Nelegální migrace zůstává pro Evropu vážnou záležitostí. Mnozí politici a novináři si to však nemyslí a zdůrazňují zeslábnutí migrace oproti roku 2015 a tím podle nich i ochabnutí celého problému na „běžnou úroveň“. Jenomže zhruba půl milionu nelegálních migrantů (což je jen oficiální, tedy oproti skutečnosti snížený počet), kteří přišli do Evropy v průběhu roku 2016, je stále varující číslo.
Je to také číslo o vysokém počtu provinilců, kteří nebyli bráni k odpovědnosti podle příslušných zákonů evropských zemí. Počty nelegálních migrantů jsou v evropských státech navíc uměle snižovány, což souvisí také s tím, že státní úřady nechtějí vzhledem k jejich aktivní podpoře migračnímu pohybu připustit, že mají obtíže získat reálný přehled o úplném počtu nelegálních migrantů na teritorium své země (každý den či týden zadrží úřady v Německu a dalších zemí několik nelegálních migrantů, kteří nejsou v žádné evidenci, přičemž někteří z nich jsou zadrženi jenom proto, že páchali trestnou činnost – nepočítaje v to nelegální vstup do země).
Každá země z hlediska své národní bezpečnosti* musí v oblasti migrace v co největší míře usilovat o migraci řízenou neboli migraci legální. To znamená, že musí maximálně potírat migraci nelegální, a to z důvodů jak bezpečnostních, tak sociálních.1 Pokud není tento postoj důsledně dodržován a prosazován v praxi a je naopak vlivem různých pseudohumanistů a politiků s postranními cíli pranýřován, alibisticky překrucován a potlačován, pak se vlády a instituce jednotlivých států podílejí na postupné destabilizaci situace uvnitř vlastní země. Touto politickou netečností se uvnitř států, jež jsou objemnější nelegální migraci vystaveny, vytváří „zhoubné podhoubí“, které je bezpečnostními a zpravodajskými odborníky označováno jako vnitřní hrozba neboli vnitřní ohrožení státu. Jedná se o jakousi novodobou pátou kolonu, jejíž účinek se rozprostírá po celé Evropě a jejíhož působení může využít více subjektů ve svůj prospěch (např. vlády islámských zemí jako tlaku na Evropskou unii, militantní a teroristické organizace pro efektivnější působení ve vybraných evropských zemích, dále to mohou být Spojené státy, které mohou tento úmyslně rozdmýchaný fenomén využít v geopolitickém boji o kontrolu nad Evropou jako celku a k pokračujícímu politickému a ekonomickému boji proti Ruské federaci, …).
Shromážděné zpravodajské poznatky z několika zemí Evropy i mimo ni, jež se týkají smýšlení jak již „zrozených“ nelegálních migrantů, tak potenciálních nelegálních migrantů2, se neshodují s předkládanými informacemi v médiích (ať už je v nich prezentují politici, či různé neziskové organizace, anebo samotní novináři). Zjištěný rozpor vypovídá o manipulaci veřejnosti, což je prováděno minimálně tím, že jsou zamlčována ta fakta, jež se nehodí do současného západního politického trendu, a tím, že jsou nelegální migranti v zemích EU úmyslně a nepravdivě vydáváni za válečné uprchlíky.3 Tomu přispívá i mediální masáž o tom, kolika lidem se již cesta do Evropy podařila a jak přívětivé jsou k nim evropské země. Naopak zcela chybí informační kampaň o nelegálnosti těchto aktivit a spravedlivý přístup úřadů podle dikce zákona ke všem provinilcům bez ohledu na to, zda zákon porušili vědomě, anebo nevědomě (obojí představuje významný problém – blíže viz produkt 22009 „Postup a zásady bezpečnostního prověřování nelegálních migrantů“).
Nelegální migranti, kteří do Evropy proudí z nestabilních zemí a ze zemí ozbrojených konfliktů, viní ze své situace Spojené státy a přidružené evropské země. Jsou toho názoru, že ztratili budoucnost, protože američtí a evropští politici nejednali správně, anebo nejednali vůbec, když měli. Říkají, že vlastně kvůli Západu byli nuceni emigrovat do Evropy. Značná část nelegálních migrantů tak do Evropy přichází s jistou zlobou vůči Západu, což se snaží dávat najevo tvrzením, že západní země nesoucí vinu za jejich osud nemají žádné právo jim nařizovat, aby se přizpůsobili pravidlům a zákonům příslušné evropské země. Migranti dodávají, že Západu nic nedluží, ale že Západ naopak dluží jim. Dokonce jsou ve svém přesvědčení o povinné pomoci ze strany evropských zemí a přijmutí na jejich území utvrzovány mnoha neziskovými organizacemi, jejichž činnost v zahraničí je financována západními státy. To je jedna z více skutečností, která dokazuje dvojí přístup a zákulisní záměr určitých mocností a politiků a také podíl několika dalších zemí přičleněných k mezinárodním spolkům.
Názory a přesvědčení nelegálních migrantů jsou z velké části založeny na zištných důvodech, avšak je to také politika evropských zemí, která tomuto smýšlení a vyvolanému migračnímu fenoménu podezřele nahrává. Vše má samozřejmě své kořeny v koloniálních dějinách několika mocností, na což nyní doplácejí i jiné národy. Větší příčinou je však novodobá agresivní zahraniční politika Spojených států zahájená s počátkem 21. století (Afghánistán, Irák, Sýrie, Libye atd.). A Evropa této politice jen přitakává a podporuje násilí ve světě jenom proto, aby Američané zesílili svůj vliv a kontrolu v klíčových regionech, přičemž se tato kontrola týká i evropského kontinentu. Jak ale potom účinně potírat nelegální migraci a snižovat s tím spojená bezpečnostní rizika*, když zde panuje jakési rozdvojení evropské politiky? Na jedné straně politici hovoří o tom, jak chtějí přispět k zastavení ozbrojených konfliktů* a bojovat proti terorismu*, ale na straně druhé podporují Američany v jejich vojenském angažmá na Blízkém východě, čímž se v této oblasti zvyšuje počet a síla militantních a teroristických organizací, jež ohrožují život i v evropských městech (ať už se jedná o přímé násilné útoky, anebo vliv na myšlení a radikalizaci evropské mládeže).
Nelegální migrace z oblastí ozbrojených konfliktů, která je poháněna a lehkomyslně podporována podivnou evropskou politikou, představuje vícestupňový problém. Ten začíná rozpory v sociálním systému a končí narušováním bezpečného prostředí. Již jednou přijmutí migranti jsou pojítkem pro přísun dalších migrantů. Islámští migranti nebudou akceptovat pravidla křesťanských úřadů, a jakmile bude v jakékoli obci jejich počet vyšší než počet místních a jinak duchovně a kulturně založených obyvatel, budou se dožadovat vůdčího postavení nad ostatními, a to podle jejich pravidel (v dnešní době se to již týká i jednotlivých čtvrtí větších měst).
V rámci nelegální migrace pronikají do evropských zemí příslušníci různých militantních uskupení, kteří jsou nebezpeční svými vazbami na terorismus a organizovaný zločin, přičemž evropské zpravodajské služby* a jiné státní instituce nemají možnosti, jak tyto osoby prověřit a odhalit, pokud se samy svou činností neprozradí. Nelegální migranti z oblastí ozbrojených konfliktů snadněji podléhají militantní radikalizaci*, což je způsobeno i tím, že výrazné procento migrantů tvoří mládež, jež je lehce zmanipulovatelná. Do Evropy tak přicházejí již „zaběhnutí“ zločinci a další, které můžeme nazývat „perspektivními“ zločinci. Evropa je tak vystavena dvojité infiltraci, přičemž se nejedná o nadnesenou frázi. Pro ilustraci uvádíme, že pokud by pouhá jedna desetina procenta (0,1 %) všech mužských nelegálních migrantů v Evropě byla napojena na zločinecké gangy, anebo by usilovala o toto napojení či samostatné nezákonné aktivity, jednalo by se nejméně o 1 000 osob (odhad ke konci roku 2016). Jinými slovy by se tento počet vztahoval k síle přibližně dvou vojenských praporů (samostatných útvarů), které v různých skupinách i jednotlivých osobách mohou „křižovat“ Evropu. Avšak vzhledem ke zpravodajským zkušenostem poukazujeme, že kalkulace s jednou desetinou procenta je značně podhodnocený závěr. Důležité rovněž je, kdo je skutečně nad sítěmi různých gangů a v jakých případech je aktivuje.
Pokud někdo hovoří o evropské bezpečnosti a opomíjí přitom národní bezpečnost své země, pak žádnou evropskou bezpečnost nehájí. Evropská bezpečnost je závislá na národní bezpečnosti jednotlivých evropských zemí. To nemohou změnit svým vměšováním do národní bezpečnosti příslušných států (např. v případě migračních kvót) a snahou o vytváření pochybných evropských vojenských a policejních struktur ani vedoucí funkcionáři EU včetně výkonných politiků členských zemí. Schengenská hranice je sice jakousi vnější hraniční linií pro určitý evropský prostor, ale její ochranou se nikdy nezaručí, že na území států, jež do schengenského prostoru patří, nebudou z různých směrů volně pronikat nechtěné osoby. Vždy to bude primární věcí národní bezpečnosti, a tedy věcí příslušné země a jejího bezpečnostního systému.
Jakýkoli čin spáchaný nelegálním migrantem (násilné napadení, sexuální obtěžování, znásilnění, vražda, skupinový útok apod.) je zbytečným činem navíc, jenž jde na vrub politice jednotlivých evropských zemí, které nedokázaly zajistit bezpečnost svých občanů před cizími útočníky, u nichž není často známa jejich identita a už vůbec ne jejich minulost (a přesto se bez omezení pohybují po celé Evropě).
K tomu se nyní přidává bezvízový styk s Ukrajinou, čímž se ukrajinským gangům usnadní vývoz jejich kriminálních aktivit a kriminálního know-how do zemí EU.
- - -
Zpravodajské produkty související s tematikou nelegální migrace:
Produkt 11008 „Úvodní hodnocení nelegální migrace“
Produkt 12003 „Zpravodajské služby jako statistický úřad?“
Produkt 12010 „Nato a EU jako krycí organizace?“
Produkt 13009 „Pochybení České televize na téma nelegální migrace“
Produkt 13013 „Potvrzené pochybení České televize na téma nelegální migrace v ČR“
Produkt 22005 „Zásady potírání nelegální migrace“
Produkt 22008 „Bezpečnostní prověřování nelegálních migrantů“
Produkt 32001 „Jak zjistit příčiny nelegální migrace?“
Produkt 11035 „Nelegální migrace jako plánovaný a řízený proces (díl 1/2)“
Produkt 11036 „Nelegální migrace jako plánovaný a řízený proces (díl 2/2)“
Produkt 11040 „Teroristické aktivity v Evropě z pohledu národní bezpečnosti“
Produkt 13001 „Zavádějící vyjadřování českých funkcionářů"
Produkt 22009 „Postup a zásady bezpečnostního prověřování nelegálních migrantů (díl 1/2)“
Produkt 22010 „Postup a zásady bezpečnostního prověřování nelegálních migrantů (díl 2/2)“
* Definice termínů jsou objasněny v produktu „ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze“.
1 Zásady potírání nelegální migrace jsou předmětem stejnojmenného produktu 22005.
2 Mezi potenciální nelegální migranty zahrnujeme zpravidla obyvatele Asie (včetně Blízkého východu) a Afriky, kteří mají v úmyslu emigrovat do Evropy, a to nelegálním způsobem (tedy bez oficiální žádosti a povědomí úřadů příslušné cílové země). Počet potenciálních nelegálních migrantů, kteří uvažují o nelegální migraci do Evropy, neustále přibývá, a to především mezi mladými lidmi.
3 Na území členských zemí EU a několika dalších evropských zemí se nejedná o válečné uprchlíky, jak je záměrně a falešně zdůrazňováno některými politiky a sdělovacími prostředky. Vysvětlení rozdílu mezi nelegálním migrantem a válečným uprchlíkem je podrobněji uvedeno v produktech 11008 „Úvodní hodnocení nelegální migrace“ a 22008 „Bezpečnostní prověřování nelegálních migrantů“.
Zpravodajský produkt 22011
Souhrnný výklad s hodnocením © 2017 Agentura EXANPRO
Zcela psychicky znaven z této beznaděje jsem si listoval v internetových novinách Rukojmi.cz, abych zjistil, kolik článků jsem věnoval současným zničujícím válkám, invazím a sebevražedným či jiným atentátům proti lidskosti; byla jich drtivá většina. Ale platí: Nemaluj čerta na zeď, a pic ho… další atentát…
