Rajko Doleček
14.9. 2015   Rukojmí
Do uloupení Kosova za pomoci Západu a uznaného bleskově i naším tehdejším ministrem zahraničí Schwarzenbergem (2008), mělo Srbsko přes 10 miliónů obyvatel. Nyní má po té loupeži Kosova o 2 milióny méně. Srbsko se muselo vyrovnat v srpnu a květnu roku 1995 s přílivem vyhnaných a oloupených Srbů z Chorvatska, kde žili po staletí, následkem operací Německem masivně sponzorované a vyzbrojené chorvatské armády v operacích „Bouře“ a „Záblesk“, za strategického velení americkými generály-žoldáky, za pomoci NATO letectva. Vše se to obešlo téměř zcela bez kritiky a sankcí Evropské unie a OSN, bez protestů prezidenta Havla. Z řádově vyhnaných 230 000 uprchlíků jich část přijala Srbská republika (Srbsko), část Republika Srbská v Bosně a Hercegovině (B&H). To bylo přijetí najednou, doslova ze dne na den, po akci chorvatské armády.


Po NATO agresi v 1999 a po konci zločineckého tříměsíčního bombardování, zabíjení a ničení infrastruktury Srbska letectvem NATO (tedy i letectvem té „mírumilovné, hodné“ Evropské unie), bez povolení Radou bezpečnosti OSN, bylo z Kosova doslova ze dne na den vyhnáno, oloupeno a uprchlo, aby zachránilo holý život, zase řádově na 230 000 Srbů a Romů, které během několika dnů přijalo bombardováním těžce poškozené Srbsko, tehdy téměř bez mezinárodní pomoci, kromě od Ruska. V té době bylo, jak se udává, kosovskými Albánci povražděno i přes dalších 3 000 Srbů a Romů. V té době teroristická organizace kosovských Albánců UCK zabíjela zajaté Srby a Romy, aby jim odebírala jejich různé orgány a prodávala je do zahraničí k transplantacím. Podle švýcarského vyšetřovatele Dicka Martyho měl v tom prsty i od Anglie a USA všestranně podporovaný „chráněnec“ Madelaine Albrightové Hashem Thaci, zvaný též „Zmije“ (jednu dobu dokonce „premiér“ Kosova),

kterého tč. snad přece jen čeká vyšetřování a snad i soud. Tyto „kosovské vazby“ a role při surové válce proti Srbsku v 1999 učinily, že někdo v té době nazval paní Albrightovou „balkánská řeznice“. Je známo, že i Hillary Clintonová tehdy tvrdě nutila svého manžela, prezidenta USA Billa Clintona, aby Srbsko bombardoval.

Za 4 roky (1995 a 1999) Západem sponzorovaných a prováděných agresí v této části Balkánu, to znamenalo téměř půl miliónu srbských oloupených uprchlíků pro Srbsko a Republiku Srbskou (B&H), dospělých i dětí, starých lidí. A také desetitisíce povražděných. Srbsko bylo již „zvyklé“ na přívaly uprchlíků a to prakticky velikou většinou Srbů, kteří prchali, zde nutno znova uvést, aby zachránili holý život, ne z nějakých ekonomických důvodů.

Po zničení Jugoslávie Německem, Itálií, Maďarskem a Bulharskem začátkem války 1941-45, se Německem okupované Srbsko staralo o více než 800 000 vyhnaných a zcela oloupených, velikou většinou Srbů, hlavně z tzv.ustašovského Nezávislého státu Chorvatsko (NDH), který se ukázal být pravým genocidiím státem pro Srby, z kterých tam bylo povražděno, spolu se Židy a Romy, řádově přes 700 000. Hitler a Mussolini totiž „darovali“ Chorvatsku i celou Bosnu a Hercegovinu s velmi početným srbským obyvatelstvem. Hitlerův „létající diplomat“ pro Balkán Hermann Neubacher udával jako srbské ztráty za války, většinou v ustašovském Chorvatsku, na 750 000 mrtvých. Dokonce i němečtí velící generálové v té oblasti, byli téměř zděšeni surovostí vraždění Srbů v ustašovském Chorvatsku, v jeho četných (!) vyhlazovacích táborech pro Srby, Židy i Romy. Statisíce Srbů v té době našly ochranu a útočiště v oblastech Chorvatska, okupovaných Itálii. V té době byly i desetitisíce Srbů vyhnány a tisíce povražděny, včetně Židů, z oblastí okupovanými Maďarskem. Mnoho srbských a židovských mrtvol přinášel v zimě 1941-42 Dunaj, z Maďarskem okupované části Srbska, z Bačky.V té době Srbsku nikdo neposkytl nějakou pomoc pro tyto uprchlíky, o které se staralo docela účinně, přes německou okupaci, tzv. „Srbské komisařství pro uprchlíky“.

Toto jen jako připomínka k dnešní době, když se tolik píše o skutečně strádajících uprchlících, z kterých je zřejmě větší část ekonomická, zatím co zcela nedávní srbští uprchlíci byli vyhnáni z Chorvatska a z oblasti Srbska zvaného Kosovo a Metohija, odkud museli utéci, aby zachránili holý život. Nicméně sponzoři jejich strádání jsou ve významné míře různé západní státy (jejich vedení !), jako Německo, USA, některé státy Evropské unie a NATO vůbec.

A hlavní „oficiální“ viníci moc pomoci neposkytují, vlastně skoro nic. Jen se jejich propaganda a jejich satelitní státy snaží, aby se o jejich zločinech moc nemluvilo. Zaplatil někdo něco Srbsku (bylo by to mnoho desítek miliard US dolarů) za zničenou infrastrukturu země během zcela ilegálního bombardování organizací NATO v 1999? A pokrytci se diví, že země neprosperuje. Dostali nějaké odškodnění potomci od NATO bomb povražděných za NATO agrese proti Srbsku? Dostali něco zmrzačení nebo ti, co přišli o všechno?

Ta katastrofálně snížená prosperita dnešního Srbska je sice i následkem nemalé korupce a ne příliš schopných vlád, ale hlavně následkem ničení těmi tisíci tun „humanitárních bomb“, jak je tehdy nazval v pařížském Le Monde 29.dubna 1999. náš tehdejší prezident Havel.

24. 9. 2015   První zprávy
Přesidlování lidí proti jejich vůli i proti vůli námi zvoleného parlamentu je asi v rozporu s naším právním řádem? Na to se zeptal europoslance Miroslava Ransdorfa čtenář jeho webových stránek. Nu a co mu odpověděl europoslanec za KSČM?" Slovenský premiér Fico má pravdu, když řekl, že Brusel nemůže nikoho nutit. A že půjde klidně do arbitráže. Jenže to je slovenský politik. My Češi jsme závislí na tom, jaký postoj zaujme česká vláda.. To, co jsem se o jejím postoji dočetl dneska (23. září 2015) v novinách, mě optimismem nenaplňuje. Klausova výjimka byla spíše jeho reklamní trik, byla bezzubá. Rozhodnutí je na české vládě. Uvidíme," komentuje současné dění kolem imigrantů europoslanec z KSČM.

"V roce 2009 Ústavní soud řešil stížnost sedmnácti senátorů. Tehdy ústavní právník Jaroslav Kuba argumentoval tím, že Lisabonská smlouva může pro nás znamenat za určitých okolností povinné uprchlické kvóty, což je v rozporu s článkem 1 a 2 platné ústavy. Tento argument padl už roku 2009 !!! Štefan Fulle, pozdější komisař, Kubu tehdy neváhal zesměšňovat. Ukazuje se, že u nápadů Evropské komise se musí brát vážně i sebenepravděpodobnější a sebepitomější formální možnost. Uprchlické kvóty, v roce 2009 podle hlavounů směšné a nemožné, jsou dnes realitou," konstatuje Miroslav Ransdorf.

24.9.2015   Lidové noviny 
 Dnes jen stručný pohled na jednu z drobných, ale o to zajímavějších kapitol americké „proxy“ války v Sýrii.


Bezmála rok avízovaný půlmiliardový program výcviku „umírněných“ syrských rebelů se mění v dokonalou taškařici. Na počátku srpna USA do Sýrie z Turecka vypustily prvních 54 „svých“ rebelů, kteří měli pod hlavičkou Nových syrských sil (NSF) bojovat proti Daeši. Už po pár hodinách ale jejich velitel i s několika svými muži skončil v rukou Fronty al Nusrá, syrské odnože Al Kajdy. Vzápětí se objevila tvrzení, že tip Al Kajdě, kde najít a rozprášit „americké rebely“, dala turecká tajná služba. Prý se tím Ankara pokusila ukázat Spojeným státům marnost jejich počínání a přimět je, aby se přidaly k Turecku a otevřeně podpořily jeho spojence, tedy Al Kajdu a Islámský stát, v boji za svržení Asadova režimu v Sýrii, což už pro USA není aktuálně prioritou. V každém případě v Sýrii z první várky zbylo „čtyři nebo pět“ rebelů a nastala změna jejich programu: USA jim mají nově dodat špičkové komunikační prostředky, aby už tedy nemuseli „bojovat proti Daeši“, ale mohli bloumat zemí, sbírat zpravodajské informace a případně navádět americké nálety.

Dojem z celého projektu měla napravit další várka bojovníků NSF, konkrétně 75 mužů, kteří do Sýrie vstoupili minulý pátek. Už nyní se ale ukazuje, že celá tato skupina takřka vzápětí vzala své zbraně a vozidla, zamířila na území ovládané Al Kajdou a vše jí předala. Syrská frančíza Al Kajdy oznámila, že tak „rebelové“ učinili výměnou za „volný průchod“. Velitel druhé várky NSF, Anás Ibrahim Ubajd, pak jen dodal, že „obelhal“ americkou koalici, protože chtěl jejich zbraně. Je ironií osudu, že právě Ubajd byl vlastně nejvyšším důstojníkem NSF poté, co o víkendu rezignoval plukovník Muhammad Dáhir s tím, že celý ten program se mění ve frašku.

Pentagon popírá, že by kdokoli z NSF kdy přešel k Al Kajdě, ale současně se v amerických médiích objevují zprávy, podle nichž -- ve snaze dosáhnout alespoň nějakých výsledků ve válce v Sýrii -- armádní velení upřednostňuje dodávky zbraní do Sýrie před důkladným prověřením, koho že to vlastně Američané cvičí a vyzbrojují. Jinými slovy, stejně jako navýšením dodávek zbraní do Iráku Spojené státy fakticky vyzbrojily Daeš, je něco podobného nejspíš v plánu nově i v Sýrii.

Nicméně, bizarní je i pozadí celého programu „tvorby SNF“, v němž hlavní roli hraje obskurní americká firma obchodující se zbraněmi Purple Shovel (Purpurová lopata). Právě ta totiž dostala od Pentagonu mnohamilionovou zakázku na dodávku granátometů a raket pro SNF, místo nich ale zkoušela Pentagonu prodat staré rakety sovětské, ještě z dob, kdy Michail Gorbačov ani nebyl ve funkci. A koupila je z Běloruska, které je sice na různých západních sankčních seznamech, ale v tomto případě, pro dobro syrských rebelů, armáda i ministerstvo zahraničí USA učinily výjimku a nákup 700 protitankových střel povolily. Když pak ale Pentagon tyto zbraně uviděl, odmítl je, což vedlo ke zpoždění celého projektu NSF. A jeden americký obchodník se zbraněmi mezitím zahynul v Bulharsku při explozi, když se pokoušel tyto zbraně vyzkoušet…

Celý ten neuvěřitelný příběh o převádění válek ze státu na soukromý sektor je na portálu Buzzfeed.
Obamův koordinátor „války proti Islámskému státu“, penzionovaný generál John Allen je připraven se znovu vrátit na odpočinek.

Tož tak.

Přehled dalšího týdne ruského „vstupu do války v Sýrii“ zase až po víkendu.

Rostislav Iščenko
24. 9. 2015     zdroj
Nebezpečí pro Evropu není samo o sobě přesídlení uprchlíků, údajně oslabující evropskou státnost, ale již existující slabost evropské civilizace, soudí Rostislav Iščenko.


V roce 486 padl poslední zlomek Západořímské říše - tzv. království Syagria v severní Galii. Římský vojevůdce (dux) Afranius Syagrius, jehož barbaři nazývali "králem Římanů", po dobu 10 let po pádu císařské moci v Římě udržoval v zemích budoucích Ile-de-France, Normandie a Anjou císařskou správu a snažil se etablovat se jako legitimní nástupce říše. Byl však poražený v bitvě u Soissons franským králem Chlodvíkem I., který připojil Syagriův stát ke svým državám.

Bitvou u Soissons skončil poslední pokus o zachování římské civilizace v západní Evropě. Sesuv kontinentu do "doby temna" byl nevyhnutelný.

Současná situace v EU je často přirovnávána k velkému stěhování národů, které zničilo Západořímskou říši. Srovnání je založeno na vlně uprchlíků z Afriky a Blízkého východu, která se valí Evropou.

Zhroucení jednotného trhu jako cesta k politickému rozkladu
Avšak příliv uprchlíků do donedávna úspěšné EU, stejně jako útok barbarských kmenů na hranice říše v V. století našeho letopočtu jsou jen vnější známky krize. Ve skutečnosti milion nebo dokonce pět miliónů afrických a asijských uprchlíků jsou stejně málo schopny otřást základy půlmiliardové EU (dokonce i spolu s tam již žijícími miliony), jak málo byli schopni Římskou říši ohrozit barbaři, kteří zhruba čítali sotva více než milion osob, ba ještě tradičně vůči sobě navzájem nevražili.

Římská císařská armáda nejen taková nebezpečí zvládala bez problémů a EU nejen takové vlny migrantů vstřebávala. Proto nebezpečí nespočívá v samotném přesídlení, údajně oslabujícím evropskou státnost, ale v již existující slabosti evropské civilizace, která jí neumožňuje se tradičními prostředky vyrovnat s tím, co se až do nedávné doby nejen nepovažovalo za hrozbu, ale bylo to vítáno jako mechanismus pro stimulaci evropského hospodářství.

Právě ekonomika je tím klíčovým slovem v definici problémů Evropské unie, jako byla klíčovým problémem při oslabení a pádu Říma. Před více než patnácti sty lety byla vyčerpána zdrojová základna starověké římské ekonomiky. Prudce klesl obchod, klesly příjmy do státní pokladny. Armádu a úředníky říše neplatila penězi, ale příděly. Ve skutečnosti začal přechod k ekonomickému se uzavírání jednotlivých oblastí, s tendencí k dalšímu přechodu k naturálnímu hospodářství, který se plně uskutečnil v době temna.

Ale rozpad jednotného trhu vede k rozpadu politické celistvosti. Oblasti nemají potřebu udržovat centrum, které však právě zajišťuje jednotný ekonomický a obchodní prostor. A co víc, udržování nákladného centra se stává břemenem. V oblastech se objevují místní držitelé, kteří prostřednictvím vlastních družin zajišťují ochranu obyvatelstva a také zájmy místní ekonomiky a místního trhu. Zájmy oblastí se liší, vznikají mezi nimi rozpory, a tak armády různých provincií formálně jednotného státu mezi sebou obětavě bojují, a dokonce ještě získávají na pomoc barbary.

Komu se nelíbí srovnání s Římem, mohu připomenout dobu feudální rozdrobenosti starého Ruska, kdy jednotný hospodářský komplex vystřídaly uzavřené komplexy jednotlivých knížectví: "Knížata si sama proti sobě kula rebelie...Vy jste svými rebeliemi začali přivádět pohany na zemi Ruskou".

Rozkol Evropy

Nyní se totéž děje v EU. Rozpory mezi na USA orientovanými "mladoevropany" a "starou Evropou" vznikaly už v roce 2003, kdy Chirac poznamenal, že středoevropští nováčci EU, kteří podpořili záměr USA začít válku v Iráku, "propásli dobrou příležitost nepromluvit".

Dále se potom rozdělení Evropy na "starou" a "novou", proamerickou, projevovalo v průběhu každé vážné krize, nevyjímaje ukrajinskou. Během té se k němu přidalo ještě několik zlomových linií. Je to opozice svrchovaných evropských lídrů a evropské byrokracie v Bruselu. Je to opozice bohatého severu a chudého jihu Evropy. Je to opozice Velké Británie, která aspiruje na zvláštní postavení v Evropské unii, a kontinentu, který se domnívá, že Albion nemá právo získávat výhody ze statusu člena Evropské unie a odmítat nést celoevropské náklady. A nakonec to je opozice zpustošeného Řecka a ožebračujících věřitelů v čele s Německem.

Diskuse o odchodu Řecka z eurozóny se najednou začaly materializovat, když Řekové v referendu hlasovali pro odmítnutí uspokojovat požadavky věřitelů. A i když se řecký premiér Tsipras zalekl nejistoty krize, která by následovala po úplném rozchodu s EU, i evropská byrokracie byla vážně vylekána - poprvé za dobu existence unie země hlasovala ne za připojení k "celoevropskému domu", ale za vystoupení z něho.

Dobře, slabé Řecko se zkrachovalou ekonomikou se podařilo zastrašit a přinutit ho ustoupit (i když není známo, zda to bude nadlouho). Ale euroskeptické nálady natolik zesílily v Británii, že parlament musel hlasovat za vyhlášení referenda o vystoupení Spojeného království z EU a královna souhlasila s tím, že referendum by se mělo uskutečnit v letech 2015 až 2018.

A něco mi říká, že čím později k němu dojde, tím více bude za Lamanšským průlivem těch, kteří budou chtít říct "Evropo, promiň! Evropo, sbohem! "Ale Británie není Řecko. Je to jedna z největších a v podstatě nejstabilnějších ekonomik Evropské unie.

Zdroje pro všechny nestačí

Všechny tyto, a také tisíce dalších vnitroevropských konfliktů jsou založeny na ekonomických rozporech mezi různými státy, které EU dříve, než započala globální systémová krize, úspěšně přenášela mimo - na neokoloniální periferii.

Systémová krize, způsobená vyčerpáním zdrojové základny ekonomiky Pax Americana, v němž EU zastávala výsadní postavení, zbavila Brusel možnosti zahlazovat ekonomické rozpory uvnitř Evropy prostřednictvím převodu zdrojů globální periferie do Evropy. Nyní nestačí ani k zajištění stability ekonomiky USA. V důsledku toho se již Washington, který se dříve dělil o kořist s Bruselem, snaží okrást svého evropského spojence.

Nedostatek zdrojů, které předtím podporovaly celoevropský ekonomický a obchodní prostor, jenž byl přínosem pro všechny účastníky (pro někoho více, pro někoho méně), vyvolává rostoucí potřebu evropské byrokracie v získávání stále nových zdrojů (jež jsou odčerpávány z národních ekonomik) pro financování nákladných celoevropských potřeb.

Evropská unie se stává pro své členy z dodavatele užitku jeho spotřebitelem, ze štědrého dárce lupičem.

Hlavní však je, že v podmínkách ztráty celoevropské možnosti přesouvat problémy mimo EU, jsou silní členové lokomotivami.

Německo a Francie začaly v rámci EU stále více používat celoevropské mechanismy pro přenášení problémů na bedra svých mladších partnerů s odvoláním se na celoevropskou jednotu.

Ale malé země nezajímala EU v souvislosti s dělbou břemene, ale z pohledu dělby užitku. Bruselské centrum se stává zatěžujícím v udržování, nepotřebným ekonomicky a nebezpečným politicky. Dokonce i Německo stále častěji začíná řešit své (v porovnání s celoevropskými) problémy v bilaterálních kontaktech jak v rámci EU, tak i mimo ni.

EU vstoupila do zjevné systémové krize, která před ní zničila nejednu říši. A situace s uprchlíky, která náhle do základů otřásla sjednocenou Evropou, je jen výsledek, není příčinou této krize. Barbaři ničí pouze tu říši, která již shnila uvnitř.

Krize ale může skončit zkázou, může však skončit i obnovou. Ještě před dvěma lety měla EU všechny předpoklady pro obnovu. Během posledních dvou let se příliš usilovně držela v plavebním koridoru americké zahraniční politiky a v důsledku toho se dostala příliš daleko na cestě k sebezničení.

Odstředivé síly se staly příliš zjevné, dokonce už to nejsou euroskeptici, ale nezastření eurofobové, kteří dostávají stále více podpory na národní úrovni. Bude mít Evropa sílu, odhodlání a především čas na nezbytné reformy, které by mohly zachránit sjednocenou Evropu? Je to nejasné, ale dosud nedošlo k bitvě u Soissons, "království Syagria" mělo šanci se udržet.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
Rostislav Iščenko, prezident Centra systémové analýzy a prognózy

- Stanislav Blaha - 

24. 9. 2015   E-republika

Jestli nás někdo bude chtít povolat jako záložáky pro účel válečného konfliktu někde na východě, například do rusko-ukrajinského konfliktu, nebo pro nějakou útočnou válku za cizí zájem, tak s tím bytostně nesouhlasíme a budeme to bojkotovat. Pokud nás ale povolají na obranu naší vlasti, jsme ochotni jít jako první. To je naše krédo.

MUDr. Marek Obrtel je v současnosti kromě toho, že šéfuje neoficiální organizaci ----Českoslovenští vojáci v záloze proti válce----, o níž jsme psali zde, i lékařem kroměřížské Záchranné služby. Domluvit si s ním čas a místo rozhovoru nebylo vůbec jednoduché, ale když se to nakonec podařilo, stálo to za to. Teď proti mně sedí sympatický muž středního věku, který nedávno udělal významné rozhodnutí.

Četl jste dnešní Lidovky? Napsali o vás, že jste extrémisté, šíříte ruskou propagandu a že se od vás armáda distancuje...
Za extrémisty se nepovažujeme, ruskou propagandu nešíříme a se současnou Českou armádou nechceme mít nic společného a nikdy jsme se za ni nevydávali. Navíc Lidovky lžou, když tvrdí, že oslovily naše přední činitele. Jako vojáci jsme přísahali, že budeme bránit svoji vlast. A naše iniciativa vznikla proto, abychom slova svojí přísahy naplnili. Ano, jsme rozhodně proti válkám, které připravuje velení NATO po celém světě, protože jsou příčinou současné krize a ta hrozí přenést válku i do Evropy. NATO je zločinecká organizace a my jsme přesvědčeni, že Česká republika z ní musí vystoupit.

Řekněte nám něco o sobě, svém životě, kariéře, aby čtenáři věděli, s kým mají tu čest.

Asi od sedmé třídy jsem se rozhodl, že budu lékařem, že chci studovat medicínu, a na tom jsem nechtěl vůbec nic měnit. Nikdy jsem se nechtěl profilovat jako politik, nebo něco podobného. Nebýt té situace, která vznikla, nebýt toho, čím jsem prošel, nikdy bych se takto neangažoval. Někdy v druhém ročníku na gymnáziu jsem si řekl, že se stanu vojákem. Bylo to tehdy z jiných pohnutek, než kam nás zavedla polistopadová doba. Mám rád pořádek, disciplínu, tak jsem se rozhodl, že místo civilní školy půjdu na vojenskou. Promoval jsem v roce 1991 v Hradci Králové, na Univerzitě Karlově, studují tam jak vojenští, tak civilní lékaři.

Předchozí armádu jsem de facto zažil jen jako student při stážích, ale nějaký názor na ni jsem si také udělal, ale nastupoval jsem až po Listopadu. Do roku 1994 se celkem nic nedělo, protože jsem se připravoval na odbornou stránku věci, soustředil jsem se na atestaci apod., byl to takový normální standard. Poté jsem začal dělat náčelníka ošetřovny ve výcvikovém prostoru Libavá. Tam jsem poznal všechny druhy vojsk, cvičili tam úplně všichni včetně letectva.

Nezbytnou součástí kariérního růstu vojáka se staly zahraniční mise. Byly sice dobrovolné, ale voják, který nebyl v misi, jako by neexistoval. Od roku 1992 probíhal konflikt v Bosně a Hercegovině, který v podstatě začal jako srbsko-chorvatská válka (1991), ale v té době jsem ještě neměl hotovou atestaci, takže jsem se jí nezúčastnil. Od Bosny jsem byl však nějakým způsobem přítomen u všeho většího, co armáda podnikala.

Vaší první zahraniční misí byla tedy Bosna?
Ano, odešel jsem tam v roce 1998 a strávil jsem tam 14 měsíců v kuse. Byl to první zlomový moment, který mě přivedl k tomu, co dělám teď. Odešel jsem tam, abych splnil to, co se od vojáka čeká. Hlavní roli hrála odborná stránka, první půlrok jsem dělal obyčejného řadového lékaře, tzv. staršího lékaře obvaziště, druhý půlrok jsem působil ve funkci hlavního náčelníka praporního obvaziště našeho mechanizovaného praporu. V té době se odehrálo to, čemu říkám "kosovská invaze" a "agrese NATO proti Srbsku".

Jsem celkem komunikativní, snažím se navázat kontakt s lidmi, takže jsem normálně mluvil s různými lidmi ze všech stran, ať už to byli Chorvati, Muslimové nebo Srbové, a tak jsem zjistil, jak to celé vzniklo. V roce 1999 vyústila ta šílená chuť podniknout něco proti Srbsku v to, že se, jak už to bývá, podnítila jeho citlivá struna a tím došlo ke konfliktu na horkém teritoriu Kosova. Nebyla to žádná náhoda, že zrovna tam. V té době jsem ještě nebyl přímo v Kosovu, ale byli tam někteří mí kamarádi a hlavně tam měli v té době pozorovací tým Slováci, s nimiž člověk mohl být v kontaktu alespoň přes jejich styčné důstojníky, takže jsem byl svědkem toho, jak se ta situace vyvíjela a jak se vytvářely umělé důkazy pro to, aby se mohlo do Kosova "vlítnout". To se "úspěšně" podařilo dvanáct dnů poté, co jsme se stali členy NATO.

Co jste dělal potom?

Po návratu z Bosny jsem začal pracovat ve vysokých armádních funkcích. Nejdříve jako zástupce velitele operačního velitelství, pak jsem přešel na generální štáb na sekci výstavby vojenského zdravotnictví, kde jsem byl v třetí nejvyšší funkci. Následovala další mise v Afghánistánu, kde jsem velel kontingentu polní nemocnice, což byly tři útvary a navíc jsem dělal náčelníka polní nemocnice. Při této práci jsem byl celkem zaměstnaný, takže se dá říci, že ta afghánská mise mě tolik nepoznamenala, řekl bych, že v té době jsem ještě nijak nepolemizoval s příčinami vedoucími k ní, celkem jsem věřil té oficiální teorii o 11. září apod. Paradoxně to byla psychologicky nejklidnější mise.

Poté jsem organizoval z generálního štábu vysílání jednotek do všech ostatních misí, ať už to byl Irák, Makedonie atd. Tím pádem jsem měl přehled i o tom, jak se to vyvíjelo názorově a legislativně. Celé jsem to završil celkem neplánovanou misí v Kosovu. Teprve tam se mi ten obraz dokonale dotvořil. Definitivně se mi potvrdil názor, který jsem si začal vytvářet v roce 1999 v Bosně. V Kosovu jsem totiž naživo viděl, jak narkomafiáni a masoví vrazi převzali role vážených představitelů samostatného státu, který byl v historicky krátké době uznaný většinou Evropy. A my jsme je tam vítali na recepcích, podávali si s nimi dveře. To mě šokovalo, to bylo to šílené zjištění, kam to všechno spěje.
 

A vy jste to už v té době všechno věděl?

Ano, to byla už celkem známá věc, věděl jsem to od těch Slováků ze dřívějška, jen jsem si to nějak nespojoval dohromady, nebo jsem tomu, že tito lidé byli nominováni do těch nejvyšších funkcí, nevěnoval patřičnou pozornost. Do té doby jsem se opravdu o politiku vůbec nestaral. Snažil jsem se dělat svoji práci vojáka a lékaře. Politiku jsem bral jako nutné zlo. Korunou všeho bylo, když jsem zažil pogrom na Srby. Začal 17. března 2004, na sv. Patrika, pamatuji si, že jsme ho tehdy slavili s Iry. Tehdy se v plné nahotě ukázalo, kdo je kdo a co je co. Když jsem viděl konečné důsledky a to, jak se k tomu postavila EU a reprezentace NATO, tak mi došlo, na základě čeho to vzniklo, jak to probíhalo, kdo je obětí a jaké jsou důsledky. Z mise v Kosovu jsem se vrátil totálně znechucený a otrávený. Řekl jsem, že na tomhle se podílet nechci a že z armády odejdu. Poté, co jsem se nechal převelet z mise a dodělal atestace, jsem z armády odešel a na osm let si vyřešil problém. Přestal jsem být součástí toho soukolí, nijak jsem se občansky neangažoval, politiku jsem sledoval jen laxně a zpovzdálí, přesto jsem si dotvářel ten globální názor, a to až do vypuknutí ukrajinského konfliktu. Od jara 2014 jsem těžce nesl, že několik set kilometrů od mého domova se děje něco takového. A Evropa tomu jen tupě přihlíží.
 

Spíše fandí...
Přesně tak, naše politická garnitura do toho ještě vstupuje, podporuje to, co se tam děje. Totální tečkou za tím vším bylo sestřelení letu MH17. Na Libavé jsem zažil výcvik všech jednotek armády včetně letectva, což znamená, že jsem sice laik v letectví a protivzdušné obraně, ale ne natolik, abych poté, co jsem si stihl stáhnout dnes již nedostupné fotografie kabiny letadla, na první pohled poznal, že nejde o BUK či podobné nesmysly, ale o zásah z protiletadlového kanonu. To pozná každý blbec. Ptal jsem se jednoho generála od letectva, seděli jsme spolu v hospodě. Ukázal jsem mu ty fotky a on mi na to řekl, že ho ještě čeká nějaká práce, dopil a odešel. Neřekl k tomu ani popel.

Položím teď trochu spekulativní otázku. Kdybyste vydržel v armádě a byl loajálním vojákem, který "drží ústa a krok", co by vás čekalo? Víte, o co jste přišel, když jste vrátil ta vyznamenání? Vždyť jste se jistě mohl i po těch deseti letech vrátit a vzali by vás s otevřenou náručí.

Nechci moc spekulovat, ale snažil jsem se dělat tu práci tak, jak se měla dělat, já jsem nikdy neměl nějaký problém, úlet, renonc. Odešel jsem z vysoké funkce, mohu se domnívat, nemůžu to vědět s jistotou, že kdybych tam zůstal, dospěl bych až k nejvyšší metě pro vojenského lékaře. Ale samozřejmě to tak nemuselo být. Nebylo zde příliš mnoho lidí, kteří by mě nějakým přirozeným způsobem přeskakovali. Dnes bych mohl klidně mít i hodnost generálmajora.

Hovořili jsme o úloze NATO a vy jste říkal, že jste nějakým způsobem přehodnotil svůj názor. Za co v součastnosti považujete tuto organizaci?

Já jsem to v podstatě vyjádřil v tomto dopise. Nejdřív jsem myslel, že se v něm budu zabývat jen otázkou vrácení těch medailí, ale nakonec jsem to rozšířil o svůj celkový pohled. Ten dopis byl třístránkový, v kostce obsahoval všechny mé důvody, protože jsem chtěl, aby se politická a vojenská reprezentace na jeho základě musela nějak vyjádřit k tomu, co jsem tam napsal. Čekal jsem, že buď budou nějak slepě obhajovat to stanovisko, které drží dodnes, anebo že mi tam napíšou, že mám do jisté míry pravdu, jen si nejsem vědom některých podstatných skutečností a souvislostí, že to budou nějak okecávat. Žádného překvapivého vysvětlení jsem se ale nedočkal, protože ta odpověď, která přišla v poslední den lhůty, kterou na to měli, v podstatě obnášela jednostránkový záznam o tom, jak procedurálně můžu odevzdat ty medaile. Napsali mi, že vrátit je nemůžu, že to fakticky nejde, ale kdybych je chtěl někde odevzdat, tak jakým způsobem to mám udělat. O tom byla téměř celá stránka. Jen poslední věta byla: "Okolnosti, které vás vedou k vašemu rozhodnutí, ponechávám bez komentáře."

Smysl celé akce byl v tom, že jsem čekal, že někdo bude muset začít řešit to, že jsem NATO nazval zločineckou organizací, protože ona jí skutečně je. V tom spočívá má změna postoje. Musím se přiznat, že jsem náš vstup do NATO nevítal s žádným velkým nadšením. Byl jsem toho názoru, že po revoluci tyto bloky zmizí z mapy světa. NATO vzniklo v roce 1949, Varšavská smlouva vznikla v roce 1955, to taky o něčem svědčí. V roce 1991 přitom Varšavská smlouva zanikla a NATO pokračuje dál a navzdory svým slibům se rozšiřuje na východ. Byl jsem velmi rozpačitý, když naše země a za ní další postkomunistické země měly do NATO vstupovat a proti úmluvám ho šířit dál na východ, ale říkal jsem si, že jde o obranný pakt. Což mi za 12 dnů vyvrátili naprosto s přehledem. Od té doby se jejich zločinnost stihla projevit ještě asi šestkrát, kdy různým typem agrese zdevastovali několik zemí. Pod různými záminkami a v řadě případů bez mandátu OSN a bez vyhlášení války, čili na vlastní pěst.

Když jsem působil v těch vysokých funkcích a v zahraničních misích, pochopil jsem, k čemu vlastně to NATO je. Když mi někteří lidé dávali otázky, jestli si myslím, že NATO může naši republiku skutečně ubránit v rámci kolektivní obrany, tak jsem vždycky říkal, že NATO není od toho, aby bránilo evropské země. NATO jsou Spojené státy americké a jejich loutky. Když jsem byl v Afghánistánu v operaci ISAF, tak tam na stožárech vlálo 23 vlajek. Na té operaci se podílelo 23 států. Jednou z nich byla Litva, která měla v Afganistánu 4(!) vojáky. Byli to příslušníci mojí nemocnice - dva lékaři, jeden zdravotník a jeden řidič sanitky. Kolik jich bylo, na to se nikdo neptal, ale na stožáru vlála litevská vlajka. Když chtějí Spojené státy ve světě udělat nějaké svinstvo, tak si na to pozvou takové Litvy, Česka a Slovenska a další, my podepíšeme Memorandum of Understanding, což znamená, že se plně hlásíme k myšlence té operace, pošleme tam čtyři letecké návodčí, oni pověsí na stožár naši vlajku a my jsme spoluodpovědní za tu akci. Tak přesně to je smysl NATO. No a pak už se vesele páchají mezinárodní zločiny, protože to není agrese Spojených států, ale agrese NATO a Partnership for peace, kteří nejsou v NATO, ale jsou tam pozorovatelskými zeměmi. Řekne se, to ne my, to je koalice 23 zemí, takže my nic, to je koalice.

NATO nejsou jenom invazní jednotky a bombardéry, brání přece Evropu...

USA a NATO tady nejsou od toho, aby bránily Evropu, ta myšlenka o kolektivní obraně je postavená na vodě. Vidíme to teď v souvisloti s rozvrácením zemí v severní Africe a Blízkém východě a následky v podobě uprchlické krize. To, co nás teprve čeká a co přijde, pokud se to nějak nezamezí, tak to samozřejmě budou ty důsledky a proti tomu nás žádné NATO neuchrání. To je holý fakt a hořká pravda.

A proč nás NATO neochrání? To si pamatuji ještě z doby, kdy jsem pracoval v těch vysokých funkcích v generálním štábu, kdy se plánovala obranná strategie evropských zemí. Existovaly národní jednotky, z nich se samozřejmě vyčleňovaly jednotky pro NATO. Takže každý stát měl nějaký úkol, co má splnit, ale nikdo to v podstatě neplnil, snad s výjimkou Britů. V Německu byl Allied Rapid Reaction Corps (ARRC - Sbor rychlé reakce NATO), a to byla jediná bojeschopná jednotka v NATO. Jinak se každý velice bránil tomu, aby vydal byť jen eurocent na to, aby se nějakým způsobem zdokonalila obrana Evropy. Když se vytvářel evropský sbor rychlé reakce, což nemělo nic společného s NATO a my jsme tam měli dávat nějaké jednotky stejně jako jiné země, tak se to udělalo tak, že se tam daly ty samé, které byly slíbeny pro NATO. A pak byla ještě třetí záležitost, to už přesně nevím, co to bylo, jmenovalo se to Účelové uskupení a tam jsme slíbili opět totéž. Takže v případě, že by NATO vedlo nějakou operaci někde a Evropa si měla řešit svoji kolektivní obranu, tak jednoduše nebylo čím se bránit. Ty jednotky byly naslibovany na všechna tři místa najednou. Takže ta myšlenka, že by nás NATO díky kolektivní obraně mělo bránit, je naprosto lichá. NATO jsou ve skutečnosti Spojené státy a jeho další členové jim v podstatě jen kryjí záda.

Jste teď šéfem organizace Českoslovenští vojáci v záloze proti válce. Co je to za organizaci, jaké má cíle, kolik má členů a jak je financována?

Ta organizace vznikla v podstatě z osobních pohnutek jejího zakladatele, kterým byl Ondřej Hrčiak. On to prezentuje tak, že si přečetl můj dopis a řekl si, že by se mohlo něco takového udělat, sedl na facebook, založil tam skupinu Českoslovenští vojáci v záloze proti válce a během prvních čtrnácti dnů se mu tam podle jeho slov přihlásilo asi 500 lidí. Pak vyjádřil myšlenky v podobě Memoranda a zásad, toho, kdo jsme a co chceme, a do března se tam vyprofilovalo nějakých 1 500 lidí. Potom na mě sháněl kontakt a oslovil mě, jestli bych s tou organizací nechtěl mít něco společného. Já jsem po krátkém zvažování nakonec souhlasil s tím, že akce typu demonstrací a petic nestačí, že nátlak na naše politiky musí být silnější. Bylo to umocněno ukrajinským konfliktem a dalšími věcmi v souvislosti s Krymem, kdy jsem si řekl, že nás naši politici poslouchat nebudou, že si to udělají, jak oni sami chtějí, a že je tomu potřeba udělat přítrž, že by měla vzniknout nějaká organizace, která by byla schopná aktivně, třeba i pod hrozbou nějaké síly vyjádřit svoje názory.

Na prvním celostátním poradním ohni 2. května se rozhodlo, že bych měl dělat funkci velitele té iniciativy. Původně byla myšlena pro vojáky v záloze, pro lidi s vojenskou knížkou, kteří prošli armádou. Se současnou armádou samozřejmě nemáme a ani nechceme oficiálně mít nic společného. Pak jsme zjistili, že začal být velký zájem i z nevojenských kruhů, ať už to byli chlapi, kteří neprošli vojnou, buď byli hodně mladí, že už se jich netýkala povinná vojenská služba, nebo se jí v nějaké podobě vyhnuli, ale i ženy, které neprošly armádou. A řada z nich je velmi aktivní.

Nakonec jsme zjistili, že nemá cenu se tomu bránit a rozšířili jsme organizaci i o tyto členy, či spíše sympatizanty. Máme to teď rozčleněné tak, že máme skupinu A, což jsou vojáci v záloze, skupinu B, což jsou nevojáci z řad odborníků a poradců, kteří něčím mohou přispět, např. právníci, letečtí odborníci apod. a skupinu C, což jsou právě ti sympatizanti, tedy nevojáci, facebookoví příznivci, kteří nechodí na akce, necvičí, nezúčastňují se přímo výcviku, ale vyjadřují nám podporu.

Vy provádíte nějaká cvičení? A kde na to berete peníze?

Jestli se máme bavit o financích, tak financovaní nejsme nikým a ničím zvenčí, všechno jde na naše vlastní náklady, takže to, co ten člověk je schopen do toho investovat sám, tak to máme. Veškerá výstroj, všechen výcvik, všechno co je s tím spojeno, pokud máme nějaké akce, tak každý za své, zatím jsme zavrhli jakoukoli formu veřejného financování, darů, příspěvků apod. Už ty teorie padly mockrát, někteří lidé nás dokonce byli ochotní finančně podporovat, ale my jsme to zatím s velkým díkem a vděčností odmítli. Nemáme totiž registraci, řešíme dilema, zda se zaregistrovat, nebo ne. Některé význačné osobnosti nám to doporučují, ale podle mého názoru je to zbytečné strkání hlavy do oprátky. Jiní lidé si zase myslí, že co není oficiálně zaregistrováno, nemůže být zrušeno. Pokud bychom měli registraci, mohli by nás zakázat a v tu chvíli bychom měli problém, protože bychom se stali nelegální organizaci. Dokud nemáme registraci, právně neexistujeme, jsme jen spolek dobrovolníků, co se scházejí v lese a běhají. Je to samozřejmě dvojsečná zbraň.

Naše struktura spočívá v tom, že jsem založili určitá oblastní uskupení. Máme 9 rot, z toho 3 na Moravě a 2 na Slovensku. Dohromady tvoří 1. československý prapor vojáků v záloze. Používáme vojenské názvosloví, ale se současnou armádou nemáme v podstatě nic společného. Každá rota má svoji strukturu, záleží jak si to ten velitel roty a štáb roty udělají, tak to mají, není daná nějaká pevná struktura daná, protože ty roty jsou velmi rozdílné. Některé roty se specializují tvrdě na ten výcvik, takové ty nejbojovnější, tak ty dokonce od nás odešly, to byla ta fáze, kdy jsem měl pocit, že se to rozpadne celé, protože to byla taková krize organizace. Ti "nejbojovnější" odešli, protože měli pocit, že se neděje nic nebo že se toho děje doslova málo, "hodně keců, málo akce," takže severočeská rota odešla celá a jihomoravská taky. Jsou v současné době samostatní, vytvořili si nějakou jinou strukturu, ale teď se zdá, že zaznívají nějaké hlasy, jestli by se to nemělo znovu sloučit.

Ty naše stávající roty jsou taky rozdílné, je to dáno i věkově. Některé mají nízký věkový průměr, některé vysoký, takže z toho i vyplývá, že třeba tam, kde ten věkový průměr je vysoký tak tam samozřejmě nejde, aby dělali někde přežití s třicetikilovým báglem, chodili čtyřicetikilometrové přesuny a u toho plnili nějaké náročné úkoly. I takové roty máme, které takto skutečně tvrdě cvičí. Jiné se spíše orientují na takovou tu činnost stmelovací a máme rotu, která se chce věnovat výchově mládeže, mají mezi sebou mládež. Nám se nahlásilo spousta kluků kolem 15 let a teď jsme nevěděli, co s nimi. Jestli je máme vyhodit, že tam pro ně není místo a pak kohosi napadlo proč, tak budeme dělat branné dny, necháme je zastřílet ze vzduchovky, splnit nějaké úkoly a hlavně se jim při tom vysvětlí, zač je toho loket, aby pochopili tu situaci, že to, co jim říkají ve škole, nemusí být vždy nutně pravda. Takže i na to je to zaměřené. Záleží kolik máme času, já si myslím, že ta situace je taková, že nám příliš času nedává. Ale kdybychom náhodou toho času měli víc, tak plánujeme, že bychom tu mládežnickou vrstvu mezi sebe vzali a že bychom se jí věnovali nějakým způsobem, že by měly něco jako brannou výchovu. Nebo obdobu Svazarmu. To, co v současnosti chybí.

Kolik máte v současnosti členů, řekněme těch "áčkových"?

 
Abych byl naprosto upřímný, nemám přesný přehled. A je to záměrně. My jsme se o evidenci bavili, jestli máme touhle cestou jít, ale pak jsme zjistili, že už proto, že nejsme registrovaní a z mnoha dalších důvodů bychom brzy narazili na zákon o ochraně osobních údajů, že kdybychom shromažďoval nějaké nacionále, byla by to zbytečně záminka pro to, aby to někdo napadl. A druhá věc, když kohokoli z nás postihne nějaká nemilá věc, že by proti nám někdo vystoupil, já vlastně nic nevím.

Odhadem máme dneska asi 200 až 300 aktivních členů, kteří jsou schopní nasazení. A s tím jsme právě kalkulovali, když jsme dávali prezidentu republiky nabídku na ochranu hranic. Že bychom byli schopní těch sto lidí dát okamžitě, v podstatě na druhý den, ta další stovka a další stovka, to by pak záleželo, jak by se to postavilo ekonomicky, protože někteří naši členové jsou sociálně slabší, a z těch ostatních nikdo nemůže za sebou v práci zabouchnout dveře s tím, že jde na měsíc někam na hranice. To by se muselo dořešit. My jsme kalkulovali dvoustovkou, ale myslím že bychom dali dohromady i tři sta.

Odpověděl vám prezident na vaši nabídku?

Ne, ozvala se mi prezidentská kancelář, chtěli nějaké kontakty, ale tím to skončilo. Zmedializováním toho problému se to rozmázlo, a tím pádem se na to už nedalo reagovat, což chápu. Museli by tím přiznat, že oficální státní složky na to nestačí. Proto jsme taky dávali ten návrh, protože víme, že na to nestačí. Dnes nelze ochrana státních hranic zajistit ani armádou ani policií. Muselo by se to zajistit jinak. Na ochranu státní hranice na jihu je reálně potřeba kolem pěti tisíc lidí. Tedy kdyby to mělo fungovat jako v minulosti, kdy ji zajišťovaly tři brigády pohraniční stráže. Z toho nám bylo jasné, že to ten stát prostě nemůže zvládnout. A byla to zároveň i akce, jíž jsme chtěli dát najevo, že pro dobrou věc jsme ochotní se spojit i se státními složkami a s tím státem, který nemáme rádi a proti kterému stojíme a tvrdě se vymezujeme. Z toho důvodu taky používáme termín vlast, protože když se bavíme o něčem, pro co jsme ochotni něco udělat, tak mluvíme o vlasti. Nikdy ne o státu, protože pro tento stát jsme ochotni dělat jen velmi omezené množství věcí.

Kvůli tomu nás nazývají extrémisty, ale já to beru tak, že jestli nás někdo bude chtít povolat jako záložáky pro účel válečného konfliktu někde na východě, například do rusko-ukrajinského konfliktu, nebo pro nějakou útočnou válku za cizí zájem, tak s tím bytostně nesouhlasíme a budeme to bojkotovat. Pokud nás ale povolají na obranu naší vlasti, jsme ochotni jít jako první. To je naše krédo.

Ještě se vrátím k tzv. uprchlické krizi. Vy jste nabídli pomoc, kdyby bylo potřeba zavřít hranice, možná to v té době vypadalo jako předčasné a panikářské, ale dnes zavřelo hranice Německo a ty problémy se šíří dál. Co si myslíte o tom, jak ta krize vznikla, jaké má příčiny, v jakém je současně stavu a jak to bude dál pokračovat?

Několikrát jsem napsal, že nelze pohlížet na uprchlíky přezíravě, abychom je považovali za nějakou nižší rasu nebo něco takového. Jejich situace je nezáviděníhodná, a proto je jako jednotlivce neoduzujeme, dokud nezačnou dělat něco v rozporu s klidem, stabilitou a pořádkem v této zemi. V prvé řadě si musíme uvědomit, kde leží příčiny uprchlické krize. A ty spočívají v tom, že jim někdo rozmlátil jejich země, že se tam udělalo něco, co se udělat nemělo. V těch zemích je chaos, binec a Islámský stát, takže ti lidé mají důvod z nich utíkat. Přirovnávám to k tomu, že když bude po kraji chodit žhář a zapalovat stodoly, tak nepomůže hasit ty stodoly, ale musíme chytit toho žháře, aby to zapalování přestalo. To je hlavní cíl, ale mezitím je třeba hasit ty stodoly.

Pokud by to vygradovalo do té podoby, a vy se ptáte na ten vývoj, tak já si skutečně myslím, že časem dojde k tomu, čeho jsme svědkem v některých zemích západní Evropy, že masy lidí v řádech statisíců až miliónů časem doputují. Není v silách Evropy, aby toto množství takto vzdělaných a takto politicky, kulturně a nábožensky orientovaných lidí nějak zaintegrovala. Nám, natož Slovensku se nedaří integrovat Romy, a přitom si máme poradit s integrací miliónů lidí z naprosto odlišné kultury. Kdybychom je měli zmáknuté a měli v tom pořádek, mohl bych uvěřit tomu, že se to může podařit i jinde. Protože však vím, jaká je situace v této oblasti, tak nevěřím tomu, že se to podaří už kvůli té masovosti a tomu krátkému časovému období, ve kterém k tomu nárůstu migrace dojde.

Dnes jsem v metru na nástěnce četl: Google poskytne obrovské finance pro zajištění uprchlíků. Vnímám to jako další z mnoha amerických pastí k tomu, aby se Evropa dostala s prominutím do sraček, ze kterých už nebude úniku. Máme zde neziskové organizace, které jsou dotovány z venku a dostávají neskutečné peníze, jako je Člověk v tísni a další, to jsou mocenské nástroje zaoceánského a západního systému, kdy oni jim nasypou spoustu peněz, oni za ty peníze něco poskytnou, ale v okamžiku, kdy nám ta krize přeroste přes hlavu, tak se ty zdroje zastaví. A takhle je to plánováno. Ani ten Google to nebude dotovat 20,30 nebo 50 let.

V okamžiku, kdy se tyhle zdroje zastaví, tak nám to s plnou parádou zůstane na hrbu. V tu chvíli ti lidé budou bez prostředků, nezaměstnaní, přitom nemají jazykové znalosti, nemají žádný předpoklad pro integraci ekonomickou, náboženskou ani politickou. Budou se organizovat do nějakých ghett, vzniknou z toho skupiny, které budou frustrované, protože nebude práce, obživa, zázemí, nebude nic, začnou se radikalizovat, začnou vystrkovat růžky a dojde k tomu, k čemu podle mého názoru má dojít při této řízené migraci, že ti lidé začnou být agresivní, protože se jim nesplní jejich očekávání, budou ve špatné situaci.

Naši lidé to budou zase vnímat tak, že jestli se dnes říká, že náklady na jednoho uprchlíka dosahují pomalu náklady na jednoho důchodce, tak je asi něco v tomto státě špatně. To je další problém, že my nejsme schopni se postarat o vlastní důchodce, invalidní lidi atd. a chceme řešit uprchlickou krizi. Dojde k názorovému střetu mezi naší zatím majoritou(a řekněme do budoucnosti možná minoritou) a skupinou těch migrantů, logicky z toho bude plynout násilí a vygraduje to do nestability, dezintegrace Evropy. To je můj odhad vývoje, dokud se to nepodaří nějak smysluplně zastavit. Nepomůžou ani kvóty, ani ploty.

Jediná šance je zastavit válečné konflikty v těch zemích, kde teď probíhají. Jedna koruna vynaložená tady by se sedmkrát zhodnotila, kdyby byla vynaložená tam, kdyby nebyla válka v těch zemích, kdyby se tam obnovila infrastruktura a ti lidé by se mohli vrátit domů a být tam, kde jsou doma. To by bylo skutečné řešení.

Červená nit toho všeho, co děláme, je požadavek na mírové řešení těch záležitostí. Mír na Blízkém východě, mír v severní Africe, nedevastovat státy jako byla Lybie, i Ukrajina do toho patří, samozřejmě i Balkán, všechna ta ohniska napětí, jejichž důsledkem jsou migrační krize. My víme, že ty konflikty nevznikají samy a náhodně. Vždycky je to věc někým podněcovaná, někým živená a někdo z toho těží.

My prosazujeme mírové řešení, aby lidé neupadli do extrémismu, rasismu, fašismu atd., kdy ty fašistické tendence dnes jsou nabíledni. To není nic tajného,že dneska se otevřeně dává zelená fašismu v některých zemích a dokonce se o tom začíná mluvit, že je to normální, podobně jako to bylo v letech 1935-1938 v Německu. Postupně se lidé masírují tak, aby si řekli, že to je normální, že na tom není nic špatného. Čechy Čechům, černoši do plynu apod., tak to je cílem tady toho vývoje. Chceme upozornit na uprchlickou krizi v tom kontextu, jak jsem říkal, abychom upozornili na ty příčiny, aby se jasně ukázalo, kde je příčina a jaké je řešení.

Děkuji za rozhovor.

Stanislav Blaha, za redakci webu e-republika.cz

Článek vyjde v tematickém čísle věnované české obranné doktríně. Toto tematické vydání bylo financováno díky Vašim darům na rozvoj webu E-republika. Děkujeme! Redakce a spolek e-republiky.

Související články:

• Marek Obrtel: Chceme bránit svoji vlast
• Českoslovenští vojáci v záloze proti válce plánované velením NATO
• V zákopech informační války vedené korporátním fašismem
• Konec prvního kola EU-komedie s uprchlíky
• Kdo podporuje invazi uprchlíků do Evropy
• V zákopech informační války vedené korporátním fašismem
• Současná CNN, demagogický vzor pro ČT
• Jak dál po Klausově amnestii
• Zaplaťte za to, že prší

napsal Vidlák
24. 9. 2015 Kosa zostra aneb vlkovobloguje.wordpress.com

Jak jinak to může dopadnout? Pošty uprchlíků jdou do milionu a za chvíli ho začnou překračovat. Takhle nějak to muselo vypadat na začátku druhé světové. Stovky tisíc lidí na útěku. Anschluss, Mnichovský diktát… a pak už to jelo. Přečtěte si od Remarqua Miluj bližního svého. Je to jak dneska

Ti lidé jsou čím dál zoufalejší. Z velkého snu o spoustě peněz zadarmo jim pomáhá vystřízlivět ostnatý drát na hranicích a když už ho horko těžko obejdou, skončí někde v kontejnerové vesničce. Uvítací girlandy už vybledly, bohatí Mnichované už nenosí hračky a za chvíli začnou nosit transparenty, že nevítají, a naopak je nechtějí.

Osobně bych nedělal velkou vědu z vyhazování jídla do kontejnerů, gest o podřezávání a dokonce ani z kamenů házených na policii. Jak už jsem řekl, ti lidé jsou zoufalí. Poslechli mámu Merkel a ono to nebude nic moc. Blíží se zima, naděje fuč, čeká je ubytovna, hromady lidí na jednom místě, žádná perspektiva. Počkat, nevypadá to přesně takhle i v uprchlickém táboře v Turecku a nebo Libanonu? Jen u nás máme do chlíva víc slámy a tak jim tu bídu maličko navoníme kapesným a nebo baleným džusem.

Co asi bude po měsíci na ubytovně dělat dvacetiletý mládenec bez práce a bez možností? Začne se dobývat k holkám. Tu a tam něco ukradne, spojí se s dalšími podobnými a máme tu gang. Protože ani máma Merkel ani nikdo jiný z německé vlády ještě nevymyslel, jak jim všem dá práci, aby si vydělali na domeček a BMW. Nějaké to zdanění korporací, aby mohly jít platy nahoru a byla práce a spotřeba, o tom se ještě ani nezačalo mluvit.

Pak se ubytovna pomalu oplotí, pak se nahoru přidá ostnatý drát a když nebude vyhnutí, postaví se hlídací věž. Pokud bude koncentráček dost veliký a nepřehledný, na vršek se namontuje kulomet.

Už jsem tu několikrát psal, že Čína zvládá ročně přesídlit třicet milionů lidí a nikdo si toho ani nevšiml. Po druhé světové válce bylo přesunů obyvatelstva ještě víc. Všechno se zvládlo. I ti Syřané by se zvládli. Ale jedině, pokud pro ně bude práce a tím pádem i perspektiva a tím pádem i dům a auto a tím pádem i majetek o který mohou přijít a tím pádem rychlá asimilace. A udržet to do druhé i třetí generace. Nic z toho zřejmě nenastane. Kdyby každý Syřan naštval svým zoufalstvím v ubytovně jen osm Němců, tak máme Dojčland na nohou a oni to mají v sobě. Byli tvrdí k evropským bratrům v Řecku, budou tvrdí i ke svým novým podlidem, které teď vyrábějí po statisících.

Ve světle toho bych prosil, aby Chovanec udělil okamžitou plnou generálskou penzi té policajtce, co se nechala vyfotit jak fašisticky psala dítěti na ruku číslo fixkou. Zachránila této republice takové miliardy, že doživotní luxusní penze nebude představovat ani zlomek promile ušetřených nákladů.

Stejně tak netřeba obav, že by EU našemu zaostalému východu zastavila dotace. Oni jsou rádi, že Maďaři dělají ostnatý drát, jinak by se ze svého páchání dobra už dávno sesypali. Takhle mohou pokrytecky křičet, mají na koho ukazovat a potichu jsou blahem bez sebe, že na sebe někdo vzal tu špinavou práci.

Nechci být cynický k lidskému utrpení, ale takhle to končí, když před válkou prcháte k těm, co ji rozpoutali. Co od nich asi můžete čekat…

24. 9. 2015  AENews
Článek, který vyšel na AENews má nadpis:
Jak se oblbuje veřejné mínění na Radiožurnálu. Aeronet opět jako ten zlý, co děsí českou veřejnost. Proč lidé neplatí koncesní poplatky? Nemají už žaludek na propagandu!
Upozorňuje na další frontu, kterou otevírají vyznavači lži a nenávisti, schovaní za hesly o lásce a pravdě:  
Jak se oblbuje veřejné mínění na Radiožurnálu. Aeronet opět jako ten zlý, co děsí českou veřejnost. Proč lidé neplatí koncesní poplatky? Nemají už žaludek na propagandu!

Jak nás upozornila jedna z našich čtenářek (Aksal), na Radiožurnálu si Lucie Výborná (viz. foto nahoře), redaktorka Českého rozhlasu, povídala [záznam pořadu zde] se zástupci serveru „Manipulatori.cz“, což je server, který patří do kategorie fiat-alternativních serverů, které pracují v žoldu systému. Pánové Petr Nutil (bloger na iDnes.cz) a Ondřej Fér (redaktor iDnes.cz) se rozhodli vyrazit do boje proti alternativním serverům, které prý rozšiřují hoaxy. Jejich úkolem v pořadu bylo uklidňovat cestující na parníku (rozuměj občany a posluchače Radiožurnálu), který mění svojí plavbu z horizontální na vertikální, ale muzika hraje, aby byli všichni v klidu a důstojníci (elity a oligarchové) měli čas naskákat do člunů a zdrhnout. Obrazně řečeno. Nedovedu si vysvětlit, proč a kolik zla je investováno do diskreditace a dehonestace našeho serveru, který jako jeden z mála v ČR přináší skutečné obrazy kauz a problémů, které se mainstreamová média neodváží ani nakousnout, který jako první varoval před uplatněním Lisabonské smlouvy k vynucení kvót na Česku už před 2 měsíci, zatímco mainstream mlčel.
Když už se někdo naváží adresně do Aeronetu a dokonce uvede článek, měl by se dotyčný chytit za nos a zjistit si všechna fakta. Že to neudělali sluníčkoví provozovatelé serveru Manipulatori.cz, to mně nepřekvapuje. Ale že se na to „vybodla“ i redaktorka ČRo, to už je na pováženou. Milá paní Lucie Výborná, zbraně ze zadržené lodi v Řecku mířily do rukou albánského obchodníka, kterého řecká policie vyšetřuje v jiné kauze nelegálního obchodu se zbraněmi a jejich dovozu do Německa. Není to chyba Aeronetu, že řecká mainstreamová média drží kauzu pod zámkem a že řecká policie uvalila na případ informační embargo. My alespoň si dáme tu práci s tím, že si obstaráme informace z Řecka a Turecka přes naše spolupracovníky, ale dehonestovat takovýmto způsobem Aeronet, že jsme server s ruskou propagandou, to je na žalobu.

Nedávno se mluvilo o tom, že mnoho občanů v ČR neplatí koncesionářské poplatky. Ani České televizi, ani Českému rozhlasu. A vy se divíte, paní Výborná? My musíme dělat práci za vás, za vaše rádio. Musíme lidem přinášet pravdivé a nezkreslené informace, ze zákulisí, z nejvyšších pater politiky. Odhalili jsme americkou ambasádu a její rozkladnou činnost proti prezidentu republiky. Kde jste byli vy, když anglicky mluvící operátoři z americké ambasády rozdávali lidem červené karty z krabic od Tatranek a radili jim, jaká hesla mají lidé skandovat proti prezidentovi minulý rok v listopadu?

Byl to Aeronet, který odhalil skandální manipulace s průzkumy veřejného mínění dělanými na míru pro Českou televizi. Opět se zeptám, kde byl Český rozhlas? Nenapadlo vás, proč má Aeronet takovou popularitu mezi českými občany napříč sociálními vrstvami, od studentů, dělníků, přes manažery, podnikatele, lékaře až po důchodce? Protože přinášíme pravdu a nebojíme se ji prezentovat bez mašliček a bez obalu. Nebudu chodit daleko. Aeronet jako první přinesl začátkem léta informaci o tom, že kvóta 1500 uprchlíků na 2 roky pro ČR není konečná, že se chystají další kola kvót, a že Česko bude ke kvótám dotlačeno, bez ohledu na odpor občanů nebo vlády. Už v červenci byla v Evropské komisi kvóta 150,000 uprchlíků pro Česko do roku 2020. Informaci jsme přinesli jako první v ČR díky našemu kontaktu z Evropské komise. Kde byla mainstreamová média v ČR?

Náš server přinesl jako první informaci o utajované americké útočné doktríně Steel Rose, podle které je navržena novela branného zákona v ČR. Je smutné, že pan ministr obrany Stropnický se odpovědi vyhnul a neodpověděl tak Miloslavu Ransdorfovi z KSČM v Otázkách Václava Moravce minulou neděli, který se ho na doktrínu Steel Rose ptal [záznam pořadu zde]. Občané by se asi hodně divili, kdo že to stojí za brannou novelou. Kdyby nebyl Aeronet, nic z tohoto by se občané v ČR nedozvěděli. Díky naší informaci o záměrech americké armády s českými odvedenci vláda nakonec stáhla ze Sněmovny novelu branného zákona a v upravené verzi z ní tak povinné odvody vypadly. Bez odkrytí informací o doktríně Steel Rose našim serverem by k tomu nikdy nedošlo a dnes by se povinně odváděly do armády i dívky.
Aeronet nechce připustit, aby v Česku vznikaly islámské „no-go“ zóny, kam nesmí ani policie, podobně jako tomu už je ve velkých městech ve Velké Británii. Toto reálně hrozí i Česku, to není žádný hoax, ale důrazné varování!

My jsme na naši práci hrdí, protože pomáháme svými skromnými silami zachraňovat Česko před imperialistickými plány amerického agresora v Evropě. Každý čtenář Aeronetu má přehled o geopolitické situaci větší, než většina redaktorů mainstreamových médií dohromady. Blábolení o ruské propagandě je tak ubohé a trapné, že to ani nemůžete myslet vážně.

K tématu diskuse jste si do rozhlasu pozvala nevhodné hosty a otřela jste se o špatný server. Aeronet hoaxy nepublikuje, hoaxy hledejte v produkci jiného média, třeba zde. Nálepka proruského serveru je zábavná. Pokud bychom psali pěkně o americké vládě, byli bychom serverem proamerickým? A není to spíš o tom, že se bojíte pravdy? Že se bojíte spolknutí červené kapsle a raději věříte systému, který je založený na iluzi volby? Jakou volbu má teď Česko, když bylo přehlasováno v Bruselu? Kde je jaká možnost skutečné volby? Komu sloužíte Vy, paní Výborná?

Doslova mi vyrazilo dech, když jeden z hostů ve zmíněném pořadu na Radiožurnálu uvedl, že doporučuje posluchačům používat kritické myšlení, a tudíž čerpat informace z „ověřených“ zdrojů, a jako příklad uvedl „Reuters“ a „Bloomberg“…:-D)) Panebože, do koho jsi to duši dal? To je jako posílat jeptišku ke zpovědi do luxusního „bordello“. A aby to bylo zabité, pan redaktor vzápětí označil kurdskou tiskovou agenturu za napojenou na kurdské teroristy. To je ta agentura, která přinesla onu nepěknou informaci o podraženém uprchlíkovi ze Sýrie v Maďarsku, který prý byl jednoho času stoupencem fronty An-Nusrá, která je napojená na Al-Kajdu. Páni redaktoři z iDnesu tak ihned se snažili o diskreditaci této informace, aby veřejnost dál považovala pána s dítětem v náruči, jemuž redaktorka maďarské televize podkopla nohy, za oběť a chudáka. Tomu říkám mediální manipulace v podání Radiožurnálu a redaktorů iDnesu.

Aeronet bude psát i ve chvíli, kdy vám, redaktorům ve státním rozhlase, zakážou vysílat rozhovory bez prověření hostů a jejich „background checku“. A regulace vysílání, to je velké téma v Evropské komisi v rámci telekomunikační reformy. Víme první. Můžete to říct Vy? Pokud útočíte na Aeronet, nás tím neurazíte. Pouze znechutíte další posluchače Radiožurnálu, kteří používají vlastní hlavu.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Vladimíra Vítová
25. 9. 2015
Nejprve Angela Merkelová a hned poté vesele Bohuslav Sobotka řekli, že na řešení imigrantské krize by se měly podílet také USA a Rusko. Fantastické! Opět ani slovo o ZÁSADNÍ odpovědnosti USA a o prolhaných válkách NATO, které vše uvedly v pohyb. A ještě ta neuvěřitelná drzost podsouvat tímto prohlášením nenápadně odpovědnost Ruska za stávající stav!

Má se chránit Schengen. České hranice se hlídat ani uzavřít v podstatě nesmí – na rozdíl třeba od německých nebo rakouských. Navíc česká vláda pošle část z našich mizivých počtů vojáků a policistů na maďarské hranice (jak pravil momentální premiér Sobotka) a 2000 vojáků pošle do Sýrie, aby pomáhali v uprchlických táborech (jak pravil před týdnem momentální ministr obrany Stropnický). To vše dělá vláda proto, aby v naší zemi nezbyl NIKDO, kdo by mohl bránit její vlastní obyvatele před plánovaným imigrantským rozvratem. Navíc dobrovolníci na obranu naší země - Českoslovenští vojáci v záloze - jsou neustále dehonestováni a označováni za extremisty.

Jak to vypadá ve světě? 

Tak například izraelský premiér Netanjahu, který s EU podepsal již v roce 1995 smlouvu o imigraci 56 milionů afrických a arabských mihrantů do Evropy v rámci EUROMEDu, řekl, že nedovolí, aby „Izrael zaplavila vlna ilegálních migrantů a teroristických aktivistů“. Dále sdělil, že Izrael je malý, uprchlíky nepojme a že je nutné obkroužit hranice neprostupným oplocením. Nový plot o délce 30 km bude pokračováním 240 km dlouhé bariéry, která vede podél hranice s Egyptem. Uvedl: „Uděláme vše, co bude možné, abychom Izrael obklopili sofistikovaným bezpečnostním oplocením, které nám umožní kontrolovat naše hranice.“ Mezinárodní organizace sledující lidská práva však Izrael nekritizují, pouze upozorňují na to, že tisíce afrických žadatelů o azyl byly donuceny k „dobrovolnému odchodu“.

Proč se naše vláda neinspiruje u té izraelské? Proč Izrael za jeho kroky NIKDO v Evropě ani v českých médiích nekritizuje? Proč nikdo v Evropě ani u nás nekritizuje ani australskou politiku vůči imigrantům? Proč čeští politici, mainstreamová média a pomatení „umělci“ kritizují pouze své vlastní občany, kteří se chtějí zachovat jako izraelský anebo australský premiér? Záhada!

První zemí na světě, která zákonem zakázala muslimské náboženství, je Angola, která má 16 milionů obyvatel a většina jsou křesťané. Muslimů je jen 80 tisíc. Přijatý zákon dokonce nařizuje zavřít všechny mešity v zemi. Angolský ministr kultury prohlásil, že tento zákaz je nutný, protože islám je "sekta, která je v rozporu se zvyklostmi angolské kultury." Proč naši mravokárci a mainstreamoví mediální nepřátelé vlastních obyvatel neútočí na Angolu? Je přece TAK xenofobní!

Je neoddiskutovatelným faktem, že každou migrace velkého rozměru, která významně mění demografickou strukturu určitého prostoru, lze považovat za invazi. A ať jsou nám předkládány jakékoliv politologické konstrukty o nutnosti „dobrovolného spáchání sebevraždy“, ať je nám vyhrožováno, že vždy může přijít ještě něco horšího, tak stejně je nezbytné zachovat se a jednat podle svého nejlepšího svědomí - pokud jsme lidé. A většině lidí České republiky svědomí velí bránit vlastní zem. Ovšem co říká svědomí našim vládním politikům – to je otázka. Každopádně musí být velmi obtížné s tak černým svědomím žít.

Stanislav A. Hošek
25. 9. 2015
Nové politické elity, jež se vyrojily po listopadu 1989, používaly pro svou údajnou revoluci jako reklamních trháků několika líbivých hesel. Jedním z nich bylo i proklamování návratu do Evropy. Při tom spěchu nám ovšem nějak zapomněli sdělit mnohem širší skutečnosti, když už ne celou pravdu. Mimo jiné i to, do jaké, či které Evropy nás chtějí navrátit, protože jsme přece v Evropě po celou dobu byli. 

K návratu Česka do Evropy
Když se, poměrně brzy po změně režimu, začaly ve veřejnosti objevovat první známky vystřízlivění, ba dokonce zklamání z nenaplněných nadějí, věrní mediální slouhové mocných začali obviňovat především dolní část sociální struktury Čechů, že chtěli žít v kapitalismu, ale pracovat jako za socialismu. Tento bonmot, jako konečně všechny bonmoty, nebyl ničím jiným než jenom dalším potvrzením zkušenosti, že i pitomost se dá říct krátce. Už v té době totiž pracující vrstva naší země přišla o naprostou většinu zaměstnaneckých práv a nejenže ani nehlesla, ale poslušně srovnala krok a pod tíhou existenčního strachu si rychle a především bez reptání, nadtož nějakých demonstrací či stávek, zvykla na realitu svého postavení v kapitalistické společnosti. Tím jasně vyvrátila nejméně druhou část uvedeného bonmotu. 



Jenže jak se čím dále více ukazuje, nebyla pravdivá ani první část zmíněného bonmotu, že jsme chtěli žít v kapitalismu. Ale to potřebuje poněkud delší dokazování.

Jak jsem se již zmínil, naši oslavovaní vůdcové mám nikdy neřekli velmi důležitou pravdu o té Evropě, do které nás vedou. V prvé řadě nám neřekli nic o tom, že nás zatahují do Evropy, která nejméně půl tisíciletí dobývala a posléze kolonizovala všechny kontinenty a touto formou doslova globalizovala celý svět, bohužel bezohledně jen ve svém zájmu. Již na tomto místě proto konstatuji, že současná, jednorázově a možná záměrně zvýšená migrace do Evropy není ničím jiným, než jedním z rysů globalizace, přesněji globalizace podle Evropského mustru.

Globalizace na Západní způsob

Píši-li o evropském způsobu globalizace, tak doufám, že čtenáři už cítí, že mám na mysli v prvé fázi přímořskou, čili dnešním jazykem řečeno Západní Evropu, v pozdějších dobách pak celou Západní kulturu včetně USA. Byli to její příslušníci, kdo půl tisíciletí svéráznými metodami „globalizovali“ svět. Vyvraždili rozhodující část obyvatel celého jednoho kontinentu. Rozvrátili i vyspělé společnosti jiného kontinentu, které na něm nejen existovaly, ale dokázaly přežít celá staletí, takže se staly kolébkou lidstva. Bezohledně si přivlastnili nejmenší kontinent, když jho obyvatele neuznávali ani za lidské bytosti. Nebylo to poprvé, kdy Západoevropané nepovažovali obyvatele jiných zemí za lidi, ale jakýsi druh zvěře, dokonce lovné. I vůči kulturně vyspělým zemím Orientu se Evropané chovali s nadřazeností světapánů. Všude kradli, loupili, vraždili a samozřejmě znásilňovali. Ani se nedivím dnešním vystresovaným Evropánkům, že předpokládají u současných migrantů chování, jakého se dostalo jejich předkům od „křesťanského“ bílého muže.

Nejméně zločinným způsobem ždímání kolonií byl tak zvaný obchod. Měl do férovosti daleko. Evropští vzdělanci dokonce, ale nejen pro něj, vymysleli ekonomickou teorii o tak zvaném obchodu na základě „komparativních“ výhod. Nevím, proč mi právě toto slovo nějak připomíná tak zvané „kolaterální ztráty“ na civilním obyvatelstvu při současné metodě globalizace, již provádí Západ pod rouškou boje s terorismem. A to vůbec nemluvím o „také obchodech“, při nichž se za pár lahví alkoholu „kupovala“ od domorodců celá území. Nebudu to dále rozebírat, jen na závěr této části textu konstatuji, že právě do takovéto Evropy nás zatáhli naši polistopadoví političtí mocipáni. Do Západní Evropy, což zdůrazňuji. Tedy Evropy se všemi atributy násilí, agresivity, nadřazenosti jako metody planetizace Zeměkoule.

Aniž si to chceme přiznat, my jsme byli a pořád ještě jsme, příslušníky jiné Evropy. Evropy, která se nestihla podílet na dobývání světa a nejen proto neustále n mezinárodních vztazích lavíruje. V poslední době pociťujeme, že po historickém zlomu v poslední dekádě minulého století je rozdíl mezi Západní a tou naší Východní Evropou ještě větší, než jsme si mysleli. A to nejen proto, že neokonzervativní mocnáři USA o nás začali hovořit jako o „nové“ Evropě, kterou chtěli a neustále ještě chtějí využít ke svým cílům. Byli a jsme opravdu příslušníky jiné Evropy. A současná migrace nám to připomíná mnohem silněji, než si to chceme vůbec připustit. Takže tvrdím, že jsme po politické změně na konci minulého století spíše chtěli pracovat jako v kapitalismu, ale žít jako v socialismu a ne naopak, jak se o nás tvrdilo. Do dneška chceme totiž minimálně podvědomě žít v etnicky co nejvíc stejnorodém státě a třeba při tom dřít jak v tom pradávném kapitalismu. A to dokonce nejen naši dělníci, ale už i tak zvaná, stále více proletarizovaná, střední třída.

Uspěchanost je základním zlem posledních staletí evropské kultury

Přemýšliví radikální levičáci již dávno ví, že vznik Sovětské svazu byl v prvé řadě předčasný. Ale to neplatilo jen pro tento jev. Předčasně vznikla i tak široce pojatá Evropská Unie a především je poněkud předčasná již nejméně půl tisíciletí probíhající Evropská metoda globalizace. Pokud si vzpomínám, kupříkladu Čínští vládci již před staletími zničili své zaoceánské lodě a sami sobě zakázali zámořské výboje. Jakoby věděli, že lidé ještě mravně nedorostli planetárního lidství. Z vlastního rozhodnutí se izolovali od světa a zdaleka nejen svou zdí. Že by si dnešní Východní Evropané vzali z nich příklad při stavbě zdí ve Francii, Maďarsku, Chorvatsku a jinde?

Již mnoho desetiletí ve mně roste přesvědčení, že obrovské zrychlení tempa tak zvaného vědecko-technologického pokroku, produkované Západní kulturou, je pro lidstvo sebevražedné. A nemyslím si to jen kvůli vzniku jaderných zbraní. Jsem o tom přesvědčen především proto, že to děsivé tempo neplatí Západoevropané ze svého, ale na „oltář pokroku“ obětovali nejen zdroje patřící miliardám jiných lidí, ale dokonce i miliony lidských bytostí, které ony zdroje chránily jako svůj majetek. Mám neblahé tušení, že naši potomci budou jednou proklínat všechny ty velikány vědy a techniky, které my uctíváme. Vycházím totiž ze zkušenosti, která tvrdí, že vše ve vesmíru vzniká, rozvíjí se, upadá a zaniká. Jestliže Západoevropané neúměrně zrychlili v lidském společenství tento vývojový proces, s naprostou jistotou přiblížili zánik lidstva.

Jak jsem již řekl, my, tak zvaní Východoevropané, celou svou historii lavírujeme. Mimo jiné nejen v tom, že bychom chtěli žít v homogenní společnosti a při tom se přiživovat na výbojích Západu. Kupříkladu my Češi někdy argumentujme, že jsme neměli kolonie. Ještě já si však pamatuji, že v každém městečku byl obchůdek s názvem „Koloniál“. V něm se prodávalo zboží z kolonií. A to nejen káva, čaj a ty neustále vzpomínané banány, ale například i koření doslova dražší než zlato. Strašné na tom je, že ono vzácné zboží bylo získáváno mnohdy za skleněné korálky. Již tehdy se naši zbohatlíci odívali do brokátů a jiných hedvábí, měli v bytech perské a podobné koberce a nesměl v jejich palácích chybět čínský porcelán či další artefakty mnohdy sprostě ukradené jako válečná kořist. A to už vůbec nemluvím o tom, že byla v USA doba, kdy se v parovlacích směřující na Západ, topilo mumiemi z Egypta. Takže i my na východě Evropy jsme sdíleli výhody ždímání kolonií. Musíme proto počítat s tím, že existuje-li „boží spravedlnost“ o které tak často hovoříme, přišel asi čas na její uplatňování. Řečeno natvrdo. Máme před sebou obrazně půl tisíciletí, kdy budeme muset kompenzovat to, z čeho jsme vybudovali zrychlení svého vývoje do bohaté, společnosti snadnějšího života. Současný strach z migrantů je, mimo jiné, projevem našeho špatného svědomí, takže nám to oni samotní ani nemusí příliš připomínat.

K pokusu o omlouvání kolonialismu

Když se hovoří o kolonialismu, pak bývá příliš častou omluvou jeho přívrženců tvrzení, že „bílý muž“ svou nadvládou kolonie civilizoval, ba dokonce jim přinesl hospodářský růst, technický pokrok a v konci pak snadnější život. Je to pravda toho druhu, jíž boháči omlouvají své hromadění bohatství, když zbytek lidstva přesvědčují o tom, že něco z něho „proteče“ do spodních vrstev společnosti, takže v konečném stadiu bohatnou všichni. Kdyby na těch tezích bylo alespoň zrnko pravdy, tak se nebudou po celé dějiny chudí bouřit proti bohatým a kolonie proti svým kolonizátorům. A v neposlední řadě nebudou do Evropy proudit v současnosti nebývalé zástupy, k nimž nějak to bohatství neproteklo a nebo možná nedočkavě propadli nemoci věčně spěchající Evropy, čili už nechtějí čekat a urychlují svůj vývoj, čtěme, cestu ke snadnějšímu životu.

Na závěr jedna myšlenka směrem k samotným emigrantům

Musím konstatovat, že všichni, kdo si troufli v současnosti tak hromadně emigrovat do Evropy, poněkud málo se poučili z jejích dějin. Nebudu to zdlouhavě dokazovat. Jen připomenu, že Evropa byla a je známá svými ghetty pro sociálně vyloučené, svými pogromy na jinověrcích a v neposlední řadě „konečným řešením“ svých etnických problémů. Být emigrantem ze Sýrie, či Afghánistánu a od jinud, tak bych si velice dobře uvědomoval, že i ty tři namátkou vyjmenované jevy patří také k tak stále vychvalovaným „Evropským hodnotám“.

Země západní Evropy migraci z Východu potřebovaly především tehdy, když už jeho obyvatele nemohly zneužívat v jejich domovských zemích, čti koloniích. Ovšem pouze migraci řízenou a přiměřenou. Leč čeho je moc, toho je příliš a proto se dá očekávat reakce těch, kdo se cítí současným prvkem Západem realizované globalizace nejvíce ohroženi. A jak znám „kreativitu“ Evropanů, obávám se za současné migranty, že ještě Evropané zdaleka nevyčerpali všechny metody likvidace svých etnických problémů.

- vlk -
25.9.2015 Kosa zostra čili vlkovobloguje.wordpress.com

Tenhle článek jste měli původně číst už včera, jenže už vážně nestíhám. Včera jsem seděl u počítače asi 13 hodin a nedělal nic jiného než Kosu. V pondělí se dozvíte - proč? Takže dnes nebudu, bohužel, úplně originální s některými věcmi. Lze je nalézt i jinde. Nicméně ven to dát musím.

Hellerův román Hlava XXII je dostatečně znám abych musel přibližovat jeho leitmotiv. Přiznávám, že ho nemám v oblibě. Vymyká se mému chápání světa. Tím méně jsem očekával, že na jeho absurditu narazím někdy v praktickém životě a už vůbec ne ve vrcholné světové/evropské politice. Ti z vás, kteří slyšeli Hodinu vlka v úterý večer na Slobodném vysielači ví, že už tam tohle téma bylo otevřeno. Konstatoval jsem, že Brusel, Merkelová, Hollande a další zvolil hlasování přes technický podvod a znásilnění čtyř jinak smýšlejících zemí proto, aby…. aby co vlastně???? Aby Česku vnutili necelých 1600 migrantů, a Slovensku asi 800? Když obě země deklarovali dobrovolnou ochotu přijmout více…..

Proto otevřeli Pandořinu skřínku silových přehlasovávání? Dodejme ještě, že odhlasovány tentokrát nebyly do budoucna závazné, automatické kvóty!!!! Ne, toto silové hlasování a násilnění nesouhlasících se opravdu týká jen rozdělení 120 000 migrantů z Itálie a Řecka. Nic více, nic méně! Hora triumfujících šílenců porodila myš! Zvolila násilí za něco, co technicky nemá žádný význam. Nám silou vnucených 1600 migrantů nijak neřeší problém Itálie, Řecka, Německa, Švédska, Rakouska a dalších přetížených zemí. Migrant, který se dnes dostal do své vytoužené Germany v této Germany zůstane. Chtěl k mama Merkel, zůstane u mama Merkel!

Z té hromady oněch 120 tisíc rozdělovaných je ČR vnuceno 1600. Tedy 1,3%. Slovensko 0,65% …..

Opravdu tahle čísla stála Bruselu a zejména německým a francouzským papalášům za to, aby si Unie udělala z obyvatel východní Evropy – připočtěme k V3 a Rumunsku, v tomto případě i obyvatelstvo východoevropských zemí z těch států. které kapitulovaly předem, tedy Poláky, Slovince, Chorvaty, všechny Balty, Bulhary, které určitě bude většinově proti, nepřátele? Nepochybně v těchto zemích nyní sympatie k EU obecně a Bruselu zejména, velmi utrpí. Natrvalo. A své důsledky bude mít znásilnění odbojných východoevropanů i na vnitřní politickou scénu v zemích jako je Francie, Holandsko, Švédsko, Finsko, Británie, Dánsko, a možná další, kde nutně musí posílit, už i tak nepřehlédnutelná eurokritická, protiimigrantská politická uskupení. Jejich současní i budoucí lídři nyní budou mávat vůči bruselské superelitě univerzálním klackem hlasovacího násilí z minulého úterka vůči V3 a Rumunsku. A nikdo z Bruselu nebude moci ani ceknout! Protože je to zřejmé a pravdivé. Brusel prohrál svůj kredit. A lidé na to uslyší. Migranti totiž ovlivní i jejich životy a to nikoli pozitivně a počty vnucení východoevropanům na tom vůbec nic nezmění. Jsou zanedbatelné! Západu se tím nijak neulevilo a neuleví.

Pro mne Hlava XXII. Dokonalá Hlava XXII.

Já vím, že spousta z vás má nyní tendenci sednout ke klávesnici a pořádně mi to nandat ve smyslu – hele vlku, tohle sice bylo jednorázové přidělení /opravdu jste to všichni věděli?/, ale jistě nebude, v případě potřeby, problém odhlasovat kdykoli v budoucnu automatické přerozdělovací kvoty a bude vymalováno. Když to hlasování tak pěkně zafungovalo!

Nejspíš to asi opravdu zkusí. Ale skutečně si jste jisti tím, že nové hlasování, tentokráte o automatických povinných přídělech by bylo stejné jako to úterní a že by prošlo stejně hladce? Že by se proti postavily jen ty čtyři země, jako nyní?

Tak tímhle bych si vůbec nebyl jist! Ani trochu! On je rozdíl dostat nějakých pár stovek migrantů jednorázově nebo dát Bruselu do budoucna biancošek na libovolný povinný odběr migrantů do budoucna!!! Která vláda si něco takového, podle vás, může něco takového dovolit, aniž by v následujících volbách nebyla okamžitě sestřelena? Osobně neznám ani jednu.

Samozřejmě, že takový pokus nastane. O tom ani chvilku nepochybuji. Ale že by jeho zastánci měli automaticky vyhráno?

Zopakujme si, jak zní pravidlo tzv. kvalifikované většiny, která proti nám byla nyní zneužita:

Od 1. listopadu 2014 EU má možnost rozhodovat kvalifikovanou většinou, která je vymezena jako nejméně 55 % členů Rady, tvořených nejméně 15 z nich. Tito členové musí představovat nejméně 65 % obyvatelstva Unie.

Takže, aby toto hlasování bylo platné musí pro návrh hlasovat nejméně 15 členských států, které musí mít dohromady nejméně nějakých 330 milionů obyvatel. Dodejme, že čtyři největší státy mají dohromady více než polovinu obyvatelstva a potřebnou populační většinu složí 6 nejlidnatějších zemí. Pokud se tedy tato šestka domluví na společném stanovisku, je automaticky splněno druhé kritérium splněno a nesouhlasícím nezbývá než sehnat blok 14 malých zemí, držících opačnou pozici.

Osobně nechápu, že tenhle průšvih silového hlasování do Lisabonské smlouvy prošel tak hladce a zejména malé a střední státy si neuvědomily jeho tristní nebezpečnost a něco s tím účinně neprovedli v procesu jejího přijímaní. Ale už se stalo a nic s tím zpětně nenaděláme.

Já vím, že si nyní ti, kteří nesouhlasí s mým závěrem, že další případné hlasování o automatických kvotách se cítí být na koni, že vlastně argumentuji za ně. Takže detailně přezkoumáme pravidlo první. O 15-ti státech, které musí zvednout ruku pro v silovém hlasování.

Už jsem napsal, že se domnívám, že V3 a Rumunsko sice zůstaly ve své pozici opuštěnými, ale že obyvatelstvo v dalších, zejména východoevropských státech je silně proti a že vlády těchto států budou v úplně jiné situaci, než u jednorázového přídělu.

Nevěřím, že ve třech baltských ministátečcích je většina obyvatelstva pro další přijímání migrantů. Zejména ne tehdy, když tam mají všude dlouhodobě nevypořádaný problém s ruskou menšinou, které jsou většinově odepírána základní lidská práva! Chorvatská prezidentka napadla Merkelovou přímo. Slovinsko se s migranty vypořádalo tak, aby ani jednoho z nich nenapadlo v zemi zůstat. Co si myslí obyčejní Poláci se dozvíme velmi brzy. U volebních uren. Jsme na deseti. Finové by mohli být 11. členem spolku odmítačů. Otázka je, kde vzít ty 3 další. Oni by byli, ne že ne - jenže oni mají svou migrantskou výjimku – Británie, Irsko, Dánsko. Je pro mne kupodivu, že země s výjimkou smějí hlasovat o problému, který se jich, ani de jure ani de facto - netýká! Kdyby totiž ve věci, kde má stát vyjednané speciální podmínky, nesměl hlasovat, stačilo by, v daném případě, na zablokování jakéhokoli silového hlasování 11, max. 12 odpůrců.

Být českou a slovenskou vládou, testoval bych okamžitě tuto cestu. Testoval, protože je zřejmé, že by se leckde setkala se zuřivým odporem. Ale za pokus by to stálo. Ale vraťme se do reality, kde sehnat ty tři potřebné další? Momentálně nevím. Ale to neznamená, že nemusí být k dispozici. Otázkou totiž je, co s politickými preferencemi udělá současná migrační vlna!!! Zejména v takových zemích jako je Holandsko, Belgie, Francie, Švédsko, Británie, Dánsko, kde jsou protimigrační a protibruselské strany na jasném vzestupu…

Řekl bych, že je k jejich sehnání velmi dobře nakročeno! Po včerejším prohlášení Merkelové, že by EU měla uzákonit stejné minimální standardy, míněno ekonomické, pro zaručení kvalitního života migrantů! Nepochybně má ta dáma na mysli standardy německé. Aby jako ekonomičtí migranti neměli tak úplně důvod táhnout do Němec….

Už v Uprchlících XX. jsem dal interaktivní mapu, jak vysoké jsou dávky v jednotlivých zemích EU. Zopakuji ji:

http://www.welt.de/wirtschaft/article146518779/Wo-in-Europa-Fluechtlinge-am-meisten-Geld-bekommen.html

Nejdříve klikněte na obrázek mapy Evropy a pak následně na značku + příslušné země…

řada těch, co hlasovali nyní s Německem by musela zatížit své, už tak většinou napjaté rozpočty…. Dánsko snížilo nedávno tyhle dávky na polovic.

To hlasování by opravdu nebylo stejné!!! Je reálná naděje, že ti 3 další by se někde objevili. A ještě není německým požadavkům konec.

Do toho ještě velmi dobře zapadá nadcházející handlování Británie, před jejím referendem 2017 o setrvání v EU o nových, lepších podmínkách pro ni. A Britové, o kterých, podle mne právem, řekl kdysi Napoleon, že jde o národ hokynářů, zcela jistě Bruselu předloží návrh, proti kterému pověstná Shylockova libra masa v Kupci benátském bude vlastně aktem altruismu. Brusel bude muset hodně ustoupit. Německo také. A budu se hodně divit, když by nenásledovaly požadavky dalších zemí…

Zkrátka – všechny tyhle úvahy mne vedou k závěru, že eventuální hlasování o automatických kvótách může být zatraceně jiný příběh než to úterní! Pokud pochybujete, pak mi zkuste vysvětlit, proč to v Bruselu toho 22. nevzali z jedné vody na čisto a nenechali prohlasovat ty povinné automatické příděly pro každou členskou zemi rovnou!!! Myslíte, že neumějí do pěti počítat, že si nejsou vědomi všech možných důsledků, včetně problemů každého dalšího hlasování o přidělování migrantů a že rádi podstupují takováhle divoká a nesmiřitelná hlasování a s nimi spojené tahanice a mediální masáže, které v podstatě otřásají samými existenčními základy EU?

Prostě bruselská hora znásilnila východoevropany, ale dosáhla jen toho, že porodila mrňavou myš! Nemluvě o tom, že přidělený migrant v zemi určení bude podléhat jejímu systému azylového řízení a že pokud mu nevyhoví, tak prostě bude vyhoštěn. A nebude mít už nárok na azyl nikde v EU. I když samozřejmě, při opakovaném pokusu se jiná členská země může rozhodnout jinak. Ale nejspíš bude, ve vlastním zájmu, využívat precendens prvotního nálezu vyhoštění bude v zemích jako je ČR a podobní technicky fungovat. U nás půjde o nucené vyvezení max . stovek lidí. To je realizovatelné. Ale vyhostit a odvést ze země proti jejich vůli stovky tisíc ekonomických migrantů jako v případě Německa? Nemožné!!! Pokud migrant dostane v přidělené zemi právo azylu, okamžitě se na něj vztahují všechny výhody pohybu v Schengenském prostoru! Takž opatřit si v Česku „papíry“ a následně legálně přesídlit do Germany nebo Švédska? To bude docela dobrá varianta nemyslíte? Zejména pokud česká/slovenská/atd. vláda bude velmi striktně uplatnovat pravidla po dobu azylového řízení!

Tak kvůli tomuhle bylo silové hlasování!!!! Hlava XXII. !!! Tentokráte pod heslem solidarita! Vnucená solidarita!

Tohle mi ostatně vysvětluje proč obrátily baltské státy, proč od pozice Vysegradu postupně odpadlo Slovinsko a Chorvatsko a částečně i jasnou zradu Polska. Ale u něj jenom částečně. Pro Varšavu nemám omluvu. Pro ty ostatní ji najdu.

Estonci a další jsou ochotni obětovat cokoli za obranný deštník proti Rusku. Nemá smysl se bavit o tom jestli právem nebo neprávem. To není v tuto chvíli důležité. A tady jim stačilo říci ze strany Německa – když budete dělat problémy, tak my jaksi … / doplňte, co vám tam pasuje osobně nejvíce/ .

U Slovinců a Chorvatů hrála roli balkánská migrační trasa. V momentě, kdy Maďaři začali stavět plot, bylo jim jasné, že valící se migranti zamíří k nim. A oni nutně potřebovali, aby se v Řecku něco změnilo a začalo vykonávat alespoň minimálně svoje povinnosti hraničního státu. A to se může povést, ale nemusí, jen tehdy, když Řekové/Italové budou mít jistotu, že s migranty na krku nezůstanou sami. Jako se to před léty stalo Maltě a nedávno Španělsku.

Těchto pět států si umělo spočítat, že jednorázové povinné kvóty

- pro ně nejsou, vzhledem k jejich velikosti problém, protože dostanou jen pár stovek ,

- že momentálně nevýhody z trvalého odporu převýší případné zisky,

- že zkrátka víc než 11 zemí k dispozici není a to že na zablokování silového řešení nestačí.

Takže otočili. Ale u Poláků nic z toho neplatí. Poláci jeli svůj vlastní handl. Řekl bych obdobu Vídeňské arbitráže z roku 38 a Bratrské pomoci ze srpna 68… Ostatně o tom jsem psal už minule, takže se k tomu nebudu vracet.

Jenže ještě pořád nejsme u konce neuvěřitelné absurdnosti toho úterního hlasování!!! Neunikl vám další zásadní detail? Myslím to, že se přerozdělování vůbec netýká migrantů v jiných zemích než je Itálie, Řecko a Maďarsko?

Vzpomínáte na výroky rakouského kancléře Faymanna, francouzského zatímprezidenta Hollanda, německého vicekancléře Gabriela a řady dalších, že není možné, aby celou zátěž migrace neslo jen pár států a ostatní nepřijali na té zátěži adekvátní podíl a že když ne, tak se jim třeba sáhne na peníze z EU? Nemusíme si vysvětlovat, že jejich cílem bylo dosáhnout přerozdělení běženců, kteří už v jejich zemích jsou nebo tam přijdou. A nic takového se, ani náhodou, v Bruselu neprohlasovalo!!!! Migranti, mimo Řecko, Itálii a Maďarsko prostě zůstanou tam, kde jsou. Míním Německo a spol. A navíc tam zjevně zůstanou i ti, co tam teprve, v dalších dnech, dorazí!!!! Nikdo se ani nepokusil něco takového dát na pořad jednání a hlasovat o tom. Zkuste si odpovědět na otázku PROČ?

Já mám naprosto jednoduchou odpověď, kterou vás ovšem nenutím sdílet – nebylo to prohlasovatelné! A to ani tou kvalifikovanou většinou! Protože států, které hodlaly nést důsledky šíleného rozhodnutí mama Merkel, když prohlásila, že Německo přijme všechny Syřany zkrátka, by nebylo dost. Respektive, s výjimkou Řecka Itálie nejspíš vůbec nikdo!!!! Proti tomu by se nejspíš postavil zbytek EU. Nikdo Německo nenutil k tomu nesmyslnému gestu, které na Blízkém východě bylo pochopeno jako výzva – dej se na cestu! a spustilo migrační tsunami. Důsledky tohoto bláznovství rozhodně nikdo v Evropě nebude chtít sdílet!

Nechápu, že si tohohle ještě německý/ rakouský mainstream, který i tak komentuje výsledky bruselského hlasování velmi neurčitě a osobně bych řekl, že začíná přecházet na antiMerkelpozice, ještě nevšiml!!!! Protože až Němcům, Rakoušům, Švédům a dalším vyvoleným hostitelům „syrských uprchlíků“ dojde, co vlastně jejich vlády v Bruselu dosáhly, tak to najde, podle mého odhadu , velmi silnou negativní odezvu na vnitropolitické scéně příslušného státu!!! Berlín, Videň a Stockholm v tom zůstaly vlastně sami!

Možná, že nyní by mi někteří z vás položili otázku – a mělo tedy za této situace smysl, aby se ČR, potažmo V3 a Rumuni, stavěli na zadní? neměli jsme také chytračit?

Já myslím, že mělo smysl držet kontrapozici. Že někdo se Bruselu postavit musel. Aby bylo všem jasno, že odpor a to i otevřený – existuje. Ten otevřený odpor je sice symbolický a tvrdě nám ho v budoucnu spočítají. Ale kdyby nebyl, byli by to zkusili určitě s uzákoněním automatických budoucích přerozdělovacích mechanismů a možná i rozdělení běženců v Německu a tomu bylo zabráněno. Ale ono to najde odezvu. jednak ve východoevropských zemích, jejichž vlády kapitulovaly bez boje. U značné části obyvatelstva ztratily kredit a posílili jejich političtí soupeři. Otevřený odpor byl nutný, aby se ani Brusel ani Merkelová s Hollandem nepokusili dát někdy hlasovat o tom, že se bude nějaké dělení týkat i migrantů z Německa a pod. Přidejte si k tomu skutečnost, že na tvrdý postoj V3 a Rumunů přijde nepochybně pozitivní ozvěna u části západoevropské veřejnosti.A dokonce domnívám, že by mohla až tak velká, že už nepůjde z Berlína, Vidně, Paříže ukazovat směrem na východ a věčně opakovat jalovinu o nesolidárních, co jen natahují ruku!

Tohle hlasování kvalifikovanou většinou bylo v žargonu označováno často jako nukleární! Já s tím termínem – zejména pro jeho vůbec první použití, naprosto souhlasím. Až se tak stane po 11, či 25, nikoho už nepřekvapí a nevzruší. Ale poprvé? To je vždycky něco zvláštního. A onomu poprvé, zejména u čehokoli nukleárního, by měl odpovídat výsledek, který by odůvodňoval nasazení takové zbraně.

A ať na poslední převálcování silou z Bruselu koukám jak chci, tak nevidím nic jiného , než Hlavu XXII. Moje babička na to měla přísloví – jít s kanonem na vrabce!

A nemohu si odpustit – česká vláda je nyní, ze všech stran v těžké palbě. Že zradila, že nezastávala české zájmy a podobně. Budu znovu opakovat, že v téhle složité migrantské šarádě, podle mého , obstála na jedničku. Jak během postupu při záchytu migrantů, tak před a při bruselském hlasování!!! Více se rozhodně dosáhnout nedalo. Nicméně leckdo se do kabinetu tvrdě trefuje. U politické opozice to chápu. Ta se snaží honit laciné body. A ta pravicová počítá s krátkou pamětí veřejnosti. O Lisabonské smlouvě a mizerii a šlendrián , s kterými byla z české strany posuzována a vyjednávána, jsem tady už psal. Proto mne nebere jakýkoli výlev ze strany ODS nebo Kalousek partaje. Ten lisabonský zmetek jde jen a pouze na jejich triko! Oni to „vyjednali“! A komouši? Ti přece také namítali, pokud něco, tak nic z toho, co je dnes špatně. Všichni by měli zalészt do Macochy nebo ještě hlouběji a hlavně mlčet.

Udivuje mne ovšem soustavná kritika zleva. Stačí s, za všechny ,i najít třeba článek jistého Ludka Prokopa pod názvem Trapně jalová, silácká gesta nebo artikl takového Lubomíra Mana s titulkem Chtěl bych být Slovákem. Oba znám ještě z Paroubkova webu Vaše věc. A oba jdou po Sobotkovi jak Afghánec po syrském pasu a cestě do Germany.

Momentálně je jejich hlavním trumfem, že se naše vláda nepřipojí ke slovenské žalobě na výsledek hlasování k Evropskému soudnímu dvoru. Prý jsme zradili Slováky. Rád bych upozornil oba pány, že k této žalobě se nepřipojí ani Bukurešť a Maďaři váhají. Může být, že to oběma pánům a dalším uniklo. Patrně i to, že ž eSoudní dvůr to bud e muset řešit, bez ohledu na to, kolik žalujících bude.

Co by jim uniknout naopak nemělo, je fakt, že nám opravdu hrozí další silové hlasování o automatických kvótách. A já osobně soudím, že tohle je hrozba na kterou by měly být chystány poslední zbraně. A nikoli promrhány v okamžiku, kdy žaloba skončí na 99,9% jasnou prohrou žalujících. Očekává snad někdo soudný, že Evropský soudní dvůr vydá rozhodnutí proti přání Bruselu, Berlína, Paříže a popře výsledek hlasování, které je v poměru 23 : 4/5? Asi sotva. Jenže taková prohra bude mít bohužel tragický dopad pro všechna další hlasování, která mohou dopadnout například 15:13. Kdy na straně poražených budou i těžké váhy!!!!

Jde o zbraň s jedním výstřelem. Na jednorázové použití. Mělo by tedy s ní být podle toho zacházeno. Že by si to Fico neuvědomoval? Ale ano! I on ví to, co já! Jenže on nemá na výběr. Za půl roku budou na Slovensku volby. Fico bude bojovat proti všem. Proti opozici , kterou dnes sjednocuje Kiska. Kdyby šlo jenom o ni, tak by, odhaduji, žádná žaloba na stole nebyla! Jenže on mu, díky migrantům, vyrostl další soupeř, který dosud reálně v podstatě neexistoval a jež bude, zcela jistě, odčerpávat tradiční voliče SMERu, pokud se nevyprofiluje zcela jasně protiimigrantsky – nacionalisté Mariana Kotleby!!! Takže si snadno spočítal, že jeho jedinou šancí je přesvědčit svou část voličského elektorátu, že Bruselu neustoupí ani o píď. Proto ono tvrdé prohlášení, že dokud bude u moci jeho vláda, žádný migrant, hlasování sem, hlasování tam, na Slovensko nepřijde a proto podává žalobu! Pánové Man a Prokop a další se nás zřejmě snaží přesvědčit, že máme volební právo i na Slovensku. Chci je i ty, kteří jim naslouchají. upozornit, že nemáme. Já bych na místě Roberta Fica jednal stejně. A dovolím si odhad, že Bohuslav Sobotka také. Dokonce bych něco takového klidně očekával,za stejných podmínek, tedy že by šlo o vítězství ve volbách, i od takového Kalouska.

Zcela směšné jsou pak výpady typu, že Sobotka měl otázku znovu otevřít na summitu premierů. Jak už stojí výše, Merkelová a spol. se postarali o vyřazení této věci z programu. A neotevřel to tam ani nikdo jiný z přehlasovaných. Protože bylo jasné, že nic nezmění. Nicméně kibicové našli svou hůl a mlátí jí kolem sebe.

Tolik k Hlavě XXI. bruselského znásilnění. Leckdo má dojem, že my sami si musíme napsat nějaký svůj vlastní odstaveček nebo aspon větičku do té Hlavy XXII. Já nikoli.

Ale musím přidat ještě pár dalších novinek. Pravděpodobně jste je zaznamenali i beze mne, ale je to pro pořádek a úplnost.

- Merkeklová prohlásila, že Evropa se s migranty není schopna vypořádat sama. že do řešení , zejména v Syrii musí být zapojeno Rusko a Irán.

Pochopila cosi, co jste si na Kose mohli přečíst už nejméně před rokem… Jsem zvědav, jak chce vynutit ruskou spolupráci a při tom držet protiruské sankce! Zatím vždycky „odměnila“ každou ruskou vstřícnost jejich eskalací. Tentokrát to sotva bude možné. Evropa si už vyzkoušela, že například pašerácké lodě ve Středomoří nelze potápět, aniž by Rusko s tím v Radě bezpečnosti OSN nesouhlasilo. A bez toho nepůjde uzavřít „italskou trasu“. Čirá hloupost má prostě svůj náklad.

- Po Moskvě potvrdil včera i Washington setkání Putin-Obama. Jistě Amreičané si dali záležet na tom, aby sdělili , že setkání iniciovala ruská strana a že Obama Rusi upozorní na dodržování Minských dohod, ale všichni vědí, že půjde o Sýtii. Takže asi na tu Ukrajinu zas až tak moc nedojde. Protože kdyby náhodou Obama nějak moc tlačil na pilu, tak Rusové jistě najdou způsob, jak dát migranty zase do pohybu…. A mama Merkel už má plnou náruč. a už

- po ní jde i tvrdě nejen taková CSU, ale i doposud věrný tisk.

Ještě předevčírem jsem psal, že v Německu dostaly, podle mých osobních informací, v Německu města a obce ústní pokyn vypovídat nájemní smlouvy Němcům v obecních bytech a ty uvolnit pro uprchlíky. Ale , že to nejsem schopen doložit, protože jde o ústní direktivu. Takže nyní už to doloženo je. Přišel s tím renomovaný Stern, dosud stojící za Merkelovou.

Viz

http://www.stern.de/wirtschaft/immobilien/kuendigung-wegen-fluechtlingen–mieter-in-nieheim–nrw–muessen-wegen-eigenbedarf-ausziehen-6465914.html

český překlad je zde:

http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/nemecke-mesto-stehuje-kvuli-bezencum-lidi-z-obecnich-bytu_356769.html

A samozřejmě, že zůstává v platnosti i ten nápad se zabavováním prázdných bytů.

http://t.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/v-nemecku-zacnou-pro-migranty-zabavovat-privatni-majetek_356813.html

Jak dlouho si tohle asi tak Němci nechají líbit? Zejména, když jim dojde, že jejich vláda v úterý v tom Bruselu vlastně prohrála? Ono už to v Německu začíná být opravdu na krev a kolony dalších a dalších „Syřanů“ míří Evropou k mama Merkel. Nezapomněli, že jsou pozvaní!

25. 9. 2015 První zprávy
 
V Kyjevě došlo k politickému rozkolu a vláda je před kolapsem. Část vedoucích představitelů stran vládní koalice odmítla podpořit plány na decentralizaci, píše Deutsche Wirtschafts Nachrichten.

Autor článku se domnívá, že jsou pod tlakem ze strany ukrajinských nacionalistů, kteří nesouhlasí s jakýmikoliv ústupky Rusku a milicím. Podle deníku hrozí západní Ukrajině vystupňování konfliktů různých skupin a možná dokonce občanská válka.

Během občanské války na Ukrajině byla většina země na východě zničena, píše Deutsche Wirtschafts Nachrichten. Přičemž se Kyjev nehodlá angažovat v obnově zničených oblastí. Nicméně i v západní část Ukrajiny je příliš neklidná, poznamenaly noviny. Krátce před volbami, které se budou konat dne 25. října, došlo ve vládní koalici k rozkolu.

Radikální strana vystoupila z politické unie na začátku září kvůli federalizace naznačené ukrajinskou vlády, uvedl tisk. Vůdkyně strany Vlast Julija Tymošenková se připojila k ultranacionalistům a odmítla podpořit plány na decentralizaci. Zároveň obvinila své koaliční partnery, že dělají dělat ústupky Rusku. Obě strany jsou pod tlakem pravicových nacionalistů, trvají na vytvoření silného státu s centralizovaným systémem. Kromě toho ultrapravicový Pravý sektor stále žádá uspořádat referendum o rezignaci parlamentu.

Ukrajinským nacionalistům se vše vymklo z rukou, pokračuje publikace. Na východě země, bez souhlasu Kyjeva, uspořádali blokádu Krymu. V červenci se ve městě Mukačevo zúčastnili přestřelky s policisty. A na konci srpna během nepokojů v parlamentu jeden z bojovníků hodil granát na policii. Výsledek mrtvý a více než sto lidí bylo zraněno, připomínají noviny.

Není známo, jak ještě dlouho vydrží Západem financována vláda v Kyjevě, uvedl autor. Nespokojenost lidu roste, což je především způsobeno politickými chybami a opatřeními nové moci, kterou lidé odmítají, poznamenal. Hrozí eskalace konfliktu mezi frakcemi na západní Ukrajině a možná dokonce občanská válku, dodal závěrem.


(kou, prvnizpravy.cz, deutsche-wirtschafts-nachrichten.de, foto: arch. - Ilustrační foto)

Související:
Na Ukrajině zuří nezakrývaný boj o moc ve stínu planých slibů!
Bašta: Zakarpatí jako další ohnisko války na Ukrajině

Radim Vlenčík
25. 9. 2015 blog autora

Uveřejňuji třetí a závěrečnou část článku, ve kterém jsem se pokusil nastínit, o co dnes jde. Jak jsem již uvedl, chtěl jsem si s tímto článkem trochu víc pohrát a dát ho v propracovanější podobě. Vzhledem k tomu, co se odehrává právě teď před našima očima, rozhodl jsem se zveřejnit, co jsem měl připraveno, v "nevycizelované" podobě. Pokud jde o aktuální dění, mám na mysli bezprecentní brutální nátlak na reprezentaci zemí Visegrádu, který porušuje nejen všechny zásady, na kterých je vystavěna EU, ale i všechny zásady zdravého rozumu. Jedná se o jeden z typických projevů současného typu moci a její degenerace.

Nyní třetí část článku:
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/2745-spechaji-proc-a-v-cem-se-o-krejci-myli-3.html
V předcházejících dvou částech jsem ukázal rozdíl mezi starým (nevyhovujícím) a novým modelem toho, jak funguje současná moc. Využil jsem k tomu velmi dobrý rozhovor s O. Krejčím, který ovšem – a o tom jsem hluboce přesvědčen – v souladu se starým modelem podceňuje velmi nebezpečné aspekty fungování současné moci. To, co se z jeho pohledu jeví jako ztráta racionality reprezentantů současné moci, je ve skutečnosti projevem velmi dobře promyšleného, ale také hodně sviňského plánu destrukce, který byl dlouhou dobu připravován a který má podobu hry typu "Titanic". Ta vychází nejen z potřeby překrýt důsledky toho, co současná moc napáchala, ještě většími zločiny, ale také z neschopnosti představit si perspektivu budoucího vývoje, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/2692-historicke-i-dobove-kontexty-hry-typu-titanic-ii.html

Co s tím? Pokusím se na to odpovědět v bodech:

1. Předně a především pochopit, co co dnes jde. Přestat myslet ve starých schématech, přestat myslet setrvačně, přestat si dělat jakékoli iluze o reprezentantech současné moci. – Současná doba k tomu dává mimořádnou příležitost a také nás k tomu nutí. Je to otázka přežití.

2. Potřebujeme dosáhnout obratu ve "stmelování řad" těch, co vedou současný vývoj ke katastrofickému vyústění. K tomu připomenu ze včerejší části tohoto článku závěrečná slova z rozhovoru s O. Krejčím:

"Především by se Západ měl naučit dělat kompromisy, přestat si plést spravedlnost a právo s nadvládou Washingtonu. Nelze donekonečna odpovídat Moskvě na výzvy ke společnému boji proti tzv. Islámskému státu a terorismu tím, že se Rusko musí napřed Spojeným státům podřídit. To není možné očekávat od mocností, které mají sebeúctu a chtějí hájit své vlastní zájmy. Rusko a Čínu je nutné chápat jako partnery, ne jako vazaly. Jsou to jiné státy než Německo či Francie. A pak – je těžké podřizovat se washingtonskému vedení, které dvě dekády vrší jednu strategickou chybu na druhou."

Jenže právě toto, to, co by bylo nejvíce potřeba a čím by se mělo začít, se nejvíce trestá mechanismy vládnoucí moci. Proto je nutné:

- Využívat každou příležitost k osvětě, k prezentování vize, která si nevyžaduje hru typu "Titanic".

- Působit se značnou dávkou empatie. Za zlem, které nastupuje, jsou tak silné mechanismy, nad kterými ti, co zlo vypustili, nemají žádnou kontrolu. Je potřeba vytvářet nejširší spojenectví. Nejsou nepřátelé a všichni jsou potenciální spojenci. Jen někteří propadli zlu, stali se figurkami ve sviňské hře. Ta se stává stále svinštější. Proto někteří budou ztrácet chuť v ní pokračovat. Těm je potřeba pomoci. Za ty je potřeba bojovat. A je také nutno vědět, že těm, co se pokusí vyskočit z mechanismů reprodukce zla, hrozí značné represe.

- Soustředit se na efektivní akce odporu a ne na dysfunkční. Tím mám na mysli to, že ty, kteří se stali figurkami ve sviňské hře, je třeba vymanit z moci, pod jejíž kontrolu se dostali, vymanit z pasti skupinové konformity (kolektivního zblbnutí) – a nikoli hurá protesty je sjednocovat. Každá akce musí mít vysoký intelektuální a ideový náboj, dostat se pod kůži těm, které hra ovládla, rozklížit jejich utvrzování se v tom, že to, co dělají je normální a že bez nich by to bylo ještě horší. (Jako aktuální příklad může sloužit brutální nátlak na reprezentaci států Zemí Visegrádu, to, jak se někteří naprostému nesmyslu snaží vzdorovat, jiní pod nátlakem ustupují: Pro efektivní odpor platí – je nutné rozklížit, nikoli sjednocovat ty, kteří jsou mechanismy současné moci tlačení k páchání zla.)

3. Uvědomovat si, že v logice věci bude dramatičnost, osudovost, antihumánní a možná i tragický rozměr toho, co se děje, narůstat. Nenechat se tím zaskočit. Předvídat vývoj událostí a neustále na příkladech prokazovat, že nic jiného než kvalifikovaný odpor nám k záchraně nepomůže. Chce to dobré nervy, odvahu vidět věci, jak jsou, zachovat klid a dobrou mysl. Život (nejen vlastní) stojí zato.

Zde (v těchto momentech, v těchto epizodách současného dění) se bude projevovat, jak zrůdná je současná moc a jak se vymkla kontrole:

- Původ Islámského státu a odhalení toho, kdo za ním stojí a čemu slouží.

- Snaha za každou cenu zabránit tomu, aby Rusko pomohlo v boji proti Islámskému státu.

- Tichý souhlas současné euroreprezentace doprovázeným hrubým nátlakem vlivových skupin USA na likvidaci Kurdů jako skutečných bojovníků proto Islámskému státu.

- Snaha neomaleným způsobem nutit reprezentaci zemí EU k importu Islámského státu formou podpory nekontrolované a nátlakové imigrace.

(Obávám se, že jakmile se obrysy těchto lumpáren začnou obnažovat, spustí ti, co jsou v zajetí vládnoucí moci, ještě větší lumpárnu.)

25. 9. 2015     zdroj
Píše na svém serveru náměstek ministra financí v někdejší Reaganově vládě P.C. Roberts a dodává: Předtím, než Západ rozšířil demokracii do světa, měl si snad aspoň kousek z ní nechat i pro sebe. Avšak: USA jsou oligrachií, jejíž vláda se zodpovídá šesti mocným soukromým zájmovým skupinám. V Evropě se vlády zase zodpovídají Evropské unii, Washingtonu a soukromým bankéřům – a nikoliv tedy svým spoluobčanům. V Británii vojenská ekipa prohlásila, že je to ona, která drží otěže státu.

Jeremy Corbyn je prvním opravdovým labouristou, který se ve vedení Labour Party po dlouhých letech objevil. A přidáme-li si k tomu stupiditu a nemorálnost konzervativců, má Corbyn reálnou šanci stát se ministerským předsedou Velké Británie. Kdyby k tomu skutečně došlo, Corbyn by rozpočtové priority přesunul z podpory washingtonských válek k znovuoživení prvků státu se sociálním a zdravotním zajištěním, čímž by se život běžných bitských občanů stal mnohem bezpečnějším a méně stresujícím, než je tomu dnes.

Jistý vysoký generál britské armády však prohlásil, že armáda nedovolí „ frakcionáři postavit se do čela bezpečnostního systému země. Něco takového armáda prostě nestrpí a použije jakéhokoli prostředku, ať už poctivého či nepoctivého, aby tomu zabránila.“

Jinymi slovy: demokratický výsledek voleb, nepřijatelný pro armádu, nebude uznán. Zrovna tak, jak se stalo v Egyptě.

Máme zde tedy ostrou neshodu mezi demokracií, jak ji Washington společně s Londýnem nabízejí a nutí jiným s „pomocí leteckých náletů“, jak poznamenal Putin, a deficitní demokracií, jež mají oni sami doma. Čímž se demokracie stala pouhou nálepkou, kryjící agresi za ovládnutím cizích území, a nikoliv kvalitou hodnou svého jména. Elity USA a Británie jsou pochopitelně rozhodnuty v tomto podmaňování cizích oblastí pokračovat s cílem získat z nich pro sebe co největší hmotný prospěch.

Pokud mohu sám říct, není to pouze demokracie, která ze Západu odcestovala. Odcestoval z něj i soucit, porozumění pro druhého, mravnost, integrita osobnosti, smysl pro pravdu a spravedlnost, věrnost a sebeúcta. Celá západní civilizace se tak proměnila v prázdnou skořápku. Nezbylo nic než lačnost ovládat druhé a ovládat je všemi prostředky, včetně násilí pochopitelně.

Když čtu zprávy, že prezident Putin touží být partnerem Západu, divím se tomu, že tak mocná země, která se z temnoty vynořila do světla, by toužila být Satanovým partnerem. Ostatně nevěřím, že ty zprávy jsou pravdivé, a věřím naopak tomu, že Putin se v zájmu lidstva snaží rozprýlit dnešní nebezpenou situaci, kterou Washington se svými loutkami z NATO vytvořil.

Závěrem bych rád uvedl toto: V západním světě byla znovunastolena aristokracie boháčů. Kdyby se Rosko a Čína k tomuto hnutí připojily, octly by se národy světa v nelítostném sevření hrstky megamocných elit.

Svět nyní stojí na křižovatce. Západ je ztracen a Rusko spolu s Čínou by mohly zajít spolu s ním. To nebezpečí zde existuje proto, protože obě tyto země prošly tyranií, během níž vzhlížely k Západu jako rodné zemi svobody. Která už ovšem neexistuje a změnila se v zemi dominance, vykořisťování světa a plenění národů. Účastní se Rusko a Čína tohoto plenění, nebo je odmítnou a budou i nadále stát pevně na straně lidstva a humanity?

Vybral a přeložil Lubomír Man

Ing. Jiří Pavel Pešek
ECSSU
ex-diplomat, pedagog

25. 9. 2015   První zprávy
Pokud se Rusko připojí k boji proti skupině Islámského státu, dostanou se teroristé do vážných problémů, konstatuje americký časopis.Zároveň publikace The National Interest analyzovala, jaké ruské zbraně by mohly mít vliv na průběh vojenské kampaně proti teroristům v Sýrii
1. Za prvé, stíhačka Su-25 je jedním z nejlepších světových letadel pro pozemní útok. Je vybavena raketami, bombami a 30 milimetrovým dělem, které jsou určeny pro přímou leteckou podporu pozemních sil.

„Su-25 je vhodnější pro těsnější leteckou podporu, než Su-22 a Su-24, které jsou v současné době ve výzbroji syrského letectva," uvádí článek. V operacích proti IS využily Su-25 Írán a Irák, ale útočný letoun ruského letectva by byl pravděpodobně účinnější se zkušenými piloty a lepšími službami, poukazuje publikace.

Rusko se v Sýrii připravuje na nálety na pozice Islámského státu

2. Problémem pro IS se mohou stát také zkušení a dobře vycvičení piloti na moderních ruských vrtulnících Mi-24, uvádí článek. Tento vrtulník, přezdívaný „létající tank", není určen jen pro přepravu vojáků, ale i rovněž pro palebnou podporu. To může být vybaven bombami, raketami a 12,7 mm kulometem, který je schopen účinně prorážet připravené obranné pozice a přepravu protivníka.

3. Některá média uvedla, že se do Sýrie dodávají ruské obrněné transportéry BTR-82A, které poskytují mobilitu, ochranu a palebnou podporu pěchoty. Jestli se jedná o vážný náznak nasazení ruských vojsk, musí to u IS vyvolat „vážné znepokojení", napsal National Interest.

4. Jedním z nejdůležitějších prostředků na podporu pozemních jednotek se staly bezpilotní letouny. Koalice západních zemí bojující proti IS, získává pomocí bezpilotních letounů informace o pozicích islamistů, ale syrská armáda tyto možnosti nemá. A pokud Rusko využije své vlastní letouny v Sýrii, pak snad to bude jeho jeden z nejvýznamnějších příspěvků k boji proti IS, uvedl časopis.

5. Další hlavní „zbraní" publikace označuje ruské speciální jednotky (specnaz), známé svými „působivými" operacemi. Nicméně, jejich použití by mělo smysl jen v případě, že by Rusko výrazně rozšířilo rozsah své účasti v boji proti IS, dodal National Interest.

- redakce - 
25.09.2015   E-republika

Naše armáda má oficiální doktrínu AČR natolik pružnou, že nám to nahání obavy. A ty byly během posledních dvou let potvrzeny militantní politikou NATO, která bez jakýchkoliv skrupulí začala lokální války bez souhlasu RB OSN, které zničily celé země (Irák, Libye).

V květnu 2015 jsme publikovali komentář k připravovanému brannému zákonu pod názvem Branný zákon - najímání cizinců do armády ČR. Upozornili jsme na legální díru v zákoně. Nová úprava podle našeho názoru umožnila legální nástup žoldnéřů, například těch z bývalého Blackwateru do naší armády. Pokud bychom měli pravdu a opravdu to tak bylo, přestaneme být suverénním státem a staneme se banánovou republikou. Tím jsme odpověděli na analytické úrovni také na sérii tří článků našeho redakčního kolegy pod názvem Branný zákon do války I-III. Pavel Letko vychází z myšlenek pacifismu, což není společný názor redakce. Proto jsme se dohodli na dvou krocích. Za prvé prostudujeme vládní návrh branného zákona, viz zmíněný článek. Jsme k návrhu zákona kritičtí, protože si za redakci myslíme, že předloha obsahuje zásadní vady: ať neúmyslně, nebo tam byly vsunuty úmyslně. A na další právní lapsy upozornil kolega ve zmíněném článku.

Studiem předlohy branného zákona jsme se dostali k zásadní otázce, které jsme věnovali tematické číslo 2015-8 (Vojáci v záloze, stát v ohrožení). Branný zákon znamená, že tento stát má nějakou racionální a vlastní vojenskou doktrínu, s níž se, my, občané ČR, můžeme na obecné úrovni identifikovat, protože brání ústavní principy státu a jeho suverenitu. A na základě této doktríny se pak navrhuje legislativa, která má tuto doktrínu podpořit a uvést ve skutek. Nejprve formou zákona a pak i formou exekutivní, ať již na úrovni vlády nebo přímo armády ČR. Legislativní návrh branného zákona jasně ukázal, že vojenská doktrína ČR buď vůbec neexistuje, nebo je hodně nejasná.
Vojenské dokumenty tohoto stylu opravdu existují, podívejte se na přehled stránek MO ČR. Druhé vydání Doktríny armády České republiky je z roku 2010. Na tomto formálně dobře sestaveném dokumentu nás zarazily dvě věci. Za prvé, hlavní oblast působení byla Asie, konkrétně Afghánistán, pak západní Balkán a Afrika (s. 9-10). Protože nová doktrína podle našeho stavu vědomostí zatím nevyšla, má armáda zajímavé úkoly pro naši peněženku, dokonce i na jiných kontinentech. Za druhé nás zarazila tato věta, která se bohužel ukazuje více než pravdivá.

Doktrína, s. 29:
Vojenské operace nelze předem jasně charakterizovat nebo vymezovat. V praxi není zpravidla jakékoli rozdělení jednoznačné a úrovně velení a řízení se prolínají.

Od roku 2010 se mnohé změnilo. Začala studená válka s Ruskem a nám jako občanům vyvstaly zásadní otazníky o vojenské doktríně, která vedla vylhanou druhou válku v Iráku, zničila bombardováním a následnou podporou islámských bojůvek Libyi a vede trvalou proxy-válku v Sýrii skrze wahábitské režimy Perského zálivu, a skrze Turecko a Izrael. Výsledkem těchto drastických vojenských intervencí jsou milióny uprchlíků (ty jsou nakonec vidět i v EU), ale také asi 1,5 miliónu mrtvých nevinných lidí na Blízkém východě, což u nás vidět není. Naše armáda má oficiální doktrínu AČR natolik pružnou, že nám to nahání obavy.

A tyto obavy byly během posledních dvou let potvrzeny militantní politikou NATO, která bez jakýchkoliv skrupulí začala lokální války bez souhlasu RB OSN, které zničily celé země (Irák, Libye)*/. Tyto války byly z hlediska mezinárodního práva nelegální. A protože armáda byla v rámci bojů NATO nepřímo nasazena i proti civilnímu obyvatelstvu, například známým "humanitárním bombardováním" a útoky drony, pak s velkou pravděpodobností spáchala zločiny i podle mezinárodního práva. Zatím platí, že kde není žalobce, tam není ani soudce. Ale tento stav nemusí trvat dlouho a asi ani nebude. Mezinárodní trestní soud (International Criminal Court, ICC) se s velkou pravděpodobností postupně začne zabývat trestnou činností těch vojenských aliancí a států, které násilím způsobily rozvrat v daných státech a tak spustily vlnu zabíjení, občanských válek, lokálních genocid celých kultur a náboženských skupin, a také spustily masovou vlnu uprchlíků.

Za této situace jsme se obrátili na osoby v této věci nejpovolanější, tedy na vojáky v záloze, kteří odešli z armády z důvodů svědomí. Jejich svědectví je cenné ze dvou důvodů. Za prvé, prokázali akt občanské statečnosti. A dále tím, že jsou mimo profesionální závazky mlčenlivosti. Proto mohou, nám, normálním občanům vysvětlit, o co v "té armádě" doopravdy jde. Navíc jsme chtěli našim čtenářům představit neformální skupinu vojáků v záloze v lepším světle, než jak to činí korporátní média. Je na vás, abyste posoudili, zda se nám to podařilo.
 

Iniciativa Českoslovenští vojáci v záloze

V internetových Lidovkách.cz se objevil článek o naší iniciativě Českoslovenští vojáci v záloze. Obsahuje mnoho nepravdivých nebo zavádějících informací, na které je nutné reagovat. My, ČSVvZ nemáme extremistické postoje a nejsme programově proruští. Tato tvrzení musí být rozhodně odmítnuta.

Jako vojáci jsme přísahali, že budeme bránit svoji vlast. A naše iniciativa vznikla proto, abychom slova svojí přísahy naplnili. Ano, jsme rozhodně proti válkám, které připravuje velení NATO po celém světě, protože jsou příčinou současné krize a ta hrozí přenést válku i do Evropy. NATO je zločinecká organizace a my jsme přesvědčeni, že Česká republika z ní musí vystoupit. Stejně tak jsme proti setrvání naší země v EU, pokud EU bude tak jako doposud vlastní neschopností přímo napomáhat nekontrolované migraci - nelegální, ale dobře připravené, organizované a řízené.

Chceme aktivně vystupovat proti nebezpečí válek NATO a nelegální migrace. Naší vlast ohrožují a mohou jí destabilizovat. Při prosazování našeho programu spolupracujeme se všemi politickými i nepolitickými subjekty, které stejně jako my požadují ochranu životů, zdraví a majetku lidí a zabezpečení míru, stability a klidu v zemi. Jsme ovšem striktně nadstranická organizace. Nejsme součástí nebo politickým partnerem jakékoli strany nebo hnutí a nemáme zájem účastnit se politických aktivit. Dáme podporu těm, kteří s námi mají shodný cíl a stejně tak podporu v takovém případě přijmeme.

Abychom mohli být naší vlasti, občanům, a sami sobě užiteční a stali se silou, která bude mít pozitivní vliv na dění v zemi, posilujeme naši iniciativu a získáváme nové členy. Náš přístup k problémům, které se České republiky dotýkají, je konstruktivní a vstřícný. Chceme pomáhat s jejich řešením a jsme k tomu připraveni. Zhoršování situace, do které nás současný politický trend vede, rozhodně povede ke konfliktům a dokonce může přivodit rozvrat dosavadní struktury společenského uspořádání. A tomu společně se všemi občany chceme čelit.

Pokud se ale ukáže, že nejsme schopni ani ve spolupráci s ostatními občany a politickými i nepolitickými subjekty situaci zlepšit, že není možné zvrátit poměry v zemi a donutit státní moc k racionálním změnám v přístupu k celospolečenským problémům, potom se zaměříme na přímou pomoc lidem kolem nás a budeme spoluobčany učit starat se o sebe v kritických podmínkách, organizovat se, bojovat, přežít... Proto také rozhodně podporujeme myšlenku zakládání "domobrany" v zemi a budeme tomu napomáhat.

Pokud by ale měla destabilizace v zemi pokračovat natolik, že se společenský systém začne hroutit, a k tomu by snadno mohlo dojít vinou války a migračního přílivu, pak se budeme starat už jenom sami o sebe a o své blízké a stáhneme se na vybrané lokality, které zabezpečíme pro naše přežití. Abychom zabránili válce a konfliktům, jsme připraveni udělat vše. Jsme vojáci proti válce a za mír! Odmítáme násilí a nekonstruktivní činy. Ale také se ztotožňujeme s výrokem amerického spisovatele Ernsta Hemingwaye, který je pro nás velkou inspirací: Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned v první den války občany své země.

Zveme všechny statečné a vlastenecky uvažující občany bez ohledu na věk do našich řad a ke společnému výcviku s námi. Je nezbytné rozvíjet a upevňovat vojenské dovednosti a znalosti, fyzickou a psychickou odolnost a umění přežití. V nastávající době budou potřebné všechny způsoby občanské sebeobrany a každý pro to může dělat, co je mu vlastní, co umí a čím může prospět nejlépe.

http://ceskoslovenstivojaci.org/kdo-jsme/


*/ již před tím byla bezprecedentně napadena srbská strana v Bosně a mezinárodnímu právu odporující bombardování Jugoslávie s následným vyhnáním Srbů z Chorvatska, z velkých oblastí Bosny a Herecegoviny a nakkonec i z jižního Srbka (Kosova Metochija) -pozn.red.NR.

Článek vyšel v tematickém čísle Vojáci v záloze, stát v ohrožení (2015-8). Toto tematické vydání bylo financováno díky Vašim darům na rozvoj webu. Děkujeme! Redakce a spolek e-republiky.

Související články:

• Branný zákon - najímání cizinců do armády ČR
• Branný zákon do války
• Branný zákon do války III
• Branný zákon do války II
• Česká armáda třikrát jinak
• Jak nás nikdo nemá rád. Povzdech redakce
• Prohlášení Sdružení dárců krve k současnému politickému dění
• Internetem putuje NÁVRH ŘEŠENÍ
• Pomoc Kesudisovi
• O fašismu, racionálně

- ea24 -
25. 9. 2015 Eurasia24
Události z poslední doby ukazují na systémovou přípravu k zahájení rozsáhlých změn, ke kterým se Rusko chystá už od přelomu tisíciletí. Přesněji řečeno, na povrchu můžeme sledovat některé projevy závěrečných dějství takové přípravy. Proběhne-li odpoutání se od dolarového systému a přímé postavení se světovému oligarchátu již koncem roku 2015, uvidíme, ale mnohé ukazuje na to, že čas X je blízko. Jaké události to jsou?
Zaprvé: Dokument Sergeje Glazjeva (ekonomického poradce prezidenta Ruské federace – pozn. překl.) v komisi Rady bezpečnosti dne 15. září. Plné znění dokumentu je zatím veřejnosti neznámé, ale kritika tohoto materiálu ze strany (liberálního listu) Kommersant i bouřlivé reakce byly jasně vyvolány s cílem kompromitace dokumentu. Mezi tím dokument (alespoň podle toho, co bylo zveřejněno na internetu) představuje nejen teoretizování na dané téma, ale fakticky hotový, etapovitý plán realizace procesu finálního odpojení od dolarového systému a vybudování nového modelu suverénní ekonomiky. Vlastně je to plán maxima možného, co by mělo být uskutečněno v ideálním případě: opatření proti off shore, stabilizace bankovního systému po odklonu od dolaru, státní plánování, omezení spekulativního kapitálu a mnohé další.

Zadruhé: Aktivizace pomoci Sýrii a příprava oznámení široké koalice proti terorismu. Vladimir Putin se z tribuny Organizace spojených národů chystá oznámit, že Rusko otevírá frontu boje s mezinárodním terorismem a vyzývá všechny země zasažené terorismem, aby se připojily a vykonaly reálné kroky proti této globální infekci. Země, které to nepřijmou nebo dokonce budou pokračovat v podpoře teroristických skupin (ať je to činěno pod jakoukoliv záminkou), se před lidstvem automaticky vyjeví jako adepti terorismu. To se týká především USA a jejich spojenců.

Operace v Sýrii proti Islámskému státu při podpoře zemí BRICS a s účastí některých zemí Blízkého východu je první mohutnou mezinárodní kampaní po transformaci světa z jednopolárního na multipolární.

Zatřetí: Rozsáhlé vojenské cvičení Centr 2015 ruské armády s účastí zemí ODKB (Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti – pozn. překl.) demonstrovalo plnou bojovou připravenost k řešení strategických úkolů pro zajištění bezpečnosti na území Eurasie. Fakticky znamená připravenost vyzvat americký militarismus a jeho neformální síly (teroristy), oživené v posledních desetiletích. Těsná vojenská spolupráce s Čínou, představení nových zbraní na přehlídkách vítězství v Moskvě i v Pekingu, to jsou signály: jdeme udělat pořádek.

Začtvrté: Pozatýkání zločinné skupiny Vjačeslava Gajzera, hlavy republiky Komi, je začátkem nové etapy očištění ruské státní moci. V podmínkách stále zjevnějšího střetu se Západem Kreml nejenže zpřísňuje požadavky na ty, na nichž leží výkonné funkce, ale také se zbavuje skrytých „krtků“ v mocenských strukturách. A Gajzer, to je právě takový krtek: opozičníci ho neodsuzovali, „chytří“ politologové jej stavěli do vysokých příček gubernátorských ratingů.

Ale dostali ho, i s celou vysoce postavenou skupinou, působící tajně a systematicky ke škodě země. Takové seberou jen před uskutečněním velkých změn (je příznačné, že o zatčení Gajzera a jeho skupiny informovala korporátní média v Česku jen minimálně – pozn. překl.).

Zapáté: Příprava důkazů Vyšetřovacího výboru Ruské federace pro mezinárodní tribunál pro kyjevský loutkový režim, jak bylo oznámeno v září 2015, ukazuje na spuštění procesu očištění celé Ukrajiny od vnější kontroly. K tomu jsou však nezbytné dvě podmínky. Zaprvé, aby si většina obyvatelstva Ukrajiny navzdory propagandě uvědomila, do jaké propasti spadla, poté se obrátila k Rusku jako k poslednímu zachránci, byla připravena podpořit rozhodnutí Moskvy a učinila vše pro to, aby byli odsouzeni nynější samozvanci v Kyjevě. Druhá podmínka, to je začátek aktivní fáze odporu proti Washingtonu v globální hře ze strany Moskvy.

Je nesmírně důležité, že Rusko právě nyní oznámilo, že je připraveno systematicky a právně připravit soudní proces s těmi, kdo způsobil krvácení historických částí ruského národa. A tento proces se nakonec, dá-li Bůh, uskuteční.





Zdroj a více na: Politikus.ru
Ilustrační foto: http://mil.ru / Creative Commons Attribution 4.0

- ea24  -
25. 9. 2015 Eurasia24

Ruský analytik s pseudonymem Colonel Cassad se proslavil poměrně přesnými informacemi a odhady vývoje situace v průběhu intenzivních bojů na Donbasu. Eurasia24.cz nyní přináší jeho stručné zhodnocení dosavadních informací o posledním vývoji v Sýrii v souvislosti s aktivizací ruských ozbrojených sil.


Americká bezpečnostní poradenská společnost Stratfor, blízká CIA, zveřejnila satelitní snímky ze syrské oblasti Latakia, na nichž je zachyceno zvýšení počtu ruských letadel a vrtulníků, dislokovaných v této části Sýrie.

Celkem je podle Stratforu na letecké základně rozmístěno 28 letounů: čtyři Su-30SM, zajišťující vzdušné krytí, dvanáct stíhacích bombardérů Su-24 a stejný počet bitevníků Su-25, určených k provádění úderů na pozemní cíle. Rovněž se na základně nachází čtrnáct vrtulníků Mi-17 a Mi-24. Kromě toho, jak tvrdí Stratfor – a jak ukazují nové satelitní snímky, základnu chrání již rozvinuté protivzdušné komplexy S-300 a S-400.

Je jasné, že skrýt takovou koncentraci bojové techniky je problematické, protože americké satelity i dříve visely nad Sýrií a nyní jistě dění v Latakii studují jako pod lupou.

Čili věnujme pozornost tomu, že s demonstrací důkazů ruské vojenské přítomnosti v Sýrii není žádný problém, protože je k dispozici mnoho satelitních snímků v dostatečně kvalitním rozlišení. A srovnejme tuto skutečnost s tlachy, které zaznívaly na Ukrajině – přestože ony satelity jaksi patří jedné a téže zemi. To jsou divy.

Každopádně vzniká dojem, že přichází finální „seřízení hodinek“ významné operace, prováděné Ruskem, Íránem, Sýrií a Irákem. Mohu se samozřejmě mýlit, avšak přesně takto jsou poskládány všechny kousky této skládačky v podobě různých faktů, ale i zvěstí, které přicházely v průběhu posledních měsíců.

Začaly tajemnou větou velitele elitních jednotek Quds íránských Revolučních gard, generála Kásema Sulejmáního o připravovaném velkém překvapení v Sýrii, pokračovaly jeho návštěvou (návštěvami) v Moskvě a končí zatím posledními snímky letiště v Latakii.

Taktéž je zajímavé, že v posledních měsících přesunuté skupiny nashromážděných šíitských dobrovolníků s íránskými poradci (a pokud lze věřit některým zvěstem, i s účastí pravidelných íránských jednotek) se prakticky nezapojily do operací, a to i přes složitou situaci v některých oblastech. Vyskytly se také informace, že i syrská armáda se snaží nabírat rezervy.

Co z toho plyne?

1. Je možné, že dojde k pokusu částečně vyčistit provincii Idlib od proamerických bojovníků, což by s sebou přineslo zostření vztahů se Spojenými státy a Tureckem.

2. Je možné, že dojde k pokusu odlehčit Aleppu rozšířením zóny kontroly v okolí města.

3. Je možné, že dojde k útoku na Palmýru, vytlačení chalífátu odtud a rozvinutí nových obranných pozic.

Poslední varianta vypadá nejsympatičtěji – v případě úspěchu bude možné demonstrovat reálné pozemní vítězství nad chalífátem s vybojováním mediálně známého města a ukázat tak starost o světové kulturní dědictví, v poslední době likvidované chalífátem.

Operaci může v takovém případě provést syrská armáda při podpoře ruského letectva a íránských i ruských vojenských poradců.

Tato varianta zároveň vypadá nejméně riskantně a přináší nejslibnější profit. Nedávno se objevivší video s ruskými letouny na nebi nad Homsem může být nepřímým důkazem toho, že aktivita syrské armády a jejích spojenců se může soustředit právě jihovýchodním směrem. Při případném postupu na sever bude nutné před střetem s chalífátem nejprve porazit americké loutky.

Originální text pod názvem „V daleké Latakii“ je včetně fotografií a map dostupný zde: http://colonelcassad.livejournal.com/2398106.html
Snímek: tentýž zdroj