Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Angela Merkelová označila obyvatele české kotliny za xenofoby a rasisty

$
0
0
Pavel Linhart
10. 10. 2017    (zdroj na internetu nenalezen)
Přisadili si i bývalý francouzský „Američan“ prezident Hollande a rakouský ministr zahraničí Kurze.
Dáma ovšem opominula fakt, že mimo historicky usazených Čechů v této zemi žijí bez problému Slováci, Poláci, Albánci, Řekové, Italové, Arabové, Vietnamci, Slováci, Rusové, Ukrajinci, Američané, Angličané, Australané, Mongolové a další národnosti. Navzdory tolik omílanému odsunu zde žijí i Němci.
Dovolím si Merkelce připomenout, že to byli její předkové, ne moji, kdo před pětasedmdesáti roky z Evropy udělali lidská jatka. 

Byli to příslušnici jejího národa, kteří přeměnili šest milionů Židů v prach a popel. Byli to vojáci německého wehrmachtu, kdo za sebou nechávali spálenou zem i její obyvatele. Byli to Němci, kdo mučili ženy a děti.
Rakušáci se dnes tváří, že oni nic, oni muzikanti, a byli téměř Hitlerovou obětí. Když ho vítali při anšlusu záplavou květin a jásotem, toho svého milovaného rodáka z Braunau, to nebyli oni? Rakouská státní příslušnost mnohých velitelů koncentračních táborů také není pravdou? Když jsem viděl dokumentární film z pohřbu válečného zločince Otto Skorzenyho v Madridu a Vídni, kde v roce 1975(!) Rakušané hajlovali, měl jsem vlčí mlhu?

Pokud utekl vězeň z koncentráčního tábora v Mauthausenu, byli sezváni ctihodní měšťané a sedláci z okolí na hon. Ano, na hon! Tak se tomu říkalo. Ozbrojeni kulovnicemi a brokovnicemi dědové a pradědové dnešních kazatelů dobrých mravů štvali krajinou naše předky. Rakušané byli elitou, Češi, národ určený k lovu a vyhlazení.

Velmi doporučuji návštěvu mauthausenského lágru s vyhlídou na Alpy, resp. toho mála, co z něj zbylo. Uvidíte pece, v nichž pro pobavení rakouských dozorců byli upalováni vězni zaživa. Křik a nářek nešťastníků nazývali bodří wurstoví tatíci „andělské zpívaní“. Možná tak zpíval i Karel Hašler, než ho umučili.
Při vchodu do krematoria si všimněte nenápadné železné tyče nad vchodem a na ní připevněného ocelového lanka. Na lanku byly věšeny malé děti. S pověstným rakouským pivním humorem se zařízení nazývalo „Houpačka“.

Uděláte-li si malou procházku pod lágr, do kamenolomu, spatříte další hrůznou kulisu špílců našich veselých sousedů. Strážní nutili skákat vězně z kolmé čtyřicetimetrové skalní stěny do vody malého jezírka na dně
kamenolomu. Kdo váhal, toho zastřelili. Kdo skočil, byl „parašutista“. Mrtvý parašutista. Oh, k popukání!

Večer, po skončení práce v lomu, každý vězeň musel vystoupat 186 strmých schodů k lágru s těžkým kamenem neseným v zátylku. Podalpští synci vymysleli hru „domino“. Prvního, který vyšel až nahoru, pažbou pušky praštili do obličeje. Ten upadl nazad a dominovým efektem popadalo dalších několik set lidí, přičemž nesměli
dvacetikilový kámen pustit z rukou. Na to, kolik tato hra bude stát životů, uzavírali dozorci sázky. Joj, to byly veselé časy!

Apropó… Pokud máte zájem vidět místa, kde ubili, umučili nebo upálili Rakušané někoho z vaší rodiny, musíte zaplatit! Ano, v Mauthausenu vás zkasírují jako u kolotoče a ještě vám, vy xenofobové a rasisti, zahrozí
ministr Kurze ukazovákem a sníženými příděly peněz z EU.

Máslo na temeni své hlavy pozapomněla i sladká Francie. Ta se nerozpakovala do německých koncentračních táborů dodávat Židy ve velkém. Když počet nežidovských běženců z jiných zemí, včetně Česka, dosáhl počtu 60 000 lidí(!), Francie v roce 1941 vyhlásila uprchlickou krizi a další lidé do země vpuštěni nebyli. Přitom – každý z válečných migrantů ve Francii musel prokázat, že má prostředky na živobytí. Pokud neměl, byl deportován do domovské země, tj. - většinou do Říše. Tím pádem do koncentráku, na šibenici, nebo rovnou před popravčí četu. Někteří čeští vojáci vzpomínají, jak na ně tupí Francouzi a Francouzky na ulici plivali a nadávali jim, že nebýt Československa, nebyla by jejich země zatažena do války.

A jestli se chcete hodně zasmát, doporučuji ke čtivu válečné dějiny pařížského hotelu Ritz, kde se tvořila budoucnost poválečné Evropy. Pochopíte, odkud a proč se fašistická EU vzala.

Dovolím si Merkelce a ostatním kazatelům morálky připomenout, že žádný z mých předků nikdy nikoho nemučil, neloupil, ani si nepřivlastnil cizí zem nebo majetek. Jestliže má Merkelka post coitum výčitky svědomí a zve si domů hosty, je to její věc. Avšak nemůže si pozvat problematické přátele, a potom je ubytovat a nechat živit u sousedů.Já nikoho nezval a nikomu nic nesliboval. Jsem pro, abychom přijímali děti, ženy a staré lidi bez rozdílu víry.
Osočování od těch, kdo mají na hlavě žluklého másla pro několik dalších generací, mi vadí a je urážlivé.
Merkelka, Holland a Kurze by se za svoje výroky měli omluvit a prosit za odpuštění.

Prof.PhDr. Pavel Linhart, DrSc.

"Ztratily čich": USA se fatálně s Ruskem přepočítaly

$
0
0
10. 10. 2017      zdroj
Výrok představitele Pentagonu Erica Pahona o tom, že ruské akce v Sýrii nebudou mít dlouhodobý efekt a že jejich pomoc Damašku sotva povede k porážce extremistů, "je určen pro diletanty". Uvedli to na internetové stránce RT zástupci výborů pro obranu Státní dumy a Rady federace.Podle Pahona se ruští a syrští vojáci snaží pouze uchvacovat pod svou kontrolu "území, klíčovou infrastrukturu a zdroje". Teroristy přece podle něj jen popohánějí "represivní opatření", takže se budou znovu a znovu objevovat dokonce i na osvobozeném území.


Jako příklad pro Moskvu a Damašek použil představitel Pentagonu takzvanou mezinárodní koalici, vedenou USA. Podle něj úsilí koalice a jejích partnerů "v terénu" při organizaci efektivních a reprezentativních řídících orgánů a bezpečnostních sil na osvobozených územích vytváří podmínky, které zabraňují obrození DAEŠ.

Jak soudí místopředseda výboru Státní dumy pro obranu Jurij Švytkin, podobné výpady na adresu Ruska Pentagon činí, aby zamaskoval svou nečinnost v Syrské arabské republice. Prohlášeními tohoto druhu se podle něj americká armáda snaží zdůvodnit svou tamní přítomnost, která je vlastně nesmyslná.

USA a jejich partnery je možno nazvat pouze nezvanými hosty v Sýrii, řekl Švytkin. Úplné zničení DAEŠ není podle jeho názoru součástí plánů Washingtonu, protože USA "nepovažují tuto teroristickou skupinu za nepřítele, s nímž je třeba bojovat a osvobozovat svět před hrozbami terorismu, ale za nástroj k dosažení svých geopolitických cílů".

Teroristé budou postupně vytlačováni z území Sýrie, nehledě na jakákoli prohlášení Spojených států, je přesvědčen první místopředseda výboru Rady federace pro bezpečnost a obranu Franz Klincevič. Podle senátora Američané v Sýrii "imitují boj a vytvářejí všechny podmínky pro to, aby skupina DAEŠ uskutečňovala své operace".

Přesvědčení o tom, že Rusko nebude s to vyhrát, vyvolává podle Klinceviče překvapení a zklamání, ale situaci nelze změnit. "Teroristé budou začištěni, Asad tam s naší podporou zjedná pořádek", je přesvědčen senátor.

Prezident M.Zeman:,, A Evropa je světadíl, jak řekl de Gaulle, je to kontinent od Atlantického oceánu až k Uralu, a možná až k Pacifiku. Evropskou kulturu nelze oddělit od ruské kultury, Čajkovskij je stejně důležitý jako Beethoven, Dostojevskij je stejně důležitý jako Shakespeare, Solženicyn je stejně důležitý jako Hemingway..."

$
0
0
10.10. 2017   Hrad  
Projev prezidenta republiky při plénu Parlamentního shromáždění Rady Evropy ,,Já nehovořím o oprávněnosti sankcí, já hovořím o efektivnosti těchto sankcí. A právě dnes německý deník Die Welt přišel s článkem, ve kterém se píše, že Evropská unie ztrácí kvůli těmto sankcím. Na druhou stranu pro Rusko to neznamená téměř nic negativního, ale tohle není strategie, kde vyhrávají všichni, naopak je to strategie, kde prohrávají všichni."
Děkuji, sire Rogere, pane první místopředsedo, pane generální sekretáři a pane generální sekretáři OECD, dámy a pánové,

byl jsem zde jako mladý zdravý muž před osmnácti lety, v roce 1999, tenkrát jsem byl premiérem České republiky, a pořád si pamatuji tu skvělou řeč, pochopitelně svou, ale také tu skvělou diskuzi po mém projevu. Mám dnes druhou příležitost vás navštívit, což znamená, že můj další projev určený Radě Evropy bude až v roce 2035. Rád bych vás už teď pozval.

Připravil jsem si několik témat pro svůj projev, ale preferoval bych, abych mohl odpovídat raději na otázky, na vaše otázky. A protože ten čas, který máme, je bohužel omezený, tak jsem byl informován, že ty první, asi nejdůležitější otázky, které se týkají sankcí proti Ruské federaci a toho, co ty sankce znamenají, jaké mají důsledky.

Rád bych začal jedním historickým příkladem, protože jsem pamětníkem politických starých dob, a my staří lidé se nevyznačujeme velkou rychlostí, vyznačujeme se spoustou zkušeností, a jedna z mých zkušeností je, že je velmi obtížné vytvořit si přátele. Na druhou stranu je velmi snadné vymyslet si nějakého nepřítele.

Evropa je kontinent, který je rozdělený různými hranicemi, a jedna z těch hranic je mezi Ruskem a zbytkem Evropy. Nazvěme to třeba Evropskou unií. Já nechci přehánět, nechci říkat, že tohle je opakování železné opony, ale pořád je to nějaká čára, která dělí kontinent. A teď abych se dostal k jádru té otázky, k sankcím.

Přibližně před dvaceti lety jsem navštívil Miami, setkal jsem se tam se zástupci kubánského exilu, a říkal jsem jim, přátelé, kolegové, vaše strategie v boji proti politickému systému na Kubě je úžasná. Všechny ty bojkoty, všechna ta omezení a všechny sankce, úžasná strategie, opravdu úžasná. S jednou malinkatou chybou. Fidel Castro už je čtyřicet let prezidentem Kuby. To je můj historický argument, vážení kolegové. Prosím, rozumějte mi správně, já nehovořím o oprávněnosti sankcí, já hovořím o efektivnosti těchto sankcí. A právě dnes německý deník Die Welt přišel s článkem, ve kterém se píše, že Evropská unie ztrácí kvůli těmto sankcím. Na druhou stranu pro Rusko to neznamená téměř nic negativního, ale tohle není strategie, kde vyhrávají všichni, naopak je to strategie, kde prohrávají všichni. Často se hovoří o nějakém uspořádání, ze kterého by všichni těžili, ale tohle je přesně obráceně. Totéž, co vidíme u brexitu, a myslím, že totéž se dá říci i o sankcích.

Co tedy doporučuji namísto sankcí? Doporučuji komunikaci mezi lidmi na mnoha, mnoha úrovních. Mám za sebou zkušenost ze života v totalitních dobách. Komunisti se báli, extrémně se báli fenoménu, kterému říkali ideologická diverze. Oni se prostě snažili uzavřít hranice, proto vznikla ta železná opona, byla cenzura, a tak dále, a tak dále. Oni se báli, báli se, že obyčejní lidé na obou stranách spolu budou mluvit, budou spolu hovořit a budou si vyměňovat názory. Co my tedy potřebujeme, je ideologická diverze nového druhu pro dobu míru. Potřebujeme si vyměňovat studenty, potřebujeme, aby cestovali turisti, politici, podnikatelé, a tak dále, a tak dále, protože pouze tímto způsobem můžeme změnit politiku. Můžeme změnit politiku zemí, které chápeme jako nedemokratické nebo polodemokratické.

Jeden další příklad, který mohu nabídnout proti sankcím. Pokud si přejete navýšit popularitu některých lídrů, a teď prosím, nehovořím pouze o panu prezidentu Putinovi, tak prosím přijďte se sankcemi a blokádami. Protože psychologicky je to ten fenomén nazvaný obklíčená pevnost, protože obklíčená pevnost potřebuje silného lídra, vůdce, a jeho popularita neustále roste. Teď pan Putin má popularitu někde okolo osmdesáti procent, a jsem si jistý, že velmi značná část téhle popularity byla vyprovokovaná právě těmito sankcemi. Mimochodem, moje popularita je jen někde okolo padesáti procent, jedenapadesáti procent, ale pořád je to většina, malá většina, ale většina. Moc hezké. A to přitom žádné sankce nebyly uvaleny na Českou republiku.

Nicméně, abych uzavřel svoji řeč, abych otevřel tedy prostor pro další otázky, protože ta první otázka, doufám, byla zodpovězena.

Na závěr, myslím, že je to velmi jednoduché. Věřím, že Rada Evropy je tu, aby posilovala přátelství mezi evropskými národy. A Evropa je světadíl, jak řekl de Gaulle, je to kontinent od Atlantického oceánu až k Uralu, a možná až k Pacifiku. Evropskou kulturu nelze oddělit od ruské kultury, Čajkovskij je stejně důležitý jako Beethoven, Dostojevskij je stejně důležitý jako Shakespeare, Solženicyn je stejně důležitý jako Hemingway, a tak dále, a tak dále. Proč se snažíte rozdělit politickou strukturu Evropy, když byste byli proti kulturnímu rozdělování.

A z toho důvodu věřím, že Rada Evropy bude i nadále pracovat směrem k přátelství a nikoli k nenávisti mezi evropskými národy, a to včetně Ruska. Doufám, že v tomto Rada uspěje, možná spíš dlouhodoběji, i když Keynes říkal, že z dlouhodobé perspektivy jsme všichni mrtví, ale prosím, pořád nezapomeňte na mé pozvání pro rok 2035.

Přeji vám jen to nejlepší, vážení kolegové. Přeji vám, abyste měli mnoho, mnoho přátel a abyste měli jen velmi omezené množství nepřátel, a pokud to tak bude, tak vám přeji jen ty nepřátele, kteří budou hloupí.

Děkuji moc za vaši pozornost.

Miloš Zeman, prezident republiky, Štrasburk, 10. října 2017

Jaké usnesení k lumpárně zvané LITHIUM přijmout?

$
0
0
Radim Valenčík
10. 10. 2017       RadimValenčíkPíše
Jedním z příznaků krize (degenerace a následného rozkladu) jádra globální moci je výrazné zpožďování reakcí mediálního mainstreamu (ČT a spol.) za vývojem událostí. Zjevné u katalánské krize, nyní víc než dva kroky pozadu u kauzy LITHIUM. Už neví, co je správné, a jsou ve vleku událostí.


Mj. velmi užitečné. Tříbí se charaktery. Někteří komentátoři mainstreamových medií se opravdu chtějí dobrat toho, o co jde. Mj. tak tomu bylo i v 68 (jsem pamětník). Z věřících se stali pochybující, z pochybujících vzpurní, ze vzpurných poražení a trestaní, ze vzpurných a trestaných osobnosti s nadhledem, kteří už při hrátkách s novou mocí byli hodně opatrní. Zaslouží si úctu. (Za všechny - Petránek.)

Tak si všimněte. Už dávno bylo potřeba medializovat otázku, jak bude znít usnesení Sněmovny či Senátu k lithiu. A mainstream se zde hodně opozdil. Bude to těžko dohánět.

To ti "obyčejní Čapkoví lidé či lidičky" už jsou mnohem dál. To je syndrom doby, kdy dochází k převratu. U nás velmi poklidnému a vyjádřenému hlasováním.

Předpokládám, že tak ve čtvrtek to teprve mainstreamu dojde a začne se mluvit o tom, jaké usnesení bude přijato. Přitom v tu dobu bude i laická veřejnost o dva kroky vpřed. Bude vědět, jaké usnesení by mělo být přijato.

Tak a teď se braň občánku! Ukaž, co umíš: Kunštekova analýzy kauzy Lithium:
http://radimvalencik.pise.cz/5063-kunstekova-analyza-kauzy-lithium-nejlepsi.html

Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5064-jake-usneseni-k-lumparne-zvane-lithium-prijmout.html

Evropa neevropsky nebezpečná

$
0
0
Patrick Ungermann
10. 10. 2017
V devadesátých letech se u nás v souvislosti s celostátním přechodem pod nové politické ideje instalovalo rovněž takzvané rasistování. Zákonné zrovnoprávnění národnostních menšin, které prováděla už Československá socialistická republika v rámci socialistického internacionalismu a před ní prvorepublikové Československo v rámci demokratismu, už jako by nedostačovalo. Globalizační přípravě na zcela volný pohyb výhodných pracovních sil, zdrojů a prostředků by lépe vyhovoval model, který omezí vliv a počty kritiků. Automaticky je přirozeným odpůrcem globalismu cokoli, co globalizaci nepotřebuje. 

To mohly být konkurenceschopné ekonomiky středoevropských států, jistě i Jugoslávie, a samozřejmě ideje, které vidí jako součást státní prosperity mít co nejvíc svrchovaný národní stát, který rovnoprávnost národnostních menšin sice z civilizačního důvodu zaručuje, ale stále už tím, že má hranice, vlastní zákony a cla, co mají chránit jeho hospodářství včetně zaměstnanosti, představuje z globalizačního pohledu překážku pro rozšiřování mezinárodních mamutích podniků nebo pro šíření i s tím související světovládné legislativy.

Krátká svoboda slova (ledaskdo si ji vyložil po svém) skončila také tím nahořklým rasistováním. Hromadné sdělovací prostředky, nyní už přetavené na média se vstupem západního kapitálu, přičinlivě propíraly téměř téma číslo jedna – za rohem je fašista-rasista. Začaly, pro nás do té doby nepochopitelné, kauzy, kdy provinění se proti příslušníku národnostní menšiny bylo téměř automaticky považováno za zdroj rasismu. Ledasjaký zločin a přečin spáchaný členem národnostní menšiny byl naopak nezřídka zlehčovaný tvrzením, že oni mají jinou mentalitu a složitější životní podmínky. Vražda cizince nebo menšinového člověka byla skoro vraždovatější než jiná tragédie toho druhu.

Tento étos se přelil do nultých let a jeho teze se vystupňovaly. Kdo podporuje svůj národ (lid) ve své vlasti a žádá jeho vládu, a tedy svrchovanost, čili národní vlastenec (národovec, nacionalista), je nejprve muzeální figurka ze (zase sporného) národního obrození, a později je už prostě zločinec. To už jsme v letech desátých a u výroku francouzského prezidenta Macrona, který spíš platí za jednoho z eurounijních mocnářů, že nacionalismus je zločin. Proti podobným tezím a s nimi spojenému horlení a štvaní jsem od roku 2000 psal na stránkách Českých listů, až se to podílelo na konci mé kariéry vysokoškolského lektora a několikeré změně zaměstnání. A v článcích, které na nebezpečí totality 21. století upozorňují, pokračuji i na stránkách Slovanu.

Rasistování nám vrátilo strach = sebralo odvahu a umožnilo provádět něco, co sice žádný opatrný zákon v Evropské unii nenařizuje, ale co ve skutečnosti existuje, a je to případné zvýhodňování lidí pro příslušnost k národnostní menšině. Děje se v konkrétních případech od úřadoven sociálního zabezpečení, přes různé dotační projekty, až po vyhlášení výsledků literární soutěže. Krom toho, že strach nás nutí k provádění zoufalých věcí, umožnil plynulou cestu od rasistování k takzvané pozitivní diskriminaci, a ta je rovněž působivým nástrojem k zeslabování dostředivých sil v tradičních národních zemích Evropy.

Cestou od rasistování k takzvané pozitivní diskriminaci jsem upozorňoval, že žádná diskriminace není pozitivní, poněvadž každá vzbuzuje spravedlivý hněv a pocit křivdy. A doufal jsem, že kromě přepjatých skupin, které si za všech okolností počínají hrubě a které rozumný člověk nemůže chtít, způsobí rozhořčení davovou nevoli, pro kterou skončí zvýhodňování jedněch na úkor druhých a také odnárodňování lidu, poangličťování češtiny a jistá loutkovost vrcholných politiků. Nestalo se. Zřejmě jsem nedocenil sílu peněz, sílu strachu spojenou s touhou po kariérním postupu a sílu elektroniky, která téměř vyřadila pokolení, co už nastoupilo do zaměstnání. A nakonec jsem podcenil sílu propagace Evropské unie, kterou si mnozí mladší lidé spojili s cestováním, s angličtinou a s nekonečně otevřenými obchodními domy, navíc v situaci, které říkáme konzumní (spotřební) společnost. A vlastně i na ten konzum, jemuž přezdíváme životní úroveň, přinejmenším čtyři léta útočí síla, kterou jsem před více lety nepředpokládal. Je to islamizace západu, západu, co si cestu od rasistování k diskriminaci domácích většin musel prožít daleko drsněji než my.

Co je to Evropa neevropsky nebezpečná? Hrabě Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi ji vyjádřil plánem, který předpokládá, že v Evropě vznikne nová negroidní eurasijská rasa ovládaná elitou - führernation. Poslechněme si přímo hraběte: „Člověk budoucnosti bude míšenec (mongrel). Dnešní rasy a třídy zmizí v důsledku zániku prostoru, času a předsudku. Eurasijsko-negroidní rasa budoucnosti, podobná svým vnějším vzhledem starověkým Egypťanům nahradí rozmanitosti národů a jedinců.“ Hrabě nebyl okrajový myslitel, v teorii budování Evropské unie stojí jako otec této ideje dost vysoko. S výše vyzrazenou tezí lze předpokládat, že se v kuchyni Evropské unie budou hledat příležitosti, jak indoevropské plemeno a jeho národy v Evropě zředit, znehybnět, vykořenit. 

V souladu s panevropským záměrem hraběte Coudenhove-Kalergiho tady musí, mimo konzumu, pomoci kupa lidí z Asie a Afriky. Už se potvrdilo, že připlouvající migranti nejsou jenom těmi válečnými uprchlíky ze dvou blízkovýchodních zemí. V černé Africe celé vlády vybízejí svůj lid, aby opouštěl rodnou zemi a posílal evropské peníze coby palivo pro africké ekonomiky. Ukazuje se, že jiní migranti kanystry balené vody zahazují, protože mají do začátku slušné peníze za účasti nevládních organizací, nebo tvrdí, že si cestu do Evropy prostě koupili. Co je to nevládní organizace? Útvar, často bohatý, který dělá něco svého v zemi, jejíž vláda vůbec nemusí mít zájem na tom, jak si nevládní těleso počíná. Nevládní organizace do doby, než budou muset zveřejňovat zdroje příjmů a smysl činnosti, mohou skvěle mlžit a konat v jakémsi utajení.

Velmi špinavou práci na poli budování „nové Evropy“ s „novými Evropany“ odvádí ideologický marast. Pořád se rasistuje, hledají se fašisté, a nejen že jsme dnes a denně bombardovaní odstrašujícím hitlerismem, hitlerismus je navíc vykládaný dočista nesmyslně, jako by byl nacismus nacionalismem. Zní to podobně, že. Jistě, čum do ráje jako rum do čaje. Ve skutečnosti Adolfu Hitlerovi nešlo o národ, ani o německý, ale o rasu. Jestli opravdu chceme, aby vedle sebe plemena žila a dotvářela rozmanitý svět, nemůžeme zakazovat jenom hitlerismus, jenž některá plemena likvidoval tělesně, ale i vliv tezí hraběte Coudenhove-Kalergiho, které mají za cíl v Evropě a snad i jinde domácí plemena ničit geneticky – rozředěním, a ničit přirozenou sounáležitost, čili vazby na původní kulturu a na touhu mít vlastní státní útvar. Poslední výrony ideologie pak prohlašují, že islám patří mezi odvěké tradice v Německu a je jednou ze švédských tradic. Co k pravdivosti takového hlásání dodat? Vždyť je to, jako říkat, že Francesco Petrarca své sonety opsal od Čingischána.

Když si ve světle všeho, co bylo řečeno, povíme, že v Nizozemí už pracuje pět, šest zhola muslimských škol ne kvůli Nizozemcům, kteří by nechtěli vodit děti do škol, kde se učí muslimové, to by nesmělo být, ale kvůli muslimům, kteří nechtějí děti vodit do škol s Nizozemci, to být může; když dodáme, že v Rakousku už dvě školky vůbec nepodávají obědy z vepřového masa, jelikož mají i muslimské žáčky; a když doplníme, že do různých jiných škol nesmí na Mikuláše přijít Mikuláš, protože jde o křesťanský zvyk, který různí muslimští migranti nestrpí, rýsuje se mi jediná cesta, jak pro Evropany zachránit kousek Evropy. Středoevropské země musí z Evropské unie vystoupit, je-li jejich lidem jejich způsob života milý. Středoevropskou zemí je rovněž naše vlast. Dobré by bylo, kdyby země Vyšegradské čtyřky zvolily místo členství v Evropské unii konfederační spolupráci a otevřely spolčovací prostor zemím jižních Slovanů.

Myslím, že nás v EU drží dvě záležitosti: Záměrně šířený nadbytečný strach z Ruské federace a názor, že je Evropská unie zdrojem lepších peněz, než jaké by poskytlo naše samostatné národohospodářství. Dotace jsou v unii předmětem ohromné propagace. Cokoli je jimi spolufinancováno, musí se opentlit oslepujícím plakátem, že tady EU penězi pomohla. Ostatní subjekty, které věc platí, se z hlediska vladařské perspektivy mají choulit až dole nad lištou a jejich loga jsou maličká. Přitom skutečnost rozhodně není taková, že by nám unie jen zase něco zaplatila. Především si z rozpočtu unii platíme. A je velmi nesnadné se dopátrat toho, jestli je rozdíl mezi našimi penězi pro unii a unijními penězi pro nás pro nás kdovíjak ziskový. Připočteme-li sankce, které musíme uvalit na země, které nejsou společnosti USA-EU po chuti, a sankce, které bychom unii hradili, kdyby naši poslanci odmítli zvednout ruku pro zákon, který „pro nás“ už unie schválila mimo naši vlast (nakonec, co je to v unii vlast?), započítáme-li kvóty na výrobky, jejichž výrobu musíme omezovat, a sankce, které jsou nabíledni, pakliže od Němců neodebereme předepsaný počet jakýchkoli migrantů odkudkoli, potom snad už porozumíme, že pro nás Evropská unie žádné terno být nemusí.

Za malou chvilku si zvolíme státotvorné politické strany. Těžko vám radit, které uskupení si vybrat. Pohled na mordu na billboardu se slibným nápisem, že zase bude dobře, nikomu nic moc nenapoví. V jedné prosbě směrem k vám ale mohu mít čisté svědomí. Vybírejte, prosím, mezi stranami, které si do programu činnosti vtělily závazné referendum (všelidové hlasování) o našem setrvání v Evropské unii. Udělejte to a třeba si kupte vepřové koleno a potěšte se, že ve městech nemáme no-go zones (místa, odkud nevyvázneš), že k nám víc a víc jezdí výletníci jako do jedné z mála bezpečných evropských zemí, že naše školy nebývají cílem islamizace a naše chodníky nejsou terčem terorismu. Za ztrátu těchhle, dnes už vlastně výsad, nám žádná Evropská unie rozhodně nestojí. Tady (a máme-li děti) by naše volba měla být jasnou volbou. Děkuji vám za pozornost.

Obrázek: Starověký Egypťan, Coudenhove-Kalergiho nový Evropan.

K nářkům na prezidentův údajný výrok o kompenzacích za Krym

$
0
0
Ivan David
10. 10. 2017
Miloš Zeman chtěl některé politiky vyprovokovat ke stanovisku, že Krym je ukrajinský a nikdy jinak, a to se mu povedlo. Oni se k tomu vyjádřit musejí a nemohou říci nic jiného, než Miloš Zeman předpokládal. On myslí na několik tahů dopředu. Řekl prý, ať se Ukrajina s Ruskem dohodnou na kompenzacích za Krym.


To je jako v tom židovském vtipu, který mi poslal nedávno poslal Jan Schneider. Pan Roubíček si půjčil od pana Khona 1000 korun a neměl se k vrácení. Pan Khon za ním poslal svého příručího a Roubíček Khonovi vzkázal, ať mu vleze na záda. Pak se potkali a Khon bědoval: "Co vy jste to za člověka, půjčí si ode mne 1000 korun a když je má vrátit, tak mi ještě vzkáže, abych mu vlezl na záda..." Roubíček na to: "Ale pane Khon, to jsou jen takový řeči, já vím, že mi na záda nevlezete a vy víte, že vám těch 1000 korun nevrátím."

Toto jsou také jen takové řeči, Zemanova promyšlená provokace. Miloš Zeman a všichni ostatní dobře vědí, že Ukrajinci Rusy o kompenzace nepožádají a Rusové jim žádné nedají.

Jak Putin vypálil rybník Spojeným státům a může se jim smát ještě víc nad marností jejich ekonomických sankcí; jako pragmatik navíc přebral Washingtonu po Turecku i Saúdskou Arábii..

$
0
0
Břetislav Olšer
10.10. 2017   Rukojmí
Naprosto nesmyslné ekonomické sankce kvůli připojení Krymu k Rusku, které byly EU, USA i OSN nařízeny proti Rusku se čím dál víc míjejí svým účinkem. Pragmatický Putin má prostě vyjednávací šarm a hlavně sbírá trumfy, kam se podívá.
První mohutná hráz proti zmíněným ekonomickým sankcím vznikla vytvořením největšího bloku zvaného BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika). Proti krymskému referendu z března 2014 se při hlasování OSN nepostavily nebo je výslovně uznaly jako legitimní především země, které jsou spolu s Ruskem sdružené v tomto uskupení; pět těchto zemí, které drží zahraniční měnové rezervy v celkové výši 3,4 bilionu euro... Valéry Giscard d’Estaing – Krym…

A je tady pro Trumpa další rána; Rusko a Saúdská Arábie právě podepsaly předběžnou dohodu o dodávkách zbraní za 3,5 miliardy dolarů (asi 80 miliard korun). Delegace krále Salmána zahrnovala asi tisíc lidí. Během návštěvy králův doprovod obsadil všechny volné pokoje v pětihvězdičkových hotelech v okolí Kremlu a Rudého náměstí.

"Teď jsme zahájili nové kolo rozhovorů a uzavřeli předběžnou dohodu za 3,5 miliardy dolarů (asi 80 miliard korun). Pravda, Saúdové si kladli podmínku, že kontrakt bude platit, pokud jim předáme část technologií a zahájíme výrobu na území království. Přemýšlíme o tom, o co se lze podělit. Nejjednodušší je postavit závod na výrobu střelných zbraní koncernu Kalašnikov,"řekl TASS ředitel státní společnosti Rostech Sergej Čemezov. Kalašnikov proslul ve světě výrobou legendární útočné pušky AK-47 a jejích nástupců.

Zbrojní konglomerát Rostech vznikl před deseti lety s cílem napomáhat vývoji, výrobě a vývozu sofistikovaných výrobků určených pro civilní i vojenské použití. Zahrnuje stovky organizací, včetně 14 holdingů, z nichž 11 působí ve sféře zbrojního průmyslu. Další Putinův skvělý tah, jak proti ekonomickým sankcím Západu vůči Rusku...

Při návštěvě Saúdů v Moskvě bylo podepsáno 14 smluv, které zahrnují různé spektrum oblastí. Jedná se například o spolupráci v kosmickém výzkumu nebo o ruský dovoz obilí – konkrétně pšenice a ječmenu. Zvláště dovozy ječmenu tvoří dnes velkou část ruského obchodu se Saúdskou Arábii. Pšenice je další na řadě vzhledem k tomu, že se Saúdové rozhodli tuto plodinu ve své zemi nepěstovat.

Při historické návštěvě Ruska přivezl saúdský král Salmán 10 miliard dolarů investic. Rusko a Saúdská Arábie se dohodly rovněž na dodávce ruského protiraketového systému S-400 "Triumf", který patří k nejlepším ve své třídě. To ale není všechno. Rijád chce také spolupracovat s Ruskem při výstavbě svých jaderných elektráren. Plánuje jich postavit 16 za 80 miliard dolarů. Nemusí jít ale čistě o elektrickou energii.

Sunnitští Saúdové se bojí možnosti, že by šíitský Teherán získal jadernou bombu. Íránský jaderný program je momentálně omezen mezinárodní dohodou. Pokud by ale tato smlouva přestala platit, chce mít Rijád vyškolené techniky a materiál, aby mohl pracovat na vlastní atomové zbrani. Rusko by mělo plnit roli vyjedvávače mezi těmito zeměmi...

Moskva může taktéž úspěšně sehrát roli „vyvažitele" - to znamená, že se otevřeně nepostaví ani na jednu stranu konfliktu, ale může ji posílit (například prostřednictvím dodávky zbraní). Vypadá to, že v současné chvíli Rijád potřebuje Moskvu více, než Moskva Rijád. Dají se konečně Saúdi na pokání. když už oznámili, že v Sýrii netrvají na okamžité rezignaci tamního prezidenta Bašára Asada, ruského spojence.

A je zde Trumpova ihned odpověď; Američané okamžitě utlumili své letecké údery na pozice Islámského státu v Iráku, aby umožnili průchod bojovníkům Islámského státu do Sýrie. Podle agentury Reuters to prohlásil mluvčí ruského ministerstva obrany Igor Konašenkov a naznačil, že může být záměrem Washingtonu zpomalit postup Rusy podporované armády syrského prezidenta Bašára Asada...

Asad s pomocí Rusů vojensky však dál vyhrává, a tak je nyní cílem Rijádu zabránit úplnému zničení povstaleckých skupin, které podporuje. Možná se s Moskvou dokáže dohodnout na jejich zapojení do Bašárem řízené Sýrie. Na oplátku Moskva pragmaticky nabízí, že zatlačí na Damašek a přestane kritizovat Saúdy za jejich vojenské operace v Jemenu. Tam Saúdové válčí proti proíránským povstalcům... Budou za své hříchy kvůli USA, jak možná slíbili Putinovi v rámci obchodního usmiřování, zpytovat svědomí...? Saúdi s podporou USA v Jemenu…

Současný Rijád je také srozuměn se stavem syrských, potažmo ruských chemických zbraní; bylo totiž řečeno, že Rusko zlikvidovalo své poslední chemické zbraně, učinilo to tři roky před stanoveným termínem. Oznámil to prezident Vladimir Putin, který to označil za historickou událost a krok k bezpečnějšímu světu. Současně vyjádřil politování, že Spojené státy své závazky v tomto směru nesplnily a termín likvidace svých chemických zbraní už třikrát posunuly. Zdůvodnily to nedostatkem financí, což Putin označil za podivné.

Na likvidaci téměř 40 000 tun otravných látek v ruských arzenálech bylo během 20 let podle agentury Interfax vynaloženo 316 miliard rublů (dnes 120 miliard Kč). Infrastruktura, vybudovaná k tomuto účelu, má být využita k výrobě chemikálií a léčiv a rovněž k likvidaci nebezpečných odpadů.



Tato fotografie nepochází ze Sýrie roku 2013, ale z Iráku roku 2003. Jejím autorem je fotograf Marco di Lauro, který veřejně vyjádřil rozhořčení nad zneužitím své fotografie. Když bývalý Obamův ministr zahraničí Kerry hovořil o údajné odpovědnosti syrské vlády za údajný chemický útok, použil falešné fotografie. Například ukazoval jako důkaz chemického útoku tuto fotografii. Stejný lživý trik, jako když generál Powell představil RB OSN v multimediální prezentaci „důkazy zbraní hromadného ničení“ v Iráku.

Moskva a Rijád se mohou domluvit také na další spolupráci v oblasti ovlivňování světových cen ropy, co na to asi americká ropa Brent a její kurz....? Rusko spolupracuje na omezení těžby ropy s Organizací zemí vyvážejících ropu, jejímž nejdůležitějším členem je Saúdská Arábie, od konce loňského roku. Omezení těžby zvyšuje cenu. Jak Saúdská Arábie, tak Rusko jsou ale životně závislé na prodeji ropy, a proto si nemohou dovolit její razantní omezení. Navíc zvyšující se cena ropy láká na trh další konkurenty.

Saúdský monarcha byl v Rusku poprvé od vzniku vzájemných vztahů před 90 lety. Počítá se sem sovětská epocha kontinuálně. Putin při návštěvě Salmána zdůraznil, že SSSR v roce 1926 byl mezi prvními zeměmi, které uznaly nezávislý saúdský stát. Král Salmán navštívil sice Rusko v roce 2006, ale tehdy byl ještě jenom guvernérem provincie Er-Rijád a nikoliv králem.


Milý Bašáre, nedá se nic dělat, jako že se John Kerry jmenuju, ale museli jsme včera vyklidit vaše velvyslanectví ve Washingtonu, tvoje paní manželka to jistě pochopí – přes tři roky vedeš v Sýrii válku; více než 140 tisíc zabitých lidí, deset tisíc dětí a další otrávení plynem. To víš, můj šéf potřebuje splatit prezidentskou reklamní kampaň a zbrojařskému podniku Boeing nabídl veletrh zbraní jako v Libyi, což už je pár roků a zbraně ve skladech rezivějí. Jistě to pochopíš, ale teď zanechejme chmur a dáme si něco k večeři, co říkáš na biftek, pořádně krvavý…?

Putin byl v Saúdské Arábii v roce 2007, kdy pozval do Ruska tehdejšího monarchu krále Abdulla. Jenže cestě bránily relativně chladné vztahy obou zemí. Ledy prolomil nynější korunní princ Mohamed bin Salmán, který se v roce 2015 zúčastnil ekonomického fóra v Petrohradě. Ruská strana nyní právem tvrdí, že potenciál rozvoje vztahů je o mnoho větší.

Letos se obchodní obrat mezi Ruskem a Saúdskou Arábii zvedl od ledna o 46,7 % na 430 milionů dolarů; pozitivní tendence. Saúdská ropná forma Saudi Aramco, Ruský fond přímých investic (RFPI) a společnost SIBUR se budou společně věnovat realizování projektů v oblasti zpracování ropy.

Putin má nyní ke všemu další satisfakci; za všechna na něm spáchaná sankční příkoří se loni pomstil setkáním s Erdoganem jeho západním spojencům a turecký sultán zase pochopil, že ani nová osa Ankara-Moskva-Teherán nemusí být marná, navíc z ekonomického globálního gigantu BRICS může být jednou třeba i BRICS-T, proti němuž bude EU, pokud ještě bude, jen chudou příbuznou...

NATO, OSN i EU lezou oči z důlků z té marnosti, že se nevyplatily ani ekonomické sankce vůči Rusku, ani USA řízeným Erdoganovým nařčení, že ruská stíhačka narušila turecký vzdušný prostor a proto byla sestřelena. Loni na návštěvě v Petrohradu se Erdogan změnil ve Ferdyše Pištoru, uznal tureckou vinu a Putinovi se omluvil, že 24. listopadu 2015 byl při bojovém letu nad územím Syrské arabské republiky stíhačkou F-16 tureckého letectva sestřelen Su-24M VKS RF.

Těsně před odletem Erdogana do Ruska byl zatčen turecký pilot F 16, který sestřelil v loňském listopadu ruský bombardér. Prý byl příznivec protierdoganovského puče…

„Jestliže se v budoucnosti Turecko rozhodne opustit NATO, tak to alespoň nebude nemožné ve vojenském směru. K tomu Ankara i směřuje", řekl po završení rusko-tureckého obchodu s raketami turecký vojenský odborník Turan Oguz v interview pro agenturu Anadolu, když komentoval také turecký nákup protiletadlových S-400 "Triumf"... A to bylo slovo do alianční rvačky, že jejich posvátné „obranné“ NATO přijde o silového hráče. Důvod je nabíledni; se svými 510 600 vojáky v činné službě je turecká armáda početně druhou největší v rámci NATO po americké armádě a platí za jednu z nejlépe vycvičených na světě.

Ozbrojené síly Turecka totiž mají 402 tisíc mužů v pozemních silách (77 tisíc profesionálních vojáků a 325 tisíc odvedenců). Zhruba 48 600 příslušníků vojenského námořnictva (14 100 a 34 500) a 60 100 ve vzdušných silách (28 600 a 31 500). K této kapacitě je možné dodat přes 102 200 příslušníků polovojenských sil Národní gardy (údaj z roku 2015). Navíc má Turecko v uvedených třech armádních složkách k dispozici 378 700 záložníkůTurecko... Snímek Břetislav Olšer...

Turecko začalo zlobit již loni, když po zamítnutí vstupu Ankary do EU omezilo některé aktivity v rámci NATO, ukončena byla spolupráce a výcvik s nečlenskými partnerskými zeměmi. Může to mít dopad na mise, do nichž jsou tyto státy zapojeny. Definitivně jsou ty tam dobré vztahy hlavně s USA z počátku 60. let, kdy nechal Kennedy tajně rozmístit americké rakety Jupiter v tureckém Izmiru. Chruščov na to přišel, žádal jejich stažení, a když ho J. F. K. neposlechl, přivezl Sergej své rakety na Kubu a bylo dusno… Víme, jak to dopadlo… USA, B-52 a atomové hlavice

Země obráceného půlměsíce jde na věci prostě zostra, když už, tak už; přerušilo proto rovněž spolupráci s partnerskými státy NATO - Nizozemskem a Německem. Podle úředních a neoficiálních zdrojů v alianci, Ankara zablokovala některé akci plánované pro letošní rok, včetně vojenských cvičení, politických akcí či plnění civilních projektů. Turecko tak zkomplikovalo spolupráci též s neutrálním Rakouskem, které je vůči Ankaře v posledních měsících velmi kritické, a dopady mohou jeho kroky mít i na spolupráci Turecka se Švédskem či Gruzií.

Recep Tayyip Erdogan 2. října 2017 v projevu k poslancům řekl, že Turecko již nepotřebuje vstoupit do Evropské unie. Přesto i v této situaci uzavřela unie s Tureckem dohodu o migrantech. Její některé atributy, např. bezvízový styk pro Turecko, dosud nebyly naplněny. Ankara přesto zatím dohodu o zadržování migrace drží...

A co čert nechtěl, Spojeným státům se vzpírá k potěše Putina po vzoru Turecka i Japonsko. Marně loni ještě Obama vymlouval premiéru Šinzó Abemu, aby nejezdil do Ruska jednat s Putinem. Ten neváhal kout železo, dokud bylo žhavé a okamžitě Abeho návštěvu ještě tentýž rok opětoval, když sám zavítal do Japonska. Oba státníci si od toho setkání slibovali mj. pokrok v jednání o Kurilských ostrovech...

Na programu bylo i zlepšení japonsko-ruských vztahů, které utrpěly v důsledku ukrajinské krize, kdy se Tokio přidalo k západním zemím a podpořilo sankce. „Směřování kupředu tu je. Doufám, že také tato návštěva bude pro japonskou delegaci příjemná, přinese svoje plody a nastíníme další kroky v naší společné práci,“ mnul si spokojeně ruce Putin… O zahájení společné hospodářské politiky se obě strany dohodly už loni v prosinci..

Ať lithium dál zůstává s touto krajinou

$
0
0
Jiří Jírovec
10. 10. 2017    
"Teď, když tvá ztracená vláda věcí tvých zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí" si možná nějaká pravicová zpěvačka zazpívá po volbách.
Podívejme se co o lithiu řekl genius hromadění slov Sobotka ZDE.
"Celkově ve státní bilanci evidované domácí geologické zásoby jsou cca 160 tisíc tun lithia, z čehož je téměř 142 tisíc tun vedeno jako zásoby nebilanční. Jedná se však o údaje, které pocházejí velmi často ze šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. Relevanci těchto údajů v tuto chvíli kriticky analyzují pracovníci České geologické služby."



K tomu je třeba dodat definici. Suroviny se podle těžitelnosti se dělí na:

bilanční - vytěžitelné a dostupné zásoby, které lze vytěžit a jejich těžba je rentabilní
nebilanční - nevytěžitelné z důvodů špatných geologických podmínek, ochrany přírody, odpisu zásob nebo nerentability těžby

Stát v současné době eviduje 18000 tun těžitelného lithia. Zbytek je nebilanční, ale tato klasifikace se může změnit podle toho, jak poroste cena lithia.

Výrok o České geologické službě lze interpretovat dvojím způsobem:

(1) Informací o geologii ložiska je dost, ale je třeba je vztáhnout k očekávaným trendům v použití lithia a tedy i jeho ceny; nebo

(2) Dostupné informace nejsou relevantní a potřebujeme další geologický průzkum.

Sobotka v další části zmíněného vystoupení prohlásil: "Ekonomická návratnost ložiska je v této době zpochybnitelná […] musíme mít studii proveditelnosti a složitě vypočítat zásoby […] je tedy nezbytné realizovat podrobný ložiskově geologický průzkum. Jeho úvodní fáze na tomto zmiňovaném území teprve probíhají."

Tahle obecnost v překladu říká, že zatím nevíme nic a proč se tedy vzrušovat miliardami, které možná nikdy nebudou. V tom má nepochybně pravdu, zejména, když lithium dáme na pospas cizím společnostem.

Do prázdné diskuse přispěl i Zaorálek ZDE:

"V tuto chvíli se pracuje na studii proveditelnosti, která by měla být hotová v říjnu příštího roku, a pokud se ukáže, že těžba lithia je perspektivní, stát podle Zaorálka pracuje na tom, aby tu vznikla infrastruktura na využití lithia přímo v Česku."

Opět potvrdil, že nevíme nic a zatím to víme přesně.

Dál říká, že když se budeme bít mezi sebou, "investor si může říct, že půjde jinam".

Jenže, co když to je jinak a investor sem jde, protože mu již bylo cosi slíbeno. Proč by nešel rovnou do Zaorálkem zmíněného Srbska?

Nejspíš to znamená, že po čecháčkovsku necháme ty australské či jaké blbce surovinu těžit a pak z ní uděláme výrobky s obrovskou přidanou hodnotou.

Jenže co investor přinese? Peníze (ale ty jsou teď levné i pro nás, zejména když jsou naše finance v pořádku), drahý management a co ještě? Levné horníky z Rumunska nebo jejich konkurencí "zlevněné"české?

Řeči o investorech, které tady vítáme, vždy vynechávají to podstatné, tedy kolik to bude Česko stát. Potíž je v tom, že media selhávají. ČT to je jedno a ostatně stejně většinou zvou "odborníky" z Bakalových medií a Babišova media pracují spíš proti němu.

Zaorálek ještě dodal, "aby se chytili za nos ti, kteří měli velmi dlouho čas se zabývat lithiem a teď se najednou probudili".

V překladu do lidštiny to znamená, že měli koukat politikům pod prsty, aby pak nebyli překvapeni, co s nimi tihle šizuňkové provedli.

Zaorálek má pravdu s držením nosu. Ono to opravdu všechno hodně smrdí.

Ministr zahraničí na cestě za evropskými hodnotami

$
0
0
Miroslav Polreich
11. 10. 2017
Mě samozřejmě zajímá víc prohlášení Zaorálka, že politiku řídí on. Ne nějaký lidem zvolený prezident Zeman. Kdo Zaorálka poslal se Štětinou na Majdan v době puče. Ptal jsem se, nikdo mě neodpověděl! Vláda? A producíroval se pod fašistickými černo rudými vlajkami. Ty modro žluté se nevyskytovaly. 

A nebo to byli naše profašistické (nazývejme to pravými jmény) bojůvky a experti z CEVRO, které pro něj vypracovali politickou linii a Zaorálek ji pokryl autoritou ministerstva a jistě i zaplatil, (Policy paper) , kde je možno se dočíst, že pokud Američané se budou snažit hledat cestu dohody, tak půjdeme do antiamerického tábora (jmenovitě).. Pro mne jako přece jenom trochu znalce americké země, která bojuje o své vlastní směřování to má jediný směr –fašizaci, spolu s MV (To již má tak nakročilo a společně s “Evropskými hodnotami” tak pracuje). MZV se připojuje.
To je předvolební prohlášení Zaorálka daleko silnější než celé lithium. Hlavně, že Krym nedávno darovala Ukrajině Komunistická strana Sovětského svazu a to je asi jediná autorita, kterou Zaorálek uznává.

Projev režiséra Olivera Stonea na Writers Guild Awards 2017

Saúdský král úspěšně zakončil návštěvu Ruska - začala nová fáze vztahů

$
0
0
Peter Korzun
11.10.2017  Zvědavec

Ruský prezident Vladimir Putin přijal pozvání saúdského krále Salmana bin Abdulaziz Al Sauda k oficiální návštěvě Saúdské Arábie. Pozvání se uskutečnilo 5. října, kdy se oba vůdci setkali v Moskvě na prvním rusko-saúdském summitu. Byla to vůbec největší zahraniční delegace, která kdy v Moskvě byla. 



Tato schůzka na nejvyšší úrovni ukončila éru smluv, které byly vyhýbavého rázu a netýkaly se skutečných závazků. Obě hlavy státu podepsaly desítky dokumentů, jejichž cílem je posílení spolupráce v mnoha oblastech.

Návštěva byla očekávána již velmi dlouhou dobu - od chvíle, kdy v roce 2015 pozval prezident Putin na návštěvu do Ruska saúdského krále. Akce se musela z různých důvodů několikrát přesunout. Sovětský svaz byl první zemí, která uznala nezávislost Saúdské Arábie. Diplomatické vztahy byly vybudovány v roce 1926, ale rozpadly se v roce 1938. Byly znovu obnoveny až s Ruskem v roce 1991. Saúdský král nikdy nenavštívil Sovětský svaz nebo Ruskou federaci, a to až do 4. října 2017.

Obě strany mají dobré vyhlídky na posílení spolupráce. Rusko se řadí na 12. místo na světě, pokud jde o HDP, je celosvětově na 6. místě v kupní síle a má největší zásoby zemního plynu na světě. Saúdská Arábie je největším světovým vývozcem ropy, má 2. největší zásobu ropy na světě a je předním členem Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Obě země jsou členy skupiny G20, která zahrnuje 20 největších ekonomik světa.

Země sice nemají stejný názor na mnoho mezinárodních otázek, ale uvědomují si, jak je důležitá spolupráce a výměna názorů. V Sýrii hrála Saúdská Arábie důležitou roli při podpisu Káhirských dohod, které předvídaly zavedení příměří ve Východní Ghoutě. Saúdský král se konkrétně dotkl syrské otázky a řekl, že Rijád má v úmyslu dosáhnout řešení krize v této válkou zničené zemi v souladu s ženevskými usneseními a rezolucemi Rady bezpečnosti OSN.

Summit může být začátkem přílivu saúdských investic do Ruska. Strany se dohodly na společných investičních transakcích v hodnotě několika miliard dolarů - jedná se o ropný průmysl, ​​vojenskou oblast a průzkum vesmíru. Bylo dohodnuto, že saúdský veřejný investiční fond, který má investovat až 100 milionů dolarů do dopravních projektů v Rusku, zahájí činnost své reprezentační kanceláře v Rusku následně po zhodnocení výsledků jednání. Obě země také podepsaly dohodu o založení společného investičního fondu ve výši 1 miliardy dolarů. Také bylo podepsáno další memorandum o porozumění, podle něhož by ruská petrochemická firma Sibur prozkoumala možnou spolupráci se Saúdskou Arábií.

Bylo také podepsáno memorandum o porozumění, které zahrnuje nákup systémů protivzdušné obrany S-400 z Ruska, aby tak byla naznačena změna, neboť Saúdská Arábie dosud kupovala zbraně ze Spojených států a Velké Británie. Pokud tato smlouva projde, bude království třetí zemí, která získá systém protivzdušné obrany S-400. Čína byla prvním kupujícím, smlouvu uzavřela v roce 2014. Dodávky do Číny začnou po roce 2018. Minulý měsíc uzavřelo Turecko dohodu o přijetí těchto obranných systémů, které obdrží po roce 2019.

Společně s protiletadlovým systémem protivzdušné obrany S-400 je také Saúdská Arábie připravena na základě smlouvy koupit protitankové řízené střely Kornet a raketomety. Také byl oznámen plán na výrobu slavných ruských pušek Kalašnikov přímo v království, a to jako součást nově vznikajícího vojenského průmyslu. Tyto dohody „by měly hrát klíčovou roli v růstu a rozvoji armády a vojenských systémů v Saúdské Arábii“, uvedl Saúdskoarabský vojenský průmysl (SAMI). Memorandum o porozumění zahrnuje přesun technologií pro místní výrobu protitankových řízených raketových systémů Kornet, moderních raketometů a automatických granátometů.

Saúdská Arábie si stanovila za cíl vytvořit svůj vlastní moderní obranný průmysl, kdy více než 50% zakázek bude realizováno do roku 2030. Současné domácí zakázky představují pouze 2% finančních prostředků, vynaložených na nákup zbraní. Na základě působivého úspěchu ruských zbraní v Sýrii je zcela zřejmé, že Moskva sehraje při dosahování tohoto cíle zvláštní úlohu.

Po více než půl století Saúdská Arábie spoléhala na Spojené státy jako na svého nejdůležitějšího spojence. Toto spojenectví stále existuje, ale realita nutí Saúdskou Arábii obměňovat své zahraničně politické partnery. „Existuje na světě vůbec něco, co je naprosto trvalé?“ nadnesl Putin 4. října na energetickém fóru v Moskvě, když odpovídal na otázku, zda se bude Saúdská Arábie vždy přizpůsobovat americkým geopolitickým otázkám. „Právě naopak, zdá se mi, že všechno se mění.“

Královská návštěva potvrzuje rostoucí vliv Ruska na Středním východě. V tomto regionu se rozvíjí nová geopolitická konfigurace, kdy Rusko hraje vedoucí úlohu. Návštěva saúdského krále znamená velký průlom v ruských vztazích se sunnitským světem. Moskva se o sunnitsko-šíitský konflikt nezajímá, takže dobře zapadá do role prostředníka mezi státy Perského zálivu a Íránem.

Rusko se těší dobrým vztahům se všemi zeměmi v tomto regionu. Žádná jiná země nemá takovou výhodu. Moskva udržuje přátelské vztahy s Íránem, Izraelem, Tureckem, Saúdskou Arábií i Katarem. V tomto regionu neexistuje žádný stát, s nímž by mělo Rusko konflikt. Přání Moskvy, aby byla na Středním východě stabilita, je upřímné, neboť regionální bezpečnost souvisí s jižními hranicemi Ruska. I přes rozdíly ohledně Sýrie a íránské jaderné dohody jsou současné rusko-saúdské vztahy pravděpodobně na vrcholu, a to jak z hlediska společných zájmů, tak vzájemného porozumění, takže tyto vztahy mají slibnou budoucnost.


Saudi King Wraps Up Visit to Russia: New Phase of Relationship vyšel 7. října 2017 na Strategic Culture Foundation. Překlad v ceně 340 Kč Zvědavec.

Weser Kurier : Ukrajina by se měla vydat k jednacímu stolu do Moskvy

$
0
0
- rp -
11.10.2017 PrvníZprávy

Od roku 2014 trvá na východní Ukrajině válka a od té doby se situace nezměnila. K vyjednávání se Ukrajina musí přesunout do Ruska, píše Jan-Felix Jasch ve Weser Kurier.

Už je to téměř čtyři roky od doby, kdy si Rusko připojilo ukrajinský poloostrov Krym. V kontroverzním referendu v březnu 2014 hlasovali obyvatelé Krymu k připojení k Rusku. Ruský prezident Vladimir Putin využil příležitosti, v té době byla Ukrajina destabilizovaná protesty proti prezidentu Viktoru Janukovyči a jeho proti-evropské politice. Došlo také ke konfliktu na východě země, kde hrál rozhodující roli Putin. Několik měsíců zde bojovala armáda s proruskými separatisty.

Od té doby se situace na poloostrově a na východě Ukrajiny nezměnila - rozhodně ne k lepšímu. Lidé žijí za nevhodných podmínek. Na Krymu, tak jako na východní Ukrajině. V Doněcku rodiny neopouštějí sklepy celé týdny, bojí se střelby. Ve městě pracuje pouze jeden zubař na téměř dva a půl milionu obyvatel. Ozbrojené příměří je křehké.

Nedávno Vysoký komisař OSN pro lidská práva klasifikoval Krymský poloostrov jako dočasně obsazenou oblast a to hodně rozladilo Rusko. Kromě toho komisař uvedl, že menšina krymských Tatarů pod okupací trpí. Zpráva rovněž uvádí svévolné zadržování, případy špatného zacházení a mučení a násilného zmizení. Rusko tuto zprávu popírá. Kritická zpráva byla „zdrojována“ ze "zmanipulovaných skutečností a informací z nekontrolovaných zdrojů", řekl Gennadij Gatilov, náměstek ministra zahraničních věcí. Podle jeho názoru zpráva zpochybňuje důvěru ve struktury Organizace spojených národů.

To vše ukazuje, jak těžké je najít řešení konfliktu. Na jedné straně je rozdělená a trýzněná země, podporovaná velkými částmi západního světa. Na druhé straně je Putinovo Rusko, které se snaží posilovat svůj vliv. Ekonomické sankce nic nezměnily. Obchodníci dále obchodují s Ruskem, především Německo. V současnosti se nerýsuje žádné řešení konfliktu.

Ale jak by mohlo vypadat řešení? Ukrajina chce za každou cenu vstoupit do NATO. Rusko je proti. To ukazuje, že řešení lze provést pouze se souhlasem Ruska. Ruský prezident bojuje o přízeň svých krajanů. Připojení Krymu mu zvýšilo popularitu, ale smlouva s Kyjevem by mu popularitu nezvýšila.

Putin má veškeré trumfy v ruce, současná situace je pro něj oprávněná. Takže Ukrajina musí přijmout územní ztráty a prozatím se musí zříci členství v NATO. Zda to udělá, o tom se může pochybovat. Ale cesta vede pouze k vyjednávacímu stolu, a to když se jedna strana - Ukrajina – začne pohybovat směrem k druhé, do Moskvy.

To není xenofobie

$
0
0
Stanislava Kučerová
11. 10. 2017
Nejdříve bych se ráda vyznala ze své lásky k arabské kultuře. Mám ráda maurský sloh, maurské chrámy, paláce, zahrady. Ve španělské Andalusii je můžeme dodnes obdivovat. Vážím si toho, že arabští učenci ve středověku dochovali a zprostředkovali Evropě řeckou antiku, filozofii a vědu. A k tomu nám dali desítkovou soustavu a arabské číslice, zprostředkovali papír z Číny, zavedli bezplatné školy, lékařské operace, umělé zavodňování, náboženskou snášenlivost. Zasloužili se jedním slovem o pokrok v Evropě. A připomeňme ještě krásu pohádek „Tisíce a jedné noci“a veršů „U studny Zemzem.“


Poznali jsme, že dějiny tvoří pásmo přespletitých křížících se dějů. Po řadě staletí je i arabská kultura dnes jiná, vyznávají ji jiní, jinde a jinak, ponejvíc v několika arabských zemích. Pro nás zdálky spojuje tyto země hlavně jejich náboženství, islám, ale i ten se u nich vyznává různě,

s odlišnostmi ve věrouce i v normách pro životní praxi. Je nepopiratelným faktem, že to byly nejdříve evropské a pak světové mocnosti, které tak či onak způsobily v řadě arabských zemí současný neutěšený stav, bezvládí, nepokoje, války, bídu, celospolečenský rozvrat. Válečné konflikty a revoluce proti autoritářským režimům, které měly nastolit demokratickou vládu, se pravidelně zvrtly v revoluce za radikální islám v pojetí té které sekty. A státy, které až dosud relativně dobře prosperovaly (máme o tom zprávy očitých svědků), se rozpadly v kolbiště znepřátelených kmenů a nesnášenlivých náboženských sekt. Jsme zpraveni o tom, jak se dnes žije

v Afganistanu, Iráku, v Libyi, v Sýrii a jinde. Množství obyvatel tu upadá do beznaděje a přijímá výzvy zvěstovatelů „lepšího života“, který je prý možno najít v Evropě. Života bez válek, v klidu a míru a v blahobytu. A tak exil! Vyhnanství! Opustit rodnou zemi a nastoupit dobrodružnou, nebezpečnou, předlouhou pouť za lákavou vidinou!

Exil známe z dějin, dokonce i velice nedávných. Politické konflikty, zápasy o moc a poté násilí vítězné strany vytvářejí situaci plnou nejistoty a neklidu. Stojí proti sobě noví uchvatitelé moci a jejich oponenti, disidenti. Být disidentem, mít jiné politické přesvědčení a vyvíjet

jiné politické aktivity, než které současná vláda vyžaduje, je nebezpečné. Za vyhrocených podmínek hrozí násilné persekuce ze strany vládnoucí moci a pronásledovaným nezbývá, než opustit vlast, odejít do exilu a žádat v cizí zemi ochranu a azyl.

V současné době se valí do Evropy tisíce imigrantů z arabských zemí, z Blízkého východu i z Afriky. Ne desítky ani stovky politických uprchlíků, jak to bylo v minulosti, ale lavina nepředvídatelného rozsahu. Muži, ženy, děti, všichni podstupují strastiplnou cestu po souši i po moři. Obětují své úspory, aby získali průvodce či převáděče a dopravce. Snad všudypřítomná blízkovýchodní válka probudila beduinské sklony někdejších kočovníků? Hledají „zaslíbenou zemi“, jako kdysi Mojžíš, prchající se svým lidem z Egypta? Přijmou tu „zaslíbenou zemi“ v Evropě vděčně, i když vyznává jiné bohy a nic nedbá na Alláhovu vůli? Přijmou přístřeší v

Evropě „s úctou a láskou“ (jak čteme opakovaně v arabských pohádkách) nebo se skrývanou nenávistí a odhodláním pomstít všechny křivdy a všechna příkoří, kterých se nositelé euroamerické civilizace na arabských národech dopustili? Nevíme. Kdo z těch imigrantských zástupů splňuje

podmínky pro udělení azylu a kdo nikoli? Nevíme. Teprve dodatečně to prý budou Evropané zjišťovat a kdo podmínky nesplní, bude vrácen zpátky. Svědčí to o nedostatku předvídavosti, racionality i lidské ohleduplnosti na straně těch, kdo se nepokusili od počátku imigrační proud diferencovat a legalizovat.

Myslím, že Evropa imigraci z arabských zemí až dosud nezvládá. Přeléváním obyvatel z kontinentu na kontinent není možno řešit následky rozvratu arabských států. Naopak. Válku v arabských státech je zapotřebí co nejdříve ukončit, pak běžencům umožnit vrátit se do vlasti, domů a pomoci jim znovu si prosperující státy vybudovat. Podle jejich, nikoli podle našich představ.

Politické strany hájí zbytečné vyhazování peněz

$
0
0
11.10.2017  VašeVěc

V pondělním (9. 10. 2017) vydání deníku Právo předseda Sněmovny a odborný mluvčí ČSSD pro obranu Jan Hamáček hovoří ve svém článku Jak nejlépe modernizovat naši armádu o tom, jaké kroky je třeba učinit, aby armáda mohla konečně začít nakupovat nové vybavení. Bohužel však nikde nevysvětluje, k čemu toto nové vybavení vlastně potřebuje.


Hamáček například píše: „Ministr obrany Martin Stropnický se nedávno pochlubil, že armáda by měla nakoupit v příštích letech vojenskou techniku za desítky miliard korun. To je jistě potřeba, obzvláště v situaci, kdy jsou vojáci nuceni používat techniku, která byla vyrobena dříve, než se narodili."

To, že je vybavení starší než vojáci, však určitě není dostatečným důvodem pro nákup nového vybavení. Také přece nekoupíme patnáctiletému synovi nového houpacího koníka, protože domácímu koníkovi už je 17, ale přihlédneme k tomu, zda syn nového houpacího koníka skutečně potřebuje a zda ho v současné době využívá. Navíc pokud se podíváme například na stáří dopravních letadel, zjistíme, že většinou také nejde zrovna o horké novinky, ale už mají pěkných pár let za sebou, ovšem slouží stále dobře. A to se, na rozdíl od mnohého vojenského vybavení, navíc skutečně používají...

„Kde jsou například slibované víceúčelové vrtulníky? Podobně se protahuje nákup tolik potřebných 3D radiolokátorů,“ stýská si Hamáček. Opět však nepíše, k čemupak jsou ony 3D radiolokátory tolik potřebné. Osm nových radiolokátorů, které mají české armádě dodat Izraelci za cca 3,6 miliardy korun (původně se však hovořilo o 1,6 miliardy korun), má do roku 2021 nahradit sovětské radiolokátory. Je však otázka, jak a k čemu je bude česká armáda využívat, Bude pomocí tohoto lokátoru odhalovat teroristy? Asi těžko… Armáda navíc evidentně neví ani to, kolik oněch radarů a jaké kvality tak nutně potřebuje, jinak by se jen těžko stalo, že se cena z původních 1,5 miliardy korun více než zdvojnásobí na 3,6 miliardy korun (!). A podobné je to také s nákupem vrtulníků, o němž Hamáček hovoří. O vrtulnících pro českou armádu jsme psali například zde . Armáda údajně velice nutně potřebuje nové vrtulníky, ale zároveň pořádně neví jaké a k čemu vlastně. Takže se holt z původního záměru koupit 12 vrtulníků H145M od německé společnosti Airbus Helicopters za 5,4 miliardy korun vyklubal nákup 12 vrtulníků zcela jiné specifikace za 11 miliard korun – má jít o vrtulníky UH-1Y Venom od americké firmy Bell, jejichž provozní náklady mají být ještě násobně vyšší, neboť Němci své vrtulníky nabízeli včetně kompletního systému zbraní, výcviku a náhradních dílů…

Hovořit bychom zde také mohli o zamýšleném nákupu nových děl za deset miliard korun (můžete tedy počítat s nejméně dvaceti miliardami…) a nábojů, přičemž stará děla česká armáda využívá tak intenzivně, že ve skladech reziví 61 tisíc nábojů do starých děl v hodnotě cca dvě miliardy korun. Aby se tedy „ušetřilo“, budou se nejen kupovat děla nová, ale také modernizovat děla stará, a to za 1,5 miliardy korun.

A tak bychom mohli pokračovat stále dále a dále. Politické strany napříč politickým spektrem, snad s výjimkou Pirátů a Zelených, si notují v tom, jak je nezbytně nutné zvyšovat výdaje na obranu – jednak kvůli našim závazkům v NATO, jednak kvůli zvýšení bezpečnosti země – ale málo se již zástupci zbrojechtivých politických stran, včetně Hamáčka a jeho ČSSD, pozastavují nad tím, kolik že vlastně států plní 2% výdaje na obranu a jaký postoj k dané věci má například Německo a jak se v tomto ohledu vyjádřil J. C- Junckers, který jasně uvedl, že by se do výdajů na obranu měla počítat také rozvojová pomoc. A nikdo z nich už vůbec není schopný vysvětlit, jak nová děla, 50 nových pandurů a tak dále pomůže v této době zvýšit bezpečnost České republiky. Otevřený válečný konflikt, při kterém by přišla ke slovu například ona děla, v Evropě skutečně nehrozí… Ani stovky pandurů v hodnotě desitek miliard korun českým občanům vyšší bezpečnost nezajistí. Zajistí pouze to, že do rozpočtu obrany spadnou peníze, které by mohly jít například do zdravotnictví či školství anebo někam jinam, kde by z nich měla užitek většina českých obyvatel…

miliardy korun (!). A podobné je to také s nákupem vrtulníků, o němž Hamáček hovoří. O vrtulnících pro českou armádu jsme psali například zde . Armáda údajně velice nutně potřebuje nové vrtulníky, ale zároveň pořádně neví jaké a k čemu vlastně. Takže se holt z původního záměru koupit 12 vrtulníků H145M od německé společnosti Airbus Helicopters za 5,4 miliardy korun vyklubal nákup 12 vrtulníků zcela jiné specifikace za 11 miliard korun – má jít o vrtulníky UH-1Y Venom od americké firmy Bell, jejichž provozní náklady mají být ještě násobně vyšší, neboť Němci své vrtulníky nabízeli včetně kompletního systému zbraní, výcviku a náhradních dílů…

Hovořit bychom zde také mohli o zamýšleném nákupu nových děl za deset miliard korun (můžete tedy počítat s nejméně dvaceti miliardami…) a nábojů, přičemž stará děla česká armáda využívá tak intenzivně, že ve skladech reziví 61 tisíc nábojů do starých děl v hodnotě cca dvě miliardy korun. Aby se tedy „ušetřilo“, budou se nejen kupovat děla nová, ale také modernizovat děla stará, a to za 1,5 miliardy korun.

A tak bychom mohli pokračovat stále dále a dále. Politické strany napříč politickým spektrem, snad s výjimkou Pirátů a Zelených, si notují v tom, jak je nezbytně nutné zvyšovat výdaje na obranu – jednak kvůli našim závazkům v NATO, jednak kvůli zvýšení bezpečnosti země – ale málo se již zástupci zbrojechtivých politických stran, včetně Hamáčka a jeho ČSSD, pozastavují nad tím, kolik že vlastně států plní 2% výdaje na obranu a jaký postoj k dané věci má například Německo a jak se v tomto ohledu vyjádřil J. C- Junckers, který jasně uvedl, že by se do výdajů na obranu měla počítat také rozvojová pomoc. A nikdo z nich už vůbec není schopný vysvětlit, jak nová děla, 50 nových pandurů a tak dále pomůže v této době zvýšit bezpečnost České republiky. Otevřený válečný konflikt, při kterém by přišla ke slovu například ona děla, v Evropě skutečně nehrozí… Ani stovky pandurů v hodnotě desitek miliard korun českým občanům vyšší bezpečnost nezajistí. Zajistí pouze to, že do rozpočtu obrany spadnou peníze, které by mohly jít například do zdravotnictví či školství anebo někam jinam, kde by z nich měla užitek většina českých obyvatel…

Krymský most opět jede!

$
0
0
Automobilová arka jede

11.10.2017, Petr Ďoubalík


Stavitelé Krymského (Kerčského) mostu dnes zahájili přesun druhého mostního oblouku (arky). 


Na místě již stojí na oporách železniční arka, dnes za ní vyplula ta automobilová. Již včera se dalo tušit, že arka brzy vypluje, protože bylo oznámeno, že od 11.-14.10 bude zastavena veškerá přeprava v oblasti. Čekalo se jen na potvrzení dobrého počasí.



Mostní oblouk pro automobilovou dopravu tedy jede. Je o maličko lehčí, než železniční, váží "pouhých" 5 000 tun. Délka 227 m, výška 45 m, šířka 30 m. Zajistí jízdu 4 jízdními pruhy + bezpečnostní pruhy. Pod oběma oblouky budou proplouvat lodě z Azovského do Černého moře.

Zbývá vytáhnout most na pilíře, o 35 m výše. Ať se dílo podaří!

Info od Kapitána Krymu:

a info od Kirilla Mazilova:
a ještě třeba RT:
ještě jedno video od Kirilla Maazilova, pěkné záběry, v závěru vizualizace přepravy druhé arky:


Dominique, Christine a Andrej

$
0
0
Erik Best
11. 10. 2017     EB
Andrej Babiš se rozhodl kombinovat při útocích na ČSSD v posledních dnech kampaně lithium s OKD. ČSSD a.s. se teď musí rozhodnout, jestli vrátí úder zatčením Babiše v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo. Snažit se předvídat Babišův osud je sice pošetilé, dva příklady z Francie nám ale mohou posloužit. Jméno Dominiqua Strausse-Kahna se začalo skloňovat po celém světě v květnu roku 2011 poté, co byl v New Yorku zatčen a obviněn ze sexuálního napadení. I když byl tehdy šéfem Mezinárodního měnového fondu, policie ho zcela ponížila tím, že ho v poutech provedla před novináři. Všechna obvinění byla později stažena, o práci už ale přišel. Jeho nástupkyně Christine Lagardeová byla loni shledána vinnou – vinnou! – z nedbalosti za svou roli v případu arbitráže, ve které si podnikatel Bernard Tapie přišel na 403 milionů dolarů. O práci ale nepřišla, rada MMF jí vyjádřila podporu. Může si ČSSD a.s. být opravdu jistá, že Babiš dopadne jako Strauss-Kahn?

Moldavský prezident bojuje. Nepodepíšu žádný protiruský zákon, slíbil Putinovi !

$
0
0
Napsal/přeložil: ea24
11.10.2017  Eurasia24

Prezident Moldavska Igor Dodon navzdory prozápadní části politické reprezentace země pokračuje v prosazování politiky zaměřené na posílení vztahů s Ruskem. Moldavský prezident na schůzce se svým ruským protějškem v úterý 10. října slíbil Vladimiru Putinovi, že nebude podepisovat protiruské zákony. Informoval o tom na své facebookové stránce. „Ubezpečil jsem ruského prezidenta, že nepodepíšu ani jeden antiruský zákon, dokonce i když jej parlamentní většina znovu odhlasuje. Týká se to zejména návrhu zákona o zákazu vysílání ruských zpravodajských a informačně-analytických televizních programů na území Moldavska,“ uvedl Igor Dodon.

Moldavský prezident už dříve zkritizoval vládu za zákony vedoucí k omezení užívání ruského jazyka v zemi nebo za vysílání moldavských vojáků na cvičení NATO, zaměřená proti Ruské federaci.

Socialista Igor Dodon zvítězil v loňských prezidentských volbách, nicméně po celou je v konfliktu s „proevropskou“ vládou a parlamentní většinou. Hlava moldavského státu otevřeně usiluje o užší spolupráci s Ruskem a Eurasijským ekonomickým svazem.

Ve svém posledním prohlášení Dodon také konstatoval, že za osm měsíců letošního roku vzrostl export moldavské produkce na ruský trh nejvýrazněji za poslední desetiletí.

„Jsem přesvědčen, že naše vztahy s Ruskem – hlavním strategickým partnerem Moldavska – budou, nehledě na všechny činěné překážky, stále silnější,“ uvedl dále Dodon.

Chcete-li odstavit od moci tradiční strany, přijďte k volbám! Čím vyšší účast, tím nižší zisk tradičních stran. Nenechte o sobě rozhodovat menšinu. Klesá volební zisk tradičních stran a ty ke svému vládnutí potřebují nové strany.

$
0
0
Jaromír Bradávka, publicista a spisovatel
11.10. 2017 Rukojmí
Za několik dní půjdeme k volbám. Někteří říkají, že k rozhodujícím, jiní že k posledním, další k nim nepůjdou, protože prý nemají koho volit. Podle posledního průzkumu volby vyhraje hnutí ANO, za ním se seřadí KSČM, SPD-Okamura, ČSSD, ODS, možná KDU a méně možná TOP 09. Při účasti 60% oprávněných voličů získají všechny tyto strany méně než 40% hlasů všech voličů a opět nám bude vládnout i opozičnit menšina a v našich životech se nic nezmění. Stranické sekretariáty si rozdělí pašalíky, zvolení poslanci si přidělí platy a odměny a bude po volbách jako před volbami.
Kdo, s kým, proti komu?
V zásadě jsou pravděpodobné tři povolební scénáře:

1. Volby vyhraje hnutí ANO, sestaví vládu s ČSSD a KDU-ČSL a pojedou dál ve starých kolejích. B. Sobotka a pár jeho nejbližších soudruhů ve vládě nebudou, neboť po prohraných volbách budou odvoláni a nahrazeni jinými kádry. Stát bude řízen jako firma a dojde k utužení všeho, co se utužit dá. „Disciplína musí bejt!“ řekl by Josef Švejk.

2. Volby vyhraje hnutá ANO a pokud SPD-Okamura, KDU-ČSL a případně někdo další získají dostatečný počet hlasů a mandátů, sestaví s nimi koalici a ujme se vlády. Stát bude řízen jako firma, parlament přijme zákon o referendu. Referendum o vystoupení z EU bude pro nízkou účast voličů prohlášeno za neplatné.

3. Volby vyhraje hnutí ANO a sestaví menšinovou vládu, která nezíská důvěru v parlamentu. Následovat bude pokus „druhého vítěze voleb“ a výsledkem bude koalice ČSSD + KDU-ČSL + ODS + TOP 09,. Budou mít v parlamentu většinu a začlení Českou republiku do „tvrdého jádra“ EU včetně přijetí Eura. Vládu bude de facto řídit duo M+M (Merkel+Macron) sídlící v B+B (Brusel+Berlín) a nic na tom nezmění ani (staro)nový prezident vzešlý z lednových voleb.

Jaký bude konečný výsledek voleb, ať se naplní kterýkoliv uvedený scénář?

Česká republika zůstane v Evropské unii, nezačlení se do Eurasijské hospodářské unie, nebude do ní ústit jedna z odboček Nové hedvábné stezky, do r. 2021 přejde na Euro a začne se podílet na sanaci řeckých, italských a španělských dluhů. Česká republika přijme imigranty z Blízkého a Středního východu (nejen) podle kvót Evropské komise, stane se nedílnou součástí „Das neue Europa“ národa německého, bude mít evropský rozpočet a daně, evropskou armádu, evropskou sociální politiku, evropské školství a konečně začne naplno vyznávat EVROPSKÉ HODNOTY.

Jak se výše uvedeným scénářům vyhnout?


1. Oprášit a připomenout „tradičním stranám“ jejich hříchy, lumpárny a podvody na občanech – divoká privatizace, církevní restituce, protiústavní vstup do obydlí za účelem kontroly kotlů nebo hledání legálně držených zbraní, snaha o libovolný a nekontrolovaný pohyb cizích vojsk na našem území, pohrdání soudem při placení dluhů, poklonkování zrádcům ze Sudet, podpora USA a EU státního terorismu v Jugoslávii, na Ukrajině a v Sýrii, prodej OKD a hornických bytů za pusu a mnoho dalších.

2. Dát ve volbách hlas tomu, kdo s těmito stranami nemá nic společného a nebude s nimi po volbách spolupracovat Existuje několik mimoparlamentních stran s programem, který ukazuje cestu ven ze současného politického, ekonomického, sociálního a kulturního marasmu – výsledku vlády tradičních stran v posledních 25 letech.

3. Pokud si zpětně vyhodnotíme výsledky parlamentních voleb v letech 2006, 2010 a 2013 dojdeme k těmto závěrům:


Klesá volební účast a o složení parlamentu rozhoduje stále méně voličů.
Chcete-li, aby byl zvolena právě Vaše strana, přijďte k volbám. Nenechte za sebe rozhodovat jiné.
Klesá podíl voličů, kteří volí tradiční strany.

Chcete-li odstavit od moci tradiční strany, přijďte k volbám. Čím vyšší účast, tím nižší zisk tradičních stran. Nenechte o sobě rozhodovat menšinu.
Klesá volební zisk tradičních stran a ty ke svému vládnutí potřebují nové strany.

Chcete-li, aby se splnily vaše potřeby a požadavky na lepší život, volte stranu, která má vaše požadavky ve svém programu. Nenechte vládnout toho, kdo prosazuje opak.

Nebojte se volit mimoparlamentní strany – čím více hlasů dostanou, tím spíše se stanou stranami parlamentními a budou lépe hájit Vaše názory a požadavky.

Pokud budete volit stávající parlamentní strany, přispějete k naplnění některého z výše uvedených scénářů a na budoucnosti této země nic nezměníte. Vaše děti a vnuci budou dál dřít za ubohé mzdy pro své koloniální pány a odměnou jim budou zbytky z panských stolů, o které se budou mezi sebou rvát stejně jako my teď.

Pokud chcete opravdovou změnu, volte toho, kdo naplní Vaše představy o životě ve Vaší vlasti.

Jaromír Bradávka
Publicista,spisovatel..


Včerejší projev prezidenta M.Zemana v Radě Evropy jsme už uvedli na NR...Po jeho projevu následovaly dotazy z publika.V ČT nastal výpadek, když prezident hovořil o vztazích EU s Ruskem, také o nesmyslnosti sankcí........

$
0
0
11.10. 2017   Rukojmí
„Přeji vám jen to nejlepší, vážení kolegové, přeju vám, abyste měli velké množství přátel a co nejmenší množství nepřátel. A pokud už budete mít nepřátele, tak jen ty, kteří budou hloupí,“ uzavřel Zeman a dočkal se potlesku.(řekl v závěru včerejšího projevu)A teď dotazy z publika...


„Asi víte, že Václav Havel je člověk, kterého si zde v tomto domě ceníme nejvíc. Kdo je podle vás lepším kandidátem na tuto cenu? Někdo, kdo udržuje sankce kvůli moralitě, nebo ten, kdo je odstraňuje kvůli ekonomice?“ zeptal se jeden z účastníků debaty.
Zeman konstatoval, že Havel byl zastáncem morální politiky, která bývá někdy v rozporu s tzv. real politikou, což je německý termín, připomněl Zeman. Zeman si je prý vědom, že ekonomické vztahy lze rozvíjet jen za dodržování lidských práv.
„My nejsme Evropská unie, my nejsme NATO, my jsme organizace, která ctí lidská práva, ale Rusko se rozhodlo, že se zdrží jednání na této půdě a upřednostní své soudy. Vy vidíte zlepšení situace ohledně lidských práv v Rusku?“ zazněl další dotaz.
Zeman se chystal odpovědět, ale České televizi se zhroutil přenos. Pár minut proto diváci z veřejnoprávní televize prezidenta neslyšeli. Po chvíli se ale prezident na obrazovky ČT vrátil.
Zopakoval svou tezi, že je třeba s Ruskem vést dialog. „Pokud chcete změnit přístup jakéhokoli státu, tak to musí být na základě dialogu, a pokud tento dialog nefunguje, ... tak je to horší než zločin, je to chyba,“ řekl Zeman.

Chcete riskovat válku s Ruskem?

Došlo i na otázku, co dál s Krymem. Měl by se vracet Ukrajině?
„Politický diskurs je plný skvělých nápadů, z nichž některé skončily na smetišti dějin. Takže já budu citovat bývalého německého prezidenta Gaucka, který řekl, že když se pokusíme vzít Rusku Krym a připojit ho zpět k Ukrajině, tak to bude znamenat evropskou válku. Chcete to riskovat?“ ptal se prezident v odpovědi.
Posléze poukázal na to, že probíhá dialog mezi Ruskem a Ukrajinou, tak by bylo možné Ukrajině předat nějakou kompenzaci za Krym, ať už půjde o finanční kompenzaci, nebo v podobě surovin. Je to pouze můj názor, ale respektujme, že se tím pokoušíme vyhnout válce,“ zdůraznil Miloš Zeman.
Nemluvě o tom, že se uplatňují dvojí standardy ve vztahu ke Krymu a ke Kosovu, připomněl prezident. Kosovo se stalo nezávislým územím i navzdory vůli OSN. A u Krymu to není možné? Tento dvojí metr se prý Zemanovi nelíbí.
Rusko se rozhodlo umenšit význam Rady Evropy tím, že finančně nepřispívá k jejímu fungování. Příspěvek činil deset procent celkového rozpočtu organizace, ale Zeman nabídl pohled z ruské strany. „Když nemá být Rusko v této organizaci zastoupeno, proč by platilo?“ ptal se Zeman.
Prezident také popsal, co by se mělo dít ve vztahu k Rusku dál. „Zorganizujme workshopy, konference, diskuse a uvědomme si tu ideologickou diverzi. Když já diskutuji s ruskými občany, tak to nejsou negramotní a neinteligentní lidé. Oni jsou schopní naslouchat našim argumentům a my musíme naslouchat jejich argumentům. Zakladatel mého státu T. G. Masaryk řekl, že demokracie je diskuse. Proto diskutujme,“ žádal prezident.

Na půdě Rady Evropy se hovořilo také o uprchlické krizi a o tom, že se v Praze odehrávají demonstrace jak na podporu uprchlíků, tak proti nim.
Téma migrace podle Zemana rozděluje Evropu. Visegrádská čtyřka se staví proti ekonomické migraci. „Co chápu jako smysluplné řešení, je, že musíme pomoci běžencům přímo v jejich zemích. Takže z našich národních zdrojů je třeba zafinancovat školství, zdravotnictví nebo elektrifikaci v domovských zemích; a opakuji v domovských zemích uprchlíků,“ pravil Zeman.
Stejně jako na půdě OSN, řekl prezident i na půdě Rady Evropy, že odliv mozků škodí domovinám uprchlíků. Tento odliv mozků uvrhává jednotlivé země na dlouhou dobu do zaostalosti. „To je můj argument proti nezákonné ekonomické migraci. Samozřejmě, že nemám nic proti uprchlíkům, kteří byli ve svých zemích stíháni za své politické názory. To nejsou ekonomičtí migranti,“ uvedl český prezident.
Jedna z dam poukázala na to, že se v Česku vzmáhají protiuprchlické nálady, a chtěla vědět, zda proti tomu úřady něco dělají.
„V Praze máme demonstrace proti migrantům i pro migranty. Možná, že demonstrace proti migrantům jsou trošku větší, což je trochu paradox, protože na území České republiky nejsou vůbec žádní migranti. Pro nás je migrant něco jako yetti nebo manželka detektiva Colomba. Tu také nikdo nikdy neviděl. Ale my vidíme, co se děje kolem nás, třeba v Rakousku,“ uvedl Zeman.
„Pokud chcete zastavit tyto demonstrace, tak nejste demokratkou. Nedávno proběhla demonstrace v můj prospěch i proti mně a já jsem se zúčastnil obou, protože jsem demokrat,“ poznamenal Zeman.

Světový terorismus? Většinou je to islámský terorismus, vyjádřil názor Zeman

Stranou pozornosti prezidenta nezůstal ani boj proti terorismu. „Nebudu světový terorismus nazývat světovým terorismem, protože v ohromující většině případů jde o islámský terorismus," zdůraznil. Tomuto terorismu můžeme podle prezidenta čelit jen tak, že budeme investovat do policie, do armády, a tím, že projevíme odvahu a budeme investovat do vlastních zbraní.
„Moje manželka má také pistoli, prošla všemi testy a teď už mě stráží. Také druhý dodatek americké ústavy říká, že každý člověk má právo nosit zbraň. My Evropané jsme trochu opatrnější než Američané, ale mám za to, že po teroristickém útoku v Barceloně už není rozdíl mezi námi a Američany tak velký,“ prohlásil Zeman.
Stranou jeho pozornosti nezůstala ani situace na Blízkém východě. Všem připomněl, že je velkým přítelem Izraele. „Proto se domnívám, že mír na Blízkém východě stojí na zajištění bezpečnosti státu Izrael,“ zdůraznil český prezident. Stát Izrael podle prezidenta opakovaně bojoval o svou existenci a vyhrál. Některé státy a organizace si přejí zničení Izraele, což Zeman považuje za nepřijatelné.



Překážkou v Sýrii není bojeschopnost Islámského státu, ale jeho podpora Američany

$
0
0
Olga Skabeeva a Evgenij Popov = diskusní pořad "60 minut"

11.10.2017, Petr Ďoubalík, zdroj: Rossija1, pořad "60 minut"


Část diskusního pořadu federálního kanálu ruské  TV - video - titulky





Ruské federaci závidím obrovské množství rozmanitých diskusních pořadů na federálních kanálech (TV i rozhlas), nemluvě o televizích a rádiích soukromých. Své názory prezentují domácí provládní i protivládní experti, zahraniční hosté (nejčastěji z Ukrajiny, Polska, Německa, Velké Británie, USA, z neuznaných republik DNR a LLR), v živých vstupech se zapojují odborníci z nejrůznějších míst světa (pravidelně např. Evgenij Poddubnyj ze Sýrie), pořady reagují na nejožehavější témata dne, z režie přicházejí poslední informace, "staré" několik pouhých minut.  Jedním z nejsledovanějších je pořad "60 minut", každý všední den 2 vysílání, první ve 13 hodin, druhé v 17 hodin. Stále čekám, že oba moderátoři, Olga Skabeeva a Evgenij Popov, musí každým dnem padnout vysílením. Pracují prakticky "nonstop".
Olga Skabeeva
Sledovat každý den alespoň jeden pořad "60 minut" bohatě stačí, aby byl člověk informován o dění ve světě a dělal si vlastní závěry z mnoha různých "tóček zrenja", tedy názorů, úhlů pohledu. Kdyby mi někdo řekl před pár lety, že se budu těšit na diskusní pořad v ruské TV, smál bych se a nevěřil. Dnes se směji také, ale tomu, když omylem shlédnu kousek diskusního pořadu v ČT.
Olga Skabeeva a Evgenij Popov
Prostor pro rusofobní hosty z Ukrajiny či Polska nebo tzv. ruské liberály - opozičníky, je v pořadu obrovský. Diskuse proto bývá často velmi bouřlivá, zajímavá. U ukrajinských expertů si někdy nejsem jist, zda svým slovům sami věří. Velmi často lze od nich slyšet, že třeba rvačka poslanců, dýmovnice v parlamentu či zablokování soudní budovy jsou tím pravým důkazem demokracie v zemi. Dodávají: "To by se u vás v Rusku stát nemohlo, protože jste totalita...". A pusu mají pořád plnou evropských hodnot, tvrdí, že lidé na Donbasu do sebe střílejí sami, že z lásky ke Krymu ho zablokovali, odřízli elektřinu a vodu, že dovážet uhlí nebo plyn z Afriky a USA je vítězství...

RF poukazuje stále otevřeněji na to, že boj USA s teroristy v Sýrii je lživé divadlo. Zde je část pořadu "60 minut" věnovaná tomuto tématu.

Titulky: Ďouba

Pozn. k videu:
gen. Igor Konašenkov - oficiální představitel Ministerstva obrany RF
IS - Islámský stát
VKS - vzdušně kosmické síly RF


Zde článek na stejné téma:
sputnik syrsky ministr zahranici

Viewing all 19126 articles
Browse latest View live