11. 7. 2017 PSP
Tisk 1121
Ministr obrany ČR Martin Stropnický: "Děkuji ještě jednou, pane předsedající.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, předkládám společně s ministrem zahraničí k projednání a ke schválení Návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v Litvě, Estonsku, Lotyšsku a Polsku v rámci Posílené předsunuté přítomnosti NATO, který schválila vláda České republiky dne 10. května tohoto roku usnesením číslo 351. Předmětem materiálu je působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v pobaltských státech a Polsku v počtu do 290 osob, a to v době od 1. ledna 2018 do 31. ledna 2019. Vyslání bude realizováno na základě závěru summitu NATO ve Varšavě v červenci 2016 a v souladu s článkem 43 odst. 3 písm. a) Ústavy České republiky.
Koncept Posílené předsunuté přítomnosti NATO, takzvané Enhanced Forward Presence, spočívá v trvalé rotační přítomnosti aliančních sil ve státech na východním křídle NATO s cílem posílit schopnosti kolektivní obrany a demonstrovat odhodlání bránit členy aliance.
Český příspěvek do EFP tvoří mechanizovaná rota do 250 osob, která bude součástí bojového uskupení na území Litvy, a minometná četa do 40 osob, která bude operovat v sestavě kanadského uskupení v Lotyšsku. V Litvě budou společně s námi působit vojáci z Německa, Belgie, Nizozemska, Norska, Francie, Chorvatska a Lucemburska, v Lotyšsku pak příslušníci armád Kanady, Polska, Itálie, Španělska, Slovenska a Albánie. Co se týče Estonska, vedle vedoucí země, kterou je Velká Británie, budou v zemi operovat francouzští a dánští vojáci. V Polsku budou součástí amerického bojového uskupení britské, rumunské a chorvatské jednotky.
Finanční prostředky na obě mise se odhadují do 362 mil. korun a budou čerpány z rozpočtové kapitoly Ministerstva obrany.
Závěrem mi dovolte zdůraznit, že navrhované působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v pobaltských státech a Polsku je konkrétním příspěvkem České republiky k posílení spojenců na východním křídle Aliance. Bude se jednat o silný politický a praktický výraz solidarity a zároveň ochoty naplňovat závazek kolektivní obrany, tedy principu, na kterém je založena i naše vlastní bezpečnost.
Děkuji za pozornost."
Odročeno na následující den s ohledem na nepřítomnost spolupředkladatele Lubomíra Zaorálka.
12. 7. 2017
Poslanec Václav Klučka: Děkuji vám, pane předsedo. Dovolte mi vás seznámit s usnesením číslo 224 výboru pro obranu ze 41. schůze ze dne 15. června 2017 k návrhu na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v Litvě, Estonsku, Lotyšsku a Polsku v rámci podpory posílené Předsunuté přítomnosti NATO, sněmovní tisk
1121.
Výbor pro obranu doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby přijala následující usnesení:
1. Vyslovuje souhlas s působením sil a prostředků Ministerstva obrany v Litvě, Lotyšsku, Estonsku a Polsku v rámci posílené Předsunuté přítomnosti NATO v období od 1. ledna 2018 do 31. ledna 2019 v celkovém počtu do 290 osob.
2. Žádá vládu, aby informovala Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky o působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v Litvě, Estonsku, Lotyšsku a Polsku v rámci posílené Předsunuté přítomnosti NATO v roce 2018, a to nejpozději do 30. června 2019, a působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v Litvě, Lotyšsku, Estonsku a Polsku v rámci Předsunuté posílené přítomnosti NATO v roce 2019, a to nejpozději do 30. června 2020.
Pověřuje zpravodaje výboru, aby s tímto usnesením seznámil Poslaneckou sněmovnu, a ukládá předsedovi výboru, aby předložil usnesení předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane zpravodaji. Já otevírám rozpravu a jako první dám slovo panu ministru zahraničních věcí, který je spolupředkladatelem tohoto materiálu. Po něm pan poslanec Černý.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Dobré ráno, dámy a pánové. Já se vyjádřím k tomuto návrhu, který spolupředkládám s ministrem obrany. Mluvíme tedy o posílené předsunuté přítomnosti Aliance. Pod tím názvem se skrývá posilování obrany východního křídla NATO. Je to poměrně klíčová politika Aliance od roku 2014. My jsme se vlastně už v této politice angažovali na začátku tohoto roku, kdy jsme měli tři měsíce naše vojáky v rámci Visegrádské skupiny umístěné právě v Litvě, bylo to zhruba od ledna do března roku 2017, takže už jsme v této posílené předsunuté přítomnosti aktivně vystupovali. A tady jde o to, aby Sněmovna schválila další působení, tentokrát v Litvě a Lotyšsku a společně s Kanadou a Německem.
Myslím si, že i z hlediska České republiky je to významný příspěvek, kterým, poměrně často to uvádíme, že jsme připraveni se angažovat v Alianci právě na tom posílení obrany východního bloku, takže je to taková ukázka toho, že jsme schopni jako Česká republika přispět k jedné ze zásadních aktivit Aliance v současné době. Jsem přesvědčen, že Sněmovna by měla rozhodně tuto naši účast podpořit, protože snad není třeba tady mluvit o významu Aliance a je naprosto jasné, že musíme svou schopnost v Alianci fungovat dokládat konkrétními činy. Tohle je jeden z nich a já jsem pro to, aby to Sněmovna podpořila a abychom se ukázali jako spolehlivý spojenec.
Poslanec Alexander Černý: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi na téma, které teď probíráme, učinit několik málo poznámek. Kolegové si teď ze mě dělali legraci, že zavádíme nějakou novou terminologii PPP - posílené předsunuté přítomnosti, takový zvláštní terminus technicus, ani klasické cvičení, ani nějaká klasická mise, na které jsme obvykle vysílali vojáky třeba do Afghánistánu a i jinam po světě. Zkrátka PPP.
Já jsem až donedávna žil v přesvědčení, a myslím si, že většina z vás taky, že to, co děláme, bychom měli dělat s ohledem na bezpečnost. Měli bychom usilovat o to, aby každý krok, který učiníme, byl krokem ve prospěch lidu České republiky, aby posílil naše postavení v rámci jakéhokoli uskupení, jakéhokoli celku, a aby hlavně garantoval do budoucna, že na tom budeme lépe v jakékoli oblasti, a když se bavíme o bezpečnosti, tedy že budeme i v oblasti bezpečnosti na tom lépe.
Já jsem si zrovna nedávno prohlížel dokumenty nepříliš staré a jenom bych si dovolil připomenout, že před poměrně historicky tedy velmi nedávnou dobou, v roce 2010, se v Praze konala schůzka prezidentů Spojených států amerických a Ruska a že v té době jsme všichni očekávali - a taky to tak vypadalo po té schůzce - že vstupujeme do jakéhosi období, kdy pokud se budeme něčeho bát, tak to rozhodně nebude nic, co by přicházelo z blízkého okolí, co by mělo bezprostředně vojenský charakter, a taky jsme tomu podřídili pochopitelně naši činnost. Nikdo v tu dobu ještě - nebo lépe řečeno někteří už v tu dobu očekávali, že může dojít k nějakým problémům, mnozí věděli, že přijde malér s migrací, tušili, že může dojít k dalším ohrožením, ale přímá vojenská hrozba se zdála v tu chvíli velmi velmi nepravděpodobnou a my jsme tomu byli pochopitelně rádi. Zkrátka svět se zdál být bezpečnější.
Zhruba v tu dobu dostal prezident Spojených států Barack Obama Nobelovu cenu za mír a od té doby jako by se něco zvrtlo. Situace se začala docela dramaticky zhoršovat a prakticky každým rokem jeho vládnutí se objevil nějaký nový problém, nové ohnisko napětí, situace, která vyžadovala nová opatření. To, co se zvrtávalo během fungování prezidentství Baracka Obamy, rozhodně nevedlo k tomu, aby někdo mohl konstatovat, že svět je bezpečnější. Prostě po těch sedmi letech jsme se dostali do situace, kdy svět opravdu bezpečnější není. Těch hrozeb, na které bychom měli mít potenciálně připraveni, neustále přibývá. Ty, které jsme dokázali už před několika lety alespoň pojmenovat, tak mají zcela konkrétní obrysy, bobtnají, dosahují obrovských rozměrů. Nedávné jednání G20 v Hamburku zcela jednoznačně deklarovalo, že ani na této úrovni příliš velká očekávání mít nelze. Velmi, velmi po špičkách přešlapujeme kolem toho, když některá z velmocí prostě nechce respektovat to, co chtějí ti ostatní. O tom, jaký je stav v Evropské unii, se tady navzájem přesvědčujeme už poměrně dlouho. Neutěšený. Zájmy jednotlivých členů Evropské unie se natolik liší, že mnozí nevidí perspektivu Evropské unie zrovna v růžových barvách, a jsou mezi námi i tací, kteří předpovídají docela katastrofální vývoj.
Severoatlantická aliance není nic mimořádného. To je organizace, která je složena z těch, které jsem před chvílí jmenoval. Jejím jádrem jsou pochopitelně Spojené státy a evropští členové - omlouvám se Kanadě, Turecku, že jsem je v tuto chvíli nejmenoval, ale to Turecko už spíš z bezpečnostních důvodů. Koneckonců ani evropské členské státy Severoatlantické aliance neskýtají záruku nějakého progresivního vývoje. Po brexitu, všimněte si, že se už rok skoro nemluví o bezpečnostních otázkách, které s tím souvisejí. A garantuji vám, že souvisejí, protože Velká Británie disponuje jednou z nejsilnějších evropských armád a její vystoupení z Unie, byť zůstává členem Severoatlantické aliance, jisté konsekvence v každém případě do budoucna vyjadřovat bude.
Nakousl jsem Turecko a není třeba zdůrazňovat, jak neuralgický bod Turecko je. Severoatlantická aliance se poslední léta potýká s obrovskými problémy. Jižní křídlo chce úplně něco jiného než východní křídlo Aliance. Staré členské, nebo západní země Aliance, ty zakládající, chtějí úplně něco jiného než třeba V4. Polsko v rámci V4 chce úplně něco jiného než ti ostatní.
Zkrátka a dobře. Summit od summitu končí zpravidla tím, že je nezbytně nutné deklarovat - a všimněte si, že všechny dokumenty ze summitů Severoatlantické aliance, řekněme, za posledních pět šest let začínají a končí ujišťováním o vzájemné jednotě, o významu transatlantické spolupráce a partnerství a o tom, že to je neporušitelná zásada, přes kterou prostě nejede vlak. Na posledních konferencích o bezpečnosti, které se konaly mimo jiné i tady ve Sněmovně zhruba před měsícem, se už někteří zúčastnění dokonce zmínili o tom, že Aliance v té podobě, v jaké ji známe teď, není to pravé ořechové.
My se na ni díváme docela s despektem. Postoj KSČM k Alianci je všeobecně znám.
Chtěl bych jenom upozornit na to, že vojáci, tedy opravdová Aliance, jsou jen vykonavatelé politické vůle. Nejvyšším orgánem, který rozhoduje v Severoatlantické alianci, není sbor náčelníků štábů nebo nějaká jiná ryze vojenská organizace, instituce. Jsou to ale prezidenti a premiéři členských zemí Evropské unie plus Spojené státy, Kanada, a tak dále. Když říkám plus Spojené státy - asi jsem to pořadí měl obrátit pochopitelně, protože je zcela evidentní, že ve chvíli, kdy by Spojené státy nebyly v Severoatlantické alianci, tak Severoatlantická aliance ztrácí smysl. Vojensky i politicky. Prostě by nebyla k ničemu. A to, co prohlásil Donald Trump v době, kdy byl ještě kandidátem na prezidenta Spojených států, vzbudilo tak obrovské zděšení v řadách nejvyšších politických i vojenských kruhů v Evropě a po celém světě, že by to byla opravdová revoluce, kdyby Spojené státy dospěly k závěru, že Alianci už prostě nepotřebují. To, co se odehrálo po volbách ve Spojených státech, zcela jednoznačně naznačuje, že procesy, které pan Trump zřejmě opravdu zamýšlel uskutečnit, se minimálně na nějakou dobu odkládají. Bude si napřed muset vyřídit domácí vnitropolitický boj a tahanice, aby mohl možná postupně začít některé své předvolební sliby realizovat. Ještě na to nějaký čas má, ale čas běží strašně rychle.
Když už jsem řekl, že svět není bezpečnější, neměl jsem tím na mysli rozhodně jenom Evropu. Víte, že my sami vysíláme svoje jednotky daleko na východ. Vysíláme je do Afriky podle doktríny, kterou respektuje i česká armáda. Tak se připravujeme na vyslání prakticky kamkoliv kromě snad severního a jižního pólu. A možná se držíme trošku zpátky v námořních operacích. Včera bylo v Černém moři zahájeno velké vojenské cvičení, pochopitelně pod vedením Spojených států amerických. Opakuji - cvičení pod vedením Spojených států amerických v Černém moři, nikoliv v Mexickém zálivu, nikoliv v Atlantiku. Jsou to prostě věci, které bychom měli mít na paměti.
To, co tady dnes budeme pravděpodobně schvalovat, je věc, která - jak už jsem naznačil, a vyplývá to i z toho názvu - je trochu podivná. Víte, ten název sám něco prostě evokuje - posílené předsunuté přítomnosti. Ale my sami se zavazujeme na dva a půl roku dopředu. Tedy minimálně dva a půl roku počítáme s tím, že situace bude neměnná a budeme tam.
Pan ministr se včera zmínil o rotačním principu. To znamená, že se tam budou střídat různé složky armád členských států Severoatlantické aliance. A pravděpodobně se dá očekávat, že dřív nebo později přijde další požadavek, další - já tomu říkám prostě požadavky na vyžádání, kdy některá členská země, třeba jedna z těch pobaltských, znovu požádá o navýšení. A budeme dál posilovat a dál budeme vysílat svoje vojáky na východ.
Problém je pouze v tom, že se to neustále přibližuje. Dokud jsme vysílali vojáky do Mali nebo do Afghánistánu, tak jsme mohli říct no tak dobře, je to přece jenom kus světa, je to poměrně daleko. Ale teď se pohybujeme už ne v tisících kilometrů, ale rozhodně sotva ve stovkách. A vzhledem k tomu, jaké jsou bojové schopnosti dnešních armád, tak je to vzdálenost téměř v místě dotyku. Je to nesmírně nebezpečná záležitost. Přitom když se podíváte na předkládací zprávu, kterou nám vláda postoupila, tak se odvolává na jakési změny bezpečnostního prostředí. A dovolte mi jenom drobné citáty.
Pochopitelně tou největší hrozbou, proč to děláme, je Ruská federace. Ale děláme to především proto, že Ruská federace realizuje své mocenské ambice. Realizuje své mocenské ambice, využívá řadu nástrojů hybridní kampaně, včetně cílených dezinformačních aktivit a kybernetických útoků. Vůbec nás hanba nefackuje, když připouštíme, že Ruská federace z rozhodnutí pravděpodobně toho největšího zloducha Putina dokáže ovlivnit volby ve Spojených státech, ve Francii, pravděpodobně teď v Německu, už i my se obáváme, že ovlivní naše podzimní volby. Takže kdyby náhodou Komunistická strana Čech a Moravy v těch podzimních volbách uspěla, tak abyste předem věděli, kdo to zavinil.
To jsou prostě věci, které naprosto legitimně ovládly náš prostor. My se o tom všichni bavíme, považujeme to za dnes už něco naprosto samozřejmého a vůbec se nestydíme, vůbec nás neuráží, že z nás někdo dělá úplné hlupáky a že připouští, že 300 milionů Američanů jsou nesvéprávní pitomci, kteří se nechají zmanipulovat několika hackery z Ruska.
Přistoupili jsme na nějakou prapodivnou hru, že budeme posilovat, všichni budeme posilovat, protože Donald Trump řekl, že chce, abychom platili dvě procenta. A víme velmi dobře, proč to řekl. Donald Trump přece v té své strategii Amerika first zcela jednoznačně deklaroval, co tím sleduje. A dokonce to zaznělo i na té zmiňované bezpečnostní konferenci přednedávnem. Ano, Američané nás žádají, abychom velmi posílili výdaje na obranu, abychom posílili svoji vojenskou kapacitu a abychom jim tím uvolnili ruce. Abychom jim uvolnili ruce, aby se mohli angažovat jinde ve světě v oblastech, které oni považují za opravdu klíčové a dominantní. O tom to celé je.
Když se podíváte podrobněji na to, co znamenají ta dvě procenta. On to naznačil Donald Trump při své první cestě po Evropě. Saúdští Arabové nejen že koupili za sto miliard, takže posílí svoje ozbrojené - to není členská země Aliance - ale posílí bezesporu svoje bezpečnostní složky. Posílí je o americké zbraně. Takže dvakrát zaplatí těm Američanům. A navíc to naprosto jednoznačně posílí jejich závislost. Pochopitelně, když vám někdo dodá zbraňové systémy v této hodnotě, tak si jinými slovy garantuje na dvacet třicet let dopředu - protože životnost těch zbraňových systémů je v desítkách let - že budete hodní a poslušní. Protože vám nezbude nic jiného než spolupracovat. Jinak jste ty peníze vyhodili prakticky z okna. ***
Tenhleten postup deklaruje to, co se má odehrát v Evropě. Jen čtyři členské země aliance plnily ona dvě procenta. Teď se k tomu hlásíme téměř všichni. Tedy někteří, například spolkový ministr obrany.***
Tenhle postup deklaruje to, co se má odehrát v Evropě. Jen čtyři členské země aliance plnily ona dvě procenta. Teď se k tomu hlásíme téměř všichni. Tedy někteří, například spolkový ministr obrany, zřejmě člověk, který má hlavu na krku a uvědomil si, co to znamená zvýšit o několik set miliard - v korunách tedy - o několik set miliard vojenský rozpočet Spolkové republiky, co by to znamenalo, tak ten se dokázal ozvat, ale ostatní, ti většinou velmi, velmi pokorně poslouchají a slibují, teď dvě desetiny procenta, pak nula, pak 1,4 - a postupně se dopracujeme na ta 2. Opakuji znovu, ještě štěstí, že nemáme moře, jinak bychom bezesporu ta 2 % dokázali utratit už příští rok, protože bychom si asi koupili nějakou ponorku nebo raketovou fregatu, protože jinak ty peníze nejsme schopni utratit. Pro nás by to znamenalo přes 100 miliard vydávat na obranu. Na 22 tisíc mužů ve zbrani! Na dvě brigády a několik speciálních útvarů. Na to potřebujeme přes 100 miliard? Anebo jen naplňujeme nějakou fikci, která nemá naprosto reálný podklad?
Odborníci spočítali, že kdybychom chtěli utrácet přes 100 miliard, musela by Armáda České republiky čítat zhruba 40 tisíc mužů. Kapacita českého trhu dnes taková není. Prostě my nemáme takové lidské zdroje. Je to naprosto názorně vidět například na ambici české armády zvýšit svoje počty o 5 tisíc lidí nebo dostat se s aktivními zálohami na 5 tisíc. Rekrutační cíle se díky vydatné finanční podpoře, kterou jsme poskytli v uplynulém období, tak se rekrutační cíle armády jakžtakž daří plnit, ale všichni velmi dobře víme, že mají meze a že možná ještě po tisícovce aktivních záložáků a možná 2 tisících vojáků z povolání se dostaneme do situace, kdy prostě na českém trhu nebudou takovíto lidé. Už nemluvím o tom, že snižujeme neustále požadavky. Jdeme dolů s kritérii na výběr, protože těm kritériím, která armáda původně měla, už teď řada těch lidí, které chceme náborovat, neodpovídá.
Zkrátka a dobře, dostáváme se do situace, že ten rozpočet, pokud ho budeme chtít naplnit, tak můžeme, vždycky se dá něco koupit, přirozeně že se dá něco koupit. Vojenská technika je naštěstí tak šíleně drahá, že není problém ty peníze utratit. Pokud bude ale jakýkoli další ministr zodpovědný, tak bude velmi, velmi zvažovat, k čemu ta technika bude. Už jsme tady totiž zažili eskapády s tím, že jsme si říkali - nebo byli jsme přesvědčováni, že potřebujeme přes 200 pandurů, bez toho to prostě nepůjde. A pak se najednou ukázalo, že 100 jich možná potřebovat nebudeme. Nemusím připomínat anabáze s dalším drahým typem, jako byly třeba L-159. To byla velmi drahá taškařice. A donedávna jsme ještě nevěděli kudy kam. Už jsme si z toho pomalu dělali legraci, že každý člen výboru pro obranu dostane jednu takovou stíhačku a bude ji garážovat doma na svém dvorku. Prostě jsou to kroky, které jsou mnohdy velmi, velmi nebezpečné. Teď s napětím sledujeme výběr třeba vrtulníků a docházíme k docela zajímavých poznatkům. Drahé to bezesporu bude, takže ten hlavní účel zřejmě splněn bude, ale jak moc to bude funkční, to teprve uvidíme. Zatím mě docela děsí, když slyším o parametrech, které se hodí spíš do pouště než do střední Evropy. Ale třeba se to ještě nějak vyvine.
Dovolte mi ale zmínit se ještě o dalších aspektech důvodové zprávy, kterou nám předložila vláda. Ona tady píše o tom, že třeba "zvýšená vojenská přítomnost v blízkosti hranic pobaltských států", tedy ruská zvýšená vojenská přítomnost, "nás nutí k tomu, abychom tam vyslali svoje vojáky". Podotýkám, že je to zvýšená vojenská přítomnost ruských vojáků na ruském území. Je to stejně nesmyslné jako robustní vojenská cvičení ruské armády na ruském území. Ano, naši zpravodajci nás informovali o schopnostech ruských vojáků přemísťovat se například na velké vzdálenosti ve velkých počtech, v ohromné rychlosti, se skvělým utajením. A docela jim naši generálové pochopitelně tyto schopnosti záviděli. Pan generál Pavel nás informoval o tom, jak Aliance s respektem vzhlíží ke schopnostem například raketových vojsk ruské armády. Ale je třeba zdůraznit, že ta cvičení probíhají na území Ruska, v Ruské federaci. O jakém ohrožení tedy mluvíme? Proč jsou Američané v Pobaltí? Proč zvyšují svoji vojenskou přítomnost v Polsku, ve všech těchto zemích, několik tisíc kilometrů daleko od svého území?
Jen na letošní rok - 2017 - uvolnily Spojené státy další 4,5 miliardy dolarů na posílení své vojenské přítomnosti na evropském kontinentě. Proč? Kdo nás tady vojensky ohrožuje? Proti terorismu se armáda použít nedá, to už jsme si přece vyzkoušeli. Na teroristy potřebujeme jiné orgány. Proti uprchlíkům? To chcete poslat tanky nebo letectvo proti matkám a dětem, proti těm, kteří utíkají ať už před hladem, nebo před válkou? Mimochodem před válkou, kterou zpravidla rozpoutaly snahy o vývoz naší euroatlantické civilizace. To je to, za co mimo jiné platíme teď v Evropě dost vysokou daň, protože jsme si nedokázali uhlídat ani to, abychom hájili opravdu naše zájmy a nepřistupovali na nějakou prapodivnou hru.
Když už mluvíme o té šílené hrozbě z Ruska, dovolte mi jen několik málo čísel, která poskytl letos na jaře švédský Mezinárodní institut pro výzkum míru, to je organizace, která pravidelně zveřejňuje údaje o tom, jak například vypadají rozpočty armád. Tak jen pro orientaci. Pohybujeme se - ta čísla jsou v dolarech, takže jsou to miliardy dolarů. Takže zatímco u České republiky by figurovalo čísílko, které by se blížilo 2 miliardám dolarů, tak u jiných jsou to opravdu dramaticky větší sumy. Rusko 69,2 miliardy dolarů vydává údajně podle švédského institutu na zbrojení, 69 - skoro 70 miliard dolarů. Obrovská částka bezesporu! Čína 215. No dobře, Čína je ekonomický gigant, který má obrovské volné finanční prostředky, asi neví, co s nimi, a zřejmě situace na východě je tak dramatická, že to dělat musí. Takže dejme tomu, že Čína, ale ta je daleko. Spojené státy 611. 611 to bylo předtím, než Donald Trump rozhodl o jednorázovém, tedy kromě toho, navýšení o dalších zhruba 50 miliard. Tedy rozpočet Spojených států skokově vzrostl. Dnes už se nepohybuje na hranici 3,6, ale ještě se zvýšily ty výdaje. To znamená, že technologické nůžky mezi Spojenými státy a zbytkem Aliance se budou dál rozevírat, protože s těmi našimi, byť hypotetickými, 2 % stejně na jejich úroveň nedosáhneme a budeme dál řešit neřešitelný problém.
Z těch čísel, co jsem zatím uvedl, tedy vyplývá, že Rusko vydává jen 27 % celkových výdajů evropských - (s důrazem:) evropských členských států Severoatlantické aliance, bez Spojených států amerických. 27 %! Kdo koho tedy ohrožuje?
Víte, my jsem se dostali do prapodivné situace. Mluvíme tady v té předkládací zprávě, v jejím závěru, o tom, že - budu citovat - "navrhované působení bude spojenci vysoce ohodnoceno", bezesporu aspoň některými, "a posílí bilaterálně bezpečnostní relaci jak s klíčovým regionálním strategickým partnerem Spolkovou republikou Německo a transatlantickým spojencem Kanadou, tak i s pobaltskými zeměmi". Skvělé! ***
Takže my posílíme svoji kredibilitu vůči pobaltským zemím, Německu a Kanadě a úplně je nám fuk, co se stane s bezpečností celosvětově. Tenhle krok, který teď učiníme, schválíme-li vyslání našich vojáků na dva a půl roku dopředu, protože tam budou až do konce roku 2018, tak tenhle krok dramaticky bezpečnostní situaci České republiky zhorší, ne zlepší. Pozice České republiky vůči Německu, Kanadě a pobaltským zemím možná bude lepší, to ano, ale jestli nám to bude v budoucnu něco platné, to nevím.
Dovolte mi na závěr už jenom jednu poznámku. Na té bezpečnostní konferenci jsme mimo jiné slyšeli, že kdyby si někdo dal práci a spočítal tzv. kumulovaný bezpečnostní dluh, tedy to, co by teoreticky armáda mohla dostat, kdyby se od roku zhruba 2005 do dneška vydávala na obranu 2 % HDP, a je to téměř 400 mld., ta číslovka už tady zazněla - 379 mld. korun navíc nad rozpočty armády, nad ty rozpočty, které jsou dnes postaveny už prakticky reálně, už překročily 50 mld., a z kterých armáda téměř každý rok 4 mld. vrací, protože je není schopna utratit. To jsou prostě čísla, která musíme mít na paměti. Někdo s námi tady hraje prapodivnou hru, která nemá vůbec žádnou logiku a která se opírá o přání a možná i zájmy někoho, ale rozhodně ne občanů naší republiky a nás ve střední Evropě.
Věřím, dámy a pánové, že všechny ty argumenty, které jsem tady uvedl - a mohl bych pokračovat ještě nejmíň hodinu -, velmi dobře zvážíte. A bez ohledu na to, že je v této Sněmovně zvykem, že když se projednávají tyto návrhy, tak se hlasuje prostě téměř jako za Národní fronty, prostě všichni přítomní musí zvednout ruku, protože by to jinak nevysvětlili. Prosím, používejte vlastní mozek, zkuste se zamyslet nad tím, k čemu je nezbytně nutný projekt PPP, tedy posílená předsunutá přítomnost, a zvažte, jestli je možné pro bezpečnost České republiky udělat něco konstruktivnějšího než vyslat 300 našich vojáků do Pobaltí.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z lavic KSČM.)
Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, doufám, že jste pozorně poslouchali nejenom vystoupení komunistů včera ke dvěma smlouvám, jedné strategické a potom konkrétní ekonomické, nebo rámcové ekonomické, Evropské unie s Kanadou, a i pana Černého dneska. To, co tady komunisti předvádějí poslední dobou, je skutečná nehoráznost. (Reakce v sále.) Já jsem tedy rád, jsem velmi rád, že to takto říkají. Neměli bychom ovšem k tomu mlčet. Jestli se pan Černý diví a tady mluví o nějakých hrách, tak přeci nebyly to hry, bylo gaunerství, to, co předvedlo Rusko na Krymu, to, co předvádí dodneška na Ukrajině. Tak se běžte do ukrajinských kostelů, prosím, podívat! A jeden z vašich členů to tam viděl! Tabla s mrtvými syny, kteří nedělají nic jiného než brání své legitimní území. Nechte těch nehorázných keců, které tady zkoušíte na nás! (Potlesk z lavic TOP 09.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Fakticky pan předseda Kováčik, potom pan poslanec Černý a potom pan poslanec Ondráček. Všechno faktické poznámky. Prosím.
Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedo, vážená vládo, paní a pánové, přeji hezký dobrý den. Dovolte mi, abych s poukazem na Ústavu České republiky a demokratické zvyklosti pozvedl jemně obočí nad tím, co tady právě v řeči předřečníka zaznělo.
Pardon, já se moc omlouvám, že v souladu s Ústavou a zákony této země se komunisté odvážili říci svůj názor, pravda, odlišný než váš, pane kolego Laudáte prostřednictvím pana předsedy! Já se za to skutečně hluboce, hluboce všem občanům, kteří vás volili, protože vy jste ta správná hráz proti komunismu a Rusku, těm se omlouvám. Všem ostatním, kteří nám dovolují, a nejen nám, ale i vám ostatním, kteří jste tady za jiné politické strany, říci svůj názor, se neomlouvám, ale naopak děkuji, že jste nás vyslechli. A že i naše argumenty, které reprezentují názory značné části obyvatelstva této země, naslouchají, poslouchají a také respektují. Děkuji. (Potlesk z lavic KSČM.)
Poslanec Alexander Černý: Dámy a pánové, to, co předvedl kolega Laudát, je docela úsměvné. Já jsem si opravdu vzpomněl, na té bezpečnostní konferenci, kterou jsem tady už zmiňoval, mimo jiné vystupoval vedoucí Centra proti terorismu Ministerstva vnitra a z jeho úst zazněla věta, kterou jsem si poznamenal. Ne že by tam těch vět bylo příliš mnoho, které by byly k poznamenání, ale ta jedna mě fakt zaujala a je vidět, že má docela dopad. Cituji. Pan Benedikt Vangeli, jestli jsem nezkomolil to jméno, řekl: "Myslet si něco jiného než oficiální doktrína znamená hájit zájmy cizí moci." To řekl na půdě českého parlamentu na konferenci o bezpečnosti. A je to, znovu opakuji, vedoucí Centra proti terorismu Ministerstva vnitra České republiky. To jen na doklad toho, že ty věty, které tady teď přednesl pan kolega Laudát, jsou opravdu docela varovné. Budeme-li v tomto duchu pokračovat, dožijeme se v brzké době toho, co s demokracií nemá absolutně nic společného. (Potlesk z lavic KSČM.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Ondráček, potom pan předseda Kalousek a ještě potom pan poslanec Laudát. Všechno faktické poznámky.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, je nás tu 200 poslankyň a poslanců. Nevím, kolik z vás mělo tu odvahu, zvedli zadek a jeli se do těch oblastí, o kterých pan kolega František Laudát tak krásně hovoří, jak se tam hrozně v tom Donbasu žije a co se tam všechno děje, aby se sami přesvědčili. Protože žvanit o něčem, co jsem na vlastní oči neviděl, může opravdu někdo jako pan kolega Laudát. Děkuji. (Potlesk z lavic KSČM.)
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, dovolte jenom stručnou reakci na pana předsedu Kováčika, který říká: Měl bych se snad omluvit panu poslanci Laudátovi za to, že mám názor? Ale pan poslanec Laudát přece zcela jasně řekl, že je vlastně dobře, že to takhle nahlas zaznívá. Vezmu-li si tu diskusi včera ke smlouvě Evropské unie s Kanadou, vezmu-li si tu diskusi i dnes, tak je skutečně dobře, že vy dnes už ani netajíte, že jste pátou Putinovou kolonou. Vy se s tím vůbec netajíte. Jenom je potřeba to také naprosto jasně pojmenovat a to pan poslanec Laudát udělal. A to je ten demokratický názor. Děkuji. (Potlesk z lavic TOP 09.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Laudát, potom pan poslanec Holík, potom pan předseda Kováčik. Všechno faktické poznámky. A ještě oznámím, že pan poslanec Černý hlasuje s kartou 74. Pan poslanec Laudát má slovo. Prosím.
Poslanec František Laudát: Děkuji. Fakt je, že na rozdíl od jiných politických turistů nejezdím za peníze Ruska na Krymy, na Donbasy a na okupovaná území. Klidně se tam pojedu podívat na tu spoušť, co tam ti turisté s domácími troskami separatistů způsobili. Kolik zabili lidí. Já jenom říkám, nic vám nebrání, vezměte si letadlo nebo dojeďte vlakem do Lvova a běžte se do těch kostelů podívat na tabla těch mrtvých mladých kluků. ***
Proč? Proč v dnešním 21. století? Rusko má malé území? Rusko má malé bohatství, že pořád potřebuje někoho zneklidňovat? Zaplať pánbůh za projev Trumpa ve Varšavě. Já chápu, že trpělivost a obrovský liberalismus a víra v to, že každý se chová slušně a normálně, skončila a že prostě na některé kroky je třeba odpovědět rázně. Bohužel dostali jsme se do situace, že je třeba Rusku říct: tady je čára a přes tu nepojedete.
A kdo komu slouží, jaké mocnosti... Já vždycky sloužím tomuhle národu a téhle zemi! Ale nejsem si vůbec jistý dlouhodobě i historicky tím, komu sloužíte vy, když vaši předchůdci akceptovali okupaci vlastní země! (Rozčileně.) Rabování bohatství ve prospěch jakéhosi Sovětského svazu! Oni toho tam mají málo, aby ještě museli rabovat střední Evropu - nebo museli historicky? Tak toho nechte. Všichni víme, o čem se bavíme. A já nechci, aby naši občané - možná nemají všechny informace, všechno jim nedochází vždycky, ale já nechci, a od toho jsme my, abychom tady měli odpovědnost za to, já nechci, aby lidi i v Pobaltí a všude - každý stát, každý národ má právo se rozhodnout, jak chce žít. A dneska někam lízt a někoho okupovat! Vyhrožovat! Posílat na dovolené ozbrojené lidi převlečené do civilu! No to je nehoráznost a na to je potřeba naprosto rázně odpovědět! A samozřejmě my jsme v Severoatlantické alianci (předsedající upozorňuje na čas) a já jsem rád, že budeme spolehlivým a definovaným partnerem, tak jak předpokládá i návrh té smlouvy nebo dohody, která tady je. (Potlesk zprava.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Teď má slovo pan poslanec Holík a připraví se pan předseda Kováčik a další přihlášení. Stále faktické poznámky.
Poslanec Jaroslav Holík: Vážení kolegové, vážené kolegyně, omlouvám se, že jsem to přehodil. Mám jednu velice špatnou vlastnost. Já nerad nosím klapky na očích, a pokud mi něco není jasné, tak se zvednu a jedu tam. Já jsem projel uprchlické tábory Ukrajinců, kteří utíkají do Ruska. Jsou jich tam asi čtyři miliony. A všem jsem dával otázku - proč sem utíkáte. A říkali - protože to je pro nás jediná spása. Ano. Byl jsem letos i na Krymu. Noviny z toho udělaly obrovský skandál, že jsem byl někde na oslavách. Není to pravda. Opět jsem jel s mobilem a točil jsem rozhovory s lidmi. A všichni byli šťastní, že jsou v jiném zřízení. Mluvil jsem dokonce s představiteli Tatarů. Všichni měli stejný názor. Takže prosím vás, nevěřme tomu, co se děje, zvedněme zadek a jeďme tam! (Ozývá se ojedinělý potlesk.)
Poslanec Pavel Kováčik: Viděl jsem také jiné výstavy fotografií - vybombardované školy, vybombardované fabriky, vybombardované úřady, vybombardované byty, rodinné domky v doněcké a luhanské oblasti - ukrajinskými, tedy podle vašeho názoru vlastními vojáky, vlastní armádou.
Když se tady mluví o rabování a vyrabování, já si myslím, že teprve teď, kdy nám nepatří ani voda, ani písek a kdy se spoříme o to, jestli nám vůbec bude patřit ono lithium, které je teď na tapetě, že teprve teď máme pocit, že je vyrabováno, že jsme v zašantročené ekonomice, rozkradené republice. Ostatně heslo jednoho z našich politických soupeřů bylo - a pod tím heslem se dostal také sem do Sněmovny a je to na vás, někteří kolegové, z tzv. tradičních politických stran - všetci kradnú - že, pane kolego předsedo Babiši? Bylo to vaše heslo. A bylo docela dobře občany akceptováno, jste nejsilnější teď. Tak to asi bude o tom vyrabování té republiky také.
A co se týká oné páté kolony. My se nechodíme radit ani na ruské, ani na čínské, ani na britské, ani na americké, ani na francouzské velvyslanectví, jako někteří z vás zcela nepokrytě a zcela pravidelně na ta školení či nalejvárny, či jak tomu možná říkáte, chodíte, abyste to pak tady uplatňovali. Komunisté slouží tomuto lidu, lidu této země ve smyslu Ústavy České republiky, ve smyslu slibu, který jsme lidem dali! Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedo. Budu jen krátce reagovat na vystoupení pana poslance Františka Laudáta. Pane poslanče Františku Laudáte prostřednictvím pana předsedajícího, v podstatě jste mě obvinil, že za peníze jiného někde cestuji. Jestli tomu tak je, tak to dokažte. Jestli ne, jste sprostý lhář a omluvte se. (Potlesk poslanců KSČM.)
Poslanec Stanislav Mackovík: Dobrý den, pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové. Já bych si krátce dovolil zareagovat na některé věci, které tady zazněly v souvislosti s tím, kdo koho vyraboval.
Tak členské státy Severoatlantické aliance za posledních čtrnáct let mají podíl na vyrabování sedmi států a zlikvidování sedmi politických systémů, které nahradil vesměs Islámský stát nebo podobná hnutí. Před pár lety, když jsme začali posílat své vojáky do Afghánistánu, jsme tady slyšeli, že je tam posíláme proto, aby nám ti bradatí s kalašnikovem neběhali po našich ulicích. A kdo běhá po těch ulicích těch západních států, které šíří demokracii do světa v současné době? Máme vojáky v zahraničí a ta politická situace se nezlepšila, ale zhoršila.
Když už jsme tady slyšeli spoustu slov, jak my jsme to dělali špatně, jak vy to děláte geniálně. Tak opravdu, děláte to geniálně. Vládne nám kleptokracie, která vzešla z toho, co si Západ de facto platil celá ta dlouhá léta. Velmi rádi mluvíte o demokracii, ale vzpomeňte si - odsuzujete rok 1968, odsuzujete invazi, operaci Dunaj, a přitom neustále a s intenzitou stále stupňující se snažíte poslat vojáky někam do zahraničí, aby šířili ty vaše pravé myšlenky kdekoli ve světě, bez ohledu na to, co si o tom myslí lidé, kteří tam žijí. A pak se nedivte, že ty vaše politické ambice ve světě skomírají na úbytě a že se vám ta vaše politika nedaří šířit.
A ještě poslední věc, kterou zkusím říci. Ani podřízenost naší čtvrté brigády rychlého nasazení v té desáté divizi bundeswehru, resp. jednotky, která vzešla z wehrmachtu a bojovala v afrikakorpsu, to je jenom ukázka toho, jak ta západní demokracie dokáže být pokřivená. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)
Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové. Já skutečně nevím, kde se bere ta komunistická drzost, se kterou tady přednášejí a překrucují fakta. Dělali to celou dobu, dělali to před druhou světovou válkou, dělají to po ní. Ti komunisté, kteří vyvraždili elitu českého národa po roce 1945, kteří donutili elitu českého národa v roce 1968 opustit tuto zemi, kteří vydrancovali naše nerostné bohatství, kteří zničili naši zemi tak, že některé kraje se do dnešního dne z toho ještě nemohou vzpamatovat! Tak ti mají tu odvahu nám tady kázat? Prosím pěkně, uvědomme si všichni, co se tady dneska děje! Já věřím, že všechny demokratické strany se v tuhle chvíli spojí a postaví se tomu, co tady komunisté předvádějí! (Rozčileně. Vypjatá atmosféra v sále.) Protože tohle to už skutečně přešlo za veškerou mez! (Potlesk řady poslanců z pravé a střední části sálu, je slyšet i zvolání.)
Poslanec Pavel Kováčik: Já bych si tuto situaci dovolil aspoň zkusit ukončit jedním prastarým vtipem - navážu na pana kolegu Kučeru. Když se tady mluví neustále o tom vyrabování, spálené zemi apod. Vyprávělo se ještě do nedávna, teď už je to pravda smutná historie - jestlipak víte, co byl největší zločin komunismu? Odpověď zní - no to, že tady nechali majetek jenom na dvacet let, teď už není doopravdy co rozkrást. (Potlesk poslanců KSČM.)
Poslanec Zdeněk Ondráček: Ještě jednou děkuji. Faktická poznámka k panu poslanci Kučerovi. Musím říct, že má pravdu. Ano, odešla elita, zůstaly tu jelita. (Ozývá se smích.)
Poslanec Michal Kučera: Já děkuji za slovo. Skutečně ta jelita zůstala - po mé levici. Nicméně já bych ten vtip, který tady přednášel pan předseda komunistů, oněch reformovaných komunistů, kteří se nám tady dvacet let snažili vysvětlit, jak se reformují, jak se distancují od toho, co tady prováděli posledních šedesát let... Tak dnes vidíme, že k té reformě vůbec nedošlo. Dnes se tady ukázalo naprosto jasně, že komunisté nejsou reformovaní. To jsou komunisté, kteří se hlásí k tomu čtyřicátému osmému. To jsou oni. Dneska jsme to tady slyšeli. ***
A ten vtip, pane předsedo Kováčiku, prostřednictvím pana předsedajícího, on ten vtip zněl trochu jinak. Ten vtip se říkal o komunistech, že žili tak dlouho, dokud jim stačily fabriky z první republiky, které ukradli. Tak tak dlouho žili komunisté. A já si myslím, že všichni z nás, kdo máme více než 40 let, tak si dobře pamatujeme ty podfinancované fabriky, ty výrobní prostředky, ty stroje, které tam byly skutečně z první republiky. A životnost těch strojů bych přirovnal právě k životnosti komunistů, protože v okamžiku, kdy skončily ty stroje, tak skončili v osmdesátém devátém i ti komunisté. (Potlesk poslanců TOP 09.)
Poslanec Pavel Kováčik: Když už jsme u té životnosti, pane kolego Kučero prostřednictvím pana předsedy, poslední měsíce tu životnost poměrně docela dobře trendově zobrazuje vývoj preferencí. Podívejme se na preference jednotlivých politických stran. TOP 09 je tam ještě taky. Ještě. A možná právě proto, že bojujete minulé války. A ty, které je potřeba bojovat teď pro dnešek, pro zítřek, pro občany České republiky, jako například hluboce se zamyslet nad tím, jak pomůžeme zemědělcům se zvládnutím následků katastrofálního sucha, ty vy odmítáte bojovat. Možná jste pro to hlasoval včera, možná ne, já nevím, nekontroloval jsem si to.
Ale pojďme se vrátit k tomu, proč tady jsme - ke službě občanům. A přestaňme si tady dělat volební kampaně. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Tak nyní máme sedm faktických poznámek. (Pobavení v sále.) První pan ministr Stropnický, potom pan poslanec Blažek, Fiedler, Kalousek, Laudát a tak dále. Prosím, pane ministře.
Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji, pane předsedo. Vážené dámy, vážení pánové, budu nesmírně stručný. S velkým zájmem sleduji tu širokospektrální debatu, ale poprosil bych, jestli bychom se nemohli vrátit do toho Pobaltí. Děkuji.
Poslanec Pavel Blažek: Dobrý den. Děkuji za slovo. Já tady poslouchám tu debatu. A já takové ty parlamentní přestřelky nemám úplně rád, byť že mám jednak obavu, že se to dělá jenom kvůli médiím, aby o tom psala, a nemám vůbec chuť se tady pouštět do nějakých soubojů například s poslanci komunistů, protože to vlastně nemá žádný smysl. Existuje skupina lidí, kteří je prostě volí.
A pro mě ta otázka přece zní úplně jinak a jenom se nad tím zamysleme. A my to nevyřešíme. Pokud se nepletu, tak my jsme vlastně jediný národ, kde komunistická strana, která si nechala název komunistická, úspěšně přežila všechno, co se dělo po roce 1989. Čili ta otázka je spíš pro sociology, politology, historiky, čím to je, že je to právě u nás. Tím, že se teď tady budu hádat s poslancem Kováčikem, s poslankyní Semelovou, to nevyřeším. To je prostě realita. A ta otázka mě zajímá z tohohle hlediska a my ji tady nevyřešíme.
Ale jenom si uvědomte, že pokud se nepletu, v Evropském parlamentu je jediná komunistická strana, a to je ta naše, která si nechala název. Za předchozího režimu, nebo chcete-li za východního bloku ani v Maďarsku, ani v Polsku si tehdy netroufli, aby ty strany měly název komunistická, ani dokonce v NDR. Jmenovaly se jinak. Takže já bych spíš poprosil, on tu debatu v červenci dnes nikdo nesleduje, ale já bych se rád někdy dozvěděl od nějakých politologů, historiků, sociologů, čím to je, že právě u nás to slovo komunistická má takový zvuk. A já to opravdu teď nevyřeším nějakými přestřelkami tady. Rád bych to vyřešil tak, kdybych přišel na to, čím to je, a dokázal tu mentalitu části našeho národa změnit. Ale to se mi tady od tohohle pultíku fakt nepodaří.
Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo. Už jsem chtěl svoji faktickou přihlášku zrušit, protože to, co jsem chtěl sdělit, řekl jak pan ministr Stropnický, tak pan předseda Kováčik. Abychom se vrátili k věcnému tématu. Tenhle ideologický souboj si nechte, kolegové, na volební kampaň. Ale přece jen slova kolegy Blažka mě podnítila, abych to tady řekl. Nechte to na těch lidech, aby si to rozhodli, aby se vyjádřili. A na tu otázku, která tady zazněla do vzduchu, si myslím, že máslo na hlavě mají obě strany tohoto sporu. Já se nestavím ani na jednu stranu, ani na druhou. Ale proč tady přežívá něco, no to je asi to, jak tady vládly všechny minulé vlády v minulosti. Pojďme se vrátit k tématu. Už jsem to říkal několikrát, stejně všichni víte, jak budete hlasovat, tak jak to vím já. Neprotahujme to.
Poslanec Miroslav Kalousek: Promiňte, jenom znovu odpověď předsedovi klubu KSČM. My nevedeme minulé války, pane předsedo prostřednictvím pana předsedajícího. Ale svědčí o tom fakt, že oponujeme stejně houževnatě i komunistům v jiných politických stranách než v KSČM. Právě proto, že se nechceme těch minulých válek dočkat, tak bojujeme i ty budoucí války, aby to, co občas připomínáme, se nevracelo. To sucho jsme spolu klidně mohli projednávat. To s tím nesouvisí.
A ta diskuse, byť se zdá být širokospektrální, souvisí s Pobaltím, pane ministře, protože prostě jsou tady poměrně významné politické síly, které zcela programově zásadně zpochybňují naše spojenecké závazky ať už v rámci NATO, nebo v rámci Evropské unie. Komunisté se s tím netají, dělají to naprosto systémově a je potřeba to umět pojmenovat. A rozhodně to není v zájmu občanů České republiky. Je to v zájmu ruského impéria. (Potlesk poslanců TOP 09.)
Poslanec František Laudát: Děkuji. Nechci hrát minulé války, jak tady říkal kolega Kováčik. Naopak já velmi alarmuji, byť svým způsobem, to vás chci upozornit, že to nejsou minulé války. V dnešním světě, kdy je všechno zpochybňováno, kdy se vedou asymetrické války, soudruzi určitě vědí, co to jsou asymetrické války, tak já tady upozorňuji, že je tady reálná síla, která ohrožuje základní politické ukotvení, základní demokratické nastavení České republiky. A dělá to ve prospěch cizí mocnosti, nezlobte se na mě. (Poslanec Foldyna neustále pokřikuje z uličky na řečníky.)
Poslankyně Kristýna Zelienková: Chtěla bych se jenom ostře vyhranit vůči lžím, které tady padly ze strany komunistů, a bohužel i od kolegy Holíka. Oba dva naši poslanci se dostali okupované území Ukrajiny přes stát, který toto území okupuje. Dodneška jsou kvůli tomu diplomatické rozpory mezi Ukrajinou a Českou republikou.
Že se vůbec nestydíte takovéto kroky realizovat a ještě tady od tohoto řečnického pultu šířit takovéto lži, jako že v Rusku je čtyři miliony ukrajinských uprchlíků, jako že krymští Tataři jsou spokojeni s tím, že je okupují Rusové! Ukažte mi jednoho jediného krymského Tatara, který si chválí okupaci Ruska jejich území. Jako že se opravdu nestydíte.
Já jsem tam viděla ty lidi. Já jsem tam na rozdíl od vás byla legálně a legitimně. A mluvila jsem s lidmi, kteří jsou zmrzačení. Viděla jsem děti, které přišly o končetiny díky bombardování ruskými grady ukrajinského území.
Děkuju. (Poslanec Foldyna opět hlasitě komentuje faktickou poznámku.)
Prosím pana předsedu Kováčika.
Poslanec Pavel Kováčik: To číslo čtyři miliony uprchlíků doopravdy není úplně přesné. Je jich 4 200 000. Omlouvám se za tu nepřesnost. Dovolím si ji upřesnit.
Komunisté možná proto, že si zachovali svoje názory navzdory oficiální linii (ojedinělý potlesk z lavic TOP 09), svoje zakotvení mezi lidmi, kteří nerestituovali, nekradli, živili či živí se poctivou prací ať už rukou, či hlav, kteří zůstali věrni vlasteneckým hodnotám, tak možná proto, na rozdíl od TOP 09, nepřijímáme přeběhlíky, neoháníme se tím, že jsme široce otevření. ***
Jasně říkáme, o co nám jde, a trváme na tom a zůstáváme u toho. Jsme opozicí konstruktivní, neničíme za každou cenu cokoliv, ale vybíráme podle toho, co je obsahem, nikoliv, kdo to předkládá. Možná právě proto nám neustále občané České republiky věří natolik, že nám svěřují tento mandát služby lidu v každých parlamentních, krajských atd. volbách. Já občanům voličům za to děkuji a věřím, že tak učiní i letos v říjnu.
Ale chci říci, že lituji pana ministra Stropnického, který sem přinesl materiál, se kterým my hluboce nesouhlasíme - ale obstruuje vám to, pane ministře, někdo úplně jiný než my. Ta diskuse mohla být dávno ukončena. Děkuji. (Potlesk z levé strany sálu.)
Předseda PSP Jan Hamáček: To byla poslední faktická poznámka, a pokud se nikdo s faktickou poznámkou nehlásí, tak dám slovo řádně přihlášenému panu poslanci Okamurovi a připraví se pan místopředseda Filip.
Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, máme před sebou návrh na působení necelých tří stovek vojáků České armády v rámci předsunutých sil NATO v pobaltských republikách. Hned v úvodu říkám, že naše hnutí Svoboda a přímá demokracie, SPD, tento návrh nepodporuje. Podporujeme něco jiného. Podporujeme jednoznačně účinnou a efektivní obrannou spolupráci při zvýšení obranyschopnosti pobaltských států. Takovou spoluprací by byla třeba iniciativa států V4 pomáhající ve výcviku sil pobaltských států. Nemáme problém s tím pomáhat pobaltským státům budovat vlastní obranné síly. To je jedna věc. Ale umisťovat tam expediční síly NATO je věc druhá. Expediční síly NATO zde významně zvýší napětí ve vztahu k Rusku. Posíláme naše vojáky do prostoru, kde může dojít k obrovské eskalaci válečného nebezpečí v Evropě. Již dnes se ozývají v USA hlasy volající po vypovězení dohody o zničení raket malého a středního doletu. Pokud k tomu dojde a tyto rakety se objeví v Pobaltí, bude to znamenat vyprovokování války s Ruskem. Rusko bude muset jednat, stejně jako Kennedy reagoval na sovětské rakety na Kubě. Ve válce se tak můžeme ocitnout bez toho, že se někdo bude ptát na názor ústavních činitelů naší země, kvůli třem stovkám našich vojáků, kteří budou v Pobaltí právě z důvodu, abychom neměli čas se rozhodovat.
Od útoku NATO na Jugoslávii, od akcí států NATO v Libyi považuji za nebezpečné, abychom se nechali slepě zatáhnout do vojenských dobrodružství, která jsou proti zájmům našich občanů. Opakuji, podpořme obranné síly pobaltských zemí, ale nepodporujme tam umisťování expedičního sboru NATO. Je to mechanismus, který povede k další eskalaci napětí na východě Evropy. Napětí, které odstartoval státní převrat na Ukrajině. Ptejme se: Hrozí dnes pobaltským zemím nebezpečí? Myslím, že vážné, ale jiné, než dnes řešíme. Pobaltské země se dnes vylidňují dramatickým způsobem. Lidé odtud odcházejí. Odcházejí možná proto, že nevidí svou budoucnost v zemi, která se chystá být bojištěm.
Na závěr si dovolím uvést maličkost, která násobí mé obavy. Je to nehoda vojenského konvoje USA, která minulý víkend ucpala naši dálnici D1. Ten, kdo odsouhlasil přesun vojenských konvojů po dálnici D1 na první dovolenkový víkend, je nezodpovědný amatér a děsím se, že takový amatér má v ruce bezpečnost naší země. (Potlesk části poslanců.)
Poslanec Pavel Blažek: Velmi stručně v návaznosti na pana kolegu Okamuru. Všechny tyhle čtyři národy, které žijí v těchto čtyřech státech - uznávám, že tam jsou ještě ruské menšiny, snad vyjma Polska, významné -, mají bohatou zkušenost, co to znamená, když se spolehnou samy na sebe. To znamená, že říci, že jim pomůžeme v budování nějaké vlastní armády, znamená nechat je v podstatě ve štychu, to se nedá jinak říct. Ale ony to samy dobře vědí, tu historickou paměť mají, a velmi dobře vědí, včetně Polska, které je z nich suverénně největší, myslím teď v počtu obyvatelstva i územím, že v momentě, a teď to velmi zjednoduším, když se pohne třeba Rusko, třeba Německo, tak prostě nemají šanci. A byly mnohokrát už v cynické hře velmocí, že jim prostě nezbývá nic... Pokud se spoléhaly samy na sebe, tak vždycky se odehrávaly, jenom že byly na mapkách a někdo z těch větších je přemalovával. Ony už v tom být nechtějí. A právě říci, že to necháme na nich, znamená, že jim zase dáme tenhle historický osud, který prostě je. A mimochodem, náš osud také často nebyl úplně odlišný od tohoto.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě poprosím o strpení. Pan předseda Stanjura a potom pan poslanec Vácha. Faktické poznámky.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Vážený pane premiére, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, nejdřív jednoduché sdělení. Klub ODS tento materiál podpoří, myslím, že je to správně. Přestože jsme, řekl bych, velmi zásadová opozice, tak jsou věci, ve kterých vládu podporujeme, a to je zrovna tento případ.
Já jsem docela trpělivě poslouchal, ať se kolegové z KSČM na mě nezlobí, nehorázná vystoupení, která tady předvedli, a chci říct, že kromě toho, že máme plnit své spojenecké závazky, tak si máme vzpomenout na osud těchto národů. A já bych navázal na svého kolegu Pavla Blažka. Přece jsme sdíleli mnoho let stejný osud. Vy jste zapomněli, čí okupační vojska byla na našem území? A podívejte se na ty státy, kde mají působit naše síly. Mají podobnou historickou zkušenost. Tak o čem tady mluvíme? Mluvíme o tom, že někteří, přestože formálně se tváří, že s tím rokem 68 nesouhlasily, v zásadě tu internacionální pomoc omlouvají do dneška. Jsou tady mnozí, kterým to skutečně jako nám, bytostně... nám to bytostně vadí. Ale jsou tady mnozí - a já vím, že byli zvoleni, já to nijak nezpochybňuji, ani bych jejich vystoupení neoznačil za obstrukci, mají právo tady říkat své názory, že s tím nesouhlasí. Ale jsou tady mezi námi takoví, kteří se tím netají, že to vnímají jinak. Ale my ostatní zase máme plné právo připomínat historické souvislosti a pomoci alespoň takovým malým způsobem národům, které mají stejnou historickou zkušenost jako my. A já jsem přesvědčený a jsem si jistý, že v hlasování to Poslanecká sněmovna ukáže a že ta nadpoloviční většina zvolených poslanců v této Sněmovně seděla, sedí a bude sedět a bude nám pomáhat plnit naše spojenecké závazky a i morální závazky vůči národům, které mají podobnou zkušenost jako my.
Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo, pane předsedo. Já jsem chtěl navázat na kolegu Blažka v podstatě velmi stručně. Když nepomůžeme my jim, kdo potom pomůže nám, když budeme potřebovat? Děkuji. (Potlesk části poslanců.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Pokud nejsou další faktické poznámky, tak má slovo s řádnou přihláškou pan místopředseda Vojtěch Filip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedo. Vážení členové vlády, paní a pánové, nejdříve mi dovolte se vyjádřit k těm několika věcem, které tady padly v rozpravě a faktických poznámkách.
Víte, já se k některým hloupostem vyjadřovat nechci a nebudu, ale mrzí mě, že ti, kteří tady tak hovoří o zničených kostelích na území toho nebo onoho státu, takhle jasně nemluvili v době, kdy teroristická organizace UCK vydrancovala 424 kostelů na území Kosova a Metochie. To jsem neslyšel. A ve svém projevu mám, a já to řeknu teď hned - válka v Jugoslávii byla válka proti Evropě. Byla to válka proti Evropě, protože ze státu, který tady existoval a fungoval a byl jedním z rozhodujících států, států nezúčastněných, se tady vytvořily malé státy a území muslimského státu na území Evropy. A to bude do budoucna velký problém a my bychom si to měli přiznat. ***
Já nic nemám proti plnění spojeneckých závazků a na přímou otázku na té bezpečnostní konferenci jsem řekl, že ty závazky, včetně finančních, máme plnit, dokud se nedohodneme na tom, že je máme změnit. A jestliže jsme tedy platným členem nějakého společenství, ať už Evropské unie, nebo NATO, a rozdíl tady je evidentní, tak máme ty závazky, které jsme přijali takovým vstupem, také plnit, anebo se je pokusit jako právoplatný člen měnit. Rozdíl je přeci zásadní. Rozdíl mezi naším vstupem do EU a vstupem do NATO je dán tím, jestli se vstupovalo vůlí občanů, jestli ten vstup byl legitimní. Legitimita vstupu do EU je nezpochybnitelná. A já se netajím tím, jak jsem hlasoval, ale musím respektovat vůli občanů ČR, že většina těch, kteří se účastnili referenda, legitimně rozhodla o našem vstupu do EU, a proto ta legitimita je vysoká, odpovědnost občanů vůči tomu vstupu je také vysoká a také je méně zpochybnitelná než naše účast v jiných seskupeních.
A teď k legitimitě vstupu do Severoatlantické aliance. My jsme přijímali Washingtonskou smlouvu rozhodnutím politických stran v Poslanecké sněmovně v roce 1999 v březnu na nátlak členských států Aliance kvůli tomu, že v této Alianci nejsou státy, jako je Švýcarsko nebo Rakousko, a také tam nebudou, vážíce si své neutrality, a Aliance z Frankfurtu nad Mohanem potřebovala létat přes naše území bombardovat Jugoslávii. Čtrnáct dní po našem vstupu do NATO rozhodnutím Poslanecké sněmovny už přes naše území z toho Frankfurtu létali a bombardovali našeho v podstatě evropského souseda. Já jsem tam byl - 6. dubna poprvé a pak jsem tam byl několikrát. A jestli tady někdo mluví o mrtvých, já jsem měl před tím občanským tribunálem, který založily mnohé politické strany a občanská sdružení v Evropě, právo zastupovat matku, které v bělehradské nemocnici zavraždila bomba NATO (?). Obhajoval jsem její právo na odškodnění jak v Berlíně, tak v Paříži, tak v Kyjevě. Tenkrát ještě v Kyjevě taková konference probíhat mohla.
A nedivte se mi, že se ptám, kde se vzala legitimita rozhodnutí, které přijal český Parlament k tomu, abychom vstoupili do svazku Washingtonské smlouvy, když žádná z politických stran to ve svém volebním programu v roce 1998 neměla. Pamatujete se, že po roce 1996 jsme měli mimořádné volby po tzv. Klausových balíčcích, kdy se rozpadl státní rozpočet, musely se dělat úpravy a byly vyvolány mimořádné volby. Ano, a pro ty mimořádné volby si najděte, jestli některá z politických stran otevřeně říkala, že chce, aby ČR vstoupila do svazku Washingtonské smlouvy. Nenajdete to tam! Kromě některých vyjádření jednotlivců, kteří kandidovali a spíše neprošli do této Poslanecké sněmovny ve volebním období 1998 až 2002. A legitimita takového rozhodnutí je vážně ohrožena, a proto jsem rád, že debata je vedena nikoliv výkřiky, promiňte mi, některých, na které nechci reagovat, ale na úrovni toho, jestli máme řešení a jestli je řešením to, co se jmenuje zvyšování napětí.
Já jsem na té bezpečnostní konferenci hovořil o tom, že bezpečnost v Evropě není zajištěna. Pokusím se některé věci, které jsem na té konferenci říkal, tady zopakovat. Nikoliv kvůli tomu, abych si snad ušetřil práci a neměl projev pro dnešní den, ale kvůli tomu, že rozhodnutí Poslanecké sněmovny podle článku 43 je rozhodnutím velmi vážným. Velmi vážným! Také nemůže být přijato prostou většinou, ale kvalifikovanou většinou 101 hlasů. Já rozumím tomu, že většina lidí v této Sněmovně je přesvědčena, že to je jediné řešení, a budou pro to mít legitimní důvody strachu z toho, že může dojít k vojenskému posunu a že budou obsazeny pobaltské státy. Ale já ten strach tak nevnímám. Já jsem přesvědčen, že my nemůžeme žít v minulých schématech. Já jsem přesvědčen, a pan ministr obrany se mi v jedné televizní debatě vysmíval, že žádná konference bezpečnost nezajistí. A já jsem přesvědčen, že v době, kdy se neválčí, je čas na konference a jednání o bezpečnosti v Evropě. A my jsme v tuhle chvíli předsedající země OBSE, tedy předsedající země Helsinského protokolu.
Od roku 1975 uplynulo mnoho let. Proč si myslíte, že nemá smysl po tolika letech od roku 1975 konat novou bezpečnostní konferenci, která by se týkala zajištění bezpečnosti evropských států? Ale nebudou ji garantovat jako po roce 1975 Spojené státy americké a Sovětský svaz, protože nejsme v bipolárním světě. Svět se od roku 1989 zásadním způsobem proměnil a my uvažujeme, promiňte mi, ve schématu bipolárního světa! To opravdu jsme tak neschopní vnímat realitu? My nejsme schopni - vy, kteří jste vysokoškolští učitelé, vy, kteří máte velkou zkušenost z firem nebo z politiky, my opravdu nejsme schopni říct, že my v roce 2017 potřebujeme pro budoucnost novou bezpečnostní konferenci, kde budou garantovat ty již pevně zakotvené státy multipolárního světa, to znamená znovu Spojené státy americké, místo Sovětského svazu Ruská federace a Čínská lidová republika, že Evropa nebude válčištěm? My to nechceme? Ono to Estonsko, Lotyšsko, Litva nechce, abychom nebyli válčištěm, aby jejich území nemohlo být místem vojenských operací? Myslíte si, že když tam pošleme vojáky, že se tam válčit nebude?
Kolega Blažek řekl přeci ve svém krátkém projevu docela jasnou věc. Oni když byli sami, tak byli převálcováni. My když jsme byli sami, jsme byli také převálcováni. My jsme přeci na křižovatce cest Evropy a sami se ubránit nemůžeme. My potřebujeme spojenectví- a nikoliv spojenectví, které je lidem vnuceno. My potřebujeme spojenectví, které vyplývá z naší potřeby mít bezpečný stát, a bezpečný stát může být dán jenom tím, že bude dobře ochráněna vnější hranice Evropy. A to musí někdo zabezpečovat, ale NATO se tomu zatím vyhýbalo, nechtělo to řešit. Nejdřív docela, promiňte mi, hloupým odkazem, že to není věc Washingtonské smlouvy. K čemu jsme tedy to spojenectví uzavírali? Já se divím, že někoho napadne, že vytvoříme evropskou armádu a že tam budeme dávat... Taková situace mezi lidmi ještě není. ***
My jsme schopni jistě společnými silami zajišťovat vnější hranici Evropy a zajišťovat to, že sem nebudou vstupovat ti, kteří ohrožují bezpečnost občanů. Jestli si vážně myslíte, že tady najdete na ulicích tisíce lidí, kteří se bojí hrozby Ruské federace, tak je nenajdete, ale každý druhý vám odpoví, že se bojí hrozby terorismu, každý se bojí toho, že nemůže jít večer bezpečně, promiňte mi, na taneční zábavu nebo na nějaký velký koncert nebo na nějaký festival rockové nebo country hudby nebo něčeho dalšího. No protože ta vlna terorismu prošla přece celou Evropou. A je jedno, jestli to bylo nejdřív v Paříži, nebo v Londýně, nebo ve Stockholmu, nebo v Německu, nebo v Petrohradě. Ano, celou Evropou. I v té Ruské federaci přece prošly tyhle teroristické útoky. A ti, kteří znásilňovali ženy v Německu, tady v Mnichově nebo v Norimberku, o Silvestru, nebyli ruští vojáci. To byli samozřejmě migranti, které tam Angela Merkelová pozvala. Tak si to tady řekněme na rovinu.
Co nám brání v tom, abychom v rámci jednání NATO, našeho parlamentního shromáždění, to je orgán, začali mluvit o tom, že je potřeba svolat novou bezpečnostní konferenci. Já se zlobím na ministra zahraničních věcí. Jeho vystoupení tady na úvod tohoto tisku bylo podle mého soudu ne nedostatečné, to nebylo jenom na propadnutí, to bylo tak "já mám jistotu, že to tady odhlasují ti poslanci, tak co bych se namáhal". To už víc řekl aspoň ministr obrany. Ten aspoň řekl ty technické záležitosti. Ale ministr zahraničních věcí tady měl říct "'ano, ta situace je taková, bezpečnostní ohrožení je v tom a v tom". A my bychom ho buď přijali, nebo nepřijali. Ale já bezpečnostní hodnocení, které je obsaženo v tomto tisku, neberu tak, jako že je to skutečné bezpečnostní ohrožení nejen České republiky, ale i těch pobaltských států. Já to tak nevnímám. Já chápu spory mezi Ruskou federací, Lotyšskem, Litvou a Estonskem. Já chápu, z čeho vyplývají. To víte, když máte neobčany - a my jsme se neozvali, když tyto tři státy vstupovaly do Evropské unie, že nepřiznaly obyvatelům ruské národnosti občanství toho pobaltského státu. My jsme nic neříkali, nám to bylo jedno. A přitom jsme se tady všichni bili v prsa, že to je prostě ta demokracie, která tady má být, a že od těch principů neustoupíme, když jsme vstoupili do Evropské unie. Ale my jsme od nich ustoupili, nás to nezajímalo.
Když se tady bavíme o Ukrajině, nás najednou nezajímá, co se tam odehrává. Že prezident Porošenko lže do očí na tiskové konferenci a generální tajemník NATO není ani schopen odpovědět, že přece vůbec není pravda, že NATO má jasno, že vstoupí Ukrajina do Washingtonské smlouvy. Nemá v tom jasno. On lže na tiskové konferenci a nic se neděje. My víme, jaké probíhají politické procesy v Kyjevě, a zase říkáme - ale my jsme tady přijali jaksi asociační dohodu s Ukrajinou a nedbali jsme na to, že neplní ty zásadní demokratické principy, o kterých tak mluvíme.
Tak se prosím vás už nevažme na minulost a uvažujme o tom, že Česká republika jako legitimní - a já právě proto jsem říkal o legitimitě vstupu do Washingtonské smlouvy, do Aliance - jako legitimní člen toho společenství začne prosazovat něco jiného, než je bývalé schéma bipolárního světa, nám nemůže vystačit. My potřebujeme přece novou bezpečnostní konferenci, která zajistí bezpečnost České republiky, zajistí bezpečnost Litvy, Lotyšska, Estonska, aby tam nemohli vstoupit cizí vojáci, právě tím, že bude garantováno těmi třemi pevnými body multipolárního světa, které jsem pojmenoval, mimo jiné jsou to tři stálí členové Rady bezpečnosti, a my budeme schopni říct ano, Praha byla novým místem Helsinek. My budeme partneři těch tří stálých členů Rady bezpečnosti jako Česká republika. Vy na to nemáte odvahu? Možná ministr zahraničí nemá odvahu. Já bych takovou odvahu měl to navrhnout. Mohli jsme to udělat, minimálně naposledy při zasedání G20. Proč jsme to neudělali jako Česká republika? Proč tam naši zástupci tohle neříkali?
Víte, ta zahleděnost do minulosti přece vůbec nepatří do rozhodování o takových věcech, které nemají nic společného s tím, že my tady budeme rozhodovat mimo náš mandát na dva roky dopředu. Vy víte, že příští poslanci to nezmění? Víte, kolik tady zůstalo z minulého volebního období v roce 2013 poslanců? Třetina. A dvě třetiny poslanců, kteří tady budou, když se vymění stejný počet, mohou rozhodnout úplně jinak. A my je zavážeme k něčemu, co budou těžko měnit. Vy máte tu odvahu. Já ne. Já nechci něco takového udělat. Nemám v úmyslu je zavázat. Ale smyslem mého vystoupení je, abychom přece řekli: tohle není budování příští evropské bezpečnosti, že budeme někam posílat vojáky.
Dovolte mi, abych se vrátil ale k tomu důvodu, pro který si myslím, že to je špatně. Já jsem na té bezpečnostní konferenci citoval Christin van Busgardovou (?), to je politická analytička z Norska, tedy z členského státu Aliance, která říká, že pohled ve srovnání toho názoru členských států NATO a pohled Ruské federace je v podstatě stejný, akorát s opačným znaménkem. Generální tajemník NATO a bývalý americký ministr obrany řekli, že nikdy nebyly ruské vojenské jednotky tak blízko k jednotkám zemí NATO, což je pravda, ale pravda relativní. Protože Ruská federace namítá ve stejném smyslu a ve stejném duchu také zcela oprávněně, že cizí ozbrojené jednotky nestály od doby druhé světové války nikdy tak blízko Petrohradu a Moskvy. Je tomu tak, nebo není? Já chápu, že někomu se hrozně líbilo, že Michail Gorbačov při jednání si nenechal podepsat, že se nebude rozšiřovat Severoatlantická aliance, když se zruší Varšavská smlouva. Mimo jiné bývalý ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier ve svých pracích mluvil o tom, že smyslem té zahraniční politiky bylo zrušení obou paktů a vytvoření nové bezpečnostní architektury. Ta doba se promarnila, ale nikdy není pozdě hledat novou bezpečnostní architekturu.
Alexander Černý připomínal, že vojáci ruské armády cvičí na území Ruské federace. Kdyby cvičily na území Litvy, Lotyšska a Estonska, případně Polska jejich jednotky, myslím si, že by to nezvyšovalo nějak napětí. Problém je ale v tom, že tam přesouvá vojenská aliance Washingtonské smlouvy další jednotky. A samozřejmě to je přece záležitost, která musí u těch ruských vojenských stratégů - a není to žádná obrana cizí mocnosti, to je jenom to, jak mohou uvažovat - a zase budu citovat tu norskou analytičku. Jim prostě nic jiného nezbývá - a Alexander Černý tady řekl, jaké jsou rozdíly ve vojenské výzbroji - než vzít, že jejich jedinou obranou je jaderná parita. Kde se to ocitáme? Protože nikdo nezpochybňuje, že Spojené státy americké jsou v technologiích, ve vojenských technologiích mnohem dál nejen proti Ruské federaci, ale zejména i vůči státům paktu NATO. To nezpochybňuje nikdo. My už vůbec ne, protože na to v naší armádě nemáme, abychom měli tu nejmodernější technologii. Pamatuji si, když jsme se bavili o nákupu nových nadzvukových letounů a já jsem dostal takovou připomínku od bývalého ministra národní obrany, abych se zeptal, jestli by nám Ruská federace prodala ty nejmodernější migy a Spojené státy americké jestli by nám prodaly nejmodernější nadzvukové letouny. Odpověď tehdejšího náměstka ministra obrany na výboru pro obranu a bezpečnost - tenkrát byl ještě sloučený - byl: ani jeden stát tuto nejmodernější techniku neprodává. Logicky. My jsme měli na výběr buď polétavé F16, případně jsme mohli koupit francouzské mirage, anebo jsme skončili u toho, jak jsme skončili, to znamená, máme švédské gripeny. ***
Takže já jenom podotýkám, že pokud má být tou zárukou bezpečnosti, že nedojde k válečnému konfliktu v Evropě, jen jaderná parita, to znamená vyjádření toho, že kdyby někdo zaútočil na Ruskou federaci, odvetný útok bude takový, že ti, kteří by zaútočili, z toho nebudou mít žádnou výhodu, tak to není přece věc, kterou máme řešit. Není přece naším cílem eskalovat napětí. Naším cílem je zabezpečit bezpečnost a mír v Evropě. Prosím, vydejme se cestou, kterou nám umožňuje naše současné předsednictví v OBSE, vydejme se cestou organizace té bezpečnostní konference a místo vysílání vojáků se pokusme zorganizovat něco, co bude znamenat minimálně na dobu 30 alespoň, nebo 35 let, jako se to podařilo v Helsinkách, zajistit to, že Evropa nebude místem vojenských operací, že se na našem území nebudou střetávat armády cizích států. To přece má smysl. Nikoli to, jestli tady pošleme 300 vojáků do Litvy nebo Lotyšska. A chápu obavy, ale nesdílím to řešení. A ani ho sdílet nemohu, protože je to řešení minulosti, které do budoucna nemůže nic přinést. Nezlobte se na mě. Každý z vás ponese obrovskou odpovědnost, protože Ústava České republiky v článku 43 je poměrně striktní a tvůrci Ústavy moc dobře věděli, že vyslat vojáky do cizí země může znamenat, že se staneme nikoli mírotvorcem, ale okupantem, protože ne všichni nás v té zemi budou vítat, jako se to stalo v Afghánistánu, jako se to stalo v Iráku, jako se to stalo v jiných státech. Protože vždycky, když jde na území jiného suverénního státu, a to i na požádání vlády, byť je legitimní ta vláda, tak ne všichni lidé to přijmou.
Naše odpovědnost je obrovská a já chci svou odpovědnost unést. Proto si myslím, že namísto vysílání vojáků je třeba organizovat konferenci, dokud je mír. Protože kdyby začala válka, tak budeme muset nejdříve sjednávat příměří - některá příměří trvají už 65 let a ještě se mírová smlouva nenašla, a jinde k příměří ani nedospěli a válčí se pořád. A já válku v 21. století opravdu nechci!
Děkuji vám. (Potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné dopoledne. Budeme pokračovat v obecné rozpravě. Eviduji dvě faktické poznámky. Nejprve vystoupí pan poslanec Stanjura, připraví se pan poslanec Karel Černý. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Slyšeli jsme mnoho slov, ale pan předseda komunistické strany to mohl shrnout do dvou vět: My jsme proti Americe, my jsme proti NATO. To by bylo celé.
A já na rozdíl od něj nechci žít v Evropě, jejíž bezpečnost má garantovat Rusko a Čína. To jsou nebezpečné iluze. Opravdu nebezpečné iluze. Takový ten vemlouvavý tón, jako to je přece jasné - no není to jasné. Já snesu historické zkušenosti, ale po vystoupení předsedy komunistické strany mám pocit, že ten materiál se jmenuje vyhlášení války Rusku, a ne návrh na působení sil Ministerstva obrany v Litvě, Estonsku, Lotyšsku a Polsku. Takový materiál skutečně neprojednáváme. To bychom mohli říci u každého zákona, jak to, že přijímáme zákon, který bude platit v příštím období.
Tak já vám to řeknu úplně jednoduše. Občanští demokraté ten materiál podporují v tomto volebním období a budou obdobné materiály podporovat i v příštím volebním období. Naši voliči to vědí. Je to věc, na kterou se mohou spolehnout, na kterou se může spolehnout i tato vláda. Je to úplně jednoduché. Vy prostě voláte po starých pořádcích, přestože říkáte: no tak už nejsou dva ti hráči a ještě přiberme, soudruzi, Čínu. To je recept, který nám nabízejí komunisté. A my jsme bytostně přesvědčeni, že bezpečnostní zájmy občanů České republiky zajišťuje především NATO. Bylo to správné rozhodnutí, že jsme se stali plnoprávnými členy NATO. (Potlesk části poslanců.)
Poslanec Karel Černý: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Chtěl bych trochu navázat na pana Stanjuru, který hovořil o historických zkušenostech, že naše země má podobné zkušenosti s okupací jako pobaltské země. Já si myslím, že je to trošičku jinak.
My jsme se před rokem 1990 učili v dějepise o tom, že v roce 1941 přepadlo nacistické Německo Sovětský svaz, ale už jsme se moc neučili o paktu Molotov-Ribbentrop, o tom, že východní část Polska byla zabraná, že docházelo k vraždění polské inteligence. A nebyla to jen Katyň. Také jsme se neučili o tom, že podobný vývoj jako Masarykova Československá republika měly pobaltské země Litva, Lotyšsko a Estonsko a že krátce po uzavření paktu Ribbentrop-Molotov došlo k zabrání Pobaltí Rudou armádou. A probíhaly zde podobné procesy jako v Polsku a ve zmíněné Katyni.
Na závěr bych chtěl říct, že tento návrh plně podporuji a budu pro něj hlasovat. (Potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Docela jednoduše. Já nevím, kdo koho učil historii. Já jsem měl štěstí na učitele dějepisu a učil jsem se o tom, dokonce byl v učebnicích i pakt Molotov-Ribbentrop. Já vám tu učebnici najdu. Samozřejmě, někteří to neučili, někteří to učili, ale profesor František Hezoun, který byl ředitelem našeho gymnázia, dbal na to, protože byl zároveň ředitelem základní devítileté školy, aby se historie nezkreslovala. Já jsem za to vděčný i dnes.
A na adresu vystoupení kolegy Stanjury jenom jednu maličkost. Já nevím o tom, že by jiné státy mohly garantovat bezpečnost v celém světě, protože pořád platí výsledek druhé světové války, pořád platí složení Rady bezpečnosti OSN. A stálými členy Rady bezpečnosti je jen pět států: Spojené státy americké, Ruská federace, Čínská lidová republika, Francie a Velká Británie. Tolik k tomu. Kdo jiný by to měl garantovat než tyto tři státy, když ty dva státy na tom budou zainteresované, Velká Británie a Francie, protože si také budou přát, aby na jejich území neprobíhaly válečné operace. (Potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Eviduji dvě další faktické poznámky. Nejprve vystoupí pan poslanec Jiří Koubek, připraví se pan poslanec Ivan Gabal.
Poslanec Jiří Koubek: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych chtěl vaším prostřednictvím k panu předsedovi komunistické strany Filipovi, když nám tady dává lekce z historie a ve své dlouhé řeči mluvil o tom, že mu vadí, že na rozdíl od vstupu do Evropské unie neproběhlo v případě vstupu do NATO všelidové referendum, chtěl bych se ho zeptat jako znalce historie - já jsem asi něco zameškal v dějepise - kdy proběhlo všelidové referendum o vstupu do Varšavské smlouvy. (Potlesk části poslanců.)
Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, jednak konstatuji, že je v dobré tradici komunistické strany zvát Rusko k tomu, aby zajišťovalo naši bezpečnost. Máme s tím své zkušenosti. Je jen škoda, že v roce 1975 KSČ nepozvala také Západ ke společnému zajištění naší bezpečnosti. To neměla odvahu. ***
Ale zásadně platí: jestliže se některý z našich spojenců cítí ohrožen, jsme povinni mu poskytnout podporu, pokud máme podobnou podporu dostat my v případě ohrožení. Historicky jsme se několikrát dostali do té situace, tak víme, jak je to důležité.
A zda je zdůvodněný pocit ohrožení našich spojenců? V době pekingské olympiády někdo zaútočil na Gruzii. V době sočské olympiády někdo zaútočil na Krym a pak na východní Ukrajinu. Na východní Ukrajině jezdí větší tanková ruská síla, než máme my svou vlastní. A někdo tam dokonce dokázal sestřelit i civilní letadlo s nevinnými cestujícími. Myslím si, že je dost důvodů, aby se naši spojenci v Pobaltí báli, a je dost důvodů jim v tom strachu podporu poskytnout. My to podpoříme jako klub všichni. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Žádnou další přihlášku do všeobecné rozpravy nevidím. Je-li tomu tak, v tom případě všeobecnou rozpravu končím. Táži se na závěrečná slova pana ministra. Prosím, pane ministře. Případně poté pan zpravodaj.
Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já budu velmi stručný, jenom v podstatě nelze nereagovat na některé věty, které tady padly. Já se pokusím o docela snad jednoduchou rekapitulaci toho tématu.
Tak my jsme členy Aliance, jsme členy Aliance dobrovolně. Ta Aliance funguje podle určitých pravidel. Čtyři členské země - naši partneři, naši spojenci - požádaly o pomoc. Rozhodlo se na varšavském summitu na úrovni předsedů vlád a hlav členských států, že tomu tak bude, že se tomu bude říkat EFP program a že jednotlivé členské státy jsou žádány o příspěvky, že ta čtyři praporová uskupení budou vedena Brity, Kanadou, Německem a Spojenými státy, a ať ostatní členské země k tomu přispějí. Zdá se mi nemyslitelné, aby se Česká republika něčeho takového nezúčastnila.
Co je toto uskupení? To je zhruba 1 200 mužů, vážení. 1 200 mužů krát čtyři. V září bude poblíž polských a běloruských hranic cvičení ruské armády, jmenuje se Západ 2017 a zúčastní se ho 80 000 vojáků. Já nemusím mít příliš velkou fantazii na to, abych se při tom množství kybernetických útoků, narušení vzdušného prostoru, narušení výsostných vod pobaltských zemí, abych jim věřil legitimitu jejich obav. Kdokoli z vás, milé kolegyně a milí kolegové, tam zavítá a s kýmkoli, prakticky s kýmkoli promluví, tak uslyší, že ty obavy jsou, a nejenom kvůli těm velmi dramatickým historickým reminiscencím. Nejen kvůli nim. Takže já si nedovedu představit, že by Česká republika, která chce a očekává nějaké bezpečnostní záruky ze strany Aliance vůči sobě samé, že by v tuto chvíli nějakým způsobem váhala a neparticipovala na tom. My tím totiž samozřejmě vytváříme podmínky pro naši vlastní bezpečnost. To pro ty nejpragmatičtější z vás.
Já bych souhlasil snad s jedinou větou, která padla tady z levé strany politického spektra, a to je, že naše odpovědnost je obrovská. Je. Protože když my tady budeme couvat, když tady budeme váhat, když tady budeme kalkulovat, tak nepočítejme s tím, že nám někdo někdy v nějaké nouzi na pomoc přijde.
A chtěl bych závěrem poděkovat všem, kteří tento materiál podpoří, ale nejenom těm, ale i podporu našeho členství v Alianci, protože - a to je snad na tom to nejpodstatnější - je to podpora naší příslušnosti k demokratickému prostoru západní Evropy. Děkuji.
Poslanec Václav Klučka: Děkuji vám, pane místopředsedo. Víte, člověk se neustále učí. Učí se pokoře, učí se klidu, učí se naslouchat i názorům, se kterými nemusí zrovna souhlasit, a nevyvozovat z toho žádné své emotivní reakce a závěry. Jednu poznámku k rozpravě si dovolím.
Tento náš parlament byl natolik demokratický při rozhodování o zastupování delegací, že v delegaci parlamentního shromáždění máme zástupce komunistické strany. Nikdo proti tomu neprotestuje, všichni s tím souhlasí. Já si jenom přeju, aby z jednání tohoto parlamentního shromáždění se měli možnost členové, i členové klubu seznámit s věcmi, které parlamentní shromáždění projednává. Já si jenom přeju, aby poslední seminář, který proběhl v Kyjevě minulý týden, kde se hodnotily věci vztahu mezi Ukrajinou a Ruskem a bezpečnosti Ukrajiny, došel sluchu členů klubu KSČM.
V rozpravě vystoupilo 33 lidí, z toho 30 lidí s technickou poznámkou, což je velmi dobré, že to jednací řád obsahuje, jinak bychom možná seděli ještě dneska večer. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy přistoupíme k rozpravě podobné a táži se, kdo se hlásí o slovo. Já vás požádám, pane zpravodaji, abyste odkázal na návrh usnesení výboru v podrobné rozpravě, abych o něm potom mohl dát hlasovat.
Poslanec Václav Klučka: Děkuji, pane místopředsedo. Odkazuji tedy na návrh, který jsem už přečetl a se kterým jsem celou Sněmovnu seznámil.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Eviduji přihlášku pana ministra životního prostředí? Ne, není tomu tak. Táži se, zda někdo další se hlásí do podrobné rozpravy. Nikdo se nehlásí, v tom případě končím podrobnou rozpravu a i zde se táži pana ministra a pana zpravodaje, zda chcete závěrečné slovo. Není tomu tak.
Přistoupíme tedy k hlasování. A hlasování budou dvě, přičemž pro hlasování o bodu 1 je potřeba nastavit kvorum na počet hlasů 101. Přečtu návrh usnesení, o kterém dám hlasovat, a požádám o nastavení kvóra na 101. Děkuji.
"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyslovuje souhlas s působením sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v Litvě, Lotyšsku, Estonsku a Polsku v rámci Posílené předsunuté přítomnosti NATO v období od 1. ledna 2018 do 31. ledna 2019 v celkovém počtu do 290 osob."
Eviduji žádost o vaše odhlášení, já vás tedy všechny odhlásím a požádám vás, abyste se přihlásili svými kartami.
Nyní budeme hlasovat o první části usnesení a já zahajuji hlasování. Táži se, kdo je pro návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Nyní dám hlasovat o druhé části usnesení, bodu číslo 2, a to zní: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu, aby informovala Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky o působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v Litvě, Estonsku, Lotyšsku a Polsku v rámci Posílené předsunuté přítomnosti NATO v roce 2018, a to nejpozději do 30. června 2019, o působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v Litvě, Lotyšsku, Estonsku a Polsku v rámci Předsunuté posílené přítomnosti NATO v roce 2019, a to nejpozději do 30. června 2020."
Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Je to
hlasování s pořadovým číslem 175. Přihlášeno je 169 poslankyň a poslanců, pro návrh 126, proti nikdo. Konstatuji, že i s tímto návrhem usnesení byl vysloven souhlas.
Já vám děkuji. Končím projednávání tohoto bodu a s přednostním právem se hlásí pan předseda Kalousek. Prosím.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, dovolte, abych se v souvislosti s právě projednaným bodem obrátil, jak jinak, než prostřednictvím předsedajícího, na předsedy všech tří koaličních stran. Řada z nás cítí, jak tento bod byl důležitý pro mezinárodní prestiž české zahraniční politiky. Jak neobyčejnou ostudu by Česká republika utrpěla, kdyby tento bod nebyl schválen. Jakou bychom ztratili důvěryhodnost u našich spojenců v Evropě a v Severoatlantické alianci.
Vláda má v této Sněmovně pohodlnou většinu, přesto jste nebyli, tři vládní kolegové, schopni zajistit nezbytný počet vládních poslanců, který by tento bod schválil. Kdyby vám nepomohlo 29 hlasů z pravicové opozice, tak tento bod prostě neprošel. Kdybychom politikařili tak, jak vy většinou máte ve zvyku, nebo kdybychom někde točili zmrzlinu, jak řada z vás také mívá ve zvyku, když zasedá Poslanecká sněmovna, tak prostě Česká republika měla strašnou ostudu a to, co pan ministr říkal, že si neumí představit, by se stalo realitou.
Je to věc vaší naprosté nedůslednosti, neschopnosti si uvědomovat priority a neschopnosti zajistit nezbytné rozhodování v zájmu České republiky. Vy jste tady prostě neměli dost hlasů. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)
ČSSD (A Ano: 390 Nepřihlášen: 2Z Zdržel se: 5M Omluven: 4)
ANO (A Ano: 36Z Zdržel se: 2M Omluven: 9)
KSČM (A Ano: 10 Nepřihlášen: 1Z Zdržel se: 27M Omluven: 4)
TOP09-S (A Ano: 22M Omluven: 4)
ODS (A Ano: 130 Nepřihlášen: 1M Omluven: 2)
KDU-ČSL (A Ano: 13M Omluven: 1)
Úsvit (A Ano: 1Z Zdržel se: 4M Omluven: 1)
Nezařaz (A Ano: 10 Nepřihlášen: 2Z Zdržel se: 5)
Zachar Prilepin se svou knihou "Četa aneb opolčenci ruské literatury"
