Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Jak to bylo v Libyi II. – přepis telefonického rozhovoru Tonyho Blaira a Muammara Kaddáfího - pokračování ze včerejška

$
0
0
26.7.2017  Kosa zostračili  vlkovobloguje.wordpress.com

Z hovorů Tonyho Blaira a Kaddáfího dne 25. února 2011
horší kvalita telefonátu – originální přepis místy tápe
Zdroj a Zdroj




MK: Chci vám říci pravdu. Vůbec to není složitá situace. Příběh je jednoduchý: organizace založila spící buňky v severní Africe. Nazvána je Al-Kaída v severní Africe. Nepoužívají arabská slova, ale islámská. Spící buňky v Libyi jsou podobné buňkám v Americe před 9/11. Z ničeho nic jim byly dány instrukce zaútočit na policejní stanice a vyvolat nepokoje. Cílem bylo získat zbraně. Najednou bylo zaútočeno na budovy a došlo k přestřelkám. Obětí na obou stranách je omezené množství. Policie byla překvapená, že byli napadeni. Není jejich taktikou demonstrovat, nejsou toho typu. Snažili se získat zbraně a zastrašit lidi. Lidé nechtěli opustit domovy. Bylo jim vyhrožováno zbraněmi. … Velitel je zadržovaný z Guntanama zvaný Al Hassadi (?). Americká tajná služba ho zná. Předali ho k nám. Jeho následovníci jsou Al Kaída. Je to džihád. Mají zbraně a terorizují lidi na ulicích. Jednou na ně zaútočí, utíkají pryč. Nedostáváte pravdivý obrázek. Žádný zahraniční korespondent zde neinformuje pravdivě. Žádali jsem všechny světové reportéry, aby přišli a viděli pravdu. Jsou to ozbrojené gangy, které mají zbraně. Bylo přijato rozhodnutí nečelit jim silou, požádali jsme jejich rodiny, aby je přinutily složit zbraně. … Stále říkají věci jako Mohamed je prospěšný. Jako Bin Ladin. Dláždí cestu pro něho v severní Africe. Posouvají svůj systém do severní Afriky. Kontrolují Středozemní moře. Plánem je .. Středozemní moře. Lodi a plavidla nevěřících. Jako v den Barbarossy a během Osmanské říše. Chtějí kontrolovat Středomoří a potom zaútočí na Evropu. Je to potřeba vysvětlit mezinárodnímu společenství. Reportéři mohou přijít ověřit si pravdu, jsou vítáni. … Vůbec žádné demonstrace. Ulice plné lidí podporujících revoluci. Dokonce jejich vlastní rodiny říkají prosím, dělejte něco – mají zbraně a nás také ohrožují. Potřebujeme přátele. …
TB: ….. Je podstatné zastavit násilí a pokusit se o zapojení všech stran do mírového dialogu
MK: Jaký druh násilí?
TB. Bylo tam krveprolití a násilí….
MK: Žádné násilí, ti lidé zaútočili na policejní stanice. Tam bylo to násilí a ti lité padli.
…..
MK: Dobře, ale musíte zdůraznit, že to je boj proti Al Kaídě. My s nimi nebojujeme, oni nás napadají.
TB: Jistě, chápu to.
MK: Pošlete reportéry a politiky. Mluvte k nim přímo, vidíte, jaký druh lidí oni jsou a jejich vazby na Al Kaídu (AK).
TB: Rozumím bodu ohledně AK. A my jsme proti AK stejně jako kdokoliv jiný.
MK: Nemáme problém s libyjským lidem. Libyjští lidé rukojmím v Benghazi a ??. Používají sílu.
….
TB: Uvědomuji si obtížnost, když jste pod útokem. Ale použití letadel k útokům na města a použití síly proti civilistům – to musí skončit, jinak je pro mezinárodní společenství nemožné konat.
MK: Takové věci se nedějí. Berou si munici. Teď jestli zaútočí na vojenské tábory…
TB. Rozumím. … Musí se snížit teplota konfliktu právě teď….
……
později odpoledne druhý hovor
….
MK: Vůbec žádné boje v Libyi, kdo to říkal? Chtějí něco jiného. Je to kampaň kolonizace; musíme definovat kolonizaci. Tady nic není, žádný boj, žádná krev. Přijeďte do Tripolisu, abyste vše tady viděli.
TB: Věříme, že se chystá boj, jestli máš bezpečné místo, kam jít, měl bys tam jít, protože to neskončí klidně a tam musí být proces změny, ten proces změny může být dosažen a musíme najít cestu, jak to zvládnout.
MK: Vypadá to, že to je kolonizace. Musím vyzbrojit lid a připravit se na boj.
….
MK: Není tady žádné krveprolití, je tu velmi klidno, ale jestli chcete zničit Libyi, jsme připraveni k boji, bude to jako Irák. Proč nepřijedete a nepodíváte se na Tripoli?
TB: .. Dovolte mi to vyjasnit, nikdo nechce rekolinozovat Libyii – Libyie je pro lidi.
…..
TB: … Jsem právě v Kuvajtu, ale mám obavy, že se to vyvíjí velmi rychle a jestli nenajdeme cestu ven v příštích několika hodinách, nevím, co se stane. Vůdce může vyjednávat a jestli nebude, skončíme v krveprolití pro mnoho Libyjců a nechci, aby se tak stalo.
MK: Není tady žádné krveprolití a žádný boj, přijďte a uvidíte sámi. Lidé šíří pověsti prostřednictvím TV stanic. Ti lidé jsou z Guantanáma, známe je jménem, podporují Al Káidu – podporujete Al Káidu?
TB: Ne, absolutně ne…..Jestliže nenajdeme cestu ven velmi rychle, mineme bod, ze kterého není návratu.
MK: Bojuje se v Alžírsku, Afghánistánu a Pákistánu atd. – podporujete terorizmus?
TB: Jsme kompletně proti terorizmu a Al Kaídě. Jediná cesta ven je teď umožnit proces ústavní změny.
MK: Části AK nejsou pro změnu – to není jejich požadavek. Jsou to děti, nikdo nemluví o ústavě nebo změnách.
TB: Ale to je proč je důležité, aby vůdce vzal iniciativu a hovořil o změně….
MK: Znamená to, že pošlete vojenskou intervenci, pokud to nevyřešíme pokojně?
TB: Absolutně ne, nikdo to nechce, nikdo na to nemyslí a není to rekolonizace….
MK: Ti lidé v Nigérii, v Afghanistánu, Taliban má ústavu.
TB: Vůdce je jediná osoba, která to může udělat pokojnou cestou. Jestli se tak nestane velmi rychle, potom lidé v Libyi to udělají velmi destruktivně.
MK: To by se nemělo stát, pokud neuděláte intervenci. Dám zbraně libyjskému lidu dnes večer.
TB: Nechceme to.
MK: My máme problém, nechte nás být. Jestli jste opravdu seriozní a hledáte pravdu, sedněte na letadlo a přijeďte se na nás podívat.
TB: Zeptám se na to. …..
MK: Přijeďte a uvidíte realitu.
TB: Zůstaňte ve spojení.

Místo návštěvy politiků nebo lidí s věhlasem, kteří by se na místě v Libyi byli sami schopni ppokračování ze včerejškařesvědčit o realitě, přilétla bombardovací letadla. A následkem toho dnes proudí statisíce migrantů přes tenhle rozvrácený stát do Evropy. Co Evropa a konkrétně Francie s Británií zasely to dnes Evropa sklízí.
 
- - -
 
 

Budoucnost české kotliny viděná neslovanskýma očima

$
0
0
Vít Klíma
25.7.2017  Literárky
 

Naprostá většina výhledů z pera dnešních slovanských učenců a politiků se opírá o investice do člověka s cílem vytvořit vzdělanostní ekonomiku. Nevím, jak to bratři Slované chtějí dokázat, když jim do zahraničí neustále odcházejí ti nejtalentovanější a nejkvalifikovanější lidé, o mládeži ani nemluvě.


MMF odhaduje, že země střední a východní Evropy opustilo v posledním desetiletí řádově 20 miliónů lidí, tedy pět až šest procent jejich nejtalentovanějších obyvatel. „Brain drain“, čili odliv mozků, má negativní dopad nejen na výkonnost ekonomiky, ale i na trvalé snižování kvality národního genofondu. Navíc české výdaje do školství, zdravotnictví a kultury patří mezi nejnižší v celé Evropské unii. Není divu, že nás renomovaní banky zase začínají zařazovat do skupiny rozvojových zemí. V historii přitom měli čeští panovníci (Přemyslovci, Karel IV., Jiřík z Poděbrad) skutečně nosné, dlouhodobé vize, což bylo dáno tím, že království pojímali jako své vlastní a chtěli jej předat potomkům v co nejlepším stavu. „Moderní“ čeští vládci rozprodali nejcennější národní majetek cizincům, takže nejenže není moc co předat dalším generacím, ale ani čtyřleté volební období žádné dlouhodobé vize realizovat neumožňuje. Zbývají tedy pohádky na dobrou noc, případně růžové sny.

Na řadu zákonitě přichází alternativní, neslovanské pojetí budoucnosti, které neslibuje nesplnitelné a rozhodně žádný ráj na zemi. Neslované chtějí dosáhnout takovou úroveň bezpečnosti a stability, která vyvolá zájem bohatších lidí a firem u nás bydlet a podnikat (vzor – Švýcarsko). Jsme hluboce přesvědčení o tom, že česká kotlina k tomu má všechny předpoklady - krásnou přírodu, dostatek lesů, vod a strání, příjemné středoevropské počasí, kvalifikované pracovníky, kvalitní zdravotnictví a lázeňství, kulturní bohatství a více než přijatelná vzdálenost do všech koutů Evropy. Samozřejmě máme i některá negativa, jako je například nerozvinutá dopravní infrastruktura a nepřehledný právní systém, ale souhrnně řečeno máme dobrý základ, z něhož lze vycházet a dlouhodobě jej rozvíjet. Chce to jen chytré, organizačně zdatné a důsledné vedení. O tom, jak toho dosáhnout, si povíme příště.


Neutralita, jako základ bezpečnosti a stability

Henry Kissinger už v roce 1990 doporučoval zemím střední Evropy neutralitu, jako základ jejich bezpečnosti i prosperity. Češi tento koncept neakceptovali, protože mermomocí chtěli patřit na Západ. Stali se členy NATO doufajíce, že členství v Severoatlantickém paktu jim zajistí bezpečnost a členy EU v dobré víře, že jim zajistí blahobyt. Už jen kvůli nim samým doufám, že se jim jejich naděje naplnily měrou vrchovatou. Možná jen potvrzují nadčasovou platnost výroku Gaia Julia Ceasara: „Lidé rádi uvěří tomu, co chtějí, aby byla pravda“.

Češi určitě nechtějí slyšet, že pro Západ jsou jen otroci, levní žoldáci a odbytiště nekvalitních potravin a výrobků, jinak jsou jen na obtíž. Nechuť k „lidem z východu“ sdílí mnoho politiků ze Západu, což se ukázalo i v únoru 2016, kdy EU vyjednávala s Davidem Cameronem podmínky, které by Britům umožnily zůstat. Nebylo těžké se s ním dohodnout na omezení počtu lidí z Východu, ale problémem bylo, že stejné privilegium chtěli i další premiéři. Je, i není obtížné pochopit, proč se Slované tlačí tam, kde je nikdo nechce…

Neslované žijící na českém území vždy přesně věděli, kam patří a preferovali a preferují vytvoření oasy klidu, míru a prosperity tvořenou řetězcem neutrálních zemí - Slovenskem, Čechami, Rakouskem, Švýcarskem a Lichtenštejnskem.  Jinými slovy ani Moskva, ani Brusel, ani Východ ani Západ. Víme, že patříme do Střední Evropy a k zajištění vlastní bezpečnosti potřebujeme od obou stran garantovanou neutralitu a ke své prosperitě dobré obchodní vztahy se všemi svými blízkými i vzdálenými sousedy.

Při vyjednávání o zařazení ČR do pásu neutrálních zemí se můžeme opřít o tři hlavní spojence: Německo, Vatikán a Rusko. Všichni mají v ČR nezanedbatelné majetky (Vatikán díky církevním restitucím), o něž by v případné válce mohli přijít. Všichni tři by se mohli stát mezinárodními garanty naší - alespoň částečné - neutrality. Právě díky kontrastu nestabilního okolního světa a naší bezpečností a stabilitou, začne být česká kotlina zajímavou a vyhledávanou destinací k bydlení i podnikání. K tomu nám dopomáhej Bůh.



Příště v Literárkách téma:
Jak dostat chytré lidi do vlády a Parlamentu

Rusko hromadí zlato nejrychleji na světě. A nijak v tom nepolevuje

$
0
0

ea24
26.7.2017   Eurasia24

Ruská federace nejrychleji ze všech zemí světa zvětšuje své zlaté rezervy. Jen za letošní rok navýšila své zásoby zlata o více než devadesát tun.
V červnu Rusko drželo už 1708 tun zlata, když jen v květnu letošního roku zvýšilo své rezervy o 21,8 tun drahého kovu.
Rusko neustává v tempu tvorby zlatých rezerv a činí tak nejrychleji na světě. V objemu drženého zlata jednotlivými zeměmi světa je nyní Ruská federace šestá za Čínou.

Žebříčku držitelů zlatých rezerv vévodí Spojené státy, Německo, Itálie a Francie – na rozdíl od všech těchto zemí si ale Rusko udržuje velmi nízkou úroveň zadlužení.

Podíl ruských zásob zlata na devizových rezervách v červnu činil přes sedmnáct procent a dá se předpokládat, že se bude nadále zvyšovat.

Rusko je současně třetím největším producentem zlata na světě, přičemž do rezerv ukládá většinu zlata, které vytěží.

ea24

Výbuch ve vrbětickém muničáku: Na stopě obřího podvodu? Dvouleté zpoždění vyšetřovatelů. Ví něco vláda a prezident? Podezření temnější než sama smrt: Dodávala Česká republika munici Islámskému státu?

$
0
0
Lubomír Vylíčil
26. 7. 2017 ProtiProud

Lubomír Vylíčilpřichází na základě řady indicií i vlastní znalosti vojenské techniky s velmi zneklidňující otázkou, zda nebyl výbuch muničního skladu ve Vrběticích jen kamufláží pro státem a spojenci koordinovaný kšeft se zbraněmi.



Zanedlouho to budou tři roky, co s velikým rachotem vylétly do vzduchu dva muniční sklady ve Vrběticích. Pamatujete si? Spektakulární událost, která po měsíce plnila média a čeřila hladinu veřejné diskuse v naší zemi prošla stejným vývojem, jako všechny aféry před ní. Postupně upadla v zapomnění. Přebily ji novější průšvihy. Téma vyšumělo. Dalo se proto předpokládat, že její letošní výročí projde tiše, zcela bez povšimnutí.

Jenže... Na území vzdálené Sýrie a Iráku byl v posledních týdnech prakticky rozdrcen takzvaný Islámský stát. Jeho bojovníci při svém útěku o život zanechali v ruinách dobytých měst tolik materiálu a nejrůznějších dokumentů, že se to prostě nemohlo podařit uhlídat. Řada zajímavých (a leckomu nemilých) informací tak začala prosakovat do medií.

Na Aeronetu (ale i jinde na síti) se objevily zajímavé fotografie českých zbraní a munice z oblastí, vyčištěných od ISIL a k nim i spekulace o možné souvislosti těchto nálezů s našimi Vrběticemi. Doslova se tu píše: "RPG střely, rakety, granáty a miny, které měly explodovat ve Vrběticích, se najednou objevují v Sýrii. Česko by se tak stalo jedním z největších dodavatelů munice pro Islámský stát."

Že by?

Co se stalo ve Vrběticích?


Podívejme se proto do Vrbětic na podzim 2014 a připomeňme si, co se tam vlastně stalo. 16. října 2014 vybuchl sklad č. 16 a o tři dny později, 3. prosince 2014, explodoval i sklad číslo 12. Mimochodem, po prvním výbuchu zkontrolovaný a prověřený. Oba sklady si pronajímala stejná firma - Imex Group, která se zabývá obchodem se zbraněmi.

V tom prvním skladě bylo údajně umístěno 57 leteckých pum, každá obsahující 70 kilogramů trhaviny, což odpovídá sovětským trhavým bombám FAB-100, téměř sedm tisíc kusů dělostřelecké munice a na čtyři miliony nábojů. Tedy spousta věcí, které se na každém bojišti můžou hodit. K tomu tisíce samopalů. A pak, jako z udělání, těsně před výbuchem tu firma umístila "další munici" z jiného skladu, jehož pronájem končil.

Vrbětice, říjen 2017 - hořící sklad po výbuchu

Ve druhém, ve skladě číslo 12, leželo podle záznamů 4774 kusů munice, plněné 7,5 kg trhaviny, 688 dělostřeleckých granátů, každý plněný 16,2 kg trhaviny a dalších 600 kusů munice s obsahem 5,9 kg trhaviny. Celkem 50,4 tun trhaviny. Dohromady tedy docela slušný arzenál.

A zmíněné ruční zbraně, k nim náležející střelivo, spolu s minami maďarského původu a s naší armádou vyřazenými protitankovými střelami zastarávajícího typu, docela dobře odpovídají tomu, co se objevuje na snímcích z oblastí, vyklizených ISIL. Jenže ve Vrběticích to mělo vyletět, spolu s těmi ostatními vojenskými krámy, do luftu. Nebo ne?

Po výbuchu a následném požáru už to nikdo nezjistí. Vše bylo rozmetáno po okolí, z větší části zbyly jen pokroucené střepiny rozhozené na kilometry od epicentra. Tam už inventuru nikdo neudělá. Ano, samozřejmě, bylo by možné z těch úlomků zjistit, že tam vůbec žádná munice konkrétního, seznamem uváděného typu nebyla, že úplně chybí. Protože se nikde nenacházejí odpovídající zbytky. Ale dopočítat se, jestli se tu opravdu do poslední chvíle nacházelo řekněme 3000 protitankových střel, nebo jen třeba 750, je nemožné. Stejně jako složit puzzle z tisíců ohořelých a pokroucených kusů kovu, aby se dalo ověřit, zda tu leželo 5000 samopalů, nebo jen 1500... A o to asi šlo.

Vrbětice - to je vše, co zbylo ze skladu č. 16

Bombenfest und idiotensicher


Proč ale spřádat konspirační teorie, takový výbuch muničáku, to přece může být hnedle, pomyslí si laik. Tolik nebezpečných věcí pohromadě! Stačí jen škrtnout sirkou, nebo do toho trochu neopatrně šťouchnout a už to lítá... Kupodivu, nic nemůže být vzdálenějšího pravdě. Vojenská munice je už z principu konstruována na hrubší zacházení. Musí být, jak říkali Němci "bombenfest und idiotensicher!" U nábojů do ručních zbraní se běžně testuje pád "bedýnky" na betonovou podložku. Musí to ustát.

U munice větších ráží se bezpečnost řeší už přímo v její konstrukci. Přesněji řečeno v konstrukci zapalovače. Tak, aby až do okamžiku výstřelu zůstávala extrémně bezpečná a odolná a okamžitě po něm velice citlivě zareagovala na střet s překážkou. Toho se dosahuje důmyslným využitím dvou fyzikálních sil: odstředivé síly a zrychlení. Teprve razantní přetížení při výstřelu, nebo extrémní odstředivá síla při roztočení v drážkách hlavně, případně kombinace obojího, uvolní speciální mechanické zábrany a připraví granát, minu či střelu k aktivaci nárazem. Je to technicky velice zajímavá oblast, ilustrující fantazii a důmysl konstruktérů různých států, ale nad rámec zájmu běžného čtenáře. Postačí tedy vědomí, že ani "praštit do toho kladivem" výbuch nezpůsobí.

Podobně je tomu s ohněm. Velice silným zahřátím zapalovače může třaskavina v rozbušce samozřejmě explodovat a iniciovat výbuch granátu či miny, ale chvíli to trvá a chce to poměrně veliký "fajr". Rozhodně větší, než by stačil k aktivaci požárních hlásičů. O nějakých zapálených zmuchlaných novinách ani neuvažujte.

Zkrátka, taková řízená exploze skladu munice si žádá opravdového odborníka. V tom prvním skladu dva pracovníci firmy Imex Group zahynuli. Nespekulujme, jak to s nimi bylo. Postačí to, že za tři dny "vylítl" druhý sklad. Zkontrolovaný. Kdo tam mohl mít přístup? Kromě policie snad jen nějaký odborný pracovník firmy. Aby to prověřil, že...

Dva roky zpoždění


Leccos také mohou naznačit dvě další indicie. Jednak nepochopitelná laxnost státu, pokud jde o vyšetření celé záležitosti. Dokud to tam bouchalo, bylo jasné, že se vyšetřovatelé na místo činu nijak nehrnou. Ale ani poté, co poslední výbuchy dozněly, se mnoho nezměnilo. Hlídalo se, opatrně se sbírala rozhozená munice a k epicentru výbuchů se stále nikdo nechystal.

Až skoro po dvou letech, po dvou zimách se sněhem, následným táním, po mnoha deštích odplavujících předměty doličné i případné stopy do nenávratna se vyšetřovatelé konečně dostavili na místo činu. A přitom armáda má k dispozici odminovací prostředky, které by cestu nebezpečným terénem proklestily v rekordním čase... Budí to zkrátka dojem, jako by stát a jeho orgány od začátku věděly, co se stalo a nechtěly to příliš rozmazávat. Jakoby se čekalo, až událost upadne v zapomnění.

Nasvědčuje tomu i druhá indície. Už krátce po explozích začala policie celou událost šetřit jako "úmyslný trestný čin". I prezident Zeman se o věci vyjádřil slovy: „Šlo zřejmě o úmyslný trestný čin, protože dva výbuchy za sebou pravděpodobně nebyly náhodné,“ A to v době, kdy se na místě činu ještě zdaleka nebádalo.

Celá ta věc na dálku zavání nějakou nelegální operací, realizovanou (přinejmenším) s vědomím naší vlády. A proto, že transport čehokoli do ostře sledované oblasti bojů by nebyl možný bez součinnosti s některou z angažovaných stran. Tedy s vědomím (nebo dokonce na příkaz) našich spojenců. Konkrétně USA.


Temné podezření


Další možností, jak by se materiál, uváděný na fotkách, mohl k Islámskému státu dostat, je jistá operace z roku 2014. Naše armáda tehdy vyčlenila, na žádost USA, munici za 41 milionů korun "na pomoc Kurdům, bojujícím s Islámským státem."Šlo o 10 milionů nábojů do útočných pušek, 8 milionů nábojů do kulometů, 5000 střel do pancéřovek a 5000 ručních granátů. Materiál byl v Pardubicích naložen do osmi velkokapacitních letounů C-17 Globemaster americké armády a nezištně přepraven do oblasti bojů.

Něco z toho Kurdové určitě dostali. Slavnostní předávačku točily televizní štáby. Ale jestli dostali opravdu všechno, co od nás odešlo, to ví jen přepravce. Ten přepravce, o jehož vztahu k Islámskému státu si už pár roků štěbetají vrabci na střeše. Dalších 200 tun munice pak převzala tatáž "spediční firma" od naší armády o dva roky později, v lednu 2016. Taky pro Kurdy. A pak šlo ještě něco do Jordánska. Tedy hned vedle...

Ovšem na fotografiích zachycená protitanková zbraň je staršího typu, než náboje do RPG 7, které byly expedovány "Kurdům". Spíše to vypadá, že jde o něco z dříve vyřazených armádních zásob. O něco, co mohla levně nakoupit firma, zabývající se obchodem s podobnými věcmi. Aby to pak draze prodala někam, kde se válčí a kde se na nějakou tu "pětku" nekouká. Což by mohlo naznačit, že ta teorie o Vrběticích není až tak šílená, jak se na první pohled může jevit.

A to je velice vážný problém. O samotnou zbrojařskou firmu tu samozřejmě nejde. Ta dělá svůj tvrdý a nebezpečný byznys za účelem zisku. Jde o mnohem, mnohem víc. Uvědomme si, že bez souhlasu, anebo alespoň blahovůle státu, by takovéto kšefty, pokud je teorie o Vrběticích správná, nebyly možné. Bez souhlasu našeho státu, který se oficiálně proti ISIL tvrdě vymezuje.

A to je pravě jádro a podstata téhle causy. Nakolik jeho představitelům můžeme věřit...

- - - 

Západní společnost povýšila konzum nad všechny ostatní hodnoty a to také bude hlavní příčinou jejího konce. Naopak, Rusko nebo Čína staví na hodnotách jako je: víra, patriotismus, oběť, národ.

$
0
0
Jaroslav Loudil
26. 7. 2017
Západní společnost povýšila konzum nad všechny ostatní hodnoty a to také bude hlavní příčinou jejího konce. Naopak, Rusko nebo Čína staví na hodnotách jako je: víra, patriotismus, oběť, národ. Proto jsou tyto státy pro USA tak nebezpečné. Moskva  i Peking totiž  staví svou politiku na "vyšších hodnotách" , než je jenom : žrádlo, stav bankovního konta  a bezcílné  lenošení. 
(pozn. red. Sdělení na této stránce neutně nevyjadřují názory redakce)

Velice si vážím Dr. Robejška , člověka mimořádné inteligence , předvídavosti a všeobecného rozhledu. Proto dostanou Realisté můj hlas na podzim. Pan Robejšek sice emigroval  z ČSSR po příchodu Rusů roku 1968, nyní však varuje před dehonestací Ruska ,Putina  a vytvářením - "Ruského strašáku". Jeho pohled na Rusko je dnes realistický .

Robejšek : "Také my bychom nyní potřebovali nemateriální hodnoty. Ty zajišťují sociální stabilitu ,kterou my /=Západ/ ztrácíme. Jediné, co lidem můžeme nabídnout je konzumní styl, který se vyčerpává. Imateriální hodnoty, jako jsou : víra, bůh, národ či oběť jsme odhodili do příkopu, protože nám překážely při naplňování igelitek v obchodním domě.

Ano, tak to je. Naše generace na Západě může svým dětem  slíbit, že týdně naplní  v hypermarketu  o tři igelitky parádních zhovadilostí /více jídla už nejsme schopni sníst/ navíc jak jejich rodiče  a naši vnuci si "polepší" o dalši tři igelitky zhovadilostí za příštích 40 let. Není to ale poněkud frustrující představa ?? Pro tohle tu dnes všichni žijeme ?? To je snad naším cílem ?

Jak píše Robejšek , na přelomu milénia se ukázalo, že model nekonečného ekonomického růstu dospěl do své závěrečné fáze. Konzumní společnost dnes ztrácí svou podstatu, svůj hnací motor. Přichází tím zároveň o podmínku své stability a klidu.

Ekonomický růst nemá jako model společenského vývoje budoucnost . Dr.Robejšek.

P.S. Díky za takové lidi, jako je Robejšek či Bělohradský. Stále jsou  v českém národě ještě takoví, kterých si mohu vážit. Takoví, proti kterým jsou třeba : Havel, Schwarzenberk, Kalousek či Topolánek jenom ubozí podržtaškové mocných. Překonané NULY.

Pohled do map říká vše: Rusko zachránilo Sýrii, osvobozená území se rychle zvětšují

$
0
0
Geo
26.7. 2017  Eurasia24

Zatímco Západ bude už navždy tím, kdo krutě zničil Jugoslávii či Libyi, Rusko se do dějin zapíše jako zachránce Sýrie. Po necelých dvou letech od začátku ruské vzdušné operace už nikdo nemůže být na pochybách, že vstup Ruska do konfliktu znamenal zvrat v této válce.
Dobré zprávy přinesl na svém brífinku v pondělí 24. července náčelník Hlavní operativní správy ruského generálního štábu generálplukovník Sergej Rudskoj. Jejich význam umocnilo srovnání aktuální situace v Sýrii se stavem, v jakém byla země v čase zahájení ruské vzdušné operace v září 2015.

Než Rusko vstoupilo do konfliktu, původní sekulární Sýrie už v podstatě neexistovala. Její území doslova rozervaly na kusy teroristické organizace financované, podporované a cvičené Západem a řadou blízkovýchodních zemí.

Teritorium ovládané legitimní vládou v Damašku se do té doby smrsklo z předválečných 183 630 kilometrů čtverečných na území srovnatelné s rozlohou Fidži.

Po dvou letech ruské intervence je všechno jinak: pod kontrolou syrských ozbrojených sil se nachází území bezmála o velikosti České republiky.

„Na začátku ozbrojených operací v Syrské arabské republice bylo pod kontrolou vládních vojsk o něco víc než 19 tisíc kilometrů čtverečných teritoria země. Dnes syrská armáda kontroluje téměř čtyřikrát větší plochu, 74 200 čtverečných kilometrů,“ konstatoval Sergej Rudskoj.

Ruské Vzdušné a kosmické síly za tu dobu provedly 2010 bojových letů a podnikly 5850 vzdušných úderů.

Osvobozování přitom postupuje rychle. „Jen za poslední dva měsíce bylo od teroristů vyčištěno 20 tisíc čtverečných kilometrů, neboli 40 procent celého osvobozeného území,“ řekl generálplukovník.

Uvedl také další zásadní fakta: syrské armádě se daří obnovovat kontrolu nad syrsko-iráckou hranicí, k dnešnímu dni už Syřané kontrolují 150 kilometrů hranice. „To umožnilo znatelně snížit možnosti přesunu militantů a zbraní teroristické skupiny Islámský stát z Iráku do Sýrie,“ uvedl dále Rudskoj.

Stejně tak syrští vojáci obnovili kontrolu nad hranicí s Jordánskem v provinciích Damašek a Suvajda, a to již v délce 211 kilometrů.

Níže je mapa území Sýrie ze září roku 2015. Území kontrolované Damaškem je vyznačeno růžovou barvou, většinu země ovládal Islámský stát:



A zde je aktuální stav – výrazně se zmenšilo území kontrolované jak Islámským státem, tak organizací Džabhat an-Nusrá či takzvanou „Svobodnou syrskou armádou“:



Geo, Eurasia24.cz

Politizující špičky justice a dění v Polsku

$
0
0

Zdeněk Jemelík
26. 7. 2017     JemelikZdenek
Politické a legislativní spory kolem polské justice vzbudily velký zájem českých médií a nejen jich. K jeho vyvrcholení přispěl 24. července 2017 polský prezident Andrzej Duda pozoruhodným projevem, jímž mimo jiné oznámil rozhodnutí vetovat právě schválené zákony o Nejvyšším soudu a Národní radě soudnictví. Situaci pozorně sledují špičky naší justice, které vyjádřily své znepokojení hojně medializovaným prohlášením.


ČT24 se postarala, abychom všichni věděli, jak máme dění v Polsku rozumět: sjednocující poučení svěřila ve večerním vysílání dne 24.července 2017 dvěma komunistům: jednomu současnému, tedy Vojtovi Filipovi, předsedovi KSČM, a druhému bývalému, tedy Pavlu Rychetskému, předsedovi Ústavního soudu, oběma jinak rozumným mužům. Smysl mediálního zpravodajství, stanoviska justičních špiček i zmíněného televizního poučení je zřejmý: máme pochopit, že polská vládnoucí strana Právo a spravedlnost svými legislativními záměry útočí na nezávislost justice a tím na základy demokratického právního státu. Tento myšlenkový proud souzní s různými projevy činitelů Evropské unie, jimž dodala fundamentalistický říz česká eurokomisařka Věra Jourová, která Polsku hrozí omezením přísunu unijních peněz. Muziku kazí pouze ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, který nepřišel o zdravý rozum a o pevnosti polské demokracie nemá nejmenší pochyby.

S vědomím, že jsem laik, jsem pokorně vstřebal všechna poučení, leč přesto jsem se nezbavil některých kacířských pochybností. Jen okrajově jsem se pozastavil nad pohoršením nad způsobem, jakým proběhlo v polském parlamentu hlasování o předmětných zákonech. Pro nás by to nemělo být ničím novým, protože něco podobného jsme zažili, když pravicová koalice „protlačovala“ Sněmovnou „tunel století“, tedy zákon o majetkovém narovnání státu s církvemi.

Zejména jsem si pomyslel, že kritikům počínání Práva a spravedlnosti z řad justice uniká, že jde především o politickou záležitost a není zcela obvyklé, že by vysocí činitelé justice aktivně vstupovali do politického zápasu, zvláště odehrává-li se v jiné zemi. Signatáři „prohlášení“ vzkazují demokraticky ustavené polské politické reprezentaci, že rozumí poměrům v Polsku lépe než ona a vědí lépe, co polská justice potřebuje. Jde o čistý projev kastovní nadřazenosti. Jejich vystoupení lze také chápat jako vměšování do vnitřních věcí spojeneckého státu, které není v souladu s orientací naší zahraniční politiky a vzhledem k významnému postavení signatářů může být politickým vedením Polska vnímáno úkorně. Pochybuji, že vydávání kolektivních politických stanovisek je v souladu s vymezením postavení soudce ve společnosti dle zákona o soudech a soudcích.

Jednání Práva a spravedlnosti má jednoznačně politický charakter a vychází z jeho programových zásad, zahrnujících myšlenku potřeby „dekomunizace“ justice. Z nich pak odvozuje kritiku stavu justice. Ta je podle ní málo výkonná, pomalá, zkorumpovaná, slouží jen elitám, plodí nespravedlivé rozsudky, jimiž se dopouští křivd na občanech, od roku 1989 se nezměnila a dosud se nedokázala zbavit soudců s komunistickou minulostí. A soudci se považují za kastu, vyvýšenou nad ostatní společnost.

Přemýšlím, jak by to dopadlo, kdyby někdo položil otázku našim občanům, neinformovaným o pozadí polského dění, zda výše zmíněná kritika vyjadřuje situaci v české justici. Obávám se, že lid obecný by byl nakloněn uvěřit tomu, že uvedené věty skutečně popisují stav české justice. Netvrdím, že by to bylo bezvýhradně spravedlivé.

Neznám situaci v Polsku, takže nemohu posoudit oprávněnost kritiky a nehodlám spekulovat o tom, do jaké míry by bylo přiměřené její vztažení na poměry české justice. Pouze připouštím, že veřejné mínění by ji mohlo považovat za odpovídající skutečnosti.

Pokud by se pak našla politická síla, která by chtěla podobně jako Právo a spravedlnost začít s nápravou poměrů v české justici, signatáři stanoviska a mnozí další pohrobci normalizace na vedoucích místech v soudnictví a státním zastupitelství by měli důvod ke starostem, protože by jim hrozilo, že se stanou obětí „dekomunizace“.

Poněkud odlišné by bylo postavení nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který není součástí justice a není zatížen komunistickou minulostí. Ale následování polského příkladu by mu rovněž mohlo být nepříjemné, protože v Polsku (stejně jako v Rakousku) funkci generálního prokurátora vykonává ministr spravedlnosti. Mohl by tedy snadno přijít o zaměstnání. Je stejně zvláštní, že se připojil k signatářům „prohlášením“, když se polské reformní úsilí prokuratury netýká. Patrně se tím hlásí o právo dohledu nad všemi a nad vším, které nedávno uplatnil vůči ministrovi vnitra a policejnímu prezidentovi.

Z tohoto pohledu vydání stanoviska špiček justice může být výrazem jejich obav z přenesení „polské nákazy“ do české kotliny kvůli jejímu možnému vlivu na jejich postavení.

Na závěr podotýkám, že jsem si všiml významné odlišnosti popsané situace od jiných politicky problematických událostí: až dosud jsem nezaznamenal žádné vyjádření nejvyššího strážce soudcovské etiky co by kárného žalobce nad soudci, prezidenta republiky Miloše Zemana, jenž by jistě měl k věci co říci. Z jeho strany ale soudcům nic nehrozí.

Nepřehlédl jsem, že ve vztahu k počínání Práva a spravedlnosti se vymezil také ministr spravedlnosti Robert Pelikán dopisem polskému kolegovi. Výhrady, které mám k postupu špiček justice, platí přiměřeně i na jeho jednání, neboť zřejmě vybočuje ze zahraničně politické linie vlády, jejímž je členem. Nevidím v něm projev nadřazenosti, protože oslovuje kolegu srovnatelné úrovně v hierarchii státní správy. Rozdíl je dále v tom, že na jeho setrvání ve funkci ministra by „přenesení nákazy“ nemělo vliv. Určující je vůle voličů a vedení strany.

Navzdory všem poučením si na závěr myslím, že všichni kritici chování Práva a spravedlnosti z řad justice by měli hodně práce, kdyby se pustili do zametání na vlastním prahu. To ale od nich nelze očekávat.

Pochybný a nenaplněný význam Centra proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH)

$
0
0
Šéf CTHH - Benedikt Vangeli
26.7.2017 Agentura EXANPRO
Specifické hodnocení (13023)

Vznik „Centra proti terorismu a hybridním hrozbám“ (CTHH) byl všude prezentován především v souvislosti s bojem proti zahraničním i domácím dezinformacím a proti propagandě vedené zejména na internetu. Centrum by mělo zjištěné dezinformace vyvracet a provádět jakousi osvětu směrem k veřejnosti. Toto odůvodnění by mohlo vypadat bohulibě, pokud by CTHH spravedlivě pokrývalo skutečné a vážné dezinformace ze všech směrů. 



Avšak po jeho více než půlročním působení lze pravdivě konstatovat, že se CTHH soustřeďuje jen na negativní hodnocení a komentování těch informací a prohlášení, jež nepodporují nastavený západní politický trend, a naopak pozitivně vyzdvihuje ty informace, které odsuzují a kritizují ruskou politiku. Centrum tak vůbec nepostihuje ty dezinformace, jež šíří český vládní kabinet, vlády západních zemí, funkcionáři NATO a pracovníci sdělovacích prostředků v čele s veřejnoprávní Českou televizí (konkrétní příklady dále v textu).

CTHH je nižší státní orgán a jako takový je závislý na státní moci. A česká státní moc je závislá na politickém trendu Západu, což dokazuje právě šířením dezinformací nebo zamlčováním faktů podle potřeb západních mocností. Kruh se uzavírá opět u CTHH, které jako státní prvek nemůže zasahovat do státních dezinformací a ponechává vládě a státem řízeným médiím jakousi „dezinformační svobodu“, čímž vlastně nebojuje spravedlivě proti dezinformacím a propagandě obecně, nýbrž velmi selektivně podle zájmů a potřeb Západu, potažmo podle zájmů a potřeb vedoucích mocností Severoatlantické aliance a Evropské unie. Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám je tak pouhým nástrojem nastavené politické moci a nikoli odborným hájitelem a šiřitelem pravdy.

 


K významným státním dezinformacím patří úmyslně zkreslená interpretace článku 5 Severoatlantické smlouvy, podle jehož znění není žádná členská země vázána povinností poskytnout vojenskou pomoc jiné napadené členské zemi (podrobněji viz dokument 11002 „Členství v NATO neposkytuje bezpečnostní záruky“). Avšak i přesto je neustále šířena dezinformace o tom, že článek 5 představuje jakousi „kolektivní obranu“ v duchu „jeden za všechny a všichni za jednoho“. Z české strany tuto dezinformaci šíří například ministr obrany Martin Stropnický, předseda Vojenského výboru NATO armádní generál Petr Pavel a moderátor České televize Václav Moravec (více viz produkt 13022 „Smyšlenky o NATO a úloze USA se stávají sebevražedným fetišem“). Česká televize tuto dezinformaci šíří opakovaně: například 9. června 2017 hovořil moderátor David Borek v pořadu „Události, komentáře“ o tom, že článek 5 je základním pilířem společné obrany, což ale z obsahu článku vůbec nevyplývá. CTHH však k této mnohonásobné dezinformaci mlčí, čímž se diskredituje před veřejností. Avšak diskreditace se týká rovněž nadřízených prvků příslušného centra, tedy Ministerstva vnitra ČR a české vlády.
Eva Romancovová, manželka "politologa" - manipulátora, vedpocí post v CTHH MV ČR před časem vzdala

K závažné státní manipulaci a zamlčování faktů patří vystupování premiéra Bohuslava Sobotky, jenž opakovaně prohlašuje, že zrušení či zmírnění sankcí proti Rusku je podmíněno naplněním minské dohody. Podobně hovoří mnoho dalších českých i zahraničních politiků. Jenže vždy zapomínají doplnit důležitý fakt, že druhou minskou dohodu(tzv. Minsk II.)neplní od samého počátku především ukrajinská vláda se svými západními „spojenci“. Jeden bod této dohody se totiž týká stažení všech zahraničních vojáků (jednotek), zbraní a nájemných vojáků (vojenských kontraktorů) z celého území Ukrajiny. Účinnost dohoda nabyla 15. února 2015 a její platnost stále trvá, přičemž zejména Američané a Britové měli odsunout svůj personál z ukrajinského území. To se však ani na chvíli nestalo a Američané tak působí na Ukrajině trvale od jara 2014 (rotování personálu v různém početním složení a různé odbornosti). Proč jsou tedy zamlčována tato fakta a hovoří se o porušování dohody jen ze strany Ruské federace? Proč politici účelovou manipulací odůvodňují prodlužování sankcí proti Rusku? A co na to státní CTHH? (více o zamlčovaném faktu viz produkt 11042 „Minskou dohodu neplní jak Rusko, tak Západ v čele s USA“).

Navíc v dubnu 2015 byl na Ukrajině zahájen společný americko-ukrajinský výcvik, což mělo být označeno za vážné porušení „druhé minské dohody“. Obzvlášť tragické bylo datum slavnostního zahájení výcviku, kterého se zúčastnil také upřednostňovaný útvar Azov Národní gardy Ukrajiny, jehož příslušníci jsou nechvalně proslulí svými sklony k fašismu. Ve smyslu nacistické propagandy byl výcvik slavnostně zahájen dne 20. dubna, což je den, kdy se narodil Adolf Hitler (blíže viz produkt 11043 „Západ oficiálně podporuje ukrajinský fašismus a neonacismus"). To ale nikdo z českých politiků nekomentoval a vyhnula se tomu i Česká televize, která ve svých příspěvcích ze dne 21. dubna raději ani neuvedla přesné datum zahájení výcviku (jen bylo stroze konstatováno, že začal výcvik…).

Zvláštní kategorií jsou státní dezinformace a manipulace v oblasti nelegální migrace a ruského narušování všech možných voleb v Evropě a Americe. Tyto záležitosti jsou rozpracovány interně (viz možnost výběru tématu z Přehledu zájmových témat). Údajné vměšování do amerických voleb bylo předmětem těchto produktů:

Pokud se jedná o nelegální migraci, tak při oznámení na webu České televize o zahájení provozu CTHH nastalo zajímavé propojení mezi informační manipulací ze strany ČT a naprostým mlčením příslušného centra, které tak od počátku prokázalo, že Česká televize má v oblasti manipulace a šíření dezinformací „státní imunitu“. Ve svém článku nazvaném „Centrum proti dezinformacím začíná fungovat. Odborníci to vítají, Zeman mluví o cenzuře“ odkazují pracovníci ČT na „hoaxy o uprchlích“, aby tak snad ukázali důležitost vzniku a působení CTHH. Pod odkazem se skrývá článek „Uprchlíci a hoaxy: Podívejte se na 10 nejčastějších mýtů o uprchlících“. Z větší části se však jedná o manipulaci, které se budeme věnovat v samostatném produktu. Jako upoutávku můžeme uvést závěr agentury EXANPRO k údajnému mýtu či hoaxu, kterým je podle pracovníků ČT toto tvrzení: „Nejčastějším britským chlapeckým jménem je Muhammad“ (v článku ČT uvedeno jako hoax/mýtus pod číslem sedm). Závěr agentury EXANPRO ohledně jména zakladatele islámu, jehož českým ekvivalentem je Mohamed, je ten, že se skutečně jedná o nejčastější britské chlapecké jméno, a to již po dobu několika let. Objasnění s jasnými argumenty předložíme v příslušném produktu (připravujeme).

 

ZÁVĚR

Během více než půlročního působení mělo CTHH již dávno reagovat na spoustu závažných dezinformací a manipulací a potvrdit, že jeho prezentovaný účel vzniku je pravdivý (v prvním pořadí hned na svém počátku na článek ČT o hoaxech o „uprchlících“, jenž téměř ve všech svých deseti bodech skrývá manipulaci se snahou ovlivnit veřejné mínění). Ale nestalo se tak, čímž je možné hovořit o zákulisních úkolech tohoto centra. To ostatně vyplývá i ze zprávy Ministerstva vnitra ČR, podle níž bylo centrum budováno, aby detekovalo škodlivý vliv cizí moci, přičemž vedoucí činitelé určitě neměli na mysli západní mocnosti, které dezinformace rovněž šíří a manipulují s veřejným míněním.

Centrum by podle Ministerstva vnitra mělo kromě jiného řešit zneužívání shromažďovacího práva, posuny na extremistické scéně a přípravu strategické komunikace státu k veřejnosti. To jsou body dosti výmluvné. V dalším se ze stránek MV dozvídáme, že kvůli obavám z rizik plynoucích z ovlivnění voleb založilo CTHH po konzultacích se zpravodajskými službami expertní skupinu, která má prověřit všechny potenciální scénáře útoku na demokratický průběh voleb. Přitom údajně vycházejí ze zkušeností ze zahraničí. Otázkou je, jak chtějí docílit splnění tohoto cíle, když již několikrát selhali, čímž prokázali nízkou profesionalitu a předpojatost. Tady se spíše nabízí využití CTHH k ovlivnění volební kampaně a možná samotných voleb z jiné, a to z té požadované strany.

Politici a státní zaměstnanci by měli umět vyjádřit kvalifikovaný názor opřený o fakta. Měli by se umět vyjádřit k různým situacím, prohlášením cizích politiků a dalším informacím, a to bez toho, aby tak za ně činil uměle vytvořený prvek. Jenže politici právě naopak připravují celý řetěz center v boji proti dezinformacím, vždy jeden orgán na každém ministerstvu a případně na dalších státních institucích.

Půlroční působení Centra proti terorismu a hybridním hrozbám odhalilo, že se nejedná o boj za pravdu, nýbrž o boj za získání české veřejnosti pro politiku Západu, jež je představována jako ta jediná správná a poctivá. Avšak jaká je to politika, když se v rámci ní šíří dezinformace a manipuluje se s veřejným míněním? Jaké jsou skutečné cíle této politiky a jakou roli v ní hrají země bývalého socialistického bloku? Pokud státní systém jen účelově a pokrytecky hlásá, že svou činností hájí a podporuje pravdu, tak naopak svůj boj s veřejností o pravdu vždy prohrává. Vážný problém je ale v tom, že tato státní politika ohrožuje bezpečnost občanů a poškozuje ekonomiku vlastní země.

- - -


Související zpravodajské produkty:
 Zpravodajský produkt 13023
© 2017 Agentura EXANPRO



USA stále aktivněji pracují na rozvratu Ruska

$
0
0
Andrej Fursov
24.7.2017  Pravda.ru  a ČNL
 

Americký Kongres představil projekt zákona, obsahující seznam zahraničních programů ministerstva zahraničí pro příští rok. Celkem na realizaci mezinárodních projektů navrhuje vyčlenit 5,4 miliardy $. Dokument zdůraznil, že ministerstvo by nemělo realizovat projekty na Krymu, pokud „se nevrátí Ukrajině“. Zároveň je jasně řečeno, že peníze mohou být použity k „podpoře demokracie v Rusku, ochraně internetové svobody“ a „pomoci v boji proti ruskému vlivu.“ 
Ostatní země americké ministerstvo zahraničí také nenechává stranou. Spojené státy znovu vnucují světu, že jsou odhodlány jej zachránit. Právě tímto způsobem dělají zasahování do záležitostí jiných zemí oficiálním. Jaké jsou skutečné účely snahy Američanů údajně zachránit svět? Jak se vyhnout protiruskému vektoru, vyjádřenému otevřeně v oficiálních dokumentech? Exkluzivní rozhovor pro čtenáře‚ PRAVDA.Ru‘ poskytl odborník, známý historik a publicista Andrei Fursov.

- K dispozici jsou informace, které zahraniční programy chtějí USA spustit v roce 2018. Kongresmani vydají více než pět miliard dolarů za aktivity v jiných zemích, včetně Ruska. Znovu Amerika vnucuje světu, že jej musí zachránit, a stále má neuspokojené ambice. Zdá se, že ve skutečnosti na tomto základě USA zasahují do záležitostí jiných zemí. Legitimizují proces, pak na tom skvěle vydělávají. Souhlasíte?

AF: To není překvapivé. USA aktivně zasahují do vnitřních záležitostí jiných zemí - zejména Ruska. Naši zemi – jadernou velmoc, není tak snadné dobýt z vnějšku. To může být učiněno pouze zevnitř, podkopávat politický režim, podporovat oligarchy pro obsazení vládnoucí vrstvy, hecovat nálady lidí proti vládě. A to zejména sledují tím, že vedou informační válku, v tom je podstata jejich politiky.

Mne udivuje, proč nevedeme agresivní informační válku proti Spojeným státům, proč neustále čekáme, kdy bude možné uzavřít mír. Nejhloupější je očekávat změny v americké politice v závislosti na tom, kdo tam bude prezidentem Clinton, Trump, nebo někdo jiný. Amerika není Rusko. V Americe mnoho nezáleží na tom, kdo je prezident. Tam je vládnoucí třída, která tvoří koncepce dlouhodobě, mnohá desetiletí. Jedna z těchto koncepcí je - maximální oslabení Ruska, a při troše štěstí, jeho roztrhání, jako tomu bylo u Sovětského svazu.

USA na počátku 80. let neměly v úmyslu zničit Sovětský svaz. Chystaly se ho oslabit. Ale poté, co si zajistily komplice uvnitř SSSR, pustily se do ničení. O to samé se nyní budou pokoušet u Ruska. Minimální program je maximální oslabení a změna režimu. Maximální program - rozdělení do několika částí: čtyř, sedmi. Takže na to musíme reagovat.

Za prvé, vést aktivní informační válku. Za druhé, rozhodně potlačit „pátou kolonu“. Za třetí, velmi důležité je řešení sociálních problémů, které USA používají k podkopání situace v naší zemi. Jedná se o problém sociální nerovnosti, problém ekonomického rozvoje, problém korupce.
Rovněž se očekává návrh zákona „pro pomoc proti ruskému vlivu“ v jiných zemích: v Evropě, Eurasii a Střední Asii. Takto je to přímo napsáno. Proč oni nelitují takové částky na ovlivňování a my litujeme? „Rossotrudničestvo“ dostává peníze maximálně na brožury. Jsme tak chudí, že je lepší nechat být anti-ruskou propagandu, sankce, ale my na to nebudeme utrácet peníze?
AF: Zde jsou dva momenty. Američané mohou vytisknout dolarů, kolik chtějí. Co se týče naší organizace „Rossotrudničestvo“, pak je to naprosto bezzubá organizace, která šetří na všem. To mi připomíná sovětskou historii. Když si Sovětský svaz v 60-70 letech uvědomil, že se na Západě dobře prodávají naše obsahově nekvalitní filmy, pak část hospodářského byra s radostí přivítala vytvoření takových filmů. Vzhledem k tomu, že takové filmy získaly valuty těmto agenturám. A přitom ve skutečnosti tyto filmy podkopaly vědomí sovětského lidu, působily velmi účinně k našemu zničení. V tomto ohledu si myslím, že by naše příslušné orgány měly věnovat pozornost strukturám jako „Rossotrudničestvo“, tomu, jak vykonávají svou funkci; a pokud ji neplní, k čemu jsou? Navíc, pokud jejich činnost ubližuje, ať jsou postiženy podle zákona.

- Je tedy třeba využívat účinnější struktury vlivu. Jak jinak rozbít protiruský vektor?

AF: Na Ukrajině bylo v 90. letech asi 400 nevládních organizací ze Západu, zejména ze Spojených států. Pracovaly ve všech skupinách obyvatelstva. A ruské organizace vážně zapracovaly jen v letech 2006-2008, kdy bylo již příliš pozdě „pít Boržomi, protože játra zkolabovala“. Před několika lety jsem přednášel na Seligeru, a řekl jsem klukům z Kyjeva, že téměř na všech významných univerzitách na Ukrajině jsou tzv. NATO-vské sály, vytvořené již v 90. letech. Chcete-li získat dobrou práci po ukončení studia, musíte mít napsáno v diplomu, že jste se zúčastnili přednášek v takovémto NATOvském sále.

Ukazuje se, že velmi zaostáváme a totální nešikovností prohráváme informační válku. Kromě toho je v Rusku, kvůli nedořešení celé řady problémů, úrodná půda, kterou mohou Američané používat k ovlivňování situace v naší situaci. Ale nám nic nebrání v tom, abychom se ze svých chyb poučili a opatřili si ostré zuby.



Rozhovor vedla Taťána Traktina
https://www.pravda.ru/expert/24-07-2017/1342786-usa-0/
Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf

Nová hedvábná stezka bude probíhat Sýrií. Čína, Rusko a Írán dostanou při obnově země přednost

$
0
0
Napsal/přeložil: Pepe Escobar
26.7. 2017   Eurasia24
S osvobozováním Sýrie se rýsuje i obrázek její ekonomické budoucnosti: bude pevně svázán s eurasijským projektem Nové hedvábné stezky. První čínské miliardové investice jsou již naplánovány.Uprostřed příslovečného zmatku a zmaru všech věcí v Sýrii, jak tomu někdy bývá, ruka štěstěny ukazuje svoji štědrou dlaň.Podívejme se, co se stalo minulou neděli v Pekingu.



Asociace čínsko-arabské výměny a syrské velvyslanectví zorganizovaly Syria Day Expo, za hojné účasti stovek čínských specialistů na infrastrukturní investice. Připomínalo to jakousi mini sešlost Asijské infrastrukturní investiční banky (AIIB), pod označením „První prodejní projektový veletrh na obnovu Sýrie“.

A bude to mít závažné pokračování: Syria Reconstruction Expo; 59. Mezinárodní veletrh v Damašku příští měsíc, kde bude zastoupeno asi 30 arabských a dalších zemí; a pak China-Arab States Expo v Yinchuan, provincii Ningxia Hui, v září.

Qin Yong, místopředseda Čínsko-arabské výměnné asociace, oznámil, že Peking plánuje investovat do průmyslového parku v Sýrii, určeného pro 150 čínských firem, 2 miliardy dolarů.

Nic by nedávalo většího smyslu. Před tragickou syrskou válkou byli syrští obchodníci již neskutečně aktivními na hedvábné stezce pro drobné zboží mezi Yiwu a Levantou. Číňané nezapomínají, že Sýrie kontrolovala pozemní přístup jak do Evropy, tak do Afriky v dobách starodávné hedvábné stezky, kdy, po překročení pouště přes Palmyru, se zboží dostávalo do Středomoří a pak do Říma. Po pádu Palmyry vedla druhá stezka proti proudu Eufratu, a pak přes Aleppo a Antioch.

Peking vždy plánuje na roky dopředu. A vláda v Damašku je do toho zapojena na nejvyšší úrovni. Takže není náhoda, že syrský velvyslanec v Číně Imad Moustapha musel přijít s pádným důkazem: Čína, Rusko a Írán budu mít před všemi ostatními přednost u všech investic do infrastruktury a projektů obnovy země, až válka skončí.

Nové Hedvábné stezky, či Jeden pás, jedna cesta (OBOR), budou nevyhnutelně obsahovat i syrský uzel – za naprosté právní podpory čínských společností zapojených do investic, výstavby a bankovních aktivit, prostřednictvím zvláštní komise vytvořené syrským velvyslanectvím, Čínsko-arabskou výměnnou asociací a právnickou firmou Shijing se sídlem v Pekingu.

Přiberte mě k nákladu z Šanghaje do Latakie

Jen málo lidí si pamatuje, že před válkou již Čína investovala desítky miliard dolarů do syrského ropného a plynárenského průmyslu. Přirozeně prioritou pro Damašek, jakmile válka skončí, bude masivní rekonstrukce značně zničené infrastruktury. Čína by toho mohla být součástí, prostřednictvím AIIB. Pak přijdou investice do zemědělství, průmyslu a spojovacích-dopravních koridorů v Levantě a propojení Sýrie s Irákem a Íránem (dalšími dvěma uzly).

Ze všeho nejdůležitější však je, že Peking již podnikl základní krok k tomu, aby byl přímo zapojen do konečného řešení syrské války – geopoliticky a geoekonomicky. Peking má v Sýrii od loňského roku zvláštního zástupce – a již poskytl humanitární pomoc.

Netřeba dodávat, že všechny tyto komplexní plány závisí na tom, že již žádná válka nebude. A v tom je právě ten háček.

Po zániku Daeš (IS), či aspoň poté, co přijde o nějaké významné městské centrum, nikdo neví, na co se rozpadne. A nový kalifát „Sunistán“ by mohl být zmanipulován, aby odstřihl Sýrii od budoucnosti Nové Hedvábné stezky.

Katar již poskytl něco, co mění hru; Dauhá se sblížila s Teheránem (společné zájmy na plynovém poli Jižní Pars/Severní dóm), jakož i s Damaškem – k velké nechuti domu Saúdů. Takže na rozdíl od nedávné minulosti již Katar do změny režimu zapojen není. Ale stále zde existují rozdílné zájmy Saúdské Arábie, Turecka, Izraele a, samozřejmě, Washingtonu, které je třeba zohlednit.

Možným scénářem toho, co Putin dojednal v Hamburku – který nebyl sdělen ani Lavrovem, ani Tillersonem – je, že příměří v jihozápadní Sýrii, za předpokladu, že vydrží, by mohlo znamenat, že americké „mírové“ síly v podstatě odsouhlasily vytvoření demilitarizované zóny (DMZ) mezi syrskými Golanami, de facto anektovanými Izraelem, a zbytkem země.

A „mrkví“ pro Moskvu má být, že Washington akceptuje Krym jako de facto součást do Ruské federace.Příští měsíce ukážou, jestli je to skutečně schůdný scénář.

Další významnou záležitostí je vztah Ankary versus Kurdové z YPG. Na rozdíl od zlověstného a celkem možného scénáře balkanizace by Washington a Moskva mohly rozhodnout, společně, že je nechají vyřešit si věci sami. Pak bude muset nevyhnutelně po dohlednou budoucnost turecká armáda okupovat al-Bab.

Důležité:
Saúdská Arábie nedostane nic. A Izrael a Turecko dostanou politické/vojenské „zisky“. Je těžké si představit, jak může Moskva udat toto řešení Íránu jako vítězství. Teherán nemusí mít volnou trasu Írán-Irák-Sýrie-Hizballáh, ale udrží si úzké vztahy s Damaškem a bude zapojen do rozšíření Nové Hedvábné stezky.

Klíčovou otázkou od této chvíle bude, jestli se bude Washington držet politiky „Syraq“ hlubokého státu – jak tomu bylo v případě „Asad musí odejít“ v mixu s podporou či vyzbrojováním neexistujících „umírněných vzbouřenců“ –, či zda likvidace Daeš/IS nadobro zůstane Trumpovou prioritou.

Peking se v každém případě rozhodl. Bude neustále pracovat na triumvirátu Írán-Irák-Sýrie, aby se staly klíčovým uzlem v OBOR. Sází někdo proti budoucnosti vzkvétající kontejnerové trasy Šanghaj-Latakia?

Pepe Escobar
zdroj Zvědavec

Akce VÁPNO zpět u Obvodního soudu pro Prahu 1 – 2.8.2017 – 13:00

$
0
0

26.7.2017  NewWorldOrderOposition

Pokud patříte k dlouhodobým čtenářům webu nwoo.org, tak víte, že se soudíme s Technickou správou komunikací hl.m. Prahy o údajně způsobenou škodu, která měla vzniknou tím, že jsme3.8.2012 napsali v několika lidech na Václavském náměstí vápnem nápisy upozorňující na zdejší vládu politicko-ekonomické mafie. Tyto soudy se tedy táhnou už pět let. 


Vyhráli jsme nejdříve trestní soud kvůli obvinění z poškození cizí věci a nyní z nás chce TSK vytáhnout peníze. Od nás je samozřejmě nikdy nedostane, ať už dopadne tento spor jakkoliv. Nejdříve jsme u obvodního soudu vyhráli i tento spor o náhradu škody, TSK se však odvolala, bylo to u Městského soudu a odtamtud to vrátili zpět na Obvodní soud. Pokud tedy nemáte nic lepšího na práci, pojďte, se ve středu 2.8.2017 od 13h podívat k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, Ovocný trh 587/14, místnost č. 11.

Zřejmě to bude soudit stejná soudkyně, která nás už jednou osvobodila. Bude to tedy pro ni dost obtížné rozhodování, protože se jedná o závažný precedentní spor s významným politickým podtextem, ve kterém se rozhodne, komu Praha a vlastně celá republika vlastně patří, jestli tu vládnou mafiáni nebo občané této země.

Každý člověk, který nás přijde podpořit, může mít vliv na výsledek.


Evropská unie: historické rozpory a sociálně-ekonomické krize...Rýsují se dva konflikty nebezpečné pro jednotnost EU: sociálně-ekonomická krize, doprovázená nárůstem politické nestability v jihovýchodní Evropě, a „migrační kolaps“, ohrožující Itálii a střední Evropu!

$
0
0

Peter Iskenderov
26.7.2017  Zvědavec
Na oblibě nabytá myšlenka ve vedení Evropské unie – přetvoření této instituce na „dvourychlostní Evropu“, začíná nabírat reálných črtů. Avšak nikoliv ve formě konkrétních reformních projektů, ale ve formě prohlubující se sociálně-ekonomických rozporů mezi různými evropskými regiony. Těmi, kdo nejvíce tratí, jsou státy střední a východní Evropy (SVE), a nepřímo pak balkánské země, snažící se integrovat do zatím ještě formálně jednotné Evropy.


„Rozvojovým zemím Evropy“ (přesně takto jsou v dokumentech EU a dalších mezinárodních organizací označovány východoevropské státy) hrozí „závažné ekonomické otřesy“. Tento závěr je obsažen v dokumentech Mezinárodního měnového fondu, které byly připraveny pro regionální konferenci v chorvatském Dubrovníku.

Podle výpovědi ředitele evropské sekce MMF Poula Thomsena potenciál ekonomického růstu v těchto zemích SVE za posledních 10 let klesl na polovinu. A tato tendence nabývá čím dál zjevnějších politických důsledků, přímo úměrně nárůstu nestability v zemích jihovýchodní Evropy, a hrozí, že se stav vrátí zpět na úroveň konce 90. let.

Jak tvrdí Poul Thomsen, vlády některých zemí regionu pochybují o výhodách evropské integrace, neboť se kvůli krizi a ekonomickým problémům sbližování mezi západem a východem Evropy zpomalilo, a v některých případech zcela zastavilo. V důsledku toho, podle odhadů MMF, se v zemích východní Evropy „začaly vynořovat otázky“ ohledně účelnosti provedení dosti bolestivých reforem v ekonomické a politické oblasti.

Zostřily se i spory s Německem – zemí, která dostává maximální dividendy z krizových jevů v EU celkem, a v eurozóně obzvláště. „Ani jeden upřímný pozorovatel nemůže popřít, že ekonomické struktury v Evropě jsou pokřivené; obzvláště se to týká Německa, ale Berlín to, jak se zdá, neregistruje“, píše americký National Interest.

Neméně závažným problémem pro východní Evropu je pokračující „odliv mozků“ směrem na západ. Podle údajů MMF se do zemí západní Evropy z jejích středoevropských a východoevropských regionů přestěhovalo asi 20 milionů lidí.

Prohlubování sociálně-ekonomických a politických rozporů mezi západním a východním křídlem Evropské unie vede ke zostřování mezinárodních vztahů v té části EU, která je považována za „jádro“ evropské integrace. V posledních dnech propukl dosti vážný diplomatický skandál mezi Rakouskem a Itálií. Jako důvod posloužilo sdělení rakouské vlády, že se chystá zpřísnit hraniční kontrolu na hranicích se svým jižním sousedem, a dokonce do těchto oblastí přesunout těžkou vojenskou techniku. Rakouský ministr obrany Hans Peter Doskozil uvedl, že je připraven vyslat vojenské jednotky do hraničního průsmyku Brenner (jednoho z nejdůležitějších horských průsmyků ve východních Alpách) a umístit čtyři obrněné transportéry Pandur v tyrolské oblasti, jako posilu pozic již zaujatých ozbrojenými silami v počtu 800 mužů.

Oficiálním důvodem takovýchto opatření je snaha Vídně bránit přílivu nelegálních imigrantů, pronikajících do Itálie ze severní Afriky a přes balkánskou trasu z Turecka. „Musíme se připravit na nárůst migrace z Itálie, a očekávám, že velmi brzy bude potřeba aktivovat pohraniční kontrolu,“ zdůraznil rakouský ministr obrany. „Vidíme, jak se situace v Itálii neustále zostřuje, a musíme být připraveni, abychom se vyhnuli stavu podobnému létu 2015.“ Rakouský ministr zahraničí Sebastian Kurz rovněž potvrdil, že jeho země je připravena „v případě nutnosti bránit“ hranice s Itálií se zbraní v ruce.

V Římě bijí na poplach. Rakouský velvyslanec byl urychleně povolán na italské ministerstvo zahraničí k podání vysvětlení. Obzvláštní nelibost v italských politických kruzích vyvolaly tři okolnosti.

Zaprvé, silové akce Rakouska následovaly několik dnů poté, co italský ministr vnitra požadoval, aby ostatní členské státy EU se k řešení připojily a pomohly jeho zemi vypořádat se s náhlým nárůstem přílivu migrantů. Je pochopitelné, že uzavření rakousko-italských hranic vojenskou technikou není vůbec onou odpovědí, se kterou v Římě počítali, s vírou v evropskou solidaritu.

Zadruhé, uzavření hranic s Rakouskem znamená, že na území Itálie mohou „zakotvit“ desítky či stovky tisíc přivandrovalců, což nevyhnutelně hrozí volebními ztrátami a ztrátou image současné mocenské garnitury. Podle údajů vyhodnocovacích agentur OSN dorazilo v první polovině letošního roku do Itálie asi 85,000 migrantů, což je oproti roku 2016 o 20% více. Jen za letošek (leden-červen) bylo přes Středozemní moře přepraveno přes 100,000 migrantů.

Ještě charakterističtějším, podle sociologických vyhodnocení, je, že pouze třetina těchto lidí prchá před válečnými konflikty nebo před politickým pronásledováním ve své vlasti. Zbývající dvě třetiny jsou „ekonomičtí migranti“, které tvoří z převážné míry mladí svobodní muži, s minimálním vzděláním, kteří jsou schopni ohrozit nejen trh práce, ale i systém sociálního zabezpečení Itálie a dalších zemí, do kterých infiltrují.

Zatřetí, italská krize má historicko-státní aspekt. Jižní Tyroly (SüdTirol/Alto Adige) a k němu přiléhající oblasti Tyrolska jsou předmětem územních sporů mezi Rakouskem a Itálií. Jak ve Vídni, tak v Římě jsou velmi citliví na jakékoliv jednostranné kroky v těchto oblastech. Není náhoda, že současné manévry rakouské armády, za účasti těžké vojenské techniky, vyvolaly v Itálii stav blízký šoku.

Avšak ani Rakousku nelze vytknout nedůslednost. Od poloviny r. 2015 se Vídeň striktně drží kurzu maximálního „vytlačování“ migrantů z vlastního území a nedopuštění příchodu nových. To již vyvolalo třenice mezi Rakouskem a Maďarskem, Slovenskem, Českou republikou a dalšími zeměmi. Nelze pochybovat, že v současnosti pozorovaný nový nárůst přílivu „hostů“ ze severní Afriky a Blízkého a Středního východu se opět stane předmětem žhavých diskusí v hlavních městech regionu a na úrovni vedení EU.

Takže na mapě Evropské unie – pokud necháme stranou Brexit, „faktor Trump“ a vzájemné vztahy mezi Paříží a Berlínem, se stále ostřeji rýsují dva konflikty nebezpečné pro jednotnost EU: sociálně-ekonomická krize, doprovázená nárůstem politické nestability v jihovýchodní Evropě, a „migrační kolaps“, ohrožující Itálii a střední Evropu. Oba konflikty nevznikly dnes, ale v podmínkách geopolitické nestability v Evropě a v jejím perimetru nyní nabývají obzvláště na ostrosti.


Евросоюз: исторические противоречия и социально-экономические кризисы vyšel 14. července 2017 na Fondsk.ru.

Lapálie s dvoumiliardovou partičkou muslimů, které zobe z ruky celý svět v čele s OSN, co chce naopak zrušit Židům přístup ke Zdi nářků, součásti Chrámové hory; jak dlouho budeme ustupovat islámu.

$
0
0
Břetislav Olšer
26.7. 2017   Rukojmí

Izraelská vláda se dohodla na kamerové alternativě k detektorům kovů u vstupů na Chrámovou horu, které vyvolaly protesty Palestinců. Ty byly na místo nainstalovány po útoku na policisty. Chrámová hora je posvátná jak pro židy, tak pro muslimy.Pro židy je místem, kde stály biblické chrámy, kdy pozůstatkem toho druhého je současná Zeď nářků. Pro muslimy je třetím nejsvětějším místem mešita al-Aksá, kam podle tradice doputoval prorok Mohamed po noční cestě, při které promlouval s Bohem, a Skalní dóm, odkud poté vstoupil na koni Buraq do nebe. Jeruzalém je místě posvátných míst tři největších monoteistických náboženství...




Je důležité vzít v potaz, že detektory kovů, jež se staly spouštěčem protestů, nebyly na Chrámovou horu umístěny jen tak. Došlo k tomu poté, co 14. července zabili tři izraelští Arabové dva policisty. Ti měli paradoxně dohlížet právě na jejich bezpečnost. K útoku byly krom oblíbeného nože použity také střelné zbraně, které byly na místo propašovány právě kvůli absenci přísnějších bezpečnostních kontrol.

Útočníci byli následně zastřeleni druhou hlídkou. Palestinci proti tomu protestovali a Izraelci jim zrušili stany, v nichž lokální Arabové, co si říkají Palestinci, naříkali nad smrti tří vrahů Izraelců. Islámská náboženská nadace Vakf, která Chrámovou horu spravuje, navíc vyzvala k dalším masovým protestům…

Alternativa k detektorům kovů počítá s úzkými oplocenými koridory, jimiž budou muslimové procházet. Za pomoci nainstalovaných bezpečnostních kamer budou vybírány podezřelé osoby, které se následně podrobí prohlídce s ručním detektorem kovu. Mluví se také o zákazu nošení zavazadel do prostoru Chrámové hory.

Ve hře je i kamerový systém schopný zaznamenávat teplotu, rozpoznávat obličeje a odhalit skryté zbraně a výbušniny, který přijde a sto milionů šekelů (620 milionů Kč). Taktéž se počítá se zvýšenou přítomností policie ve Starém městě a právě u vstupů na Chrámovou horu. Muslimové protestovali pro detektorům kovů, protestují též kvůli kamerám. Bude se jim pořád ustupovat...?


Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) nedávno schválila rezoluci, ve které pomíjí židovské vazby na Chrámovou horu a Západní zeď, zvanou Zeď nářků v Jeruzalémě. V Izraeli vyvolal tento krok obrovskou vlnu pobouření. Podle židovského státu jde o antisemitské a absurdní rozhodnutí, napsal list The Times of Israel. Palestinské ministerstvo zahraničí pochopitelně krok UNESCO uvítalo. Co by se stalo, kdyby pro změnu začali protestovat ortodoxní Židé proti porušení práv judaismu? http://www.rukojmi.cz/clanky/2361-je-ministryne-skolstvi-cr-nevzdelana-nebo-jen-zbabela-kdyz-nevi-ci-nechce-vedet-ze-jerusalajim-je-vecne-hlavni-mesto-izraele-zalozene-kralem-davidem-uz-roku-1004-pr-n-l

"Po ostudném úkonu členů UNESCO, kteří se rozhodli popřít historii a ignorovat tisícileté židovské vazby na Jeruzalém a Chrámovou horu, jsem oznámil izraelským zástupcům UNESCO, že přerušujeme veškeré profesionální kontakty s touto mezinárodní organizací," uvedl izraelský ministr školství Naftali Bennett. Je to bezprecedentní popření dávné židovské historie, trvající několik tisíciletí. A bylo to přece právě OSN, jejíž Valné shromáždění v hlasování dalo podnět ke vzniku židovského státu.


Nejdřív byla 15. května 1947 vytvořena zvláštní komise OSN pro Palestinu (UNSCOP) a 29. listopadu téhož roku se v jednacím sále Valného shromáždění v budově OSN v New Yorku hlasovalo o rezoluci č. 181 o rozdělení virtuální Palestiny na židovský a arabský stát. Třiatřicet delegátů bylo pro židovský stát, třináct proti a deset se hlasování zdrželo. Thajsko se hlasování vůbec nezúčastnilo…

Byla tím jen napravena římská pomsta po poraženém židovském povstání Šimona bar Kochby z roku 135. Římané se tehdy chtěli pomstít vzdorovitým Židům a jejich Izraelské království a Judeu přejmenovali po jejich biblických nepřátelích Filištíncích - Pelištejcích na Palestinu.

Založení státu Izrael tak bylo schváleno, avšak brzy poté, 15. prosince 1947, tedy o několik měsíců dřív, než byl 14. května 1948 vyhlášen novodobý stát Izrael, obklíčila Arabská legie Jeruzalém a izolovala jeho 100 tisíc židovských obyvatel od zbytku židovského osídlení. Město bylo zcela odříznuto a Transjordánsko zaútočilo a okupovalo východní část Jeruzaléma.


Poprvé v historii došlo k rozdělení města a tisíce Židů, dřív než tak učinili „Palestinci“, musely uprchnout ze svých domovů. Arabové zničili všech 58 synagog v Židovské čtvrti a židovské náhrobní kameny z Olivové hory používali na stavbu silnic a latrín. Západní zeď (Zeď nářků) byla Židům nepřístupná, navzdory smlouvě o příměří, která zaručovala svobodu přístupu ke svatým místům.

Kdo tenkrát proti tomu protestoval a kdy bylo kvůli tomu nějaké zasedání Rady bezpečnosti OSN...? Nic; jen mlčení... Zkrátka větší bere - zatímco Židů bylo necelých dvacet milionů, muslimů více než dvě miliardy...

Přitom v judaismus je Chrámová hora - Moria místem, kde Abrahám podstoupil zkoušku, která měla prověřit jeho oddanost Bohu tím, že měl obětovat svého syna Izáka. Muslimové věří, že se tato událost týkala jiného Abrahámova syna, Izmaela, kterého měl se svoji muslimskou otrokyní. Tato skála byla pravděpodobně tou, na které spočívala Archa úmluvy během Prvního chrámu.


Nyní bude následovat část textu, který může někoho nudit, kdo však chce vědět pravdu, ten jeho četbou nepohrdne… V období druhého chrámu byla na tomto místě ústřední svatyně Chrámu, tzv. Kodeš ha-kodašim; tato skála byla dle judaismu základním kamenem celého světa a jeho středem, odtud také jeho jméno Even ha-štija - Základní kámen. Křesťané zde měli Chrám svatého Cyrila a svatého Jana, později zvětšený a přejmenovaný na Chrám Svaté moudrosti. Nejsvětější svatyně.

Chrámová hora byla svědkem i první tragédie; 20. července 1951 zde byl zavražděn jordánský král Abdalláh I. poté, co dokončil modlitbu v mešitě Al-Aksá. Jeho vrah, Mustafa Šukrí Ušo, Palestinec spřízněný s rodinným klanem Husejní (do něhož patřil muftí a Hitlerův příznivec Hadž Amin al-Husejní) ho zastřelil, protože chtěl údajně uzavřít separátní mír s Izraelem a jednal s Goldou Meirovou.

Jeho syna, nastávajícího krále Jordánska Husajna, zachránila šerpa a zlatá medaile na hrudi, která zachytila vražednou kulku. Na počest své záchrany pak jako Abdalláh II. věnoval 8,2 milionu dolarů, aby mohl financovat potřebných přes 80 kilogramů ryzího zlata na pokrytí kopule Omarovy mešity…



Maketa dávného Jeruzaléma i s Prvním chrámem na hoře Moria...

Co vedlo OSN ke svému zrůdnému rozhodnutí? Možná následující slova: "Židovský Chrám na Chrámové hoře v Jeruzalémě nikdy neexistoval.," prohlásil to 25. října 2015 v rozhovoru pro Kanál 2 izraelské televize velký muftí jeruzalémský šejch Muhammad Ahmad Hussein.

Na otázku, zda souhlasí, že na Hoře byl židovský Chrám, muftí v arabsky vedeném rozhovoru odpověděl, že mešita al-Aksá byla mešitou „před 3.000 lety a před 30.000 lety“ a že jí je „od stvoření světa a nikdy nebyla ničím jiným". "Toto je mešita al-Aksá, kterou postavil Adam, mír s ním, anebo andělé v jeho době,“ dodal muftí ve vztahu k mešitě, která byla prokazatelně postavena až v 8. století chalífou Abd al-Málike ibn Marvánem.


Opouštím Západní zeď - Zeď nářků, která jako jediná zbyla po druhém chrámu, odevzdávám papírovou kipu, která se zde před vstupem k pověstné Zdi nářků každému půjčuje. A jelikož nejsem Žid, mám právo vstupu též na vrchol Chrámové hory, abych si prohlédl Omarovu mešitu.

Ostravský Žid Bobby Šlomo David je asi jediným moravským židem, který dodržuje pravidla judaismu. Také ví vše o Chrámové hoře, dle něho hoře Moria. Vystěhoval se do Palestiny v roce 1946, když přežil ghetto Terezín; učil se v roce 1948 v zemědělské škole nedaleko Jeruzaléma, pomáhal zde plnit nákladní auta potravinami, vodou a municí. Celé kolony takto vybavených vozidel pak směřovaly do Jeruzaléma, aby zásobovaly židovské vojáky.

Vyprávěl mi o Omarově mešitě. Po celá staletí byla nazývána mešitou Umar ibn al-Chattáb, byť jako jediná nemíří k Mekce, jelikož Malik při jejím budování chtěl, aby právě ona byla důležitější než mešita v Mekce. Narazil, Mekka je dodnes nejsvětější pro islám; důvod byl prostý – Korán praví, že kůň Buraq nesl Mohameda na Noční cestu z al-Masjid al-Haram („posvátná mešita“ v Mekce ) do al-Masjid al-Aqsa („nejvzdálenější mešita“ v Jeruzalémě).

Mekka je v Koránu zmiňována bezpočtukrát, název Jeruzalém ani jednou… Marné bylo Malikovo velikášství… Muslimové, kteří ovládli Jeruzalém až v 7. století n. l. věří, že skála v centru Dómu je tatáž, po níž vystoupal Muhammad na Noční cestu do nebe roku 621 n.l., doprovázený andělem Gabrielem.

Bobby věděl hodně též o historii dvou židovských chrámů v Jeruzalémě. První chrám byl vystavěn až za vlády Davidova syna Šalamouna. Šalamoun, známý svou moudrostí, nechal vystavět chrám podle přesného popisu v Tóře. Již po jeho smrti se však sjednocené království rozpadlo.

Izraelité byli nakonec pokořeni v roce 586 př. n. l. babylonským králem Nebukadnezarem II. Židovský chrám byl zbořen a Židé byli nuceni odejít do vyhnanství do Babylonu (známé jako tzv. babylonské zajetí Židů). Vyhnanstvím tak započala židovská diaspora. Přestože byl Babylon již v roce 539 př. n. l. dobyt Peršany a Židům byl umožněn návrat do země zaslíbené, část z nich již zůstala v Babylonu.


Druhý chrám byl vystavěn kolem roku 516 př. n. l. Židovská tradice však uvádí, že boží přítomnost v druhém chrámu již nebyla tak silná jako během existence chrámu prvního. V chrámu také chyběly posvátné předměty (Archa úmluvy, Áronova hůl, mana), které zmizely během zboření prvního chrámu. Oslabení chrámu se odrazilo i na samotné židovské společnosti, v rámci které se prohlubovaly vnitřní spory.

Jistého rozmachu se Judsko dočkalo pod vládou Héroda Velikého, který nechal přestavět židovský chrám (známý také jako tzv. Hérodův chrám) a zasloužil se také o výstavbu přístavního města Caesarea. Samaří a Herodionu, kde byla v roce 2007 nalezena také jeho hrobka.

K dobytí druhého chrámu došlo až v roce 70 n. l., kdy se Jeruzaléma zmocnili Římané pod vedením Tita v reakci na revoltu židovských obyvatel Judska. Rok 70 tak znamenal konečný zánik židovského chrámu, který již nikdy nebyl obnoven a po kterém se zachovala pouze západní část - tzv. Zeď nářků. Vítězství Tita nad Židy dodnes připomíná Titův oblouk v Římě, na kterém je vyobrazeno římské vojsko slavnostně vynášející z židovského chrámu sedmiramenný zlatý svícen – menóru.

Současná a výše již zmíněná schizofrenní Rezoluce, která svědčí o těžké psychopatii OSN, se bude opět projednávat na plenárním zasedání organizace, neočekává se ale, že by se její text nějak měnil, poznamenala agentura AP. Izraelci a mnoho Židů po celém světě považují krok UNESCO za další příklad protiizraelských nálad v OSN, kde jsou Izrael a jeho spojenci v početní menšině oproti arabským zemím a jejich příznivcům. Židů je asi dvacet milionů, muslimů více než dvě miliardy; Izrael má ke všemu jen asi setinu rozlohy území zemí celého arabského světa...


Rozum zůstává stát nad tímto počínáním; můžeme snad očekávat, že OSN vytvoří další rezoluce, které vyloučí též Boha, jelikož ho nikdy nikdo neviděl a nejsou hmatatelné důkazy o jeho existenci? Nebo prohlásí, že holocaust nikdy nebyl, jelikož se nikdy nenašly plynové komory? A co třeba, když právo Turecka na historickou Tróju přiřknou Řecku a jeho Achájcům? A rovněž může hypoteticky jiná rezoluce OSN rozhodnout, že Velká čínská zeď patří Mimozemšťanům, jelikož je vidět jako jediná stavba planety Země z vesmíru...

Až si někdo v OSN, potažmo v UNESCO zamane, že to nebyli Židé, kteří pro lidstvo objevili Boha, ani mu nedali Desatero či Starý zákon, bude nad slunce jasnější, že běženecká invaze muslimů do Evropy je jen zdařených pokusem o zničení křesťanství a též na starém kontinentu nastolení islámu i s jeho mírumilovným náboženským islámským právem šaría...

Není vyloučeno, že OSN jednou zpochybní rovněž kumránské svitky od Mrtvého moře, Tóru i Talmud, stejně jako skoro sto osmdesát Nobelových cen osobností židovského původu… Zkrátka - OSN jdi do řiti, což není urážka, jelikož oficiálně je řiť spisovné slovo. Pokud bych chtěl být opravdu sprostý, jakože mi to moje útlocitnost nedovoluje, řekl bych rovnou – UNESCO běž do prdele...

Inu, takové jsou nyní lapálie s takřka dvou a půl miliardovou partičkou muslimů, které zobe z ruky celý svět v čele s OSN. Nebylo proto náhodou, že na svoji první zahraniční cestu vyrazil letos prezident USA Donald Trump do Saúdské Arábie, aby tam ihned uskutečnil za 100 miliard dolarů prodej amerických zbraní. Navíc islámský fašismus Turecka disponuje jako člen NATO po USA hned druhou největší armádou s takřka 700 tisíci vojáky... Tak dlouho se však chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne...
Snímky z Izraele Břetislav Olšer

Vnitro má jasno! Díl I.

$
0
0
vlk
26.7.2017 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

K tomuhle článku se chystám už skoro měsíc. Nejdříve jsem s tím chtěl vyjet hned, pak mne napadlo, že by nebylo od věci trochu počkat, jestli autentické prohlášení mluvčího ministerstva vnitra Františka Korbela ohledně alternativní scény a vlastně nejen jí, vzbudí a já dodávám ZASLOUŽENĚ!!! nějaký ohlas na domácí politické scéně nebo aspoň na té mediální. Dnes už vím, že to čekání klidně mohlo trvat věčně a že bych se žádné reakce oficizních psáčů a intervjůků, o politikářích ani nemluvě, nedočkal. Jakkoli to, co ten člověk jménem Korbel pustil do světa je naprostá a skandální nehoráznost. Dovolím si jej citovat a vy uděláte dobře, když si ten výrok nenecháte ujít:



„Jednak v to počítáme aktivní autory alternativních médií, jednak skupinu pseudoexpertů či autorit, které se snaží intenzivně prosazovat narativy, které jsou v rozporu s českými bezpečnostními zájmy definovanými Bezpečnostní strategií ČR, do veřejné debaty a mediálního prostoru,“ sdělil mluvčí ministerstva, Jiří Korbel a takto definoval okruh lidí, kteří podle Chovancova úřadu šíří „dezinformace“.

Toto sdělil oficiálně nikoli jako nějaký občan Korbel nýbrž jako mluvčí ministerstva vnitra serveru Aktualne.cz pro článek, který tam vyšel dne 22.6.2017. Zaznamenal jsem jej a okamžitě uložil do zásobníku témat budoucích článků a označil jej jako superprioritu. A čekal, na nějakou odezvu. Nestalo se, jak víte – nic!

Žádný vládní nebo opoziční poslanec tuhle zpanštělou drzost nepokládal za hodnou nějakého komentáře nebo dokonce okamžité interpelace, podobně ani nikdo z politické neparlamentní scény (včetně třeba Pirátů) nebyl iritován, žádný hlídací mopslík demokracie z informačního mainstreamu nezaštěkal, žádný think thank strážců všelicjakých hodnot, od evropských až po lidská práva nejevil potřebu pozvednout svůj ostříží zrak, atd.atd. Jo, kdyby tohle řekl nějaký čínský nebo ruský Korbel, to byl šrumec!

Nikdo se nepozastavil ani nad dalšími naprosto šílenými informacemi z tohoto článku:

1 - Seznam sledovaných dezinformačních webů na vnitru oficiálně neexistuje, protože by si jej mohl kdokoli vyžádat podle zákona o poskytování informací.

2 - Na stovkách stran dokumentů určených pouze pro služební využití, které Aktuálně.cz získalo, se však pravidelně objevuje do 40 webových stránek s označením „alternativní“, do této položky jsou zamíchané jak čistě dezinformační servery, tak i weby, které dezinformace či zavádějící informace publikují jen občas.
3 - Dezinformace se podle sociologů nemusí šířit pouze na internetu, stačí, aby ovlivnily názorového vůdce určité skupiny. „Stačí jeden člověk, který dezinformace čte a poté je šíří mezi lidi třeba v hospodě a různých sociálních prostředích. Proto se dezinformace objevují i mezi lidmi, kteří tolik nepřijdou do styku s internetem,“ říká socioložka Markéta Blažejovská z Karlovy univerzity.

Asi žiji někde v jiné galaxii. Opravdu bylo mým názorem, že proti téhle snůšce velkopanské drzosti, ignorance a stupidity se přece někdo ozvat musí!!! Že si toho všimne nikoli mikroskopická Kosa, ale někdo, jehož jméno má opravdovou rezonanci ve všech vrstvách společnosti a začne být na poplach – pozor, chtějí nám ukrást svobodu slova!!!!

Protože když to vezmu, počínajíc prvním výrokem mluvčího Korbela – vnitro vás okamžitě začne monitorovat, jakmile si dovolíte luxus vlastního názoru, který podle mínění podobných Korbelů v ouřadě, kde on je mluvčím, ale i v kterémkoli jiném, bude v rozporu s českými bezpečnostními zájmy definovanými Bezpečnostní strategií …

Já jsem se doposud domníval, že Ústava a zejména její součást, která se jmenuje Listina základních lidských práv a svobod je nadřazena všem ostatním zákonům, o nějakých vyhláškách a směrnicích vůbec nehovoříc a nyní vidím, že její

Článek 17
který v prvních dvou odstavcích říká následující

(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

platí jen tehdy, když onen názor, vyjádřený slovem, písmem, obrazem nebo jiným způsobem se kryje s Bezpečnostní strategií!!!! Což je mimochodem dokument přijatý vládou v roce 2015 o 24 stranách textu. Znovu opakuji, jde o dokument přijatý vládou. Stejně jako třeba strategie rozvoje dopravy nebo ekologie či zemědělství nebo zahraničního obchodu a stovky a tisíce jiných.

Dovolím si přidat ještě další odstavec z článku 17 Listiny základních práv a svobod

(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

Jinými slovy pro Korbela a bystrá voka na vnitru a zřejmě leckde jinde je měřítkem přípustnosti a existence nějakého názoru ve veřejném prostoru to, jestli ten názor konvenuje s nějakým vládním papírem, ačkoli ten nejen že ani náhodou není zákonem, ale dokonce ani neprošel parlamentem. Na rozdíl třeba od takového programového prohlášení vlády!!! Čili má de jure stejný právní statut asi jako Požární plán pro budovu ministerstva vnitra, které se lidově říká kachlíkárna…

Ačkoli Ústava jasně říká, že omezit základní právo na šíření názoru lze jen zákonem za přísně vymezených podmínek….

Takže když to domyslím ad absurdum (zatím) – zítra klidně může nějaký osvícenec Korbelova kalibru navrhnout, že názory hodné pozornosti represivních orgánů jsou i ty, které mají odlišný pohled na oficiální únikové trasy nebo rozmístění hasičáků na vnitru!!!! Maně si závidím v této souvislosti Turkům. Není to tak dávno, co celý demokratický svět bouřil proti procesu s tureckými novináři, kteří zdokladovali dodávky zbraní od jejich vlády pro islamisty v Sýrii a Iráku. Ti, viděno Korbelovou logikou, svými reportážemi skutečně ohrozili nejzákladnější zájmy tureckého státu!!!! Ať už byly jakékoli. Důležitá je přece koncepce jako taková, nikoli to, co je tam věcně! Protože v Korbelově podání má vláda vždycky pravdu! Zejména, když jde o bezpečnost! V takovém případě musíme stejně měřit i tureckému prezidentovi!

Může být, že si právě říkáte – obludárium non plus ultra, bludy úřední obludy v míře maximální. Rychle vás vyvedu v omylu. Já jsem velmi letmo těch 24 stránek té vládní bezpečnostní strategie přelétl. Jen přelétl, nikoli přečetl. Ale stačilo to k tomu, abych tam objevil třeba toto:

68. Komplexním jevem, který může ovlivnit bezpečnost ČR, je mezinárodní migrace. Pro hodnocení migračních jevů, nastavení souvisejících politik a řešení možných hrozeb je určující účast ČR v EU a schengenském prostoru. Zrušení kontrol na vnitřních hranicích států EU významným způsobem ovlivňuje způsob ochrany území ČR i ve vztahu k potírání nelegální migrace a klade zvýšené nároky na spolupráci členských států EU při ochraně jejich vnějších hranic. Vxoblasti ochrany vnějších hranic EU proto ČR prosazuje dokončení a využívání moderních velkokapacitních informačních systémů a zavedení systémů registrace vstupu a výstupu, které ve svých důsledcích přispějí k zajišťování bezpečnosti společného prostoru. ČR bude nadále prosazovat zachování a efektivní správu klíčových mechanismů migrační politiky EU, které zahrnují spolupráci v oblasti azylové politiky na základě tzv. dublinského systému a důsledné dodržování schengenského acquis všemi státy Evropy, které jsou jím vázány.

69. Pro prevenci případných rizik je klíčové řízení přistěhovalectví, včetně integrace cizinců pobývajících na území ČR. ČR si v této oblasti dosud uchovává velkou míru suverenity. V případě legální migrace ČR prosazuje ucelený a aktivní přístup k ekonomickému přínosu přistěhovalectví s ohledem na potřeby pracovního trhu. Integrace cizinců je na národní úrovni nadále řešena prostřednictvím koncepčního přístupu za účasti širokého spektra aktérů včetně nestátních organizací. ČR nadále usiluje o prolnutí cizineckých komunit a většinové společnosti a zajištění sociální a ekonomické soběstačnosti jednotlivých přistěhovalců.

Dovolím si to interpretovat – vláda identifikovala jako bezpečnostní riziko (zaplať Nejvyšší!) migraci a jejich dopady. Pro mne z toho vyplývá, že především migraci NELEGÁLNÍ. Legální hodlá podporovat a při jejím provozování hodlá, pro zvýšení úspěšnosti ingerovat do integračního procesu například i nestátní organizace. Zvláštní mi přijde, že Korbel ani nikdo nad ním, pod ním z vládních nebo jiných oficiálních struktur, kteří všude čuchají ruské trolly a dezinformátory a od nich čekají jen to nejhorší, včetně rozvratu státu a zničení naší demokracie protože prý porušují vyjádřením SVÝCH NÁZORU bezpečnostní strategii, na což mají z ústavy nezadatelné právo, nemá problém s tím, že do migračních toků byly a jsou zapojeny různé české nevládní organizace, které se přímo či nepřímo na nelegální migraci do Evropy, včetně ČR - PODÍLEJÍ! Takže nejen že hlásají názory v rozporu s vládní strategií, ale oni svou činností explicitně a porušují platné zákony. Vědomě!

Jak je možné, že dokonanou činnost či připravovanou činnost, která jde jednoznačně PROTI zájmům republiky a proti oné přijaté bezpečnostní strategii státu, které má pro Korbela a šmoky z Aktuálně.cz vyšší platnost než Ústava a navíc koliduje s několika zákony, tahle bystrá voka absolutně neřeší? A naopak těm věčným páchačům dobra je poskytován v míře nebývalé veřejný prostor ať už v médiích nebo v přístupu k vládě a vládním institucím?!

Nepůjdu tak daleko, abych snad tvrdil, že pomoc nelegálnímu migrantovi je něco jako přímá pomoc cizímu špionovi, nicméně obojí je prostě porušením platných zákonů. Ale u těch, co činem podporují nelegální přechody hranic a tím podlamují státní suverenitu státu, je jejich počínání stoprocentně pardonováno, zatímco když někdo, v souladu s ústavou, šíří svůj osobní názor, je minimálně monitorován, protože došel k závěru, který není konformní s tím, co si MOMENTÁLNĚ myslí vláda!!!!

Dám sem ještě jeden z bodů té vládní koncepce:

71. Základním přístupem v oblasti ochrany veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti je prevence a potírání všech forem kriminality. Proto je v první řadě důležitým úkolem bezpečnostních složek země boj proti všem formám organizovaného zločinu a korupce. ČR v této oblasti postupuje na základě ucelené vládní koncepce. Zaměřuje se zejména na podporu přímé policejní spolupráce na národní i mezinárodní úrovni umožňující rychle reagovat na aktivity kriminálních struktur, které často účelově přenášejí svoje aktivity mezi jednotlivými státy. Rovněž se zaměřuje na zdokonalování dlouhodobých podmínek pro práci příslušníků bezpečnostních sborů, včetně právního prostředí, odbornosti a dostupnosti materiálních a finančních zdrojů pro specializované útvary. Klíčová je podpora vyhledávání a zajišťování výnosů z trestné činnosti. Zásadním problémem boje s organizovaným zločinem a korupcí zůstává případná zranitelnost státu. Proto je v první řadě nezbytné posilovat kapacity státních institucí k ochraně společnosti před organizovanou kriminalitou a korupcí.

Být takovým Jaroslavem Kmentou a přečíst si to Korbelovo vyjádření, velmi bych se začal bát, že skončím v klepetech. Když ta vládní koncepce je nadřazena úplně všemu, včetně Ústavy.

Já vím, že se vám takovýhle závěr zdá šíleným. Přesto na něm trvám. Mám momentálně co do činění s Kmentovou trilogií Padrino Krejčíř. Dlouho jsem ji odsouval a nyní se do ní konečně pustil. Úděsné čtení! Zejména druhý díl Žralok. Z hlediska bezpečnosti státu, protože Kmentův text, opřený zejména o policejní protokoly a vnitřní informační zprávy a zjištění policie, plus další jistě pečlivě prověřované zdroje, musí každého soudného člověka dovést k závěru, že Česká republika je prostě ideálním hřištěm pro každého těžkého zločince, kde lze realizovat i ten nejtriviálnější a nejdrzejší podvod, pokud máte dost peněz na prvotřídní advokáty a podmazání justice, policie a vrcholných politiků. Pak vám prostě projde úplně všechno. A nejen vám, i těm kteří vám ty podvody nějakou svou ne/činností umožnili včetně nejvyšších politických představitelů země! Z mého pohledu, Jaroslav Kmenta promine, je to oslava korupce a podvodů všeho druhu a přímá výzva k tomu, aby to každý zkusil! Ale vláda v té bezpečnostní koncepci chce proti tomu bojovat. Ačkoli Kmenta uvádí ve svém textu minimálně TŘI současné vrcholné politiky, kteří v Krejčířově anabázi sehráli nějakou roli!!!! Takže ještě navíc – Kmenta svými knihami také výrazně koliduje s tou vládní strategií!! Je na Korbelově seznamu sledovaných? Měl by být!

Má podle Korbelova způsobu uvažování vůbec Jaroslav Kmenta právo napsat, natož vydat svou gangsterskou trilogii, která svou dramatičností hravě strčí do kapsy každou detektivku, když vlastně poskytuje excelentní návod jak krást v maximálně možném měřítku????

Můžete namítnout – jde o popis divokých 90-tých let a první dekády nového milenia.Nic takového dnes není možné… Vážně? V tom případě vám musím doporučit tenhle článek, který vyšel minulou sobotu:

Hazardní lobby významně ovlivnila zákon, tvrdí analýza

Dám sem jako ochutnávku jeden malý odstaveček:

Zákon o hazardních hrách, který platí od letoška, doznal při svém projednávání podle vládní analýzy několik změn pod vlivem „hazardní lobby“. Upřednostnil se tak zájem herního průmyslu před zájmem veřejným….

…Podle analýzy ovlivňování úřadů provází klientelismus, nestandardní lobbing, ekonomický i mediální nátlak a střet zájmů. Autoři to označili za jedno z hlavních bezpečnostních rizik, která plynou z jednání zástupců hazardu. Je snaha ovlivňovat přípravy předpisů v Parlamentu, na ministerstvu financí i v obcích…

Můj názor je, že se od Krejčířových dob nic významně nezměnilo. Jen dnešní Krejčířové už mají pod palcem tvorbu a přijímání zákonů, takže vláda už není ani schopna prosadit SVUJ VLASTNÍ návrh zákona!!!! O nějaké Bezpečnostní strategii vůbec nemluvě!

Ovšem Korbelové a na vnitru i jinde, za plného pochopení psáčů z Aktuálně a podobných, řeší vlastní názory obyčejných lidí, tedy těch, které nejsou v souladu s nějakou „požární směrnicí“ na vnitru – eh omlouvám se– Bezpečnostní strategií ČR…

Původně jsem si myslel, že tohle téma dám z jedné vody na čisto, tedy jediným článkem. Jsem ovšem skoro na dvou tisících slovech. A zdaleka jsem jej nevyčerpal. Takže zítra bude určitě druhý díl a dost možná že i třetí. Pokud budete mít zájem uvidíte sami.

Nicméně – než dnes skončím, musím zmínit ještě jednu drobnost – už jsem výše konstatoval, že Česká republika má hafo vládních strategií. Pro všechny možné oblasti. Pro ekologiii, energetiku, zdravotnictví, dopravu, armádu, sport, vzdělávání, zemědělství, digitalizaci, rozvoj průmyslu, lesní hospodářství a nejspíš i pro pěstování pampelišek nebo ananasů a stavění sněhuláků. Ale nechme laciných srandiček. Já si pro účely závěru tohoto textu vyberu, nikoli náhodně jen tři strategie.
ekologii
energetiku
dopravu
Doufám, že mi ani Korbel nebo šmokové z Aktualne.cz nebudou tvrdit, že jsou méně důležité než ta bezpečnostní. Pro mne je jedna vládní strategie jako druhá. Svým významem. Pro Korbela a spol. zjevně nikoli. Nezaznamenal jsem totiž, že by někdo navrhoval úřední sledování a boj proti působení ekoteroristů. Kteří naprosto militantně AKTIVNĚ BRÁNÍ - včetně porušování zákonů, například výstavbě dopravní infrastruktury, těžbě uhlí, realizaci nutnosti ukládat jaderný odpad nebo provádět ekologická opatření, která NEJSOU v souladu s jejich názorem jak je to správně.

Opakuji AKTIVNĚ BRÁNÍ – včetně porušování zákonů! Nikoli snad, že by je někdo skandalizoval za veřejné vyjádření názoru, který je odlišný od toho, co si myslí v konkrétní koncepci vláda!!!!! Ačkoli jejich počínání poškozuje stát i zájem většiny jeho obyvatel flagrantně! Stačí si vzpomenout na nedostavěné dálnice na Hradec a Ústí nebo jez na Labi.

Jak už je konstatováno v úvodu – měl jsem, přiznávám, že naprosto naivně, zato, že se někdo s hlasem podstatně silnějším a důležitějším, než je tenhle maličký blog, ozve proti té Korbelovské drzosti. Čekal jsem marně.

Zítra si dáme pokračování. Protože je ještě psát o čem. Dokonce si myslím, že to bude větší nářez než to, co jste právě dočetli.

- - -

Vyčišťování bojiště v Mosulu

$
0
0
Stephen Lendman
26.7.2017 Global Research, překlad Messin

Do města proniká zápach hnijících mrtvol. Povětšinou americké teroristické bombardování bezohledně zmasakrovalo na 40.000 civilistů, jak bylo diskutováno v minulém článku.


Město připomíná měsíční krajinu, bez viditelných známek života kdekoliv. Civilisté, schopní dostat se ven, se stali uprchlíky, kterým zůstal pouze vlastní život – jejich domy, majetky i budoucnost byly zničeny.

Desítky tisíc ostatních zůstaly pohřbené pod troskami. Mosul je hřbitov pod širým nebem, jeden z mnoha příkladů americké krutosti, o tom všem je imperialismus – zuřivé touze po bohatství, moci a nadvládě, bez ohledu na cenu člověka.

Upřímná zpráva profesora Seyeda M. Marandiho, který město navštívil a svědčil tak z první ruky, kontrastuje ze zprávou v New York Times.

The Times: irácký premiér Hejdar Abádí… gratuluje (národním) ozbrojeným silám za vybojování města z rukou Islámského státu (ISIS).“

The Times připouštějí, že měsíce boje zanechaly město v troskách, zabily tisíce lidí a přesídlily kolem milionu jeho obyvatel.

Zpráva zdůrazňuje triumf nad genocidním masovým zabíjením a ničením. Neříká nic o úmyslném bombardovacím terorismu USA, nic o podpoře Washingtonu ISIS a dalších teroristických skupin.

Mlčí se o zprávách z první ruky od Aliho Arkadyho, včetně fotografických důkazů o mučení, týrání a chladnokrevném zabíjení iráckých vojenských zajatců a civilistů podezřelých z vazeb na ISIS.


Arkady byl přidělen ke speciální jednotce iráckého ministerstva vnitra a byl tak přímým svědkem brutálních výslechů za účelem získání vynuceného přiznání od podezřelých k sympatiím k ISIS.

Později zemi opustil. Vzal sebou však fotografické i filmové záznamy a odhalil brutální praktiky režimu – instalovaného Washingtonem, aby sloužil jeho zájmům.

The Times citovaly Abádího jak říká, že přišel do Mosulu „oznámit jeho osvobození a poblahopřát k tomuto vítězství ozbrojeným silám a iráckému lidu.“


Mosul byl znásilněn a zničen, nikoliv osvobozen. Po celé měsíce probíhající horor, který byl do značné míry ignorován západními sdělovacími prostředky, devastace a lidské utrpení byly většinou potlačeny – včetně strašlivých válečných zločinů a zločinů proti lidskosti spáchaných americkými a iráckými silami.

Marandi objasnil to, co se Times a dalším médiím nepodařilo hlásit. V rozhovoru pro RT International řekl:

„Město je téměř prázdné.“

„Devastace celého města, které je druhým největším městem Iráku, je mimořádná.“

„Ti, s nimiž jsem mluvil, vyjadřovali velké potěšení, že je město znovu získáno, ale všichni říkali, že americké nálety byly velice zničující a velmi škodlivé pro obyčejné lidi a že bylo zabito mnoho civilistů.“

Marandi v loňském roce diskutoval o západním mediálním pokrytí Aleppa a Mosulu:

„Také jsme po osvobození navštívili Aleppo, a to co bylo velmi zajímavé nebo nešťastné byla skutečnost, že devastace východního Aleppa, které bylo obsazeno Al-Kajdou v Sýrii, byla velmi podobná devastaci, kterou jsme viděli v západním Mosulu.“

„Bombardování Američanů zničilo tak moc ze západní části města, ale západní média o tom téměř nic neřekla.“

Během letecké a pozemní kampaně za účelem osvobození Aleppa od teroristů Al-Nusry podporovaných USA vyvíjely ruské a syrské síly mimořádné úsilí, aby se vyhnuly nebo minimalizovaly civilní oběti – naprostý opak toho, jak fungovaly americké a irácké síly v Mosulu.

Západní média neoprávněně tvrdila, že se ruské a syrské síly nevybíravě zaměřily na civilní oblasti. Zároveň ignorovala americké teroristické bombardování Mosulu. Jasný dvojitý standart netřeba dále rozvádět.

Moskva zřídila humanitární koridory pro obyvatele Aleppa, aby mohli opustit město. Poskytla nezbytnou humanitární pomoc. Amerika, ostatní západní státy a OSN neposkytly nic.

Marandi:
„Iráčané říkají, že veškerá devastace od doby svržení Saddáma Husajna až do nynějška, je zaviněna Spojenými státy více, než kýmkoliv jiným, protože „jí mnoho let podporují.“

Amerika „vytvořila ISIS, vedle Saúdů a bohužel turecké vlády a Kataru.“

„Financovali extremistické skupiny, jak víme z dokumentů obranné agentury z roku 2012, a také dokumentů Wikileaks, které ukazují, že Hillary Clintonová věděla, že Saúdové a Katar v roce 2014 pomáhali ISIS.“

„Irácký lid si je velice dobře vědom toho, co se děje a věří, že více než deset let devastace je vinou Spojených států a jejich regionálních spojenců, více než kohokoliv jiného.“

Americká imperiální bezohlednost nese plnou zodpovědnost za znásilnění a zničení Iráku, Sýrie a mnoha dalších zemí.

Jejich ďábelská agenda je největší hrozbou lidstva.



Překlad Messin
Zdroj: http://www.globalresearch.ca/sanitizing-the-killing-fields-of-mosul/5600797

Porošenko odobral Saakašvilimu ukrajinské občianstvo

$
0
0
Michail Saakašvili
Sergej Chuzavkov
26.07.2017 PravdaSk

Ukrajinský prezident Petro Porošenko zbavil bývalého gruzínskeho prezidenta Michaila Saakašviliho ukrajinského štátneho občianstva. Oznámila to v Kyjeve štátna migračná služba. Krok je vyústením sporu, ktorý medzi niekdajšími spojencami v boji proti ruskej agresii vypukol vlani. O občianstvo rodného Gruzínska prišiel Saakašvili v decembri 2015.

Saakašvili stál na čele Gruzínska v rokoch 2003 až 2013, ale krátko pred vypršaním svojho mandátu opustil krajinu v obave, že ho bude nová vláda prenasledovať. Uchýlil sa na Ukrajinu, kde na jar 2015 dostal štátne občianstvo a súčasne ho vymenovali za gubernátora Odeskej oblasti.

V Gruzínsku ho medzitým v neprítomnosti obvinili zo zneužitia úradu. Občianstvo mu tamojší prezident Giorgi Margvelašvili odobral v decembri 2015 s odôvodnením, že Saakašvili prijal občianstvo Ukrajiny.

S Porošenkom, svojim známym zo štúdií, sa Saakašvili rozišiel vlani, keď prezidenta tvrdo kritizoval za neplnenie volebných sľubov a za údajné protežovanie korupčníkov. Po zložení gubernátorskej funkcie založil vlastnú politickú stranu nazvanú Hnutie nových síl.

Formálnym dôvodom pre odobratie občianstva bola podľa agentúry TSN skutočnosť, že exprezident Saakašvili vraj svoju žiadosť o ukrajinské občianstvo podložil nepravdivými informáciami. Zbavenie občianstva je podľa ukrajinských médií výsostné právomocou hlavy štátu.

Saakašvili v prvej reakcii oznámil, že bude ďalej žiť v Kyjeve aj bez občianstva. Jeho politické plány však krok prezidenta môže ovplyvniť, pretože podľa ukrajinských zákonov môže viesť politickú stranu či byť zvolený do parlamentu len ukrajinský občan.

Porošenkovo ​​rozhodnutie kritizoval vplyvný ukrajinský poslanec Mustafa Najem. „To je to najhlúpejšie, čo môže človeka napadnúť,“ odkázal na facebooku prezidentovi. „Je to známka slabosti, ktorá prezidenta Ukrajiny stavia do zlého svetla.“

- - -

Záchrana naší země je v rukou každého z nás!

$
0
0

Vladimíra Vítová 
26.7.2017

ANS je platforma vlasteneckých sil. Její původní záměr - zastřešovat malé neparlamentní politické strany, hnutí a spolky – nestihl být z technických a časových důvodů zrealizován do vyhlášení těchto parlamentních voleb. Členové ANS tedy budou v těchto volbách kandidovat pod hlavičkou jednoho ze svých členů – České strany národně sociální, která je nejstarší politickou stranou v naší zemi. Mimochodem, v dubnu oslavila 120. výročí svého vzniku.


V letošních podzimních volbách si již nemůžeme dovolit se mýlit. Mají-li se konečně začít prosazovat skutečně zájmy a vůle většiny národa, pak musí„Podle odborné analýzy vnějších a vnitřních hrozeb je pro Českou republiku největší hrozbou počínání Severoatlantické aliance a Evropské unie a s tím spojené české členství." me jít všichni k volbám. Znovu opakuji: VŠICHNI! Musíme se spolehnout jenom na svoji ruku, která odpovědně vhodí volební lístek do urny!

Apeluji na všechny maminky, manželky, babičky, sestry, dcery, na všechny ženy, aby si uvědomily, že naší zemi opravdu hrozí reálné nebezpečí, že budeme zataženi do války s Ruskem a že se staneme válčištěm. Je naprosto zásadní volit již v těchto volbách politické strany, které mají ve svém programu zcela jasně řečeno, že jim jde o mírovou politiku naší země a že požadují okamžité vystoupení naší země z NATO a z EU. Nemáme jiné řešení, pokud si přejeme žít v míru a prosperitě, respektive pokud si přejeme vůbec žít.

Jak vyplývá z analýzy agentury Exanpro:
„Podle odborné analýzy vnějších a vnitřních hrozeb je pro Českou republiku největší hrozbou počínání Severoatlantické aliance a Evropské unie a s tím spojené české členství."

Každá politická strana či hnutí by měly ústy svých představitelů sdělit jasné a podrobné stanovisko, jak si představují českou národní bezpečnost v souvislosti s členstvím v NATO a EU. Všechny politické subjekty by měly před volbami do Poslanecké sněmovny (říjen 2017) svým voličům čitelně sdělit, zda budou usilovat o vystoupení, anebo o setrvání v těchto mezinárodních organizacích. Hlasy voličů by pak v tomto smyslu mohly být zároveň jakýmsi referendem o obou členstvích. Pokud se jakákoli strana nebo hnutí nevyjádří ve svém programu k této otázce jednoznačně, znamená to, že se ani jednoznačně nedokáže vyjádřit k otázce české národní bezpečnosti. Prohlášení o referendu je sice v pořádku, ale není to přímé stanovisko strany (hnutí) o tom, jak chce řešit národní bezpečnost. Dalším rysem přímých politiků se smyslem pro národní zájmy a pro národní bezpečnost je to, že se nevyjadřují o státních otázkách pouze směrem k veřejnosti, ale především směrem k NATO a EU, kde požadují spravedlivou a bezpečnou politiku pro zdárný rozvoj své země, a v případě nenaplňování této politiky usilují o přerušení členství ve spolcích, které ohrožují národní bezpečnost vlastní země.“

ZDROJ ZDE: http://www.exanpro.cz/udalosti-a-jevy-ve-svete/329-ceska-politicka-scena-a-narodni-bezpecnost-ve-vztahu-k-nato-a-eu

Každé volby jsou referendem. Volby jsou dokonce víc než samo referendum. Je opravdu nezbytné nahlédnou do volebních programů politických stran a zjistit, jaké mají záměry. Není pravdou, že všichni mají stejné programy. Pravdou je opak! A politické strany své programy dodržují, ovšem protože je lidé neznají, tak si myslí, že tomu tak není. Ale ono tomu tak bohužel je.

Aliance národních sil je toho názoru, že je nutností vytvořit vlastní struktury národního řízení, národní stabilizační program, soběstačnou republiku. Po celonárodní konzultaci, kterou jsou de facto volby, musí být uzavřená NOVÁ SPOLEČENSKÁ SMLOUVA, která bude prosazovat pronárodní teze. Musí dojít ke strukturální změně národní ekonomiky. ČR musí mít sama v rukou národní zdroje, národní průmysl a zemědělství a také národní spotřebu. Ani jedna část tohoto řetězce nesmí být v zahraničních rukou! Jinak není možné být svéprávným státem. A přesně toto je obsahem programu ANS.

Podrobnosti jsou zde: https://www.aliancens.cz/odborne-komise-ans

Naši předkové bojovali generace a často i pokládali životy za to, co my dnes - za pouhého přihlížení mnohých - ztrácíme. A hrozí, že nevratně! Nyní je prvořadým úkolem další naší existence okamžité vystoupení z NATO a EU a zajištění bezpečnosti České republiky.

Vladimíra Vítová
předsedkyně českého mírového fóra a Aliance národních sil

Erdogan se dohodl s Ruskem na dodávkách S-400

$
0
0

Dáša Sažinová, Natalja Žukovská
26. 7. 2017   zdroj
Prezident Turecka Recep Tayyip Erdogan oznámil podepsání smlouvy na dodávku ruských protiletadlových raketových systémů S-400. Informovala o tom Gazeta.ru. "Učinili jsme s Ruskem nezbytné kroky, je podepsáno", cituje rozhlasová stanice Govorit Moskva Erdoganova slova.


"Když to roky nemůžeme uskutečnit s USA, sami hledáme řešení. Řecko používá S-300 a USA to nevadí. Tak proč jim vadí naše spolupráce s Ruskem?", dodal.

Pentagon se na Turecko urazil za koupi ruských S-400
zdroj
Pentagon požaduje od tureckých orgánů vysvětlení kvůli nákupu ruských protiletadlových raketových systémů S-400, píše agentura RIA Novosti. Na briefingu to řekl zástupce vojenského rezortu USA Jeff Davis.

Turecko je spojenec NATO a jeden ze základních kamenů našich vztahů se všemi spojenci spočívá v tom, že bychom chtěli, aby existovala kompatibilita zbraní ... Co se týká oznámení nákupu S-400 Tureckem, tak to Turecko bude muset vysvětlit, řekl Jeff Davis.

Turecký vůdce Recep Tayyip Erdogan na to odpověděl, že nevidí žádný důvod k obavám ze strany vojenských činitelů USA. Prohlásil, že opravdu nechápe, proč tato otázka vyvolává znepokojení. Podle tureckého prezidenta musí každá země provádět opatření k zajištění své bezpečnosti. Upřesnil, že Turecko podniká kroky s tou stranou, s níž je možné tato opatření provést.

Kolikrát už jsme o tom s Amerikou mluvili, ale nic se nepodařilo, proto, ať chceme nebo ne, jsme začali budovat trh s S-400. Naše příslušné resorty jednají a tento krok bude učiněn, řekl Erdogan novinářům během tiskové konference v Ankaře.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Vnitro má jasno! Díl II.

$
0
0
vlk
27.7.2017 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com
(pokračování ze včerejška)
Včera jsem se stihl zabývat jen hlavními aspekty neuvěřitelného prohlášení mluvčího ministerstva vnitra o šmírování alternativních zdrojů v téhle formě:


„Jednak v to počítáme aktivní autory alternativních médií, jednak skupinu pseudoexpertů či autorit, které se snaží intenzivně prosazovat narativy, které jsou v rozporu s českými bezpečnostními zájmy definovanými Bezpečnostní strategií ČR, do veřejné debaty a mediálního prostoru,“ sdělil mluvčí ministerstva, Jiří Korbel a takto definoval okruh lidí, kteří podle Chovancova úřadu šíří „dezinformace“.

Dnes hodlám pojednat další nezkousnutelné výroky, které od něj, či jiných zazněly v článku Aktualne.cz

Myšlenky odporující zájmům státu šíří až sto vlivných lidí, tvrdí vnitro. V hledáčku má na 40 webů

Jde mi zejména o následující:

1 - Seznam sledovaných dezinformačních webů na vnitru oficiálně neexistuje, protože by si jej mohl kdokoli vyžádat podle zákona o poskytování informací.

2 - Na stovkách stran dokumentů určených pouze pro služební využití, které Aktuálně.cz získalo, se však pravidelně objevuje do 40 webových stránek s označením „alternativní“, do této položky jsou zamíchané jak čistě dezinformační servery, tak i weby, které dezinformace či zavádějící informace publikují jen občas.

3 - Dezinformace se podle sociologů nemusí šířit pouze na internetu, stačí, aby ovlivnily názorového vůdce určité skupiny. „Stačí jeden člověk, který dezinformace čte a poté je šíří mezi lidi třeba v hospodě a různých sociálních prostředích. Proto se dezinformace objevují i mezi lidmi, kteří tolik nepřijdou do styku s internetem,“ říká socioložka Markéta Blažejovská z Karlovy univerzity.
Vezmu to postupně.
1- Seznam sledovaných dezinformačních webů na vnitru oficiálně neexistuje, protože by si jej mohl kdokoli vyžádat podle zákona o poskytování informací.
Cože?!!! Takže vnitro sleduje nejméně 40 různých webů, které má za podezřelé, ale seznam neexistuje a to s odůvodněním – MOHL BY SI JEJ KDOKOLI VYŽÁDAT PODLE ZÁKONA O POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ!!!!!

Takže občane, kdybys náhodou chtěl oficiální informaci, kdo je kvůli svým názorům sledován, nedostaneš ji!!!! Ačkoli máš podle zákona na to právo. Což vědí i na vnitru. Přirozeně, že ten seznam oficiálně neexistuje – z jednoduchého důvodu – jakmile by vešlo oficiálně ve známost, že server XY je na oficiálním sledovacím fermanu vnitráků, nepochybně by velmi rychle došlo ke spektakulární a velmi sledované soudní žalobě, kde by vnitro muselo vysvětlovat, proč je server fízlován. Což by nikdy nemohlo vyhrát, neboť už včera jsme si řekli, co říká ohledně svobody šíření názorů Ústava, respektive listina práv a svobod v článku 17!!!!

Vlastně neřekli, protože článek 17 má ještě třetí a pátý odstavec:

(3) Cenzura je nepřípustná.

(5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.

Mně z toho vyplývá jednak to, že činnost vnitra v tomto případě naplňuje odstavec 3 a přímo porušuje odstavec 5, protože maří zákonné právo občana na informace o činnosti státního úřadu!!!!! Nemluvě o tom, že jde fízlováním o jasné porušení odstavce 1 a 2 článku 17….

Obojí je skandální záležitost nejvyššího kalibru. Ti, co prý hlídají demokracii, podle mého právně laického názoru, sami porušují nejen demokratická pravidla. Navíc vědomě obcházejí zákon, aby nebyli pod veřejnou kontrolou! Pokud je to pravda, pak si musím klást otázku, jaký rozdíl je mezi Korbelem a těmi co obcházejí daňové zákony ve velkém?

Zejména když v článku Aktualne.cz stojí výslovně
2 - Na stovkách stran dokumentů určených pouze pro služební využití, které Aktuálně.cz získalo, se však pravidelně objevuje do 40 webových stránek s označením „alternativní“, do této položky jsou zamíchané jak čistě dezinformační servery, tak i weby, které dezinformace či zavádějící informace publikují jen občas.
Takže z onoho fízlování existují stovky stran dokumentů URČENÝCH PRO SLUŽEBNÍ POUŽITÍ!!!! Zajímalo by mne JAKÉ SLUŽEBNÍ POUŽITÍ!!!!! Pro zábavu bystrých vok? Nebo pana ministra či nějakého jeho úředníka? Nebo snad pro budoucí činnost orgánů v trestním řízení a tedy represi nepohodlných názorů? Tohle je jádro pudla!

Zajímalo by mne i kdo ten seznam, co neexistuje, na vnitru sestavil a následně povolil ke sledování? Nebo se mám domnívat, že jde o nějakou soukromou iniciativu pana Korbela? Nebo... No radši toho spekulování nechám! Zatím netuším, jak ohrožuje naši demokracii Putin a jeho trollové, ale mám zcela konkrétní představu o tom, jak ji může poškodit ono „služební využití“.

Ale v těch výše uvedených 42 slovech té delší složené věty jsou další šokující informace!!

- Aktuálne,cz přiznává, že má ty stovky stran dokumentů,určených pro SLUŽEBNÍ VYUŽITÍ K DISPOZICI!!!!

Jak to, že je má, když jsou jen pro služební účely?! Jak to, že je má, když občan NEMÁ šanci se ani dozvědět, které weby jsou šmírovány, protože NENÍ jejich oficiální seznam? A je zřejmé, že jde o jasný únik policejních dokumentů. Aktualne.cz se tím dokonce samo chlubí. Jak to, že to nikdo nešetří? Kdo jim to dal? A proč jim to dal? A za co jim to dal? A co jim dá příště? Nebo jsou podobné úniky ne/oficiálně ok a vadí jen ty, když se týkají Babiše nebo dalších mocných?

Ale ještě nejsem s tímhle odstavečkem o 42 slovech hotov.

Je tam ještě jedna zdrcující informace – do této položky jsou zamíchané jak čistě dezinformační servery, tak i weby, které dezinformace či zavádějící informace publikují jen občas!!!

V České republice jsou sledovány jako nepřátelské weby, co dezinformační nebo zavádějící informace publikují jen občas???? Tak to jich potom musí být sakra více než 40. Nebudu mluvit o bulváru, ten nějakou dezinformaci neřeší, ten prostě žije z drbů. Ale dovolím si naivně předpokládat, že na seznamu, co neexistuje, je daleko víc než jen 40 položek – například všechny možné české mediální kanály, včetně ČTK , České televize, Českého rozhlasu, Novy, Primy, Lidovek, MfD, Práva, Seznamu, Hospodářek, Hlídacího psa.org. Aktualne.cz, Neovlivní atd. atd. atd. - prostě všech, kteří přebírali a přebírají informace z CNN o ruské stopě při volbě amerického prezidenta! Ačkoli James O´Keefe při rozhovorech s předními činiteli CNN, které natočil na skrytou kameru, jasně prokázal, že sami hlavouni z CNN ruské zpravodajství označují za bullshit a vysílají je proto, aby zvedli sledovanost a proto, že chtějí stůj co stůj popravit Trumpa! A dnes už to všechny české mainstreamové redakce vědí, přesto, že o tom neráčili své čtenáře nebo diváky informovat!!! CNN přebírají, jako věrohodný zdroj i nadále.

Dopustím se tedy tvrzení, že občasným dezinformacím, či zavádějícím informacím není schopen se vyhnout nikdo. Protože každý musí minimálně část novinek přebírat z cizích zdrojů, nad kterými nemá žádnou kontrolu a kterým buď věří nebo ne. Ovšem pouze u některých je to důvod k úřednímu šmírování a pořizování stovek stránek ke služebním účelům….

Tohle je ta demokracie, kterou nám moskevští trollové chtějí vzít?

A dostáváme se k výroku poslednímu, řekl bych stejně dementnímu, jako humornému

3 - Dezinformace se podle sociologů nemusí šířit pouze na internetu, stačí, aby ovlivnily názorového vůdce určité skupiny. „Stačí jeden člověk, který dezinformace čte a poté je šíří mezi lidi třeba v hospodě a různých sociálních prostředích. Proto se dezinformace objevují i mezi lidmi, kteří tolik nepřijdou do styku s internetem,“ říká socioložka Markéta Blažejovská z Karlovy univerzity.

Netuším, jestli si ona dámička jménem Markéta Blažejovská nebo někdo z její rodiny nechali zpracovat rodokmen. Jestli ano, pak soudím, že někde na úrovni pradědečka nebo prapradědečka nutně musí narazit na jméno Bretschneider. Ano – míním toho Bretschneidera ze Švejka. Ten přece také lovil nekalé živly, co podlamovali svými názory výru v neomylnost císaře pána, po hospodách. Řečeno terminologií jeho prapravnučky – jde o názorového vůdce určité skupiny. „Stačí jeden člověk, který dezinformace čte a poté je šíří mezi lidi třeba v hospodě a různých sociálních prostředích. A s těmi podle Markéty Blažejovské-Bretschneider, je třeba evidentně zatočit! Tak jako to činil její prafotřík. Doufám, že jde příkladem a chodí po hospodách. V apartním sáčku a zapisuje velezrádná prohlášení na manžety. Aby dodržela dresskodex svého slovutného předka. Nebo aspoň na tablet nebo mobil…. Prapradědek snad promine….. Překvapí někoho, že tahle krasavice inteligentní je činná i v šapitó Jakuba Jandy jménem Evropské hodnoty?

Jsem totálně znechucen a znejistěn. Jsem skalní volič sociální demokracie. Bojím se o osud té naší, zejména když vidím duo Babiš - Zeman na obzoru příštích voleb. Jsem pro členství v EU a NATO. Ale tohle, co jsem popisoval včera a dnes (třetí díl už necítím potřebu psát)? O čem se tu ještě bavíme? Co to je demokracie v pojetí šmoků z Aktuálně a mluvčího ministerstva vnitra Korbela? To fízlování a zase fízlování? Aniž by to někomu vadilo? To má být demokracie? To nám někdo chce ukrást a zničit? A proč? Když jiný názor než má vláda (ale zatím jen a pouze v určité oblasti) je důvodem k fízlování a pořizování stovek stran ke služebnímu využití, které ovšem klidně uniknou, aniž by to někdo řešil, ale kvůli právu občana na informace neexistuje seznam sledovaných/ , to nám někdo ukradne? Asi sotva. Jen to další a další lidi přesvědčí buď o tom, že
  • naše demokracie vlastně neexistuje
  • nebo že je přísně formální a vyprázdněná
  • takže je na čase hledat a zvolit nějakého diktátora
K ničemu jinému ten výron blbství na Aktualne.cz jako celek vést nemůže. Nájemní psáči Zelinka a Prchal z Aktualne.cz , Markéta Blažejovská-Bretschneider z cirkusu Jakub Janda i tiskový mluvka Korbel se s tím jistě nějak zaranžují. Já nikoli.

Dodatek:

Včerejší i dnešní článek jsem psal už v neděli, abych měl nějaký předstih. Skončil jsem těsně před jedenáctou večerní a následně si pustil ČT 24, konkrétně Zprávy ve 23,00 hod. A mimo jiné mne moskevský intervjůk ČT oblažil informací světodějného významu, že v Moskvě byla protiputinovská demonstrace (reportáž začíná v čase 11,00 min), na která se sešlo několik stovek lidí. Pravá bomba ve srovnání s tím,že nás stejná ČT 24 dosud ušetřila sebemenší informace o CNN a zjištěních OKeefeho ohledně jejich ruské stopy. Nicméně je tam jedna mimořádně zajímavá věcička. V čase 11,20 se dostává ke slovu jakýsi mládenec ve žlutém tručku - viz screenshot - 


který sděluje, proč na té manigestaci je. Protože v Rusku je zatím svoboda na internetu a on má obavy, že ji úřady začnou potlačovat! Napíši to znovu – ten klučina říká, že v Rusku je internet zatím ještě svobodný, ale že má strach, že úřady to tak dlouho nenechají. V současné České republice už by měl jistotu! Alespoň mně se to tam jeví….. Nezbývá než konstatovat, že zlovolný čert Putin má, ohledně té pravé demokracie, opravdu co dohánět!

Smrt „Antonova“ - Jaké závěry musí Rusko učinit

$
0
0


AN-132D
Anton Kulikov
27.7.2017  PravdaRu a ČeskéNárodníListy

Ukrajinský letecký koncern „Antonov“ bude definitivně likvidován do dvou měsíců. To je uvedeno v nařízení vlády Ukrajiny ze dne 19. července, i když informace o tom se objevily v tisku o týden později. Týká se ukrajinský problém Ruska?



Obecně lze říci, že ano. Alespoň z toho důvodu, že před několika lety s naší zemí „Antonov“ aktivně spolupracoval - a to jak v civilním, tak vojenském sektoru. Teď je spolupráce úplně zničena: Před několika dny byl vyhlášen bankrot společného rusko-ukrajinského projektu An-140. A v září 2015 byl z podnětu Kyjeva vyveden „OAK-Antonov“ z rusko-ukrajinského joint venture, které se zabývalo vývojem řady nových letadel.

Nicméně je třeba se vrátit k tomu, co se děje v „Antonovu“. Dříve do koncernu patřily podnik „Antonov“ a Charkovský státní letecký výrobní podnik a Státní podnik „Závod-410GA“ v Kyjevě. Ale v minulém roce byly všechny vyjmuty a zahrnuty do „Ukroboronpromu“. Ve skutečnosti není současné rozhodnutí o zrušení „Antonova“ ničím jiným než právní formalitou. Nicméně je symbolické.
An-225 "Mrija"

Dříve informační média uvedla, že mnozí zaměstnanci leteckého koncernu odešli na práci v jiných zemích. Například bývalý šéfdesignér „Antonova“ Dmitrij Kiva opustil Ukrajinu a přestěhoval se do Ázerbájdžánu, kde se bude zabývat leteckými projekty země. Vicepremiér Dmitrij Rogozin sdělil, že většina vysoce kvalifikovaných pracovníků podniku, ucházejících se o práci v dané odbornosti, se odstěhovala do Ruska a nastoupila v ruských leteckých závodech.

A podle novin „Vojensko-průmyslový kurýr“, v čínské čtvrti Pu-čen v provincii Šen-si se dokončuje výstavba výrobní oblasti Lujanchu, kde bude žít a pracovat 2 tisíce zaměstnanců Ukrajinské konstrukční kanceláře (KK) „Antonov“, v důsledku spolupráce China Aviation Industry Corporation číslo 1 a KK "Antonov". Podle deníku hodlá Čína věnovat zvláštní pozornost projektu výroby An-225 „Mrija“ AN-124-100 „Ruslan“ a AN-70.

An-124 "Ruslan"
Obecně lze říci, že je jasné, jak velký rozsah práce byl v leteckém koncernu, když čtvrt století po rozpadu Sovětského svazu, měl svou technickou kapacitu. Nicméně se již ztratila ...

Samozřejmě se vše týká naší země. A nejde jen o to, že ukrajinští experti se stěhují do ruských společností. Vše je mnohem jednodušší a těžší zároveň. Vezměme náš obdobný letecký průmysl: Zde je nutné připomenout, kolik času a úsilí trvalo naši zemi, aby alespoň částečně obnovila kapacity civilního letectví? A budou tyto možnosti v dohledné době na Ukrajině? Stěží. Východisko bylo jen jedno - ve spolupráci s naší zemí. Jak ukazuje čínský příklad, mnohem jednodušší bylo, aby odvezli experty k sobě, než rozvíjet spolupráci s Ukrajinou.


Zenit-3SL
Další příklad: Na začátku června oznámila další „vlajková loď“ ukrajinského průmyslu, „Južmaš“s fanfárami kontrakt na výrobu a dodávku 12 raket, „Zenit-3SL“ a „Zenit-3SLB“ se společnost S7 Sea Launch Limited zaregistrovanou ve Spojených státech. „Podepsáním dohody byl udělán velký krok k překonání hluboké krize,“ - říká oficiální zpráva. Poznamenejme, jen „krok“, ačkoli „velký“. V podniku ani nepovažovali za nezbytné utajovat, že je v „hluboké krizi.“

Není ovšem jasné, jak budou bez spolupráce s Ruskem vyrábět tyto rakety. Až do roku 2014, kdy byla spolupráce zrušena, byl „Zenith“ kompletován z více než 70 % z ruských komponent. Motor RD-171 prvního stupně „Zenithu“, horní stupeň a řídicího systémy byly vyráběny v Rusku. A není žádné svědectví, že by se ruské firmy připravovaly opět přijít na pomoc „Južmaši“.

To jsou jen dva příklady toho, jak velkou škodu způsobilo bývalé svazové republice rozbití vazeb, po desetiletí vytvářených během sovětské éry. Samozřejmě, že škody má i Rusko, ale máme možnost překonat tyto problémy. Ano, ne najednou, ano, s náklady, které nebyly plánovány, ano, některé projekty musí být odloženy - ale vše je proveditelné. Ukrajina takovou příležitost nemá. Toho jsou si mimochodem dobře vědomi.

Periodicky se objevují zprávy, že zaměstnanci některých firem požadují návrat hospodářských vazeb s Ruskem. Na druhý den přišel například takový požadavek od dělníků továrny Charkovské železobetonové konstrukce „ZŽBK-15.“ A dříve od pracovníků Melitopolu vyrábějících zařízení „Avtogidroagregat“ a továrny na kluzná ložiska „MZPS“.

Problémy však nastaly dávno před současnou krizí ve vztazích mezi Ruskem a Ukrajinou. Připomeňme alespoň osud jednoho z nejvýznamnějších podniků v Sovětském svazu – Nikopolského jižního potrubního závodu, největšího závodu na výrobu trubek v Evropě, který dříve exportoval své výrobky do více než 80 zemí. Město-závod bylo na konci 90. let rozděleno do několika společností a většina z nich stojí, nebo jsou dokonce zcela prázdné a zničené.

Samozřejmě, že tento problém je mnohem rozsáhlejší, zúžit jej pouze na vztahy mezi Moskvou a Kyjevem, je nemožné. Hovoříme o post-sovětském prostoru - snad s výjimkou Pobaltí. V ideálním případě by samozřejmě bylo nutné, aktivně pracovat na obnovení vztahů mezi bývalými sovětskými republikami. V praxi je zřejmé, že i vztahy mezi blízkými partnery - Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem – se občas potýkají s vážnými problémy.

Ale jaké vývody by pro sebe mělo udělat Rusko z celé historie „Antonova“?

Za prvé: Je zřejmé, jak pečlivě by mělo být zacházeno s high-tech odvětvími, aby nedošlo k opakování toho, co se stalo v devadesátých letech, a co se nyní děje na Ukrajině. Druhá šance pro zotavení jednoduše nebude.

Za druhé: Neměli bychom zapomínat, že je vždy možnost, že „partner“, ještě včera prosazující rozvoj všech možných vztahů, se může dnes, „sám střelit do nohy“, z důvodů dalekých od racionálnosti. Tato zkušenost se může stát pojistkou proti všem druhům překvapení v budoucnosti.


Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live