![]() |
| 1. |
Ostrov Janiky
28.6.2017 Služba vnější rozvědky Ruské federace
16. července 1945 v režimu naprostého utajení v pouštní oblasti Nového Mexika, v Alamogordu, provedly USA historicky první zkoušku atomové zbraně. Prezident USA, H. Truman, kterému hlásili úspěšnou zkoušku „superbomby“, byl ohromen, nakolik se náhle vžil do role majitele světa. Ještě když byl jen viceprezidentem, nevěděl, ba ani neměl představu o tom, že se na vytvoření zbraně kolosální ničící síly tajně utrácejí miliardy dolarů. Stupeň utajení byl skutečně nezvykle vysoký. Americký atomový Manhattanský projekt se odehrával v pouštní krajině. Pro spojení s příbuznými, pracujícími v Los Alamos, bylo potřeba adresovat dopisy Armádě USA, poštovní schránka 1663.
To, co bylo tajemstvím pro senátora, a později viceprezidenta USA H. Trumana, nebylo tajemstvím pro sovětskou službu vnější rozvědky, která už v roce 1941 v Londýně obdržela informaci o zasedání Uranového výboru a doporučení Výboru náčelníků generálního štábu o bezodkladném zahájení prací k sestrojení atomové zbraně.
Vnější rozvědka informovala Moskvu o pracích na „Manhattanském projektu“ v USA. V listopadu 1941 obdrželo Ústředí telegram s informací o pokusech amerických vědců vytvořit „výbušnou látku“ ohromné síly. Rozumí se, že řeč byla o uranové bombě, jak se zpočátku atomová zbraň nazývala.
V červenci 1945 byli SSSR, USA a Anglie pořád ještě spojenci: nadcházela krvavá válka na Dálném Východě proti Japonsku, a prezident H. Truman měl zájem na tom, aby Stalin dodržel svoje slovo o vstupu do této války. 17. července začala v Postupimi konference vedoucích představitelů vlád SSSR, USA a Velké Británie, která projednávala otázky poválečného uspořádání Německa. Na doporučení premiéra W. Churchila, prezident H. Truman, když právě dostal zprávu o úspěšné zkoušce atomové bomby v zašifrovaném telegramu, oznámil Stalinovi, že USA vytvořilo zbraň ohromné ničivé síly. Šéfové USA a Anglie chtěli vyzkoušet reakci kremelského diktátora na toto oznámení.
Jenže reakce Stalina na toto oznámení byla celkově zdrženlivá. Poděkoval Trumanovi za sdělení informace a nijak ji dále nekomentoval. Jeho počínání se jevilo natolik podivným, že si Truman a Churchil mysleli, že Stalin prostě nepochopil, o čem je řeč. Jejich pokus vyvinout nátlak na sovětského představitele během Postupimské konference a udělat jej více povolným, korunována úspěchem tak nebyla.
Naproti tomu Stalin, jak očití svědkové dosvědčují, vše skvěle pochopil. Po rozhovoru se západními vůdci telefonoval do Moskvy I. Kurčatovovi, a dal pokyn urychlit práce na sestrojení sovětské atomové zbraně.
Ve skutečnosti měl Stalin už dávno přehled o pracích, které se v USA a Velké Británii pro sestrojení atomové zbraně vedly. Vnější rozvědka jej o tom nepřetržitě informovala. A když v srpnu 1949 provedl SSSR vlastní výbuch atomové bomby, jak v USA, tak i ve Velké Británii, kde předpokládali že by k tomu mohlo nejdříve dojít okolo let 1955 – 1957, pochopili, že americký monopol na jadernou zbraň už více neexistuje.
V poslední době se mnoho píše o úloze vnější rozvědky v případě výroby jaderné zbraně v SSSR. V USA mají jasno: ti záludní ruští rozvědčíci prostě důvěřivým Amíkům jejich atomové tajemství ukradli. Někteří vysloužilí rozvědčíci, např. P. Sudoplatov, jsou připraveni připsat všechny zásluhy sestrojení této zbraně výlučně vnější rozvědce.
Pochopitelně jak ti, tak ti druzí, upadají do krajnosti. Jaderná zbraň byla v SSSR sestrojena hrdinskou prací sovětských vědců, celého národa, vytvářejícího v těžkých podmínkách dobovou ekonomiku. Co se vnější rozvědky týče, její zásluha spočívá v tom, že svého času upozornila politické vedení země na vedení prací na principiálně nové zbrani na Západě a stále ho udržovala v obrazu událostí.
HLAVNÍ ÚKOLY ROZVĚDKY V SOUVISLOSTI S „ENORMOZEM“ Problémem rozštěpení atomového jádra a získání nového zdroje atomové energie se vědci Německa, Anglie, USA, Francie a jiných zemí, začali důkladně zabývat od roku 1939. Podobné práce se vedly v Sovětském svazu, a to jadernými vědci Zeldovičem, Charitonem a dalšími. Jenže právě začínající válka a evakuace vědeckých institutů do Kazaně v naší zemi, práce na sestrojení atomové zbraně přerušila. Avšak existence silné školy fyziky v Německu svědčilo o nebezpečí, že by mohlo získat jadernou zbraň, a o nutnosti bádat nad sestrojením podobné zbraně nejen v Německu, ale i v jiných zemích.
Z toho důvodu stály před vnější rozvědkou následující úkoly ohledně problému jaderné zbraně, které v operativní korespondenci nadále dostaly název „Enormoz“:
- určit okruh zemí, které vedou praktické práce k sestrojení jaderné zbraně
- informovat Ústředí o významu těchto prací
- přes své agenturní možnosti získávat nezbytné vědecko-technické informace, schopné usnadnit výrobu podobné zbraně v SSSR
Začátkem dubna 1941 přijalo Ústředí rozhodnutí o změně na přímý princip práce vnější rozvědky. Znamenalo to, že se operativci v rezidenturách už nebudou zabývat všemi otázkami výzvědných prací, ale podle jejich způsobilosti budou využiti pro politickou, ekonomickou a vědecko-technickou rozvědku.
V Ústředí byl vytvořen speciální úsek vědecko-technické rozvědky. Velel mu Leonid Kvasnikov. (
Леонид Квасников) Brzy nato odešlo do rezidentur vnější rozvědky ve Skandinávských zemích, USA a Anglie orientační usměrnění, ve kterém byl zadán úkol odhalit všechny informace, spojené s problémem sestrojení „uranové bomby“.
STRUKTURA VNĚJŠÍ ROZVĚDKY V LETECH 1941 – 194912. srpna 1941 byla schválena nová struktura Ústřední administrativy vnější rozvědky, vyhlášená rozkazem NKVD. Zahrnovala následující úseky:
- Velitelství výzvědného řízení
- Sekretariát
- Škola zvláštního nasazení
- Skupiny „A“, „B“, oddíl X (spojení)
- Devět odborů (Středoevropský, Balkánský, Západoevropský, Skandinávský, Anglo-americký, Dálněvýchodní (2 odbory), Středovýchodní, 9. odbor, spravující otázky sovětských území, operativní evidence, vstupními a výjezdními vízy.)
Vědecko-technická rozvědka spadala pod 5., Anglo-americký odbor jako oddělení NTR /vědecko-technické revoluce/.
Avšak ve spojitosti s rozšířením úkolů, stojících před vnější rozvědkou, se v červenci 1943 posuzuje ve Státním obranném výboru otázka o stavu výzvědné práce. Bylo přijato usnesení o rozdělení činnosti a orientace působnosti vojenské rozvědky ГРУ ГШ (Hlavní výzvědné řízení generálního štábu) a 1. odbor НКГБ (Národní komisariát státní bezpečnosti). Vnější rozvědce НКГБ se přisoudila role hlavní organizace pro výzvědnou činnost ohledně sestavování atomové zbraně. Ve shodě s ustanovením ГКО (Государственный комитет обороны – Státní výbor obrany) se vojenská rozvědka zavazovala předat НКГБ agenturu, pracující na projektu Enormoz.
Oddělení NTR (
viz VTR - Vědecko-technická rozvědka) bylo reorganizováno do odboru vědecko-technické rozvědky.
ŘÍDÍCÍ PRACOVNÍCI VNĚJŠÍ ROZVĚDKY V LETECH 1941 – 1949 Po dobu Velké vlastenecké války nepřetržitě řídil vnější rozvědku NKVD/NKGB Pavel Michajlovič Fitin (
Павел Михайлович Фитин). Jeho zástupcem byl G. B. Ovakimjan, dříve pracující v USA v rámci VTR.
Od roku 1939 do roku 1942 byl náčelníkem odboru vědecko-technické rozvědky Leonid Romanovič Kvasnikov (
Леонид Романович Квасников) Roku 1943 byl vyslán na výzvědnou činnost do New Yorku, kde se zabýval otázkami vědecko a vojensko-technického směru činnosti rozvědky a byl zástupcem rezidenta pro NTR. Pod jeho vedením byly získány důležité materiály, týkající se atomové energie a jejího využití pro vojenské účely a také informace a vzory techniky v oblasti aviace, chemie, medicíny.
OPERACE VĚDECKO-TECHNICKÉ ROZVĚDKY Rezidentury vnější rozvědky obdržely orientační směr Ústředí, navádějící je k získání jakékoliv informace v rámci projektu „Enormoz“. Tentýž telegram šel i do Skandinávských zemí, jelikož s počátkem války rezidentura v Berlíně ukončila existenci. Přesto se informaci o pracích nacistického Německa v oblasti atomové energie z teritoria neutrálního Švédska získat nepodařilo.
V USA newyorský rezident Pavel Pastelnjak poslal na otázku Ústředí odpověď 24. listopadu 1941 telegramem, ve kterém se psalo, že se američtí profesoři Urey, Bragg, Fowler vydali do Londýna, kvůli pracím na výbušné látce ohromné síly. Další vědomosti v této etapě z rezidentur vnější rozvědky v USA nepřišly.
Nehledě na to, že v USA bylo počátkem války hodně činných operativců, vědecko-technická rozvědka NKVD obracela prioritní pozornost na získání technické dokumentace a modelů v prvé řadě výzbroje a bojové techniky. Úkol získávat atomová tajemství v prioritách vnější rozvědky nevynikal. Koho by také napadlo zajímat se o teoretické problémy ve chvíli, kdy se hitlerovská vojska chystají k poslednímu výpadu na Moskvu. Na pořadu dne stála jiná, přednější zadání k upevění obranyschopnosti naší země.
Ale už v prosinci toho roku přijímá Bílý dům rozhodnutí o vydělení ohromných prostředků na sestrojení atomové zbraně. V tomto čase američtí vědci jako Leo Szilard, A. Einstein, R. Oppenheimer a jiní, shromáždili množství údajů o reálné možnosti sestavit principiálně novou zbraň. Rezidentury v USA o tom zatím nevěděly nic.
Londýnská rezidentura se ukázala jako úspěšnější. Už v září 1941 se jí podařilo první hodnověrné materiály o tom, že myšlenka sestrojení atomové zbraně nabývá v Anglii reálné obrysy. Od agenta vnější rozvědky Donalda Macleana (
Дональда Маклина) přišly dokumentační údaje o tom, že anglická vláda vážně vypracovává otázku o sestrojení bomby neuvěřitelné ničivé síly, založené na působení atomové energie.
16. září 1941 přichází od Macleana informace, podle které britská vláda prozkoumala zvláštní studii na sestrojení uranové bomby během dvou let. Současně se sdělovalo, že v létě toho roku proběhlo zasedání Uranového výboru, posuzujícího reálnost sestrojení atomové bomby, a že porada Výboru náčelníků štábů vydala doporučení o bezodkladném zahájení prací v této oblasti. Byl vytvořen zvláštní odbor pro vedení prací pod názvem „Direktoriát Tube Alloys“. Vědeckou práci anglických fyziků v oblasti jaderné energie řídil speciální výbor vědců v čele se známým fyzikem Thompsonem.
Informace londýnské rezidentury ale vyvolala podezření L. Beriji, který měl za to, že „nepřátelé“ podsouvají falešné informace, aby SSSR přinutili v nebezpečný válečný čas utrácet kolosální výdaje, a tím způsobem oslabit jeho obranyschopnost.
PRÁCE LONDÝNSKÉ REZIDENTURY NA PROJEKTU „ENORMOZ“ Po obdržení prvních informačních sdělení o „Enormozu“ vyvstal před anglickou vědecko-technickou rozvědkou úkol získat zdroj informací od těch, kteří na tomto projektu bezprostředně pracují.
Na konci roku 1941 přichází z Londýna informace o tom, že se USA a Velká Británie rozhodli koordinovat úsilí svých vědců v oblasti jaderné energie. Později, 20. června 1942, v době rozhovorů ve Washingtonu, se Churchil a Roosevelt rozhodli stavět atomové objekty v USA, protože Anglie byla vystavena dlouhodobému bombardování německého letectva.
V únoru 1942 zachytila sovětská frontová rozvědka „jazyka“, německého důstojníka, v jehož aktovce byly objeveny nesrozumitelné zápisky. Ty byly poslány do „Narkomat“_u, (Národní komisariát) obrany, a odtud vědeckému zplnomocněnci „GKO“(Státní výbor obrany). Bylo ověřeno, že tu jde o plány hitlerovců na využití atomové energie pro vojenské cíle.
Informace k „Enormozu“, jež přišla z londýnské rezidentury v březnu 1942, je ve formě speciálního sdělení Stalinovi. Vědecko-technická rozvědka mluví o reálnosti sestrojení atomové zbraně a navrhuje zřídit při GKO (Státní výbor obrany) vědecko-konzultační radu pro koordinaci prací.
V hlášení, založeném na sdělení D. Macleana, se oznamovalo:
„V řadě kapitalistických států se ve spojení s prováděnými studiemi štěpení atomového jádra s cílem získat nový zdroj energie, začalo zkoumání otázky využití atomové energie uranu pro vojenské cíle…
…anglický válečný kabinet počítá s možností úspěšného řešení tohoto úkolu v Německu, a proto problému využití atomové energie uranu pro vojenské cíle věnuje velkou pozornost…
…vycházejíce z důležitosti a aktuálnosti problému praktického použití atomové energie uranu 235 k vojenským cílům v Sovětského svazu by bylo účelné:
"Propracovat otázku zřízení Vědecko-poradního orgánu při Státním výboru obrany z uznávaných osob pro koordinaci, výzkum a nasměřování prací všech vědců, vědecko-výzkumných organizací v SSSR, zabývajících se otázkou atomové energie uranu…"
Z rozhodnutí vlády v témže roce 1942 vzniká speciální laboratoř N2 (Moskevská fyzikální laboratoř) AN SSSR. Vedl ji I. B. Kurčatov, jenž se zabýval otázkami atomové energie.
22. prosince 1942 přichází do Moskvy z Londýna podrobná zpráva o pracích na „Enormozu“, které se vedou jak v samotné Anglii, tak i v USA. Ze zaslaných dokumentů vyplývalo, že Američané Angličany v procesu vývoje atomové bomby značně předběhli.
Pokračování v ruštině zde: http://svr.gov.ru/history/stage06.htm![]() |
| 2. |
Foto:
1. - snímek z 1. testu sovětské nukleární zbraně pojmenované ve státech NATO jako Joe-1
2. - přísně utajovaná sovětská nukleární laboratoř s krycím jménem Laboratoř Arzamas 16 u městečka Sarov - sovětské Los Alamos
