Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Gruzie dvakrát žádala Kyjev o vydání Saakašviliho. Marně!

0
0
19.7.2017   PrvníZprávy
 
Gruzínská strana dvakrát apeloval na ukrajinskou s požadavkem vydání exprezidenta Michaila Saakašviliho, v obou případech bezvýsledně, i když Kyjev obdržel „všechny důkazy“.
Uvedl šéfka gruzinského ministerstva spravedlnosti Thea Tsulukianiová.

V předvečer o své návštěvy Tbilisi, prezident Ukrajiny Petro Porošenko řekl novinářům, že se gruzínská strana neobracela na ukrajinskou stranu s požadavkem vydání Saakašviliho, a proto nebyla tato otázka byla projednána na mezinárodní úrovni. Později dodal, že prověřil informace a zjistil, že z Tbilisi opravdu požadavky přišly, ale Kyjev je odmítl a požadoval další informace. Podle prezidenta, tato otázka není na pořadu dne jeho návštěvy Gruzie.


„My jsme dvakrát oficiálně obrátili na ukrajinskou stranu s požadavkem na vydání Saakašviliho, v obou případech byl náš požadavek odmítnut. Náš požadavek byl odůvodněn. Byly zaslány všechny důkazy, na jejich základě může ukrajinská strana přijmout rozhodnoutí, které je v této fázi pro ni přijatelné,“řekla novinářům Tsulukianiová. Podle ní budou zástupci nadále spolupracovat v této otázce.

Sám Saakašvili, který na příkaz Petro Porošenka získal ukrajinské občanství, spoléhal na to, že do Gruzie nebude k trestnímu stíhání vydán. Dokonce se stal gubernátorem oděsské oblasti. Ovšem poté, co se rozhádal se svým ochráncem (spojovala je vypjatá rusofobie), prezidentem Porošenkem, naopak začal tvrdit, že se ho chce hlava ukrajinského státu zbavit a odebrat mu ukrajinské občanství. Porošenko na výpady reagoval slovy, že „pan Saakašvili nic pro Ukrajinu neudělal“.

(kou, prvnizpravy.cz, ria.ru, foto: arch.)

Související článek:

Saakašvili: Porošenko mě chce zbavit ukrajinského občanství!

Jak budou hlasovat?

0
0
19.7.2017  Ne základnám

Vážená paní senátorko, vážený pane senátore,

                dopisem jsme poslankyně a poslance upozornili na nepravdivá tvrzení předkladatele návrhu ,,Návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v Litvě, Estonsku, Lotyšsku a Polsku v rámci Posílené předsunuté přítomnosti NATO" pana ministra Martina Stropnického o počtu vojáků pod velením NATO soustředěných na hranicích Běloruska a Ruska. Tvrdil, že proti 80 000 vojáků Ruska, které svým cvičením reaguje na manévry NATO, stojí pouze 1200 x 4 vojáků NATO. Pravdou je 134 449 vojáků NATO.Tento dopis si dovolujeme přiložit.

Ve svém odůvodnění ministr obrany Martin Stropnický dále uvedl, přikládáme záznam stenoprotokolu:

Čtyři členské země, naši partneři, naši spojenci, požádali o pomoc. Rozhodlo se na varšavském summitu na úrovni předsedů vlád a hlav členských států, že tomu tak bude, že se tomu bude říkat EFP program a že jednotlivé členské státy jsou žádány o příspěvky, že ta čtyři praporová uskupení budou vedena Brity, Kanadou, Německem a Spojenými státy a ať ostatní členské země k tomu přispějí.

Tvrzení ministra obrany pana Martina Stropnického se nezakládá na pravdě. Žádná žádost k Vládě České republiky ze strany Estonska, Lotyšska, Litvy a Polska nebyla zaslána. Zároveň jsme upozornili poslankyně a poslance, že vysílání bojových vojenských uskupení na území jakýchkoliv států je porušení:
​ 
Charty Organizace spojených národů čl. 1
-zachovati mezinárodní mír a bezpečnost a k tomu cíli podnikati účinná kolektivní opatření, aby se předešla a odklidila ohrožení míru a byly zkrušeny útočné činy neb jiná porušení míru a bylo dosaženo pokojnými prostředky a v shodě se zásadami spravedlnosti a mezinárodního práva úpravy nebo řešení těch mezinárodních sporů neb situací, které by mohly vésti k porušení míru;

Severoatlantické smlouvy  článku 1.,
-- smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN,

Vážená paní senátorko, vážený pane senátore,
              zítra budete hlasovat o ,,Návrhu na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v Litvě, Estonsku, Lotyšsku a Polsku v rámci Posílené předsunuté přítomnosti NATO /senátní tisk č. 129/.

Obracíme se na Vás s výzvou, nehlasujte proti smyslu článku 1. Charty Organizace spojených národů i článku 1. Severoatlantické smlouvy. Neriskujte životy našich vojáků vyslaných do bojových uskupení a jejich zatažení do válečného konfliktu, kterému nezabráníte. Připomínáme bombardování Jugoslávie, nenalezené zbraně hromadného ničení v Iráku a s tím připravený a realizovaný válečný konflikt.    

S pozdravem

za Iniciativu Ne základnám
Eva Novotná, mluvčí

Mezi nigerijskými imigranty jsou vysoké počty nakažených virem HIV, k italské vládě putuje stížnost

0
0

19. 7. 2017      Zvedavec
Italský deník ilGiornale dnes přinesl zprávu o nigerijských přistěhovalcích, kteří poslední měsíce vstupují na italské území. Mezi Nigerijci je výrazný počet lidí nakažených virem HIV. Zatímco se přístavy v jižní Itálii plní nově příchozími ilegálními imigranty, poslanec Edmondo Cirelli (FDI) předkládá nové, zlověstné varování:


„Ti, kteří se vyloďují u italských břehů, pocházejí převážně z Nigérie, po Jihoafrické republice druhé země s nejvyšším počtem lidí nakažených AIDS.“
Cirielli chce vědět, jestli vláda dělá nějakou prevenci nebo jestli alespoň toto riziko monitoruje. Dle odhadů je zřejmé, že alespoň 20% nigerijské populace je HIV pozitivní a Cirielli kalkuluje:

„Jelikož v posledních třech a půl letech přijelo více než 80 tisíc Nigerijců, předpokládá se tudíž, že více než 15 tisíc z nich jsou HIV pozitivní.“

Nigérie je ovšem také čtvrtou zemí na světě v počtu osob nakažených TBC, 22% lidí s touto nemocí má HIV.

Syrští vojáci osvobodili starobylé město Rasafu

0
0

Jegor Krylov
19. 7. 2017       zdroj
Syrská vládní vojska s podporou Ozbrojených sil RF osvobodila starobylé syrské město Rasafu. Ve středu pozvaly orgány republiky ruské novináře, aby si prohlédli památku antické architektury, která byla osvobozena od teroristů. Historickou hodnotu Rasafy vědci srovnávají s proslulou Palmýrou.


Pracovník správy města Abdullah Vitara oznámil, že s podporou ruského letectva vrátili syrští bojovníci vládní armády světu město, jehož historie čítá půl druhého tisíce let.

Poznamenal, že ustupující teroristé zaminovali většinu historických památek Rasafy.

Nebezpečí ostřelování města stále existuje, neboť linie dotyku mezi syrskou armádou a teroristy je zatím vzdálená 25 km, informuje agentura TASS.

Historik je si jistý, že archeologové a vědci budou moci navštívit Rasafu už v nadcházejících zimních měsících, ženisté začnou v nejbližší době odminovávat křesťanské svátosti.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Německý politik: To Spojené státy jsou největší hrozbou pro svět!

0
0

19.7.2017  PrvníZprávy

Spojené státy se svojí politikou destabilizace představují větší hrozbu pro světový mír, než Rusko, napsal na stránkách portálu NachDenkSeiten bývalý předseda Levicové strany Oskar Lafontaine.

 „Americkou lživou propagandu“ reprodukují téměř všechna západní média, až na několik výjimek, uvedl rozhořčeně. Autor vyzývá k boji proti dezinformací v sociálních sítích, a tím připravit půdu pro „obezřetnou zahraniční mírovou politiku“.

Americký prezident Donald Trump je „notorický lhář“, zdůraznil na stránkách portálu NachDenkSeiten expředseda Levicové strany (Die Linke) Oskar Lafontaine. Jeho obvinění z „destabilizace“ adresované Rusku jsou směšné, a k tomuto zjištění se stačí podívat na mapu Země: „To americká vojska jsou na hranici Ruska, a ne ruská na hranici Spojených států, Kanady nebo Mexika.“

Americké raketové základny se budují v Rumunsku a následující rok bude další v Polsku, pokračuje autor. Zároveň o ruských raketách na Kubě není nic slyšet. USA provádí politiku destabilizace, poukazuje Lafontaine, a k potvrzení svých slov citoval bývalého německého kancléře Helmuta Schmidta: „V současné době je Amerika větší hrozbou pro světový mír, než Rusko.“ A opírá se i o amerického diplomata George Kennana, který označil rozšíření NATO na východ „nejfatálnější chybou“ politiky USA od konce studené války.

Podle Lafontaine, destabilizace Ukrajině byla „účelem notoricky známých jestřábů amerického výzkumného ústavu, kteří chtějí vládnout euroasijského kontinentu podle plánu bývalého poradce pro národní bezpečnost Zbigniewa Brzezinského“.

Překvapivé je, že „lživou americkou propagandu“ reprodukují téměř všechna západní média. až na několik výjimek, pod heslem„na opakované lži se zvykne, a tak se stávají pravdou“, poukázal Fontaine. Autor vyzval k odhalování dezinformací na sociálních sítích, a tím připravit půdu pro „obezřetnou zahraniční mírovou politiku“.

Na konci svého článku, bývalý předseda Levicové strany cituje Michaila Gorbačova: „NATO zahájilo přípravu změnu studené války v horkou. Oni (NATO) mluví jen o obraně, ale ve skutečnosti se chystají útočit."


(kou, prvnizpravy.cz, nachdenkseiten.de
foto: arch. - Oskar Fontaine, německý politik, Die Linke) 
Související článek:

Diplomatická letadla a jejich náklad….

0
0
- vlk -
20.7.2017 KosaZostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Dnešní článek je svým způsobem podivný. Nerad přetiskuji na Kosu cizí věci, nerad dávám věci, které nemohu sám dostatečně ověřit. Nicméně… nicméně stane se, že mi napíše někdo, koho osobně už hodně dlouho znám, vím že je nade vší pochybnost solidní a spolehlivý a pošle překlad mimořádně zajímavého textu ze zdroje, o němž jsem dosud neměl ani tušení a který, ačkoli je podle mé metodiky měření malinký, vypadá, co jsem schopen přezkoumat, mimořádně zajímavě.


Přesně tohle se mi stalo v závěru minulého týdne, kdy jsem dostal od nicku PB, který pro Kosu dlouhodobě sleduje kauzu nad Donbasem sestřeleného malajského letadla. Po provedení krátké a velmi povrchní rešerše, protože na hloubkovou nejsem bohužel vybaven, padlo rozhodnutí celý mail od PB pro Kosu převzít. Jak stojí a leží. Protože když prohlížím původní anglický text, a všechny tam zobrazené faksimile úředních dokumentů, nezdá se, že by si někdo dal takovou horu práce, navíc na vlivově naprosto bezvýznamném serveru, aby pracně vyrobil podvrh. Ostatně když může CNN si nyní už doložitelně cucat zprávy o ruském zasahování do amerických voleb a Trumpovi z prstu? Nicméně uvědomuji, si, že Kosa, v tomhle případě, vstoupila na poněkud tenký led. Ale tahle ledová plocha mi měla být daleko kluzčí pro ty, o kterých je řeč, pokud informace primárního zdroje sedí. Bystrá voka a služební ucha prý sledují Kosu. Tedy nejen. Nevím, je li to pravda a nemám jak to zjistit. Nicméně, je – li to realita, pak pro tyhle dámy a pány, které si platíme z našich daní , dneska zcela nezištně dávám tip na smysluplné naplnění jejich pracovní doby – totiž eventuální ověřování toho, zda informace v článku obsažené, které se týkají České republiky, sedí či nikoli.A když ano, tak by bylo záhodno, aby konali…Rychle a důsledně. Jestliže tedy opravdu bojujeme proti terorismu.

A nyní už PB a jeho mail a překlad.

Zbraně nad námi


Často se člověk dostane k zajímavým článkům úplnou náhodou. Na facebooku jeden z přátel odpovídal v příspěvku o přistání AN-124 Ruslan UR-82008 v Bratislavě a mě se ten příspěvek zobrazil. Přečtu si diskuzi a zaujal mne fakt, že Ruslan letěl letos 4. července z Prahy do Tel Avivu s českými pískově a zeleně zbarvenými Tatrami a patrně ty samé vykládal následně v noci téhož dne v Bratislavě. Podle pozorování na Slovensku mělo jít o 3x DANA M1 a 4x TATRAPAN 8×8, ale v Praze bylo naloženo kusů celkem osm, jak dokládá fotografie. Buď při nočním pozorování na dálku byla auta na letišti Bratislavě špatně spočítána, nebo jeden skutečně v Izraeli zůstal. Jelikož mi zvědavost zavelela podívat se na to, co v Izraeli mají společného s Tatrami ve speciální vojenské úpravě, použil jsem Google, který mi sice na původní otázku odpověď nedal, ale vyhodil odkaz na stránku jednoho blogu, v němž byl publikován článek bulharské novinářky. Autor blogu David Isenberg (http://iissonline.net/pmsco/) se zabývá kontraktory ve smyslu námezdních ozbrojených bezpečnostních sil neboli žoldáků a bezpečnostními otázkami. Objevují se tam příspěvky, které běžně v médiích nenajdete a vypadají fundovaně, když autor se chlubí rozsáhlou praxi v těchto tématech.

Ve článku bulharské novinářky Dilyany Gaytandzhievy Google správně objevil zmínku dřívějším o vývozu Tater do Izraele, a to v obdobném a na pohled nepochopitelném schématu jako byl zmíněný případ ze 4. července za použití ukrajinského Ruslana. V tomto případě (podle v článku přiložených dokumentů 10. května 2017) šlo ale o převoz nikoliv z Prahy, ale z Brna do Bratislavy přes Izrael a při využití ázerbajdžánského IL-76. Že nákladní IL-76 4K-AZ101 v Brně 10. května 2017 skutečně byl, dokládá záběr na spotterském webu http://www.planes.cz/cs/photo/1221400/il76td-90sw-4k-az101-silk-way-airlines-azq-zp-brno-brq-lktb . Důvod takového cestování nákladu jsem nikde neobjevil. Obchod s vojenským materiálem kvete i u nás a nelze si o něm dělat iluze.

Jelikož mi článek bulharské novinářky přišel natolik zajímavý, že by mohl zaujmout kosíře, jeho vybrané části jsem v rámci svých nepříliš velkých jazykových možností přeložil, a omlouvám se předem za eventuální nedokonalosti. Vynechaný text je označen tečkami. Originální anglické znění článku s obrázky a dokumenty je možné prozkoumat v plném rozsahu v odkazu pod překladem. Článek vypadá celkově hodnověrně, udělejte si ale názor sami. Každopádně obchod se zbraněmi nepochybně jede na vysoké obrátky a při objemu převážených zbraní a munice si lze snadno představit rizika, která jejich přeprava ve velkém civilními letadly představuje. Že se zbraně dostávaly do rukou nepovolaných článek dokládá s pravděpodobností hraničící s jistotou. Pokud je článek aspoň z větší části pravdivý, je vidět, jak kontrola pohybu zbraní nemůže řádně při zneužívaném diplomatickém krytí fungovat, a jak byznys se smrtí vládne nad prezentovanými veřejnými zájmy. O Saudech jako distributorech zbraní se mluví už delší dobu i ve spojitosti s Libyií a takové obchody mi u nich nepřekvapily.

Nyní výňatky z práce bulharské novinářky:

350 diplomatických letů převáželo zbraně pro teroristy

Ázerbajdžánské Silk Way Airlines převáží zbraně s diplomatickým odbavením do Sýrie, Iráku, Pákistánu, Konga


Dilyana Gaytandzhieva

V prosinci roku 2016 Dilyana Gaytandzhieva našla a nafilmovala ve východním Aleppu devět podzemních skladů naplněných těžkými zbraněmi, jejichž zemí původu bylo Bulharsko.

Nejméně 350 diplomatických letů Silk Way Airlines (ázerbajdžánská státní společnost) transportovalo zbraně pro válečné konflikty na celém světě během posledních tří let. Státní letadla Ázerbajdžánu nesla na palubách desítky tun těžkých zbraní a munice, která směřovala k teroristům pod krytím jako diplomatické lety. Dokumenty, z nichž se dá vyvodit účast Silk Way Airlines na dodávkách zbraní, mi byly poslány přes anonymní účet na Twitteru – Anonymous Bulgaria.

Uniklé dokumenty obsahují korespondenci mezi bulharským Ministerstvem zahraničí a ambasádou Ázerbajdžánu v Bulharsku a jsou přiloženy dokumenty o obchodech se zbraněmi a diplomatickým krytím pro přelety a nebo přistání v Bulharsku a mnoha jiných evropských státech, USA, Saudské arábii, SAE, Turecku a jiných.

Podle těchto dokumentů, Silk Way Airlines nabídla diplomatické lety soukromým společnostem a výrobcům zbraní z USA, Balkánu a Izraele, stejně tak armádám Saudské Arábie, SAE a americkému velitelství speciálních operací (USSOCOM) a ozbrojeným silám Německa a Dánska v Afghánistánu a Švédska v Iráku. Diplomatické lety jsou vyjmuty z kontrol, poplatků a daní, což znamená, že letadla Silk Way volně převážejí stovky tun zbraní do různých míst na celém světě bez omezení. Vykonávají technická přistání se zdržením od několika hodin do jednoho dne v mezizastávkách, a to bez logických příčin jako je potřeba natankování letadel.

Podle Pravidel dopravy nebezpečného zboží Mezinárodní asociace leteckých dopravců (IATA) mají operátoři zakázáno přepravovat nebezpečné zboží v civilních letadlech a musí žádat o výjimku k transportu takového zboží.

Na základě dokumentů zaslalo Ázerbajdžánské ministerstvo zahraničí instrukce ambasádám v Bulharsku a mnoha evropských zemích, aby požadovali diplomatické krytí pro lety Silk Way Airlines. Ambasády zaslaly diplomatické nóty ministerstvům zahraničí jednotlivých zemí, aby požadovaly takové výjimky. Ministerstva zahraničí poslala zpátky nótu podepsanou místními úřady civilního letectví, které poskytly výjimky pro transport nebezpečného zboží.

Požadavek na diplomatické krytí obsahoval informaci o typu a množství nebezpečného zboží – těžkých zbraní a munice. Avšak odpovědné úřady mnoha zemí (Bulharska, Srbska, Rumunska, České republiky, Slovenska, Polska, Turecka, Německa, Velké Británie, Řecka atd.) zavřely oči a dovolily diplomatické lety pro transporty tun zbraní, které vykonaly civilní letadla pro vojenské účely. Podle pravidel IATA není transport vojenského nákladu civilními letadly dovolen. K obejití tohoto pravidla, Silk Way Airlines použily diplomatickou výjimku skrze místní úřady.


USA poslaly zbraně za jednu miliardu
Mezi hlavní zákazníky diplomatických letů se zbraněmi poskytovaných Silk Way Airlines jsou americké společnosti, které zásobují zbraněmi americkou armádu a velitelství zvláštních operací. Společným prvkem těchto případů je, že dodávají zbraně neodpovídající americkým standardům a zbraně nejsou používány americkými silami.

Na základě registru federálních smluv bylo americkým společnostem za poslední tři roky poskytnuto plnění za smlouvy v hodnotě jedné miliardy v rámci speciálního amerického programu pro dodávky zbraní neodpovídající americkému standardu. Všechny používaly Silk Way Airlines pro transport zbraní. V některých případech, kdy neměly Silk Way Airlines dost letadel, přepravovalo vojenský náklad Ázerbajdžánské letectvo, i když se zbraně do Ázerbajdžánu nikdy nedostaly.
…….

6. června 2015 byl zabit 41-letý Američan Francis Norvello, zaměstnanec Purple Shovel, když selhal protitankový granátomet ve vojenském prostoru blízko vesnice Anevo v Bulharsku. Další dva Američané a dva Bulhaři byly také zraněni. Americká ambasáda v Bulharsku potom vydala prohlášení oznamující, že vládní kontraktoři pracovali na americkém programu výcviku a vybavení umírněných rebelů v Sýrii. Toto prohlášení vyústilo bezprostředně k odvolání velvyslankyně z jejího postu. Stejné zbraně jako ty dodávané Purple Shovel nebyly použity umírněnými rebely v Sýrii. V prosinci minulého roku, když jsem informovala o bitvě o Aleppo jako korespondentka pro bulharská média, našla jsem a nafilmovala 9 podzemních skladišť plných těžkých zbraní, které pocházely z Bulharska. Byly používány Frontou Al Nusra (filiálka Al Kaidy v Sýrii označená OSN jako teroristická organizace).

…..

Saudská Arábie – sponzor a distributor zbraní

Vedle USA, další země, která nakupuje velké množství východoevropských zbraní a exportuje je pomocí diplomatických letů Silk Way Airlines, je Saudská Arábie. V roce 2016 a 2017 bylo provedeno 23 diplomatických letů dopravujících zbraně z Bulharska, Srbska a Ázerbajdžánu do Jeddah a Rijádu. Smluvními stranami byly vojenský závod VMZ a Transmobile z Bulharska, Yugoimport ze Srbska a CIHAZ z Ázerbajdžánu.

Království samo nekupuje tyto zbraně pro sebe, když saudská armáda používá jen západní zbraně a tyto dodávané zbraně nejsou kompatibilní s jejich vojenskými standardy. Proto zbraně transportované diplomatickými lety končí v rukou teroristických ozbrojenců v Sýrii a Jemenu, které oficiálně Saudská Arábie nepodporuje. Arabské království také distribuuje vojenské náklady do jižní Afriky, regionu zmítaného válkami o kontrolu nad bohatstvím zlata a diamantů.
…………

Stejná izraelská společnost Elbit Systems na letu z Brna (Česká republika) přes Tel Aviv (Israel) do Bratislavy (Slovensko) re-exportovala obrněná vozidla (TATRA T-815 VP31, TATRA T-815 VPR9). Byly poslány od Real Trade, Praha k Elbit Systems. Konečným příjemcem bylo však Ministerstvo obrany Ázerbajdžánu. Letadlo přistálo v Tel Avivu a potom v Bratislavě, kde byl náklad dovezen jinou společností – MSM Martin, Slovensko. Není jasné, proč letadlo letí z Evropy do Asie a potom zpět do Evropy se stejným nákladem na palubě. Nakonec náklad nebyl dodán do cílové destinace – Ázerbajdžánu. Tento typ letadla IL 76TD může nést až 50 tun nákladu. Tento vezl jen 30 tun podle poskytnuté dokumentace. Potom mohl nést dalších 20 tun. Jelikož byl let diplomatický, nebyl předmětem prohlídky.


…….


Kompletní článek na bulharských stránkách je k přečtení zde: https://trud.bg/350-diplomatic-flights-carry-weapons-for-terrorists/

No a na konec si dáme ještě nějakou fotodokumentaci k té podivné cestě vojenských tatrovek z Letiště Václava Havla přes půl světa do Bratislavy:



Dodávám, že k dispozici mám i kompletní sadu tras letu tohoto ukrajinského Ruslanu, tedy přesněji letadla Antonov AN 124 s ukrajinskou registrací UR-82008 a tzv. Mode -S Code 508 01C, tak jak je registrován na serveru FlightRadar24. To kdyby někdo chtěl zpochybnit výše uvedené informace.

- - -

Evropské hodnoty jsou shnilé brambory a podřadné jídlo pro Slovany

0
0

Přes 20 let jsme v záplavě předražených a nebezpečných potravin a našim voleným zástupcům lidu je to zcela lhostejné, až na ten průjem jejich zlaté mládeže. Uhlídat létem rozdováděnou mládež, hlavně aby zdravě papala, je problém. VIP rodinky mají své luxusní potraviny doma v lednicích, protože moc dobře vědí, že tam dole jde o život a onen katar je na pořádnou plenu.

Věří lidé těmto našim politikům, kteří již od počátku transformace = likvidace zemědělství a státních potravinářských norem vše pěkně zařídili a pěkně se při likvidaci vlastní zemědělské soběstačnosti napakovali?

Co se stalo, že nyní pouští do éteru takové odvážné zprávy? Pravděpodobně jde o další manévr k odpoutání jistého politického problému a snížení společenského napětí. A je možné, že i ke krytí jistého velkého průšvihu na celoevropské úrovni v podobě nekalých obchodních praktik, ve kterém jedou velcí výrobci potravin.

Právníci jsou všude pod vlivem mamonu a tak miliardové odškodné a pokuty za zdraví ohrožující potraviny můžou být výborným kšeftem pro celé skupiny těch nejlepších právníků. Usvědčit giganty lze, jako šlo usvědčit VW z megapodvodů v emisích.

Druhou stranou mince jsou přímé či nepřímé vazby politiků na firemní bonusy a výnosy z dividend – a celé kolo uzavírají enormní tlaky nenažraných řetězců a jejich cenové diktáty pro dodavatele.

To si opět mediální poskoci myslí, že našinec nerozumí a nemá schopnost orientace a porovnání kvality potravin, které den co den musí koupit celé rodině a dětem? Schopnosti srovnávat se lidé již velmi dobře naučili, a to nejen v kvalitě potravin, ale i v kvalitě života u nás a v tom vzorovém Západu.

Západní vzory a shnilé brambory žádnou jednotu nevytvoří

Všichni moc dobře vědí, včetně vládnoucích mocných i mocných za oponou, že dokud nebudou mít okamžité zdravotní problémy ze závadných potravin a nápojů statisíce lidí, nic se nezmění. Všichni chtějí přece business a všichni chtějí prémie a dovolené u moře a moc a zajistit děti a jejich děti. Postupné dávky jedů udělají z jedné generace mentální invalidy a fyzické trosky s vysokou mortalitou.

Nejsou to jen potraviny

Nerovnosti a nerovné podmínky našich lidí a Anglosasů jsou ostudné, nedůstojné a v mnohých případech otrocky zničující – a politici jsou ticho!

Příjmová nerovnost a generační chudoba, to je také výsledek budování demokracie?

Vylezou duchovní vůdci a intelektuálové dneška s mladou generací věčných studentů a půjdou demonstrovat za ohrožení zdraví a lidské důstojnosti? Postaví se na odpor celebrity a akademici, vlastenci a společenské skupiny? Řeknou na náměstích a nahlas do mikrofonů „už nám ten hnůj nedávejte a odpad k nám netahejte“?

Nikdy a nikde bez zastání a nároku na důstojnost

Kdo sleduje politiku a má jistou paměť, ví své. Podvodníci, zrádné elity, poskoci mocných nikdy nepůjdou demonstrovat sami proti sobě. Nikdy se nebude konat demonstrace za důstojné podmínky lidí v automobilkách, za životní úroveň důchodců, za odložené lidi na LDN, za děti které nemají na oběd ve škole, natož proti nezdravým potravinám.

Kde jsou, vážení, Evropské hodnoty? Na zbytečných summitech, na shnilých bramborách, na přípravě války s Ruskem, na evropském zábavním podniku, sogenannte Engelhuren!

20 tun ostnatého drátu pro Čechy a Židy tábora Svatobořice aneb Jak nacisté vyráběli internační koncentrák

0
0
Jiří Jaroš Nickelli 
20.7.2017  ČeskéNárodníListy

Dvacet tun ostnatého drátu pro jeden internační tábor na Moravě? To snad nemyslíte vážně, zeptal by se příslušník mladší generace, nepolíbený dějinami našeho protektorátu. Ale je to přesně tak. Jak okupanti, Velkoněmci a nacisté, vyráběli na místě starého detenčního tábora, zřízeného zprvu již za Velké války, inovovaný - de facto koncentrační tábor svého druhu, zvaný protektorátním jazykem "internační"? Takto:


Zachovali nám o tom vlastní dokumenty. Ty i po desetiletích hovoří strašlivým, stručným, avšak velmi výmluvným jazykem. Podle velkoněmeckých dokumentů již 14. srpna 1942 zajišťoval zemský moravský prezident zvláštním dálnopisem čj. Dr.H/E.I/2-42 určeným generálnímu veliteli protektorátní neuniformované policie kuchyňskou a ubytovací "výbavu" pro internační tábor ve Svatobořicích. Vše však ve skutečnosti řídilo brněnské gestapo!

Byl to počátek "AKCE E" (Emigranten). Říši se znelíbili i příbuzní tzv. vojenských emigrantů, kteří za hranicemi okupantského reichu vstupovali do řad zahraničních československých jednotek určených k boji proti Velkoněmecké říši po boku Polska, poté Francie a nakonec Velké Británie, která po porážce Polska a Francie čelila Velkogermánům zcela osaměle, až do napadení SSSR. Nepřáteli Říše se staly manželky, příbuzní do druhého i třetího kolene,a dokonce i malé děti! Bylo to de facto uplatnění staré germánské kmenové krevní msty "Sippenhaft" - onoho typu msty, kterou tak veřejně propagoval a posléze i uskutečnoval sám šílený führer především po nezdařeném atentátu ve Vlčím doupěti roku 1944! Za odpor proti reichu měli trpět nejen odpůrci sami, ale i jejich rodiny a příbuzní. Kolektivní vina nikdy nebyla uplatněna tak flagrantně, jako v tomto případě.

Pro všechny tyto Čechy a později i pro české Židy, se chystal naprosto unikátní internační tábor, s mnoha rysy táborů koncentračních. Ovšem narychlo vybudovat takový dobře zajištěný a střežený tábor nebylo snadné ani pro vševládné Velkoněmce. A právě dokumenty nalezené v archivech naší republiky dlouholetým badatelem a iniciátorem Památníku Svatobořice JUDr.Janem Kuxem hovoří velmi výmluvně, jaký rébus byla výstavba takového táborového ghetta i pro se vším rychle hotové velkoněmecké okupanty.

Tak například oběžníky okupační zemské správy naznačují, že původní záměry okamžitě soustředit ve Svatobořicích cca 2000 až 3000 zajištěných osob v maximálně krátké době několika týdnů je úkol téměř nereálný. Tak například to znamenalo zajistit pro internované nejen základní hygienu, ale i primitivní ubytování, jako slamníky, deky, jídelní misky a další inventář.

Ani příkazy protektorátním firmám, jako byl třeba pražský Sfinx, na které se obracely oběžníky zemského presidenta a protektorátní policie pod vedením gestapa, nebyly ve stávajících válečných podmínkách příliš úspěšné. Ve všem se naráželo na válečný nedostatek. Přitom sám zemský president uvolnil na prvotní výbavu tábor celých 240 tisíc protektorátních korun s následným půl milionem protektorátních korun (!) k nákupu nejzákladnějšího kuchyňského náčiní a ubytovacích potřeb.

A tak zatímco protektorátní občané strádali pod přídělovým systémem, okupační správa vyhazovala statisíce na vězeňské rekvizity pro bezprávně zatčené a bez soudu uvězněné osoby. Toto byl pravý projev totality. 3.září 1942 provedli úředníci zemské a okupační správy inspekci tábora a zjistili katastrofální stav dochovaných objektů. Například veškerá hygienická zařízení - umývárny, a zejména klosety - nebyly vůbec použitelné pro předpokládaný počet dvou až tří tisíc vězněných. Třeba pro oddělení 180 vězněných bylo použitelných pouze 4 až 6 klosetů. Nakonec to dopadlo nouzovou výstavbou několika velkokapacitních latrín (!) Již tento frapantní příklad svědčí o nemožných poměrech, do jakých nacističtí vlkodlakové hnali své české a židovské oběti.

Naproti tomu si úředníci pochvalovali celkové oplocené tábora včetně zábran při silnici, která dělila tábor na dvě nestejné části. Ovšem nejplastičtější představu o podmínkách, jaké panovaly při zřizování internačního tábora Svatobořice, poskytuje obsáhlá zpráva Zmského úřadu v Brně na generální velitelství protektorátní policie v Praze ze 14.září 1942, čj.23345/I/2. Zpráva velmi podrobně líčí podmínky, za kterých je nutno zabezpečit zajištění a ostrahu internačního tábora. Tyto podmínky se téměř nelišily od běžných koncentračních táborů III.říše (Dachau, Flössenbürg, Gross Rosen apod.).

Přitom obnovení a výstavbě strážního plotu a strážních věži byla věnována výjimečná pozornost a ostražitost. Plocha oplocení představovala 300 x 300 metrů a k výrobě oplocení bylo požadováno nejkvalitnější dříví z bukových či dubových prken a fošen. Všechny východu z tábory musely být opatřeny pevnými branami a výjezdy speciálními závorami. Plot musel být neprodyšný, bez mezer a dosahovat nejméně dvoumetrové výšky.

To ovšem nestačilo. Koruny plotu musely být zabezpečeny proti útěkářům ostnaným drátem, jenž byl navinut do výše minimálně jednoho až jednoho a půl metru v soustředných spirálách. A právě pro tento účel objednala okupační správa řízená brněnským gestapem 20 tun ostnatého drátu! Dvacet tun ostnatého drátu mělo "chránit" internované muže, ale i ženy, dívky a malé děti před nevhodným úmyslem zběhnout z tohoto ghetta příbuzných nepřátel III.reichu!

Ale to nebylo vše. Bylo nutno také hlídat. Pro tento účel vznikl plán výstavby sedmi strážních věží. Měly být obyvatelné po celý rok, i v zimě a proto byly zaskleny a přitom opatřeny střílnami pro těžké kulomety. Dále v místních podmínkách měly být co nejpevněji zakotveny a opatřeny opěrami proti poryvům vichřice.

A tak zatímco základní hygienické a stravovací podmínky měly být pro zajištěné Untermensche čili podlidi pouze ty nejnutnější - i nacisté se báli epidemie jako čert kříže - na represivních opatřeních tohoto unikátního ghetta Čechů a Židů, se v ničem nešetřilo.

I tato fakta z nejsmutnějších dějin naší velkoněmecké okupace musíme připomínat. MUsíme je připomínat nejen pro historickou pravdu, ale i jako výstrahu našim moderním politiků. Zvláště těm, kteří převracejí a znetvořují kapitoly našich okupačních dějin, vydávají vrahy a věznitele za oběti, a jejich kolaboranty za jakési trpitele odsunu a poválečných sankcí.

A ti politikové, včetně našich českých kolaborantů, kteří na sjezdech landsmanů vykřikují něco o kolektivní vině na ně uplatněné, by se měli i na tomto případě poučit, co to byla skutečná uplatněná kolektivní vina, vyrobená jejich soukmenovci na našich lidech!

I proto jim musíme připomenout oněch dvacet tun ostnatého drátu a kulometné věže pro Čechy, Židy a další vězněné ve Svatobořicích.



Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I

Když Kyjev s Varšavou překrucují realitu. NATO tleská…

0
0

Vladimír Franta
20.7.2017  Literárky

... aneb když nacističtí kostlivci vycházejí ze skříní a NATO si hraje na Hollywood.

Žijeme v říši za zrcadlem. Jaká je historická tvář našich dnešních přátel a spojenců…

Podle „RIA Novosti“ polský Sejm přijal 22. června 2017, v den výročí napadení SSSR nacistickým Německem, novelu zákona o „dekomunizaci“, v jehož důsledku má být odstraněno na 500 památníků Rudé armády. Dubnový zákon z předešlého roku hovoří o odstranění z veřejného života atributů, které by připomínaly sovětskou totalitu. To znamená, že například žádná díla architektury nesmí nést jména osob, která lze spojit se sovětskou propagandou. Vzniká dojem, že druhou světovou válku vyvolal SSSR a nebýt holokaustu, Adolf Hitler by byl již dávno rehabilitován jako zasloužilý bojovník proti bolševismu. Již v minulosti jsme psali o tom, že památníky jednotkám SS (23., 319. i 322. lotyšským bataliónům Waffen SS) stojí nyní v Lotyšsku, v estonském Sinimae na severovýchodě země v okrese Vaivara Vald bychom našli Památný kámen oslavující 20. divizi SS, v Litvě alespoň demontovali z popudu starosty města Remigijuse Šimašiuse památník vojákům Rudé armády ve Vilniusu, který tu stál šedesát let…, EU k tomu mlčí.

Na Ukrajině, která „míří do Evropy a NATO“, rovněž probíhá zavilá desovětizace. Kyjevským třídám Generála Vatutina (Генера́ла Вату́тіна) a Moskevská třída byla přiřknuta nová jména. Nyní se tak lze projet či projít po ulici Romana Šucheviče, kterážto ústí do ulice Stepana Bandery. Roman Šuchevič, jeden z velitelů teroristické organizace UPA – Ukrajinská povstalecká armáda, jež pozabíjela desítky tisíc Poláků a Židů, se narodil před 110 lety; 1. června 2017 sovětský generál Vatutin „zahynul“ podruhé. Ministr kultury Ukrajiny Jevgenij Niščuk potvrdil, že v rámci oslav výročí Šuchevičova narození, se jeho jménem, tedy Šucheviče, přejmenovává původní třída sovětského generála Vatutina. Generál Vatutin byl jedním z mála generálů, který unikl stalinské čistce.

Vatutin byl stratégem mnoha operací Rudé armády, která měla významný podíl na poražení nacistického Německa, na evropských bojištích pak podíl hlavní. Tento člověk, sovětský generál Vatutin, jehož zabili členové UPA, má být na nynější Ukrajině zapomenut. Připomínáme, že s ukrajinskými nacionalisty se střetli i příslušníci československé branné moci půl rok po mnichovském diktátu (ČSR zradily Velká Británie, Francie, Itálie, Německo, včetně Polska, které přistoupilo k anexi československých území Těšínska a Čadecka), kdy se Čechoslováci snažili bránit zbylá československá území po mnichovské zradě na Podkarpatské Rusi; P.R. byla součástí ČSR v letech 1919–1939, předtím patřila Podkarpatská Rus celá staletí Uherskému království. 15. března 1939 byla Podkarpatská Rus (Karpatsko) prohlášena nezávislou Karpatskou Ukrajinou. Den předtím se rozpadlo Československo, Slováci vyhlašují samostatný stát a „Karpátie“ padla do područí Maďarského království (pozn. Slováci i Maďaři patřili ve druhé světové válce k fašistickým státům. K maření československého vlivu na Podkarpatské Rusi v říjnu–listopadu 1938, jakož i k posilování slovenské nezávislosti, přispívali Poláci, představující v té době bojovný vojensko-diktátorský s fašisty sympatizující stát, který uzavřel s Adolfem Hitlerem smlouvu o neútočení v roce 1934. Od roku 1935 byl dle ústavy polský prezident odpovědný jen Bohu a dějinám!).


Volyňský masakr a v ČR nedistribuovaný film polského režiséra Wojciecha Smarzovského

Masové vraždění Poláků na Němci okupovaném území předválečného Polska se odehrálo ve Volyni. Toto území bylo od 18. století součástí Ruského impéria. Po první světové válce se západní Volyň vrátila Polsku, resp. druhé polské republice. V dřívější minulosti byla Volyň součástí Haličsko-volyňského knížectví, nástupnického státu Kyjevské Rusi. Je logické, že tu vzniklo silné separatistické ukrajinské hnutí (nenávidějící Poláky a Židy), jehož vykonavatelskou rukou se stala ukrajinská UPA (Banderovci). Po druhé světové válce se celá Volyň začlenila do sovětské Ukrajiny v rámci SSSR; od roku 1991 je Volyň součástí nezávislé Ukrajiny. Volyňský masakr – genocida na Polácích spáchaná ukrajinskou UPA i ukrajinským etnikem se odehrávala počátkem čtyřicátých let. Děsivou zprávu o tom podává polský film Volyň (Polsko, 2016, 150 min). Tento film zakázal promítat na současné Ukrajině momentální Porošenkův režim. Podotýkáme, že ukrajinští zfanatizovaní radikálové mordovali lidi i během dvoudenního masakru v Babím Jaru (1941): Bylo zabito na 33 tisíc Židů a několik desítek tisíc občanů SSSR. Oficiálně v roli katů vystupovali německé jednotky Einsatzgruppen, fakticky vraždili členové ukrajinských milicí, dále pak členové OUN – Organizace ukrajinských nacionalistů. Během války tu bylo zavražděno na 120 000 lidí.

Abychom vyhověli spravedlivosti, nutno vzpomenout na tragédie v Katyňském lese, Starobělském a Ostaškovském táboře, kdy sovětské NKVD nechalo roku 1940 pozabíjet polské zajatce (mezi nimi i polské důstojníky). Popraveno bylo na 20 000 lidí. V roce 2010 tehdejší prezident Ruské federace Dmitrij Medveděv jasně řekl, že exekuce v Katyni je zločinem Stalinova režimu. V roce 1990 jsme nicméně stejná slova slyšeli i od Michaila Gorbačova. Polský film Katyň režiséra Andrzeje Wajdy (Polsko, 2007, 117 min.) se v ČR pořídit oficiálně dá. Stojí od 99 Kč výše. V Bontonlandu je za 129 Kč. Jen na okraj, v polsko-sovětské válce (1919–1920) v polských táborech jako Szczypiorno, Obóz jeńców pod Strzałkowem, aj. zahynulo na 60 000 zajatých (polské zdroje uvádějí 16 000) vojáků Rudé armády.

Obsah filmu Volyň se nijak nesnoubí se současnou ukrajinskou vládní rétorikou a skutky; na Ukrajině se přejmenovávají ulice nejen Kyjeva jmény těch teroristů, kteří páchali mj. genocidu Poláků a Židů v neuvěřitelném rozměru a kteří ještě v padesátých letech řádili v poválečném SSSR. Bohužel to byli současní ukrajinští radikálové, kteří pomohli na výsluní dnešní ukrajinské vládní garnituře, která se zaštiťuje odkazy Bandery a Šucheviče. Aby absurdností nebylo málo, USA už stačily dát batalión Azov na seznam nebezpečných organizací nacistického typu, jako by se zapomnělo, kdo ještě nedávno hecoval násilný protistátní převrat v Kyjevě a na vlně násilí koho se ustavila současná ukrajinská vláda, s níž si euroatlantický prostor podává ruku. Fotografie „putinobijce a zavilého rusofoba“ europoslance za ČR Jaromíra Štětiny s logem Azova v ruce je na internetu k dispozici…

Je rozpaky budící fakt, když člověk vidí v televizi, jak se ukrajinský prezident, maje za zády zcela kontroverzní propagandu kořeny vrůstající do nacistické ideologie, objímá se slovenským prezidentem poté, co Ukrajincům byla přislíbena časově omezená víza do EU. Bude zajímavé sledovat ukrajinsko-polské vztahy, jak se budou dále vyvíjet. Poláci se odvděčili Ukrajincům za Volyňský masakr tzv. operací Visla. Jenže až teď vzniká politicky angažovaný snímek, který příliš nezapadá do integrační logiky EU. Libor Dvořák v Interview na ČT24 12. 7. 2017 hovořil dokonce o evropské „únavě Ukrajinou“ a o návratu Putina na výsluní evropské politiky! Dvořák dále řekl, že místo dotažených ekonomických reforem (zejména na Ukrajině) se jitří staré historické vášně. Film Volyň přinejmenším rozdmýchává vášně mezi Poláky a Ukrajinci. Proč nyní?

Mimochodem, polský film Volyň (Polsko, 2016, 150 min.) se v České republice nedistribuuje a na telefonát do společnosti Bontonland (bontonland.cz) bylo odpovězeno, že se film nedá ani objednat! Nyní, nechť si český čtenář dá do souvislosti bourání pomníků sovětským vojákům, kteří bojovali s nacisty a kteří nejsou primárně symbolem komunismu, ale boje s destruktivní kanibalskou ideologií provádějící eugenickou selekci na lidi a podlidi, která psychopatickým způsobem snila o eliminaci celých národů, která bazírovala na principu bezprostřední fyzické likvidace nehodných. Při této příležitosti je třeba upozornit na fakt, že Ukrajina i Bělorusko za dob SSSR měly garantovány nejen akademie věd v jejich národních jazycích, ale tyto subjekty SSSR byly samostatně zastoupeny v rámci diplomatických misí při OSN. Byli to Ukrajinci, kteří reprezentovali SSSR navenek v roli generálních tajemníků. Mezi nejslavnější z nich patřil Leonid Brežněv.


Novinka: NATO rukama „lesních bratří“ vraždí sovětské vojáky na Twitteru

Začíná epocha zpochybnění výsledků norimberského procesu? Jak je možné si jinak vysvětlit zhruba osmiminutový klip NATO, který organizace umístila na Twitter. NATO propaguje „lesní partyzány“, ve skutečnosti kolaboranty s nacisty, kteří se nyní glorifikují v tom smyslu, že jde o bojovníky za nezávislost Pobaltských republik Sovětského svazu. Snímek začíná rokem 1946. To, že „lesní bratři“ jsou regulérní analogií OUN a UPA, tedy teroristy, nezajímá ani Evropu, ani NATO. NATO ukazuje potírání a zabíjení vojáků Rudé armády. Jedná se o propagandu, která nejprve staví na roveň Stalina a Hitlera. Jako by tito dva byli válečnými spojenci.

Nakonec to povede ke konstatování, že Hitler nemohl udělat nic jiného než z důvodů vlastní bezpečnosti napadnout SSSR, že si za vše SSSR může sám. Jak píše ruský spisovatel Nikolaj Starikov, nezbývá než předpokládat, že tato logika vyústí ve spojení stalinského SSSR s „Putinovým“ Ruskem, proti němuž je třeba vést válku jménem lidstva. Povede zmíněná logika k zahájení války proti Ruské federaci nebo k morálnímu rozložení EU? Možná by stálo za to si znovu přečíst knihu filozofa Osvalda Spanglera Zánik západu (Untergang des Abendlandes). Ten současný Západ zřejmě nemůže existovat bez stálého vytahování kostlivců ze skříně a neustálého hledání vnějšího zloducha.

Prosakují zprávy o tom, že NATO v Evropě najímá rusky mluvící dobrovolníky, na nichž si cvičí invazi. Mezitím se točí takové filmy jako Okupace (Norsko / Francie / Švédsko, 2015–2017; 18 x 45 min) či pseudodokument World War Three: Inside The War Room z provenience BBC. Zůstává otázka – Komu to všechno prospívá. Ve prospěch koho váleční štváči opět bijí na bubny: Cui bono? Máme si už začít dělat zásoby? Možná proto je máslo teď v České republice tak drahé… Peníze nesmrdí, ani ty, které jsou vydělané na válce.


Trailer filmu Volyň zde

Evropská imigrace: Převážně muslimové, převážně muži, převážně mladí

0
0

Douglas Murray
20.7.2017 CFP
 

Nebo tam měla být široká veřejná debata o tom, zda s tolika radikalizovanými muslimy žijícími již ve Francii, to byl moudrý nebo pošetilý nápad, nadále přivážet velké množství muslimů do této již vřící situace.


Burky a burkini, stejně jako šátek, jsou jen problémy proto, že milionům lidí bylo povoleno, bez řádné kontroly, proudit do Evropy po celá léta. Tento oděv je pouze nejjednodušší záležitostí, na kterou se zaměřit. Daleko horší jsou otázky imigrace a integrace. Je docela možné, že evropští politici nemohou odpovědět na tyto otázky, protože jakákoliv a všechny odpovědi by ukazovaly prstem na jejich vlastní selhání.

Evropští občané se mohou dostat do rozpaků taktikou, že se diskutuje odívání a místo toho se nehledají odpovědi na výzvu, které nyní čelíme, stejně jako odplatě politikům v předvolebních průzkumech, kteří nás k ní přivedli.

Rok 2016 byl dobrým rokem pro islámský terorismus a ještě lepším rokem pro západní politické rozptýlení. I kdy2 islámští teroristé opakovaně uspěli při provádění teroristických útoků, stejně jako chod menších útoků, politické vedení svobodného světa se i nadále pokouší odvést pozornost.

Nejvýraznějším příkladem roku byla francouzská debata v létě o tom, zda se mají nebo nemají zakázat "burkini" na plážích ve Francii. Tento spor yypukl několik dní poté, co bylo zabito dalších 86 lidí v džihádistickém teroristickém útoku - tentokrát v Nice ve Francii. Mezitím co si nebyl nikdo jistý, jak zabránit přístupu k vozidlům, nebo jak mohou mnozí francouzští muslimové chtít tento případ následovat, francouzská média a úřady se rozhodly debatovat o plážovém oblečení. Pečlivě prezentováno rozhodnutí australské muslimské ženy, která sama sebe natáčela, zatímco měla oblečené burkini na francouzské pláži zažehlo diskuzi, které se drtivě chopili politici.

Na místní a národní úrovni, rozhodnutí projednávat povolení burkin způsobilo, že všechny větší politické otázky ohledně rostoucího bezpečnostního problému v Evropě byly ignorovány. V důsledku útoku v Nice, tam měla být veřejná diskuze nad tím, co je možné udělat, aby se zajistilo, že lidé, kteří žili ve Francii po mnoho let - v některých případech celý svůj život - nebudou naočkováni nenávistí k zemi natolik, že se zmocní kamiónu a pojedou na svátek přes dav lidí. Nebo tam měla být široká veřejná debata o tom, zda s tolika radikalizovanými muslimy žijícími již ve Francii, to byl moudrý nebo pošetilý nápad, nadále přivážet velké množství muslimů do této již vřící situace.

Žádná z těchto debat samozřejmě neproběhla a nebylo přijato žádné smysluplné politické opatření. Místo toho, otázka burkin vysála všechen kyslík z debaty, takže nezbyl žádný prostor k diskuzi o vážnějším či delším časovém horizontu, než plážové oblečení.

Po celém kontinentu v roce 2016 se ukázalo, že ostatní politici si uvědomili obrovskou výhodu v rozptylování takových debat. Například v Nizozemsku v listopadu poslanci v zemi hlasovali pro zákaz nošení burky na veřejných místech. Premiér Mark Rutte to zřejmě shledal jako nesmírně pohodlnou debatu. Nejenže dočasně snížil některé tlaky, že jeho vláda pociťuje vzestup Strany svobody Geerta Wilderse až na vrchol průzkumů veřejného mínění, ale také rozptýlil pozornost z let masové imigrace a laxních integračních nároků, které byly charakteristickým znakem nizozemské zkušenosti.

Po importu statisíců lidí, na jejichž víru se nizozemské orgány neobtěžují ptát, veřejnost bude spokojena - doufala nizozemská vláda - že se zabrání několika holandským muslimským ženám nosit burku. Nizozemsko bude muset zjistit, zda implementace takového zákona funguje lépe, než v sousední Francii, kde "bílí rytíři" běžně ukazují, jak platí pokutu za pokutovanou ženu za porušení zákazu nošení burky.

Nizozemská vláda nebyla jediná, která přijala tuto cynickou strategii. Nejvíce cynické nasazení přišlo v prosinci, s oznámením ze strany německé kancléřky Angely Merkelové, že chce zakázat burky v Německu.

Stejně jako u nizozemské vlády, Merkelová jasně doufala, že by hození této lahůdky německé veřejnosti mohlo odvrátit hrozbu, že Alternativa pro Německo (AFD), mimo jiné, nyní představuje hrozbu pro její stranu v letošních volbách. Tento krok rovněž vyvolává otázku, jak hloupý je německý národ v očích Merkelové? Mohlo by se zdát, že Merkelová doufá, že díky tomuto zákazu burky německá veřejnost odpustí nebo zapomene, že je zde politická vůdkyně, která postrádá předvídavost a jednostranně rozhodla umožnit přidat extra 1-2% populace k německé za jeden rok, převážně muslimů, převážně mužů a převážně mladých.

Toto je ta kancléřka, která, i když předtím připustila, že německý multikulturní model "selhal", zavinila imigraci v nebývalé a neudržitelné úrovni. Nyní, stejně jako její protějšky na celém kontinentu, musí doufat, že se německá veřejnost zaplní tímto burka soustem a že se v důsledku toho vrátí Merkelová a její strana k moci, aby mohla opakovat některou ze svých chyb, pro které se rozhodne v nadcházejících letech.

Je samozřejmě možné, že je evropská veřejnost moudřejší než jejich vůdci a že uvidí skrze tyto cynické a rozptylující praktiky. Existují velmi dobře důvody, zakázat jakýkoliv oděv, který zakrývá obličej osoby a umožní jí putovat jako anonymní cizinec v naší společnosti. Existuji také nějaké důvody - i když méně - k zákazu nošení burkin na pláži. Jistě že vlády Francie, Nizozemska a Německa mají právo dát podnět k zahájení prosazování veškerých takových zákazů. Takové kroky však neřeší nic oproti představitelnému problému, který se zdá být daleko za hranicí této generace politiků.

Burky a burkini, stejně jako šátek, jsou jen problémy proto, že milionům lidí bylo povoleno, bez řádné kontroly, proudit do Evropy po celá léta. Tento oděv je pouze nejjednodušší záležitostí, na kterou se zaměřit. Daleko horší jsou otázky imigrace a integrace. Je docela možné, že evropští politici nemohou odpovědět na tyto otázky, protože jakákoliv a všechny odpovědi by ukazovaly prstem na jejich vlastní selhání. Nebo je možné, že neznají žádné odpovPřeklad původního textu: European Immigration: Mainly Muslim, Mainly Male, Mainly Young
Překlad: Martin Gudbier, Josef Zbořil

zdroj:https://cs.gatestoneinstitute.org/10710/evropska-imigrace-muslimove-muziědi na problémy, se kterými se kontinent potýká. Bez ohledu na to, jak to bylo, udělali by dobře, kdyby reflektovali, že se v roce 2017 evropští občané mohou dostat do rozpaků taktikou, že se diskutuje odívání a místo toho se nehledají odpovědi na výzvu, které nyní čelíme, stejně jako odplatě politikům v předvolebních průzkumech, kteří nás k ní přivedli.

- - -


Douglas Murray, britský spisovatel, komentátor a analytik veřejných věcí.


Překlad původního textu: European Immigration: Mainly Muslim, Mainly Male, Mainly Young
Překlad: Martin Gudbier, Josef Zbořil

zdroj:https://cs.gatestoneinstitute.org/10710/evropska-imigrace-muslimove-muzi

Rychetského obrana ČEZu

0
0
Erik Best
19. 7. 2017       EB
V září roku 1998 jako pouhý místopředseda vlády pod premiérem Milošem Zemanem označil současný předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský Transgas a ČEZ jako společnosti, ve kterých by měli manažeři projít bezpečnostními prověrkami. Rychetský tehdy řekl, že je potřeba vědět, jestli není byznys propojený s politikou nebo organizovaným zločinem.


Od té doby se z něho stal jedním z nejvýznamnějších interpretů toho, co přesně znamená právní stát. Z tohoto titulu se postavil do čela tříčlenného senátu ÚS, který rozhodl, že ČEZ není povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. ČEZ před soudem zastupoval právník Radek Pokorný, který je v právnických a byznysových kruzích považován za jednu z hlavních spojek mezi politikou, byznysem a organizovaným zločinem. Pokorný byl v letech 1993-1995 koncipientem v Rychetského advokátní kanceláři, ani jeden z nich se ale kvůli tomu z případu nevyloučil. Pokud nebude rozhodnutí o uplatnění zákona o svobodném přístupu k informacím na ČEZ úspěšně napadnuto na unijní úrovni, zůstane po vítězství ČEZu hořká pachuť.

Takto mizí Islámský stát po úderech Rusů (VIDEO)

0
0


Napsal/přeložil: ea24
20.7. 2017   Eurasia24
Ruské vzdušné a kosmické síly provedly řadu úderů v okolí strategického města Al-Sukhnah v provincii Homs. Zlikvidovaly zde důležité objekty Islámského státu.
Přesné údery ruských letounů zničily muniční sklady a několik velitelských stanovišť teroristů. Údery byly provedeny v průběhu posledních dnů, část z nich v noci.

Al-Sukhnah je významnou baštou teroristů z Islámského státu v provincii Homs na cestě k provincii Dajr az-Zaur.

Syrské síly se nyní pokoušejí oblast od radikálů osvobodit.


video

Otevřený dopis poslanci TOP 09, ing. Františku Laudátovi

0
0

Jiří Baťa19. 7. 2017Pane poslanče Laudáte,
jak se dozvídám ze stránek Parlamentních Listů.cz, rozhodl jste se prý odejít (máte zřejmě na mysli z politiky) s dovětkem, že odcházíte včas. Nemohu jinak, než Vaše rozhodnutí přivítat. Dovolím si tedy několik slov k Vaší osobě. O tom, že jste jednoznačným zastáncem tvrdého protiruského postoje z pozice amerických zájmů, že jste příznivcem, zastáncem a podporovatelem severoatlantické aliance tedy NATO, je všeobecně známo. Ostatně od člena TOP 09 ani jiné postoje nelze očekávat.



Ale budiž, jste členem strany, která svým ideologickým zaměřením inklinuje k západním tendencím, proto ani nemůžete (a ani se o to nesnažíte) chápat evropskou situaci jinak, než ryze z pohledu zájmů USA. Vše, co potřebuje, chce a o co usilují USA se Vám hodí více, než racionálně chápat situaci v Evropě, jakkoliv je situace již značně vyhrocená. Nicméně právě tato situace Vám vyhovuje k tomu, abyste mohl otevřeně brojit proti Rusku, ve kterém vidíte všechno (hlavně nebezpečí), jen nic dobrého.

Pane Laudáte, jak lze z Wikipedie vyčíst, jste vysokoškolsky vzdělaný člověk (absolvent Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze) a Vaše životní dráha (až do jisté doby) má celou řadu všeobecně pozitivních činností a výsledků. Bylo by tedy možné předpokládat, že z výsledků Vaší bohaté činnosti a ze zkušeností z komunální politiky budete mít také předpoklad a schopnost chápat a vnímat nejen vnitrostátní, ale i reálnou mezinárodní politickou situaci ku prospěchu všech občanů, tedy nejen těch (včetně Vás), kteří zastávají prozápadní, přesněji proamerickou politiku TOP 09. Nemám Vám za zlé, že máte jiný či odlišný názor na politický či mezinárodní vývoj a události. Máte na něj stejné právo, jako každý jiný občan, kterému však jeho právo za své postoje upíráte. Vy jste se rozhodl tak jak jste se rozhodl a dal jste přednost hájit imperiální zájmy vojensky či mocensky sice silných, zato míru a prospěšné spolupráci zemí střední a východní Evropy se bránícím USA. To je holá skutečnost, pane poslanče.

Nepochybuji však, že to děláte jen z osobního přesvědčení, ale zcela jistě i z titulu jistých výhod, které Vám zřejmě z neochvějné a nezištné loajality k Vašim „západním přátelům“ plynou. Připomíná to však stejné osobní motivace a ambice, kterými se prezentovali někteří politici bývalí funkcionáři KSČM v době jejich vlády. Tenkrát se lísali k „bratru nejvěrnějšímu“, tedy k SSSR, z čehož rovněž požívali nemalých výhod. Vy se dnes stejně řiťolezecky lísáte k jinému bratru, k USA a jeho vojenské záštitě NATO, stejně jako k EU. Jaký je tedy rozdíl ve Vašem snažení, postojích a politické ideologii? Lidem, kteří se tehdy v komunistickém režimu angažovali ve spolupráci s SSSR, čímž chtě nechtě sledovali zachování míru a bránili studené válce a snahám západních mocností o implementaci kapitalismu vojenskou silou, těmto lidem nemůžete přijít na jméno a jejich postoje ostrakizujete přesto, že stejnou rétoriku, stejné tendence projevujete svou loajálností k USA nejen vy v TOP 09, ale i Vaši ideologičtí kolegové v ODS či KDU-ČSL.

V celé řadě svých projevů, v nichž jste vyjádřil svou bezmeznou náklonnost a obhajobu západní politiky USA a tendencí NATO, jste se pro Parlamentní Listy.cz mj. také vyjádřil, cituji: „Anexe Krymu je regulérní okupací části cizího území. Rusové garantovali za bezjadernou Ukrajinu územní celistvost Ukrajiny, tak proč to nedrží?“ Anexe Krymu nebyla tvrdým a nepřijatelným zásahem.“ Vaše vyjádření , pane Laudáte, je účelové a ne zcela pravdivé, neboť Vašim cílem je především zdůraznit „okupaci“, kterou se údajně Rusko dopustilo na anexi Krymu. Jakkoli se Rusko zavázalo k udržení bezjaderné Ukrajiny jak připomínáte, nastaly (ne z viny Ruska) okolnosti, kterým musela Ruská federace čelit. Vás pane poslanče, však takové záležitosti nezajímají, protože byste nemohl účelově obviňovat Rusko z agrese. Určitě, vzhledem k Vašim názorům, však musíte vědět, co předcházelo tomu, než Rusko anexi realizovalo tedy, že se na Krymu intenzivně vedly kroky a činily přípravy k tomu, aby se zde vytvořily nové vojenské základny pro US army a NATO, což Ruská federace vyhodnotila jako bezprostřední ohrožení nejen státní hranice, ale Ruska jako takového.

Nepochybuji, že Vás tato reálná situace nezajímá, protože musíte dávat přednost zájmům USA, ale uvědomte se prosím, jak by se asi zachovaly USA, kdyby v bezprostřední blízkosti jejich hranic např. s Kubou či Mexikem cizí, notabene zámořské vojenské síly, v tomto případě např. ruská armáda, hodlaly vybudovat své základny. Potažmo, jak byste se zachoval Vy, kdybyste zjistil, že Rusové v Mexiku připravují vybudování svých základen. Nepochybně byste se asi z takové „nehorázné drzosti“ asi zbláznil a neumím si ani představit vaši reakci na takovou věc. Jste schopen, pane inženýre Laudáte, objektivně, apoliticky, bez emocí pochopit opodstatněnost opatření Ruské federace, které uskutečnila? Asi sotva, protože jinak byste nemohl už nemohl útočit na Rusko a mluvit o „regulérní okupaci části cizího území Ruskem“, ke kterému došlo v případě anexe Krymu.

Dále jste se pro PL.cz zmínil, že „ Je škoda, že Rusko se odklonilo od budování demokracie“. Proč si myslíte, že by se mělo Rusko odklánět od budování demokracie? Apropó, kde je psáno, že Rusko musí nutně postupovat podle Vašich představ podle „amerického“, námi převzatého modelu (velmi pochybné) demokracie? Je to vůbec demokratické jinému určovat resp. diktovat, jak má v „budování“ demokracie ve své zemi postupovat? Podle Vás zřejmě ano, pane Laudáte, Vy byste zřejmě chtěl, aby tak jak my (či spíše Vy) usilovně skáčeme podle toho jak „amíci“ pískají, skákali všichni, že? Rusko, na rozdíl od nás, si do svých záležitostí, včetně „budování“ Vámi zmíněné demokracie, nenechá kecat a hlavně, nehodlá blahosklonně a poníženě, v hlubokém předklonu přijímat příkazy Západu, jak je plnit.

Pokud byste se vážně reálně zamyslel nad tím co říkáte, pane poslanče Laudáte, musel byste si sám nafackovat. Proč? Připomenu Vám Vaše slova: … problém je, že NATO je obranná aliance proti vojenskému nepříteli. Chápete význam svých slov? Sám tvrdíte že NATO je obranná aliance proti vojenskému nepříteli, můžete prosím své tvrzení ještě doplnit a blíže specifikovat, kde a o jakého skutečného nepřítele jde, který je pro nás skutečným nebezpečím a který nás, resp. Spojené státy, Francii, Německo a další státy bezprostředně ohrožuje či nám vyhrožuje vojenským napadením? Vy už fakt vidíte ruského vojáka za každým stromem, v každém stínu. Na vystoupení pana Černého (KSČM) jste reagoval slovy, že Vám vadila jeho bagatelizace nebezpečí ruských aktivit v pobaltských zemích, ale dokonce i jeho názory na ukotvení naší země v NATO, které by nás, v případě našeho vystoupení, zpochybnily jako důvěryhodného partnera. Máte pravdu, pane poslanče, ztrapnit se jako „důvěryhodný“ partner by v takovém případě byla skutečná katastrofa. Otázka je, pro koho?

Nebezpečí v pobaltských státech je cíleně vykonstruovaná provokace ze strany USA k obrazu svému. Hodí se jim k tomu údajně i tzv. „zvýšená ruská aktivita“, přesněji „koncentrace vojenských sil“ v blízkosti hranic s pobaltskými zeměmi. Amíkům a generálům NATO, ale i Vám, pane poslanče, je úplně lhostejné, že ruská armáda se zdržuje „na svém výsostném území“ (což se o příslušnících US army v pobaltských státech říci nedá) v rámci plánovaného vojenského cvičení, ale protože je to v blízkosti pobaltských hranic, NATO si tuto skutečnost vysvětlí po svém jako provokaci a ohrožení sousedních států, coby členů NATO. Jen užitečný idiot jako Vy, pane poslanče Laudáte, můžete na takovou pitomost nejen naletět, ale ještě ji prezentovat jako reálné nebezpečí pro pobaltské státy, potažmo pro Evropu, NATO a tedy i pro nás. V NATO jsme si , jak všichni víme, z hlediska bezpečnosti všichni rovni. Protože se tímto „nebezpečím“ občané ČR a zvláště jistá část politiků, cítí značně ohrožena (opravdu?), musí být neodkladně přijato příslušné bezpečnostní opatření: posílení stavu národních armád pobaltských zemí o vojska NATO a armády USA. Bravo, pane poslanče, to je opravdu nejen adekvátní, ale především záslužná a chvályhodná věc vás politiků, která nás „ znepokojené“ občany musí bezpochyby uklidnit před vážně hrozícím nebezpečím z Ruska! Nebýt Vaší strategické prozřetelnosti, stejně jako prozřetelnosti Vašich stejně takticko-operativně myslících kolegů pane poslanče, zřejmě bychom už dávno byli napadeni, pohlceni a masakrováni uchvatitelským Ruskem. Nebo se mýlím?

Ostrakizujete aktivitu komunistů, kteří snad jako jediní racionálně, realisticky a s plnou odpovědností vůči občanům hodnotí nezákonnou a ústavě odporující iniciativu ministra Stropnického a vlády ČR, když má být do pobaltských států vysláno cca 290 příslušníků AČR jako „posílené předsunuté přítomnosti NATO“, údajně na základě tvrzení, že "čtyři členské země, naši partneři, naši spojenci, nás požádali o pomoc". Nepožádali. Je to jen další svévolná, řiťolezecká aktivita a vstřícnost pana Stropnického a vlády ČR vůči velení NATO, které tuto iniciativu a loajalitu jistě patřičně ocení (formu ocenění lépe nezmiňovat). K zástupcům KSČM se vyjadřujete pohrdavě ( To, co tady / v PS / komunisti předvádějí poslední dobou, je skutečná nehoráznost), a jejich slova vydáváte pomalu jako poplašnou zprávu. Upřímně řečeno, pane poslanče Laudáte, jste to však Vy a Vaši kolegové, kdo trestuhodně bagatelizuje vážnost těchto nezodpovědných rozhodnutí.

Nakonec chci zmínit pane poslanče, že ve Vašem jednání spatřuji chorobnou, neřku-li přímo patologickou nenávist k Rusku a jeho prezidentu Putinovi a z toho vyplývající až nezvladatelnou touhu na sebe, jako příslušníka tvrdého jádra TOP 09 upozornit svou jasnou, proamerickou rétorikou a zcela neobjektivními, nepravdivými a falešnými postoji především k situaci na Ukrajině, potažmo k ruské anexi Krymu. Jste zaslepen svou oddaností politice západu až tak, že nejste schopen vnímat realitu dění ve světě. Apropó, ještě jsem od Vás neslyšel jediné kritické a odsuzující slovo k zločinům, kterých se za posledních 200 let ve světě dopustili a stále dopouští USA na mnoha místech ve světě, ať už jde dnes o Lybii, Afghánistán, Irán, Irák, Sýrii atd., stejně jako o NATO, tedy severoatlantickou alianci, o které prohlašujete, že jde o alianci obrannou. Dobře víte, že toto tvrzení není pravdivé, že role NATO se již dávno změnila na provokativně-taktickou alianci, která připravuje půdu a situaci na pochybnou, sebezničující realizaci plánů amerických jestřábů, představitelů NWO apod., na napadení a vedení války s Ruskem.

Pokud máte výhrady k existenci KSČM, k jejich činnosti a názorům, mohu Vás ještě jako ideologického protivníka pochopit. Pokud jste však přesvědčen, že je třeba vojensky zničit Rusko, ve kterém vidíte nepřítele č. 1 pak Vás nejen lituji, ale považuji za blázna. Protože myslet si, že případnou válku mohou USA vyhrát, aniž by na to samy doplatily je stejně šílené, jako že si snad děláte iluze, že zrovna Vy, vaši příbuzní či Vaši stejně smýšlející kolegové-šílenci přežijete. To Vás už nelze považovat ani za užitečné idioty, ale za choromyslné, s totálně zdegenerovaným mozkem.

Kapitalismus je cesta do pekla, komunismus byl lepší, ale lidi jsou blbí, říká Jožo Ráž

0
0
- retro rozhovor -
20.7.2017 DVTV

Svět se bortí, daně jsou větší, směřujeme k válce, ale Elán je pořád stejně dobrý, to je tajemství našeho úspěchu, říká zpěvák Jožo Ráž, který s kapelou na podzim vyráží na další turné. Nejraději má prý tu písničku, kterou právě píše. A tvrdí, že důležité je, že na ně chodí mladí lidé. Přesvědčením je komunista a teď se mu nežije tak dobře jako za minulého režimu. Rusko je podle něj jistota, ne hrozba.



Martin VESELOVSKÝ: Zpěvák skupiny Elán Jožo Ráž. Dobrý den, pane Ráži.

Jožo RÁŽ: Dobrý deň, zdravím všetkých.

Martin VESELOVSKÝ: Čtyřicetosum let, to jsou roky, po které hrajete společně s Elánem. Jak se vám to podařilo vydržet? Čtyřicetosum let, to je o čtyři roky víc, než já jsem na světě.

Jožo RÁŽ: No ale jak sme to vydržali, to vám nepoviem presne, ale sme tu a vydržali sme to.

Martin VESELOVSKÝ: No vy jste někde v jiném rozhovoru říkal že ti ostatní se upili, rozhádali, rozešli a jenom vy jste zůstali.

Jožo RÁŽ: To je pravda, to je...

Martin VESELOVSKÝ: Jak to, že jste se neupili?

Jožo RÁŽ: S nami začínalo 150 kapiel a teraz sme tu len my, a to preto, lebo je to ťažký život a väčšinou to nevydržali, rozhádali sa, alebo sa upili, alebo umreli.

Martin VESELOVSKÝ: To vypadá, jako kdyby vy jste nepili alkohol. Za tých čtyřicetosum let, mám pocit, u rockovej kapely je zpousta příležitostí na to, se upít.

Jožo RÁŽ: To je, no to je pravda a neni pravda, že nepijeme. My pijeme a alkohol ja osobne milujem, ale musíte to mať pod kontrolou, nesmie vás, alkohol nesmie byť silnejší ako vy. Keď to máte pod kontrolou, tak neni problém. Ale kto to nemá pod kontrolou, ten nesmie.

Martin VESELOVSKÝ: Jak se to dá u kapely, která normálně, co já si pamatuju ze svého mládí, byla obklopena fanynkami a prostě u pódií byly zpousty fanynek, které, předpokládám, byly ochotné ke zpoustě věcem. Tak jak se dá... Jestli jsem šlápnul do něčeho citlivějšího, ale k tomu sa můžeme vrátit. Ale jak se dá tohle období, které je u rockových kapel prostě spojeno s drogami, s alkoholem, tak jak se to dá vlastné přežít?

Jožo RÁŽ: No tak ja vám len môžem povedať, ako sme to my prežili, hej?

Martin VESELOVSKÝ: Ano.

Jožo RÁŽ: Že my sme v prvých rokoch hrávali 200-250 koncertov ročne, takže sme boli stále na trase. Stále sedíš v aute, presúvaš sa, potom obeduješ, potom si trochu oddýchneš, potom je skúška, potom je večera, potom je koncert a potom sa chlastá a na druhý deň ráno vstaneš, ideme hrať futbal hodinu, potom raňajky, potom sadneme do auta, ideme 300 kilometrov autom alebo koľko a zase to isté. A to furt dookola. No a problém je, že, hovorím, tie, to pitie alkoholu, to musíš vedieť kontrolovať. Proste nesmie sa ti to vymknúť z rúk. Môžeš piť, ale nesmieš sa opíjať, nesmieš... Proste ja milujem alkohol, ale opitý som bol trikrát v živote a neznášam to, to proste neznášam, aby mi bolo zle z alkoholu, to je katastrofa. No a... A ten šport, ten futbal, to sme 20 rokov hrávali každý deň hodinu, kapela, technika a povinne. A to je strašne dobre, lebo tam sa vybijú všetky tie špatné emócie a potom už pohoda.

Martin VESELOVSKÝ: Se zkopete prostě při fotbale, pak už je to dobré.

Jožo RÁŽ: Jasné, jasné.

Martin VESELOVSKÝ: No, dobře. Tak tohleto chápu. Na druhou stranu, osmačtyřicet let jste, ne tedy úplně přesně v stejné sestavě, ale ste prostě nejakým způsobem spolu. To znamená, že nebyly momenty, kdy to bylo na to, se prostě rozvést, rozejít? Skoro žádné manželství tak dlouho nevydrží.

Jožo RÁŽ: Tak my v kapele to máme psychohygienicky veľmi dobre urobené, že my...

Martin VESELOVSKÝ: Pardon, pane Ráži, máte se rádi v kapele?

Jožo RÁŽ: Áno. Áno, to určite, ináč by sme spolu nehrali. Ale spolupracujeme spolu veľmi dobre, ale do súkromia sa nemiešame. Spolu v súkromí nič nemáme. My...

Martin VESELOVSKÝ: Vůbec nic?

Jožo RÁŽ: Ne, ne, my proste hrajeme, cvičíme, všecko robíme spolu, chlastáme, ale proste jak sa rozídeme z práce, tak nič. Proste nekomunikujeme a to je psychohygienicky dobré, no a potom máme absolútnu demokraciu v kapele, že u nás sa všetko rieši od začiatku, rieši hlasovaním a anonymným hlasovaním. Takže nikto nemôže vedieť, kto s kým čo ako si dohodol...

Martin VESELOVSKÝ: Počkejte, jak to technicky děláte? To si nastříháte papírky a hodíte si je do klobouku?

Jožo RÁŽ: Áno.

Martin VESELOVSKÝ: Opravdu?

Jožo RÁŽ: Áno, opravdu.

Martin VESELOVSKÝ: A o čem jako rozhodujete tímhle systémem?

Jožo RÁŽ: No o tom, co se bude hrát, co se bude nahrávat, jakože o výběru repertoáru, o všem, s kým jo, s kým ne a proč a kdo a tak. Všecko, všecko se řeší hlasováním a ...

Martin VESELOVSKÝ: To znamená, i většina jednoho hlasu prostě může zvrátiť nějaké rozhodnutí, co bude na desce, nebo nebude například?

Jožo RÁŽ: Ano, jasně. Jasně. A je to anonymní, takže nikdo neví, kto s kým proč a co, takže je to totálne čisté a máme spravedlivý systém taky rozdělování peněz a všeho, takže není důvod, proč by jsme se hádali, proč by jsme mali nějaké nepřátelství.

Martin VESELOVSKÝ: No a když se na to podívám ještě z druhé strany, za těch osmačtyřicet let, to jinými slovy vy jste to sám říkal, s vámi v tom ´68 roce začínalo nějakých 150, možná 160 kapel...

Jožo RÁŽ: No.

Martin VESELOVSKÝ: ...a teď jste skoro sami. To znamená, že zbyli poslední dinosauři, kterým ty ostatní vymřeli.

Jožo RÁŽ: Jo. Jo.

Martin VESELOVSKÝ: Není to trošku smutný?

Jožo RÁŽ: No, smutný to je, ale zas je veselý, že my jsme ti, co přežili.

Martin VESELOVSKÝ: Rozhodně. Dá se takovou zpoustu let udržet hudební invence?

Jožo RÁŽ: To je problém, že my máme 26 mnohokrát platinových dosiek za sebou a každá tá další, kterou děláme, se dělá hůř a je to těžší, protože lidi jsou zvyklí, že prostě děláme bombastický desky a chtěj furt to samé, aby jsme dělali a aby to bylo jiné, aby, ale aby to bylo stejné. Jo? A to je velice...

Martin VESELOVSKÝ: To zní trošku jako protimluv.

Jožo RÁŽ: Protimluv, jo. Protože to aj je protimluv, to je těžké, to se nedá. Takže...

Martin VESELOVSKÝ: No a co s tím děláte?

Jožo RÁŽ: No tak tvoříme každý podle svýho talentu a možnosti a tak a máme vynikajúcího skladatele, Vašo Patejdl je geniálny autor, proste geniálny muzikant, řemeselník výborný, v muzice se prostě vyzná, umí to všecko výborně. No a ostatní taky skládají, jak můžou a já třeba, ja jsem tak neni takovej moc autor, já jsem zpěvák. Ale musím dělat písničky, protože jinak bych se tím neuživil, tou muzikou, takže když už je smlouva podepsaná, už tři měsíce, už je všecko, hrozí všelijaké pokuty, že to neděláme, tak si sednu a napíšu písničku, ale jink já nikdy v životě jsem do šuflíku, nebo tak něco neskládal, to je...

Martin VESELOVSKÝ: No jasně. Já nejsem, já hudbě vůbec nerozumím, nikdy jsem se na nic nehrál a tak dále, ale dokážu si predstavit, že když něco děláte takovou dobu, že sám ve své hlavě, když něco napíšete, nebo něco nějak zaspíváte, si řeknete - panebože, to už jsem udělal asi stopadesáttisíckrát. To musí být strašný pocit. A je to strašný procit, nebo to prostě je jako průvodní jev té věci?

Jožo RÁŽ: No tak já ty písničky dělám tak, že já nejradši mám tu písničku, kterou právě dělám, to je stoprocentní. Já jinak muziku moc neposlouchám, ani to vůbec se muzikou nezabývám, ale když dělám písničku, tak jí miluju a když se mi povede, tak je to nenormálně dobrý pocit. Když vím, že je to tam, že je to dobrý, tak to je bomba a když to není dobrý, tak to zahodím.

Martin VESELOVSKÝ: To ucítíte prostě.

Jožo RÁŽ: No to vím, to je jasné. To když se umíš napojit na tu vesmírnou energii, kde všecko je už napsané a všecky písničky jsou tam dávno hotový, musíš si jednom otevřít ten průchod, aby ti to přišlo, ale když ti to přijde, tak víš, že to máš a nemáš problem.

Martin VESELOVSKÝ: A vědí to potom i vaši posluchači? Ptám se na to, jestli v momentě, kdy vy máte takovýhle pocit a víte, že to je ono, tak jestli je stoprocentní, že potom, když to pustíte ven, tak že to bude mít ten skvělý úspěch.

Jožo RÁŽ: Stoprocentní není nic, ale já zhodou okolností všecko, co jsem napsal, jsou hity. Superhity.

Martin VESELOVSKÝ: To zní skvěle.

Jožo RÁŽ: No však jo, takže nemám důvod pochybovat. Když já věřím tomu, že je to dobrý, tak ty lidi to proste běrou. A když to nevezmou, tak to zrušíme, škrtneme, zahodíme, /nezrozumiteľné/.

Martin VESELOVSKÝ: Jak to funguje teď na vašich koncertech? Kdo je vaše publikum? Jsou to lidé, kteří vzpomínají na to, jaké to bylo v 80. letech, někteří možná v 70., anebo je to i generace, která je daleko daleko mladší?

Jožo RÁŽ: Je to smíšené. Já, když řeknu, že přijedu, tak příde 30 000 lidí stoprocentně. A tam jsou stařecci a i malé děti, takže celý diapazón té populace tam je a co je důležité, že jsou tam mladí lidi, protože dokud tě poslouchají mladí lidi, do té doby má smysl něco dělat. Když tam nebudou mladí lidi, tak je konec. To je princip. Protože mladí, ty vědí, co je dobré, to je základ.

Martin VESELOVSKÝ: To vypadá, jako kdyby lidi vašeho věku nevědeli, co je dobré.

Jožo RÁŽ: Vědí, však ty chodí taky, ale na ty už neni ten spoleh, ty jsou sentimentální, ty to prostě berou sentimentálně, ale ty mladí, jestli ty to, jestli im nedáš to, co oni chtějí, tak oni, nazdar, vypískají, táhni domů.

Martin VESELOVSKÝ: To, že jsou ti starší sentimentální, to je špatně?

Jožo RÁŽ: Není, to je jenom tak, není to špatně, to je fakt. Taký je život. Že s tím stářím ty lidi jsou takoví pokojnější a tak víc zpomínají a co je tajemství úspěchu Elánu, to ti řeknu.

Martin VESELOVSKÝ: To vypadá, jakože máte připravenou odpověď.

Jožo RÁŽ: Ne, ne, ne, ale teď mně to napadlo, že svět se bortí, všechno je furt horší, všechno je, dane jsou větší, víc předpisů, víc všeho, ceny jsou vyšší, všecko jede špatně a chýlíme se, směřujeme k válce a tak, ale Elán je něco, co je furt stejné. My sme byli dobří před 30 lety a jsme dobří i teď a furt stejní. To je, co ty lidi na nás miluji, že jsme furt to samé. Svět se mení a ne moc k lepšímu, ale my jsme furt stejní, to je tajemství našeho úspěchu.

Martin VESELOVSKÝ: Když vás poslouchám, jak líčíte to, v jaké době žijeme, tak vy trpíte nejakým sentimentem k 80.-70. letům, k minulému režimu?

Jožo RÁŽ: Tak sentiment, to je, těžko se to vysvetluje. Já prostě jsem svým přesvedčením komunista, i když jsem nebyl nikdy v žádný straně, nebo něco takové, to ani omylem, to ne, ale přesvědčením jsem, mám světonázor velice podobný tomu, jaký hlásají komunisti nebo křesťanská víra, kterí jsou velice kompatibilní oba, křesťanská víra a komunismus.

Martin VESELOVSKÝ: Tak to mi vysvětlete.

Jožo RÁŽ: No, že hlásají v podstatě to samé. Každému podle zásluh a prostě nepidit se za materiálními hodnotami, za bohatstvím, ale spíš pracovat na sobě. No a tím pádom mně se v tom bývalém režimu nežilo až tak špatně, já jsem neměl žádný problém, že bych nebyl svobodný. Já jsem si dělal, co jsem chtěl, a to dělám taký aj teď. Jenom že kapitalizmus a komunizmus sa líši v jednej věci, že v kapitalizmu je největší šéf ten největší odrbávač, ten, co nevíc všech obalamutí, okrade, oblbne. To je největší šéf.

Martin VESELOVSKÝ: A jenom čistě technicky, v komunismu nebo socialismu je největší šéf kdo?

Jožo RÁŽ: No, okresní tajemník, to je jasné. Ale ty komunisti proti těm dnešním papapášům, to byli měkoty, to byli, co oni okradli, to bylo nic proti tomu, co kradou teď. Rozumíš mi, že oni síce si přisvojili všecko, co se dalo a tak, ale to byli maličkosti, to byli proti tomu, co se teď krade, to je sranda. Takže problém je, že já věřím, že komunismus je ideologicky a prakticky správnější režim, jenom že lidé ho neunesli, lidé to nedokázali, pretože lidé jsou blbí, to je celý. Kapitalismus, to je cesta do pekla, protože to je honba za ziskem.

Martin VESELOVSKÝ: No a jak se vám dneska žije?

Jožo RÁŽ: No, nic moc. Protože s muzikou se velice těžko vydělávají peníze. Protože my když...

Martin VESELOVSKÝ: Kolik máte koncertů měsíčně?

Jožo RÁŽ: No teď poslední léta takových maximálně patnáct. Maximálně patnáct, ale za totáče jsme hrávali dvěstěpadesát ročně teda.

Martin VESELOVSKÝ: Teď by jsme se už dostávali na půdu toho, že bych se vás začal ptát na peníze, na druhou stranu vy, teď myslím celý Elán...

Jožo RÁŽ: Peníze, já vám to vysvětlím, peníze jsem chtěl vysvětlit, že my když teď natočíme CD-čko a jdem ho prodávat, tak prodáme jen to, co prodáme v prvních třech dnech, pak to vezmou piráti a my se díváme a piráti maj dva roky výborný kšeft. A autorská práva jsou totálně zapomenutá, takže když nám hrají písničky, anebo ani nehrají, to je další problem, no tak většina těch provozovatelů, co to vysílají a hrají, tak odmítají platit a tak dále, takže ani na tom nějak moc nevyděláme. Takže a koncerty máme drahé, velice drahé, náš koncert je strašně drahý, protože je obrovský, monstruózní, to je sedum kamiónů, 160 000 wattů aparatury, širáky, světla, to všecko, všecko...

Martin VESELOVSKÝ: A co to je "strašně drahý"? Já to nevím.

Jožo RÁŽ: No kolik stojí náš koncert?

Martin VESELOVSKÝ: Ano.

Jožo RÁŽ: No to nevím ani já přesně, ale vím, že je drahý.

Martin VESELOVSKÝ: Ale víte, že jste drahý.

Jožo RÁŽ: Vím to, vím to určitě, že tak...

Martin VESELOVSKÝ: Tak mě uveďte do řádu, protože já to opravdu, pane Ráži, nevím.

Jožo RÁŽ: No, já si to jen pokúsim odhadnout. Myslím si, že tak 3 milióny korun.

Martin VESELOVSKÝ: Jeden koncert, jedno vystoupení.

Jožo RÁŽ: Jeden koncert, jedno vystoupení, ale to 40 lidí dva dni stavá scénu a je potřeba strašně moc personálu, sestřičky zdravotní, všecko, ochrana, a to všecko platíme my. A tu aparaturu, to je obrovská aparatura, to je šíleně drahé. No a naše honoráre tam nehrají rolu, my na tom koncertě nejak bůhvíjak nevyděláme, ale je ten koncert drahý, a proto to málokdo koupí. A proto málo hrajeme.

Martin VESELOVSKÝ: 15 koncertů do měsíce. A to...

Jožo RÁŽ: Ne, ne do měsíce. Do roka.

Martin VESELOVSKÝ: Do roka. Já měl pocit, že jste říkal, že máte 15 koncertů do měsíce.

Jožo RÁŽ: Ne, ne, do roka, to jsme si nerozuměli. 15 koncertů ročne hráme teď přibližně a říkám, hrávali sme 200 až 250 koncertů za totáče, takže... Takže ani na těch koncertech si nějak nevyděláme, takže i když jsme nejúspešnější kapela, jaká tu kdy byla, tak se v penězích nejak netopíme. To je celý.

Martin VESELOVSKÝ: To znamená, vy máte vlastně všechny důvody být nostalgický po tom minulém režimu, protože vy sám říkáte, že se vám žilo dobře.

Jožo RÁŽ: No žilo se relativně dobře a prodávali jsme z nejúspešnějšího titulu 650 000 vinylových desek Rozumíme si?

Martin VESELOVSKÝ: Rozumíme.

Jožo RÁŽ: A dneska prodáme 3 000 CD-ček a v prdeli.

Martin VESELOVSKÝ: Tehdy nebyl internet.

Jožo RÁŽ: No však jasně. Já vím, no však já to chápu, proč to tak je. Ale prostě finančne to vycházelo, že v té době jsme byli relativně finančně zabezpečeni a teď je to, no...

Martin VESELOVSKÝ: Jedna věc mě jenom zajímá. Jak jste to měli porovnáno jaksi s oficiální mocí za minulého režimu? Protože Elán koncertoval i v zahraničí. To znamenalo určité pohovory na služebnách určitých bezpečnostních služeb a tak dále, určitá povolení a tak. Jak jste tímhle projeli, proklouzli?

Jožo RÁŽ: To když budu úpřimnej, tak to mně je záhada. Protože my jsme hráli a studovali vysoké školy, aby jsme nemuseli na vojnu, aby jsme se nerozpadli a jak jsme končili ty školy, tak nám řekli, že - ale vy v životě hrát nebudete, však vy děláte ty psychology, ty ekonomy, ty to, ty to, tak vymusíte to, co stát do vás dal peníze, to musíte taky dělat. A my, že - ne, my chceme hrát. No a velice těžko se to prosazovalo, až teda úspěchem na Bratislavské lýre, když sme tam vyhráli druhé místo po prvé s písní Kaskadér a za text písničky Ôsmy svetadiel taky cenu, tak pak se to začalo lámat a pak po škole jsme chtěli, aby nám umožnil Slovkoncert dělat koncertní program a to a oni řekli - to ne, vy musíte do práce. Tak my jsme do práce nešli a rok jsme se tak všelijak protloukali, a pak se to prolomilo a umožnili nám udělat koncertní program a to byl obrovský úspěch, všude se to prodávalo a samé vyprodané haly, sály, všecko.

Martin VESELOVSKÝ: Jenom, pardon, a co ty výjezdy ven?

Jožo RÁŽ: No a výjezdy ven byly dány tím, že jsme byli slavní a v rámci těch mezinárodních spoluprác, které tam fungovali v tom "soclágri", tak do Ruska nás nabídli, Rusi se podívali, řekli - bereme, vzali nás a obrovský úspech. Tak nás žiadali znovu a znovu a to byl výborný kšeft, protože Rusko bylo velice dobře zaplacené a, no taky Německo a Polsko a Maďarsko a hráli jsme ešte na vysokej škole, když jsme mali kapelu takovou komerční, jenom jsme vydělávali na aparaturu, tak to jsme jezdili do Tunisu, jsme z Tunisu jsme hráli v Bulharsku, v Škandinávii, no a já jedno nechápu, jak to, že nás pustili. To nechápu, to vám řeknu otevřeně. Ale vždycky jsme měli rukojemníky doma a tak, že bylo zabezpečené, že kdyby jsme zůstali venku...

Martin VESELOVSKÝ: Členové vaší rodiny, vašich rodin.

Jožo RÁŽ: Členové našich rodin by byli v prdeli, to je jasné.

Martin VESELOVSKÝ: Mimochodem, když jste zmíňoval Rusko. Jsem z několika vašich rozhovorů pochopil, že vy máte Rusko rád hodně.

Jožo RÁŽ: Já mám Rusko veľmi rád a projel jsem ho celý od Užhorodu po Nachodku a od Murmansku po Soči komplet a mnoho měsícú jsme tam žili a hráli a já na to spomínám strašně, strašně hezky, protože v Rusku jsme se setkali se strašně vzdelanými a výbornýma lidma. Proste v Rusku si můžete se řidičem autobusu povídat o filosofii, o básnících, o všem a v Amerike o ničem, jenom o Coca-cole a o hamburgerech. A když mu stlačí gombík a nevypadne mu Coca-cola, tak je nešťastný. Ale to Rusi ne, Rusi... No a...

Martin VESELOVSKÝ: Jenom všichni ruští řidiče autobusů jsou vzdělaní a na filosofické úrovni a všichni američtí řidiče autobusů jenom stlačují tlačítko?

Jožo RÁŽ: No tak bych to až negeneralizoval, ale prostě já jsem projekt Ameriku taky dvakrát hore-dole, všecko a nechci tam už jít. Prostě nemám si tam s kým o čem povídat.

Martin VESELOVSKÝ: Chápu. Vy nepovažujete Rusko, je to teď aktuální téma, nevím, do jaké míry na Slovensku, v Česku je to dost aktuální téma, nepovažujete Rusko za hrozbu?

Jožo RÁŽ: Ne.

Martin VESELOVSKÝ: A proč?

Jožo RÁŽ: Já Rusko považuju za istotu, za zábezpeku toho, že tady máme ještě aký-taký pokoj a mír. Protože Rusko je šíleně dobře vyzbrojené, o tři generace líp než všichni ostatní a drží relatívně stabilní situaci tady naokolo a všichni jsou proti nim. Ale naštěstí Rusové teda jsou velice silní, takže zatím to drží a Čína v pozadí číhá, čeká taky. No a já se bojím Ameriky, Rusov ne.

Martin VESELOVSKÝ: Já jsem několikrát četl, když jste v minulých letech říkal, že už končíte, myslím tím s hudbou. Pořád nic? A zároveň vaše poslední deska a turné se jmenuje Živých nás nedostanou. Tak co to znamená? Budete hrát až do smrti?

Jožo RÁŽ: Ne, to v žádném případe. Kdyby bylo po mém, tak už jsme dávno skončili. Já si myslím, že skončiť je potřeba, dokud seš slavnej, dokud tě lidi žerou. Když už nebudou chodit, to už je pozdě končit, to už je nedůstojné. No ale lidi na nás choděj strašně a všechno vyprodáme, všechno všude, kde /nezrozumiteľné/ všechno. Prostě lidi nás žerou, ta kapela ještě chce vydělávat a chce hrát, tak já jsem řek - dobře, tak ještě dva roky a pak končím, nezávisle na tom, co chcete vy a co bude. Takže odteď za dva roky já stoprocentně končím. Já. Elán možná ne, to nevím, ale já určitě.

Martin VESELOVSKÝ: Může fungovat Elán bez Jožo Ráže?

Jožo RÁŽ: No, může to zkusit.

Martin VESELOVSKÝ: Moc tomu nevěříte.

Jožo RÁŽ: Tak to je otázka. Vašo, třeba, má vlastní kapelu a jezdí a prodáva to výborně, takže on si umí vydělat peníze, dělá muzikály a všecko, ale ty ostatní, to je těžší. Nevím, nevím, co budou dělat, ale já prostě kvůli nim hraju ještě dva roky a pak konec. Mně, já, mně baví publikum naše a všecko, mně to baví, hrát koncerty a všecko, to je bomba, to je něco nádherného, když nastoupíš před ty tisíce lidi a řekneš "smějte se" a oni se smějou a řekneš "plačte", tak plačou a všecko a měníme si ty energie, to je bomba, na tom jsem závislej. Ale filozoficky si myslím, že už jsme měli skončit.

Martin VESELOVSKÝ: Už jako přesluhujete.

Jožo RÁŽ: Ano.

Martin VESELOVSKÝ: Tak děkuju pěkně za rozhovor, pane Ráži.

Jožo RÁŽ: Velice mně tešilo.

Martin VESELOVSKÝ: Nashledanou.

Jožo RÁŽ: Byl výbornej.

Martin VESELOVSKÝ: Děkuju.

Jožo RÁŽ: Nashle.

Wałęsa:Krev obětí smolenské tragédie je na rukou J.Kaczynského!

0
0
- kou -
20.7.2017  PrvníZprávy

Bývalý polský prezident Lech Wałęsa prohlásil, že krev obětí smolenské katastrofy, při níž se v roce 2010 zabil prezident Lech Kaczynski, je na rukou jeho bratra Jaroslawa Kaczynského.


Podle exprezidenta právě Jaroslaw již dlouho ovládá všechny politické procesy v zemi. Přestřelka mezi opozicí a současnou vládou strany „Právo a spravedlnost“ (PiS) jen dokumentuje hluboké příkopy v současné polské politice.

Kaczynski v úterý během debaty v Sejmu ostře reagoval na kritiku opozice, a řekl, že opozice „zabila“ jeho bratra. Ke katastrofě u Smolenska došlo v době, kdy u moci v Polsku byla koalice stran „Občanská platforma“ a Polská rolnická strana. Opozice již oznámila svůj záměr popohnat Kaczyńského k soudu, kde bude muset prokázat, že koalice byla zodpovědná za tragédii u Smolenska.


„Jaroslawe Kaczynský, upozorňuji vás a nejen vás na skutečnost, že scénáristou ... všech akcí, a dnes to může být jasně vidět, a vždy to tak bylo, jste byl vy. Proto smolenská tragédie a všechny chyby v té době padají především vás a na vaše plány. Vy jste hlavním viníkem této tragédie a máte na sobě krev obětí Smolenska,“ napsal Walesa na Facebooku.

Tu-154 polského prezidenta Lecha Kaczynského havaroval v roce 2010 při přistání na letišti „Smolensk-sever“. Na palubě bylo 96 lidí: 88 pasažérů a osm členů posádky letící na vzpomínkové akce v Katyni. Všichni zahynuli.

Mezistátní letecká komise vydala v roce 2011 závěrečnou zprávu o výsledcích technického šetření, podle kterého bezprostřední příčinou havárie bylo rozhodnutí posádky neletět na náhradní letiště, a také systémové důvody - nedostatky zabezpečení letu a výcvik posádky. Podle polského státního zastupitelství se bezprostřední příčinou nehody letadla Kaczyński staly chyby v činnosti posádky letadla.

Vláda PiS tento závěr odmítá, označuje to za spiknutí polských činitelů s Ruskem. To vedlo k řadě skandálních výroků, a dodnes přiživuje politickou krizi, která v zemi panuje. Součástí je pak osobní ostré napadání.


- - -

(kou, prvnizpravy.cz, facebook.com, foto: arch.)
Foto: Lech Wałęsa, bývalý polský prezident

Související články:
Wałęsa obvinil bratry Kaczynské z letecké katastrofy u Smolenska
Polský ministr obrany označil exprezidenta Wałęsu za „zrádce“!

Ukrajinský poslanec Vadim Rabinovič: „Keď vedenie štátu nevie riadiť krajinu, hneď vyťahuje tému jazyka, vojny a vzťahov so susedmi“

0
0
Varim Rabinovič
Eugen Rusnák
20.7.2017HlavnéSprávy

Predseda parlamentnej opozičnej strany Ukrajiny „Za život“ Varim Rabinovič v rozhovore pre domáce média vyhlásil, že súčasné vedenie štátu nevie riadiť krajinu a preto vyťahuje tému jazyka, vojny a vzťahov so susedmi.


„Vláda stále tvrdí, že podľa všetkých štatistických ukazovateľov život na Ukrajine sa zlepšuje. Pritom pokračuje nátlak na poslancov, ktorým hrozia zbavením imunity, pravidelne vznikajú stále nové a nové korupčné škandály a pokračuje vojnový konflikt na východe krajiny. Vláda by sa však mala zaoberať obnovením hospodárstva. Potrebujeme iba rok, aby sme dokázali odstrániť krízu. Ukrajina má obrovský potenciál, ale situácia sa zhoršuje kvôli zlým metódam riadenia štátu, ktoré používa súčasné vedenie,“ zdôraznil.

„Máme podobné územie, ako Francúzsko alebo Nemecko. Máme dostatok surovín, máme dosť vzdelaných ľudí. Máli by sme budovať nezávislú neutrálnu Ukrajinu – Švajčiarsko Východnej Európy, ktoré sa bude opierať o rozvoj biznisu, bankovej sféry, agropriemyselného komplexu a moderných technológií. Môžeme obnoviť hospodárstvo v priebehu roka a potom urobiť taký krok vpred, že nás nik nedobehne. A potom nie my, ale k nám sa budú snažiť cestovať bez víz, investovať tu svoje finančné prostriedky a podnikať. Naša strana sa pripravuje na politické víťazstvo, nielen na politické, ale aj na hospodárske,“ podčiarkol Vadim Rabinovič.

Poukázal na to, že súčasné vedenie krajiny nemá ani šajnu, akú krajinu treba budovať. Tvrdí, že Ukrajina „dozrela“ na to, aby sa v krajine konali predčasné prezidentské a parlamentné voľby. „Dokonca podľa hodnotenia tých, ktorí nemajú radi našu stranu „Za život“, naša strana má rating 10 percent. S Božou pomocou nebol som ani vo vláde Juščenka, ani Janukoviča. Dokonca som s nimi nebol ani na spoločnom hektáre. Žarty bokom: poviem vám, že nevidím inú politickú stranu, ktorá môže predložiť nejaké konštruktívne riešenie, okrem nás. Povedzte mi, akú krajinu chcete budovať? Veď dokonca, keď stávajú šopu, aj v tomto prípade robia nejaké plány. Súčasné vedenie žiadne plány nemá. Nech nám povedia naši vrchní: akú krajinu budujeme? Nemajú ani šajnu,“ povedal.

Prezradil, že strana „Za život“ vypracovala konkrétne opatrenia a vie, ako treba reformovať krajinu. Zdôraznil: „Keďže náš prezident povedal, že žiadne predčasné voľby nebudú, je to zjavný signál, že sa treba pripravovať na voľby…“



Foto: Predseda parlamentnej opozičnej strany Ukrajiny „Za život“ Varim Rabinovič

Bill Gates vyzval k záchraně Evropy před migranty. Pomoci může pouze Rusko.

0
0
Avigdor Eskin
20.7.2017  Sputnik

Vynálezce a majitel Microsoft Bill Gates se na německou kancléřku Angelu Merkelovou obrátil s výzvou, aby byl ukončen nekontrolovaný přítok migrantů ze třetího světa.


Co je Gatesovi do Evropy? Podle všeho multimiliardáře, který se v posledních letech věnuje převážně humanitárním otázkám, děsí právě humanitární otázka, tedy civilizační charakter budoucí Evropy v případě, že tam bude pokračovat výměna obyvatelstva bez asimilace nebo alespoň zřetelné integrace příchozích.

Ať je to jakkoli, slova počítačového génia se v Evropě široce posuzují, Bill Gates vyvolává u lidí důvěru. A jestli se strachem o budoucím kontinentu říká: „Evropa musí udělat vše, aby bylo pro lidi z Afriky složitější dostat se na tento kontinent po vyšlapaných cestách," tak ho poslouchají.

Statistika tohoto roku ukazuje, že polemika o zmírnění přílivu běženců byla předčasná. Po šestimiliardové platbě tureckému prezidentovi Erdoganovi za nevpuštění do Evropy syrských (a také k nim patřícím iráckých, afghánských a dále k Pákistánu) migrantů se měřítko jejich pronikání značně zmenšilo.

A tak libyjský proud společně s dalšími skulinami ze Severní Afriky do Evropy pokračuje v tom, že je na kontinentu každý týden nárůst obyvatelstva přibližně o 15 tisíc lidí. Přítok se ve srovnání s loňským rokem pouze zvětšuje. Na začátku roku se mluvilo o desítce tisíc přistěhovalců z Afriky každý týden, ale vyjasnilo se, že čísla nelítostně rostou.

Když před měsícem vystupoval před zástupci Evropské unie prezident Evropského parlamentu Antonio Tajani, tak přímo řekl, že miliony uprchlíků z Afriky hledají cesty pro přestěhování. Vyzval (poněkolikáté, div ne po dvacáté) k „rychlému jednání", ale konkrétních plánů na záchranu Evropy se od něj nikdo nedočkal.



Bez škodolibosti nelze nepřipomenout to, jak se země Západu a USA společně s arabskými partnery aktivně účastnily rozpadu Libye. Tato země nikdy nebyla vzorem mezinárodní ctnosti, ale odlišovala se stabilitou. Obyvatelé Libye přemýšleli o svém blahobytu u sebe doma a nesnažili se přestěhovat do EU, hranice a námořní cesty drželi pod kontrolou. Nyní se však Libye stala hlavním migrantským uzlem mezi Afrikou a Evropou.

A tady je potřeba poukázat na přímou souvislost mezi evropskou migrační krizí a protiruskou politikou EU. Nepřipravenost USA a Evropy okamžitě se zabývat rekonstrukcí Libye je iracionální politikou fobie, která je v rozporu s životními zájmy Evropy. Je známo, že ještě během předvolební kampaně v USA vytvořil generál Flynn podrobný plán na obnovení Libye, který měl být plněn společně s Ruskem. Avšak Flynna ne jednoduše poslali do důchodu rychle po jmenování do funkce Poradce pro národní bezpečnost, a pohřbili tendence prací, za které odpovídal. Všechny plány, které předpokládaly spolupráci Ruska, byly pozastaveny. Z toho vyplývá, že v důsledku odmítnutí společné práce s
Bude brzy Česko čelit invazi migrantů?
Proud ukrajinských migrantů do Evropy se může vymknout kontrole. Názor
Migrant zabil v Rakousku starší pár kvůli politickým názorům Ruskem ohledně Libye sténá Evropa kvůli novým vlnám imigrantů.

Je potřeba říci, že samotné Rusko bylo ještě před pěti lety považováno za zemi s obrovským množstvím imigrantů. Často se v této souvislosti mluvilo o sociálních a kulturních problémech. Avšak Rusko umělo najít zlatou střední cestu mezi připraveností pomáhat sousedům a zachováním svého způsobu života. Počet nelegálních migrantů byl rychle snížen. Ruská vláda ukázala v této otázce efektivitu, kterou by měli mnozí Evropané závidět.

Ať je to jakýmkoli paradoxem, klíč k řešení problém přítoku imigrantů do Evropy není pouze v rukách Ruska, ale je v nich ve značné míře. Pouze rychlé ukončení vojenských činností v Sýrii, likvidace Islámského státu a také rekonstrukce Sýrie, Libye a Iráku mohou Evropu zachránit. Druhou věcí je, že to musí chtít sama Evropa. A proto, aby napravila situaci, musí evropská byrokracie pro začátek udělat z psychologického hlediska nemožné, tedy přiznat nejen trestnost, ale chybu ve svém jednání.

Zatím není jasné, zda to Evropa může udělat nebo zda se bude dále snažit kupovat sousedy včetně band, které kontrolují libyjské pobřeží, aby za ně dělaly všechnu špinavou práci pro zastavování migrantů.

Bill Gates mluvil o prvních krocích pro záchranu hranic. Tím se nepochybně musí začít. Ale potom se musí společně s Ruskem utišit střelba na Blízkém východě. A to je dnes životním zájmem Evropy.

 - - -

Související články:

Zánik programových rozdielov medzi pravicou a ľavicou – koniec politiky a politikov?

0
0
Eduard Šebo 
20.7.2017 NovéSlovoSk
 
Často neskrývame údiv nad každodennými zmenami sveta. Označenie, že „svet sa zásadne zmenil“, je však už iba akési klišé vyjadrujúce fakt, že zmeny nevieme pomenovať, resp. že nemáme ideológiu, ktorá by nám umožnila pochopiť ich a reagovať na ne.




Závažné celosvetové problémy, akými sú napr. nezamestnanosť, migrácia, vojnové konflikty, zbrojenie..., sú také staré, ako naša civilizácia, no dnes vystupujú už ako celkom nové fenomény, ktoré starými ideologickými schémami nevieme nielen popísať, ale ani riešiť.

Pripomeňme štrajk v bratislavskom Volkswagene, ktorý mal skôr podobu happeningu, a nie násilnej či brutálnej akcie proti kapitálu, pretože sa zmenil na grilovanie na parkovisku a opaľovanie pred hlavnou bránou závodu. Napriek tomuto „soft tlaku“ nemeckí majitelia zdvihli mzdu o 14,2 %...

Rovnako bizarne sa nám musí javiť imigračná kríza. Najprv vybombardujeme niekoľko problematických režimov a vyvoláme v týchto krajinách občianske a náboženské vojny, ktorých dôsledkom sú humanitárne krízy, a potom, na báze našej solidarity s týmito ľuďmi, organizujeme potravinovú pomoc a vyzývame státisíce či milióny utečencov, aby presídlili do Európskej únie.


Ak by sa na to díval niekto „zvrchu“, musel by byť na pochybách o našich úmysloch, racionalite i morálke.


Utečenci z týchto krajín, k úpadku ktorých sme prispeli zničením ich politických a materiálnych štruktúr, sa vrhajú do Stredozemného mora, aby konečne našli pokoj a mier v EÚ. Bez zjavných výčitiek voči nám si hľadajú svoje getá, v ktorých by mohli prosiť Alaha o pomoc a silu žiť medzi našimi dekadentnými nevercami...

Mladí muži, ženy s malými deťmi prekračujú hranice, akoby ani neexistovali.
Nik z nás nevie posúdiť motiváciu týchto ľudí. Nepoznáme ich minulosť a ani ich skutočné záujmy. Oni iba idú, idú... a prekračujú hranice mnohých štátov, akoby neexistovali žiadne materiálne či legislatívne prekážky. Akoby existujúce zákony už neplatili a my, namýšľajúc si, že prítomnosť a budúcnosť sa môže už zliať do jedného času, sa môžeme riadiť zákonmi, ktoré ešte nie sú napísané.

Porušenie platných zákonov EÚ zo strany utečencov nemá žiadne sankcie! Naopak, odmeňujeme týchto ľudí tým, že ich pozberáme z ich gumených člnov na lode, ktoré majú strážiť naše hranice a bezpečne ich dopravíme do táborov, ktoré sa nachádzajú na území EÚ.

Dôkazom toho, že EÚ nemá jednotný názor na túto pohromu, je, že vysoko morálne krajiny EÚ sa pred týmito ťažko skúšanými ľuďmi hádajú o tom, ako si týchto i ďalších budúcich migrantov rozdelíme na základe kvót medzi seba.
Mnohí politici stále nepochopili, že na základe ľudsko-právnych zákonov, ktoré mohli fungovať v ojedinelých prípadoch, nemôžeme riešiť dnes presuny miliónov ľudí...

Namiesto prehodnotenia jestvujúcej ľudsko-právnej agendy, ktorá paralyzuje a rozkladá zvnútra EÚ, hľadajú bruselské elity príčiny tohto exodu v prevádzačoch...

Je to strata odvahy alebo sú pod tlakom kohosi, komu nemôžu odoprieť túto požiadavku?

Základným protikladom dneška už nie je konflikt medzi proletariátom a buržoáziou!

Priemyselná buržoázia pod tlakom nových technológií a svetového obchodu spolu s jej proletariátom už skončila.


Úlohu avantgardy prebrala nová, globálna sila, ktorá hýbe svetom, t. j. finančný kapitál.

V našich malých slovenských pomeroch imituje túto triedu a jej funkcie naša miestna oligarchia.

Finančný kapitál je historicky prvou triedou, ktorá už nemusí bezprostredne vykorisťovať svojich 99 % spolupútnikov, lebo ich potrebuje už iba ako konzumnú kulisu pre svoj vybájený svet. Rovnako, nevykorisťuje ani svojich spolupáchateľov, t. j. politikov, ktorým, naopak, za ich služby pridáva. Bohužiaľ, z našich peňazí.

Aj pojem vykorisťovanie má už iný význam a iné dôsledky, ako nám ukazuje aj štrajk vo Volkswagene. Dnes je skôr výrazom neistoty a obáv pracujúceho človeka o svoju budúcnosť.

Čoho je schopný, finančný kapitál ukázal v globálnej kríze v roku 2008 a sľuby politikov, čo všetko urobia, aby sa takáto kríza nezopakovala, zostali iba planými sľubmi. Preto nová finančná kríza sa môže objaviť už zajtra a s ešte hrozivejším dopadom na svet.

Pasivita politických elít sa dá vysvetliť nielen tým, že sa ich táto ekonomická kríza nedotkla, ale predovšetkým tým, že hlavný donor politických elít, t. j. finančný kapitál, vyšiel z tejto krízy ešte viac posilnený.

Nespokojní a rozhnevaní voliči ukázali svoju narastajúcu silu zvolením Trumpa v USA a v Británii brexitom.

Trieda superbohatého jedného percenta populácie sveta s podporou politikov chce nastoliť svetoštát, v ktorom by pre toto jedno percento obyvateľov pracovalo 99% nemajetných občanov, ktorých jedinou úlohou bude napĺňať sny svojich chlebodarcov.

Jednopercentná trieda superbohatých za pomoci politických elít a vlastných médií sa snaží vytvoriť zdanie, že je to ona, kto sa stará o blaho väčšiny ľudí sveta...


Jedinou výraznou ideológiou finančného kapitálu je dnes požiadavka na zvyšovanie rozpočtov bohatých krajín Západu na zbrojenie.


Vojnychtiví politici a vojnoví štváči v médiách vytvárajú absurdné antagonizmy, ktoré môžeme prirovnať k vojne myši so slonom.

Tento nebezpečný protiklad sa stáva normou a je snaha presvedčiť celý svet, že agresívne Rusko ohrozuje západný svet. Treba však povedať, že Rusko, rovnako i Čína, sú vnútorne liberálne krajiny a ich odmietavý postoj k Západu spočíva skôr v kultúrno-spoločenských rozdieloch. Uvrhnutie sveta do III. svetovej vojny iba kvôli sporu, či liberalizmus a demokracia sú identické pojmy, alebo rozdielne, a teda či demokracia musí byť nutne vždy aj liberálna, je spojené aj s otázkou, či ochrana ľudských práv nás legitimuje k vojenským intervenciám. Ak toto by mali byť príčiny novej svetovej vojny, tak musíme povedať, že sú to šialené možnosti.

900 miliárd USD, ktoré predstavuje obranný rozpočet NATO, je namierený proti útočným a agresívnym 69 miliardám Ruska...

Je to výsmech zdravého rozumu, alebo oslava totálnej manipulácie?

Nóvum dominantnej finančnej triedy je, že zisky robia z peňazí, ktoré už nie sú investované do spoločností, ale do neprehľadných futures, manipulácií s kurzami a vytváraním neuveriteľných finančných produktov, ktoré majú dnes index 3A a zajtra môžu mať mínusové hodnoty a podobu spľasnutých bublín.


Finančný kapitál už nemá svojho otroka ani proletára, má už iba svojho pomocníka či spolupáchateľa, ktorým sa stávajú politické elity a štátna byrokracia.

Trieda finančného kapitálu potrebuje od ostatných 99 % občanov sveta iba legislatívu a štát, čo jej umožňujú legalizovať svoje hry. Štát má pre ňu ešte jednu významnú a praktickú výhodu, t. j., aby prípadné straty z podnikania zaplatil štát a teda všetci občania.

Obhospodarovanie politických strán a financovanie vlastného prepychu sú jediné náklady tejto triedy. Politický boj, ktorý sa v minulosti pohyboval v intervale ľavého a pravého politického spektra je dnes manažovaný jednou skupinou, ktorá financuje ľavých, stredových aj pravých politických aktérov.
O tom, že politickými stranami sú tí istí donori, svedčia aj ich politické programy.

Rozdiely medzi sociálnou demokraciou, republikánmi, kresťanmi či konzervatívnymi stranami sú dnes takmer nulové.

Všetci politici chcú ale žiť, všetci chcú vládnuť a všetci chcú zarábať!
Rozdelenie na ľavicu a pravicu stratilo význam a rozdiely sa odlišujú iba na základe tvárí...

Tento fakt všeobecne prijali nielen politickí komentátor či politológovi, ale aj väčšina spoločnosti, ktorá svoj postoj v čoraz väčšej miere vyjadruje pohŕdaním politikmi a politickými stranami, čo môže viesť v budúcnosti k nepredvídateľným hlasovaniam.

Stalo sa normou, že drvivá väčšina strán Západu a ich politikov sa hlási k liberálnej demokracii a takmer všetci podporujú neoliberálne zákony, založené na podpore finančného kapitálu, a požadujú navýšiť náklady na zbrojenie a obmedziť úlohu štátu, resp. ho privatizovať.

Sociálna demokracia, zmätená eurosocialistickými revolucionármi a vášňou pre nemateriálne hodnoty, iba vytvára priepasť medzi svojimi tradičnými prívržencami a presýtenými politikmi, ktorí tápu, kde je sever... Pravicové strany, aby nezaostávali za takouto politikou, podporujú unisono všetky požiadavky gender ideológie a akýchkoľvek minorít.


Finančný kapitál stále úspešne stačí korumpovať politické elity, ktoré túto triedu, jej majetky ako i jej „podnikania“ obhajujú a legitimizujú.


Je známa téza Karola Marxa, že spoločensko-ekonomickú formáciu môže vystriedať iná iba za predpokladu, že je produktívnejšia ako tá predchádzajúca a že jej výrobné vzťahy sú „pokrokovejšie“.

V čom by sme mali hľadať pokrokovosť tejto triedy?
V tom, že chce nahradiť pracovnú silu robotmi a vysoko sofistikovanými technológiami, ktoré nepotrebujú pracujúceho človeka?

Vedci, inžinieri a celý ten sofistikovaný aparát revolúcie 4.0, ktorí predávajú svoje produkty a know-how ako spoločníci finančného kapitálu, majú víziu, že za určitých okolností sa aj oni môžu stať členmi klubu superbohatých.

Existencia väčšina občanov zo skupiny 99 % má iba jediný význam a tým je, aby konzumovala produkty, ktoré revolúcia 4.0 prináša. Svet sa tak rozdelil na majiteľov, tvorcov tohto sveta a na 99% ostatných občanov, ktorých ľudská hodnota sa zmrskne iba na konzum. Novej, prevychovanej väčšine sa bude zdať, že možnosť neustáleho zväčšovania konzumu je dobrá cena za súhlas s takýmto stavom sveta. Za tým účelom pripravujú revolúciu v školstve, aby budúce generácie prijali definitívne ich nadvládu a v zásade tým i ukončili celé dejiny.
Hovorí sa, že opakovanie starých schém a pokusy použiť ich na nové situácie má iba jedinú možnosť, a tou je, že sa zmenia na frašku, ktorá môže skončiť iba tragédiou.


Ako teda porozumieť zmenám, ktoré nám prináša každodenný život a ako oddeliť to staré od nového, aby sme sa vyhli konfliktu, ktorý by mohol vymazať všetko, čo doterajšie civilizácie dokázali?
Základom nášho budúceho úspechu musí byť odvaha urobiť si poriadok vo vlastných hlavých a zbaviť sa prežitých a zastaraných návykov, ktoré sú pre tento svet nepoužiteľné. Touto zmenou musia prejsť aj naše pojmy a definície, ktoré v dnešnej realite stratili význam a zmysel. Preto bude nutné sa vrátiť k demokracii ako k vláde väčšiny, ako základnému predpokladu ochrany spoločnosti pred jej rozpadom. Z tohto pohľadu bude nutné prehodnotiť, čo to znamená pokrokovosť a progresívnosť, a čím tieto konfúzne pojmy paralyzujú socialistické videnia sveta.

Socialistické strany, nech to vyzerá akokoľvek konzervatívne a tmársky, budú musieť urobiť dva kroky vzad, aby im občania opäť uverili.



 

(Autor je konzervatívny socialista)

Skandál, svět se vám hroutí! Tereza Spencerová se směje těm, co našlehávají válku proti Rusku. A sype informace: Pravda o mrtvém čínském disidentovi, základně USA či Orbánovi

0
0
OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ
20.7.2017  ParlamentníListy

Zesnulý čínský disident Liou Siao-po otevřeně podporoval americkou okupaci Iráku a schvaloval i válku, kterou USA vedly ve Vietnamu, doplňuje k diskutovanému tématu smrti Liou Siao-po editorka Literárních novin a analytička Tereza Spencerová. Ta v rámci pravidelného shrnutí týdenních událostí na ParlamentníchListech.cz vnáší světlo do věci tajemné základny, kterou USA budují na severu Sýrie, věnuje se i tentokrát zajímavému vztahu Maďarska a Izraele a s nadsázkou shrnuje křik kolem „utajeného“ jednání Donalda J. Trumpa s ruským prezidentem Putinem.



Minule jsme mluvili o tom, jak Izrael podpořil postoj Viktora Orbána vůči Georgi Sorosovi. Dnes tu máme pokračování: Na summitu Visegrádské čtyřky, rozšířeného o Izrael, mluvil premiér Netanjahu. A ač jeho projev nebyl veřejný, technickým nedopatřením unikl. Řekl v něm, že chování EU vůči Izraeli považuje za „šílené“. Co k tomu říci? Celá V4 nemá Brusel moc ráda a objevily se názory, že Netanjahu je nástroj Donalda J. Trumpa k rozdělení Evropy. Lze to tak brát? Co dalšího nám toto setkání prozradilo?

Důležité je onu unijní „šílenost“ dopovědět, protože izraelský premiér kritizoval EU za to, že pořád trvá na řešení „izraelsko-palestinského konfliktu“, což je zaběhaný eufemismus pro izraelskou okupaci palestinských území. Faktem je, že EU oficiálně neuznává izraelskou svrchovanost na územích, které Izrael obsadil roku 1967, tedy včetně západního břehu Jordánu nebo východního Jeruzaléma. Naposledy nutnost vyřešit „palestinskou otázku“ zdůraznil v týdnu francouzský prezident Emmanuel Macron. Netanjahua tím asi „vytočil“: EU je podle něj prý „jediné sdružení zemí na světě, které podmiňuje vztahy s Izraelem politickými podmínkami“. Nikdo jiný to podle izraelského premiéra nedělá, přičemž výslovně jmenoval Rusko, Čínu a Indii, s nimiž Izrael rozvíjí obchodní a jiné vztahy bez ohledu na politiku. Jen aby tím, proboha, nevyhecoval naše odpůrce Ruska a Číny, že zahodí tibetské vlajky a začnou najust „řešit Palestince“, které až dosud tak důsledně „taktně“ přehlíželi, jen aby Izrael nenaštvali…

Na Netanjahuově návštěvě Budapešti, kam přijel jako vůbec první izraelský premiér po roce 1989, bylo zajímavé i jeho souznění s maďarským premiérem Viktorem Orbánem. Maďarsko pod jeho vedením prý na všech mezinárodních fórech vždy důsledně hájí zájmy Izraele, připomněl, že se právě v Maďarsku narodil jeden ze zakladatelů evropského sionistického koloniálního hnutí Theodor Herzl, zdůraznil, že Maďarsko je v přední linii „světového boje proti antisemitismu“… Ani slovo o antisemitských náladách v Maďarsku, ani slovo o glorifikaci Horthyho režimu, ani slovo o Jobbiku a dalších antisemitech v maďarském parlamentu. Zajímavé divadlo, ale nemyslím si, že Netanjahu hraje v Trumpových barvách – vrazit klín do řad EU je i v jeho vlastním zájmu.

Pobavilo mne, když se náš premiér Bohuslav Sobotka nejspíš chtěl vlísnout na maďarskou úroveň izraelských pochval a po rozhovorech s Netanjahuem prohlásil, že by se České republice mohly hodit izraelské zkušenosti s úsporným využitím vody. Když si uvědomíme, že Izrael vodou šetří – mimo jiné – i tím, že ji přiškrcuje Palestincům, tak jsem zvědavá, komu asi tak hodlá pan Sobotka utáhnout kohoutky u nás…

Co to Američané provádějí se základnou poblíž Kobani, v kurdské části Sýrie? I mediální mainstream mluví o tom, že budují obrovskou základnu, díky které se prakticky navždy usadí na území dnešní Sýrie. Co s tím tedy, když tam „navždy“ jsou i Rusové? Navíc, základna je těsně poblíž Turecka, které není poslední dobou slepě věrné partnerům z NATO. 

To je neuvěřitelně složitá otázka, nad níž se dá jen spekulovat. Předešlu, že podle kurdských zdrojů je to už třetí základna, podle íránských snad už desátá, ale nešť. Co je důležité? Američané budují základny na budoucích kurdských – možná federativních, možná autonomních, ale určitě ne nezávislých – územích, ale podle mého je tato jejich aliance krátkodechá. Syrští Kurdové „jedou“ v totálně ultralevicové utopii, která v zásadě zakazuje i soukromý majetek, a představa, že jejich spojenectví s neoliberálními USA vydrží nějak dlouho, je iluzorní. Je to prostě aliance ad hoc. Mimochodem, právě ta utopická ideologie přilákala do kurdských bojových oddílů spoustu evropských anarchistů. Doufají, že si alespoň tam naplní své ideály, protože v neoliberální Evropě to prostě nejde a nepůjde. A umím si naprosto živě představit, jak se Kurdové poté, co získají, co chtějí, a vyzbrojení Amerikou… pustí do amerických „imperialistických“ základen na svém území.

Na druhé straně je tu i jiná realita. V Sýrii nejsou jen Američani, ale především „navždy“ Rusové a současně i Íránci, zatímco Turci ovládají kaidistickou provincii Idlíb na severu u svých hranic… Chci zopakovat, že nynější situace, ač vypadá jako totální chaos, jako by začínala naplňovat tři roky starou ruskou vizi „sdílené zodpovědnosti“, protože syrský konflikt je natolik složitý a komplexní a s tolika vnějšími hráči, že bez trvalejší přítomnosti – a naplnění „přání“ – alespoň těch „důležitějších“ – se prostě řešit nedá. Uvidíme, co se stane v nejbližších týdnech a měsících. A navíc, USA mohou mít sice v Kurdistánu „iks“ základen, ale když do Washingtonu přijede irácký – irácký, tedy ten, kterého jsme (my Západ) měli přece mít dávno ve zdemokratizované kapse – premiér a říká naprosto otevřeně, že s USA už na Blízkém východě nikdo nepočítá, tak… tak to je známka našeho (amerického) zmaru.

A ano, máte pravdu, že dnes už ani nevíme, jestli je Turecko ještě v NATO jako člen, nebo už jen jako „vyzvědač“ v žoldu Ruska a Číny. Většina tureckých důstojníků ve štábu NATO v Bruselu už požádala o azyl, protože se bojí domů, zatímco Ankara kupuje protiraketové systémy z Ruska a nově prostřednictvím médií i „líkuje“ místa, kde mají USA na severu Sýrie své základny. USA se čílí, jako by jejich lokace žádná přítomná armáda snad neznala, ale Trump současně ruší programy CIA na výcvik „rebelů“, což byly beztak jen špatně maskované snahy dodávat v Sýrii zbraně džihádu, zatímco Teherán do Washingtonu vzkazuje cosi jako „Donalde, my chápeme, že ty sankce proti nám musíš uvalovat, abys sám přežil, ale nepřeháněj to, protože…“ Zkrátka, jsme svědky „bořících“ se pravidel, která se ještě včera tvářila jako axiomy. Taková situace si žádá otevřené hlavy a trpělivost.

Musíme zmínit nejnovější vyhlášení donbaských separatistů. Ti prohlásili Ukrajinu za mrtvý stát a jako jacísi dědicové její kontinuity vyhlásili federativní stát Malorusko, zcela náhodou zrovna v hranicích Ukrajiny. Malorusko je ruský historický termín pro Ukrajinu, který Ukrajinci považují za urážlivý. Nevypadá tato deklarace praštěně, vzhledem k tomu, že separatisté sotva ovládají miniaturní kus území? Co za tím hledat za předpokladu, že to bylo s podporou Moskvy? Je to konec minského procesu? Nebo zkouška pevnosti Ukrajiny? Co s tím? 

Nápad s Malorosií mi ze všeho nejvíc evokuje „okurkovou sezónu“ – všichni se nudí, protože se nic neděje, a tak někoho napadne, že „vystřelíme pecku“. Svým způsobem je to až takové cimrmanovské – oznámit, že Ukrajina neexistuje, protože „Ukrajina jsme my“, je fakt legrační. Příznačné je, že Kreml celou tu věc označil za „osobní iniciativu“ donbaských lídrů, někteří jejich členové vzápětí „cukli“, že je to jen „nápad k přemýšlení“. Zkrátka, nula od nuly pošla, i když otázka, co všechno je dnes opravdu Ukrajina a co jsou autonomně se rozvíjející regiony, ať už bude řeč třeba o Zakarpatí, nebo Lvovu, není vůbec od věci.

Mnohem zajímavější mi přijde, že EU odmítla s Kyjevem podepsat – beztak k ničemu nezavazující – rezoluci o „ukrajinské cestě do Evropy. A Washington zkouší přimět Kyjev k tomu, aby pustil pozorovatele OBSE až na hranici Donbasu. A tím fakticky „vyzmizíkoval“ Porošenkovic odmítání minských dohod s argumentem, že Kyjev nemá pod kontrolou hranice. Když k tomu přičtu fakt, že vybrakovaná a fakticky zbankrotovaná Ukrajina – aby si nezadala s Donbasem, natož Ruskem – bude kupovat uhlí z USA, a to aktuálně – přinejmenším pro Ukrajinu – oproti loňsku zdražilo hned trojnásobně, tak je obrázek zmaru dokonaný.

Dočkali jsme se znovu rozruchu kolem Číny. Disident Liou Siao-po zemřel údajně poté, co ho čínská vláda utrápila neléčením rakoviny. Čeští politici kondolovali, Zeman mlčel. Naopak, na Pražském hradě se odehrálo plánované česko-čínské obchodní fórum, kde promluvil i premiér Sobotka. Rozhořčilo vás to? Máte pocit, že to nějak rezonovalo veřejností? ... .... .... .... ..... .....


(Celý rozhovor zde)

Král slunce a americký přítel

0
0
Pepe Ecsobar
20.7.2017 Asia Times,  překlad Argument

Přečetli jsme: Trochu jiný pohled na bastilské oslavy a vztahy mezi Emmanuelem Macronem a Donald Trumpem nabídl komentář Pepe Escobara.


Brazilský novinář Pepe Escobar komentuje pro deník Asia Times schůzku mezi francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a americkým prezidentem Donaldem Trumpem v Paříži minulý týden.

Escobar začíná svou úvahu u gastronomie, v předražené restauraci v Eiffelově věži. Upozorňuje i na personální propletence, které od ředitele restaurace vedou až k členům vlády.

Macronova rozšířená rodina, píše Escobar, to je takové francouzské „kdo je kdo.“ V USA podle Escobara panuje mylná představa, že Macron je jakýsi outsider, hoch anti-establishmentu. Nic není vzdálenějšího od pravdy, píše Escobar.

Zlatý chlapec


Macron je zlatý chlapec francouzského establishmentu. Vždyť byl také podporován širokou sférou pragmatického neoliberalismu, od Saint Simon nadace, přes skupinu Rotschildů až po institut Montagine, think tank Terra Nova, který byl vytvořen po vzoru institutů vytvořených Clintonem. Jejich úkolem je nechat francouzský ekonomický, politický a sociální život ovlivnit americkou modernitou.

Macronova politická strana, přejmenována na „Republika na pochodu“ po jeho prezidentském vítězství, byla vytvořena minulý rok doslova z ničeho. Ovšem hraje tu roli Montaigne Institute a vazby na Nadaci Rockefellerů, Aspen Institute, National Endowment for Democracy a všechny ty neokony kolem. Hlavně ale „macronismus“ odráží pravicové sociální demokraty a manažery, kteří chtějí, aby Francie šla k neoliberální politice.

Trump může Macronovi jen závidět. Jen malá kritická menšina vidí, co skutečně je – nový Král slunce, který nekontroluje jen exekutivu, ale také legislativu vlády, mainstreamová média a svůj vlastní image. Jak podotýká Escobar, jeho žena Brigitte si dává pozor, aby nosila Louise Vuittona, jehož majitel je vášnivý macronista.

Francouzská oligarchie je široko daleko macronistická. Takže ten outsider – to je Trump. Nikoliv pouze ve Washingtonu, ale i v rámci manhattanské elity, která jím v podstatě opovrhuje.

Fúze a akvizice na Donalda


Macron, Král Slunce, specialista na fúze a akvizice, neměl problém s tím, identifikovat vakuum a skočit do něj. Objal Trumpa jako amerického přítele, zatímco zbytek EU je paralyzován „America First.“

Oficiální macronistický „spin“ je, že Trump, poté co se stáhnul s Pařížské dohody, by neměl být, když do Evropy přijede, izolován. To je čistě diverzní taktika. Pravá hra je v tom, že Macron je stejně frustrován jako Trump, když přijde na „německé velmi špatné“ obchodní přebytky, a z francouzské perspektivy, na obsesi politikou austerity, tedy škrtů.

Tak jak dodáte Merkelové bezesné noci?

Zvýšíte výdaje na obranu na 2 % HDP, pozvete Trumpa do Paříže a představíte mu přehlídku k Dni dobytí Bastily a prostě se nastavíte jako hlavní prostředník v EU. Když přijde krize, jakákoliv krize, pak Trump bude volat do Paříže, ne do Berlína, ne do Bruselu.

Macron chce pro EU solidní rámec pro kapitálové trhy a bankovní unii: tato restrukturalizaci by přivedla na eurobondový trh biliony eur. Nemá moc času, aby přesvědčoval Merkelovou, která je posedlá škrty, že tohle je ta pravá cesta.

A pak je příběh Velké Asie.

 

Budoucnost je na východě


Německo – jako všichni exportéři EU – dobře ví, že budoucnost je na Východě. Vždyť obchod EU s Čínou, Indií, Japonskem, Jižní Koreou a všemi zeměmi jihovýchodní Asie už je větší o 300 mld. dolarů ročně, než obchod s USA.

A to se navíc děje ještě předtím, než EU dala Číně status „tržní ekonomiky“ a než byla podepsána dohoda o volném obchodu s Japonskem.

Nová Hedvábná stezka, přejmenována na iniciativu Pásu a stezka je svým slibem konektivity Eurasie je jasná výhra-výhra – alespoň z pohledu německých průmyslníků i investorů. Na rozdíl od toho, americké think tanky bručí, že takovéto schéma je předurčeno k selhání.

Macron si tato odpojení uvědomuje. Proto se pohybuje po celém spektru, snaží se zaplnit jakékoliv vakuum. Pochopil, že zamýšlená Trumpova politika vůči Rusku je problém pro americký deep state. A tak aktivně hovoří s Putinem a jistě očekává, že přijdou i benefity v oblasti byznysu.

A také neostrakizuje Irán. Naopak, ví dobře, že budoucí masivní evropské investice do Iránu, od energetiky po infrastrukturu, zvítězí nad dětinskou démonizací. Možná mohl přesvědčit Trumpa, že jít proti iránské dohodě, je ztráta. Ale neudělal to, protože ví, že to budou francouzské, ne americké firmy, které se dostanou k obchodním příležitostem.

A tím se dostáváme k tomu, že skutečně bylo detailně diskutováno: Sýrie, píše dále Escobar. Macron, jestřáb v otázkách národní bezpečnosti, se dostal za „Asad musí jít.“ Trump musel prostě souhlasit, když Macron uvedl, že nebezpečí číslo jedna je salafistický džihádistický terorismus.

 

Macron – Putin – Trump?


Takže máme teď Putina, Trumpa a Macrona tak nějak synchronizované, domnívá se Escobar. Macron jistě poznal, jak se pohádky o tom, že Sýrii čeká jen zánik a záhuba odklízejí. Aleppo už myslí na svou budoucnost bez džihádu. A Čína už myslí na Sýrii jako na uzlík ve svém Pásu a Stezce.

EU vyskakuje, že bez změny režimu nebude EU financovat syrskou poválečnou rekonstrukci. Jenže Damašek už oznámil, že přednost budou mít Čína, Rusko a Irán. Koneckonců NATO bylo od roku 2011 na straně změny režimu.

Není jasné, že se Macronovi podařilo americkému příteli vysvětlit, že mít Sýrii bez džihádistů, je dobrý byznys a otevírá další možnosti na mnoha frontách. Samozřejmě za podmínky, že současná a budoucí příměří vydrží a škodící prvky „deep state“ nebudou scénář narušovat.

A teď zpět do bažin – stará písnička, hysterická Russiagate sedm dní v týdnů, 24 hodin denně.

Alespoň bude mít Trump vždycky tu Paříž.




Viewing all 19126 articles
Browse latest View live