Ondřej Mrázek

28.7, 2017  Rukojmí
Nemůže to být náhoda, že konvoje americké armády brázdí české dálnice vždycky právě v době, kdy je největší dopravní špička. Buď zkoušejí, co všechno si necháme líbit, anebo musí být úplně pitomí. Na cvičení,,,, ze cvičení,,,,, na cvičen,,,,,í, ze cvičení....
Ať už jedou posilovat alianční disciplínu do Maďarska, Rumunska a Bulharska, nebo odstrašovat Rusy k jejich hranici v Pobaltí, američtí vojáci tradičně volí cestu napříč naší malebnou českou kotlinou.

28.7. 2017   První zprávy
Tichomořská flotila US Navy je schopna provést masivní jaderný útok na území Číny „třeba příští týden“ , přikáže-li to prezident Donald Trump, řekl americký admirál. Ruský tisk je však skeptický a odkazuje se na odborníky.
S vojenskou otevřeností to prohlásil velitel flotily Scott Swift na konferenci v Austrálii v reakci na otázku z publika. Zdůraznil, že „každý americký voják přísahal poslouchat rozkazy vrchního velitele“, připomněla ruská agentura RIA Novosti ve svém materiálu.

Na jedné straně není jeho odpověď překvapující: příkazy se v ozbrojených silách nediskutují. Na druhé straně - admirál nesklouzl do zdvořilostí a neschoval se za standardní věty o důležitosti spolupráce mezi USA a Čínou, obecných cílech vysoké diplomacie a jiného pozlátka a přímo odpověděl: „přikáže – udeříme“. Nicméně, mnoho vojenských odborníků nepochybuje o tom, že tento výpad je jen částí velké politické hry. Koneckonců má Čína čím na agresi odpovědět.

Admirál USA řekl, že provede jaderný útok na Čínu, přikáže-li Trump!

Aritmetika hromadného ničení

Z technického hlediska má admirál Swift všechny důvody pro takové agresivní prohlášení. Jednoduchá aritmetika: v Pacifiku je 10 z 18 amerických jaderných ponorek třídy „Ohio“ s balistickými raketami Trident a Trident II (s doletem 7.400 až 11.000 kilometrů). Jedna ponorka nese 24 raket, z nichž každá může zasáhnout území nepřítele osmi (kapacitou 450 kilotun) nebo 14 hlavicemi (s kapacitou 100 kt). To znamená, že 10 amerických ponorek je schopno vypálit na Čínu třetinu jaderného arzenálu USA. A to je i bez vstupu do zóny bojových hlídek čínských ponorek, díky do doletu „Tridentů“, je mohou vypustit od amerických pobřežních vod. Například z havajských ostrovů.

„V daném případě na začátku velké války všechny tyto lodě Ćína nenajde, a nestačí zničit,“ řekl RIA Novosti vedoucí výzkumný pracovník v Ústavu pro Daleký Východ, expert na zbraně hromadného ničení Vasilij Kašin. „V současné době má Čína k dispozici od 75 do 100 mezikontinentálních balistických raket (ICBM). Tři čtvrtiny z nich mohou dosáhnout na kontinentální Spojené státy a zbytek na Aljašku a Havaj. Část těchto střel je vybavená samostatně naváděnými hlavicemi. Nejméně 20 raket je umístěno v šachtách a tunelech a ostatní jsou mobilní. Kolik raket přežije první americký úder, lze těžko určit. S největší pravděpodobností přežije okolo 10 až 20 jednotek „DF-5A“, „Dongfeng-31A“ a nejnovějších „DF-41“. Ty mohou být použity proti Spojeným státům v rámci odvetného úderu Číny."

Kromě toho je součástí čínské ponorkové flotily šest až osm strategických jaderných ponorek projektu 094 „Jin“, z nichž každá může nést tucet balistických střel „JL-2“. Nicméně, informací o těchto zbraních a lodích je málo. A rovněž není známo, zda by flotila dosáhla místa odpalu, a překonala koridory specializovaných podmořských lovců US Navy - víceúčelových lodí třídy „Los Angeles“ a „Seawolf“.

Historie se opakuje

Vasilij Kašin zdůraznil, že hrstka čínských raket, která by přežila první úder Tridentů, by ještě musela prorazit systém strategické protiraketové obrany USA - bariéru protiraketových střel SM-3 námořních a pozemních základen. Odborník se domnívá, že brzy Pentagon „uvede systém k takové úrovni“, že bude schopen s největší pravděpodobností zachytit hlavice v závěrečné fázi letu rakety.

„Je zřejmé, že Čína je velmi znepokojena, protože chápe, že posílení schopností protiraketové obrany USA oslabí její jaderné odstrašení,“ řekl Kašin. „To je důvod, proč Čína nyní aktivně zvýšuje počty svých ICBM. Téměř je to totéž, čím jsme procházeli na počátku studené války, kdy Sovětský svaz hodně zaostával v počtu proti americkým jaderným zbraním. Američtí generálové tehdy zvažovali různé varianty úderu proti Sovětskému svazu a vždy došli ke stejnému závěru - i kdyby se jeden nosič se dostal do Spojených států a shodil bomby na hlavní metropole, byly by následky příliš bolestivé."

Přesně stejné riziko dnes brzdí Američany před jakékoukoli agresivní akcí proti Číně. Ztratit San Francisco, Los Angeles nebo Washington je pro ně naprosto nepřijatelné, a to i kdyby byla Čína zcela zničena. A v budoucnu bude Čína moci plně opakovat technologický průlom SSSR 50. letech letech minulého století a dosáhnout se Spojenými státy jaderné parity, nebo alespoň významně snížit zaostávání. Peníze a technologie na to má.

Velká politika
Nicméně odpověď Swifta, stejně jako otázka, byly s největší pravděpodobností součástí velké politické hry Donalda Trumpa, který mluvil mnohokrát ve vztahu k Číně velmi nepřátelsky. Skutečnost, že zpráva o prohlášení admirála byla aktivně rozšiřována západních médií, včetně provládních, nepřímo hovoří o jedné věci - napětí mezi oběma zeměmi roste.

„Vztahy USA a Číny zažily od počátku roku několik vzestupů a pádů,“ poukázal Kašin. „Ještě před nástupem do úřadu Trump vydal několik protičínských vyhlášení - hrozil ji prohibitivními cly, strašil přátelstvím s Tchaj-wanem atd. Později, jako prezident, začal se Si Ťin-pchingem krátkodobý „román“. Došlo k pozoruhodnému bilaterálnímu setkání, během kterého několikrát Trump prohlásil, že jeho „přítel Si“ pomůže Spojeným státům vyvíjet tlak na Severní Koreu. Ale v poslední době se situace začala opět změnit, když vyšlo najevo, že Čína nijak zvlášť vyvíjet tlak na Severní Koreu nebude. Navíc od počátku roku obrat vzájemného obchodu mezi oběma zeměmi vzrostl o 40 procent. Trump okamžitě nařídil flotile obnovit hlídky v Jihočínském moři a schválil dodávku moderních zbraní na Tchaj-wan. Nynější agresivní rétorika je pouze důsledkem tohoto ochlazení."
Jiří Kouda, První zprávy





Navíc Čína a některé země v této oblasti - Japonsko, Vietnam a Filipíny - mají spory ohledně námořních hranic a oblastí odpovědnosti v Jihočínském a Východočínské moři, a Peking je přesvědčen, že Američané podporují eskalaci napětí v regionu. Přičemž Washington nepovažuje sporná území za čínská a trvá na svém právu „létat, plavat a pracovat tam, kde je to dovoleno podle mezinárodního práva“. Toto a mnoho dalších faktorů ještě více zamotává gordický uzel nahromaděných problémů mezi USA a Čínou. Ale rozsekávat ho v dohledné budoucnosti politikou jaderného meče bude nepravděpodobné - sázky jsou příliš vysoké.

29. 7. 2017   zdroj a zdroj a zdroj
USA vyjádřily Rusku protest v souvislosti s rozhodnutím Moskvy o zavedení protisankcí v reakci na loňské vyhoštění diplomatů. Informuje o tom The Washington Post s odvoláním se na tiskovou mluvčí ministerstva zahraničí USA Heather Nauert. "Vyjádřili jsme silné zklamání a protest", prohlásila a vysvětlila, že oficiální postoj Moskvě tlumočili ministr zahraničí Rex Tillerson v telefonickém rozhovoru se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem a velvyslanec John Tefft při setkání s náměstkem ministra zahraničí Sergejem Rjabkovem.

Dříve v pátek Ministerstvo zahraničních věcí Ruska vyzvalo Washington, aby k 1. září dal do souladu počet diplomatů a technického personálu zastupitelských úřadů v zemi s počtem pracovníků ruských diplomatických zastoupení v USA. Na Smolenském náměstí bylo upřesněno, že celkový počet pracovníků na amerických diplomatických a konzulárních úřadech v Ruské federaci bude snížen na 455 osob.

Pracovníci amerického velvyslanectví v Moskvě také nebudou moci od 1. srpna používat chatu ve Stříbrném Boru a rovněž skladové prostory na ulici Dorožnaja v hlavním městě.

Kolik lidí bude nuceno opustit území Ruska, ministerstvo neuvedlo, ale poslanec Státní dumy RF Sergej Železňak spočítal, že to bude asi 700 pracovníků. Podle něj Moskva jednala při přijímání tohoto rozhodnutí v reakci na nové sankce Washingtonu v rámci mezinárodního práva.

Rjabkov okomentoval kroky Moskvy a prohlásil, že v důsledku jednání USA "pohár trpělivosti Ruska přetekl".

McCain nazval protisankce Ruska "útokem na demokracii" USA

"Jestřáb" americké politiky, senátor za stát Arizona ostře kritizoval odvetná opatření ruského ministerstva zahraničních věcí ve vztahu k diplomatům USA, kteří byli zbaveni chaty ve Stříbrném Boru a byl snížen jejich počet na 455 osob, informuje Foxe News.

"Spojené státy americké musí vyslat jasný signál Vladimíru Putinovi, ... že nestrpíme útoky na naši demokracii!", prohlásil McCain.

"Surové? Až krev stydne", Zacharová "srovnala" americká média, která vyvolala hysterii kvůli ruským protisankcím. Diplomatka okomentovala opatření, která ministerstvo zahraničí RF podniklo v reakci na nové sankce Washingtonu. Rusko nikdy nezhoršovalo bilaterální vztahy s USA. Oficiální mluvčí ministerstva zahraničí to napsala na své stránce na Facebooku, informuje Ruský dialog.

Marie Zacharová zdůraznila, že Moskva až od určitého okamžiku začala odpovídat. Přičemž ruská strana doufala v soudnost Američanů a zachovávala přestávky. Když komentovala reakci amerických médií, připomněla, jak se k ruským diplomatům v USA zachovala administrativa Baracka Obamy. Diplomatka poznamenala, že odvetná opatření Moskvy, která následovala až po 7 měsících, jsou měkčí než akce Washingtonu.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Jaromír Bradávka
29.7. 2017   Rukojmí

Pro pobavení i k zamyšlení – drobné postřehy z internetu, díl 7.
“Chceme spojiť budúcnosť Slovenska s najvýznamnejšími hráčmi Európy, ako je Francúzsko a Nemecko … tak si ochránime našu menu, euro … ale predovšetkým sa hodnotovo a geopoliticky zakotvíme medzi najvyspelejšie krajiny západnej Európy,” hovorí premiér SR vo videu, ktoré zverejnil na sociálnej sieti Facebook.
Už zapomněl, jak „najvyspelejšie krajiny západnej Európy“ v Mnichově v r. 1938 podvedli Československo a jak fašistické Německo obsadilo „spojenecký“ Slovenský štát v r. 1944?


Eurozprávy.cz 30.6.:

Německý parlament dnes legalizoval manželství homosexuálů. Manželství pro všechny, jak se mu v Německu říká, podporuje podle průzkumu 74,7 procenta dotázaných, 19,8 procenta je proti. Adopce dětí by párům stejného pohlaví umožnilo 65,9 procenta Němců, 22 procent nikoli.

Dotaz: Týká se to pouze árijské rasy nebo i přistěhovalců z východní Evropy a imigrantů z Blízkého východu a Afriky?

Podle návrhu tří slovenských poslanců by se měla daň z nemovitosti platit za každé podlaží rodinného domu.

Jsem zvědavý, kdy se toho chytí nějabý horlivý blb z české Poslanecké sněmovny...

Dotaz na ministerstvo zahraničí: V jakém jazyce se bude komunikovat v orgánech EU po odchodu Velké Británie? Francouzsky nebo německy???

Preference českých voličů v červenci:

dostupnost a cena másla;

výše finanční náhrady za pokaženou dovolenou;

prázdninové akční slevy ...

V ráji prý čeká na každého pravověrného muslima 72 panen.

Dotaz nevěřícího: „Odkud se tam berou a co se stane s těmi použitými?“

Nejmenovaný německý arcibiskup: „Němečtí křesťanští demokraté jsou sice fajn strana, jen nechápu, proč si říkají „křesťanští“, když schválili zákon o manželství homosexuálů a dali jim možnost adoptovat děti.“

Zdeněk Hrabica
29. 7. 2017
Jsem z někdejšího bramborářsky proslaveného kraje. Jako školou povinný jsem sbíral se spolužáky brambory za vyorávačem, říkalo se mu čert, s drátěnými košíky jsme z brázdy spolu s ostatními, i s učiteli, zaplňovali valníky. Na peníze ani na deputát se nikdo z nás neptal.

S rodiči jsme pouštěli s tatínkem doma vyrobeného draka a pálili bramborovou nať, pekli jsme si na poli po dosběru zapomenuté brambory, nejvíce chutnaly, co pukaly, osolené. O dětské práci se nemluvilo, jezdili jsme i na chmel, dbali o nás dva bývalí piloti Britského královského letectva RAF. Nebyli za službu vlasti, jakkoliv trestáni, okamžitě po přistání po válce demobilizovali. Kdyby zůstali v poválečné armádě, byli by obviněni zradou ze služby královně a britské zpravodajské službě. Oba byli krásní; předali nám kousínek svého života. Naučili nás podávat jinému ruku a dívat se mu přímo do očí. Dneska mi podává ruku i státník a dívá se mi místo do očí do země.

Ale nazpět k bramborám.

Jsem přece z bramborářského kraje, říká se mu zcela nepřípadně – Vysočina. Jsme přece dojednoho z Českomoravské vysočiny. Dva okresy – jeden český Havlíčkův Brod a druhý moravský – Jihlava a spolu s dalším slovenským, Popradem, stačily k soběstačnosti brambor celého Československa. Trochu jsme i z každoroční produkce vyvezli k sousedům. Něco jsme využili k pálení líhu a něco k výrobě škrobu, část k sadbě.

Desetiletí se přátelím s nejlepšími pěstiteli brambor. Patří k nim i zcela výjimečný rod Rasochových, ing. Marie Rasochové a Ing. Vlastimila Rasochy a nyní už druhé pokolení rodu – přátelím se i s jejich synem - s dalším Ing. Vlastimilem Rasochou. Zpočátku šlo o kamarádství druhu studentského; trochu o generaci sedláků z rodu Františka Čuby. Dohromady už při vysokoškolském studiu – František i Vlastimil - věděli, že mají nadosmrti sedlačinu v sobě od pánaboha. Žádnou farmařinu, jak nyní říká i ministr pro zemědělství. Nebylo nad ně lepších studentů. Marie dodneška nesložila ruce do klína. Rasochovi byli, co je znám, umanutí bramborami. Neplatila o nich lidová pověra, kterou jsem si vytýčil v titulku řádek. Výzkumníci – Rasochovi starší – udělali pro české a moravské bramborářství jako málokdo.


Když jsem po roce 1990 pracoval v gastronomických časopisech, zásobovala mne Marie těmi nejlepšími recepty k jídlům z brambor. A pokaždé se vyznala, po jakých odrůdách sáhnout pro štědrovečení bramborový salát nebo pro „hazedlopřesbydlo“, či pro opravdový bramborák. Zrovna včera mi na bramborovém poli za Olešnou řekla, že třicet dkg brambor ve stravě denně znamená celodenní potřebnou dávku vitamínu C.

Dneska je už v této proslulé rodině kvalifikovaný pokračovatel, znalý světa i jazyků – evropský bramborář - mladý Rasocha. Znalý evropských bramborářských vlajkových lodí, jejich mořských majáků, jakými jsou Belgie, Německo, Francie, Holandsko a Anglie.Ty určují hospodářské bramborářské postavení a ceny brambor, nejenom na evropském trhu, disponují největšími plochami brambor. Například Belgie zvýšila jejich plochy za posledních pět let o 21, 7 % . Tato situace snižuje českou produkci a zvyšuje jejich dovoz ze zahraničí. Rasocha ví, že dalším, kdo čeká na příležitost na českém trhu brambor, je Polsko. Má k takovému kroku veškeré předpoklady. Značné plochy i nižší výrobní ceny.

Novým jevem na světovém trhu brambor a zejména v Evropě jsou brambory pro stále se zvyšující výrobu hranolků. Evropa se prosazuje vývozem brambor pro jejich výrobu. Vyváží je do Asie a do Latinské Ameriky a tím nahrazuje dosavadní vývoz brambor z USA.

České a moravské bramborářství, které se integrovalo do evropské produkce a jejího trhu, nehraje prim.

Při pohledu na současná pole Českomoravské vysočiny, žluté a zelené pláně řepky a kukuřice, při absenci brambor a jetelovin, nehorázným vybíjením početních stavú skotu a vepřů, je člověku k pláči. Kdo to způsobil? Neslzíme jenom nad hospodařením se zemědělskou půdou, která je stále více zaplevelena plechovými či sádrokartonovými a betonovými skladovacími hangáry, nešetrným zařazením plodin, které neslouží k obživě, ale spíše pro potřebu bioplynek, ale hlavně nad tím, kam se nám to poděl selský rozum.

Kam se ztratila moudrost předků, zemědělského školství a zemědělské vědy o tom, že centimetr úrodné půdy vzniká více než sto let. Zničit jej dokážeme během několik minut. Největším škůdcem je dneska hlavně člověk, průmyslová výroba, zemědělství i stavebnictví a války, přejmenované na mírové mise.

Nejsem sám, kdo se setkává s názory (možná z určitého pohledu zčásti oprávněnými), že brambory, bez rozdílu jejich velikosti, pěstují především jenom hlupáci. Za dosavadních podmínek v České republice a tedy i na Českomoravské vysočině.

Ve Znojmě jsem si koupil předevčírem nepoživatelný chleba, upečený v Říčanech u Prahy (s pekařem do kádě) a v Jihlavě jsem se zakousl do nasládlých brambor, přešlých mrazem, dovezených ze Znojemska, namísto okurek.

Čert aby se v tom vyznal, sám bych dal přednost sedlákům – z rodu Rasochů a Čubů. Ať si kdo chce co chce říká nebo ať si lamentuje nad rozlitým mlékem. .

Popisek k foto:

1. Ing. Vlastimil Rasocha, ředitel Medipo Agras a především bramborář.
2. Rozvetou bramborová pole i napřesrok?

Napsal/přeložil: Geo
30.7. 2017   Eurasia24
Dohoda o prodeji ruských protivzdušných komplexů S-400 Turecku vyvolala kritiku nejen na Západě, ale otázky padají i v zemi původu této mocné zbraně: proč Rusko hodlá tak významně posílit zemi, s níž ještě před pár měsíci málem válčilo? Ruské vedení však vidí daleko za hranici podobných úvah a ví, že tento krok naopak přispěje ke stabilitě rusko-tureckých vztahů i celého regionu.Rusko se svojí zahraniční politikou dlouhodobě usiluje o vytvoření multipolárního světa s více mocenskými centry, což je v přímém protikladu s projektem globalizace a unifikace planety pod vedením Západu.
Spojené státy a další západní země si Turecko dlouhá desetiletí „vykrmovaly“ a početně druhou nejsilnější zemi NATO – avšak plně závislou – z Turecka neučinily náhodou. Západ si při neustálém přiživování turecko-ruských historických neshod vytvořil z Turecka platformu pro podrývání Ruska z jihozápadu – když ne v přímém střetu s NATO, pak alespoň prostřednictvím proxy sil na Kavkaze, ve Střední Asii a na Blízkém východě.

Vyvrcholením této politiky bylo zneužití Turecka k agresi proti Ruské federaci v Sýrii. Rusko se nejenže nenechalo vtáhnout do války, ale velmi umně – a nečekaně pro Západ – využilo následujícího dění.

Ačkoliv veřejnosti nemůže být přesně znám rozsah eventuálního zpravodajského zapojení Ruska do potlačení neúspěšného protivládního puče v Ankaře, po této události se vztahy mezi Tureckem a Ruskem nejen normalizovaly; přestože se nedá hovořit přímo o spojenectví, vyšvihly se na úroveň dosud bezprecedentní dvoustranné spolupráce – včetně vojenské a vojensko-technické.

Ta nemůže mít lepší příklad, než je právě prodej komplexů S-400. Jak je patrné z níže uvedeného článku z tureckého magazínu Yeni Akit, v němž hovoří zkušení turečtí vojáci, Turci sami tento nákup velmi silně vnímají jako krok ke své emancipaci a odklonu od Západu, který se je křečovitě snaží držet v podřízené a závislé pozici.

Z pohledu Ruska a jeho zahraniční politiky se zase jedná o prostředek k dosažení uvedeného cíle – multipolárního světa se spolupracujícím Tureckem jako s jedním z regionálních center.

A na místě nejsou ani obavy z možného zneužití S-400 proti Rusku či poskytnutí systému jiným zemím: Rusko totiž zná frekvence práce jednotlivých prvků systému a uchovává si to nejcennější, totiž zdrojové kódy.

Zde je slíbený turecký článek z Yeni Akit:

S-400 skoncuje se zamořením Západem

Pořízení ruských raketových systémů S-400, proti čemuž protestují USA, a jejich výroba v Turecku přináší fenomenální možnosti rozvoje tureckého obranného průmyslu.

V době, kdy Turecko bojuje s takovými teroristickými organizacemi, jako jsou FETO Fethullaha Gülena, Strana kurdských pracujících (PKK), Sjednocená demokratická strana (PYD), Islámský stát (IS) či Revoluční lidově-osvobozenecká fronta (DHKP-C) Západ vystupuje proti tomu, aby systémy PVO – mající značný význam z hlediska bezpečnosti Turecka – byly do naší země importovány a v dlouhodobější perspektivě mohly být vyráběny tureckými podniky.

Spojené státy jsou „znepokojeny“ tureckým nákupem systémů S-400 v Rusku, zatímco NATO zdůrazňuje, že S-400 ruské výroby „nebudou integrovány do aliančního systému“. Podle vojenských expertů ale díky pořízení systémů dlouhého dosahu S-400 a jejich výrobě v Turecku dostanou takové turecké podniky obranného průmyslu, jako jsou ASELSAN, TAI, HAVELSAN či ROKETSAN, nové možnosti v oboru špičkových raketových systémů.

Přitom Západ má obavy nikoliv o zajištění bezpečnosti Turecka, ale o zachování turecké závislosti na něm v oblasti systémů protivzdušné obrany.

Budeme nakupovat jakékoliv zbraně, jaké chceme a kde chceme

Místopředseda správní rady Centra strategických studií Obránci spravedlnosti (ASSAM) plukovník ve výslužbě Mustafa Hacımustafaoğullar poznamenal, že přijetí systému PVO ozbrojenými silami Turecka bude událostí velkého významu.

„U rostoucího a rozvíjejícího se Turecka roste rozsah činností. Je nezbytně nutné zahrnutí raketových systémů S-400 do sestavy naší výzbroje a výroba těchto systémů našimi vlastními silami a v naší zemi. Do současnosti jsme jako členská země NATO získávali zbraňové systémy z jiných zemí aliance. Ale viděli jsme, že v době, kdy naší zemi hrozila vážná nebezpečí a my jsme prožívali nelehké časy, západní země namísto toho, aby nás podpořily, před očima celého světa upřednostnily střelit nás do zad, nehledě na naše členství v NATO.“

„Turecko je nezávislá země. Sama si bude přijímat svá rozhodnutí. A nezávislost je svázána se silou. Znepokojuje je (Západ) pokračující růst Turecka. Ale ať jsou znepokojeni jakkoliv, my budeme v růstu pokračovat. Turecko bude nakupovat libovolnou výzbroj, jakou bude chtít a kde bude chtít. Spojené státy a NATO tomu budou přihlížet. S-400, v jistém smyslu, umožní skoncovat se zasahováním Západu,“ řekl Hacımustafaoğullar.

Náš obranný průmysl získá fenomenální možnosti

Expert pokračoval: „S pořízením tohoto obranného systému se naše země bude moci opřít o transfer technologií. V budoucnu chceme sami vyrábět takové systémy. Ale západní země s tím nesouhlasí. Mezitím Rusko do značné míry přijalo naše podmínky. Díky výrobě systémů PVO v Turecku naše podniky obranného průmyslu, jako ASELSAN, TAI, HAVELSAN nebo ROKETSAN, získají nové možnosti ve sféře využití špičkových raketových systémů. V takovém případě se turecký obranný průmysl dostane na nebývalou úroveň.“

USA dohodu sabotují

Představitel ASSAM v Ankaře, major ve výslužbě Sahin Akdogan poznamenal, že Turecko už v otázce pořízení systémů PVO nabralo zpoždění a tento úkol je zapotřebí, bez ohledu na Západ, dovést do konce co nejdříve.

„Jako důsledek nezávislé politiky, kterou Turecko razí, můžeme budovat politické, vojenské a ekonomické vztahy jak s USA, tak s Ruskem, Katarem, Íránem, Saúdskou Arábií. Rozhovory, které jsme v minulosti vedli o protivzdušných systémech s Čínou, byly sabotovány Spojenými státy. Nyní je v naší agendě pořízení S-400 a USA opět sabotují dosaženou dohodu s Ruskem. Pokud USA a Západ nepřispívají ke krokům, které země obklíčená terorismem a střetávající se s takovými organizacemi, jako jsou FETO, PKK, IS či DHKP-C, podniká k zajištění bezpečnosti svých občanů, měli by zmlknout,“ řekl Akdogan.

„Po mnoho let jsme nakupovali zbraně u takových zemí, jako jsou USA, Německo nebo Izrael. Dokud neprovedeme nacionalizaci našeho obranného průmyslu, budeme v této závislosti pokračovat. Turecko musí vytvořit svůj vlastní obranný systém na zemi i ve vzduchu, svůj systém elektronické komunikace, svůj satelitní systém. Turecko je toho z hlediska intelektuálního potenciálu plně schopné.“

Co dá S-400 Turecku?

Ruský S-400 je modernější verze obranných raketových systémů S-300. Zvětšen byl dosah raket i výškový dostup, modernizací prošel radar. Vertikální start raket zvýhodňuje tyto systémy oproti konkurenčním analogům – zabezpečuje schopnost zasahovat cíle ve všech směrech, 360 stupňů okolo. To umožňuje odpalovat rakety na cíle přibližující se z východu i ze západu, aniž by bylo třeba natáčet odpalovací zařízení.

S-400 dokáže současně sledovat až sto cílů různých tříd a svými technickými charakteristikami významně převyšuje svůj ekvivalent v NATO – systém Patriot. Radar S-400 dokáže efektivně odhalovat letouny kategorie stealth. Systém disponuje možností zjistit cíle ve vzdálenosti 500 až 600 kilometrů. Turecko si podle zveřejněných informací pořídí čtyři baterie S-400 za sumu 2,5 miliardy dolarů.

Geo, Eurasia24.cz

Zdroje: yeniakit.com.tr a diana-mihailova.livejournal.com

30.7. 2017 Rukojmí

Zdeněk Hrabica
30. 7. 2017
Z vlastních zkušeností vím, že v bourání pomníků jsme mistry nad mistry. Islámský stát jsme zatím ještě nedostihli. Ani výsledků válečných operací, nazývaných všemi válčícími stranami „mírové mise“. Jsme od přírody stále více křesťané. I oni však častokrát také bourali. Přesto všechno jsme dosáhli v jistém ohledu v bourání pomníků i gigantických rozměrů. Stalo se případě pražského pomníku Josefa Vissarionoviče Stalina; jako učni ČKD Stalingra jsme brigádničili na úpravě jeho okolí, jako dospělí jsme měli odhlasovat jeho vyhození do povětří.

Prý tam namísto něho „strana a vláda“ postaví velkolepé Kongresové centrum vědy a techniky. Hlasoval jsem tehdy v sále Ústřední školy ČSM v pražské Žitné ulici proti tomuto pochybnému návrhu. Zůstal jsem sám a zůstal jsem v sále jediný, nevěřil jsem opět v uskutečnění ještě něčeho většího. Nevěřil jsem ani slovo těm, kdo nejprve pomník vytvořili a vzápětí zase byli připraveni jej stejně odhodlaně zbourat; ne ne, nebylo jim možné uvěřit.

Myslel jsem si, že ta Stalinova žulová masa – přezdívaná frontou na maso – by mohla být v budoucnu velkou turistickou atrakcí. Určitě jsem alespoň v myšlenkách nebyl sám. Hned příštího dne jsem byl komisaři náležitě poučen, dej jim pánbůh nebe. Byl jsem napomenut, abych s podobnými ptákovinami už nikdy a nikde nevystupoval. Jakoby to bylo dneska.

Od té doby tam nad Prahou stejně už nic pořádného nestojí, snad metronom, jako kyvadlo doby - zleva doprava - je nepodařeným mementem.

Od rodičů a blízkých vím o tom, co vyváděli němečtí okupanti hned po 15.březnu 1939. Stejně, jako jsem byl později vzdáleným svědkem toho, jak zběsilci během jedné noci zbourali po druhé válce po celém Československu Masarykovy a Štefánikovy či Švehlovy pomníky. Podobný osud postihl i většinu soch světce Jana Nepomuckého u mostů a na návsích; sochaborců bylo i tenkrát nadbytek, byli přemnoženi.

Stejné následovalo po 17.listopadu 1989. Nejprve přišly na řadu Leninovy a Gottwaldovy sochy, hned po nich byla hozena oprátka na pomníky Jana Švermy, Julia Fučíka, Jožky Jabůrkové, Gustava Klimenta. Jiné skončily skoro natrvalo v lapidáriích, i sochu Jaroslava Haška stihl nadlouho stejný osud.


Národ křepčil, národ znovu volal po chlebě a po hrách. Došlo k demonstrativnímu hanobení pomníků Rudé armády v Brně, šílení vybrousili rozkaz J.V. Stalina k osvobození metropole Moravy, na hromadném pohřebišti Rudé armády na Olšanských hřbitovech a v Malé pevnosti Terezín se vandalové vyřádili do alelujá, poslanci FS ČSFR juchali při natírání na růžovo a při odstranění sovětského tanku v Praze 5 – na Smíchově. Bez poškození nezůstal Pokorného pomník „Sbratření“ a pomníky maršálů Koněva a Rybalka. Jinde došlo k nepřípadným změnám v textu na piedestalech nebo k vybrušování pěticípích hvězd – jako například v Táboře, ve Velkém Beranově, v Čížově, v Nové Hradečné.

Ve Znojmě vedle zdařilého pomníku Rudoarmějce radní vystavěli čtyři stožáry pro vlajky Ruska, Anglie, USA, Francie. V Jihlavě sochaborci na soše Rudormějce pomalovali jeho skloněnou hlavu vápnem.

V devadesátých letech minulého století bylo jenom v Praze zcizeno na sto bust, bronzových památníků, největší byla bronzová hlava Petra Bezruče. Ani památky na Napoleonovo tažení Moravou nezůstalo bez povšimnutí.

Nebyli a nejsme jediní, kdo se takto zachovali; podobně se zachovalo Rusko k F.E. Dzerdžinskému, předtím dávno stejně ke Stalinovi, odolala jediná socha v jeho rodném městě Gori, stejně se chová Ukrajina, četné metropole pobaltských republik, země, nyní členové NATO a EU. Na Ukrajině z roztavených Leninových bronzových soch ještě včera odlévali sochy Ševčenka a Bandery . Příklady táhnou, nyní je v Polsku připraveno a vytypováno téměř pět set pomníků a památníků sovětským osvoboditelům v Polsku, které mají být odstraněny a zničeny. Smutné je, že polští poslanci k tomu přijali příslušný zákon letos 22.června 2017, v den vpádu vojsk nacistického Německa na Sovětský svaz - v roce 1941.

Dávno předtím již byla ve stejné sousední zemi odstraněna pamětní deska v Krakově – v Malých Bronowicích, na budově někdejšího československého konzulátu. V ní se vytvořil pod velením pplk. Ludvíka Svobody československý legion – jako jedna z prvních československých vojenských jednotek v zahraničí, odhodlaná bojovat proti Hitlerovi.

Ludvík Svoboda byl před nedávnem zbaven čestného občanství města Krakova.

Ne všude se vůkol nás a kolem nás najdou zase noví a noví zběsilci, jací kdy byli a jsou i teď u nás, u sousedů v Polsku, na Ukrajině. Doporučoval bych všem nenapravitelným chvíli k rozjímání, například v Bystříci nad Pernštejnem.

Na Masarykově náměstí stojí kromě věrozvěstů Cyrila a Metoděje monument, „Památník Osvobození“. Je na vztyčeném 3, 7 m vysokém železobetonovém soklu, obloženém deskami a především 2, 8 m vysokým pískovcovým sousoším, které představuje rudoarmějce a partyzána .

Zlaceným písmem jsou na přední straně Halasovy verše:
„VAŠE VELIKOST/NEMYSLET NA SEBE/ VAŠE UROZENOST/ OBĚŤ.“
Na zadní straně:
„9.V.1945/ BYSTŘICKO OSVOBOZENO/ RUDOU ARMÁDOU/ A PARTYZÁNY.“

A značení: “KAMENA/BLANSKO/M.AXMAN/J.SIROTEK.“ (1960)

Městu vévodí socha Vincence Makovského – nad velikostní postava T.G.Masaryka (vytvořena v letech 1935 – 1938), prý je nejkrásnější Masarykovou sochou u nás, přesto byla třikrát z politických důvodů odstraněna a pokaždé znovu vztyčena.

Ale ruku na srdce, kdo bude, jaké sochy přijdou příště na řadu?

Bude to pohyblivé kinetické sousoší Davida Černého: „Čůráme na Českou republiku“ na pražské Kampě nebo to budou jiné, teprve vznikající skulptury?

Šavle hore, horní chlapci, chasníci, ogaři, junáci, zbojníci - do zbroje!
Když bourat, tak pěkně od podlahy! Ale i stavět!

Text a foto Zdeněk Hrabica
1. „Památník Osvobození“ (1960) v Bystřici nad Pernštejnem, autor Miloš Axman.
2.Vincenc Makovský: „Tomáš Garrigue Masaryk“ (1935 – 1938)

30. 7. 2017    zdroj
Ruský vicepremiér Dmitrij Rogozin prohlásil, že Moskva zatím nemá v úmyslu zastavit dodávky raketových motorů do USA. Řekl to ve vysílání televizního kanálu Rusko 24. ... USA nekončí spolupráci v oblasti vesmíru s Ruskem, protože by "neměly na čem vypouštět své rakety".

"Vidíme silné a slabé stránky USA. Bereme v úvahu heslo, že "Kosmos je mimo politiku", ale nic netrvá věčně", konstatoval Rogozin s tím, že USA nekončí spolupráci v oblasti vesmíru s Ruskem, protože by "neměly na čem vypouštět své rakety".

Místopředseda vlády také upřesnil, že tato otázka je v kompetenci prezidenta Ruska a Rady bezpečnosti.

Ruské vědecko-výrobní sdružení "Eněrgomaš" má ve svém portfoliu dvě velké smlouvy s americkými partnery. Podle první dodává společnost do USA motory

První smlouva převyšuje svou hodnotou miliardu dolarů, druhá dosahuje 220 milionů dolarů. Právě první smlouva umožnila podniku Eněrgomaš relativně pohodlně existovat v posledních 20 letech. Zájem o ruské motory jeví Čína, která očekává, že obdrží plný přístup k technologii výroby agregátů.

V dubnu generální ředitel Sjednocené raketové a kosmické korporace Jurij Vlasov vyslovil názor, že Rusko bude dodávat RD-180 do USA do roku 2024-2025. RD-180 pro rakety Atlas V, podle druhé - RD-181 pro nosič Antares.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Jiří Baťa
30. 7. 2017
Pravda, není to až tak stoprocentně výstižné, nicméně se pokusím vystihnout smysl tohoto rčení. Ten spočívá hlavně některými lidmi lživě proklamovaných „přátelských vztazích“ k Sudetoněmeckému  landsmanšaftu. Na AENews byla rozvedena debata na ožehavé téma a z něho vyplývající nebezpečné problémy a následky, kterou mohou pro nás, jako stát, v nejbližší době nastat. Jak uvádí AENews, server Parlamentní listy.cz uveřejnil informaci, že zemský soud v Mnichově (SNR) zrušil změny stanov Sudetoněmeckého landsmanšaftu z února loňského roku, kterým se sdružení vzdávalo majetkových nároků v ČR s ohledem na odsun Němců po II. sv. válce z Československa na základě dohod vítězných mocností z Postupimi. 


To znamená, že příslušníci landsmanšaftu si mohou znovu nárokovat své požadavky na všechno, co jim bylo po válce, na základě Benešových dekretů, zabaveno. To je jedna stránka věci, která by mohla s největší pravděpodobností způsobit fatální následky pro občany, žijící na území dříve osídlených Němci.

V intencích těchto skutečností pro nás vyplývá alarmující poznatek, že z majetkoprávního hlediska jde o velmi závažnou záležitost, kterou ale k naší nelibosti a jistě za nesouhlasu většiny občanů významně podporují některé politické osobnosti. Jde především o členy KDU-ČSL alias Lidovce pány Hermana a Bělobrádka, potažmo členy současné vlády ČR, kteří se naprosto bezskrupulozně, bezcharakterně a vlastizrádně vnucují, vtírají či podbízejí do přízně Sudetoněmeckému landsmanšaftu, potažmo jejímu představiteli, krajně nesympatickému, falešnému, sádelnatému žoku Herr Posseltovi. To jsou fakta.

Není však od věci si položit otázku, co tím naši „vyjednavači“ vlastně pánové Herman, Bělobrádek a další „vlastenci“ vlastně sledují a čeho chtějí dosáhnout. Zda jim jde „jen“ o osobní prospěch, nebo od toho očekávají vlastizrádné následky ve formě znovu poněmčení pohraničí, zpětného „zabrání“ bývalého území Němci obývaných Sudet a tak opět uvrhnout české pohraničí do područí Německa a znovu jej germanizovat, za což mohou očekávat nesmírný vděk vedení landsmanšaftu včetně věcného (finančního) ocenění, případně, po dosažení svých cílů, zařazení či významného postavení v řadách této organizace?

Nicméně, vrátím-li se k titulu článku pak nemohu jinak než konstatovat, že zatímco my jako demokratický stát (kéž by), resp. Česká republika se oficiálně snažíme o klasické „dobré sousedské vztahy“ mezi oběma státy (tedy my po nich chlebem), Německý landsmanšaft (neplatí pro celé Německo) má záměry a cíle, které jsou pro nás naprosto nepřijatelné (tedy oni po nás kamenem). Je sice pravdou, že už méně také usilujeme o národní porozumění, ale i to má své důvody. Chtíc nechtíc, usilovat o stoprocentní smíření mezi oběma národy, tj. Slovany a Germány je myslím, z historického hlediska zcela vyloučeno. Nicméně, usilovat o dobré sousedské a přátelské soužití je více než potřebné a jistě výhodné pro obě strany. Otázka je, zda také „jen“ o tyto mírumilovné cíle a ne jiné usilují také jmenovaní páni, potažmo představitelé KDU-ČSL, TOP 09,ale také SL nebo mají vyšší, pro nás vlastizrádné cíle? Zmiňuji-li „představitele“ jmenovaných politických stran pak proto, že si nemyslím a jsem o tom přesvědčen, že s těmito vlastizrádnými záměry, snahami a cíli svých představitelů (P. Bělobrádek předseda, D. Herman I. místopředseda KDU-ČSL) také souhlasí členové těchto partají, případně další občané

Také si nemyslím, že by (jak je některými lidmi zmiňováno), faráři či kněží v kostele při mších přímo vyzývali „své ovečky“ k segregaci dobrých a zlých kandidátů a nabádali či jim určovali, koho volit a koho ne. Už sama podstata této strany, založená na principu křesťanské, tedy náboženské a rádoby demokratické ideologie dává předpoklady, že v rámci pobožností jsou v liturgických kázáních nepřímo, latentně řečeny či přednášeny jisté politické téze, které věřící (hlavně členy KDU-ČSL) touto cestou oslovují, případně je ovlivňují. Každá politická strana používá své ideologické nástroje, ovšem v případě KDU-ČSL, se jedná o součást přibližování se a podpoře záměrů a cílů Sedetoněmeckého landsmanšaftu, spočívající rovněž na bázi křesťansko-demokratických principech (CDU). Zde už obě strany nacházejí značné vzájemné porozumění i když zřejmě každý s jinými cíli. Mluvit v tomto případě o jednání v duchu demokracie, resp. křesťanské víry je věrolomnost, rovnající se přátelství Boha se Satanem.

Skutečnost, že se účelově , podvraťácky a především pokrytecky , tedy formálně a neoficiálně (?) setkávají naši představitelé vlády s představiteli významného, byť pouze občanského sdružení Německého landsmančaftu (tedy nikoli s partnerem na stejné úrovni) dokazuje, že jde o specifické a separátní akce, které pod hlavičkou „upevňování dobrých sousedských vztahů“ jasně naznačují, že jde o vlastizrádnou a cílevědomou kolaboraci se sudetskými Němci. O vstřícnosti, srdečnosti a otevřenosti, s jakou přistupují k „drahým sudetským přátelům a krajanům“ resp. křesťanským partnerům svědčí i vřelé proslovy Daniela Herman či Pavla Bělobrádka na sudetoněmecké slavnosti v Augsburgu. Z toho jasně plyne, že jakkoli se Herman a Bělobrádek snaží kamuflovat své vlastizrádné jednání těmi nejlepšími vlasteneckými proklamacemi a úmysly, jedno je jisté: cesta do pekla je vždy dlážděna (rádoby) dobrými úmysly, kam nás může dovést jejich „přátelství, vzájemné porozumění a hlavně hříšná nekřesťanská zločinnost.

Aršalujs Mgděsjan
31. 7. 2017   zdroj
Vztahy mezi USA a Ruskem se prudce zhoršují. Nový balíček amerických sankcí a protiopatření Ruska ještě více přiblížily vztahy mezi oběma jadernými mocnostmi na pokraj propasti. USA a Rusko přestaly hrát na pokraji faulu, lze říci, že jej již překročili. To ohrožuje celý svět. Není divu, že první proti nové"dávce" amerických sankcí vůči Rusku vystoupila Evropské unie. Nejsilněji zvedlo hlas proti Německo, protože německé společnosti budou čelit značným problémům při podnikání s ruskými společnostmi, zejména v oblasti energetiky. 


Jaký je celkově postoj Německa a EU k novým protiruským sankcím USA, zda může Berlín vyvinout efektivní vliv na Washington s cílem provedení úprav v jeho "ruské politice" a jak se odrazí přijetí balíčku protiruských sankcí na americko-evropských vztazích? Korespondent EADaily požádal o komentování výše uvedených problémů známého německého politologa Alexandra Rahra.
Pan Rahre, v čem spočívá důvod pro tak ostrý protest ze strany Německa proti novým americkým sankcím vůči Rusku? Dříve Německo podporovalo sankční politiku Washingtonu. Jde o ochranu ekonomických zájmů Německa nebo je ve hře komponent geopolitických zájmů EU celkově a Berlína konkrétně?

Víte, teď je jiná situace. Německo nemá v současné době zájem o nové americké sankce, neboť se nepřímo týkají německých společností, které působí v Rusku. Při realizaci nového balíčku sankcí můžeme říci, že bude fakticky pro německé firmy nemožné podnikat v Rusku, zejména v oblasti energetiky, s ruskými státními korporacemi. Týká se to i ostatních odvětví, včetně stavebnictví, projektů v oblasti infrastruktury a mnohého dalšího. V tomto ohledu Němci prostě nesouhlasí, aby jim Američané zakazovali podnikat s Ruskem, nařizovali odchod z ruského trhu a ukazovali, jak se chovat při zajišťování své energetické bezpečnosti. Myslím, že Němci budou i nadále vystupovat proti uplatňování nových amerických sankcí, ale, bohužel, Německo, to není ještě celá Evropská unie. Mnoho dalších členů EU buď ze zbabělosti, nebo prostě z přání zasadit Rusku ránu, podpoří politiku Washingtonu. Německo a Francie budou vystupovat proti, ale další evropské země se budou chovat různě ve vztahu k americkým sankcím. O tom, že budou schváleny (prezidentem Donaldem Trumpem - pozn. red.), téměř nikdo nepochybuje.

Zcela nedávno vyzval předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker k urychlenému posouzení možné odpovědi Evropské unie v případě zavedení USA nových sankcí proti Rusku. Je EU s to přijmout odvetná ochranná opatření a obejít sankce USA v otázce spolupráce s Ruskem?
Myslím, že to lze provést teoreticky. Ve skutečnosti Armerika kontroluje světový finanční systém a bude zastávat tvrdý postoj vůči západním společnostem, působícím na americkém trhu .Většina evropských společností, které působí v Rusku, je zastoupena i na trhu v USA. Proto je zde všechno mnohem obtížnější a negativních momentů pro Evropu je mnoho. Problém je v tom, že v Americe je nefunkční prezident a stát řídí úplně jiní lidé. Někdo v Kongresu, někdo v bezpečnostních službách a rozvědce. Zdá se, že se rozhodli jít do krajnosti a zcela zničit vztahy s Ruskem. Vyhlásili Rusku ekonomickou válku a Evropa se stala rukojmím toho všeho. Je velkou otázkou, zda se Evropa dokáže z této situace dostat.

Předpokládá se, že jedním z cílů amerických sankcí vůči ruským energetickým společnostem je ve skutečnosti vnucení EU amerického břidlicového plynu. Konkrétně o tom napsal německý list handelsblatt.com. To znamená, že USA se chtějí upevnit na evropském trhu energií, je to tak?
Je to tak zřejmé, že nejsou ani potřebné další komentáře. Ano, je to tak. Američané chtějí vyřadit ruský plyn z evropského trhu a zaplnit jej svým břidlicovým. Je to tak zřejmé, že v Německu to vyvolává velké pobouření, protože to hraničí s arogancí.

Donald Trump dosud nepodepsal nový zákon o sankcích. Kromě prohlášení, může Německo či EU podniknout nějaké konkrétní akce na ochranu svých zájmů?
Německo vydává prohlášení a zaujalo vyčkávací postoj. Německo se nechce hádat s Amerikou a doufá, že přece jen nebude tento zákon na poslední chvíli Trumpem podepsán, nebo bude upraven tak, aby se nedotknul zájmů západních společností. Pokud se tak nestane, mezi Spojenými státy a Německem začnou vážné nesváry, ale v této záležitosti bude Berlín stěží moci konsolidovat kolem sebe všechny země Evropské unie. Bohužel, v rámci Evropy jsou státy, které jsou skutečně připraveny se přít nebo zhoršovat vztahy s Ruskem. Jsou to Polsko, pobaltské státy a další. Zatím panuje v Evropě taková situace, že je pro nás velmi obtížné vidět budoucnost.

Máme očekávat prudké ochlazení vztahů mezi EU a USA v případě konečného schválení protiruských sankcí v současné podobě? Čím to může skončit?

Vyslovit přesné předpovědi je obtížné. Žijeme v éře globální nejistoty. Obraz světa se mění. Již jsem poukázal na to, že Němci jsou už tak strašně popuzeni, a to nejen v souvislosti s těmito sankcemi. Amerika odstupuje od dohody o klimatu, realizuje fakticky ochranářskou politiku u sebe doma, narůstají konflikty s východní Evropou, EU uvaluje sankce vůči svým členům - Polsku a Maďarsku. Svět je velmi nestabilní a předpovídat cokoliv je velmi obtížné. Co se týče Ruska, jsem si docela jistý, že v důsledku toho všeho se ještě více vzdálí od Evropy a bude se orientovat na Asii. Bude také vyvíjet větší úsilí o posílení Euroasijské hospodářské unie. To znamená, že výsledkem sankcí může být prohloubení "politické jámy" mezi Ruskem a EU a také posílení asijského vektoru Ruska. Na tom má zájem i Asie. Země, jako jsou Indie a Čína, vidí, jak se chovají USA a jak snadno uvalují nové sankce. Chápou, že zítra se jich to také dotkne .V této souvislosti budou velmi opatrně s Američany jednat. A to, co vidíme v USA, jsou známky pádu, který při prohloubení velmi negativně ovlivní celý světový systém.
 
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

zajoch
31.7.2017  Outsidermedia

Modrooký a napomádovaný politik zaujal funkci ministra zahraničí Rakouska ve 27 letech * Pro své zájmy jsou USA ochotny ničit i své dlouhodobé spojence a partnery * Za pomoci sankcí se Spojené státy pokoušejí snížit vliv Ruska na evropském trhu s plynem.

Zahraničně politický Kurtz Rakouska

Nejmladší ministr zahraničí na světě míří do křesla kancléře

Xenija Melnikova
19. července 2017
Západní media předpovídají vítězství v příštích rakouských volbách do parlamentu ministru zahraničí – třicetiletému Sebastianu Kurtzovi. Během několika let dosáhl na skvělou kariéru – nejmladší ministr zahraničí na světě. Německý Spiegel o něm píše, že může do historie Rakouska vstoupit jako nejmladší kancléř, něco jako ve Francii Macron. V konzervativní straně tohoto modrookého a napomádovaného politika považují skoro za mesiáše vedoucího stranu k vítězství. Ještě před několika lety se rakouským sdělovadlům nezdál vhodný pro práci na mezinárodním poli.




Politik s mléčnými zuby

Kurtz se o politiku zajímal od mládežnických let, od té doby je členem konzervativní Rakouské lidové strany. Jeho prudkému kariérnímu růstu napomohlo umění oslovovat mladý elektorát. Mnozí na něho poprvé obrátili pozornost v kampani v roce 2010 před volbami do zemského sněmu. Během výrazné kampaně využíval pro svoji propagaci černou barvu své konzervativní strany. Sdělovací prostředky se předháněly v sarkasmech a Kurtzovy skandální reklamní triky popisovaly. Politik poté změnil svůj obraz na serióznější.

Ve funkci státního tajemníka pro integraci razil heslo „integrace podle zásluh“. Podle něho se vztah k cizincům musí řídit užitečností pro rakouskou veřejnost. V rozpočtu dokázal vyrazit miliony euro navíc na kursy němčiny pro přistěhovalce a dosáhl reformy zákonů pro udělování občanství. Migrantům, kteří hovoří dobře německy, se nyní vydávají pasy během šesti let a ne deseti jako dříve.

Kurtz uvedl, že o problémech integrace ví ze svého života: ve škole tvořili polovinu jeho třídy migranti a v devadesátých letech hostila jeho rodina po určitou dobu běžence z Bosny.


Nejmladší ministr

Úřad ministra zahraničí zaujal ve svých 27 letech. Vyvolalo to mnoho pomluv. Lidé se divili, jak člověk, který opustil institut mohl za několik let udělat takovou kariéru. Málokdo věřil, že tak mladý ministr může důstojně reprezentovat Rakousko na mezinárodním poli a že jej zkušení diplomaté budou brát vážně.

Ve skutečnosti Kurtz zahraničně politickou zkušenost měl. Během několika let ve funkci státního tajemníka byl v týmu bývalého ministra zahraničí Rakouska. Ve funkci ministra zahraničí se mu rychle podařilo učinit z Vídně místo pro důležitá mezinárodní setkání. V rakouském hlavním městě se konala mnohá kola jednání o íránském jaderném programu a syrském urovnání. Svůj diplomatický talent osvědčil také v době nárůstu migrační krize, kdy dokázal přesvědčit vedení balkánských států, aby zavedly tvrdá opatření na hranici a zcela tam přerušily příliv běženců.

Kurtz se nebojí kritizovat zkušenější kolegy. Nejednou odsoudil Merkelovou za nesprávnou migrační politiku. Řekl: „Návrh kancléřky přijímat migranty z Itálie a Řecka, aby se snížil tlak na tyto země, povede právě k opačnému efektu: do těchto států se pohrne ještě více běženců.“

Promluvil i proti sankční válce s Ruskem. Podle něho je potřeba sankční opatření postupně odstraňovat. Říká:„Po každém pozitivním činu v zóně ukrajinského konfliktu musíme sankce zeslabit.“ Politik se velmi zajímá o otázky integrace, kritizuje vše co tomuto procesu překáží. Vystoupil za úplný zákaz nošení nikábu a parandži na veřejných místech a proti rozdávání koránu na ulicích v rakouských městech. V červnu vyzval k uzavření muslimských školek. Je přesvědčen, že takové zařízení Rakousko nepotřebuje. Školky mají připravovat děti pro školu, aby mohly dobře mluvit německy.

Dosti tvrdý postoj zaujímá k turecké vládě. Ankaru soustavně kritizuje za porušování lidských práv a uvádí, že pro Turecko jsou dveře EU zavřené. Nejednou zakázal tureckým politikům vystupovat před tureckou diasporou v Rakousku. Odsoudil jednání Erdogana týkající se viníků pokusu o převrat v Turecku.


Rakouský Macron

V říjnu budou v Rakousku nové parlamentní volby, když padla velká koalice sociálních demokratů a konzervativců. Krize se začala vyvíjet dávno. Sociálně demokratický kancléř obvinil konzervativce, že nechtějí spolupracovat. Ti zase zkritizovali sociálními demokraty navržené reformy. V důsledku toho silně utrpěla autorita obou stran, což se ukázalo při loňských volbách prezidenta. Poprvé v poválečné historii sociální demokraté i konzervativci vypadli z voleb už v prvním kole.

Předseda konzervativců rezignoval a na jeho místo přišel Kurtz. Počítá se, že tento politik, kterého podpořilo 98,7 % delegátů, vdechne straně nový život. Zahájil postupné změny. Dal vedení strany sedm podmínek, žádá téměř neomezené pravomoci. Především získal právo sestavit volební seznam a budoucí vládní tým. Strana půjde do voleb jako hnutí Seznam Kurtze – Obnovená Lidová strana. Ke hnutí se mohou připojit i jiné strany, organizace a jednotliví politici. Podle rakouských sdělovadel je zřejmé, že chce Kurtz zopakovat úspěšnou zkušenost Macrona. Ten před volbami stvořil hnutí Vpřed!, které sebralo hlasy levici i pravici. Prý jsou si oba politici podobní – mladí, talentovaní a ambiciózní.


Šance na vítězství

Do voleb jsou ještě 3 měsíce a západní tisk už Kurtze nazývá budoucím rakouským kancléřem. Ve skutečnosti moc naděje na vítězství nemá. Pokud by byla přímá volba hlavy státu, mohl by se kancléřem stát. V tuto chvíli má podporu 34 % voličů. Jenže se jedná o parlamentní volby, kde si strana nestojí tak dobře. Konzervativci jsou za sociální demokracií i za pravicově populistickou Rakouskou stranou svobody (APS). Při loňských prezidentských volbách kandidát APS Hofer téměř zvítězil. Nyní mají pravicoví populisté naději na opakování triumfu, zvýšení počet křesel v parlamentu.

Převzato z Lenta.ru

***

Evropě začali chápat smysl a cíl amerických sankcí

Gennadij Granovskij
24. července 2017
 
Jedním bodem zákona…

Nový zákon obsahuje tvrdé sankce proti ruské energetice. Bude se hlasovat o nových sankcích omezujících Írán, ale zvláštním bodem bude připojen i soupis proti RF. Největší odezvu vyvolaly plány na zkrácení nejdelší doby pro úvěrování bank (14 dní). Jedná se o banky, které jsou pod sankcemi a o společnosti ropného a plynového sektoru – až na 30 dní. To se týká Ruska.

Západ se stará o nové sankce proti osobám a společnostem, které investují do stavby ruských plynovodů, nebo pro tyto projekty vykonávají smluvní práce. Problémy možná budou mít i majitelé lodí na ukládání potrubí na černomořském dně, pracující na plynovodu Turecký proud.

Hlavním cílem nového zákona o sankcích je snaha zastavit budování Severního proudu 2.


Američané chtějí vnutit Evropě namísto ruského plynu z potrubí svůj plyn břidlicový, speciálně zkapalněný, vhodný pro přepravu přes oceán v tankerech.

Za tím vším se skrývá snaha USA posílit svůj vliv v Evropě. Minulý pátek to uvedla v Passauer Neue Presse odbornice na energetiku prof. Kemfertová z Německého institutu ekonomických výzkumů. Říká: „V plánu je zavést sankce na dodávky plynu a ropy do Evropy – USA se řídí svými hospodářskými zájmy a chtějí upevnit svou moc. Válka je vedena kolem uhlovodíkových zdrojů.“

Američané počítají, že dodávkami svého zkapalněného plynu do Evropy upevní svoji ekonomiku a vyřeší řadu svých zahraničně politických záležitostí. Především rozbijí závislost EU na ruských zdrojích a sami zaujmou místo Ruska na evropském energetickém trhu. Budou diktovat své podmínky. Ve skutečnosti již diktát začal. Americký plyn bude pro odběratele dvakrát dražší než ruský. Dobrovolníků k nákupu z Ameriky moc není, ale existují prostředky, jak je přesvědčit. Dříve by se Evropané sotva vzpírali, přivykli si Američany poslouchat.

Dnes se mezi politickými špičkami Evropy a prezidentem Trumpem nevytvořily dobré vztahy. Nastalo to, čemu se říká „zachovat si tvář a po straně vrčet“.

Hned po zveřejnění zákona dala agentura Reuters na stránky Kongresu oznámení zástupce Evropské komise: „EK má obavy, že opatření hodnocená v Kongresu USA mohou mít nepředvídatelné následky i pro evropské ekonomické a energetické zájmy. Jejich potenciální efekt může být rozsáhlý a nevybíravý i pro úsilí EU o diverzifikaci energetických zdrojů. V Bruselu jsou nespokojeni s novými sankcemi Washingtonu proti Moskvě.“

Nejpřesněji se k této věci vyjádřil ministr zahraničí SRN Gabriel: „Nelze dopustit využívání sankcí k tomu, aby se z evropského trhu vytlačil ruský plyn a prodával se americký.“

Co zbystřilo pozornost Evropanů?

Gabriela je možno pochopit. Už loni Německo vůči USA učinilo vstřícný krok v západních regionech země. Již mnoho let tyto regiony zásobují holandským plynem z evropského největšího těžebního prostoru v Groningenu. Nyní nastaly ekologické problémy – dochází k zemětřesením, jejichž četnost roste, obyvatelstvo protestuje a jsou potíže se zásobováním asi pěti milionů domácností na severozápadě Německa.

Pozornost Němců se obrátila k ruskému Gazpromu. Plánovalo se prodloužit Severní proud až do Severního Porýní-Vestfálska sto kilometrů dlouhou větví a tam ji připojit ke stávajícímu vedení. Projekt měl stát 300 milionů EUR, ale loni se situace změnila.

Pod záminkou změny vlastníka se do distribuční společnosti (Thyssengas) k projektu přifařili Američané. Přišla nová varianta: dodávat na sever Německa plyn z terminálu v belgickém Zeebruge přes Holandsko. Zde je větev plynovodu dlouhá 220 km a cena práce až 600 milionů EUR.

I přes zdvojnásobení ceny projektu byli Němci pro. Museli přece vyjít vstříc svému globálnímu příteli. Nešlo o totalitní ruský plyn, ale o nejdemokratičtější americký, nebo v nejhorším katarský.

Magický pojem „diverzifikace dodávek“ způsobil, že se nehledělo na vysokou cenu zkapalněného zemního plynu, ani na protesty ekologů a místních obyvatel. Nová větev Zeelink má v roce 2021 dodávat plyn z belgického pobřeží do Severního Porýní-Vestfálska. Má tak být nahrazen levný plyn ze Severního proudu 2.

V německém tisku se už rozvinula diskuse o nahrazení přírodního plynu obnovitelnými zdroji energie (OZE). Němci přijali federální zákon s cílem zvýšit podíl elektřiny vyráběné OZE: do roku 2025 na 40 až 45 %, do roku 2035 na 55 až 60 % a do roku 2050 minimálně na 80 %. Pesimisté upozorňují, že kromě elektrické energie se ještě musí zajistit teplo. Tady je potřeba uhlovodíků stále vysoká. Navíc má americký zkapalněný plyn horší kvalitu než ruský plyn z potrubí. Musí se předělávat zařízení.

Jednoduchá není ani logistika amerických dodávek. Plyn vyrobený v USA se prodává na výstupu ze zařízení. Ostatní pohyb dodávky je věcí evropských tranzitních společností. Podle pravidel zaplatí celý objem vyrobeného zkapalněného plynu i tehdy, koupí-li jen část (třeba 30 nebo 40 procent). Nakonec je potřeba předat plyn přes evropský terminál a pustit jej do plynovodu.

Je jasné, že konečné ceny budou jiné, než se ukázaly u zkušebních dodávek. Kromě ceny plynu v tom bude zahrnuta i cena přátelství s Amerikou. Dříve nevyvolávala u evropských vůdců velké pochybnosti. Ty se dnes už projevily. Vinu na tom nenese jen Trump.

Dnes už mnozí vidí, že Washington dělá vše pro to, aby si pro svoji ekonomiku zajistil konkurenční výhody. Doposud to Evropané vidí na případu sankcí proti Rusku. Jich se nové sankce dotknou jen okrajově. Ale je jasné, že na tom USA nezůstanou. Pro své zájmy jsou ochotny ničit i své dlouhodobé spojence a partnery. A právě z toho jsou dnes v Evropě nervózní.

Převzato z Rusvesna.su

Americké sankce nebudou následovány sankcemi evropskými

27. července 2017

Ředitel pro rozvoj podnikání lucemburského fondu Creon Capital Willerskhausen promluvil o významu amerických sankcí pro trh komodit

První sankce USA a EU proti Rusku byly odpovědí na politické jednání RF na Ukrajině. Avšak to, co se děje v USA nyní, je zcela jiná historie. Americký senát reaguje na údajnou proruskou politiku prezidenta Trumpa, která se jim jako proruská jeví a proto se jej snaží zbavit. Trump měl v úmyslu harmonizovat vztahy s Ruskem a konkrétně s Putinem. Senát USA s tím není spokojen.

Za pomoci sankcí se Spojené státy pokoušejí snížit vliv Ruska na evropském trhu s plynem, aby sem mohly prodávat svůj vlastní břidlicový plyn. Ve formě zkapalněného plynu jej chtějí do Evropy vyvážet především americké státy, které jej těží – Texas, Arkansas a Alabama. Překáží jim silná pozice ruských dodavatelů.

Ovšem Spojené státy nemají právo diktovat EU s kým má obchodovat, proto odtud Gazpromu nebezpečí nehrozí. Protest EU proti zavedení nových ekonomických sankcí USA je velmi silný a důrazný. Existuje mýtus, že evropské země, zejména Německo, tancují tak, jak pískají USA. Není to pravda a dosvědčuje to odvetná reakce německé a rakouské vlády na snahu fakticky zakázat stavbu Severního proudu 2.

Jediná páka, jakou USA mají, je možnost zakázat mezinárodní obchod s Ruskem v USD. Banky se toho bojí, ale Američané se dosud nepokoušejí to použít. Podobné to kdysi bylo v případě Íránu, kdy proti němu USA zavedly tvrdé sankce a pokutovaly všechny banky, které s ním spolupracovaly. Nakonec německá Deutsche bank a řada dalších pokuty zaplatily. To, že by se to mohlo opakovat, straší všechny evropské finančníky. Nečekám však, že USA dojdou tak daleko.

Dnes je pro investování v Rusku vhodná doba. Pro zahraniční společnosti je tam levně, rovněž situace na evropském trhu s ropou je příhodná a jak ruským, tak zahraničním společnostem se na trhu palivo energetického komplexu daří. Nízké ceny ropy umožňují zpracování uhlovodíků – chemická výroba je žádoucí nejen na domácím trhu, ale produkce se rovněž vyváží. Mnozí evropští investoři pokračují v ropných a plynových projektech v Rusku, bez ohledu na sankce.

Evropské sankce jsou dnes mnohem slabší než balík amerických: EU přece jen s Ruskem spolupracuje a ve většině zemí převažuje přání postupně od sankcí upouštět.

Převzato z Iz.ru

Jan Kadubec
31.7.2017   Outsidermadia

*Poradce ukrajinského ministra vnitra Zorjan Škirjak podpořil zákaz vjezdu pro ruské umělce a vyzval ukrajinské orgány k zavedení přísnějšího omezení. „Myslím si, že čím přísnější bude SBU v kontextu zákazu vjezdu těch ruských zpěváků, tím bude náš vzduch čistší bez tohoto ruského svinstva.“ Dodal, že s radostí poslouchá ukrajinské rádiové stanice, kde prakticky nezní ruská hudba.


Podle něj písničky zpívané rusky ničí mozky ukrajinských dětí. Ukrajinští vlastenci ruský jazyk přirovnávají k nakažlivé infekci napadající nervový systém a rusky mluvící lidé mají nízké IQ a trpí alkoholismem. Pluk Azov provozuje vojenské tábory pro děti. Účastníci tábora kromě polovojenského výcviku se dozvědí něco z historie Ukrajiny a její bitvy s Ruskem. Heslo ukrajinských dětí: Ať Moskva leží v troskách! Učí se zde písničky a nacionalistické slogany jako: Smrt, smrt Moskalům! nebo Budeme ovládat celý svět!

*Kyjev se chystá zavést biometrickou kontrolu Rusů přijíždějících na Ukrajinu. Není jich mnoho – ukrajinští pohraničníci se nepředřou. Jestliže Moskva zrcadlově odpoví, tak se tato odpověď dotkne téměř třetiny obyvatelstva Ukrajiny. V Kyjevě si to dobře promysleli?

* Zvláštní vyslanec USA pro Ukrajinu Kurt Volker ujišťuje, že nyní je v zemi víc ruských tanků, než mají všechny země západní Evropy dohromady. Rusko už je na Ukrajině se všemi svými těžkými zbraněmi. Teď je tam víc ruských tanků, než má dohromady celá západní Evropa. Je to velice, velice velký vojenský kontingent.

* Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg oznámil, že Rusko musí vyvést tisíc svých vojáků z území Ukrajiny. Také v Kyjevě prohlásil: „Aliance podporovala suverenitu a územní celistvost Ukrajiny, pomáhala demokratickým institucím a Ozbrojeným silám Ukrajiny. NATO v tom bude pokračovat – těsně spolupracovat s Ukrajinou v otázkách obrany, státního řízení a reforem v ekonomice.“

* Tereza Spencerová: Osobně mě víc zaujal nově zveřejněný seznam asi osmi set státních podniků, které Kyjev musí pod tlakem Mezinárodního měnového fondu privatizovat. Kromě továren, divadel nebo třeba přístavů jsou v něm i cirkusy. Jak suše konstatoval ukrajinský deník Vesti, hrozí, že jim tam nezbudou už ani klauni…

* Jen hloupý člověk si může myslet, že pacient, který přijede do nemocnice v autě za dva miliony korun, se postaví do řady s těmi, kteří tam přijeli tramvají. Musíme si uvědomit, že zdravotnictví nemá pro všechny na všechno v době, kdy to potřebují, vysvětlil v rozhovoru pro Parlamentní listy profesor Pafko.

* Sommerová v debatě o umístění Kaplického knihovny: „Na Severním městě? A kdo tam bude chodit? To, co tam bydlí v těch panelákách?“

* Ano, Olga Sommerová je zestárlá elitářská pí.a, řekl rázně publicista Štěpán Kotrba. Nikdy bych nenazval (jako tolik obdivovaný ožrala, který se stal prezidentem) byty v panelácích králíkárnami. A dodnes obdivuji tu schopnost tehdejšího státu postavit za pár let celé město pro sto tisíc lidí s dálnicemi, metrem, obchodními centry, kanalizačními stokami, dálkovým topením a těm lidem ty byty dát. Jako přídavek k platu za jejich práci, uzavřel Kotrba.

* Jiří Stránský: Najděte si Parlamentní listy a pokuste se nemít vztek z těch metráků lží podobných lžím komunistickým, a zkuste se pobavit blbstvím.

* Pane Slámo, jediné, co je na vašem blogu sympatické, je, že když už (opět) nemáte co říci, činíte tak (na rozdíl od ostatních vašich blogů) alespoň relativně stručně.

* Na panu Slámovi je vidět, že i dlouho před kauzou Plzeňská práva bylo zřejmě možné získat titul i s takto zásadním hendikepem. Bože, ty to vidíš, jací duševně nemocní lidé s rozpadlou osobností nás zavlékají do nové Evropy, plné šťastných utečenců před sluníčkem z Afriky. A díky, pane Slámo, za povolení vyjadřovat se k duševnímu stavu na dálku – ve vašem případě je to jednoduché i pro laika. To je tak super, že máte vždycky pravdu. Co kdybyste třeba s Čulíkem a Pehem obnovili pořad Komik a jeho svět?

* Je to stará dobrá škola Jarosława Kaczyńského, který se vyjádřil, že křik a brekot ho nedonutí věřit, že bílá je bílá a černá je černá.

* Kolik času zbývá v Polsku do začátku protiukrajinských pogromů? Ukrajinsko-polské „strategické partnerství“ se dostalo na novou úroveň.

* V západní žurnalistice se napevno zachytila tvrzení politiků Západu jako nevyvratitelné pravdy a téměř náboženská dogmata. Jistě, Západ porazil sovětský komunistický režim, ale neporazil Rusko – což je přetrvávající dogma, podle níž by snad mělo být něco jako kolonií pod správou moudrého Západu, jehož cesta je jediná správná a patrně neomylná.

* To není novinář, ale jen nějaký obchodník s informacemi, míní mediální analytik Žantovský.

* Autoři mediálních výstupů, které lze koupit, bývají označováni za presstituty, neboť za úplatu dělají, co by dělat neměli. Na rozdíl od prostitutek jejich pracovištěm není E 55, ale redakce a studia.

* Jiří Kobza: Myslím, že mohu svůj přístup například k České televizi shrnout slovy: Když nějakou informaci vysílá Česká televize, je téměř jisté, že je to jinak.

* Mark Twain: Máme mnoho zákonů na ochranu tisku, ale žádný na ochranu před tiskem.

* Když hodně lidí chtělo transparentní poměry, vynořila se neviditelná ruka trhu a protože byla neviditelná, nebylo nikomu, kromě jejích majitelů, jasné, jak vypadá, až to všechno skončilo velkou amnestií.

* Rozumkova představa, že blízkovýchodní uprchlík se na osm hodin postaví k českému soustruhu nebo bude provádět výkopové práce, je poněkud úsměvná.

* Celý svět ví, že dnes na hranici s Ruskem stojí mnohem větší síly, než měl Hitler. My víme, kolik jednotek stojí na hranici s Ruskem, ale nevíme proč. O svých záměrech nás nikdo neinformoval, dodal Kusturica.

* Karel Sýs: Jan Masaryk svého času hlásil z Londýna: „V době Lidic jsem byl v USA a už jsem s naší propagandou nevěděl jak dál, protože jsem vyčerpal všechny možnosti. Pak přišly Lidice, a pro mne začal nový život. Československo se zase vrátilo na mapu a nadále jsme to už měli snadné.“ Je strašné přiznat, že Lidice přišly jako na zavolanou. Masaryk ale taky řekl Angličankám, když nad osudem Lidic plakaly: „Ale nemyslete si, v Indii byste takových Lidic našli…“

* Británie, Francie, Holandsko, Belgie, Itálie, Německo i USA na barevných podlidech založily svá bohatství. Obsazování filmových rolí černoušky to nespraví, ani v Hollywoodu, kde se zoufale snaží párovat bílého s černým a naopak, dnes pokud možno přihřáté. Chaloupka strýčka Toma v obludné karikatuře 21. století! Poručík Dub dával zavírat vojáky, až zčernali. V Británii možná zčerná i královna. A snad se dočkáme i žlutého Ježíška. A radu Vacátka si zahraje Hotentot. V Zemanově Vynálezu zkázy se celý svět ještě spojil proti zločinnému hraběti, dnes se scukl pod hraběcí fangle. Platí ideologie vedoucího berana ženoucího ovečky do masokombinátu. Jehněčí je přece nejzdravější a dámské časopisy přinesou chutné a ještě chutnější recepty! Unipolární svět však vyžaduje ještě konečný fenomén: jednotné pohlaví! Dost na tom, že zeměkoule má dva póly – Arktidu a Antarktidu. Když už neporučíme větru dešti, poručíme pohlaví. Čeští samci se však zatím vzpouzejí. Přehřátá pražská kavárna hledá viníky. Vzala si na mušku i Ondřeje Sekoru. Hlavně však zplodil mravence se zavrženíhodnou sexuální orientací. Ferda neúnavně dolejzá za Beruškou, místo aby se teplil se samečkem nějakého exotického moskyta. Pro pořad Zázraky přírody režiséři hledají tučňáky-gaye. Kdybychom se tak mohli před Bruselem blýsknout aspoň Homobroukem Pytlíkem! Češi přece neměli kde hrabat. Slováci sice tvrdí, že jsme různými Slovnafty, Slovakofarmami a Novými huťami a baňami nepozorovaně kolonizovali jejich vlast, leč už jen seznam politiků před převratem svědčí o opaku.

* Rusko se definovalo jako vyzyvatel Spojených států amerických v řadě oblastí. Budou to konkurenti, dokud Rusko nezmění svůj postoj, zmínil pak Romancov k rusko-americkým vztahům.

* Jandák: Dnes už skutečně takové ty řeči těch pitomců a hlupáků, kteří nám vykládají o tom, jak se na nás řítí ruské hordy, na tu Evropu… Co by tu dělaly, prokristapána? Evropa je vybrakovaná. Evropa je stará dáma, nechci být vulgární… A nikoho moc už nezajímá. Dnes máme jiné kusy světa. Dnes hrajeme úplně jiný druh politiky, jiné zájmové sféry… Tohle už nikoho nezajímá.

* Karel Dolejší: Pokud se Putin nerozhodne zbavit Asada nějakou zpravodajskou operací, syrský diktátor s krví půlmilionu spoluobčanů na rukou navzdory šestileté válce povládne dál.

* Blisty: Západ se v Sýrii snažil neopakovat irácké omyly – definované jako vtažení do nekonečné války na Blízkém východě. Tento přístup vedl k přihlížení se založenýma rukama, zatímco režim Bašára Asada masakroval pokojně protestující a vylidňoval antická města s použitím stíhacích bombardérů a otravných plynů; k exodu, který šíří nestabilitu do Evropy a umožnil strategickým protivníkům jako Írán a Rusko zisky, které jim do té doby západní politika upírala. Román Mustafy Khalify The Shell z roku 2008 pomáhá pochopit tuto morální iluzi spočívající na protikladu džihádistické organizace, která odhaluje svou brutalitu, a režimem, který ji provozuje potichu, se systémem takřka nepopsatelné krutosti a v měřítku, o němž si IS může nechat jen zdát.

* Senátoři John MacCain a John Huwen v roce 2014 napsali do The Wall Street Journal komentář, který vyzýval USA, aby využily svého potenciálu v produkci zkapalněného zemního plynu k „osvobození našich spojenců z tohoto železného sevření, kterým Moskva drží evropský trh“. Ale Evropané nejsou příliš chtiví být osvobozeni, nakupovat plyn z Ruska je výhodnější, než ze Spojených států.

* Kancléřka Angela Merkelová rovněž podporuje výstavbu Severního proudu 2, přestože před pouhými dvěma lety označila tento plynovod za ďábelský projekt.

* Ono to totiž vypadá, že nejlepší současní manažeři kapitalismu jsou komunisté. A to je tragédie. Kapitalismus stále méně a méně potřebuje demokracii k dosažení své ideální podoby. Možná, a tohle je můj bytostný pesimismus, se blížíme nové fázi kapitalismu, který funguje mnohem lépe v depolitizované, lehce autoritářské společnosti, dodal Žižek.

* Martin Koller: Za svržení Kaddáfího je zodpovědná především vláda USA. Moderátorka v německé televizi dále uvedla, že podle svědectví příslušníků Frontexu plují lodě různých organizací zachraňujících migranty nedaleko pobřeží Libye pod americkou vlajkou. Ptá se, proč zrovna USA se zabývají organizováním migrace z Afriky do Evropy, především do Německa přes Itálii, jestliže samy chrání svoje hranice s Mexikem víceřadým plotem o délce 3 169 km, kamerami, drony, vrtulníky, 17 000 ozbrojenými strážci a ještě dobrovolníky. Jak by se vládě USA líbilo, kdyby lodě z Evropy začaly vozit do amerických přístavů migranty z Mexika? K tomu je třeba dodat, že migranti z Mexika přicházejí do USA pracovat, a nikoli šířit násilí, islám, krást, loupit, znásilňovat a ještě parazitovat na sociálních dávkách.

* Ovšem to nejsilnější přišlo nakonec a hvězdy vystupující jako loutky pod vedením redaktorů v ČT24 by pravděpodobně neudržely svěrače. Moderátorka označila migraci za průmysl, který umožňuje vydělat na každém migrantovi 10 000 eur, přičemž organizátoři sedí daleko a sotva budou vypátráni. Celá migrační krize je uměle vyvolána z USA jako finanční válka amerických elit a oligarchů proti Evropě, především proti Německu. Evropa má být uvedena do stejného zmatku a rozložena jako mnohé země v Arábii. I podle veřejně dostupných informací se migrační krize zhoršuje. Je evidentní, že Merkelová se v Evropě dopustila něčeho podobného jako Gorbačov s Jelcinem, kteří rozvrátili Sovětský svaz. Když šlo o rozbití Jugoslávie, která byla štítem Evropy na Balkáně a vraždění Srbů, německé vedení takový ostych nemělo. Je otázka, zda je současná migrační krize či islámská invaze součástí dlouhodobého plánu, nebo jen odpovědí Německu na drzou žádost o vrácení zlatého pokladu z USA, kam byl převezen po obsazení Německa, přičemž kdosi zlato pravděpodobně kamsi odklonil.

* V dubnu 2015 požádala syrská vláda oficiálně o označení ISIL za teroristickou organizaci. USA, Británie, Francie a Jordánsko to odmítly. Stejně jako kdysi nebyla prohlášena za teroristickou kosovská osvobozenecká armáda UCK se svými bojovníky z al-Kájdy placenými ze Saúdské Arábie.

* Italské náklady na migranty jsou astronomické. Dostávají 30 eur na den, dále se za ně platí měsíční pojištění 600 eur a jejich ubytovatel dostane za každého měsíčně od státu 900 eur. Měsíční náklady na migranta jsou celkem 2 400 eur, zatímco základní plat italského policisty je poloviční. V roce 2017 plánuje Itálie vynaložit 1,9 miliardy eur na důchody pro svoje občany a na výstavbu sociálního bydlení pro svoje stále chudší občany 4,5 miliardy, zatímco 4,2 miliardy na migranty. Italský postoj a žádosti jejích politiků jsou evidentně velmi pokrytecké.

* Tereza Spencerová: Rusko prodává Turecku S400. A co NATO? Možná se rovnou hraje vabank. Turecko má po té americké druhou největší armádu v rámci NATO a pro stratégy v Kremlu musí být představa, že ze struktury NATO odeberou právě tuhle kostku domina, nesmírně lákavá. A k tomu je tu navíc i skutečnost, že ruský S400 v Turecku s konečnou platností zhatí americké plány obklíčit Rusko aliančním protiraketovým deštníkem, nemluvě o tom, jak dopadnou snahy prosadit trvalou americkou vojenskou přítomnost v Černém moři. Čína, která aktuálně s Ruskem podepsala dohodu o komplexní vojenské spolupráci do roku 2020, průnik Moskvy do NATO jednoznačně vítá. Rusko se tím prý dostává k NATO do ložnice…

* Podle mého názoru, neoliberální ekonomové, kteří ovládají ruskou hospodářskou politiku, jsou mnohem větší hrozbou pro suverenitu Ruska, než ekonomické sankce a raketové základny USA. Chcete-li přežít Washington, Rusko zoufale potřebuje lidi, kteří nejsou romantikové ve smýšlení o Západu. Chcete-li to říci dramaticky, pokud mi prezident Putin poskytne ruské občanství a dovolí mi, abych jmenoval Michaela Hudsona a Nomi Prins jako mé zástupce, vezmu operace ruské centrální banky do svých rukou a vyřadím Západ z provozu. Další pátá kolona jsou USA a Německem financované nevládní organizace. Tito američtí agenti jsou maskovaní jako organizace pro lidská práva, jako organizace bojující za práva žen, a dalšími vznešenými tituly, vysvětlil v RT mimo jiné Roberts.

* Chris Uhlman, politický editor australské televize ABC: Trump je vážnou hrozbou světu, ničí globální postavení USA. Na tom shromáždění v Hamburku byl nejistou, osamělou, trapnou figurou a získali jste z toho silný pocit, že se někteří vedoucí politikové snaží najít nejlepší způsob, jak ho obejít. Jediné, na čem mu záleží, je to, aby mohl pořád mluvit a aby všichni hovořili o něm. Jeho slova nemají žádnou hodnotu. Takže to, co řekne jeden den, může být druhý den zrušeno. Co jsme se tedy dověděli? Dověděli jsme se, že Donald Trump zmáčkl knoflík „Rychle kupředu“ směrem k úpadku Spojených států jako globálního vůdce. Podařilo se mu izolovat svou zemi, zmást a odcizit své spojence a umenšit Ameriku. Předá tu moc Číně a Rusku – dvěma autoritářským státům, které pro jednadvacáté století vytvoří úplně jinou soustavu pravidel. Někteří budou nad úpadkem Spojených států jásat. Ale myslím, že nám budou Spojené státy chybět, až zmizí. A to je ta největší hrozba hodnotám Západu, které, jak Trump tvrdí, jsou mu tak drahé. (To je jasná a přesná analýza, konstatují Blisty.)

* Peskov okomentoval slova Trumpa o ruském energetickém monopolu v Evropě: Otázky mezinárodní spolupráce v oblasti energetiky nelze řešit politickou cestu, o všem rozhoduje trh. V Evropě neexistuje energetický monopol. Evropa má hlavní hráče, druhořadé hráče, ekonomicky účelné hráče a neúčelné hráče.

* Jan Moláček, držitel Sorosovy ceny: Trump i Zeman využívají dezinformace, fake news a hoaxy. Novináři jsou ti, kdo proti nim brání správnou stranu.

* Trump nemá zájem na kolapsu dolarového světa – jak on, tak o něco dříve Obama, řekli otevřeně, že americká ekonomika nemá prostředky na podporu globálního finančního systému založeného na dolaru. To je prostě nemožné.

* Trump je doslova jediný člověk, kterého znám, kdo nevěří, že Rusko napadlo naše volby 2016, řekl Graham televizi NBC. A skutečnost, že Trump není schopen přijmout fakt, že Putin je špatný chlapík, podle senátora poškozuje jeho prezidentství.

* Nikki Haleyová a Hillary Clintonová: Důkazy! Nepotřebujeme žádné smradlavé důkazy. Víme, že Rusko ovlivnilo naše volby!
* Velvyslankyně USA při OSN Nikki Haleyová v rozhovoru pro televizní stanici CNN: Nemůžeme důvěřovat Rusku a nikdy Rusku důvěřovat nebudeme. Ale držíme se těch, komu nedůvěřujeme, abychom je vždy měli pod dohledem. A myslím si, že právě o to se teď snažíme s Ruskem, oznámila velvyslankyně USA při OSN.

* P. C. Roberts: Vždyť ve stejný den, kdy prezident Trump řekl, že přišel čas pohnout se ke konstruktivnímu vztahu s Ruskem, a den poté, co prohlásil: „Měl jsem včera ohromnou schůzku s prezidentem Putinem“, stupidní Haleyová zcela úmyslně prohlásila cosi naprosto protikladného: „Nemůžeme Rusku důvěřovat a nikdy mu též důvěřovat nebudeme!“ A představte si, že tato imbecilka – a to jako důkaz Trumpovy bezmoci – zůstává i nadále v úřadě! Je dementní? Ztratila rozum – to za předpokladu, že kdy nějaký měla?

* Pán Bílého domu se pouze seznamoval se svými kontragenty a zároveň šokoval Evropany novým požadavkem nejen plnit závazky financování NATO, ale i zaplatit dosavadní nedoplatky plynoucí z těchto závazků.

* Igor Lukeš: V Americe v posledních dvou letech roste počet takzvaných hate groups i krajně pravicových skupin. Potom přišel Trump a začal mluvit jako tihle lidé. Viděli, že nejsou sami, že nejsou úplní vyvrhelové společnosti. Samozřejmě se k němu upnuli jako k člověku, který bude legitimizovat jejich špinavé myšlenky, jejich jazyk a jejich hodnoty.

* Šílený Joe Scarborough a Mika blbá jako tágo nejsou špatní lidé, ale jejich málo sledovaný pořad ovládají jejich šéfové z NBC, napsal Trump, který o pár dní předtím o Brzezinské přes twitter sdělil světu, že při jejich setkání ošklivě krvácela z faceliftu.

* Senátor John McCain se bude muset na nějakou dobu odmlčet, což je rána zejména pro republikány, kteří se ocitli tváří v tvář své historicky snad největší ostudě v podobě nepředvídatelného a vulgárního prezidenta Donalda Trumpa. McCain je hlasem rozumu vzácně respektovaným napříč jinak těžce rozbratřeným americkým politickým spektrem. Jeho straně, která je bez velkého přehánění vlajkonošem konzervatismu na naší planetě, bude tento výrazný muž chybět – a to zejména pokud se republikáni budou snažit uchovat si tohle renomé a nesklouznout definitivně do bahna populistického, izolacionistického nihilismu, píše v komentáři pro server iHNed.cz Marjanovič. Autor textu lituje, že senátorův hlas teď z americké politické scény vymizí.

* Milan Faltus: Donald Trump snad už ztratil veškeré zábrany. Přišlo se na to, že se v Hamburku znovu setkal a bavil s Putinem, aniž se kohokoliv dovolil. Během večeře na G20 v Hamburku se klidně zvedl od stolu a předstíral, že jde za manželkou Melanií. Přitom se šel vybavovat s Vláďou Putinem, vedle kterého manželka Melanie seděla. To si prostě nesmí dovolit, vzkazují mu někteří bdělí američtí, ale i čeští političtí komentátoři, kterým toto chování připravilo bezesné noci. Nejasné je, zda si Donald Trump uvědomuje, že podobnými schůzkami takzvaně mezi čtyřma očima, o nichž nikomu nic nehlásí, může dávat všanc transatlantické hodnoty a klestit cestu autoritářům. Můžeme se potom probudit v okamžiku, kdy budou americká i evropská kina plná ruských filmů, v rádiu budou slyšet samé častušky a taneční studia budou muset povinně vyučovat kozáčka, to už bude pozdě. Otázkou je také, zda by se od Trumpa taky neodvrátili jeho kamarádi v Hollywoodu!?

* Tereza: Ve Washingtonu pořád někdo – Trump, jeho lidi z Bílého domu, ministerstvo zahraničí, Pentagon, CIA, ta divná paní v OSN, média – něco říká; většina slov, která odtud zaznívají, si vzájemně protiřečí, až odporuje, občas se sice zdá, že ministerstvo zahraničí a Pentagon jako by spolu „jely“ proti Bílému domu a Kongresu, ale ten pocit za chvilku vyprchá pod dalším matoucím prohlášením. Trump je v tom velký fachman, protože umí změnit názor i třikrát týdně a pořád si přitom připadá OK. Vsadit si na to, co lze vnímat jako skutečnou politickou linii, co je vnitropolitickým mocenským bojem a co jen mlácením prázdné slámy na principu „plkám, tedy jsem“, je čím dál těžší. Nedivím se, že ministr zahraničí Rex Tillerson už dává najevo, že by s funkcí nejradši praštil, protože mu pořád někdo – ať už slovně, nebo i činy – hází klacky pod nohy a nenechá ho nezávisle pracovat. Je ironií, že zrovna tenhle bývalý „petrolejářský princ“ z ExxonMobilu je třeba podle slavné Naomi Kleinové snad největším intelektuálem v celé Trumpově administrativě. Takže pokud funkci položí, „lépe už nebude“. Už bude fakt jen hůř.

* Sněmovna reprezentantů USA schválila nové sankce proti Rusku. Pro návrh se vyslovilo 419 poslanců, proti tři. ----„Návrh zákona, který jsme právě přijali za většinové podpory obou stran, je jedním z nejširších paketů sankcí v historii. Utahuje opasky našim nejnebezpečnějším protivníkům s tím, aby Američané byli v bezpečí,“----- stojí v prohlášení Ryana.

* Britská ministerská předsedkyně M. Thatcherová na ropném institutu v Houstonu: SSSR nebyl pro Západ vojenskou hrozbou, protože ten měl proti němu co postavit, ale v 80. letech byl tak velkou hrozbou ekonomickou, že hrozilo, že nás vystrnadí ze světových trhů. Pro Margaret Tatcherovou se Rusko stalo zemí, kde postačí, aby zůstalo 20-30 milionů obyvatel k zajištění dodávek surovin pro zlatou miliardu. Madeleine Albrightová: Rusko má příliš mnoho nerostného bohatství, což není spravedlivé. A při jiné příležitosti totéž v podobě mírně obměněné: Za Uralem leží nerostné bohatství příliš velké na to, aby patřilo jen jedné zemi. Senátor McCain ocenil Rusko jako benzinovou stanici, která předstírá, že je státem.

* Lubomír Man: Takže už víte, kdo se na hranici mezi Litvou a Ruskem a Lotyšskem a Ruskem chystá loupežně zaútočit? A to i za účasti naší armády a tedy i našeho státu, národa a tedy nás všech Čechů, jak 12. července tohoto roku odhlasovala na návrh naší české vlády naše česká sněmovna? Sněmovna, kterou jsme si v dobrém duchu sami zvolili a která ten dobrý duch zlovolně i zrádně včera dopoledne zabila.

* Mike Whitney: Problémem je Washington – a ne Severní Korea. Americká novinářka Blaire Hagdunová napsala: „V průběhu tří válečných let jsme zabili zhruba 20 procent severokorejské populace“. A letecký generál Le May, velitel strategického letectva v Koreji, prozradil v roce 1984 Deanu Ruskovi, někdejšímu ministru zahraničí USA (1961-1969): „Rozbombardovali jsme v Koreji všechno, co se hýbalo, dokonce i každou cihlu, která ještě ležela na cihle druhé.“ Při nízkých letech nad městskými cíli ničily americké bombardéry jak vodní přehrady hydroelektráren, tak přehrady zavlažovací, takže miliony hektarů zemědělské půdy se ocitly pod vodou – samozřejmě s následkem ničivého hladu. Většina lidí má dnes za to, že za problém Severní Koreje si může Severní Korea sama, což je ovšem hluboký omyl. Problém spočívá ve Spojených státech. V jejich neochotě o čemkoli se Severní Koreou jednat, skončit válečný stav s ní, který už trvá 64 let a nebyl dosud uzavřen, i v jejich neochotě poskytnout severu základní bezpečnostní záruky. Aby si zachovaly obraz „tvrdého muže“ a daly svým občanům na vědomí, že se slabšími zeměmi nediskutují, ženou USA svět do nukleární války. A přitom: vztahy se severem je možno normalizovat, vazby je možno posílit, důvěru je možno obnovit a nukleární hrozbu rozptýlit. Potřebuje to jen maličkost. Změnit americkou politiku a dát moc těm jejím politickým vůdcům, kteří touží po míru víc než po válce.

* Ideologicko-propagandistická doktrína svobody je zneužívána právě k okrádání a zotročování člověka.

* Když Henry Kissinger v roce 1975 sledoval, jak se americká armáda rychle stahuje z Vietnamu a nechává za sebou spousty svých místních spolupracovníků, takříkajíc na pospas Vietkongu, poznamenal: „Je nebezpečné být nepřítelem Ameriky, ale být jejím přítelem je smrtící.“

* Výrok Kurta Vonneguta: Nic se nezdaří podle plánu. Ale tolik? Nebo se změnil plán?

* I prostý občan musí znát dějiny. Smíří ho to s nedokonalostí chodu věcí jako jevu obvyklého ve všech obdobích. Poskytnou mu útěchu při strádání státu, neboť podávají svědectví, že k tomu docházelo i dříve, bývalo to někdy ještě hroznější, a přesto se stát nerozpadl. (Karamzin N. M.: Dějiny Ruského státu)

* Revoluce (VŘSR) napomohla vzniku množství ambiciózních plánů a lze se jen dohadovat, jaké kroky by přijaly evropské velmoci po rozdělení Ruské říše, pokud by nebyly zaměstnány válkou s Německem. Je to podivný historický paradox, ale válka, která byla hlavní příčinou toho, že se v Rusku objevili a zvítězili bolševici, zachránila zemi před rozpadem. (Ruský velvyslanec v Japonsku, D. I. Abrikosov)

* Zbořil: Návrat k západním hodnotám? Věrozvěsti ale přišli z Východu!

* Kissinger řekl na oslavě Brzezinského narozenin: „Třicet let jsem musel vydržet, než jsem mohl říci, jak velký jsi pitomec.“ A odešel.

* Pjakin: Izrael a židy jako takové globální prediktor už v podstatě vůbec nepotřebuje. Jedná se o již opotřebovaný nástroj, prostředek řízení.

* Martin Koller: Summit G20 se mohl klidně jmenovat Summit G4, protože na něm rozhodovaly Čína, Německo, USA a Rusko. Ostatní tam byli jen do počtu. Kdyby některé americké elity nežily pod vlivem dávno vyčpělých představ, spojily by se s Ruskem a vyřadily EU jako nejslabšího hráče ze hry. Turecká a saúdská armáda jsou silnější a brzy budou i lépe vyzbrojené, než celá EU. Kromě toho do Německa a dalších zemí dorazily miliony muslimů, kteří budou poslouchat spíš hlas z Mekky v Saúdské Arábii, než multikulturní žvásty z Berlína.

* Není to summit dvaceti nejvyspělejších zemí světa, ale těch nejšpinavějších zemí světa, hřímal z pódia africký řečník.

* Michal Gulyáš: Faktem je, že je to takové loutkové divadlo na přehlídce, která se jmenuje G20. Jsou tam králové, šašci, čarodějové, princezny, ježibaby a ty mají svoje texty, svoje úkoly řídící, vedlejší, průběžné, svoje komparzní pozice a hlavní role. Můžou loutky samy o sobě chodit a mluvit?

* Kreml vzal na vědomí zprávy médií o „masové popravě“ lidí v Čečensku, oznámil tiskový mluvčí prezidenta Dmitrij Peskov. „Ano, viděli jsme tyto zprávy zveřejněné v novinách, vzali jsme je na vědomí. Také jsme vzali na vědomí dementování těchto informací, které vydaly orgány vnitra Čečenské republiky.“

* Osnují války po celém světě přesto, že mají majetky rovné bohům. Je normální, aby společnost řídili lidé na prášcích a sedativech? Z jistého úhlu pohledu to vypadá, že si sadomasochisticky chrochtají a přímo se pasou na likvidaci kultury, ze které vzešli. Představa o jednotě megaboháčů, korporátních magnátů s miliony lidí v bídě je asociální, zvrácená drzost všech politiků, žurnalistů a propagátorů rovnosti.

* František Kuba: Západní křesťanství, evropské hodnoty. Kde domov můj? Termín evropský člověk je nestydatá lež, doslova merkelovina. Postupná likvidace dosažitelného zdravotnického, sociálního systému; včetně důchodů, které se mají v ČR změnit jen na příspěvek k eutanázii. Jiným přirovnáním by mohla být sborová melodie harfenistů silného jádra EU brnkajících na obrazově rozjitřené televizní emoce. Je to do nekonečna opakovaná Óda na radost. Na Čí radost a Čí škodu a úpadek? Vatikánu s jeho mnoha tvářemi.

* Czeslaw Milosz cituje starého haličského žida o pravdě a pocitu vlastní jistoty: Má-li někdo pravdu na 55 procent, je to pěkné a nic proti tomu. Má-li někdo pravdu na 60 procent, je to skvělé, navíc štěstí a díky Bohu za to. Ale co si mohu pomyslet o tom, kdo má pravdu na 75 procent? Moudří tvrdí, že je to podezřelé. A co když má někdo pravdu na 100 procent? Kdokoliv říká, že má na 100 procent pravdu, je fanatik, zločinec a nejhorší lotr.

* Ivo Šebestík: Významná část konferencí, veřejných slyšení, přednášek, filmových promítání a fotografických vernisáží je pořádána výhradně za účelem naprostého zamlžení faktů, s cílem zakrýt skutečné příčiny konfliktů a jiných neštěstí, odvést pozornost od viníků směrem k někomu, kdo za celou situaci vůbec nemůže. Nejoblíbenější součástí těchto svatých koncilů je pak přetížit všechny účastníky obrovskou spoustou marginálií a nepodstatných informací. Nemá to prostě chybu! Není třeba zdůrazňovat, že tisíce a tisíce takovýchto konferencí, veřejných slyšení, přednášek, filmových festivalů ad hoc, vernisáží fotografií a jiných akcí, též ad hoc, nemá ani ten nejmenší vliv na vyřešení problémů, o kterých se na nich hovoří. Ano, všechna impotentní moc patří lidu! K tržnímu systému patří dosažení zisku za každou cenu a na něčí úkor. Politický marketing překreslí jakýkoliv problém k nepoznání.

* Tereza Spencerová: Mne spíš fascinuje samotná ta idea obrany Pobaltí. Třeba Litva od roku 1990 emigrací ztratila asi milion obyvatel. A to jich měla na „začátku“ necelé čtyři miliony. Nejnovější čísla ukazují, že 29 procent tamních občanů, co zůstali, živoří na hraně chudoby. Podobné je to i v Lotyšsku a Estonsku, nemluvě o tom, že masová migrace z Pobaltí jen navyšuje poměr ruskojazyčného obyvatelstva v těchto zemích. A teď do toho všeho slavnostně – jako rytíř v maskáčích – přichází NATO, které chce před Ruskem chránit lidi, kterým je to z valné části šumafuk, protože je trápí mnohem horší každodenní existenciální problémy vyvolané nikoli Moskvou, ale Bruselem a Washingtonem. To je fakt na hlavu…

* G. B. Shaw: Jsou vládcové z Boží milosti a jsou vládcové z božího dopuštění.

* Výrok bývalého významného německého kancléře Helmuta Schmidta, který učinil krátce před svou smrtí v rozhovoru o terorismu pro německý list Die Zeit 30. srpna 2007: „Mám dojem, že všichni teroristé, ať už mluvíme o německé RAF, italských Brigate Rosse, nebo o francouzských, irských, španělských a arabských skupinách, jsou ve svém nerespektování lidských hodnot ještě relativně zdrženliví. Některé formy státního terorismu jsou daleko horší.“ Když se ho novinář zeptal:„Myslíte to vážně, koho tím míníte?“ Schmidt: „Nechme to jen tak. To co říkám, myslím doopravdy.“

* NATO prohlásilo pomahače nacistů za hrdiny. Autoři videa poznamenávají, že duch „lesních bratří“ žije v současných zvláštních jednotkách ozbrojených sil tří pobaltských zemí.

* Ivan David: Podle Stropnického je nebezpečné konstatování, že „politika je svinstvo a stát se o své občany nedokáže postarat“. To je ovšem konstatování zjevně pravdivé. Politika sama o sobě svinstvo není, ale konkrétní politici „svině“ jsou.

* Petr Robejšek: Události v Hamburku byly dalším dokladem toho, že v Evropě již válka a mír nejsou jednoznačně odlišitelné stavy, ale že se mohou časově a prostorově velmi rychle prolínat.

* Lenin se mýlil, když nedůvěřoval ruské inteligenci a vystupoval proti ní, zatímco lidové vrstvy si idealizoval. Maxim Gorkij mu to marně vymlouval – šlechtic nedal na bosáka. Srovnáme-li Trumpa, Porošenka nebo Berlusconiho s Putinem, prezidentem Si Ťin-pchingem nebo Gramscim, případně Lenina s Franzem Josefem I., ukáže se, na které straně je převaha intelektuálních schopností.

* Mojmír Grygar: Od dob Reaganovy ekonomické reformy v sedmdesátých letech začíná v USA vznikat dědičná kapitálová aristokracie – dřív takových rodin bylo málo, bránily tomu zákony o dědictví i puritánská mentalita. Nejvyšší třídu v naprosté většině doplňují její potomci. V Británii, kde stále přežívají pozůstatky aristokratických a koloniálních časů, levicovým demokratům vadí, že nejvyšší vzdělání je stále vyhrazeno dětem z bohatých rodin. Pro chlapce a děvčata z chudých poměrů je představa, že by mohli studovat na univerzitě v Oxfordu, jak to vyjádřil jeden chlapec z přistěhovalecké rodiny, stejně nereálná jako cesta na Mars. Nuzný původ se za chudými vleče jako neviditelná přítěž. V dřívějších dobách přehledného, třídně vyhraněného dělení společnosti se lidé již na první pohled rozlišovali – hned jste věděli, kdo kam patří. Dnes se lidé, kteří stojí na opačných stupních společenského schodiště, na ulici vůbec nepotkají.

* Tony Atkinson, nedávno zesnulý profesor Oxfordu a proslulé Londýnské ekonomické školy, vypracoval návrh daňové reformy šitý na poměry v Británii. V případě, že by parlament návrh přijal, došlo by k zásadní změně systému – bez bojů na barikádách, bez výstřelu Aurory. Odstraněním privilegií nejbohatších by vznikl fond, který by v dosažitelné možné míře zajišťoval lidem všech tříd rovné startovní životní podmínky. Nikdo si nemyslí, že by se dal takový plán v dohledné době uskutečnit. Pro takovou reformu, či spíš revoluční změnu, by bylo zapotřebí získat dostatečnou politickou oporu nejen v Anglii, ale i v mezinárodním měřítku. Dobře víme, že to dnes není možné. Co na to říct? Dějiny mají dost času.

* Tereza: A ano, máte pravdu, že dnes už ani nevíme, jestli je Turecko ještě v NATO jako člen, nebo už jen jako „vyzvědač“ v žoldu Ruska a Číny. Většina tureckých důstojníků ve štábu NATO v Bruselu už požádala o azyl, protože se bojí domů, zatímco Ankara kupuje protiraketové systémy z Ruska a nově prostřednictvím médií i „líkuje“ místa, kde mají USA na severu Sýrie své základny.

* Pár poznámek k Liouvi. Disident Liou Siao-po nositel Nobelovy ceny míru. V jedné ze svých esejí chválil americkou okupaci Afghánistánu, invazi do Iráku a navrch oslavoval i války v Koreji a ve Vietnamu. Všechno jsou to příklady, kdy USA zabíjely po stovkách tisíc a milionech a trhaly lidská práva na cucky, ale Liou ve svém článku nazvaném Poučení ze studené války napsal: „Svobodný svět vedený Spojenými státy bojoval takřka se všemi režimy, které pošlapávaly lidská práva. Velké války, kterých se USA účastnily, lze eticky obhájit.“ A během americké prezidentské kampaně v roce 2004 na dálku varoval George Bushe, že jeho tehdejší soupeř, John Kerry, nepodporuje americké válčení dostatečně náruživě. Obhajoval současně nutnost naprosté westernizace Číny, protože „zvolit si západní styl znamená zvolit si být lidskou bytostí“. Může se pak někdo divit, že zrovna takový obhájce amerických válek, agresí a okupací – včetně souvisejícího zabíjení a destrukce – dostal nobelovku za mír? Je přitom určitou ironií, že chlapík, který na svém národě nenáviděl snad téměř vše, prý uměl opravdu jen čínsky, a byl tak neodvratně „utopený“ v té nenáviděné čínské kultuře… Ale k vaší otázce: kdo kondoloval, kondoloval. Kdo nekondoloval, asi věděl. Nezapomínejme přitom, že vlaky z Pekingu po Nové Hedvábné stezce končí hned vedle, v Německu… Ale „čínská“ Slávie prý nakupuje hráče jak divá, takže třeba v Edenu začnou hrát fotbal na evropské úrovni. Kdo ví? A proč ne?

* Mahathir, bývalý malajský premiér, se do Sorose pustil s tím, že je to „debil, který má hodně peněz“ a obvinil ho z útoku na malajský ringit, aby dosáhl neproduktivních, nemorálních zisků ze spekulace. Nevynechal ovšem ani zmínku o židovském původu Sorose. Nyní, s odstupem času, není pochyb o tom, že Soros vydělal obrovské peníze na tom, že sázel proti asijským měnám. A je také jasné, že region byl zpustošen. Měny v Malajsii, Thajsku, Indonésii a Jižní Koreji se propadly, firmy bankrotovaly kvůli splácení zahraničního dluhu, miliony lidí ztratily práci, tisíce z nich spáchalo sebevraždu a vlády padaly. Nejvíce postiženou zemí byla Indonésie, které se HDP propadlo za rok o 13,1 %, její měna ztratila vůči dolaru 83 %. Suharto byl donucen v roce 1998 rezignovat a zdálo se, píší FT, že doktrína otevřených trhů podpořená biliony spekulačních peněz se změnila v trestající sílu. Asie se ale prý z krize vynořila silnější a odolnější. Čína s hrůzou pozorovala, jak měny regiony padají, ale držela svůj yuan pevně jako skálu proti americkému dolaru. Dodnes Čína dovoluje finančnímu kapitálu připlout jen za jejích podmínek. Asijská krize ukázala destruktivní sílu západního kapitálu. A tak dvacet let po krizi Peking stále vykonává kontrolu nad svým kapitálovým účtem a hodnotou yüanu, liberalizace je jen velmi částečná. Jeden z cílů je zajistit, aby zahraniční kapitál hrál v domácích finančních trzích jen marginální roli. Pro zbytek světa je taková politika velice důležitá. Znamená to, že druhá největší burza světa a třetí největší trh s dluhopisy jsou tak nějak „mimo“ globální kapitálové toky. Takto Čína přijímá mezinárodní kapitál jen za svých podmínek a neutralizuje moc takových Sorosů. Je to vize kapitalismu, v níž je kapitál spoután. Je vidět, že Asie zvažovala argument bývalého malajského premiéra.

* Amerika, která v padesátých letech produkovala polovinu světového HDP, nyní přes její ohromnou ekonomickou kapacitu, její výkon představuje zhruba pouze 17 procent.

* Filipínský prezident Rodrigo Duterte oznámil, že nikdy nepojede na návštěvu do prašivé Ameriky, nehledě na pozvání od amerického prezidenta Donalda Trumpa, uvádí agentura France Presse. „Nikdy během svého prezidentského období ani po něm nepojedu do Ameriky. Viděl jsem Ameriku a je prašivá. V mnohém porušují lidská práva,“ oznámil Duterte.

* Horst Seehofer jednou řekl skvělou věc: Ti, kdo jsou voleni, o ničem nerozhodují, a ti, kdo rozhodují, nejsou voleni!

* Thomas Jefferson: Banky jsou v dnešním systému více nebezpečné než stojící armády.

* Výrok papeže Františka, zaznamenaný v jeho první encyklice: Realita je víc než idea.

* Admirál Tom Moorer, náčelník námořních operací a předseda náčelníků štábů námořnictva řekl: Žádný americký prezident se nemůže postavit Izraeli.

* Tereza: Teherán smlouvu dodržuje, ale „porušuje ducha dohody“. Washington prohlásil, že za to Teherán „nemůže zůstat nepotrestán“. Přeloženo: Íránci dohodu o svém jaderném programu sice dodržují, ale to jim jen tak neprojde! Zaríf poukázal na skutečnost, že americkému Kongresu trvalo déle schválit prodej evropských airbusů do Íránu než prodej amerických boeingů tamtéž.

* Pjakin: Existuje lež, nestydatá lež a statistika. Jestliže po Velké vlastenecké válce bylo všechno zničeno až k Volze, tak Putin přebíral zemi, která byla zničena celá. Od Baltského moře do Tichého oceánu! To bylo to, s čím začínal. Nakolik Rusko posílilo? Jak daleko teď má do devadesátých let? V krabicích od xeroxového papíru roznášeli černé peníze, aby si zajistili potřebné výsledky ve volbách? Kdy byla Státní duma plná cizinců. Kdy naši ministři a poslanci ze Státní dumy nejezdili podávat hlášení do Kremlu, ale na americké velvyslanectví. Je to pryč? Je to pryč.

* Idea Sorokina je, že do dějin vstoupily časy grotesky. Vladimir Sorokin v románu Den opričnika naznačil, že se v Rusku režim může změnit v opričninu jako za Ivana Hrozného.

* Dnes máme systém, kdy ani poslanci v parlamentech nečtou ty zákony, pro něž následně zvedají ruku.

* Petr Žantovský: A faktem je, že ne všechny přednesené příspěvky byly úplně plodem zdravého rozumu, opravdu se nestavím do role nějakého fanatického přívržence všeslovanských a podobných národopisných až etnografických myšlenek. Všichni jsme studovali dějepis a víme, jak vznikaly moderní národy. Zajímalo by mě, zda je Polsko slovanský stát, nebo není, nebo to je slovanský stát nepřátelský slovanskému státu. Pan Kadlec v doporučené literatuře uvádí Martina Putnu, což je dalším důkazem toho, z jakého intelektuálního zdroje čerpá.

* Pamatuji, jak se za komunistů váleli po ulicích desítky tisíc bezdomovců, feťáci, STB naháněla lidi exekutorům atd. Ještě že žijeme v demokracii.

* V sobotu odpoledne se otevřel trh s volnými hráči v NHL a zájem byl i o české hokejisty.

* Radek Kalousek, Žamberk: Biologický realismus. V tom jsou intelektuálové jako ryby ve vodě. Kde vládne zdravý selský rozum, tam intelektuálové chřadnou a trpí malomyslností, ale jak zavládne intelektuálština, tak ožijou a nikdo už je nezastaví. Kupředu, profesore, kupředu, docentko!

* Vladimír Franta: O výchovu skrze sex a násilí se postaral právě Hollywood, Byla to hollywoodská studia – továrny na sny, která způsobila kulturní dominanci Západu. V ČR se každé druhé (!) manželství rozvádí a pomalu každý významnější politik v jistém klíčovém okamžiku své politické kampaně „upgraduje“ svou manželku způsobem, jakým německý profesor mění svoje osobní auto a čistotný školáček ponožky.

* Putin: Západní politici téměř nepřetržitě nadužívají sílu v mezinárodních vztazích, v důsledku čehož se nikdo nemůže cítit v bezpečí.

"Uprchlíci nejsou vítáni"

Sergej Latišev
31.7.2017 Katehon , překlad Zvědavec

Hamburská škola médií a Lipská univerzita vypracovaly zprávu o rozsahu 200 stran, kterou si objednala uznávaná Nadace Otto Brennera. Jde o analýzu chování německých sdělovacích prostředků během masového přílivu nelegálních migrantů do Německa v letech 2015-2016. S přihlédnutím k rozsahu zprávy a negativním důsledkům můžeme považovat sociální džihád v Evropě za historický.

Ukázalo se, že novináři, kteří zapomněli na objektivitu a „omylem“ podporovali oficiální stanovisko („My to zvládneme“), a zároveň vnucovali Němcům „kulturu pohostinnosti“, nesou za tento migrační příliv vinu.

Vedoucí představitel Deutsche Welle (DW) tvrdí, že zaměstnanci médií „neodváděli svou práci dobře, nedokázali situaci odhalit, ani se jí zabývat z různých úhlů.“ Agentura Deutsche Welle poznamenala, že takováto obvinění byla dosud slyšet „pouze od pravicových populistů“, jako je např. „Alternativa pro Německo“ (AdG), ale nyní dochází k tomu, že německé noviny a články o uprchlících silně kritizuje seriózní vědecký institut.

Nabídneme tedy naši verzi o tom, co to pravděpodobně znamená, ale nyní se podíváme na to, jaké jsou na německé kolegy kladeny „nároky“.

Po analýze tisíců článků, publikovaných v největších a nejvýznamnějších německých médiích, jako jsou SüddeutscheZeitung, Frankfurter Allgemeine Zeitung, Die Welt, Bild, a také v dalších 85 regionálních novinách, dospěli autoři zprávy k závěru, že se redaktoři médií cítili oprávnění k „poučování lidi“, místo toho, aby zjistili, jaký druh „uprchlíků“ začal náhle přicházet z celého světa do Evropy. K tomu všemu se snažili čtenáře ujistit, že kritické poznámky o přílivu „uprchlíků“ vypadají jako „xenofobie“.

Badatelé potvrdili, že názory Němců, kteří „byli skeptičtí nebo kritičtí ohledně jednání vlády, a to z různých důvodů“, nebyly dostatečně prezentovány ve veřejné diskusi. Místo toho média aktivně využívala propagační mašinérii, aby mohla propagovat myšlenky vlády Merkelové o „kultuře pohostinnosti“. Články o „uprchlících“ jsou plné nadměrné morálky a sentimentality, a obsahují jen několik kritických poznámek.

Takže s ohledem na množství materiálu (35 000) pouze 6% (!) představovalo spolehlivé zprávy nebo reportáže. Zároveň názory odborníků, kteří by mohli objasnit různé skutečnosti, se objevily pouze v jednom článku ze sta.

Rovněž se ukázalo, že z celkového počtu hrdinů z novinových materiálů téměř polovinu (43%) tvořili zástupci vlády nebo politických stran, nabádající Němce k přijetí „uprchlíků“. O utečencích se mluví častěji ve vztahu ke straně „zelených“, která podporovala nelegální migranty, než v souvislosti s levicovou stranou, která v tomto ohledu nevykazovala tak velké nadšení, ačkoli nebyla proti. Avšak AdG, která v té době měla již poměrně velké zastoupení v parlamentu, téměř neměla přístup k tisku.
 

„Politické elity“ to tak chtěly

Autoři studie zjistili, že zájem na tom, aby se o „uprchlících“ psalo tímto způsobem, měly „politické elity“. Proto není divu, že 83% novin psalo o uprchlících pozitivně, a vnucovalo Němcům „kulturu pohostinnosti“, zatímco odlišné argumenty, vyjadřující obavy a strach, byly zmiňovány pouze stručně. To vše vedlo k vytvoření „informačního vakua“, v němž německá společnost začala fungovat.

Zpráva uvádí, že tyto radostné názory narušily až události novoročních oslav 1. ledna 2016 v Kolíně nad Rýnem (k podobným událostem docházelo po celé zemi, ale média o nich mlčela kvůli tlaku z vyšších míst), kdy davy migrantů začaly přepadávat stovky německých žen a sexuálně je napadat. Teprve poté, co pravda o událostech v Kolíně nad Rýnem vyšla najevo, a vyvolala veřejný ohlas, německá média začala opatrně kritizovat „uprchlíky“. Autoři studie v tomto ohledu naivně poznamenávají: „Zdá se, že si mnoho novinářů chtělo vynahradit ztracený čas; chtěli si vynahradit to, co předtím promeškali.“ Takže nejprve čas „promeškali“, potom vše „pochopili“ a začali vše „dohánět“.

Agentura Deutsche Welle to uzavřela slovy: „I když tato zpráva není ideální, mnoho lidí si myslí, že to je políček do tváře německým médiím. Pro hromadné sdělovací prostředky to mohlo být pravděpodobně ještě bolestnější, kdyby se k tomu přidaly analýzy televizních reportáží, ale odborníci na ně neměli dost času.“
 

Novináři se drží celkové linie strany

Co lze říci v tomto ohledu? Za prvé, tato záležitost není postojem novinářů, ale vládní politiky. Němečtí novináři vždy dělali přesně to, co od nich požadovali úřední činitelé. Vládní politika se změnila a novináři se řídili „celkovou linií strany“. Ano, to byla doba, která ještě neuplynula, kdy média napadala lidi za to, že kritizují čelní představitele za politiku „otevřených dveří.“ Oponenti „politiky pohostinnosti“ to však dělali nikoli proto, že by byli nelidští a nesouhlasili by se skutečnými uprchlíky, ale protože viděli, že ekonomičtí migranti zneužívají právo na azyl, že se chovají jako dobyvatelé, že jsou lovci sociálního prospěchu, a že jsou mezi nimi teroristé. Zároveň i z toho důvodu, že si cizinci neváží německé kultury a zákonů, a pevně věří, že mají právo přetvářet Německo k obrazu svému.

Od roku 2015 bylo odhaleno mnoho faktů, které dnes nelze popírat. Liberálové, kteří jsou u moci, postupně tuto skutečnost pochopili, stejně jako obyčejní Němci. Avšak až poté, kdy špičky a společnost vyvodily příslušné závěry, začal být tisk mnohem objektivnější a připravovat společnost na změny v migrační politice. Nemohli již dále zastírat skutečnost zdvořilou korektností. Tentokrát selhali: ideologie zůstala ideologií a skutečný život – skutečným životem...

 
Existuje paprsek naděje

Můžeme jen doufat, že novináři německých mainstreamových médií nyní skutečně odpracují „dluhy“, které se jim nahromadily. A hovoříme zde spíše o celkové změně směru, než o napodobování předvolební politiky, po níž se orgány i média vrací ke své obvyklé strategii.

Avšak nebuďme na německé novináře tak přísní. Prostě jen dělají svou práci. V tomto příběhu vystupují pouze jako disciplinovaní úředníci: píší o tom, co se jim řekne. Agentura TASS stejným způsobem publikovala slavné prohlášení v červnu 1941.

Svoboda médií je v tomto světě vzácný fenomén - například v Německu nikdy neexistovala, pouze nepatrná část internetových médií, která jsou protikladem falešných zpráv, jsou svobodná v USA. Dokonce i super nezávislé noviny Bild publikují odhalující informace, které nikdy nejsou náhodným výsledkem hledání pravdy. Vždy je za tím politické nařízení.

Existuje celá řada náznaků, že Evropská unie, a obzvláště Německo, začaly přehodnocovat migrační politiku. Vypadá to, že si uvědomily, že Evropa potřebuje pouze vyškolenou pracovní sílu, a že je absolutně nemožné poskytnout přístřeší všem chudákům z celého světa. Chudákům je třeba pomoci v tom, aby se zlepšil jejich život u nich doma. Tento názor padl ve vládním prohlášení i v německém tisku. Také není náhoda, že EU nedávno zakázala dodávky gumových nafukovacích člunů do Libye, odkud se do Itálie dostává denně 5 000 nelegálních migrantů.

Média publikují zprávy o úloze flotily „obránců lidských práv“, kterou sponzoruje Soros. Tato flotila společně s pašeráky živého zboží vybírá nelegální přistěhovalce z libyjského pobřeží a dopravuje je do Itálie.

Další krok spočívá v potlačení tohoto temného obchodu. Finanční dávky pro „uprchlíky“ by měly být zpřísněny a měly by probíhat přípravy pro hromadné deportace osob, kterým byl odepřen „azyl“. Jedním z důkazů, že se takové velké změny blíží, je studie Hamburské školy médií a Lipské univerzity.

Nuže, lepší pozdě, nežli nikdy.


German Journalists are Blamed for Refugees Crisis vyšel 28. července 2017 na katehon.com. Překlad v ceně 485 Kč Zvědavec.

- VK -
31.7.2017 AE News
Ruský prezident Vladimir Putin včera potvrdil pro ruskou státní televizi, že Moskva vyhostí ze země celkem 755 amerických diplomatů z Moskvy, Petrohradou, Jekatěrinburgu a Sevastopolu v odvetě na nové sankce, které schválily obě komory amerického kongresu poměrem hlasů, ze kterého se tají dech [1]. 



Ve sněmovně reprezentantů byly proti jen 3 hlasu, v senátu dokonce jenom 2. Přestože obě komory po listopadových volbách minulý rok ovládají republikáni, tedy strana Donalda Trumpa, všichni zástupci republikánů hodili Donaldu Trumpovi do cesty k normalizaci vztahů s Ruskem doslova atomový granát, který zničil veškeré naděje. Kongres totiž v minulých dnech přijal zákon, kterým odebírá americkému prezidentovi právo zrušit sankce bez souhlasu kongresu. A protože kongres, jak se ukázalo, je plný neoconů, zrušení sankcí proti Rusku se dostává do oblasti sci-fi. Donald Trump navíc čelí hrozbě impeachmentu, jeho vlastní generální prokurátor Jeff Sessions, kterého Donald Trump dosadil do funkce, jde proti Trumpovi a chce vyšetřovat jeho údajné napojení na Rusy.

Vladimir Putin oznamuje na ruské televizi, že nevidí světlo na konci tunelu. „Čekali jsme 7 měsíců na změnu americké politiky, ta ale nepřišla. Nové sankce proti Rusku byly poslední kapkou…“, svěřil se Vladimir Putin.

Republikány ovládaný kongres navíc Trumpovi opět zablokoval jeho hlavní volební cíl, zrušení Obamacare. Republikáni opět nenašli mezi sebou dost hlasů na zrušení Obamovy zdravotní reformy. Hlavním důvodem je názor skupiny militantních republikánů, kteří chtějí zákon Obamacare zrušit naprosto bez náhrady, aby v USA neexistovalo žádné zákonné zdravotní pojištění a bylo pouze dobrovolné. Tedy návrat do doby před Obamacare. Toto je ale nepřijatelné pro druhou část republikánů, zejména těch, kteří se dostali do kongresu s volebním programem lepšího zdravotního pojištění se státní podporou, než je Obamacare. Úplné zrušení státního zdravotního pojištění by u voličů neprošlo. A to ani u republikánů, protože už dávno neplatí, že republikány volí zámožná střední třída. To je dávno pryč. Donald Trump nemá v Republikánské straně žádnou podporu. Jak řekl Steve Bannon už krátce po inauguraci Trumpa, republikání Trumpa nenávidí, protože zvítězil jim navzdory a nikoliv díky nim. Na jedné straně jim získal Bílý dům, ale pro republikánské neokonzervatice (neocony) je Trump neštěstím a zlým snem. V podstatě chtějí Trump dostat z Bílého domu a nechat v něm Mikea Pence, který je klasickým neoconem, nesnáší Rusko a je přijatelný i pro demokraty.

Trump už nesmí ani zrušit sankce proti Rusku, kongres mu tuto pravomoc odebral

Proto v kongresu se obě strany dohodly, že Trumpovi vezmou pro jistotu z rukou jeho pravomoc k rušení sankcí, protože Trumpovi nevěří a mohl by sankce na Rusko zrušit. Tímto krokem se zavřely definitivně dveře pro naději, že mezi USA a Ruskem dojde k normalizaci vztahů. Ne, nedojde. Naopak, dojde k jejich dalšími zhoršení. Ve chvíli, kdy o zrušení sankcí rozhoduje rusofobně naladěný kongres, jsou veškeré naděje na normalizaci vztahů pryč. Trump tak přišel o jednu z hlavních pravomocí a jeho vlastní republikánská strana se k tomuto zákonu přidala jako jeden muž, vlastnímu prezidentovi odebrali pravomoc. Vezmou mu exekutivní nástroj, neschválí mu zdravotní reformu. Jeho vlastní generální prokurátor, kterého jmenoval, chce vyšetřovat Trumpovu rodinu. Trump proto uvažuje, že Jeffa Sessionse odvolá z funkce generálního prokurátora a udělá z něho šéfa ministerstva národní bezpečnosti (DHS). Z kongresu na to zaznívají hlasy, že pokud to udělá, demokraté vyvolají impeachment Trumpa. A republikáni, kteří Trumpa nenávidí, by se možná na tom podíleli také.

Jedna z nemovitostí, sídlo ruské ambasády v Marylandu, které na konci prosince ukradla Obamova vláda.

Vladimiru Putinovi tak došlo, že je konec a naděje na normalizaci vztahů s USA padla. Teď už zahraniční politiku USA neřídí Trump, ale americký kongres ovládaný neocony. Česká maisntreamová média přinesla informaci o tom, že Rusko vyhostí na 755 amerických diplomatů, ale nikde na mainstreamu nezaznívá důvod, proč Rusko zavřelo i několik nemovitostí, které americký diplomatický personál v Rusku používá. Nikde nezaznívá, proč Rusko zvolilo krok, který se zapíše do Guinessovy knihy rekordů, protože ještě nikdy nebylo vyhoštěno ze žádné země naráz tolik diplomatů, aniž by byla vyhlášena mezi zeměmi válka. A skutečnost, že vztahy mezi USA a Ruskem začínají válku nebezpečně připomínat, to potvrzují i diplomaté ze třetích zemí, kteří kritizují americký kongres za nové sankce, které poškozují i evropské firmy, zejména německé, rakouské, francouzské a holandské. Je to způsobeno tím, že tyto sankce proti Rusku nepřipravovalo ministerstvo zahraničí Rexe Tillersona, ale senátní bezpečnostní výbor kongresu, který je prolezlý těmi největšími jestřáby z Pentagonu a neocony, kteří nenávidí Rusko.

Americký kongres úplně vynuloval zahraniční politiku Trumpovy vlády

Jejich nenávist je tak hluboká, že sankce proti Rusku nastavili tak, že poškozují i evropské firmy. Zkrátka kongres zcela uchvátil moc a jelikož kongres reprezentuje washingtonskou bažinu, tak můžeme říct, že Trumpa tato bažina úplně spolkla a pohltila, že už si ani nepípne a neškrtne. Neustále mu visí nad hlavou impeachment, vyšetřování spolupracovníků, rodiny, jeho samotného. Kongres mu blokuje zákony. Ten samý kongres ho zbavil pravomoci rušit sankce. Vlastní strana ho nenávidí. Proto je nezbytné, abyste si udělali obrázek o amerických neocons, o jejich fungování. V připraveném videu s českými titulky nahoře je reportáž ruské televize o tom, jak Obamova administrativa zkonfiskovala 29. prosince minulého roku dvě nemovitosti s pozemky ve státech New York a Maryland, které jsou diplomatickými územími podle mezinárodního práva.

Donald Trump při projevu v kongresu. Za zády dva hlídkující neoconi. Mike Pence, viceprezident a šéf republikánů v kongresu Paul Ryan.

Dne 29. prosince Barack Obama jako gangster nařídil, že tajná služba má obsadit dvě ruské diplomatické rezidence [2]. Během operace vnikli američtí ozbrojení důstojníci na ruské diplomatické území, obsadili objekty a dali ruskému diplomatickému sboru příkaz, že musí do 24 hodin opustit pozemky a území USA. Tímto krokem porušila americká administrativa Vídeňskou konvenci o diplomatických sborech, která ustanovuje nejvyšší stupeň nedotknutelnosti diplomatických území. Ruská diplomacie tento incident přirovnává k mezinárodnímu gangsterismu a připomíná, že něco takového se nestalo ani v dobách Studené války, že by Američané si dovolili vztáhnout ruku na diplomatické pozemky a nemovitosti ambasád. Pro Američany zřejmě Vídeňská konvence neplatí, a proto Rusko po 7 měsících čekání na změnu, že Trumpova administrativa celou věc urovná (a nestalo se), se rozhodlo oplatit Američanům podobnou kartou.

Rusko vyhostí 755 amerických diplomatů, tohle je počátek války!

Rusko zavře dva resorty nedaleko Moskvy, které používá americký diplomatický sbor k rekreaci a oddechu, ale podle informací jde pouze o Američany pronajaté budovy, takže nejde o stejnou situaci jako v USA, kde Obamova vláda zkonfiskovala Rusům vlastní pozemky a nemovitosti, za které zaplatila sovětská vláda v roce 1972. Rusové jsou si toho vědomi, že to nestačí jako odveta, a proto k tomu přidali i vyhoštění 755 amerických diplomatů. Těch je v Rusku podle ruské televize přes dva tisíce, takže i tak jich tam stále hodně zůstane. Většina amerického diplomatického sboru přísluší americké obchodní komoře v Rusku, jsou to lidé napojení na business na ose Rusko – USA. Americký diplomatický sbor se po roce 1990 rozrostl z původních cca. 65 diplomatů na více než 3.000 diplomatů za dob Borise Jelcina. Za vlády Vladimira Putina se stav amerických diplomatů pohybuje okolo 1.800 až 2.100 osob s diplomatickými pasy. Je to zdaleka nejvíce diplomatů v hostitelské zemi.

Sídlo ruské ambasády v Marylandu je nedaleko Washingtonu.

Česká mainstreamová média zamlžují skutečnost, že držitel Nobelovy ceny za mír Barack Obama se zachoval jako gangster, když nařídil ukrást Rusku jejich diplomatickou půdu chráněnou Vídeňskou konvencí. A jako gangsteři se chovají američtí zákonodárci, zdaleka nejen k Rusům, ale i k vlastnímu prezidentovi. Vtrhnout Američanům na jejich ambasádu nebo do rezidence ambasadora, tak mariňáci se samopaly by spustili palbu a USA by křičely, jak byla porušena diplomatická ochrana. Američané mohou všechno, mají pocit, že se mohou chovat jako gangsteři a krást cizím státům půdu a nemovitosti chráněné diplomatickou konvencí. Mezi USA a Ruskem tak definitivně vypukla válka. Zatím jenom na diplomatické úrovni. Ale americký kongres bude útočit dál. Jak nebezpečnou situaci to může vyvolat, to snad není potřeba zdůrazňovat.

*Titulky ve videu v úvodu článku zapnete tlačítkem „CC“ v liště videa.
-VK-
Šéfredaktor AE News

Jiří Pálka
1.8.2017  Aliance národních sil
 
Evropskou unií podporovaný imigrační projekt je „sociální inženýrství - přesidlování národů“: Důkazy jsou zde.

V newyorské kavárně sedí Američan a Evropan. Američan je nadšený tím, jak Evropané přijímají nezištně statisíce muslimských migrantů. Blahopřeje Evropanům k tomuto velkému humanitárnímu gestu. Od vedlejšího stolu se ozve ošuntělý muž s orlím nosem: „Víte, když přišli na naše území první migranté, tak jsme je také vítali, ale pak jsme ten problém tak nějak podcenili…“

Na Evropu se již několik let po sobě valí migrantské tsunami a nic nenasvědčuje tomu, že by měla skončit. Miliony muslimů a dalších Afričanů se chystají žít v Evropě a využívat velkorysé sociální dávky, na které vydělávají obyvatelé zemí, ve kterých se chtějí usadit nebo těch zemí, do kterých je hodlá Evropská komise a vedení EU přidělit. Obyvatelstvo Evropy začíná být neklidné a i v zemích, kde byli migranti zpočátku vítání, začíná vzrůstat neklid a nejistota. Lidé si kladou řadu otázek: Jak a proč tato vlna migrace vznikla ? Jaké je řešení tohoto problému? Kolik migrantů EU hodlá přijmout?

Bezzubé pokusy a formálnost náznaků řešení však vzbuzují obavy, že lídři Evropského kontinentu tento problém řešit nechtějí a že jim tento průběh vyhovuje. Dokonce se zdá, že příliv migrantů je jejich politickým cílem? Je to však v zájmu obyvatel Evropy?

2.Války mezi muslimy a Evropany

Evropští křesťané stovky let bojovali s muslimy , stejně tak jako evropské kohorty napadaly muslimské země a pokoušely se osvobodit Jeruzalém. Muslimské nájezdy zažil celý Balkán, Sloven-sko , Rakousko-Uhersko a část Čech. Ne náhodou hranice států , které se pokoušeli dobýt muslimové, koresponduje se zeměmi, které v této chvíli odmítají přijímat muslimské migranty.

2.1 Kolonialismus

Od přelomu 17. a 18. století však díky vojenské převaze vítězí Evropané. Anglie, Francie, Holandsko, Itálie, Německo a další země uzurpují jednotlivé země Asie a Afriky včetně té severní a vytvářejí z nich kolonie, které bezostyšně vykořisťují a drancují. Páchají zvěrstva a genocidy. Po 2.světové válce se mnohé kolonie osvobozují a zařazují se do mocenského zápasu mezi západem a socialistickým táborem. Po rozpadu socialistického bloku si USA a některé země Evropy, především Anglie, Francie a čím dál tím více Německo, osobují právo rozhodovat o tom, kdo v které muslimské zemi bude vládnout. Války na Středním východě a barevné revoluce podporované především tajnými službami USA pod praporem šíření demokracie nedokážou zakrýt strategický zájem o naleziště ropy a zemního plynu a o to, kudy povedou trasy ropovodů a plynovodů. Likvidace Husajna v Iráku , Kadáfího v Lybii a snaha svrhnout Asada však vedla k totálnímu rozvratu tohoto regionu . Stála životy statisíců muslimů. Zraněných a hladových lidí, jimž válka zničila domovy a živobytí, můžeme počítat na miliony. Připočteme-li k tomu nesmyslnou nic neřešící válku v Afghánistánu, vyjde nám angažmá západní civilizace v těchto regionech jako mocensko ekonomický debakl.

2.2 Postoj muslimů k západu

Výsledkem je, že převážná většina arabských muslimů a lidí z rozvrácených zemí nenávidí Západ a jeho smrtonosnou „demokracii“. Jejich nenávist je z tohoto úhlu pochopitelná. Česká republika však na těchto zvěrstvech neměla a nemá podíl. Není tedy důvod, aby si vypila pohár hořkosti, který nenaplnila. Chápeme , že Francie, Anglie, Holandsko, Itálie, Německo a další země mají morální kocovinu ze své koloniální minulosti a snaží se hříchy svých dědů a pradědů trochu splatit. U Němců se k tomu přidává morální kocovina z rozpoutání dvou světových válek .

3. Příčiny migrace z hlediska migrantů

Důvodem masové migrace je široké spektrum příčin.

3.1Hlavní příčinou, před kterou všichni zavírají oči, je exponenciální růst počtu obyvatelstva všech afrických zemí. Přispěla k tomu zásadním způsobem výkonnější a dostupnější medicína a potravinové humanitární dodávky, takže dětská úmrtnost významně poklesla. Většina rodin v rámci rozvrácené domorodé ekonomiky a nastolením kapitalismu neuživí své děti , ale protože v těchto zemích až na výjimky neexistuje důchodový systém, je velký počet dětí zárukou toho, že se ti úspěšnější postarají o své rodiče ve stáří. Dramatická porodnost souvisí s vysokou mírou nevzdělanosti spolu s patriarchálním společenským modelem.

3.2 Klimatická změna a zemědělství. Rostoucí počet obyvatel vytváří tlaky na zemědělskou produkci, které je nevýkonná, neperspektivní a vede k devastaci úrodné půdy. Jedná se především o erozi a zasolení půdy, takže pozemků k obživě obyvatelstva spíše ubývá, ačkoliv potřeba je přesně opačná. K tomu se připojuje chování neúnosných počtů koz a ovcí, které spásají zbytky travin a křovisek v krajině a tím mizí přirozená bariéra proti rozšiřování pouští. Stále častější poruchy pravidelných jarních dešťů souvisejí s nastávající klimatickou změnou. Čím dál tím větší počty obyvatel se nemohou na svém území uživit a trpí fatálním nedostatkem vody, přestože mnohé oblasti v blízkosti hor trpí jarními záplavami a přívalovými dešti, které bychom v těchto suchých regionech nečekali. Tyto země však vodu nedovedou zadržet a využít . Tady by mohli pomoci Evropané stavbou přehrad a zavlažovacích systémů.Jistě by pomohly i vzdělávací projekty v oblasti zemědělství.

Dalším viníkem tohoto neutěšeného stavu je Dohoda o zemědělství , která nutí země třetího světa odbourávat cla na potravinové výrobky, ale zároveň umožňují EU dotovat potraviny , aby mohly konkurovat místním malozemědělcům. To vede ke krachu místních rolníků nebo k orientaci na pěstování výnosných monokultur /káva, čaj. bavlna, kakao apod/, které mají většinou ekologicky negativní důsledky /eroze a zasolování půdy, degradace půdy a snižování úrodnosti /. A pak nezbývá půda na pěstování potravin pro místní obyvatele. Evropská zemědělská politika je tak jednou z příčin hladomoru v chudých zemích i toho, že tito lidé se vydávají na cestu jako imigranti.

3.3 Nerostné bohatství. Současná civilizace je stále životně závislá na ropě a zemním plynu. Proto každá země , který má to štěstí a smůlu zároveň, že vlastní naleziště ropy a zemního plynu, je v zorném hledáčků všech mocných zemí na této planetě a především USA. Každá země , kudy by mohla vést vhodná trasa ropovodu a plynovodu, je v ohni zájmů ropných koncernů a jednotlivých světových vlád. Každá mocenská struktura na této planetě hodlá mít tyto zdroje pod kontrolou, a využívají k tomu jakékoliv prostředky. USA se pod záminkou rozšiřování demokracie v těchto zemích uchylují k množství regionálních válek a podpory tzv. barevných revolucí / Irák, Libye, Sýrie/. K tomu statečně sekunduje papírová velmoc EU. USA a EU zlikvidovaly diktátory Husajna, Kaddáfího, a snaží se totéž udělat s Asadem , ale jiné diktátory nechávají být a naopak je podporují /například klan Saúdů v Saúdské Arábii/ a vesele s nimi obchodují. Výsledkem je chaos a nezměrné utrpení zdejších obyvatel. Tito lidé pochopitelně prchají z míst probíhajících válek . Vítězem těchto mocenských půtek však nakonec bude nastupující světový hegemon – Čína. Ta v těchto regionech neválčí, ale obchoduje a dosáhne bez jediného výstřelu více než válečné snahy USA a EU dohromady. A je logické, že nebude sklízet vášnivou nenávist zdejších obyvatel. Ta bude výhradě distribuována do Evropy. Amerika je příliš daleko a proti přílivu tohoto nebezpečí se úspěšně brání. Podstatné je , že si tuto nenávist alespoň uvědomuje, což se o EU nedá říci.

3.4 Islám. Drtivým problémem tohoto regionu je islám a jeho fundamentalistické podhoubí. To, co nedokázaly rozvrátit západní země, úspěšně završí místní „náboženské veličiny.“ Trvale bující konflikt mezi šíity a sunnity jsou jednou rovinou. Konec konců islámská náboženská „ 30letá válka“ /jak ji známe z dějin křesťanství/ na muslimy stále čeká a je bohužel na spadnutí. V regionu působí nespočet skupin, které pod praporem toho nejčistšího a nejzemitějšího islámu prosazují svoje mocenské zájmy. Každá skupina si hodlá urvat kousek bohatství a moci. Zjistili, že místo práce se toho snáze dosáhne kalašnikovem a obrněným transportérem a ještě si za odměnu tu a tam mohou znásilnit nějakou ženu . A za islám se tak skvěle umírá, když hrdinská smrt vede do nebe, kde čeká nespočet povolných panen. Západní svět tyto náboženské fanatiky dělí na teroristy /Islámský stát, Taliban, Daeš, Al-Kajda atd./ a umírněnou opozici, kterou bezmezně podporuje dodávkami zbraní, penězi, humanitárními dodávkami a politickým krytím. Ale přiznejme si, že rozdíl mezi těmi zlými a hodnými není žádný. Alespoň z hlediska používaných prostředků: tedy vražděním, lhaním, válčením a produkováním terorismu. Však oni se ti hodní leckde stali zlými a obráceně. Konec konců američtí vojáci a sovětští veteráni, kteří bojovali v Afghánistánu mohou vyprávět na toto téma tragické příběhy. Výsledkem byly ztráty životy tisíců lidí. Američané vyzbrojili Al- kajdu proti vojskům Sovětského svazu, aby se nakonec Al-kajda obrátila proti „americké osvobozenecké armádě “/s přispěním vojsk NATO/, které se Afghánistán nepodařilo „osvobodit“ do dnešních dnů. Nejúspěšnějším teroristickým hnutím je však bezesporu Islámský stát je , o kterém evropská média začínají opatrně tvrdit, že je poražen a že bude doražen . /Díky činnosti ruské armády se to v Sýrii jistě podaří – o tom ale taktně mlčíme/, ale Islámský stát se přeskupuje. Tvrzení, že Islámský stát je poražen je nejnebezpečnější lež evropské civilizace. Bojovníci Islámského státu se s migranty přesouvají do Evropy. V celé severní Africe mají stovky pointů , odkud šíří svojí ideologii a vojenskou moc. V mnoha státech jsou oficiálně podporovaní. A co to znamená pro jiné muslimy, kteří se nechtějí dostat pod nadvládu tohoto fundamentalistického hnutí ? Jedinou možností je uprchnout! Jít do Evropy. Někteří z nich se nakonec nechají Islámským státem zrekrutovat na boží bojovníky a proslaví se nějakou teroristickou akcí. S radostnou nenávistí zabijí pár Evropanů. Ale to není všechno.

3.5 Západní televizní pseudokultura. Migraci živí pseudokultura Evropy a západu. Miliony muslimů usedají k televizním obrazovkám nebo internetu a sledují obyvatele západu, jak žijí v přepychových bytech a domech, všichni mají auta a nespočet milenek. Peníze získávají tak, že si dojdou k bankomatu na rohu ulice, nebo navštíví svojí banku. Ženy jsou tak lehce dostupné a tak málo oblečené. Pro mladíky, kterými cloumají sexuální pudy, a kolem sebe mají pouze nedostupné ženy zabalené do bílého nebo tmavého pytle, je ta „hnusná Evropa“ silné lákadlo. Navíc jim v mešitě od dětství lijí do hlavy , že jim muslimů patří svět, že budoucnost je jejich, že je jejich povinností skoncovat s bezvěrci a vzít si to, co jim přece patří. Na veřejných webových stránkách se popisuje kudy jít do Evropy. Ti, kteří je připravují, jim říkají a slibují: „Cesta je těžká a nebezpečná, ale když tam dorazíte, dostanete spoustu peněz a mezi těmi evropskými prostitutkami /rozuměj obyčejnými ženami/ si nějakou vyberete, i když se může bránit. Ale co na tom.“

/Zkusme se vcítit do života mladých migrantů. Velká rodina se všemi příbuznými se sejde, shromáždí několik tisíc dolarů pro převaděče a překupníky a předá je nejstaršímu mladíkovi, aby dorazil do Evropy a připravil zázemí pro celou rodinu. Nesmí zklamat, je jejich jedinou naději v bezútěšné situaci. A tak se před branami Evropy shromažďují statisíce mladíků a dožadují se přijetí. Miliony dalších se chystají na pochod. Je pochopitelné, že takový mladý muž, pokud do Evropy dorazí, a je mu sděleno, že je obyčejný ekonomický migrant a má se vrátit, se z Evropy už nedá vyhostit. To raději zemře jako terorista. Nemůže jednat jinak! Do své země se už nemůže vrátit, protože by tím zklamal rodinu i islámskou obec. A navíc dluží všem tisíce dolarů, které by do konce života nesplatil./

3.6. Nevládní organizace. Migraci napomáhají některé nevládní organizace a některé kruhy USA pod vedením největšího uznávaného finančního zločince Sorose. Migraci podporuje většina vlád muslimských zemí a většina muslimských duchovních v těchto zemích. Konec konců vstřícné gesto Angely Merkelové bylo pochopeno jako trvalé pozvání. Evropští vládci a lídři EU se od tohoto zvacího gesta do těchto chvil nedistancovali, takže platí i nadále!
Jak říká lapidárně Jan Keller ve své knize Evropské rozpory ve světle migrace: „Příčinou migrace je nedobrá situace zemí, ze kterých migranti přicházejí a špatná ochrana hranic Evropy…“

Závěr: Přijetí jakéhokoliv počtu migrantů v Evropě nic neřeší, protože za každých přijatých 50 milionů se narodí 500 milionů dalších a situace se ještě zhorší. Pro Evropany neřízený příliv /a jiný stále není/ znamená fatální zhoršení bezpečnostní situace a ohrožení jejich relativně vysoké životní úrovně. Zásadně je však ohrožená budoucnost dětí původních Evropanů a jejich vnuků.

4. Proč Evropa podporuje migraci.

Otevřené hranice Evropy a snaha přijmout, co největší počet migrantů, jsou zdůvodňovány dodržováním evropských hodnot, humanitárními důvody, přednostmi multikulturalismu, solidaritou, snahou získat novou kvalifikovanou pracovní sílu a doplnit v horizontu několika desetiletí klesající počty narozených dětí, které svými výdělky podrží průběžný důchodový systém.
Občany nevolená a podivně generovaná EK a řídící pseudoelity EU prosazují tento koncept za každou cenu a jsou ochotní riskovat i rozpad EU /ani Brexit jim nestačil jako důrazné varování/ jen aby byly přijaty statisíce migrantů.Zdá se, že se hraje o čas. Čím více migrantů přijde, tím lépe. Proč? A pro koho je to výhodné?

4.1. Kdo řídí Evropu? Hloupá otázka. Je to přece Evropská komise, jejímž předsedou je od roku 2014 Jean Claud Juncker. Ten řídí kolegium komisařů, což jsou de facto resortní superministři. „Pod sebou“ má de facto rovněž Evropský parlament, který má za úkol schválit to, co vymyslí EK. Podle sociologických teorii každou společnost /tedy i EU/ řídí elity. Elity se dělí podle moderní sociologické teorie na dvě skupiny: 1/ Servisní pomocnou, obslužnou elitu, kterou tvoří řídící špičkoví politici, úředníci, novináři, právníci, drobní podnikatelé. Do této skupiny patří tedy politici Evropské komise apod. 2/ Elita skrytá je tvořená lidmi ovládajícími síť globálního kapitálu. To jsou ti mocní, kteří mají peníze a bohatství. To jsou ti, kteří rozhodují, i když je nikdo nevolil. Ti řídí pomocnou elitu, kterou uplácejí zlomkem svého bohatství. Pomocná obslužná elita by měla sloužit lidu, ale bohužel má jiné vlivnější pány.
Kdo jsou představitelé skryté elity? Jestliže z USA například pár nejbohatších jmen z této sítě známe /Rockefeller, Rotchild apod./, ale o těch evropských toho mnoho nevíme. Ale jsou to představitelé finančních kruhů, bank, fondů, většinoví akcionáři významných podniků apod.

Jak říká Benjamin Kuras ve své knize Pohřbívání svobody: „EU je razítkovací šiml multinárodních korporací vytvářejících jejich nadvládu nad malými a středními podniky prohýbajícími se pod tíhou regulací, které nestačí zvládnout finančně ani časově, ani organizačně. K tomu je využíván zakuklený proces vytváření zákonů EU. Zákony připravuje výbor skládající se z vysokých funkcionářů ministerstev obchodu a hospodářství států EU /Article 133 Comimtee/. Jejich úkolem je mimo jiné rozhodovat o tom, co se v podnikání smí a co ne. Schází se každý týden a vypracovává podrobnosti obchodní a ekonomické politiky, o jejichž hlavních bodech rozhodl Generální direktorát Evropské komise pro obchod , přezdívaný „DG Trade“. DG Trade se schází 1x za dva měsíce na tzv „dialog občanské společnosti“, jehož účastníky jsou ze 2/3 lobbisté a konzultanti megakorporací. Výsledky jejich jednání se předkládají ke schválení Evropské radě ministrů obchodu a nakonec EK.“ Ukazuje se, že EK je ve větším kontaktu se zástupci megakorporací než s občany Evropy. Znamená to, že EK cíleněji pracuje pro zájmy skrytých elit než pro občany.

Součástí evropských finančních kruhů /tedy skryté elity/ je i arabský finanční kapitál, který ze zisků z prodeje ropy a zemního plynu financuje mnohé evropské fondy a banky. Arabští globální kapitalisté si kupují akcie ve velkých evropských firmách. A zdá se, že získávají v Evropě nezanedbatelný vliv.

/Jenom jeden okrajový příklad za všechny: Katarský emirát je co do výše HDP na hlavu vůbec nejbohatším státem světa. Proč nepomůže svým muslimským bratrům? Protože svůj kapitál investuje v Evropě. Katar zisky z prodeje plynu zhodnocuje přes státní fond Qatar Investment Authority, který má k dispozici 335 miliard dolarů a vlastní v Evropě ve firmách podíly. Např.: ve Volkswagenu 17% v hodnotě 11,58 miliard USD, v Rosťnaft Oil 9,75 % v hodnotě 5,49 miliard USD, v Deutsche bank 6,1 % , 2,2 miliard USD . Navíc tato banka dostala půjčku od katarské rodiny, když jí chyběl kapitál. Díky této pomoci podle všeho získá Katar asi 10% v DB. Mezi další podíly patří např. 3% v Siemensu atd. Němci dostávají od Kataru investice 30-35 miliard atd/

Podobné je to se Saúdskou Arábií – kolébkou a trvalým podporovatelem terorismu a migrace. Německo je po Anglii největším příjemcem arabských investic. /Zdroj: Lidové noviny 10.6. 2017/

Evropská unie se ohání mnoha hodnotami a humanistickými idejemi, ale ve skutečnosti nejvyšší hodnotou je Zisk. A této ideologii se musíme přizpůsobit a přijmout ji za svou. Tuto ideologii nám EU pod pláštíkem morálních imperativů nedovolí opustit.

Imigrace je velký byznys, který dosud nechápeme. Přináší vyvoleným jedincům ze skrytých elit velké zisky. A ty největší teprve přijdou. Příchodem milionů muslimů bude nutné nejdříve financovat ubytovací kapacity a pak postavit tisíce nových bytů, bude se muset rozšířit potravinářský sektor o nové druhy potravin. Bude nutné rozšířit sociální služby. Na to budou státům půjčovat banky a mezinárodní finanční instituce a fondy a tím i vydělávat. Vzniknou nová odvětví sloužící pouze muslimům. Zvýší se spotřeba běžných výrobků. Až se budou slučovat arabské rodiny /všichni příbuzní každého zakotveného migranta se vydají do Evropy/, bude třeba dalších kapacit a peněz. Ty dodají původní občané EU formou zvýšených daní , státy je přerozdělí a nechají vydělat velkým korporacím – tedy globálnímu kapitálu. A řekl bych, že bohatí arabští finančníci nepřijdou zkrátka. A kdo to bude platit – no přece původní obyvatelé Evropy. Mají přece povinnost solidarity.

4.2. EUROMED

Podpora migrace v rámci EU má svůj řídící program: EURO-MED. Základem tohoto projektu je dohoda o euro-středomořském partnerství, která byla podepsána v listopadu 1995 v Barceloně mezi představiteli EU a Afrikou. Podepsaly ji všechny tehdejší členské státy EU a za Afriku Maroko, Alžírsko, Tunisko, Egypt, Jordánsko, Palestina, Sýrie, Libanon, Turecko a Izrael. Ratifikací Lisabonské smlouvy její platnost přešla automaticky i na nové členy EU /tedy i na ČR/. Podle této dohody se zúčastněné státy zavazují zavést od roku 2010 politické partnerství, kulturní partnerství, volný obchod, ekonomickou integraci, volný pohyb a zvýšenou finanční pomoci partnerským zemím. V rámci programu má dojít k přesídlení nejméně 56 milionů muslimů do zemí EU v letech 2012-2050. Salim Murad z New York University in Prague uvádí předběžný odhad mezi 56 miliony až 80 miliony migrantů, kteří mají vyrovnat demografický úbytek v celé Evropě. Pokud by se měla tato čísla naplnit, musela by Evropa přijmout ročně 1 až 2 miliony migrantů. Zatím se od roku 2013 do Evropy dostalo každoročně vždy něco přes 1 milion příchozích, takže předpoklady nejsou dostatečně naplňované.

Důvody tohoto sociálního inženýrství vedoucí jsou následující.:

1. Zastavit demografický propad obyvatelstva Evropy a tím zachránit skomírající průběžné důchodové systémy jednotlivých zemí.

2. Zajistit na pracovním trhu dostatek pracovních sil, především těch kvalifikovaných. Představitelé globálního kapitálu si rovněž slibují, že se vytvoří přetlak lidí na pracovním trhu a bude tak možné začít snižovat mzdy i v bohatých zemích EU a zajistit stagnaci nebo pokles nízkých mezd u nově přijatých středovýchodních zemí.

A jaká je realita? Všechno naznačuje, že tyto předpoklady nebudou naplněny a všechny vyprojektované představy jsou chiméry. Počítalo se s tím, že příchozí budou pracovat a odvádět daně. Do pracovního procesu se však zařadilo zanedbatelné procento příchozích. A je jasné, že situace se v nejbližší době nezlepší. Jak ukazují statistiky, většina přicházejících mladých mužů není kvalifikovaná pracovní síla, ani nemá zájem pracovat za nízké mzdy. Naopak vyžadují vyplácení vysokých sociálních dávek. Tito lidé tedy v žádné zemi důchodový systém nezachrání. Naopak velmi silně zatíží sociální rozpočty jednotlivých státu a ve svém důsledku budou ohrožovat vyplácení základních důchodů.

Uvážíme-li, že Eurostat vydal prohlášení, že díky robotizaci bude v roce 2050 až 65 % Evropanů trvale bez práce, pak přijímání milionů nekvalifikovaných muslimů, kteří ani nemají nejmenší zájem postavit se do řad vykořisťovaných zaměstnanců, nedává smysl.

Představa, že mladí muslimští muži, kteří považují ženy za méněcenné tvory, budou vykonávat sociální služby a postarají se o staré lidi, patří rovněž mezi sociální sci-fi.

Na celém projektu Euro-med je však ještě jeden zarážející fakt: Jednou z nejdůležitějších a nejaktivnějších institucí „Euro-Med“ je vzdělávací nadace Anna Lindh Foundation, kterou v roce 2005 společně založily Arabská liga, EU a UNESCO. Její kulturní politikou, jak ji vysvětlil tehdejší šéf Traugott Schoefthaler, je „útočit na stereotypy, předsudky a ignoranci a měnit každodenní žurnalistiku“, aby prosazovala „mezikulturní porozumění“. Rozvíjet „mezikulturní dovednosti novinářů, školáků a umělců, řídit výstavy a kulturní produkce a školit učitele, aby jejich učení bylo multikulturní“. K tomuto účelu EU uzavřelo smlouvu o spolupráci s islámskou vzdělávací, vědeckou a kulturní organizací ISESCO, jejímž vyhlášeným programem je šířit islámské myšlení a životní styl v celém světě. Žádná reciproční propagace křesťanské a západní kultury v islámských zemích ze zdrojů EU se však neplánuje ani neprobíhá.Je to tudíž tažení jednosměrné.

Chce tedy Evropská komise, aby se všichni Evropané stali muslimy?
Celý projekt Euromed je „ sociální inženýrství - přesidlování národů“, jak to prováděl Stalin a měl v úmyslu Hitler. Naštěstí nemohl své záměry realizovat, protože prohrál válku.

Miroslav Polreich
1.8.2017 VašeVěc
 
Vzhledem k tomu že jsem znám jako člověk zajímající se o mezinárodní problematiku a v tomto směru také publikující, byl jsem osloven: „Máš peníze a můžeš si zaplatit účast na Všeslovanském sjezdu v Rusku?“ Ano byla má odpověď. Nyní jsem se dočetl, že „Miroslav Polreich si nechal zaplatit od Rusů pobyt“ na této události. Dočetl jsem se o Sjezdu i jiné desinformace a tak myslím, že není od věci podělit se se čtenáři o své individuální dojmy zásadnějším přístupem.


Sjezd se konal ve dnech 26.5. až 3.6. 2017 v Moskvě a poté, na k tomu vhodném prostředí, na lodi cestou z Moskvy do Petrohradu. ( 7 dnů). Zúčastnili se všechny slovanské národy mimo Chorvatska a někdo dosti neomaleně oznámil, že pozvánku dostali, ale přišla odpověď, že se nepovažují za slovanský národ. Hovořilo se rusky až na Srby, jinak velmi aktivních, kteří přecházeli do své mateřštiny, ale pro mne překvapivě jim bylo dobře rozumět.

Zařízení obřího říčního parníku mělo několik sálů k debatám a přednáškám a večernímu kulturnímu programu. Omezenost prostoru poskytoval možnost nepřetržitých vzájemných debat a seznámení.

Naše delegace (asi 15 lidí) nebyla zcela organizačně podchycena a proto z vlastní iniciativy jsem si připravil dvojí vystoupení. Předně o „Současné mezinárodně politické situaci a její perspektivě“. Myslím že jsem dobře udělal, protože ostatní referáty nepovažovaly tento přístup za nutný protože měly svět rozdělen z mého pohledu trochu jednoduše na My a Oni. Takže trochu hlubší přístup myslím nebyl na závadu. Některé teze z mého projevu připojím k závěru této informace.

Dále jsem se zamyslel a připravil si krátké vystoupení o „Postavení Slovanů v současném světovém politickém prostředí“. Toto vystoupení uvádím s krátkými doplňujícími poznámkami pro našeho čtenáře:

Všichni známe historii slovanských národů a jejich neopomenutelnou historickou funkci při formování evropské civilizace a to nejenom z kulturního hlediska, ale i z důvodů obrany a bezpečnosti. Rodina slovanských národů svoji sounáležitostí byla a bude významným faktorem i v současných podmínkách.

Víme, že to nebyl vždy bezproblémový monolitní útvar. Na jednoznačně převažující Rusko se mnozí dívali s nadějí (historicky má vlast), ale i s obavou.

Panslavistické hnutí šířili v minulosti převážně spisovatelé s dalšími umělci a prvá světová válka vedla dokonce k formulování Slovanské ústavy. Nebyly to reálné kroky. Bylo dosti rozličných zájmů i střetů, které sjednocovací tendence neumožňovaly. Následný „socialistický internacionalismus“ překryl, ale opět jen dočasně, panslavistické myšlenky.

Rozpadem bipolárního světa a důslednou dekolonizací dochází k uvědomění si opět národních prvků, ale i společných kořenů i u slovanských národů. To je nyní reálný objektivní faktor, který umožňuje porozumění a vytvoření prostředí spolupráce. Lidská civilizace, nejenom slovanstvo, je totiž ve střetu s novými bezpečnostními hrozbami. O tom v části o politickém prostředí. Jen malou poznámku. Motivy slovanství jsou těžko definovatelné, ale existují a mají svoji nepopiratelnou váhu.

Jen pro ilustraci. Kdysi, (dnes již dávno) jsem byl pozván majitelem zbrojařského podniku (výrobce raket pro armádu a vesmírný program) Slovákem, pravděpodobně již rodilým Američanem, ale s velmi dobrou slovenštinou. Bylo to v Indianapolis. Po prohlídce závodu navečer u něho doma tento zralý muž řekl, „musím se ti přiznat, že když vyletěl sputnik, bylo mě dobře u srdce, že my Slované jsme byli první“. To jde těžko racionálně vysvětlit. Jedná se o vnitřní hodnotu, která se nezískává – je dána. Slovanství je nesrovnatelné v pangermanizmem, britským společenstvím, frankofonním uskupením apod. Je ojedinělé.

Svoji sounáležitost se slovanstvím se snaží mnozí z účelové servility (a momentálního prospěchu) zatracovat. Víme o tom, žijeme v dosti podobném mediálním prostředí. A nebo si na druhé straně snaží myšlenku slovanství přivlastnit. I tyto tendence byly na Sjezdu dosti patrné ve vystoupení některých Rusů, což nakonec vyznělo v neznalost či nedůvěru ve vlastní historický přínos samotného Ruska ke světové civilizaci, jak k nepopiratelné minulosti, tak i naději v budoucí humanitární a civilizační vklad.

...

Před námi stojí hlavní zadání. Překlenout vlastní rozpory, a víme o nich, a tím na základě národnostním i humanitárním být předvojem globalizované odpovědnosti. Naše kulturní a dokonce civilizační závislost nás k tomu předurčuje a zavazuje.

O jednom současném problému se však musím zmínit. Je to uměle vyvolávaná rusofobie, dnes již bez jakýchkoliv argumentů, ale s velice nebezpečnou tendencí.

Současná nejednotnost slovanských národů má i své krajnosti. Mám na mysli i dva největší slovanské národy - Rusko a Ukrajinu. Hledejme řešení a tento motiv byl v podstatě hlavním, proč jsem se vlastně chtěl Sjezdu zúčastnit. Bohužel myslím, že jsem se nesetkal s pochopením. Proto i Vám předkládám svůj vlastní názor.

Tyto dva největší slovanské národy mají unikátní nepominutelnou vazbu. Mají totiž jedinou společnou kulturu. Řešení je proto možno postavit na respektu k široké jednotné kultuře obou národů V tom jsou tyto dva národy historicky stmeleny jako žádný jiný na světě.

Zde je dle mého názoru základ pro jednání, porozumění a soulad. Proč odborníci konkrétně nedefinují tyto vazby v kultuře, vědě, ale v podstatě ve všech oborech společenského žití. Vím, musí být dobrá vůle. Nakonec by se zjistilo, že tyto národy nelze kulturně oddělit. Hranice je v podstatě jen dělící čára, ale kultura? Komu by měla vadit? Těm kteří hledají vzhledem ke své nízké gramotnosti nepřítele. Proto bohužel i v Praze Ministerstvo vnitra (či rozvědka) organizují konferenci, kde nacistické bojůvky Ukrajinců vykřikují hesla o přípravě na nukleární válku s Ruskem. Takto naše vláda bohužel pracuje v rozporu dokonce se svým jediným závazkem v NATO, předcházet konfliktům a vždy hledat řešení v souladu s mezinárodním právem a Chartou OSN.

Vraťme se však na Všeslovanský sjezd. Zde také nebylo vše ke snadnému pochopení. Poslouchal jsem dlouhou přednášku o „ruské civilizaci“, Až dosud jsem byl přesvědčen a myslím, že na tom mohu trvat, že je jediná civilizace, ke které právě Rusové přispěli mimořádnou mírou a jejich kapacita a vnitřní hodnota je předurčuje být nedílnou součástí právě této civilizace. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že právě někteří účastníci si tuto hodnotu vlastního národa plně neuvědomují. Vysvětlení jsem měl jedno, Až mnoho delegátů právě z ruské strany byli již penzisté (konečně já také) a nové pojetí vývoje společnosti jim tak nějak uniká. Bylo zajímavé, že slovo Putin jsem sám nezaslechl (nebyl jsem všude) a to ani ve snadno pozitivním smyslu, ale ani v souvislosti s jistou pochybou.

Účast české delegace, která na Sjezd odejela, byla tak trochu poloilegální. Nenabyl jsem dojmu, jak se nyní prezentuje, že byla jednoznačně proruská, ale uvědomovala si význam slovanství a jeho pozitivní funkci v minulosti a nabízené možnosti pro politickou situaci alespoň právě v dnešní Evropě.

Úvodem jsem vzpomenul svůj prvý politicky směřovaný projev, který právě v tomto prostředí měl svoji funkci. Bohužel i vzhledem k naší současné situaci a tendenci myslím, že není od věci abych některé jeho podstatné zásady ocitoval.

Sešli jsme se zde nejenom proto, abychom zhodnotili současný stav, ale předně jakou měrou by právě naše národy a slovanství mohlo přispět ke společné kulturní, ale i bezpečnostní situaci v rámci dnes již dokonce civilizačním hrozbám, které před mezinárodním společenstvím stojí.

Naše národy v minulosti prokázaly v tomto směru historicky neomezené a nedoceněné aktivity ať se již jedná o ochranu civilizačního teritoria Evropy nebo i jeho bezpečnostní ohrožení. I nyní to byly změny v SSSR, které přispěly ke společenským změnám a dali důvěře a spolupráci operativní charakter v zájmu univerzálnosti bezpečnosti a souladnému spravování světa.

Vzpomeňme na devadesátá léta a nastupující spolupráci, kdy došlo k bezprecedenčnímu odzbrojování a hledání kompromisů. A přesto zvítězilo, doufejme, že dočasně, nové období podezírání, nedůvěry, fobie a přiznejme si přímého nepřátelství.

V současné situaci stojí před námi nové bezpečnostní priority. Všichni je dobře známe. Priority USA a Ruské federace jsou zcela zákonitě shodné (nešíření zbraní hromadného ničení, boj s terorizmem, organisovaným zločinem, drogy, násilná migrace, problémy životního prostředí, zdravotní ohrožení a další. Ani jedna z uvedených mocností není však v pozici je řešit samostatně a svoji vlastní kapacitou. Je proto zcela nutná podmínka operativní spolupráce, neboť všichni jsme ve vzájemné závislosti a to dokonce bezpečnostní, nebo chcete li, dnes již přímo existenční.

Na druhé straně nejenom obrana, ale i vývoj společnosti v oblasti vědy, ale i třeba vesmíru vyžaduje a dokonce již realizuje jednotný postup. I tento perspektivní cíl má jednotící prvek.

Rozhoduje tudíž obecná hrozba a tudíž naše slabost, která je již univerzálním faktorem a povede nutně k řešení za podmínek důvěr\y a spolupráce. Jiná cesta objektivně ani není.

Jistá, uměle vyvolávaná rusofobní atmosféra se proto zcela zákonitě pojí s antiamerikanismem a naopak antiamerikanismus je jen jinou stránkou rusofobie. To si musíme uvědomovat právě zde. Nejsem si jist, zda jsem byl pochopen. Ale to není problém jen účastníků Sjezdu jak dobře víme z vlastního politického prostředí.

Velký Rus a občan světové civilizace Dostojevskij celý svůj život hledal, jak napsal, člověka v člověku. To je univerzální zadání, neboť ještě dnes pro valnou část lidstva „Lidská práva“ začínají a končí snídaní, to proto, aby se dožili příštího dne.

Miroslav Polreich

1.8.2017  PrvníZprávy

"Nezájem vlády, poslanců o vnitřní dění v armádě, ale i ve společnosti se projevil v poslední době schválením vyslání vojáků do Pobaltí, dále i v nákupů techniky pro armádu," konstatuje Hynek Blaško, předák SPO do parlamentních voleb ve Středočeském kraji.

"Bylo by docela zajímavé vyslechnout argumenty ministra na podporu vyslání vojáků do tzv. „mise“. Zajímavé by bylo poslechnout si jaký je podíl „starých členských zemí“ na odstrašení v místě. Proč ČR musí nastrkovat své vojáky do celkem nesmyslné mise v Pobaltí? To si jako někdo myslí, že až se to tady, vzhledem k současné situaci, podělá, že za to budou mít lístek na loď do Ameriky? Nikdo se ministerstva neptá na žádné detaily, nikoho to nezajímá, hlavně ať NATO neotravuje. Jak kdysi řekl jeden velvyslanec při NATO: “Chci tam vidět zapíchnutou vlajku ČR. Náklady mě nezajímají!“ ... bouří se Hynek Blaško.

"Nákupy techniky jsou to samé. Nikoho z politiků nezajímá, jak bude nová technika včleněna do organizační struktury vojsk, jak její parametry odpovídají vedení základních druhů bojové činnosti. Nikdo se neptá na nic, ale hrdě se oznámí národu a světu - podívejte jak jsme dobří, nakupujeme. Jenže tomu, kdo bude novinky obsluhovat, prší za krk, nemá pořádnou výstroj a možnost si ji obměnit. Logistikům vstávají hrůzou vlasy na hlavě při myšlence na zásobování vojsk náhradními díly. Pojem unifikace nikomu nic neříká, hlavně ať proudí životodárná tekutina do stranické pokladny. Však „gumy“ si s tím poradí. Ministerstvo a generální štáb se jen hemží různými poradci, kteří si k řemeslu ani nečuchli, ale usměrňují běh věcí ku prospěchu kohosi, kdo tahá za nitky." dodává dál generálmajor v záloze, který byl velitelem Společných sil Armády České republiky.

Hynek Blaško se domnívá, že k tomu, co se uvnitř AČR děje, se výborně hodí text písně Voskovce a Wericha ze hry Balada z hadrů ...

“Ten kdo se na svět dívá a ke všemu kývá, ten samozřejmě bývá vážený a ctěn. Takový mozek ptačí, tomu to snad stačí, já, ať se páni mračí, já musím s pravdou ven“

Hynek Blaško, který je předákem Strany práv občanů do parlamentních voleb ve Středočeském kraji se rozhodl, že na stranickém webu zveřejní část svého dopisu zaslaného Ministerstvu obrany ČR ...

“Neděláte nic s rozvráceným systémem velení a řízení armády, dovolujete, aby MO zaměstnávalo lidi pro činnosti, které mu nepřísluší. Máte 9 náměstků, různé agentury, kteří(é) nejsou schopni nic vyřešit a řídit. Dovolujete, aby se konzervoval stav u jednotek, které nejsou personálně naplněny, a ty co tomu aspoň trošku rozumí, neohromí výkřiky o rekrutacích, protože ví, že to je jen pouhá prostá reprodukce. Dovolujete, aby se mnozí stavěli do role velitelů a nikdo jim nevysvětlí, že vojáci tu nejsou pro ně, ale oni pro vojáky. Kolik ministerských úředníků jste za svoje působení propustil? Nikoho, a nerespektujete, že od roku 2008 se počty MO ČR měly snižovat o 3% ročně. Podíval jste se, co ta rozbujelá administrativa produkuje pro vojska a jaký to má na ně dopad? Jediný dopad to má ten, že počty správního orgánu se kultivují na úkor naplněnosti jednotek.

Odstavte různé tzv. manažery od možnosti „velet“, a vysvětlete jim už konečně, že oni jsou tu od toho, aby zabezpečovali potřeby vojsk. Přeměňte to „nafoukané“ ministerstvo v servisní orgán ať se mají vojáci do čeho obléci, obout, čím střílet a kde cvičit, ať mají vše potřebné k plnění úkolu obrany státu.“

"Dalo by se pokračovat dále, ale už by to bylo nudné. Jen bych se ještě chtěl zmínit o některých věcech, co mě štvou a určitě nejen mě," pokračuje dál Hynek Blaško.

 
Foto: Hynek Blaško, předák SPO do parlamentních voleb ve Středočeském kraji
Související článek:
Nedrancovali jsme přírodní bohatství zemí, odkud sem táhnou imigranti

- kou -
1.8.2017  PrvníZprávy

Prohlášení admirála amerického námořnictva Scotta Swifta o jeho připravenosti zahájit jaderný útok na Čínu, přikáže-li prezident, vyvolal silnou reakci mezi čínskými vojenskými analytiky. Podle Číňanů je admirál Swiift patrně šílený

Odborníci portálu Sohu označili taková prohlášení za „šílená“, a upozornili, že Čína, i když nechce vyvolat konflikt, je na potenciální konfrontaci připravena a nebojí se jí. Avšak tento konflikt mezi oběma jadernými mocnostmi v podání amerických militaristů bude mít velmi neblahé důsledky pro celý svět.

„Vyslovil se další šílenec, a přestože jsou to jen bláznivé řeči, znamená to, že se šílené záměry prokázaly samy,“ poznamenali k nedávným výrokům amerického admirál Scotta Swifta vojenští analytici čínského portálu Sohu.

Velitel amerického Tichomořského loďstva admirál Scott Swift řekl, že je připraven zahájit jaderný útok na Čínu, jestli dá prezident Donald Trump rozkaz. Podle autorů, že ačkoli to může být důkaz oddanosti armády USA ke svému vrchnímu veliteli, měl by významný představitel námořnictva Spojených států jako Swift asi vědět, že tato slova mohou mít za následek určité důsledky, a to je vede k zamyšlení nad zdravým rozumem admirála a řady jeho příznivců.

Takové prohlášení velitele amerického Tichomořského loďstva, vyvolávají nutnost připomenout historii japonského maršála Isoroku Yamamota. Právě na jeho naléhání Japonsko provedlo překvapivý útok na americký Pearl Harbor. Při hledání rychlé slávy Yamamoto na sebe v konečném důsledku pouze uvalil hanbu a na svoji zemi - jaderné útoky. K tragédii Hirošimy a Nagasaki došlo právě kvůli válečníkům, jako Yamamoto. Ale zdá se, že Swift zapomněl historii.

Dnes je Amerika pravděpodobně již zvyklá na to „cloumat se všemi napravo nalevo, využívaje svého postavení hegemona“. Ve stejné době se Čína vyvíjí klidně a významně přispívá ke globální ekonomice a stabilitě, ale tento „růst“ mají někteří Američané tendenci vnímat jako „hrozbu“. A jednoduché „zadržování“ jim už nestačí, tak začínají „tlouci na bubny války“. Není divu, že někteří analytici v Trumpově administrativě, stejně jako zástupci zpravodajské komunity již předpovídali totální konfrontaci mezi Čínou a Spojenými státy v Jihočínském moři. A v této souvislosti se Swiftova slova velmi podobají „hrozbě“, říkají odborníci.

Je však třeba poznamenat, že Čína nebude podléhat tlaku ze strany Ameriky, i když je „po zuby ozbrojena“. V celé historii americké armády bylo pro ni obtížné potkat se s Číňany, ale pokud Swift o tom neví, měl by si přečíst vzpomínky generála Douglase MacArthura na korejskou válku. Amerika potřebuje pochopit, že Čína nemá v úmyslu vyvolat konflikt, ale že se nebojí, a i když někdy začne válka, tak jsou vojáci Číny připraveni k boji. Spojené státy by proto měly vzít v úvahu možné důsledky takového konfliktu.

Jak autoři poznamenávají, agresivní prohlášení Scotta Swifta již přitáhlo pozornost světového společenství. Britští experti popsali možný konflikt jako „třetí světovou válku“, která „by byla katastrofální pro celý svět“. Takže takové hrozby Spojených států vůči další jaderné mocnosti vyhovují jen málo lidem.

A „pokud Swift chce zahájit jaderný útok na Čínu, pak není zcela zdráv – anebo se rozhodl stát se druhým Yamamotem“. A mají-li být tak mocné zbraně v rukou šílenců, může to být největší katastrofa nejen pro Američany, ale pro celé lidstvo, varují čínští odborníci.