Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Pánové Plzně, příště si pozvete na projev k osvobození Posselta?

$
0
0
Jiří Jaroš Nickelli
1.6.2017   České národní listy

Když jsem četl reakce pánů zastupitelů města Plzně na projev předsedy plzeňského ČSBS Jaroslava Bukovského k osvobození města Spojenci roku 1945, nevěřil jsem svým očím. Toto je možné v demokratickém právním státě? Zastupitelé města pánové Ženíšek (TOP 09) a Zrzavecký (ČSSD) svorně označili jeho projev za "ostudný a nedůstojný". Tak si ten projev telegraficky projděme.


Copak že to předseda ČSBS Plzně bratr Jaroslav Bukovský spáchal tak hrozného, že vyzvedl k opovržení pány z TOP a ČSSD? Prostě a jednoduše uvedl historické reálie osvobození města Plzně roku 1945. Počal dvojznačným výkladem osvobození za "ancien régime" a dnes jako výklady "od pangejtu k pangejtu". A přesně tak se to má. Dříve se jednostranně zdůrazňovalo pouze české povstání v Plzni, "jako samoosvobození" města. Dnes se podle Bukovského zdůrazňuje jednostranně pouze "osvobození příjezdem Spojenců". Tomu můžeme věřit poté, co jsme v médiích viděli spoustu zpráv o oslavách v Plzni. O českém povstání tam nebylo ani písmeno.

Bratr Bukovský správně zdůraznil, že lidové povstání proti okupantům v Plzni bylo paralelní s počátkem Pražského povstání českého lidu (jak se to dnes nazývá) - a za Moravu dodávám - vlastně i s moravským povstáním v Přerově. To, že kromě stovek partyzánů a odbojářů, i narychlo povolaných občanů proti nim stálo sedm tisíc mužů jednotek Wehrmachtu a Waffen SS, je prostá historická reálie. To, že se těmto povstalcům zdařilo přesvědčit Němce o přechodu do tzv. odzbrojovací vojenské pasivity, zvláště poté, co povstalci využili zpráv o blížících se Spojencích, jen dokazuje, že povstání v Plni se opřelo o blízkou přítomnost drtivé vojenské síly US-britských Spojenců, a v tom také lze spatřovat sjednocení obou složek protinacistického odporu. K navázání přímého kontaktu s Američany pak došlo téhož dne 5.5.1945 a následující den 6.5.1945 vstoupila I. divize US armády do prostoru Křimic. Toto vše přednesl bratr Bukovský a dodal, že velící generál německých trup Majewski spáchal sebevraždu poté,co se dozvěděl, jak křehké síly povstalců měl proti sobě. Toto vše má být podle pánů Ženíška a Zrzaveského ostudné a nedůstojné. Ptáme se - Proč? a ptáme se - Komu takové hodnocení prospívá?

Možná, že ještě toto vše by pánové z TOPu a ČSSD skousli se zaťatými zuby, kdyby Jaroslav Bukovský nepokračoval dále v líčení naší současnosti. A copak to bratr Bukovský pověděl tak přehrozného, že mu chtěl pan Zrzavecký vypnout mikrofon??

Bratr Bukovský prostě a jednoduše poukázal na podle nás všech členů ČSBS hrozný stav, kdy například hranice kraje, - která je současně státní hranici republiky! - se považuje z bavorské strany za "zemskou". Zde nastává "Afrika snů a skutečností, pánové"! Tak co je vyšší hodnota, a co je hodnota inferiorní?? Krajská hranice, nebo státní hranice?? Cožpak se tu někdo v Plzni připravuje na přivtělení republiky k Německu?? Toto má být ostudné vyjádření?? Hoho, pánové z TOP a ČSSD - opak je pravdou. Nemůžete toto vše omlouvat výklady o jakési "přeshraniční spolupráci" apod. Jde o hranice suverénního státu - byť je, jak dále bratr Bukovský, v dnes nedůstojném ekonomickém područí Německa, kdy většina produkce je v německých rukou. Pánové nečetli knihu docentky Švihlíkové "Jak jsme se stali německou kolonií"? Jest si přečísti. Tak kdo tu pronáší pravdu? Pravdu, která se nehodí uším ctihodných zastupitelů? Bratr Bukovský má pravdu, nikoli topisté a sociální demokraté. A to že landschamnnschaft vznáší neustále majetkové nároky na republiku, zatím co oprávněné požadavky na reparace Německa podle platné Postupimské a Pařížské dohody jsou stále odvrženy, to také je "ostudné a nedůstojné"? Ano, je to ostudné a nedůstojné, že strany jako TOP a ČSSD nedokáží prosadit oprávněné požadavky pro republiku a místo toho se lísají k sudetům, jak prokázal předák strany ČSSD Sobotka, jenž hanebně označil "sudety za naše spojence". O pánech Hermanovi a Bělobrádkovi z příbuzné koaliční strany lidovců, proslulých svými ostudnými projevy a lísáním vůči sudetům, ani nemluvě.

Co je tu ostudné a nedůstojné? Jedině postoj pánů plzeňské TOP a ČSSD vůči zástupci ČSBS. Vůči zástupci odbojářů, který jen řekl historickou pravdu. Vůči zástupci odbojářů, s nimiž páni zastupitelé Plzně nechtějí mít nic společného a s nimiž chtějí přerušit spolupráci. To vše už tady jednou všechno bylo - za druhé republiky. Vůči zástupci odbojářů, který na konci svého projevu upřímně poděkoval západním Spojencům za včasné osvobození města Plzně.

Toto je stanovisko boskovických odbojářů. Doufám, že se k nám připojí ostatní odbojáři z celé republiky.



Dr. Jiří Jaroš Nickelli
předseda HDK OV ČSBS Boskovice



Na zločiny a na ty, kteří je osnovali, se nemá zapomínat

$
0
0
Rajko Doleček
1.6.2017 ČNL

Redakce NR: Dnes v plné duševní i fyzické síle slaví své 92. narozeniny přední český endokrinolog, propagátor zdravého životního stylu a velký bojovník za spravedlnost pro srbský národ, profesor MUDr. Rajko Doleček, DrSc. Blahopřejeme! 
Uvádíme jeho květnový text, který vyšel na webu Českých národních listů.

Už 17 let uplynulo od 10.června 2000, kdy se sešel panel 16 soudců z 11 zemí, za přítomnosti 500 lidí. Panel prohlásil politické a vojenské vůdce USA a NATO (včetně prezidenta Clintona a ministryně zahraničí M.Albrightové) za viníky válečných zločinů proti Jugoslávii (FRJ) během jejího přepadení v době od 24.března do 10.června 1999. Bývalý generální prokurátor Spojených Států (Attorney General) Ramsey Clark, vedoucí prokurátor Mezinárodního tribunálu o válečných zločinech USA/NATO proti Jugoslávii, nabádal přítomné a ty, kteří představují 21 zúčastněných zemí, k vykonání rozsudku, aby organizovali kampaň ke zrušení vojenského paktu NATO.

Členové Mezinárodního tribunálu pro válečné zločiny prohlásili obžalované za vinné na základu důkazů proti nim a že každý z l9 individuálních zločinů uvedených v průvodní obžalobě byl bez pochyby proveden. Tyto zločiny jsou uvedeny pod záhlavím

O B Ž A L O B A

obžalovává Williama J. Clintona, vládu Spojených Států, NATO a ostatní z mezinárodních zločinů a z porušení domácích i mezinárodních zákonů, s následnou smrtí, ničením, zraněním a utrpením.

Ramsey Clark

31.července 1999.


Předkládá se Nezávislé mezinárodní vyšetřovací komisi ke sledování válečných zločinů USA/NATO proti lidu Jugoslávie

1.) Plánování a uskutečnění rozkouskování, segregace a zchudnutí Jugoslávie,

2.) Způsobení, vyvolání a povzbuzení násilí mezi Muslimy a Slovany,

3.) Přerušení snah k udržení jednoty, míru a stability v Jugoslávii,

4.) Zničení mírotvorné role Spojených národů,

5.) Použití NATO pro vojenskou agresi a obsazení zemí, které po nechtějí,

6.) Zranění a zabíjení bezbranného obyvatelstva po celé Jugoslávii,

7.) Plánování, vyhlašování a vykonávání vražedných útoků na hlavu státu,
další představitele vlády a vybrané civilisty v Jugoslávii,

8.) Ničení a poškozování zdrojů ekonomických, sociálních, kulturních, lékařských, diplomatických (počítaje v to i velvyslanectví Lidové republiky
Číny a jiná velvyslanectví), náboženských, jakož i jejich majetků a
zařízení po celé Jugoslávii,

9.) Útoky na objekty nepostradatelné pro přežití obyvatelstva Jugoslávie,

10.) Útoky na zařízení obsahující nebezpečné látky a síly,

11.) Použití ochuzeného uranu, kazetových bomb a jiných zakázaných zbraní,

12.) Vedení války proti prostředí,

13.) Zavedení sankcí prostřednictvím OSN, což představuje genocidní zločin
proti lidskosti,

14.) Vytvoření ilegálního ad hoc trestního tribunálu k zničení a démonizaci
srbského vedení. Nelegitimnost tohoto tribunálu je stále dokumentována
jeho zanedbáním zahájení obžaloby proti utlačování Romů, kteří utrpěli
největší počet ztrát ze všech zúčastněných národů oblasti,

15.) Použití kontrolovaných mezinárodních medií k utvoření a udržení podpory pro agresi USA a pro démonizaci Jugoslávie, Slovanů, Srbů a Muslimů jako
genocidiích národů,

16. )Ustavení dlouhé vojenské okupace strategických částí Jugoslávie silami
NATO,

17.) Pokus o zničení suverenity, práva na sebeurčení, demokracie a kultury,
slovanského, muslimského a romského a jiného lidu Jugoslávie,

18.) Pokus o nastolení americké dominace a kontroly Jugoslávie, vykořisťování
jejího lidu a zdrojů,

19.) Použit í vojenských prostředků a ekonomického přinucování k docílení
dominace USA.

Obžalovaní jsou obviněni za: zločiny proti míru, válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a další trestné činy, které porušují principy Norimberského tribunálu, Směrnice z Haagu, Ženevské konvence a další mezinárodní a národní zákony.

Obvinění: Prezident William J.Clinton, státní tajemnice Madeleine Albrightová, ministr obrany William Cohen, velící generálové, admirálové, US personál určující cíle, posádky útočících letadel, US personál řídící rakety proti cílům v Jugoslávii, personál vlády v USA, která vyvolává, souhlasí a nezabraňuje násilnostem v Jugoslávii, před a během okupace NATO - a další budou jmenováni.

Jako další jsou obviněni:

Spojené Království, premiér Tony Blair atd.

Spolková republika Německo, kancléř Garhard Schröder atd.

Každá z členských zemí NATO, která se přímo účastnila na útoku na Jugoslávii,
Vlády Turecka, Maďarska, Itálie a dalších zemí, které dovolily použití leteckých základen na svém území americkými a jinými vojenskými letadly a raketami pro přímý útok na Jugoslávii, NATO, generální tajemník NATO Javier Solana, vrchní velitel NATO generál Wesley Clark.

Odsuzuje se každý člen NATO, který hlasováním souhlasil s vojenskými útoky na Jugoslávii (tedy i Česká republika).

Členové Tribunálu pokládají NATO a jeho členské státy a jejich vůdce za odpovědné za jejich kriminální činnost a odsuzují ty, kteří byli shledáni umnými, nejsilnějšími možnými výrazy. Členové odsuzují bombardování uskutečněné organizací NATO, pranýřují mezinárodní zločiny a porušení mezinárodního humanitárního zákona, provedené ozbrojeným útokem a jinými prostředky, jako např. ekonomickými sankcemi. NATO jednalo proti-právně a pokusilo se zrušit mezinárodní zákony. 

(International Action Center www.incenter.org)
Vyšetřovací komise, c/o, Mezinárodní akční centrum, 39 West 14 Street, #206,
New York, NY 10011


Madeleine Albrightová se právě dožila 80 let - hlásí se někdy její svědomí, pokud si někdy představí ty hekatomby mrtvých, zraněných a nešťastných, ta obrovská ničení, růst nenávisti, které pomohla uskutečnit její světová politika? A co bývalý US prezident W.Clinton, který dokonce lhal pod přísahou (he lied under oath - jak říkají s odporem slušní Američané) v souvislosti se slečnou Monikou Lewinsky



27.května 2017.
Prof.Dr. Rajko Doleček, DrSc.

Perličky z tisku za květen 2017 - 2. část

$
0
0
Jan Kadubec
1.6.2017 Outsidermedia




Přetiskujeme druhou část Perliček z tisku, které se objevili za měsíc květen v českém mediální prostoru:




*Letko: Mnozí kritici sice poukazují na to, že stát nelze řídit jako firmu, ale ti samí dojatě slzí při popěvku „Kníže má k lidu blíže“. Podle nich tedy nelze stát řídit jako firmu, ale řídit jej jako rodinný majetek vyšlechtěné šlechty lze.

*Kohout Pavel: Když čtu epištoly nejplodnějšího českého spisovatele Václava Klause staršího, který počtem titulů předstihl i Viewegha, brzy dosáhl pověsti Mozarta financí.

*Ostatně se říká, protože zločinci mají ve zvyku dávat inspekci podněty na policisty, kteří je šetří, že policista, kterého nešetří inspekce, je asi pro podsvětí neškodný.

*Vladimír Kučera: Zvrhlá ideologie krvavého manifestu skrytě nasávala germánsko-nacistickou teorii předurčenosti pokrevenstvím. „Jsme Slované, jsme jedné krve!“ a „Největší Slované, naši osvoboditelé, věční a předurčení vůdci jsou Rusové!“ Nadslované jacísi. Nadlidé. A s nimi přišla indoktrinace ruským mýtem druhé světové války. Ano, výklad dějin této katastrofy se u nás během vlády jedné strany kryl s půdorysem mýtu moskevského. Velmocenský a agresivní podíl Sovětského svazu na vypuknutí války v Evropě je nepopiratelný a nesporný. To, že se totalitní koalice rozpadla a vrhla se na sebe navzájem, na věci nic nemění. Diktátorská spojenectví takto končí. Je nesporné, že v obludné německé mašinérii té doby podobné plány jako vyhlazení či poněmčení Slovanů vznikaly. Je otázka, zda by byly naplněny. (Veledílo hodné laureáta Peroutkovy ceny.)

*Bohumil Sláma: Karl Marx navázal na Hegelovu dialektiku materialistickým učením o vývoji společnosti z beztřídního stavu (teze) přes třídní fázi (antiteze) k nejvyšší, beztřídní formě neboli komunismu (synteze). Toto jeho rozvinutí bylo ovšem mylné, neboť popřelo Malthusovu teorii a nepřipustilo, že kapitalismus je dlouhodobě neodstranitelný.

*Promluvil i předseda vojenského výboru NATO Petr Pavel: „Nebezpečí vidíme v tom, že ruská propaganda se zaměřila na zpochybnění téměř všeho. A to vytváří situaci, kdy občané nevěří oficiálním médiím, nevěří politikům, nevěří autoritám. Hlavní problém je v tom, že občan neví, kde ta pravda je. Miloš Zeman schvaluje odtržení Krymu od Ukrajiny, podporoval zvolení Donalda Trumpa a kritizuje protiruské sankce.“ Poslední slova dokumentu ale patří paní Romancovové a skutečně stojí za to: „Je to veřejnost, která je pro nás hrozba. Veřejnost, která přestane věřit svým autoritám, je veřejnost, která zvolí ve volbách populistické subjekty. A právě volební úspěch nedemokratického subjektu je pro naši zemi tou největší hrozbou.“

*Ředitel Centra strategických komunikací NATO (StratCom) v Rize Janis Sarts: „Rusko se pokouší s pomocí migrační krize dosáhnout změny režimu v Německu.“ V Moskvě to označili za bezednou blbost.

*Pro Američany musí být ponižující slyšet, že domácí politiku USA řídí Rusové.

*Ačkoliv ruská intervence do prezidentských voleb ve Spojených státech amerických neovlivnila výsledek, musí být Moskva stejně potrestána, řekl senátor Lindsey Graham v rozhovoru s NBC News. Rusko nezměnilo výsledek voleb, ale hodně se snažilo. A já chci Rusy potrestat. A doufám, že prezident bude považovat jejich vměšování za hrozbu naší demokracii.

*Dnešní paranoia o tom, že Rusko zasáhlo do amerických voleb, má už prvky surreality.

*Lotyšské ozbrojené síly pravidelně oznamují, že se k hranicím republiky přibližují ruské válečné lodě, ponorky a vojenské letectvo.

*Když se Albrightová podívala Putinovi do očí, tak následně sdělila, že tam vidí chladnýho kágébáka, kterému nevěří ani slovo, dodal Kolář.

*V Saúdské Arábii žádná lidská práva nejsou, takže výčet jejich porušování je zhola zbytečný. Je velkou ironií, že Angela Merkelová do Soči za Putinem letěla zrovna z Rijádu, kde s tamními feudály mluvila o přátelství a spolupráci – rozuměj, o prodeji německých zbraní – a o lidských právech ani nemukla.

*Saúdové jsou z Trumpova „ranařského“ protiíránského projevu nadšení. Přinejmenším navenek. Ocenili Donalda Trumpa Řádem krále Abdalazíze. Už dříve jej získali třeba George Bush, Barack Obama nebo Vladimir Putin. A nebo taky Bašár Asad a Saddám Husajn…

*Na diskuzi Valdajského klubu definoval Putin současnou západní demokracii zhruba takto: Na Západě nelze prostřednictvím voleb měnit základní politické uspořádání, protože vládnoucí elity řídí a kontrolují každého, kdo je zvolen. Volby vyvolávají představu demokracie, ale nemění nic na převládající politice, favorizující válku a elity. Z tohoto důvodu se vůle lidu stává impotentní. Lidé se přesvědčují o tom, že oni a jejich hlasy nemají na běh věcí žádný vliv, což v nich budí obavy, stress i zlost, čili kombinaci pro vládnoucí elitu nebezpečnou. A tak, jako odpověď na tuto hrozbu, upevňuje elita proti vlastním lidem sílu a moc státu i s využitím propagandy o hrozbě války.

*Macron má zářivý hollywoodský úsměv, zářící oči telete a naprostou absenci jakýchkoliv názorů. Září jako falešná mince a říká stupidní věci s naprostým přesvědčením.

*Hillary Clintonová navrhla vlastní vhodné řešení: Můžeme prostě toho chlápka (Juliana Assange) zlikvidovat bezpilotním letounem.

*Časy se mění, když už i lucemburského premiéra a jeho manžela přijímá k audienci bez problémů papež František.

*Blokování ruských webových stránek na Ukrajině je otázka národní bezpečnosti, a nikoli svobody slova, oznámili v NATO.

*Americký velvyslanec při NATO Douglas Lute: Vojska, tanky, lodě a letadla – to není základem síly NATO. Základem nejsilnější, nejpevnější, nejúspěšnější aliance v dějinách jsou její společné hodnoty – demokracie, svoboda osobnosti a zákonnost.

*Karel Dolejší: Krátce po začátku povstání proti své diktatuře před šesti lety nařídil syrský prezident Bašár Asad propustit z vězení všechny islamisty a další těžké zločince, aby místo nich začal zavírat občany demonstrující v ulicích.

*Corbyn požadoval, aby vláda opustila politiku „bombardovat nejdřív, vést rozhovory až pak“.

*Afghánci v posledních třiceti čtyřiceti letech neznají nic jiného než válku. Kolik zničených generací to tak asi je? Kolik tamních dětí nedokáže nic přečíst, ale kalašnikova složí za pár vteřin i poslepu? Zničená země, zničení lidé. A nikomu na Západě, natož tady u nás, to nevadí. Pan Stropnický naopak rozdává medaile za podíl…

*Zemřel Zbygniew Brzezinski. Popsal, co by měla Amerika dělat, aby rozvrátila svět a zmocnila se všeho, co tam je. Celý život byl důsledně na straně zla.

*Mnoho lidí upřednostňovalo Trumpa, přinejmenším řekl, že válčit nebude, protože mu ještě neřekli, že válčit bude. Takže ho museli překonfigurovat. Stalo se. Změna ještě není dokončená, ale daří se jim to.

*Když vznikla kdysi berlínská zeď, tak byla napadána jako téměř ďábelský výtvor odporných komunistů. Tato zeď rozděluje lidi, státy, brání svobodnému pohybu, atd. atd.

*Papež prohlásil, že člověk pomýšlející na budování zdí místo mostů není křesťan, což Trump označil za nechutný výrok. Kdyby byl Vatikán napaden Islámským státem, což, jak víme, je jeho konečným cílem, můžu vám říct, že papež by si úpěnlivě přál, aby se Donald Trump stal prezidentem, řekl budoucí šéf Bílého domu na jednom z volebních mítinků.

*Trump již dříve kritizoval import německých automobilů do Ameriky. „Já bych řekl BMW, že pokud chtějí stavět závod v Mexiku a prodávat auta do USA bez 35% daně, tak je lepší, aby na to zapomněli,“ řekl v lednové rozhovoru pro Bild.

*Robert Schumann: Nejdřív je nalákáme na ekonomické výhody a demokracii, až pochopí, nebudou moct zpět.

*Václav Žák: Transformace ruské ekonomiky za široké účasti mezinárodních expertů, včetně ministrů americké vlády, měla doslova katastrofální důsledky. Mezi lety 1989 a 1999 se ruský HDP snížil o 45 %! Pro srovnání: v čase druhé světové války poklesl pouze o 24 %.

*Folker Pispers: O čem to přemýšlel Bůh, když tvořil zemi? Vždyť naši skvělou ropu zahrabal u muslimů. Na co potřebují Arabové naši ropu? Vždyť si na ní jen tak sedí a naše ekonomika ji tak moc potřebuje. Ropa je příliš cenná, abychom ji ponechali Arabům, říkal už Kisinger. Kdo je tím zlem, určují Američané každý den podle okolností. Angelu Merkel nejraději cituji doslovně, protože to je ten nejlepší způsob, jak ji urazit. Ano, Merkelová v podstatě nemluví mnoho, ale pokud již něco řekne, tak je to vždy nesmysl. Když mluví o válce USA, tak je to v pořádku, na takové válce není nic špatného. Pro Američany už vůbec ne, bude se přece zase válčit daleko od Ameriky, budou hořet cizí města a umírat cizí lidé, a jestli při tom zemřou nějací američtí vojáci, tak budou prohlášeni za hrdiny a bude třeba je pomstít – a tedy válčit dál. Bundeswehr, německá armáda, se bude podílet na výcviku armády Saudské Arábie.

*Zatím je to jen tak zvaná hra na kuře, kterou, jak řekl Bertrand Russell, hrají mladiství degeneráti a vznešení státníci. To je hra, kterou asi nejen v hollywoodských filmech provozuje americká pubertální zlatá mládež: rozjedou auta proti sobě, a kdo se první poleká a uhne, je kuře, tedy zbabělec.

*Je to v souladu s právem a se základní klauzulí zákona, že obchodní společnosti jsou zakládány za účelem zisku. Nejsou založeny proto, aby s lidumilným ohledem na nemakačenky jim rozdávaly své prachy.

*Hitler prý chtěl po konečném vítězství vsadit do vězení všechny nepřátelské vůdce, ale s výjimkou britského premiéra. Obdivoval ho, protože byl v mládí umělcem. Jako Hitler sám. Churchill si bude pohodlně žít v pevnosti, kde mu umožním, aby mohl psát své paměti a malovat, prohlásil.

*Argentinský kněz Rubén Capitania: Omlouvám se, že nejsme církví, jakou musíme být, že nestojíme na straně ukřižovaných, ale těch, kteří přibíjejí na kříž.

*Projekty, podporované z unijního rozpočtu. Aleš Michl jmenuje několik obzvlášť zajímavých a všeobecně potřebných, jež byly z evropských – tedy i našich – peněz financovány: příkladně rehabilitační a fitness centrum pro psy v Maďarsku, vytvoření hiphopové laboratoře v Lyonu, která prý měla podnítit spolupráci evropských hiphoperů. Další projekty jsou neméně užitečné: program tréninku tanečnic v italské televizi, stavba kostela v Bavorsku – ze sněhu (!), finská sauna pro koně. A, jak dodává Aleš Michl, v Česku dostala peníze poradna pro sexuální pracovnice pod názvem Jihočeská rozkoš s vyplněnou adresou sídla: ulice Vlhká, Brno. Co k tomu dodat? Rozhodně nejlepší mediální výkon týdne, dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

*Speciální sázky – politika. Bohuslav Sobotka rozehrál vysokou hru ve stylu Shakespeara – být či nebýt. Třeba to ale nakonec bude v kursu 1,1:1 jenom jedna velká komedie, glosuje Michal Hanák, hlavní bookmaker Fortuny. Ve hře je rovněž varianta, že stávající vývoj Sobotku nakonec posílí a vynese mu prezidentskou kandidaturu (3:1). Nebo se s Babišem spřátelí a v parlamentních volbách 2021 bude kandidovat za ANO (300:1). Prohlásí, že je od narození komik a situací s demisí chtěl pobavit český národ v kursu 1,1:1. Je skutečně málo pravděpodobné, že by Sobotka následující víkend strávil u Andreje Babiše na Čapím hnízdě v kursu 77:1.

*Archimedes, Pascal a Newton hrají na schovávanou. Archimedes piká. Pascal se rozhlédne a hbitě se schová do křoví. Newton vezme klacek, do hlíny vyškrábne čtverec metr na metr a postaví se do něj. Nijak se neschovává. Archimedes dopiká, rozhlíží se kolem sebe. Samozřejmě, že ihned vidí Newtona a volá: Deset dvacet Newton! Newton v klidu řekne: Tak to teda pěkný hovno! Jeden Newton na metr čtvereční je přece pascal!

*Na vysokých školách v USA studuje 328 547 čínských studentů, tedy 31,5 % !!! všech zahraničních studentů v USA. Přes půl milionu amerických studentů ročně absolvuje obor STEM (přírodní vědy, technologie, inženýrství a matematika). V Číně je to 4,7 milionů studentů ročně.

*Číňané neříkají ne z principu, jejich zvykem je říci buď ano, nebo promyslíme to, uložíme úkol, prostudujeme. Samozřejmě, že Číňany postoj Trumpa obměkčil. Trump je Trump. Nejdříve vystavil Merkelové účet na 375 miliard dolarů a nyní požadoval od Korejců zaplatit 1 miliardu za rozmístění THAAD. Jestliže Němci reagovali v klidu, Korejci vyskočili a postavili se na zadní. Takže známky smíření nejsou a nebudou. Zde se politika provádí jinak. Není-li řešení, nic se nestane, ale přijme-li se, může se všechno změnit během 24 hodin.

*V devadesátých letech přišel Václav Havel a mezi jinými i Miloš Zeman, kteří někdy 1991 nebo 1992 rozhodli, že válka v ČSR skončila 8. května 1945 i v Praze. Asi se už nedočkám, že se bude jako státní svátek slavit 15. březen 1939, ale někteří mladší možná ano. Neměli bychom ani zapomenout na v předvečer 8. května 1945 vypálené a vyvražděné Javoříčko. Ví ještě někdo o vraždění ve Velkém Meziříčí v posledních dnech války? To je snad už jen moje poslední otázka a obávám se, že na ni znám odpověď.

*Oxfam uvádí, že padesát největších amerických korporací získalo v letech 2008-2014 (tedy po Velké recesi) 27 dolarů ve formě půjček, záruk za ně či bailoutů (záchran ze státních peněz) za každý jeden dolar, který zaplatily na federálních daních. Doplňuje, že za každý jeden dolar utracený za lobbování dostanou korporace v určité formě 130 dolarů zpět. Což je tedy zcela výjimečný multiplikační efekt.

*Tillerson zdůraznil, že zahraniční politika USA už nebude vedena americkou výjimečností nebo ideologií, ale americkými zájmy ekonomickými a bezpečnostními. Lidská práva, demokracie a podobně budou sice stále důležitými hodnotami, ale nebudou se už míchat do zahraniční politiky. „Myslím, že je velmi důležité, abychom si všichni uvědomili rozdíl mezi politikou a hodnotami,“ prohlásil doslova. Z toho se museli všichni naši humanitární bombardéři úplně orosit. Lavrov si zase pochvaloval, že se americká strana zbavila ideologického balastu a jedná konečně věcně. Další pot na čelech našich elit, píše Spencerová.

*Zrovna včera Evropská centrální banka oznámila, že nezaměstnanost a částečná zaměstnanost v rámci EU nedosahuje oněch optimistických 9,5 procenta, jak tvrdí Brusel, ale ve skutečnosti se pohybuje mezi 15 až 18 procenty. Čili, realita je skoro dvakrát horší, než nám bruselští malují.

*Afghánistán. „Náš Afghánistán“, chtělo by se říci. Vždyť i Česká republika se už víc než 16 let – v rámci svých „spojeneckých závazků“ – jako poslušná dobrodružná trouba na té americké okupaci podílí. Pardon, demokratizaci. Nebo já vlastně nevím na čem, ale na nepochopení mám právo. Když se před čtrnácti dny přímo v Kábulu ptali šéfa Pentagonu Mattise, jaký je cíl americké „mise“ v Afghánistánu, tak nedokázal odpovědět a jen cosi mumlal. Nevědí, proč tam jsou, ale nedají pokoj, dokud toho nedosáhnou. A zkoušeli to silou, a ničeho nedosáhli. Zkoušeli to jednáním, ale z pozice silnějšího, takže se na ně Tálibán vybodl. A domanévrovali se do stavu, kdy Tálibán ovládá stále více území, američtí a spojenečtí vojáci jsou z bezpečnostních důvodů vesměs zalezlí na svých základnách. Všechny státy kolem s pohledem na realitu usoudily, že už nemá smysl brát na USA nějaké ohledy. V Afghánistánu už proto opravdu aktivně působí Číňané a Peršané, Pákistán si hraje mnohem větší hry než za Usámy bin Ládina.

*Bratři Dullesové: Pro nás existují na světě jen dva druhy lidí, prohlásil jednou Foster. Na jedné straně ti, kteří vyznávají křesťanství a podporují svobodné podnikání, a na druhé straně ti ostatní. Amerika stojí mimo jakýkoli zápas o moc, jedná jakoby ve snu, jako ruka Boží. Všude, kam Amerika pronikne, ať je to kamkoli, zavládne svoboda, a tam, kam dosud nedorazila, panuje šílenství, lidi úpí v řetězech a temnota dusí miliony. Foster s Allenem byli přesvědčeni, že vědí, co je pro všechny lidi nejlepší. Pokládali Spojené státy za nástroj osudu, který má požehnání Prozřetelnosti. Spojené státy mají právo vnucovat svou vůli ostatním zemím, neboť vědí více, dohlédnou dále a žijí na vyšší morální úrovni než ony. Svět je ohrožován padouchy. Někdo proti nim musel tvrdě zakročit. Foster Američanům tvrdil, že Prozřetelnost svěřila tento úkol Spojeným státům.

*Stálá zástupkyně USA při OSN Nikki Haleyová prohlásila, že Spojené státy jsou pro celý svět svědomím a této úlohy se nevzdají.

(pokračování)

Spisovatel Patrick Declerck v pořadu Jak to vidí na ČR2.Témata: Budoucnost homo sapiens, život na okraji společnosti, příčiny bezdomovectví a chudoby.

$
0
0
Moderuje Zita Senková ČR2,, Je v zájmu všeho živého, aby homo sapiens co nejdřív zanikl..Declerck celou situaci označuje za terorismus povinné normality s reálnou, ale i symbolickou obětí.Je naší strašnou iluzí pocit, že svou historii nějak kontrolujeme, řídíme, směřujeme. Je to jen nevědomí, které žene vědu a pokrok dopředu."Zaposlouchejte se do inspirativního rozhovoru ...
Belgický filozof a spisovatel Patrick Declerck tvrdí, že po Osvětimi lidstvo ztratilo veškerou naději. Zase vzrůstá fašismus a jsme nuceni být povinně normální. Důkazem toho je, jak společnost zachází s bezdomovci.

Dnes jsme podle spisovatele Patricka Declercka svědky nárůstu fašismu a extrémní pravice. „Je to nejen politický problém, ale taky znak obecné imbecility lidstva.“ Prostě jsme se nepoučili z historie (Declerck mluví přímo o „masovém historickém nevědění“) a dochází ke kulturnímu propadu.

„Současný svět je natolik složitý, že u některých lidí budí strach.“ Co by tedy lidstvu jako psychoanalytik naordinoval? „V obecném zájmu všeho živého je, aby homo sapiens co nejdřív zanikl. Spolu s Freudem je třeba sdělit Velkému Manitouvi, že člověk je něco, co se nepodařilo.“

Patrick Declerck je původní profesí antropolog a psychoanalytik. Dnes žije ve Francii a píše o desocializaci, bezdomovectví a alkoholismu. Prohlašuje o sobě, že pohrdá náboženstvím a vírou jako takovouBelgický filozof a spisovatel Patrick Declerck tvrdí, že po Osvětimi lidstvo ztratilo veškerou naději. Zase vzrůstá fašismus a jsme nuceni být povinně normální. Důkazem toho je, jak společnost zachází s bezdomovci.

Celá společnost je nenávidí

Podle Declercka je naší strašnou iluzí pocit, že svou historii nějak kontrolujeme, řídíme, směřujeme. „Je to jen nevědomí, které žene vědu a pokrok dopředu. Představte si sedm miliard jednotlivců požírajících vlastní planetu. Jednou ji přestavíme v obrovské parkoviště u supermarketů.“

Už 20 let sleduje lidi bez domova a píše o nich. „Bezdomovci jsou lidé, kteří nevěří už vůbec ničemu. Dost se blíží nicotě. Přitom jsou nenáviděni celou společností. Ta tvrdí, že nic nedělají, jen se opíjejí.“ Přitom to, co jim sama společnost nabízí, je podle něj „sadismus nebo ohlášená smrt“.

Terorismus povinné normality

Třeba azylové domy se podle něj úmyslně otevírají se pozdě. „Všimněte si, že někteří umírají podchlazením jen kvůli tomu, že zůstanou na mrazu před zavřenými dveřmi. Stejně jako občas někdo zemře na ulici pod klopícím zrakem veřejnosti. Slouží nám totiž jako lekce normality: Když nebudeš dělat, co se má, skončíš takhle.“

Declerck celou situaci označuje za terorismus povinné normality s reálnou, ale i symbolickou obětí. Abychom neměli alternativu než být slušným občanem, který se taky bude umývat a slušně vypadat. „Normalita není jen vydělávat prachy, ale brát si to nejlepší ze všeho špatného.“

Z vlastních depresí se prý Patrick Declerck vypsal ve své poslední knize Běsi, co mě sužují. „Deprese se mi nevrátila ani, když mi našli nádor na mozku a já měl mít před sebou tak rok života.“ Kniha získala prestižní belgickou cenu Prix Victor-Rossel.

Ruský ministr financí: Petrohradské ekonomické fórum posílí naši ekonomiku Podle ruského ministra dříve vlažný zájem investorů o Ruskou federaci výrazně roste a ziskovost investic v Rusku vyvolává zájem o ruskou ekonomiku. Na podporu svých slov ruský ministr uvedl růst ruské ekonomiky: ruský finanční systém podle něho překonal recesi a předpoklad růstu pro letošní rok se pohybuje kolem 2 %.

$
0
0
Anton Orlovskij
1.6. 2017 Eurasia 24

Zatímco ve Spojených státech pokračuje vnitropolitický boj a Evropa se snaží pochopit, kdo vlastně je Donald Trump, rýsuje se pro Rusko nebývale příznivá možnost, jak posílit důvěru investorů.


V Rusku existuje velmi příznivá atmosféra pro uzavírání obchodních dohod a navázání trvalých partnerských vztahů. V předvečer velké mezinárodní ekonomické události – Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra (PMEF-2017) – poskytl ministr financí RF Anton Germanovič Siluanov rozhovor CNBC.

Podle ruského ministra dříve vlažný zájem investorů o Ruskou federaci výrazně roste a „ziskovost investic v Rusku vyvolává zájem o ruskou ekonomiku“.

Siluanov také řekl: „Jsem přesvědčen, že Petrohradské fórum nám umožní přesně definovat naši současnou pozici a zřetelně vyprofilovat a objasnit ekonomickou politiku Ruska. To přispěje k dalšímu zvýšení důvěry investorů, kteří u nás chtějí podnikat a investovat do ruské ekonomiky.“

Na podporu svých slov ruský ministr uvedl růst ruské ekonomiky: ruský finanční systém podle něho překonal recesi a předpoklad růstu pro letošní rok se pohybuje kolem 2 %.

Siluanov ocenil příliv investic, a to včetně investic ze strany amerických investorů – i přes od roku 2014 trvající snahu odříznout je od ruského trhu.

„Mohu uvést celou řadu ruských projektů, na kterých se investicemi podílejí podnikatelé ze západních zemí. Jde například o Jamal SPG – stavbu a provoz kombinátu na těžbu a zkapalňování zemního plynu a jeho dopravu plynovodem do Evropy.“

Od roku 2014, od kdy se Západ snaží ignorovat ruský trh a od kdy představitelé západního establishmentu „radí“ svým podnikatelům, aby s Ruskem neuzavírali žádné kontrakty, již uběhlo mnoho času. Nejenže zahraniční podnikatelé z Ruska neodešli, ale každoročně roste počet i objem smluv a dohod podepsaných v průběhu PMEF.

Jen v loňském roce se petrohradského fóra zúčastnilo 12 tisíc návštěvníků ze 133 zemí a během jeho konání byly podepsány smlouvy a dohody v celkovém objemu 1 trilion 46 milionů rublů – a to za situace, kdy v hodnotě smluv nefigurovaly kontrakty za další trilion rublů z důvodů obchodního tajemství.

Vše nasvědčuje tomu, že během letošního třídenního fóra PMEF-2017 v Petrohradě budou opět podepsány mnohamiliardové smlouvy, které se příznivě projeví na ekonomice Ruské federace. Přijet sem a uzavřít smlouvy totiž investory motivují i události na mezinárodní scéně.

Svět ruskýma očima 404

$
0
0
zajoch
1.6.2017   Outsidermedia

Dvojakost arabské politiky je stále třeba mít na zřeteli * Turecký novinář Chandar, průvodce návštěvy Erdogana v USA, ohodnotil jeho cestu jako nejvíce neúspěšnou * Ve Venezuele je to dnes podobné jako v Sovětském svazu před jeho rozpadem.

Šamil Sultanov: Rusko musí brát v úvahu dvojakost arabské politiky

21. května 2017
V arabských zemích narůstá dobrý vztah k Rusku. Loni se za příznivce podle průzkumu vydávalo 9 % mladých Arabů, letos jich bylo 21 %. O této situaci píše španělské vydání Público.es.

Zároveň s růstem důvěry v RF klesá přízeň k USA. Loni je považovalo za hlavního spojence 25 dotázaných, letos jen 17 %. Jednou z příčin je zvolení Trumpa, kterého v arabských zemích považují za nebezpečného – útočí na Sýrii.

Článek v Público.es popisuje, jak se arabské země přeorientovávají na Rusko. Například Sýrie těsně spolupracuje v boji s terorismem. Rusko je zde na pozvání syrské vlády a svoji efektivitu již prokázalo. Jeho účast umožnila syrské armádě v roce 2016 dobýt zpět Palmýru a později Aleppo. RF je jedním z garantů jednání v Astaně.

Co se týká Libye, Západ má obavy jak z vojenské, tak z hospodářské spolupráce s Ruskem. Generál Haftár, ovládající východní část Libye dostal dokonce přezdívku „lstivá liška Putina“. Rád by spolupracoval s Moskvou v oblasti obranné i politické. Ruský Rosněfť má podepsanou smlouvu s libyjskou národní společností Noc na přípravu ropných nalezišť.

Egypt se orientuje na Rusko s tím, že by stál o mnohostrannou spolupráci, včetně vojenské, tak jako tomu bylo za dob SSSR. Loni na podzim proběhlo první společné cvičení.

Podle západních médií Rusko soustavně postupuje na Blízký východ. Jakmile zakotvilo v Sýrii, stala se tato země „typickým symbolem obnovy rovnováhy v arabském regionu a jasným svědectvím o zakolísání amerického vlivu na Blízkém východě. S ruským medvědem si přejí spolupracovat i země Perského zálivu. V chodu jsou dohody na dodávky zbraní za 5 miliard dolarů.

Pravda požádala o komentář na článek v Público.es Šamila Sultanova, vedoucího analytického centra Rusko – Islámský svět“.

Velká část arabské mládeže se staví proti USA, tak je tomu odedávna. Tyto nálady zesílily obzvláště po roce 2003, kdy Američané vtrhli do Iráku a po událostech, které tam nastaly. Velká část arabské mládeže je proruská. Důvodem je, že v Rusku stále vidí Sovětský svaz, protiváhu k USA. Jenomže v arabském světě je vliv mládeže na reálnou politiku bezvýznamný. Ačkoliv je převažující mínění celkově na straně Ruska, přesto většina tamních režimů hledí k Washingtonu. Příkladně Sisí, prezident Egypta. V určité době koketoval s Ruskem, zvláště když jej ve Washingtonu přezírali, že prý „není demokrat a zavraždil tisíce lidí“. Potom na něho z Washingtonu „zamrkali“ a on své sliby zapomněl. Přitom Rusku sliboval mnoho: že bude stavět jadernou elektrárnu, že umožní vybudovat námořní vojenskou základnu v Alexandrii a že se zvýší obrat zboží. Nyní zjistil, že o něj mají Američané zájem a hned se od Ruska odtáhl. Takovou dvojakost arabské politiky je stále třeba mít na zřeteli.

Přesto je dnes mezi Ruskem a arabskými zeměmi hodně kontaktů na vysoké úrovni.

V arabském světě je 99 % politiky založeno na klanech. Jejich režimy jsou despotické, nehledí na veřejné mínění, mají jen své rodové zájmy. Proč svrhli Mubáraka? Protože chtěl, aby jeho syn byl jeho následníkem. Generalita si to nepřála, proto umožnili lidové nepokoje. Jakmile byl Mubárak a nejbližší okolo něho diskreditováni, uchopila generalita vládu otevřeně a pokojně. Sisí je člověk egyptské generality, ta je v posledních čtyřiceti letech navázána na Američany, na jejich vojenskou zpravodajskou službu, atd.

To, že Sisí zajel do Soči, bylo proto, že potřeboval pohrozit Američanům: pokud budou s Egyptem špatně jednat a nedají peníze, může se Egypt navázat na Moskvu. Jejich hra byla taková vždy.

Nejsou dnes objektivní předpoklady proměnit pozitivní postoj občanů arabských zemí k Rusku v rozvinutí politické a ekonomické spolupráce?

Skutečně, rozvíjíme vztahy s Irákem, na nějž má reálný vliv Írán. Teherán zde má silnou pozici. Dále se Sýrií. Také s Arabskými emiráty. Mohlo by to vypadat divně, ale Emiráty hrají na ruskou kartu proti Saúdúm, Íráncům a celkově proti Američanům. Největší přínos pro ruskou ekonomiku je od Spojených arabských emirátů.

Nyní se celý arabský i islámský svět nachází ve stádiu velkých změn, kardinálních transformací. Velmi mnoho změn bude v příštích pěti až sedmi letech. Ukázala se reálná potřeba Ruska jako geopolitického spojence. Pro arabský svět je velmi důležité, aby Rusko nebylo jen jadernou mocností, ne jen mocnou politickou veličinou, ale aby také bylo ekonomickou veličinou.

Většina arabských zemí je hodně bohatá, mohou si dopřát kvalitní výrobky. Když jsem s nimi mluvil, říkali, že by rádi rozvíjeli vztahy s Ruskem. Dokonce i ti, kteří Rusko nijak nemilují, tvrdí: s radostí bychom spolupracovali, pokud byste měli takové výrobky, které potřebujeme. Chtějí vysoce technologické zboží. Proč se u nich uplatní naše vojenská technika? Protože je výborná, kvalitní a často o 20 až 30 % levnější než analogická západní. Takový je byznys, důležitý a potřebný.

Převzato z Pravda.ru

*** 


O nevydařené návštěvě Erdogana v USA a o tureckém eurasijství

Alexandr Kuzněcov
22. května 2017


Při Erdoganově návštěvě 17. května v USA vypluly na povrch vážné rozpory mezi americkými a tureckými politickými cíli. Bez ohledu na členství obou zemí v NATO se nová americká vláda nesnaží brát ohled na zájmy Turecka, zejména jeho zájmy v Sýrii. To samo o sobě staví před Ankaru otázku o změně zahraniční strategie.

Turecký prezident potřeboval za prvé přesvědčit Trumpa, aby neposkytoval vojenskou pomoc ozbrojeným skupinám syrských Kurdů v Syrských demokratických silách (SDS). Tyto oddíly mají 60 tisíc příslušníků a z toho je 50 tisíc Kurdů, vystupujících na straně Demokratické aliance, přidružené ke Kurdské straně pracujících, v Turecku považované za teroristickou. Právě v den příjezdu Erdogana na návštěvu oznámili Američané dodávky těžkých zbraní Kurdům.

Za druhé se turecký prezident snažil, aby americká administrativa vydala do Turecka vůdce organizace Hizmet Fethullaha Gülena, který podle Ankary stojí za loňským pokusem o převrat v Turecku.

Za třetí chtěl Erdogan dosáhnout osvobození podnikatele a bankéře Rezy Zerraba, multimilionáře s íránským a tureckým občanstvím, který prováděl finanční operace s Íránem, obcházel sankce a byl zadržen v roce 2015 americkou policií. Zde se Ankara obává, že by mohl prozradit americkým službám mnohé utajované skutečnosti týkající se turecké elity.

Nic z uvedeného se při Erdoganově návštěvě ve Washingtonu nevyřešilo. Samotné setkání prezidentů trvalo jen 25 minut a oba měli v podstatě čas jen na formality a krátké projevy. Turecký novinář Chandar, průvodce návštěvy v USA, který provázel i předešlé prezidenty i samotného Erdogana při jeho dřívějších návštěvách, ohodnotil tuto poslední cestu jako nejvíce neúspěnou.

Sázka Washingtonu na syrské Kurdy je stále jasnější. Důvody takového „protitureckého smýšlení“ vyložil profesor Landis, který se výborně vyzná v otázkách Sýrie, radí ministru zahraničí USA i CIA. Důvody, proč USA spolupracují s Kurdy a ne s Turky, spočívají v osvobození Rakky. Arabští spojenci Turecka jsou nespolehliví, jsou to především salafisté s ideologií blízkou islamistům. Syrské ozbrojené skupiny jsou podporovány tureckou armádou. Většinou zahrnují obyvatele provincií Idlíb a Aleppo, tedy rolníky ze severozápadní Sýrie, nemající mnoho společného s beduíny ze severovýchodu země, obývajícími Rakku. Za třetí se staví Írán, Rusko a Izrael proti rozšíření turecké sféry vlivu v regionu. Landis neuvedl nejdůležitější důvod spolupráce USA s Kurdy. Na podzim 2015 bylo v kurdském kantonu Rodžava zpřístupněno pro Američany letiště Rumeylan. Ti plánují v syrském Kurdistánu ještě čtyři vojenské základny, mezi nimi velkou leteckou základnu, která má nahradit turecký Inčirlik.

V takových podmínkách se turecká politická elita ve strategickém partnerství s USA necítí dobře. Se snahami o návrat k „osmanské identitě“ se stále častěji mluví o různých variantách eurasijské ideologie jakožto případné zahraniční politice Turecka.

Turečtí příznivci eurasijské myšlenky argumentují tím, že se geopolitická a geoekonomická centra přesouvají ze západu na východ a za druhé, že systém západního centrismu mezinárodních vztahů neposkytuje pevné záruky mezinárodní bezpečnosti. Dále, že spojenectví se Západem ohrožuje suverenitu Turecka a přináší nebezpečí nové smlouvy ze Sèvres (smlouva z roku 1921, kdy Turecko přišlo o 4/5 svého území). Krom toho jsou Severoatlantická aliance, s níž je Turecko vojensky propojeno a EU, kam se dlouhá léta snaží proniknout, ve strukturální krizi. A konečně – USA pod záminkou boje s terorismem vytvářejí hranici Turecka se Sýrií a s Irákem stále nebezpečnější.

Turecký vojenský analytik Gurkan poukazuje na několik směrů, do který se člení turecké eurasijství. Prvním směrem jsou proruští eurasiaté. Patří sem strana Vatan vedená Perincekem a také několik penzionovaných tureckých generálů, kteří navrhují vytvořit strategické partnerství s Ruskem, podle vzoru turecko-sovětské aliance z let 1920 až 1930. Tato skupina si přeje vystoupit z NATO. Druhou skupinou jsou panturkisté, ultranacionalisté. I oni chtějí omezit spolupráci s USA, ale přitom považují Rusko za nepřítele Turecka a obhajují zatahování turkických států Střední Asie do turecké sféry vlivu. Třetí skupinou jsou panislamisté, kteří si přejí, aby se Turecko distancovalo stejným způsobem od Ruska i od USA. Vidí se být centrem sunnitského světa. Poslední skupinou jsou eurasijští podporovatelé Erdogana. Podle nich je Turecko cosi jako vůdčí země „třetího světa“, podporují návrh Erdogana reformovat RB OSN ve smyslu „svět je větší než 5“ (rozumí se větší než 5 stálých členů RB OSN).

Skutečností je, že v Turecku existuje mocná proamerická lobby, ale není to nic stabilního. Turecko je země na hranici Asie a Evropy. Stále častěji se jak u elity, tak celkově ve společnosti objevuje otázka o volbě mezi atlantickým a eurasijským charakterem zahraniční orientace.

Převzato z Fondsk.ru

***

 

Bývalý poslanec Státní domy Alexej Tumanov: Venezuela dnes, to je Rusko v roce 1917. A v roce 1991


Galina Sapožnikova
23. května 2017

Tumanov pobýval s parlamentní misí v nejneklidnější zemi Jižní Ameriky. O svých zkušenostech promluvil s redaktorkou Komsomolské pravdy.

Ve Venezuele to vře už od smrti Huga Chaveze a dnes to vypadá na požár. Hyperinflace, nedostatek potravin, pouliční zločinnost – za takových okolností je těžké kormidlovat plavidlo. Chávezův následník Nicolás Maduro se snaží, ale ani opozice nespí a země se sune do pekla.

Nepokoje začaly v Caracasu již před třemi roky, paralelně s ukrajinským majdanem. Vypadalo to, jako kdyby v Caracasu i v Kyjevě fungoval jeden tým se stejnými hesly i plakáty, ve stejné typografii, jako kdyby z bouřlivé situace ve Venezuele čouhaly obvyklé „americké uši“. Za dva měsíce protestů zde přišlo o život 50 lidí a bouře dosud trvají.

„Nebeská setnina“ Caracasu

Ohledně mrtvých v Caracasu není vše tak jednoduché. Prezident Maduro mnohokrát opakoval, že policii i armádě ve městě zakázal palné zbraně. Mohou mít jen gumové střely, obušky a slzný plyn. Přitom byla většina lidí zabita olověnými kulemi. Podobá se to „nebeské setnině“ z majdanu. Ukázalo se též, že všichni zabití nezemřeli od střel, ale byli zabiti elektrickým proudem. Z toho plyne, že nešlo o smrt na barikádách, ale v domech. Tato věc Madura trápí.

Kontroluje tam policie situaci?

V Caracasu je mnoho policistů, především v centru. Jsou přítomny pluky národní gardy připravené zasáhnout.

Nepřipadalo vám to známé, paralela s barevnými revolucemi – Ukrajina, Kyrgyzie, Gruzie?
Protože jsem vyslechl jen jednu stranu, nemohu soudit definitivně. Ale určité domněnky jsem měl. Protesty byly řízeny velice technologicky. Kolony protestujících jsou řízeny přesně, jako kdyby byl někde nad nimi vrtulník a dával jim pokyny. Jde pokojný protest a náhle na určitých místech vzplane chaos, nějaká skupina začne rozbíjet výklady a zapalovat auta. Přijede policie, ale provokatéři se rozptýlí v davu. To jsem viděl na vlastní oči.

Žádné technologie protestu by nebyly účinné, byla-li by situace ve Venezuele normální. Bídná a nádherná země s divokou hospodářskou situací. Když zemřel Chavez, dávali na černém trhu za dolar 27 bolívarů a po roce třikrát tolik.

Oficiální kurs je průměrně 10 bolívarů. Dát chudákovi 100 bolívarů, to vás div že nezastřelí.

Při tom všem jezdí po ulicích drahá auta, zásobovaná benzínem, který je dosud levnější než voda.

Za těch 100 bolívarů, které žebrák nebere, se koupí celá nádrž benzínu. V obchodech se běžné zboží prodává na pas.

Jako bychom všechno to už prožili. Ve Venezuele je to dnes podobné jako v Sovětském svazu před jeho rozpadem?

Trochu. Není to nějaký stroj času? Ale na jakou stranu míří?

Vaše naléhavá návštěva u venezuelského prezidenta vypadá jako kdyby vás Nicolás Maduro požádal o záchranu situace?

Jsou tací, kteří označují Madura za diktátora. To však není pravda. Jako diktátor by neponechával opoziční parlament, který byl zvolen ve volbách a který mu vyhrožuje svržením. Maduro je ochoten jednat. Dvakrát navštívil papeže, který jeho jednání schválil. Jenomže opoziční kardinálové papeže ignorují. Nicolás je rozhořčený:„Pozval jsem je, chci s nimi jednat a oni se ptají kdo vůbec jsem. Nejsi svatý. Jsem připraven stát se svatým.“ Prezident je velmi upřímný. Chce se vyhnout prolévání krve. Opoziční strana jde vabank, vyžaduje úplnou změnu stávajícího systému, vlády i prezidenta. Maduro navrhuje menší změny, namísto opozičního parlamentu ústavní shromáždění, zorganizovat volby ne podle místa bydliště, ale na podkladě sociálních skupin (ženy, zemědělci, námořníci atd.) by byli tvořeni kandidáti. U nás to takto bylo v roce 1917.
 

Chavisté a ekonomika


V čem spočívá zájem Ruska k této zemi?
Aby se ve Venezuele skoncovalo s ekonomickým propadem. Vždyť je to možná v Jižní Americe jediná země, která ještě čelí monopolu jednoho státu. Všechny ostatní, včetně Argentiny, se před USA „ohnuly“. Prý v Kolumbii, která je ještě chudší než Venezuela, jsou již americké válečné základny, mající podporovat venezuelské povstalce. Některé ruské firmy, například Rosněfť, vložily do Venezuely hodně peněz. Pokud by tam došlo k převratu, peníze jako kdyby vyletěly komínem. Když přišel k vládě Chavez, jako první znárodnil všechno, co patřilo podnikatelům z USA. Samozřejmě, že opoziční Capriles by za své vlády zahájil restituce. Je dobré, že ve Venezuele má také hodně investic Čína, na kterou si USA zase tolik netroufnou, protože je hlavním držitelem amerických vládních dluhopisů.

Nebyla by v dnešní špatné situaci změna ekonomického modelu ve Venezuele zbytečná?


Dnes chybějí Nicolási Madurovi zdraví ekonomičtí poradci a pochopení, že inflace tam není důsledkem činnosti ministerstva zahraničí USA. Některé problémy jsou dědictvím po předcházejících vládách. Země nikdy nebyla stabilní a bohatá, vždy tam byli diktátoři a převraty. Když přišel Chavez, přesídlil velké množství lidí z ulic a slumů do domů. Nelze tvrdit, že „chavisté“ zničili ekonomiku. Já sám nesouhlasím s mnoha hospodářskými opatřeními venezuelské vlády. (Stát se celkově míchá do hospodářství – určuje ceny, reguluje tržní vztahy.) Ale těší mě, že se všemi silami snaží nedopustit krvavý chaos.

Čísla – stav hospodářství ve Venezuele

Inflace za 4 měsíce roku 2017 … 92 %; předpoklad pro konec roku … 720 %; průměrná mzda … 15 až 20 USD; úroveň chudoby …75 %; HDP … minus 18 %; nezaměstnanost … 21 %; zahraniční dluh … 130 miliard USD; rozpočtový deficit … 17 %

Převzato z Kp.ru

S-500 bude pro Západ kyselým hroznem

$
0
0
mbi
1.6.2017  Eurasia24

Již několik týdnů uběhlo od 6. dubna, kdy americký prezident Donald Trump dal příkaz k raketovému útoku na syrskou leteckou základnu Šajrat. Příkaz byl vydán v souvislosti s obviněním Damašku z údajného použití chemických zbraní v boji s islamisty. „Velkolepá“ vojenská (a politická) operace amerického prezidenta se však od počátku nevyvíjela podle plánu.

Je známo, že z 59 Tomahawků vypuštěných směrem na Šajrat z válečných lodí USA ve Středozemním moři jich minimálně 34 nejenže nezasáhlo plánovaný cíl, ale dokonce ani nedoletělo do Sýrie. Jaký byl jejich osud, to se asi z Pentagonu nikdy nedovíme. Některé žertíky na adresu Trumpa, kolující po sociálních sítích, však naznačují, že Tomahawky se jako bumerang otočily a vrátily do Bílého domu.

Řada lidí se domnívá, že Rusko mohlo k obraně před americkými křídlatými raketami použít v Sýrii umístěné protivzdušné komplety S-400, což ovšem nebylo nevyhnutelné. Ve válkách 21. století mají přednost zařízení (chcete-li zbraně), která bez použití ničivé síly vyřadí z činnosti techniku protivníka.

I tak ale Moskva k odražení hromadného raketového útoku, který by znamenal zahájení velkého mezinárodního konfliktu, již dokončuje vývoj nového supermoderního komplexu S-500 určeného nejen k protivzdušné (PVO) a protiraketové (PRO) obraně, ale i k obraně protikosmické (PKO). Konstrukce a bojové schopnosti nového komplexu totiž umožní i boj s (vojenskými) satelity pohybujícími se na nízkých orbitálních drahách.

Co zneklidnilo americké experty?


Místo toho, aby si pochválil zničení několika starých letadel na syrské základně (ze které už po 48 hodinách letadla, některá zřejmě i z těch „zničených“, opět startovala), přenesl Trump svůj hněv z Bašára Asada na dalšího „silného nepřítele“ – Severní Koreu.

Na pobřeží Tichého oceánu ale na rozdíl od Středozemního moře místo hrozby amerických křídlatých raket vznikla hrozba raket severokorejských, a to jaderných. V reakci na to přikázal prezident USA přesunout k 38. rovnoběžce nejmodernější americký systém protiraketové obrany THAAD, který by prý měl ochránit jihokorejské vojenské základny (zajímavé však je, že nikoli jihokorejské hlavní město Soul) před jaderným úderem Kim Čong-una. Nakonec se ukázalo, že další součást americké PRO byla společně s výkonným radarem umístěna také na severu na moři – u hranic Ruska a Číny.

A nyní se vraťme zpátky k Sýrii. Co zničilo Trumpovy Tomahawky? Tato otázka silně znepokojila americké vojenské experty, zejména ve světle zpráv o tom, že některé rakety prostě „spadly“ na zem bez viditelných stop po zasažení prostředky PVO. A tak vznikla domněnka, že nějaká neznámá síla prostě většině vypuštěných raket vypnula zařízení k navedení na cíl a poslala je k zemi. Zcela zákonitě pak američtí experti začali hovořit o ruských systémech radioelektronického boje (REB).

Moskva se desítky let věnovala vývoji tohoto speciálního druhu zbraní, které více než cokoli jiného odrážejí způsob myšlení ruských vědců a inženýrů, kteří mají tendenci věnovat se ve výzkumu hlavním a také ekonomicky nenáročným řešením, se kterými se jinde ve světě nesetkáte.

Obecně zůstává podstata těchto technologií stále tajnou, ale během uplynulých let se toho dost napsalo o multifunkčním leteckém komplexu radioelektronické obrany (KREP) nazvaném Chibiny, který je schopen oslepit zbraňové systémy NATO včetně vojenských satelitů, a to až na vzdálenost 300 km.

S největší pravděpodobností Rusové dvakrát použili tento systém umístěný na letounech Su-24 proti americkému torpédoborci Donald Cook a vyřadili z činnosti chloubu amerického vojenského průmyslu – systém AEGIS. Specialisté NATO budou muset vyvinout hodně úsilí k tomu, aby zabránili účinkům systémů Chibiny a zajistili funkčnost vlastních komunikačních a spojovacích prostředků. To bude znamenat přechod k vícenásobnému zajištění přenosu dat a signálu a také řadu dalších speciálních opatření. Je zcela zřejmé, že v podmínkách vojenského konfliktu to může být obrovský problém.

Kromě toho, že Rusové disponují systémem Chibiny, je také známo, že po sestřelu ruského „súčka“ Turky byly na syrskou základnu Hmeimim přesunuty dva letouny Il-20. Ty nyní nad rozsáhlým územím nepřetržitě vykonávají radioelektronický průzkum a jsou připraveny zasáhnout do radioelektronického boje.

V Sýrii byl spatřen i mobilní systém Krasucha-4, který je díky svému vybavení schopen rušit činnost průzkumných prostředků NATO, a to včetně přenosu informací na průzkumné družice Lacrosse a Onyx a na systémy dálkového průzkumu AWACS a Sentinel.

Podle některých údajů je v Sýrii přítomen i komplex Borisoglebsk-2, což je svého druhu snad nejlepší zařízení na světě určené k rušení satelitního mobilního spojení a satelitní navigace, schopné navíc spolehlivě určit polohu zdroje vysílání až na vzdálenost 60 km.

Ale především, byl proti americkým Tomahawkům patrně použit nejnovější komplex Ryčag-AB, což je vlastně výkonná aktivní rušička. Systém je možné nainstalovat například na vrtulníky Mi-8, obrněnou techniku nebo i na menší plavidla.

Ryčag-AB disponuje svou vlastní databází nejrůznějších vojenských objektů, nebo lépe řečeno bojových systémů, a je schopen během činnosti tuto databázi samostatně doplňovat, provádět analýzu protivníkovy výzbroje a stejně samostatně zvolit způsob potlačení protivníkova vysílání a likvidace zvoleného cíle. Právě tímto způsobem mohly být americké Tomahawky vypuštěné na cíle v Sýrii „rozhozeny“ a zneškodněny.

S-500 Prometheus

Vypořádat se v případě potřeby se všemi druhy a typy raket ovšem předpokládá i použití „hrubé síly“, která ideálně doplňuje a násobí stále dokonalejší systémy REB a prostředky boje proti REB nepřítele. Po několika letech vývoje Moskva oficiálně oznámila, že v blízké budoucnosti představí novou mocnou zbraň – protivzdušný raketový komplex S-500.

Komplex vyvíjí koncern Almaz-Antej specializující se výrobu raket s dlouhým a velmi dlouhým dosahem. Velitel Vzdušných a kosmických sil Ruské federace generálplukovník Viktor Bondarev oznámil, že útvary tyto zbraně již brzy převezmou. Jak řekl, „nový komplex S-500 je dokončován ve zrychleném tempu a již v nejbližší době bude zařazen do výzbroje vojsk PVO“.

Pro sériovou výrobu systémů S-400 a S-500 byl v Nižném Novgorodě nákladem přes 750 milionů dolarů postaven nový závod. O tom, že systém S-500 je již hotov a připraven k výrobě, svědčí i to, že bylo zahájeno oficiální školení v obsluze této zbraně na Vojenské akademii vzdušné a kosmické obrany G. K. Žukova.

Projekční práce na vývoji mobilního komplexu S-500 Prometheus byly zahájeny již v roce 2004, konstrukční práce o tři roky později a v roce 2009 proběhly testy nové rakety s dlouhým dosahem. Specialita systému S-500 v porovnání s jeho předchůdci a zahraniční konkurencí je v tom, že se vlastně skládá ze dvou systémů, z nichž každý má svoje úkoly, speciální rakety i přístroje. Jedna část systému je totiž určena k boji proti balistickým cílům (PRO), druhá proti cílům aerodynamickým (PVO).

V tom spočívá hlavní rozdíl proti americkému systému THAAD, který používá pouze jeden typ raket, zatímco S-500 jich má k dispozici hned několik. Pravděpodobnost zasažení balistické rakety systémem THAAD přitom představuje pouze 10 až 15 % a systém má také značné problémy v boji proti nízko letícím cílům (tzn. zejména křídlatým raketám; pozn. překl.).

Přestože v případě systému S-500 jsou všechny výše uvedené problémy THAADu řešeny podstatně efektivněji, vyjadřují západní odborníci ve svých článcích určitou nedůvěru týkající se oznámených i skutečných schopností nového komplexu. I když přiznávají, že „na papíře“ vypadá S-500 zajímavě, tvrdí, že je nutno vyčkat a zjistit, jak bude vypadat praxe. Nedá se vyloučit, že v něčem mohou mít pravdu, obecně ale reakce amerických expertů svědčí spíš o tom, že jsou to pro ně „kyselé hrozny“.

Jak uvádí Moskva, ke splnění úkolů PVO a PRO používá S-500 tři různé typy raket a také dva různé radary s aktivními fázovanými anténami, což je technologie, kterou si Rusové osvojili v posledních letech. Pro potřeby Promethea byly vyvinuty i tři nové typy raket, z nichž ta nejsilnější (40N6M) určená k ničení aerodynamických cílů, hlavně letadel a křídlatých raket, má dálkový dosah 600 km, což je 3x víc než u amerického THAADu. Výškový dosah rakety je podle zveřejněných údajů až 100 km.

O dalších dvou typech raket (77N6-N a 77N6-N1) se toho moc neví, ale je známo, že jsou určeny k ničení balistických raket se středním doletem a také k ničení mezikontinentálních balistických raket v konečné fázi letu. Samozřejmě, že rakety 77N6-N a 77N6-N1mohou ničit i samostatně naváděné bojové hlavice po jejich oddělení od těla rakety, a to včetně hlavic „neviditelných“, s efektivní odrazovou plochou menší než 0,1 čtverečního metru. Nejvýznamnější je však skutečnost, že S-500 je schopen úspěšně zaútočit i na cíle pohybující se rychlostí kolem 7 m/s, tj. 25 000 km/h.

Antirakety používané Prometheem mohou dosáhnout rychlosti zhruba 3,6 km/s, což je rychlost 3x vyšší, než jaké dosahují rakety THAADu (méně než 1 km/s). S ohledem na uvedená čísla vzniká dojem, že Rusko bude vyrábět komplexy schopné likvidovat i ty nejmodernější hyperzvukové křídlaté rakety včetně takových, jaké dnes samo vyvíjí a které další země, počítaje v to i USA, v dohledné budoucnosti mít nebudou. A to se týká i systémů PRO.

Realizace příslušných projektů na Západě si vyžádá ještě hodně času a hodně prostředků. Hovoříme totiž o technologiích budoucnosti – a zatím nemá ani jedna země světa intelektuální a materiální základnu na to, aby ve větším měřítku vybavila svoji armádu podobnými zbraněmi. Zatím jen Rusko udělalo v posledních letech tímto směrem pár důležitých kroků a předstihlo v některých dílčích oblastech Spojené státy o více než 10 let. Zdá se, že se již nejedná o běžné závody ve zbrojení, ale o bitvu za totální technologickou dominanci, jakou svět ještě neviděl.

Důležitý rozdíl


Mnoho detailů týkajících se Promethea zůstává zatím neodhaleno. Z veřejných zdrojů víme, že komplex je schopen odhalit a vypočítat dráhu letu balistické rakety na vzdálenost 2 tisíce km a dráhu bojových hlavic s efektivní odrazovou plochou menší než 0,1 m2 na vzdálenost 1300 km. Vzdálenost, na kterou komplex zaregistruje aerodynamické cíle, letadla a křídlaté rakety (jak podzvukové, tak i nadzvukové a hyperzvukové), je kolem 800 km.

Údaje o počtu současně sledovaných a současně napadnutelných cílů nebyly zveřejněny, ale jistě půjde o číslo větší než je tomu u S-400. To tedy znamená, že komplex může současně sledovat víc než 20 a současně napadnout víc než 10 cílů. A tato čísla musíme vynásobit 8: tolik bojových vozidel totiž tvoří jeden komplex řízený z jednoho velitelského stanoviště.

Další výhodou S-500 je skutečnost, že je vybaven systémem spojení 6. generace, který vylučuje možnost nepřátelského rušení a nereaguje na aktivní prostředky REB. Navíc Prometheus disponuje i vlastním systémem REB, umístěným na mobilních podvozcích, který umožňuje aktivní protivníkovy prostředky REB (např. protiradarové rakety) neutralizovat. Rakety používané S-500 jsou pak vybaveny zařízením eliminujícím činnost prostředků REB napadeného cíle.

Ruští inženýři se totiž řídí filosofií, která připomíná soupravu do sebe zasunutých matrjošek: pokud někdo „napadne a otevře“ jednu matrojšku, zjistí, že uvnitř čeká další, stejně odolná. A tak to vypadá i s ruskou PVO a PRO obranou. S-500 bude představovat takovou „vnější matrjošku“, uvnitř které pak budou obranu „jistit“ menší a slabší systémy – S-400, S-300, Pancir-S a další prostředky PVO a společně s nimi i pasivní a aktivní prostředky REB.

To vše s podporou letounů 5. generace a s širokým spektrem křídlatých a mezikontinentálních raket má schopnost eliminovat americkou PRO a odradit tak potenciálního protivníka od toho, aby třeba jen pomyslel na nečekaný útok.

V tom totiž spočívá velikost i tragédie ruského národa, který je neustále nucen myslet na to, že v případě vojenského nebo jakéhokoli jiného konfliktu bude stát proti celému světu. Že se nejedná o nějakou paranoidní představu, se potvrdilo zejména v 90. letech, kdy Rusko začalo jednostranně odzbrojovat a stahovat svoje ozbrojené síly ze zahraničí, aby vyhovělo svým západním „přátelům“ a prokázalo svoje mírumilovné úmysly.

Západní „přátelé“ však místo toho, aby jednání Ruska ocenili a také začali odzbrojovat, pokračovali v jeho obkličování a soustavně ho územně i ekonomicky omezovali. Rusko trpělo a „drželo“ víc než 10 let. Pak ale západní politika hrozeb, vydírání, ponižování a neúcty k ruským zájmům zákonitě způsobila, že do Kremlu přišel Vladimír Putin.

A s ním i S-500.
Překlad: mbi, Eurasia24.cz
Zdroj: diana-mihailova.livejournal.com
Ilustrační foto: mil.ru

 
 
 

Perličky z tisku za květen 2017 - dokončení

$
0
0

Jan Kadubec
1.6.2017 Outsidermedia




Přetiskujeme poslední část Perliček z tisku, které se objevili za měsíc květen v českém mediální prostoru:



*Leo Strauss: Solí (nezbytností) moderní demokracie jsou ti občané, kteří nečtou nic jiného než sportovní stránky a komiksy. (Strauss, L. Liberalism Ancient and Modern, University of Chicago Press. 1995).

*Harold D. Lasswell v roce 1927 prohlásil: Nesmí existovat žádná pochybnost o tom, na koho má směřovat nenávist veřejnosti. To je úkolem médií. Nenávist musí být vytvářena, nenávist musí být směrována, o nenávist musí být pečováno, jelikož nenávist se stará o to, že existují zástupné cíle, a opravdová centra moci nejsou ve středu pozornosti.

*Hlavní prokurátor v Norimberském procesu Robert Jackson řekl: Právní principy, jež byly vytvořeny v Norimberku, platí pro celou budoucnost, i USA se jim musejí podvolit a budou hodnoceny podle stejných právnických principů! Noam Chomsky k tomuto poznamenal, že podle těchto norimberských právních principů by musel viset každý americký poválečný prezident.

*George F. Kennan (hlavní stratég Ministerstva zahraničí USA) v roce 1948: My vlastníme asi 50 % bohatství tohoto světa, tvoříme ale jen 6,3 % jeho obyvatelstva. Náš skutečný úkol do budoucna je vytvořit takovou formu vztahů, která nám umožní tyto rozdíly ve vlastnictví bohatství bez větších hrozeb pro naši národní bezpečnost zachovat. Abychom toho dosáhli, budeme muset zavrhnout veškeré sentimentality a snílkování. (Memo PPS23 z 28. února 1948, odtajněno 17. června 1974) Pro čtenáře z lidu zní tato prozaická formulace neškodně. My všichni se musíme vzdát některých sentimentalit. Pro příslušníka elity tato formulace, již jsme si právě uvedli, ale znamená: násilí, násilí a zase jen násilí! Musíme udržet tyto rozdíly v bohatství – násilí je k tomu ten odpovídající instrument.

*George Friedman: Spojené státy mají fundamentální zájmy, kontrolují všechny oceány světa, to žádná velmoc nikdy nedokázala. Díky tomu my můžeme provádět invaze, ale oni nemůžou provést invazi k nám, a to je velmi pěkná věc. (George Friedman STRATFOR, 5. dubna 2015, Chicago Council on Global Affairs)

*Obzvlášť dobrotivé je impérium k Rusku. USA v Rusku založily více než 65 000 nevládních organizací (Russian Democracy Act, 2002). Představte si, že Rusko by vytvořilo 10 000, nebo i jen 500 neziskových organizací s chvályhodnými cíli v USA, vůbec ne s politickými cíli: proti rasismu, proti korupci a proti politické apatii občanů – Bůh ví, že to jsou smysluplné cíle!

*Lidé, kterým patří země, jí mají vládnout. (John Jay (1745-1829): „People who own the country ought to govern it.“) James Madison říkal, že hlavní odpovědností vlády je ochraňovat minoritu velmi bohatých před většinou (James Madison 1751-1836, Constitutional Convention 26. června 1787). Cílem ústavy bylo zachování vlastnických pořádků. Pro slovo demokracie se rozhodli až později, neboť má na nás účinek jako sedativum. Ona kouzelná formule zní: reprezentativní (zastupitelská) demokracie! To je americké slovo, to přišlo na svět až díky otcům zakladatelům Ameriky. Zastupitelská demokracie znamená: 1) garantujeme vládu elity 2) chráníme vlastnické pořádky. Jedná se o řešení problému demokracie bez demokracie. Zastupitelská demokracie je magická formule, jež umožnila mít něco označované za demokracii a zároveň garantovat vládu elity a ochraňovat vlastnické poměry. Od samého začátku je úkolem zastupitelské demokracie chránit před demokracií! Jedná se o faktické znovufeudalisování politického systému. Zastupitelská demokracie není žádná demokracie. Benito Mussolini: Volby můžete dělat, všichni můžou volit až do úplného zblbnutí! Z pohledu elity má reprezentativní demokracie tu přednost, že vůle národa ke změně se omezuje jen na to volit jiné pastýře, i ti jsou ale pouze personálem vlastníků stáda. Co tady máme, je systematické ustupování státu před organizovanou kriminalitou třídy vlastníků – to jsou mechanismy a program neoliberalismu, neoliberální revoluce prováděné shora. Ludwig von Mises, jeden ze zakladatelů raného neoliberalismu, řekl: Nemůže být popřeno, že fašismus a všechny podobné diktátorské snahy jsou plné nejlepších úmyslů a že jejich zásah v daném okamžiku zachránil evropskou civilizovanost. Zásluhy, které díky tomu fašismus získal, budou v historii žít na věky. (Ludwig von Mises, Liberalismus, 1927, s. 45) Přívrženci neoliberalismu byli vždy fascinováni fašismem!

*Michael Howard v knize Válka v evropské historii: Slova válka, objevy a obchod znamenala téměř totéž.

*Byl-li podle Sieyèse třetí stav „všechno, celý národ“, pak ostatní dva stavy, šlechta a duchovenstvo, byly označeny za seskupení cizinců, odsouzených k zasloužené likvidaci. Slovní spojení „nečistá krev“ z Marseillaisy, francouzské hymny, odkazuje na smyšlenku, podle níž francouzská šlechta vzešla z dobyvatelů, původem z pravého břehu Rýny, nemá na francouzské půdě co pohledávat. Lze s ní udělat jediné: nechat její „nečistou krví napojit brázdy našich polí“.

*Je zdokumentované svědectví o diskusi Stalina a britského ministra Anthonyho Edena. Eden přijel na jaře 1935 do Moskvy a diskutoval se Stalinem. Britský politik se podíval na mapu SSSR, která visela ve Stalinově pracovně na zdi, a říká: Rusko – to je velká země. Stalin na to: Velká země, mnoho problémů. Eden říká: Anglie je jen malý ostrov. Stalin opáčí: Malinký ostrov, ale na něm mnoho záleží. Kdyby tento malinký ostrov řekl Hitlerovi: nedám ti peníze, nedám ti železnou rudu, nedám ti zbraně…, tak by byl mír zajištěn. A Eden na to reagoval mlčením. Takto Stalin dal Edenovi skrytě najevo, že věděl o připravované válečné koalici.

*Katasonov: Rothschildové, tito „bankéři králů a králové bankéřů“. Politický vliv člověka nebo skupiny je přímo úměrný kapitálu, který vlastní. Nejvíce zarážejícím je, že mezi více než dvěma tisící miliardáři nenajdeme ani jednoho Rothschilda! Představitelé této velké rodiny za 31 let uveřejňování žebříčku Forbes na něm nefigurovali ani jednou! Ze seznamu nejbohatších lidí světa se zpravidla vylučují dynastické rodiny. V současné literatuře se odhad skutečného majetku klanu Rothschildů pohybuje nejčastěji kolem 3 bilionů dolarů. Přičemž se zdůrazňuje, že klan Rockeffelerů má kapitál přibližně o 1 bilion dolarů menší. Všechna aktiva George Sorose představují jen kapitál, který Rothschildové předali do důvěrné správy tomuto zcela neznámému maďarskému židovi jménem Schwarz, který v jejich zastoupení vykonává funkci PR agentury Rothschildů.

*Pavel Janičko: Heslo: co bylo ukradeno, musí být vráceno. Vzpomínám na jednu svou známou, v roce 1989 už starší paní, pocházející z majetné prvorepublikové pražské rodiny, která v době, kdy všichni freneticky vykřikovali něco o svobodě, demokracii a morálce, hned 20. listopadu 1989 běžela tehdy na národní výbor s požadavkem na vrácení činžáků jejího otce. Tomu já říkám „třídní instinkt“, paní okamžitě pochopila, o co jde. Až přijde do USA naše obdoba vyrovnávání se s minulostí na základě hesla „co se ukradlo, musí se vrátit“, jistě se potomci vlastníků otroků ozvou o svá lidská práva a vyberou si mezi černošským obyvatelstvem nějaké zdravé potomky svých bývalých otroků, aby mohli konečně obnovit své rozkradené soukromé vlastnictví. Na začátku devadesátých let minulého století jsem byl na jakési akci v irském Dublinu a v některých rozhovorech jsem vykládal o tehdy módní vlně vracení majetků bývalým feudálním vlastníkům. Místní posluchači nevěřícně pokyvovali hlavami, asi si představovali, jak se v Irsku v rámci restitucí vrací veškerá půda do rukou anglických landlordů, kterým kdysi patřila většina irské půdy a přírodních zdrojů, a uvědomili se, že tímto aktem by vlastně Irská republika zanikla. Mám ale návrh na skutečně oprávněné restituce. Měli bychom začít s navracením majetku, který byl vytvořen v rámci převážně společenského vlastnictví v období socialismu a v uplynulém čtvrtstoletí byl různými způsoby převeden do soukromých rukou, neboli byl ukraden společnosti. A že je co navracet: Jak praví jeden z přehledů, objevujících se v diskusích na internetu – citace z práce pana Nevařila: V každém případě však platí, že naprostá většina společenského bohatství, které bylo předmětem různých forem privatizací, vznikla v době převahy společenského vlastnictví a nikdy žádného původního soukromého vlastníka neměla. Myslím si, že by bylo velmi správné přetočit obsah diskusí na téma „co se ukradlo, musí se vrátit“ od pohledů do vzdálené minulosti, a od snah navracet z dnešního hlediska nelegitimně vzniklé majetky soukromých superboháčů k minulosti nedávné, kdy došlo v podobě privatizací a restitucí k masivní krádeži celospolečenského majetku.

*Málo se u nás ví, že soudy v Německé spolkové republice začaly projednávat případy masových poprav na Ukrajině až v šedesátých letech. Tresty byly mírné a ani výkon střelců, kteří byli s to během jedné směny zastřelit na 200 lidí, nebyl považován za válečný zločin. Válka je válka. Naproti tomu rodiny německých vojáků, popravených za neuposlechnutí rozkazu nebo za dezerci, nedosáhly po válce odškodnění ani satisfakce – soudy respektovaly válečné zákony Německé říše.

*Poslanec americký a severokorejský jsou v podstatě stejný druh, i když se do jisté míry chovají jinak.

*Ředitel Ukrajinského institutu národní paměti Volodymyr Vjatrovyč vyzval Ukrajince, aby se přestali stýkat s příbuznými, žijícími v Rusku. Vše, co nás vzdaluje od Ruska, je ve prospěch Ukrajiny“, zdůraznil Vjatrovyč.

*Karel Čapek definoval „obyčejného člověka“ jako osobu, která svůj vliv nemůže opřít o majetek, o společenské postavení ani o veřejnou funkci.

*Cecília Malströmová, komisařka EU říká: „Evropané jsou rasisti. Už se těším na den, kdy budou Evropané v menšině. Až potom budeme svobodní a bez předsudků.“ Islám je prezentován jako náboženství míru a lásky, jehož blahodárné působení má zřejmě pomoci naší zlé civilizaci vykoupit se z dědičného hříchu a kolektivní viny za všechno zlo světa. Není tajemstvím, že zisky z tehdejší kolonizace putovaly na konta soukromých nadnárodních firem, nikoliv státům nebo dokonce obyčejným občanům. Kolonizace byla veskrze soukromá věc soukromých firem, tedy velkokapitálu, který si svoji koloniální agendu lobbisticky legislativně vyjednal a ošetřil přímo v tehdejších vládách. Z daní poplatníků tak byly hrazeny náklady, zisky směřovaly na konta soukromých firem. Fakt, že arabská a později i islámská civilizace pomocí násilí a agrese kořistila a kolonizovala půlku Afriky a půlku Asie, je zřejmě jakési drobné nedopatření, o kterém raději ani nebudeme mluvit. A takřka nikoho z odborníků – historiků nenapadne na tuto skutečnost poukázat. University of Wisconsin například zavádí studijní předmět „Problém bělosti“ o tom, jak se má člověk vypořádat s tím, že je běloch a tím pádem patří ke kolonizátorům a utlačovatelům a musí tudíž bílou nadřazenost vymýtit.

*Patolízalské ujištění britského ministra obrany, podle něhož Saúdové Jemen dál bombardují po právu, neboť v sebeobraně. Nebudeme čekat, až válka dojde do Saúdské Arábie, ale budeme pracovat na tom, aby se válčilo raději v Íránu než v Saúdské Arábii, zdůraznil princ Muhammad bin Salmán v projevu, který byl nezvykle ostrý i na saúdské poměry. Teherán si takovou pohrůžku nenechal líbit a slíbil, že pokud si monarchie dovolí cokoli hloupého, zničí celou Saúdskou Arábii, ovšem s výjimkou posvátných míst islámu v Mekce a Medině.

*Beletrista Džalál Ál-e Ahmad vytvořil populární perský novotvar „gharbzádegí“ označující zhruba „otravu Západem“, resp. „westoxification“ či „Occidentosis“.

*Hořejší: Nepochybuji, že existují více či méně dezinformační média (ruská, protiruská, i jiná…). Já jsem jen chtěl po panu Kulišovi přesvědčivý důkaz, že si toto označení zaslouží třeba zrovna ten Sputnik. Toho se mi nedostalo. Namísto toho jsem se dozvěděl, že Sputnik je tak rafinovaný, že vlastně téměř žádné opravdu lživé zprávy nepublikuje, a tím je ještě nebezpečnější. To je tedy skvělé, pane Kuliši!

*Petr Bílek: Média jsou hlídacím psem demokracie. Zahlédáme, že ti psi jsou vzteklí. Jak dlouho budou naši společnost dusit myšlenkové horizonty jepic? Pravdu a lež již nelze rozlišit.

*Ke každé zprávě najdete deset protizpráv a komentářů.

*Pokud se to hýbe, zdaň to. Pokud se to hýbe dál, reguluj to. Pokud se to nehýbe, dotuj to. To je vtip o roli státu v ekonomice od nikoho jiného než Ronalda Reagana, dalšího herce.

*Slévárny už od 17. století lily v době míru hlavně vodovodní roury, závaží, žehličky – a sotva přežívaly. V okamžiku, kdy se schylovalo k vojně, začaly lít a leštit kule a odlévat hlavně. Jejich produktivita naráz narostla o stovky procent. Panečku, to byl odbyt zboží!

*Vítězové v novém krásném digitálním světě budou majitelé robotů.

*Dobývání renty z veřejných zdrojů bylo až doposud považováno za příznak feudalismu.

*Strýc byl popravený za heydrichiády. Gestapo poslalo rodině fakturu za stětí i kremaci. Tohle byl šok i pro naše hostitele.

*Erich Maria Remarque z Černého obelisku: Nepodceňujte moudrost církve! Je to jediná diktatura, která nebyla po dva tisíce let svržena.

*Projevy a sukně žen a dívek mají být krátké, myšlenky a ženské výstřihy mají být hluboké.

*Milostivá paní okrášlila společnost svou přítomností.

*Petr Žantovský píše, že už před lety navštívil nějaké cool drama v pražském Činoherním klubu, kde jsme si dělali čárky a během první půle představení jsme těch ‚dámských pohlavních orgánů‘ napočítali 31. Také české i zahraniční filmy vysílané ve všech TV v ČR jsou ‚hustý‘.

*Jsme neustále přesvědčováni, že nikdy jsme se neměli tak dobře jako dnes. Aspoň v našich zeměpisných souřadnicích to vlastně pořád platí, ale jen pro někoho.

*Jen málo lidí si uvědomuje, že NATO svrhlo na Srbsko v 1999 mnohem více bomb, než v Afghánistánu, Libyi, Iráku.

*Americký senát je vlastněn výhradně jen vojensko-bezpečnostním komplexem, Wall Streetem a izraelskou lobby. Nikoho, kdo ve vlastnictví těchto tří mocných není, výbor senátu za senátora totiž nepotvrdí.

*Marcelinus Amianus: Nač mám poslouchat slova, když vidím činy.

Záhadně se objevující doklady na místech činu

$
0
0
Michel Chossudovsky
1.6.2017 Zvědavec

V tomto článku přezkoumáme „záhadný“ fenomén průkazů totožnosti a pasů osob, podezřelých z terorismu, které se běžně objevují (často v troskách) bezprostředně po teroristických útocích. 








Ve většině případů byla údajně podezřelá osoba známá správním orgánům.

Je v tom nějaký vzorec? Průkazy totožnosti podezřelých osob jsou často ponechány na místě, a poté je bezprostředně po teroristickém útoku najde policie.

Podle vládních a mediálních zpráv jsou podezřelé osoby bez výjimky ve spojení s teroristickou organizací Al-Kajda.

Žádný z těchto podezřelých, který měl provést teroristický útok, nepřežil. Mrtví nemluví.

V případě tragické události v Manchesteru byla nalezena bankovní karta údajného sebevražedného útočníka Salmana Abediho v kapse jeho kalhot bezprostředně po výbuchu.

Jaká je legitimita těchto oficiálních příběhů? Velká Británie je jednak „obětí terorismu“, ale zároveň i „státním sponzorem terorismu“. Bez výjimky platí, že vlády západních zemí, které jsou oběťmi teroristických útoků, podporovaly (ať už přímo či nepřímo) teroristickou organizaci Al-Kajda, včetně Islámského státu (ISIS), které jsou údajně odpovědné za tyto teroristické útoky. Existuje velké množství dokladů o tom, že Al-Kajda je výtvorem CIA.

Níže je uveden přehled okolností a důkazů, které se týkají cestovních pasů a průkazů totožnosti, objevených bezprostředně po teroristických útocích, s odkazy na články na webu Global Research a mediální zprávy (z let 2001-2017). (Tento seznam není v žádném případě úplný.)

 

Od události 9/11 v New Yorku až po Manchester, květen 2017

V obráceném chronologickém pořadí

(Zdůraznění textu přidáno.)

Teroristický útok v Manchesteru, květen 2017:



Podezřelá osoba z útoku v Manchesteru řekla, že má vazby na Al-Kajdu…

NBCNews.com – 23. května 2017, MANCHESTER, Anglie – 22letý britský občan Salman Abedi... který spáchal sebevražedný bombový útok, měl vazby na Al-Kajdu a absolvoval teroristický výcvik...byl identifikován podle bankovní karty, která byla nalezena v jeho kapse na místě...

Útok v Manchesteru jako zpětný úder MI6?

Evan Jones, 26. května 2017: „Bankovní karta byla příhodně nalezena v kapse... Daeš se přihlásil k odpovědnosti za útok v Manchesteru, ale bez...“


 
 

Žádný obrazový záznam údajné bankovní karty není nikde k dispozici.

Paradoxně podezřelého Abediho nejprve identifikoval Washington, tedy ještě dříve, než britská policie a bezpečnostní orgány. Jak mohli vědět 3 hodiny po výbuchu, kdo je viník?

Podle Grahama Vanbergena:

V časných ranních hodinách 23. května - přibližně kolem 02:35 BST (britského letního času) - server NDTV prostřednictvím Washington Post uvedl docela kategoricky, že:
Američtí představitelé, kteří hovořili pod podmínkou zachování anonymity, identifikovali útočníka jako Salmana Abediho. Neposkytli žádné informace o věku ani národnosti, a britští úředníci se odmítli vyjádřit o totožnosti podezřelého.“
To bylo zveřejněno v době, kdy britská policie a bezpečnostní služby odmítaly učinit jakékoli prohlášení o tom, kdo by mohl být možným pachatelem, protože v té době se zabývaly bezprostředními následky této události.

Teroristický útok v Berlíně, prosinec 2016:



Berlínský teroristický útok, provedený pomocí nákladního automobilu, a podivná záležitost s průkazem totožnosti, zanechaným ve vozidle

WhoWhatWhy, 22. prosince 2016: Průkaz totožnosti podezřelého byl nalezen uvnitř kamionu, který byl použit při pondělním teroristickém útoku na vánočních trzích, kdy došlo k usmrcení 12 osob, jak uvedli němečtí bezpečnostní úředníci.

Podezřelá osoba byla německým bezpečnostním službám známá, neboť byla v kontaktu s radikálními islamistickými skupinami; byl vyhodnocen jako potenciálně nebezpečný, řekl novinářům Ralf Jaeger, ministr vnitra Severního Porýní-Vestfálska.

 

Teroristický útok v Nice, červenec 2016:



Teroristický útok ve městě Nice: Vyhlášení nepřetržitého výjimečného stavu… údajný pachatel je mrtvý a příhodně po sobě zanechal svůj průkaz totožnosti.

Masakr v Nice, 14. července: Bude vyhlášen výjimečný stav? Islámský stát (ISIS-Daeš) se hlásí k odpovědnosti za útok?

Podle Petera Koeniga v souvislosti s teroristickým útokem v Nice:

Během oslav francouzského národního svátku minulou noc, když bylo asi kolem 23:00, najel nákladní vůz do davu tisíců návštěvníků, pozorujících ohňostroj. K masakru došlo na bulvární třídě Promenade des Anglais na břehu Středozemního moře. Řidič kamionu přitom zároveň nevybíravě střílel do davu. Kamion ujel asi dva kilometry, než jej zastavila policie, která útočníka okamžitě zastřelila.

Strašný teroristický útok, při němž byla zabita spousta nevinných lidí, vyvolal strach a pobouření po celé Francii, Evropě – i po celém světě. Vše nasvědčuje tomu, že se jednalo o „velký scénář“ pod další falešnou vlajkou; a opět ve Francii.

Mladý řidič byl identifikován jako 31letý Francouz, obyvatel Nice, původem z Tuniska. Stejně jako v předchozích případech - „náhoda“ tomu chtěla, že jeho doklady totožnosti byly nalezeny v nákladním autě.

Mladík byl okamžitě usmrcen policií. Mrtví lidé nemohou mluvit. Dosud dobře známý vzorec.

Teroristický útok na redakci časopisu Charlie Hebdo, Paříž, leden 2015:


Policie objevila průkaz totožnosti na jméno Said Kouachi na místě střelby v redakci Charlie Hebdo. Zní vám to povědomě?

Paul Craig Roberts, 10. ledna 2015:
Podle novinových zpráv policie objevila průkaz totožnosti na jméno Said Kouachi na místě střelby v redakci Charlie Hebdo. Zní vám to povědomě? Vzpomeňte si, jak nám tvrdili, že byl nalezen neporušený pas jednoho z údajných únosců z 11. září mezi totálně zničenými rozvalinami věží Dvojčat.

Teroristický útok v pařížském klubu Bataclan, listopad 2015:

Pařížské teroristické útoky a 9/11: Kvůli podobným „důkazům“ jsou obě události podezřelé
Timothy Alexander Guzman, 20. listopadu 2015: Islámský stát (ISIS/ISIL) prohlásil, že je odpovědný za nejnovější útoky v Paříži, stejně tak se Al-Kájda přihlásila k odpovědnosti za útoky 9/11. … Nicméně existují podobnosti mezi teroristickými útoky v Paříži a New Yorku z 11. září.

V prvé řadě byly na místě útoku, na stadionu v severní části města, objeveny cestovní pasy (syrský a egyptský) dvou sebevražedných útočníků. Přestože oba podezřelí teroristé odpálili výbušné zařízení, které měli na těle, byly nalezeny jejich cestovní pasy!

To nás přivádí zpět k teroristickým útokům z 11. září, kdy američtí představitelé objevili pár bloků od Světového obchodního centra zcela neporušený cestovní pas, který patřil jednomu z únosců.0

Zázračné cestovní pasy: Syrský pas byl údajně objeven přímo u bombového útočníka z Paříže
21st Century Wire, 14. listopadu 2015: V souvislosti s vyšetřováním pařížských masakrů byl vedle jednoho sebevražedného útočníka na stadionu Stade de France nalezen syrský pas. Poté, co prezident Hollande prohlásil, že útočník je odpovědný za útoky, přihlásil se k tomuto útoku „Islámský stát“. Francouzská exekutiva, která již dříve uvedla, že chce v Sýrii podniknout kroky proti ISIS (ve skutečnosti to však mělo být namířeno proti Bašáru El Assadovi, který „musí odejít“), v tomto spatřila důležitý záchytný bod, který poskytne důvod pro vojenskou „expedici“.

Teroristický útok 7/7 v Londýně, 7. července 2005:



Londýnský teroristický útok ze 7. července 2005 a operace MI5 „Stepford Four“: Jak se bombový útok v Londýně postaral o to, že je každý muslim „podezřelý z teroristického činu“
Karin Brothers, 26. května 2017: V úterý 12. července zavolala Lindsayova manželka Samantha Lewthwaiteová na policii a oznámila, že pohřešuje svého manžela, jménem Germaine („Jamal“). Policie okamžitě prohledala jejich dům. Později, 14. července, policie oznámila, že mají jeho doklad totožnosti, a že je čtvrtým bombovým útočníkem. Paní Lewthwaiteová odmítla uvěřit tomuto obvinění bez důkazu DNA. Policejní identifikace byla zcela ohromující - neboť prohlašovali, že všichni podezřelí vypadají jako Pákistánci. Je zcela nemožné, aby kdokoliv omylem zaměnil velkého černocha Lindsaye za Asiata. Na co se policie dívala?

Teroristické útoky 9/11: 11. září 2001



Byla 11. září Amerika napadena muslimy?

David Ray Griffin, 11. září 2016

Pravda o 9/11 a vyšetřování Kongresu: 28 stran se špatnými údaji o úloze Saúdské Arábie

Dick Atlee a Ken Freeland, 11. září 2015

Po dlouhá léta se Hnutí za pravdu o 9/11(9TM) marně dožaduje… Agent FBI Dan Coleman vysvětluje, jak to bylo s pasem únosce z 9/11…

Nesrovnalosti z 9/11: Mitsubishi Mohameda Atty a jeho zavazadlo

David Ray Friffin, 9. května 2008

Nesrovnalosti z 9/11: Mitsubishi Mohameda Atty a jeho zavazadlo... Mimo jiné také obsahovalo saúdský cestovní pas a mezinárodní řidičský průkaz...“
"V oficiální verzi události z 11. září FBI prohlásila, že byl nalezen neporušený pas jednoho z pilotů, a to poblíž jedné z věží, která byla zničena na popel po výbuchu, kdy požár roztavil dokonce ocelové nosníky obou budov. Z místa havárie čtvrtého letadla poblíž Shanksville máme také cestovní pas, z něhož bylo možné, i když byl ohořelý, přečíst jméno a příjmení člověka, jemuž tento doklad patřil, a dokonce vidět fotografii. Mělo by nás to znepokojit, neboť v kráteru po letadle nezůstalo vůbec nic, ani část letadla, ani lidé, kteří letadlem cestovali, pouze tento částečně ohořelý pas.

Dan Rather z televizní stanice CBS News potvrdil, že „kolemjdoucí našel pas jednoho z únosců“ na ulici, jen několik hodin po útocích 11. září. (Na videu: 1′.23″)


Podle „WhoWhatWhy“:

Vízum Satama al-Suqamiho:
Tento doklad totožnosti jednoho z údajných únosců z 11. září zůstal jaksi nepoškozen pár bloků od věží dvojčat, ačkoli samotné letadlo bylo prakticky vymazáno z povrchu zemského.

Pasy, které patřily Ziadu Jarrahovi a Saeedu al-Ghamdimu: Pasy dvou údajných únosců letedel společnosti United Airlines, let 93, prý údajně přežily v plamenech v Pensylvánii, zatímco letadlo bylo samo o sobě zcela spálené a rozptýlené na obrovském prostoru - s jedním zcela neporušeným pasem.

K zamyšlení?

Můžeme věřit oficiálním vládním příběhům?

Bez otázek. Můžeme věřit západním médiím?


Manchester, Berlin, Paris, Nice, London, New York: Passports and IDs Mysteriously Discovered in the Wake of Terror Attacks vyšel 27. května 2017 na Global Research. Překlad v ceně 614 Kč Zvědavec.

Znepokojující následky výbuchu v Manchesteru. Drakonická bezpečnostní opatření

$
0
0

Stephen Lendman
1.6.2017 Zvědavec

Zákony týkající se britské policie již patřily k nejdrakoničtějším, a to i před výbuchem v Manchesteru v pondělí, a patří k nim Zákon o zabraňování terorismu z r. 2005, který „probral“ dlouhotrvající právní ochrany.



Možná přijde ještě tvrdší legislativa. Po nouzovém setkání jednala premiérka Theresa May dle očekávání – zvýšila britskou úroveň ohrožení ze závažné na kritickou.

Tvrzení, že může „hrozit další útok“, je součástí její strategie nahnat strach, snahy přesvědčit Brity, že budou více v bezpečí, když obětují své základní svobody.

Opak je však pravdou.

Tisíce příslušníků britských ozbrojených sil jsou nasazeny v klíčových veřejných oblastech, Británie se přeměnila na ozbrojený lágr – možná natrvalo.
Více vyzbrojená policie má být rozmístěna na důležitějších místech (zdroj: ITV.com).

Tak zvaná operace Temperer (Míchačka) započala v lednu 2015, po pařížském útoku Charlie Hebdo a operacích pod falešnou vlajkou na košer trhu.
Ta opravňuje k nasazení tisíců vojáků, aby „doplnili ozbrojené policisty zapojené do povinností bezpečnostní ochrany“ v klíčových oblastech Británie.
I další evropské země mají podobné plány na střežení před údajnými teroristickými hrozbami. Británie a kontinent se stávají ozbrojenými lágry, demokratická práva mizí před očima.

Incidenty jako v Manchesteru, Charlie Hebdo, akce v červnu 2016 v Nice, francouzská operace pod falešnou vlajkou, za kterou převzal zodpovědnost ISIS, další akce v Evropě, a podobné v Americe jsou používány k prosazení tvrdšího postupu policie – podvodu, jehož cíle je přesvědčit lidi, aby akceptovali to, co poškozuje jejich základní práva a blaho.

To, že v Manchesteru se k zodpovědnosti přihlásil ISIS, a podobné incidenty jsou součástí podvodu. Tvrzení bez ověřitelných důkazů jsou neopodstatněná.
Kdokoliv může tvrdit cokoliv, z jakéhokoliv důvodu, a může se snažit, aby to bylo věrohodné, i když není.

Prozatím se hon manchesterské policie na čarodějnice soustřeďuje na vhodné obětní beránky, možná napojené na podezřelého „bombera“ Salmana Abediho.
Protože zemřel při pondělním výbuchu, nemůže nic vykládat, a tak zbývá jen oficiální vysvětlení – neexistuje žádný svědek nebo někdo jiný, kdo by to mohl zpochybnit.

Skepse je u vládních akcí, které poškozují práva a blaho obyčejných lidí, přestože je tvrzen opak, vždy na místě.

K tragédii v Manchesteru došlo před britskými předčasnými volbami 8 června, kdy je labouristický kandidát Jeremy Corbyn v těsném závěsu za Theresou May.

- - -


Disturbing Manchester Blast Aftermath. Draconian Security Measures vyšel 24. května 2017 na Global Research. Překlad v ceně 141 Kč Zvědavec.

Sobotkovo komando systematicky likviduje lánské spiklence; po Škromachovi, Haškovi, Tejcovi i Zimolu; kdy přijde na řadu pátý člen Chovanec, co za své udavačství dostal trafiku ministra vnitra…?

$
0
0
Břetislav Olšer
1.6. 2017   Rukojmí
Napřed čerstvá současnost; vedení ČSSD v Českých Budějovicích stálo až do poslední chvíle za svým bývalým hejtmanem Jiřím Zimolou, chtěli dokonce vystoupit z kandidátky a najednou zlom, šéfové a pražští marxističtí borci v čele obrtlíkem Štěchem si dupli, jistě padly výhrůžky, hrozby koncem politické kariéry…


Sobotka se členy grémia jim v pátek vysvětlovali Zimolovo vyškrtnutí ze seznamu kandidátů nejen kauzou domu Lipno a vysokými odměnami managementu nemocnic. Po hejtmanově rezignaci si Sobotka neumí představit, jak by bylo možné voličům vysvětlit, že Zimola může kandidovat do sněmovny, byť z 22. místa. (Jak by Sobotka voličům vysvětlil, kolik mu ukáplo do kapsy při privatizaci OKD, když prokazatelně spoluokradl stát o téměř pět miliard Kč...?) Zimola to nakonec vzdal, ale se ctí řekl:

Vítězem krajských voleb v Jihočeském kraji se loni stala ČSSD pod vedením Jiřího Zimoly...
„Nesvlékl jsem oranžový dres ani ve chvílích, kdy nebyl zrovna příliš v módě, a nehodlám ho svlékat ani nyní jen kvůli něčí momentální potřebě osobní msty,“ vyjádřil exhejtman svůj postoj a z kandidátky odstoupil. Alespoň bude mít se čas připravit; za rok se chystá na komunální volby, za tři roky budou krajské...


Prostě další zrada ideálů, o nichž se dnešní garnituře socialistů může jej zdát, jejich krédem jsou plná koryta, od nichž je neodežene nikdo, ani kdyby mlaskali. Kde jsou časy, kdy byl předsedou a nadmíru úspěšným Miloš Zeman a ne dvojka politických hochštaplerů Sobotka – Chovanec. Avšak pozor; lidová moudra stále platí – kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá…

Z pětice z Lán už tedy zbyl jen Chovanec, nad jehož tučnou obří postavou se už stahují mraky… Na každou a zvláště pěkně vykrmenou svini už se voda vaří… Stejně jako Sobotkovi už hoří koudel u zadku a jako smrtelně zraněný kůň kolem sebe zuřivě kope a systematicky likviduje lánské spiklence; po Škromachovi, Haškovi, Tejcovi a Zimolovi by měl být teoreticky na řadě i pátý člen spiklenců z Lán zrádce Chovanec, co za své práskačství dostal trafiku ministra vnitra.

Vznáší se i nad ním oprátka? Neví snad, jak dopadl zrádce Krista Jidáš Iškariotský…? Ten napřed dostal za svoji zradu 30 stříbrných, Chovanec post ministra vnitra... No, neber to...

A nyní exkurz do minulosti; Bohuš si v roce 2013 vymyslel „stranický puč“, spiknutí svých největších konkurentů, kterým do jejich řad nasadil špeha Chovance, když šli navštívit svého kamaráda Miloše Zemana do Lán. A večírek v Lánech považoval za spiknutí; postupně čtverka musela od válu, zatímco Sobotkův oblíbenec číslo jedna odolal: Pročpak asi?

Role Chovance byla jasná; vetřeš se mezi ně a pak mi řekneš, co tam povídali, abychom se mohli podle toho zařídit. Naivní čtverka uvěřila na čestné slovo, že o schůzce nikdo z nich neřekne nikomu ani muk. Chtěli se jen poradit u bývalého a nejúspěšnějšího předsedy ČSSD Miloše Zemana, nyní prezidenta, jak přimět Sobotku, aby dodržoval svoje slovo.

(Naivní Hašek věřil, že čestné slovo chlapa je víc, než milosrdná lež. Političtí gauneři Sobotka s Chovancem však ve svém slovníku slovo čest nemají a nikdy ani neměli…)

Sobotka totiž opět totálně zklamal, když sliboval volební výsledek, co bude začínat trojkou a pokud toho nedosáhne, svolá mimořádný sjezd socialistů nebo podá demisi na předsedu ČSSD. Dosáhl však těsně nad dvacet procent, sliby chyby, sjezd ČSSD se nekonal, naopak vymyslel si v hrůze ze svého dalšího osudu výše zmíněný stranický puč...

Místopředseda ČSSD Milan Chovanec, který jako první přiznal účast na schůzce v Lánech, promyšleně zahrál na city a na oko nabídl rezignaci na post ve vedení, ale šéf strany Sobotka ji samozřejmě nepřijal. Kam zmizelo dvacet socialistů z předsednictva ČSSD, kteří byli jeden den pro odvolání Sobotky, co volby prokazatelně zbabral, aby další den mávnutím kouzelného proutku obrátili na obrtlíku a vytvořili „pevnou semknutost socialistů“, nutných k potlačení pokusu o vnitrostranický převrat. To vše v zuřivé atmosféře protizemanovské hysterie.

Jen pro srovnání; co vykazovaly historické postsametové poslanecké volby pro ČSSD? V roce 1998 to byly 32, 31 procenta a 74 mandáty, v roce 2006 – 32, 32% a znovu 74 poslaneckých míst, rok 2010 znamenal pokles na 22, 08% a 56 mandátů, rekordní “vítězná Pyrrhova prohra” přišla v roce 2013 – 20, 45% a 50 mandátů…

Bible je Kniha knih. Vypráví příběhy a podobenství, která jsou nadčasová. Třeba o marnotratném synovi; a Sobotka toho proradného Chovance přijal, zbloudilého syna toho nepřestal milovat. Objal ho a políbil. Ani mu nedal příležitost, aby poklekl na kolena a ponížil se. Naopak přikáže služebníkům, aby syna oblékli do nejlepších ministerských šatů, dali mu na ruku prsten, obuli ho, připravili mu stranickou hostinu a naopak ho ještě pověřili funkcí. „Můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se a je nalezen.“ Z návratu hříšných je přece třeba se radovat…
Sobotka se tak stal premiérem a pecivál Chovanec místopředsedou ČSSD a ministrem vnitra; osvědčil se přece jako ústřední práskač. Na jedné straně se v jednom gaunerovi skrývá marnotratný syn i Jidáš - Chovanec, na straně druhé aktéři lánské schůzky, co byli jedni z nejpopulárnějších sociálních demokratů. A ten, kdo je zradil, byl oslavován navzdory místopřísežnému slibu mlčenlivosti, jelikož kdo by si z davu mohl jen pomyslet, že šlo skutečně pouze o schůzku přátel… Co však bude asi podvratný marnotratný syn dělat, až opadnou vášně a jeho zrazený bratři se zase vzchopí a začnou jednat? Ty příkopy jsou totiž již vykopány a Sobotkovi nohsledi je omotávají ostnatými dráty. Sobotka možná s odřenýma ušima vyhrál jednu bitvu, ale válku ne… S bojovníky jako je Chovanec po boku stejně nemá sebemenší šanci, proto kuje další pikle…

Chovanec na sebe výrazněji na sebe upozornil již v roce 2000, když se postavil na stranu tehdejšího plzeňského lídra ČSSD Václava Šlajse. “Vidíte, a teď se zastal Václav Šlajs mě, když jsem hlasoval pro odchod Bohuslava Sobotky z funkce předsedy strany,” řekl Chovanec, kterého poté Šlajs vystřídal v křesle hejtmana Plzeňského kraje.

“Velmi brzy jsem pochopil, že se vyplatí neválčit,” potvrdil i sám konformní Chovanec, který bezostyšně vyjde ve své anální politice s každým, kdo mu zajistí prospěch. Vděčnost nezná mezí. Václav Šlajs z ČSSD, bývalý první Chovancův hejtmanský náměstek pro ekonomiku, byl totiž do roku 1989 členem KSČ a po dobu mnoha let i důstojníkem komunistické armády, kde vykonával funkci předsedy útvarové organizace KSČ. Ještě v roce 1989 zdárně ukončil studium na Vysoké škole politické ÚV KSČ

A Chovanec se stal hvězdou na Západočeské univerzitě v Plzni (ZUČ), na té “zázračné prázdninové škole právníků". Jednooký mezi slepými králem. Sice titul bakalář získal ne za dva roky, jak je běžné, ale během 9 měsíců, přesto jeho regulérnost nebyla zpochybněna. Proboha proč ne...? Za tento čas přece uzraje plod v matčině lůně v dítě. Objektivní ČT také ohlásila, že má vzdělání vysokoškolské...

Chovanec se doposud sice bránil tím, že titul nepoužívá a že řízení o jeho odebrání zastavila sama ZČU. To sice ano, ale pomlčel, že jeho spolustraníkem byl rektor Průša, za jehož působení právnická fakulta v Plzni udílela jeden podvodný titul za druhým.

Proč mi ten ministr vnitra Chovanec svým práskačstvím připomíná Bretschneidera z Haškova Dobrého vojáka Švejka, kdy Bretschneider zatkne hostinského Palivce, který pak dostal za jedinou větu deset let...? Zde je ukázka:

„Ty nám to pěkně v tom Sarajevu vyvedli,“ se slabou nadějí ozval se Bretschneider.

„V jakým Sarajevu?“ otázal se Palivec, „v tej nuselskej vinárně? Tam se perou každej den, to vědí, Nusle.“

„V bosenském Sarajevu, pane hostinský. Zastřelili tam pana arcivévodu Ferdinanda. Co tomu říkáte?“

„Já se do takových věcí nepletu, s tím ať mně každej políbí prdel,“ odpověděl slušně pan Palivec, zapaluje si dýmku, „dneska se do toho míchat, to by mohlo každému člověkovi zlomit vaz. Já jsem živnostník, když někdo přijde a dá si pivo, tak mu ho natočím. Ale nějaký Sarajevo, politika nebo nebožtík arcivévoda, to pro nás nic není, z toho nic nekouká než Pankrác:“

Bretschneider umlkl a díval se zklamané po pusté hospodě.

„Tady kdysi visel obraz císaře pána,“ ozval se opět po chvíli, „právě tam, kde teď visí zrcadlo:“

„Jó, to mají pravdu,“ odpověděl pan Palivec, „visel tam a sraly na něj mouchy, tak jsem ho dal na půdu. To víte, ještě by si někdo mohl dovolit nějakou poznámku a mohly by být z toho nepříjemnosti. Copak to potřebuju?“


Inu, o tom, že znovu ovládnutí OKD přijde státní kasu na čtvrt miliardy, ani slovo, že Sobotko, nýbrž to, že do voleb nepřijmeme žádného běžence, jsou plné presstitutské noviny, že Chovanče… Co bude po volbách, to už neříkáte; další podvodní šmejdi na české scéně…Mezitím Sobotkovo komando systematicky likviduje lánské spiklence; po Škromachovi, Haškovi, Tejcovi a Zimolovi je na teoreticky řadě i pátý člen, Chovanec, co za své práskačství dostal trafiku ministra vnitra; každopádně tento křivák nezná už dne ani hodiny, neboť kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá...

Nebouchejte s námi o dlažbu!

$
0
0
Zdeněk Hrabica
1. 6. 2017
Tak stupidní propagandu a ideologickou umanutost, jakou prožíváme a jaké jsme svědky nyní, jsme snad nezažili , nyní v obráceném gardu, od padesátých let minulého století. Jsme opravdu nepoučitelní. A spolu se svými kormidelníky jsme opět naprosto pro svět nespolehlivými. Americký brouk jako mandelinka bramborová a partyzánský vůdce, maršál Jugoslávie Josip Broz Tito jako krvavý pes a vrah, dostávají pořádně na frak. 

Když jsem sledoval rozhorlení, jenž si říká ministr kultury, Daniela Hermanna z tribuny Parlamentu ČR o tom, že nebýt NATO, nebyl by nikdy v Evropě po druhé světové válce spravedlivý a trvalý mír, nestačil jsem se divit. Nerad nechávám nejen sebou mlátit o podlahu. Zvláště ne od člověka, který v žoviálním předklonu káže bludy i na mnichovských srazech sudetoněmeckého landsmanšaftu a zároveň se shrbeným hřbetem nosí kytičku 17.11. k pražské Hlávkově koleji, v den, kdy došlo k masovému nacistickému zásahu proti českému studenstvu a jejich odvlečení do KT Sachsenhausen.

Volte KDU – ČSL, volte Starosty! S nimi nezabloudíte!

Žijeme v době, kdy se na knižním a literárním veletrhu Svět knihy ve stánku Našeho vojska prodávají za 299, - Kč hrníčky s portréty K. H. Franka, R. Heydricha, A. Hitlera spolu s hrníčky s portréty T.G. Masaryka, E. Beneše, V. Havla, J. A. Komenského nebo Karla IV. Kolem procházely tisícové davy, včetně školní mládeže v doprovodu svých pedagogů a jakoby se nechumelilo. Mezitím se politici hádali a osočovali jeden druhého. Lili splašky na své hlavy a na hlavy jiných. 

 

Celý život jsem žil ve své rodné vlasti. Četl jsem noviny i knihy, vyučil jsem se řemeslu, studoval jsem, pracoval jsem – rukama i snad hlavou. Na pražské střední škole seděla vedle mne v lavici Věra Čáslavská, o ulici dál U Půjčovny bydleli Dana a Emil Zátopkovi. Oblékal jsem se a živil jsem se – snad poctivě. Vztekal jsem se a bouřil jsem se proti stupidním manýrům, které život tehdy i dneska přinášel. A co zjišťuji? Zjišťuji, že se mi někdo snaží programově a cílevědomě vnucovat namísto pravdy lež a klam. Včera – a ještě silněji dneska.

Nesu si z knihovny nový výtisk knihy Konstantiny Hlaváčkové: „Móda za železnou oponou – Československo 1948 – 1989“ (Grada Publishing, 2016) . Uvozený předsádkou –„ POZOR! Hraniční pásmo. Vstup jen na povolení“. Završený fotografií ČTK z objektivu Karla Mevalda, na níž si pravice podávají v blahém rozmaru rozesmátí Václav Havel spolu s Alexandrem Vondrou, Michalem Kocábem, Michalem Horáčkem a spol. s Ladislavem Adamcem . I jemu roští pro historii dělají Marián Čalfa, Zbyněk Vokrouhlický, Jindřich Poledník, Miroslav Pavel a jiní, vespolek tuto vzácnou seanci moderuje Oskar Krejčí.

To jenom na okraj. Pokud jde o formu. Kniha popisuje módu zločinné a hodně šedivé doby. Obleky ze šusťákoviny, z tesilu, nylonu, z papíru, náušnice z plastů. Čteno mezi řádky je kniha skvělým dokumentem o době, kdy textilní výroba u nás vzkvétala, někdy i umírala. Zaměstnávala desetitisíce krejčích, švadlen, kresličů, návrhářů. Podle autorky vycházelo několik ideologicky poplatných módních a ženských časopisů.

Když jsem podrobně nahlížel na agenturní snímek o předávání moci po listopadu 1989 mezi Havlem a Adamcem – položil jsem si otázku, kdo oblékal a živil tyto mocenské garnitury, které spáchali bez většiny z nás – Čechů a Slováků - tento kšeft tisíciletí.

Z jedné strany to byly speciální obchody pro vyvolené - tzv. stranické a vládní obchody – z druhé strany nezadbatelná finanční podpora ze strany Západu, pěstovanému disentu a přisluhovačům. Roli zde pro ně často vyplňoval Tuzex. Nikdy nezapomenu na svá setkání s režisérem Otomarem Krejčou a s herečkou Marii Tomášovou v jejich břevnovské vile. K československé měně se oba téměř nedostali, k valutám ano. Získávali je poctivě – svou prací pro druhou stranu, která jim byla doma režimem znemožněna.

Vycházejí knihy i s jiným port foliem doby, nejenom o módě, nejenom u nás. Jsou to knihy Retro. O tom, co jsme za železnou oponou jedli a pili, jak jsme odpočívali v rekreačních zařízeních ROH , závodních zotavovnách. Jak jsme děti vypravovali do pionýrských a dětských táborů. Nedotýkám se na tomto místě jejich úrovně. Nemlčí o cestovní nesvobodě!

Vyčlením li stravování, vcelku jsme se krmili mnohem hodnotnějším jídlem než máme na talíři dneska. I když nám často chyběli banány a jiné jižní ovoce, někdy i maso a spagety. Měli jsme normy, jaké nám mohl svět závidět.

Jsem zvědav na autora, který jednou s ohledem na minulost zaznamená v retro pohledu současné poměry.



To bude znovu veselo - jako veselo bývalo na Starém Bělidle, když se u babičky sešla chasa.

Impeachment Donalda Trumpa

$
0
0
Pavel Letko
2.6.2017 e-republika
 

Impeachment určitě ne. S impeachmentem by musela souhlasit Republikánská strana, nejnebezpečnější spolek světových dějin.



Jak se zdá, současný prezident Spojených států zlobí všechny. V USA mu chystají impeachment a Evropa už se vidí zcela osamocena ve válce s Ruskem. Česká republika ovšem nejen s Ruskem, ale za svobodu Tibetu i s Čínou. Proto také se všechny politické síly shodují na jednom: Je třeba více zbrojit. Zdvojnásobit výdaje na armádu. Jak říká Pavel Bělobrádek ZDE

Česká armáda tvoří páteř této země
Proto se není třeba příliš ohlížet na názor lidí. Politické elity vědí vždy, co je pro poddané nejlepší. Jsou-li opřeny ještě o křesťanský světonázor, hlásí-li se ke Kristu, králi pokoje, nemusí se ohlížet ani vlevo ani vpravo, cíl je jasný. Jak dále říká čerstvě znovuzvolený předseda křesťanskodemokratické strany Pavel Bělobrádek:

Jako lidovci se snažíme dělat správné věci bez ohledu na většinový názor populace. Naše snaha uzákonit navyšování obranného rozpočtu na dvě procenta by proto neměla být až tak překvapivá.
Ano, proč by někoho mělo překvapovat, že křesťanská strana je největší zastánkyní zvýšení zbrojení na dvojnásobek současného stavu? Naši političtí křesťané měli vždy k armádě tak nějak blízko. Bodejť by ne, když armádu považují ústy svého předsedy za páteř republiky. Ostatně naši čeští křesťané v tom nejsou sami. V zemi našich spojenců jsou lídry zbrojení rovněž ryzí křesťané z okruhu staré dobré Republikánské strany. Nač vyhazovat peníze na chudé, či ženy samoživitelky, když si můžeme za 100 milionů pořídit jedno americké vozidlo pěchoty? Co je výhodné, co se vyplatí, to vědí naše i americké elity velmi dobře.


Co to znamená pro většinu daňových poplatníků


Prostě musíme nějak vyhodit dvě procenta rozpočtu stůj co stůj. Tedy ne vyhodit, ale zaplatit našim spojencům za ochranu. Pro nás jsou to vyhozené peníze, jim se celkem hodí. Běžně se tomu říká výpalné. Dokonce takové slovo zaznělo i v naší veřejnoprávní televizi! Někdejší obdivovatel USA si stěžoval, že Trump se svými spojenci, tedy i s námi, hovoří jako bychom jim měli platit výpalné za ochranu! Trump nás prý všechny pokáral, že jim dlužíme velké peníze. Nu, samozřejmě. Neměli jsme z důvodu benevolence a dobroty amerického lidu a jejich prezidenta Bushe předepsán nějaký paušál, ale pouze 2 % z HDP! Nikdo po nás nechce, abychom přišli na buben. K čemu bychom pak svým pánům byli? K ničemu. Živit nás tedy nebudou. Proto máme předepsána ona 2 %. Bratru nějakých 80-100miliard ročně. A to se vyplatí. Někomu určitě.


Trump se nestydí, alespoň všichni víme na čem jsme


Dosavadní působení Dnalda Trumpa lze hodnotit jako úspěšné, jde zkrátka od úspěchu k úspěchu. Posuďte sami:
  1. Zbytečná péče o chudou, tedy neschopnou část populace pod názvem Obamacare byla zrušena
  2. Zeď na hranici s Mexikem nebyla dostavěna, ale již i nenapravitelní amerikanofilové se mohli zamyslet nad podmínkami nelegálních přistěhovalců v USA. Jsou to často lidé se stejným nebo dokonce horším postavením než otroci. Bez práv. Nakolik je humánní pouštět lidi do Spojených států a pak z nich dřít kůži, oproti zdi na hranicích, je velkou otázkou. V Izraeli takovou pěknou zeď mají a nikomu to nevadí. Tedy pokud jde o politiky, naše, izraelské i americké.
  3. Díky Trumpovi víme, že nejde o žádnou válku s Ruskem, nejde tady o nějakou obranu, jde tu o prachy. O prachy, které je třeba transferovat skrze zbrojní firmy od daňových poplatníků, jejichž země prohrály válku se Spojenými státy. Ano, jsme kamarádi, co jsme si, to jsme si, ale odsud až posud. První i druhá světová válka něco stála a někdo to musí platit. Studená válka také nebyla zadarmo. Máme tu zkrátka vítěze, a tomu je třeba cálovat, aby nechtěl zase vítězit, protože tam, kde je vítězství, tam je i porážka. Buďme rádi, že náš pán po nás chce jen 2 % a prostřednictvím současného prezidenta Trumpa se nám to nestydí říct.
  4. Německé kancléřce Angele Merkelové konečně došlo, že chce-li Německo vyvážet levná auta, musí o to více dovážet drahé americké zbraně. Drony, neviditelná letadla a v neposlední řadě odposlouchávací technika nejsou zadarmo. Někdo to platit zkrátka musí, a Donald to nebude, to je jasné.
  5. Jasně se ukázalo, že na jedné věci se světoví politici naší západní, křesťansko-židovské civilizace shodnou. Na válce. Na kráse bombardování. Všemi nenáviděný Trump se stal přes noc miláčkem médií i politiků v okamžiku, kdy dal rozkaz k bombardování Sýrie. Kratičce samozřejmě. Jeho akce byla totiž jen takovým bodnutím komára ve srovnání s řáděním rozzuřeného slona v mateřské školce George Bushe. Pár desítek mrtvých nemohlo zajistit ani odlesk slávy rodiny Bushů, která má na kontě statisíce umouněných Arabů a jejich dětí. Nešlo také o lidi v pravém slova smyslu, ale jen a pouze o Collateral damage. Běžně se tento pojem z americké vojenské terminologie překládá jako „vedlejší ztráty“, slovník na našem portálu „Seznam“ ovšem tento pojem překládá jako „civilní ztráty“ ZDE
  6. Díky Trumpovi také víme, že další věcí, na které se v našem západním křesťansko-židovském kulturním okruhu shodneme, je výroba více či méně sofistikovaných, každopádně však velmi drahých zbraní, které nás ochrání před zlem tohoto světa. Tím se ukazuje v celé nahotě naše židovsko-křesťanská kulturní převaha nad islámem. Muslimové totiž ze zvrácených důvodů barbarsky útočí nákladními automobily a podomácku vyrobeným bombami na nevinné civilisty, kdežto my na Západě používáme z ušlechtilých důvodů drony, střely s ochuzeným uranem, a matky všech bomb, přičemž nevinné civilisty nezabíjíme, jenom jim způsobujeme „collateral damage“. Tento způsob války shledáváme velmi šťastným, a proto i když my a naši spojenci dáváme na výdaje na zbrojení největší částky všech dob, a jenom Spojené státy vyrábí zbraně v hodnotě jako zbytek světa dohromady, musíme přidat. Útoky na promenádě ve Francii či koncertu ve Velké Británii volají po obraném opatření, které si vyžádá více letadlových lodí, ponorek a střel s plochou dráhou letu. Je to praktické a účinné asi tak stejně, jako pronásledování komára po bytě se sbíječkou. A to se vyplatí.
  7. Donald Trump ukázal vpravdě americkou kulturu tak, jak je. Ruce na Bibli, ale kolty, kolty proklatě nízko u pasu. Co se v Bibli naučíš, vystřílíš do světa. Na krku kříž, v ruce pořádnou bambitku. 80 % Američanů se hlásí ke křesťanství. Dobro došli, Pax Americana, americký mír v praxi. Ježíš by se obracel v hrobě, kdyby v něm byl. Naštěstí se v Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě nenalézá, protože jinak by musel z takových křesťanů vyletět z kůže. Správu nad tímto křesťanským chrámem museli převzít muslimové, neboť křesťané se tak nesnášejí, že by se pravidelně servali. V tom se ovšem ukazuje síla naší svobodné demokracie postavené na konkurenci a soutěžení. Díky této permanentní válce směřujeme k pokroku a jdeme od úspěchu k úspěchu. Díky němu si každou chvíli můžeme pořídit telefon s novými úžasnými funkcemi, denně si vybrat z nepřeberné řádky programové nabídky našich umělců digitální televizní zábavy a zaručených zpráv. V neposlední řadě v důsledku takového pokroku nám nejen příjemně voní vzduch po spalinách, ale než se nadějeme, aniž bychom to čekali, každou chvíli nám může neviditelné letadlo shodit na hlavu náklad jasnější než tisíc sluncí. Jo, to pak bude pokoukáníčko.
Trump na Twitteru objasňuje vzájemné postavení USA a Německa:

Tak co s tím Trumpem


Impeachment určitě ne. S impeachmentem by musela souhlasit republikánská strana a důvody, proč by to udělala, nejsou pro zbytek světové populace moc pozitivní. Jak říká Noam Chomsky: Současná Republikánská strana je nejnebezpečnějším spolkem světových dějin. Ne snad proto, že by lidská historie byla chudá na šílence, ale protože tito dnešní republikáni disponují nejstrašnější ničivou silou. Trumpa by určitě neodvolávali kvůli jeho postoji k imigrantům, ke globálnímu oteplování, rušení zdravotní péče pro chudé nebo pro požadavky na rozšíření zbrojení. Důvodem by mohla být příliš mírumilovná politika jak všeobecně, tak zejména vzhledem k Rusku. Spojené síly Mordoru milují boj, milují válku. Hekatomby mrtvých usmrcených ve všech „spravedlivých“ válkách v dějinách svědčí jasně. Prosté vraždy jsou dílem nešťastných, ustrašených či pokřivených individuí, zatímco ty hromadné požívají největší úcty. Ti první jsou vězněni, oběšeni či jinak sprovozeni ze světa „počestnou“ společností přísahající na Bibli, ty druhé vyznamenáváme, královsky platíme a stavíme jim pomníky. Vrah nevěrné ženy končí na popravišti, hromadný vrah nevinných žen a dětí je veleben "navěky". Pro kapsáře máme vězení, pro miliardové škody a zpronevěry máme pochopení. Proč? Proto! Pokrytectví není jen záležitostí Ježíšových oponentů z doby před dvěma tisíci lety, ba ani není výlučnou vlastností komunistů, ale je pevnou součástí naší „ctihodné“ západní společnosti. Rozpor mezi hlásanými idejemi a praxí je naprosto zjevný. Troubíme do vesmíru, jak jsme dobří, a přitom ničíme Zemi, mučíme lidi a hubíme lidství. A pak řekneme: může za to Saddám, Kaddáfí či Trump? Nikoliv, na takovém stupni je civilizace, na takové úrovni je americká společnost. Trump nespadl z nebe, není nějakým mutantem. Trump je velmi, velmi americký. Takové jsou prostě USA a lidé v nich. Netěšme se tedy na nějaké střídání, mohli bychom být velmi, velmi zklamáni.

Po Trumpovi by totiž nemusel přijít nějaký americký Gándhí, ale spíše tymolínový fašista vybraného chování Gutha Jarkovského s výchovou v military campu, šíleném ZDE a Ježíšově táboře. A světová válka by se přiblížila dle sloganu naší military party TOP09 „víc, než si myslíme“.

Ukázka z filmu Jesus camp, kde vítají papírového Bushe a ukazují tak, proč USA vyhrály studenou válku. Ve vymývání mozků se jim tzv. komunisté nemohli vyrovnat: 




- - -

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!




Související články:
  1. Válka, nic osobního
  2. NATO bude!
  3. Německo se vyhne nastoupené cestě ke zkáze pouze odpoutáním od angloamerických mocenských elit
  4. Německo se stává platformou pro vedení globální války Američanů
  5. Vrátí Donald J. Trump Fedu úder? Nebo je všechno jinak?
  6. Po rozpadlém Detroitu hoří rasistický Baltimore
  7. Michael Snyder: 11 otřesných skutečností o rozpadající se infrastruktuře v USA
  8. USA vedou nekonečnou válku a k ničemu
  9. Twinkies a vytunelované důchody
  10. Bohatí mohou nechat zavřít stát, pro chudé je to katastrofa

Ukažte politikům toto video! Začíná léto a evropská neziskovka ve Středozemním moři zahájila sběr migrantů z lodiček a jejich dovoz do EU! Kolínský Ford nařídil přestávky kvůli Ramadánu, oběd pro muslimy v továrně v noci! A co Škoda Auto? Už brzy? Zastavte to, apelujte na vládu a spočítejte to politikům na podzim ve volbách!

$
0
0
- VK -
2.6.2017 AE News

Začíná léto a spolu s ním nejen čas dovolených, ale především hlavní sběrná sezóna ve Středozemním moři. Neziskové organizace z Evropy, které provozují záchranné lodě ve Středozemním moři, začínají připlouvat k libyjským břehům a pomocí vysílaček a organizátorů v Libyi tak zahajují každoroční sezónu masivních jednosměrných zájezdů do EU pro arabské a africké migranty. 


Minulý rok v prosinci jsme tady na AE News měli článek [1] o tom, jak vybrané evropské neziskovky provozují lodě ve Středozemním moři a ve spolupráci s evropskou pohraniční službou Frontex pašují migranty do EU. Součástí článku bylo i děsivé video námořního lokačního systému Maritime, který ukazuje transpondéry, resp. pohyby lodí neziskovek mezi Libyí a Sicílií, jižní Itálií a Maltou, tam a zpátky.

Loď neziskovky připluje k libyjskému pobřeží, nabere z lodiček migranty a odveze je do Itálie. Vzápětí se loď obrátí, pluje zpátky, opět nabere migranty a zase pluje do Itálie. Video sklidilo mohutné ohlasy na alternativě, ale do mainstreamu se nedostalo. Proč? Hádejte, nehodí se do krámu informačního pole mainstreamu o migraci do EU, jak probíhá a kdo ji skutečně řídí. Ne pašeráci s vousy, ale přímo Brusel! Pokud jste článek nečetli, určitě to napravte, protože tento článek na něj plynule navazuje.

Loď neziskovky Sea Watch, který pašuje migranty z Libye do Itálie.

Nechvalně známá neziskovka v tomto oboru je Sea Watch. Operuje ve Středozemním moři, má moderní vybavení a posádky lodí mají mnohonárodnostní složení. Neziskovka pochází z Berlína a za rok 2015 importovala do EU přes 5x000 migrantů. Chlubí se tím na vlastním webu [2]. Neziskovka koncem minulého roku rozjela velkou kampaň a za půl roku vybrala peníze na novou loď, takže už mají dvě, Sea Watch 1 a Sea Watch 2. Do médií se nyní ale dostalo video, které i s českými titulky můžete zhlédnout ZDE*. Libyjská pobřežní stráž totiž na poslední chvíli neziskovce vyfoukla várku přeplněného člunu s migranty a hlídkový člun migranty odvlekl zpátky do Libye [3]. Pracovníci neziskovky Sea Watch z toho byli evidentně naštvaní, protože když se vrátí do Itálie s prázdnou, přijdou o granty a dotace. Každá neziskovka totiž je součástí mohutné krakatice, která ovládá evropské dotace na integraci uprchlíků v Evropě.

Mamutí business pašování plaváčků pro vybudování islámské Evropy


Dovoz uprchlíků přes moře z Libye do EU je obrovský business. Neziskovka na moři oficiálně vykáže přivezené migranty do Itálie jako „trosečníky“, kteří byli ve stavu nouze a volání o pomoc. Námořní pravidla stanovují, že trosečník je odvozen do domovského přístavu záchranářské lodi, takže pokud neziskovka nabere migranty na svoji palubu, mají otevřený vstup do EU a Frontex dokonce ani nesmí takovou loď na cestě do evropského přístavu zastavit. Neziskovka za zachráněné migranty dostává peníze z neprůhledné sítě fondů a trustů, od fondů EU, přes sociální fondy soudržnosti až po čistě privátní fondy. V přístavu v Itálii se dostanou migranti do rukou italských neziskovek. Ty čerpají peníze přímo z EU. Neziskovky vybaví migranty oblečením, penězi, telefonem a hlavně instrukcemi a kontakty na partnerské neziskovky v západní Evropě.
Z pořadu CNN: V těchto místech nabírají evropské neziskovky migranty z jejich člunů.

Migranti opouští Itálii obvykle do 2 týdnů od vyzvednutí na moři. Jejich cesta z Itálie pokračuje už v rámci Schengenu obykle do Francie. Cesta přes Alpy do Rakouska a dál je uzavřená, protože Rakousko tunely bedlivě střeží, i když v roce 2015 čelilo Rakousko migrační vlně z Maďarska. Problémem jsou i kontroly na německo-rakouské hranici. Migranti proto volí v poslední době hlavně cestu do Francie přímo z Itálie, po silnici a také po moři. Ve Francii se migranti dostanou do rukou místních integračních neziskovek. Ty pobírají peníze podle počtu klientů od francouzské vlády a ministerstev. Čím více migrantů mají v péči, tím více peněz od francouzského státu neziskovka dostává. Je to přímá ekonomická závislost neziskového sektoru na objemech migrantů pašovaných ze Středozemí do EU! Systém je absolutně zvrácený v tom, že celá finanční stránka věci motivuje neziskovky ke sběru migrantů na moři a jejich dovozu do Francie a potom do dalších zemí.

Automobilka Ford v Kolíně nad Rýnem zavedla přestávky kvůli Ramadánu


Od našeho čtenáře z Kolína nad Rýnem jsme včera dostali zajímavý email, který zaměstnancům kolínské automobilky koncernu Ford rozeslal administrátor firemní sítě. Je to seznam přestávek v pracovním procesu továrny kvůli Ramadánu v těchto dnech, který začal 27. května. Z emailu jsme odstranili adresáta kvůli ochraně identity českého zaměstnance automobilky:

From:
Brumpreuksch, Markus (M.) [mailto:mbrumpr1@ford.com]
Sent: Mittwoch, 31. Mai 2017 16:08
Subject: Pausenverschiebung Ramadan
Importance: High

Info !!!!
Heute ändern sich die Pausen für den Ramadan wie folgt:
Mittagspause von 19:30 – 19:55 Uhr ( 25min )
Kurzpause von 21:00 – 21:09 Uhr ( 9min )
Kurzpause von 21:50 – 21:59 Uhr ( 9min )


Markus Brumpreuksch
System Administrator PVS / ILVS
T +49 221 90 -18993
M +49 221 90-29756
mbrumpr1@ford.com

Ford-Werke GmbH
MBox D-NY/M-1211
Henry-Ford-Straße 1
50735 Köln
ford.de

Ford-Werke GmbH
Henry-Ford-Straße 1,50735 Köln
Sitz der Gesellschaft: Köln
Registergericht Köln, HRB 54183
Vorsitzender des Aufsichtsrats: James D. Farley

Geschäftsführung: Gunnar Herrmann (Vorsitzender), Wolfgang Kopplin (Stellvertretender Vorsitzender), Jörg Beyer, Dr. Clemens Doepgen, Dirk Heller, Dr. Benno M. Hilgers, Rainer Ludwig, Werner Pütz, Bernd Rose

Diese E-Mail ist vertraulich. Sollten Sie diese E-Mail versehentlich erhalten haben, bitte löschen Sie diese und informieren Sie den Absender.

This e-mail may contain privileged and confidential communications. If you have received it in error, please delete it immediately and notify the sender.

Továrna Fordu v Kolíně nad Rýnem.


Německo je ztraceno, Česko má ještě naději!


Jak můžete vidět, Německo se plně přizpůsobuje muslimské kultuře, podřizuje jí i pracovní proces, což je něco nevídaného pro českého občana. Jenže proces likvidace křesťanské Evropy je součástí plánu NWO, celý systém sběru migrantů na moři a jejich dovoz do EU je součástí drakonického plánu na islamizaci celé Evropy. Automobilky v Německu tak zavádí tzv. observaci Ramadánu a závodní kuchyně v továrně Fordu, podle informací našeho čtenáře, pro muslimy prodlužuje provoz a podává obědy muslimským zaměstnancům až po západu slunce, jak nařizuje korán. Neustále slyšíte v EU a v Bruselu slova a tlak na členské země EU, aby respektovaly povinné kvóty na přijímání migrantů. Ale nikde nezazní, že ti migranti do EU se dostávají nikoliv jako uprchlíci, ale jako účastníci jednosměrných zájezdů neziskovek, které je dováží do EU od břehů Libye ve spolupráci s Frontexem.

Zblbnutí Němci v roce 2015 vítali migranty.

Dámy a pánové, tohle je vážné a není to už žádná legrace. Na podzim jsou v ČR volby a musíte na politiky udeřit. Napište poslancům, rozesílejte články a videa AE News, sdílejte, informujte! Zástupci ČR v Evropské komisi musí toto téma předložit a nastolit jako téma. Musí přestat dovoz migrantů z Libye, musí dojít ke změně doktríny a zachránění uprchlíci na moři musí být vráceni zpátky do Libye. Musí být nastoleno pravidlo, že neziskový sektor nesmí b**vvv****Neziskový teror je třeba zastavit! ýt existenčně a finančně motivován k dovozu migrantů do EU. Neziskovému sektoru musí být zakázáno sbírání uprchlíků na moři.

Protože pokud tomuto nebude učiněna přítrž, tak do pár let bude v EU nastěhována polovina Severní Afriky a Blízkého východu. Kdo potom má tu drzost říkat Praze nebo Varšavě, že nepřijímají svůj díl zodpovědnosti za migraci? A kdo ty migranty do EU pouští? Brusel, neziskovky a Frontex! Německo je otřesným příkladem, jak vypadá druhá fáze migrace. Firmy se uzpůsobují Ramadánu a Islámu, školy ruší jídelníčky a vaří jenom halal, v televizi se objevují zahalené ženy ve zprávách, objevují se zahalené policistky a vousatí policisté, které je těžké rozeznat od teroristů.

Neziskový teror je třeba zastavit!


Neziskové organizace mají své lidi přímo v Libyi, kde organizují svozy migrantů na pobřeží. Nejde o žádné záchrany náhodně objevených migrantů na moři, jde o organizované pašování lidí pod kuratelou Frontexu a Evropské komise. Vysílačkami se domlouvají posádky lodí neziskovek a operátoři člunů s migranty, kde se na moři setkají. Mají GPS navigace, celé operace jsou dokonale naplánované. Profesionální pašování ukryté pod humanitární činnost neziskového sektoru. Důkazy jsou k dispozici, politické strany však nechtějí konat. Volte takové strany a mimoparlamentní subjekty, které se nebudou bát tuto problematiku řešit. Nebudou mít strach říct, že to, co probíhá ve Středozemním moři, že to nejsou záchrany tonoucích, ale human trafficking, pašování lidí! A tito lidé nepřichází do Evropy se asimilovat a integrovat, ale přichází Evropu kolonizovat a demograficky ji překreslit na islámský prostor.

O pašovaní lidí neziskovkami ze Středozemí do EU s nadcházejícím létem, o hrozícím megatunelu národního bohatství v podobě lithia na severu Čech, o rozhodnutí Donalda Trumpa o odstoupení USA od Pařížské smlouvy na snížení emisí skleníkových plynů a o dalších zásadních věcech budeme hovořit dnes od 19:00 hodin na Svobodném rádiu v mém pravidelném pořadu. Všichni jste srdečně zváni k poslechu.

*Titulky ve videu v úvodu článku zapnete tlačítkem „CC“ v liště videa.
-VK-
Šéfredaktor AE News

- - -

Jiří Bělohlávek a jiní

$
0
0
Zdeněk Hrabica
1. 6. 2017
Nevím, jak dneska, ale v naší redakci týdeníku „Svět v obrazech“ si ruku podávaly významné osobnosti českého a slovenského kulturního a uměleckého života. Takřka denním hostem byl mezi námi keramik Jan Kutálek, akademik Jiří Kotalík, často Jan Werich, později zpěvák Karel Kryl, zpěvačka Gabriela Beňačková, herec Bohumil Bezouška, fotografové Karol Plicka a jeho syn, herec Bedřich Prokoš, básník Jan Pilař, malíři Jiří Andrle, sochař Karel Svoboda, herec - mim Ladislav Fialka. Byli jsme jim a oni nám kamarády. 





Nablízko jsme byli, díky redaktorce Gisberce Bezouškové i dirigentu Jiřímu Bělohlávkovi. Připravovali jsme s nimi velké rozhovory; mohu se přiznat, že nikdy ty rozhovory nebyly bulvární, spíše vtíravě srdečné. Se spisovatelem Bohumilem Hrabalem jsme se setkávali a rozhovory připravovali v nedaleké hospodě v Široké – v Laborce nebo v Kersku, stejně tak s hercem Josefem Dvořákem, kreslířem Vladimírem Jiránkem, kreslířem Vladimírem Renčínem, s hercem Josefem Hlinomazem a desítkami dalších.

Při nedávném pobytu v nemocnici se mne jeden z mladých pacientů, odchovaný současnými ideologickými médii,optal jaké to bylo za komoušů, komanšů a ve zločinné totalitě v redakci týdeníku Svět v obrazech, a hbitě dodal, že podle něho asi strašné. A že nám nezávidí. Ohradil jsem se a namítl jsem, že to bylo leckdy lepší než dneska.

Dneska mne zásahla zpráva o skonu velkého českého a světového dirigenta Jiřího Bělohlávka. Umělec, jakých málo. 5. června 2008 jsme se znovu potkali na koncertu, který dirigoval ke 100.výročí úmrtí mecenáše, architekta Josefa Hlávky. Pořídil jsem několik fotografických záběrů. Vzpomněli jsme si s dirigentem, jak jsme byli kdysi u něho doma a on před koncertem spal. Tehdy jsem si neuvědomil, jaká koncentrace musí provázet dirigenta před velkým koncertem. Tentokrát filharmonie pod jeho taktovkou zahrála i Dvořákovu Lužanskou mši.

Poznali jsme se v té, podle dnešní ideologie hrůzné, zcela zaplivané době a přece naše přátelství a přátelství mých kolegů s Jiřím Bělohlávkem přetrvalo desetiletí.

Čest památce velké dirigenta Jiřího Bělohlávka.

Foto autor

Nebavit, nýbrž ubavit!

$
0
0

Karel Sýs
2.6.2017

Oblíbené noviny pro vymývání hlav Metro přinesly zprávičku o výstavě v kině Světozor „s atmosférou motocyklových a automobilových závodů, které se konaly v 50. letech dvacátého století. Obecná podpora motorismu byla v souladu s jedním trendem té doby – zabavit lid za každou cenu“.


Autor nicotné noticky není uveden, předpokládám, že už se nalézá v péči psychiatrů.

Přehlédněme však pohrdavé a pohrdané slovo „lid“. Lid už stejně neexistuje, zbylo z něj stádo oselfíčkovaných vymatlanců.

Buďme pozitivně korektní a korektně pozitivní!

Vskutku, komanči bavili lid ne za každou cenu, ale za směšné ceny, případně zadarmo.

Násilím naháněli lid do divadel, včetně Národního, na koncerty a podobné kokotiny a byli tak lstiví, že – jak již naznačeno – mnohdy nevybírali vstupné.

Nutili lid chodit na hokej a fotbal, aby nenadával na vpád do Panamy, pardon, na srpen.

Nemluvím o jízdném ve vlaku a autobusech – režim podporoval ježdění lidu, aby se nemohl srocovat na jednom místě a pořádat majdany.

V rámci zostřujícího se třídního boje natáčel trapné filmy pro slabomyslné typu Dovolená s andělem nebo Anděl na horách, aby dělnické třídě vsugeroval, že takhle by se za fabrikantů neměla.

Hospody přetékaly hosty, kteří měli při laciném pivu kašlat na rušení Svobodné Evropy.

Aby svedl vybičovaný sexismus dělníků, rolníků a prcající inteligence do neškodného koryta, povolil „Krásy bez závojů“.

Dával okatě přednost 96 procentům populace, která se množila převážně zepředu, před 4 procenty buzerovaných plastikpíplů, kteří se sice nemnožili, ale obcovali převážně zezadu.

Podporoval hlučné taneční zábavy, aby se ohlušené páry nebavily o politice.

Děti a dorostence zavíral do koncentráků pionýrů a mládeže, kde je lidoví komisaři indoktrinovali bolševickými myšlenkami, jako že příroda patří všem, že je třeba na jaře ujít sto kilometrů, přečíst týdně aspoň jednu slátaninu národního umělce.

Spartakiádami vybíjel pohlavní energii mas, která však mohla být využita užitečněji, například v německých montovnách.

Nastrčila lidu Karla Gotta a Hlustvisiháka, Felixe Holzmanna a Jardu Štercla, aby zapomněl na masakry při znárodňování.

Agresivní choutky kanalizoval Svazarm; místo do okresních tajemníků směla frustrovaná generace střílet do lepenkových Strýčků Samů. K témuž účelu vysílal na družstvy zubožený venkov pouťové střelnice.

Ano! Nikdy jsme se neměli jako dnes! Dnes nás i televize nenásilně nabádá, abychom se bavili, bavili, až se ubavíme k smrti!

Neboť ubavený občan nezlobí!

- - -

Helena Válková napsala panu prezidentovi: Více milostí

$
0
0

Zdeněk Jemelík
2. 6. 2017      JemelikZdenek
Rozhodnutí prezidenta republiky omilostnit Jiřího Kajínka vyvolalo silnou mediální odezvu. Autoři většiny článků se buď zabývali spekulacemi o důvodech jeho vskutku překvapivého rozhodnutí, popř. se dožadovali vysvětlení, na které ovšem nikdo nemá nárok. Jiní bádali nad tím, zda si Jiří Kajínek milost zaslouží, či zda nebude nebezpečný pro lidi, kteří mu mlčením nebo svědectvím v jeho neprospěch pomohli k doživotnímu trestu.


Hlas zdravého rozumu v této situaci zazněl z dopisu, který s datem 30. května 2017 poslala panu prezidentovi bývalá ministryně spravedlnosti, místopředsedkyně Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Helena Válková. Výše zmíněné starosti novinářské obce zcela pominula, zřejmě proto, že zabývat se něčím, co se již stalo, nemá praktický význam. Zajímá ji budoucí vývoj prezidentova vztahu k institutu milosti.

Je v tom důsledná: připomíná mu, že při loučení při odchodu z funkce jako své „poslední slovo“ vyslovila přání, aby pan prezident více využíval své ústavní pravomoci a uděloval více milostí. Jako kvalifikovaná penoložka připomíná, že pokračování věznění po naplnění účelu trestu dosažením určitého bodu ve vývoji odsouzeného, po němž již není nebezpečný pro společnost, je nadbytečné. S udělením milosti Jiřímu Kajínkovi je srozuměna, i když jeho vinu nezpochybňuje: doživotní trest přesto považuje za nepřiměřený. Dodávám vlastní úvahu: věznění lidí, kteří dosáhli stavu, uvažovaného paní exministryní, je již pouze bezúčelným týráním.

Helena Válková připomíná Miloši Zemanovi, že vedle Jiřího Kajínka jsou ve vězeních další odsouzení, kteří žijí za mřížemi neúnosně dlouho, nemají naději na návrat na svobodu dříve než po plném odpykání trestu, ale prodlužování jejich věznění nemá z hlediska jejich nápravy žádný význam.

Je to patrně akademický konzervativismus, co jí zabránilo uvést jako důvod pro častější udělování milosti jistotu, že v našich věznicích je určitý počet odsouzených, kteří jsou obětí justičních přehmatů. Pro profesionálku spjatou s justicí je obtížné upozorňovat na tuto neblahou skutečnost. Kdyby paní exministryně chtěla uplatnit tento argument, mohl bych jí dodat konkrétní jména nespravedlivě odsouzených, v jejichž případech se až po odpykání části nebo celého trestu ukázalo, že byli odsouzeni neprávem. Včas uplatněná milost prezidenta republiky mohla zkrátit jejich utrpení.

Paní poslankyně zato věnovala pozornost působení znalců, kteří se neodvažují soudům jednoznačně doporučit propuštění odsouzených na svobodu, a ty pak váhají. V tomto případě její argumentace přesahuje téma milosti prezidenta republiky a dotýká se také poměrů v řízení o povolení předčasného podmíněného propuštění za dobré chování, v němž zdrženlivost znalců vede k zamítání významné části žádostí odsouzených, kteří si jinak chováním ve výkonu trestu vydobyli nárok na podmíněné propuštění. Zde ovšem dochází i k daleko horším věcem: někteří soudci a státní zástupci bezohledně požadují po žadatelích o podmíněné propuštění, aby se přiznali ke spáchání trestného činu, za který byli odsouzeni, a aby projevili lítost. Vůbec si nepřipouštějí, že žadatel mohl být odsouzen, ač je ve skutečnosti nevinný, a doznání a projev lítosti odmítá právem. Dochází pak k lámání duší: žadatelé mají na vybranou, zda se raději pokoří, přiznají se k nespáchanému činu, projeví lítost a dostanou se na svobodu, nebo budou trvat na svém a v tom případě odpykají neoprávněně uložený trest až do poslední minuty.

Osobně si nemyslím, že by prezident republiky měl využívat pravomoci udělovat milost k řešení zrůdností v počínání soudců, kteří vynucují doznání k nespáchaným trestným činům. Soustava kárných žalobců má dostatečnou pravomoc k tomu, aby takto se chovající soudci a státní zástupci stanuli před kárným soudem.

I tak zůstává prezidentovi republiky dostatečně velký prostor pro využití oprávnění k změkčování tvrdosti zákona omilostněním odsouzeného. Odsouzený má např. právo žádat o přerušení výkonu trestu za účelem podstoupení léčby, kterou mu zdravotnická zařízení Vězeňské služby ČR nemohou poskytnout. Ale nedosáhne přerušení výkonu trestu v případě, kdy v jeho rodině někdo smrtelně onemocní, a rodina, oslabená nepřítomností vězněného účastníka, péči o nemocného nezvládá. To je modelový a nikoli jediný příklad situace, v které by prezident republiky mohl rozhodnout o milosti z humanitárních důvodů.

Jako člen spolku Šalamoun samozřejmě soudím, že prezident by měl milostí zasáhnout i tam, kde vznikly zásadní pochybnosti o správnosti rozsudku, ale všechny řádné a mimořádné opravné prostředky byly vyčerpány bez požadovaného účinku nebo je z jakýchkoli důvodů nelze použít. Rozhodování o takové žádosti o milost je ovšem pro prezidenta obecně velmi obtížné a vyžaduje značnou opatrnost. Bylo by jistě bezpečnější rozšířit pravomoc prezidenta republiky tak, aby mohl nařídit revizi procesu jiným než původním soudem, popř. aby mohl podal stížnost pro porušení zákona.

V každém případě dopis pí. exministryně Heleny Válkové je podnětný a zasluhuje, aby se jím pan prezident vážně zabýval. Je ovšem škoda, že většina veřejnosti nemá možnost porovnat obsah mého článku s úplným zněním dopisu. Zatím byl již 31.května 2017 ke stažení na webu serveru Česká justice, ale pouze v jeho zpoplatněné části. Téměř dokonalou náhradou je ale článek redaktorky České justice Evy Pasekové , která zachytila obsah dopisu skutečně věrně.

Ruské ministerstvo zahraničia žiada vysvetlenie: Čo sú to za zvláštne, „neidentifikované“ lietadlá, ktoré lietajú v Afganistane?

$
0
0
Ilustrační snímek
Eugen Rusnák
2.6.2017  Hlavné správy

V ostatných mesiacoch mnohé médiá stále zverejňujú poplašné správy, že neznáme „neidentifikované“ lietadlá operujú vo vzdušnom priestore Afganistanu a podporujú teroristov. Čo sú to za lietadlá? 

 

To je však iba polovica záhady. Druhým prekvapením je to, že niektorí západní politici a médiá obviňujú Rusko, že sú to práve jeho lietadlá, ktoré pomáhajú teroristom… Avšak, ako je známe, vzdušný priestor Afganistanu je uzavretý letectvom NATO. Ako by sa tam potom prešmykli ruské lietadlá? A nestalo sa to iba raz, opakuje sa to pravidelne. Čo sú to za neviditeľné ruské lietadlá, ktoré sa dostávajú do prísne stráženého afganského vzdušného priestoru?

Ešte väčšou pikantériou je to, že v Rusku nič nevedia o podobných lietadlách, Kremeľ tam žiadne lietadlá údajne neposiela a neposielal a Moskvu by potešilo, keby sa vyjasnilo, čo sú to za lietadlá, odkiaľ prichádzajú a kto ich tam posiela. Preto sa ruské ministerstvo zahraničia obrátilo na svojich kolegov z USA a NATO s prosbou, aby vysvetlili, čo sa vlastne deje.

Vo svojom komentári ruské ministerstvo zahraničia upozornilo na pravidelne prichádzajúce správy o tom, že v rôznych regiónoch Afganskej islamskej republiky lietajú vyššie spomínané „neidentifikované“ lietadlá, ktoré, podľa pozorovateľov, poskytujú podporu miestnym bojovníkom ISIS.

„Konkrétne v máji tohto roku boli podľa tvrdenia úradov provincie Džuzdžán minimálne v troch severných provinciách Afganskej islamskej republiky (Džuzdžán, Fárjáb a Sare Pol) zaregistrované prípady, keď lietadlá bez poznávacích značiek zhadzovali debny so zbraňami a inými zásobami určenými pre oddiely ISIS.

Aj predstaviteľ správneho úradu južnej provincie Gazní verejne vyhlásil, že na územiach okresov Wagaz a Kogyani kontrolovaných teroristami operujú vrtuľníky bez príslušného označenia.

Je pozoruhodné, že napriek protiruskej kampani v celom rade afgánskych a západných masovokomunikačných prostriedkov, ktoré sa snažia obviňovať našu krajinu z podpory Talibanu, generálny tajomník NATO J. Stoltenberg a šéf Spravodajskej agentúry Ministerstva obrany USA V. Stewart vyhlásili, že nemajú o tom žiadne dôkazy.

V súvislosti s tým vzniká zákonitá otázka: čo vedia uvedení predstavitelia NATO a USA o tom, komu patria tieto takzvané neidentifikované lietadlá brázdiace oblohu Afganskej islamskej republiky, krajiny, v ktorej je už viac než 15 rokov dislokovaný vojenský kontingent USA a NATO, pričom afganské letectvo chronicky trpí nedostatkom fungujúcej leteckej techniky a kvalifikovaného leteckého personálu?“, uzatvára svoj komentár ruské ministerstvo zahraničných vecí.


Rostislav Iščenko: Brzezinský zemřel - odešla epocha

$
0
0

2. 6. 2017    zdroj
V USA zemřel ve věku 89 let nejoddanější nepřítele SSSR a Ruska Zbignev Brzezinský. Byl to velmi schopný člověk. Plány politických operací, které sestavil, jsou tak originální, jedinečné a pro nepřítele smrtící, jako byl Suvorovův plán italského tažení, plán Schlieffena (který nebyl s to důstojně realizovat Helmuth von Moltke mladší) nebo plán ofenzívy na Západě, který v roce 1940 vypracoval Erich von Manstein. V poslední čtvrtině dvacátého století sehrál Brzezinský pro USA stejnou roli, jakou sehrál Putin pro Rusko v prvním čtvrtletí jednadvacátého století. 



Národní zájmy Ruska nesmírně získaly tím, že se v USA nenašel politik, který by byl schopen pochopit a ocenit hloubku a obratnost strategických projektů dnes již zesnulého, a proto neškodného Brzezinského.

Brzezinský se stal poradcem prezidenta Cartera pro národní bezpečnost v lednu 1977. V první polovině 70-tých let zaznamenaly USA řadu velmi komplikovaných zahraničně- i vnitropolitických krizí, které vážně podkopaly jejich mezinárodní autoritu a možnosti provádět aktivní politiku.

Rok 1973 - ropná krize spojená s embargem, uvaleným arabskými zeměmi OPEC a také Egyptem a Sýrií na dodávky ropy do těch západních zemí, které podporovaly Izrael ve válce dne smíření (Jomkipurská válka). Ceny ropy prudce stouply čtyřnásobně (ze tří na 12 dolarů za barel). Západní ekonomika utrpěla šok a byla na pokraji katastrofy.

Americký prezident Nixon oficiálně vyzval Američany k režimu tvrdých úsporných opatření.

Rok 1974 - impeachment Nixona v důsledku skandálu Watergate. Největší vnitropolitická krize v USA od počátku dvacátého století se přidala k hospodářské krizi.

1975 - Síly Demokratické republiky Vietnam a Fronty národního osvobození Jižního Vietnamu dobyly Saigon. Poslední Američané a jejich jihokorejští partneři, kteří se nacházejí v zemi, se zachraňují vrtulníky, které vzlétají ze střechy amerického velvyslanectví. Byla dokonána největší vojenská porážka USA za celou jejich historii. Supervelmoc, nehledě na vypětí všech sil, prohrála válku s polovinou země třetího světa, která nevlastnila ani desetinu té vojenské síly, kterou ve Vietnamu soustředily USA.

Příchod k moci administrativy Cartera nezastavil tuto sérii zahraničněpolitických porážek. Po masových protestech v roce 1978 se v lednu 1979 zhroutil Šáhův režim v Íránu - do té doby nejbližšího spojence USA na Blízkém východě. Carterova administrativa ho nijak nemohla ani podporovat, ani budovat konstruktivní vztahy s novým islámským vedením Íránu.

Síly Ameriky byly podlomeny téměř celou dekádou katastrof. Země potřebovala oddech. Ale nebylo možné uzavřít příměří za cenu geopolitických ústupků SSSR - to by bylo poslední kapkou, protože byla by zpochybněna pozice USA jako lídra západního "svobodného světa". Spojenci by se vrhli do hledání nového patrona o nic hůř, než to učinili bývalí spojenci SSSR ve druhé polovině 80. let - počátku 90. let. Bylo potřeba dosáhnout oddechu svázáním sil a zdrojů hlavního nepřítele, SSSR, v druhořadém směru.

A Brzezinský to udělal. Ne náhodou až do své smrti hrdě vzpomínal na jím zorganizovanou operaci na zatažení SSSR do afghánské války. Jednalo se o klasické schéma volby ze dvou zel. SSSR mohl ignorovat aktivitu USA v Afghánistánu a získat absces na svých jižních hranicích, který ohrožoval stabilitu středoasijských republik Svazu. A SSSR mohl vyslat vojáky a získat partyzánskou válku, kterou byli Afghánci zvyklí vést proti cizím vojenským kontingentům.

Ve skutečnosti je to stejný systém, který dědicové Brzezinského nabídli Rusku na Ukrajině. V roce 2014 bylo ruské vedení s to najít třetí cestu a vyvolat efektivní asymetrický efekt. Ve výsledku se za tři roky nestala ukrajinská krize problémem Ruska, ale Západu. V roce 1979 sovětské vedení nenašlo třetí cestu, ale ve skutečnosti ji ani nijak zvlášť nehledalo.

Na pozadí předchozích zahraničněpolitických vítězství SSSR a jeho spojenců vypadala afghánská krize jako maličkost - další "národně-osvobozenecká válka proti kolonizátorům zotročeného národa, řízeného marxistickou stranou, orientovanou na SSSR. K roku 1979 SSSR vyhrál nad USA více než deset podobných konfliktů. Proč to v Afghánistánu mělo být jinak?

Neideologizovaný, chladnokrevný Brzezinský, který se snažil vzít v úvahu všechny faktory , pochopil proč. Křehká afghánská státnost, která spojovala různé kmeny z etnického hlediska (Paštuny, Uzbeky, Tádžiky, Hazary) a konfese (šíity a sunnity), se držela díky historicky vyvinuté vnitropolitické rovnováze, kterou jakákoli cizí vojenská přítomnost narušovala.
Vstup do Afghánistánu jakýchkoli (ne nutně sovětských) vojsk tam automaticky inicioval občanskou válku a (jako její prvek) partyzánské hnutí, namířené proti okupantům a jejich místním spojencům. Tento faktor poznali Britové před SSSR a Američané (kteří se přestali řídit moudrými doporučeními Brzezinského) po.

Když v prosinci 1979 vstoupil omezený kontingent sovětských vojsk do Afghánistánu, byl hlavní úkol Brzezinského splněn. SSSR získal konflikt, který měl neomezeně požírat jeho zdroje, přičemž výdaje USA na podporu a rozšiřování odporu byly skromné - a i ty byly většinou přeloženy na Saúdskou Arábii a Pákistán. Kromě toho dokonce i Írán, nepřátelský vůči USA, v této situaci objektivně hrál na straně Washingtonu podporou odporu afghánských šiítských Hazárů proti ateistickému režimu v Kábulu, který byl orientován na SSSR.

Američané vázali SSSR v druhořadém směru a učinili tak na cizí účet. V tom spočívala nádhera politické strategie, navržené Brzezinským.

Nicméně, Brzezinský by nebyl velkým stratégem, kdyby vždy a všude používal stejnou šablonu, kdyby se nikdy neodchýlil od dříve zveřejněných koncepcí podle míry jejich zastarávání. Brzezinský jako první v americké politické elitě trval již v roce 2009 na prudkém otočení politického kurzu a budování s Ruskem rovných, partnerských vztahů. Tehdy v Obamově administrativě zvítězili clintonovští demagogové-globalisté, kteří špatně chápali to, co dělají, a kteří nebyli schopni kalkulovat více než dva kroky dopředu.

Rozhodli se, že stařík přišel o rozum a že jím použitou metodu v Afghánistánu - donutit soupeře, aby si vybrat mezi dvěma špatnými rozhodnutími - je možné úspěšně realizovat i bez jejího autora. Mýlili se. Moudrý stařík viděl to, co oni vidět nechtěli .

Brzezinský viděl, jak v roce 2008 "afghánská strategie" utrpěla porážku v Gruzii. Rusko reagovalo rychle, ale ne podle jejich očekávání. Moskva nemlčela v reakci na agresi, ale ani nezačala likvidovat zkrachovaný režim Saakašviliho, čímž Západu poskytla pochybnou spokojenost stále si plést hlavu tímto "velkým demokratem", kterému není možné svěřit žádný úkol, protože všechno pokazí.

Brzezinský, který byl opravdu skvělým stratégem, věděl, že když ruské vedení jednou našlo protijed, který ničí schéma, pak najde i druhý, ještě účinnější. Pro něho nebylo žádným tajemstvím, že použití standardních rozhodnutí v politice je stejně zhoubné, jako je tomu ve válce.

Pochopil, že Amerika opět potřebuje pauzu. Prováděním vlády hegemona planety se ztrhala již na začátku tohoto století. USA zoufale potřebovaly přerozdělení zátěže surovinové základny. Počátkem tohoto století ještě mohly uzavřít příměří s Ruskem z pozice síly a zachováním mnohých geopolitických výhod po rozpadu SSSR.

Čím déle se Amerika snažila a napínala všechny síly, aby zlomila Rusko, tím slabší byla, ale tím silnější se stávala Moskva. Tento politický paradox je typický pro jakékoliv impérium, které se snaží na soumraku své moci při roztažených zdrojích na obrovském prostoru odpovědnosti a při již dávno proměněných v demoralizované vazaly spojencích čelit vytrvalému a obratnému nepříteli, kterého nelze fyzicky zničit. Zničit Rusko nebylo možné - jaderný štít garantoval ochranu před "humanitární agresí".

Brzezinský navrhoval Trumpovu strategii dlouho před Trumpem, když ještě nebylo příliš pozdě, když ještě nebyla americká politická elita rozštěpená a když byla schopná vystupovat jednotně. V současné době již USA nemohou uzavírat příměří z pozice síly. Měly by alespoň syrskou krizi zahrát s Ruskem nerozhodně. Zbytek území (včetně EU) zatím obětují v naději, že se s tím vypořádají "potom", za lepších podmínek pro sebe.

Nastane ale to "potom" pro zemi, která se o deset roků zpozdila s nezbytnými zahraničněpolitickými kroky? Pro zemi, jejíž prezident se neustále rozptyluje boji se svými domácími politickými odpůrci, kteří touží jej odstranit od moci a kteří neomezují prostředky, jež dokazují odhodlanost riskovat dokonce občanskou válku v USA.

Pro zemi, která již nemá Brzezinského, člověka, který pochopil, že v politice nic není navždy, že v ní neexistují žádné beznadějné situace, ale jsou situace, z nichž jste nenalezli východisko, že USA a Rusko se nikdy nebudou s to navzájem porazit vojenskou cestou, ale jsou odsouzeny k trvalé politické, finanční a hospodářské konkurenci, a že proto nelze usnout na vavřínech: po každém vítězství (a všechna jsou jen dočasná) je nutno okamžitě připravovat novou operaci proti starému nepříteli.

S Brzezinským odešla epocha - epocha hegemonie USA. Stihl uvidět začátek konce svým úsilím vytvořeného globálního impéria. Stihl varovat americkou elitu, že stará schémata již nefungují, že je třeba hledat nové cesty k vítězství. Nebyl ale vyslyšen. Díky tomu máme o deset roků více času, než bychom měli, kdyby americkou zahraniční politiku vedl Brzezinský.

Byl to velmi obratný a talentovaný nepřítel. Nepřítel, který se uměl podívat na situaci očima svého protivníka (vzácná vlastnost, která znamená polovinu úspěchu). Umění politiky ztratilo hodně tím, že po Afghánistánu Brzezinský neměl možnost uskutečnit ani jednu strategickou operaci a že jeho epigoni chápali hloubku strategických návrhů postaršího Poláka mnohem hůř, než se Moltke mladší orientoval v plánu Schlieffena. Národní zájmy Ruska nesmírně získaly tím, že se v USA nenašel politik, který by byl schopen pochopit a ocenit hloubku a obratnost strategických projektů dnes již zesnulého, a proto neškodného Brzezinského.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Chceme šťastný stát a tak odmítáme důchodovou hloupost ministra Pilného a omyl pana Smrčky

$
0
0


Josef Mrázek
2. 6. 2017
Část obyvatel je schopná vytvářet a také vytváří hmotné nebo nehmotné produkty pořebné pro uspokojování vlastních potřeb a potřeb neprodukujících občanů a také to, co má být zanecháno pro budoucnost. Těchto produktivních lidí je a bude dost, protože produktivita práce roste díky novým technologiím rychleji, než se zhoršuje poměr počtu práceschopných občanů k počtu neproduktivních.
 
Pan ministr měl být rád, že byl jmenován šéfem rozpočtu díky tomu, že umí trochu počítat, a nemusel prozrazovat svou zaostalost v oboru důchodových systémů. Ale nezdržel se, a tak uvedl v omyl pana Smrčku, který má stejně zcestné představy, a tak se článkem přihlásil k ministrovi s tím, že zajisté mají oba pravdu. Píšu již několik let články vysvětlující, proč je pravda docela jiná, ale tito pánové je nemusí číst. Horší to je s Potůčkovou komisí. Ta moje důvody dostala již dávno a ignoruje je, to jest nevyvrací je, ale tváří se, jako by nebyly. Před rokem jsem napsal článek „Šťastné a trvale udržitelné řešení důchodů“ https://spojeni.wordpress.com/2017/02/27stastne-a-trvale-udrzitelne-reseni-duchodu/ , vydaly to také weby NR a PL. Něco zopakuji a reakce na dotírající dobu doplním.

Jaký má být poměr důchodu k předchozímu výdělku

Dříve, když se ještě k úvahám o důchodech používal místo pochybné komise zdravý rozum, převládal názor, že po odchodu do důchodu by si měl pracovník zachovat životní standard, jaký měl v aktivním věku. Neočekává se ovšem od něj, že bude ještě investovat, nebo třeba živit osoby na něm závislé, takže by mělo u pracovníka, který kdysi měl příjem na úrovni mediánu mezd,  stačit o trochu více než polovina čisté mzdy, kterou pobíral, ovšem přiměřeně valorizovaná.

U nejméně placených zaměstnanců to musí být o něco více a u vysokých platů o dost méně, protože vysoké platy nejsou úměrné jen zásluhám, ale vytváří také, často i neprávem, lepší postavení z důvodů, které, pokud vůbec existují, tak v důchodovém věku již určitě nejsou aktuální. Snad to pochopí i Ústavní soud, u kterého si budou bohatí stěžovat. Zvláštní pozornost si ale zaslouží matky, které skutečně vychovaly děti. K tomu se musí při stanovení důchodu přihlížet, jako kdyby to byla ta nejlépe placená práce, kterou ta žena vykonávala.

Proč průběžné financování důchodů

Velkou většinu potřeb aktivní i neproduktivní části obyvatel je vhodné uspokojovat z průběžné produkce. U služeb to ani jinak nejde, nedají se skladovat vůbec. Jediným rozumným, na aktuální stav reagujícím, řešením je průběžné financování důchodů. Propagace spoření na důchod je logickým nesmyslem. Uspořené peníze nezvýší úměrně nabídku potřeb pro důchodce, ale zvýší jejich ceny.  Spoření na důchod přináší ztráty a rizika a jeho název je lživý. Třetí pilíř je vlastně jen cílové spoření přihrávající zisk peněžním ústavům a cestou státního příspěvku nemravně zvýhodňuje bohatší občany, kteří na spoření mají peníze. Občany s nízkými příjmy poškozuje. Ještě horší to bylo u druhého pilíře, zvýhodňujícího bohaté ještě výrazněji.

Podívejme se, jak funguje průběžné zajišťování občanů v rozumně vedeném státě.  Část obyvatel je schopná vytvářet a také vytváří hmotné nebo nehmotné produkty pořebné pro uspokojování vlastních potřeb a potřeb neprodukujících občanů a také to, co má být zanecháno pro budoucnost. Těchto produktivních lidí je a bude dost, protože produktivita práce roste díky novým technologiím rychleji, než se zhoršuje poměr počtu práceschopných občanů k počtu neproduktivních. Máme proto jen  problém zorganizovat činnosti tak, aby se produkovalo vše v té míře, jak je to potřebné. Bez účasti státu se to neobejde.

Vhodný věk odchodu do důchodu je v různých případech různý

Rostoucí potíže spojené s nalézáním smysluplného pracovního uplatnění všech práceschopných občanů dokazují, že volání po stálém prodlužování věku odchodu do důchodu je zbytečné. Racionálním řešením je umožnit zaměstnancům, aby si termín odchodu do důchodu volili sami za podmínky, že budou dostávat důchod vypočítaný podle toho, co odpracovali před datem odchodu, zkrácený podle poměru průměrné doby pobírání důchodu od určitého věku k této době zvětšené o rozdíl tohoto věku a skutečného věku odchodu do důchodu. Tak se co nejvíce vyhoví potřebám obyvatel a řešení bude z hlediska zatížení rozpočtu neutrální. Zmíněný určitý věk by byl, například, poslední věk odchodu do důchodu platný před touto reformou.

Příklad: zaměstnanec neodejde do důchodu v předpokládaných 65 letech, ale již v 58 letech. K tomuto datu se mu vypočítá důchod D. Ale dostávat bude jen zmenšený důchod, protože podle statistiky lze očekávat, že se dožije, například, 83 let, takže důchod bude brát 25 let, a ne 18 let. V tomto případě by bylo rozpočtově neutrální vyplácení 72% důchodu D. Když bychom uvážili, že by ten zaměstnanec mohl brát 7 let podporu v nezaměstnanosti, mohli bychom od krácení trochu ustoupit.

Zvolíme poměr středního důchodu a střední mzdy a statistici nám vypočítají potřebnou výši odvodů na důchodové pojištění

Občané pracující na území České republiky vytvářejí hrubý národní produkt a v jeho korunovém vyjádření jsou obsaženy čisté mzdy a platy, odvody na sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem a zaměstnanci, a některé daně. Částí odvodů na sociální pojištění jsou odvody na důchodové pojištění a také do nich přispívají zaměstnavatelé i zaměstnanci. Tyto odvody jsou hlavním zdrojem pro důchodový fond. Případnou nedostatečnost fondu vyrovnává stát z daní.

Máme tedy celkem jednoduchý úkol, rozdělit průběžně vznikající výtěžek z činnosti aktivních občanů, po oddělení daní a odvodů, mezi aktivní občany a osoby pobírající důchod nebo dávky v poměru, který by zajišťoval podobně důstojné postavení obou skupin. Dosáhne se toho vhodnou volbou poměru mezi střední čistou mzdou a středním důchodem, a takovým nastavením odvodů na důchodové a sociální pojištění, aby příslušné fondy byly dostatečně naplňovány.

Podklady pro stanovení potřebné velikosti odvodů musí obstarat statistici, protože volitelné jsou pouze hodnoty poměru střední čisté mzdy ke střednímu důchodu a k vybraným dávkám. Ke stanovení odvodů je nutné ještě znát  demografická, sociální a další statistická data. Důležité je, že výše uvedené zásadní řešení poskytuje použitelný výsledek za jakékoliv demografické situace a směřuje k rovnoměrnému štěstí všech vrstev populace a to je cíl,  kterého bychom měli dosáhnout.

Závěry užitečné před blížícími se volbami

Důchodová komise během tří let své existence k ničemu takovému nedošla, nabízené vysvětlení nepoužila, a je na voličích, aby od každého, kdo by chtěl být volen, žádali vyjádření, proč se k důchodové reformě nepřistupuje racionálně.

Byl popsán způsob, jak dosáhnout šťastného soužití celého národa, ovšem za předpokladu, že se nedáme zavléci do války, nebo zamořit cizími hordami kvůli tomu, aby mohli podnikatelé více vyrábět to, co nepotřebujeme my, ani oni. Štěstí národa není úměrné HDP, zvláště když výtěžek mizí v zahraničí. To jsou základní kritéria pro výběr politické reprezentace. Mezi těmi, kteří by je splňovali, je třeba hledat někoho, kdo by se také hlásil ke švýcarskému způsobu obrany vlasti, který je velmi potřebný a použitelný i v našem případě. Pochopitelně spolu s tím, že nebudeme tak docela poslušnými vůči EU a NATO. Proč ne, u Švýcarska se to bere jako samozřejmost. A kdybychom to dokázali, tak by se jistě také podařilo dát náš zubožený stát do pořádku a obnovit i jeho sociální funkce, takže by bylo radostí v něm žít.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live