![]()
Napsal/přeložil: Oleg Kirjanov
Média se mohou přetrhnout v poukazování na všelijaké „šokující“ „hrůzy“, „absurdity“ a „bizarnosti“ Severní Koreje. Do čeho se jim ale vůbec nechce, jsou jakékoliv zmínky o reálných úspěších a projektech, které KLDR uskutečňuje navzdory dlouhodobým sankcím všeho druhu: zprávy tohoto typu se do mainstreamu zpravidla nedostanou nebo jsou přímo blokovány – jako například kanál severokorejské televize na YouTube.Ruský cestovatel Oleg Kirjanov na svém blogu
olegkir2002.livejournal.com a webu
prokorea.ru zveřejnil fotografie z letošní cesty do Severní Koreje. Svými autentickými dojmy a popisy doplnil řadu fotografií z čtvrti Ryoyong v Pchjongjangu, která byla otevřena letos 13. dubna. Zde jsou.
Rád bych upozornil na následující fotografie. Na první z nich vidíte, jak vypadala přední část této ulice před dvěma lety, v době před zahájením výstavby. Na místě, kde vidíte kanál, byly pak postaveny domy. Tuto část města jsem v roce 2015 fotografoval zcela náhodou. Dnes je zajímavé si porovnat, co bylo a co je dnes.
Takhle to vypadalo před 2 lety: ![]()
A takto to vypadá dnes (fotky téže části ulice z různých úhlů): ![]()
![]()
![]()
Celá čtvrť je prostě nádherná.
Rozbřesk budoucnosti na korejských ulicích „Velcí soudruzi Kim Ir-Sen a Kim Čong-il jsou věčně s námi!“ hlásá nápis na obrovském „Památníku věčného života“, stojícím u jedné z hlavních křižovatek Pchjongjangu v obvodu Taeson. Památník zde stojí už dlouho a dobře ho zná většina starousedlíků,ale ulice, která se otevírá za ním, se za poslední rok změnila k nepoznání.
Odpověď KLDR na sankce „imperialistů“ Dva a půl kilometru dlouhou ulici Ryoyong, jejíž název znamená v překladu „rozbřesk“ či „svítání“, lze směle nazvat nejkrásnější a nejmodernější částí Pchjongjangu. Ryoyong – toto slovo se zaručeně naučila všechna zahraniční média, která sledují vývoj a život v „Zemi ču-čche“. (Ču-čche – oficiální státní ideologická a ekonomická doktrína, jejíž princip snad nejlépe vyjadřuje teze „člověk vše vede a vše rozhoduje“ nebo shrnující vyjádření „absolutní soběstačnost“; pozn. překl.)
Projekt výstavby ulice, jehož realizace byla zahájena loni 3. dubna, se svým způsobem stal odpovědí Pchjongjangu na mezinárodní sankce a speciálně na nátlak ze strany USA a jejich spojenců.
![]()
„Chtěli jsme dokázat, že i v období sankcí jsme schopni se úspěšně rozvíjet a dosahovat výrazných úspěchů v ekonomice. A tak to také napište: tahle ulice je naší odpovědí na sankce USA,“ zdůrazňoval nám průvodce, když jsme se novou ulicí vydávali.
Skutečně – výstavba čtvrti Ryoyong se svým způsobem stala věcí cti pro celou KLDR a její občany, kteří nepřetržitě sledovali, jak rychle přibývají jednotlivá poschodí komplexů obytných budov.
Severní Korea zapojila do výstavby této části Pchjongjangu své nejlepší stavitelské podniky a znovu světu předvedla rekordní tempa výstavby. Posuďte sami: celá velká nová čtvrť s 44 budovami o 20 až 70 patrech, obsahující celkem 4804 bytů a rozkládající se na ploše 900 tisíc čtverečných metrů,byla vybudována během jediného roku.
Sedmdesátiposchoďový mrakodrap, který je dnes nejvyšší obytnou budovou KLDR, byl se vším všudy postaven za 74 dnů. K tomu je třeba si uvědomit, že nejdříve bylo nutno zbourat v těch místech stojící staré budovy, radikálně upravit terén včetně přeložení toku jednoho z přítoků hlavní řeky Pchjongjangu a teprve poté bylo možno zahájit vlastní stavbu.
Nejednalo se přitom pouze o obytné budovy, ale také o objekty občanské vybavenosti – obchody, servisy, opravny, knihovny a podobně.
![]()
Tu čtvrť stavěla bez nadsázky celá zem. Pomoc na stavbě poskytli Korejcům i Rusové – zaměstnanci Velvyslanectví RF v Pchjongjangu, kteří na stavbě několikrát uspořádali „subotniky“. Dnes to připomíná jeden ze stromů rostoucích v Ryoyongu. Zasadili ho ruští diplomaté a jejich pomoc připomíná malá pamětní deska.
Oficiální otevření komplexu se uskutečnilo 13. dubna a slavnostní rudou pásku přestřihl osobně lídr KLDR Kim Čong-il, který během uplynulého roku ve svých vystoupeních opakovaně celý projekt zmiňoval. Slavnosti se zúčastnilo několik desítek tisíc Korejců a kolem dvou set speciálně pro tuto příležitost akreditovaných žurnalistů.
Původně bylo v plánu, že Ryoyong bude dokončen již koncem minulého roku, ale termín otevření musel být o čtyři měsíce posunut vzhledem k velkým letním záplavám na severovýchodě země. Značná část pracovníků a materiálu tak musela být přepravena k nápravě škod do postižených oblastí, což se odrazilo na plánovaných termínech výstavby Ryoyongu. I tak je ale jeden rok na stavbu celé čtvrti neskutečně krátká doba.
Mladý a zelený Vzhled budov a celé čtvrti je moderní, cítíte z něj ale i styl východní Asie. Budovy se vypínají do výše, téměř všechny však mají zaoblené hrany, efektní vzorovanou dlažbu a obklady vytvářející nejrůznější obrazce. Někde ve výzdobě dominují rovnoběžné i navzájem kolmé linie zvlněné na hranách, jinde tvoří balkony zvláštní vlny, ještě jinde uvidíte orámované pravidelné šestiúhelníky a podobně.
Budovy se také výrazně liší – mají půdorys čtverců, obdélníků, mnohoúhelníků, kruhů – zdá se, že architektům byla dána možnost popustit uzdu fantazii.
![]()
![]()
Celý Ryoyong jako čtvrť se částečně podobá svému bratru a „konkurentu“, ulici vědců Mirae, která byla vybudována před několika lety. Oba komplexy charakterizují výška budov, rozsáhlé barevné spektrum, společné motivy vnějšího designu, Ryoyong je ale „větší“: jeho mrakodrap má 73 poschodí oproti 53 patrům Mirae, ulice je celkově delší.
Do očí vás udeří i další věci: v barevném provedení budov Ryoyongu je často použita světle zelená. Podle architektů má tato skutečnost jasný smysl – zelená barva je lidmi spojována s životem, přírodou, jarem, a tak má tato barva během pochmurných dnů zlepšovat náladu.
![]()
Motiv propojení s přírodou se ukazuje i jinak – k osvětlení ulice jsou široce využity nové obnovitelné zdroje energie. Zvláště jde o v Koreji velmi populární fotogalvanické panely využívající sluneční energii k výrobě elektřiny. „Zelené“ tedy nejsou v Ryoyongu jen budovy, ale i technologie.
Tance z radosti Když jsme prošli zhruba polovinu ulice, zaslechli jsme v blízkosti jednoho z domů melodickou a rytmickou hudbu nesoucí se ze dvora. Popošli jsme blíž a uviděli jsme kruh několika tančících žen, které si při tanci prozpěvovaly. Kolem sedělo několik diváků, kteří také zpívali a tleskali přitom rukama do rytmu.
Na moji nevyslovenou otázku, kterou si však mohl snadno přečíst z mého výrazu, nám průvodce vysvětlil: „To se u nás stává často, když nastane stěhování do nového domu. Lidé dostali nové byty, a tak tančí radostí. Pokud byste vy, soudruhu Olegu, dostal zadarmo byt v jednom z nejlepších obvodů Moskvy, určitě byste také měl radost. No, nemám pravdu?“ A tak „soudruhu Olegovi“ nezbylo nic jiného než souhlasit a přiznat, že v tom případě by se pustil i do tance. Kolemjdoucí přitom tato scénka nijak zvlášť neudivila – oslavit nový příbytek tímto způsobem je v Koreji rozšířený zvyk.
Rozhovor s průvodcem mě přiměl k další otázce: kdo vlastně v této nové čtvrti dostává byt? Soudě podle odpovědi jsou byty v Ryoyongu považovány za nejlepší v celém Pchjongjangu.
„V první řadě tady dostali byty ti, kteří žili v domech, které musely ustoupit nové výstavbě. Zbývající byty pak byly rozděleny běžným občanům naší země,“ ujistil mě průvodce. Později doplnil, že mezi novými uživateli bytů je hodně pedagogů vyučujících na nedaleké škole – největší a nejvýznamnější univerzitě v zemi nesoucí jméno Kim Ir-sena – a také inženýrů, vědců a vědeckých pracovníků; dostalo se však i na běžné pracující.
Na řadě je Wonsan? Až donedávna nejnovější a nejmodernější ulice v Pchjongjangu, ulice vědců Mirae, musela nyní přenechat palmu prvenství ulici Ryoyong. Právě sem o víkendech nebo zkrátka ve volném čase chodí na procházky obyvatelé i hosté severokorejského hlavního města, sem Korejci vozí zahraniční delegace a turisty.
Na každém rohu Ryoyongu lze za pěkného počasí vidět houfy Korejců dělajících si „selfíčka“ nebo běžné fotografie před některým z výškových domů. Třebaže vznikl zcela nedávno, stal se Ryoyong takovou atrakcí, že si návštěvu Pchjongjangu bez jeho prohlídky lze jen těžko představit.
Když vidíme, jak se tvář hlavního města KLDR mění, napadá nás další otázka: „Jaký projekt bude následovat? Jaká další vizitka země vznikne v Pchjongjangu nebo někde jinde?“ Akvapark Munsu, lyžařské středisko Masik, Pektusanská hydroelektrárna, bytové domy pro vědce a pedagogy, ulice Mirae a Ryoyong – tyto a podobné projekty přicházejí v posledních letech jeden za druhým a předávají si štafetu „hlavního projektu republiky“.
Oslovení Korejci se nechtěli jednoznačně vyjádřit k otázce, co dalšího je teď na řadě. „Jaký další zlomový projekt obsahují nejbližší plány?“ Někteří nám odpovídali, že nyní, po dokončení Ryoyongu, vrhne KLDR svoje síly na výstavbu další hydroelektrárny v některé ze vzdálených oblastí země.
Slyšeli jsme i verzi, že nyní je možno očekávat bouřlivý rozvoj a výstavbu na východním pobřeží v oblasti volné turistické zóny Wonsan – pohoří Kumgangsan (Diamantové hory), které nejvyšší vedení země v poslední době věnuje mimořádnou pozornost.
Soudě podle přístupu vedení KLDR, které viditelně sází na stavbu velkých průmyslových a občanských objektů, je vysoce pravděpodobné, že se brzy objeví další „hlavní projekt republiky“ a
pohled na Zemi ču-čche se opět trochu pozmění. Skoro jisté je, že KLDR bude nyní věnovat pozornost výstavbě v provinčních městech tak, aby je „vyzvedla“ na úroveň Pchjongjangu.
Zdroj: olegkir2002.livejournal.com
