- Pozorovatelka - 10.07.2017 AE News
Pozorovatelka z Aeronetu (AE News) poskládala fakta do nových spojitostí a do zvláštního příběhu, který nepostrádá logiku. Článek je plný zajímavých postřehů a souvislostí, přesto redakce Nové republiky je nucena své čtenáře upozornit, že není přítelkyní spikleneckých teorií a nevěří na všemocnost tzv."Globalistů". „Sdílíme priority německého vedení a jsme ochotni pracovat za jejich prosazování“ – uvedl V. Putin krátce před summitem G20. Byla to podpora, která překvapila i samotnou A. Merkelovou, když Kreml podpořil Berlín v korespondenčním sporu s Washingtonem o otázkách globálního obchodu (proti americkému protekcionismu), a to vzhledem k „diplomatické době ledové“ ve vztazích mezi Ruskem a Německem kvůli západním sankcím. Podle německé mutace amerického vydání
Business Insider ruský vůdce tak připravil překvapení úřadu spolkové kancléřky v Berlíně. „Sdílíme priority německého vedení a jsme ochotni pracovat pro jejich prosazování,“ – řekl Putin v článku (zdroj
zde).
Nejen vzhledem k antiruským sankcím, ale i vzhledem k naprosto rozdílným politikám Německa a Ruska (multikulti a homo politika) to může být prohlášení skutečně překvapivé, ale z hlediska „vyšší perspektivy“ to nic překvapivého není a jde pouze o výsledek dlouhodobého procesu, započatého v sedmdesátých letech, jehož společným jmenovatelem je konec hegemonie USA. Přičemž jedním za zásadních prvků tohoto procesu byl rok 89 a s ním pád berlínské zdi a – sjednocení Německa.
![]() |
| Obrázek staršího data, ale možná symbolický ve smyslu vzkazu Evropy Spojeným státům – „Bye, bye, Amerika“ |
Po skončení 2. světové války bylo Německo na základě Jaltské dohody rozděleno do čtyř okupačních zón, protože v nich však trvalo stálé napětí, byla 23.května 1949 na území západních zón založena Spolková republika Německo a 7. října 1949 byla jako reakce založena Německá demokratická republika, jejíž hlavním městem se stal sovětský sektor Berlína. Čímž došlo k rozdělení Berlína, Německa i Evropy a nejznámějším symbolem se stala Berlínská zeď, postavená 13. srpna 1961 (a zbořená 9. listopadu 1989). Berlínská zeď ale po dobu své téměř 30 let trvající existence byla především symbolem bipolárního fungování světa – USA vs. SSSR, ale také NATO vs. Varšavská smlouva. Už někdy v 70. letech, tzn. po nějakém čtvrt století od konce války, však globální moc (GP) usoudila, že bipolární fungování světa je nevyhovující a že tedy je nutné jej zrušit.
Popsat všechny důvody, proč bylo potřebné bipolární svět zrušit, na to zde není prostor, jedním z důvodů se ale jeví být to, že vzájemné soutěžení Západu a Východu vedlo k nekontrolovatelnému plýtvání přírodními zdroji. Dalším pak to, že Spojené státy nastavily jako vzor takový životní styl, který kdyby byl zaveden na celou planetu, tak to zeměkoule nepřežije. A především – i v samotných Spojených státech byl tento životní styl udržitelný jen za cenu kolonizování a drancování jiných zemí a tato skutečnost se naplno potvrdila v 70. letech. A když ve stejné době stále více začínalo platit i to, že 5% světové populace (USA) spotřebovává 50% planetárních zdrojů, bylo jasné, že Spojené státy jsou největším škůdcem planety a že je třeba je odstavit od moci. A proto v 70. letech začal proces, v jehož finále je Trump s politikou izolace USA a Německo (Evropa) s orientací směr Východ.
Sedmdesátá léta v USA – konec dolaru krytého zlatem a ropný šok k tomu
Tady se budu opakovat se zdůrazňováním faktu, že v té době začal prostřednictvím Kissingera a Nixona vývoz amerických technologií do Číny, který trvá dosud, a který byl skutečným počátkem konce USA, ale je třeba doplnit, proč se tak stalo. A když se na tehdejší situaci USA podíváme konkrétněji, uvidíme následující skutečnosti.
Rok 1968 – 1971 Spojené státy nemají dost zlata ke krytí dolaruOd roku 1945 do roku 1971 fungoval tzv.
brettonwoodský systém, podle kterého centrální banka USA (FED) byla povinna na žádost bank jiných zemí směnit dodanou sumu dolarů za odpovídající množství zlata. Spojené státy však postupně produkovaly více papírových peněz, než by odpovídalo tomuto kurzu a Spojené státy na to v březnu 1968 reagovaly úpravou, podle které mělo být americké měnové zlato obchodováno zcela odděleně od zlata na světových trzích. V srpnu roku 1971 však o splnění závazku podle brettonwoodské dohody zažádaly Francie a Velká Británie, ale tehdejší prezident R. NIxon jim už nevyhověl a místo toho hned tentýž měsíc, 15. srpna 1971, brettonwoodský systém zrušil. To byl konec krytí dolaru zlatem, který byl nahrazen krytím dolaru ropou, a to
Smithsoniánskou dohodou z prosince 1971, kterou NIxon označil za „Největší měnovou dohodou v dějinách lidstva“, ač výsledkem těchto změn bylo to, že ceny zlata začaly několikanásobně stoupat, zatímco dolar se začal propadat.
Rok 1971 – Spojeným státům došla ropa ke krytí petrodolaru Hubbertova teorie o ropném zlomu byla objevena v roce 1956 a předpovídala, že v roce 1970 dosáhne těžba ropy v USA vrcholu a dál už bude jen klesat. Podle všeho se tato předpověď
naplnila v roce 1971, když zásoby ropy v USA začaly skutečně klesat (změna přišla až s těžbou břidlic). A to byl paradox v době, kdy Spojené státy zavedly krytí dolaru ropou místo zlata. A neznamenalo to nic jiného, než že udržení dolaru jako světové měny (a tím i hegemonie USA) bude do budoucna závislé na kolonializaci a drancování jiných zemí – obzvláště blízkovýchodních, kde Spojené státy měly svého spojence – Izrael.
Rok 1973 – Ropný šok v USA, ropné embargo na USA, jomkipurská válka a šokový vzestup cen ropyŽe zásoby ropy v USA v té době skutečně dosáhly vrcholu (resp. zásoby tzv. levné ropy) o tom svědčí skutečnost, že v roce 1973 Spojené státy zažily to, co je nazýváno jako „
první ropný šok„. Když země OPEC zavedly ropné embargo vůči zemím, které podporovaly Izrael v
jomkipurské válce (USA a Holandsko), v USA došlo k tomu, že benzín byl na příděl a celá ekonomika kolabovala.
![]() |
| Ropný šok v USA říjen 1973 – video |
Propuknutí jomkipurské války bylo pro Izrael a Spojené státy velkým překvapením a ještě den před válkou byly pohyby vojsk považovány za vojenské cvičení, ačkoli indicie o tom, že se chystá válka, existovaly. Izraelci ani Američané si je ale nepřipouštěli, protože nechápali, jaký by mohli Arabové mít motiv k rozpoutání války. Avšak organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) po propuknutí arabsko-izraelské války dne 16. října 1973 omezila těžbu ropy a tím se cena ropy zvýšila z 3,01 dolarů za barel na 5,12 dolarů, tedy o sedmdesát procent!
U tohoto textu však můžeme spekulovat, nakolik byla jomkipurská válka tahem Globalistů (GP) aby ceny ropy stouply a udržely tak dolar na úrovni, jakou potřeboval mocenský nástroj Globalistů (GP) FED a nakolik šlo o vstřícnost k USA. Já myslím, že šlo již pouze o umělé udržování role dolaru jako celosvětové měny (které sJ. Andropov a M. Gorbačov v roce 1973 – zdroj fota a více
zdee od té doby táhne dosud), ale že na pozadí těchto události v té době začalo i odepisování Spojených států.
Rok 1971 – Nixon hovoří o konci USA a Kissinger je na návštěvě Číny V červenci roku 1971 v Kansas City americký prezident Richard Nixon před skupinou osob zastávajících vedoucí pozice ve sdělovacích prostředcích prohlásil, že jeho země vstupuje jakožto velká civilizace do fáze, kdy se v ní objevují dekadentní tendence, které ji nakonec zničí. S odkazem na příklad starověkého Řecka a Říma uvedl, že jakmile velké civilizace začnou oplývat bohatstvím, ztratí vůli žít a dále se rozvíjet. Rovněž předpověděl, že americká hegemonie bude během nadcházejících zhruba patnácti let nahrazena multipolárním světem, ve kterém se Sovětský svaz, západní Evropa, Japonsko a Čína stanou vedoucími mocnostmi.
Když pronášel tato slova, byl jeho poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger na utajované cestě do Pekingu, kde měl za úkol připravit půdu pro první návštěvu amerického prezidenta, kterou Nixon oficiálně oznámil až o deset dní později. Nixonova návštěva Pekingu rok nato vedla k otevření „rudé Číny“ a je obecně považována za jednu z nejvýznamnějších událostí v moderních dějinách Spojených států.
![]() |
H. Kissinger na tajné návštěvě Číny v roce 1971 – zdroj fota a více zde |
![]() |
H. Kissinger a R. Nixon v Číně v roce 1972 – zdroj fota a více zde
|
Rychlý vzestup Číny v posledních čtyřiceti letech byl částečně výsledkem čínského odhodlání a plánování, ale také výsledkem změny politiky Spojených států, o kterou se Nixon zasadil. Jednou ze zásadních příčin toho, že se Nixonova předpověď pádu USA stala sebenaplňujícím proroctvím, byla skutečnost, že on sám spolu se svými následovníky učinili
předem promyšlené kroky, díky kterým k této situaci mohlo dojít. Zatímco vedli studenou válku proti Sovětskému svazu, nechávali svému ještě většímu rivalovi, Číně, prostor, aby se mohl rozvíjet a prosperovat. Tolik z citace článku E. Besta
Příběh amerického úpadku. Nixon v Číně, tím to začalo., ve kterém m.j. říká, že tehdy začal vývoz amerických technologií do Číny, což se shoduje s tvrzením Pjakina, že zatímco si D. Trump telefonoval s prezidentkou Tchajwanu, H. Kissinger seděl v Číně a zcela zdarma tam další americké technologie přivezl.
Hegemonie USA musí skončit a cesta k tomu vede přes konec bipolárního světa. K tomu je nutný rozpad SSSR, pád Berlínské zdi a Evropa pod vlivem sjednoceného Německa, které Evropu povede směrem na Východ
Situace USA v sedmdesátých letech vším ukazovala na to, že Spojené státy stojí před krizí, která může svět zasáhnout stejně, jako když krach na newyorské burze 1929 přinesl celosvětovou hospodářskou krizi a souviselo to především s dolarem jako s celosvětovou měnou. Od sedmdesátých let pak ovšem neprobíhá nic jiného, než umělé oddalování této krize s tím, že současně se pracuje na tom, aby dolar (a s ním i filozofii USA) nahradila jiná měna (a s ní i země s jinou filozofií). V souhrnu se od sedmdesátých let pracuje na tom, aby dominanci Spojených států nahradila Čína, tento proces však vyžadoval/vyžaduje spoustu změn, které nebylo možné provést náhle – resp. nebylo možné je provést bez patřičných kádrů.
A protože naprosto zásadním prvkem se v tomto procesu stala nutnost izolace Spojených států, zásadním krokem bylo ukončit vliv Spojených států na Blízkém východě, ale především – v Evropě! A to v prvé řadě znamenalo ukončit americký vliv v těch zemích, ve kterých jej získaly po skončení 2WW a jak jinak – to v prvé řadě znamenalo 1) sjednotit Německo a 2) přesměrovat Německo směrem k Číně. Protože však východní Německo poválečně spadalo pod sovětský vliv, sjednocení Německa by nebylo možné bez zapojení SSSR. Jinak řečeno – spolupráce NDR a SSSR sehrála zásadní roli v tom, co je dnes souhrnně nazýváno jako pád železné opony. Čímž se dostáváme k roli M. Gorbačova a nedávno zemřelého H. Kohla, přičemž ten první rozpadem SSSR a likvidací Varšavské smlouvy ukončil bipolární fungování světa, zatímco ten druhý sjednocením Německa připravil půdu, aby se Evropa vymanila z amerického vlivu.
Než k obojímu došlo, Globalisté (GP) v procesu odstavování USA pokračovali tím, že v Evropě i v SSSR připravovali potřebné kádry.
Sedmdesátá léta v Evropě a v SSSR – příprava kádrů pro revoluci 1989 K významu roku 1968 v Československu se nebudu obšírně vyjadřovat – nemám totiž jasno, jestli šlo o snahy státních elit USA, aby už v té době mohl Západ ve své probíhající krizi expandovat na Východ a udržet si tak svou moc, či šlo o snahy Globalistů (GP), jak nejen v ČSSR, ale i v celé Evropě a v SSSR připravit kádry, které pomohou položit SSSR a současně pomohou zrušit Berlínskou zeď. Podle scénáře, vypracovaného KGB a akceptovaného CIA, tehdy začala příprava disidentů v celé východní Evropě a nejméně obtížná byla tato akce v Československu, kde byla již v normalizačních prověrkách let 1969 až 1970 vytvořena z bývalých funkcionářů KSČ dostatečně početná strategická záloha pozdější opozice, disentu a „nových mocenských garnitur“ (vytvořením Charty 77 dne 1. ledna 1977 pod přímou patronací KGB a StB byl tento proces završen).
Rok 1972 v Německu – první smlouvy mezi SRN a NDR o částečné normalizaci vztahů mezi oběma státyO těchto smlouvách věděla i sovětská KGB, která věděla, že je připravována mírová smlouva s Německem která povede ke sjednocení země a tím k faktickému rozpadu Východního bloku.
Rok 1967-1984 v SSSRPředseda Výboru státní bezpečnosti KGB v letech 1967 až 1982 a generální tajemník ÚV KSSS v letech 1982 až 1984 J. V. Andropov vytváří v SSSR disidentské hnutí a jako svého nástupce určuje M. Gorbačova.
![]() |
| J. Andropov a M. Gorbačov v roce 1973 – zdroj fota a více zde |
Revoluce 1989 – pád Berlínské zdi, znovusjednocení Německa a rozpad SSSR, konec Varšavské smlouvy Ke znovusjednocení Německa došlo takřka do roka po pádu Berlínské zdi – 3. října 1990, do roka na to, 26. prosince 1991 došlo k rozpadu SSSR. Ještě předtím došlo i k rozpadu Varšavské smlouvy, o které bylo nejprve 25. února
1991 na mimořádné schůzce Politického poradního výboru v Budapešti rozhodnuto o rozpuštění vojenských struktur Varšavské smlouvy a po československém návrhu na úplné ukončení platnosti smlouvy, který byl ostatními členy přijat příznivě, byl příslušný protokol podepsán zástupci vlád šesti zbývajících členů na schůzce výboru 1. července v Praze v Černínském paláci.
![]() |
| H. Kohl, V. Havel a disidenti v pozadí v roce 1992 při podpisu smlouvy o česko-německém přátelství , zdroj fota a více zde |
1989 – na Východě je hotovo, co v USA? Revolučním rokem 1989 bylo na Východě vše připraveno k tomu, aby proces konce hegemonie USA mohl být spuštěn. A vším se ukazuje, že rok 1989 přišel „za pět dvanáct“, protože umělé udržování role dolaru již bylo na takové hraně, že jen okamžiky dělily svět od krize obdobné té, započaté rokem 1929 –
video , protože už někdy od roku 1980 Spojené státy tzv. „mlely z posledního“-
Zeptáte-li se dnes burziánů na nejhorší akciový krach, budou kromě známého roku 1929 nejčastěji zmiňovat krach z 19. října 1987.
Po krizi sedmdesátých let se hospodářský vzestup USA v osmdesátých letech zrodil uprostřed politicky velmi napjaté situace. V prezidentských volbách roku 1980 přesvědčivě zvítězil republikánský kandidát Ronald Reagan. Pošramocená pozice světového lídra se měla obnovit především novými úspěchy na poli vojenském a hospodářském – Reagan proto nejprve výrazně snížil daně, čímž podpořil investice a podnikatelské klima a omezil federální výdaje, zejména v sociální oblasti, současně enormně zvýšil výdaje na zbrojení. Přesto v roce 1987 přišla krize, obdobná krizi z roku 1929, která byla zahnána až machinacemi FEDu – více
zde, která ale ve výsledku představovala jen oddálení krachu Západu tím, že pádem Berlínské zdi se mu načas otevřely nové investiční možnosti (více
zde).
![]() |
| M. Gorbačov a R. Reagan – konec (?) Studené války |
Rok 1987 v USA – perlička, která hovoří za vše: Opera „Nixon v Číně“
Ve stejném roce, kdy v USA došlo ke krachu na newyorské burze, měla 22. (!) října 1987 v USA premiéru opera
„Nixon v Číně„. Tady
recenze a tady ukázka s názvem „Jsem ženou Mao C´ tunga“
Rok 1989 v Číně
Revoluční vlna se v roce 1989 přehnala i přes Čínu. Na pekingském náměstí Nebeského klidu se několik týdnů scházely statisícové demonstrace. Hlavně mladí lidé žádali reformy, zlepšení ekonomické situace a možnost svobodněji se vyjadřovat. Studenti stávkovali a drželi hladovku. Konzervativní křídlo vládnoucí komunistické strany se rozhodlo tvrdě zakročit a 4. června 1989 poslali čínští vůdci na demonstranty armádu. Mladí lidé na náměstí Nebeského klidu volali po větší svobodě a demokracii. Po několika týdnech demonstrací a napětí v ulicích čínští komunističtí vůdci nasadili tanky, tvrdý zásah prosadil premiér Li Pcheng. Podle oficiálních údajů Komunistické strany Číny z roku 1996 přišlo při událostech v červnu 1989 v celé Číně o život přes 900 lidí a více než 20 tisíc jich bylo zraněno, neoficiálně se mluví až o sedmi tisících obětí.
Zpočátku se zdálo, že se Čína vrátí tam, kde byla, tedy k nějaké ostře uplatňované formě komunismu, jenže tehdejší čínský vůdce Teng Siao-pching se rozjel do takzvaných zvláštních zón, aby ukázal, že strana dále klade důraz na ekonomický rozvoj a že pokus čínských studentů a jejich sympatizantů je zapomenut a čínská cesta zavádění tržní ekonomiky za pokračující diktatury komunistické strany mohla pokračovat (zdroj
zde).
Současnost – brexit, D. Trump a „America the first“, Kissinger opět v Číně a Putin na straně Merkelové
Píše se rok 2017 a ve svém pořadu z 19.6. ruský analytik V. Pjakin k tématu úmrtí H. Kohla a jeho role ve sjednocení Německa m.j. říká: „Německo to dokázalo a teď ho obviňují“. Můj názor je, že mezi řádky tím říká mnohem více, než je zjevné a sice to, že Německo – přesněji NDR – se ve spolupráci se SSSR zasloužilo o to, že svět se kvůli situaci ve Spojených státech sedmdesátých let nedostal do krize, obdobné té z roku 1929. Ve stejném pořadu dále říká, že sjednocení Německa bylo v pořádku, jen k tomu neměl být dopuštěn rozpad SSSR, ale hlavně říká, že s přeformátováváním USA se čekalo na dobu, než západní Německo (NSR) zcela zpracuje a tím pohltí východní Německo (NDR).
Tuto informaci však lze chápat spíše tak, že s přeformátováváním USA, které skrytě probíhá od doby, kdy H. Kissinger a R. Nixon začali pracovat ve prospěch Číny, se čekalo na dobu, kdy bude ukončen vliv USA v Evropě. A k tomu došlo v prvé řadě brexitem, po kterém se Německo odchodem Británie stalo lídrem Evropy (ač ve spolupráci s Francií). A v druhé řadě k tomu došlo nástupem D. Trumpa, který politikou „America the first“ prezentuje nejen izolaci USA od ostatního světa, ale který nepodáním ruky A. Merkelové velmi symbolicky sdělil, že pod jeho působením je Německo zcela nezávislé ve volbě, s kým se do budoucna spojí.
Březen 2017 – D. Trump odmítá žádost novinářů, aby si podal ruku s A. Merkelovou
K tomu si přidejme, že H. Kissinger nedávno opět navštívil Čínu, které údajně za humbuku, který organizovaně spustil D. Trump, když si ve stejné době telefonoval s prezidentkou Tchajwanu (více
zde), měl zcela zadarmo předávat další americké technologie tak, jako za R. Nixona.
![]() |
Henry Kissinger v Číně na návštěvě Si Ťin-pchinga 2.prosince 2016 |
A pak si jako úplné finále přidejme to, že Putin se postavil na stranu Merkelové. A máme hotový scénář, započatý někdy před padesáti lety, jehož hlavní myšlenkou je konec dominance USA. A jehož další hlavní myšlenkou je nejen Čína jako nástupce USA (proto Čína sice komunistická, ale s tržní ekonomikou), ale přes postavy Merkelové a Putina jako by i obdobu spojenectví NDR a SSSR.
A obzvláště ten poslední fakt musí být pro všechny amifily šokem – revolucí 89 totiž nešlo o to, že NDR se stane proamerickou, ale o to, že NSR ve spojení s NDR se stane antiamerickou! A záměrně nepíšu, že „antiamerickou“ rovná se „proruskou“, protože to už jsme u zcela jiného tématu, a sice u toho, že obrat Evropy pod vedením Německa směrem k Číně, není totéž, co obrat Evropy pod vedením Německa směrem k Rusku. Prohlášení Putina o tom, že Rusko je na straně Merkelové, lze prozatím číst „jen“ jako dokonalou šachovou hru Putina ve stejném smyslu, jako když plány GP narušil vstupem do Sýrie s větou „Jestli draka neizbežna, nado biť pervým“.
Kruh se uzavírá – Evropa směr Východ, ale Evropa s Ruskem, jako za dob NDR/SSSR anebo Evropa s Čínou? Projekt Nové hedvábné stezky je zásadní, ale Rusko je v něm pouze okrajovou záležitostí
Na začátku jsme měli krachující Spojené státy sedmdesátých let a v souvislosti s tím přípravu na pád východního bloku, který stál na SSSR a Německu, rozděleném Berlínskou zdí. Na konci máme totální izolaci USA (resp. atlantického světa po brexitu, který ke Spojeným státům připojil Velkou Británii) a Evropu pod dominancí sjednoceného Německa, které nabírá směr Východ stejně, jako tomu bylo před cca 50 lety, když NDR a SSSR přistoupily na plán likvidace bipolárního světa. Jak se situace bude vyvíjet dál, o tom je kus odpovědi ve videu na závěr, v čase cca 9:40 – „Otázkou zůstává, co udělá Německo“
Další použité zdroje: zde, zde
