Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Prohraná válka v Afghánistánu a její důsledky pro USA

0
0
Václav Umlauf
16.8.2017  e-republika

Válka Západu v Afghánistánu byl a je strategický nesmysl, který navíc nese znaky spolčení s globálním zločinem prodeje drog.



Ze zemí Blízkého východu je třeba probrat poslední důležitou zemí, kde nejprve prohráli Britové, pak Rusové a nakonec USA. O Afghánistánu jsme psali důležitý analytický článek v roce 2014 s prorockým názvem Západ prohrál další válku: rekapitulujme Afghánistán. Píše se rok 2017, válka Západu je v této zemi prohraná definitivně, i když v korporátních médiích slavně vítězíme, nebo alespoň neprohráváme. Ale to bylo za korporátního nacisty Goebbelse také a také tomu po bitvě Stalingradu už nikdo nevěřil. Proto je dobré tuto čtyři starou rekapitulaci provést znovu a celou kapitolu této imperialistické ozbrojené intervence uzavřít.

Je logické, že Západ musel na svůj neúspěch nějak reagovat, což rozebral článek Po prohrané válce v Afghánistánu následuje informační embargo. To se psal rok 2015 a jak vidět, nic nového pod sluncem není ani v roce 2017. Nebudeme řešit Trumpovy starosti s válkou v této zemi, ani vítězství Talibánu, ani osud US-základen, které tady budou možná ještě další desetiletí. Západní demokracie nechce úplně ztratit tvář a musí také vysvětlovat udiveným vojákům a platičům NATO, že tak nějak vyhráli, i když vlastně prohráli. Podívejme se jen na dvě věci. Jaké ztráty tato válka přinesla USA, jak doma tak v tomto regionu. Celkové náklady na válku v USA najdete ve statistikách v citovaném článku rekapitulujícím prohru v Afghánistánu.

Obchod s bílou smrtí


Mezinárodní pobočka OSN zvaná ---United Nations Office On Drugs and Crime---- (UNODC) vydala zprávu o zničujícím dopadu války v Afghánistánu na pašování a výrobu omamných látek. V dřívějších článcích jsme citovali zprávu z roku 2013 a nyní se podíváme na 5 let dalšího vývoje. Začneme oficiální statistikou úmrtí Američanů na heroin. V USA je od doby vítězné demokratizace v Afghánistánu počet mrtvých na předávkování heroinem šestkrát vyšší.



Porovnejme tuto statistiku v průměrným nárůstem všech úmrtí narkomanů v USA. Z grafu je jasně vidět základní nepoměr daný nárůstem smrti z heroinu, který je třeba vysvětlit.



Pro vysvětlení sáhněme do ročenky UNODC za rok 2016 (World Drug Report). Statistiku do roku 2013 najdete ve výše uvedeném článku o Afghánistánu. Nová data vypadají následovně.



A pokud někoho zarazí rok 2001, tak to je rok, kdy Afghánistán kompletně ovládl islámský Talibán a podle Koránu zakázal produkci a pěstování omamných drog v zemi. A fundamentalisté to vzali opravdu od podlahy, což ukazuje statistika. Demokratický vývoj země pod okupací Západu ukazuje zbytek dat. Ve zprávě se uvádí, že výroba opia se v roce 2016 zvýšila o 43 procent. Potenciální hrubá hodnota opiátů v roce 2015 dosáhla 1,56 miliardy dolarů, což odpovídá přibližně 7,4 % hrubého domácího produktu Afghánistánu (HDP). V roce 2016 se kultivace opia zvýšila o 10 procent proti roku 2015. Jižní a východní regiony, které zahrnují provincie Helmand, Kandahár, Uruzgan, Zabul a Daykundi, dodávají celkem 59 % celkové produkce. Helmand se stal provincií produkující nejvíce máku, následoval Badghis a Kandahár. A nyní se podívejte na mapu US-základem v zemi podle provincií z roku 2010. Nová mapa na internetu není, ale jistě se nějak zásadně nezměnila.



Jaká náhoda! Největší přítomnost ozbrojených západních demokratů je v jižních a východních regionech země, kde je zároveň největší produkce heroinu na světový, a tedy i na americký trh. Mohl bych přidat poetické fotky, jak vojáci NATO pochodují mezi rozkvetlými máky. Ale někdo by to mohl označit v epoše studené války a korporátního fašismu za falešné zprávy. Tak raději přidám poslední statistiku citované agentury OSN, která ukazuje podíl této země na světové produkci opia, a tím i heroinu.



Takže to shrňme. NATO a USA chrání největší produkci heroinu na světě a jejich vojáci jsou koncentrováni v provinciích, kde je tato produkce soustředěna ze 60 %. Afghánistán je vzkvétající ekonomika, která dělá málem 10 % HDP z výroby, distribuce a prodeje drog. Neoliberálně viděno je to jistě v pořádku, že HDP země roste a je celkem jedno, jak roste. USA jsou zemí, kterou porazilo afghánské opium, alespoň podle tohoto amerického článku. Poslední tabulka z roku 2015 ukazuje americkou celkovou spotřebu legálních oblbováků v porovnání se zbytkem světa.



A je dobré vědět, že 80 % heroinistů začalo s farmaceutickými opioidy pořízenými na lékařský předpis. Takže farmaceutické koncerny kvůli zisku legálně zamořují USA vlastními opiáty a tím připravují Američany na to, aby se stali heroinovými feťáky. A pak utěšeně roste jejich zisk, včetně amerického a afghánského HDP. Komu se to zdá divné, nechť si klikne na heslo opiové války, protože podobnou koloniální politiku praktikovali Britové v Číně během druhé poloviny 19. století. Takže vítězství demokracie v Afghánistánu systematicky ničí celý svět, nejen USA.

Zničit zemi jde, ale vyrabovat její suroviny nejde


Normální úspěšná koloniální válka obsadí zemi a pak ji někdy i po celá staletí drancuje, jako to dělaly imperiální velmoci až do poloviny 20. století všude po světě a nyní v tom tak či onak pokračují. Trump se rozčiluje, že po Pentagonem "vyhrané" a tedy prohrané válce nejsou Spojené státy schopny tuto zemi vyrabovat. Tak se na to podívejme blíže. Za prvé, je co rabovat, protože první geologický výzkum Rusů v 80. letech bohatství země celkem dobře zmapoval. Nový výzkum proběhl za pomocí moderních metod do roku 2013 a na následující prezentaci najdete přehled nerostného bohatství v zemi.
Mineral Resources and Initial Development Corridor Analyses in Afghanistan, Jerry Garry, 2011 from JerryNombriGarry

Jednoduše řečeno, v této zemi je asi za 1 bilion dolarů nerostného bohatství, zejména vzácných kovů nutných do mobilů, dále zlato, lithium atd. Ale okupanti všeho druhu to nemají u vyhraného Talibánu dobré, pokud by se pokoušeli něco těžit. Průmyslový podnik zničíte jednou raketou. A nyní se podívejte, kdo bude doopravdy těžit z nerostného bohatství země, pokud se jí podaří někam vyvézt málo rozvinutou afghánskou dopravní sítí.



Mapa ukazuje hlavní těžební koridory a jejich napojení na dopravní síť, kterou chce země budovat pomocí různorodých investic. První odhady ukazují, že pro zprovoznění těžby a základní infrastruktury země je třeba asi 20 miliard dolarů. Ty zaplatí Čína, Írán a Indie, které se už dávno domluvily s modernizovaným US-Tálibánem, který zemi dobyl na Rusech s pomocí CIA a nyní zde bude po porážce Američanů znovu vládnout. A nyní se podívejte na hlavní tahy budovaných železnic ze země.



Je to jasné, kam nově stavěné železnice vedou, do USA nikoliv. Takže uzavřeme kapitolu nerostného bohatství. USA dobyla zemi pro sousedy, s nimiž nyní vede studenou válku. Kdyby Američané měli alespoň tolik rozumu jako imperiální Britové, tak by mysleli na to, že dobytou zemi je třeba také hospodářsky vyplundrovat, aby se zaplatily zbraně a mrtví vydaní v boji za tzv. "demokratizaci".
****Strategické ropovody a plynovody

Poražená okupační vojska obecně viděno nemohou zajistit bezpečnost ropovodů a plynovodů. Ale skrze přítomnost na izolovaných základnách mohou docela dobře škodit, pokud trubky bude chtít používat někdo, kdo okupantům vadí. A to je asi jediný důvod, proč má další okupace Afghánistánu nějaký strategický smysl pro USA. Pokud ovšem do toho nepočítáme celkovou studeno-válečnou strategii obklíčení Ruska vojenskými základnami ze všech stran. Tak se podívejme, kdo se potřebuje s vítězným Talibánem domluvit, aby mu neničil trubky.



Žlutá ukazuje, že hlavním nepřítelem USA v tomto regionu je Čína. Jenže ta bere ropu a plyn přímo z Ruska a její hlavní plynovod z Kazachstánu obchází Afghánistán od roku 2009 a jde přímo do Číny. Také hlavní plynovod z Turkmenistánu jde do Číny mimo Afghánistán, a to přes Kazachstán. Takže těmi zeměmi, jež lze efektivně vydírat zavřením kohoutků, jsou Indie a Pákistán s ropovodem a plynovodem TAPI, který se staví a kvůli kterému se mimo jiné vede i válka v Sýrii. Viz náš článek z roku 2013 (Fakta o Sýrii XI. aneb Kdo válčí a proč). Turkmenistán je exportem zásadně závislý při dodávkách do jihovýchodní Asie na trasy přes Afghánistán, proto se domlouvá s etnicky spřátelenými Uzbeky v Tálibánu. Jenže Indie se domlouvá se svým nepřítelem Pákistánem, aby druhá část TAPI z Iráku šla přes tuto zemi do Indie. Celkový přehled obou plánovaných tras TAPI je zde.



Pak není třeba ropovod z Afghánistánu, i když by byl dobrý jako druhá větev a Turkmenistán chce dodávat do jihovýchodní Asie hlavně zemní plyn. Pákistán začal provádět částečně nezávislou politiku na USA a ekonomicky se zásadně sbližuje s Čínou, která má zájem na dodávkách ropy a plynu z Íránu. Všechny tyto země jednaly s Tálibánem a dohody jsou asi uzavřeny, protože Tálibán neútočí ani na trubky, ani na těžební zařízení citovaných zemí. Tálibán aktivně bojuje proti mezinárodnímu terorismu, aby ze země dostal wahabitskou Al-Kájdu. Tito zahraniční žoldnéři jsou a budou trojským koněm Západu, jako je tomu v Sýrii. Pokud by se USA a Západ rozhodly v Afghánistánu škodit, nic nevadí, trubky TAPI půjdou z Íránu do Indie přes Pákistán. A tato trasa plynovodu se už také efektivně buduje, viz náš článek z roku 2013 (Irán postižený západním embargem dokončuje plynovod do Indie).

Závěr


Válka Západu v Afghánistánu byl a je strategický nesmysl, který navíc nese znaky spolčení s globálním zločinem prodeje drog. Viz předložené argumenty.

- - -


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 550 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

České parlamentní volby: Předvolební úvaha bez prognóz a bez záruky

0
0

Stanislav Blaha 
16.8.2017 e-republika

Ať formálně vyhraje kdokoliv, faktický vítěz je už dopředu jasný. Podívejme se na lesklou bídu české politické scény.


20. a 21. října 2017 u nás proběhnou volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a podle předvolebních billboardů to vypadá, že celá předvolební kampaň se ponese v duchu boje za záchranu demokracie před Andrejem Babišem. O tom, zda je to ta správná taktika, která zavedeným stranám zvedne pokleslé preference, mám ovšem velké pochybnosti. Pojďme se podívat na několik důvodů, proč to dle mého názoru nebude fungovat. 

Harakiri ČSSD


Sociální demokraté provedli rituální sepuku, když oznámili veřejnosti, že Andrej Babiš, předseda koaliční strany, s nímž tři a půl roku poměrně úspěšně vládli, je darebák, se kterým nadále nemohou sedět v jedné vládě. Potenciálnímu voliči sociální demokracie tak dali na výběr ze dvou variant. V té první sociální demokraté po celou dobu nevěděli, s kým jdou do koalice a s kým v ní po celou dobu vládnou. V tom případě prokázali naivitu a nezaslouží si jeho hlas. V té druhé celou dobu věděli, co je Andrej zač, a celý ten spektákl s demisí-nedemisí předsedy vlády byl jen způsob, jak snížit rozdíl v předvolebních preferencích ANO a ČSSD.

Pro tu méně cynickou část potenciálních voličů sociální demokracie je takový postup neakceptovatelný a dosavadní předvolební průzkumy ukazují, že efekt koaliční roztržky je přesně opačný, než předpokládali spindoktoři z okolí premiéra a dnes už bývalého předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky. Voliči také ČSSD řádně spočítají, že nesplnila své předvolební sliby týkající se církevních restitucí a dokonce se jim za to ani neomluvila. Slova nového volebního lídra Lubomíra Zaorálka o tom, že ČSSD má v předvolební kampani vystupovat více "antiestablishmentově", pak v souvislosti se skutečnou domácí a zahraniční politikou praktikovanou vedením ČSSD nemohou působit jinak než směšně. Sociální demokracie dojíždí na klasické dilema levicových reformistů - nemohou dlouhodobě mít současně hlasy od chudých voličů i peníze od bohatých sponzorů. 

ANO stačí nedělat nic, jeho úspěch zajistí "Lidová fronta proti Babišovi"


Andrej Babiš se svým hnutím bez ideového zakotvení a vyprofilovaných osobností má teď v podstatě jednoduchý úkol: Nedělat nic. A všichni, kteří si pamatují éru Berlusconiho v Itálii, vědí, že bude trvat ještě dlouhá léta, než se spojeným silám tradičních českých politických stran, "nezávislých, apolitických a neziskových" občanských iniciativ, veřejnoprávních i soukromých prostředků šíření masových dezinformací, "čestných a odvážných" policistů a prokurátorů a na politice a velkých penězích "naprosto nezávislých" soudů podaří prosadit, aby český lid pod vedením zahraničních oligarchických struktur slavně zvítězil nad jedním slovenským miliardářem, který se rozhodl nerespektovat pravidla hry, jež tu byla s tak rafinovaným úsilím za posledních 28 let nastavena.

Andrej Babiš není příčina všeho zla, ale syndrom nemocného systému, jenž tady po roce 1989 nastolili lidé, kteří ho teď nejvíce kritizují. Žádost policie o vydání Babiše a Faltýnka k trestnímu stíhání dva měsíce před volbami je tak třeba vnímat jako začátek dlouhé cesty k cíli, kterým je... nic na současném prohnilém modelu neměnit. 

Lidovecká ztráta rozumu


KDU-ČSL po celou polistopadovou éru působila jako strana s největším koaličním potenciálem a oslovovala své voliče důrazem na dlouhodobá řešení a rozumné kompromisy. Slavnostně odpřísahnutou a poté velmi rychle odpískanou koalicí se Starosty se však podle mého názoru sama této výhody zbavila. Přestože se tento podivný vládně-opoziční a klerikálně-ateistický slepenec po nekonečném ujišťování o pevném přátelství a politické odvaze rozpadl ještě před odevzdáním kandidátních listin, je docela možné, že výsledkem nakonec přece jenom bude koalice - tedy koalice dvou "odvážných" mimoparlamentních stran. Pro lidovce by to dle mého názoru byl celkem spravedlivý trest za jejich roli při prosazování církevních restitucí, slepé plnění pokynů z americké ambasády i neochvějnou podporu militaristických tendencí, pro Starosty by to byla hořká odměna za předchozí kolaboraci s asociály z TOP 09. 

Bezzubí komunisté


Čeští komunisté dnes jako jediní splňují Haškův ideál "Strany mírného pokroku v mezích zákona". Nenajdete u nich až na několik výjimečných "mimóz" typu Semelové žádný radikalismus (možná z obavy, že by pak mohli být soudně zakázáni). Co se týče migrace, zastávají v souladu se svou voličskou základnou nikoli internacionalistické, ale nacionalistické postoje. Ostatně, přiznejme si, že internacionalismu na levici hodně uškodily "internacionální", či přesněji řečeno imperialistické intervence, kterými bývalý Sovětský svaz občas "obšťastňoval" své spojence.

Ve věcech ochrany životního prostředí, energetiky a hospodářské politiky komunisté dlouhodobě prosazují technokratická řešení, čímž se příliš neliší od ODS, ČSSD a TOP 09. Jako takoví by mohli být ideálním koaličním partnerem pro ideologicky beztvarého technokrata Babiše. Tato varianta, proti které by se samozřejmě okamžitě spustil pokřik o "temné ruce Kremlu", by měla jednu velkou výhodu - rozbila by současný politicko-ekonomický systém služeb a protislužeb. Proto jí také velkou šanci na realizaci nedávám.

Kalousek na suchu


Poté, co se z mediální scény potichu vytratil Karel Schwarzenberg, kníže, jenž je pražskému lidu kavárenskému blíže, ponořila se TOP 09 postupně pod čáru ponoru předvolebních průzkumů. Miroslava Kalouska však není radno podceňovat, patří k rétoricky i mediálně nejzdatnějším českým politikům. Pokud se úspěšně podaří pravicovému lidu vnutit představu Andreje Babiše jako "zlojeda"číslo 1, pak by se mohlo stát, že čeští asociálové ve spojení se zahraničními sponzory nakonec do poslanecké sněmovny protlačí tuto černou můru české politiky a jeho spolustraníky. A pokud se policejní a soudní cestou podaří eliminovat Andreje Babiše z volební soutěže, bude se tento médii protežovaný Richelieu české politiky v "duhové vládě národní jednoty proti Babišovi" jistě pohybovat jako ryba ve vodě. 

Outsideři z okraje politické scény


O pravicového euroskeptického voliče se utká ODS s SPD Tomia Okamury. Ti první jsou na dlouhodobém úpadku, ti druzí na pozvolném vzestupu. Rozhodně by bylo chybou podceňovat Tomia Okmuru s jeho asijskou houževnatostí a pohnutým dětstvím prožitým v sirotčinci pod katolickým Hostýnem. Tato nevšední kombinace ho v duchu těch nejlepších haškovských tradic předurčuje k vůdcovství českých nacionalistů. V případě, že se do parlamentu dostanou obě tyto strany, mohly by tvořit druhou variantu koalice s hnutím ANO.

Na druhé straně politického spektra živoří Zelení a Piráti. Přestože se mezi nimi pohybují zajímavé politické osobnosti, škodí jim jejich ideová nečitelnost, sklony k chaotismu a zaměření na úzce vymezená témata. V případě, že se některá z těchto stran dostane do poslanecké sněmovny, bude těsně po volbách vítanou posilou pro lidovou frontu proti Babišovi, po několika měsících však hrozí, že se pro své partnery stane příslovečným trnem v patě. 

Závěr


Tipovat při současných turbulencích, jak z hlediska výsledků jednotlivých politických stran dopadnou říjnové volby do poslanecké sněmovny, by vyžadovalo mít věštecké schopnosti a vlastnit křišťálovou kouli. Jedno je však jisté - Česko bude mít novou vládu a budou v ní spolu sedět lidé, kteří dnes přísahají na to, že v ní spolu nikdy sedět nebudou. A ať už nám z těch, kdo se ucházejí o naš hlasy, bude personálně vládnout kdokoliv, fakticky se rozhoduje pouze o tom, v jakém poměru se o zisky z masivního ožebračování našich občanů podělí zahraniční korporace s místními oligarchy. 


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme! 
 
 

Související články:

Moskva zmařila globální plány Washingtonu a Londýna

0
0

Irina Ťukačevová
16. 8. 2017   zdroj

List The Guardian uveřejnil rozhovor s bývalým šéfem britské zpravodajské služby MI6 Johnem Scarlettem, v němž odhalil zajímavé detaily strategického plánu USA a Velké Británie proti Rusku. Článek byl později odstraněn, avšak přístup k němu je možný v cache. Scarlett hovořil o podrobnostech plánu, zaměřeném na rozpad Ruské federace. "Nejpropracovanější strategický plán Washingtonu a Londýna, který předpokládal rozpad Ruska, byl v posledních několika letech zcela zmařen", prohlásil bývalý šéf MI6.

Podle něj Západ plánoval po příchodu k moci Michaila Saakašviliho umístění vojenských a výzvědných základen na území Jižní Osetie. Další plány zahrnovaly zapojení radikálních islamistů k destabilizaci situace.

"Musíme však uznat, že válka v Gruzii v roce 2008 nám ukázala železnou pěst Moskvy proti našemu nejglobálnějšímu plánu na Kavkaze", řekl Scarlett.

"I když krize Ukrajiny a Ruska eskalovala v několika fázích, Vladimír Putin zasadil třetí smrtelný úder tomuto strategickému plánu integrací Krymu do Ruska. Naděje na rozpad Ruska nezůstala a prakticky celá operace byla zastavena", dodal exšéf britské zpravodajské služby.

Kromě toho plánovaly Washington a Londýn kroky k umístění základen na ukrajinském území, oznámila ren.tv.

Kreml překonal všechny nastražené překážky a zabezpečil zemi před ničivým působením USA a Velké Británie.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Article 0

0
0
Václav Umlauf
15.8.2017   e-republika

Valaši jsou národ hloubavý a rádi přichází věcem na kloub. Oba chlapi ve vlaku našli podstatné spojení mezi dvěma druhy sviní a příslušným neoliberálním jevem zvaným "prasečí mor".



Česko má prasečí mor, čili přesně řečeno africký mor prasat, který u nás za komunismu nebyl, ale vynořil se s kapitalismem. Odborník řekne, že souvislosti tohoto typu nelze prokázat a že nemám šířit poplašné zprávy ohledně kapitalismu. Prý je jich i tak celkem dost, a obzvláště na našem webu. Ohnisko nákazy se nachází na Zlínsku (asi 50 km2) a je tak nějak izolováno, aby nakažení divočáci nemigrovali do jiných oblastí. Mají v klidu zdechnout v kukuřici a v jiných plodinách, které místní zemědělci nesmí sklízet. Krajská veterinární správa podala v souvislosti s nákazou africkým morem prasat trestní oznámení na neznámého pachatele u zlínské policie dne 19.7. 2017. To bylo pondělí a v úterý policisté zahájili úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu šíření nakažlivé nemoci zvířat. Je to asi na 1 rok do lochu, pokud to někomu prokáží. Virus nepřežije první mrazy. Pak by se svět a bulvár měl vrátit do normálních kapitalistických kolejí. Místo prasečího moru budou české parlamentní volby a tento společenský jev svou virulencí a plošným rozšířením v médiích nahradí byvší chcíplá prasata.

Jel jsem za bráchou na Zlínsko a poslouchal sousedy ve vlaku, kteří analyzovali teorie ohledně chcíplých prasat. Oba odborníci na tento u nás nevídaný jev porovnávali pravdivost dvou hlavních verzí šířených v kraji. Tak prý za prvé, divočáci jsou u nás totálně přemnožení a nejlépe se jim daří na okrajích sídlišť v lesoparcích u Prahy a také kolem Zlína. Ráno vyberou popelnice kolem sídlišť a pak na večeři si vlezou do lánu kukuřice. Zvířecí rasisté se sklonem k neoliberalismu by řekli, že černým sockám se daří dobře, proto mají hodně mláďat. Celé stádo čtyřnohé černé je tak chytré, že bez problémů obelstí starého, hluchého a slepého mysliveckého dědu s platným razítkem na flintu od spřáteleného, stejně starého a stejně zdatného doktora. Takový exemplář s rozklepanou rukou trefí tak akorát cyklistu nebo běžce. Tito nadšenci za zdravý životní styl běhají v pestrobarevných úborech a vypadají v lese jak papoušci při kolektivním páření organizovaném sportovními korporátkami.

Oba spolucestující porovnávali platnost a výpovědní hodnotu dvou základních teorií šíření prasečího moru na Zlínsku. První teorie pravila, že jedna "sviňa" koupila z ukrajinské kafilerky nakažené maso, vozila to do Česka přes podmazané celníky a zfalšované doklady. Prostě a jednoduše, tato "sviňa" podnikala stejným neoliberálním způsobem jako západní supermarkety, které vypěstují a vyrobí zadarmo na Ukrajině. Toto agro-alimentární svinstvo nazývané "potraviny" přerazítkují v Polsku na "Made in EU" a pak to prodávají v českých supermarketech za cenu západních výrobků. Zlínská drobná svině "toť tuto prasačinu" prodávala do místní zoologické zahrady. Když už to shnilé maso nikdo a nic nemohlo žrát, tak zbylý importovaný produkt zahrabali do lesa, kde to sežrali ti divočáci a mají mor. Druhá teorie měla také neoliberální podnikatelské jádro a byla podobně zajímavá. Místní mafiánské "svině" vytunelovaly, nakradly, a na pozemku myslivců si postavily nelegální golfové hřiště. Myslivci jim do této mafiánské prasečiny šikovnými triky nahnali divoké svině, které z golfového ráje českých "sviň" opět udělaly původní ekosystém. Tento lítý boj o ovládnutí citovaného teritoria prý vyřešila skupina těch mafiánských sviní tím, že přírodní konkurenty jednoduše otrávila. Tak prý vznikl prasečí mor.



Obě historky sociologicky viděno patří do kategorie tzv. "městských legend" (urban legend), viz knihu Černá sanitka a jiné děsivé příběhy. Valaši jsou národ hloubavý a rádi přichází věcem na kloub. To mohu potvrdit sám na sobě. Oba chlapi ve vlaku našli podstatné spojení mezi dvěma druhy sviní a příslušným neoliberálním jevem zvaným "prasečí mor". Plošné šíření tohoto jevu je zajištěno tím, že ideologický a jiný vir skáče "ze svině na sviňu", jak moudře poznamenal jeden z citovaných expertů na tento jev. Analyzované spojení obou druhů prasat svou virulencí a silou vykazuje všechny znaky mafiánského kapitalismu bez přívlastků pěstovaného na vlády klausovců a jejich současných pohrobků.

Pro agenta Nováka a vnitrácké chovance připomínám, že nešířím ani poplašnou ani falešnou zprávu o spiknutí různorodých sviní za účelem šíření prasečího moru a mafiánského kapitalismu. Tato odborná etnografická a sociologická stať jen obohacuje strukturu městských mýtů o novou valašskou variantu vyprávěnou v epoše reálného kapitalismu. Jel jsem prosím v přecpaném vlaku soukromé společnosti Arriva z Prahy dne 13. 8. 2017. Na rozdíl od líných Českých drah tato německá soukromá dopravní společnost pochopila, že napůl zavřená trať mezi Bylnicí a Trenčínem je schopna produkovat zisk převozem Valachů a Slováků z Prahy až do Piešťan a do Nitry.

- - -

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

Naši kádrováci

0
0
Radim Valenčík
16. 8. 2017     RadimValenčíkPíše
Všimli jste si, jak na Facebooku (a nejen tam) přibývá místo používání věcných argumentů nenávistných výpadů, které nabývá podoby tupého kádrování? A nejen to, za účelem tupého kádrování se začínají fabulovat obvinění ve stylu procesů v 50. létech či amerického maccarthismu 50. let. U řady diskusí jsem zaznamenal, že existují dva světy... 



Svět těch, kteří chtějí pochopit, jak to je a o co jde, a svět těch, kteří nechtějí znát pravdu, kteří chtějí jakýkoli názor, který přispívá k pochopení příčin současných problémů, kádrováckým způsobem umlčet. V současné době se tito kádrováci pokoušejí přejít od kádrování k represím. Zatím jen ekonomickým, ale kdyby měli tu moc, tak si s velkou chutí zopakují monstrprocesy i s popravami. V tomto druhém světě žijí jedinci, kteří ztratili jakoukoli soudnost i slušnost. Asi se s tím nedá dělat nic jiného, než je prostě v rámci věcných diskusí nevnímat. Nepatří do světa normálních lidí.

K tomu malá poznámka: Nejvíce mně zklamal člověk, kterého jsem považoval za poměrně slušného novináře a který se pustil na základě fabulací a bez znalostí faktů (což by se dobrému novináři, kterým kdysi opravdu byl, stávat nemělo) do mého kádrování tak tupým způsobem, že si to dodnes nedovedu vysvětlit. Snad skutečně existují nakažlivé memplexy, které roznášejí mezi některými méně odolnými jedinci nákazu určitého typu posedlosti.

Přitom je tolik problémů, které je potřeba věcně, s chladnou hlavou a všestranně probrat. Problémů, na které nemám jednoznačný názor či v pohledu na které mají někteří lidé, kterých si vážím, jiný pohled, pohled, který je podepřen rovněž relevantními argumenty a který vychází z jejich životních zkušeností.

Uvedu jen namátkou příklady sporných otázek, které stojí za korektní prodiskutování (v kontextu blížících se voleb):
- Je Babiš největší zlo, nebo si zaslouží určitou ochranu veřejným míněním, aby neprošlo ještě větší zlo?
- Kterou stranu volit, když žádná není volitelná v tom smyslu, že by byla schopna pojmenovat příčiny současných problémů a cestu jejich řešení?
- Jak je možné, že vedení všech politických stran selhalo? Je to jen přirozená nemoc papalášství, nebo to souvisí se složitostí doby, kterou procházíme?
- Je volba tzv. "menšího zla"řešením, nebo touto volbou upevňujeme pozici většího zla, kterým jsou strany "menšího zla" kontaminovány zevnitř?
- Lze ještě nějak ovlivnit výsledek voleb?
- Co nás může ještě do voleb potkat?
- Jak vyhodnotit výsledek voleb?
- Na co se připravit po volbách?
- Odkud pochází současná moc, kdo je jejím nositelem, jaké jsou mechanismy jejího fungování, jak se bránit důsledkům jejího destruktivního působení?

V obecné poloze jsem se na některé z otázek pokusil dát odpověď v sérii článků, které jsem napsal během dovolené. Zejména:
O globální moci, jejích slouzích teď, po Jihlavě/1
Viz: http://radimvalencik.pise.cz/4855-o-globalni-moci-jejich-slouzich-ted-po-jihlave-1.html

O globální moci teď, po Jihlavě/2
Viz: http://radimvalencik.pise.cz/4856-o-globalni-moci-ted-po-jihlave-2.html

A možná ještě o něco lepší, zvláště druhá část:
Globální prediktor, nebo jádro globální moci?/1
Viz: http://radimvalencik.pise.cz/4875-globalni-prediktor-nebo-jadro-globalni-moci-1.html

Globální prediktor, nebo jádro globální moci?/2
Viz: http://radimvalencik.pise.cz/4876-globalni-prediktor-nebo-jadro-globalni-moci-2.html

K tomu malá poznámka: Na základě řady podnětů a doporučených zdrojů jsem si poměrně podrobně prostudoval "Dostatečně všeobecnou teorii řízení", viz:

http://leva-net.webnode.cz/koncepce-socialni-bezpecnosti/#DVTR

Byl jsem dost zklamán. Trochu Berďajeva, trochu Vernadského, vyloženo přes směsici konceptů z teorie řízení, zabaleno do mystického prostěradla (takže přesnou definici "globálního prediktora" tam nenajdete). Do řady pasáží se promítá šok z rozpadu Sovětského svazu a snaha najít nějakou oporu v odpovědi na otázku, co dál s Ruskem. Ale kdo chce v něco věřit, tak tomu jeho víru brát nebudu. Každopádně to, jak funguje současná globální moc, jakou metamorfózou jádro současné globální moci prochází, tam nenajdete.

V návaznosti na předešlé snad ještě jedna otázka, aktuální i v souvislosti s rovněž se blížícími prezidentskými volbami:
- Jak rozpoznat slouhy současné globální moci, slouhy slouhů této moci a jejich poskoky?
- Koho ve vysoké politice můžeme považovat za dostatečně odolného, aby nespadl do některé z kategorií slouhovství současné globální moci a aby z volby současnou globální mocí podstrčené figurky nebyla naše veřejnost tak rychle zklamána, jako Francouzi z volby Macrona?

O tom, že se současní tupí kádrováci snaží sestavovat různé seznamy "nepohodlných osob" a zneužívat i státní instituce k pronásledování lidí (což je logickým pokračováním předešlého) někdy jindy. Nyní je nejaktuálnější plně využít dosud existující prostor k pochopení odpovědi na standardní otázku, "Co dělat?".

Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/4888-nasi-kadrovaci.html

Pro Severní Koreu jsou sankce, uvalené Radou bezpečnosti OSN, vražedné

0
0
Peter Koenig
16.8. 2017   Zvědavec
Jak uvedla televizní společnost CNN: „Rada bezpečnosti OSN v sobotu [5. srpna 2017] přijala rezoluci, která ukládá nové sankce Severní Koreji za nepřetržité testování mezikontinentálních balistických raket (ICBM) a porušování rezolucí OSN.Rezoluce 2371 byla jednohlasně schválena, získala všech 15 hlasů.


Rezoluce se zaměřuje na hlavní export Severní Koreje, včetně uhlí, železa, železné rudy, olova, olovnaté rudy a mořských plodů. Sankce také cílí na další příjmové toky, jako jsou banky a podniky, spojené se zahraničními společnostmi.

Rezoluce 2371 byla uložena - kým jiným? - Spojenými státy, hlavním agresorem na světě; mimořádně škodícím národem, který nikdy nebyl potrestán, ani sankciován samotným orgánem pro budování míru, Radou bezpečnosti OSN (UNSC), za miliony válečných úmrtí a vražd, provedených bezpilotními letadly. USA mají na svědomí nezákonné a hegemonické války, vedené v zastoupení nebo prostřednictvím vlastních smrtících strojů, po celé planetě, k nimž došlo za posledních 70 let - nebo možná více.

Tuto rezoluci, zaměřenou proti KLDR, jednomyslně schválilo všech 15 členů Rady bezpečnosti OSN, včetně jediných spojenců Severní Koreje - Číny a Ruska. Možná k tomu měli tito dva spojenci své vlastní strategické a sobecké důvody, že rezoluci nevetovali a nenavrhli místo ní jiná diplomatická opatření – nebo něco jiného. Diplomatická opatření, která možná mohla pádnými důvody přesvědčit Washington a jestřáby z Pentagonu, a také zastavit v podněcování k válce Trumpa, který vykřikuje výhrůžky ohledně jaderné hrozby ze svého golfového klubu v Bedminsteru (ve státě New Jersey): „Střetnou se s ohnivou zlobou, jakou svět nikdy neviděl“. Rusko a Čína mohly navrhnout opačné usnesení, které by usilovalo o dialog a přinutilo by Washington k zastavení agresivity a útočnosti. - Rusko a Čína to však neudělaly. A to je smutné.

Je to neskutečná hanba, do jaké míry se doslova celý svět může přetrhnout, jen aby byl Washington spokojený - a s ním i manipulanti stínového státu a „deep state“ kteří tahají za nitky loutek v Bílém domě, ostatně jako vždy. To jsme se opravdu stali světem vazalů pro umírající impérium?

Ti samí vojenští agresoři, kteří jsou řízeni Washingtonem, zničili před více než 60 lety Severní Koreu tak, že z ní zbyla hromada trosek, a tehdejší populace 10 milionů obyvatel se snížila o třetinu. USA nikdy neumožnily podepsání mírové dohody. Namísto toho měla Korejská lidově demokratická republika (KLDR) jen nejistou smlouvu o příměří, a navíc ji neustále ohrožovaly obrovské americké vojenské základny v Jižní Koreji a Japonsku, plné flotil válečných letounů a plavidel. Do vzdušného prostoru KLDR se často dostanou americké bombardéry. Vojenské manévry, které provádí americká armáda společně s Japonskem a Jižní Koreou, jsou opakovanou hrozbou pro mírumilovný život Severokorejců. Striktně vynucená vojenská demarkační linie o délce 250 km (podél 38. rovnoběžky) rozděluje korejské rodiny po více než tři generace.

To, co režim Kim Čong-una ukazuje světu, není nic jiného, ​​než ochota a připravenost bránit dosažených úspěchů KLDR, úžasně přebudované země, nabízející veškeré sociální výhody, které zahrnují bezplatné vzdělání a zdravotní služby pro více než 25 milionů lidí. Jaderné odstrašování není nebezpečné pro nikoho, ani pro Japonsko, ani pro Jižní Koreu, a už vůbec ne pro USA. A Trump to zatraceně dobře ví. Jeho vychloubání se „ohnivou zlobou“ není ničím jiným než řinčením zbraní, šoumenstvím, které přísluší golfovému multimiliardářskému psychopatovi, jehož snem je řídit díky Bohu slábnoucí impérium. Neodvážil by se Severní Koreje ani dotknout, protože jinak by musel čelit „ohnivé zlobě“ spojenců KLDR (tj. Rusko a Čína), a to i navzdory jejich nešťastnému hlasování pro rezoluci.

Pokud by sankce OSN byly dodržovány, snížily by se roční příjmy Severní Koreje z vývozu o třetinu, tj. asi o částku 1 miliardy amerických dolarů. To by mohlo uvrhnout celou zemi, již tak izolovanou předchozími západními sankcemi, do extrémních těžkostí a hladomoru. Ačkoli je nepravděpodobné, že by Čína, s níž Severní Korea obchoduje (objem exportu tvoří 90%), trvala na dodržování těchto sankcí, je to nicméně nespravedlivá hrozba.

Podívejme se nyní na legitimitu rezoluce OSN o sankcích v širším kontextu - v kontextu, který světová populace vůbec nezná, nebo na něj snadno zapomene.

Kapitola VII Charty Organizace spojených národů, zabývající se akcemi při ohrožení míru, porušení míru a činech útočných.

Tyto akce se řídí konkrétně články 39, 40, 41 a 42 (kapitola VII):

Článek 39

Rada bezpečnosti určí, zda došlo k ohrožení míru, porušení míru nebo útočnému činu, a doporučí nebo rozhodne, jaká opatření budou učiněna v souladu s články 41 a 42, aby byl zachován nebo obnoven mezinárodní mír a bezpečnost.

Článek 40

Aby předešla zhoršení situace, může Rada bezpečnosti, dříve než učiní doporučení nebo rozhodne o opatřeních, stanovených v článku 39, vyzvat dotyčné strany, aby splnily předběžná opatření, jež považuje za nezbytná nebo žádoucí. Taková prozatímní opatření nejsou na újmu práv, nároků nebo postavení zúčastněných stran. Rada bezpečnosti náležitě přihlédne k tomu, pokud taková prozatímní opatření nebudou splněna.

Článek 41

Rada bezpečnosti může rozhodnout, jaká opatření, nezahrnující užití ozbrojené síly, mají být použita, aby jejím rozhodnutím bylo dodáno účinnosti, a může požádat členy Organizace spojených národů, aby taková opatření provedli. Tato opatření mohou zahrnovat úplné nebo částečné přerušení hospodářských vztahů, spojů železničních, námořních, leteckých, poštovních, telegrafních, rádiových a jiných, jakož i přerušení diplomatických styků.

Článek 42

Pokud se Rada bezpečnosti domnívá, že by opatření podle článku 41 byla nedostatečná, nebo se ukázala jako nedostatečná, může podniknout takové akce leteckými, námořními nebo pozemními silami, jaké považuje za nezbytné k udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti. Takové akce mohou zahrnovat demonstrace, blokádu a jiné operace leteckými, námořními nebo pozemními silami členů Organizace spojených národů.

Bilaterálně uložené ekonomické sankce, které jsou hlavním trestem Spojených států, jenž napaří podle libosti jakémukoliv národu, který jim nezobe z ruky, jsou naprosto nezákonné a porušují mezinárodní právo.

Legitimita ekonomických sankcí, které uložila OSN, je ve většině případů velmi diskutabilní, a to platí zvláště v případě Severní Koreje, neboť tyto sankce mohou ovlivnit lidská práva nebo konkrétněji hospodářská, sociální a kulturní práva civilistů (ESCR, tj. Rada pro výzkum v ekonomické a sociální oblasti), protože nepříznivé důsledky mohou vést k humanitární krizové situaci, tzn. že může nastat nedostatek určitého zboží a služeb, které jsou nezbytné k zajištění základních životních potřeb (Robin Gebs: „Humanitární záruky během režimu ekonomických sankcí: žádost o doložky s automatickým odvoláním, pravidelné sledování a následné posouzení dlouhodobých účinků“. Harvard Human Rights Journal 18, 2005, str. 173).

V případě Severní Koreje jsou takové sankce naprosto absurdní, ne-li nelegální, protože hlavním agresorem není a nikdy nebyla Severní Korea, ale Spojené státy.

Avšak dosud se nikdy žádnému národu na této krásné planetě nikdy nepodařilo zavést režim sankcí vůči USA prostřednictvím nejdůležitějšího orgánu pro budování míru a bezpečnosti, kterým je OSN. - Proč se to nikdy nepodařilo? - Protože se všichni obávají amerických odvetných opatření. Avšak Rusko, Čína a Šanghajská organizace pro spolupráci (SCO), která již zahrnuje polovinu světové populace a ovládá jednu třetinu ekonomické produkce na světě - a je zjevně v procesu úplného oddělení od hegemonie dolaru - by se už neměly bát amerických odvetných opatření - nebo snad ano?

Je neuvěřitelné, jak si svět, takový svaz národů, nechal zcela vymýt mozek, když akceptoval téměř bez výjimek a pochybností zvěrstva, páchaná Washingtonem, zločiny na lidskosti, nevybíravé zabíjení desítek miliónů lidí po celém světě, nejhorší zneužívání lidských práv, které naše moderní historie kdy poznala, aniž by mrkl okem. Zároveň je tento „pevný“ svaz národů připraven udusit Severní Koreu, malý statečný stát, který pouze testuje svou schopnost sebeobrany, neboť chce čelit neustálým nezákonným výhrůžkám ze strany největšího světového agresora, Spojených států amerických.
North Korea: Killer Sanctions Imposed By The UN Security Counci

Parafrází na Shakespearova, resp. Hamletova slova: Vymknuta ze svých kloubů doba šílí, může být novodobé rčení: Trumpova Amerika vymknutá ze svých kloubů zešílela…

0
0
Břetislav Olšer
16.8. 2017   Rukojmí
Ve virginském Charlottesville v sobotu pokračovaly nepokoje kvůli akcím bělošských extremistů, proti kterým přišli demonstrovat jejich odpůrci. Do davu najelo vozidlo, které zabilo jednu ženu.
Dalšími oběťmi jsou dva policisté, kteří zemřeli při pádu vrtulníku. Zraněno bylo nejméně 35 lidí. Starosta města vyhlásil mimořádný stav.

Pořádkové síly proti davu asi šesti tisíc lidí vyrazily s cílem vyklidit park. Mezitím však do odpůrců nacionalistů úmyslně najelo auto. V důsledku nárazu zemřela dvaatřicetiletá žena, což policie vyšetřuje jako zabití a již zadržela dvacetiletého řidiče vozu pocházejícího z Ohia.

Policejní helikoptéra se zřítila nedaleko Charlottesville krátce poté, co zasahovala u nepokojů. Zemřel při tom osmačtyřicetiletý pilot a o osm let mladší člen posádky. Nikdo nebyl zraněn, uvedla policie. Stovky bělošských extremistů s hořícími pochodněmi se nejprve v noci na sobotu střetly v univerzitním areálu Charlottesvillu kvůli sporu o vlajku s konfederačním křížem, kterou kritici označují za symbol rasismu a otrokářství. Bitku rozehnala policie slzným plynem a obušky…

Sraz tu měli pravicoví extremisté v čele s šéfem Ku - Klux - Klanu Davidem Dukem, přesně s tím Dukem, který byl v Česku při své návštěvě v roce 2009 zatčen, když byl pozván Filipem Vávrou, členem neonacistického Národního odporu. Američan měl mít na programu dvě přednášky - v centru Prahy, kde mu zrušili vystoupení na Univerzitě Karlově, poté v Brně. Do Česka prý přijel propagovat knihy „Moje probuzení“ a „Židovský rasismus“.

David Ernest Duke je v USA znám jako horlivý rasista a antisemita. V 70. letech založil a vedl jednu z odnoží Ku - Klux - Klanu. V roce 2002 ho soud poslal na 15 měsíců do vězení za daňový únik, jako mafiána Al Capona.

V pražské restauraci Černý orel na Kampě díky jemu zažili v dubnu 2009 její štamgasti nečekanou scénu z akčního filmu; asi třicet kukláčů přijelo několika auty, vyskákali z nich a bondovsky vtrhli do restaurace, kde obklopili jednoho z hostů. Česky mu řekli, ať dá ruce na stůl, prohlédli ho, dodali, že půjde s nim a pak ho odvedli. Na místě zůstala jen jeho mírně vyjevená ruská přítelkyně a vrčící pes.

To všecko proto, že popíral holocaust a schvaloval nacistické zločiny. Zkrátka za podezření, že spáchal trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, za což by mu v ČR mohlo hrozit až tři roky vězení. Nakonec byl propuštěn i bez mé kauce s tím, že musí opustit Česko. Moc se svému zadržení divil.

Bylo dojemné, když šéf Ku-klux-klanu - nejradikálnějšího rasistické seskupení světa řekl: „Nejsem rasista, nečiním rasistická prohlášení. Myslím si, že mí nepřátelé jsou rasisté, ale já rozhodně ne…“ Tomu se říká dokonalé obrácení Ferdyše Pištory. Ani pan Langer by to nenapsal lépe. Myslím samozřejmě spisovatele a ne toho schengenského pseudo politika…

Donald Ttrump sice v první reakci na násilnosti hovořil o odpovědnosti "mnoha stran", po silném tlaku médií a politiků ale výslovně kritizoval rasisty a neonacisty. Hlavní americký hlasatel nadřazenosti bílé rasy Richard Spencer označil prezidentovo prohlášení za "nudný nesmysl". Spencer, který je tvůrcem termínu "alternativní pravice" označujícího neonacisty, rasisty a členy Ku Klux Klanu, se sám nepokojů v Charlottesvillu zúčastnil.

Odpovědnost za následky, mezi nimiž je i smrt mladé protirasistické demonstrantky, podle Spencera nese místní radnice a policie, které nedokázaly zjednat pořádek. Bývalý vůdce Ku-Klux-Klanu David Duke ve videoklipu reagoval relativně nejmírněji. "Prezidente Trumpe, nemyslete si proboha, že takové věci musíte říkat. Neprospívá vám to," prohlásil. "Problém je v tom, že jste v obklíčení. Znáte ty lidi. Baží po vašem skalpu, chtějí vás ukřižovat,"řekl Duke, který se do akce v Charlottesvillu rovněž osobně zapojil.

Několik tisíc stoupenců nadvlády bílé rasy se opět sešlo ve virginském Charlottesville na shromáždění nazvaném Sjednoťte pravici. Na akci, která měla být protestem proti odstranění sochy konfederačního generála Roberta Leeho z místního parku, opět dorazili rovněž jejich odpůrci. Obě skupiny na sebe křičely, házely lahve s vodou a stříkaly po sobě z pepřových sprejů; došlo i na rvačky.

Bílí nacionalisté mávali konfederačními vlajkami a řvali slogany jako „Nenahradíte nás“ nebo „Židi nás nenahradí“. Křičeli též: „Na životech bělochů záleží..“ Měl to být symbolický odpor vůči heslům z nepokojů ve Fergusonu: "Na životech černochů záleží…“ Mnoho neonacistů mělo helmy a podomácku vyrobené štíty, píše server The New York Times. Jejich odpůrci zase řvali například „Nácci, jděte domů“.

Blízkost ideologie bílé rasy a státních ozbrojených složek potvrzuje i sociolog Pete Simi z Chapmanovy univerzity, který studuje rasismus v americké armádě. Podle jeho zjištění spáchá každý třetí útok ve jménu bílé rasy člověk se zkušeností z armády. „Tyhle volby byly pro stoupence nadřazenosti bílé rasy jasným signálem, že stojí na správné straně,“ říká.

„Nic podobného tomu, jak bělošští rasisté dávali po volbách volný průchod svému oslavování vítězství, jsem nikdy předtím neviděl. Nadýmají se fixní nadějí při pomyšlení, že mají v Bílém domě svého člověka,“ dodává. Rozuměj - "bílého Trumpa, místo černého Obamy"... Koho by napadlo, že to zase v USA bude „in“ hlásit se ke Ku-klux-klanu, že bělošským nacionalistům bude dovoleno de facto beztrestně na veřejnosti nosit nášivky s hákovým křížem. Rovněž antisemitismus je zase na vlně; výrazně přibylo útoků na židovské hřbitovy, zdi židovských institucí jsou dnes terčem graffiti s hákovými kříži či Davidovými hvězdami. A děs děsů; na mnohých univerzitách krajně pravicoví studenti žádají vyloučení svých židovských spolužáků.

Negativní versus negativistická liberální demokracie

0
0
Václav Umlauf 
16.8.2017  e-republika

Profesionální "liberálové" svět takto vidět nemohou, protože jej vidí skrze své parciální, čili idiotské zájmy, za které jsou placeni. A o tom to je: Liberální demokrat je svobodný, proto není idiot. Rozlišuje mezi ideologií, živobytím a svobodou.


Článek Plíživá destrukce demokracie a nástup korporátního fašismu se začíná pomalu číst. Na spřáteleném webu Nová republika se po jeho otištění rozběhla zajímavá debata, kterou najdete zde. Polemickou část s mým článkem obsahuje tato teze, kterou cituji.

Anonymní, 11. srpna 2017 22:01 napsal(a):
„Zavedení korporátního fašismu je možné jen skrze legální zničení liberální demokracie, kde má volební moc 99 % občanů, a ne jedno procento.“ Tato úvodní myšlenka, mi nějak nesedí, cítím v tom ďábelskou logiku (terminus technicus). Nejspíš by bylo výstižnější napsat, že liberální demokracie přirozeně směřuje k zavedení korporátního fašismu. Zabránit tomuto vývoji, je možné právě jen tím zničením liberální demokracie.

Běžně mi v diskuzích nadávají za to, že jsem jezuita a že mne má platit Vatikán, což je ve skutečnosti naopak, ale to nechme stranou. Na příspěvku se mi líbí, že "ďábelská logika" není "jezuitská logika", což se autor okamžitě snažil obratně vysvětlit, aby se taktně vyhnul mé temné a pochybné "jezuitské" existenci. Kritika začarovaného kruhu či autodestrukce liberální demokracie definuje systémové selhání liberální demokracie, která má v sobě zabudovaný mechanismus vlastní destrukce. Takže to shrňme další citací.

Anonymní, 11. srpna 2017 22:01 napsal(a):
Liberální demokracie dává finančně silným skupinám a korporacím volnou ruku, aby svou finanční sílu měnili za politický vliv a ten opět používali na zvýšení svých příjmů, na dobývání rent od státu. Je zřejmé, že jim takový systém vyhovuje. Proto je možno ze všech mainstreamových sdělovacích prostředků slyšet, jak dobrý je to systém, že nic lepšího neexistuje. A proto také chtějí umlčet nezávislé informační kanály, které tuto teorii zpochybňují. P.K.


Nemám problém s tím, abych se distancoval od presstitutů placených v našich korporátkách, kteří tlačí káru korporátního fašismu. Také nemám přinejmenším teoretický problém s tím, abych se oddělil od dnes už vcelku bezzubých liberálních ideologů jako je Jiří Pehe. Tato parta vesele tancuje na palubě US-EU-Titaniku, kde jim k tomu hraje Sorošova neoliberální globalistická kapela. A protože jsem patřil ke kritikům prezidentské politiky Havla už za jeho prezidentování, odlišil jsem jasně různé etapy v životě tohoto politického vězně, disidenta a prezidenta (Tři profily Václava Havla). Tolik k těm dalším bodům v diskuzi, které nejsou důležité a nechal jsem je stranou. Otázka zní jasně: Jaké mám pojetí liberální demokracie, když ji bráním? Je jasné, že to nemůže být ani neoliberální blábol dnešních klausovců s jejich převlečenými kabáty nošenými v institutu spojeném s Klausovou amnestií a také s historií špinavých peněz nakradených z privatizačních tunelů. A také to nemůže být bezzubé plácání o nadčasových hodnotách západní liberální demokracie placené korporátními fašisty z vrstvy jednoho procenta, kteří si za pomoci módních ideologů oblékli císařovy nové šaty. A zatím jim skrze placenou klaku liberálů všichni říkají, jak jim ty nové šaty fantasticky sluší.

Negativní demokracie


Latinské slovo liber má dva základní kořeny. Jednak má původ v kultech božských sil plodnosti a zemědělství (Liber, Ceres, Bakchus) a jednak v touze dané pojmy libido a libatio z řeckého loibén, což byla známá úlitba bohům na štěstí a za úrodu a jiné dary. Z ekonomie plodivých darů vázané na pojem religio se v dnešním náboženství ekonomického neoliberalismu staly mediální bakchanálie, což je jedna z možných perverzí prodejného liberalismu. A další úplně zcestná možnost je, že se tento typ zcela výjimečné existence naroubuje na demokracii Agrofertu nebo Soroše. Tato úchylka představuje vládu dnešního spotřebního populismu a ukájení jakýchkoliv vášní a pudových chtíčů. Koncem tohoto liberalismu obhajovaného ideologicky zblbnutou levicí a tunelující pravicí bude ona třetí varianta "liberální demokracie" ve fašistickém režimu korporátní robotizace a umělé inteligence, o které jsem psal v daném článku.

Jen zcela mimochodem, o tom ten článek doopravdy byl. Ale už jsem si zvykl, že články ani v nezávislém tisku nikdo doopravdy nečte, jen v nich každý hledá své vlastní myšlenky, popřípadě škodlivé nepřátele. Takže se vraťme k problému liberalismu a demokracie. Z definice jasné, že liberální demokracie je protimluv. Citujme Cicerovo pojetí liberální svobody, kterou dnes karikovaně praktikujeme: Quid est enim libertas? Potestas vivendi ut velis. Svoboda je prý možnost žít podle našich tužeb a podle naší politicky a lidsky svobodné vůle. Ale to v korporátním fašismu bude přece možné, viz ona fašistická a populistická varianta "liberální demokracie" pod vládou jednoho procenta, pro kterou bude hlasovat zbylých 99 %.

Tudy cesta nevede, protože každému alespoň trochu svobodnému demokratovi je jasné, že nemůže být intelektuální šašek pro zábavná korporátní média jednoho procenta, kde má tlačit korporátní káru zvanou "simulákrum demokracie". A už vůbec není svobodný s věrnostní kartou v supermarketu, ať už v komerčním nebo v politickém chlévě. Obojí varianta liberalismu znamená ztrátu svobody. Takže na stole zůstala nezodpovězená otázka, jak být občansky produktivní a svobodný, protože to znamená latinské slovo "liberální".

Negativní liberalismus


Patočkův rozbor figury Sokrata v 70. letech byl ukončen ve stati "Negativní platonismus", kde pochopil rozdíl mezi svobodným milovníkem pravdy a ideologií "platonismu". Tato Platonova ideologie či přesněji řečeno akademická filosofie redukovala Sokratovu jedinečnou a neopakovatelnou osobní svobodu ducha, myšlení a činu a pojmově ji kodifikovala jako závaznou nauku pro západní myšlení. Takže máme svobodného Sokrata a jeho akademický platonský lži-klon, který se musí dřít studenti filosofie a humanitních věd, aby udělali zkoušky. S liberalismem a demokracií je to hodně podobné, což ještě dobře viděl Marx, když poprvé definoval termín "ideologie" odstupem od německého filosofického idealismu. Máme výjimečné lidi, kteří chtějí být svobodní a jsou svobodní. Někdy je za to v daných režimech zabijí, jindy jen zavřou. Dnes, v době kosmické žvanírny a postmoderních polo-lží (tzv. post-truths) už není možné rozeznat, co je pravda, co je lež; kdo je svobodný a kdo si jen hraje na svobodného, a přitom je na korporátním obojku. A komu je to všechno už úplně ukradené, protože má věrnostní kartu u korporátek, v politické partaji, nebo v zahraničním globálním supermarketu.

Politická postmoderna se osvobodila i od hledání pravdy a zná jen ten či onen zájem. Proto je současná epocha úplně nejlepší systém praktikovaného politického liberalismu. Všichni něco svobodně hledáme a všichni nějak svobodně žvaníme, takže pak nemusíte nikoho zavírat. Kde mluví všichni a on-line, tam přece nemůže nikdo poslouchat, natož aby našel někoho svobodného a rozumného. Za Chovancovy či Sorošovy peníze jen regulujete systém "falešných zpráv" a bráníte "autentické hodnoty západní civilizace" a "západní liberální demokracii" proti tzv. "extrémistům". A protože bůh dal úřad cenzora i liberála, dá dotyčnému liberálovi také ideologický rozum, to je přece jasné.

Takže klíčový koncept negativní svobody rozlišuje (viz řecké slovo krineín) mezi jednotlivými způsoby, jak být politicky svobodný. Základní kritérium pro definici liberální demokracie musí být realizovaná existenciální touha člověka chtít být svobodný, viz výše citovanou Cicerovu definici. Aténskou demokracii známe hlavně podle Sokrata, kterého bohužel popravili tehdejší liberálové a političtí populisté. Aténští liberálové byli vskutku idioti podle řeckého slova idiotés. Starali se jen o vlastní zájmy a vládu a politickou moc měli hlavně k tomu, aby si namastili kapsu. Jeden svobodný člověk jim tehdy tu správnou demokracii kazil. Tak mu nabídli odchod ze země, což odmítl. Proto Sokrata tamější liberálové demokraticky a legálně odsoudili k smrti a popravili. Liberální demokracii v populistických Aténách zastupoval Sokrates, který byl asi jediný svobodný člověk té chvíle a té doby. To dokazuje jeho obrana na soudě, protože za ni dostal trest smrti, viz dialog Obrana Sokratova.

Moje filosofická a občanská definice liberální demokracie odkazuje na jedinečný a dějinně podmíněný způsob, jak být svobodný v dnešní liberální demokracii amerického, evropského a českého typu, která se stala karikaturou svobody. Je karikaturou proto, že intelektuální prodejní žvanilové typu aténských sofistů a prodejní manipulátoři médií typu žalobců Sokrata prodávají na tržišti zvaném "veřejné mínění" své prefabrikáty, simulákra, sofismata a v případě placených presstitutů i naprosto vědomě šířené lži. Za tento cirkus v moderním veřejném domě (anglicky bordello) je platí jedno procento, které si zprivatizovalo stát pro své idiotské, tedy doslova pro čistě soukromé zájmy. Stát a liberální demokracie se staly veřejným bordelem proto, že obojí bylo neoliberálně zprivatizováno pro soukromé potřeby. Ve veřejném domě dnešní západní liberální demokracie pod vládou jednoho procenta už nelze jasně rozlišit, co je privátní a co je soukromé. A to je politicky viděno opravdu hodně velký bordel, kterému říkám "korporátní fašismus". Tento malebný veřejný dům nabitý globálním liberalismem různých sorošovců a klausovců je navíc udržován v provozu skrze kvalifikované sofisty s akademickým titulem.

Liberální demokracie je podnik svobodných elitářů


Mediálně-ideologičtí vůdci lidu (řecky: demagogoi) se nestarají o kritické a svobodné hledání pravdy dané v řeckém termínu scholé. Liberální demokrat typu Sokrata je naprostý elitář, který vede v dnešní nesvobodné době svobodný způsob existence a scholasticky myslí na způsob Sokrata. Jinak řečeno, hledá ve společnosti a v dějinách to, co je podstatně a skutečně pravdivé. Pak až následující generace ocení toho či onoho občana či občanku, že opravdu byl/a svobodný/á a kus pravdy pro danou dobu definoval/a a existenčně háji/a. Liberální politická korektnost kazí esejistický styl, ale toto zlo patří k těm malým zločinům globalizace a uniformity myšlení. Takže "liberální demokracie" je ve skutečnosti skrytá či napůl odkrytá činnost politicky svobodných občanů, viz skutečně nezávislé občanské weby. Tuto komunitu politických liberálů výborně definovala Hana Arendtová. Ale to by už byla odborná debata, která beztak není moc důležitá, protože to není scholastika pro občany, ale akademická učenost pro sofisty.

Takže to shrňme. Liberální demokracie není systém moci a vlády, ale pravdivé vidění světa ve svobodné existenci. Svobodní lidé jsou schopni v kritickém odstupu od dané doby - od vládnoucích mínění a ideologií, mediálních lží a sofistických žvástů - vidět pravdivé dění a umí ho veřejně artikulovat a obhajovat. To slovo "veřejné" má zásadní charakter, protože určuje politickou existenci občana vedenou před zraky druhých lidí na agoře, čili ve veřejném prostoru. Tento prostor je oddělen od privátních zájmů obživy řízené pudem sebezáchovy, kde člověk není občan, protože je neoliberální lidský zdroj, otrocká pracovní síla, ideologicky manipulovatelný volební lístek. Liberál prodejný i skutečný dobře ví, že pokud je otrok spokojený a také tak hlasuje ve volbách, nikdo jej nedonutí stát se svobodným občanem.

Svobodných politických liberálů je a bude jen pár, ale jsou nepostradatelní. Tito demokraté jsou svobodní sami pro sebe a kvůli sobě. Bez Sokrata bychom nevěděli, co je filosofie, protože on byl první milovník politicky hájené moudrosti, tedy filosofos. A proti němu stáli tehdejší akademičtí intelektuálové, tedy sofisté. Ti byli pochopitelně "moudří", protože na to měli tehdejší diplom a brali za veřejné mudrování nemalé peníze. A právě proto, že liberální demokraté netlačí žádnou korporátní káru ani ideologii, tak jsou schopni vidět svět a lidi v něm tak, jak se doopravdy ukazuje a jaký doopravdy je. Demokratický liberál má lidi rád třeba na způsob politického liberála Karla Čapka. Profesionální "liberálové" svět takto vidět nemohou, protože jej vidí skrze své parciální, čili idiotské zájmy, za které jsou placeni korporátními instituty, a/nebo podobně manipulovanými vládami. A o tom to je: Liberální demokrat je svobodný, proto není idiot. Rozlišuje mezi ideologií, živobytím a svobodou.

 
 
- - -


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:


Ve skladech syrských teroristů byly nalezeny otravné látky z USA a Velké Británie

0
0
16. 8. 2017      zdroj
Ve skladech zbraní, které byly během ústupu opuštěny teroristy, byly nalezeny otravné látky, dodané do Sýrie z USA a Velké Británie. Uvedl to náměstek ministra zahraničí arabské republiky Faisal Miklad, píše agentura Interfax. Podle jeho slov byly nalezeny ruční granáty a střely do granátometů, naplněné dráždivými otravnými látkami CS a CN.

"Nalezené chemické náboje ... byly vyrobeny společností Federal Laboratories na území USA... A otravné prostředky byly vyrobeny společnostmi Chemring Defence UK (Velká Británie) a NonLethal Technologies (USA)", řekl Miklad.

Upřesnil, že munice byla nalezena ve skladech teroristů v Aleppu a v osvobozených oblastech východního předměstí Damašku.

Diplomat také připomněl, že používání otravných látek jako bojových válečných prostředků je zakázáno podle článku 5 Úmluvy o chemických zbraních.

"Tak můžeme s jistotou tvrdit, že USA, Velká Británie a jejich spojenci v regionu, v rozporu s Úmluvou o zákazu chemických zbraní, poskytují všemožnou podporu teroristickým organizacím, které působí na území Sýrie. Dodávají teroristům nejen konvenční zbraně, ale i zakázané otravné prostředky", prohlásil Miklad.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Jan Schneider a Aktuálně.cz - posuďte kvalitativní rozdíl!

0
0


16. 8. 2017   (zasláno Janem Schneiderem- původně nikoli k publikaci)
Nátlak se stupňuje. Toto mi přišlo: 
"Dobrý den, pane Schneidere. Chci se zeptat, zda jste si vědom, že jste řazen ministerstvem vnitra mezi vlivné české dezinformátory. Nacházíte se na jejich seznamu, ke kterému jsme se dostali. Zároveň ale pro ministerstvo vnitra pracujete. Nejsou tedy vaše prohlášení a názory v rozporu s českou zahraniční a bezpečnostní politikou? Děkuji za odpověď. Lukas Prchal z aktuálně.cz"


A toto jsem odpověděl:
Nikoliv, prave naopak! Na ceskoslovenske a ceske bezpecnostni politice se podilim pres ctvrt stoleti a vyuzivam k tomu celozivotnich zkusenosti (a nejen svych) i z dob, ktere jsou zvany totalitnimi. Existence nejakeho takoveho seznamu musi byt bud fake, nebo subversivni pokus proti demokracii, coz by vam mel napovedet rozum. V demokracii je existence neceho takoveho z principu vyloucena. Nadto (na rozdil treba prave od aktualne.cz, ktere verejnost desinformovalo o akci BOS na Olsance, coz jsem dokazal) me nikdo nikdy zadnou ode me pochazejici ci mnou interpretovanou desinformaci nedokazal. A byt pro sve disentni stanovisko oznacovan za desinformatora, a jeste hure, na to jsem zvykly jiz z totality. Budete-li me citovat, pak prosim pouze v uplnosti a beze zmeny. 
Pekne zdravim, Jan Schneider

p.s. Pro vysvětlení - od roku 2010 jsem členem Rady pro bezpečnostní výzkum na MV ČR, což asi někomu nyní začalo vadit....

Následujícího dne:
Takže žádný seznam neexistuje, řekl mi nyní redaktor Prchal, byla to desinformace (týkající se jen "některých jmen"), jak posléze zjistil, a odpovědně usoudil, že desinformace šířit nebude, takže žádný publikační výstup z toho nebude. Odkud onu desinformaci dostal, odmítl sdělit. S ministerstvem vnitra ale nemá nic společného, pravil redaktor Prchal.
Pěkně zdravím, Jan Schneider

Konec „lidové tvořivosti“, ruské školství se vrací k pořádku. Vasiljevová připravuje rozsáhlou reformu

0
0
mbi
16.5 2017   Eurasia24
Jak Eurasia24.cz před rokem informovala, nepopulárního exministra školství Ruské federace Dmitrije Livanova vystřídala ve funkcí konzervativní patriotka Olga Vasiljevová. Ta se nyní pouští do rozsáhlé školské reformy s cílem napravit v minulých letech provedenou liberalizaci a decentralizaci ruského školství.Ministryně školství Ruské federace Olga Vasiljevová oznámila, že odpovědnost za školy bude z místních úřadů přesunuta na úřady regionální.

„Předchozí reforma byla přijímána v určitém historickém období, dnes je situace zcela jiná, situace, která potřebuje – a já si dovolím tento termín použít – ‚státní školy'. Znamená to navrácení škol, které se v současné době nacházejí mimo jakoukoli ochranu a péči státu, pod jeho správu a dohled,“ prohlásila ministryně během zasedání Výboru Státní dumy pro vědu a vzdělávání.

Podle Vasiljevové je současný ruský školský systém neefektivní a potřebuje změny, zejména posílení vertikálního řízení školství od ministerstva školství směrem dolů.

Zdůraznila, že současné podřízení vzdělávacích zařízení místním orgánům nedává ministerstvu prakticky žádnou možnost situaci na školách přímo ovlivňovat. „Lze si jen těžko představit, že 44 tisíc škol není ministerstvu školství podřízeno ani v tom nejmenším ohledu – a že nejsou podřízeny ani regionálním orgánům,“ uvedla.

Převod škol zpět pod orgány ministerstva umožní podle Vasiljevové uvést školní vzdělávací programy v jednotlivých městech a obcích do souladu s programy centrálními.

Současný stav podle ní neumožňuje vytvoření „společného vzdělávacího prostoru“. „A tak se stává, že místo abychom ve školách zemi sjednocovali, tak ji rozeštváváme,“ uvedla pro členy výboru.

Reformu zahajuje pilotní projekt: o účast v něm již projevilo zájem šestnáct regionů a v Samarské a Astrachaňské oblasti a v Petrohradě byl dokonce již projekt zahájen. Pro jeho celoplošné rozšíření jsou ovšem zapotřebí další legislativní změny.

Předseda Výboru Státní dumy pro vědu a vzdělávání Vjačeslav Nikonov potvrdil ochotu a připravenost poslanců spolupracovat s ministerstvem na přípravě reformy. „Musíme vymyslet, jak změnu (legislativně) provést,“ cituje Nikonova zpravodajská agentura Interfax.

Zdroj: kommersant.ru

Překlad: mbi, Eurasia24.cz

Prohlášení ANS, ČSNS a ČSNS 2005 k požadavku Polska, aby se Česká republika připojila k jeho snahám o splacení válečných reparací

0
0

17. 8. 2017    zdroj
Členové sdružení následujících politických uskupení: vlastenecké platformy Aliance národních sil, České strany národně sociální a České strany národně socialistické, kteří kandidují v letošních parlamentních volbách na kandidátce České strany národně sociální, zásadně nesouhlasí s postojem prezidenta republiky a také s postojem současných parlamentních politiků, kteří nechtějí účet za válku s Němci otevírat.


My naopak požadujeme, aby se Česká republika připojila k Polsku s požadavkem na splacení válečných reparací ČR a SR jako nástupnickým státům ČSR. Odhad přepočtu po mnohadesetileté inflaci je dnešních 3000 – 4000 mld. Kč.

Vzhledem k tomu, že z naší země plynou do Německa každý rok stovky miliard Kč, vzhledem k tomu, že jsme de facto kolonií Německa a vzhledem k tomu, že naše průměrné platy jsou díky tomu 4x menší než v Německu, skutečně nevidíme ani jediný důvod, proč odmítat požadovat po Německu naše oprávněné nároky na úhradu válečných reparací. Nota bene, když je po Německu do posledního haléře – obrazně řečeno – požadují všechny ostatní země, včetně USA. Mimochodem Velké Británii jsme za válku museli zaplatit také do posledního haléře její pomoc naší zemi – a to si Velká Británie vyúčtovala naprosto vše, včetně tkaniček do bot.
________________________________________________________________
Jako účastník protiněmecké koalice a v souladu se závěry Postupimské dohody se Československo v r. 1945 podílelo na uzavření Pařížské dohody o reparacích od Německa a o založení Mezispojeneckého reparačního úřadu a o vrácení měnového zlata. V československé Sbírce zákonů byla tato dohoda publikována pod číslem 150/1947 Sb.
Výše československých reparačních nároků činila částku převyšující 300 mld. Kč, vyjádřeno v dobové měně. ČSR bylo ze strany Německa vyplaceno 230,1 mil. Kč. (podle MZV).
Naše reparační pohledávky spolu s nereparačními pohledávkami tedy činily v r. 1945 částku převyšující tehdejších 300 miliard Kč (v hodnotě z roku 1938) (podle JUDr. R. Krále, experta na mezinárodní právo, který se řadu let zabýval na ministerstvu zahraničních věcí majetkoprávními otázkami, v článku „Agresor má povinnost hradit škody, které válkou způsobil“, Právo, 9. 11. 1993).

Z toho bylo uhrazeno reparacemi pouze 14,4 milionu dolarů a vrácením majetku in natura 76,8 milionů.  Úřad v Bruselu skončil činnost koncem listopadu 1959 – tehdy bylo ze škod uhrazeno Československu necelé půlprocento. Čs. delegace tehdy na závěr zasedání prohlásila, že si čs. vláda vyhrazuje právo na odčinění všech způsobených škod. Československo nikdy neprohlásilo, že dosavadní částečné odškodnění považuje za ukončené.“ (Minulost je třeba uzavřít tečkou, Právo, 1. 10. 2004, prof. JUDr. V. Pavlíček, DrSc., vedoucí katedry na Právnické fakultě UK a tehdejší člen Legislativní rady vlády ČR.)

„V roce 1973 dosáhly Československo a SRN dohody o navázání diplomatických styků. Při této příležitosti padla i otázka čs. reparačních nároků. V prosinci 1973, v souvislosti s podpisem dohody, tehdejší kancléř Willi Brandt v Praze přednesl k této problematice prohlášení. V něm čs. nároky uznal, jejich úhradu však podmínil sjednocením Německa.
Že naše reparační nároky vůči Německu stále platí, potvrdil prof. JUDr. Václav Pavlíček, DrSc., v článku Minulost je třeba uzavřít skutečnou tečkou. Na otázku redaktora J. Kovaříka, zda ČR může kdykoliv položit na stůl otázku neuhrazených reparačních nároků, odpověděl prof. V. Pavlíček, DrSc.: „Ano, pokud záležitost nebude právně ukončena. Mírová smlouva, kterou mohla být za reparacemi učiněna tečka, uzavřena nebyla.“(Právo, 1. 10. 2004)

Dlouholetou snahou SRN je zabránit otevření reparačních požadavků kýmkoliv. Bázlivost či servilnost určitých kruhů v oprávněných státech vznesení nároků zabraňuje stejně účinně. Po uzavření smlouvy 2+4, jež předcházela opětovnému sjednocení Německa, Němci předstírali, že mlčení o smlouvě o reparacích znamená, že reparace jsou už nadobro smeteny ze stolu. Stanovisko USA však byla zcela jiné. Podle právníků ministerstva zahraničí USAmlčení „prostě jen znamenalo, že o reparacích se teprve bude jednat v budoucnosti.“  Jen mírová konference a uzavření mírové smlouvy s Německem, jež bude obsahovat ustanovení o reparacích, které má SRN zaplatit poškozeným státům, může být touto tečkou, o níž výše se zmínil i prof. V. Pavlíček. A ta tečka nebyla dosud učiněna. Požádat SRN, aby splnila své reparační povinnosti vůči nám, nejen můžeme, ale i z hlediska našich zájmů i musíme.

V Praze dne 14. 8. 2017

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., předsedkyně ANS, kraj Vysočina

Ing. Jaroslav Tichý, 1. místopředseda ANS, Plzeňský kraj

Ing. Josef Kopa, místopředseda ANS, Olomoucký kraj

Ing. Marie Paukejová, místopředsedkyně ANS, Jihočeský kraj

Miroslav Starý, místopředseda ANS, Liberecký kraj

Ing. Michal Klusáček, předseda České strany národně sociální, Hlavní město Praha

Ing. Karel Janko, předseda České strany národně socialistické, Střední Čechy

Změnil Narenda Modi stranu?

0
0


Wiliam Engdahl
17.8. 2017   Zvědavec
Je velmi rozčilující vidět, jak se země jako Indie, jedna z velkých potenciálně vedoucích zemí světa, sama systematicky ničí. Provokování nové války s Čínou kvůli vzdálenému kousku země vysoko v Himalájích, kde se stýkají hranice čínské Tibetské autonomní oblasti, Indie a království Bhútán, je pouze posledním příkladem. Otázkou tedy je, čí velké plány stojí za indickou zahraniční a domácí politikou za premiéra Narendy Modiho. Změnil Modi stranu? Pokud ano, tak ke komu přešel?
Eurasijská harmonie?Ještě před rokem se vše zdálo být ne-li jasným, tak v pořádku, a probíhal mírový rozvoj s Modiho asijskými sousedy, včetně Číny a dokonce, opatrně, i s Pákistánem.
Právě vloni byla Indie, spolu s Pákistánem, přijata za formálního člena stále důležitějšího uskupení Šanghajská organizace spolupráce, kde je Čína zakládajícím členem, spolu s Ruskem, což dávalo naději, že společný formát SCO umožní mírové vyřešení turbulentních pohraničních sporů a napětí, vytvořeného v r. 1947 britským rozdělením Indie na převážně muslimský Pákistán a hinduistickou Indii, s několika oblastmi s nevyřešeným napětím, včetně Kašmíru, které tam mazaně zanechal Mountbatten jako budoucí výbušné body.

Indie je také, spolu s Čínou, členem organizace BRICS, která právě vytvořila v Šanghaji Novou rozvojovou banku BRICS, jejímž prezidentem je Ind. Indie je také členem v Číně sídlící Asijské infrastrukturní rozvojové banky. A dokud Modi neoznámil, že Indie se odmítá 14. května na konferenci v Pekingu připojit k čínskému projektu Jeden pás, jedna cesta (OBOR), byla Indie také účastníkem rozsáhlého eurasijského infrastrukturního projektu.

Bojkot OBOR, japonský „Koridor svobody“

Jak rychle se věci změnily. Modi oznámil odmítnutí účasti v OBOR na konferenci 14. května v Číně a uvedl, že čínské investice v čínsko-pákistánském ekonomickém koridoru, či CPEC, ve výši 62 miliard dolarů na vybudování dálnice, železnice a infrastruktury přístavu na území Číny a Pákistánu v rámci OBOR, prochází Pákistánem okupovaným Kašmírem.

Pak, s překvapující rychlostí, na setkání Africké rozvojové banky v Gujarat, uveřejnila Indie vizionářský dokument pro Asijsko-africký koridor růstu (AAGC), společný projekt navržený spolu s japonským premiérem Shinzo Abem. Indicko-japonský dokument AAGC je výslovnou součástí tak zvaného Indo-pacifického koridoru svobody, se kterým přišla Indie a Japonsko, ve snaze čelit čínskému OBOR, za použití japonských peněz a indické přítomnosti v Africe.

Za Abeho zahájilo Japonsko stále agresivnější protičínskou agendu, včetně použití sporu o ostrovy Diaoyu, v Japonsku nazývané ostrovy Senkaku, ve Východočínském moři. Japonsko rovněž souhlasilo s rozmístěním amerického protiraketového systému obrany, a za Abeho je považováno za nejsilnějšího amerického vojenského spojence v Asii. Když se Abe setkal v únoru s Trumpem, americký prezident potvrdil podmínky americko-japonské smlouvy o vzájemné obraně, a dal jasně najevo, že tato smlouva se týká i sporných ostrovů ve Východočínském moři – Senkaku, či Diaoyu, jak jsou tyto pusté ostrovy nazývány v Číně.
Modi ve Washingtonu, Tel Avivu

O několik týdnů později, 27. června, se indický premiér setkal s americkým prezidentem ve Washingtonu. Den předtím, příhodně, americké ministerstvo zahraničí oznámilo označení v Pákistánu přebývajícího kašmírského vůdce militantní organizace Hizb-ul-Mujahedin Kašmírského údolí Mohammada Yusufa Shaha za zvláštního globálního teroristu (SDGT). Toto označení umožňuje, mimo jiných věcí, uvalení amerických sankcí vůči Pákistánu.

V důsledku rozhovorů Modiho a Trumpa USA souhlasily s prodejem 22 svých bezpilotních letounů Guardian, označovaných za „měniče hry“, v ceně 3 miliard dolarů, Indii. Součástí dohody jsou i další věci, včetně rozšíření vojenské spolupráce a souhlasu Indie kupovat americký břidlicový plyn. Zdá se, že Modi je tak potěšen svými rozhovory ve Washingtonu, že pozval prezidentovu dceru, Ivanku Trumpovou, jako vedoucí americké delegace na Globálním podnikatelském summitu (GES), který se bude konat na podzim v Indii.

Ještě, po svém politickém úspěchu ve Washingtonu, blahem zářící Modi odletěl 7. července do Izraele, na bezprecedentní setkání šéfa indické vlády s izraelským premiérem. Rozhovory mezi Modim a Netanyahuem byly v indických médiích oslavovány jako velký posun v indické zahraniční politice.

A zde to začíná být opravdu zajímavým. Mezi těmito zeměmi probíhala tajná spolupráce mezi izraelskou tajnou službou a indickou CIA zvanou RAW, včetně toho, že izraelská tajná služba Mossad má v Indii kanceláře, a to již od 50. let. V r. 2008 izraelský velvyslanec v Indii, Mark Sofer, odhalil, že izraelská tajná služba poskytovala během „kargilské války“ s Pákistánem v r. 1999 indické armádě životně důležité satelitní snímky, které Indii umožnily přesně bombardovat pozice pákistánských jednotek, které okupovaly určitá místa v indické oblasti Kargil v indickém státě Jammu a v Kašmíru.

Pochybná role Ajita Dovala


Přípravy na červencovou Modiho návštěvu Tel Avivu probíhaly měsíce. Již koncem února poslal Modi svého poradce pro národní bezpečnost Ajita Dovala do Tel Avivu, aby tam probral podrobnosti cesty. Tam se Doval setkal s Yosefem Cohenem, šéfem Mossadu, a, mimo dalších věcí, s ním probíral údajnou podporu Číny a Pákistánu, mimo dalších států, afghánskému Talibanu, v blízkosti afghánsko-pákistánské hranice.

Doval není žádný měkouš. Je mu přisuzována tak zvaná indická Dovalova doktrína, současný posun v indické bezpečnostní politice ve vztahu s Pákistánem, od toho, co nazývá „obranou“ k „obrannému útoku“. Má stát za indickými chirurgickými útoky v Pákistánu v září 2016, a stojí za vzestupem pro-indických ozbrojenců v Kašmíru. Jak popisuje jeden indický blog, Dovalova doktrína, zformulovaná v jeho projevech v letech 2014 a 2015, po jmenování poradcem pro národní bezpečnost, namířená v podstatě proti Číně a Pákistánu, má tři komponenty: „Nerelevantnost morálky, extremismus bez kalkulací či kalibrace, a spoléhání se na armádu“. Je evidentní, že Doval nemá v itineráři diplomatická řešení.

Ať bylo v soukromí mezi Modim a Washingtonem v červnu, a počátkem července v Tel Avivu, odsouhlaseno cokoliv, tak právě v tomto rámci vypukl spor Doklam, po indickém rozhodnutí poslat jednotky a násilně zasáhnout proti čínským konstrukčním týmům v citlivé příhraniční oblasti mezi Čínou, Bhútánem a Indií na Tibetské náhorní plošině.

Čína cituje dopis bývalého indického premiéra Jawaharlala Nehru čínskému premiérovi Chou En-Lai z r. 1959: „Tato úmluva z r. 1890 rovněž určila hranice mezi Sikkim a Tibetem; a tato hranice byla později, v r. 1895, vytyčena. Tudíž co se týká hranice Sikkim s Tibetem, neexistuje žádný spor,“ uvádí se v dopisu. Čína také uvádí odkaz na dohodu z 10. května 2006, která mimo úmluvy z r. 1890 a dopisů z let 1959-1960, uvádí: „Obě strany souhlasí s určením hranic v sektoru Sikkim.“ Čína veřejně rovněž tvrdí, že jako gesto „dobré vůle“ „informovala“ Indii o budování silnice.

V tuto chvíli není hlavní věcí platnost či neplatnost čínských argumentů podle mezinárodního práva. Vše kolem současného sporu Doklam mezi Čínou a Indií naznačuje, že jde o konfrontaci s cílem sabotovat obrovský čínský rozvojový infrastrukturní projekt Jeden pás, jedna cesta tím, že probíhají pokusy vyvolat další USA zorganizovanou válku v zastoupení.

Eskalující spor kvůli Doklam nebylo nutno eskalovat na vojenské frontě. Bylo to rozhodnutí Modiho vlády a jasně nese otisky prstů Ajita Dovala, Modiho poradce pro národní bezpečnost a bývalého šéfa indické tajné služby.

Změnil Narenda Modi stranu a přestal být skutečným stoupencem mírového řešení indicko-pákistánských a indicko-čínských pohraničních sporů v duchu dobré vůle a spolupráce v rámci Šanghajské organizace spolupráce, nebo byl od počátku svého funkčního období na postu premiéra v r. 2014 jakýmsi anglo-americko-izraelským trojským koněm, vyslaným, aby sabotoval Čínou prosazovanou novou ekonomickou eurasijskou Hedvábnou stezku? Odpověď zatím známa není, aspoň já ji neznám. Nicméně dobře umístěný indický zdroj, s úzkými vztahy s indickými ozbrojenými silami, mi v nedávné soukromé korespondenci sdělil, že krátce po Trumpově zvolení v listopadu loňského roku vysoký poradce Trumpových kruhů pro otázky tajných služeb bez obalu uvedl, že nebude válka mezi USA a Čínou, ale mezi Indií a Čínou, přes Himaláje. To bylo v listopadu, kdy Doklam byl zcela v klidu

. Has Narendra Modi Switched Sides? vyšel 15. srpna 2017 na katehon.com.

Aktivismus České televize a právní šaráda v kauze Čapí hnízdo...

0
0

Zdeněk Jemelík
17.8. 2017   Rukojmí
Ačkoli jsem nezměnil dříve deklarovaný indiferentní postoj k Hnutí Ano a jeho čelným představitelům, vracím se k námětu kriminalizace Babišova projektu Čapí hnízdo.Nutí mě k tomu veřejnoprávní televize, která se zapojila do předvolební agitace každodenním rozmazáváním informace o žádosti Policie České republiky o vydání poslanců Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání kvůli získání evropské dotace firmou Farma Čapí hnízdo.

Její počínání má účinky předvolební agitace, jen není jisté, zda Andreji Babišovi a jeho hnutí více škodí než pomáhá. Proto se nabízí otázka, zda veřejnoprávní televize tímto způsobem nezneužívá peníze koncesionářů. Jednostranné ovlivňování voličů, byť pod záštitou informování o zmíněné policejní akci, zřejmě nemá v „popisu práce“.

Ke kauze se v televizních pořadech postupně vyjadřují stále další a další veřejní činitelé a novináři, kteří houfně rozmělňují prostou informaci o podané žádosti o vydání, byť nic nového nemohou přinést. V době, kdy zasedá parlamentní vyšetřovací komise, která se zabývá úniky z trestních spisů, prostřednictvím televizních obrazovek a některých novin denně po trochách unikají informace z výše zmíněné žádosti. Působí to dojmem, že skutečně žijeme ve Švejkolandu.

Policejní žádost jsem neviděl a nezbývá mi než věřit mediím, že se v ní skutečně pojednává o podezření na spáchání trestných činů dotačního podvodu a poškozování ekonomických zájmů Evropské unie. Je-li tomu tak, pak připouštím, že laikovi se může jevit odůvodnění žádosti jako matoucí.

Občan smí být trestně stíhán pouze za jednání, které platný trestní zákon uznává za trestný čin. Trestní zákoník, účinný od 1. ledna 2010 skutečně uvedené trestné činy zná, takže policie zdánlivě nepotřebuje nic více, než dokázat, že jednání obou vyžádaných lze „narazit na kopyto“ jejich vymezení. Je ovšem obecně známo, že zákony nemají zpětnou účinnost. A zde je čertovo kopýtko: k manipulací s předmětnou společností a k získání dotace došlo v r.2008, kdy ještě stále platil trestní zákon z r. 1961 v aktualizované podobě. Nekalosti, přičítané vyžádaným poslancům a jejich blízkým, by tedy měly být stíhány podle něj. Starý zákon má ale malou vadu: neobsahuje ustanovení s označením „dotační podvod“. Opticky tak vzniká dojem, že policie žádá o vydání pánů poslanců kvůli jednání, které by v r.2008 nebylo trestným činem.

Ve skutečnosti i tehdy by ale stíhání bylo možné, a to podle §250b tr.z. o úvěrovém podvodu, jehož znění je téměř shodné se současným ustanovením o dotačním podvodu. Ovšem použití §250b tr.z. by bylo pro obviněné nepříznivé, protože horní hranice trestní sazby je zde 12 let odnětí svobody. A v trestním právu platí zásada, že se vždy používá právní předpis, který je pro obviněného příznivější.

Jsme v ekonomické válce s Čínou vyhlásil Trumpův poradce!

0
0
17.8.  2017   První zprávy
Hlavní strategický poradce amerického prezidenta Steven Bannon ve středu vyhlásil, že je jeho země ve stavu ekonomické války s Čínou.
,,. Oni nemají rozpaky mluvit o tom, co dělaji. Jeden z nás se stane hegemonem v příštích 25-30 letech. A jestli uvízneme na cestě, budou to oni …,“ řekl Bannon v rozhovoru pro vydání The American Prospect.

„Budeme-li prohrávat, tak se za pět nebo deset let dostaneme do bodu, kdy se už nebudeme moci vzchopit,“ varoval.

Americké vyšetřování proti Číně by mohlo vést k obchodní válce!

Bannon v rozhovor,u rovněž připustil, že Peking může dospět k dohodě, která by vedla ke zmrazení jaderného programu Pchjongjangu, a Washington by pak stáhl své jednotky z Korejského poloostrova. Nicméně, jak poznamenaly noviny, podle Bannon je to možné pouze v daleké budoucnosti.

Trumpův poradce také poukázal na to, že problém Severní Koreje nemá vojenské řešení.„Dokud je čas, a pokud někdo nenabídne řešení, které mi řekne, že 10 milionů lidí v Soulu nezahyne po 30 minutách po použití (Pchjongjangem) konvenčních zbraní – pak nevím, o čem lze mluvit. Zapomeňte na to, neexistuje vojenské řešení,“ zdůraznil

Číňané půjdou po letadlových lodích. Testují unikátní bombardér

0
0
Napsal/přeložil: Geo
17.8. 2017   Eurasia24
 Čínská lidová republika zahájila testování nového vzdušného bojového komplexu, který může výrazně ztížit působení amerických úderných skupin s letadlovými loděmi v oblastech čínského zájmuVypadá jako sovětský bombardér Tu-16, ale kromě tvaru s ním už nemá společného prakticky nic. Řeč je o čínském bombardovacím letounu a nosiči raket H-6K, který je vyvrcholením evoluce řady čínských bombardérů vzniknuvších původně z kopie uvedeného sovětského stroje.





H-6K má přepracovaný drak s využitím moderních kompozitních materiálů, nové motory a digitální avioniku včetně kokpitu vybaveného velkoplošnými LCD displeji. Jeho hlavní údernou zbraní jsou protilodní a protizemní střely s plochou dráhou letu včetně čínské obdoby ruské střely Ch-55.

Před několika dny se ale objevily fotografie další verze čínského bombardéru, označené pravděpodobně H-6N. Jedná se o námořní verzi H-6K s instalovaným nástavcem pro doplňování paliva ve vzduchu – podobným jako u ruského Tu-95MS – a především s možností nesení a odpalování speciální modifikace střely DF-21.

Zvláštnost tohoto řešení spočívá ve skutečnosti, že DF-21D je protilodní střela nikoliv s plochou, ale s balistickou dráhou letu, kdy obdobné rakety bývají odpalovány zpravidla ze země. Díky trajektorii a rychlosti klesá pravděpodobnost jejího zachycení a zneškodnění, zatímco roste pravděpodobnost zásahu cíle.

Číňané tak získávají vzdušný prostředek, schopný zasáhnout námořní útočnou skupinu včetně letadlové lodi na značnou vzdálenost, představující i tisíce kilometrů od čínských břehů. Střelu letoun ponese pod trupem, přičemž nosiče raket mají působit v součinnosti se vzdušnými tankery Il-78.



Geo, Eurasia24.cz
Foto: Chinese Internet

Zdeněk Jemelík, Aktivismus České televize a právní šaráda v kauze Čapí hnízdo

0
0

Zdeněk Jemelík
17. 8. 2017         ZdenekJemelik
Ačkoli jsem nezměnil dříve deklarovaný indiferentní postoj k Hnutí Ano a jeho čelným představitelům, vracím se k námětu kriminalizace Babišova projektu Čapí hnízdo. Nutí mě k tomu veřejnoprávní televize, která se zapojila do předvolební agitace každodenním rozmazáváním informace o žádosti Policie České republiky o vydání poslanců Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání kvůli získání evropské dotace firmou Farma Čapí hnízdo.


Její počínání má účinky předvolební agitace, jen není jisté, zda Andreji Babišovi a jeho hnutí více škodí než pomáhá. Proto se nabízí otázka, zda veřejnoprávní televize tímto způsobem nezneužívá peníze koncesionářů. Jednostranné ovlivňování voličů, byť pod záštitou informování o zmíněné policejní akci, zřejmě nemá v „popisu práce“.

Ke kauze se v televizních pořadech postupně vyjadřují stále další a další veřejní činitelé a novináři, kteří houfně rozmělňují prostou informaci o podané žádosti o vydání, byť nic nového nemohou přinést. V době, kdy zasedá parlamentní vyšetřovací komise, která se zabývá úniky z trestních spisů, prostřednictvím televizních obrazovek a některých novin denně po trochách unikají informace z výše zmíněné žádosti. Působí to dojmem, že skutečně žijeme ve Švejkolandu.

Policejní žádost jsem neviděl a nezbývá mi než věřit mediím, že se v ní skutečně pojednává o podezření na spáchání trestných činů dotačního podvodu a poškozování ekonomických zájmů Evropské unie. Je-li tomu tak, pak připouštím, že laikovi se může jevit odůvodnění žádosti jako matoucí.

Občan smí být trestně stíhán pouze za jednání, které platný trestní zákon uznává za trestný čin. Trestní zákoník, účinný od 1. ledna 2010 skutečně uvedené trestné činy zná, takže policie zdánlivě nepotřebuje nic více, než dokázat, že jednání obou vyžádaných lze „narazit na kopyto“ jejich vymezení. Je ovšem obecně známo, že zákony nemají zpětnou účinnost. A zde je čertovo kopýtko: k manipulací s předmětnou společností a k získání dotace došlo v r.2008, kdy ještě stále platil trestní zákon z r. 1961 v aktualizované podobě. Nekalosti, přičítané vyžádaným poslancům a jejich blízkým, by tedy měly být stíhány podle něj. Starý zákon má ale malou vadu: neobsahuje ustanovení s označením „dotační podvod“. Opticky tak vzniká dojem, že policie žádá o vydání pánů poslanců kvůli jednání, které by v r.2008 nebylo trestným činem.

Ve skutečnosti i tehdy by ale stíhání bylo možné, a to podle §250b tr.z. o úvěrovém podvodu, jehož znění je téměř shodné se současným ustanovením o dotačním podvodu. Ovšem použití §250b tr.z. by bylo pro obviněné nepříznivé, protože horní hranice trestní sazby je zde 12 let odnětí svobody. A v trestním právu platí zásada, že se vždy používá právní předpis, který je pro obviněného příznivější.

Západ je ve slepé uličce: Jak elity USA a Evropy ztrácejí podporu veřejnosti

0
0
Rostislav Iščenko
17. 8. 2017     zdroj
Anthony Scaramucci, který pracoval pouze několik dnů na postu ředitele pro komunikace ve správě Bílého domu, řekl v rozhovoru s ABC, že ve Washingtonu a dokonce v samotné prezidentské administrativě existuje "spiknutí proti Trumpovi", který není podle názoru Scaramucciho "zástupcem tradičních politických elit", proto jej chtějí sesadit. Absence vnitřního řešení problémů vedla Západ vždy cestou vnější agrese a napětí se zavčas odstraňovalo. Dnes je tato možnost blokována ruskou a čínskou vojenskou silou, která rychle obrůstá dodatečnými aliancemi. Západ se ocitnul ve slepé uličce.

Je možné, že Scaramucci je jen pohoršen: tytéž politické elity v krátké době (méně než za dva týdny) podrazily i jeho samotného, když jej náhle odvolaly. Avšak vůbec nevěnovat pozornost jeho slovům není možné. Skutečnost, že proti Trumpovi je vedena aktivní cílená kampaň nejen za účasti v prezidentských volbách poražených demokratů, ale i jeho spolustraníků republikánů, je zřejmá. Skutečnost, že minimálním programem politických elit, které vystupují proti Trumpovi, je nepřipuštění jeho zvolení na druhé funkční období a blokování jím vytyčených změn v americké domácí a zahraniční politice, že maximálním programem je předčasné odvolání prezidenta, také není žádným tajemstvím.

A Scaramucci není ostatně jedinou obětí Trumpova týmu. V únoru byl propuštěn za pouhé setkání s velvyslancem Ruska poradce prezidenta pro národní bezpečnost Michael Flinn. Trump je cíleně připravován o ty členy administrativy, s jejichž osobní oddaností by mohl počítat a kteří sdílejí jeho názory na potřebu strategického politického manévrování.

Odpůrci Trumpa dosáhli hmatatelných úspěchů. 13.srpna se aktualizovalo minimum ratingu prezidenta dosažením 34%. Nepokoje v Charlottesville hrozí, že se přenesou na celý Jih a přinesou prezidentovi další citelný úder. Ale tentokrát Trump riskuje ztrátu podpory pravých konzervativních vrstev bílé populace, které tvoří jádro jeho voličů, ale nezískává nic na oplátku.

Nejen Trump však lavinovitě ztrácí rating. Podobná situace je u chráněnce globalistů - francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který v úterý 15. srpna zaznamenal 100 dní na postu prezidenta. Rating Macrona klesl na 36% (níže, než měl za stejné období jeho předchůdce Francois Hollande - velmi nepopulární politik).

Z jeho kabinetu také odstupují ministři (Francois Bayrou, ministr spravedlnosti, působil ve funkci o něco více než jeden měsíc). Leví jsou nespokojeni s utlumováním sociálních programů, praví jsou pobouřeni rezignací šéfa generálního štábu, který protestuje proti snížení rozpočtu na obranu.

A před Trumpem a Makronem se stejně náhle a prudce sesunul rating britské premiérky Theresy Mayové. 11 měsíců po vítězství ve volbách přišla konzervativní strana podle výsledků v bezděčně vypsaných volbách Mayovou 9.června o většinu v parlamentu. Pozice premiérky se zakolísala a také jí hrozí odvolání.

Tři různí politici, kteří se různým způsobem dostali k moci (někoho navrhovaly aktuální politické elity, někoho alternativní). A všichni ve zrychleném tempu absolvovali přibližně stejnou cestu od vysoké popularity k vnitropolitické krizi, během níž se ukazuje, že spoléhání se na síly, které byly schopné přivést daného politika k moci, není dostačující pro jeho udržení se, že politika kompromisů jen oslabuje pozice a vede k marginalizace včerejší "naděje národa".

Pokud ve třech předních západních zemích probíhají totožné procesy, máme plné právo je rozšířit na celý západní politický model. Tím spíš, že v září jsou volby v Německu a u Merkelové také není vše v pořádku: je šance, že si zachová kancléřství, ale ne skutečnost, že autorita německé "matičky" bude stejně tak absolutní a že řešení budou přijímána společností a elitou stejně tak bez výhrad, jako tomu bylo v prvních třech obdobích.

Co spojuje všechny tyto případy?
I ve Velké Británii, i v USA, i ve Francii došlo k rozštěpení elit. Němci se zatím drží, ale jejich elity začínají rozbíjet rozpory. V některých případech (Francie) se elitním skupinám, které kontrolují moc, podařilo protlačit na prezidentský post svého člověka. V jiných případech (Trump) získal převahu představitel alternativních elitních skupin. A nakonec Theresa Mayová byla pokusem o kompromis mezi tradičními a alternativními elitami. Ale úkol dosáhnout kompromisu uvnitř země byl před každým z těchto politiků. A všichni propadli.

Západ ztratil politickou flexibilitu a možnost přizpůsobit politický systém novým podmínkám. Ti, kteří nechápou, jak a proč padla v roce 1917 monarchie Romanovců, následně i Rusko, jak se mohla tehdejší zcela kvalifikovaná ruská elita chovat tak sebevražedným způsobem, se mohou podívat na dnešní Západ. Krize starého systému na pozadí nedostatku zdrojů neponechává elitám prostor pro kompromisy. Probíhá boj za vzájemné zničení, přičemž se eskaluje, skupiny elit, které stojí proti sobě, postupně do něj začínají zapojovat lidové masy a ztrácejí kontrolu nad událostmi. Lidi je jednoduché dostat do ulic, ale je velmi obtížné je pak poslat domů.

Absence vnitřního řešení problémů vedla Západ vždy cestou vnější agrese a napětí se zavčas odstraňovalo. Dnes je tato možnost blokována ruskou a čínskou vojenskou silou, která rychle obrůstá dodatečnými aliancemi.

Západ se ocitnul ve slepé uličce.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Hroutí se ruské hospodářství?

0
0
Jar. Loudil
17. 8. 2017
Někteří naši ekonomové Rusku často vyčítají, že je jeho ekonomika plně závislá na exportu surovin a prý tak stále více zaostává za - "Vyspělým Západem". Není to tak docela pravda. Rusko je například největším světovým vývozcem atomových elektráren, nyní má podepsané kontrakty na jejich dodání s Finskem, Maďarskem, Indií, Egyptem, Tureckem, Bangladéší,...atd. atd. Rusko je také trvale mezi třemi největšími světovými exportéry zbraní (s USA a Čínou), jeho kosmická technika vynáší do kosmu různým třetím státům jejich družice a od roku 2011 jsou USA, Evropa i Japonsko plně závislé na ruských kabinách Sojuz při cestách do kosmu. 

Nebýt Rusů, tak by se už 6 let nikdo ze Západu nepodíval do kosmu a Mezinárodní kosmická stanice by musela být zrušena. Západ nemá v období 2011-17 nic, co by dopravilo jeho lidi do kosmu. Díky sankcím se silně rozvinulo ruské zemědělství, kde například v exportu pšenice zaujalo roku 2016 první místo na světě. Roku 2016 Rusko vyvezlo 34 milionů tun obilí z úrody 119 mil. tun, přitom ještě roku 2000 bylo jeho velkým dovozcem.

Je zajímavé, ža naši ekonomové "netepou" za stejnou politiku exportu surovin také třeba našeho spojence, demokratickou Austrálii. Její ekonomika je také plně založena na těžbě a exportu : železné rudy, uhlí, plynu, ropy, uranu, barevných kovů a některých zemědělských produktů. Toto tvoří asi 80 % jejího exportu. Vadí jí to snad ?? Nikoli. Patří trvale k nejúspěšnějším světovým ekonomikám.

Sankce vedené Západem proti Rusku budou více škodit samotnému Západu ,než Rusku. Rusku v mnoha ohledech naopak pomáhají. Uvolňují prostor pro rozmach domácích ruských firem a jejich výroby a také pomáhají k diverzifikaci ruského exportu. Například objem vzájemného obchodu Rusko - Čína stoupl v roce 2016 o 25% ! Když něco nedodá do Ruska Západ, tak to dodá Čína, když odřekne Západ Ruské zboží, tak ho odebere Čína.

P.S. Mainstreamová média nám dodávají o Rusku falešné zprávy. Záměrně falešné. Není to náhoda, je to součást propagandy. 

Sýrie obvinila Británii a USA z dodávek chemických zbraní teroristům!

0
0
- kou -
17.8.2017   PrvníZprávy

Otravné látky, které se nalezly ve skladech militantů naznačují, že byly dodány do rukou teroristů v Sýrii Spojenými státy a Velkou Británií, řekl na tiskové konferenci náměstek syrského ministra zahraničí Fajsal Miqdad.

„Všechny neletální zbraně se nacházejí v ručních granátech a granátometech, obsahovaly dráždivé jedovaté látky CS a CN ... Nalezená chemická munice byla vyrobena Federal Laboratories ve Spojených státech, a otravné látky vyprodukovaly společností Cherming Defence UK (Spojené království) a NonLethal Technologies (USA),“ cituje Miqdada agentura TASS.

Podle něj toxické látky byly nalezeny ve skladech bojovníku v Aleppu a v osvobozených oblastech ve východních předměstích Damašku.

Miqdad poznamenat, že v souladu s článkem 5 Úmluvy o zákazu chemických zbraní, používání toxických dráždivých látek je povoleno pouze pro účely potlačení nepokojů. Jejich použití jako prostředek boje je zakázáno.

„Takže můžeme s jistotou potvrdit, že Spojené státy a Spojené království, jakož i jejich spojenci v regionu, v rozporu s Úmluvou o zákazu chemických zbraní poskytovali plnou podporu teroristickým organizacím, které působí na území Sýrie. Jejich dodávky militantům obsahovaly nejen konvenční zbraně, ale i zakázané otravné látky,“ dodal Miqdad.

Na zprávu o chemických zbraních z USA a Veleké Británie reagovala mluvčí ruského ministerstvo zahraničí mluvčí Maria Zachazarová.

„Tady máte všechny závazky vůči mezinárodnímu právu a triumfu demokracie. Pod rouškou fotografií zabitých dětí dodávat teroristům otravné látky je nepochopitelné,“ napsala Zacharová na Facebooku.

Nedávno koalice v čele se Spojenými státy prohlásila, že nezaznamenala použití chemických látek bojovníky IS, nicméně několkrát z toho obvinila Damašek.


Související článek:
Reportéři nalezli ve skladu „an-Nusry“ v Aleppu bulharské zbraně! 

Ilustrační foto
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live