můžeme dovolit lidem i bulíkovat o tom, kterak jsme vybírali ministry za ODS podle odbornosti, a nikoliv podle toho, zda to byli naši kamarádi, hoši co spolu mluví. Kdepak, lidé už si nic nepamatují, a tak se jim dá nakukat úplně všechno. I to že Země je placatá a Pepa z Honkongu byl legálním sponzorem vzorně hospodařící demokratické strany. ODS nominovala do ministerských postů zásadně odborníky nijak nespjaté s politikou ODS a také s čistým podnikatelským štítem. A to nejen po stránce trestněprávní, ale zejména po stránce etické. Dalík a Řebíček mohou být takovou ochutnávkou pro milého čtenáře a potenciálního voliče. O deseti milionech úplatků, pardon poplatků, pardon kabelkovném pro milenku premiéra Nečase ani nemluvě. To bylo spiknutí státních zástupců proti legálním dárečkům a poradcům až z Monaka. Ano, politici ODS a ČSSD v žádném konfliktu zájmů nikdy nebyli, vždy zastupovali zájmy těch, kdo je platili. Babiš je neplatí, a proto je logicky ve střetu zájmů.

Vážně míněný argument

Podle známých pravidel všech podvodníků musí být na každém šprochu pravdy trochu. Tak i Sobotka v hledání důvodů proč nejmenovat dosavadní náměstkyni ministra financí Alenu Schillerovou do funkce ministryně uvedl vedle nesmyslů jeden argument míněný vážně:

Paní Schillerová, rovněž ve spolupráci s generálním ředitelem Janečkem, prosazuje a obhajuje současný silně represivní způsob přístupu ke správě a výběru daní. V poslední době však roste podezření, že tento postup daňové správy poškozuje a likviduje i poctivé firmy

Ano, roste podezření, že finanční správa jde mj. i po kamarádech naší zbrusu nové koalice. A to bychom se na to podívali. Zlepšil se výběr daní, rozpočet skončil přebytkem. To je přece katastrofa. Nepoučený volič by se mohl radovat, neuvědomuje si, že přebytek jsme si mohli krásně rozdat, ba nějakou tu stovku miliard navíc - a prostému lidu poslat Kalouskovu složenku, aby lidé věděli, zač je toho loket. Jestliže se zlepšuje výběr daní, je třeba si také uvědomit, že ty daně musejí být u někoho vybrány. A to zpravidla u podnikatele, který dává všem práci a odříká si největší krajíc. Navíc sponzoruje naše strany, což Babiš nejenže vůbec nečiní, ale dokonce to ani nemá v úmyslu.

Suma sumárum

Neboli podtrženo a sečteno, Babiš a Zeman nevyhovují společné koalici ČSSD, ODS, TOP09 a KDU-ČSL s mírnou podporou KSČM. Tyto strany daly stranou do této doby hlásané ideje, které je měly naprosto zásadně rozdělovat. Kdyby tyto zásady a ideje měly být brány vážně, byl by Andrej Babiš miláčkem ODS a TOP 09. Dokázal, že to dokáže. Dokázal se postarat o sebe. Je příznivcem nízkého zdanění a ztělesněním podnikatelského úspěchu. Jenže dívejte se dobře. O ideje vůbec nejde, milí voliči. Jde jen a pouze o moc.

Rozdíl mez Babišem a těmi druhými je ten, že šel se svou kůží na trh. Nezůstal v pozadí jako jiní a nevyslal dopředu jen své prodloužené ruce. Ti mohou politiky měnit, jak se jim zlíbí, přičemž skutečná moc zůstává v jedněch a těch samých rukou. Babiš vylezl z anonymity a platí za to. Dehonestací své osoby, své rodiny, svého podnikatelského úspěchu. Možná skončí ve vězení, možná přijde o život. Všechno je možné, hra o moc je, když na to přijde, i hrou o život. Mně osobně Andrej Babiš není sympatický vůbec ničím, kromě jediného - odvahou vystoupit.

Druhá strana však postrádá i tento vklad a nic jiného v ruce nemá. Jen v nevkusném divadelním kusu představuje smečku uslintaných hyen.

Ministerstvo zahraniční SRN o zákazu ruských sociálních sítí na Ukrajině: "Je nutno dobře promýšlet své kroky, aby se nezašlo příliš daleko". Americké ministerstvo zahraničí zkritizovalo zákaz ruských sociálních sítí na Ukrajině

$
0
0

18. 5. 2017    zdroj a zdroj
Oficiální mluvčí ministerstva zahraničí Německa Martin Schaefer kritizoval Kyjev za zákaz ruských internetových služeb. Jak Deutsche Welle uvádí , zdůraznil, že Berlín chápe ukrajinské úsilí ohledně "ochrany před ruskou dezinformací, ale je nutno dobře promýšlet své kroky, aby se nezašlo příliš daleko". Mluvčí německé vlády Steffen Seibert zase zdůraznil význam svobody tisku a šíření informací.


Obě prohlášení byla učiněna v předvečer setkání německé kancléřky Angely Merkelové a prezidenta Ukrajiny Petra Porošenka v sídle federální vlády Meseberg v Braniborsku. To se bude konat tuto sobotu.

Dříve vyjádřil znepokojení výnosem prezidenta Ukrajiny Petra Porošenka o blokování ruských internetových stránek generální tajemník Rady Evropy Thorbjörn Jagland.

"Blokování sociálních sítí, vyhledávačů, e-mailových služeb a zpravodajských internetových stránek je v rozporu s naším společným chápáním svobody projevu a médií", je uvedeno v prohlášení Jaglanda.

Americké ministerstvo zahraničí zkritizovalo zákaz ruských sociálních sítí na Ukrajině

Ukrajinské orgány by neměly narušovat princip svobody projevu, který je zakotven v ústavě, nehledě na "velmi negativní vliv" Ruska, sdělil agentuře TASS zástupce amerického ministerstva zahraničí.

Účastník besedy agentuře okomentoval rozhodnutí Kyjeva ohledně blokování řady ruských internetových stránek a sociálních sítí VKontaktu a Spolužáci.

Vyjádřil přesvědčení o tom, že Rusko údajně využívá "prostředky k velmi negativnímu ovlivňování práce kyjevské vlády" a že ruská média "se snaží bránit práci západních médií", když šíří "nesprávné informace". Nicméně je podle něj svoboda projevu klíčovým prvkem každé zdravé demokracie a je zakotvena v ústavě Ukrajiny.

"Vyzýváme ukrajinskou vládu, aby našla způsob, jak chránit své národní zájmy, aniž by byly ohroženy ústavní zásady", řekl diplomat.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Konstatujeme: parlamentní demokracie se rozpadla

$
0
0
NATO v Litvě
18.5.2016 

Vážené poslankyně a poslanci,

iniciativa Ne základnám protestuje, aby se na jedné straně mluvilo o dodržování Ústavy ČR a v tichosti se tolerovala usnesení Vlády ČR, která Ústavu ČR porušují.


Konstatujeme: parlamentní demokracie se rozpadla, to znamená - nefunguje kontrolní činnost Sněmovny, bez ní není možná demokracie a bez demokracie není možná svoboda.

V jakém státě tedy občané zatím ,,České republiky" vlastně žijí. Jakou mají pro politiky občané hodnotu?

Vláda ,,ČR" přijala níže uvedené usnesení k odstrašení jiného státu, ve kterém odsouhlasila vyslání vojáků AČR, které označuje za prostředky Ministerstva obrany, na území cizích států a to od 1. ledna 2018 do 31. ledna 2019 v celkovém počtu do 290 osob.

Bez skrupulí porušila Ústavu ČR čl. 43 odst. 4)

(4) Vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů.

Vyzýváme poslankyně a poslance, aby takové jednání vlády odmítli a navrhli neprodleně vyvolání schůze Sněmovny s vyslovením nedůvěry vládě a to z důvodu, že podobné kroky vláda může opakovat, ohrozit životy vojáků AČR, podílet se na vyvolání válečného konfliktu.

Občané České republiky chtějí žít v míru, klidu a s vládou, která hájí jejich zájmy a ne mocenské zájmy jiných států.

S pozdravem,
MÍR si vzít nedáme

za Iniciativu Ne základnám
Eva Novotná, mluvčí
- - -


Usnesení č.351 z jednání Vlády ČR 10.5.2017


466/17 Návrh na působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v Litevské republice, Estonské republice, Lotyšské republice a v Polské republice v rámci Posílené předsunuté přítomnosti Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO)


USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 10. května 2017 č. 351
k návrhu na působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v Litevské republice, Estonské republice, Lotyšské republice a v Polské republice v rámci Posílené předsunuté přítomnosti Organizace Severoatlantické smlouvy

Vláda

I. schvaluje návrh na působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v Litevské republice, Estonské republice, Lotyšské republice a v Polské republice v rámci Posílené předsunuté přítomnosti Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) v období od 1. ledna 2018 do 31. ledna 2019 v celkovém počtu do 290 osob;

II. pověřuje předsedu vlády předložit návrh uvedený v bodě I tohoto usnesení předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a předsedovi Senátu Parlamentu České republiky k projednání Parlamentem České republiky;

III. ukládá

1. ministru obrany hradit finanční náklady související s působením sil a prostředků resortu Ministerstva obrany podle bodu I tohoto usnesení, odhadované na 362 mil. Kč, z rozpočtu kapitoly Ministerstva obrany,

2. ministrům obrany a zahraničních věcí odůvodnit návrh uvedený v bodě I tohoto usnesení v Parlamentu České republiky;

IV. zmocňuje předsedu vlády, aby na základě odůvodněné žádosti ministrů obrany a zahraničních věcí pověřil plněním úkolu podle bodu III/2 tohoto usnesení jiného člena vlády.

Provedou: předseda vlády, ministři obrany, zahraničních věcí

Mgr. Bohuslav Sobotka, v. r. předseda vlády

Vláda posílá do Pobaltí dvě vojenské jednotky k odstrašení Ruska

11. května 2017

V Litvě a Lotyšsku má příští rok působit až 290 českých vojáků jako součást posílené spojenecké vojenské přítomnosti na východní hranici NATO k odstrašení Ruska. Rozhodla o tom ve středu vláda. Pod německým velením bude v Litvě působit mechanizovaná rota a pod kanadským pak minometná četa v Lotyšsku.

„Je to reakce na politickou situaci na východní hranici NATO,“ řekl po jednání kabinetu místopředseda vlády Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL). Návrh na vyslání vojáků musí ještě schválit Sněmovna a Senát.

Česko se podle rozhodnutí vlády stane součástí mnohonárodních bojových uskupení členských států NATO rozmístěných v pobaltských republikách a v Polsku.

Na vzniku a rozmístění čtyř vícenárodních praporů se loni dohodly členské země NATO kvůli posílení své schopnosti odstrašení. Důvodem je obava aliančních členů na takzvaném východním křídle z ruské politiky.

V každé ze zmíněných zemí by mělo být rozmístěno zhruba 1 000 spojeneckých vojáků, kteří se budou po nějaké době střídat. Praporu v Estonsku velí Británie, v Litvě Německo, v Lotyšsku Kanada a v Polsku USA. Do praporů pak přispívají jednotlivé alianční země.

Celkově by mělo být v Pobaltí nasazeno příští rok až 290 českých vojáků. Mechanizovaná rota, tedy 250 vojáků, má od května příštího roku operovat v sestavě německého bojového uskupení v Litvě. Minometná četa, tedy 40 vojáků, by mělo už od ledna působit v rámci kanadského bojového uskupení na území Lotyšska. „Jde o konkrétní příspěvek k obraně spojenců před případnou agresí,“ uvedl Bělobrádek.

Zároveň se ohradil proti dezinformačním zprávám, že Česká republika se zapojením v Litvě předává část armády Německu. „Je to samozřejmě nesmysl,“ dodal.

Mechanizovaná rota se podle ministerstva obrany kromě „demonstrace připravenosti bránit suverenitu spojenecké země„ na území Litvy zapojí i do společných cvičení.

V Litvě již čeští vojáci působili na začátku letošního roku v rámci společného cvičení zemí Visegrádu a Pobaltí. V letech 2009 a 2012 hlídali čeští piloti vzdušný prostor pobaltských zemí. Další takové nasazení českých gripenů je plánováno na rok 2019.

Zdroj: natoaktual.cz

Syrské síly chtějí obnovit kontrolu nad hranicemi. Zaútočili na ně Američané

$
0
0
ea24
19. 5. 2017 Eurasia24






Bojové letouny vzdušných sil Spojených států ve čtvrtek 18. května pronikly nelegálně z jordánského území do vzdušného prostoru Sýrie a zaútočily na syrské síly osvobozující zemi od terorismu.


Jak Eurasia24.cz informovala v úterý 16. května, k syrsko-jordánské hranici v guvernorátu Suvajda se v tomto týdnu vydala kolona vládních a provládních sil s cílem obnovit kontrolu nad hraničním přechod Tanf a přilehlou oblastí a následně zprůchodnit strategicky důležitou dopravní tepnu mezi Bagdádem a Damaškem.

To by umožnilo nejen obnovení plnohodnotné vojenské spolupráce ozbrojených sil Sýrie a Iráku, ale také usnadnilo pozemní cestu do Íránu, který po celou dobu konfliktu podporuje legitimní syrskou vládu a armádu.

Americké stroje ve čtvrtek atakovaly syrskou kolonu právě v guvernorátu Suvajda, sedmadvacet kilometrů od Tanfu, odkud působí takzvaná Nová syrská armáda (NSA) – cvičená a vyzbrojovaná americkými zvláštními službami.

Konvoj vládních a provládních sil se blížil k pozicím NSA a údajně „nereagoval na opakovaná upozornění, aby se nepřibližoval k vojskům koalice v At-Tanfu“.

Podle arabských médií kolona sestávala z bojovníků a techniky vládní Syrské arabské armády a provládních uskupení Národních sil obrany (NDF), Hizballáhu a irácké šíitské organizace Kata'ib al-Imam Ali. Jak uvádí Rusvesna.su s odkazem na vojenský zdroj, dva tanky byly při útoku zničeny, poškozen byl samohybný kanonový systém Šilka, zahynulo šest vojáků a další tři byli zraněni.

Na syrsko-jordánské hranici v posledních týdnech dochází k výraznému zvýšení aktivity „koaličních“ sil, jak dokládají satelitní snímky z konce března zachycující americko-britskou základnu H4 v blízkosti syrského teritoria.

ea24

Kde je Visegrádská čtyřka?

$
0
0
J. Kovář
19. 5. 2017 České národní listy

Slavný Evropský parlament odhlasoval, pokud Maďarsko nezmění svůj vztah k migrantům, že EU zahájí, v souladu s příslušným ustanovením tzv. Lisabonské smlouvy, právní řízení proti tomuto státu.


Rovněž Polsko je pod velkým tlakem. Poláci jsou však známí tím, že si nedají diktovat a jdou i do konfliktů, které pro ně přináší značné nebezpečí. A tak v současnosti Polsko prohlásilo, že raději se nechá sankcionovat, než aby přijala migranty.

Slovensko též občas, ale viditelně slaběji, rebeluje. Takže občas známky solidarity s V4 jsou zřejmé.

Nejslabším článkem Višegradu je ČR. O tom snad nikdo nepochybuje. Ono to asi ani jiné nebude, pokud máme sobotkovskou vládu. Ta občas silně mluví, ale skutky zpravidla se nekonají. V současnosti se dušuje, že žádné migranty již nepřijme. Okamura však tvrdí, že migranti k nám přicházejí. Dokonce mají dostávat i byty. Nechme uběhnout ještě několik měsíců a po volbách uvidíme, jak se věci ve skutečnosti mají a hlavně, jak se budou vyvíjet.

Podstatné je, že by naše vláda, která je naší jen názvem, jak se domníváme, měla, křičet z plna hrdla, že je ubližováno Maďarsku a Polsku a měla by proto se postavit po jejich bok. Tak by sobotkovci demonstrovali skutečnou jednotu Visegrádu ve skutcích a nikoliv v pouhých prázdných slovech. K tomu, jak se oprávněně bojíme, s největší pravděpodobností nedojde.

Jak by také mohlo? „Naše vláda“ je, podle našeho názoru, proněmecká a prosudetoněmecká. Spěchá do náruče Německa, v rozporu s míněním většiny českého národa a dokonce i proti němu. Jak by tuto „slibnou cestu“, která zřejmě předpokládá, že z ČR se stane zemí, někteří mluví o tom, že budeme jednou ze zemí SRN, mohla opustit kvůli nějakému Visegrádu? Že existuje demokratický instrument, jak zjistit, co lidé si skutečně myslí, je jim jedno. O referendu jen mluví a mluví, ale žádné referendum neuspořádají, poněvadž by jejich politika byla na hlavu poražená. Oni by pak s ostudou museli odejít od válu a dokonce se živit nějakým občanským zaměstnáním. Jak by mohli? Někteří z nich jsou v politice od mladých let. Jak žijí občané ani netuší. Jak by se tedy mohli uplatnit mimo politiku? Kde by získávali, v jaké profesi, tolik peněz, co mají nyní? Proto někteří z nich udělají snad téměř vše, aby k tomuto pro ně katastrofickému scénáři nedošlo.

Máme před volbami do Poslanecké sněmovny PČR. Naše hlasovací lístky je mohou poslat na ošklivec, kde by, alespoň část z nich, měla již dávno sedět. Ať se nám dobré dílo podaří! Pak se staneme plnohodnotným a spolehlivým státem V 4, kromě dalšího.

Article 0

$
0
0
Himmler zdraví "bojovníky za svobodu" z SS Galicia
- kou -
19. 5. 2017   První zprávy

Symbolika divize SS „Galicia“ (formace Ukrajinců, kteří bojovali na straně nacistického Německa) nespadá pod zákon „O odsouzení komunistických a nacistických režimů“ a nemůže být považována za symbol nacistického režimu.




Prohlásil to vedoucí Ústavu národní paměti Ukrajiny Volodymyr Vjatrovič na dotaz ukrajinského vydání „Strana.ua“."

Zákon vstoupil v platnost na Ukrajině v květnu 2015. V odstavci 5 části 1 článku 1 zákona obsahuje seznam toho, co přesně je míněno nacistickými symboly.

„V tomto seznamu symbolů 14. granátnicko divize Waffen SS“ Galicia „(1. ukrajinská divize UNA) chybí. S ohledem na tuto skutečnost, symbolika 14. granátnická divize Waffen SS“ Galicia „v souladu s platnou legislativou Ukrajiny není symbolem nacionálně socialistického (nacistického) totalitního režimu, jejichž šíření nebo veřejné používání je zakázáno na Ukrajině,“ uvedl v reakci na Vjatrovič suše naprosto šokující konstatování.

Předtím totiž redakce upozornila na žádost obyvatele Lvova Eduarda Dolinského, který se obrátil na prokuraturu, aby zakázala oslavy 72. výročí vzniku divize.

„SS divize „Galicia“ byl zahraniční vojenská jednotka složená z vojáků SS nacistického Německa. Ukrajinci dobrovolně působili v této divizi, přísahali věrnosti nacistickému Německu a Adolfu Hitlerovi, chopili se německých zbraní, měli uniformy nacistů a bojovali na straně nacistického Německa, a to nejen proti Sovětskému svazu, ale i proti silám Spojenců, včetně Spojených států a Velké Británie. SS byla prohlášena za zločineckou a odsouzen mezinárodním tribunálem v Norimberku,“ napsal obyvatel Lvova.

Jak „Strana.ua“ skepticky uzavírá, vycházeje z odpovědi Vjatroviče, že jen těžko bude žádost Dolinského uspokojena. Můžeme jen dodat, že i Jaroslaw Kaczynski se očividně mýlí, protože Ukrajině byl za její politiku odměnou poskytnut Evropskou unií bezvízový režim.

Na Ukrajině dlouhodobě, a nyní s posvěcením pomajdanovské vlády, dochází ke glorifikaci zločinného nacismu pod záminkou boje za svobodu a nezávislost Ukrajiny.


(kou, prvnizpravy.cz, strana.ua, foto: arch.)


Související článek: Jaroslaw Kaczyński: Ukrajina se s Banderou do Evropy nedostane!

Svrhli jsme Babiše

$
0
0
Eric Best
19. 05. 2017 Final Word Friday Edition

Média po celém světě se ráda chlubí, jak jejich práce dokáže ukončit politikům kariéru. List Washington Post, který stále těží z aféry Watergate, doufá, že si brzo připíše další zářez. V České republice se šéfredaktor MF Dnes Jaroslav Plesl minulý týden chlubil tím, jak Marek Přibil kdysi sundal tehdejšího ministra školství Marcela Chládka.



Ve světle toho, že ČSSD a.s. často obviňuje Final Word, že slouží Andreji Babišovi, se nám zdálo případné poukázat na to, že jsme jako první (pokud nám něco neuniklo) psali o Babišových korunových dluhopisech. Poprvé jsme je zmínili loni 20. července. Tyto dluhopisy byly hlavním oficiálním důvodem pro Babišovo odvolání. Takže - pozor, fór, jak říká Pavel Bělobrádek - spolusvrhli jsme Babiše. Proč by si měli zásluhy připsat jen Bohuslav Sobotka a Miroslav Kalousek, že?

Co jsme psali loni v létě:


Jedna z nejvýnosnějších „náhodných“ skulin v zákoně za poslední léta umožňovala, aby se dluhopisy s nominální hodnotou 1 Kč díky zaokrouhlení dolů úplně vyhnuly zdanění. Skulina byla s koncem roku 2012 zrušena, dluhopisy vydané do té doby si ale daňovou výhodu podrží až do data splatnosti. K emitentům těchto dluhopisů se řadí i Agrofert. Podle výroční zprávy za rok 2014 prodal dluhopisy v hodnotě 1,48 miliardy Kč z celkové emise z roku 2012 v hodnotě 3,0 miliardy Kč. Dluhopisy s úrokovým výnosem 6,00 % jsou splatné v roce 2022. Andrej Babiš přiznal za loňský rok příjem mimo politiku ve výši 138 milionů Kč, z toho 90 milionů mu přinesly úroky z dluhopisů. To odpovídá částce, kterou Agrofert na úrocích vyplatil. Jinými slovy tedy Babiš sám sobě vydal nezdaněné dluhopisy a tím ochudil státní rozpočet o korporátní či srážkovou daň. Nedělá sice nic nelegálního, ale jako ministr financí, který si neustále stěžuje na daňové kličky ostatních, by měl dluhopisy dobrovolně předčasně splatit a začít platit daně.

Článek původně vyšel 20. července 2016 pod názvem Babišova dluhopisová skulina.








Jak „nemajetní“ Rothschildové mohou vládnout světu?

$
0
0
Valentin Katasonov
19.5.2017   Zvědavec

Zájem o klan Rothschildů se po 200 letech opět zvýšil, v souvislosti s volbami francouzského prezidenta – poté, kdy neznámý 39-letý Emmanuel Macron porazil v prvním kole všechny ostatní kandidáty, a francouzská média o něm jednohlasně psala jako o budoucím prezidentovi Francie (což bylo výsledkem až 2. kola 7. května). Překotné prosazování Macrona na politické jeviště mnozí spojují s tím, že před pěti lety tento mladík vstoupil do kuloárů moci bezprostředně z pařížské banky Rothschildů. Z toho je vyvozováno, že Rothschildové, tito „bankéři králů a králové bankéřů“, stejně jako v 19. a 20. století vládnou Francii (ne-li světu) i nyní.


Nikdo nevyvrátil teorém kapitalistické společnosti, podle kterého je politický vliv člověka nebo skupiny přímo úměrný kapitálu, který vlastní. Podle něho jsou nejvlivnějšími lidmi ti, kteří se nachází na předních příčkách miliardářů časopisu Forbes. 20. března 2017 byl uveřejněn v pořadí 31. žebříček světových miliardářů. Z něho se dozvíme, že během loňského roku přesáhl počet miliardářů na planetě poprvé dvě tisícovky lidí (zvýšil se z 1810 na 2043 lidí), a celkový majetek těchto lidí vzrostl na 7,7 bilionů dolarů (o 18%).

Čtvrtý rok v řadě je na horní příčce Bill Gates, zakladatel Microsoftu. Jeho jmění vzrostlo ze 75 na 86 miliard dolarů. Na druhém místě je šéf Berkshire Hathaway Warren Buffet, jehož majetek se za 12 měsíců zvýšil o 14,8 mld, na 75,6 miliard dolarů. Na třetím místě je zakladatel Amazon Jeff Bezos, který se za uplynulý rok posunul z pátého místa o dvě příčky (72,8 mld dolarů).

Je jisté, že všem není politika cizí, nicméně to, že mají rozhodující vliv na politické procesy, na mysli obvykle nevytane. Například v minulých volbách amerického prezidenta byly žhavě posuzovány otázky o možném vlivu na předvolební kampaň v Americe ze strany všemožných lidí, ale nepodařilo se mi najít v amerických médiích ani jednu zmínku o tom, že proces voleb aktivně ovlivňovali Bill Gates, Warren Buffet nebo Jeff Bezos. A jména těch, které podezřívali z aktivního zasahování do boje mezi Trumpem a Clintonovou nenajdeme na seznamu Forbes nejen v první desítce, ale ani v první stovce. George Soros, jeden z „podezřelých“, je teprve až na 29 místě, s kapitálem 25,2 mld dolarů. David Rockeffeler, jediný z tohoto klanu, který se na žebříčku objevuje (zemřel 20. března 2017 ve věku 102 let), byl na 581. místě, se „skromnou“ sumou 3,3 miliard dolarů.

A nejvíce zarážejícím je, že mezi více než dvěma tisící miliardáři nenajdeme ani jednoho Rothschilda! Představitelé této velké rodiny za 31 let uveřejňování žebříčku Forbes na něm nefigurovali ani jednou! Přičemž zájem o Rothschildy je podstatně větší, než o jakéhokoliv člověka ze seznamu světových miliardářů. A neuvadá pocit, že říše Rothschildů na politické mapě světa nepozorovatelně existuje.

Připomenu jen základní aktiva, která vlastní členové „panovnického domu“ této říše.

Bankovní sféra: 1. Bank N. M. Rothschild & Son (Londýn). Nejstarší banka Rothschildů, založená v r. 1811. Vede ji baron David de Rothschild. 2. Banka Rothschild & Cie (Francie), pod vedením téhož Davida de Rothschilda. Švýcarská banka Rothschild AG (Curych), kterou řídí Eli Rothschild. 4. Banka JNR Ltd., investující do ruských a ukrajinských společností. Tu řídí Nathaniel (Nat) Rothschild.

Londýnské, francouzské a švýcarské banky jsou spojeny v Rothschild Group. Tato skupina má 57 pracovišť ve 45 zemích na pěti kontinentech, ve kterých pracuje asi 3,000 lidí. Rothschild Group se specializuje na investiční bankovnictví, obzvláště na oblast fúzí a akvizic.

Finanční holdingy a investiční fondy: 1. Holdingová společnost Concordia B. V. Tu vede taktéž baron David de Rothschild. Spolumajiteli jsou londýnské a francouzské banky. V jejím vlastnictví je kontrolní balík akcií švýcarské holdingové společnosti Continuation Holdings of Switzerland, a balíky kanadských a amerických bank. 2. Pojišťovací fond Afficus Capital Inc., který řídí Nat Rothschild. 3. Holdingová společnost „Societé d’invessticement du Nord“. 4. Hedge fond Atticus Capital, s kapitálem 14 miliard dolarů.
Těžařský průmysl: 1. Společnost Rio Tinto, specializující se na těžbu uhlí, železné rudy, mědi, uranu, zlata, diamantů a hliníku. 2. De Beers (Evelyn Rothschild) – mezinárodní společnost zpracování a prodeje diamantů. 3. Anglo-American Corporation.

Energetika: Vanco International Limited – působí v energetické sféře.

Developerská sféra, hotely a restaurace: 1. Developerská firma Trigranit (Maďarsko). Podíl akcií připadající na Nathaniela Rothschilda činí 12%. Investovala do ruských nemovitostí v ceně asi 5 mld dolarů. 2. Síť hotelů a restaurací RLM, kterou řídí Eli Rothschild.

Média a vydavatelství: 1. Economist, Daily Telegraph (Evelyn Rothschild). 2. Pařížské vydavatelství Press de la Cite, francouzské noviny „Liberation“, BBC (šéfem se stal Marcus Eaves, zeť Edmunda Rothschilda) a další média.

Ostatní oblasti a typy podnikání: 1. Firstmark Communications International LLC a Field Fresh Foods (vlastní Evelyn Rotchschild a jeho žena Lin Forester). 2. Hudební společnost F7 Music v USA (Anthony Rothschild). 3. Výroba vína (zámky chateau Muton a chateau Lafit, produkující víno značky Chateau Muton). 4. Více než 100 parků a sadů na území Evropy.

Četný a různorodý majetek klanu Rothschildů je spravován finančně-holdingovou společností Rothschild & Co., která je řízena francouzskou a anglickou větví rodiny Rothschildů. Dříve se holding jmenoval Paris Orléans SCA (tato firma byla založena již v r. 1838. Zpočátku to byla železnice). Na rodinné sešlosti 24. září 2015 byl holding přejmenován na Rothschild & Co. Rodina Rothschildů kontroluje asi 60% akcií této firmy. Ostatní akcie jsou ve volném oběhu na burze. Rothschild & Co. řídí společnost Concordia B V. Concordia BV ovládá Rothschild Continuation Holdings AG, a ta řídí aktivity bankovní skupiny Rothschild Group.

A teď to nejzajímavější. Celkové roční tržby (prodeje) Rothschild & Co. se v posledních letech, podle oficiálních údajů, pohybují mezi 1 a 1,5 miliardy euro. Čistý roční zisk se pohybuje v rozmezí 50 až 200 milionů euro. A zde jsou další ukazatele. V r. 2015 byla aktiva kontrolovaná holdingem oceněna na 9,1 miliard euro. Kapitalizace Rothschild & Co. je 1,85 mld euro. V přepočtu na dolary je to něco málo přes 2 mld. Velký dojem nezanechává ani zisk, ani výše kontrolovaných aktiv, ani tržní kapitalizace. Pro srovnání uvedeme ukazatele společnosti Berkshire Hathaway Warrena Buffeta za r. 2016 (v mld dolarů): tržby – 210,8; zisk – 24,1; aktiva – 561,1; kapitalizace – 360,1.

Jak se říká, podstatný rozdíl. Finanční ukazatele společnosti individuálního miliardáře Warrena Buffeta desetkrát převyšují celkové ukazatele celé říše Rothschildů, sjednocené pod vlajkou finančního holdingu Rothschild & Co.! Aby aspoň trochu zmírnili do oči bijící rozpor mezi reálným vlivem Rothschildů na světovou politiku a jejich dosti skromným majetkovým statutem, jsou experti nuceni dávat do oběhu úplně jiná čísla, vycházející z výše kapitálu, který měli Rothschildové v 19. století, a staví na předpokladu, že jejich bohatství se od té doby nezmenšilo. Takže Nicolas Hagger v knize „Syndikát. Historie vytvoření tajné světové vlády a metody jejího ovlivňování světové politiky a ekonomiky“ (Syndicate. The Story of the Coning World Government. O Books, 2004) píše:
 „Jak ohodnotit majetek Rothschildů? Ze seznamu nejbohatších lidí světa se zpravidla vylučují dynastické rodiny. Jestliže v r. 1850 měli Rothschildové 6 mld dolarů (nejnižší odhad), tak za předpokladu, že se jejich majetek nezmenšil, byly tyto peníze investovány takovým způsobem, aby ročně nesly 4 až 8%, což nás přivádí k číslu od 1,9 bilionu dolarů do 491 409 bilionů dolarů (tedy více, než kolik činí bohatství světa). Vezměme tedy ten nejnižší odhad, tedy kolem 1 bilionu. Pro srovnání uvedeme, že majetek Billa Gatese v r. 2004 byl odhadnut na 32 miliard dolarů. Vezmeme-li v úvahu, že za něco málo přes 300 miliard dolarů lze dnes koupit veškeré zlato uchovávané ve všech bankách světa, a že americký státní dluh činí (za r. 2004) 7,5 bilionu dolarů, tak je postavení Rothschildů ve finančním světě jasné.“

V současné literatuře se odhad skutečného majetku klanu Rothschildů pohybuje nejčastěji kolem 3 bilionů dolarů. Přičemž se zdůrazňuje, že klan Rockeffelerů má kapitál přibližně o 1 bilion dolarů menší. Lze souhlasit s tím, že reálná finanční a majetková situace Rothschildů se neodráží ve finančních výkazech jimi řízených společností a bank, ani v žebříčcích Forbes. Vzniká otázka: jak vysvětlit takovýto nesoulad? Uvedu tři verze.


Verze první. Klan Rothschildů je dosti početný a bohatství zděděné po předcích z 19. století dnešními potomky je mezi příslušníky klanu rozděleno rovnoměrně. Jak sdělil patriarcha klanu Mayer Amschel Rothschild (1744-1812), Rothschildové se musí považovat za jednu velkou rodinu. Ve vztahu k „venčí“ je nutno být opatrný a jevit se skromně. Osobní bohatství jakéhokoliv člena rodiny, dokonce i toho nejvýše postaveného a nejúspěšnějšího, nesmí dnes převyšovat 1 miliardu dolarů. V případě vzniku „přebytků“ jsou povinni je převést na ostatní členy klanu.

Verze druhá. Rothschildové již dávno začali používat trusty, které jsou spolehlivým prostředkem ukrývání kapitálu a aktiv před cizíma očima. Především před očima berních orgánů. Pak před orgány práva (pokud byl kapitál získán zločinným způsobem). Zatřetí před různými revolucionáři a dalšími radikály, na které rodina Rothschilda působí jako rudý hadr na býka. Je známo, že trusty se objevily v masovém měřítku v Americe již před více než sto lety. S touto myšlenkou přišli tehdejší Rothschildové, kteří ji i uvedli v život. Všeobecné statistiky o trustech v Americe neexistují. O to méně vyčerpávající informace o jejich klientech. Nicméně pokud se podíváme pozorněji, můžeme spatřit příklady toho, jak Rothschildové trusty používají. Všechna aktiva George Sorose představují jen kapitál, který Rothschildové předali do důvěrné správy tomuto zcela neznámému maďarskému židovi jménem Schwarz, který v jejich zastoupení vykonává funkci PR agentury Rothschildů.
Verze třetí. Za dvě století existence klanu Rothschildů došlo ke specializaci ve světovém podnikání. Především je to zlato, pak drogy. Obchodování s drogami je z definice stínová aktivita. Ani samotné operace s drogami, ani finanční výsledky těchto operací se v oficiálních finančních výkazech nevyskytují. Co se týká zlata, tak i to aktivně obíhá ve stínové ekonomice. Mimo to zlato se dnes stále více vyvádí z obvyklé bilance bank. Je to zvláštní specifické aktivum, používané „pány zlata“ (Rothschildy) pro řešení svých obchodních a politických úkolů.

Myslím, že pro vysvětlení toho, proč jsou současní Rothschildové tak „nemajetní“, je třeba použít všechny tři verze, které se vzájemně doplňují. O každé z nich má smysl pohovořit v následujících článcích.


Как «небогатые» Ротшильды могут управлять миром? vyšel 1. května 2017 na fondsk.ru. Překlad v ceně 733 Kč Zvědavec.

V Radě federace okomentovali útok koalice na prosyrské síly

$
0
0
Vladimir Fedorenko
19. 5. 2017   Sputnik

Rozhodnutí o útoku na syrské provládní síly v oblasti At-Tanfa v Sýrii bylo vyprovokováno politickým skandálem v USA kolem osoby prezidenta Donalda Trumpa, tvrdí první místopředseda Rady federace pro obranu a bezpečnost Franc Klincevič.

Koalice v čele s USA zasadila úder syrským provládním silám v oblasti At-Tanfa v hranicích stanoveného pásma deeskalace, oznámil agentuře RIA Novosti mluvčí Pentagonu. Podle jeho slov „velitel na zemi dospěl k závěru, že tyto síly ohrožují vojska koalice".

„Pokud jde o akce koalice vedené USA, se situace v Sýrii podle všeho úplně vymyká kontrole. Nemyslím si, že rozkaz o útoku na syrská vládní vojska dal osobně Donald Trump. Není mu prostě nic do toho. Avšak politický skandál, který vyprovokovaly kolem nového prezidenta určité sily, nesporně ovlivnil také jednání vojenského velení na Blízkém východě", cituje Klinceviče jeho tisková služba.

Podle názoru senátora je nyní v Sýrii „jeden z nejnapjatějších okamžiků, kdy mohou být zpřetrhány provazy, které bude pak velmi těžko svázat".




Související článek:
Koalice udeřila proti provládním jednotkám v Sýrii

Poslanecká sněmovna PČR je zachvácena psychózou nenávisti

$
0
0

Jiří Svoboda
19. 5. 2017   První zprávy

Poslanecká Sněmovna ohrožuje základní principy demokratického státu a svobodu občanské společnosti tím, že si v záchvatech strachu a zuřivosti přisvojuje moc, která Poslanecké sněmovně nepřísluší.
Měla by být rozpuštěna dříve, než voličům zhnusí politiku víc, než jak se jí to úspěšně daří!

„V každém státě je trojí moc: moc zákonodárná, moc výkonná a moc soudní. Není svobody, jestliže táž osoba nebo týž úřad spojuje ve svých rukou moc zákonodárnou a moc výkonnou. Není svobody, jestliže není moc soudní oddělena od moci zákonodárné a výkonné. Všechno by bylo ztraceno, kdyby týž člověk nebo týž sbor předních občanů, ať už ze šlechticů, ať už z lidu, měl v ruce trojí moc, totiž moc dávat zákony, moc vykonávat usnesení veřejná a moc soudit zločiny nebo spory jednotlivců.“
Ch. de Montesquieu: „O duchu zákonů“ (1748)

Není svobody, jestliže není moc soudní oddělena od moci zákonodárné a výkonné.
Parlament jako celek je podle Ústavy i principů demokratického uspořádání státu kompetentní vydávat zákony, jimiž upravuje vztahy ve společnosti. Zákony musí být koncipovány tak, aby měly obecnou platnost, vtahující se na všechny občany dané země stejnou měrou.

Tuto zásadu část Poslanecké sněmovny v posledním roce flagrantně porušuje tím, že supluje moc vyšetřovací, soudní, vydává výroky o vině, pohrdá institutem presumpce neviny a to vše v sobeckém zájmu čtyř politických stran a jejich představitelů – ČSSD, ODS, TOP09, dnes i KDÚ-ČSL.

Existuje však ještě hrozivější počínání představitelů jedné ze jmenovaných stran, popřípadě všech čtyř ve shodě. Logické indicie nasvědčují tomu, že z prostředí některé z těchto stran, popřípadě všech čtyř ve shodě, vznikla inspirace spolupracovat s jakousi nelegální strukturou a motivovat tuto strukturu dlouhodobě, po řadu měsíců, možná let, aby nelegálními prostředky získávala informace z prostředí 1. místopředsedy vlády; dosazovala do jeho okolí agenty provokatéry, kteří prostřednictvím odposlechů získávali záznamy vyjádření jednoho z nejvyšších ústavních činitelů a provokovali jej k těmto vyjádřením (ze záznamů je zřejmé, že agent provokatér podsouval I. místopředsedovi vlády ČR různá témata a činil na něj nátlak, aby se vyjádřil).

Jde o konání bezesporu trestné a spolupracovalo-li na něm více osob, jak vyplývá z tvrzení, že „Julius Šuman“ není osoba, ale skupina, zaslouží si kvalifikaci zvláště nebezpečného zločinného spolčení, ohrožujícího politický systém země a demokracii, v níž je suverénem vlády lid, prostřednictvím lidu a v jeho zájmu (parafráze A. Lincolna).

Jak by se Poslanecká sněmovna vyjadřovala k tomu, kdyby byly zveřejněny odposlechy jednání pana Sobotky, Kalouska, Bělobrádka? Jistě, tito čistí lidé určitě s žádnými "spin doktory" nejednají. Ti Schwarzenbergové si jistě platili RESPEKT z čistého lidumilství. Ti velcí demokrati, přispívající miliony na volební kampaně hned několika stran, tak činili z těch nejbohulibějších pohnutek. Vždyť to byli přátelé V. Havla, zakladatelé jeho knihovny s bazénem. Byli určitě zcela čistí, když na titulní stránku svých svých seriozních novin vylepovali fotografii prezidentského kandidáta, kterého budou volit...

V případě A. Babiše je tomu jinak! Byl vytvořen celý „potravní řetězec“ – agent provokatér opakovaně po dobu měsíců získával nahrávky, technici tyto nahrávky čistili, aby byly dobře srozumitelné, prováděli sestřihy podle pokynů a takto upravené nahrávky připravovali pro distribuci v okamžiku, kdy se jejich kmotrům zdály být sestřihy vhodné pro akceleraci proti-babišovského tažení. Časová koincidence je zřejmá i dítěti základní školy, což se mi zdá být vůči inteligenci občanů urážející.


Pokud Poslanecká sněmovna připustila jako hodnověrnou informaci záznam, na kterém údajně Marek Přibil předložil A. Babišovi ke čtení živý policejní spis, jistě je Marek Přibyl již vzat do vazby pro podezření ze spáchání trestného činu ohrožení průběhu vyšetřování a maření výkonu rozhodnutí policejního orgánu, či Státního zastupitelství.

Neplatí tu právo novináře krýt svůj zdroj, neboť Marek Přibyl ho nemínil publikovat ve veřejném zájmu, nýbrž způsobit maření vyšetřování trestného činu.

Marek Přibil má na vybranou přiznat, že mu byl živý spis předán z nitra policie (kým?), nebo si celou věc na pokyn řídícího orgánu vymyslel (koho?), aby I. místopředsedu vlády poškodil. O trestný čin se jedná v obou případech, jde jen o to, kdo by v jeho společnosti měl směřovat k vazební cele (podmínky vazby jsou splněny ve všech bodech) a následně k soudu je v této souvislosti nerozhodné. Pokud po něm taková vysvětlení někdo bude chtít.

Proč asi není ve vazbě? Mohl by snad vydírat objednavatele pořizování odposlechů za úplatu, či jiný typ výhody? Ať už mu byla nabídnuta z prostředí nelegální struktury, úkolované někým z nitra struktur politických, nebo přímo někým z politiků. Příkladů takového bonusu za omertu známe bezpočet – Rath, Janoušek, Dalík, Novák… atd.

Koná Útvar pro odhalování organizovaného zločinu vyšetřování, aby vyloučil důvodné podezření, že zpravodajské složky samy byly tím, kdo úkoloval a vytěžoval Marka Přibila? Není v zájmu těchto složek a BIS, aby okamžitě identifikovaly IP adresu „Julia Šumana“, jejího majitele a zjistili ve veřejném zájmu kým byl inspirován a placen?

Jinak totiž hrozí, že blížící se volby budou stejně neregulérní, jako ty „Kubiceho“, případně jako volba V. Havla českým prezidentem, kdy musel být na den jeden poslanec držen ve vazbě, aby byl V. Havel zvolen v I. kole, jak si přál.

Bez aktivního konání se zpravodajské a bezpečnostní složky nevyhnou podezření, že jednaly na popud osob z nitra politického prostředí v podstatě analogicky, jako paní Nagyová-Nečasová úkolovala vysoké představitele vojenského zpravodajství, aby sledovali její konkurentku – přesněji manželku premiéra Nečase a vyhledávali případné kompromitující materiály, které by premiéra vedly k rozvodu, což byla činnost veskrze nelegální.

Podstatné není to, že si to sekretářka pana Nečase přála, ale že jí vysocí úředníci vojenského zpravodajství vyhověli, byť to zcela odporovalo jejich služebním povinnostem. Vyvrcholením této absurdní hry pak bylo nevyšetřené jednání policejních, či zpravodajských složek, které předaly obsah ryze soukromých telefonátů pavlačového charakteru médiím.

Nikdo z nás občanů si od té doby není jist, že policisté, či jiní státní úředníci (kupř. i poslanci, jak se stalo v případě tzv. Kubiceho zprávy) neposkytnou médiím jakékoli odposlouchané, či prefabrikované informace, které se hodí zveřejnit někomu z politických struktur, které si je za to platí. Nikdo z policistů, státních zástupců, či koho ještě, nebyl za tyto činy trestně stíhán – rozplynul se v mlze.

Zkrátka - přestali jsme žít v právním státu.

Není pochyb, že si Andrej Babiš v záležitosti odposlechů nevídaně naběhl na zpravodajskou provokaci, byť musel tušit, že strany, které byly dosud rukou společnou a nerozdílnou přisáté na struky neomezených možností rozkrádání státu za hubičku (především jejich lídři) šílí obavami, že by jim do toho počínání někdo hodil vidle.


Vysvětluji si to jednak tím, že byl Andrej Babiš opojen předvolebními průzkumy, které mu nabízejí moc na dosah a dále ho nenapadlo, že nasazení provokatérů a zpravodajské techniky bude systematicky používáno vůči I. místopředsedovi vlády (odposlechy Nagyová-Nečas jsou poněkud jiný případ – byly pořízeny legálně a jakýsi zločinec ve státních službách je za úplatu prodal médiím, která bez morálních zábran intimní rozhovory, které se netýkaly veřejného zájmu, zveřejnila.

Podle tohoto vzoru by bylo asi ve veřejném zájmu zveřejnit ložnicové odposlechy pana Schvarzenberga, který se, postižen stařeckou infantilitou, tahal na Plese v Opeře a bůhví kde jinde s osobou hůře, než nevalné pověsti. Necítili bychom se také tak dobře pobaveni?

Strpěli jsme jako občané, že ministr vnitra Kubice nebyl stíhán za maření voleb svou „zprávou“ sestavenou ze řezanky drbů, čímž výrazně ovlivnil výsledky voleb a osobně poškodil J. Paroubka. Volby měly být samozřejmě anulovány, protože Kubice nebyl jakýsi agent provokatér Marek Přibil, ale státní úředník ve vysoké funkci – ministr vnitra a nechal se patrně zneužít, ať již zas peníze, nebo příslib zářné kariéry k trestnému činu, který se nikdy nikdo ani nepokusil vyšetřit? V ochranné lhůtě před volbami vypustil tajnou zprávu do médií poslanec Poslanecké sněmovny a konspirace z tohoto postupu trčela jak sláma z bot.
Jiným hanebným příkladem je „sarajevský atentát“. Pozapomenutý? Krajinou médií, která mají za povinnost informovat veřejnost pravdivě a objektivně, aby si lidé mohli vytvořit vlastní názor, tím spíše pokud se týkají předsedy vlády, bez mrknutí oka na pokyn Rumla, Philipa, Luxe, Zieleniece, Koláře, Havla šířila lži o švýcarském kontu ODS a švýcarské vile premiéra Klause. Byl někdo ze zmíněných politiků stíhán za konspiraci s cílem uspořádat státní převrat a svrhnout vládu, vzešlou z parlamentních voleb? Omluvili se iniciátoři V. Klausovi. Nikdy!

Pokus o státní převrat jim nevyšel a tak organizovali spacákové revoluce, volání občanů do ulic, aby zachránili demokracii – rozuměj: jejich demokracii, jejich dobře promyšlené cesty ke strukům státního rozpočtu a moci.

A copak ty proti-Zemanovské červené karty? Kdopak je ve velkém tisknul? Všechny byly stejné. Kdopak je v kartonových krabicích distribuoval? A kdopak to všechno s tím nejlepším úmyslem platil? Vyšetřoval to někdo?
Komplikovanější jsou video odposlechy hradního ceremoniáře Jindřicha Forejta. Ale ani v tomto případě hrubého zásahu do soukromí patrně zločineckými strukturami, tyto struktury nejsou vyšetřovány, stíhány vazebně, jak by si jistě zasloužily v rámci zločinného spolčení, dotýkajícího se bezprostředního okolí nejvyššího ústavního činitele. Vesele však s nimi dělají rozhovory novináři, kteří touží po popularitě.

Postrádám kritické reflexe poslanců, opilých mocí (dost možná přeneseně i doslovně), vnitřně prohnilých nenávistí a závistí k jedinému člověku, který by jim mohl překazit rozkrádání ROP Severozápad, na kterém se podíleli dojemně rukou společnou a nerozdílnou představitelé ČSSD a ODS.

Ustavičně věří působivosti předvolebních slibů, jimiž chtějí ošálit veřejnost, a které nikdy nemíní ani žertem splnit – ČSSD a církevní restituce; ODS a daňové přiznání na půl stránky (televize mají jistě jejich spektákly uložené v archívech – není na čase ta kvanta výsměchu znovu zpřístupnit občanům, aby věděli, co kdo sliboval na čestné slovo a beze cti nesplnil, než půjdou k volebním urnám?).

Plnou parou back! Back! Back! Back!

$
0
0
19. 5. 2017   Tribun

Ti, kteří podporu od státu potřebují nejvíce, tedy dlouhodobě nezaměstnaní, jí budou mít méně a na její místo nastoupí prachsprostá šikana a vykořisťování (sic!). Opakuji, šikana a vykořisťování, nikoliv spravedlivý trest za lenost a jinou nemravnost, jak to nejspíš vidí politici, zejména ti pravicoví. 



Protože jak jinak pojmenovat situaci, kdy bude (viz tato zpráva) dlouhodobě nezaměstnaným snížen příspěvek na živobytí z už tak směšných 3310,- Kč na sprostých 2200,- Kč?


Pravda, mohou si k nim přilepšit vykonáním tzv. veřejné služby o celých 484,- Kč pokud jich odpracují 20 hodin. Opakuji: 484,- Kč za 20 hodin práce, tedy 24,20 Kč za 1 hodinu práce. A to jim obec tu veřejnou službu ani nemusí nabídnout. A teď pozor! Minimální hodinová mzda je 66,- Kč za hodinu (viz MPSV). A těch hodin musí odpracovat opravdu 20 a více, za 19,99999 nedostanou nic. Může někdo za takových podmínek po dlouhodobě nezaměstnaných spravedlivě požadovat, aby veřejnou službu vykonávali? Obzvláště když si obce pochvalují, že jim tak zákon zajistí lacinou pracovní sílu, protože za konkurenceschopnou mzdu si ji nemohou dovolit? Dochází vám, že se tu bavíme de facto o nucených pracích?

To jako společnost opravdu neumíme nic lepšího, než si takhle vyskakovat na ty, co jsou úplně na dně? To opravdu za podmínek konjunktury a nízké nezaměstnanosti nemáme na to, abychom podpořili ty nejchudší, a musíme jim z toho mála, co mají, ještě brát? To nás těch pár korun vytrhne? Nebo jde o dobrý pocit, že na chudé je přísnost? To ale není znak vyspělé společnosti, vyspělá společnost je přísná na bohaté.

A nakonec, nikoliv však v poslední řadě, jak asi bude veřejnosti prospěšná práce lidí, kteří ani v podmínkách konjunktury neseženou práci a k tomu jsou demotivováni represí?

Tohle je úplně zbytečná a iracionální sociální krutost, zcela neadekvátní roku 2017, Střední Evropě s situaci, kdy je hrubá lidská práce stále více vytěsňována robotizací.

Tohle není pokrok, to je regres jako prase, plíživý návrat k nevolnictví a omezování osobních práv a svobod až někam k bodu, kdy z nich nezbude nic a zůstanou jen práva a svobody ekonomické, opřené o dostatečný kapitál.

- - -
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live