Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Svetom vládne šialenstvo!

0
0
Július Sedliak
27.7.2017  NovéSlovo

Tento rok zavŕšim deväťdesiatku. Prežil som všetkých doterajších československých i slovenských prezidentov. Najmúdrejší a najspravodlivejší bol ten prvý, T. G. Masaryk. Prežil som druhú svetovú vojnu. Prvú poznám z vyprávania otca ako vojaka v rakúsko-uhorskej armáde a v Čs. légiách, a viem to, čo som sa o nej dozvedel v školách, z filmov a literatúry. Dnes hľadíme na to, ako sa ľudstvo, ale predovšetkým politici, ktorí s ľuďmi manipulujú, z histórie nepoučili. Znovu sa len zbrojí, vyrábajú sa nepriatelia, rozoštvávajú sa národy. Zas by si niektorí politici chceli „zaválčiť“ a zapísať sa do dejín tak ako Hitler.


Chcel by som sa preto ako pamätník skoro jedného storočia prihovoriť predovšetkým mladým ľuďom, ktorí si vojnu nepamätajú a nevedia si predstaviť, čo by to pre nich znamenalo, keby nedajbože vypukla. A že to hrozí, len sa poohliadnite okolo seba!

Hitler, ktorý chcel vládnuť celej Európe, je mŕtvy, ale má svojich nasledovníkov, ktorí chcú ovládnuť nielen celú Európu, ale celý svet. Sú to Američania, teda ich vládnuce vrstvy, kapitál a jeho politici typu: Bush, Obama, Clintonovci. Rozumnejší sa v tomto smere javil nový prezident USA. Viem, že sa to ťažko počúva, ale pretrpte to a sledujte, ako pod heslami zavádzania západnej demokracie umierali zbraňami vojsk USA Vietnamci, Líbyjčania, Iračania, Kubánci, Afganci, niektoré národy Južnej Ameriky, Afriky a pod. Po celom svete sú rozmiestnené americké vojenské základne. Nakopený je vo svete obrovský vojenský potenciál a to aj ten najstrašnejší, ktorý dosial na ľuďoch odskúšali v Japonsku Američania. Dnes týmito zbraňami disponujú nielen Američania a Rusi, ale aj iné krajiny. A ako sa často hovorí: keď je niečoho veľa, musí sa to uplatniť, speňažiť a pod.

Hlavne vy, mladí, si v mysli premietnite do reálu, čo vidíte v televízii, ako prebiehali tie minulé vojny, ale aj tie súčasné, rozbombardované mestá, plné mŕtvol prostých a nevinných ľudí, nie politikov, ktorí to len z diaľky sledujú a rátajú, aké im to prinesie zisky a rozšírenie ich moci. Ľudia trpia hladom, chladom, blúdia svetom hľadajúc nový bezpečnejší domov. A koľkí zostali medzi ruinami bojmi zničených miest a dedín. Strašné sú dôsledky vojen.

Aká je len krátka ľudská pamäť! Veď je to len nedávno, čo boli zničené a znova obnovené rozbité mestá: Varšava, Stalingrad, Berlín, Drážďany, Hirošima a množstvo ďalších miest a obcí v euro-ázijskom priestore, najmä v Poľsku, na Ukrajine, v Rusku, rozbitý, vykrvácaný a vyhladovaný Leningrad a pod. Ale aj v našich krajinách máme pamätníky fašistických zverstiev… Lidice, Ležáky, Kľak, Ostrý Grúň, ale aj obrovské množstvo vyvraždených nevinných ľudí, židov a antifašistov v koncentračných hitlerovských táboroch. Dnes sa o tom píše v knihách, premietané sú dokumentárne filmy i umelecké literárne a filmové diela. Len akosi si to nechceme premietnuť do súčasnosti, že to všetko sa môže zopakovať! A to ešte v oveľa hroznejšej podobe, ako to bolo v minulosti, lebo vojenský pokrok napreduje, vražedné prostriedky sa zdokonaľujú.

Kto sledoval aspoň trochu poslednú prezidentskú kampaň v USA, musel mu behať mráz po chrbte z Obamovej a Clintonovej rétoriky, z vyrábania nových nepriateľov, z vyhrážania sa novými hrozbami, vojnami a sankciami. Ľúbila sa mi Trampova poznámka na Putinovo rozhodnutie nerobiť revanš na Obamovo vykázanie 35 ruských diplomatov. Povedal: „Vedel som, že je Putin schopný, ale on je aj múdry.“

Pouvažujme trochu o dvoch polarizujúcich silách dnešnej doby, o USA a Rusku. Amerika vznikla v priestore, kde najprv prisťahovalci vyhubili pôvodné indiánske obyvateľstvo. Jediná vojna, ktorú na svojom území zažila, ktorú si však už dnešné generácie nepamätajú, bola občianska vojna Juhu proti Severu. Prvá a druhá svetová vojna sa odohrali mimo územia USA. Spojené štáty na nich predovšetkým zarobili. Ich stotisícové straty sa nedajú porovnať s obrovskými miliónovými ľudskými a materiálnymi stratami Ruska.

Ako to vyzerá s vojnovými chúťkami USA dnes? Pod heslom šírenia americkej demokracie a globalizácie chcú ovládnuť celý svet. Tak to z Pentagonu vyznieva i po prezidentských voľbách. Či sa Trumpovi podarí presadiť jeho koncepciu rešpektovať záujmy iných národov a správať sa k nim ako rovný k rovnému, ukáže ďalší vývoj. USA ovládajú NATO, vojská majú rozmiestnené po celom svete. Vyvolávajú lokálne vojny, zosadzujú volených predstaviteľov jednotlivých krajín a všade po nich zostávajú vnútorné nepokoje a rozvrat. Pozri Líbyu, Juhosláviu, Irak, Sýriu, Ukrajinu, Afganistan a i.

Rovnako vážna je aj informačná vojna. Je hrozné sledovať, aké klamstvá a výmysly sú schopní novinári povyrábať. Ako balamutia ľuďom hlavy. Napr. Rusi už 5 rokov pred voľbami pripravovali Trumpovu kampaň, Irak napadli USA, lebo vyrábal atómovú bombu. Žiadna sa nenašla. Celá propaganda je vedená jednostranne. Všetci hovoria jedno a to isté, ako za Goebbelsa. Zverejňuje sa, čo povedal Obama, Merkelová a i. Odpoveď Putina sa zamlčí.

Nedávno som hovoril s jedným mladým politológom o tejto jednosmernej propagande: za komunistov to bolo tak, že sa novinár bál písať pravdu, aby neprišiel o miesto. On mi nato odpovedal: „A čo si myslíte, že je to dnes ináč?“ Američania sa ani netaja tým, že si takto podmaňujú masové médiá vo svete .

Kládol som si otázku: Prečo sa dnešné pomery podobajú situácii pred druhou svetovou vojnou? Vysvetlil mi to britský dokumentárny film vysielaný 6. júna t. r. „Vzostup a pád NSDAP“. Američania po skončení druhej svetovej vojny odviedli z Nemecka nielen stovky odborníkov a raketových vedcov, ale aj okolo 3 000 pracovníkov tajných služieb vrátane Klausa Barbieho, ktorí potom v päťdesiatych rokoch školili a budovali tajné služby Ameriky. Podnecovali studenú vojnu. neskôr ich s falošnými dokladmi poslali do Južnej Ameriky. Preto sa dnešná politika tak podobá tej fašistickej. USA chcú ovládnuť nielen Európu, ale celý svet. A Európske denacifikované poslušné Nemecko sa postupne vracia do fašistických koľají. Kladiem si otázky: Čo robia americké vojská v Európe, v Afrike, v Ázii? Prečo tam národy nemôžu žiť tak, ako si to želajú, ako žili stáročia a teraz sa navzájom vraždia?

Čudujem sa Nemcom, ale aj pobaltským malým národom, Rumunom i Bulharom, že si nechajú na svojich územiach budovať americké vojenské útočné základne a uskutočňujú útočné cvičenia dnes už aj s nemeckou posilou. Nemci sa už na bývalom sovietskom území, ale aj v Poľsku, a inde predviedli svojimi vražednými činmi, a znovu by si radi „zaválčili“. Málo im bolo rozbitých svojich i európskych miest. Tí ostatní si neuvedomujú, že v prípade požiaru budú prví na rade, a že si to odnesú prostí ľudia, ktorí nič proti sebe nemajú, že vykrvácajú za nezodpovedné chovanie svojich lídrov. Tí bojovať nepôjdu, oni len rozoštvú národy.

A čo na to chudáci Rusi? Museli sa brániť v prvej i druhej svetovej vojne, hoci ich sami nevyvolali. Nemci im tam dokonca poslali Lenina, aby vyvolal občiansku vojnu a oni mohli svoje vojská presmerovať na západný front. Rusko najviac vykrvácalo a doplatilo v oboch svetových vojnách. Žiaľ, ani stalinizmus nebol k nemu milosrdný.

Poznám Rusko, prešiel som ho krížom krážom. Ruský človek je rovnako dobrý ako aj náš národ, ako aj ostatní prostí ľudia na svete. Ruský národ snáď za celú svoju históriu sa dnes cíti slobodný. Skončili totalitné režimy. Ruskí ľudia sa boja vojny, zažili si jej neúrekom. Počas celej histórie boli napádaní a museli sa brániť proti Tatárom, Mongolom, Švédom, Angličanom, Turkom, Nemcom dokonca i proti Rumunom, Maďarom i Talianom, spojencom Hitlera. Je preto celkom logické, keď dnešní predstavitelia Ruska, predovšetkým Putin, si uvedomujú nové hrozby a nemôžeme sa čudovať, že robia všetko preto, aby sa zabezpečili proti hroziacemu nebezpečenstvu zo strany Západu. Dávajú svetu jasne najavo, že oni žiadnu vojnu nezačnú a ani prví sa nebudú zahrávať s atómovými zbraňami. To nemožno povedať o niektorých amerických a dokonca ukrajinských politikoch. Rusko dnes už nie je stalinské Rusko. Je v ňom rovnaká trhová ekonomika ako v ostatnom kapitalistickom svete. Rusko je sebavedomé a má demokratické zriadenie a schopné vedenie, a ako povedal Trump, aj múdre vedenie. Samozrejme, tento Trumpov výrok sa v našich médiách neobjavil. Takí sme my objektívni.

Mal som brata, ktorý sa s armádou slovenského ľudáckeho štátu nasadenou proti Sovietskemu zväzu dostal až na Krym. Vyprával nám, čo urýchlilo jeho rozhodnutie, aby prebehol na druhú stranu frontu. A vtedy prebehla ešte stovka ďalších vojakov slovenskej armády. Bolo to nahliadnutie do jednej dedinskej studne, plnej mŕtvych detských telíčok, ktoré povraždili a do studne pohádzali Nemci. Takto sa správali nemecké vojská v druhej svetovej vojne v Rusku. Nečudujme sa preto dnes obyvateľom Krymu, ani Donecka, že nechcú mať nič spoločné s bandami zdobenými hákovými krížmi, ktorí uskutočnili prevrat na Majdane a stále vládnu na Ukrajine. Fašistické bandy na Ukrajine politikom Európskej únie nevadia, hlavne je že sú proti Rusku, z ktorého urobili strašiaka a všetko im je dobré čo škodí Rusku. Nevadí im ani nezmyselná národnostná politika Kyjeva, kde väčšina obyvateľstva hovorí rusky, a oni zakážu ruštinu, styky s rodinami v Rusku...

Dosiaľ sme nepočuli ani jedného ruského politika, aby hrozil akýmkoľvek útokom proti blízkym či vzdialeným susedom. Tvrdia iba, že rázne odrazia každého, kto ich napadne. Nedávno som v televízii videl a počul výrok jedného českého vojenského hodnostára z velenia NATO, ako zdôvodňoval zvyšovanie výdavkov na zbrojenie: „Nebezpečenstvo od Rusov vzniklo tým, že sa priblížili k hraniciam NATO“. Nemal by si tento hlupák zopakovať svoje školské roky? Veď ako vojak nevie, kde je východ a kde západ? Nie Rusi sa priblížili k NATO, ale NATO sa priblížilo k Rusku! Rusi stiahli všetky vojská z krajín Varšavskej zmluvy, zrušili Varšavský pakt. Nebránili zjednoteniu Nemecka, ani osamostatneniu pobaltských, ani stredoázijských krajín, ani Zakaukazcom. Američania sa nestiahli aj napriek prísľubu, že sa NATO nebude rozširovať. Naopak, rozšírilo sa a stále má chuť sa rozširovať aj za cenu vyvolania nepokojov a bojov. Pozri rozloženie Juhoslávie, Gruzínska a v súčasnosti Ukrajiny. Pritom Putin sa viackrát vyjadril, že Rusku ide o to, aby s týmito i ostatnými krajinami malo dobré susedské ekonomické, politické i kultúrne vzťahy, ako rovný s rovným. Rusi spokojne nažívajú s Kazachmi, Uzbekmi, Kirgizmi, Turkménmi, Bielorusmi, Arménmi, Moldavcami. Lenže títo si nechodia poradu do Washingtonu ani do Berlína a Bruselu.

Obama vo svojich predvolebných kampaniach nasľuboval ľudu Spojených štátov i svetu hory doly. Za svojich osem rokov v prezidentskej funkcii nič z toho nesplnil. Naopak, Ameriku zadlžil a svet dohnal na pokraj vojny. V tomto duchu bola vedená aj Clintonovej kampaň vehementne podporovaná Obamom. Priam učebnicovým príkladom je Obamova a, žiaľ, aj Merkelovej účasť na príprave ukrajinského Majdanu. Príprava úderných fašistických skupín, vybičovanie krajného nacionalizmu. Veď lídri, ktorí sa pučistickým spôsobom ujali moci, si nechodili pre rady do krajín, kde mali skúsenosti s riešením národnostných vzťahov, kde mali skúsenosti z nesprávneho riešenia národnostných problémov, napr. s príčinami rozpadu Rakúsko-Uhorska. Ukrajinskí vodcovia predsa museli vedieť, že žijú v štáte, kde polovicu obyvateľstva tvoria Rusi. Pečení varení boli u Obamu a Merkelovej. No a tí im poradili americkú cestu: vytlačiť nežiaducu národnosť a všetkých prinútiť naučiť sa ukrajinský jazyk, zavrieť ruské školy a zlikvidovať všetko, čo by pripomínalo tisícročné spolunažívanie Ukrajincov s Rusmi. Takto boli a stále sú denne dirigovaní americkými potentátmi, veľvyslanectvom a, žiaľ, podporovaní aj Európskou úniou. Všetci spievajú jednu pesničku, až na vzácne výnimky.

No a ako sa prejavujú v tejto situácii naši a európski politici a novinári? Okrem vzácnych výnimiek vyspevujú Obamom naučenú pesničku. Zbrojenie, sankcie, za všetko môžu Rusi a Putin. Snáď vari až na to, že konečne pochopili, že inváziu utečencov možno zastaviť iba riešením problémov v ich materských krajinách a ukončiť vojnové riešenia a začať rokovať, tak ako to dokázali Rusi, Turci a Iránci, keď dostali k jednému stolu vládnuce i opozičné sily Sýrie v Kazachstane.

Ako denne počúvame, najväčším nepriateľom EÚ je Rusko, preto treba zbrojiť, nakupovať americké zbrane, americký plyn, budovať raketové základne pri ruských hraniciach a pod vedením Američanov cvičiť vojská NATO v pobaltských republikách, v Poľsku, Bulharsku a Rumunsku. No a, samozrejme, už opäť aj s účasťou nemeckej armády, a nechcú tam chýbať ani Česi. Nedávno bol v televízii film o príprave hitlerovských vojsk proti Rusku. Je zaujímavé, ako sa tieto dnešné prípravy podobajú tým hitlerovským. Nemci sa opäť cvičia pod Petrohradom v Estónsku. Predstavte si, čo by robili Američania, keby Rusi začali budovať vojenské základne v Mexiku, na Kube a v Kanade? Alebo keby ruské bojové lode brázdili pobrežné vody USA? Tak ako ich v Čiernom či Baltickom mori.

Prečo nepočujeme, že by niekto v Európskom parlamente vystúpil proti tejto vojnovej rétorike a vojnovým prípravám? Vysvetlil mi to jeden môj priateľ. „Za také príjmy, ako má europoslanec, odhlasujú čokoľvek, čo sa od nich žiada.“ Preto sa do týchto funkcií hrnú najrôznejší dobrodruhovia schopní všetkého. Veď koľko musí robiť priemerne platený náš zamestnanec, aby zarobil toľko, ako je mesačný príjem europoslanca?

Nič nie je zatiaľ isté, ale predsa len Trumpove vyhlásenia dávali istú nádej. Obmedzenie atómových zbraní, rokovať s Ruskom i Čínou ako rovný s rovným, zrušiť nezmyselné sankcie, obmedziť vojenské základne mimo hraníc USA, atď. Čas ukáže? A už aj ukázal. Už si ho osedlali a jedným razom prekonal aj Obamu. Konečne si uvedomil, že v Amerike nevládnu prezidenti ani parlamenty, ale vojensko-priemyslový magnáti. A prezidenti musia len poslúchať a plniť príkazy, lebo ináč sú odstrelení!

A európska 27-mička sa správa tak, že pomaly predbehne aj stanovisko Ameriky a už dopredu prikyvuje. Američania protiprávne napadli sýrsky štát. Odmietli preskúmanie medzinárodnou porotou obvinenie o použití chemických zbraní Sýrskou republikou hoci ich o to Rusko i Sýria žiadali. Oni vedia najlepšie kto tie zbrane použil, veď ich sami pripravovali, rovnako ako v Iraku, Srbsku a inde, kde vkročila americká čižma. Pravda je len to, že oni vedia všetko skôr, lebo to sami naaranžovali a vedeli, na koho to zvaliť. A tiež im ide hlavne o to prekaziť mierové urovnanie situácie v Sýrii, ktoré sa Rusom Turkom a Iráncom v poslednom čase darí .

A ako sa dalo očakávať, Nemci a Francúzi prevzali americkú rétoriku, aby určili ostatným papagájom, ako majú prikyvovať. Žiaľ, jeden z prvých sa ozval aj náš kariérny minister zahraničia. Neviem, prečo sa tak ponáhľal. Ja osobne neverím, že by nevedel, aká špinavá hra sa tu odohráva. No a novinári? Informujú tak ako dosiaľ. Uvedú Trumpove dôvody, s ktorými Rusi nesúhlasia. Ale dôvody prečo, neuvedú, pomlčia o tom, aby nezaťažili ľudí premýšľaním, kto vlastne má pravdu! Títo ľudia si neuvedomujú, že svet sa opäť zmieta na pokraji vojny? Že stačí iskierka a svet je v plameňoch a v ruinách? NATO riadia Američania a ostatní im len prisluhujú. Veď si len predstavte, že by EÚ začala spolupracovať s Ruskom ako s rovným, útočný pakt NATO by si musel vymyslieť nového nepriateľa, ináč by ten pakt nemal zmysel. Po Trumpovej návšteve Európy si to snáď európski politici uvedomia a začnú robiť vlastnú európsku politiku, lebo sila Európy je v spojení s Ruskom a naopak, sila Ruska v spojení s Európou.

Mám 90 rokov, v dobrej pamäti mám vojnu a prípravy na ňu. Verte mi, že dnes to prebieha podľa rovnakého scenára, len herci sú iní!Kto chce mier, nezbrojí a nevyvoláva nenávisť medzi národmi!

Hrozí obchodní válka s USA?

0
0

Zbyněk Fiala  
27.7.2017 VašeVěc
 

Nové ruské sankce amerického Kongresu ohrožují klíčové evropské spojence. Je to chyba, nebo záměr? Evropská komise zvažuje protihru, hlásí Financial Times. 


Ruská stopa se v USA našla, americký ministr energetiky Rick Perry konzultoval s dvěma ruskými komiky vývoz amerického uhlí na Ukrajinu. Přesněji, ministr odpovídal 19. července v rozhovoru, který považoval za tiskový, a až teď se přišlo na to, že na druhé straně drátu nebyli novináři, ale komici. Perry odpovídal vážně, a to i na témata, která nám znějí komicky, jako je ten vývoz uhlí na Ukrajinu. Odsoudil také stavbu plynovodu Nord Stream 2 a řekl, že americká technologie pomůže Ukrajincům rozvinout vlastní naleziště plynu. Zdá se, že se tak rýsuje obchod, který stál už na začátku občanské války na Ukrajině. Na západě země jsou naleziště plynu dobyvatelná technologií frakování. Ukrajinci mohou kupovat uhlí v Americe, za které pak těmito nalezišti zaplatí.

Na žertíček se přišlo ve chvíli, kdy se v Kongresu USA začaly projednávat sankce proti Rusku. V prvním kole prošly Sněmovnou reprezentantů, druhé bude v Senátu. Ve sněmovně to nebyl žádný těsný výsledek, ale jako když se ve fotbale vyhraje 10:0 (poměr hlasů byl 419:3). Sankce jsou zdůvodňovány vedle té Ukrajiny (motiv viz výše) například nutností odpovědi na „ruskou agresi v Sýrii“. Tam však jsou Rusové na základě dohody se syrskou vládou, zatímco Američané museli přiznat, že v Sýrii budují deset základen bez sebemenší právní opory.

Je to tedy vítězství iracionality, boje s papírovými tygry. To zní velmi nebezpečně. Kdyby byl americký Kongres iracionální a jeho pozornost byla upoutávána neexistujícími riziky, nedokázal by vnímat ta skutečná. Je dostatek historických zkušeností s tím, jak zranitelná je země omámená propagandou natolik, že ztrácí představu o skutečných obrysech světa. Bádalo se nad tím hlavně po katastrofě Německa, které až zničující porážka přesvědčila o tom, že jeho vysněná nadřazenost je pouhou iluzí.

Doufejme, že americký Kongres iracionální není. Nebezpečný je i tak, ale je naděje, že bude vnímat reakci na své kroky a dokáže se včas přizpůsobit. Zároveň by to však znamenalo, že za zdánlivě iracionálními rozhodnutími musíme vnímat nějakou skrytou agendu a je na nás, abychom se do
Zbyněk Fiala
27.7.2017 VašeVěc

Nové ruské sankce amerického Kongresu ohrožují klíčové evropské spojence. Je to chyba, nebo záměr? Evropská komise zvažuje protihru, hlásí Financial Times. hadovali, čeho vlastně chtějí dosáhnout.

Viděl bych zhruba tři možnosti. Podle varianty A jsou sankce proti Rusku jsou hlavně vnitropolitickou záležitostí Washingtonu. Podle varianty B se sledují hlavně obchodní cíle břidličných frakérů, kterým chybí odbyt zkapalněného plynu. Proto jsou sankce namířeny hlavně na spolupráci s Ruskem v oblasti ropy a plynu. Varianta C pak vychází z obavy, že impérium ztratí soudržnost bez jasného nepřítele a jednoznačné nadvlády metropole. Rusko je vhodný nepřítel, lepšího nemáme, a Evropa si musí zvykat na podřízené postavení. P
Zbyněk Fiala
27.7.2017 VašeVěc

Nové ruské sankce amerického Kongresu ohrožují klíčové evropské spojence. Je to chyba, nebo záměr? Evropská komise zvažuje protihru, hlásí Financial Times. roto sankce fakticky ohrožují hlavně německé a francouzské zájmy v energetické oblasti.

Že jde o vnitropolitický konflikt, ve kterém se cílí na prezidenta Donalda Trumpa a jeho snahy zlepšit vztahy s Ruskem, soudí Gary Hufbauer z vlivného Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku. A protože jeho oborem je ekonomika, na dvou stovkách předchozích případů různých sankcí dokazuje, že smysl to nemá. Nejlépe je to podle něj vidět na KLDR, která je obklopena sankcemi od nepaměti, a nikterak jí to nezabránilo vyvinout rakety, která už dostřelí (zatím nejspíš jen bez nálože) až na Aljašku.

Nebude asi sám, kdo si tohle dovede spočívat. Prakticky jednohlasný souhlas Sněmovny reprezentantů se sankcemi však naznačuje, že teď se tam hraje podobná hra na zničující slovo, jakou známe z filmu o svatém Grálu a králi Artušovi od nepřekonatelných Monthy Python. V Americe je tím zničujícím slovem „Rusko“. Nikdo nechce zahynout jen proto, že se na něj to slovo přilepí. Uvedený směšnohrdinský příběh má spoustu lákavých epizod. Nejvíc by se mi líbilo, kdyby zákonodárci vytáhli i lidožravé králíky nebo přistoupili na to, že o výsledku obléhání pevnosti rozhoduje vynalézavost nadávek vyměňovaných mezi těmi v cimbuří a těmi pod hradbami. Mělo by to dopadnout dobře, ve filmu nakonec přijela policejní hlídka a vyhnala všetkých.

Co bude policejní hlídkou v tomto případě? Odvolání prezidenta? Po prohře Hillary prohraje i Donald? Skutečně budou vyhnáni všichni? Obávám se, že všichni ne.

Ano, sankce proti Rusku obecně zapadají do systému soustavného ohrožování prezidentovy pozice, o které se pokouší seriál vyšetřování zločinné spolupráce s Ruskem při ovlivňování amerických voleb. Tedy zda ty volby nevyhrál Trump ve spolupráci s Putinem. Jsou to podezření hodná putimského strážmistra Flanderky, kterému se podařilo zjistit, že kdyby měl Švejk fotoaparát, klidně by fotografoval i nádraží.

Avšak Trump vadí hlavně tím, že chce omezovat americkou vojenskou přítomnost v zahraničí a nahradit ji pouhým vnucováním masívních prodejů amerických zbraní a dalších forem výpalného. Jenže to je málo, upouští od možnosti drancovat. Kdyby tedy vyšly hrozby odvolání prezidenta (impeachment), dostal by se do nejvyšší funkce dosavadní viceprezident Mike Pence, zcela oddaný bojovným nápadům neokonzervativců. A ti už jednou dokázali plynule přejít od republikánského Bushe mladšího k demokratickému Obamovi. Ani tentokrát by se je nepodařilo vyhnat.

Variantu B představuje zoufalá snaha prodávat přebytky amerického zkapalněného plynu do zahraničí. Je to pokračování obchodní války, která vznikla jako reakce států OPEC na břidličnou revoluci. Bojuje se o podíl na trhu. Saúdská Arábie a některé další státy OPEC s nejnižšími náklady na těžbu vycházely z představy, že rozhodne trh, jak se o tom píše v učebnicích. Frakování břidlice je nákladově náročnější, mělo by tedy ustoupit. Nejlepší nástrojem, jak frakéry porazit, je proto nízká cena ropy, kterou budeme udržovat nesníženou těžbou i v čase, kdy rezervy přetékají.

Časem to Saúdy omrzelo a rádi by už cenu zase zvedli. Jenže teď tuto zbraň používá část frakérů, kterým se podařilo snížit náklady pod dnešní světovou cenu ropy kolem 50 dolarů za barel. Ale nepodařilo se to všem, zejména přebytek plynu je zničující. Každý den přicházejí zprávy o dalších padlých společnostech. K těm větším pádům patří projekt na výstavbu kanadského terminálu za 27 miliard dolarů, ve kterém se měl zkapalňovat plyn ve spolupráci s malajsijskou Petroliam Nasional pro asijské trhy. Ten se ruší právě v těchto dnech. Loni to byl australský exportní projekt za 40 miliard dolarů. Podle zprávy agentury Bloomberg jsou ceny plynu už tak nízko a nadbytek produkce tak vysoký, že trhy se budou vzpamatovávat deset let.

Lze však na to jít i od lesa, ať si trh trhne. Kdyby byl dovoz amerického frakovaného plynu do Evropy nařízen cestou sankcí, ruská konkurence vypadne ze hry a ceny se mohou časem upravit. V tomhle bych viděl hlavní smysl kroků Kongresu USA pod napínavou rouškou strašidelných ruských pohádek. Tržní řešení nepřipadá v úvahu, když nefavorizuje předem určeného vítěze. Nezbývá tedy nic jiného, než vítěze stanovit úředně, nejlépe neodvolatelným zákonem. Jemnůstkou ruských sankcí, kvůli kterým se Trump pořád vrtí a váhá se souhlasem, je klíčový parametr, kdy jsou zároveň vyjmuty z jeho pravomoci. Nelze je tedy použít jako součást krátkodobého stínového boje, který Trump opustí, až soupeřovu pozornost zaujme něco jiného.

Přesuňme se k variantě C. Kde jsou vítězové, jsou i poražení. K těm patří nejen soupeřící těžaři v produkčních zemích, ale také evropští dovozci energie. K jakým šílenostem už jsme byli v Evropě ochotni přistoupit – třeba k zamoření obrovských rozloh úrodné orné půdy řepkou na biopaliva a kukuřicí pro bioplynky – abychom závislost na dovážených energetických surovinách snížili. Ovšem co je dnešní závislost ve srovnání s tím, kdybychom museli zemní plyn dovážet nekonečným konvojem tankerů, závislých na počasí, na vývoji pirátské situace, na podmínkách finančního trhu (frakéři jsou strašně zadlužení) a na spoustě dalších věcí, včetně vrtkavého Kongresu USA. To vše je nepoměrně složitější než trubka pod mořskou hladinou, kterou sankce naopak zakazují.

O nezávislost nejde, když je cílem pravý opak. Impérium potvrzuje svoji moc. Právem vazalů je soutěžit v pokoření. Tvůrci politiky Spojených států si prostě natolik zvykli na proklamovanou výjimečnost své vlasti, že nepovažují jiný než svůj zájem za legitimní. Proto se Rusku s vážnou tváří vytýká, že se nechce podílet na realizaci cílů Západu. A za samozřejmé se má, že cíle Západu se neurčují na nějakém neurčitém Západě, kde by do toho chtěl žvanit každý, ale ve Washingtonu. O náklady se však smíme podělit, minimálně dvěma procenty HDP ročně. Nebuďme puntičkáři, lze to doplatit i zpětně.

Pokud se tedy chce Evropská unie trochu strategicky osamostatnit, nedostala lepší příležitost než teď, kdy USA ztrácení kontakt s realitou. Bude to o to snazší, že Británie, nejbližší spojenec Spojených států, spouští z podobného důvodu Brexit. Stejná sada událostí, která mnohým nedá spát, tedy může být interpretována pozitivně. A napomáhá tomu polský divous, který se pouští do okázalých konfrontací s Bruselem jsa zlákán nadějí na užší partnerství s Washingtonem. To Bruselu umožní vyčesat z užšího jádra také malé východní spoluobyvatele. Ono jádro se tak začíná stále více podobat skupině zakládajících členů z 50. a 60. let. Jen to Německo je teď trochu větší.

Když o něco dříve schvaloval protiruské sankce Senát (nyní o tom bude jednat znovu, protože Sněmovna republikánů doplnila Írán a KLDR), protestovalo Německo a Rakousko. „Evropské zásobování energií je věcí Evropy, nikoliv Spojených států amerických,“ zdůraznili společně německý ministr zahraničních věcí Sigmar Gabriel a rakouský spolkový kancléř Christian Kern.

Teď, před dalším krokem Kongresu USA, přinesl britský list Financial Times obsah návrhu odvetných opatření Evropské komise pro případ, kdyby vypukla skutečná obchodní válka se Spojenými státy. Moc se z toho nedozvíme, ale mobilizační plány se obvykle tají. Ještě méně vidíme do hlav politiků, kteří zvažují vytváření dalších unijních institucí, umožňujících rychlejší a rozhodnější reakci na změny situace. Ochrana hranic, ochrana bank, prevence finančních krizí, možná i společný investiční program pro zvýšení resilience vůči vnějšímu tlaku, to všechno připadá v úvahu. Samozřejmě, že hlavně v jádru EU.

Tohle je opravdu nová strategická situace. Měl pravdu Trump, když řekl, že NATO je zastaralé. Je toho víc, co jsme zdědili z konce druhé světové války, a stále to používáme, přestože vybavení tehdejších kuchyní už nenajdeme ani v kůlně. Evropa už nemusí být bráněna americkými jednotkami ani před Německem, ani nikým jiným. Už má právo vybrat si sama své přátele a nepřátele. To je zpráva, kterou nám usnadnilo zmatené chování Kongresu USA.

Možná, že ČR už na tom tiše pracuje. Například plány obnovy české armády, aby nebyla jen nesamostatným žoldnéřským sborem, ale byla schopna taky obrany vlastního území, považuji za rozumný krok, byť se mi zdá, že zatím jde víc o okázalé utrácení za obrněné transportéry, vrtulníky a děla. Kde není obranyschopnost, nemůže být ani zahraniční politika. Bylo by škoda nevyužít otevřeného okénka strategické příležitosti.

- - -

RETRO: Rusko a Západ - konflikt na věčné časy

0
0
Oskar Krejčí
27.7.2017 Literárky (vyšlo v Literárkách 6.8.2014)

Proč tolik předpojatosti až záště v západních médiích vůči Rusku? Proč za vše špatné může Vladimír Putin? Hloubka i emocionální rozměr těchto předsudků naznačují, že zde musí být nějaké historické kořeny, nějaká tradice v západní politické kultuře.




Skutečně porozumět znamená nalézt počátek. Protože příčiny jsou skrytější než události samy, je vhodné vybrat si symbol. V případě konfliktu Rusko versus Západ by to mohla být Vedrošská bitva (1500) s více než deseti tisíci mrt­vých. Přijmout tuto dataci znamená říci, že svár Zá­padu a Ruska je nejdéle trvající mezistátní spor. Mi­lovníci vize konfliktu civilizací jistě ocení jeden z deklarovaných důvodů této války: litevský velkokníže, který se vzápětí stal i polským králem, nutil svoji ženu, dceru moskevského velkoknížete, přestoupit od pra­voslaví ke katolicismu. Zmíněné datování počátku konfliktu Ruska se Západem také naznačuje, že ti, kdo rozhodli, aby šéfem zastoupení Evropské unie v Ky­jevě byl Polák a že se ukrajinsko-unijní summit bude konat v Litvě, buď neznají historii, nebo se domnívají, že dějiny nejsou součástí politiky - anebo se snažili vyprovokovat konfrontaci.

Současný ideově-politický tvar sporů Západu a Ruska má však svůj počátek v jiném geopolitickém cyklu, v dobách, kdy Moskevská Rus již dozrála do Ruské říše. A zase tu sehrála zvláštní roli konfese. Stalo se, že Napoleon na cestě do Egypta obsadil Maltu. Katolický Řád maltézských rytířů požádal o ochranu pravoslavného cara Pavla I., který přijal titul velmistra (1798). To se nelíbilo anglikánskému Londýnu - a Britové obsadili Maltu (1800). Rozhněvaný car se pak spojil s Napoleonem a dohodl se s ním na novém počátku, který předznamenal i nové formování vztahů.

V lednu 1801 nařídil Pavel I., aby kozáci zaútočili na Brity v Indii. Tažení bylo naplánováno přes Afghánistán. Celá výprava se z vojenského hlediska jeví jako nesmysl. Ale Tamerlán vyrazil do Indie ze středoasijského Samarkandu přes Kábul - a Dillí dobyl (1398). Kozáci však nedorazili ani k hranicím, když byl car zabit při státním převratu. Jeho nástupce Ale­xandr I. se připojil k protinapoleonské koalici a expedici zastavil.

Krymská válka (1853-1856) byla projevem snahy Británie a Francie zabránit Rusku utrh­nout si dědictví po umírající osmanské říši. A zase byl na počátku konfliktu náboženský spor: sultán svěřil správu křesťanských chrámů v Jeruzalémě katolickým Francouzům, přes­tože tradičně tuto funkci plnili pravoslavní Rusové. Oproti vžitým představám, vykreslují­cím krymskou válku v plamenech ruské flotily v Sevastopolu, boje probíhaly na celém perimetru obrany Ruska: v oblasti Baltského, Bílého a Barentsova moře, ale i v podunajském teritoriu, v Azovském moři, a dokonce na Dálném východě. Obdobně jako při západní in­tervenci v době občanské války (1918-1920).


Ruská a britská říše se rozpínaly i po krymské válce, až se dostaly do nového konfliktu. Stalo se tak v oblasti Střední Asie. Rozběhla se tzv. Velká hra. Za její klasickou fázi je pokládáno období od rusko-perské smlouvy (1813) do britsko-ruské úmluvy (1907). Onu první dohodu vyhodnotili britští stratégové jako přípravu ruského tažení do Indie a odpověděli mimo jiné vpádem do Afghánistánu (1839-1842). V souvislosti s Velkou hrou se britská politická elita rozdělila na ty, kdo chtěli zatlačovat Rusko útočnou politikou (forward policy), a ty, kdo Rusko chtěli zadržovat a dožadovali se „umného nečinění" (masterly inactivity).

Obdobně jako tomu bylo v Londýně během Velké hry, stály v USA po 2. světové válce proti sobě dvě strategie: Georg Kennan volal po zadržování komunismu, zatímco James Burnham po zatlačování komunismu.

Dnes lze na hrotech všech geopolitických os, které směřují z Moskvy k citlivým oblastem a zahraničním mocenským centrům, nalézt základny či flotily USA. Zatlačování Ruska má po­dobu rozšiřování NATO na východ a vytvoření speciálních dohod Aliance a Spojených států s vybranými státy kolem Ruska.


Konflikt civilizací


„Východ je východ, západ je západ a ti dva se nikdy nesejdou." Módní verzí této Kiplingovy teze je teorie konfliktu civilizací Samuela Huntingtona. Tato koncepce tvrdí, že ideologický kon­flikt studené války byl nahrazen sporem civilizací. Tedy velkých kulturních skupin sjednocených určitým cílem a lišících se náboženstvím, jazykem, zvyky a institucemi. A takovými rozdílnými civilizacemi je prý Západ a ortodoxní civilizace, ale i islám či konfuciánská civilizace.

Výchozí, téměř zapomenuté základy představ konfliktní odlišnosti Ruska a Západu vzni­kaly v 16. a 17. století. Na první pohled by mělo jít o konfrontaci křesťanů s muslimy. Moskev­ská Rus se začala měnit v impérium. Zpočátku moskevský vladař sjednocoval země bývalé Ky­jevské Rusi, v roce 1552 však dobyl Ivan IV. Kazaňský chanát. Tato země nikdy nepatřila Rurikovcům; v době, kdy Kyjevská Rus přijala pravoslaví (988), žili zde povolžští Bulhaři, kteří vy­znávali islám.

Drama ale začalo už po dobytí Konstantinopole Turky (1453). Ivan III. se oženil s neteří po­sledního byzantského císaře (1472), na státním znaku se objevil dvojhlavý orel hledící na vý­chod i na západ a moskevským vladařům se postupně začalo říkat „car". Rusko se snažilo být kulturním i geopolitickým dědicem byzantské říše. Ve dvacátých letech 16. století se pak v Rusku zrodila první vize, která hledala specifiku Ruska v odlišnosti i od západní Evropy - představila Moskvu jako třetí Řím. Tehdy mnich Filofej prohlásil Moskvu za posledního strážce věčných, nadpozemských hodnot: „Dva první Římy padly v herezích, třetí stojí a čtvrtého ne­bývá." Rusko začalo být vnímáno jako Nový Izrael, svatá Rus.

Západ odpověděl přibližně o sto let později. Podle Velkého plánu vévody de Sully, hugenot­ského ministra financí katolického krále Francie, měla Křesťanská republika sjednotit patnáct států - ovšem bez Ruska. Tento projekt, který je vydáván za první velký evropský geopolitický projekt, na který se odvolávali i zakladatelé Evropské unie, pokládá sice Rusko za křesťanské, ale nekulturní, barbarské.

Huntingtonova koncepce - to je jen geopolitika převlečená do ideologické vize konfliktu civilizací. V každém velkém náboženství lze nalézt příkazy jak k míru, tak i k válce. Dějiny jsou plné konfliktů, ale i užitečných propojení různých konfesí. Třicetiletá válka (1618-1648) stála miliony lidský životů. Huntington ale katolicismus a protestantismus spojil do pojmu „Západ" a nikdo si nedovede představit, že by se mělo válčit kvůli jejich rozdílům. Idea židovsko-křesťanské tradice coby základu západní civilizace vznikla po hrůzném nacistickém holokaustu. V globálním smyslu je konflikt „Rusko versus Západ" sporem uvnitř západní civilizace, k níž Rusko patří svou staroslovanskou kulturou, křesťanstvím, moderním uměním, ale i sňatkovou diplomacií či válečnictvím.

Proč by se nemohli dohodnout pravoslavní Rusové a Západ, nemluvě o jiných civilizacích? Dnes se v pravlasti povolžských Bulharů nachází Republika Tatarstán, místo s nejvyšší životní úrovní v Rusku. Nadpoloviční počet obyvatel se zde hlásí k islámu. A představitelé Tatarstánu v předvečer letošního opětovného připojení Krymu k Rusku lobbovali u krymských Tatarů ve prospěch Moskvy. Oblast bývalého Kazaňského chanátu může sloužit celé Evropě jako vzor fungujícího multikulturalismu.


Nebezpečný fénix


Rusko vykazuje nebývalou schopnost obrození. Vzpamatovalo se ze smuty, z porážky v krymské i japonské válce, z hrůz válek světových i občanských. Zdá se, že se někdo na Západě obává nového probuzení Ruska po jelcinovských katastrofách. A co pak?

Moskevská Rus měla na konci 16. století necelé čtyři tisíce kilometrů čtverečních, Ruská říše na konci 19. století šestkrát víc. I proto je Rusko vnímáno jako zvláštní, rozpínavé impé­rium. Je nesporné, že rozpínavé bylo. Jenže hlavní problém není v tom, že bylo zvláštní. Naopak - bylo typické. Nápadně se například podobá utváření USA. Na severu bylo Rusko statické, protože zde byla zmrzlá půda a studený oceán; USA se nerozrostly tímto směrem, protože na severu byla britská Kanada. Na jihu zaútočilo Rusko na slabé státy Střední Asie, právě tak jako USA proti Mexiku. Rusové připojili Sibiř, Američané takzvaný Divoký západ. Když ruští kolonisté dospěli k Beringově úžině, přepravili se přes vodu a usídlili se na Aljašce; USA se po dosažení pacifického pobřeží roztáhly na Havaj a obsadily Filipíny. Oba státy se podílely na obsazení Pekingu. V Pacifiku narazily na Japonsko a svedly s ním války.

Mnohde, třeba při dobývání Střední Asie, se Rusko chovalo obdobně brutálně jako ve svých koloniích Britové. Také představa „břemena bílého muže", ideologie civilizační mise, byla shodná. Dělo se tak v dobách, kdy sociálně-darwinistické pojetí mezistátní politiky bylo veřejně uznávanou samozřejmostí. Ruské impérium nebylo ani lepší ani horší než impérium britské či francouzské. Západní morality vyrůstaly ze srážky zájmů, nikoliv z odlišné povahy kolonizace. Obtížně se ale u britských panovníků hledají iniciativy, jako je ta Alexandra I. navr­hující odbourání cel a snížení počtu vojáků v Evropě. Nebo iniciativa Mikuláše II., která vedla ke svolání haagských mírových konferencí.

Zvláštnost formování ruské státnosti je dána geografickým umístěním. Jádro ruského státu netvoří Heartland roztažený někde za Uralem. Rozkládá se podél osy Sankt-Petěrburg – Moskva - Jekatěrinburg. Tento prostor je otevřený směrem na západ, a to především Baltským mořem a polsko-německou nížinou; tady Rusové vedli boje se Švédy, Poláky, Prusy. Tudy táhl na Moskvu Napoleon i Hitler, opačným směrem pak šla Alexandrova vojska do Paříže a Rudá armáda do Berlína. Směrem na jih je jádro ruského státu otevřeno přes Černé moře směrem na Malou Asii, původně především na Byzanc. V těchto otevřených prostranstvích nelze vymezit konstantní obrannou linii.

Situaci komplikuje fakt, že dnešní Ruská federace je státem, jehož západní hranice nemají historii a nekryjí se s etnickým rozhraním. Podle oficiálních odhadů žije v zemích SNS přibližně 20 milionů Rusů. Je tomu tak i proto, že v dobách Sovětského svazu většina úprav vnitřních administrativních hranic byla spojena se zmenšováním území RSFR. Při klasickém geopolitickém uvažování může být Ukrajina vnímána jako okraj Ruska - při sporném určení, zda se jedná o okraj vnitřní, nebo vnější. Tento odlišný pohled má i své ukrajinské ztvárnění: kozácký hej­tman Bohdan Chmelnický prosazoval spojení s Ruskem, zatímco hejtman Ivan Mazepa se po­stavil po bok luteránského švédského krále proti Petru I. Oba hejtmani vyznávali pravoslaví - Chmelnického boj proti katolickým Polákům byl pojat jako křížová výprava, Mazepa byl exkomunikován. Oba také hledali spojence mezi muslimskými vladaři. Aby tomu nebylo dost: proruští Chmelnického kozáci se podíleli na protižidovských pogromech právě tak jako protiruští banderovci o téměř tři století později.

Euroasijství


V 19. století se v Rusku zrodil spor slavjanofilů a rusofilů se západníky - souboj těch, kdo obdivovali ruskou přítomnost a minulost proti těm, kdo se snažili dát Rusku tvář západní Ev­ropy. Tyto ideové spory ovšem nechávaly vladaře chladným. Poté, kdy v pravoslavném Řecku a pravoslavném slovanském Bulharsku, na jejichž osvobození z osmanského područí mělo Rusko lví podíl, přišly k moci prozápadní protiruské síly, pronesl car Alexandr III. památnou větu: „Rusko má pouze dva spojence - armádu a válečné loďstvo." Po převratu na Ukrajině si jistě mnozí v Moskvě na tuto sentenci vzpomněli.

Novou geopolitickou imaginaci přineslo euroasijství, koncepce zformulovaná emigranty po revoluci roku 1917. Nevážili si příliš Západu, ale nevěřili ani v panslovanství. Milovali svoji ztracenou domovinu, Rusko. Chápali ho ale jako Eurasii - sjednocení evropského Lesa a asijské Stepi. Přinesli nové pojetí významu ruského prostoru, jedinečného civilizačního individua, spe­cifické zeměpisné, etnografické, hospodářské a historické krajiny. Oteplování, psal Petr N. Savickij v 30. letech minulého století, zvětšuje význam tohoto prostoru.

Euroasijci nově vyložili ruské dějiny. Mongolská nadvláda přestala znamenat porobu, na­opak pomohla Rusko zachránit - „kdyby se byl Ruska zmocnil Západ, připravil by je o duši". Podle euroasijské koncepce převzalo Moskevské knížectví od Mongolů ideu pevného politic­kého sjednocení historických oblastí lesního a stepního pásma a návyky k organizaci takového sjednocení.

Z odkazů první generace euroasijců lze vyvodit dvojí poučení. Především sama interpre­tace ruských dějin není uzavřenou záležitostí. Dnes Rusové usilovně hledají svoji novou iden­titu a intenzita jejich práce v archívech i na poli filosofie dějin zaslouží úctu. Pravda je, že mo­derní ruské dějepisectví vzniklo v 19. století často v dílnách západníků - a stalo se jedním ze zdrojů flagelantství, které je mezi ruskou inteligencí nesmírně rozšířené. A je zde tolik nepro­bádaného - i z hlediska geopolitiky.

Mylná je například vžitá představa, že až Petr I. stavbou Sankt-Petěrburgu „v Evropu okno prorubal". Celé dějiny Kyjevské Rusy i tatarské nadvlády jsou spojeny s nedoceněnou rolí Vel­kého Novgorodu, nejvýchodnějšího hansovního města. Velký Novgorod až do obsazení Švédy (1617) byl přístavem spojujícím Balt a Rusko. Byl ale též rozsáhlou bojarskou republikou při­pomínající Benátky. Byl tedy alternativní formou správy Ruska, možná i jinou cestou sjedno­cení, než přinesla moskevská knížata a Romanovci. Velký Novgorod je i symbolem skutečnosti, že komunikace mezi Ruskem a Západem byla vždy velmi pestrá, a nejen formou válek.

Praktickým odkazem euroasijců je podpis prezidentů Běloruska, Kazachstánu a Ruska na smlouvě o založení Euroasijského ekonomického svazu (2014). Otázka připojení Ukrajiny k to­muto projektu byla jedním z motivů letošního převratu v Kyjevě. Pro řadu politiků na Západě je Euroasijský ekonomický svaz nevhodný či nepřátelský tah Kremlu směřující k sjednocování postsovětského prostoru v rozporu se zájmy USA a EU/NATO. Obdobně však lze v geopolitickém duchu vnímat projekt Evropské unie nazvaný Východní partnerství (2008), který svádí k představám o oddělování části postsovětského prostoru od Moskvy či vytvoření sanitárního kordonu kolem Ruska.

Převaha, nebo závislost?


Za zlom v současných vztazích Rusko-Západ je často pokládán projev Vladimíra Putina na Mnichovské bezpečnostní konferenci (2007). Ruský prezident se tehdy oddělil od západních politiků, kteří, jak řekl, „téměř nepřetržitě nadužívají sílu v mezinárodních vztazích", v dů­sledku čehož se „nikdo nemůže cítit v bezpečí". Dal tak najevo, že doba Borise Jelcina, kdy se Rusko naivně přizpůsobovalo rétorice západních part­nerů, nenávratně minula. Že Rusko bude samo defi­novat své národní zájmy.

Pohoršení nad tímto projevem vyvolalo to, že Putin veřejně promluvil o věcech, o kterých není slušné hovořit. Nepředstavil žádný agresivní program. Puti­nův projev zazněl až po dvojím rozšíření NATO na vý­chod, bombardování Jugoslávie, faktickém odtržení Kosova, po intervencích v Afghánistánu a Iráku, po ba­revných revolucích v Gruzii, na Ukrajině a Kyrgyzstánu. Při zpětném pohledu je zřejmé, že po roz­padu Sovětského svazu Západ propásl šanci dát vzta­hům s Moskvou novou kvalitu.

Americký politolog George Friedman v knize Příš­tích sto let tvrdí, že půda a přírodní bohatství Ruska představuje „neustálé pokušení pro evropské moc­nosti, které v něm vidí příležitost rozšířit svou velikost a bohatství". Zapomněl na USA. Má-li ale Západ mít nějakou budoucnost, musí se zbavit geopolitických stereotypů, které se zde formovaly více než 500 let. Ty poutají mysl vojáků i politiků a řídí jejich činy směrem ke konfrontaci. Možnost volby tu ale je. Není například nutné vnímat Euroasijský ekonomický svaz přes prizma hry s nulovým souč­tem, kdy zisk jednoho znamená ztrátu druhého. Třeba jde jen o vytváření sourodějších ekonomicko-normativních prostorů pro lepší fungování hospodářství a pro kooperaci.

Rozbití geopolitických okovů mysli znamená přestat vnímat Západ jako centrum, které má právo soudit a trestat ostatní podle vlastních zájmů. Vyžaduje partnerský přístup vůči ostatním mocenským centrům. Pochopení, že v globalizujícím se světě není bezpečnost dána nadřaze­ností, ale vzájemnou závislostí.



Literární noviny, 2014/8, s. 22-23


http://literarky.cz/civilizace/89-civilizace/18048-rusko-anzapad-konflikt-na-vne-asy

Název příspěvkuHeimat Sudetenland s podporou Jihomoravského kraje a dotací z EU! Zděšení návštěvníci restaurace nevěřili vlastním očím, co všechno se dá financovat z regionálních fondů! Reprint mapy z roku 1936, která podporovala požadavky

0
0
- VK -
27.7.2017 AE News


Heimat Sudetenland s podporou Jihomoravského kraje a dotací z EU! Zděšení návštěvníci restaurace nevěřili vlastním očím, co všechno se dá financovat z regionálních fondů! Reprint mapy z roku 1936, která podporovala požadavky Konrada Henleina na československou vládu ve 30. letech minulého století, visí za peníze EU v hospodě u Znojma!

Redakce AE News dnes byla upozorněna jedním z našich čtenářů, že při cestě s přítelkyní po Jižní Moravě narazil na neuvěřitelnou propagaci tzv. „sudetské otázky“ v místech, kde by to čekal úplně nejméně. V zařízení, které je v provozu díky dotacím Jihomoravského kraje. Napsal nám k tomu následující:

„Včerejšího dne jsme se vraceli s přítelkyní z cesty do Znojma a volili jsme cestu přes Vranov nad Dyjí domů do Tábora. Před Vranovem nás zaujal větrný mlýn u cesty a později jsme zjistili, že je to restaurace. Chtěli jsme se občerstvit. Jaké bylo naše zděšení, když jsme vešli do společných prostor a zjistili hned u vchodu velikou, zasklenou mapu s názvem: Heimat Sudetendland!! Tedy ne jenom tzv. „Sudety“, ale již celá naše vlast pojatá jako „Vlast Sudetská země“. Vše v němčině, tedy ne alespoň jako za tzv „Protektorátu…“, kdy byla alespoň připojena čeština za němčinu. Názvy jak historických zemí Koruny české v NJ, tak i znaky jednotlivých měst popsány jen německy. Dáváme tedy na vědomí pro některý článek typu „Drang nach Osten“ stále živé respektive „Čtvrtá říše a naše úloha v Nové Evropě“. Zvlhly nám oči, otočili jsme se a pokračovali v cestě k jinému občerstvení.“ 

Fotografie pořízená našim čtenářem. Je to kresba sudetoněmecké mapy, tzv. sudetoněmeckého Heimatu (vlasti) v chodbě u vstupu do restaurace.

Tolik tedy svědectví našeho čtenáře. My jsme tedy začali v redakci pátrat po podrobnostech. Jedná se o restauraci Větrný Mlýn v Lesné u Znojma [1], jejíž provoz dotuje Jihomoravský kraj z fondů EU. Budova restaurace je integrální součástí historického větrného mlýna z roku 1862 a jako turistická atrakce je spolufinancována a dotována z Regionálního operačního programu Jihovýchod a z fondů Evropské unie. Nejde tedy o čistě soukromou aktivitu, jde o objekt, který je provozován z peněz občanů České republiky a z peněz Evropské unie. Není vůbec jasné, co propagací sudetoněmecké otázky Jihomoravský kraj sleduje.


Větrný mlýn a restaurace, Lesná u Znojma.

Zasklenou mapu Heimat Sudetenland znám velmi dobře odtud z Německa. Je to novodobý remaster původně malované mapy Johanese Heigerta z roku 1936, kterou namaloval na objednávku Konrada Henleina pro účely propagace tehdejší tzv. „zemské otázky“ (Heimatfrage) sudetských Němců za 1. Republiky v Československu. Po válce v mnoha podobách a variacích šíří tuto kreslenou mapu Sudetoněmecký landsmančaft, ale také Sudetoněmecký historický institut z Mnichova, na jehož webu je reprint této malované mapy z roku 1936 také k dispozici [2] a lze ho zakoupit např. ve stáncích na Sudetoněmeckých slavnostech každý rok. Můžeme se pouze dohadovat, kdo si tuto mapu (za peníze ROP Jihovýchod a z fondů EU) objednal vxSudetoněmeckém institutu, nechal ji zarámovat do skla a pověsil ji ve vstupní chodbě v restauraci Větrný mlýn v Lesné u Znojma.


Sudeťácké mapy v českých restauracích a tabule na hranicích už se také mění!


Toto není jediný problém, který se týká Sudetoněmecké otázky. Na německé straně bavorských hranic s Českou republikou zemské bavorské úřady začaly v tichosti měnit hraniční tabule z původních Staatsgrenze (státní hranice) na Landesgrenze (zemská hranice). Cedule s nápisy Landesgrenze původně označovaly a oddělovaly zemská území uvnitř III. Říše, po válce musely být tabule z německé strany změněny na Staatsgrenze. Během posledních měsíců ale začali turisté z Česka na zelené hranici s Německem hlásit změny tabulí, zejména pak na bavorské straně začaly bavorské úřady měnit tabule zpátky na Landesgrenze jako po obsazení Sudet v roce 1938. Lidé z okruhu landsmančaftu to dávají do souvislosti s politickým vývojem v Evropě, kde Lisabonská smlouva dala sudetským Němcům naději na vrácení majetků, ale teoreticky i na návrat domů do pohraničí v ČR.

Hranice s ČR z německé strany. Zemská hranice.

Největším motorem sudetoněmeckých požadavků je zemský premiér Bavorska Horst Seehofer, který nechybí na žádném sjezdu a slavnostech Sudetoněmeckého landsmančaftu. Stejně tak i letos seděl hned vedle Bernda Posselta, Pavla Bělobrádka a Daniela Hermana, článek a fotografie jsou zde. Seehofer je kromě toho šéfem německé CSU a hlavní postavou, která ovlivňuje politiku Angely Merkelové. Jeho lobbing ve prospěch Sudeťáků je enormní, nedozírný, je to jejich člověk.

Vnitřní kohorta sudetoněmeckých lobbistů v ČR


A je extrémně nebezpečné, když členové vlády ČR a ministři, pan Bělobrádek a pan Herman, jezdí na Sudetoněmecké slavnosti, kde si bez uzardění a s klidným svědomím sednou do první řady na čestné místo vedle Bernda Posselta a právě Horsta Seehofera. Nikdo se potom nemůže divit, že tyto procesy se už kopírují i do ČR, kde jednotlivá hejtmanství krajů ve svých dotovaných projektech a za peníze EU propagují reprinty sudetoněmeckých zemských map z roku 1936.

Další cedule z německé strany na českých hranicích. Místo Staatsgrenze (státní hranice) už nově jenom Landesgrenze (zemská hranice).
 
Jenom bych chtěl upozornit, že návštěvy českých politiků na Sudetoněmeckých sjezdech nejsou příčinou tohoto stavu v ČR, ale naopak jeho důsledkem. Uvnitř České republiky působí mohutná pro-sudetská lobbistická klika, koneckonců, politici KDU-ČSL jsou toho příkladem, jejich strana na svém webu propagovala věci jako Česko-německé kulturní jaro 2017 [3], takže návštěva šéfa strany s ministrem kultury v červnu v Augsburgu na sjezdu Sudetoněmeckého landsmančaftu byla už tak nějak automatická. Evropské peníze a dotační programy nasunují pomalu a zlehka prvky informačního pole, které mění podvědomí českého obyvatelstva. Tuhle se postaví pomníček obětem odsunovaných Němců po válce, tamhle se vyvěsí mapa Sudetoněmecké vlasti do vchodu restaurace, jinde se objeví člen české vlády na Sudetoněmeckých dnech a sklidí bouřlivý potlesk za oslovení „Drazí krajané!“

Mapy sudetského Heimatu a duch Konrada Henleina jsou zpátky


Je to postupné posunování Overtonovských oken, od nemyslitelného k naprosto přijatelnému a vyžadovanému. Ještě před 15 lety nebylo myslitelné, aby někdo přijel na Sudetoněmecké slavnosti. Dnes už to možné je. Dříve bylo nemyslitelné, aby někdo střízlivý na Jižní Moravě a za peníze daňových poplatníků vyvěšoval v restauraci sudetoněmeckou mapu Heimat Sudetenland nakreslenou pro Konrada Henleina. Jenže dnes už je možné všechno. Víte, co na tyto procesy já pokaždé říkám? Česko snese fšecko! Pokud by lidé nebyli lhostejní, pokud by byli všímaví jako náš čtenář, tak by takový skandál nikdy nenastal, protože nikdo ze zodpovědných lidí Jihomoravského kraje by nikdy nepřipustil, aby v objektu, který dotují z veřejných peněz v rámci Regionálního operačního programu, byly propagovány insignie a symboly sudetoněmeckého Heimatu, zemské otázky, na jejímž základě Konrad Henlein postavil svoji prvorepublikovou politickou kariéru.

Tento reprint původní mapy z roku 1936 dnes distribuuje Sudetoněmecký historický institut z Mnichova.

Co uvidíme příště za evropské peníze v ČR? Bustu Konrada Henleina v Egeru (Chebu)? Nebo pamětní desku K. H. Frankovi na jeho knihkupectví na náměstí v Karlových Varech, tedy v Karlsbadu, abychom byli styloví? Už tolikrát jsem to opakoval, že vývoj společnosti v ČR po roce 1989 je definován naprostou lhostejností obyvatelstva o věci veřejné, o politiku, o události, které se dějí na politické úrovni okolo nich. Mnoho lidí kritizuje politický marasmus v zemi, ale kdo za něj může? Politici. Jenže, kdo je tam volí? Občané!

Vnitřní sudetská kolona v ČR překresluje informační pole


Už skoro 30 let volí do sněmovny provařené politiky, pořád ty stejné, kteří občas změní politický dres, nebo založí jinou stranu a potom se zase vrátí do sněmovny. Politici dělají politiku podle toho, kdo je zrovna ovládá a financuje. Lobbistické tlaky, peníze, cesty do zahraničí, přednášky, peníze pro stranu na kampaň do voleb maskované jako odměna za přednášky v Německu, v USA, v Bruselu. Toho sponzoruje ten, a toho zase tamhle ten. A když největší počet voličů má KDU-ČSL právě na Jižní Moravě, tak se nikdo nemůže divit, že v hospodách tam visí sudeťácké mapy Henleinovy zemské otázky z roku 1936. Morafa snese taky fšecko?

Nové hraniční patníky se začaly objevovat už i z rakouské strany hranice s ČR.

Nenechte si tuto informaci pro sebe, šiřte ji na sociálních sítích, sdílejte ji. Tiché přebarvování informačního pole jede na plné obrátky v ČR. Točí se filmy jako Habermanův mlýn, který vykresluje české občany jako svině a Němce jako oběti, na České televizi běží dokumenty o zabíjení odsunovaných Němců, ve školách se dětí učí, že sovětská armáda neosvobodila Československo, ale přijela ho okupovat, čeští politici jezdí na Sudetoněmecké slavnosti a sedají si vedle špiček landsmančaftu. Informační pole je brutálně překreslováno. A pokud nebudete na tyto věci upozorňovat, pokud nebudete proti nim nic dělat, čeká národ opakování historického osudu z roku 1938.

-VK-
Šéfredaktor AE News

Zápisky ze Západního Balkánu (dříve Jugoslávie)

0
0

Mirko Raduševič
27.7.2017 Literárky

Srbský dělník v automobilce Fiat v Kragujevaci (dříve Zastava) se vzbouřil a již od 27. června stávkuje. Pracuje za 320 eur měsíčně. Koncern Fiat-Chrysler se postavil proti neústupně, ale dělníci také. Problém začala řešit nová vláda a prezident, který má hlavu plnou Kosova. Začalo se dělníkům vyhrožovat tím, jestli to Fiat-Chrysler v Srbsku zabalí, stávkující budou mít na svědomí ještě větší zaostávání země. (na snímku stávkující, kteří také nesli mimo jiné heslo "Továrny dělníkům").


Nakonec před několika dny dochází ke kompromisu a dělníkům je zvednut měsíční plat o třicet eur. Tolik k problému, o kterém se málo píše, neboť okatější jsou jiné národnostní a bezpečnostní problémy dotýkající se mezinárodní politiky Západního Balkánu. Koho by zajímalo, že jen několik set kilometrů od nás dělníci vydělávají kolem osmi tisíc měsíčně v převodu na koruny. Nemysleme si, že třeba lékaři jsou na tom v Srbsku lépe. Mají v průměru 500 eur měsíčně a jsou jich navíc tisíce nezaměstnaných (viz článek Větší mzda lékařův marný sen).

Nová zpráva k Fiatu:Údajně společnosti Fiat-Chrysler ani tak nezáleží na tahanicích kolem nízké mzdy, jako na vysokém vývozu automobilů z Kragujevace do Ruska. Ten slíbila srbská vláda (zřejmě opírající se o své dobré vztahy s Moskvou) koncernu za to, že se Fiat bude vyrábět v Kragujevaci. Smlouva má vypršet koncem roku 2018 a panuje obava, že koncern opustí Srbsko, neboť automobilce se za deset let nepodařilo v Rusku uspět. (více zde)


***

Lidé znající bývalou Jugoslávii se nestačí divit. Copak ekonomika, povzdechne si leckdo, co ale udivuje, je nárůst nacionalismu a nevraživosti mezi jednotlivými národy, které přitom spojuje stejný jazyk. Když odjedete z Bělehradu do Záhřebu, je to stejné, jako když z Prahy odjedete do Ostravy a slyšíte ostravský hantec. Zaujalo to francouzského znalce Balkánu Jean-Arnaulta Dérense, který o tom napsal článek do Le Monde Diplomatique nazvaný „Bezejmenný jazyk Balkánu“ a v anglické verzi je to více trefné: „The Language we can´t call Serbo-Croatian“. Autor si povšiml deklarace intelektuálů v Sarajevu z 30. března tohoto roku nazvané „Deklarace o společném jazyku“ (lze ji číst ZDE ). Deklarace si stanovila za cíl zakončit lingvistické spory bývalých čtyř svazových republik (Srbsko, Chorvatsko, Černá Hora, Bosna a Hercegovina), které se táhnou od rozpadu Jugoslávie. Na otázku, zda v těchto republikách je používán stejný jazyk, deklarace odpověděla kladně: „Jedná se o společný standardní jazyk polycentrického typu – respektive jde o jazyk, kterým mluví více národů ve více zemích s rozpoznatelnými variantami.“ Zatímco za dob Jugoslávie nebyl se společným jazykem problém a nazýval se buď srbsko-chorvatský nebo chorvatsko-srbský, nyní je deklarace jak v Srbsku tak i Chorvatsku kritizovaná. Chorvatský biskup Josip Bozanić prohlásil, že se jedná o agresi vůči chorvatskému jazyku a že bude následovat další jiná agrese. Pro změnu srbský lingvista Miloš Kovačević prohlásil, že o bezejmenném jazyku nemůže být řeč, neboť se stejně ví, že jde o srbštinu. Dochází k jakési soutěživé rivalitě, kdy v Chorvatsku se v rámci co největšího odklonu od standardu vymýšlejí nová slova a koná se soutěž o nejlepší nové chorvatské slovo. V Srbsku pro změnu se velice bazíruje na používání cyrilice a odklon od ní je národní zradou. Aby toho nebylo málo, existuje bosenský jazyk, ve kterém se to hemží turcismy. Velký zmatek je dovršen vytvářením černohorského jazyka. Dále, aby si mnohý Srb nezadal při dovolené v Chorvatsku a náhodou mu třeba ve Splitu nepropíchli pneumatiky a nemůže si chudák vzpomenout, jak se chorvatsky podle staroslověnštiny řekne měsíc srpen, raději použije číslovku a nahlásí, že se to odehrálo v osmém měsíci.

U nás je některým čtenářům známý srbský (? – narodil se v chorvatské Pule a nyní žije V Bělehradě) spisovatel Vladimir Arsenijević (v překladu vyšel román V podpalubí nebo antologie postjugoslávské prózy nazvaná Jugolaboratorija), který založil organizaci Krokodýl a ta si dala za cíl „politiku dialogu, usmíření a obnovu narušených kulturních vztahů v zemích Západního Balkánu a prohlubování vzájemného porozumění.“

Citujme úryvek z knihy Jugolaboratorija nazvaný „Děti z jugozkumavky“:
„Literatura nemůže zmizet ani skončit cvaknutím vypínače: je to otázka jazyka, pocitů, myšlení, usazených vrstev kulturní paměti. Všechny tyto milé věci mají vlastní povahu a vlastní zákonitosti a s tím se nedá nic dělat – většinou naštěstí, někdy bohužel. Pasová a celní kontrolní stanoviště můžeme zřídit během pár hodin, ale vždycky zůstane něco, co je přesahuje – kdyby to tak nebylo, lidé by byli jen otroky podléhajícími slepé a svévolné síle. Převážná většina obyvatel bývalé Jugoslávie mluví jazykem na podobné bázi, velmi dobře si rozumí i bez překládání, skvěle se navzájem čtou, sdílejí stejnou popkulturní scénu a mají velmi podobný smysl pro humor.“

***

Západ si je dobře vědomý všech uvedených peripetií a možných scénářů na Západním Balkánu. Západní politici nabízejí různá řešení. Naposledy přichází s urovnáním vztahů Makedonie – Řecko. Zvýšená politická a diplomatická aktivita v poslední době je vyvolaná obavou, že Rusko může využít situace tzv. slabých států na Balkánu pro posílení svého vlivu v této části Evropy. Pro západ situaci značně komplikuje to, že si EU dala delší oddechový čas k přijímání další země do svého svazku. Největší iniciativu podniká Německo a vyvíjí tzv. plán Berlin plus, který má přemostit dobu, než země západního Balkánu budou přijaty za členy EU. Dokonce se mluví o jakémsi novém Marshallově plánu pro Balkán. Z jednání, která se uskutečnila letos v červnu v Berlíně, bylo naznačeno, že se jedná o založení fondu na budování infrastruktury a technologií, kde poskytovateli financí by byly EFTA a EEA. Konečná dohoda padla nedávno na summitu v Terstu, kde se země západního Balkánu dočkaly slibu 200 milionů eur na zmíněné investice do infrastruktury (dálnice, přístavy a terminály plynovodů) a zvýšení možnosti pracovních příležitostí. Rakouský list Der Standard k summitu napsal několik článků mezi nimi i kriticky: „Krásné kulisy a obsah žádný“ a v dalším z článků popsal, jak v Terstu srbský ministr zahraničí ignoroval jednání svých kolegů z bývalé Jugoslávie a raději seděl v kavárně na Piazza dell'Unità a kouřil doutníky nebo také chyběl na jednání zástupce Bosny (viz). Vše jen dokumentuje velké rozepře mezi jednotlivými zeměmi Západního Balkánu. Z Der Standardu dále vyčteme určitý až demonstrativní srbský nezájem o EU. Účast v EU byla balkánským zemím přislíbena před čtrnácti lety v Soluni. Když byl nedávno v Srbsku proveden průzkum veřejného mínění, zjistilo se, že každý druhý by byl pro vstup do EU (49 procent), ale 27 procent hlasů bylo proti, 13 procent by hlasování ignorovalo a 11 procent neví, co si myslet.

***

„Nestrkejme hlavu do písku,“ jsou slova srbského prezidenta Aleksandra Vučiće, která se ocitla v titulcích mnoha médií a jsou vyňata z jeho většího televizního rozhovoru ke Kosovu, ve kterém apeluje na Srby, aby tento problém jednou provždy vyřešili a nenechávali jej jako gordický uzel dalším generacím. K tomuto prohlášení byl inspirován snahou uspíšit vstup Srbska do EU a nespočetnými výzvami západních politiků k vzájemnému dialogu kosovských Albánců a Srbů. Nejnovější argumenty srbského prezidenta jsou v přirovnání jednání Izraelců s Palestinci, kdy Šimon Peres apeloval na jednání. Vučić apeluje na to, aby Srbové na jedné straně odhlédli od mýtů, příkoří a na druhé straně se neodříkali svých národních zájmů. Upozorňuje však, že to neznamená, že Kosovo uznává, v tom je opatrný a ptá se, jak hodlá Srbsko prosazovat svoji moc v srbských menšinových lokalitách v Kosovu. V tom vidí velký problém. Jestliže Srbové Vučićovi aplaudují, že jedná s Ruskem o dodávce obranného systému S 300, jeho slova o EU a Kosovu se nesetkávají s takovým nadšením. Platforma pro přijetí Srbska do EU je jasná – znamená uznání Kosova, ale nikdo o tom nechce otevřeně mluvit. Naposledy Cameron Munter, bývalý americký velvyslanec v Srbsku, nyní šéf institutu EastWest radí, aby došlo k vzájemnému uznání obou zemí. Vučićovi ovšem řada opozičních politiků pochopitelně nevěří, jeho jednání o Kosovo se jim zdají neprůhledná a dokola se ptají, co vlastně znamená jeho platforma pro Kosovo. Skutečně slova srbského prezidenta jsou obecná a plná frází. Zde je ukázka: „Nalezení řešení (pro Kosovo) vyžaduje rozpálenou hlavu, ale myšlením; chladné srdce zbavené přehnaných emocí a zašpiněné ruce kompromisy.“ Není divu, že opozice mu oplatila stejnou mincí, jako třeba Zoran Živković z Nové strany: „Vučić je ochoten prodat víru za kus žvance. Prodal by bratra, kamaráda nebo Srbsko, jen aby dosáhl svého prospěchu a moci.“

- - -



Ukrajina v šoku: Londýn nařídil Kyjevu splatit miliardový dluh Rusku!

0
0
- kou -
27.7.2017  PrvníZprávy 


Londýnský Nejvyšší soud nařídil Ukrajině zaplatit Rusku nominální hodnotu dluhopisů ve výši tří miliard dolarů, a kompenzovat část soudních nákladů, sdělilo ruské ministerstvo financí. 




Výše soudních výloh činí 3,7 milionu dolarů, přičemž polovinu sumy musí Kyjev zaplatit nejpozději do 20. září 2017.

Kyjev je rovněž povinen uhradit 75 milionů dolarů na úrocích z dluhu a penále z prodlení, které se odpočítává od 21. prosince 2015.

„Takže každý den prodlení bude stát státní rozpočet Ukrajinu (ukrajinské daňové poplatníky), více než 673 tisíc dolarů,“ cituje RIA Novosti ministerstvo financí.

Dříve bylo ohlášeno, že Vrchní soud v Londýně zamítl ruský požadavek okamžitého zaplacení 325 milionů dolarů jako zabezpečení třímiliardového nároku.

Ukrajina umístila v roce 2013 suverénní eurobondy ve výši tři miliard dolarů ve prospěch Ruska (které sumu Kyjevu zapůjčilo). Až do konce roku 2015 Kyjev správně obsluhoval dluh, ale pak ho odmítl zaplatit a požadoval jeho restrukturalizaci podle podmínek vyjednaných s komerčními věřiteli. Moskva však trvala na státní povaze dluhu (což uznal i MMF) a navrhovala mimosoudní řešení dluhu, ale protinávrhy z Kyjeva již nepřišly. Následně Rusko zažalovalo Ukrajinu u londýnského soudu. V březnu byl vynesen verdikt, že Kyjev musí dluh splatit, nicméně se Ukrajiny odvolala. Nyní bylo rozhodnutí soudu potvrzeno.


(kou, prvnizpravy.cz, ria.ru, foto: pl)
 
Související článek:

Le Figaro: Trampománii v Rusku vystřídaly vtipy a zklamání

0
0
- rp -
27.7.2017  PrvníZprávy

Po volbách v USA protiamerické cítění v Rusku se zmenšovalo a nastalo čekání na změnu. Ale změna nenastala a postoj k Trumpovi se mění: objevují se vtipy a nepřátelská rétorika a americký prezident je považován za slabého a neschopného držet své slovo.


Skandální obvinění Donalda Trumpa o spolupráci s Ruskem, stále více a více dráždí Moskvu a posiluje protiamerické nálady, píše Le Figaro. „Trampománie“ byla nahrazena výrazem „fraška.

Trump začíná uvažovat jako slabý prezident, má svázané ruce i nohy Kongresem a médii, je neschopný řešit problémy, objasňuje francouzskému novináři ruský politolog Vladimir Frolov. A potom podle jeho slov, se Moskva nemůže spoléhat na Trumpovo slovo ve vážných věcech, protože nedodrží dohodu.

Kremelská média vyjádřila zklamání nad tím, že ve „výrazu“ Trump se stal nepřátelským. Autor článku cituje například slova ruského poslance Vjačeslava Nikonova, že Rusko poškozuje Spojené státy „se svou majestátností, vojenskou schopností a svou ekonomickou silou.“

Nové trendy ve veřejném mínění se již pocitují. Po volbách ve Spojených státech amerických protiamerické cítění v Rusku, soudě podle průzkumů, kleslo z 83% na 49%. Ale jakmile nedošlo k uvolnění vztahů, propaganda začala znovu pracovat a nepřátelství vůči Americe opět roste.

Kreml nezískal zvolením Trumpa, jak doufal, exkluzivní vliv, není oslabeno NATO ani systém protiraketové obrany v Evropě nebyla zpochybněn a sankce nejsou zrušeny. Kromě toho se Washington chystá přijmout nové sankce, které podle prohlášení ruských politiků je nedonutí změnit názory.

Moskva, ale současně pociťuje uspokojení, protože má na mezinárodní úrovni rozvázané ruce. V tomto případě se Kremlu dokonce podařilo získat Trumpovy ústupky v Sýrii, za což Rusko je také připraveno přispět ke snížení napětí v oblasti.

Setkání v Hamburku posílilo Moskvu, a v tomto ohledu má Putin velké zkušenosti. Pokud Trump cítí k ruskému prezidentu osobní sympatie, pak ze strany Putina je to jenom střízlivý pohled, píše Le Figaro.


(rp,prvnizpravy.cz,lefigaro,foto:arch.)




Související článek:
Jak dlouho bude ještě Vladimir Putin trpět políčky?

USA chtějí zaplavit Evropu břidlicovým plynem, EAHU chystá vlastní zúčtovací měnu, priority ruského státního rozpočtu a další krátké zprávy

0
0
Napsal/přeložil: Božena Weitingerová
27.7. 2017   Eurasia 24
USA vytlačují Rusko z Evropy, aby ji zaplavily břidlicovým plynem. Zpřísnění sankcí proti Rusku – Trump souhlasí, Porošenko má radost. Syrská armáda, Hizballáh a Rusko vytlačují Al-Káidu od hranic s Libanonem. Armáda a sociální sféra budou priority rozpočtu Ruské federace na příští rok.  Rusko nemůže z Ukrajiny vydobýt dluh před odvoláním. Soud uložil Kyjevu, aby zaplatil nominální cenu obligací ve výši 3 miliard dolarů, nezaplacené obligace ve výši 75 milionů dolarů a pokutu.
Více v krátkých zprávách ze středy 26. července.





1; Trump: Nedovolím Asadovi, aby unikl odpovědnosti za jeho hrozné zločiny. Přitom Trump znovu obvinil předchozí administrativu Baracka Obamy, že neustále kladla červené čáry, které Asad pokaždé porušil.

2; V Kongresu USA schválili návrh zákona o sankcích proti Rusku. Sněmovna reprezentantů USA schválila návrh zákona o sankcích proti Ruské federaci, Íránu a KLDR.

3; Státní department vyhlásil válku Bílému domu, píší americká média. Státní department se za Rexe Tillersona nalézá ve stavu „otevřené války“ s administrativou Bílého domu.

4; Rusa vysadili z letadla v USA kvůli okupaci Krymu. Velvyslanectví Ruské federace v USA zjišťuje informace o Rusovi, kterého vysadili z letadla.

5; Putin projednal s viceprezidentem Iráku dodávky tanků T-90 do Iráku. Otázka dodávek tanků T-90 do Iráku byla projednávána na setkání prezidenta Ruska a viceprezidenta Iráku.

6; Ve Státní dumě komentovali rozšíření sankcí. Sněmovna reprezentantů Kongresu USA ve středu schválila zákon o sankcích. Předseda výboru Státní dumy pro mezinárodní záležitosti Leonid Sluckij prohlásil, že rozšiřování protiruských sankcí podkopává možnost obnovení normálních rusko-amerických vztahů a ještě více je komplikuje.

7; Syrská armáda, libanonský Hizballáh a ruské letectvo dobývají od Al-Káidy 92 % oblastí na hranicích s Libanonem. Od teroristů bylo osvobozeno množství vyvýšenin a pouštních oblastí na východ od Arsalu.

8; Papírové vítězství: v Kyjevě prezentovali komiks věnovaný „osvobození“ Krymu. Hlavním hrdinou se stal Mustafa Džemilev.

9; Idlíb se v moci Al-Káidy proměnil v peklo. Džabhat an-Nusrá, což je syrské křídlo Al-Káidy, se zmocnila kontroly nad městem Idlíb a větší části provincie.

10; Pracovník Tajné služby USA se postřelil. Další zranění v důsledku incidentu nejsou hlášeni.

11; Moc Islámského státu nad centrální Sýrií se chýlí ke konci. Tygři a ruské letectvo osvobozují jeden okres za druhým. V čele s oddíly Tiger Forces a za podpory ruského letectva syrská armáda za poslední čtyři měsíce osvobodila stovky kilometrů čtverečných.

12; Po kyjevské stopě. Trump vyzval k vyšetření pokusů Ukrajiny ovlivnit výsledky voleb v USA ve prospěch Hillary Clintonové.

13; Proč jste povinni nenávidět Rusko? O nové výzvě západních médií. Redaktor britského časopisu The Economist Edward Lucas informuje ve vlivném britském listu Times o smutném paradoxu, kdy levice dříve opojená Ruskem tuto zemi dnes nenávidí a konzervativci prošli přesně opačnou cestou.

14; Trump souhlasil se zpřísněním sankcí proti Rusku. Připomeňme, že sněmovna reprezentantů Kongresu USA schválila zpřísnění sankcí proti Rusku, KLDR a Íránu.

15; Francouzský ministr životního prostředí ztratil v parlamentu vědomí. Ministr už předem upozorňoval poslance, že má teplotu a cítí se špatně.

16; Ve Lvově uvízl zloděj ve větrací šachtě. Neúspěšného zločince vysvobodili až přivolaní policisté.

17; Rada bezpečnosti OSN zablokovala prohlášení o ostřelování ruského velvyslanectví v Damašku. „K naší velké lítosti někteří členové Rady bezpečnosti pod smyšlenými záminkami opět odmítli projednat ruský návrh.“

18; Vasserman: Amerika znovu slibuje, že vyzbrojí Kyjev. Ale to mu nepomůže. V čistě vojenském ohledu tahle hypotetická dodávka nezmění vůbec nic. Přesto není možné polevovat v pozornosti.

19; Záhadná vražda: V lese u Kyjeva zastřelili dva muže. Dřevorubce, kteří se stali nežádoucími svědky zločinu, zavraždili výstřelem do hrudi.

20; Rada federace: Rusko odpoví na nové sankce ze strany USA. Rusko je připraveno odpovědět na nové sankce, pokud prezident USA Donald Trump zákon podepíše.

21; Laboratoř Kasperského spouští bezplatný antivirus. Vynikající novinka: Oznamujeme celosvětové spuštění bezplatného antiviru! Pro všechny zájemce zdarma.

22; V USA během Trumpova vystoupení rozvinuli vlajku SSSR. Incident se sovětskou vlajkou a potyčky na tribunách během vystoupení prezidenta USA se dostaly do přímého vysílání televizních stanic.

23; Eurasijský hospodářský svaz se chystá vydat svou vlastní zúčtovací měnu. Eurasijská banka navrhuje vytvoření regionální zúčtovací peněžní jednotky pro členské země organizace.

24; V Kongresu USA označili Rusko za nejnebezpečnějšího nepřítele. Tvrdá prohlášení byla učiněna po schválení nových sankcí proti Rusku, Íránu a KLDR.

25; Rusko musí připravit citelnou odpověď na sankce, říká Kosačov. Další degradace dvoustranné spolupráce začíná být nutností, ačkoli se zdá, že už není kam.

26; Aleppo bez islamistů. V Citadele se konal rozsáhlý koncert. Největší od začátku války.

27; Na pláž ve Francii vyplavilo moře stovky kilogramů neznámé hmoty. Koupací sezóna na severu Francie byla přerušena výskytem podivných mořských hub, které zaplavily pláže.

28; Účetní komora Ruské federace: Vězeňská služba neefektivně vynaložila 15 miliard rublů.

29; Ukrajina spěje k vojenské diktatuře, říká opoziční bývalý šéf Charkovské oblasti Michail Dobkin. Poslanec Nejvyšší rady Michail Dobkin se vyjádřil ke svému trestnímu stíhání a k okupantům v Charkově.

30; Po vytlačení Ruska Spojené státy zaplaví Evropu „špinavým“ břidlicovým plynem, varují německá média. USA se pokoušejí uchytit v Evropě a vytlačit Rusko z evropského plynového trhu.

31; Stalin dneška. Jak Rodrigo Duterte likviduje drogové dealery na Filipínách. Za své činy se bude zodpovídat před svým národem, nikoli před nějakým „mezinárodním společenstvím“.

32; Nákup ruských S-400 pro Turecko nemusí nikoho vzrušovat, říká Erdogan. Prezident Turecka prohlásil, že nákup ruských protivzdušných komplexů by se neměl stát důvodem pro znepokojení.

33; Cena agrese musí růst, říká Porošenko. Prezident Ukrajiny má radost z rozhodnutí Sněmovny reprezentantů Kongresu USA.

34; Americký byznys: Sankce proti Rusku jsou chybou. Americké podnikatelské kruhy považují zavedení nových sankcí proti Rusku ze strany USA za velkou chybu.

35; Nový ruský obrněnec se hrne do boje. Na výstavě MAKS-2017 předvedli poprvé Buran, což je nový ruský obrněný automobil schopný konkurovat výtečnému Tigeru.

36; Už nebudeme ve vztazích s USA házet perly sviním, říká ruské ministerstvo zahraničí. Všechny signály byly na všech úrovních vyslány, připomněl ministr zahraničí.

37; Nepřátelé se vzdají bez palby. Turčinov předvedl „superzbraň“ (navařenou jednu leteckou raketnici na malém kolovém podvozku – něco na způsob improvizovaných bizarností, s jakými se předváděli takzvaní povstalci proti Kaddáfímu v Libyi – pozn. Geo). Je velmi pravděpodobné, že v palbě nepříteli zabrání nejspíš jen salvy smíchu.

38; Protiruské sankce USA předpokládají vyčlenění 30 milionů dolarů pro Kyjev. V Kremlu prohlásili, že krajně negativně hodnotí návrh zákona USA. V Evropské unii jej nazvali jednostrannou akcí Washingtonu.

39; Syrští islamističtí ozbrojenci se zřekli batalionu homosexuálů. Nedávno americký list Newsweek oznámil vytvoření vojska z homosexuálů pro boj s Islámským státem.

40; Zdražující ropa zachránila rubl před pádem. Ceny ropy vzrostly ve středu ráno v důsledku snížení zásob surovin v USA, které překonalo všechny prognózy.

41; Proti novým sankcím USA se vyslovují už i odpůrci Severního proudu-2. Oznámil to americký list Washington Post.

42; McCain se vrátil po operaci mozku k práci za potlesku Senátu. Senátorovi diagnostikovali zhoubný nádor mozku a provedli operaci.

43; Soud uložil SBU, aby zahájila trestní řízení proti Porošenkovi kvůli vlastizradě. Ani zde se to neobešlo bez „ruské armády“.

44; SBU deportovala z Ukrajiny ruskou novinářku. SBU tvrdí, že „neutralizovala ruského agenta, který vedl destruktivní činnost“.

45; Nejintenzivnější ostřelování bylo vedeno na Petrovský obvod Doněcka ze strany 92. samostatné motorizované brigády.

46; Americké úřady vůbec neprojednávají dodávky zbraní na Ukrajinu, říká Státní department. Vypadá to, že novináři BBC si slova zvláštního představitele Státního departmentu vymysleli.

47; Trump označil Porošenka za svého osobního nepřítele, řekl Saakašviliho spolustraník. Bývalý zástupce generálního prokurátora Ukrajiny David Sakvarelidze označil Trumpova tvrdá slova za totální neúspěch.

48; Medveděv o státním rozpočtu na rok 2018: Armáda a sociální sféra jsou priority. Ruský premiér Dmitrij Medveděv prohlásil, že návrh rozpočtu na rok 2018 bude konzervativní.

49; Tmářství loutek. Kobzonovi odebrali titul čestného občana Slavjanska. Toto rozhodnutí schválila dnes městská rada Kyjevem okupovaného města.

50; Ukrajina přerušila dodávky elektrické energie do Doněcké republiky. Luganská republika byla od ukrajinských sítí odpojena už dříve.

51; Trump si udělal ostudu při setkání s libanonským premiérem. Máte tady prakticky protiteroristickou operaci, prohlásil Trump na setkání s předsedou libanonské vlády, přičemž Hizballáh bojující proti Islámskému státu přiřadil k teroristickým silám.

52; Popadli mě za ruce a dotáhli na výslech. Ruská novinářka vyprávěla, jak ji vyhostili z Ukrajiny. Oznámila, že jí nezpůsobili žádná zranění, ale situace pro ni znamenala silný stres.

53; Za větu „Lidi z Ruska jsou hovno“ zbili cestujícího na lince Moskva – Barcelona. Původně dvaadvacetiletý obyvatel Petrohradu požadoval povolení vykouřit si na palubě cigaretu.

54; Saakašvilimu odebrali ukrajinské občanství. Exprezidenta Gruzie a bývalého gubernátora Oděské oblasti Michaila Saakašviliho zbavili ukrajinského občanství.

55; Charcyzské válcovny trub obnoví výrobu už v nejbližší době. Charcyzské válcovny trub, které přešly pod vnější správu Doněcké republiky, obnoví výrobu v září tohoto roku.

56; Londýnský soud uložil Ukrajině zaplatit Rusku dluh a soudní výlohy. Nejvyšší soud Londýna konkretizoval březnový verdikt, který vyzněl ve prospěch Ruska.

57; V Kyjevském mnohopatrovém domě došlo k výbuchu. Proběhla evakuace. K výbuchu došlo mezi přízemím a prvním patrem. Byl narušen strop.

58; V USA v Severní Karolíně došlo při vzpomínkové bohoslužbě ke střelbě. Jeden ze zraněných se nachází ve vážném stavu.

59; Ministerstvo obrany Ruské federace oznámilo prioritní směr činnosti ozbrojených sil. Oznámil je ministr obrany Sergej Šojgu na zasedání kolegia ministerstva. Prioritou zůstává obrana země z jihozápadního směru.

60; Trump zakázal transgenderům sloužit v armádě USA. Prezident USA Donald Trump prohlásil, že transgenderové nemohou sloužit v americké armádě.

61; Ukrajina nemá v boji s Donbasem šanci, říká Pušilin. Myslí si, že v případě plnohodnotné války s Doněckou a Luganské republikou nemá Kyjev sebemenší šanci.

62; Saakašviliho nutí zapomenout na ukrajinskou politiku, říká poslanec. Saakašvili se nachází v USA a nemůže se vrátit na Ukrajinu.

63; Poslanec z Rigy o NATO, starostovi-zrádci ruského světa, o nacistech a homosexuální propagandě. Známý lotyšský ochránce lidských práv Ruslan Pankratov poskytl skandální interview ruskému internetovému deníku Děň.

64; Budu sedět v Kyjevě i bez občanství, říká Saakašvili o svých plánech do budoucna. Saakašvili oznámil své přání zůstat na Ukrajině.

65; Definitivní rozhodnutí o vytvoření Maloruska zatím nepadlo, říká Zacharčenko. Podle jeho slov myšlenka vytvoření nového státu vyvolala nejednoznačné reakce.

66; Rusko nemůže z Ukrajiny vydobýt dluh před odvoláním. Soud uložil Kyjevu, aby zaplatil nominální cenu obligací ve výši 3 miliard dolarů, nezaplacené obligace ve výši 75 milionů dolarů a pokutu.


67; Na Ukrajině likvidují legendární letecký koncern Antonov.

68; Američan byl odsouzen k 120 dnům vězení za vraždu rybičky. Muž se pohádal se svou spolubydlící a udělal doma nepořádek, který nepřežila akvarijní rybka.

69; Ruské letectvo zlikvidovalo evropské specialisty na chemické zbraně sloužící Islámskému státu v Sýrii. Ruské letectvo a syrské ozbrojené síly porážejí Islámský stát v provincii Dajr az-Zaur.

Zdroj: rusvesna.su

Zpracovala: Božena Weitingerová

Lékařskou péči využívají v DLR desítky pacientů z Ukrajiny, kteří trpí nádorovým onemocněním

0
0

27. 7. 2017      zdroj (kráceno)
26 obyvatel Kyjevem kontrolované části bývalé Doněcké oblasti absolvovalo cyklus léčby v Rebublikovém onkologickém centru Bondarja v Doněcku. 26. července to oznámil hlavní lékař zařízení, profesor MUDr. Igor Sedakov.


"Podle stavu k 25. červenci je v pořadníku humanitárního programu pro sjednocení lidu Donbasu v oblasti "chemoterapie u onkologických onemocnění dospělých" 44 osob z Kyjevem kontrolovaného území Doněcké oblasti", řekl Sedakov. "26 pacientů již absolvovalo chemoterapii, sedm z nich bylo hospitalizováno pro absolvování opakované léčby", dodal.

Hlavní lékař nemocnice zdůraznil, že k dnešku provádí jejich zařízení takové druhy léčby, které nejsou v současné době dostupné na žádné z onkologických klinik na Ukrajině. Kromě toho je centrum vybaveno moderním zařízením pro odhalování a léčbu rakoviny, jsou tam také odborníci, kteří mají dlouholeté zkušenosti v její léčbě. Právě proto se podle Sedakova jejich zdravotnické zařízení těší vysokému respektu mezi pacienty z území, kontrolovaných Kyjevem.

Připomeňme si, že 17.února 2017 Alexandr Zacharčenko a Igor Plotnický schválili program pro sjednocení lidu Donbasu. Hlavním cílem je podpora sociálně nezajištěných obyvatel. V kategorii zdravotnictví je předpokládáno sedm druhů lékařské péče, včetně porodnictví, chemoterapie, kloubních náhrad. Ke 24. červenci obdrželo již 84 pacientů z části Doněcké oblasti, kontrolované ukrajinskými orgány, lékařské služby v DLR v rámci programu pomoci krajanům.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová  

Představitel haitské vlády, který měl svědčit o nadaci Clintonových, byl nalezen mrtev

0
0
Mac Slavo
27.7. 2017   Zvědavec
Ticho mainstremových médií kolem smrti Klause Eberweina je až ohlušující. Eberwein byl bývalým představitelem haitské vlády, který měl příští týden veřejně odhalit rozsah korupce a pochybení nadace Clintonových. Byl nalezen mrtev v Miami, ve věku 50 let.

Eberwein byl nelítostným kritikem aktivit nadace Clintonových na karibském ostrově, kde tři roky působil jako generální ředitel vládní agentury pro ekonomický rozvoj Fonds d'assistance économique et social. „Clintonova nadace - to jsou zločinci, zloději a lháři, je to hanba,“ řekl v loňském roce Eberwein na protest před ústředím nadace Clintonových na Manhattanu v New Yorku.
Okolnosti, obklopující smrt Klause Eberweina, jsou více než zarážející. Podle vedoucí oddělení soudního lékařství v okrese Miami-Dade je oficiální příčinou úmrtí „střelení do hlavy“. Eberweinovo úmrtí vláda evidovala jako „sebevraždu“. Avšak nedlouho před svou smrtí přiznal, že jeho život je v ohrožení, neboť má promluvit o zločinných aktivitách nadace Clintonových.
 Eberwein se měl v úterý objevit před haitskou senátní komisí pro etiku a protikorupční opatření, kde měl vypovídat o tom, že nadace Clintonových zneužila příspěvky mezinárodních dárců, poskytnutých na pomoc po zemětřesení na Haiti.
Klaus Eberwein (vpravo)

Tato „sebevražda“ je však ještě mnohem znepokojivější... Eberweinovi bylo pouhých 50 let; údajně řekl svým známým, že se obává o svůj život, neboť ostře kritizuje nadaci Clintonových. Jeho blízcí přátelé a obchodní partneři byli velmi udiveni už jen při pomyšlení na to, že mohl spáchat sebevraždu. „To je opravdu šokující,“ řekl přítel Gilbert Bailly. „Vyrůstali jsme spolu, byl pro mě jako rodina.“

Během svého působení ve vládě, i později, Eberwein čelil nepodloženým obviněním z podvodů a korupce v souvislosti s tím, jak agentura, kterou vedl, spravovala finanční prostředky.

Mezi těmito spornými otázkami byl i dohled nadace FAES nad nekvalitní a odbytou výstavbou několika škol, postavených po ničivém zemětřesení na Haiti, k němuž došlo 12. ledna 2010. Podle Eberweina se však nadace Clintonových velmi mýlí - a měl v úmyslu v úterý svědčit a dokázat to.

Podle Eberweina jen ubohých 0,6 procent příspěvků, které mezinárodní dárci poskytli nadaci Clintonových za účelem přímé pomoci lidem na Haiti, skutečně skončilo v rukou haitských organizací. Dalších 9,6 procent skončilo u haitské vlády. Zbývajících 89,8 procent - neboli 5,4 miliardy dolarů - bylo vytunelováno a skončilo u organizací, které nejsou z Haiti. - WND

Eberwein měl svědčit proti nadaci Clintonových u soudu, a krátce předtím ukončil svůj život sebevraždou. Kde už jsme tohle slyšeli? Předčasná úmrtí, zdá se, provázejí Billa a Hillary Clintonových na každém kroku, a tohle je pravděpodobně něco velkého - vzhledem k tomu, že o tomto úmrtí mainstreamová média zcela mlčí.


Haiti Official Who Exposed The Clinton Foundation Is Found Dead vyšel 16. července 2017 na shtfplan.com.

Tak jsme dostali ultimatum….

0
0
Lubomír Vylíčil
27.7. 2017   Rukojmí
 Nebo něco podobného. I když s jiným názvem. Protože ultimata se už v moderní, zeleně-pokrokové a generově-multikulturní Evropě přece neposílají. Dostali jsme „odůvodněná stanoviska“. Evropská komise je rozeslala do Prahy, Varšavy a Budapešti a dala nám, tak nějak lidsky a citlivě lhůtu jednoho měsíce na reakci.

Pokud komise odpovědi ze zmíněných hlavních měst do měsíce nedostane, anebo pokud poskytnutá vyjádření nebudou uspokojivá, hrozí nám žaloba u unijního soudu. Ten by pak mohl rozhodnout o jednorázové vysoké pokutě či opakovaném penále do chvíle, než země své povinnost začnou plnit.

Eurokomisař pro vnitro, jakýsi Dimitris Avramopulos, který tuhle neomalenost právě vyhlásil, dal současně mediím jasně najevo, že uspokojivou odpovědí, „by byla jen změna přístupu země k migračním kvótám.“

Ze zprávy není úplně jasné, kde bylo tohle ultimátum, pardon, „odůvodněné stanovisko“ vyhlášeno. Předpokládám, že v Mnichově. Němci řízená 4. říše by přece měla tak nějak ctít tradice a zachovávat kontinuitu, že…

A jako z udělání, téměř současně s jemným a láskyplným projevem Avramopulosovým se vyžvejkl i místopředseda unijní exekutivy Frans Timmermans. Taky k těm východním buranům. Konkrétně k Polsku. Na paškál si vzal jeho reformu soudnictví (mimochodem řádně a demokraticky schválenou polským parlamentem). Jeho ústy (nikým nevolená) Komise konstatovala, že polské úřady nereagovaly na obavy, které vyjádřila v prvních dvou doporučeních. A že proto nezbývá, než poslední výzva k nápravě. S termínem stejným. Měsíc. Pokud se polská vláda nenapraví, a nadále bude pokračovat v „systémovém ohrožení právního státu v Polsku“, je prý komise připravena okamžitě aktivovat mechanismus podle článku sedm smlouvy o EU, na jehož konci by mohlo být až odejmutí hlasovacích práv..

Myslím, že podobným jazykem s námi, zeměmi na východ od Říše, od dob Leonida Iljiče Brežněva nikdo nemluvil. A nevidím ani důvod, proč by nadále měl. Už vlastní hrdost a sebeúcta by měla vést každého slušného politika u nás, i v ostatních dotčených státech k tomu, aby se vůči podobným praktikám rázně vymezil. O zástupce Polska a Maďarska strach nemám. Ale co ti naši?

I když, blíží se volby. Sledujme proto naše politické předáky obzvláště pečlivě. Za tři měsíce máme, alespoň pro jednou za 4 roky, trumfy v rukou my.

USA hrubě porušují Vídeňskou úmluvu o diplomatických vztazích

0
0

Peter Korzun
28.7.2017  Zvědavec

Ruský náměstek ministra zahraničí Sergej Rjabkov se 17. července sešel ve Washingtonu s náměstkem amerického ministra zahraničí Tomem Shannonem. Jednalo se o setkání na nejvyšší úrovni od doby, kdy se poprvé setkali prezidenti Ruska a USA na summitu G-20 v německém Hamburku 7. července. Hlavním bodem agendy byl osud dvou objektů, ruských nemovitostí ve státech New York a Maryland, protiprávně zabavených Obamovou vládou. 



Je poměrně frustrující, že tato záležitost nebyla během jednání vyřešena. Podle prohlášení ruského ministerstva zahraničí z 18. července má „Rusko právo podniknout odvetná opatření v souladu s principem reciprocity“. V úvahu přichází zabavení dvou amerických vládních budov poblíž Moskvy - areál v lokalitě Serebrjany Bor a diplomatický sklad v oblasti Birjulevo - a také vyhoštění amerických diplomatů, zapojených do špionáže.

Jedna z ruský nemovitostí protiprávně zabavených úřady USA ve Georgtownu-Waterfront

Podle agentury Sputnik vedoucí představitel Bílého domu před setkáním uvedl, že ruské diplomatické budovy ve Spojených státech budou navráceny pouze pod podmínkou, že Washington obdrží něco na oplátku. Agentura Sputnik neuvedla jméno představitele, avšak Sebastian Gorka, poradce amerického prezidenta Donalda Trumpa, 14. července učinil poznámku pro CNN, z níž se dá usuzovat, že navrácení nemovitostí souvisí s postavením Ruska v Sýrii. Moskva je přesvědčena, že je zcela nepřijatelné klást jakékoliv podmínky, když na zabavení a následné odmítnutí vydat nemovitosti je pohlíženo jako na „krádež za denního světla“.

Oba objekty byly zajištěny a 35 diplomatů bylo vyhoštěno na příkaz bývalého prezidenta Obamy v prosinci 2016. Jako záminka posloužila údajná účast Ruska na hackování prezidentských voleb v USA v roce 2016, což však nebylo nikdy prokázáno, navzdory všem vyšetřováním.

V té době se ruský prezident Vladimir Putin rozhodl, že nepodnikne žádná odvetná opatření. Naopak dokonce pozval americké diplomaty a jejich rodiny do Kremlu na oslavy Nového roku. Prezident se rozhodl vyčkat, jaká další opatření učiní vláda Donalda Trumpa. Ale všechno má své hranice a čas běží.

„Stále doufáme, že naši američtí kolegové projeví určitou politickou moudrost a vůli,“ řekl mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov na tiskové konferenci s novináři, která se konala 17. července. Zdůraznil, že pokud tyto nemovitosti nebudou vráceny, dojde k porušení mezinárodního práva.

Američtí představitelé nevydávají víza ruským diplomatům, aby tak umožnili Moskvě nahradit vyhoštěné zaměstnance a získat v plné míře velvyslanectví zpět. Počet zaměstnanců amerického velvyslanectví v Moskvě výrazně překračuje počet osob, pracujících na ruském velvyslanectví ve Washingtonu. Jednou z možností, kromě odvetného vyhoštění amerických diplomatů, by bylo vyrovnání počtu.

Je třeba poznamenat, že zabavení ruských nemovitostí ve státech Maryland a New York je hrubým porušením Vídeňské úmluvy, která stanovuje imunitu státu a jeho majetku, používaného k těmto účelům. Článek 22 Úmluvy stanovuje: „Prostory diplomatické mise, jako je velvyslanectví, jsou nedotknutelné, a nesmí do nich vstoupit hostitelský stát, s výjimkou uděleného povolení od šéfa diplomatické mise. Kromě toho musí hostitelský stát učinit všechna vhodná opatření, aby ochránil prostory mise před jakýmkoliv vniknutím nebo poškozením. Hostitelský stát nesmí nikdy tyto prostory prohledávat, ani se zmocnit dokumentů nebo majetku. Článek 30 rozšiřuje toto ustanovení na soukromé obydlí diplomatů.“

Každoroční autorizační zákon o výměně informací „Intelligence Authorization Act“ vyžaduje, aby ministerstvo zahraničí důsledněji prosazovalo pravidla pro cestování ruských diplomatů ve Spojených státech. Zákon zahrnuje požadavek, aby ministerstvo zahraničí spolupracovalo s FBI a s Úřadem ředitele národních zpravodajských služeb, a tím způsobem zajistilo, že ruští diplomaté vždy oznámí ministerstvu své cestovní plány a skutečně pojedou na místo určení. Jinak je zcela běžné, že členové zahraničních velvyslanectví a konzulárních úřadů volně cestují po celých Spojených státech.

Není to jediná nepřátelská akce ze strany USA. Podle autorizačního zákona „Intelligence Authorization Act“ z roku 2015 byli všichni ruští státní příslušníci, kteří zastávali vedoucí pozice na americkém velvyslanectví a konzulátech v Rusku, nahrazeni americkými občany. Zákon vyžadoval, aby americká diplomatická střediska v Rusku a dalších zemích, sousedících s Ruskou federací, měla „zařízení s prostory pro citlivé informace“. Zaměstnanci velvyslanectví mužského pohlaví, včetně příslušníků námořní pěchoty, kteří střežili velvyslanectví, měli zakázáno seznamovat se s ruskými ženami, ať už to zní jakkoli směšně.

Americký zákon schvalující národní obranu „National Defense Authorization Act“, který je v současné době v platnosti, zakazuje vynakládat finance na vojenskou spolupráci s Moskvou. Kongres momentálně zvažuje návrh zákona o Rusku, který by na mnoho let narušil společné vztahy, pokud bude uzákoněn.Tento balíček protiruských represivních opatření se připojí k Íránskému zákonu. Po prezidentu Trumpovi se bude požadovat, aby získal souhlas od Kongresu ještě předtím, než bude Rusku navrácen diplomatický majetek. To znamená, že problém s navrácením majetku by měl být vyřešen dříve, než budou právní předpisy uzákoněny.

Doba, kdy by mělo padnout rozhodnutí o navrácení nemovitostí, právě nastala; jinak může trvat několik let, než se problém vyřeší, a celá záležitost s diplomatickým majetkem bude permanentně narušovat bilaterální vztahy. Jacksonův-Vanikův dodatek k Obchodnímu zákonu z roku 1974 byl uzákoněn v lednu 1975. Od té doby již uplynulo mnoho let, tento zákon ztratil na významu a stal se přežitkem. Vždyť Sovětský svaz zanikl v roce 1991, ale... zákon zůstal v platnosti, dokud nebyl v roce 2012 zrušen, když Obama v prosinci podepsal Magnitského zákon.

Američtí zákonodárci se budou jakkoliv snažit zabránit možnému rozmrazení vztahů mezi Ruskem a USA. Cílem je zabránit Donaldu Trumpovi, aby učinil jakýkoliv krok, který by mohl přispět k normalizování bilaterálních vztahů s touto zemí, což americký guru pro zahraniční politiku Henry Kissinger považuje za „zásadní prvek jakékoliv nové globální rovnováhy“.

Existují další příklady toho, jak USA brání aktivitám ruských diplomatů na své půdě. Například před volbami 2016 byli ruští diplomati varováni, že budou čelit trestnímu stíhání, pokud se objeví ve volebních místnostech, aby se obeznámili s volebním procesem v USA. Státy Oklahoma, Texas a Louisiana odmítly příslušné požadavky z ruského konzulátu v Houstonu. V té době ministerstvo zahraničí uvedlo, že tyto snahy, týkající se diplomatů, byl „senzační kousek PR“.

Pro srovnání, Ruská federace zaslala osobní pozvánky americkým orgánům, které provádí monitoring, se žádostí, aby sledovaly parlamentní volby v roce 2016; 63 z nich tuto nabídku přijalo. C
Foto v perexu: Nemovitost Norwich House na Mill River Road v Horním Brookvillu na Long Islandu, vlastněná Ruskem od roku 1918,  ukradená Obamovou administrativou.
elkově 774 kontrolních orgánů z 63 zemí obdrželo akreditaci k monitorování ruských parlamentních voleb. Navíc zástupci USA navštívili Rusko dříve v rámci monitorovací mise, kterou vykonával Úřad pro demokratické instituce a lidská práva (OBSE).

Existuje mnoho palčivých otázek, na které se USA a Rusko potřebují naléhavě zaměřit, avšak diplomatická bezvýchodná situace ohledně navrácení nemovitostí zcela maří tento proces. Tato neschopnost pokročit se bolestně dotýká i samotných Spojených států. Ostatní země jsou totiž svědky hrubého porušování mezinárodního práva. To je vážná rána pro mezinárodní reputaci USA, kdy Washington vypadá jako nedůvěryhodný a nespolehlivý partner, který nehraje podle pravidel. Pokud budou Spojené státy v této politice pokračovat, nic tím nezískají, pouze hodně ztratí.


US Continues to Grossly Violate Vienna Convention on Diplomatic Relations vyšel 19. července 2017 na Strategic Culture Foundation. Překlad v ceně 446 Kč Zvědavec.

Foto v perexu: Nemovitost Norwich House na Mill River Road v Horním Brookvillu na Long Islandu, vlastněná Ruskem od roku 1918,  ukradená Obamovou administrativou.

Sýrska armáda a ruské letectvo oslobodzujú východnú časť provincie Hama (VIDEO)

0
0
28.7.2017  HlavnéSprávy
 

Portál RusVesna priniesol informácie o úspešnom postupe sýrskych vojsk, podporovaných ruským letectvom na východe provincie Hama. Sýrski vojaci a ruskí piloti likvidujú oporné body ISIS a čoraz viac teroristov ISIS skladá zbrane, alebo opúšťa svoje bojové pozície.


V posledných hodinách sýrske vládne jednotky úspešne vytlačili teroristov z mesta Akerbat, obsadili strategické výšiny pri meste al-Sabbura a prenikli na okraj mesta Al-Dakila al-Shamaliyah, v ktorom sa nachádza silnejšia jednotka teroristov ISIS.

V meste Al-Dakila al-Shamaliyah už časť teroristov opustila takisto svoje bojové pozície, vládne jednotky získali novú podporu z oblasti provincie Damask, kde veľká časť teroristov už úplne zložila zbrane a z oblasti mesta Badia al-Sham v blízkosti jordánskych hraníc. Uvoľnené sýrske vojenské jednotky podporujú útok v Hame, časť sa pridala k ofenzíve Tigrov pri Deir-ez-Zor.



Vládne sily obkľučujú mesto Akerbat, podľa zdrojov sýrskej a ruskej tajnej služby do bojov nasadzuje ISIS čoraz viac brancov s veľmi slabým základným vojenským výcvikom. Výcvik teroristov vo výcvikových táboroch ISIS nebol ukončený a medzi členmi ISIS sa objavuje čoraz viac chlapcov vo veku 15 – 17 rokov.

Slabovycvičené jednotky teroristov nedokážu viesť normálne bojové operácie, nováčikovia nedokážu plniť určené strategické úlohy. Preto musia velitelia ISIS v bojoch nasadzovať “skúsených teroristov”, tí však pokračujú sústavne v bojoch a začínajú byť psychicky a fyzicky opotrebovaní. Nováčikovia navyše ľahko podliehajú panike a pri prvej príležitosti skladajú zbrane.

Video - noční lov ruské helikoptéry na teroristy z ISIS:
 


Čoraz viac teroristov prichádza k vládnym líniám s lístočkami nabádajúcimi vzdať sa, ktoré zhadzujú ruské a sýrske lietadlá. Sýrska vláda sľubuje amnestiu tým teroristom, ktorí sa vzdajú a ktorí nespáchali žiadne zločiny voči zajatým sýrskym vojakom, alebo civilistom.

Hlavným veliteľom teroristov v oblasti Akerbatu a v oblasti Es-Suhna je poľný veliteľ ISIS Abu Ibrahim at-Teinavi. Ide o veliteľa nižšieho rangu, ktorý sa stal poľným veliteľom z dôvodu vysokých strát medzi poľnými veliteľmi teroristov, tých cielene lovia neznámi špecialisti, alebo členovia jednotky ISIS Hunters.


Video: ruské letectvo přesnými zásahy ničí postavení dělostřelectva teroristů v provincii Hammá:




Naše nezištná zahraniční politika

0
0
Peter Marman
28.7.2017 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Informace, které na internetu pro Kosu na anglojazyčném internetu v posledních dvou týdnech PB měly značnou odezvu a spoustu citací. Jak by ne. Alternativa je alternativou jen tehdy, když poskytuje informace (ano informace, nikoli hoaxy nebo fantasmagorické spekulace), či jejich podloženou interpretaci, kterou zpravodajský mainstream, proto, že on reprezentuje a šíří jedinou platnou pravdu, nedá, protože se mu do rámce té jediné platné pravdy prostě nevejde. 



A přesně tento atribut texty PB o diplomatických letadlech, či citace z Vyšetřovací zprávy britského parlamentu o válce v Libyi splnily dokonale. Vxpodstatě jsem si byl dopadem těch dvou článků jistý. A v každém případě potěšený. Jedno echo na mne však zaujalo zcela mimořádně. Jde o článek, který pro hlavní webovou stránku Slobodného vysielača napsal jeden z jeho dlouholetých a nejlepších moderátorů, jehož texty a relaci na SVSK mají vždycky co říci - docent Peter Marman. Doslova v pár slovech trefil přesně dřeň toho, co měly ty překlady od PB sdělit. Tohle jsem prostě pro Kosu převzít musel. Nikoli proto, že je tam řeč o Kose. To je naprosto bagatelní. Klíčové je ono základní sdělení. A je nanejvýš na čase, aby se tím držitelé klíčů začali zabývat, mají-li opravdu nějaký zbytek pudu sebezáchovy. Jinak dříve či později musí dojít k výbuchu. A nyní už docent Peter Marman, kterého si pokládám za čest dnes přivítat na jevišti Kosy:


Pri čítaní mainstreamových správ si všimnite jednu podozrivú vec: Aktuálna zahraničná politika Západu je vždy ľaliovo eticky čistá. Západu ide zakaždým len o altruistické šírenie demokracie, ľudských práv a pokroku.

Prečo je to podozrivé? No, pretože vo všetkých iných oblastiach spoločenského života je Západ skrz naskrz prerastený korupciou a egoizmom. V politike, biznise, či športe – rovno na najvyšších miestach. Logicky. Máme kapitalistický systém, kapitál je najvyššia hodnota, peniaze vládnu svetu, za ne si všetko kúpite, za nimi sa všetci ženú, aj nekalými spôsobmi, inými slovami volaniu peňazí alias korupcii nik neodolá (česť výnimkám).

Len v zahraničnej politike niekto šibol čarovným prútikom, všetci sa umravnia a myslia len na dobro druhých? A túto rozprávku nám médiá servirujú každý deň. Nie, to nie je podozrivé, to je nemožné.

Stačí si počkať pár rokov a pravda vypláva na povrch. Portál Vlkovo bloguje napr. teraz pripomenul správu Dolnej snemovne parlamentu Veľkej Británie zo septembra minulého roku, ktorá sa zaoberá podielom Veľkej Británie na udalostiach v Líbií v roku 2011.

Správa je poučná z viacerých hľadísk, dnes sa však venujme len časti analyzujúcej motiváciu Francúzska, ktoré hralo na začiatku udalostí kľúčovú úlohu. Slovami správy „Francúzsko viedlo medzinárodnú komunitu k pristúpeniu na vojenskú intervenciu v Líbii”, pričom „Spojené kráľovstvo nasledovalo rozhodnutia prijaté Francúzskom”.

Podľa správy pre britský parlament, ktorá vypichuje špeciálne rozhovor poradcu ministerky zahraničných vecí USA s francúzskou spravodajskou službou, boli plány francúzskeho prezidenta Sarkozyho vedené následujúcimi motívmi:
a) túžbou získať väčší podiel na libyjskej produkcii ropy,
b) zväčšením francúzskeho vplyvu v severnej Afrike,
c) zlepšením vnútropolitickej situácie ve Francúzsku,
d) zlepšením pozície francúzskej armády ve svete,
e) riešením obáv poradcov Sarkozyho ohľadom Kaddáfího dlhodobých plánov nahradiť Francúzsko ako dominantnú silu vo frankofónnej Afrike.

Čierne na bielom realita zahraničnej politiky v analýze z britského parlamentu. Aká demokratizácia? Ľudské práva?! Vidíte to tam niekde? Úplne naopak: Päť hrubo egoistických a bezohľadne zištných motívov. Presne v súlade s duchom sekulárnej spoločnosti s kapitalistickými hodnotami. S ropou na začiatku.

Už len tak mimochodom. Naskytá sa otázka, prečo vlastne uvedená, náhle si svedomie spytujúca správa vznikla a do akej miery odhŕňa celý závoj praktík zahraničnej politiky.

Čo sa týka dôvodov, takéto parlamentné vyšetrovania vždy súvisia s politickým bojom. Nie vždy všetko hneď vidno. Za kulisami sa veci chvíľu skrývajú. Ale hlavným obvineným správy je David Cameron. A správa sa uverejnila po prehratom referende o brexite. Žeby to bola jedna z príčin?

Čo sa týka objektivity správy, nie je smerodatné, či správa odkrýva celú realitu. Už to, čo je v správe napísané, však stačí na úplné vytriezvenie z mainstreamových politicky korektných rozprávok. Nie, príbehy s ropou na začiatku nie sú rozprávky o demokracii a ľudských právach. Sú to špinavé príbehy bojov z ulíc. Končia rozvrátenými krajinami, migrantami a džihádom.

- - -

„Nepřekonatelné“ americké speciální síly spolkly hořkou pilulku. Skončily až třetí

0
0
Napsal/přeložil: ea24
27.7. 2017   Eurasia24
V souladu s pečlivě pěstovaným mediálním obrazem o nepřekonatelnosti amerických speciálních sil by mnozí očekávali, že přinejmenším na americkém kontinentu nemohou mít Američané soupeře – a zvítězit v mezinárodním klání pro ně musí být hračka. Jenže realita ukázala něco jiného.
Výběrový tým amerických speciálních sil se v minulých dnech zúčastnil mezinárodní soutěže Fuerzas Comando 2017, které skončilo ve čtvrtek 27. července.

Do Paraguaye se sjely nejlepší týmy speciálů z Argentiny, Belize, Brazílie, Chile, Kolumbie, Kostariky, Dominikánské republiky, Salvadoru, Guatemaly, Guyany, Haiti, Hondurasu, Jamajky, Mexika, Panamy, Paraguaye, Peru, Trinidadu a Tobaga, Uruguaye a USA (mezi zúčastněnými zeměmi není např. Nikaragua – její vojáci a vojačky zato nechybí na nynějších Mezinárodních armádních hrách v Rusku – pozn. ea24).

„Fuerzas Comando stojí mimo ostatní mezinárodní cvičení. Neexistuje žádné jiné cvičení jako toto. Soustřeďuje elitní skupiny bojovníků z dvaceti zemí, aby proti sobě postavily své působivé fyzické a duševní schopnosti,“ řekl o Fuerzas Comando velitel Jižního velitelství, admirál amerického námořnictva Kurt W. Tidd.

Klání nazval „úžasnou přehlídkou fyzické kondice, střeleckých dovedností, taktických schopností a především týmové práce a spolupráce“.

Ani přesto, že podle Tidda soupeřili „nelepší z nejlepších“, výsledek nebyl podle představ Američanů. Skončili až třetí, když zvítězil tým Hondurasu a jako druzí se umístili Kolumbijci (viz foto).

ea24

Foto: U.S. Army by Spc. Elizabeth Williams

Francouzské ministerstvo zahraničí zkritizovalo zákon USA o sankcích: "Tato otázka vyvolává v každém případě nutnost diskuse"

0
0

28. 7. 2017   zdroj
Zástupkyně Ministerstva zahraničí Francie konstatovala, že "exteritoriální působnost tohoto textu se jeví z hlediska mezinárodního práva nezákonným ". Francouzské orgány mají v úmyslu projednat v nejbližší budoucnosti s partnery v EU a zástupci Evropské komise možné důsledky amerického zákona o omezujících opatřeních vůči Rusku, Severní Koreji a Íránu. Jako informuje RT, oznámila to oficiální zástupkyně ministerstva zahraničí Francie.


Prohlásila, že "tato otázka vyvolává v každém případě nutnost diskuse s institucemi, zejména s Evropskou komisí a našimi partnery v Evropské unii".

Zástupkyně francouzského ministerstva zahraničí dodala, že návrh zákona USA by umožnil přijímat opatření proti evropským fyzickým a právnickým osobám "v situacích, které nemají žádnou souvislost s USA".

Konstatovala, že "z tohoto pohledu se jeví exteritoriální působnost tohoto textu z hlediska mezinárodního práva nezákonným ".

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

"Merklová horší než Hitler"

0
0
 Yekta Uzunoglu
28. 7. 2017
Tak to zní titulní stránka Erdoganovi hodně blízkého tureckého deníku Yeni Vakit ze dne 25.7.2017 s fotografií paní kancléřky Angely Merklové, které na prsa Photoshopem nalepili Hackenkreuz. Tuto nehoráznost zveřejnili v Turecku hned poté, co německý deník die Zeit zveřejnil utajený dokument o tom, že víc než 620 německých firem jsou na tureckém seznamu tzv. "podporovatelů terorismu" a po následné reakci německé vlády a německého prezidenta, který se dal slyšet, že už v zájmu sebeúcty musí Německo začít uplatňovat vůči Turecku novou politiku a v tomto duchu německá vláda i prezident vyzvali své občany cestující do Turecka k obezřetnosti! 



Nic víc nic méně a přitom do této chvíle není ani definován avizovaný "nový" politický přístup k Turecku! Ale hned druhý den všechny turecké deníky blízké turecké vládě a především Erdoganovi nastartovaly kampaň nenávisti vůči německé vládě a především nenávist vůči kancléřce Angele Merkelové.

Přirovnávat paní Angelu Merklovou k Hitlerovi je největší nehoráznost a zločin a označovat ji ještě za horšího člověka než byl Hitler, to je čin, který by se měl dostat před Haagský tribunál, pokud ještě tyto instituce fungují, aniž by dostaly objednávku.

Každý může mít výhrady vůči politikovi či političce a ty výhrady samozřejmě artikulovat, ale označit demokraticky zvolenou političku demokratické země za horší než byl Hitler, je zločin a to dirigovaný, naplánovaný, objednaný zločin, který nesmí objednavateli projít, již v zájmu sebeúcty odpovědných demokratických institucí a politiků světa.

Co je zarážející, že tento deník, který je hlasem svého pána, s touto kampaní začal v den, kdy nejvyšší představitelé EU jednali v Bruselu s politickými představiteli samotného Turecka! Jednali společně v Bruselu, jakoby se v Turecku nic nedělo, tím paní Merklovou nechali jako terč těchto nehorázných, neetických, zločineckých útoků!

Přitom jak činitelé EU, tak ale jednotlivých demokratických států světa, by si měli uvědomit, že se jedná o vážný zásah - útok na systém demokracie jako takové a o snahu Erdoganova Turecka exportovat zločinecké metody a instrumenty do demokratického systému, který je i tak křehký, a tím destabilizovat ještě víc demokratickou soustavu naší civilizace.

Ale ono se nic, ale vůbec nic nedělo, ani na úrovni EU, ale ani na úrovni národních států naší civilizace a proto se obavám, že ani etický pojem sebeúcta již v osobních zájmech odpovědných ztrácí svůj význam. Když ani sebeúcta nebude, co ještě nám zbude jako civilizační hodnota?

Přitom se jedná o zločinecký útok na kancléřku nejvýznamnější demokratické země evropského kontinentu, která hostí na svém území miliony a miliony občanů jiných národností a to tak přátelsky, jako málokterá jiná země světa. Právě ty miliony a miliony lidí jiného vyznání, jako je islám, již mají své rodiny a podniky v srdci této významné země naší civilizace v Berlíně, za každým rohem mají své restaurace, své obchody, školky a školy a vše, co k jejich životu patří a přitom kancléřka této tolerantní země je označena za horší, než byl Hitler a celý civilizovaní svět mlčí, jakoby každý z nich říkal: já nic, já muzikant", dává od této sprosté provokace ruce pryč! Toto je absurdní a neskutečný jev, který nepatří do hodnot ani do tzv.primitivních civilizací!

Příloha : Erdoganuv deník Yeni Akit

Z vystoupení A. Babiše:

0
0

28. 7. 2017   PSP ČR   (podstatně kráceno)
"Takže, pane Bendo, prostřednictvím paní předsedající, vy tady sedíte 24 let, tak já se ptám, co jste tady řešili z těch tunelů polistopadové historie naší země (...) Vy jste tady řešili kupónovou privatizaci, Harvardské fondy Koženého? Ty nás stály 100 miliard. (.) Státní banky, které jste nechali rozkrást a které jste následně vyvedli do ČKA, kde jste to rozkradli po druhé. A co lehké topné oleje...



A konkurs Chemapolu.
A Agrobanka za 50 miliard.
A Bohemia za 20.
A co kauza IZIP, peníze, které skončily někde na účtech ve Švýcarsku.
Proč jste nevysvětlili tento tunel vašim členům ODS!
ČKA nás stála 230 (236?) miliard.
IPB měla 270 miliard špatných úvěrů.
A co naše předsednictví Evropské unii spojené s kauzou ProMoPro.
Pan Kalousek mluvil v Bruselu o ostudě ohledně Čapího hnízda.
Ne, vy jste udělali největší ostudu.
Vy jste řešili kauzu ProMoPro za 180 milionů Kč, které odešly na účty
nastrčených firem a které vybírali bílí koně v hotovosti. (.)

A co třeba mimořádná schůze kvůli solárním spekulantům?
Celkem Češi - daňoví poplatníci zaplatí kvůli špatnému zákonu zhruba 600
miliard korun navíc za podporu solárních baronů, což je kvalifikovaný odhad Energetického regulačního úřadu.

A navíc pět z dvaceti největších solárních elektráren mělo anonymní akcie. Kdopak asi byl jejich vlastníkem? Martin Roman? Nebo Háva od Kalouska? Kmotři? Nebo dokonce někteří poslanci? Nebo samotný Klaus? Když náklady na solární elektrárny začaly prudce klesat, ale podpora ceny
garantované státem ne, očekávalo se, že vláda Mirka Topolánka nějak zareaguje. K ničemu nedošlo.

Důsledky - jedno z největších tunelů na veřejné prostředky se tak potýkáme dodnes.

Za rok 2016 vydá český státní rozpočet na podporu obnovitelných zdrojů téměř 44 miliard, z toho je dotace ze státního rozpočtu 22 miliard a zbytek zaplatí občané.

Dotační podvody. Já se ptám, prostřednictvím paní předsedající, paní Němcové, ta tu sedí 18 let. Svolali jste mimořádnou schůzi třeba kvůli největšímu dotačnímu podvodu ROP Severozápad, kde byl tehdejší šéf Petr Kušnierz už odsouzen na pět let za to, že si říkal o úplatky? Právě dnes ho soud poslal do vězení na sedm let za ovlivňování dotačních projektů v hodnotě 1,4 miliardy korun.

Zajímalo by vás, kdo ho do funkce dosadil? No přece ODS. Konkrétně tehdejší předseda regionální rady Jiří Šulc. A pan Kušnierz začal u soudu mluvit - o tom, jak ho ovládala chobotnice
vedená lidmi napojenými na ODS. A vysvětloval to tady někdo?

A proč jste ve Sněmovně neřešili privatizaci karlovarské Becherovky? Nebo asi tady všichni trpíte ztrátou paměti. Tak já vám to připomenu. O privatizaci karlovarské Becherovky pravděpodobně rozhodlo to, že vítězná firma měla ve vlastnické struktuře Karla Schwarzenberga přítele finančníka Zdeňka Bakaly, který o několik let později brutálně ovlivnil privatizace OKD a z firmy vytuneloval 110 miliard korun. Vše kolem privatizace Becherovky se odehrálo ve středu 3. září 1997. O přestávce jednání Poslanecké sněmovny. Tehdy se pro strach z parlamentu narychlo sešla Klausova vláda a většinou hlasů upřednostnila nabídku pana Bakaly a Schwarzenberga. (...) Pro tento projekt zvedli ruce všichni ministři za Občanskou demokratickou alianci. Je zvláštní, že členem ODA byl tentokrát taky pan Schwarzenberg. Byť většina Klausovy partaje podle pamětníků upřednostňovala firmu Stock. Nicméně vyhrál tedy pan Schwarzenberg a s panem Bakalou, a to přesto, že jejich podnikatelský záměr byl meziresortní komisí vlády označen za nejhorší. Proč jste tedy ve Sněmovně nikdy neřešili podivné okolnosti této privatizace, kterou prokazatelně ovlivnila vysoká politika, nikoliv ekonomické zájmy českého státu?(.)

Privatizace OKD. Proč policie nezasáhla, když bývalý šéf Fondu národního majetku Češka podal
trestní oznámení a pokusil se tento proces zastavit? Případ OKD je případ bezprecedentního bezcitného vytunelování firmy, kde jeho finančník Bakala a jeho kumpáni díky privatizaci získali a vytáhli z firmy OKD přibližně 110 mld. korun. Ano, vážení horníci, 110 mld. korun.(.)
A co je dneska výsledkem? OKD hrozí kolaps. Hrozí uzavírání dolů a propouštění horníků.

Ptám se. Proč nehovoříme o této kauze a jejich důsledcích, která se významnou měrou
dotýká státu? Je tu snad mimořádná schůze kvůli tomu? Jasné, že není.

Pan Bakala byl přece sponzorem politických stran. Přece ODS a TOP 09. Jen v roce 2010 dal 15 mil. ODS a TOP 09 7,5 mil. A Věcem veřejným 6 mil. Já vás tedy žádám, abyste ty peníze vrátili firmě OKD. Vraťte to horníkům, abychom platili méně pro jejich předčasné důchody, které jsme jim slíbili, atd."

Hororový příběh od zlínského soudu I.

0
0
Zdeněk Jemelík 
28. 7. 2017          JemelikZdenek
Ve dnech 20. a 27.července 2017 začala zlínská pobočka Krajského soudu v Brně senátem předsedy Radomíra Koudely rozplétat bizarní skutkový děj, popsaný v obžalobě, jenž v detailech působí dojmem, že jej režíroval čtenář špatně napsaných hororů. V jeho pozadí jsou velké peníze. Je výstražným příkladem ničivého působení touhy po hromadění majetku na mezilidské vztahy. Stojí v něm proti sobě bývalí dlouholetí společníci, podnikatelé v byznysu s výherními automaty a hernami, kteří společně vybudovali skupinu firem s miliardovým majetkem. Dnes ji ovládá a vlastní Pavel Buráň, který v tomto řízení vystupuje jako poškozený. 

 Jejího úplného ovládnutí dosáhl odkoupením poloviny, vlastněné jeho jediným společníkem Jaroslavem Novotným, dnes spolu s manželkou Jarmilou Novotnou-Dimunovou hlavním obžalovaným.

Mezi bývalými společníky je věkový rozdíl. Starší Jaroslav Novotný kdysi usoudil, že se lopotil již dosti dlouho, takže si zasluhuje, aby si užil klidného života. Proto se rozhodl prodat svůj podíl ve firmě. Tehdy se jednalo o výnosný byznys, proto se rychle našli zahraniční zájemci. K dohodě s nimi nakonec nedošlo, protože zájem projevil sám Pavel Buráň. Společníci se dohodli na ceně, Jaroslav Novotný dostal zálohu na sjednanou kupní cenu a zbytek měl dostat ve splátkách. Ze společnosti odešel a pustil se na poklidnou dráhu vysokoškolského pedagoga, na které působí také jeho manželka Jarmila, která je docentkou soukromé vysoké školy.

Pavlovi Buráňovi se dohoda brzy přestala líbit. Z počátku splátky posílal, ale po čase splácení zastavil a snažil se přimět Jaroslava Novotného k souhlasu s podstatným snížením ceny. Zdůvodňoval to tím, že v důsledku zásahů státu do regulace tohoto byznysu podnikání již nevynáší tolik jako v době odchodu Jaroslava Novotného ze společnosti a následně se tržní cena firmy podstatně snížila. Jaroslav Novotný naopak na přerušení splátek odpověděl zesplatněním celé pohledávky. Určitou dobu pak probíhalo vyjednávání, které skončilo na mrtvém bodě.

Po dlouhé pauze nastal zvrat v nočních hodinách dne 7. října 2014, kdy Pavel Buráň v domě manželů Novotných podepsal několik listin, jimiž mělo být zajištěno uspokojení pohledávky jeho bývalého společníka. Následovala bohatýrská pitka, u které pánům asistovala paní docentka a její dcera Bibiana, advokátní koncipientka.

V časných ranních hodinách následujícího dne se Pavel Buráň vydal na policii, aby zde podal trestní oznámení na manžele Novotné. Nezamířil ale do místně příslušné služebny PČR v Uherském Hradišti, nýbrž do Zlína, kam dorazil s měřitelným obsahem zbytkového alkoholu v krvi.

Policisté jej neposlali zpět do Uherského Hradiště, naopak se jeho případem začali pohotově zabývat. Obdařil je vyprávěním neuvěřitelného příběhu. Toho 7. října údajně opustil kancelář v Uherském Hradišti kolem 18. hodiny a vydal se na cestu k domovu směrem na Uherský Brod. Mezi obcemi Drslavice a Prakšice jeho vozidlo předjela bílá škodovka, na jejímž zadním okně se rozsvítil policejní pokyn k zastavení. Vystoupili z ní tři muži v policejních uniformách. Jeden z nich jej oslovil s východoslovanským přízvukem a požadoval předložení dokladů. Po ověření jeho totožnosti nepraví policisté vnikli do auta, snažili se jej přetáhnout na sedadlo spolujezdce, bili jej a škrtili drátem. Odebrali mu doklady, peněženku a mobilní telefon. Aktivně se bránil, ale nepomohlo mu to. Když jej dostali od volantu, nasadili mu na hlavu kápi, přiložili mu pouta a vydali se na cestu. Když zastavili, zjistil, že je v garáži domu Novotných. Nechali jej tam čekat asi hodinu. Pak jej přivedli do jídelny, kde na stole ležely připravené listiny. Jimi mělo být zajištěno zaplacení pohledávky Jaroslava Novotného. Když se Pavel Buráň vzpíral, jeden z únosců mu přiložil k hlavě pistoli, další mu držel u krku jehlu injekční stříkačky s neznámou tekutinou a Jaroslav Novotný hrozil také útokem na životy jeho blízkých. Když podepsal, falešní policisté zmizeli a přišel advokát, který provedl ověření podpisů na listinách. Následně se oba bývalí společnici dali do bezuzdného pití. Paní docentka s dcerou jim nalévaly a pana poškozeného v pozdních nočních hodinách dopravily domů.

V průběhu následného vyšetřování policie obvinila z účasti na přepadení a únosu Pavla Buráně Artura Žilina, Rusa, trvale žijícího na Slovensku, a Slováky Roberta Sádeckého a Matěje Janečku. Na stopu Artura Žilina ji přivedly kamerové záznamy o pohybu jeho auta v Uherském Hradišti v kritický den a v blízkosti vozidla Pavla Buráně. Není ale známo, proč padlo podezření na další dva muže.

Hlavní líčení dne 20. července proběhlo v omluvené nepřítomnosti obžalovaných manželů Novotných. Soud se po obligátním přečtení obžaloby věnoval převážně výslechům uvedených tří „únosců“, z nichž Matěj Janečka využil práva odmítnout výpověď, kterou nahradilo čtení výpovědi z přípravného řízení. Všichni tři shodně prohlásili, že nechápou, jak se dostali před tento soud, neboť s projednávanou věcí nemají nic společného, nic neudělali a 7.října 2014 rozhodně v Uherském Hradišti a jeho okolí nebyli. Navzájem mezi sebou se neznali až do setkání v policejní služebně ve Zlíně a jména ostatních osob, která procházejí trestním spisem, jim nic neříkají. Každý z nich uvedl, že má na danou dobu alibi. Dokládali je stopami své činnosti v počítačích, v záznamech o přítomnosti na pracovišti a fotografiemi, odvolávali se na svědky. Podle mého laického úsudku prolomení alibi obou Slováků bude obtížné, ne-li nemožné. Artur Žilin nabídl dokonce dvojité alibi. Především v kritickém období ležel s otřesem mozku a zdržoval se převážně na Ukrajině. Doložil to lékařskou zprávou a záznamy o překročení hranice v pasu. O autě tvrdil, že je na pokyn otce zapůjčil Ukrajinci, s nímž se jinak osobně nezná. Neví, kde se zdržuje a jak se s ním spojit a otce se zeptat nemůže, protože žije v nějakém pravoslavném klášteře v Rusku, kde s ním nelze navázat spojení. Zda mu soud uvěřil, poznáme až z odůvodnění rozsudku.

Následoval dílčí výslech Pavla Buráně, zaměřený jen na jeho vztah k výše zmíněným třem obžalovaným. Z jeho výpovědi je zřejmé, že si je jistý, že všechny tři s určitostí poznává, i když v domě Novotných používali kukly. Poznal je bezpečně i na fotografiích, které mu předložila policie. Popsal úlohy jednoho každého z nich. Některé podrobnosti jeho výkladu vzbuzují pochybnosti o proveditelnosti, ale s tím se jistě soud v dalším řízení vypořádá. Zatím je jeho svědectví nepřehlédnutelnou protiváhou proti alibi obžalovaných.

Soudce se mimo jiné zajímal o hmotnosti a výšku obžalovaných a pana poškozeného, zřejmě kvůli nepoměru tělesných schránek obžalovaných a Pavla Buráně. Jsem si vědom, že mi nepřísluší hodnotit důkazy, nicméně přemýšlím, jakými kouzly dokázali obžalovaní v omezeném prostoru kabiny auta přemoci Pavla Buráně, obra o výšce 196 cm a hmotnosti 150 kg, který kladl odpor. V této souvislosti bych také rád viděl do hlavy soudce, abych se dověděl, do jaké míry může zevnějšek poškozeného ovlivnit jeho hodnocení soudcem. Pan poškozený se totiž od všch obžalovaných zásadně lišil také ustrojením: slušelo by bezdomovci.

Jednání dne 27. července 2017 zaplnila hlavní část výslechu poškozeného Pavla Buráně. Vypovídal zdrženlivě, snažil se nejít do podrobností, takže předseda senátu jej opakovaně vyzýval k rozvinutí příběhu. V podstatě popsal skutkový děj v souladu s obžalobou, popřípadě s výše uvedeným popisem. Velký důraz kladl na objasnění majetkoprávní stránky sporu mez ním a Jaroslavem Novotným, kterou se snažil vylíčit tak, aby bylo zřejmé, že pan obžalovaný vymáhá cosi, na co nemá nárok. Čelil všetečným otázkám soudce, státního zástupce i obhájců, z nichž zejména výslech advokátem Filipem Opatřilem byl velmi podrobný.

Poučen o povinnosti mluvit pravdu a nemilých následcích křivé výpovědi na přímý dotaz soudce v závěru výslechu prohlásil, že nemá žádné nestandardní styky s policií. Státní zástupce ani obhájci k tomu nic nenamítali.

Hlavní líčení bude pokračovat ve dnech 4. a 7. září 2017, kdy dojde na čtení výpovědí manželů Novotných a postupně na výslechy svědků. Průběh procesu je zatím rozplánován až do 19. října 2017.

P.C.Roberts: Nové protiruské sankce coby památník washingtonské zločinnosti

0
0

29. 7. 2017    PaulCraigRoberts
Kongres Spojených států svým téměř jednomyslným schválením návrhu zákona o nových protiruských sankcích – jak ve sněmovně reprezentantů, tak v senátu – dal světu najevo, že raději odstaví z úřadu svého prezidenta a zvýší riziko světové nukleární války, než by uvažoval o normalizaci vztahů s Ruskem. Přičemž s vetem Trumpa k tomuto návrhu zákona nelze počítat, protože návrh prošel v obou komorách Kongresu s více než dvoutřetinovou podporou kongresmanů, jež prezidentovo případné veto stačí eliminovat.


Navrhovaný zákon o nových protiruských sankcích uzavírá cestu možnosti snížit stále vzrůstající napětí mezi dvěma hlavními nukleárními mocnostmi a dokazuje, že i kdyby uvnitř Kongresu třeba i existoval zájem snížit hrozbu války či vyhnout se kvůli sankcím roztržce s Evropou, pak zájem pobírat i nadále štědré příspěvky od mocného a bohatého vojenskobezpečnostního komplexu všechna ostatní hlediska hravě přebíjí.

Bezohledné a nezodpovědné rozhodnutí amerického Kongresu zcela jasně dokládá, že Washington si s rozmyslem vybral konflikt s Ruskem jako hlavní prvek své zahraniční politiky. Což ruské vládě už snad konečně dopomůže k poznání, že její milovaná iluze o tom, že dohoda s Washingtonem je přece jen možná, byla omylem. Jak už jsem napsal nesčetněkrát, jediná dohoda, ke které může Rusko ve vztahu k USA dospět, je dát ruce nahoru a přijmout neomezenou americkou nadvládu nad světem jako fakt.

Fíkovým listem, který si Kongres pro své znásilnění diplomatických protokolů a mezinárodního práva vybral, je nepodložená domněnka o ruském ovlivnění amerických prezidentských voleb ve prospěch Trumpa. Organizace někdejších činitelů amerických zpravodajských služeb k tomuto obvinění vydala v minulých dnech prohlášení, že ono domnělé ruské vměšování bylo podrobeno forenznímu vyšetřování s tím závěrem, že k žádnému ruskému vměšování nedošlo. Jednalo se o vnitřní domácí únik iformace, která byla do amerického podvrhu zkopírována a byl do ní zakomponován i ruský „otisk prstu“.

Takže: žádný forenzní důkaz, naznačující ruské vměšování, neexistuje. Všechnna obvinění Ruska byla vymyšlena a zfabrikována, a všichni ti, kteří o ruském vměšování mluvi, to dobře vědí. Není tudíž žádného rozdílu mezi dnešním americkým obviněním z ruského vměšování a Hitlerovým obviněním z roku 1939, že „minulou noc polské jednotky překročily naši hranici“, což byl Hitlerův fíkový list pro jeho útok na Polsko.

Tento Kogres používá tedy očividně průhlednou lež k tomu, aby jí ospravedlnil své porušení mezinárodního práva, čímž záměrně zhoršuje jak vztahy s Ruskem, tak s Evropou. Dokazuje tím, jak pevně je rozhodnut konflikt s Rukem zintenzivnit. Očekávejme proto už jen další falešná obvinění, další provokace a další hrozby.

Vybral a přeložil Lubomír Man
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live