ROZHOVOR
4. 9. 2017   ParlamentníListy

Zásluhu na tom, že do Česka migranti nechtějí, má pár lidí z vnitra a tajných služeb. ParlamentnímListům.cz to řekl politický a mediální analytik Štěpán Kotrba s tím, že pravda jednou vyjde najevo. Štěstí prý máme i v tom, že české soudy na názory sluníčkářů kašlou. Pokud jde o možné Babišovo trestní stíhání, upozorňuje Kotrba na zajímavou souvislost s evropským úřadem OLAF a tím, co už v roce 2013 věděl Sobotka, a nic neudělal.

Evropou nedávno opět otřásly teroristické útoky, tentokrát v Barceloně, kde se paradoxně v minulých měsících konaly demonstrace za přijetí uprchlíků. Na Deníku Referendum vyšel vzápětí komentář, podle něhož teroristé útočí v místech, kde je k uprchlíkům vstřícný přístup, ne tam, kde je odmítají. A právě proto si tento humanismus musíme ponechat a vzdorovat teroristům tím, že uprchlíky budeme dále přijímat. Je to rozumný postoj? Co k tomu říci?

Vy čtete Bohnický zpravodaj? Já už dávno ne. Ne, teď vážně. Odmítat zjevné bezpečnostní a zdravotní riziko není xenofobie, ale racionální předvídavost. To za prvé. Za druhé je zásluhou několika málo kreativních a předvídavých pracovníků Ministerstva vnitra a tajné služby, že do Česka nikdo z uprchlíků nechce. Podrobnosti jednou vyjdou najevo…

Kdysi dávno byly v Česku takové demonstrativně spektakulární preventivní zásahy policie a tajných služeb, že si o nich s respektem dodnes vyprávějí v moskevském podsvětí. Pamatujete si na zásah U Holubů či akci na mošnovském letišti? Od té doby už nejsou potřeba. Od té doby vím, že bezpečnostní riz(přesněji bosenských muslimů, islamizovaných Srbů - pozn.red.NR)iko se nejlépe eliminuje v zárodku, v době kdy rizikem ještě není.

Nechtěl bych ale jako někteří protiislámští fanatici konvičkovského střihu ztotožňovat náboženství s rizikem. Máme tady v Praze už dlouho minimálně tisícovku albánských a chorvatských muslimů (přesněji bosenských muslimů čili ve středověku islamizovaných Srbů - pozn.red.NR) stovky muslimů z Iráku a různých postsovětských republik, a bezpečnostním rizikem nejsou. Pokud kdy byli, někdo jim jejich jazykem vysvětlil, že v Česku se dobře žije, jen když své náboženské přesvědčení nechají před hranicemi. Ti, kteří to nepochopili, skončili se zlomenými žebry a natrženými ledvinami v nemocnici, a pokud to přežili, byli poté vyhoštěni. Co se jim následně stalo, když byli například odexpedováni do Moskvy do péče jejich trestních orgánů, si dovedete představit. Ti zbylí pochopili. Mimochodem, česká policie a české soudy většinou ke vzteku různých sluníčkářských neziskovek kašlaly na to, jestli to byli ubozí běženci před zvůlí tamních vlád, američtí agenti rozesírači na dovolené, předsunuté jednotky solncevské mafie na průzkumu či jaké krycí historky měli.

Premiér Bohuslav Sobotka dle informací médií chce ještě v samém závěru svého mandátu přimknout Česko blíže k EU. Konkrétně zajistit naše volné přičlenění k eurozóně, čímž dáme najevo, že stojíme o euro. Je to správný krok ve světle úvah o tom, zda máme být součástí „tvrdého jádra EU“? Robert Fico sdělil, že životním prostorem Slovenska je EU a chce být v tvrdém jádru, i třeba na úkor spolupráce s Visegrádem…

No, lepší být v piči než v prdeli. Hmm, berte to jako nepovedený pokus o hospodský humor. Jinak se to brát nedá, i když být v centru dění není nikdy k zahození. Což si začala uvědomovat i pobrexitová Británie. Víte, kdybychom měli v Bruselu racionálněji jednající politiky, tak jsem taky pro eurozónu. Ale sanace krize, vzniklé řeckou pravicovou vládou, z kapes Evropanů do kapes nenažraných německých bank prostřednictvím bruselských byrokratů mě naučila, že spoluodpovědnost bychom měli mít pouze za průsery, které jsme spoluzpůsobili.

Pokud Brusel hodlá sanovat špatná rozhodnutí českých politiků z kapes francouzských a německých daňových poplatníků, tak bych se za euro přimlouval. Ale to se nejspíš nestane. V opačném případě ne. Nechci sanovat Merkelové kotrmelce. I s rizikem, že útok na korunu s úspěchem provede i nějaký spekulant typu Sorose. Na druhou stranu… Chcete, abyste si nakonec kupoval euro za osmdesát českých korun? Je to reálná možnost v dnešní spekulacemi přesycené globální ekonomice… Rusové by po dohodě Saudů s Obamou mohli vyprávět. Měny už nejsou kryté „zlatom a dalšími aktívami Štátnej banky československej“, jak to bylo kdysi napsáno na stokoruně. Součástí „tvrdého jádra EU“ nebudeme tak jako tak, takže dnes fakt nevím. Ale mám pocit, že mi tu Evropu, do které jsem vstupoval, tu sociální Evropu, ukradli. A že je na její periferii svobodněji. Ale možná se mýlím.


Podnikatel, který neumí dobře zaplatit své zaměstnance a který se hroutí ze zvýšení minimální mzdy, je darebák a neměl by podnikat, řekl Lubomír Zaorálek.

… a má pravdu. Poprvé od doby, co ho znám, se přihlásil k odkazu krajana Vladimíra Vaška, známého jako Petr Bezruč. Chléb s uhlím beru si do práce, z roboty jdu na robotu… Při Dunaji strmí paláce, z krve mé a mého potu. Sto roků v kopalně mlčel jsem, kdo mi těch sto roků vrátí? Když jsem jim pohrozil kladivem, kdekdo začal se smáti… Hlubokých páni vy dolů, přijde den, zúčtujem spolu. Podnikání je společensky přínosem, tvoří-li nadhodnotu. Ne, okrádá-li se státní kasa o daně.

Jiní socialisté a odboráři říkají, že když máme nevídaný hospodářský růst, musí se zvýšit zaměstnancům platy, protože „kdy jindy už“. Je to správný přístup k věci?

Jak se to vezme. Jako zaměstnavatel otrokář si myslíte, že vydělat musíte vždy. A když, tak si přivezete ukrajinské gastarbeitery. Jako táta od dvou dětí s manželkou na mateřské se nechcete stydět, když přinesete domů výplatu. To jsou dvě stránky jedné mince. Nerovného stavu, ve kterém je společnost na straně slabšího a více ohroženého. Zúčtujem spolu…

Kapitalista se ani části vytvořené nadhodnoty ve prospěch dělníků dobrovolně nevzdá. Nutné je mu ji vzít. Státním zásahem, nebo s vidlemi v ruce. To víme už od hladových bouří přesně před sto lety. Tehdy, ještě v zahnívajícím „žaláři národů“ c. a k. monarchie, nechala police a vojenské jednotky střílet do dělníků a dělnic z prostějovské Wikovky. Zemřelo 23 lidí a dalších 80 bylo zraněno. Kromě Prostějova se demonstrovalo v Praze, Brně, Ostravě a na mnoha jiných místech. Za sociální práva. Za vyšší mzdy. A v demokratickém Československu s tatíčkem Masarykem v čele se policie nechovala jinak. Kdesi jsem se dočetl docela vypovídající čísla: 1920 – 17 zastřelených + 7 těžce zraněných, 1921 – 4 zastřelení, 1922 – 2 zastřelení, 1924 – 4 zastřelení, 1925 – 4 zastřelení, 1928 – 1 zastřelený, 1930 – 5 těžce postřelených dětí, 1931 – 15 zastřelených vč. žen a dětí + 34 zraněných, 1932 – 4 zastřelení + 18 zraněných, 1933 – 30 zastřelených + 101 zraněných.

Duchcovský masakr a frývaldovská stávka je jen několik málo událostí, které známe dodnes. A to jen proto, že tehdejší levicoví umělci či kritici jako F. X. Šalda sepsali výzvu Nelze mlčet a levicoví poslanci parlamentu viděli během sněmovních promluv tehdejší kapitalismus jako zločinný a státní moc jako zavrženíhodnou. Přečtěte si tehdejší parlamentní stenozáznamy. Pro žáky základních škol by měly být povinné. Postup četníků v Duchově byl uznán tehdejším vojenským soudem za správný a v dané situaci za jediný možný. Fakt je střelba do vlastních občanů jedině možná? Nebo si přečtěte 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida od Vítězslava Nezvala z roku 1936. Součást zlatého fondu české poezie, dnes v antikvariátu.

To je obecně platná teorie revoluce. Rozevírají-li se nůžky mezi zisky a platy, je načase obnovit rovnováhu v kupní síle zaměstnance na společensky přijatelnou úroveň. Na tom je dnes celospolečenská shoda, nechceme-li opakovat selhání systému z počátků 20. století a střílet do hladových. Otrokáři si holt nekoupí nové BMW nebo zkrachují, nicméně společnost neutrpí. Naopak. Či vám připadá normální, že někdo bere za poctivou práci na hodinu 100 korun hrubého a méně? Kolik by to muselo být, abyste se morálně rozhořčil a označil to za nemravnost?

Nastal rozruch kolem policejní žádosti o vydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání. Padají výzvy k jeho odstoupení z voleb, Babiš se cítí jako v 50. letech, političtí vězni proti tomu protestují, ANO zpochybňuje vyšetřujícího policistu a internet se baví tím, že Babiš půjde „do tepláků“. Co o tom všem soudíte vy? Jak vnímáte to, jak zprávu přijal Babiš i ostatní?

Od předvolební nabubřelé rétoriky bych se odklonil k faktům: žádost, kterou anonym poslal na bruselský úřad pro boj proti podvodům (OLAF), nebude vyřízena včas, aby mohli tuto deset let starou dotaci použít Babišovi političtí protivníci jako „korupční“ argument při volbách. OLAF očekává, že své vyšetřování okolo dotací pro farmu Čapí hnízdo „uzavře do konce roku“, uvedl totiž v květnu šéf úřadu Giovanni Kessler. A pak už jen významně mlčel. Takže tváří v tvář srovnání preferencí ANO a ČSSD na tuto kampaň musela nastoupit česká policie, která je daleko „pružnější“, takže zpoždění evropských vyšetřovatelů určitě dožene. Je to ta samá policie, která prověřovala Jourovou, která mlčela k diletantské zprávě plukovníka Kubiceho. Je smutné, když o podobě české politiky rozhodují ze zákulisí tajné služby a policajti v roli politických aktivistů.

Porušil dle vás Babiš zákon čerpáním dotace na Čapí hnízdo? Je načasování žádosti „účelovka“ Chovancovy policie? Hne se ve voličích ANO svědomí a zváží svou volbu, jak předpokládá Miroslava Němcová? Anebo je pravda taková, že Babišovi voliči svůj „idol“ tak zbožňují, že mu přiřknou roli mučedníka a ještě více si ho oblíbí?

Pokud nejsou voliči hloupí, tak jim dojde, že takto slušná policie nepracuje. Doteď čekala na OLAF. Ten se dodnes neozval. Není vám to podezřelé? Babiše vyšetřuje OLAF už od roku 2015, kvůli anonymnímu udání. A od roku 2015 mají stále jen podezření. Nic víc. Dnes je začátek podzimu 2017. Předsedkyně Výboru rozpočtové kontroly Evropského parlamentu, členka CDU Ingeborg Grässle Českou republiku a její politiky varovala již v březnu 2013. Hovořila o tom i veřejně. A nic.

Ovšem připomeňme si, díky komu se Sobotka stal na podzim 2013 předsedou vlády: Proti Rusnokově vládě tehdy aktivně hlasovalo pouze 98 poslanců, pád vlády a vypsání předčasných voleb se neobešlo bez Kalouskem následně dodaných 42 hlasů poslanců TOP 09 a Starostů. 7. srpna se pak sešli zástupci ČSSD a TOP 09 ohledně podání společného návrhu k rozpuštění Poslanecké sněmovny. Sobotka a Kalousek.

Ve volbách získala ČSSD 20,45 % hlasů a 50 mandátů. Ministrem vnitra se stal sociální demokrat, sociální demokrat se stal i premiérem. Ten zlý Babiš se stal ministrem financí a místopředsedou vlády. Už tehdy Sobotka věděl o ministrově konfliktu podnikatelských zájmů – minimálně od křesťanské demokratky Grässle. Zůstal nečinný. Babiše potřeboval. Policie zůstala nečinná. Až do předvolební kampaně 2017.

Ostatně, hovoří se o tom delší dobu, nyní je to jen zvýrazněno: Kolem Babiše je mnoho stínů a pochybností…

Kecy. Jmenujte mi je. Konkrétně. Co je stín? A co je pochybnost?

…ale lidé ho stejně mají rádi, protože si o tzv. tradičních politicích nemyslí nic dobrého.

Já také ne. Až na mizivé výjimky. Ale u mě je to dlouholetá znalost.

Je to chyba zavedených politiků, hloupých českých občanů, nebo je to Babišovým marketingem?

Promiňte, ale vina je to všech politických stran, jejichž politici spojili lobbing za podnikatelské zájmy své a svých přátel s mandátem. Za provizi politickou či finanční, ono se to dá stěží odlišit. A řekněte mi, kdo to nedělá? Komunisté prodávají lokomotivy do Vietnamu, sociální demokraté vozí kakao z Ghany, pravicoví politici pomáhají Rusku v jaderném a plynovém byznysu s Evropou, čínské mise nyní podnikají všichni… A vy mi tady chcete vyprávět o morálce? Babiš se chová logicky jako politik a choval se logicky i jako podnikatel. Co není výslovně zakázáno, je povoleno. To je princip soukromého práva. On postavil svůj politický marketing na zjevných politických zlodějinách na pravici i na levici. Zde našel shodu s miliony lidí, kteří od začátku jeho kariéry věděli, že ty miliardy nejde za pětadvacet let vydělat poctivou prací. Přesto mu od počátku fandili, protože hovořil o tom, co je samotné žralo, a říkal to jazykem jim srozumitelným. Jako jediný. Kdyby byli všichni politici poctiví a jejich vyslanci po Babišovi nechtěli astronomické úplatky, myslím, že by do politiky ani býval nešel. A účelově přijatý zákon o tom, že politik nesmí podnikat, je nesmyslný. Bezzubý. Hloupý. Snad dokonce i protiústavní.

Babiš vykládá, jak chce stavět silnice a železnice, zvedat důchody a platy učitelům, vybírat daně, šetřit peníze státu…

To může udělat jen, když zabrání odlivu dividend z investovaného kapitálu do zahraničí před zdaněním. To je bonus nad rámec rozpočtu. Ošem je to klíčový problém, svázaný s mnoha mezinárodními dohodami a ztížený o tolerování daňových rájů. Jsme ve WTO, ruce máme svázané i jako členská země EU. S mnoha daňovými ráji máme diplomatické styky a bilaterální smlouvy.

Co když se lidem už zajídá slyšet o pravici, levici, konzervatismu, socialismu, liberalismu, demokratických disidentech v Rusku a v Číně, o sametové revoluci – a zkrátka jen chtějí řešit takovéto konkrétní, řeklo by se přízemní, věci?

No taáák… Spor pravice s levicí o míru přerozdělování veřejných statků skončil s pádem vlád ODS a kauzou Nečasovy manželky. Odchod Topolánka, Nečase, Tlustého, Kalouska, Julínka, Hegera či Dobeše. To bylo historické vyrovnání s pažravou a nenažranou pravicí. Od té doby nikdo soudný nepochybuje, že k sociálnímu smíru a Evropě patří péče o veřejné statky a služby.

Otázka konzervatismu či liberalismu není otázka pravolevá. Konzervativce najdete i na levici, i na pravici. Na levici k nim můžete počítat i mne. Dlouhodobě. Na pravici jste to byl vy ještě před několika lety. Liberálem byl a je například i Miloš Zeman. Alespoň v ekonomice. V politice byl a je konzervativec čerpající z Churchilla. On nechal zprivatizovat do zahraničních rukou český bankovní systém ve snaze ho ozdravit. Ekonomický liberalismus praví, že soukromé subjekty v ekonomickém prostředí konají zejména ve vlastním zájmu, což prý v konkurenčním prostředí vede k nejlepšímu výsledku. On nebudoval národní stát, on integroval – třebas i proti názorům většiny své vlastní partaje – Česko do NATO i EU. Oproti tomu Klaus byl v ekonomice konzervativcem, i když s liberální rétorikou. Udržoval bankovní socialismus až k hořkému konci. Chtěl národní podnikatelskou elitu, kterou ovšem vytvářel, aniž měla peníze. Takže to byl pokus vytvořit národní kapitalismus bez kapitálu na skrytě státní úvěr.

Popperovský liberalismus otevřené společnosti hájí dnes kde kdo. Od naivních vítačů uprchlíků po tvrdé zastánce finančního globalismu. .... .... ....



(celý text rozhovoru zde)

Jar. Loudil
4. 9. 2017
prezident Trump včera navrhl obchodní embargo na Čínu. Prý díky jejímu obchodu se Severní Koreou. To by ovšem byla pro USA větší "pecka", než kdyby na ně Severní Korea tu bombu skutečně odpálila. USA dovezly do svých obchodů loni zboží z Číny za 462 miliard dolarů, tedy asi za 11 bilionů Korun a vyvezly zboží do Číny za 115 miliard dolarů. 

Ve jménu lidských práv

- kou -
5.9.2017 Contra-magazin.com a  PrvníZprávy

S vědomím, že v 70. letech dvacátého století nemůže ideologicky konkurovat marxismu, se Západ rozhodl přijmout doktrínu „ochrany lidských práv", uvedl Contra Magazin.  


To pomohlo zničit socialismus, ale nyní, po letech válek, invazí a „barevných revolucí“, si stále více lidí uvědomuje, že jsou manipulováni ve prospěch zájmu západních elit, tvrdí autor materiálu Rüdiger Rauls.

Západ se nazývá „společenstvím hodnot", napsal Contra Magazin. Na východě, na jihu a na severu však neexistuje žádná podobná komunita, poukazuje autor článku Rüdiger Raouls. Vyvstává otázka: „V čem spočívá specifičnost „zápaďáctví"? A co je tak zvláštního a jedinečného v těchto západních hodnotách?“ Zpočátku je třeba poznamenat, že z hlediska geografického, termín „západní“ je použit nesprávně, protože Čína a Rusko se geograficky nachází na západě Japonska, Jižní Koreje a Austrálie. „Možná jde o kulturu? Je japonská kultura západnější, než ruská?" přemýšlí novinář.

Dotkneme-li se obsahové stránky problému, je situace ještě více zmatenější, pokračuje publikace. „Jaké jsou hodnoty, které má jen Západ?" Znamená to, že lidské hodnoty jsou všeobecně charakteristické pouze pro Západ?" Dá se také podívat na praktickou implementaci západní politiky, údajně na základě těchto humánních názorů. NATO se účastnilo velkého počtu vojenských konfliktů pod záminkou jejich ochrany. „A čím se války Západu liší od ostatních? Jaký je rozdíl mezi bombardováním Bělehradu, Bagdádu, Tripolisu a Mosulu ze strany sil NATO od bombardování východního Aleppa ruskými a pravidelnými syrskými vojsky? "

„Pro mrtvé není žádný rozdíl," poukázal Raouls. Je pravda, že Západ zabil víc lidí a zničil více měst, a říká: „Jaké hodnoty mohou vůbec existovat, pokud se nezabrání válkám v takovém počtu?" Možná, že západní politici bojují za „lidská práva", ale proč u některých jsou a jejich smrt je oplakávána a u ostatních mlčí a neochotně si je připomínají?

Všechny tyto řeči o hodnotách jsou „iluzí, podvodem a manipulací", tvrdí autor. Proto je také vymysleli, ale orientace na „ochranu lidských práv" ne vždy ležela v srdci západní politiky, připomíná Raouls. Jedná se o relativně novou strategii, která má zachovat a rozšiřovat vlastní vliv. Až do roku 1970 nehrála lidská práva v politickém a vojenském uvažování Západu žádnou roli. V popředí byl boj proti komunismu a sloužil jako omluva pro prakticky všechny invaze, bez ohledu na války nebo utajené operace.

Během této politiky Západ dosáhl určitých úspěchů, ale v některých sférách nemohl zastavit kolo času. Za příklad si lze vzít dekolonizaci. Pod slogany marxismu hnutí za svobodu porazily Američany a vyhnalo je do moře. Západní vůdci si uvědomili, že ti, kteří nemají co ztratit, se nebojí „strašáku komunismu". Báli se více západních bomb, které nesou smrt nežli „antikomunistických hororových příběhů", vysvětluje autor.

Na ideologické úrovni Západ neměl nic proti marxismu, publikace pokračuje. Naopak, i ve sféře západního vlivu, například v evropské společnosti a ve Spojených státech, strach z komunismu zmizel. A pak v roce 1977 americký prezident Jimmy Carter navrhl přeorientovat se na boj za lidská práva. Tento přístup se stal novou strategií ideologické konfrontace se SSSR a socialismem. A díky ní se jí podařilo uspět, protože apelovala na touhu lidí ukončit konfrontaci bloků.

Tato strategie byla úspěšná také proto, neboť na pozadí boje za lidská práva nebyly hospodářské a politické zájmy, které za ní stály, tak nápadné, vysvětluje Contra Magazin. Navíc jejich vlastní interpretace těchto humánních myšlenek umožnila západním propagandistům snadné obviňování socialistických států z jejich porušování. Události ve světě se stále méně vysvětlovaly z hlediska politických a ekonomických zájmů a stále více - z hlediska morálního boje mezi „dobrem" a „zlem".

Bývalý americký prezident otevřeně nazval Sovětský svaz „říši zla" a Írán a Severní Korea, kteří odmítli sloužit americkým zájmům, byly „nepoctivými státy". Svět se stal jednodušším. Jedny stavěl Západ na stranu „dobra", a druhé na stranu „špatných". Obzvláště dobře vnímali tyto myšlenky v levicových a liberálních intelektuálních kruzích. Přestože se tito lidé vážně zaobírali Spojenými státy, postrádali politické uvědomění, aby odhalili politické a ekonomické zájmy v pozadí kampaně za lidská práva.

Po rozpadu socialismu se politika Západu změnila, pokračuje Raouls: „Z politické scény zmizel velký protivník v boji za lidská srdce a mysl." Bylo možné vytvořit nový světový řád a nevěnovat pozornost vlastním chybám, protože neexistuje žádný soupeř, který by je mohl využít k posílení svého obrazu a vlivu. Západ a zvláště Spojené státy se vrátily k politice síly.

Pod záminkou ochrany lidských práv Západ nelegálně napadl Irák a Afghánistán. Rozhodl se osvobodit svět od takových „diktátorů" jako Saddám Husajn, Asad a Kaddáfí. Ale tito byli stejnými „diktátory", s nimiž západní politici klidně pracovali, dokud to bylo pro ně výhodné. Nikdo se neptal Afghánců, Iráčanů, Syřanů nebo Libyjců, zda chtějí, aby je Západ osvobodil.

Do módy vstoupila změna, aby se „zlepšila situace v oblasti lidských práv", uvedl autor. Převraty se uskutečňovaly pomocí „barevných revolucí" nebo otevřených vojenských vpádů. Současně západní politici neváhali lhát, klamat a manipulovat s veřejností.

„Ale jakýkoli podvod bude dříve nebo později odhalen," zdůrazňuje autor. Různé protiřečení a nesrovnalosti podkopaly důvěru v politiku západních hodnot. Častěji se začala objevovat kritika. Nejvíce nápadně, dvojité standardy Západu odhalil ukrajinský konflikt a migrační krize. Zatímco tisíce uprchlíků umíralo ve Středomoří, západní politici podporovali na „Majdanu“ velmi pochybné politické síly. Ukrajincům se umožnilo vzbouřit se proti vládě zvolené podle západních norem - což je obvykle vždy odsouzeno -, ale zdá se, že práva afrických uprchlíků nebyla tak důležitá. Bylo zapotřebí stovek obětí a velké množství protestů, než Západ obrátil pozornost na situaci ve Středomoří.

Po uplynutí posledních desetiletí bylo stále zřejmější, že Západ prosazuje politiku dvojitých standardů. Čím častěji se však západní elity a vlády postavily proti svým zásadám, tím více se jim dostalo nedůvěry národů světa i jejich občanů. „Skrze zuřivý lesk západní propagandy se stále častěji objevují hospodářské a politické zájmy. Stává se stále více jasné, že to slouží jako prostředek podpory vlastním hospodářským a politickým zájmům. Lidé byli oklamáni a využili jejich ušlechtilých motivů: touhu, aby všichni žili důstojně," uzavřel svůj materiál Raouls.


Související článek:
Telepolis: USA pronásledují Rusko, aby udržely hegemonii dolaru!

5.9.2017 Zvědavec

Před pár dny mi přistál ve zprávách screenshot. Pocházel z diskuzního serveru Nyx. Uživatelka ZUZKAOU (Zuzana Ouhrabková, neziskovka PostBellum) v něm shání brigádníky na výpomoc. Výpomoc neziskovce InIustitia. S hromadným sepisováním TO, protože nestíhají. Trestních oznámení, udání. Na spoluobčany. Aby čelili stíhání, měli problém a příště si dali pozor. Na jazyk.

Jsem programátor. Na Internetu jsem od úplného začátku, od roku 1995. Tehdy šlo o médium vyloženě akademicko-intelektuální. Pak prošlo pubertou, to když se připojila gymnázia a střední školy. Potom zhrubnul a zlidověl, s nástupem dialupu. Dnes je mnohdy stokou. Ale stále zůstal také svobodným zdrojem informací, kde kromě naprostých ptákovin najdete i fakta, která se z oficiálních médií nedozvíte.

Inkriminovaný screenshot z diskuzního serveru Nyx

A proto asi začal Internet vadit. Návrhy, jak jej cenzurovat, jsou dnes oficiální agendou jak politických stran, tak neziskovek. Instruktážní seminář na toto téma, určený pro pedagogické pracovníky, se dnes konal ve Skautském(!) institutu na Staroměstském náměstí. Jsem také pedagogem, 17 let přednáším strojové jazyky a nízkoúrovňové programování v assembleru na ČVUT. Mám co do činění i s pedagogikou volného času, věnuji se slam-poetry a divadelní improvizaci v DDM. Takže jsem vlastně cílovou skupinou! Přihlásil jsem se.

Skauti ve službách lepších zítřků

 

Skautský institut spolupracuje s multikulturalistickými neziskovkami (Člověk v tísni, HateFree a dalšími) dlouhodobě. Podobných akcí tam pořádají i několikdo měsíce. Některé skautské oddíly se dokonce přímo hlásí k podpoře extremistické levice. Společným nepřítelem jsou pak rasismus, islamofobie, “slušný Čech” a jeho nesprávné názory. Hlavně ty, projevované na sociálních sítích. Protože ty můžeme z tepla domova, zpoza monitoru, monitorovat. Označovat. Nálepkovat. Nahlašovat a udávat. A jak správně na to, to vám vysvětlí lektoři na tomto semináři.

Přednášeli Jaroslav Valůch (spoluzakladatel HateFree Culture) a Vlasta Urbanová (pedagožka, autorka didaktických a metodických materiálů, Člověk v tísni a Jeden svět na školách). Workshop organizovalo Multikulturní centrum Praha (Anna Hubáčková), za finanční podpory Magistrátu hlavního města Prahy a Ministerstva zahraničních věcí ČR. Říkáte si, pán je labužník a masochista. Ne, nejsem. Jen mne zajímalo, jak si výchovu dětí a studentů k “správnému myšlení” a “žádoucímu názoru” tito lidé představují.

Výprava do jámy lvové

 

Kvíz pochází z akce Jeden svět na školách

Seminář začal tzv. “společnými aktivitami”, aby se vytvořila kolektivní atmosféra. Kdo vedete kroužek, jistě to znáte. Všech 22 účastníků (vzpomněl jsem si na Hellera) se představilo, a měli také říct, kam si “chodí pro sílu”. Dobíjet baterky. Že by neziskovkářům docházely síly? Nikoliv. Jsou na koni, a záhy poznáte proč. Vlasta Urbanová nejprve ukázala secesní obrázek, známou optickou iluzi, dualitu dívky a stařeny. Smysl byl uvědomit si, že důležité není to, co vidíme, ale správný náhled. Černá může být bílá, ale je třeba na to koukat správně ideologicky (vzpomněl jsem si na jiné číslo, 1984).

Následovalo rozdání kvízů, kde měl každý, v rámci boje proti stereotypům, ze sebe nějaké stereotypy dostat. Byť trochu násilně. Šlo o poměrně známou volbu spolucestujícího v kupé, dilema dárce srdce a výběr sousedů v činžáku. Pak následovala debata v kroužku a statistické zhodnocení, které varianty lidé preferovali a proč. Reakce účastníků mne víceméně potěšily, lidé správně upozorňovali, že se každý člověk liší a je tedy nesprávné přistupovat k jednotlivcům s předsudky. Protože to je nenávistné, rasistické a xenofobní. A takoví oni rozhodně nejsou. Přesto by se ale, z nedostatku informací, nakonec rozhodovali podle určitých preferencí. To už by ale nebyl rasismus, ale jejich osobní zkušenost a zcela racionální minimalizace rizika. Chtěl jsem namítnout, proč tytéž pohnutky nepřipouští také u kritiků migrace a islamizace, které se rozhodli vypudit ze sociálních sítí. Radši jsem ale mlčel.

Pak jsme byli vyzváni, abychom specifikovali možné důvody, které k nenávistným projevům na Internetu vedou. Padaly tradiční termíny, známé ze skript humanitních a pedagogických fakult: frustrace, vztek, osobní neštěstí, snaha vyniknout, vliv médií.

Rozhoduji se rozčeřit tuto přehlídku pseudodůvodů a říkám:  
“a také náboženské pozadí”.

Paní Urbanová se zarazí. Propálí mne pohledem inkvizitora a ptá se výhružně: “Co tím myslíte?!”

Odpovídám:  
“No, že některá náboženství nejsou příliš vstřícná k jinověrcům. A tato ideologická nenávist se dnes v západní Evropě projevuje často už ve školkách.”

Ptá se opět, na co tedy konkrétně narážím. Tak povídám, dobře, konkrétně mám osobní zkušenost například se svým vzdáleným iráckým bratrancem, narozeným v Praze (tak trochu podvodem, na státní útraty ČSSR). Za dětství v Dejvicích se stydí, a přitom měl v diplomatické čtvrti to, o čem jsme si my, Husákovy děti, mohly nechat jen zdát. Naši zemi nenávidí a naší společností opovrhuje. Považuje to za nesmazatelnou skvrnu na svém muslimském já a snaží se to odčinit. Aspoň tím, že dennodenně sedí v mešitě v Ammánu a s ostatními džihádisty studuje Korán a hadísy. Není tohle příklad selhání integrace, už před lety, hned v zárodku, kdy tu ještě žádná “islamofobie” ani nebyla?

Dozvídám se, že tohle sem nepatří. A o tom se bavit nebudeme.
  
“Takže budeme řešit domnělou nenávist?”, ptám se. “A tu skutečnou přecházet?”

Jsem ale okřiknut, ať neodvádím od tématu. Ostatní si mne s opovržením prohlíží. Následuje přestávka.

Mohu vědět, kde pracujete?

O přestávce si mne Vlasta odchytí a bere stranou:

“Poslouchejte. Co děláte?”

“Jako co tu dělám? Proč tu, konkrétně, jsem?”

“Ne. Co vy děláte. Kde pracujete.”

“Jsem programátor. V jedné korporaci. A přednáším na VŠ.”

“Na jaké VŠ?”

“Technické, ČVUT. Strojové jazyky. Do assembleru samozřejmě politiku netahám, škola má zůstat apolitická.”

“Aha. No, víte… chtěla jsem Vás požádat. Ať do toho už nevstupujete. A nesnažíte se ty lidi nějak přesvědčovat. Domluveni?”

“Ne. Víte, připadá mi to celé jako počátek cenzury. Nepohodlných názorů. Omezování diskuze, na síti, na školách, vůči dětem. To se mi nelíbí, proto tu jsem.”

“Dobře, ale o tom si můžete mluvit snad někde jinde.”

“Proč ne tady? Zrovna naše korporace ten váš Jeden svět léta sponzoruje. Přitom zde zaznívá jen jednostranný pohled. Nechcete diskuzi? Mám právo říct protinázor.”

“O tom kdo koho sponzoruje nerozhodujete Vy, ale jiní lidé! Víte? A to, o čem mluvíte, není jednoduchý problém. Nemá žádná jednoduchá řešení.”

“Právě proto je potřeba o něm mluvit. Islám a jeho důsledky znám z osobní zkušenosti. Nálepkováním a umlčováním oponentů se dobereme jakého řešení?”

“Podívejte se. Mne vlastně nebavíte. Celá ta debata s vámi. Nenecháte ani domluvit, pořád něčím argumentujete, přitom vám uniká…”

“To vy jste za mnou přišla. Debatovat… nebo proč? Já jen reaguji. A své postoje si dovedu obhájit, argumentovat umím. To je špatně?”

“No, to možná… umíte… ale jak říkám: S někým, jako vy, debatovat nechci.”

Sjela mne pohledem saně, jak nezbedného záškoláka, ta léta působení na strojním učilišti jsou na paní Urbanové stále znát. Nasupeně odchází. A já mám pocit vyvrhela. Jako když si mne kdysi vzala stranou soudružka třídní, proč jako jediný nechodím do Pionýra. A strach. Nezvedne teď paní Urbanová třeba telefon a nepřeptá se v práci? Nebo budu mít utrum na FITu? Zakázané názory už zase zřejmě nejsou legrace…

 

Založil jsem HateFree Culture

 

Nenávist na Internetu je nyní ve verzi 2.0

Neveselé úvahy přerušuje další část. Jaroslav Valůch se představuje. Je čerstvým otcem. Už dva roky není v HateFree Cluture. Pracuje v budapešťském Centru pro výzkum genocid, ale nebrání mu to vystupovat i jménem zrušené-nezrušené HateFree (čekají na další grant, ministr Jan Chvojka navzdory mediálním prohlášením projekt nakonec nezrušil, ale o tom už média neinformovala).

Původní HateFree materiály ale Jaroslav doplnil novými poznatky. O genocidách. Islamofobii a Hate Speech nově považuje za jevy vedoucí ke genocidám. Jako ve Rwandě či Kosovu (přitom v prvním případě šlo o kmenovou válku a v druhém o separaci muslimské menšiny a vznik plně islamizovaného, dnes téměř nefunkčního státu).

Chtěl jsem připomenou i masakr Arménů, rozvrat vyspělého křesťanského Libanonu muslimskými migranty z Palestiny, ale mlčím. Dále Valůch varuje před islamofobií, která vede k antisemitismu a je důvodem obav židovských komunit. To už nevydržím mlčet a ptám se:

“Jak je tedy možné, že největší exodus židů v současnosti probíhá z Francie? Která přitom léta byla výkladní skříní široké náboženské tolerance? Prchají ti židé z muslimských předměstí, nebo před francouzskými islamofoby? Proč tam mají už dva roky problém a výjimečný stav? Kvůli islamofobii?”

Jarda je naštěstí diskuzi přístupnější než kolegyně Urbanová. Nechá se přerušit, poslouchá a vysvětluje. Vlastně mne tím docela příjemně překvapil. Jde přeci o tradice. Pokud odmítáme islám, můžeme následně chtít třeba zakázat i rituální porážky nebo obřízky. Jako se bohužel už stalo, třeba v Dánsku. A to přeci Židé vyžadují také. Proto mají logicky obavy, že by byli další na řadě, hned po muslimech. Zapojuje se i další účastník, kluk z Litvínova (zřejmě s vazbami na projekt Social Bakers, o kterém má poměrně detailní informace). Ptám se ho, zda tedy podporuje tyto rituální porážky, ženskou obřízku a další středověké praktiky. Na to mne zvýšeným hlasem umravňuje:

“Samozřejmě že ne! Ale jde tu o ten princip přece!”

"Takže podporuje? A mně snad o princip nejde?"

Opět jsem ale z více stran okřikován a udržovaná paní pedagožka, sedící přede mnou, se slovy

“to snad není možný, tohleto …nechci poslouchat”

odchází demonstrativně na záchod. Jiný názor se zde tolerovat asi nebude. V zájmu tolerance.

Umíte rozpoznat internetovou nenávist?

 

Pak nám Jaroslav rozdá papíry s příklady projevů nenávisti na internetu. Máme o každém z nich říci, co si o něm myslíme. Zda a nakolik je nebezpečný, a jak ho případně postihnout nebo nahlásit. Mezi příspěvky je třeba falešný citát Jana Wericha. Pán, který jej vyfasoval, říká, že mu to přijde jako docela trefný popis totality, obecně. Je v zápětí poučen, že jde o hoax. Příspěvek byl převzatý z falešného Ovčáčkova profilu, Werich nic takového prostě neřekl, takže o tom vůbec nebudeme diskutovat. Jasné? Pán se brání, že mu to stejně přijde celkem výstižné, ale smůla. Tvrzení je prostě příkladem nenávisti.

Já dostávám pro změnu příspěvek Hany Bočkové z Bazaru rostlin, za který byla souzena. O případu něco vím. Má kolegyně si sice drží odstup (už jsem za černou ovci kolektivu), ale je rozumná. Nepřijde jí to jako nebezpečné, o případu ale nic neví. Říkám:

“Šlo o smyšlenou událost. Nesouhlasí ani datum a místo, tyto věci se týkají svátku oběti Al Adhá, který byl v roce 2015 v září. Ale skutečně se občas dějí. I u nás, v Evropě, třeba v Rakousku.”

Výbuch smíchu.

“To snad není možný, poslouchat tyhlety debility”, slyším pana učitele odvedle.

Říkám, že se to koneckonců děje i u nás, kamarádka je z hospodářství. A už několik let prodávají muslimům pro Al Adhá možnost rituálně zaříznout kozu nebo jehně. Aby naplnili svou náboženskou povinnost. Děje se to samozřejmě nelegálně. Zase výbuch smíchu. To je přeci něco jiného! Když si za to ti věřící zaplatí, tak je to v pořádku, ne asi. Už radši zase mlčím.

Článek o Zemanovi z Lidovek je také šířením nenávisti.

Mezi příspěvky je paradoxně také článek z oficiálního média, známý Zemanův výrok z Lidovek. Paní pedagožka, co před mými vstupy prve prchla na záchod, evidentně nesnáší, když se lidé o něco přou a vadí. Naznačuje, že Zemana nemá ráda a tedy vůbec tohleto nebude komentovat. Ostatní jí ale dodávají odvahu. Také ho samozřejmě nemohou vystát. Nakonec se tedy osměluje a říká, že jde o nebezpečný výrok. Protože jej říká oficiální osoba. A snadno tak může vést k nenávisti a zabíjení. Lidé jsou hloupí a nechají se tím ovlivnit. Hlavně Zemanovi voliči, ti bývají méně inteligentní. Oponuji:  

“Zemana pravděpodobně nevolili jen samí hlupáci. Zmíněný plot na hranicích už dávno stojí v Maďarsku, Makedonii i Rakousku. Deportace odmítnutých žadatelů o azyl je podle platného zákona a zbraně mezi obyvateli účinně zabraňují terorismu. Například v Izraeli. Co je tedy na Zemanových výrocích nesprávně? Proč jsou nenávistné? Navíc na Lidovkách?”

Pán vedle obrací oči v sloup s prostoduchým zvoláním:

“To von chce teď jako vytahovat z auta každýho barevnýho a asi ho odprásknout?”

Odpovídám, že nic takového nechci. Ani netvrdím. Ale takto bylo třeba v Nice zabráněno pokračování masakru, a nedávno totéž v Cambrils. V Izraeli je to ostatně na denním pořádku. Paní vedle znalecky informuje ostatní:

“Tohle oni dělají vždycky. Dávejte si na to pozor. Vytáhnou nějaké argumenty, pofidérní, bůhví z jakých zdrojů, a pak vás s tím jako že přesvědčují. Doslova umlacují. Vy to přitom třeba vůbec nesledujete, a ani nechcete sledovat. Přitom ona jim tam uniká ta podstata, o které by se mělo diskutovat.”

Odpovídám, vždyť si to snad můžete snadno najít a ověřit. V každé diskuzi se snad argumenty zkoumají… Ticho. Uchechtnutí. Situaci a trapnou pauzu zachraňuje až další účastník. V Izraeli je to prý něco zcela jiného. Oni jen zabraňují obecnému terorismu, ale není v tom nic apriori proti Palestincům nebo Islámu. Ten terorismus tam prostě mají a tak ho řeší. Byl tam, zná to. To jen u nás by každý chtěl hned střílet do muslimů, a v tom se lišíme. Odpovídám, že si to nemyslím. Mladík se jen směje. Jako kdyby právě poučil prvňáčka. Jaroslav to nakonec uzavírá s tím, že když je to výrok prezidenta, je to sice politováníhodné, ale aktuálně se s tím bohužel nedá nic dělat. Tak aspoň že prezident si ještě může říkat, co chce, říkám si v duchu.

Fyzické útoky slušnočechů už začaly!

 

Jarda Valůch, cítící sílící podporu domácích, hbitě přechází k dalšímu tématu. A to jsou důsledky internetové nenávisti. Tedy útoky proti muslimům a menšinám. Odpovídám, ať se případně také podívá i na opačný problém.

“Podívejte se třeba pod příspěvek rappera Ollopha Samorosta, kde najde na FB naopak nenávistné projevy romské menšiny vůči majoritě. V ohromujícím počtu několika stovek. Některé příspěvky jsou tam zralé na trestní oznámení doopravdy. Které ale přitom nikdo nepodává. Tušíme, že Romové jsou emotivní. Nač dělat z komára velblouda? S mnoha z nich jsem pak v klidu debatoval, už bez zasraních gadžů, chcýpnutí, rakovin a kárů do hubi. Jestli není na čase s tím nesmyslem internetové nenávisti přestat. Vždyť kdo si reálně přeje někoho plynovat nebo střílet? To jsou také pouze emotivní výkřiky. Nač to zveličovat a kriminalizovat?”

Jarda, a to je mu ke cti, reaguje, že o problému ví. A že takový příklad nenávistného projevu asi zapomněl do sbírky zahrnout. A skutečně, odkudsi pohotově vytahuje romský nenávistný screenshot a kopíruje jej do adresáře k ostatním. A že nikoho také kriminalizovat nechce. Ale lze proti tomu bojovat i mnoha jinými metodami, jak si ukážeme. A je to potřeba. Ukazuje článek z Infa.cz (uvědomělá odnož Blesku, vytvořená po akvizici Ringieru Křetínským & Tkáčem) o útoku na dvojici muslimek v Šárce. Oponuji, že titulek nemluví pravdu.

“Ta žena dvojici muslimek jen nafotila, ale ony jí fyzicky zabránily v odchodu, aby fotografie někde nezveřejnila. Tedy to vlastně bylo přesně naopak, psal o tom koneckonců i Respekt.”

Jaroslav říká, no ano, článek v Respektu také četl. Ale kde jako vidím ten problém, pořád. Povídám, že v manipulativním nadpisu Infa. Které prostě lže, když tvrdí opak. Nebo se ta “nebezpečnost šíření hoaxu” paradoxně mainsteamových médií netýká? Na to mne lakonicky utře nečekanou odpovědí:

“Ale já ten nadpis nepsal!”

Výbuch smíchu. Můj argument, proč s tím tedy před chvílí cíleně argumentoval, to zcela přehluší…

Nakreslete, jak si představujete typického českého “hejtra”

 

“Nakresli postavu ze sovětské pohádky, Pavle.”, řekla mi soudružka učitelka ve třetí třídě

Následuje další neuvěřitelnost. Jsme vyzvání, abychom ve skupinách nakreslili obrázek typického “hejtra”. Tedy panáčka plného stereotypů, se všemi jeho atributy. Pionýři, nakreslete kulaka, napadá mne. Chopím se toho a kreslím postavu svalnatého neonácka, kde ale následně všechny stereotypní atributy přeškrtávám. Jak může mít názor, sdílený 80% populace, vůbec nějaký konkrétní archetyp? Kolegové to nesou dost nelibě, že si z toho chci dělat legraci. Mám dělat, co se řeklo a domluvilo. Ale nakonec mne nechají. Ve finále se shodneme vlastně jen na tom, že jde o lidi středního věku, 35+. Poukazuji na fakt, že se to pozoruhodně kryje se zažitou zkušeností z komunistické totality. Jestli ti lidé prostě nejsou jen citlivější na cenzuru, propagandu, nesvobodu a omezování svobody projevu. Vždyť se po listopadu tak plamenně mluvilo o občanské společnosti, aktivitě zdola… Tak proč teď vlastně najednou tolik vadí, když se lidé vyjadřují k migraci a politice EU?

Paní zepředu mne poučí. Devadesátky si pamatuje, ale když se tehdy volalo po pluralitě, tak tím přeci nikdo nemyslel ty hloupé a šílené názory, jaké se teď objevují všude po netu. Povídám, že i to je součástí svobodné diskuze. Lidé ať si sami vyberou, cenzura kritické myšlení nenahradí. Na to mi odpovídá, že nikoliv! Že plno lidí si vybírá informace jen selektivně (jako by snad ona byla etalonem objektivity), s kterými pak chtějí jen účelově argumentovat. Jako třeba právě já. Je tedy potřeba informace filtrovat a kontrolovat, nedat tomu prostor. Aby tím pak netrpěla skutečná diskuze o důležitých principech a hodnotách společnosti.

Bože dobrý! To těm lidem vážně schází vize světlých zítřků a cenzura? Nenávistný projev, tedy hanobení třídy a životního stylu, u nás ještě naštěstí trestným činem není, ministr Robert Pelikán zamýšlenou novelu trestního zákona letos v květnu nakonec odložil. Do konce volebního období už se tedy nestihne projednat, ale protože jde o harmonizaci s právním řádem EU, neunikneme jí. Proto jsou neziskovky tak na koni, a celá tato udavačská agenda je jen související přípravkou na situaci, až zákon platit začne. Na internetu pak bude trestná kritika v podstatě kohokoliv a zrovna tak i jakékoliv ideologie či chování. Každé nahlášení příspěvku už bude i potenciální Hate Speech. Oficiálně. Islám a jeho vymezování ale asi dostane zase pardon, tam je to natvrdo od Boha, takže se to nazve součástí kulturních tradic a to už musí každý akceptovat.

A teď si ukážeme, jak jim zacpávat pusy

No, a závěr byl epický. Spoluprací účastníků nakonec vznikl veliký flipchart s návrhy metodiky, jak s nenávistnými, rozuměj, nepohodlnými, názory na Internetu skoncovat. Trollingem, zesměšňováním, nahlašováním příspěvků, blokací profilu, hrozbou odebrání z přátel – to pokud nějaký hříšník z vašeho okolí nezmění včas svůj xenofobní názor. Nebo infiltrací události a systematickým matením účastníků. Třeba postováním neustále se měnících termínů a míst demonstrace, uvádí Valůch konkrétní nasazení taktiky z minulosti. Namítám, že “kdo zneužije cizí nevědomosti či důvěřivosti k vlastnímu neoprávněnému prospěchu” je tak trochu skutková podstata podvodu, ale slyším už jen několik otrávených povzdechnutí. Také to jde řešit postováním koťátek. Těm, co nedají pokoj a pořád jen argumentují. A nic nedat na výhrady veřejnosti, známé třeba z Facebooku HateFree, že takto se diskuze s oponenty nevede. S nácky se totiž nediskutuje. Dále pak lze vítězit i pomocí DDoS útoků, jako v případě nedávného kolektivního shození xenofobního serveru Vyfoť imigranta. Udáváním a psaním trestních oznámení. Slečna odvedle smutně říká, že už nahlašovala stránky White Media poněkolikáté, ale server je prý v Americe a nejde s tím nic udělat. Valůch ji ale ukliduje, že se to už brzy změní. V případě nedávných rasových bouří v Charlottesville už byl zákon prolomen a servery white supremacistů shozeny z rozhodnutí soudu.

Metody eliminace internetových hejtrů (zvýrazněno pro lepší čitelnost)

 
Pak se dostáváme k FTV Prima. Prý se pokoušeli manipulovat a ovlivňovat vlastní redaktory. Aby informovali o uprchlické krizi a to i za cenu negativního vyznění. Naštěstí už, konečně, začala tyto věci řešit i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, takže se snad nebudou v budoucnosti opakovat. Zda náhodou nemají své pokyny i novináři z jiných médií, se radši ani neptám. Debata se nakonec stáčí na IVČRN. Prý jde o stále mocnou a vlivnou skupinu lidí, kteří jsou velmi aktivní. Studentům a žákům se už proto nedoporučuje (ono se snad v minulosti doporučovalo?) trollit na jejích stránkách – jsou totiž nebezpeční a mohou pak zjistit třeba i Vaši skutečnou identitu. To už teď navíc není ani potřeba riskovat, ten problém řeší přímo sám Facebook. Stačí nahlašovat reinkarnace IVČRN stránky. Je instruován reagovat ihned. Původní skupina totiž měla přes 150 tisíc lidí, což je na český Facebook enormní dopad. Náhradní už jen slabých 80 tisíc, a tak dále. Díky tomuto systematickému postupu se povedlo, po několika tlumených oscilacích, skupinu zcela zlikvidovat.

Funguje to. Konečné řešení “islamofobní otázky” a legitimního názoru 150 tisíc lidí, chce se mi říct, Joseph Goebbels by měl radost. Ale rezignovaně mlčím. Jaroslav ještě upozorňuje, že se aktivita může přesunut i na ruskou síť VKontaktě, kde potřebné nástroje ještě nemají k dispozici a asi hned tak mít nebudou. Což by do budoucna mohlo být dost nebezpečné. Kolega Social Baker mudruje, že nechápe, proč se vlastně dovoluje těm hejtrům psát příspěvky z falešných profilů. Namítám, jestli si je třeba nezakládají, když jim Facebook, kvůli jejich nahlašování, ty skutečné suspenduje. Aby pak nepřišli o přátele, fotky a data. Kouká na mne nechápavě a neodpoví.

Udávat policii a hrozit trestními oznámeními ale zatím nebudou. Ono to na ty největší hejtry prý stejně moc nefungovalo. A ty ostatní těch pár exemplárních soudních případů snad už dostatečně varovalo. Vytahuji tedy Zuzanu Ouhrabkovou a její nábor do neziskovky InIustitia, kde právě nyní trestní oznámení sepisují. No, to je ale prý v pořádku. Argumentuji dál:

“Nejde tímhle podáváním TO, pro banální výkřiky na internetu, krom kriminalizace naštvaných občanů, tak trochu i o paralyzování policie? Vždyť je doslova zavalena zbytečnou agendou už teď. Pokud bude muset řešit i tyto věci, zbude jí potom čas na skutečnou kriminalitu?”

Dostávám odpověď, že by se na to přece udělal nový, specializovaný odbor. A přijali na to další lidé. Je to tedy vlastně asi super, stoupne zaměstnanost, ale mrazí mne z toho. Orwella berou jako manuál?

A jak to celé skončilo?

Paní učitelka “inkvizitorka” mne na závěr u flipchartu ještě přede všemi pokárá. Že pořád neslušně skáču do řeči, nenechám ji domluvit, a tak dále. Ale že je vlastně ráda, že tam někdo takový byl. A že všichni aspoň v reálu vidí, jak taková nenávistná argumentace vypadá a jak jí čelit. Na to reaguji, že chci diskuzi, a ne nějaké nálepkování. A zda jí ta možnost otevřené debaty tolik vadí. Na to už neodpoví, jen cosi zasyčí a měří si mne pohledem. Dodávám, že takto pojatý “boj” s nenávistí je vlastně sbírkou argumentačních faulů a aktivit na hraně internetového lynče. I zákona samotného. A jestli je vůbec správné postihovat něčí projev, který není (zatím, zaplaťpámbu) ještě nezákonný, za pomoci nezákonného chování a lynčovacích aktivit. Prý tohle nebudeme řešit. A už končíme.

Loučíme se, paní Urbanová rychle někam odchází, ale k mému překvapení mi ještě poděkuje, opět přede všemi, za účast, a to jménem. Záchvěv svědomí? Nebo výhrůžka, že si mne od teď bude pamatovat? Bude se na mne informovat? S Jaroslavem Valůchem si ale nakonec podávám ruku, oceňuji, že se diskuzi nebránil a snažil se aspoň trochu argumentovat. S paní, co volala po cenzuře, také debatuji. Ona chce lepší svět, ale tak nějak nalinkovaný, direktivní. Pro Dobro by obětovala Svobodu, má prostě ty své hodnoty jinde. Vytýká mi, že na mně celou dobu pozorovala, jak jsem jednostranně zaměřený. A tudíž mé argumenty nebude vůbec brát v potaz. Vybírám si prý schválně jen to negativní a problémové, a takové lidi ona z principu neuznává. Oponuji:

“Jsem chtěl, aby právě toto na diskuzi zaznělo. Protinázor. Ty negativní aspekty jsou přeci to, co nás ovlivní v budoucnu nejvíc. Charakter země, vžyť to vidíte ve Francii, ovlivnilo několik muslimských samopalníků. Mírumilovná většina nehrála roli, teda krom poskytování jistého zázemí, takže je to vůbec míru…”

Přerušuje mne. Nikoliv! Tohle nebude poslouchat, tohle není diskuze. Jestli prostě chci, aby mne vůbec někdo bral vážně, měl bych se snažit pochopit jeho vidění a být k němu otevřený. Škoda, že se tato zenová moudrost aplikuje asi pouze jednostranně.

Odcházím. A ačkoliv jsme byli výslovně požádáni, abychom si vše, co na semináři padne, nechali pro sebe, sepsal jsem tuhle reportáž. Proč? Protože mám nějak blbý pocit. Pocit, že bude hůř. Omlouvám se.

 

Nechybí tu něco?

Chybí. Podpis, já vím. Totiž, několik lidí, kterých si docela vážím, mi kladlo na srdce: “Nedělej tuhle zbytečnou chybu.” Nebo: “Nepodepisuj, odskáčeš si to.” Jiní zas: “Varovali jsme tě.” A já teď řeším dilema mezi vychytralou zbabělostí nebo hloupou odvahou. Proboha, to už jsme zase tamtéž? Takže, nedá se svítit:

Ing. Pavel Cimbál

( xcimbal@davinciprague.com )

P.S.: To je přesně potřetí v životě, kdy jsem použil titul. Je tam pro Vás, paní Pohoršená, od Zemanova voliče s “nižší inteligencí”.

P.P.S.: Report píši z čerstvé paměti, seminář jsem si, asi neprozřetelně, nenahrával. Některé výroky proto nemusí být uvedeny zcela přesně, slovo od slova, ale význam i stylizaci jsem se snažil zachytit v maximální možné míře.

Jsem teď certifikovaný cenzor nebo nenávistník?

Co teď, co s tím a kudy dál?

Ozývat se. Informovat ostatní. Nebát se. Navštěvovat tyto semináře. Zajímat se o to, čeho se s našimi penězi některé neziskovky snaží docílit. A případně protestovat. Má to smysl. Osobní návštěva je určitě lepší, než rozčilování se u Internetu. Ostatně brzy se koná podobná akce, opět ve Skautském institutu. Také ve středu, 20. září, ale naštěstí je to až odpoledne. Od 18:30. Pořádá ji sorosovská neziskovka Jsme to my! a SIMI (Sdružení pro integraci a migraci) Jana Rumla a Magdy Faltové. Přijďte říct svůj názor také.


PŘÍLOHA

Rámec cenzury Hate Speech se opírá o několik projektů, dokumentů a výzkumů:

• The Dangerous Speech Project
• BRICkS – Stop nenávistným projevům
• Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace
• HateFree Culture: Analýza mediálního pokrytí uprchlické krize
• Člověk v tísni, Jeden svět na školách, materiál pro pedagogy: Na pravdě záLEŽí

Poznámka editora Zvědavce:

Autor bezpochyby prokázal odvahu, když se tam vydal a pak všechno sepsal a podepsal. Děkuji mu. Nepochybuji, že ONI následně přijmou bezpečnostní opatření, aby jim tam příště nepronikla škodná. Ale takhle se na ně musí. Je velmi důležité informovat o těchto Sorosem placených fanatických, nenávistných, zblblých a extrémně nebezpečných skupinách a jejich aktivitách. Najde se následovník, který by podobný průnik zopakoval? Sám bych tam šel, ale můj ksicht a jméno jsou dosti profláklé, musí to být někdo, koho ještě neznají. A nahrávat a nahrávat a nahrávat, protože všechno si člověk nestačí zapamatovat.

rp
3.září 2017

Příští týden budou poslanci hlasovat o zbavení imunity dvou svých kolegů – Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka, shodou okolností předsedy a prvního místopředsedy druhé nejsilnější frakce v současné Poslanecké sněmovně.
Dle dlouhodobých výzkumů veřejného mínění je hnutí ANO (Akce nespokojených občanů) zatím téměř jistým vítězem voleb. Zdá se, že na tom nic nezměnila ani žádost policie o vydání výše uvedených členů Parlamentu k trestnímu stíhání. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.

Po pravdě řečeno, největší rozruch vzbudilo její načasování, protože v případě, kdy poslanci oba zákonodárce zbaví imunity, bude to jen na dobu šesti týdnů a po předpokládaném znovuzvolení pánů Babiše a Faltýnka, nezbyde orgánům činným v trestním řízení, než napsat žádost novou, o které rozhodne Poslanecká sněmovna v novém složení někdy na konci tohoto roku. O důvodech jejich značně nelogického kroku proto můžeme jen spekulovat.

"Všimněme si té žádosti o zbavení imunity poslanců Babiše a Faltýnka, vždyť je to úplná fraška, pan Faltýnek opakovaně říká, že nebyl v té funkci, kvůli které má být vystaven trestnímu stíhání a pak se dozvíme, že papír o předvolání před sněmovní imunitní výbor dostal jeden den před jednáním imunitního výboru a dále se dozvíme, že už 14 dní ho novináři oslovují a vyprávějí mu co v tom papíru je napsáno…,"připomněl v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

Podíváme-li se do minulosti na ony tři případy, kdy policie či ministerstvo vnitra ovlivnily volby (kauza Bartončík v roce 1990, uvěznění Miroslava Sládka v lednu 1998 a tzv. Kubiceho zpráva v roce 2006), zjistíme, že současnou situaci vzdáleně připomíná pouze druhý případ. Miroslav Sládek byl vydán k trestnímu stíhání v únoru 1997 (kvůli xenofobním vyjádřením) a v lednu následujícího roku byl na sedmnáct dnů uvězněn ve vyšetřovací vazbě, shodou okolností přes 15. 1. 1998, kdy se konala volba prezidenta, v níž kandidoval. V říjnu téhož roku jej soud zprostil viny.

Nelze totiž přehlédnout, že politické hnutí ANO se od většiny současných politických stran odlišuje tím, že má důsledně hierarchickou strukturu firmy, nesenou heslem „Kdo platí, ten rozhoduje“. Šéfa může zastoupit jen statutární místopředseda, kterým je Jaroslav Faltýnek. Za pouhých šest neděl toho vyšetřovatelé obvykle mnoho nestihnou, s výjimkou jediného kroku – tím je uvalení vyšetřovací vazby na oba obviněné. Kvůli možnému ovlivňování svědků a obavy z vyhýbání se trestnímu stíhání kvůli hrozícímu vysokému trestu.

Domnívám se, že toto je ten nejhorší možný scénář pro letošní volby do Poslanecké sněmovny. Samotné trestní stíhání nepohodlných kandidátů se již v rámci EU stalo stabilní součástí předvolební kampaně (naposledy Frauke Petry z AfD v Německu), ale uvalení vazby na předsedu a místopředsedu hnutí, které je zatím předpokládaným vítězem voleb, by znamenalo překročení pomyslného Rubiconu mezi demokracií a postdemokracií ukrajinského typu. Navíc by to potvrdilo podezření, že šlo o dlouhodobě připravovanou akci.

Ostatně, destrukční účinek na politickou kulturu v České republice to má už dnes. Není vyloučeno, že politické strany s nízkým koaličním potenciálem (alespoň dle tvrzení mediálního mainstreamu) – KSČM, SPD Tomia Okamury a ANO Andreje Babiše mohou získat nadpoloviční většinu v budoucí Sněmovně. Holt nás čekají zajímavé časy.


(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)

Jar. Loudil
5. 9. 2017
"Multikulti" v Evropě řízené Bruselem a Merkelovou si vybralo svou novou daň". Řetězec Lidl nyní prodává zboží v rámci tzv. "Řeckého týdne". Na plechovkách je zobrazen kostel  z řeckého  ostrova Santorini  ,kterému ovšem propagátoři "multikulti" Evropy nařídili  "vygumovat"  kříž na střeše,  tedy symbol křesťanství !!! Naše křesťanské kostely je tedy nutné nyní na fotografiích zobrazovat zásadně  bez křížů, mohlo by to prý totiž  urazit  přivandrovalce vyznávající islám. 

Je to definitivní konec naší kultury, našeho náboženství , naší staré dobré Evropy. Je to i konec rozumu. Najde se dnes ještě  v Evropě síla, která zlomí  v posledním záchvěvu pudu sebezáchovy hřbet Bruselu  i Merkelové ??  Zbývá jen doufat  ,snad ?? Podaří se někomu  vyvolat zázrak a  sestoupí nějaký  "deus ex machina", který rozhodne ? Čím více běží čas ,tím více je zřejmější, že současné evropské vládnoucí idioty musí nahradit  "silná ruka". Stále více lidí hledí nyní na Východ k Putinovi nebo čínskému prezidentovi. Tamní model  "řízené demokracie"či snad "osvícené diktatury"  má silnou podporu místních obyvatel / 80 %/ a problémy , které my řešíme  v Bruselu 10 let  tam řeší do měsíce.

Jak vypadá kříž na kostele , možná už brzy v Evropě  zakázaný, uvádím na foto v odkazu. Podívejte se prosím, možná to už bude brzy pokynem z Bruselu zakázáno, tedy tabu.


http://ekonomika.idnes.cz/lidl-reklamni-letak-recky-tyden-d3l-/ekonomika.aspx?c=A170904_152253_ekonomika_div#utm_source=kurzy.cz&utm_medium=clanek_box&utm_campaign=kurzy

http://st.depositphotos.com/1829621/1806/i/950/depositphotos_18069845-stock-photo-christianity-church.jpg

Erik Best
5. 9. 2017       EB
Vtípky na adresu nového volebního programu hnutí ANO „Teď nebo nikdy“ se inspirují hned titulní stranou. Andrej Babiš skrblí dokonce i na čárkách, říká se, protože v češtině musí být před „nebo“ ve vylučovacím poměru čárka. Zábava tím ale nekončí. V úvodu Babiš za ANO slibuje: „Nebudeme lhát, nebudeme krást.“ Proč by s tím teď začínal, že? 


„Nebudeme privatizovat zdravotnictví.“ To přenecháme našemu fondu Hartenberg. „Snížíme počet ministrů z 16 na 13.“ Zbývající tři pozice přeměníme na stafáže a nabídneme je našemu koaličnímu partnerovi. „Zavedeme centrální nákup.“ Zasíťovat další ziskovou jednotku do nákupního systému holdingu bude brnkačka, uvidíte. „Snížíme počet pracovníků úřadu vlády.“ Centrála převezme většinu podstatných záležitostí. „Navrhneme úpravu volebního systému.“ Proč pořádat drahé volby, když nám voliči mohou prodloužit mandát o čtyři roky na valné hromadě? „Teď nebo nikdy?“ Spíš „Teď a navždy.“

Tomáš Vyoral
5.9. 2017   Rukojmí
Zanedlouho nám budou tvrdit, že alpské lyžování a lední hokej patří do subsaharské Afriky, nebo že pologramotní afričtí ekonomičtí migranti jsou lékaři a inženýři prchající před válkou ze Sýrie. Aha, to už se stalo, tak nic...
Srdečná a všem (inženýrům a lékařům) nápomocná paní Angela předvolebně debatovala se svým kolegou (EU soudruhem) Schulzem (vzděláním knihovníkem - dle mého zřejmě neúspěšným, vzhledem k jeho rozhledu končícímu na hranicích nařízení a směrnic EU sojuzu). V zásadě si notovali (alespoň dle informací z našich médií) a jednalo se spíše o duet nežli duel. Ostatně nic překvapivého u dvou multikulturalistů neomarxistického smýšlení nekriticky milujících EU. Uvědomělé loutky byly opět předem vybrány, by po volbách nebyl problém.
A paní Angela zmínila krásný oxymorón (protimluv), že Islám patří k Německu, přičemž údajně dvě třetiny (neuvědomělých) Němců si myslí opak.
Tak jsem tak nějak zavzpomínal a sám doplnil další podobná na hlavu postavená spojení. ne všechny jsou oxymoróny - některé jsou, alespoň dle mého, prachobyčejnými hloupostmi).
Respektujeme rozmanitost (a proto mažeme kříže - pozn. autora / Lidl)
Osobní bezpečnost migrantů by měla být upřednostňována před bezpečností států (František / Bergoglio)
Humanitární bombardování (V. Havel)
Saúdská Arábie v čele rady OSN pro lidská práva
My se nebojíme (ale raději stupeň ohrožení zvýšíme a další ročníky fesťáků rušíme)
Al Kaida je umírněná opozice
Dokument "Svět podle Daliborka" (ve skutečnosti stylizovaný polohraný film)
Super prezidentský kandidát, jen mu sehnat vhodný národ, který by ho zvolil. (M. Fendrych o T. Halíkovi)
Kdyby na světě nebyly větší tragédie, než že se někde kradou kabelky, že se někomu šáhne do výstřihu nebo na zadek, tak bych byl šťastnej. (K. Schwarzenberg ke Kolínu n. Rýnem)
Nikdy jsem neslyšel žádného Čecha říkat: Už máme moře, to je skvělý! A přitom jako Evropané moře máme. Když vyhráli Němci mistrovství světa ve fotbale...napsal jsem na FB – Hurá, vyhráli naši! ...zjistil jsem, že nikoho nenapadlo – jo vyhráli jsme, my Evropané. (M. Horáček)
Vypadá to, že zanedlouho nám budou tvrdit, že alpské lyžování, lední hokej a skoky na lyžích patří do subsaharské Afriky, nebo že pologramotní severoafričtí ekonomičtí migranti jsou lékaři a inženýři prchající před válkou ze Sýrie nebo že třicetiletí svalnatí mladí muži jsou ohroženými dětmi... A jo, to už se stalo. Tak nic...

Michal Z. Čenko
5.9.2017  Outsidermedia

Učitelé se zase bouří. Mají malé platy. Práce s lidmi je tou nejhorší, jaká může být, a učitelé nechtějí dělat svoji špinavou práci pro stát za tak málo peněz. Musí tělesně umrtvovat nejmladší generace lidí, zpracovávat jejich mysl a vědomí, a průmyslově z nich vyrábět občany způsobilé pro jejich další zneužívání zaprodaným státem a cizí ekonomikou.
Ten stát nazýváme právním, ale již neuvádíme, pro koho je vlastně hlavně právní. Rovněž se nijak příliš neuvádí, že stát slouží ekonomice. Veřejně se nalhává, že stát ekonomiku údajně reguluje. Je v tom pořádný kus jízlivé ironie, neboť každému je jasné, že ta ekonomika je ekonomikou globální a jejím účelem je naprostá lokální závislost, devastace přírody, genocida lidské bytosti a vytváření lidské bídy a nedostatku z nadbytku.

Vykořisťované občany nelze děsit tím, že účelem ekonomiky ničení je blahobyt těch, kteří k tomu ničení lokajsky nejvíce přispívají a slouží, a naopak bída těch, kterým v zastoupení vládnou. Proto z úst všech správných demokratů, egocentristů, ekonomů, politiků, kapitalistů a jiných parazitů slyšíme tolik optimistických, komunistických a humanistických žvástů, které zakrývají opačnou praxi.

Chytřejší parazit má oproti hloupějším hostitelům jeden duševní rozměr navíc. Parazit má k dispozici podvojné myšlení, zatímco hostitel pouze jednoduché. Rozlišujícím činitelem je dědičnost (povaha, pokrevní a třídní původ) a vlivy prostředí (výchova a vzdělání).

Učitelé vyrábějí pro stát normální, duševně a tělesně deformované občany. Nahrazují v jejich mysli (mozku) přírodní realitu umělou. Normalita je dnes ovšem vysoce patologická. Je to závažná nemoc, která své hostitele chrání. Náš normální život je veskrze patologický. Žijeme ve virtuálním konstruktu a ztotožnění s jeho patologickou bází považujeme za normální a správné.

Vzdělání je jednou z hlavních příčin lidského neštěstí, nespokojenosti a devastace přírody. Kdo z těch všech gramotů, vzdělanců a inteligentů dosáhne vrcholu vzdělání a pochopí, že je vlastně k ničemu? Kdo z nich pochopí, že účelem teorie je její negace a praxe? Za praxi se dnes ovšem vydává služba v okovech teorie, která ve skutečnosti žádnou praxí není.

Tvrdé drogy dnes kolují i na základních školách. Příčiny narkomanie dětí a mládeže se hledají v omamných látkách nebo výchovných chybách rodičů. Méně již v masové mediální manipulaci veřejného mínění (reklama, propaganda, zvrácená kultura) a již vůbec nikoliv ve vzdělání. Je to pochopitelné, neboť zájem vysoce parazitní ekonomiky je nadevše.

Také se vám ještě po padesáti či šedesáti letech v noci zdají školní horory? Také se ve snech děsíte zkoušek, školy a učitelů? Ještě se divíte, že školní mládež hledá únik ze školního stresu v drogách? A jak jste na tom sami vy, se svým konzumem? Kolik kilo sádla máte navíc? Kolik vykouříte denně cigaret a vypijete alkoholu? Také hledáte úlevu v lécích, nakupování, televizi, autech, hobby, fotbalu či jiných zdánlivě bezpečných obezličkách?

Devastační ekonomika produkuje čím dál tím více nezpůsobilých občanů. Mimo zmíněné občany nedospělé jsou to lidé staří, nemocní, slabomyslní, smyslově postižení, nezaměstnaní, nebydlící a jiní, kteří nejsou schopni držet krok se zvráceným pokrokem, který nelze zastavit. Všichni tito zaostávají ve vzdělávání a potřebují velice jednoduché sociální prostředí, které není založeno na gramatické způsobilosti, na špatně pochopitelných spekulacích vychytralých obchodníků s lidskou bídou a zoufalstvím.

Klasickou pomůckou školního vzdělání byla dnes tolik zavrhovaná rákoska. Idioti namlouvají sobě i druhým, že jejím účelem byla šikana a ponižování rozvíjející se osobnosti (egoizmu) dítek školou povinných. Generace občanů a učitelů deformované výchovou a vzděláním k absurdnímu rozvíjení pudových (konzumních) sklonů nechápou, že primárním účelem rákosky byla připomínka těla, vrácení duševně bloumajícího žáka do tělesné reality. Myslím, že je zbytečné vykládat těm, kteří toto nechápou, o co jde. Nechtělo by to přidat učitelům, jejich chlebodárcům a nejen jim, ale všem, pár ran rákoskou, aby se všichni vzpamatovali?

Hlavním předmětem školního vzdělání by měla být tělesná výchova. Pokud toto neakceptujeme a prakticky nerealizujeme, je úplně jedno, jakým způsobem sejdeme z povrchu zemského. Jistě jste si již všimli, že poslední dobou se všechny tyto vlivy synergicky spojují. Stačí pozorovat sebe a své chování, a zděsíte se, jak jste normální.

5.9.2017  HlavnéSprávy

Maďarsko prejavuje solidaritu v ochrane Európy tým, že stráži nielen svoje hranice, povedal dnes maďarský minister zahraničných vecí Péter Szijjártó pre agentúru MTI po bezpečnostnej konferencii Bledské strategické fórum (BSF) v Slovinsku. Na snímke minister zahraničných vecí Maďarskej republiky Péter Szijjártó (na sníku).


Podľa šéfa maďarskej diplomacie sa v Európe prehlbuje priepasť medzi tými, ktorí podporujú prisťahovalectvo, a tými, ktorí ho vnímajú ako bezpečnostné riziko.

“Situácia je čoraz vážnejšia, pričom ju dramatizuje aj mimoriadne svojvoľné ponímanie solidarity. Viaceré krajiny si svojvoľne vyberajú isté prvky solidarity, pričom dochádza až k ohrozovaniu Európy, pretože solidaritu nespájajú s bezpečnosťou. Solidarita, ktorá podkopáva bezpečnosť kontinentu, nie je solidaritou a je škodlivá pre Európu,” zdôraznil Szijjártó.

Podčiarkol, že Maďarsko chráni svoje hranice a tým aj hranice západnej Európy, navyše poskytuje významnú pomoc krajinám západného Balkánu, aby aj tie mohli chrániť svoje hranice pred ilegálnymi migrantmi.

Predseda maďarskej vlády Viktor Orbán sa 31. augusta obrátil listom na predsedu Európskej komisie Jeana-Clauda Junckera, aby Európska únia v rámci európskej solidarity prispela Maďarsku polovicou na doterajšie náklady na ochranu južnej hranice pred migrantmi. Orbánova vláda bola doteraz z Bruselu ostro kritizovaná, že v otázke migrácie nie je solidárna.

Bledské strategické fórum patrí medzi popredné medzinárodné konferencie v regióne; v posledných rokoch sa etablovalo ako platforma na hľadanie nových stratégií, vízií a postojov, ktorých cieľom je čeliť najnaliehavejším otázkam dnešnej Európy a sveta v 21. storočí.

Marek Řezanka
5.9.2017 Literárky

Zdá se, že náš politický surrealismus nemá hranic. M. Kalousek půjde do voleb s O. Sommerovou, která se prý hodlá zaměřit hlavně na zákon ku pomoci ženám samoživitelkám. Malým problémem je, že tento zákon v minulosti pomohl „zabít“ právě pan Kalousek.

Starostové a nezávislí opustili TOP 09 s vidinou, že s lidovci dobudou politické nebe. Měla to být „síla, která spojuje“. Místo toho se tato síla rozložila dříve, než mohla působit. Billboardy s tvářemi pánů Gazdíka a Bělobrádka však stále visí. To, aby lidé zjistili, že ti dva jdou spolu, v okamžiku, kdy již dávno spolu nejsou – a kdy Starosty a nezávislé vede pan Farský.

Piráti si sice do programu dávají referendum a boj proti privatizaci důchodového systému – ale jakmile byli starostové volní (vlastně ještě ani nebyli, jen se mluvilo o tom, že budou), vzkazoval Ivan Bartoš panu Gazdíkovi, že by ho bral všema deseti – nejspíš proto, že pan Gazdík celostátní referenda nemusí a privatizaci důchodového systému pokládá za nezbytnou.
Ani to však ještě neměl být vrchol politického surrealismu.

Vlastně ANO, STAN…

 

Rohatý si jednou vymyslel přímo pekelný úkol pro Chytrou Horákyni: „Budeš za dobře s vládní stranou, tu podpoříš – a současně budeš kandidovat za stranu opoziční, která tuhle stranu nesnáší.“ Horákyně smutně sklopila hlavu: „To nesvedu“. „Baba jedna, tahle se vykrucovat," ulevil si Rohatý. „No nic, kde nestačí baba, pomůže Dědek." Asi tak nějak by mohla začínat nová surrealistická pohádka „O tom, jak Dědek ANO rozdával a za STAN kandidoval“ (Viz).

Pan Drahoš se nanejvýše trošičku spletl…

 

D. Dědek se nijak svými sympatiemi k ANO netají (Viz).
Dědek, který podle časopisu Forbes s majetkem téměř 5 miliard korun patří mezi čtyřicítku nejbohatších Čechů, říká, že Česko by mělo mít „důstojnou“ hlavu státu.

„V tuhle chvíli ale kromě Jiřího Drahoše nevidím nikoho, kdo by mi stál za to, takhle sáhnout do peněženky… Neumím si představit, že by pan Drahoš dělal ostudu, podněcoval hádky nebo pletichařil" (Viz).

J. Drahoš přitom veřejnost ubezpečuje, že:

„Peníze na kampaň pocházejí od lidí, kteří nedisponují miliony, ale chtějí, aby zvítězily hodnoty, které vyznávám, jako je demokracie, pravda, slušnost a úcta k lidem."

Kdyby podobný rozpor mezi prohlášením a realitou nastal v případě M. Zemana, jistě už bychom ze všech stran slyšeli jekot, jak lže, kudy chodí a jak nehorázně lživou kampaň vede. Slyšíme snad, že lže pan Drahoš? Nikoli – minimálně se maličko spletl.

Další mentor na scéně, aneb Dědek už starosty naučí…

 

Nepostřehl jsem, že by se pan Drahoš od D. Dědka distancoval. V tom případě si za chvíli bude moct nejspíš do kampaně přidat dalšího miliardáře – tentokrát pana Babiše. Pan Dědek totiž chce – v roli mentora (zjevně se zhlédl v Realistech v osobě pana Robejška), aby STAN byli pro ANO možným partnerem. Pravicoví jsou přece oba dost – tak co si nestřihnout roli spojovatele pravice, když se to v minulosti nepovedlo ani Klausovi, ani Kalouskovi, ani Gazdíkovi, natož Bělobrádkovi?

Zatímco lidovci jsou silou, která rozkládá, D. Dědek s panem Babišem by si mohli plácnout. A kandidát dvou miliardářů by pak jen za pomoci různých herců a médií společnost přesvědčoval, že potřebuje každou korunu od dědečka i od babičky.

D. Dědek se vyjádřil více než srozumitelně:

„Jsme občanská a pluralitní společnost, v níž se názory mohou lišit. Jan Farský (celostátní lídr STAN) si nedokáže spolupráci s Babišem představit. To vzhledem k jeho věku a ideálům chápu, ale já bych chtěl být v roli mentora, který ho naučí si možnost spolupráce s Babišem představit“ (Viz).

Do STANu se toho vejde hodně…

 

Vypadalo to, že pan Dědek bude kandidovat v Ústeckém kraji (Viz):

„Je mi velkou ctí, že se nám podařilo dát dohromady silný tým lídrů, mezi nimi pět žen, kteří v nelehké době tvoří pevný základ naší kandidatury ve volbách do Poslanecké sněmovny. Jsou to lidé odvážní a ve svých profesích kompetentní, kteří jsou schopni a ochotni reprezentovat českou společnost v parlamentu. V jejich čele stojí Jan Farský, odvážný člověk, který prosadil registr smluv. Díky němu nezveřejněná smlouva neplatí“, dmul se pýchou pan Gazdík. 

Aby fraška byla dotažena do hořkého konce, D. Dědek oznámil, že poté, kdy veřejně avizoval, jak podpoří STAN tam, kde má být toto hnutí nejslabší, tedy v Ústeckém kraji, nikam kandidovat nebude.  

„V tom Ústí nad Labem se necítím úplně komfortně“, řekl doslova (Viz). 

Se Starosty a nezávislými ale Dědek hodlá nadále kooperovat a podporovat je. Jen jaksi kandidovat za ně nechce. Počkejme si, jak si povede v roli mentora, který má hnutí otevřít panu Babišovi.

Jenom na okraj pak zmiňme, že místo pana Dědka povede kandidátní listinu v Ústeckém kraji za STAN exposlanec za Věci veřejné, Milan Šťovíček. Do STANu se toho vejde evidentně hodně – názorově zde máme typický „stokrát dobrý dort“ z dílny pejska a kočičky, který je ovšem silně nepoživatelný.

Dědek vás přemluví aneb Jak pan Drahoš a pan Babiš ke štěstí přišli…

 

Co si nyní počnou všichni ti, kdo pana Drahoše podporují ze silně antibabišovských pozic? Uvidíme. Co ale už vidíme v tuto chvíli, je neskutečná promiskuita a neserióznost těch, kdo mají hájit naše zájmy. Kdokoli je ochoten jít s kýmkoli – a to ještě není ani po volbách. Pokrytectví mnohých politiků je v negližé a kdo nemá vyloženě silné ideologické klapky na očích, patrně ho vnímá. Nejhorší je, že řada voličů si uvědomuje, že jim skutečnost, že vnímají politické pokrytectví, není nic platná. Že kde zkrátka není, tam ani nejosvícenější volič nebere. A že to představení, jehož jsme nedobrovolnými diváky a jež si draze proti své vůli platíme, snad ani jinak, než že si do náruče padnou pánové Drahoš, Babiš, Kalousek a Gazdík, dopadnout nemůže. Jako reklamní spot bych doporučoval hlášku z filmu Limonádový Joe: „Padouch nebo hrdina – my jsme jedna rodina“.

5.9.2017   Eurasia24
Nelítostnou kritiku polistopadového vývoje v České republice ve srovnání s obdobím socialismu a také varování před odsunem ČR na periférii Evropy vyjádřil v obsáhlém rozhovoru politický a mediální analytik.
Kotrba se do srovnání pustil po otázce týkající se mimo jiné „demokratických disidentů“. „Nemluvte prosím o lidských právech a už vůbec ne o disidentech, a zejména ne o ‚revoluci', kterou kdosi velmi naivní nazval sametovou. Tato země sice před onou ‚revolucí' neoplývala tolika dovozovými auty, ani se nepyšnila bohatci jako Babiš, sankcionovala lidi za pokusy podvracet politické zřízení ve jménu svobody slova, ale byla bez domácího i zahraničního dluhu, potravinově soběstačná, s funkčními a všeobecně dostupnými veřejnými službami, bezplatným zdravotnictvím, školstvím i předškolními službami, dávající spravedlivý životní standard všem a střadatelům dlouhodobě zajišťovala úroky z úspor 4 % ročně – což bylo nad míru inflace,“ uvedl Štěpán Kotrba.

„Stály přehrady, elektrárny, silnice, dálnice, sídliště, jezdily vlaky, autobusy a tramvaje – které jezdí dodnes. Dnes není tato země schopná ani udržovat s péčí řádného hospodáře to, co se tehdy postavilo. Mnoho toho zničila a vybydlela, rozprodala a rozkradla. Nic podstatného za 25 let nevybudovala. Stačí se podívat na tristní stav silnic, dálnic, železnice, kanalizací či vodovodů,“ pokračoval analytik.

A varoval před podceněním potřeby budování nové infrastruktury: „Když Babiš vykládá, že chce stavět silnice a železnice, ví, proč to říká, a mrzí mě jen, že s tím už dávno nezačaly předešlé vlády levice. Protože buď bude dopravní infrastruktura odpovídat potřebám a standardům 21. století, nebo nebudeme schopni těžit z politickogeografické polohy Česka v Evropě. A definitivně se staneme periferií, a ne součástí centra EU. Potřebujeme rozšíření sítí dálnic i rychlostních železnic. Jinak budeme muset zapomenout na Novou Hedvábnou stezku a další interkontinentální ekonomické projekty. Ty půjdou jinudy. Staneme se postupně podobně chudou a posléze vykradenou zemí, jakou je dnes Ukrajina, Polsko, Maďarsko či země Balkánu. Budeme chudou montovnou. Na celé století.“

5.9. 2017   Hrad

5. 9. 2017    zdroj     video
Experti už poukazovali na to, že Pentagon se zabývá plíživým pronikáním na území bývalého SSSR prováděním jednoho cvičení za druhým. V dubnu letošního roku bylo také oznámeno, že americké tanky se ocitly v rekordně krátké vzdálenosti od Moskvy - pouhých 700 kilometrů. Tak působivého úspěchu se americké armádě podařilo dosáhnout díky rozmístění tankového praporu v Estonsku.

Americká obrněná vozidla byla vyložena v neděli 3. září v gruzínském přístavu Poti. Z lodí byly na břeh přemístěny těžké tanky "Abrams" a bojová vozidla pěchoty LAV.

Jak bylo oznámeno na internetové stránce Ministerstva obrany Gruzie, američtí vojáci přicestovali do země za účelem účasti na cvičení Agile Spirit 2017. To se uskuteční od 3. do 11. září na polygonu Orfolo.

Armádní rezort také zveřejnil videozáznam vykládky obrněných vozidel v Poti.

Je známo, že na přepravu amerických tanků na břeh osobně dohlížel zástupce hlavy Generálního štábu Ozbrojených sil Gruzie plukovník Nikoloz Džandžgava a že při slavnostním zahájení cvičební byl přítomen prezident Gruzie Giorgi Margvelašvili a ministr obrany Levan Izorija.

Jako formální cíl manévrů bylo uvedeno propracování součinnosti mezi gruzínskými vojsky a silami NATO. Cvičení se na straně aliance kromě Američanů účastní vojáci z Bulharska, Lotyšska, Rumunska a také zástupci Ukrajiny a Arménie, které nejsou členy NATO.

Dříve experti konstatovali, že Pentagon se pod rouškou cvičení zabývá plíživým proniknutím svých vojsk na území bývalého SSSR. V dubnu letošního roku bylo oznámeno, že americké tanky se ocitly v rekordně krátké vzdálenosti od Moskvy - pouhých 700 kilometrů. Tak působivého úspěchu se americké armádě podařilo dosáhnout díky rozmístění tankového praporu v Estonsku.

NATO také provádí jedno cvičení za druhým na Ukrajině. Například 27.července procvičovala americká námořní pěchota vylodění pomocí obojživelných vozidel v okolí Oděsy.

Jiří Baťa
5. 9. 2017
Německá kancléřka Angela Merkelová se určitě velkými písmeny zapíše do dějin poválečné Evropy jako nejsvéráznější, nejumanutější, nejsvěřepější, nejsebevědomější, nejkontroverznější, ale především současné Evropě nejvíce škodící politik(čka) hned po Hitlerovi. Sice nezbrojí, nevyvolává astmosféru a potřebu války (i když ne tak docela, protože i ona má na doktrině NATO v rámci EU svým způsobem podíl), ale i tak žene evropany do existenční záhuby.

Jar. Loudil
5. 9. 2017
Je celkem s podivem, že se na stránky mainstreamového média , deníku MF Dnes ,mohl posledního srpna dostat článek spolupracovnice MF Dnes Elišky Procházkové, která popisuje realitu života v oblasti US města Houston. Dnes je totiž třeba značné osobní odvahy k psaní pravdy v médiích . Lidé v ČR žijí v situaci nikoli nepodobné atmosféře - "všeobecného, téměř 100 % souhlasu" - s politikou národních socialistů v Německu v období 1933 - 41. Prozření Němců nastalo teprve roku 1941, když dostali první "parádní nářez" před Moskvou a do té doby - "neporazitelní soukmenovci a světovládci"- začali poprvé pochybovat a tápat .

I my jsme v ČR nyní ve stejné situaci. USA přepadly Vietnam a zavraždily tam 2 miliony civilistů, USA přepadly Irák a zavraždily tam 500 000 civilistů, USA přepadly Afganistán a zavraždily tam 100 000 civilstů,...atd. Z Prahy se ale ozývá jenom spokojené mručení nad tímto konáním - "velkého spojence za oceánem" a dokonce do těchto neokoloniálních válečných konfliktů rychle vysíláme bataliony zaprděných servilních US poskoků a podržtašků, kteří pilně sekundují u vraždění místních domorodců americkými okupanty. Jenom opravdu silné nátury v Čechách dnes nezvracejí.

I USA ovšem dnes "obdržely nového vůdce" , který by velmi dobře zapadl mezi chovance psychiatrické léčebny v Bohnicích. Prohlédli to i dosavadní lokajové USA v Německu a Bruselu. Každopádně je dnes - "svobodný demokratický svět" veden a řízen silně psychicky labilní a nevyzpytatelnou figurou. Jak to dopadne uvidíme všichni už brzy.

Ale k onomu Houstonu. Houston má záplavy každoročně, je to čtvrté největší americké město. Lidé v Houstonu si sami odhlasovali, že město nesmí novou výstavbu ve městě nijak regulovat !!, staví se tak bez existence územního plánu města a to i ve vysloveně záplavových oblastech. Mnoho čtvrtí města nemá kanalizaci a místo ní se využívají jen příkopy u silnic. To jsou - "nové americké kanály" - 21 století. Úřady jsou zoufalé a tak staví nové silnice pod úrovní okolního terénu , aby v případě povodně fungovaly jako - "obří kanály". Na silnicích majících funkci kanálů se ovšem utopí mnoho motoristů , cyklistů i pěšáků ,kteří netuší, že silnice je vlastně kanalizace. Po povodních jsou nové silnce = kanály zničené. Tak takové - "americké zkušenosti" - jsou pro nás v ČR opravdu poučné. Spíše odstrašující - "americká blbost" ,která smrdí i proti větru !! 25 000 příslušníků US Národní gardy tak v oblasti Houstonu dnes loví z vody převážně lidi - "mdlého rozumu", zdegenerované - "americkým způsobem života". Bez pojištění nemovitosti, bez zdravotního pojištění , .... vyvážet dnes do světa "americký způsob života" , tak to můžou podporovat snad jenom šílenci.

P.S. Kdy přijde i u nás rok 1941 = "Rok prozření" ?? a jak moc to pro nás všechny bude bolestivé ??? Kadopádně Sluníčkáři a Havlisti utrpí "parádní šok" a budou pak rychle převlékat kabáty, aby zachránili kůži v "nové době". V době - "Postamerické".

Sergej Latišev
6.9.2017  Katehon, překlad Zvědavec

Podle Bundesbank Německo poslalo zpět do vlasti přes polovinu svých zlatých rezerv - asi 1 710 tun - a to dříve, než bylo původně plánováno. Co do objemu se německé zlaté rezervy řadí na druhé místo na světě.

Německo převedlo 50,6% svých zlatých rezerv ze zámoří, což je zhruba 1 710 tun žlutého kovu. Tuto úspěšnou operaci oznámil na tiskové konferenci ve Frankfurtu nad Mohanem, která se konala tento týden, člen představenstva Bundesbank (německá centrální banka) Karl-Ludwig Thiele. Podle něj tvoří celkový objem německých zlatých rezerv 3 378 tun. Podle údajů se Německo řadí na druhé místo na světě, hned po Spojených státech. Německé zlato bylo v plné výši navráceno z Paříže. V New Yorku nadále zůstává 1 236 tun drahocenného kovu a v Londýně 432 tuny. Když vezmeme v úvahu, že moderní peníze nejsou jen „obaly od bonbónů“, zásoby zlata jsou jediným silným jádrem ekonomiky a blahobytu národů.

Karl-Ludwig Thiele uvedl, že každý prut zlata, který byl navrácen ze zahraničí, byl zkontrolován s ohledem na váhu i pravost: „Nebyly žádné stížnosti“. Člen Bundesbank připustil, že „tento plán byl proveden dříve, než se plánovalo“. Dodal, že je to vlastně „úspěch“, že se podařilo plán zrealizovat ještě v roce 2017, a nikoliv v roce 2020, jak bylo původně plánováno.

Zdá se, že něco Berlín popohání, a my můžeme jen hádat, proč tomu tak je.

Proč Německo tak spěchá?

Oficiální verze nám pravděpodobně v ničem nepomůžou. Německo podle nich v době, kdy začalo v roce 1951 vytvářet zlaté rezervy, zakoupilo zlato v New Yorku, Londýně a Paříži, a zanechalo je tam uskladněno. V té době se západní Němci obávali, že sovětské tanky prolomí rýnsko-mohanskou oblast, dobijí Frankfurt nad Mohanem, hlavní finanční město v Německu, a poženou se k břehům Atlantiku. Proto se domnívali, že bude lepší, když zlato uskladní na takovém místě, kam by se dalo utéct v případě, kdyby se tento scénář uskutečnil.

Avšak k tomuto scénáři nikdy nedošlo: vzhledem k tomu, že protivník disponoval jadernou zbraní, skutečná velká válka byla nepravděpodobná, ale Německo se jí stále obávalo. Hrozba války během let vymizela a zemím vyhovovalo, že mají uschované německé zlato. Začali ho dokonce považovat téměř za své vlastní. Dokud se západní země nezačaly dohadovat mezi sebou, bylo to možné, ale v reakci na rostoucí rozpory se Spojenými státy a s ohledem na kolaps Evropské unie by mělo být zlato urychleně navráceno zpět domů. Čím dříve, tím lépe. Jen pro příklad - Německo přesunulo na začátku roku 2017 z Francie 91 tun zlata.

Máme skutečně to, co střežíme?

Samozřejmě, že oficiálně neexistovaly žádné obavy ohledně „spolehlivosti“ držitelů německého zlata, nicméně takové obavy přeci jen byly. A média spekulovala o tom, že německé zlato bylo již dávno utraceno. Německo sice každý rok obdrží záznamy, evidenci a zprávy o kontrolách, avšak fyzicky toto zlato již neexistuje. Bundesbank vždy přiznávala, že způsob skladování zlata v zahraničí komplikuje proces ověřování pravosti a inventarizaci. Z toho důvodu naznačovali, že si jednou někdo může „zapůjčit“ německé pruty zlata a poté už nemusí být schopen vrátit je zpět. Proto Němci začali od svých partnerů požadovat, aby jim začali vracet zlato zpět, přičemž vynaložili na tuto operaci zhruba osm milionů eur.

Obě strany se pojišťují

Zlato představuje dlouhodobou bezpečnou investici - v případě krize je ponecháno na „horší časy“. Za tímto účelem je plánováno použít německé zlato ze zahraničí, z Federální rezervní banky v New Yorku a z Bank of England. Ale co když se něco stane s eurem? Nebo co když začnou vážné problémy v eurozóně, například v důsledku dluhové krize v členských zemích? Potom by obchodní partneři Německa, kteří jsou mimo EU, začali pochybovat o hodnotě jednotné evropské měny, a mohly by vyvstat vážné problémy, dokud by se situace nevyjasnila. A co když se v EU objeví nová měna nebo se Německo vrátí ke své původní měně - německé marce? Poté bude německé zlato v anglosaských zemích schopno zaručit, že je možné obchodovat s Německem v obtížných dobách beze strachu…

Dalším vysvětlením, proč Němci urychlili proces navrácení zlata, ale nepřesunuli jej úplně, je to, že stále chtějí zůstat užiteční pro své hlavní obchodní partnery ze Západu. Přestože ztratili důvěru ve Spojené státy kvůli Trumpovi a v Británii kvůli Brexitu. Takže podle Thieleho může být zlato, které je uloženo ve Federální rezervní bance v New Yorku, použito „jako záruka proti denominaci dolaru“ a „likvidita britské libry může být podpořena zlatem, které je uloženo v Bank of England“.

To potvrzuje verzi, která koluje v odborných kruzích, že se Německo rozhodlo uskladnit zlato v zahraničí nikoliv kvůli sovětské hrozbě, ale protože Německo tímto způsobem platilo za přebytek v obchodování se Spojenými státy, Británií a Francií. Tyto země měly neformálně povoleno v případě naléhavé potřeby použít německé zlato ke stabilizaci své měny. Tato praxe pomohla vybudovat důvěru vůči Německu, uhladit obchodní nerovnováhu a v rámci dodatečné záruky Německo těmto zemím umožnilo, aby zde ponechaly své vojenské jednotky.

Přicházejí nové časy...

Nicméně tyto časy jsou minulostí. Je možné vysledovat tento proces s ohledem na situaci s německým zlatem.

Stojíme na prahu nové éry. Důkazem toho je, že se Německo konečně rozhodlo spoléhat spíše samo na sebe, než na Ameriku, Británii nebo dokonce Francii. Vojenské výdaje Německa do roku 2024 vzrostou o 2% HDP, armáda se zvětší a obdrží moderní vybavení. To bude stát přibližně 60 miliard eur. Tyto náklady dosáhly v nedávné době pouze 1,2% HDP, a v letošním roce dosáhnou 37 miliard eur. To znamená, že je Německo za pět let zdvojnásobí. Německý vojenský rozpočet již překonal vojenský rozpočet Francie, která se považuje za nejsilnější vojenskou zemi v západní Evropě.

Jinými slovy, Německo už není tou zemí, kterou bývalo, a nebude již automaticky podporovat Spojené státy, jak nedávno uvedla kancléřka Angela Merkelová. Aby Německo pevně stálo na nohou, bude samozřejmě potřebovat větší množství žlutého kovu ve svých vlastních skladech. Zejména kvůli Brexitu světoví bankéři přesunuli své peníze z Londýna do Frankfurtu nad Mohanem.

Zlato a peníze by měly být také pohromadě.


Germany repatriates its overseas gold reserves for its stability vyšel 30. srpna 2017 na katehon.com. Překlad v ceně 391 Kč Zvědavec.

Marcus Papadopoulos
6.9.2017 Global Research, překlad messin

Slobodan Miloševič se v devadesátých letech minulého století ocitl v extrémně těžké a smrtící situaci. Vlastně se to v té době týkalo všech Srbů na Balkáně a platí to až dodnes. Pan Miloševič stál proti Západu, vedenému Amerikou, následovanou Evropskou unií. Když si uvědomil, že Socialistická federální republika Jugoslávie nemůže být zachráněna, udělal Miloševič vše, co mohl, aby ochránil nově vytvořenou Federální republiku Jugoslávii a ochránil Srby žijící v Chorvatsku, Bosně, Kosovu a Metochii. A kvůli tomu Západ uvalil na FR Jugoslávii zločinné a nemilosrdné sankce.

Jar. Loudil
6. 9. 2017
30.září tomu jsou dva roky, co se na pozvání legální syrské vlády prezidenta Asada, zapojily do bojů syrské války bojové jednotky RF. Ti, co Putinovi nepřejí ihned vyrukovali s tvrzením, že to bude pro Rusko "druhý Afganistán", že už z bojů nevycouvají, že je čekají těžké ztráty, ...atd. atd. Je třeba také připomenout, že Putin rozhodl o pomoci syrské vládě v době poklesu ceny ropy na třetinu a v době ekonomických sankcí Západu. O to to byl úkol těžší.

Uběhly dva roky a tedy je možné hodnotit dnešní skutečnost.

Srovnejme Putinovu akci s akcí mezinárodního válečného zločince G.W.Bushe proti Iráku z roku 2003. Bush přepadl Irák v noci jako kdysi Hitler Polsko a také pod vylhanými důvody /Hitler lhal roku 1939 o přepadení rozhlasového vysílače v Gliwici ,Bush roku 2003 o existenci ZHN v Iráku/. Bush poslal do Iráku přes 100 000 invazních okupačních žoldnéřů , kteří v Iráku vyvolali hlubokou a vleklou občanskou válku , které dosud padlo za obět 500 000 civilistů. V Iráku pokapalo 4.450 žoldáků USA a spolu s dalšími podržtašky USA z NATO celkem na 5000 mrtvých okupnatů. Výsledek ?? Kupy mrtvol, chaos občanské války , neorganizovanost, vznik Islámského státu. To všechno během roků 2003-14.

A nyní Sýrie a Putin. Za dva roky. Bylo nutné bojovat na jedné frontě proti IS a na druhé frontě proti Páté koloně USA a NATO v Sýrii, tedy proti tzv. "Umírněné opozici. Všichni víme, kdo je to ona - "Umírněná opozice". Jak tedy dopadl Putin za 2 roky ??

1. 30.září 2015 ovládala syrská vláda jen 19 000 km čtverečních území Sýrie, ke 22.srpnu 2017 ovšem už 74 200 kilometrů. Od té doby došlo k dalšímu výraznému zisku území. Během dvou let má tak vláda pod kontrolou 4 krát větší území.

2. Ruské ztráty vojáků jsou v řádu několika desítek.

3. Postup syrské armády během srpna a září 2017 proti IS stále zrychluje a zdá se, že Putin chce ke dvouletému výročí začátku bojů IS v Sýrii zcela vymazat z mapy. Zbývá mu necelý měsíc, možná to i vyjde.

Během dvou roků a se ztrátou několika desítek vlastních vojáků Putin znovu ovládl Sýrii.

P.S. Zbývá než Rusku pogratulovat k další brilantní a dobře promyšlené vojenské akci. Zničení IS přitom zvýší i naši vlastní bezpečnost v Evropě.

Odkazy : Největší atomová ponorka světa Dmitrij Donskoj , vybavená 20 ks mezikontinetálních střel Bulava a největší válečné plavidlo světa /bez započtení letadlových lodí/ - atomový raketový křižník Petr Veliký, připlouvají Baltským mořem na námořní přehlídku do Petrohradu.
https://www.youtube.com/watch?v=dRNGp-1fkUA
https://www.youtube.com/watch?v=IQ4pUxGQ--o
https://www.youtube.com/watch?v=Y3pJlk_V2J4