Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Nové americké sankce... Tak se ukažte!

0
0
Napsal/přeložil: Finian Cunnigham
1.8. 2017   Eurasia24

Takže americký tyran chce vlepit Rusku více sankcí kvůli údajným obviněním. Je to jen nehorázný výbuch vzteku ze strany frustrovaných Američanů, kteří se snaží, „aby bylo po jejich, jinak to nepůjde“. Je to tak absurdní. Nejškodlivější stát na Zemi, který nelegálně bombarduje a zabíjí civilisty v několika zemích současně, tajně vyzbrojuje teroristické prostředníky na Středním východě, a podvratným způsobem zasahuje do voleb v zemích po celém světě, má odvahu přednášet ostatním o čestnosti, a uchyluje se k přiškrcování financí, čímž se vysmívá mezinárodním zákonům a pravidlům obchodu.







No, Američané koneckonců vždy tvrdili, že jsou „výjimeční“. Nikdy nebylo řečeno nic pravdivějšího, třebaže nedopatřením.

Tento týden americká Sněmovna reprezentantů odhlasovala drtivou většinou hlasů nové a přísnější sankce proti Rusku. Je zřejmé, že senát návrh zákona schválí a poté je velmi pravděpodobné, že prezident Trump zákon podepíše. Z prezidenta se kvůli přebujelé rusofobii v USA stává zkrachovalá existence.

Ruský náměstek ministra zahraničí Sergej Rjabkov ostře odsoudil tyto nejnovější sankce, týkající se zpřísnění represivních opatření mj. v oblasti energetiky, bankovnictví a obranných sektorů. Řekl, že se jedná o vykalkulovaný krok, který povede ke zničení jakékoli vyhlídky na normalizaci vztahů mezi USA a Ruskem. „To je mimo zdravý rozum,“ řekl Rjabkov a dodal, že američtí zákonodárci „neznají žádnou překážku ve své protiruské zanícenosti“, a že se jim to „vymklo z rukou“. Stručně řečeno, jde o kolektivní pomatenost.

Opravdu jen málo duševně zdravých a příčetných lidí – kromě amerických politiků a mediálních odborníků – by uvítalo další zhoršení vztahů mezi dvěma světovými jadernými mocnostmi. Popravdě řečeno, Moskva až doposud prokazovala velkou trpělivost a ochotu, kdy se pokoušela zlepšit bilaterální vazby. Avšak americká politická třída neprojevila žádný zájem o dosažení usmíření. Je to jako kdyby toužila po smrti.

Američtí zákonodárci, kteří schválili nejnovější sankce, měli téměř pěnu u huby, když označili Rusko za nepřítele a začali uvádět pomatená obvinění, že se Moskva v loňském roce vměšovala do prezidentských voleb, a také že destabilizovala Ukrajinu a (to nebudete věřit), že „podporovala Assadův režim v Sýrii“. Přitom Sýrie je země, kde americká CIA v posledních šesti letech podporovala džihádistické teroristy, usekávající hlavy.

Avšak poodstupme na chvíli o kousek stranou. Jiný způsob, jak nahlížet na tuto geopolitickou slepou uličku, vyvolanou Spojenými státy, je, že jde vlastně o dobrou věc. Američtí politici a velká část médií trpí protiruskou hysterií a ve své nepříčetnosti zastávají iracionální názory na mezinárodní záležitosti, takže neexistuje žádná šance, že by se zapojili do normálního dialogu.

Je lepší nechat americkou politickou třídu, ať zničí sama sebe svou vlastní toxickou paranoiou a bludy o světě, zejména o Rusku. Ať sami sebe zničí politicky ve svém izolovaném paranoidním stavu a věčné nečestnosti.

Známkou nadcházejícího politického sebezničení Ameriky je zuřivá reakce Evropy na nejnovější sankce. Evropané se konečně probouzejí a zjišťují – sice s velkým zpožděním – že Washington jedná bezohledně jen na základě svých vlastních sobeckých zájmů, a je připraven, pokud to bude třeba, způsobit bolest i Evropě.

Evropská komise, která dohlíží na obchodní politiku EU, a také Německo a Rakousko vyjádřily své pobouření nad „utajovaným programem“ Washingtonu, který se skrývá za povýšenou a pokryteckou rétorikou sankcionování Ruska.

Německé ministerstvo zahraničí ostře kritizovalo Ameriku za to, že podkopává evropskou energetickou bezpečnost a využívá sankce jako „nástroj pro posílení amerických průmyslových zájmů“.

Amerika vlastně nesankcionuje až tak moc Rusko, jako své vlastní spojence.

Samozřejmě, to je to, o čem celé to americké pozdvižení kvůli sankcím proti Rusku vůbec je. Nemá to nic společného s „ukázňováním“ Ruska kvůli údajným obviněním. Jak by se taková zbožná rétorika dala brát vážně od nejškodlivějšího státu na planetě?

Ne, všechno je to kvůli podsouvání amerických dodávek plynu na nový evropský trh, které by měly nahradit ruský export. Když Donald Trump minulý měsíc navštívil Polsko, bez příkras nabízel Polákům a jiným středoevropským zemím, aby nakupovaly americký plyn. Přestože by bylo zásobování z USA mnohem dražší než z Ruska.

Si Ťin-pching varuje: Čína nikomu nedovolí, aby ji sebral její území!

0
0
1.8. 2017  První zprávy
Čína dala jasně najevo, že nehodlá ustupovat v územních sporech ohledně ostrovů v Jihočínském moři. Číňané si váží míru a nikdy nebude agresorem, ale nedovolí, aby ji kdokoliv sebral jakoukoliv část svého území, řekl v úterý prezident Si Ťin-pching na slavnostním ceremoniálu u příležitosti 90. výročí Lidové osvobozenecké armády Číny.

„Číňané milují mír, my se nikdy nestaneme agresorem a nebudeme rozšiřovat své hranice na úkor druhých. Ale také nikdy nedovolíme žádné osobě, organizaci nebo politické straně, aby Číny sebrali část jeho území, a to bez ohledu na formu,“ citovala čínského vůdce RIA Novosti.

Admirál USA řekl, že provede jaderný útok na Čínu, přikáže-li Trump!

Zdůraznil, že nikdo nedonutí Peking tolerovat cokoliv, co škodí „svrchovanosti, bezpečnosti a zájmům rozvoje země“.

Otázka sporných ostrovů v Jihočínském moři se zostřila zejména v poslední době. Územní spory existují mezi Čínou, Vietnamen a Filipínami a Japonskem. Do napjaté situace vstoupily i Spojené státy, které demonstrativně posílají své vojenské lodě do těchto oblastí a tvrdí, že „pouze“ chtějí zachovat volné námořní trasy pro obchod.
První zprávy,Jiří Kouda

Trump dostal pořádný kartáč od svých jestřábů; chtěl se jen kamarádit a neválčit jako jeho předchůdci v Bílém domě, proto mu hrozili impeachmentem; tak pustil bombardéry nad Koreu a přitvrdil sankce proti Rusku...

0
0

Břetislav Olšer
1.8. 2017   Rukojmí
Asi půl roků poté, co se stal Trump 45. prezidentem USA, přeletěly koncem července 2017 dva americké strategické bombardéry B-1B nad Korejským poloostrovem jako odpověď na další test severokorejské rakety. Naprosto trapné a tragické gesto; Trump moc dobře ví, že na 85 základnách v Jižní Koreji je přítomno od roku 1957 více než 28.000 amerických vojáků, zatímco Rusko a Čína tam nemají ani jednoho ozbrojence, natož vojenskou základnu...

(Nyní je srpen 2017 a Čína opevňuje svoji hranici se Severní Koreou, posiluje v pohraničí vojenskou přítomnost. Znovu na to upozornil The Wall Street Journal. Peking zřídil novou pohraniční jednotku a 1400 kilometrů dlouhou hranici nepřetržitě sleduje s pomocí dronů. Hranici posílilo také až 150 tisíc vojáků.

List The Wall Street Journal s odkazem na americké i čínské vojenské odborníky nově informoval, že hranici sledují 24 hodin pozorovací bezpilotní stroje a Číňané v pohraničí staví bunkry, do nichž by se v případě chemického či jaderného útoku mohli uchýlit civilisté. Čína rovněž na svém severovýchodě reorganizovala vojenské jednotky a v příhraničí s Koreou zřídila novou armádní brigádu…

A ještě připomínka Bílému domu z Pekingu; Čína nezavinila problém jaderného programu KLDR a jestli hloupí prezidenti USA nechali vydělávat čínské podnikatele, musí si Trump též zapsat za uši, že Čína nakoupila státní dluhopisy jeho země neomezených možností za několik bilionů...) https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/444941-cina-se-boji-valky-v-koreji-a-na-hranice-posila-desitky-tisic-vojaku-i-specialni-drony.html

A to ještě před několika měsíci řekl Trump na adresu Kim Čong-una: "Ale řeknu vám jednu věc - která se nebude spoustě lidí líbit - bylo mu (Kimovi) jen 26 či 27 roků, když po otcově smrti převzal vládu. Musel se přitom potýkat s velmi tvrdými soupeři, zvlášť generály, ale i dalšími. A přes svůj mladý věk si dokázal udržet moc, přitom spousta lidí se ho nepochybně snažila moci zbavit, ať už to byl jeho strýc, nebo někteří jiní. On se s tím ale dokázal vypořádat. Takže je to opravdový lišák," ocenil Trump Kima.

„Pokud by to bylo příhodné, abych se s ním setkal, tak bych to rozhodně udělal, byl bych poctěn,“ prohlásil Trump a ještě jednou zdůraznil, že by to muselo být za správných podmínek. „Ale udělal bych to,“ dodal.

(Kdo tedy může za jaderné zbrojení Severní Koreje a proč...? Podle oficiálních informací poskytnutých ministerstvem obrany (MO) a jeho centrem Defense Manpower Data Center (DMDC), stále působí asi 40.000 amerických vojáků na 179 amerických základnách v Německu, více než 50.000 vojáků na 109 amerických základnách v Japonsku a desítky tisíc vojáků funguje na stovkách základen po celé Evropě i v Jižní Koreji…

Na základě informací nejnovější zprávy od Base Structure Report (BSR), mají Spojené státy základny v nejméně 150 zemích a vojáky prakticky po celém světě. Podle posledního zveřejněného počtu, americká armáda v současné době obsazuje 686 základen v padesáti amerických státech a ve Washingtonu, DC. K tomu je mnoho známých amerických základen v Kosovu, Kuvajtu a Kataru. Součet Pentagonu však nezahrnuje tajné americké základny v Izraeli a Saúdské Arábii…)

V ten samý den, kdy letěly nad Korejským poloostrovem vojenská letadla jako výstraha KLDR, podepsal Trump rovněž další tvrdé nové ekonomické sankce proti Rusku; to za to v odvetě nařídilo Spojeným státům snížit počet diplomatických zaměstnanců v Moskvě do 1. září 2017. Uvedlo také, že jako odplatu za americké sankce vůči Rusku, hodlá zabavit rekreační areál a sklad užívaný americkými diplomaty...



Podle ruské agentury Interfax bude muset americké velvyslanectví snížit počet svých zaměstnanců o stovky. „Nemluvíme o desítkách, ale o stovkách členů diplomatického a pomocného personálu, který pracuje v americké diplomatické misi,“ citovala svůj zdroj. Rusko Spojené státy informovalo, že někteří zaměstnanci budou muset zemi opustit už za několik týdnů.

"Jestřáb" americké politiky, senátor za stát Arizona McCain, ostře kritizoval tato odvetná opatření ruského ministerstva zahraničních věcí ve vztahu k diplomatům USA, kteří byli zbaveni chaty ve Stříbrném Boru, a byl snížen jejich počet na 755 osob. "Spojené státy americké musí vyslat jasný signál Vladimíru Putinovi, že nestrpíme útoky na naši demokracii!", prohlásil McCain. "Surové? Až krev stydne", dodal…

Nyní skromná reflexe; bez ohledu na to, jestli EU opravdu přijme sankce proti americkým firmám, je jasné, že Brusel musí pochopit, že nepřítelem number one není Rusko, nýbrž ekonomické a hlavně vojenské zájmy USA. Tato situace se podobá sarkastickému humoru, kdy si Američané sami nařežou dřevo, ohoblují prkna, sami si stlučou rakev, poté nakoupí hřebíky, kladiva, krumpáče a lopaty, s nimiž si pak vyhrabou díru v zemi, sami si lehnou do rakve a sami sebe též pohřbí; Trump se pak nad jejich hrobem pomodlí a možná i spáchá harakiri…

Časy se mění; napřed se Trump jako opičák King Kong bušil do hrudi a svých řevem děsil celou globální džungli, aby se pak z něho stal slon, co bezradně šlapal v porcelánu, který se ale změnil ve smradlavé hov.o, jež by sice mohlo sloužit jako užitečné hnojivo, byť by to byly jenom verbální sr.čky… Trump zklamal; je jen mačo, narcis a sebestředný trouba, který pouze lživě sliboval, ale skutek utekl.

Napřed jako první americký prezident během inauguračního projevu 20. ledna 2017 ukázal bez servítků na děsivou kriminalitu USA, nezaměstnanosti, zmínil se o chudých městech a bídě Američanů, zatímco Obama lhal: „Podle mnoha měřítek je naše země silnější a bohatší, než když jsme začínali.“ Na Obamova slova „Amerika už je velká, Amerika už je silná“ Trump reagoval na twitteru slovy:

„Naše země se nejeví ´už velká´ milionům úžasných lidí, kteří žijí s chudobou, násilím a beznadějí“. A bájil dál: „Jsme jeden národ. Sdílíme jedno srdce, jeden domov a jeden glorious osud. Bránili jsme cizí hranice na úkor našich. Utratili jsme biliony dolarů v zahraničí, zatímco infrastruktura u nás trpěla. To je minulost. Teď už se dívejme jen do budoucnosti. Ode dneška pokryje naši zemi nová vize. Bude to vždy Amerika na prvním místě...“

A vše začalo tak slibně, stejně jako se Severní Koreou, přitom se ruský prezident Vladimir Putin z Kremlu telefonicky spojil s novým americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Oba se shodli, že chtějí aktivní společnou práci s cílem normalizovat vzájemné vztahy. Putin řekl, že chce s novou americkou vládou vést „partnerský dialog“. Jeho slova ovlivnila jistě Trumpovo vystoupení na stanici NBC.

„On řekl pěkné věci o mně, já řeknu něco pěkného o něm,“ řekl. (Ruský prezident o Trumpovi prohlásil že je "naprosto úžasný", very outstanding.) A ve chválení Trump pokračoval, že pan Putin "velmi ostře kontroluje svou zemi". Prý je Rusko "velmi odlišný systém" a Trump "náhodou nemá rád ten systém". ale v tom systému je on (Putin) lídrem mnohem a mnohem víc, než je náš prezident (Obama) lídrem".

Trump už je po exprezidentu Francie Valery Giscardu d’Estaingovi druhou hlavou státu, která je na straně ruského Krymu a schvaluje Putinovo referendum na tomto poloostrově. Nedávno pro televizi ABC řekl: "Lidé na Krymu, podle toho, co jsem slyšel, by raději byli v Rusku než tam, kde byli dříve. A k tomu také musíme přihlížet." Dodal, že by USA měly uznat anexi Krymu, pokud by to vedlo k lepším vztahům s Moskvou a silnější spolupráci v boji proti terorismu.

K tomu prohlásil, že přízeň ruského prezidenta Vladimíra Putina považuje pro USA spíš za bonus než za chybu. A doufá, že se s ruskou hlavou státu dohodne na zlepšení vztahů s Moskvou.

Chceš-li vládnout světu a porazit teror Islámského státu, musíš se poklonit třem největším monoteistickým náboženstvím světa, řekl si Trump a poprvé vyrazil do zahraničí, a co čert nechtěl, tím prvním byl saúdsko-arabský Rijád, následně Jeruzalém a nakonec Vatikán… Pak se opět vymkl běžným praktikám svých předchůdcům v Bílém domě a jako první z nich navštívil Izrael a pohladil Západní zeď- Zeď nářků.

Napřed ale byl i u něho byznys, když v Saúdské Arábii uzavřel na stovky miliard obchodní smlouvy, přičemž za sto miliard se opakoval další veletrh zbraní, když ten poslední se odbyl v Libyi v roce 2011. Rijád tehdy nakoupí 84 nových a sedmdesát zmodernizovaných stíhaček F-15 a 178 vrtulníků.

"Toto shromáždění se může stát počátkem míru na Blízkém východě a možná i na celém světě,"řekl Trump v rámci rijádského summitu. Přítomné státníky vyzval, aby "vyhnali teroristy ze svých svatyní" a "vyhnali je ze svých obcí". "Je to bitva mezi barbarskými zločinci, kteří chtějí vyhladit život, a slušnými lidmi všech vyznání, kteří jej chtějí bránit,"řekl prezident. "Fanatickým násilím" podle jeho slov nejvíce utrpěly právě arabské země. Ovšem, slovo mír se v Bílém domě nikdy nenosilo a proto brzy Trumpovi sklaplo s jeho naivními sny…

Jeden se mu však málem naplnil; Sněmovna reprezentantů amerického Kongresu 4. května 2017 po tvrdých bojích a houževnatém lobování těsným poměrem hlasů schválila novou reformu systému zdravotního pojištění, která byla bezmála hlavním volebním slibem prezidenta Donalda Trumpa. Nová reforma prošla parlamentní komorou poměrem hlasů 217 ku 213, když pro Trumpův plán nezvedl ruku ani jeden demokratický poslanec. Hlasování se sněmovně je trumfem prezidenta Trumpa, shodují se anglosaská média. Pyrrhovo vítězství…

Trump sám po hlasování oznámil, že „Obamacare je mrtvá”. To bylo v květnu, dnes senát Obamacare potvrdil a další Trumpova prohra je tady… Republikánům se tak nepodařilo ani ve třetím hlasování během jednoho týdne prosadit svůj návrh. V poslední verzi chtěli zrušit současný systém a do dvou let ho nahradit novým.

Bylo to všechno jen Trumpovo show, když ve svém projevu jako šéf Bílého domu velkopansky řval, že postaví na hranicích s Mexikem zeď, co si jí Mexiko samo zaplatí, dnes to není Mexiko, nýbrž USA, co za stavbu více než stokilometrové zdi platí jak mourovaté.

Pak chtěl zastavit obyvatele sedmi muslimských zemí, aby emigrovali do Spojených států, v mžiku mu to zatrhli, stejně tak v neidentifikovatelném hnutí své mysli ještě víc zpřísnil sankce proti Rusku, i když tvrdil o Putinovi, že je to dobrý chlapík a skoro tři hodiny s ním na G20 srdečně pokecal.

Tady bejvávalo Trumpovo... New York... Snímek Břetislav Olšer

Mezitím začalo vyšetřování údajného ovlivňování justice ze strany prezidenta Trumpa; bylo to několik dní poté, co z funkce 9. května 2017 nečekaně odvolal ředitele Federálního vyšetřovacího úřadu Jamese Comeyho. Ten před senátním výborem pro dohled nad tajnými službami pod přísahou řekl, že si je jistý snahou Ruska ovlivňovat loňskou kampaň před americkými prezidentskými volbami.

Uvedl rovněž, že je přesvědčený, že pravým důvodem jeho nečekaného odvolání z funkce šéfa FBI byla snaha prezidenta Trumpa změnit způsob vyšetřování ruských zásahů do kampaně před prezidentskými volbami.

A aby toho nebylo málo, zeť a poradce amerického prezidenta Donalda Trumpa Jared Kushner na neveřejném zasedání výboru pro tajné služby amerického Senátu vypovídat o ruské roli během loňských prezidentských voleb. Vzápětí jako manžel Ivanky Trumpové vypovídat také před výborem Sněmovny reprezentantů.

Kushner před senátory hovořit především o svých kontaktech s Rusy během loňské předvolební kampaně, na jejímž konci se jeho tchán Donald Trump stal 45. americkým prezidentem. Kushner se loni setkal mimo jiné s ředitelem jedné z velkých ruských bank, tehdejším velvyslancem Ruska v USA Sergejem Kisljakem a ruskou právničkou Nataljou Veselnickou.

S Kisljakem se údajně domlouval zřízení tajného komunikačního kanálu s Kremlem. Veselnická na setkání s ním a prezidentovým synem Donaldem juniorem nabízela údajně kompromitující materiály na Trumpovu soupeřku Hillary Clintonovou. O schůzce s právničkou vypovídal na veřejné schůzi výboru Senátu někdejší šéf prezidentova volebního týmu Paul Manafort.

Tím postavil amerického prezidenta Donalda Trumpa do přetěžké pozice, protože ho donutil ostře se vymezit proti Rusku, nebo vetovat legislativu schválenou Senátem a tím rozzlobit svou Republikánskou stranu. Inu, Trump dostal pořádný kartáč od vojenských jestřábů USA; chtěl se totiž jako první prezident Spojených se všemi jen kamarádit a neválčit, proto mu pohrozili impeachmentem, takže rychle podepsal tvrdé sankce proti Rusku… Svěrače svírají a jejich majitelé se brání jako Trump; zklamal, poněvadž je jen mačo, narcis a sebestředný trouba, který jen sliboval, ale skutek utekl…

Etnograf a historik může stokrát vysvětlit Malorusko - komentátor bude stále mlít o Ukrajině

0
0
Jiří Jaroš Nickelli
1.8.2017   ČeskéNárodníListy

Ve filmu "Pád říše římské"řecký pedagog v římském senátu vysvětluje toto - když žák po padesáté nechápe podanou látku, je něco špatně buďto s učitelem nebo s danou látkou. Zde máme ten druhý případ - špatně podávanou látku veřejnosti.


Naši komentátoři pořád melou jednu a tu samou mantru o Ukrajině. Podávají Ukrajinu jako "svébytnou, samostatnou, demokratickou, proevropskou zemi, zemi bojující za svébytnost proti utlačovateli molochu, imperátoru, agresoru Rusku". (Zapomněl jsem dodat "pod diktátorem diktátorů Vladimirem Putinem", aby mantra byla úplná.)

Patrně jsou za to dobře placeni a dobře slouží pánovi... Ale vůbec nikdy neráčí čtenářům vysvětlit, jak a z čeho ta jmenovaná "Ukrajina" vlastně povstala. Proč? Protože by to zbořilo jimi podávanou "látku".

Klasický příklad poslední doby poskytují Hospodářské noviny v komentáři pana Ondřeje Soukupa. ("Okurkové Malorusko", HN,19.7.2017,str. 9.) Pan komentátor se notně podivuje nad vyhlášením Maloruska presidentem Doněcké republiky panem Zacharčenkem. Pokládá název Maloruska za "okurkový" (sic! Sancta simplicitas, zvolal by klasik...) Vyvolává dojem sezónního hoaxu. Představuje mu to stav, kdy se spekuluje o jakési vychytralosti a opuštění minských dohod, atd. Opak je pravdou.
Jedna z map na internetu - zachycuje dnešní Ukrajinskou republiku s tradičními názvy oblastí - Zleva: Podkarpatská Rus, Ukrajina, Malorusko, Novorusko.

Jak je to vlastně s názvy země zvané jednou "Ukrajina" - jinde "Malorusko" a jedné její dnešní součásti "Zakarpatská Ukrajina" a jinde "Podkarpatská Rus" a ještě jinde "Karpatálja"? Ačkoli se politrukové dneška jakkoli namáhají vypreparovat Ukrajinu a Ukrajince z etnického podloží a prezentovat je jako odedávna separátní ("antiruský") útvar, je to pouze jejich marná snaha.

Je to dáno již etnogenezí dnešních Ukrajinců a Rusínů (což je další problém ukrajinských politruků a rétorů, nikoli pravých vědců.)

Další z map dnešní Ukrajinské republiky s tradičními oblastmi - zleva: Podkarpatská Rus, Galičina čili Halič, Severní Bukovina, Volyň, Podolsko, Besarábie, Budžak, Malorusko, Černigovská oblast, Slobodská oblast, Novorusko, Tavrija (dnešní Krym), nahoře vpravo pak "Ukrajina".

Slovanské praruské kmeny se během tisíciletí rozčlenily na tři hlavní jazykové, později etnografické a nakonec národnostní skupiny, které nikoli podle autora této stati, ale podle renomovaných vědců, sluly - VELKORUSOVÉ, BĚLORUSOVÉ a MALORUSOVÉ. Že toto není pravda?? Ale je! Jinak bychom museli zahodit na smetisko dějin celou slavistickou vědu a její zakladatele. Z našich jmenujme jen Pavla Josefa Šafaříka, a jeho stěžejní dílo "Slovanský národopis", jehož třetí vydání poslední ruky vyšlo roku 1849 - a u nás je Akademie věd vydala roku 1953. Toto patrně pan komentátor neví, a již jen proto podává špatně danou látku. Z dalších velikánů naší slavistiky jmenuji profesora Lubora Niederla a jeho práci "Slovanský svět" vyšlou roku 1909 u Laichtera, s mapou Slovanstva, kde uvádí - kýho výra! - zásadně MALORUS, nikoli Ukrajinu. Ale vraťme se k P.J.Šafaříkovi. Filolog a etnograf Šafařík v Hlavě I. svého díla charakterizuje ("definuje") oblast ruské řeči s poli, znaky a nářečími. V par. 6 hovoří o nářečí velkoruském a v par. 8 o nářečí maloruském - tedy o nářečí - jazyku, jímž hovoří takřka celá dnešní vymezená "Ukrajina", kromě Rusínů a oblastí jazyka velkoruského. Vymezuje i přesný geografický rozsah tohoto jím zvaného nářečí čili jazyka a jeho mluvčí, obyvatelé jsou Malorusové.

Historické prameny hovoří zde o Malorusech, první státní útvar tu byla Kyjevská RUS a všechny prameny týkající se například Zakarpatí, hovoří o "Porta Russia", o bráně Ruské, o uherské Rusi - "Russia, que vocatur Hungarica" atd. O tom všem si například pan komentátor může počíst mimo jiné i v mé knize "Syn Karpat" a v dalších publikacích týkajících se Podkarpatské Rusi, momentálně nazývané "Zakarpatská Ukrajina". 

Nářeční a jazyková mapa dnešního Běloruska, Moldavska a Ukrajiny. Z mapy je patrné, jak relativně malé oblasti hovoří ukrajinsky.

Jak se tedy dospělo k názvu "Ukrajina"? Název "Ukrajina" vůbec neoznačuje původní etnikum. Je to název militárně geografický, nikoli etnický, dnes nanejvýše etnografický. Název Ukrajiny vznikl v dobách soupeření ruského impéria s turkotatarskými kaganáty a s osmanskou říší. Byl to zeměpás hraničních území Ruské říše proti neslovanským etnikům a jejich kmenovým a říšským útvarům.

Geneze tohoto militargeografika byla stejná jako geneze názvu "Krajina" na Balkánském poloostrově, tj. u chorvatsko-slavonské Krajiny. Jak tam vznikl tento název? Stejně. Byla to hranice habsburské državy jihoslovanských území proti Osmanské říši. Na hranici byly postaveny strážní věže a pevnosti. Obsluhovali je Chorvati a Srbové - migranti před okupačními Turky. K této éře se rovněž váže vznik jedné oděvní součástky u vojenských krojů Chorvatů. Ti nosili obvykle k vojenskému kroji (prauniformě) červené šátky. Z těch vznikla později tzv. kravata zkomolením etnického názvu nositelů.

Ukrajinský zeměpás byl oproti balkánské Krajině delší a širší. K jeho obraně sloužily většinou kozácké oddíly bydlící v tzv. karaulech. Díky carským ruským dekretům se legalizovaly jako ochránci hranic a byly vyňaty z nevolnictví. Zde byl základ pohraničních vojsk pod velením atamanů. Tito atamani rovněž přispěli ke vzniku moderního státu "Ukrajina" v roce 1917 z moci rakouskouherského a zejména německého Mackensenova vojska. To tehdy obsadilo převážné území dnešní Ukrajiny. Byli to atamani jako Petlujura, Machno a Skoropadský, kteří stáli u zrodu nové Ukrajiny. Tehdy pod záštitou germánsko austrohungarských okupantů vznikl stát "Ukrajina" s UCR - "Ukrajinskou centrální radou" atamana Petljury, a později s generálním sekretářem Skoropadským, vládnoucím pomocí dekretů - univerzálů. Zatímco na Podkarpatské Rusi vznikla ANRUR - Uhro-rusínská národní rada, a ta se přiklonila ke vznikající ČSR. Ostatně takových národních rad tam vzniklo několik, ale byly neúspěšné, protože velmoci podpořily radu dr.Žatkoviče s příklonem k ČSR. Ale ani tyto rady se nejmenovaly po Ukrajině, nýbrž po Rusku - například "Ruská krajina", nebo "Příkarpatská Rus".

Co plyne z tohoto historicko etnografického exkursu? Především to, že název Malorus, Malorusko je mnohem starší, že je to název podložený etnickým a jazykovým základem, kdežto název Ukrajina je název vojensko zeměpisný, a mladší. Zkrátka a dobře - Malorusko není okurkový název. Okurkový je leda pan komentátor, který by měl buďto osvěžit své školní znalosti o Malorusku zvaném Ukrajina, anebo vrátit školné.

Nakonec jen takový škodolibý fakt z dějin II. světové války.

Američané roku 1944 natočili vojenský propagační film o boji Sovětského svazu s nacisty. Ten film se u nás prodává jako dobový dokument. Mám jej ve svém archivu.

Autorem filmu bylo Ministerstvo války Spojených států. Ti označovali ve filmu různá historická území SSSR včetně dnešní Ukrajiny. A nerozpakovali se ztotožnit názvy Malorusové čili Ukrajinci. Pan komentátor bude považovat i americký historický dokument za "okurkový" projev? Nevím, nevím, zdali by mu to bylo odpuštěno. I když dobře slouží pánovi...



Dr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I
Autor je etnograf a muzeolog

Zbyněk Fiala: Je to vyrobeno doma

0
0

Zbyněk Fiala
1.8.2017   VašeVěc
 

Veteráni zpravodajských služeb USA píší prezidentovi Donaldu Trumpovi, aby nevěřil zprávám o ruském vměšování do amerických voleb, kterým argumentují sankce proti Rusku. Fyzika říká, že to mohl udělat jen někdo zevnitř a že ruskou stopu tam pak někdo přidal.

Při schvalování amerických sankcí proti Rusku byl jedinou podstatnou věcí poměr sil v Kongresu. Jen asi pět zákonodárců v obou komorách dohromady nezvedlo ruku „pro“. To neznamená, že všichni jsou přesvědčeni o zásadní ruské stopě v loňských amerických volbách. Spíš to znamená, že dnešní americký zákonodárce musí být velice opatrný, když chce vyjádřit vlastní názor. Nelze bez úhony – slovy lidové moudrosti – „čurat proti větru“. Rusko je klíčové vnitropolitické téma Washingtonu. S tím ať se Rusové smíří, je jedno co zrovna sami dělají. Byla jim přidělena role nepřítele, a kdo zvedne ruku proti, prohrál. Stupňování napětí je v národním zájmu, dnešní USA nedovedou žít v míru.

O ruském vměšování do amerických voleb se začalo mluvit před rokem, když nejprve tajemný Guccifer 2.0, a po něm Wikileaks nabídli poutavé čtení z vnitřností Národního výboru Demokratické strany a volebního štábu Hillary Clintonové. Ukázalo to manipulaci voleb, ale ze strany těch v Demokratické straně, kdo nechtěli za žádnou cenu připustit vítězství socialisty Bernieho Sanderse v primárkách. Jak se k tomu dostali Rusové. Krátce po zprávě, že špinavé prádlo Hillary je venku, s tím přišel jakási laboratoř Crowdstrike, blízká táboru Hillary.

S důkazy si nikdo neláme hlavu. To je ostatně „state of the art“ čili špica dovednosti některých šéfů zpravodajských služeb – tvrdit, co se rádo slyší, je lepší než houby vědět. Laťka se nastavila už před vpádem do Iráku. Když se nedařilo nalézt nic, co by dokazovalo, že Husajn má zbraně hromadného ničení, prosadila se teze tehdejšího ministra obrany Donalda Rumsfelda, že „neexistence důkazů není důkazem neexistence“.

Jinými slovy, Husajnovi bylo houby platné, že se nenašly ani atomovky, ani jiné lidožery, protože neúspěch hledání nepotvrzuje, že hledané neexistuje. Což ovšem platí kdekoliv. Proto se teď touto metodou postupuje i proti Rusku. Že nejsou důkazy o ruském hákování amerických voleb? Tím hůř, zkoušejí to skrývat. To je ten důkaz, jak jsou sankce nutné.

Jistý odpor se však ve zpravodajské komunitě přece jenom zvedá. Když šéfové těchto služeb kývnou na cokoliv, o co jsou požádáni opozicí proti Trumpovi, vzniká riziko, že opravdové zpravodajce nebude nikdo potřebovat. Přijdou o chleba. Ale bránit se mohou jen veteráni, které není odkud vyhodit. Slyšíme tedy jen dva hlasy – šéfy služeb a veterány těchto služeb. Šéfové mají jasno, veteráni kladou otázky.

Nemáme rádi Trumpa, ale máme rádi pravdu, zdůvodnili svůj postup William Binney a Ray McGovern, když napsali, že tajná korespondence Národního výboru Demokratické strany (DNC) neunikla nějakým ruským hákováním, ale byla zkopírována přímo z počítače. To mohl udělat jen někdo, kdo k tomu měl přístup, tedy žádní Rusové.

www.baltimoresun.com/news/oped/bs-ed-hacking-intelligence-20170105-story.html

Jedná se o kvalifikované sdělení, které bylo poprvé publikováno už 5. ledna letošního roku na názorových stránkách The Baltimore Sun. Binney strávil kariéru v Národní bezpečnostní agentuře NSA a McGovern v CIA. Oba jsou veteráni. Binney odcházel v roce 2001 z pozice technického ředitele NSA. Byl to tedy on, kdo řídil vývoj systému, které dnes tato agentura používá. McGovern to v CIA dopracoval až na úroveň vedoucího analytika, který přímo poskytoval svodky prezidentu USA. Tehdy jím byl jiný Republikán, Ronald Reagan. Zkrátka informují nás dva profíci, žádní diletanti.

Proč to nemohlo být hákování a musela to být kopie přímo z počítače?

Nenašla se žádná elektronická stopa hákování, přestože podle Binnaye – a ten to musí vědět – NSA by taková stopa nemohla uniknout. NSA zaznamenává cesty veškeré elektronické korespondence v USA, a nejen tam. Existuje jediný způsob, jak při přesunu dat mimo počítač nezanechat stopu. Musím se dostat přímo k počítači nebo do jeho vnitřní sítě LAN (před branami internetu) a nasypat to z konektoru do nějaké fleshky nebo jiného přenosného média.

Kdyby šlo o hákování, tedy nedovolené dálkové ovlivnění počítačů, NSA dokáže zjistit nejen čas, ale i veškeré trasy, kudy by se signály v internetové síti přenášely. Proč to tedy NSA neukázala, aby potvrdila svá tvrzení o tom, že ví, kdo to vykradl z DNC? Nejspíš, že nic takového nemá, ale pak to musel vynést někdo zevnitř, nějaký insider. McGovern, který v článku zastupuje CIA, jen potvrdil, že samotná CIA nic zjistit nemůže, protože v této oblasti je „téměř totálně“ závislá na NSA.

Oficiální místa zmíněný pohled veteránů zcela ignorují, proto se ozvali znovu. Rok po události, a krátce poté, co byly v Senátu schváleny další sankce proti Rusku, byla zveřejněna „forenzní meta-analýza“ autora, který vystupuje pod nickem The Forensitator.

https://theforensicator.wordpress.com/guccifer-2-ngp-van-metadata-analysis/

Předmětem analýzy byl zkomprimovaný soubor 7dc58-ngp-van.zip (dále jen NGP VAN) ve formátu *.7zip s maily Národního výboru Demokratické strany a Johna Podesty, šéfa volebního štábu Clintonové. To je soubor, který pak zveřejnila osoba označující se jako Guccifer 2.0. Uvedená pošta DNC byla stažena 5. července 2016 a o dva měsíce později (13.9.2016) ji Guccifer 2.0 zveřejnil na DNCLeaks.


Z datového souboru bylo možné vyčíst délku, a tedy i průměrnou rychlost stahování, která byla 23 MB/s. To je rychlost, která je obtížně dosažitelná při stahování po internetu. Autor proto považuje za pravděpodobnější, že data byla zkopírována přímo z počítače, který je obsahoval. To znamená, že ten, kdo je nabral, měl buď přímý přístup k tomuto počítači, nebo se na něj napojil uvnitř místní sítě LAN. Analýza upozorňuje, že takto bylo dostupných až 19 GB dat, takže to, co bylo zveřejněno, možná představuje jen jednu desetinu zkopírovaného materiálu.

Časové značky souborů jsou nastaveny v časovém pásmu EDT, tedy z východního pobřeží USA. Tyto značky nabídl fakt, že to bylo nejprve zkopírováno do počítače s Linuxem, jehož příkaz „cp“ automaticky zapisuje i data poslední změny souboru. Autor analýzy soudí, že použitý počítač byl z USB také spuštěn, a data pak byla kopírována na stejnou klíčenku, neboť byla formátována pro správce souborů *.ext4 v Linuxu.

O dva měsíce později, 1. září 2016 byla část zmíněného zazipovaného souboru NGP VAN zkopírována do prostředí Windows. Tam je jiný správce souborů. Byl pak vytvořen konečný komprimovaný soubor *.7zip, ve kterém najdeme i soubory balené ve formátu *.rar s pracovními adresami Windows. Také tyto pracovní adresy jsou nastaveny v časovém pásmu EDT, tedy někde na východním pobřeží USA.

Jak původně sbalené soubory *.rar, tak původně nesbalené soubory, které skočily ve výsledném souboru NGP VAN 7zip a byly zveřejněny 13. září 2016 osobou Guccifer 2.0 na speciálním webu DNCLeaks, a pak i prostřednictvím Wikileaks, byly tedy nejprve kopírovány do klíčenky USB, a ta pak byla použita jako zdroj pro další zpracování do výsledného souboru 7zip. Kdy a jak k tomuto výslednému zpracování došlo, se však zjistit nedá.

Tolik The Forensicator v úvodním shrnutí, detaily ať si každý nastuduje sám. Klíčový závěr – nebylo to hákováno po internetu, bylo to zkopírováno někým zevnitř, a všechno na východním pobřeží USA. Tam leží i Washington. Rusko je jinde.

The Forensicator tak jasně vyvrací analýzy laboratoře Crowdstrike, která jako jediná zkoumala soubory s kradenou poštou předtím, a našla tam ruskou stopu. Čtu to na Disobedient Media (neposlušná média), kde neopomenou dodat, že zakladatelem Crowdstrike je Dmitri Alperovitch, který je také vedoucím pracovníkem Atlantické rady, a ta je podle zjištění této redakce napojena na George Sorose. Redakce nabízí i závěr, že Guccifer 2.0 bude mít hodně společného s Alperovichem. Podle jména soudě, tedy nějakým jiným Rusem, než je „ruský hacker“.

Ukradené maily DNC ukazují hlubokou míru nepoctivosti primárek Demokratické strany, jejíž národní výbor jednoznačně kopal za Hillary Clintonovou a proti Berniemu Sandersovi. Cinknuté byly i debaty v CNN, kde Clintonová dostala otázky předem. Dva měsíce před volbami si tak ušili z ostudy kabát.

S myšlenkou, že to byl„ruský hacker“, kdo to ukradl DNC a dal Wikileaks, přišla jako první zmíněná Crowdstrike. Hacker prý za sebou nechal „ruské stopy“ včetně jména Felixe Edmundoviče Džeržinského, zakladatele porevoluční ruské tajné služby, k jehož odkazu se prý hlásí i dnešní FSB. A bylo tam taky něco azbukou. Líp se podepsat nemohli.

Ruská stopa v amerických volbách se pak stala samozřejmostí v prohlášeních nejrůznějších služeb a vyšetřovacích výborů. Pozoruhodné, že zdroj všech potíží, Národní výbor Demokratické strany, odmítl přístup zpravodajským službám, které to chtěly vyšetřit. Nikdo také nezkoumal, zda to bylo opravdu háknuté, nebo jen zkopírované. Věci trochu zkomplikovala vražda jednoho pracovníků DNC Setha Riche, který měl tuto poštu údajně ve svém počítači. „Vnitřní stopa“ případu DNC je tedy minimálně stejně silná jako ta „ruská“.

Další veteráni, sdružení Veteráni zpravodajské profese pro zdravý rozum (VIPS), které vzniklo po zmanipulovaném podnětu k invazi do Iráku roku 2003, věc shrnují. Bývalí zpravodajští důstojníci napsali přímo prezidentu Donaldu Trumpovi o svých pochybnostech, zda „ruský hacker“ nevznikl na domácí objednávku. Shrnují poznatky o tom, že data byla stažena přímo z počítače DNC a jde tedy o někoho zevnitř organizace, a mají za to, že „ruská stopa“ tam byla později vmanipulována.

http://www.zerohedge.com/news/2017-07-24/nsa-officials-and-computer-expert-forensic-evidence-proves-dnc-emails-were-leaked-no

Proč? Manipulace s americkými volbami byla, ale podnikal ji DNC, nahrávající štábu Hillary Clintonové. Všechny ty špinavosti se mohly stát hlavním tématem zbytku kampaně. Proto bylo třeba ukradené maily něčím přetlouct. Tím něčím byla „ruská stopa“.

Staly se tedy dvě věci:

1) Kdosi zevnitř DNC vynesl data z počítačů a dal je Wikileaks. Julian Assange je ohlásil už 12. června 2016, ale nezveřejnil je hned, to chtěl udělat až později. Nakonec s tím začal až 22. července 2016. Cílem bylo ukázat, jak DNC straní Clintonové.

2) Souběžně vznikala snaha předem očernit cokoliv, co Wikileaks zveřejní, okázalým poukazem na „ruské hackery“. Proto už 15. června přišel Crowdstrike, který pracoval pro DNC, s tvrzením, že našel škodlivý software (malware) na serverech DNC. Stejného dne se ohlašuje Guccifer 2.0, bere na sebe odpovědnost za „hacking“, tvrdí, že on je tím zdrojem Wikileaks a zveřejňuje dokument, na kterém pak byly nalezeny „ruské stopy“.

Veteráni VIPS prezidenta varují, že posudky, které dostává od vybraných tajných služeb, neobsahují žádné důkazy. Proti tvrzením o „ruských hackerech“ stojí fyzikální zákony. Lze spočítat, co je možné na internetu, a co je nemožné. Guccifer 2.0 proto není hacker, ani ruský, ani žádný jiný. Jde o vnitřní únik dat, pravděpodobně po klíčence, který byl později zneužit s doplněním zmanipulované ruské stopy. Kdo je Guccifer 2.0 nevíme, píší veteráni prezidentovi. „Zeptejte se na to FBI!“

S tou výzvou prezidentovi, aby se zeptal FBI, to veteráni myslí vážně. FBI se totiž dosud o žádnou identifikaci Guccifera 2.0 nepokusila. Ani ona nechtěla zjišťovat nepříjemnou pravdu, a k tomu ještě kazit obraz žádaného ruského nepřítele.

- - -

Nevzdělanec!?

0
0

Jiří Baťa
1. 8. 2017   zdroj
To si tedy dovolil hodně. Má jen základní vzdělání a vykonává tolik funkcí. Asi tak nějak by se dala posoudit skutečnost, že jistý pan Daniel Hodek je radním hlavního města Prahy, již několikáté volební období je magistrátním zastupitelem a členem v orgánech pražských společností, je dále místostarostou na Praze 1 a místopředsedou KVV ČSSD Praha... No je pravdou, že těch funkcí má „hafo“, tedy přehršel, nicméně to už je věc jiná, o té později.


Tento názor by mohl pramenit z tendencí, že každý, kdo má zájem pracovat jako „úředník“, alias volený funkcionář, by měl mít minimálně bakalářský titul, resp. čím vyšší vzdělání, tím lépe. Nic proti snaze, aby lidé na „odpovědných“ místech měli potřebná vzdělání, jenže.... Předně, jak ukazují skutečnosti a zkušenosti, takto vzdělaní lidé (vyjma PF Plzeň) sice „odpovědná“ místa zastávají, leč jejich samotná odpovědnost ze své činnosti je minimální, de facto žádná a to na všech stupních a úrovních o odpovědnosti politiků ani nemluvě a to navzdory tomu, že snad každý politik-poslanec, až na výjimky, má nějaký titul. Není od věci zmínit, že zastávat funkci jenom proto, že má dotyčný jisté či nějaké požadované vzdělání, které však s danou problematikou vykonávané činnosti nemá nic společného (např. magistra ekonomického směru vykonává funkci v přestupkové agendě, bakalář přírodních věd vykonává funkci vedoucího městské policie atd.) postrádá nejen pragmatickou logiku, ale především předpokládanou a požadovanou kvalitu práce a z toho vyplývající tolik potřebnou odpovědnost. Zde bych si dovolil použít názory některých lidí, kteří se k „nevzdělanému“ funkcionáři panu Hodkovi otevřeně a upřímně vyjádřili. Tak např. :

- Vzdělání zastupitelů jsem nikdy nezkoumal. Není to z mého pohledu to nejpodstatnější. Můžete mít ve sboru zastupitelů naprosto „nepoužitelného“ profesora, stejně jako velmi dělného a racionálně smýšlejícího člověka s výučním listem,“ nebo

- Zastupitelé jsou voleni občany a pokud občané zvolí někoho, kdo nemá vzdělání, je to jejich rozhodnutí a je to v pořádku. Znám mnoho lidí, kteří vzdělání sice nemají, ale z pohledu svých životních zkušeností mají více selského rozumu než někteří, kteří to vzdělání mají,“ a pro potvrzení těchto slov názor poslední:

- Předem bych neodsuzoval případné základní vzdělání u zastupitelů. Maturita ani VŠ titul nejsou a priori garancí dobrého, kvalitního výkonu mandátu.“ Myslím, že těmito několika názory je řečeno mnohé, ne-li vše.

Současná tendence se nese v duchu, že člověk, který nemá maturitu nebo VŠ, nemá uplatnění na trhu práce. Tomu je také podřízena dnešní školská platforma (nikoli reforma), kdy máme bezpočet vysokých škol, zatímco odborných a řemeslných škol je jako šafránu. V konečném efektu je sice mnohem více vzdělaných, ale o to méně umných, řemeslných, resp. „nevzdělaných“ lidí. To vše v kontrastu se známým rčením: „zlaté české ručičky“!.

Vyšší forma vzdělání má beze sporu své opodstatnění což neznamená, že člověk bez takového vzdělání nemůže být se svým „selským rozumem“ stejně dobrým pracovníkem, potažmo funkcionářem, jako ten vzdělaný s titulem. Bohužel tomu však často bývá naopak, kdy vzdělaní lidé nadělají obrazně i doslova mnohdy více škody, jak užitku, v lepším případě méně kvalitní práce, než by se dalo od nich, vzdělaných lidí, očekávat. Konec konců svědčí o tom například výsledky práce většiny našich poslanců, i když ne vždy je to jen otázka vzdělání. Osobně se domnívám, že v případě pana Hodka bych se více zajímal o kvalitu jeho práce než to, že má jen základní vzdělání.

Na druhé straně by však neměl být přehlížen fakt, že zmíněný pan Hodek zastává funkce, resp. má členství ve 13 (slovy třinácti) výborech a komisích, notabene nikoli podřadných. Pravda, není to jen případ pana Hodka, takových „nezmarů“ by se dalo napočítat snad na stovky, jen se o nich veřejně nemluví (zatím). Nicméně by v takovém případě bylo víc než zapotřebí vyhodnotit jeho účast a činnost ve zmíněných třinácti výborech a komisích, protože jak u něj tak mnoha dalších se lze opodstatněně domnívat, že nejen sedět tzv. na několika židlích najednou, ale hlavně výsledek činnosti na těchto židlích je značně problematické, neřku-li nemožné. Chápu, že účast na těchto postech není zcela zásluhou jen pracovní či osobní mimořádnosti samotného pana Hodka, ale důsledkem okolností, za kterých byl do těchto funkcí jinými lidmi delegován. Lze však zcela opodstatněně pochybovat, že pan Hodek (stejně jako ostatní jemu podobní) všechny své funkce a práci nejen zvládá, ale dělá i důsledně a odpovědně. V tom lze pak také spatřovat oprávněné a vážné pochybnosti ve smyslu jeho „nedostatečné vzdělanosti“, i když není vyloučeno, že selský rozum může mít navrch nad celou řadou vzdělaných, ale méně kvalitních lidí, jakkoli se to zdá nepravděpodobné.

Lze tedy konstatovat, že než vytýkat panu Hodkovi jeho nedostatečné vzdělání, by bylo na místě více se zaměřit na výsledky jeho účinkování v celé řadě různých funkcí ve výborech a komisích, potažmo jeho hlavní pracovní činnosti na Praze 1, kde je 1. zástupcem starosty, má v působnosti obchod a služby, tržní řád, cestovní ruch, zdravotnictví a také životní prostředí. V kontextu těchto skutečností je jeho účast v řadě výborů a komisí z pohledu čistoty resp. nekonfliktnosti jeho „manažérské činnosti“ do značné míry zpochybnitelné, neboť oblasti, v nichž se jako 1. zástupce starosty mj. také angažuje ( Komise Rady hlavního města Prahy pro otázky seniorů, předseda; komise Rady hlavního města Prahy pro výběr ředitele příspěvkové organizace Správa pražských hřbitovů, předseda; komise Rady hlavního města Prahy pro udělování grantů v oblasti sociálních služeb, předseda; majetková komise, člen; komise Rady pro kultivaci Václavského náměstí, také člen; a ještě bychom mohli zmínit členství v komisi pro vodní dopravu, je předpoklad korupčního jednání více než reálný. A tady by už bylo možné vyslovovat vážné pochybnosti o regulérnosti, poctivosti a odpovědné činnosti pana Hodka. Ale to by už chtělo skutečně s panem Hodkem osobně mluvit.

EUrošikana a EUroreferendm

0
0
Radim Valenčík
1.8.2017  blog autora

ANALÝZY A KOMENTÁŘE AKTUÁLNĺHO DĚNĺ PŘED ŘĺJNOVÝMI VOLBAMI DO PS Z HLEDISKA VYTVOŘENĺ PŘEDPOKLADŮ PRO SKUTEČNÉ REFORMY

V rámci seriálu o volbách uveřejňuji na pokračování článek, který jsem dál na svůj blog před pár dny a který zaznamenal velké množství ohlasů:


Zašlo to hodně daleko. Takový musel mít pocit každý, kdo včera (viz 30.7.2017 - pozn.red. NR) od 22.00 sledoval pořad Události, komentáře na ČT 24, hlavní téma "Brusel proti V4", musel být šokován, viz:

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/217411000370726/

Přístup, který zaujala současná euroreprezetace vůči zemím V4 v souvislosti s trestáním za odmítání povinných kvót pro nepohodlné uprchlíky, lze označit jako hloupý, tupý, arogantní, bezohledný... a Karel Čapek by vymyslel ještě deset lepších vyjádření. Jednání současné euroreprezentace připomíná šikanu uplatňovanou ze strany psychicky labilního, zamindrákovaného, pubertálního jedince vůči slabším členům kolektivu.

Jak je možné, že k něčemu takovému dochází v EU, která je založena na spontánní solidaritě? Logika dění vyplývá ze zákonitostí, kterým podléhá degenerace, následný rozpad, ale také kopání kolem sebe ve stylu chcípající kobyly současné globální moci, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/4432-pred-jihlavou-o-degeneraci-soucasne-moci.html

Jednou z podmínek fungování současné moci je totiž prestižní prosazování přijatých řešení, ať jsou jakkoli nesmyslná. Tím se "utužují řady" slouhů slouhů a zapouzdřených poskoků této moci. Jakmile začne selhávat odměňování slouhů slouhů a poskoků, trestání kritiků, zdegenerovaná moc končí. Proto ta zoufalost. Proto vyhlášení války, téměř totální války vůči "nepřátelům" hloupých a škodlivých rozhodnutí.

Europapaláši si přivlastnili právo na všechno. A my zase máme právo na referendum. Doporučuji dvě na sebe navazující referenda, resp. podvojné referendum.

První otázka (první referendum):  

Přijmout uprchlíky za podmínek stanovených diktátem současné euroreprezentace, nebo ne a vystavit se sankcím?

V případě, že odmítneme (naše země, případně obdobně v kterékoli jiné zemi V4) uprchlíky přijmou a tím se vystavíme sankcím, navazovala by další otázka (další referendum):

Druhá otázka (druhé referendum):

Zůstat v EU, nebo následovat Británii a odejít z EU?

Uveřejnil jsem ve stručné podobě již včera a v jednom z komentářů byl položen dotaz:

"Líbí se mi to, ale kdo prosadí toto referendum?"


Odpověď není tak těžká. Je před volbami a není žádný důvod, proč takové referendum nepřipravit, pokud bude současná euroreprezentace pokračovat v politice vůči zemím V4 ve stávajícím stylu. Pokud se s takovýmto referendem začne uvažovat jako s reálnou alternativou, určitě se tím negociační pozice zemí V4 nezhorší.

Zaorálkův argument, že žádné referendum o našem členství v EU není třeba a není ani možné protože patříme na Západ, neplatí. Patříme na Západ. Na ten, jaký představovala EU v době, kdy jsme do ní vstupovali. Ale nepatříme na DIVOKÝ ZÁPAD šikany silnějšího vůči slabšímu, ve který se EU mění.

Na závěr jen maličkost, ale aktuální a dokreslující situaci:
"Německá média totálně selhala v informování o migrační krizi. Místo kritického zpravodajství novináři přijali rétoriku politické elity, vytvořili systém vítací kultury, kde pro obavy a kritické názory nebylo místo****, tvrdí studie Hamburské mediální školy a Univerzity Lipsko. Selhání médií podle autorů studie společnost nebezpečně rozdělilo."

Celé viz: https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/444587-nemecka-media-naprosto-selhala-k-uprchlikum-nebyla-kriticka-tvrdi-analyza.html

(Co naše univerzity, které tak rády vstupují do velké politiky?)

(Pokračování ohlasem na tento článek)

Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/4817-volby-2017-172-eurosikana-a-euroreferendm.html

Profesor Alexander Domrin o ruskej odvete USA: „Ešte sme neodpovedali na sankcie: toto je iba odpoveď na udalosti spred siedmych mesiacov“

0
0
Eugen Rusnák
1.8.2017 HlavnéSprávy

Profesor Vysokej školy ekonomickej JUDr. Alexander Domrin v rozhovore pre ruskú Federálnu agentúru Novosti podčiarkol, že USA nečakali ruskú odvetu na svoje sankcie voči Moskve. Tvrdí, že Rusko má „v talóne“ aj ďalšie opatrenia…



„Je pochopiteľne, že v USA sú všetci nahnevaní: nie sú zvyknutí na podobné odpovede. Majú dôvod na to, aby sa hnevali? Pred 7 mesiacmi nám „šlohli“ majetok, vykopli našich diplomatov – a dnes sú znepokojení a sklamaní, že sa chystáme urobiť to isté. Zjavne nečakali, že to urobíme. Áno, oddnes sme im zakázali využívať vidiecky domček a sklady. Ale je v tom rozdiel. Majú ich len v prenájme, ale my máme v USA náš majetok, ktorý sme si kúpili – a pred siedmimi mesiacmi nám zakázali využívať náš majetok – fakticky je to krádež alebo skôr lúpež. Najnovšie sankcie sú vlastne „mínou“, ktorú Barack Obama podložil svojmu pokračovateľovi – Donaldovi Trumpovi,“ hovorí profesor.

„Chystáme sa podniknúť recipročné opatrenia – veď to sa patrí. Ale pozor! To sme ešte neodpovedali na sankcie, ktoré na nás uvalil americký Senát pred pár dňami. Tie opatrenia, ktoré mienime podniknúť, to ešte len bude odpoveď na nehorázne správanie Američanov spred siedmich mesiacov. Ale potom to bude ešte zaujímavejšie. Tvrdím, že odpoveď by nemala byť zrkadlová, ale asymetrická. Akonáhle Donald Trump podpíše zákon o sankciách, už by sme nemali zasa čakať pol roka, aby sme mohli odpovedať. Treba odpovedať skôr – radšej ihneď,“ domnieva sa Alexander Domrin.

Povedal, že Američania ani netušia, kde by im mohli skomplikovať život. „Po prvé, spolupracujeme v kozmickom odvetví. Je to smiešne, práve pred pár dňami Američana poslali do kozmu na našej rakete a aj s našim kozmonautom. Nemyslím si, že teraz v rámci odvetných opatrení, by sme ho mali vyhodiť na nejakom asteroide. Aj keby to vyzeralo dosť efektívne,“ ironizoval odborník v oblasti medzinárodného práva a hospodárstva.

„Po druhé, rezidenciu svojho veľvyslanca v Spaso-House Američania majú v prenájme už pomaly 100 rokov – od 30. rokov minulého storočia. A majú to za smiešne nízku, takmer symbolickú sumu. Samozrejme, nik nemieni vyhodiť amerického veľvyslanca z budovy, ale zdvihnúť cenu prenájmu zo symbolickej na normálnu – to by sme mohli. Alebo aspoň vystrašiť Američanov, že to urobíme,“ povedal profesor Domrin.

„Po tretie, Rusko investovalo do amerických cenných papierov cca 100 miliárd dolárov. A môžeme s tým urobiť veľké šarapaty… Po štvrté, Rusko je jedným z najväčších kreditorov do americkej ekonomiky. Samozrejme, lídrom v tejto oblasti je Čína. Ale Čína sa s nami hádať nebude a bude prekážať tým, ktorí sa budú snažiť urobiť nám niečo zlé,“ dodal.

„V Rusku pracujú stovky, ba dokonca tisíce amerických právnických firiem a zarábajú tu desiatky miliónov dolárov. Alexej Puškov už pohrozil, že zavrieme McDonald’s. Ale keď prekazíme aktivity právnikov, USA budú mať mnohonásobne väčšie straty. A koľko je v Rusku amerických auditorských spoločností? Sú tu aj iní „podnikavci“. Ak zrušíme ich činnosť, Spojené štáty budú mať obrovské straty,“ podčiarkol Domrin.

„Rusko určite nezatvorí všetky americké firmy na svojom území, ale môžeme zatvoriť veľa firiem a narobíme Spojeným štátom obrovské problémy. A čo máme robiť? My sme to zapríčinili? Vyhlásili nám vojnu – je to fakt, tak budeme odpovedať, ako sa patrí. A inak… to Trumpové prezidentstvo je čoraz zaujímavejšie,“ ironicky ukončil svoj komentár profesor Vysokej školy ekonomickej JUDr. Alexander Domrin.



Na snímke Alexander Domrin


Niekoľko dôvodov, prečo bude vojna

0
0

Juraj Janošovský
1.8.2017  DAVDVA

Neviem či moji rodičia a starí rodičia cítili, že je Slovensko ohrozené vojnou, keď mníchovskou dohodou a následnou viedenskou arbitrážou – pod európskym diktátom, po zrade Západu, pod tlakom z Nemecka – od Slovenska Maďari odtrhli a obsadili Košice, Lučenec, Nové Zámky. Viem, že japonský masaker v Nankingu za začiatok vojny nepovažovali. Aj dnes agresie na Blízkom a Strednom Východe vnímame ponajviac ako imigračné riziko.


Cítim však, že moderné zbraňové systémy umožňujú vraždiť z bezpečia, vraždiť bezcitne ako vo virtuálnej hre. Operátori nemajú ani pocit ohrozenia protivníkom ani zodpovednosť za zabíjanie a teda nemajú problém odpáliť akúkoľvek zbraň na akýkoľvek cieľ. A nepochybujem, že arzenály USA sú plné nielen konvenčných ale aj bakteriologických, chemických a jadrových zbraní. Toto riziko zväčšuje používanie omamných látok, slabšia mentálna úroveň žoldnierov, avanturizmus a karérizmus ich veliteľov, túžiacich po víťazstvách a zásluhách.
 
Vidím, že sa západná civilizácia dostala vo svojej honbe za ziskom do kolapsu. V logike ekonomického systému založeného na zisku, majú vyrobené tovary vždy vyššiu hodnotu, ako vyplatené mzdy. Preto sa hromadia – sú nepredajné. Západné krajiny to historicky riešili najmä vývozom. V globalizovanom svete však nie je možné obsadzovať donekonečna nové trhy. Kapitál to začal “riešiť” predajom na dlh. Za niekoľko rokov zadĺžili štáty, rodiny a jednotlivcov na celý život. Konzumenti, sa zadĺžili až po hrob a banková a exetúrská úžera ich dostihla. Vlastníci nemajú inú cestu ako zničiť nepredajný tovar v nezmyselnej vojne. Naviac aj u nás sa majetok presúval nekorektným spôsobom, korupciou, podvodmi, krádežami, A čo lepšie pozametá stopy ako vojna bez pravidiel.

Aj peniaze stratili svoju funkciu. FED a ECB tlačia peniaze šialeným tempom. Tieto peniaze nie sú ničím kryté – ani zlatom ani tovarmi. Banky ich iba preženú štátnymi dlhopismi. Získali prakticky úplnú kontrolu nad jednotlivými národnými štátmi a “povzbudili” spotrebu, Finanční špekulanti dnes už môžu položiť akúkoľvek vládu, ktorá sa vzoprie ich direktívam. Svetoví bankári ľahko vženú do, pre nich užitočnej, vojny suverénne vlády, ktorým navliekli okolo krku tesnú dlhovú slučku.

Obávam sa tiež, že v Američanmi ovládanom svete bol zrušený systém medzinárodnej (národnej) bezpečnosti.
OSN, vzniklo ako výsledok II. svetovej vojny a ako záruka platnosti jej výsledku. V snahe o pomstu ( za dielčie prehry v studenej vojne - kozmonautika, dekolonializácia) a po ovládnutí sveta, USA uskutočnili v Európe revíziu postupimskej dohody. Už nie sú Rusi víťaznou veľmocou. Rúcajú sa pomníky a premenovávajú ulice a pamätná miesta pripomínajúce ich víťazstvo nad fašistickým Nemeckom a jeho spojencami. Pri revízií výsledkov oboch vojen zašli revízori až tak ďaleko, že zmenili hranice v Európe – zničili Juhosláviu, rozložili Sovietsky zväz, zaniklo Československo. Výsledky vojny prestali v Európe platiť a obnovili sa staronové krivdy – v Pobaltí, na Ukrajine, Kaukaze i v Juhoslávií.

Vnímam, že zdrojom nestability je americká zásada, že dohody platia len pokiaľ platia podmienky, za ktorých boli uzavreté. Je to tragédia legitimujúca podvod, ako základ Amerikou ovládaného sveta. Tak vznikajú podvedení a podvodníci. Tí už nemôžu inak, ako vojnou vyriešiť stratu vzájomného rešpektu. Gorbačovovi sa americkí prezidenti zaviazali, že po zániku Varšavskej zmluvy USA nebudú rozširovať NATO. Ale americkí vojaci dnes stoja na hraniciach Ruska. Na bývalých teritóriach ZSSR fungujú bábkové vlády a americké vojenské základne. Má sa (musí sa?) Rusko vzdať bez boja? Nemyslím si. Napoleón i Hitler, kedysi, a dnes Merkelová s Clintonovou (ale najmä izraelsko-americké banky) stále majú chuť na nerastné a surovinové bohatstvo Sibíre a na ovládnutie Moskvy. My máme byť len tranzitnou krajinou na prevoz vojenskej techniky a žoldnierov na Východ, plynu, ropy a surovín na Západ. My však máme aj historickú pamäť. Skúsenosť, že Rusi sú ochotní podpáliť Moskvu, ale nie sa vzdať. A že doposiaľ vždy sa z Ruska agresor vracal zavšivený a zdecimovaný…..

Príkladom podvodu je aj záverečný akt Helsinskej konferencie o bezpečnosti a spolupráci v Európe (1975), kde sa 33 signatárskych štátov spolu s USA zaviazali, že žiadne zdôvodnenie nemôže poslúžiť k ospravedlneniu použitia hrozby silou alebo k použitiu sily“.  Obete z Juhoslávie, Líbie, Sýrie, Iraku a z mnohých ďalších krajín sú tragickým dôkazom zločinnej politiky USA. A sú motívom oslobodzovacej vojny obetí.

Obávam sa aj, že propaganda sprevádzaná cenzúrou a špicľovaním občanov vedú verejnosť do vojny. Bankári bojujú o svoje zisky, politici o svoju moc, len novinári a štátni úradníci pripravujú vojnu za plat a kariérny postup. Preto sú aj jedinou nádejou, že sa v nich pohne svedomie, že uprednostnia tradičné humanistické hodnoty pred recepciami a štipendiami vojnových štváčov... Že prestanú s nebezpečným pohrávaním sa s prebúdzaním náboženských motívov, aby kryli mocenské a komerčné záujmy agresorov. Že prestanú s neodôvodnenými strašením Ruskom, že budú informovať o skutočných postojoch občianskej verejnosti. (Viď aktuálne protesty proti USA a G-20 v Hamburgu – 6.7.2017 a na celej planéte).

Priatelia, vojnu je možné rozpútať aj z klimatizovaných pracovní bankárov a politikov, jej obeťami však budeme my, vrátane detí a starcov. Obeťou bude naša kultúra a civilizácia. A my by sme mali stáť tu, na našej „malej zemi“ a zastaviť Goga a Magoga humánnej civilizácie. Nech už majú podobu Albrightovej, Kissingera, alebo Osuského a Šebeja. Nik to za nás neurobí…

NATO se připravovalo obsadit Krym s jadernými zbraněmi

0
0

1. 8. 2017   zdroj
Krym je v posledních době velmi atraktivní, i když nedosažitelný pro lodě NATO. Je jich ve vodách Černého moře soustředěno kolem deseti a je to nejvyšší počet od roku 2008. Přiblížit se k pobřeží poloostrova ale nemohou. Ačkoliv plány USA ohledně Krymu byly grandiózní. Podle expertů byl veškerý majdanovský humbuk, navádění k evropské integraci, příslib vstupu do aliance spojen jen s Krymem. V plánech americké armády byl duben 2014 uváděn jako doba zahájení provozu na Krymu.


Američané plánovali, že umístí na poloostrově svůj systém protiraketové obrany a také protiraketový systém Patriot, aby kontrolovali nejen vzdušný prostor jihu Ruska, ale také blokovali všechny starty ruských balistických raket na rozsáhlém území.

Přičemž americký viceprezident Joe Biden dokonce americkým médiím vysvětloval, proč USA neuznávají ruský Krym a trvají na návratu poloostrova Ukrajině: "USA mají zájem o další rozvoj spolupráce s Ukrajinou, stejně jako Ukrajinci chtějí spolupracovat s USA. Klíčovým zájmem je pro nás Krym, který patřil do roku 2014 Ukrajině.

Daný region mohl sloužit jako vynikající vojenská základna pro NATO a bezprostředně vojska USA. Pro nikoho není žádným tajemstvím, že Ukrajinci chtějí do NATO a my jsme připraveni vyjít Ukrajině v této otázce vstříct. Ale nyní je tento proces zmrazen kvůli konfliktu s Ruskem. Jakmile bude konfliktní situace vyřešena a Kyjev obnoví kontrolu všech regionů, zahájíme dialog o další západní integraci Ukrajiny".

Poznamenejme, že z území poloostrova jsou kontrolována území všech zemí v oblasti Černého moře. Turecko, Bulharsko, Rumunsko, Gruzie, Ukrajina, Rusko. Rusko nyní samo kontroluje všechen tento prostor.

Je příznačné, že ještě před Majdanem začínali Američané na Krymu budovat infrastrukturu pro své námořnictvo. Rekonstrukce jedné ze sevastopolských škol měla být použita pro inženýrskou základnu námořnictva USA. Na stránce pro zadávání veřejných zakázek Federal Business Opportunity stále visí oznámení o tomto výběrovém řízení.

"Američané se skutečně na vplutí na Krym připravovali velmi vážně a důkladně, říká člen výboru Rady federace pro obranu a bezpečnost Dmitrij Sablin. Už rok před událostmi na Majdanu v Kyjevě sestavili rozpočet na opravu několika budov v Sevastopolu a Simferopolu, kde počítali s umístěním štábních a zpravodajských jednotek. Vojenská letiště a posádky, které tehdy patřily Ukrajině, považovali za své vojenské objekty, dokonce poslali instrukce pro jejich rekonstrukci v souladu se standardy NATO. V plánech americké armády byl duben 2014 uváděn jako doba zahájení provozu na Krymu. Zdálo se jim, že otázka je již rozhodnuta".

Hovoří o tom i samotní západní experti, kterým rozhodně nelze vytknout přízeň vůči Rusku. Právě v roce 2017 měla vypršet lhůta dohody s Ukrajinou o pronájmu ruskému námořnictvu Sevastopolu jako námořní základny. Poté by s přihlédnutím k proamerické moci na Ukrajině USA rychle získaly úplnou nadvládu nad Černým mořem.

Krym by byl obohacen o takové typy zbraní, jako jsou mezikontinentální balistické střely (ICBM) Minuteman III a pozemní ICBM MX. Na letištích by byly bombardéry dvou typů (B-52H a B-2) a také stíhačky F-22 a útočné letouny A-10 Thunderbolt.

A Rusko by zůstalo bez ochrany.

Na závěr dodejme, že expracovník CIA čestně a otevřeně sdělil tisku, že po Majdanu se na Krymu měla objevit základna NATO, zabraňující Rusku kontrolu nad Černým mořem.

Podle něj, pokud by se Krym nespojil s Ruskem, by se na poloostrově objevily vojenské základny NATO. Tento vývoj však nezačal ani v tomto ani v minulém desetiletí, ale po pádu Berlínské zdi, domnívá se expracovník CIA, vedoucí "štábu" veteránů americké rozvědky, Raymond McGovern.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

Brusel se rozhodl bránit se před politikou USA, prováděnou pod záminkou sankcí

0
0

1. 8. 2017   zdroj a původní zdroj
Evropská unie přijme opatření v případě, že Washington bude pod záminkou sankcí realizovat průmyslovou politiku pod názvem "Amerika nade vše". Novinám Rheinische Post to oznámil ministr zahraničí Německa Sigmar Gabriel. Poznamenal, že Brusel se bude bránit před tímto politickým kurzem, prováděným Spojenými státy. Šéf německého ministerstva zahraničí konstatoval, že americký prezident Donald Trump dosud nepřijal konečné rozhodnutí ohledně zpřísnění protiruských sankcí. "V souladu se zákonem, než se to stane, jsou v každém případě předpokládány konzultace s námi, Evropany", uzavřel diplomat.


28.července Gabriel prohlásil, že nový americký zákon o sankcích vůči Rusku je nepřijatelný, protože se dotýká zájmů evropských společností.

Obavy evropských zemí vyvolává ustanovení, podle něhož by se omezující opatření mohla vztahovat na ty organizace, které mají v úmyslu investovat do kladení exportního ruského potrubí a také poskytovat při jeho budování služby, informační podporu a dávat k dispozici technologie.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

čtěte také ZDE

Požádala jsem pana Araba, aby se vymočil do zkumavky… Mluví zdravotní sestra, toho času desátým rokem na německé klinice

0
0
1.8.2017  PL
O tom, že je tu rovnoprávnost a že Němci vítají uprchlíky a početnou arabskou komunitu s otevřenou náručí, tedy opravdu neslyším skoro nic.Desátým rokem pracuje jako zdravotní sestra v Německu. Vzhledem k její bezpečnosti a reálně hrozícím postihům nebudeme uveřejňovat žádné detaily, které by mohly určit město a špitál, v němž působí.

Do Německa odešla za lepším platem a propracovanějším systémem. Tolik lze uvést na adresu pětapadesátileté zaměstnankyně německého zdravotnictví. „Třikrát víc, tedy asi 1800 eur měsíčně,“ uvádí s tím, že spolu s platem bude namístě zdůraznit i početné benefity. Ty se ale rozplynuly jako pára nad hrncem poté, co Německo zavalila doslova lavina migrantů. „Arabové tu byli vždy a vždy s nimi byl problém. Jestli to někdo popírá, lže a neví, o čem mluví, protože s nimi nikdy nepřišel do styku,“ uvádí zdravotní sestřička rezolutně.

„Je úplný nesmysl a hovadina, že tato kultura může být začleněna. Nemůže. Arabové jsou tu deset dvacet let, doposud mnoho z nich nehovoří německy, mají své vyslance, své ulice a své právo, tak to zkrátka je. Němci si na to zvykli, a když mohou, vyhnou se jim,“ dodává. To ovšem není její případ. „Dám vám několik konkrétních situací, které jsem zažila, aby si lidé udělali obrázek,“ vysvětluje. Nejhorší situace je prý na příjmu a také u praktického lékaře. „Když jsem požádala pana Araba, aby šel na záchod a vrátil se s močí, což zná asi každý, začal hystericky řvát, že jsem se ho dotkla. Oni nesnášejí ženy, jsme pro ně plebs a podřízená rasa. Ženy Arabky také nenávidí, když by je měl prohlížet lékař. Takže na mě řval, až musel přijít arabský kolega lékař a odvést ho tam. Ixkdyž mi tu kádinku předával, vyváděl. Totéž se děje dnes a denně s krví,“ přibližuje minuty a hodiny strávené během své pracovní doby.

(celý text zde)

Bohatá diskuse o humánním zacházení s teroristy

0
0
Ivan David
2. 8. 2017
Pršelo. S kamarády jsme se uchýlili do hospody v středoslovenské Muráni. Dva Romové se zdvořile zeptali, zda si mohou přisednout. Chovali se zdrženlivě, kultivovaně. Byli z Ostrova nad Ohří. S Romy u jednoho stolu jsme si okamžitě znepřátelili místní štamgasty. Jeden, posílen mnohými vodkami a borovičkami zabodl nůž do našeho stolu a vedl krátkou nesouvislou řeč o tom, že se mu hrubě nelíbí že stolujeme s Cikány. Byl to Laco, měl čtyry triedy a robil u koňov.
Tak začal nepatrný případ terorizmu v roce 1969.


Utekli jsme v rychlém sledu přes dvůr, kdy byl záchod. Laco se dozvěděl, že táboříme v tělocvičně místní školy. Za chvíli nás tam navštívil i s nožem. Hnal se na skupinku výrostků v rohu tělocvičny. Rozutekli se, jen můj mladší bratr zůstal na místě a klidným hlasem oslovil útočícího primitiva s nožem: "Myslíte, že jednáte správně?... Že je to správné jednání?" Laco na okamžik strnul a hleděl vytřeštěně na mého bratra. Zřejmě nechápal překvapivé otázky. Byli jsme zděšení. Co dělat? Miloslav Krátký, mezi přáteli výhradně zvaný "Šaman" zařval: "Laco!" Obrovitý opilec se otočil, zavrávoral a upadl. Šaman mu velmi pohotově vykopl nůž z ruky. Členové naší výpravy utekli. Laco pak jezdil po vesnici traktorem a řval, že nás pobije.

Policie (totiž Veřejná bezpečnost) nevyhověla naší telefonické žádosti a nepřijela, protože jsme přiznali, že jsme zatím všichni živí. Policie (a ti, kteří jsou povoláni pomáhat a chránit) občas vnímá svoji úlohu, tak, jak je to popsáno v písni "Cvočkařem byl Danda, bejvala s ním sranda.... Přijela policie na místo činu, aby změřila krve kalužinu."

Uvádím příhodu z dávného mládí jako hezký příklad zjevně neadekvátní kulturnosti v kontextu agrese hrubou silou.

Článek, který jsem napsal ZDE, měl dosud 121 komentářů (všechny nenapsal zoufalý trol). To sice nevystihuje jeho kvalitu, ale dokazuje názorovou nejednotu čtenářů nesouhlasících s autorem a také mezi sebou. Diskuse jsou nesmírně důležité, nutí nás přemýšlet nad argumenty a postoji. Těším se, že na novém webu vynutíme její kultivovanost. Ty zajímavější začínají od 22. července 17.23.

Nejvíc mě zaujaly ohlasy řekněme prodchnuté humanismem. Zamysleme se, zda lze tytéž formy chování uplatňovat univerzálně a zda máme hledět na předpokládatelné následky nebo se do posledního dechu držet "ušlechtilých ideí".

Jistěže důsledně zcela opačná volba, při níž se jedná jen podle zákonů džungle, vede zákonitě jen do té džungle.

Musíme si tedy klást otázku: "Kdo jsme to MY? Jaké máme cíle? Chceme přežít. Dá se vždycky žít a nechat žít?"

Pod vlivem docela jiné ideologie navrhovali někteří vojáci Rudé armády věrní bolševickým idejím za druhé světové války: "Nechme Němce přijít blíž, vždyť jsou to také dělníci a rolníci, nestřílejme na ně, jsou také příslušníky vykořisťované třídy, určitě nás pochopí. Domluvíme se s nimi!"

Pokud je někdo lapen ideologií, kterou není schopen vnímat aspoň trochu kriticky, ale přijme nebezpečně debilní výklad světa a jeho chodu, stává se nebezpečným nejen pro další stoupence svého výkladu.

Laco s nožem se nemusí jevit jako terorista, ale jako pouhý individuální agresor. Jednal ovšem pod vlivem proticikánského rasizmu posilován sdíleným postojem jeho necikánských spoluobčanů.

Slovo "teror" znamená původně "hrůze a děs". Oběť terorismu má být zastrašena, aby nějak konala a nekonala jinak. Může být pro výstrahu zabita.

Teror se děje ve jménu ideologie nebo za prosazení zájmů s nimiž se oběti nechtějí ztotožnit.

Někdy lze přijmout terorem prosazovanou ideologii (aspoň na oko) a vyměnit původně deklarované přesvědčení za nedůstojný život člověka, který byl zlomen nebo zradil (jsou takoví "šťastlivci", kteří se ztotožní s jakoukoli ideologií, někdy i doopravdy).

V diskusi k článku napsal anonym "KR" bezvýhradně podporován Janem Kopeckým mimo jiné toto:

"To, co učinilo Evropu Evropou, že není několika mraveništi mravenečků, bylo uznání diverzity světa, společnosti, uznání jedinečnosti každého z nás, tolerance a respekt k jinému, jeho zkoumání, včetně zkoumání původu a podnímek existence, zjišťování příčin, souvislostí a důsledků a hodnocení s pokorou před pravdou a s vizí spravedlnosti.
Ano, svět a Evropa mají značné mezery v nalézání a uplatňování spravedlnosti a zákonnosti. Nemohou za to ale muslimové, židé, Slované, kuřáci, slávisti, děti. Může za to konkrétní společenská třída, v níž najdete katolíky, prostestanty, židy, muslimy, Anglosasy, Slovany, kuřáky i nekuřáky, fanoušky toho a těch, jen děti nikoli. Každá třída má svoji morálku, svůj žebříček morálních hodnot. Jedni na násilí, strachu, nevědomosti, lži a podvodu staví svoji moc, bohatství a pokrytecký společenský status. Druzí ctí poznání, pravdu, spravedlnost, čestnost, humanitu, solidaritu. Další se motají a vyčkávají mezi nimi, z nevědomosti, nerozhodnosti, bezradnosti, lhostejnosti, vypočítavého pragmatismu. Tápající hledají konkrétní pevný, reálný bod, příklad, kde zakotvit, kudy se vydat, co napodobit.
Článek a postoj Ivana Davida nevede do Evropy komenských, masaryků a čapků, vede z Evropy pryč. K fanatikům, ke krevní a ideologické mstě, do koncentráků a gulagů.
Řešení není v odmítnutí soudů, v zapomenutí na právo a spravedlnost, ale naopak v jejich zlepšování, tříbení, vyžadování. Není jednoduchých cest a řešení – neví a necítí to jen hlupáci a cynici.
Aktuální případ migrační vlny s jejími tragickými a hrozivými následky, s jejími spletitými a odpornými důvody, by neměl zatemňovat naši mysl a převracet naše hodnotové žebříčky. Neměli bychom z tohoto žebříčku dělat štafle a měřit různými metry. Buďme fanatikům, náboženské nevyjímaje, vzorem kultivovaného sepětí inteligence a emocí a s chladnou hlavou jim racionálně dokažme, že než předstoupí před boha, tak budou nejprve skládat účty svým spoluobčanům na této Zemi. A že to bude účet poctivý, že ani boží EET na něm nic nefér nenajde.
KR"


Je to ušlechtilé nabídnout fanatikům sebe jako "vzor kultivovaného sepětí inteligence a emocí a s chladnou hlavou". Můj postoj prý nevede do Evropy "Komenských, Masaryků a Čapků". Dobře vybrané příklady, Komenský musel prchnout z Čech před terorem, Masaryk by jistě dopadl velmi špatně, kdyby včas nezemřel a totéž platí i o Karlu Čapkovi, jehož bratr byl utýrán k smrti. Anonym asi nepostřehl, že cituji z Čapkovy Matky, které humanista Čapek vložil do ruky zbraň, aniž by se stala vzorem "kultivovaného sepětí".

Myslím, že účinný trest zaslouží každý, kdo se dobrovolně vědomě přidal k organizaci, jejíž cílem je zotročení lidí a prostředkem jsou hromadné vraždy. Postavit je před soud a dokazovat? Když se nechá hrdě vyfotografovat drže uřezanou hlavu, není to jistě důkaz vraždy. Že by podmínku? Ty, ty, ty...!

Jednat "humánně" s osobami, které prokazatelně humanitu odmítají je idiotské. Něco jiného je vrah, který až dosud žil spořádaně a společensky konformě a nezvládl náročnou situaci.

Pro mne nejsou kulturní výdobytky balastem, jenže je lze uplatňovat jen tam, kde je kultura respektována. Jistě je možné blábolit o jinakosti a chápat násilníky, protože už dlouho nesouložili a vrahy, protože mají prudkou povahu a měli těžký život. Pak se staneme obětí vlastního dvojího metru a blbosti zplozené po kavárnách.

Že bych tak neměl mluvit jako psychiatr? Zajisté chápu motivy vraha a mohu znát jeho těžký život v němž se mu nedostalo řádné výchovy a naučil se na krutost reagovat krutostí. Nakolik mohlo jít o poruchu osobnosti? Nakolik se podílela vrozená dispozice, nakolik nepříznivé výchovné prostředí a tíživá sociální situace? Mohu odsuzovat společnost, která to dopustila (o dopouští čím dál víc). Přesto je nutné používat stejná měřítka. Od každého musíme žádat, aby se zdržel zločinu. Pokud je schopen rozpoznat protiprávnost, odhadnout následky a ovládnout své jednání.

Válka se zločinnou organizací není válečným konfliktem, kde se dodržují pravidla. Že by bylo možné toho zneužít? Jistě, zneužít lze i měkký zákon.

Legálně se mohou k moci dostat i zločinci. Pro někoho zločinci, pro jiného hrdinové. Činí zlo nebo dobro? Měřeno jejich vlastními zákony? Veřejným míněním? Úsudkem stoupenců? Pak je pozdě říkat, my jsme to tak nechtěli, kdybychom to byli věděli, tak bychom to do volební urny neházeli. Chceme vrátit čas. Čas se vrátit nedá, ale zákony jsou změnitelné.

Že by se společnost zvrhla do džungle s jediným právem, právem silnějšího? Pokud budeme velmi soucitní s těmi, kteří soucitní nejsou, pak je vláda práva silnějšího jen otázkou času. Pak budeme ti slabší. My, kteří hájíme slabší proti zvůli se staneme obětí, nejenom ti soucitní, kteří hledají u nepochybných příslušníků vraždících teroristických skupin důkazy "viny".

Do Evropy míří statisíce, možná milióny lidí, kteří měli možná těžké dětství. Pokud budeme vstřícní a chápaví, oni to ocení. Vyhodnotí to nepochybně jako důkaz naší neškodnosti a jako příležitost k uplatňování zákonů džungle proti nám. Nebudou si nás brát jako vzor. Jsme a zůstaneme pro ně cizí.

Ano, máme jim pomoci, ale řešit jejich problémy u nich doma a ne přehlížením jimi způsobených problémů u nás doma.

Není jejich chyba, že "řeší" populační explozi expanzí, je naše chyba, pokud přistoupíme na to, že expandují k nám, zatímco my budeme komprimováni. My jsme je nenutili plodit více dětí, než kolik jsou schopni uživit. Máme jim poskytovat vlastní zdroje, protože nedovedou hospodařit se svými? Pamatuji si ze školy, že "Nigérie má 30 miliónů obyvatel". Kolik má dnes?

Hovořil jsem kdysi na jakési recepci ve Washingtonu s urostlým černochem. Byl to expert Světové zdravotnické organizace na populační explozi. Byl z Nigérie. Ptal jsem se ho, jak to chtějí řešit v jejich zemi. Řekl, že řešením je vzdělání žen. Zdá se, že se to moc nedaří. Holt ten islám...

Stojí za to připomenout, že vraždění jinověrců a neloajálních Islámskému státu neprobíhá v kavárně. Probíhá za podmínek, kdy nikdo není na kulturní výdobytky zvědav, jde o život. Když přežijí terorističtí vrazi, budou vraždit dál. Nejsou jako dobří němečtí vojáci věrně sloužící říši, kteří si po prohrané válce opět stoupli k soustruhu nebo si sedli za psací stůl a možná i změnili názory.

Pokud jsme se svojí kulturností pro srandu králíkům, budeme tím spíše pro srandu vlkům.

Nejhoršími rádci jsou důslední propagátoři a uplatňovatelé blbých ideologií. Ti pak zakazují popisování reálného stavu věcí, také proto, aby se neukázalo, jak jsou jimi doporučovaná, neřku-li i zavedená pravidla, zhoubná.

Americká elita proti zbytku světa

0
0
Thierry Meysan
2.8. 2017   Zvědavec 
Americká vládnoucí třída se cítí být ohroženou mezinárodními změnami vyvolanými prezidentem Trumpem. Sjednotila se, aby ho donutila dát se pod dohled Kongresu. V zákonu, který byl schválen téměř jednohlasně, opětovně zavedla sankce proti Severní Koreji, Íránu a Rusku a narušila investice Evropské unie a Číny. Pro ně je klíčovým zablokovat prezidentovu politiku spolupráce a rozvoje a vrátit Wolfowitzovu doktrínu konfrontace a lenního práva.
Je to bezprecedentní skandál.
 Generální tajemník Bílého domu Reince Priebus byl součástí komplotu, jehož cílem bylo destabilizovat prezidenta Trumpa a připravit jeho oslabení. Tento komplot byl zdrojem denních úniků, které komplikují politický život Spojených států, obzvláště těch, kteří jsou součástí údajného týmu tajné spolupráce Trumpa a Kremlu (1). Tím, že to prezident Trump ignoroval, se dostal do konfliktu s elitou Republikánské strany, jejíž je Priebus bývalým prezidentem.

Poznamenejme, že žádný z úniků týkajících se agend a kontaktů mezi zmíněnými nebyl podložen sebemenším důkazem potvrzujícím tato obvinění.

Reorganizace Trumpova týmu, která následovala, byla zcela ke škodě republikánských osobností a ku prospěchu vojenských činitelů, kteří se staví proti poručnictví deep state. Uzavřená aliance – která z obtížné situace maximálně vytěžila – Republikánské strany s Donaldem Trumpem během inauguračního sjezdu 21. července 2016, je nyní bezcennou. Proto čelíme rovnici, se kterou jsme začali – na jedné straně outsiderský prezident „amerického lidu“, a na druhé celá washingtonská vládnoucí třída, podporovaná deep state (což znamená tou částí vlády, pověřenou kontinuitou státu a stojící mimo politické střídání).

Je zjevné, že tato koalice je podporována Británií a Izraelem.

Takže co se stát mělo, stalo se – demokratičtí a republikánští vůdci dospěli k dohodě mařit zahraniční politiku prezidenta Trumpa a zachovat si své imperiální výhody.

Aby to mohli učinit, přijali, v Kongresu, 70-stránkový zákon, který oficiálně zavedl sankce proti Severní Koreji, Íránu a Rusku (2). Text jednoznačně uvádí, že všechny ostatní státy na světě musí tato komerční omezení respektovat. Sankce se proto týkají stejně tak i Evropské unie a Číny, jako států uvedených oficiálně.

Pouze pět zástupců se od této koalice distancovalo a hlasovalo proti zákonu – poslanci Justin Amash, Tom Massie a Jimmy Duncan, a senátoři Rand Paul a Bernie Sanders.

Ustanovení tohoto zákona víceméně zakázala výkonné složce jakýmkoliv způsobem zmírnit komerční omezení. Teoreticky má proto Donald Trump svázané ruce i nohy. Samozřejmě, že může použít své veto, ale podle ústavy by pak Kongresu stačilo znovu odhlasovat text ve stejném znění a prezidentovi to tak vnutit. Ten jej proto podepíše, aby se vyhnul tomu, že bude předvolán před Kongres. V příštích několika dnech budeme tedy svědky války nemající obdoby.

Politické strany Spojených států mají v úmyslu zničit „Trumpovu doktrínu“, podle které se musí Spojené státy vyvíjet rychleji, než ostatní státy, aby si zachovaly světové vedení. Naopak mají v úmyslu obnovit „Wolfowitzovu doktrínu“ z r. 1992, podle které si musí Washington zachovat svůj náskok před zbytkem světa tím, že bude bránit rozvoji všech potenciálních konkurentů (3).

Paul Wolfowitz je trockista, který pracoval pro republikánského prezidenta Bushe staršího a pomáhal mu s válkou proti Rusku. O deset let později se stal náměstkem ministra obrany, za Bushe mladšího, a pak prezidentem Světové banky. Vloni podpořil demokratku Hillary Clinton. V r. 1992 napsal, že nejnebezpečnějším konkurentem Spojených států je Evropská unie a že Washington by ji měl zničit politicky, a dokonce i ekonomicky.

Nový zákon zpochybňuje vše, čeho Donald Trump dosáhl během posledních šesti měsíců, především boj s Muslimským bratrstvem a jeho džihádistickými organizacemi, přípravy na nezávislost Donbasu (Maloruska) a opětovné otevření Hedvábné stezky.

Jako první odvetné opatření požádalo Rusko Washington, aby snížil počet svých zaměstnanců na velvyslanectví v Moskvě na úroveň ruského velvyslanectví ve Washingtonu, jinými slovy na 455 lidí, a vypovědělo 755 diplomatů. Tím nám chce Moskva připomenout, že dokonce i kdyby zasahovala do americké politiky, není její zasahování ničím proti významu amerického zasahování do ruského politického života.

Když už jsme u této problematiky, již 27. února ministr obrany Sergej Šojgu oznámil Dumě, že ruské ozbrojené síly jsou nyní schopny organizovat „barevné revoluce“, tedy zaostaly za Spojenými státy o 28 let.

Evropané nyní s údivem zjišťují, že jejich přátelé ve Washingtonu (demokraté Obama a Clinton, republikáni McCain a McConnell) právě zarazily veškeré naděje na růst v rámci Unie. To je zajisté obrovský šok, ale přesto zatím nebyli schopni připustit, že údajně „nepředvídatelný“ Donald Trump je ve skutečnosti jejich nejlepším spojencem. Zcela zaraženi hlasováním, které zachmuřilo jejich letní prázdniny, zaujali Evropané „vyčkávací“ pozici.

Pokud nebudou reagovat okamžitě, společnosti, které investovaly v Evropské unii do řešení energetických dodávek, jsou nyní zruinovány. Winterstahl, E.ON Ruhrgas, N. V. Nederlandse Gasunie a Engie (bývalá GDF Suez) byly zapojeny do zdvojnásobení kapacity plynovodu North Stream, který je nyní Kongresem zakázán. Přišly nejen o právo reagovat na americká výběrová řízení, ale přišly rovněž o svá aktiva ve Spojených státech. Mají zakázán vstup do mezinárodních bank a nesmí vykonávat své aktivity mimo Unii.

V tuto chvíli vyjádřila své zmatení jen německá vláda. Nevíme, jestli bude schopna přesvědčit své evropské partnery a vyburcovat Unii proti americké vrchnosti. Takováto krize nikdy předtím nenastala a v jejím důsledku neexistuje žádný referenční bod, který by nám umožnil předjímat věci budoucí. Je pravděpodobné, že jistí členové Unie budou bránit americké zájmy – ti, kteří smýšlejí jako Kongres, proti svým evropským partnerům.

Spojené státy, jako každý jiný stát, mohou zakázat svým společnostem obchodovat se zahraničím a zahraničními společnostmi. Ale podle Charty OSN nesmí svoji volbu vnucovat spojencům a partnerům. Avšak přesně toto dělaly od zavedení svých sankcí vůči Kubě. V té době, pod vlivem Fidela Castra – který nebyl komunistou – zahájila Kubánská revoluční vláda agrární reformu, proti které se Washington postavil (4). Členové NATO, které tento malý karibský ostrov naprosto nezajímal, poslechli jako švýcarské hodinky. Stále více Západ, zahleděný do sebe, považoval za normální nechat vyhladovět jakýkoliv stát, který vzdoroval jeho všemocným lenním pánům. Takže zde, poprvé, je Evropská unie zasažena systémem, který pomáhala stvořit.

Více než kdy jindy nabývá konflikt mezi Trumpem a elitou kulturní formy. Staví potomky přistěhovalců, kteří přišli hledat „americký sen“, proti puritánům z Mayflower (5). To je, například, kořenem pomlouvání mezinárodního tisku, za používání vulgárního jazyka, nového muže zodpovědného za komunikaci Bílého domu, Anthony Scaramucciho. Doposud neměl Hollywood sebemenší problémy s manýry newyorských podnikatelů, avšak náhle je tento hrubý jazyk prezentován jako neslučitelný s výkonem moci. Jen prezident Richard Nixon takto mluvil, a byl donucen FBI rezignovat, kdy tato zorganizovala skandál Watergate, aby ho sesadila. Nicméně všichni nyní souhlasí, že to byl skvělý prezident, který skoncoval s vietnamskou válkou a nastolil rovnováhu v mezinárodních vztazích s Čínskou lidovou republikou, konfrontovanou se SSSR. Je překvapivé vidět, jak tisk staré Evropy přijímá tento náboženský puritánský postoj ke slovníku Scaramucciho, aby mohl odsuzovat politickou kompetenci týmu Donalda Trumpa; a samotný prezident Trump by ho odexpedoval, těsně po jeho jmenování.

Ale za tím, co může vypadat jen jako pouhý třídní boj, je v sázce budoucnost světa. Buď budou vztahy plné konfrontace a nadvlády, nebo spolupráce a rozvoje.
State Secrets : How an Avalanche of Media Leaks is Harming National Security”, Senate Homeland Security and Governmental Affairs Committee, July 6, 2017.
H.R.3364 - Countering America’s Adversaries Through Sanctions Act
« US Strategy Plan Calls For Insuring No Rivals Develop », Patrick E. Tyler, New York Times, March 8, 1992. The daily NYT also publishes large extracts from Wolfowitz’s secret report on page 14 : « Excerpts from Pentagon’s Plan : "Prevent the Re-Emergence of a New Rival"». Further information is provided in « Keeping the US First, Pentagon Would preclude a Rival Superpower » Barton Gellman, The Washington Post, March 11, 1992.
The Biggest Theft Committed by One Sovereign State against Another”, by Jorge Wejebe Cobo, Translation Anoosha Boralessa, Cuban Agency News , Voltaire Network, 21 July 2017.
United States – reformation or fracture?”, by Thierry Meyssan, Translation Pete Kimberley, Voltaire Network, 26 October 2016. The US establishment against the rest of the world

Program PAK FA čeká milník. Je jasno o novém označení sériových ruských bojových letounů páté generace...(video)

0
0
Napsal/přeložil: Geo
2.8. 2017   Eurasia24
Letoun, známý dosud pod projektovým názvem „Suchoj T-50“, pravděpodobně ponese sériové označení Su-57. Uvádí to uznávaný expert na ruské letectví Piotr Butowski, dobře informovaný ze zdrojů v ruském vojensko-průmyslovém komplexu.

K aktu oficiálního pojmenování nového Suchoje mělo podle Butowského dojít už na nedávném aerosalonu MAKS-2017. Ruský prezident Vladimir Putin měl navštívit hangár s osmým letovým prototypem, exemplářem Т-50-9, přičemž prezidentovým podpisem měla být završena první etapa zkoušek s doporučením letounu k sériové výrobě – a přidělením sériového označení Su-57. Z procedury nakonec sešlo, Vladimir Putin změnil trasu, takže letoun čeká na následující příležitost k oficiálnímu přidělení nového označení.

Název ruského letounu páté generace má být pokračováním linie započaté před pětatřiceti lety při přidělování označení letounům Suchoj s dlouhým doletem, určeným primárně k vybojování vzdušné nadvlády.

V první polovině 80. let začala sériová výroba již legendárního typu Su-27.

V roce 1994 spatřil světlo světa výrazně modernizovaný letoun s možností vektorování tahu Su-37.

Tři roky na to vzlétl letoun později označený jako Su-47 Berkut, vyznačující se křídlem s dopřednou šípovitostí (dlužno dodat, že oba posledně zmíněné letouny nesly „sériové“ označení, ačkoliv ani jeden nevstoupil do sériové výroby – stalo se tak v „divokých“ 90. letech).

Závod v Komsomolsku na Amuru má podle upravených předpokladů dodat první sériové letouny Su-57 v roce 2019, do té doby budou postaveny ještě tři zkušební stroje.

Od záletu prototypu v lednu 2010 došlo k řadě úprav letounu – především vyvstala nutnost zesílit drak letadla, které v průběhu zkoušek o něco „narostlo“: rozpětí křídla se u posledních tří exemplářů oproti prvním pěti zvětšilo ze 14 na 14,1 metru, délka letounu pak z 19,7 na 20,1 metru.

Předpokládané základní technické charakteristiky Su-57 (podle zdrojů Piotra Butowského):


Rozpětí: 14,1 m

Délka: 20,1 m

Výška: 4,6 m

Hmotnost prázdného letounu: 18 t

Normální vzletová hmotnost: 25 t

Maximální vzletová hmotnost: 35 t

Maximální rychlost: 2M

Cestovní nadzvuková rychlost (se současnými motory): 1,3M

Maximální dolet s palivem ve vnitřních nádržích: 3500 km

Maximální dolet při nadzvukové rychlosti: 1500 km

Geo, Eurasia24.cz

Pár slov k demagogické propagandě a lžím, kterými krmí naše děti už učitelé na základních školách. Učitelé chtějí stále zvyšovat platy, ale za co??? Za to, že našim dětem vědomě lžou???

0
0
Oldřich Rambousek
2.8. 2017   Rukojmí 
Časy se mění a historii píší vítězové řekl kdosi vzdělaný. Je to pravdivé tvrzení, které ovšem v žádném případě nevylučuje lež a manipulaci s fakty. U nás v ČR jsme dá se říci už navyklí na stav, kdy lež a podvod se stává směrodatným prvkem společenského vývoje, kde ještě prodejnost takzvaných společenských elit značně umocňuje naši malost a ztrátu národní hrdosti.

V dnešní společnosti a obzvláště u mladé generace zapouští kořeny obludné lži nesmysly ohledně společenského vývoje a politického vývoje v poválečném Československu. Dá se říci, že vše negativní mají na svědomí komunisté a socialistický společenský řád. To se tluče do hlav dětem už v základních školách. Ne že by komunisté byli zcela bez viny-to se v žádném případě nedá říci, ale celá záležitost má mnoho háčků a disharmonických tvrzení zcela vytržených z kontextu dějin a společenského vývoje, ale i z kontextu mezinárodních dohod a mezinárodní politiky.
S pousmáním sleduji, jak se všemožně mnozí politici, ale bohužel i učitelé snaží do společnosti implementovat nesmysl o tom, že u nás v roce 1948 proběhl komunistický puč, nebo chcete-li převrat a násilné převzetí moci. Prvotní otázkou však je-PROČ BYL V ČESKOSLOVENSKU NASTOLEN SOCIALISTICKÝ SPOLEČENSKÝ ŘÁD?? Tato záležitost má své kořeny na Jaltské konferenci mocností SSSR, USA a GB, kde bylo narýsováno rok dopředu před koncem 2.sv. války poválečné rozdělení Evropy a vytyčení sféry přímého vlivu. Československu bylo předurčeno býti v oblasti vlivu SSSR a takto bylo rozhodnuto i třeba o Polsku, Bulharsku, Rumunsku a dalších zemích. Národů předurčených k tomuto přerozdělení se vůbec nikdo neptal a bylo rozhodnuto o nich bez nich. Tedy i o Československu. Za tento vývoj jsou plně odpovědné SSSR, USA a GB. Nikoliv jenom sověti, jak se s oblibou tvrdí a lže. Tedy i naši velcí kamarádi současnosti-Američané a Britové. Dalším faktorem, který v této záležitosti sehrál velkou roli byla genocida prováděná na Slovanských národech, na Slovanské bílé rase. Tento fakt je velice snadno doložitelný statistikami obětí války. Tedy nejenom židé trpěli. Ovšem na dobitých územích Němci v západní Evropě zdaleka tolik obětí nebylo. Navíc Slovanská rasa, stejně jako ta židovská měly být částečně vyhubeny a částečně zotročeny-dle nacistických plánů.

Další významnou roli v přechodu k socialismu sehrál fakt, že lidé tehdy pochopili, že základními pilíři války nebylo jen Německo, ale především touha určitých struktur společnosti po světovládě a po moci, ale také kapitalismus, protože tento systém je generátorem moci ekonomické, kterou lze transformovat na moc politickou až světovládnou. Díky tomu, že lidstvo velmi rychle zapomnělo na původce války, tak dnes světu vládnou nadnárodní korporace a banky, což však povede k opětovnému opakování minulosti, ač třeba trochu jinak podbarvené, ale podstatou stejné.

Říká se, že v roce 1948 proběhl komunistický puč!!!! Je to lež a fabulace. Komunisté vzešli z demokratických voleb jako vítězové a měli tedy plnohodnotné právo sestavovat novou vládu. Nikdo také nenařizoval ministrům z jiných stran podávat demise. Byli velice udiveni, že je tehdy prezident E. Beneš přijal. Dále je nutno si přiznat, že v jiných, takzvaně demokratických politických stranách byla spousta kolaborantů a přisluhovačů nacismu. Samozřejmě takovým se podařilo skrývat se i v KSČ, ale bylo jich minimum, protože komunisté byli pronásledovanou sortou lidí pro své protinacistické postoje, řízení odboje a podzemního hnutí a především proto, že byli propagátory Marxismu-tedy ideologie, která ruší třídní pojetí společnosti a zotročování lidí. Socialismus však byl v Československu nastolen z vůle lidu a nikoliv jen z vůle KSČ. K ověření tohoto faktu si stačí nalézt na YOUTUBE dobové záběry, kdy náměstí měst zaplnily statisíce lidí po celé zemi a vyzývali k socialistické revoluci. Pohřeb Václava Havla byl proti těmto davům úplné nic. Ani takzvaný podvod století nazývaný Sametová revoluce se tomuto dění nevyrovná.

Bohužel sami komunisté si sami pod sebou podřízli větev. Tou první chybou byla implementace socialismu po vzoru SSSR, kde nebyl brán v potaz odlišný společenský a kulturní vývoj v Československé společnosti a úroveň vzdělanosti. Tyto faktory vytvářely společenský rozpor a ten byl bohužel řešen silovými prostředky, což bylo ve výsledku kontraproduktivní a vytvářely se tím rozpory nové a dokonce ideologické. Přitom sám Lenin ve svých spisech uvádí, že jistý podíl soukromého vlastnictví výrobních prostředků je společensky žádoucí a potřebný. Bohužel Stalin a ani naše Československá vláda toto neakceptovaly a byla to chyba. Další a obrovskou chybou byla vsuvka do ústavy ČSSR o vedoucí úloze KSČ ve společnosti. Toto v žádném případě nekoresponduje s učením Marxismu, ale ani s dikcí socialismu. Tento krok totiž znamenal ústavně zaručenou koncentraci moci v jediných rukách. Bohužel to bylo v době, kdy se v KSČ pomalu začínaly vytvářet zárodky nové společenské třídy, ačkoliv toto samo o sobě je v přímém rozporu jak se socialismem, tak s Marxismem. To naši společnost dovedlo až na samotný okraj kontrarevoluce v r. 1968/69, odkud je jen kousek k zažehnutí občanské války. Samotná KSČ nebyla problém. Problém byl v rádoby komunistech, kteří své ambice podřídili touze po moci, vytváření tzv. elitních struktur které jsou nad zákon. Zde už lze nalézat fragmenty diktatury!!!! To už jsme ale vzdáleni na hony od skutečného socialismu, natož Marxismu. Lidi, kteří toto svinstvo praktikovali jistě znáte. Někteří jsou činní v politice dodnes, přičemž by již dávno měli obývat hrad Mírov. Jsou jimi např. pan Dlouhý, Štětina, Paroubek nebo současný nový ministr školství.

Je velmi snadné říkat, že za vše mohou komunisti-to umí každý blbec. Víte-každá mince má dvě strany a tento fakt se promítl i do fungování KSČ. Je i chybou říkat, že na vině je socialismus, protože tento byl zneužit a překroucen lidmi, kteří v touze pomoci dokáží zneužít a překroutit vše na světě. Chybou s katastrofálními důsledky byl odklon od Marxistického základu, který jako jediná ideologie světa vychází od člověka a nikoliv od peněz, moci, či hmotných statků, i když na teoretické úrovni se jimi zabývá, protože jsou nedílnou součástí života. Tohle učitelé dětem ve škole bohužel neřeknou, ale stále dokola jim budou vymývat mozek tvrzením, že komunismus je zločinný systém, přičemž nikde na světě nikdy neexistoval a společnost se k tomuto systému dokázala přiblížit pouze v teoretické úrovni.

Proto dámy a páni učitelé-své mzdy si za lhaní dětem nezasluhujete. Nemáte žádné morální právo tahat z kapes daňových poplatníků další miliardy na své platy, když děti učíte lhát. No a pro nás dospělé jeden maličký vzkaz. Je mi líto, že jsme líní přemýšlet, je mi líto, že neznáme svou historii a ještě horší je, že mnohé z nás to ani nezajímá. Hlavně, že nás zajímá bulvár a nesmysly o tom jestli Verešová nosí tanga nebo prťky.

Americká elita proti zbytku světa

0
0
Thierry Meyssan
2.8.2017 Voltairnet, překlad Zvědavec

Americká vládnoucí třída se cítí být ohroženou mezinárodními změnami vyvolanými prezidentem Trumpem. Sjednotila se, aby ho donutila dát se pod dohled Kongresu. V zákonu, který byl schválen téměř jednohlasně, opětovně zavedla sankce proti Severní Koreji, Íránu a Rusku a narušila investice Evropské unie a Číny. Pro ně je klíčovým zablokovat prezidentovu politiku spolupráce a rozvoje a vrátit Wolfowitzovu doktrínu konfrontace a lenního práva.


Je to bezprecedentní skandál. Generální tajemník Bílého domu Reince Priebus byl součástí komplotu, jehož cílem bylo destabilizovat prezidenta Trumpa a připravit jeho oslabení. Tento komplot byl zdrojem denních úniků, které komplikují politický život Spojených států, obzvláště těch, kteří jsou součástí údajného týmu tajné spolupráce Trumpa a Kremlu (1). Tím, že to prezident Trump ignoroval, se dostal do konfliktu s elitou Republikánské strany, jejíž je Priebus bývalým prezidentem.

Poznamenejme, že žádný z úniků týkajících se agend a kontaktů mezi zmíněnými nebyl podložen sebemenším důkazem potvrzujícím tato obvinění.

Reorganizace Trumpova týmu, která následovala, byla zcela ke škodě republikánských osobností a ku prospěchu vojenských činitelů, kteří se staví proti poručnictví deep state. Uzavřená aliance – která z obtížné situace maximálně vytěžila – Republikánské strany s Donaldem Trumpem během inauguračního sjezdu 21. července 2016, je nyní bezcennou. Proto čelíme rovnici, se kterou jsme začali – na jedné straně outsiderský prezident „amerického lidu“, a na druhé celá washingtonská vládnoucí třída, podporovaná deep state (což znamená tou částí vlády, pověřenou kontinuitou státu a stojící mimo politické střídání).

Je zjevné, že tato koalice je podporována Británií a Izraelem.

Takže co se stát mělo, stalo se – demokratičtí a republikánští vůdci dospěli k dohodě mařit zahraniční politiku prezidenta Trumpa a zachovat si své imperiální výhody.

Aby to mohli učinit, přijali, v Kongresu, 70-stránkový zákon, který oficiálně zavedl sankce proti Severní Koreji, Íránu a Rusku (2). Text jednoznačně uvádí, že všechny ostatní státy na světě musí tato komerční omezení respektovat. Sankce se proto týkají stejně tak i Evropské unie a Číny, jako států uvedených oficiálně.

Pouze pět zástupců se od této koalice distancovalo a hlasovalo proti zákonu – poslanci Justin Amash, Tom Massie a Jimmy Duncan, a senátoři Rand Paul a Bernie Sanders.

Ustanovení tohoto zákona víceméně zakázala výkonné složce jakýmkoliv způsobem zmírnit komerční omezení. Teoreticky má proto Donald Trump svázané ruce i nohy. Samozřejmě, že může použít své veto, ale podle ústavy by pak Kongresu stačilo znovu odhlasovat text ve stejném znění a prezidentovi to tak vnutit. Ten jej proto podepíše, aby se vyhnul tomu, že bude předvolán před Kongres. V příštích několika dnech budeme tedy svědky války nemající obdoby.

Politické strany Spojených států mají v úmyslu zničit „Trumpovu doktrínu“, podle které se musí Spojené státy vyvíjet rychleji, než ostatní státy, aby si zachovaly světové vedení. Naopak mají v úmyslu obnovit „Wolfowitzovu doktrínu“ z r. 1992, podle které si musí Washington zachovat svůj náskok před zbytkem světa tím, že bude bránit rozvoji všech potenciálních konkurentů (3).

Paul Wolfowitz je trockista, který pracoval pro republikánského prezidenta Bushe staršího a pomáhal mu s válkou proti Rusku. O deset let později se stal náměstkem ministra obrany, za Bushe mladšího, a pak prezidentem Světové banky. Vloni podpořil demokratku Hillary Clintonovou. V r. 1992 napsal, že nejnebezpečnějším konkurentem Spojených států je Evropská unie a že Washington by ji měl zničit politicky, a dokonce i ekonomicky.

Nový zákon zpochybňuje vše, čeho Donald Trump dosáhl během posledních šesti měsíců, především boj s Muslimským bratrstvem a jeho džihádistickými organizacemi, přípravy na nezávislost Donbasu (Maloruska) a opětovné otevření Hedvábné stezky.

Jako první odvetné opatření požádalo Rusko Washington, aby snížil počet svých zaměstnanců na velvyslanectví v Moskvě na úroveň ruského velvyslanectví ve Washingtonu, jinými slovy na 455 lidí, a vypovědělo 755 diplomatů. Tím nám chce Moskva připomenout, že dokonce i kdyby zasahovala do americké politiky, není její zasahování ničím proti významu amerického zasahování do ruského politického života.

Když už jsme u této problematiky, již 27. února ministr obrany Sergej Šojgu oznámil Dumě, že ruské ozbrojené síly jsou nyní schopny organizovat „barevné revoluce“, tedy zaostaly za Spojenými státy o 28 let.

Evropané nyní s údivem zjišťují, že jejich přátelé ve Washingtonu (demokraté Obama a Clinton, republikáni McCain a McConnell) právě zarazily veškeré naděje na růst v rámci Unie. To je zajisté obrovský šok, ale přesto zatím nebyli schopni připustit, že údajně „nepředvídatelný“ Donald Trump je ve skutečnosti jejich nejlepším spojencem. Zcela zaraženi hlasováním, které zachmuřilo jejich letní prázdniny, zaujali Evropané „vyčkávací“ pozici.

Pokud nebudou reagovat okamžitě, společnosti, které investovaly v Evropské unii do řešení energetických dodávek, jsou nyní zruinovány. Winterstahl, E.ON Ruhrgas, N. V. Nederlandse Gasunie a Engie (bývalá GDF Suez) byly zapojeny do zdvojnásobení kapacity plynovodu North Stream, který je nyní Kongresem zakázán. Přišly nejen o právo reagovat na americká výběrová řízení, ale přišly rovněž o svá aktiva ve Spojených státech. Mají zakázán vstup do mezinárodních bank a nesmí vykonávat své aktivity mimo Unii.

V tuto chvíli vyjádřila své zmatení jen německá vláda. Nevíme, jestli bude schopna přesvědčit své evropské partnery a vyburcovat Unii proti americké vrchnosti. Takováto krize nikdy předtím nenastala a v jejím důsledku neexistuje žádný referenční bod, který by nám umožnil předjímat věci budoucí. Je pravděpodobné, že jistí členové Unie budou bránit americké zájmy – ti, kteří smýšlejí jako Kongres, proti svým evropským partnerům.

Spojené státy, jako každý jiný stát, mohou zakázat svým společnostem obchodovat se zahraničím a zahraničními společnostmi. Ale podle Charty OSN nesmí svoji volbu vnucovat spojencům a partnerům. Avšak přesně toto dělaly od zavedení svých sankcí vůči Kubě. V té době, pod vlivem Fidela Castra – který nebyl komunistou – zahájila Kubánská revoluční vláda agrární reformu, proti které se Washington postavil (4). Členové NATO, které tento malý karibský ostrov naprosto nezajímal, poslechli jako švýcarské hodinky. Stále více Západ, zahleděný do sebe, považoval za normální nechat vyhladovět jakýkoliv stát, který vzdoroval jeho všemocným lenním pánům. Takže zde, poprvé, je Evropská unie zasažena systémem, který pomáhala stvořit.

Více než kdy jindy nabývá konflikt mezi Trumpem a elitou kulturní formy. Staví potomky přistěhovalců, kteří přišli hledat „americký sen“, proti puritánům z Mayflower (5). To je, například, kořenem pomlouvání mezinárodního tisku, za používání vulgárního jazyka, nového muže zodpovědného za komunikaci Bílého domu, Anthony Scaramucciho*). Doposud neměl Hollywood sebemenší problémy s manýry newyorských podnikatelů, avšak náhle je tento hrubý jazyk prezentován jako neslučitelný s výkonem moci. Jen prezident Richard Nixon takto mluvil, a byl donucen FBI rezignovat, kdy tato zorganizovala skandál Watergate, aby ho sesadila. Nicméně všichni nyní souhlasí, že to byl skvělý prezident, který skoncoval s vietnamskou válkou a nastolil rovnováhu v mezinárodních vztazích s Čínskou lidovou republikou, konfrontovanou se SSSR. Je překvapivé vidět, jak tisk staré Evropy přijímá tento náboženský puritánský postoj ke slovníku Scaramucciho, aby mohl odsuzovat politickou kompetenci týmu Donalda Trumpa; a samotný prezident Trump by ho odexpedoval, těsně po jeho jmenování.

Ale za tím, co může vypadat jen jako pouhý třídní boj, je v sázce budoucnost světa. Buď budou vztahy plné konfrontace a nadvlády, nebo spolupráce a rozvoje.
  1. State Secrets : How an Avalanche of Media Leaks is Harming National Security”, Senate Homeland Security and Governmental Affairs Committee, July 6, 2017.
  2. H.R.3364 - Countering America’s Adversaries Through Sanctions Act
  3. « US Strategy Plan Calls For Insuring No Rivals Develop », Patrick E. Tyler, New York Times, March 8, 1992. The daily NYT also publishes large extracts from Wolfowitz’s secret report on page 14 : « Excerpts from Pentagon’s Plan : "Prevent the Re-Emergence of a New Rival"». Further information is provided in « Keeping the US First, Pentagon Would preclude a Rival Superpower » Barton Gellman, The Washington Post, March 11, 1992.
  4. The Biggest Theft Committed by One Sovereign State against Another”, by Jorge Wejebe Cobo, Translation Anoosha Boralessa, Cuban Agency News , Voltaire Network, 21 July 2017.
  5. United States – reformation or fracture?”, by Thierry Meyssan, Translation Pete Kimberley, Voltaire Network, 26 October 2016.


*)  Anthony Scaramucci byl ze svého postu již odvolán (- pozn.red.NR)

The US establishment against the rest of the world vyšel 1. srpna 2017 na voltairenet.org. Překlad v ceně 548 Kč Zvědavec.

Aleš Valenta: Imigranty do země za žádnou cenu nepouštět. To je zásadní politická otázka dneška... Agresivní islámská kultura....

0
0
2.8. 2017  PL, část článku
Nepřátelství Západu proti nám
Historik a analytik Institutu Václava Klause, který je znalcem Německa varuje,co se na nás valí z této nejmocnější země EU.Upozornil na schválení zákona o ochraně sociálních sítí před hlásáním takzvané nenávisti. Itálie je dle něho v rozkladu. „Trestní řízení zpupných bruselských byrokratů samozřejmě ignorovat, případné pokuty samozřejmě neplatit...?
Velkou debatu vzbudila otázka, zda se na koupaliště smí, nebo nesmí nosit muslimské plavky, takzvané burkiny. Zastánci tvrdí, že je trapné někomu nařizovat podobu plavek a že ještě před 100 lety jsme se koupali také zahalení. Odpůrci argumentují hygienou, ale také tvrzením, že jde o další krůček invaze islámu do našich životů, o zavádění jejich představ o normách…

Muslimské šátky i plavky jsou v první řadě demonstrací přítomnosti islámu v Evropě. Od těchto zdánlivých maličkostí vede cesta k dalším nárokům a požadavkům, jako je zakládání mešit, škol, ovlivňování stravovacích a kulturních zvyklostí v dané zemi, nošení šátků v úřadech a soudech a tak dále. Liberální země, která se zaklíná svobodou náboženství a horlivě odstraňuje kříže z veřejného prostoru, aby nekřesťany „neurážela“, nemá šanci tento trend zastavit. Jediné řešení je příslušníky agresivní islámské kultury jednoduše do země nepustit, respektive ne ve větším než naprosto minimálním počtu. V tom spočívá naše naděje, protože my je tu na rozdíl od Západu nemáme.

Halík je šiřitel zhouby


Tomáš Halík zmínil při svém kázání jedno svaté přijímání v minulosti, jehož se měl zúčastnit muž s plackou s přeškrtnutým minaretem „Islám tady nechceme“. „Hlásí se tím k hnutí pana Konvičky, Okamury a těchto lidí. Kdybych si toho včas všiml, svaté přijímání bych mu nepodal, protože není možné, aby ti, kteří se hlásí k ideologii nenávisti, přistupovali ke stolu Páně. My jsme dlouho měli velkou potíž, až do slov papeže Františka, abychom našli místo u stolu Páně pro ty, kteří jsou ve velmi komplikovaných životních situacích. A papež říká: ‚Buďme milosrdní‘,“ řekl Halík, ale s tím, že však není možné, aby „ke stolu Páně“ přicházeli lidé, kteří se hlásí k nenávisti. Co si o tom myslíte?

S papežem Františkem se dostal na papežský stolec katolický liberál – což je samo o sobě protimluv. Halík je samozřejmě šťastný, že ve Vatikánu rozhoduje člověk jeho krevní skupiny. Oba mluví o takzvané nenávisti stejně jako levicoví liberálové, tedy přesně v duchu politické korektnosti, která přikazuje mluvit o ní výlučně v souvislosti s bělochy. Halík je mimořádně aktivní šiřitel a podporovatel zhoubné teorie multikulturalismu. Naštěstí je českým primasem Dominik Duka, takže každý český katolík si bude dříve či později muset vybrat: Duka, nebo Halík. Tertium non datur.

EU nám hrozí soudním řízením, ale imigranti se hrnou do Evropy přes Itálii...Viktora Orbána pokládám dlouhodobě za nejlepšího evropského státníka současnosti. Jak vidíte budoucnost Visegrádské čtyřky??

0
0
2.8. 2017 PL
A.Valenta, Institut V.Klause, rozhovor
Viktora Orbána pokládám dlouhodobě za nejlepšího evropského státníka současnosti. Jeho projevy jsou výsostným hlasem zdravého rozumu, který zešílevší západní liberální elity zběsile likvidují. Je nepochybně nejvíce nenáviděným politikem v Bruselu a dalších západních městech, což jen dokládá správnost jeho postojů. Visegrádskou čtyřku svorně nenávidí všichni eurofanatici, ale skeptičtí vůči jejím možnostem jsou i mnozí jiní.

 Jistě si nelze možnosti spolupráce V4 idealizovat, ale to přece platí skoro o všech paktech a dohodách, které se uzavíraly ne proto, že by jejich účastníci k sobě zahořeli láskou, ale kvůli společným zájmům. Typickým příkladem je pakt NATO, který vznikl na obranu proti komunismu, i když například jeho členové, Turci a Řekové, jsou znepřáteleni.
Tmelem V4 se musí stát obrana střední Evropy před agresivitou Západu, který vůči postkomunistické střední Evropě vždy postupoval tvrdě mocensky na bázi svých vlastních zájmů. Na podzim 2015 pak tou neuvěřitelnou nestoudností v podobě migrantských kvót Západ zaujal vůči střední Evropě postoj, pro který nemám jiné pojmenování než projev nepřátelství a nepřímé agrese. Věřím, že voliči nejen v Maďarsku a Polsku, ale i u nás a na Slovensku nedopustí, aby se k moci dostali zrádci národních zájmů, kteří by v této věci šli na ruku poislámštělému, dekadentnímu a politickou korektností zotročenému Západu.
EU nám hrozí soudním řízením, ale imigranti se hrnou do Evropy přes Itálii. Téměř každý den přicházejí zprávy o kriminalitě imigrantů v evropských městech. Co dělat?
Trestní řízení zpupných bruselských byrokratů samozřejmě ignorovat, případné pokuty samozřejmě neplatit, imigranty do země za žádnou cenu nepouštět. To je zásadní politická otázka dneška a já doufám, že před volbami bude muset každá politická strana bez vytáček sdělit, jak by se vůči brutálnímu nátlaku EU a Německa ohledně migrantů zachovala, pokud by měla vládní odpovědnost.
Itálie je ve stádiu rozkladu. Je to tragický příklad státu, jehož suverenita, sebevědomí (které ostatně nebylo nikdy velké) a obranyschopnost byly totálně rozvráceny Evropskou unií. Výsledky vidíme dnes a denně. 60milionový bohatý stát, který je vybaven 2 letadlovými loďmi, 4 torpédoborci, 15 protiponorkovými fregatami, 4 korvetami, 7 ponorkami a desítkami dalších menších vojenských plavidel, dále zhruba 200 vojenských letadel a asi 50 vrtulníky, není schopen se vypořádat s gumovými čluny pašeráků migrantů a loděmi zejména německých neziskovek, které s pašeráky při importu černochů do Evropy spolupracují.
Je to neuvěřitelně odporné otrokářství a především tragický obraz zhrouceného státu jménem Itálie. Jedna středně velká vojenská operace by stačila a veškerý dovoz migrantů by za den dva skončil. Neumím si představit, že nějaký Ital může ještě cítit cokoli alespoň vzdáleně se podobajícího hrdosti na svůj stát při pohledu na to nevýslovně ubohé počínání jeho politiků a úředníků, kteří místo obrany země a jejích obyvatel škemrají o pomoc po celé Evropě.

Proč došlo k vyhlášení Maloruska

0
0
Nikolaj Starikov
2.8.2017      Eurasia24  
nstarikov.ru
Ráno 18. července 2017 byl v Doněcku oznámen vznik nového státu – Maloruska jako nástupce Ukrajiny co se týče území i mezinárodního práva, postaveného však na jiném, federativním principu. A co je hlavní: bez nacistů.

Proč se to stalo a co z toho vyplývá?

- Západ je postaven před nutnost plnit Minské dohody. Až dosud právě garanti jejich plnění – Berlín a Paříž – jsou absolutně nečinní a vzniká proto potřeba učinit ve věci další kroky. Ptejme se jich: „Jste schopni přimět Kyjev k plnění dohod? Nejste? V situaci, kdy dohody nejsou plněny, pak také my nejsme schopni žádat po Doněcku, aby zapomněl na Malorusko.“

- Za nastalé situace se plnění Minských dohod stává pro Západ podstatně atraktivnější než předtím. Kyjev se je dosud plnit nesnažil, protože pro nacisty by to znamenalo konec.

- Situace se ale změnila. Pokud šlo dříve tvrdit, že Donbasu vládnou separatisté, pak nyní jsou to státníci. A nechystají se teď od Ukrajiny odtrhnout, ale snaží se ji osvobodit a znovu sjednotit, a to žádoucími – mírovými prostředky. A to je velký rozdíl. I když totiž budou ukrajinská média ve své propagandistické rétorice pokračovat, její účinnost zeslábne.

- Pro vítězství v boji je třeba mít před očima obraz budoucnosti. Vědět, za co bojuješ a jakou cestou toho chceš dosáhnout. Bolševici před sebou svého času tento obraz měli, menševici ne. A podle toho to dopadlo. Po Majdanu měli obraz budoucnosti před očima pučisté: bezvízový styk se světem, integrace do Evropy, platy jako v Evropě. Utekly tři roky a vysněný obraz nikde. Z evropských „hodnot“ jen komunální tarify. V Doněcku však obraz budoucnosti mají – mír, společná federativní země, přátelství s Ruskem zahájené s čistým stolem, s novým názvem, od nového počátku. Všechny hříchy tak zůstanou v minulosti. Změna názvu – to je něco jako amnestie, sice jen psychologická, ale fungující. Jen tak mimochodem, do vínku zapsali autoři Maloruska i jeho bezvízový styk s Evropou. Nejsou prý proti a chtějí ho zachovat – a Evropa ať ukáže, nakolik je loajální.

- Vývoj sebeúcty a uvědomění je zcela zřejmý: pro důstojníka z povolání ukrajinské armády je možnost vzdát se „teroristům“ či „separatistům“ sice nepříjemná, ne však nemyslitelná. Zvlášť když je mu už na zvracení z nejrůznějších porošenků, ljašků, parasjuků apod. Vzdát se, nebo přejít na stranu armády nového státu, který se sice pod novým názvem, jinak ale plně hlásí k právnímu nástupnictví Ukrajiny, se dnes může rozhodnout zcela svobodně. Neporuší ani přísahu, vždyť ji dával té Ukrajině, která shořela společně s Berkutem na Majdanu.

- Propagandistické činnosti se tak otevřelo nové široké pole působnosti: „Přejděte k nám – vzdejte se armádě Maloruska. Budete svobodně žít ve své vlasti a svobodně mluvit, jakým jazykem budete chtít. Choďte si ve vyšívankách (tradiční pánské i dámské „ukrajinské“ oděvy zdobené výšivkami; pozn. překl.) třeba celý den. Žijte dle vlastní libosti!“ A v hlavě ukrajinského příslušníka ATO, sedícího v okopu, začínají vznikat úvahy: „Proč tu vlastně sedím? Nikdo se nechystá odtrhnout ani zakazovat jazyk. Ta za co mám bojovat? Za název a vlajku?“

- Alespoň krátce k jazyku. Navrhuji vrátit postupně slovům jejich přesný význam. Například krásné a zpěvné maloruské nářečí ruštiny tak také pojmenovat – maloruský dialekt či maloruský jazyk. Respektuji ho. Cením si ho. Mám ho rád. Ať se jím mluví i píše. Ať je zcela zrovnoprávněn s ruštinou. Ať každý mluví jazykem, který je mu bližší. Školy v Malorusku budou vyučovat dva jazyky, pedagogická agenda bude vedena v obou z nich tak, jak to bude lépe vyhovovat. Násilí a příkazů již bylo dost a dost.

- Čím více se Ukrajina bude nořit do chaosu a zmatků, tím lépe to bude vypadat pro Doněck a Malorusko. Je tam pořádek a klid. Žádní idioti tam nepálí pneumatiky na ulicích a nikoho se nesnaží nacpat do odpadkového koše. Pořádek je vždy lepší než chaos.

Je třeba si něco povědět také o reakci ruských státníků. Ta je velmi rozumná – totiž zdrženlivá. To proto, že s překotným vítáním tak delikátní věci, jakou je vznik nového státu, není třeba spěchat.

V pondělí večer byly pro Rusko a Rusy vůbec nejlepším plánem Minské dohody. Scénář ubohý, těžko splnitelný, ale nejlepší ze všech existujících. Měl nějaké alternativy? Ty byly kromě Minska pouze dvě:

- Ruský zásah do konfliktu, což by vedlo k těžkým ztrátám a což by zároveň postavilo Rusko v očích celého světa do role agresora. Takový postup byl tedy nepřijatelný.

- Absolutní neutralita Ruska ve vztahu ke konfliktu, což by zase vedlo ke genocidě obyvatel Donbasu. Nepřijatelná je však tato varianta i z dalšího důvodu: Kyjev se snaží převzít kontrolu nad rusko-ukrajinskou hranicí a současně prohlašuje, že nestojí o 2 miliony občanů „zasažených rusismem“. Takže hranice Kyjev obsadí – obyvatele v pohraničí prý „nepotřebuje“, co s nimi bude? Zbývá je pouze vyhladit. A tak je i tento scénář naprosto nepřijatelný.

A tak se večer o den později objevil „nový scénář“ – vyhlášení vzniku Maloruska. Tím se mění celá situace a vzniká třetí, mnohem lepší varianta jejího řešení. Totiž ta, že Západ nyní musí přesvědčovat jak Doněck a Luhansk, tak i Moskvu k tomu, aby se vrátily k Minsku.

A tak lze lídrům Maloruska k tomuto jejich nestandardnímu kroku gratulovat. Boj o zajištění klidu a míru na území Maloruska však ještě neskončil, ale zatím pouze začíná.

Dej Bůh, aby mír nastal co nejdřív.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live