Martin Fassmann
14. 10. 2017    (Článek vyšel původně v revue Pohledy 2/2017, ČMKOS 2017.Ekonom ČMKOS) 
Martin Fassmann rozebral volební programy hlavních politických stran soutěžících o hlasy voličů v říjnových volbách z perspektivy odborů. Zjistěte si, jaké jsou konkrétní představy stran ohledně růstu mezd, hospodářské a daňové politiky a také ve vztahu k odborům mimo jednoduchá hesla volební kampaně.
Novým rysem letošní volební kampaně do poslanecké sněmovny je, že na rozdíl od předchozích let ustupují komplexní, obsáhlé a dlouhodobě propracovávané volební programy jednotlivých politických stran do pozadí. Volební kampaň se stále více odehrává prostřednictvím jednoduchých hesel a komentování ad hoc zpráv lídry politických stran ve sdělovacích prostředcích.


Podrobné diskuse o jednotlivých programových cílech a rozpočtových dopadech jednotlivých opatření jsou upozaděny. Situace došla do takového paradoxu, kdy (alespoň podle průzkumů) nejsilnější politická strana ANO svůj volební program představuje až na poslední chvíli, těsně před volbami. (Před časem byly zveřejněny obecnější představy o daňovém systému).

V současné době jsou k dispozici volební programy stran ČSSD, TOP09, ODS, KSČM, ANO, KDU-ČSL a SPD. Nutno však dodat, že ne všechny volební programy jsou natolik otevřené, aby bylo možno se dopátrat (resp. odhadnout skutečné záměry a ekonomické dopady jednotlivých návrhů). Je proto velmi obtížné hledat nějakou jednotící linii – „jednotné brýle“ pomocí které bychom byli schopni tyto volební programy navzájem porovnat. Zvolili jsme proto jinou cestu. Ptáme se, jak volební programy jednotlivých politických stran korespondují se základními programovými liniemi ČMKOS vyjádřenými v zásadních programových dokumentech a ve dvou klíčových Vizích. Jedná se o následující oblasti:

– Dlouhodobý nárůst mezd a platů

– Hospodářská politika – reakce na hlavní ekonomické výzvy

– Daňová a odvodová politika,

– Vztah k odborům, sociálními partnerství, kolektivnímu vyjednávání, pracovním podmínkám a pracovnímu právu

Dlouhodobý nárůst mezd a platů

Jedním z charakteristických rysů volebních programů pro letošní volby je, že prakticky všechny politické strany, kterým dávají průzkumy veřejného mínění dlouhodobě šanci vstoupit do Poslanecké sněmovny nějakým způsobem hovoří o potřebě růstu mezd a platů. Přitom nejde jen o tradiční levostředové strany, které dlouhodobě nárůst mezd a platů téměř vždy programově podporovaly – tedy především ČSSD, KSČM (s určitými výhradami KDU-ČSL).[1] S nárůstem mezd a platů počítají (a je to dokonce jedním z klíčových opatření) strany TOP 09 a ODS.

Nutno však dodat, že míra zachycení mzdového růstu ve volebních programech se výrazně odlišuje. Komplexní systémové zapracování mzdového vývoje do celkových souvislostí a vztahů obsahují programy ČSSD, KSČM a TOP 09. Strana SPD slibuje podporu pravidelné valorizace minimální mzdy a nutného zvýšení platů učitelů.

KDU-ČSL se ve svém volebním programu otázkou mezd zabývá na několika místech. Zajímavá je její deklarace, že vyšší platy nezajistí změna zákonů či daní, ale jedině podpora vědy, výzkumu a inovací zvýšení investic do vzdělání a nových technologií. Dále slibuje učitelům plat na úrovni 130 % průměrné mzdy. V této souvislosti obsahuje její volební program i zajímavou větu „nepřipustíme učitele „druhé kategorie“ podle mzdy (např. církevní školy)“.

Otázka mzdové politiky je v programu ANO minimalizována. V celém programu je uvedena pouze jedna věta týkající se opět mezd učitelů „prosadíme více peněz do školství tak, aby se platy učitelů na konci volebního období v roce 2021 dostaly minimálně na 150 procent jejich stávající výše“.

I když se často hovoří (a právem) o naprosto zřetelné zásluze ČMKOS na otevření a prosazení „mzdové otázky“ do společenské diskuse, měli bychom zůstat obezřetní. Když dva dělají totéž, není to totéž a není všechno zlato co se třpytí. To se naprosto zřetelně týká především v rozdílu chápání způsobu nárůstu mezd a platů mezi středolevými stranami ČSSD, KSČM, a mezi stranami pravicovými (TOP09 a ODS).

Programy středolevých stran kladou důraz na prorůstovou hospodářskou politiku jako motor mzdového nárůstu. Přímo identifikovatelných představ, jak by se měly mzdy vyvíjet však není mnoho. V zásadě pouze ČSSD slibuje, že na konci volebního období by měla průměrná mzda dosáhnout minimálně 40 tis. Kč a minimální mzda 16 tis. Kč.[2] KSČM slibuje minimální mzdu na úrovni 50 % průměrné mzdy.

Hlavním nástrojem zvyšování mezd v pojetí TOP09 a ODS se mají stát výrazné daňové reformy. Ty spočívají – dovedeno do oblasti mezd- ve výrazném snížení sociálního pojištění ( -2 (ODS) až – 8 (TOP 09) proc. bodu) a výrazném poklesu daně z příjmu fyzických osob. Tato opatření podle TOP 09 zajistí „během následujících čtyř let nárůst čisté mzdy o 30%“.[3] Toto na první pohled líbivé a jednoduché řešení – mzdy lze fakticky zvýšit „škrtem pera“ – je ve skutečnosti velmi nebezpečné. A není překvapením, že pochází z pera těch, kteří Českou republiku svými tzv. reformami zavedli mezi země z nejnižšími mzdami. Opět vyvolávají dojem, že lze něco udělat jednoduchými opatřením shora a že takové nástroje jako podpora ekonomického růstu, restrukturalizace ekonomiky, růst produktivity práce nota bene i kolektivní vyjednávání odbory apod. k tomu nejsou vůbec potřeba.

Navržená opatření v daních a pojistném mají extrémní dopad na stav a vývoj veřejných financí. Výrazný pokles daně z příjmu fyzických osob a sazeb sociálního pojištění by znamenalo ztrátu veřejných financí v rozsahu -114 mld. Kč ročně (TOP09) -124 mld. Kč ročně (ODS).[4] Tyto masívní daňové úlevy budou – vzhledem k jejich charakteru – podporovat především vyšší příjmové skupiny poplatníků daně z příjmu fyzických osob (tedy nejen vysokopříjmové zaměstnance, ale i živnostníky a další poplatníky stojící mimo závislou činnost).

Především je však nutno podtrhnout, že toto takzvané „zvýšení mezd“ prostřednictvím snížení daně z příjmu a sociálního pojištění se většině zaměstnanců kupní síla jejich platů a mezd nezvýší, spíše naopak. Vzhledem k extrémním dopadům do veřejných financí (navíc v kombinaci s dalšími daňovými úpravami analyzovanými v následující části) by to vedlo k destrukcí systému bezplatného poskytování služeb hrazených z veřejných fondů (veřejných služeb), jejich částečnému či úplnému zpoplatnění a privatizaci. To by se týkalo především zdravotnictví, školství i důchodového systému. A to je také hlavním dlouhodobým cílem těchto stran (TOP09 se tím – na rozdíl od ODS – ani netají) . Hra na tzv. zvýšení mezd prostřednictvím snížení pojistného a daní je jen vějičkou, jak získat pro dlouhodobě připravovaný model dekapitalizace a následné privatizace veřejného sektoru novou podporu. Staré, notně prožluklé, zboží tak bylo zahaleno do nového obalu „podpory růstu mezd. [5]
Jinak řečeno, snížení pojistného a přímých daní opravdu okamžitě přinese na výplatních páskách bezprostředně nárůst „čisté mzdy“ přinese však také nové výdaje ve formě povinných přímých plateb či „připojištění“ v oblasti školství, zdravotnictví či důchodů. Pro ty, co si tyto platby nebudou moci dovolit pak pokles rozsahu a kvality těchto služeb a živoření na bázi chudinské péče. Taková je logika „ztržnění“ těchto služeb a lobbyisté finančních institucí stojící za těmito stále se opakujícími návrhy to dobře vědí (a bonitní klienty na tato nová rizika rádi „připojistí“) – to jen politické strany, které toto prosazují chtějí tuto privatizační mánii skrýt pod pláštíkem „všeobecného dobra“.

Hospodářská politika – reakce na hlavní ekonomické výzvy

Dalším charakteristickým rysem volebních programů je, velmi slabě zpracovaná oblast hospodářské politiky resp. politiky, která by měla nejroztodivnější nápady jednotlivých politických stran přikovat k dané ekonomické realitě. Programy jsou stavěny většinou tak, že popisují co strany chtějí, ale méně nebo vůbec to jak k tomu dospějí. Za hospodářskou politiku se vydává většinou pouze politika rozpočtová, ještě přesněji politika snižování daní. O hospodářské politice se dozvíme, pokud se vůbec něco dozvíme, většinou několik velmi obecných formulací (ve kterých se pravidelně zaměňují za cíle nástroje), které jsou okořeněny několika detaily. To vyvolává velmi neodbytný pocit, že většina politických stran v oblasti hospodářské politiky fakticky nechce oproti současnému stavu fakticky nic měnit.

Z propracované a co hlavně promyšlené hospodářské politiku státu, politiky, která by reagovala na současné hlavní ekonomické výzvy tj. urychlení ekonomické konvergence mezi ČR a EU (v to konvergence vč. mzdové) ČR resp. přípravu české společnosti na přicházející globální technologickou změnou označovanou jako Průmysl 4.0 aj., najdeme ve volebních programech politických stran velmi málo. Hlouběji se těmito dlouhodobými strategickými otázkami zabývá ve svém programu a navazujícím programovém dokumentu pouze ANO.[6] V minulosti měla ambici formulovat dlouhodobé cíle hospodářské politiky i ČSSD. Bohužel ve stávajícím programu jako by se od této ambice odvrátila. Ve stávajícím programu je její hospodářská politika (patřící k nejslabším částem volebního programu) pojata extrémně zúženě – pouze jako podpora malého a středního podnikání. U KDU- ČSL se v jejím velmi stručném programu objevují pozitivní náznaky hospodářské politiky jako je zamezení odlivu kapitálu, prosazení efektivního a rychlého čerpání evropských fondů, zpracování přírodního bohatství v ČR, deklarovaná podpora vědy, výzkumu a inovací.

Pro pravicové strany TOP 09 a ODS je tato otázka vcelku jasná. Tyto strany zaměřují svou „hospodářskou politiku“ na maximální deregulaci a výrazné snižování daní. Chtějí tedy evidentně zopakovat a prohloubit český model liberální hospodářské politiky, model, jehož uplatňování přivedlo českou ekonomiku již dvakrát do poměrně hluboké krize (v druhé polovině devadesátých let a následně na počátku této dekády) a prohloubilo a prodloužilo negativní působení světové ekonomické krize. (SPD Tomia Okamury směr své hospodářské politiky přímo nedefinuje, podle formulace celého volebního programu je však patrné, že se spíše hlásí k liberalismu)

Daňová politika

Další základní (a klíčovou) charakteristikou prakticky všech volebních programů je jejich nekonzistentnost. Ta vyplývá ze zásadního rozporu, kterým jsou poznamenány téměř všechny volební programy. Na jedné straně volební programy slibují v celé řadě oblastí výrazné zvýšení veřejných výdajů, zvýšení podpory ze strany státu, daňové úlevy apod. na straně druhé pak přinášejí – někde náznaky, jinde již zcela konkrétní plány na zásadní daňové reformy zahrnující výrazné snížení daňových a pojistných příjmů.

Nemáme ani kapacity, ani ambici propočítat fiskální či sociální dopady jednotlivých volebních programů jako celku. V zásadě to ani dost dobře nejde, protože konkrétních slibů, ze kterých by se dalo bezezbytku identifikovat a následně kvantifikovat „co tím chtěl opravdu básník říci“ je jen velmi málo. Proto k ověření reálnosti jednotlivých volebních programů přistupujeme nepřímo. Provádíme odhady dopadů deklarovaných změn především v oblasti daní. Změny v daňovém inkasu (resp. vytvoření děr na příjmové straně veřejných rozpočtů) vzniklé tu většími či menšími daňovými změnami totiž reálně ukáží na možnost či nemožnost realizace celé řady předvolebních slibů.

Bohužel ne všechny záměry politických stran je v současné době možno kvantifikovat. Každopádně je možno sledované politické spektrum rozdělit na dvě skupiny – na strany které se ve volebních programech zabývají otázkou daní jen obecně a nekonkrétně a strany, u nichž tvoří daňové změny fakticky jádro jejich volebních programů a u nichž lze vyčíslit konkrétní rozpočtové dopady jejich návrhů.

Do první skupiny lze zahrnout KDU-ČSL, která již před delší dobou fakticky odmítala nějaké hlubší daňové úpravy a vyslovila se spíše pro daňovou stabilitu. Přesto se ve volebním programu KDU-ČSL objevuje celá řada tu zjevných tu skrytých návrhů – podpora koordinace daňových základů na úrovni EU, zrušení povinnosti EET pro malé podnikatele neplátce DPH, zavedení společného důchodového pojištění manželů, nižší odvody důchodového pojištění pro pracující rodiče, zvýšení roční slevy na poplatníka u pracujících rodičů, navýšení slevy na děti a uvolnění daňového stropu 60 300 Kč při vrácení daně (daňovém bonusu). Je zřejmé, že i v případě KDU-ČSL se původně deklarovaná stabilita daní změnila na poměrně významný tlak na snížení daní (orientovaný především na rodiny s dětmi).

SPO se ve svém programu hlásí k závazku nezvyšovat daně (ať již pod tímto eufemismem představuje, stejně jako jiné strany, co chce). Vystupuje typicky jako zastánce zjednodušení daňového systému pro malé a střední podnikatele. Ostatnímu zdanění vč. zdanění zaměstnanců nevěnuje pozornost.

KSČM také obecně deklaruje snahu o zjednodušení daňového systému, chce úlevy a daňové paušály pro osoby s nízkými příjmy a naopak progresívní zdanění zisků velkých korporací. Pro všechny uvedené strany v této skupině je společné, že jejich návrhy se pohybují v obecné rovině a nejde odhadnout jejich finanční dopad.

Odhad dopadů daňových reforem lze do určité míry u návrhů TOP09, ODS, ČSSD a ANO. Přehled uvádíme v následujících tabulkách:

TOP 09 [7]

Dopad návrhů TOP09 se pohybuje okolo ztráty 230 mld. Kč na bázi roku 2017 tj. 19 % příjmů státního rozpočtu. Zde je však nutno se zastavit s důležitou poznámkou. TOP 09 na rozdíl od ODS uvádí ve svém programu pouze výsledné sazby 20 % a 10%. Objektivně řečeno tento návrh – který se navenek tváří, že jde TOP09 o snížení pojistných sazeb DPH při dané struktuře komodit může také znamenat ve skutečnosti opak. Např. že většina zboží zatížená dnes 15 % sazbou „poputuje“ do 20 % sazby, a jen výrazně menší část do snížené 10 %. TOP 09 tak může v krajní variantě tímto způsobem snížit námi deklarovaný deficit z 230 mld. Kč na zhruba -180 mld. Kč. Tato operace – která není vůbec vyloučena (obdobný postup náhrady přímých daní a pojistného zvýšením DPH tj. spotřebitelských cen uplatnila TOP 09 při aranžování tzv. reforem veřejných financí za Topolánkovy a Nečasovy vlády) by však měla fatální důsledky pro středně a nízkopříjmové skupiny obyvatelstva na které by se prostřednictvím výrazných nárůstů cen základního zboží přenesla tíže úhrady experimentu se snížením sociálního pojistného. V tomto případě by se jednalo o typický přenos daňové tíže od bohatých k chudým.



Dopad návrhů ODS by znamenal, na bázi roku 2017 výpadek příjmů – ve vztahu k veřejným rozpočtům cca -16 % a ve vztahu ke státnímu rozpočtu téměř 23 %. Rozpočet by tedy těmito operacemi přišel téměř o čtvrtinu příjmů! Tato čísla naprosto jasně ukazují, že se ve skutečnosti návrhy jak TOP09 tak ODS mají k realistickému pohledu velmi daleko a v zásadě se nemá cenu se s nimi vůbec zabývat.

Na závěr rozboru dopadů daňových návrhů ODS a TOP09 je třeba uvést ještě jednu poznámku. Obě tyto strany ve volebních programech deklarují, že zruší opatření současné koalice směřující proti daňovým únikům a to tzv. kontrolní hlášení a elektronickou evidenci tržeb. Podle vývoje v oblasti DPH v minulém, a především v letošním roce se dá odhadnout, že celkový dopad zrušení těchto zřetelně přínosných opatření v boji proti krácení tržeb a karuselovým obchodům, by znamenalo roční ztrátu veřejných financí ve všech dotčených daňových okruzích (tedy nejen DPH, ale též u spotřebních daní, daní z příjmu právnických a fyzických osob, sociálního a zdravotního pojištění) v rozsahu cca 50 mld. Kč. Tuto ztrátu jsme také v tomto rozsahu oběma těmto stranám připočetli. [8]

Z výše uvedených čísel je naprosto zřejmé, že daňové návrhy TOP09 a ODS jsou ve vztahu ke státnímu či veřejným rozpočtům a potažmo veřejným službám výrazně destrukční. (Podrobnější zdůvodnění je obsahem části 1).

Je smutné, že závodům ve snižování daní neodolaly ani v zásadě realistické strany současné vládní koalice ČSSD a ANO. Jejich návrhy v oblasti daní se pohybují (měřeno k celkovým příjmům státního rozpočtu mezi – 6 % (ČSSD) a 7,6 – 11 % (ANO).

Za negativní je možno považovat především jejich ambice snižovat sazby DPH. Bohužel je to právě tato daň kde snižování sazeb – jak ukazuje dlouhodobá zkušenost je pro veřejné finance velmi náročně, avšak pro konečného spotřebitele nepostřehnutelné. Snižování sazeb bývá totiž pravidelně pohlcováno ve většině případů nárůstem obchodního rozpětí.

Za největší problém daňových návrhů ANO lze považovat jeho ambici snižovat sociální pojištění (s negativními dopady viz. výše). Tím se charakter volebních návrhů ANO dost blíží návrhům ODS a TOP09. Návrhy sdružení ANO na snížení sociálního pojištění jsou dokonce výrazně vyšší než u ODS a svým rozsahem výrazně destrukční ve vztahu k sociálním systémům.

ČSSD se poněkud zamotala do ne zcela připravené a do všech důsledků promyšlené daňové kampaně v oblasti daně z příjmu fyzických a právnických osob a za vyloženě nešťastné je nutno považovat její přihlášení se k velmi kontroverznímu (a jak ukázal vývoj před zavedením „rovné daně“ i rozpočtově výrazně drahému společnému zdanění manželů).

U obou návrhů je nutno na druhou stranu vyzdvihnout, že si tyto strany na rozdíl od všech ostatních stran „všimly“, naprosto neúnosného nerovnoprávného postavení zaměstnanců v rámci daně z příjmu fyzických osob. Zaměstnanci – měřeno k hrubému příjmu mají zdaleka nejvyšší míru daňového a odvodového zatížení mezi všemi poplatníky, tedy mají nejširší daňový základ ze všech.

K tomu je třeba poznamenat, že proti zavedení EET vystupuje i Okamurova SPD, nicméně v současném programu nemá meritorně uvedeno, zda by souhlasila se zrušením EET. KDU-ČSL ve svém volebním programu deklaruje svůj návrh zrušit povinnost EET pro malé podnikatele – neplátce DPH a dále pak naznačovala faktické oddálení případného zavedení III. a IV etapy EET. S návrhy na zmírnění EET přichází i ANO, především se zrušením povinnosti EET pro malé podnikatele (do obratu 0,5 mil. ročně).

ČSSD [9]

Z řádu výše uvedených čísel je naprosto zřejmé, že většina volebních programů stran, u kterých volební průzkumy ukazují na jejich šanci proniknout do PS P ČR je ekonomicky nekonzistentní. Jejich návrhy na snížení daní a pojistného je ve vztahu k rozpočtovým příjmům a potažmo tedy i výdajům výrazně destrukční. Tento fakt však nebrání celé řadě stran přicházet na straně výdajů se sliby výrazných nárůstů tohoto či onoho výdaje, sliby, které při realizaci zamýšlených daňových úprav nebudou moci být reálně naplněny.

Typickým příkladem takových slibů je důchodový systém (je to logické, protože důchodci tvoří velmi významnou a do značné míry disciplinovanou voličskou skupinu. Přes přímé snížení příjmů důchodového pojištění (ODS minus 39 mld. Kč, ANO minus 47 – 89 mld. Kč, TOP 09 minus 105 mld. Kč) a poklesů celkového zdanění stejné strany dokonce ještě slibují výrazné zlepšení života důchodců (ANO [10] KDU ČSL) nebo alespoň o tom, že jejich „reformy“ znamenají ohrožení profinancovatelnosti důchodového systému a výrazný tlak na valorizaci důchodů mlčí (skryti za slib „reforem“ TOP 09, ODS).

Vztah k odborům, sociálními partnerství, kolektivnímu vyjednávání, pracovním podmínkám a pracovnímu právu

V této oblasti existuje poměrně příkré dělítko mezi stranami levostředovými a pravicovými. Je přímo symptomatické, že se v programech pravicových stran, především TOP09 , ODS slova jako odbory, sociální partnerství, tripartita či kolektivní vyjednávání či kolektivní smlouva vůbec nevyskytují, natož pak nějaké programové cíle v těchto oblastech.

Dokonce i frekvence slova zaměstnanec je extrémně nízká. Vypadá to, jako by ho tyto strany používaly jen v krajní nouzi. V celém volebním programu ODS se slovo zaměstnanec objevilo pouze 3x a u TOP09 se toto označení 4 milionů občanů této republiky objevilo pouze jednou.

Nejde samozřejmě jen o frekvenci slov, ale také o politiku, která je za tímto přístupem skryta. Nejvíce leží těmto stranám v žaludku současné pracovně právní zákonodárství, které by obě strany nejraději „zmodernizovaly“ k obrazu svému. Takže např. ODS ve svém programu uvádí, že zruší „některá ustanovení zákoníku práce, která přehnaně zasahují do smluvní volnosti mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem“. V tom s ní souhlasí TOP09 která chce v ZP zrušit „nesmyslné a přežité povinnosti“. A jde ještě dál. Pod hlavičkou snížení administrativní zátěže podnikatelů chce celou pracovní legislativu podrobit důsledné revizi s cílem dosáhnout pružnosti trhu práce. Chce odstranit inspektoráty bezpečnosti práce, chce aby práce z domova byla řešena pouze dohodou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, nebude šikanovat pracovní agentury „novými nesmyslnými povinnostmi, zruší kauce při vstupu do podnikání“.

Je podivuhodné, že si otázek sociální partnerství a zaměstnanecké politiky si program KDU – ČSL vůbec nevšímá. Stejně tak program hnutí ANO (zde se v celém programu slovo odbory či sociální partnerství vůbec neobjevilo, pouze jednou se objevilo jednou slovo tripartita a to ještě ve velmi podivné souvislosti). SPD Tomia Okamury tyto věci ve svém volebním programu ani politickém programu vůbec nemá.

Tradičně se k podpoře zaměstnaneckých a odborových práv a sociálnímu partnerství hlásí velmi silně strany ČSSD a KSČM, přičemž nejsilnější a nejpropracovanější program má v tomto ohledu ČSSD přímo zaměřený na rozvoj tripartity, sociálního partnerství, podporu rozšiřování kolektivních smluv, posilování ochranné funkce pracovního práva, podporu sociálních partnerů aj. .

Poznámky a vysvětlivky

[1] Postoj KDU-ČSL v minulosti byl a v zásadě i dnes je poněkud dvojaký. Dlouhodobě prosazuje své úzké „programové jádro“ sestavené s úzkého okruhu svých stranických požadavků. Z pohledu širších programových tahů přebírá však představy silnějších koaličních partnerů. To může vysvětlit zdánlivě paradoxní situaci, že je schopna účastnit se jak koalic prosazujících určité programové tahy, tak i koalic, které tyto tahy negují. (Příkladů z nedávné i vzdálenější minulosti by se dalo uvést mnoho).

[2] Jde o velmi ambiciózní a popravdě řečeno i velmi obtížně splnitelný slib (a to již na úrovni 40 tis. Kč, slovo „minimálně“ tomu „dává korunu“). Aby tato vysoký nárůst byl možný, musel by ekonomický růst v příštích čtyřech letech dosahovat v průměru cca 9 % ročně, tedy 2x více než v současné době. Jaké zásadní opatření v hospodářské politice přijme ČSSD, aby počínaje příštím rokem růst ekonomiky poskočil na 9 % a tam vydržel až do konce volebního období je otázkou. Nic takového totiž ve volebním programu nenajdeme.

[3] TOP 09 předpokládá snížení daně z příjmu fyzických osob z dnešních 20,1 % na 19 % – 9 mld. Kč a snížení sociálního pojištění o 8 procentních bodů, celkem – 105 mld. Kč, celkem minus 114 mld. Kč.

Zájem výrazně snížit daň z příjmu fyzických osob a především sociální pojištění ve svém programu vyjadřuje též ANO. Celkový rozsah dopadu do státního rozpočtu minus 58 mld. Kč až minus 100 mld. Kč se v horní části intervalu blíží „na dohled“ návrhu TOP09. (ANO však tyto své návrhy nedeklaruje jako nástroj podpory růstu mezd).

[4] ODS chce v oblasti daně z příjmu fyzických osob snížit sazbu daně o 5,1 % – 45 mld. Kč, zrušit solidární přirážku a limit výdajových paušálů u živnostníků s dopadem -12 mld. Kč a zavést společné zdanění manželů s dětmi -15 mld. Kč a nově zavést slevu pro pracujícího rodiče starajícího se o děti -20 mld. Kč, dále snížit sociální pojistné u zaměstnavatelů (!) o 2 % body – 26 mld. Kč a obnovit strop u zdravotního pojištění na úrovni 4 násobku průměrné mzdy – 6 mld. Kč, celkem -124 mld. Kč

[5] U TOP 09 je snaha o snížení sociálního pojištění („snížení odvodového zatížení práce“) přímo obsedantní. Zlo vzniklé působením sociálního pojištění vidí prakticky „za každým rohem“ . Boj proti tomuto zlu pak umožní nejen výrazně navýšit mzdy a platy, ale též vůbec podpořit ekonomický růst a konkurenceschopnost české ekonomiky, podpořit flexibilní a částečné úvazky, zrušit celou řadu „nesmyslných sociálních dávek“, zvýšit mobilitu pracovní síly a dokonce i celkovou společenskou spravedlnost …….

[6] A. Babiš O čem sním když náhodou spím, Vize 2035 pro Českou republiku, pro naše děti 2017

[7] Poznámka v tabulce: Program TOP09 se v radě případů odvolává na JIM resp. na potřebu znovuobnovení současnou vládní koalicí zrušeného zákona. Ke spekulacím o znovuobnovení JIM je ovšem třeba dodat, že tento zákon počítal již od roku 2015 se snížením zdravotního pojištění u zaměstnavatelů o 2 % body a navýšení o 2 % body u zaměstnanců. To znamenalo nárůst zdanění u zaměstnanců o 27 mld. Kč a recipročně pokles u zaměstnavatelů o 27 mld Kč. Bylo by jistě zajímavé se zástupců TOP 09 pozeptat – když tak propagují zrušený JIM – jak by se tato, zcela jasně protichůdná operace, srovnávala s jejich „snahou“ na zvyšování mezd a platů.

[8] K tomu je třeba poznamenat, že proti zavedení EET vystupuje i Okamurova SPD, nicméně v současném programu nemá meritorně uvedeno, zda by souhlasila se zrušením EET. KDU-ČSL ve svém volebním programu deklaruje svůj návrh zrušit povinnost EET pro malé podnikatele – neplátce DPH a dále pak naznačovala faktické oddálení případného zavedení III. a IV etapy EET. S návrhy na zmírnění EET přichází i ANO, především se zrušením povinnosti EET pro malé podnikatele (do obratu 0,5 mil. ročně).

[9] Poznámka k tabulce: Podle programu jde o návrat ke stavu před zavedením rovné daně. Částka odhadnuta podle zkušeností s působením tohoto modelu před zavedením rovné daně. Uvedenou částku je skutečnosti nutno považovat za minimální, protože dříve se společné zdanění manželů týkalo pouze osob vychovávajících děti do 18 let, zatímco v novém návrhu podmínka výchovy dětí chybí.

[10] ANO přichází s celou baterií opatření kde klíčový je slib na pravidelnou valorizaci důchodů navázanou na růst cen a průměrné mzdy, nepřipuštění změny vzorce pro valorizaci důchodů, zvýšení nízkých důchodů u lidí pečující o děti a závislé členy rodiny a zvýšení základní výměry důchodu.

Maru
14.10. 2017   Zvědavec
Prodávají naše národy, naši kulturu, naši bezpečnost a naše životy za kšefty v Africe a v dalších rozvojových zemích.
Zárodkem globální vlády oligarchů, je parta hochů, co spolu mluví na oficiálních i neoficiálních jednáních a schůzkách OSN a Bruselu, přidružených mezinárodních organizací, neziskovek a především soukromých korporací.
Politicky podporovaná islamizace Evropy je důkazem, že k této partičce patří i nejmohutnější hlasovací blok v OSN - Organizace islámské spolupráce.
Nazvěme je všechny jejich pravým jménem - zločineckou Bandou.

Pro Bandu jsou demokratické národní státy, ve kterých je suverénem lid, nebezpečné. Proto chce globálně nastolit mechanismus, který by trvale promíchával národy světa a národní státy tak vyřadil ze hry.

Tímto mechanismem má být Globální zákon pro migraci (Global Compact for Migration ), který zlegalizuje ekonomickou a humanitární migraci.

V současné době jsou státy vázány Ženevskými dohodami k přijímání válečných uprchlíků.

Žádný globální zákon je nenutí k přijímání ekonomické migrace či jakési humanitární migrace z důvodu klimatických změn, nemoci, věku či špatných podmínek k životu.

To má být nyní změněno.

Globální zákon pro migraci zbavuje národní státy rozhodování o tom, kdo bude žít na jejich území, a předává ho nevolené globální struktuře OSN - UNHCR.

Přes IT systém si budou moci korporace zadávat OSN požadavky na migranty z rozvojových států a OSN jim za pomoci neziskovek žádané migranty pošle.

Třetí země si pak přes stejný systém budou moci zadat počty nechtěných migrantů či obyvatel vytlačených korporacemi z jejich domovských oblastí, kterých se potřebují zbavit. A OSN UNHCR jim přidělí azyl v rozvinutých zemích Evropy či v Kanadě (USA a Austrálie nyní ze systému vypadly).

Přijímací země pak budou povinny poskytnout migrantům sociální zabezpečení, zdravotnickou péči, bydlení, práci a vzdělání.

A korporace budou mít pré.

Protlačení tohoto mechanismu je pro ně zásadní věcí.

Jak ale donutit státy, aby tento zákon v OSN přijaly? Politici se podplatí a zastraší. Obyvatelstvu se musí namluvit, že jiné cesty není, že masová migrace je objektivním trvalým procesem, který nemohou státy vyřešit vlastními silami a hranicemi. Že musí předat rozhodování o tom, kdo bude žít v jejich zemi, nadnárodním strukturám.

A hlavně žádné hranice, Orbáne!

Nejen, že Bruselská okupační struktura za peníze evropských občanů zavádí OSN Agendu 2030 po celém světě(1) a organizuje migraci do EU – nyní se navíc pokouší zavést Globální zákon pro migraci v předstihu v Evropské unii - a to ještě před jeho předpokládaným oficiálním schválením na podzimním OSN summitu v New Yorku v roce 2018.

Jde o naprosto zločinné a bezprávní jednání!

Evropská komise ohlásila, že rozjíždí pilotní projekt legalizace migračních cest z Afriky do Evropské unie.

Je to další způsob, kterým Bruselská okupační strutura "bojuje" proti migračním vlnám do Evropy.

Zopakujme si všechny přijaté kroky tohoto "boje":
1.Relokace (Relocation)

Pro EU je hlavní prioritou záchrana migrantů na moři, nikoli jejich zastavení a navracení do zemí, odkud vypluli.

EU podporované neziskovky, církevní organizace a korporace dovážejí migranty z Libye přímo do Itálie, i když pobřežní vody Tuniska či Malty jsou mnohem blíže.

Takto se do Evropy dostávají migranti, kteří účelově přijíždí bez dokladů a nejde je proto nikdy vrátit do zemí původu.

Migranti jsou překvapivě dobře informovaní o evropské legislativě.

Sotva EU prohlásí, že bere syrské válečné uprchlíky, valí se do EU samí Syřané. Když EU přijme zákon na speciální ochranu nezletilých migrantů bez doprovodu i s doprovodem, přijíždí do EU samí nezletilci.

Šušká se, že chytré rozvojové země ulehčují svým státním rozpočtům a posílají touto cestou do EU své vězně, nepřizpůsobivé a chovance psychiatrických léčeben.

Chování migrantů v EU dává těmto zvěstem za pravdu.

Pro všechny tyto migranty, kteří zatěžují pohraniční země Schengenu, připravila EU povinnou relokaci kvótami do dalších zemí EU.

Tito migranti budou žít v EU trvale.
2. Přesídlení (Ressetlement)

Program OSN pro přesídlování lidí, kteří potřebují ochranu, běží už léta.

Jednotlivé země se k němu hlásily dobrovolně a každoročně braly od OSN stovky lidí, kterým OSN udělila azyl.

Předpokládalo se, že tito lidé jsou političtí utečenci.

Nyní ale tento program nabírá zcela jiné obrátky.

Bruselský okupační aparát se tohoto programu chopil a slíbil za celou EU pro začátek kvótu 23.000 přesídlenců, která byla skutečně naplněna.

A jaká náhoda - po vypršení období pro vyplnění této kvóty se uskutečnila utajená pařížská schůzka mezi lídry Čadu, Nigeru, Libye, Německa, Francie, Španělska, Itálie, kde ostaní, méně svéprávné země EU, zastupovala Mogheriniová. A na této schůzce se rozhodlo o udělování azylu migrantům přímo v Africe.

Dohodlo se,
že neziskovky budou lovit migranty přímo na území Afriky, v nejvíce zaostalých zemích Sahelu,
že se v Africe vybudují silnice a okolo silnic styčná střediska, wellfare střediska a tranzitní centra pro migranty,
že návrat migrantů bude pouze dobrovolný,
že ve styčných střediscích budou moci migranti požádat OSN UNHCR o udělení azylu v EU,
že UNHCR bude udělovat azyl v EU těm "nejzranitelnějším" migrantům.

Už se ani nehovoří o uprchlících - stačí nemoc, útěk před změnami klimatu nebo udaný nízký věk, o kterém již Rada Evropy předem prohlásila, že jej nebude kontrolovat - což vše odporuje dosud platným mezinárodním zákonům!

Po pařížské schůzce prohlásil komisař UNHCR, že by kvóta měla být zdvojnásobena - a hle, kvóta byla Evropskou komisí promptně navýšena na 50.000 migrantů během 2 let - do října 2019.

Macron již ohlásil přijetí 10.000 migrantů z tohoto programu.

Jaká souhra!

A to vše je uskutečněno ještě před předložením tohoto potichu upečeného "nového programu pro přesídlení" evropskému parlamentu!

Evropská komise dále prohlásila,
že vyčlenila na podporu úsilí členských států v oblasti přesídlování 500 milionů eur,
že přesídlování z Turecka a Blízkého východu musí pokračovat,
že je ale nutné klást větší důraz na přesídlování zranitelných osob ze severní Afriky a z Afrického rohu, zejména z Libye, Egypta, Nigeru, Súdánu, Čadu a Etiopie,
že toto doporučení navazuje na přijímání závazků zahájené dne 4. července 2017, v jehož rámci doposud 11 členských států učinilo 14 000 závazků, a doplňuje tyto závazky. Umožní překlenout období do přijetí nového "stálého rámce EU pro přesídlování", který Komise navrhla v červenci 2016.
Že z výše uvedené sumy se také podpoří OSN UNHCR při zřizování "mechanismu pro nouzovou evakuaci z Libye".

Tak a máme to. Chystá se "stálý rámec EU pro přesídlování", závazky se elegantně prodlužují a rozšiřují i na Afriku a libyjská pohraniční stráž se vyřadí ze hry.

Itálii se spoluprací s libyjskou pohraniční stráží podařilo významně snížit tok migrantů z Libye, protože pohraniční stráž zasahovala proti pašujícím neziskovkám a migranty vracela na libyjské pobřeží.

To se ale zjevně někomu nelíbí.

Proto se záležitost migrantů z Libye bude nově řešit "mechanismem pro nouzovou evakuaci z Libye" pod vedením OSN UNHCR.

Tak se elegantně změní nelegální migrace přes Středozemní moře na migraci legální - protože hádejte, kam bude UNHCR tyto migranty cpát?

Ale to není všechno.

Komise zavádí "pilotní projekt systémů soukromého sponzorování", které umožní soukromým skupinám nebo organizacím občanské společnosti (čti neziskovkám) organizovat a financovat přesídlování v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

Komise vyzvala úřad EASO, aby se zainteresovanými členskými státy tento pilotní projekt koordinoval.

Toto ustanovení přímo obchází demokratické principy a dává volnou ruku dosud utajovaným sponzorům migrace a migračních neziskovek - oligarchům typu Sorose! A navyšuje tak přijatou dvouletou kvótu 50.000 prakticky do nekonečna!

Přesídlení migranti zůstanou v EU trvale.
3.Spuštění pilotního projektu legální ekonomické migrace z Afriky do EU

Migrace je v OSN Agendě 2030 označena za zdroj rozvoje. Nejde však o rozvoj společnosti, ale o rozvoj migračního průmyslu, remitenčního bankovnictví a rozvoj investičních příležitostí v Africe a v dalších rozvojových státech.

Hodnota remitencí, které migranti posílají zpět svým rodinám, trojnásobně přesahuje hodnoty oficiální humanitární pomoci. Proto jsou remitence pro rozvojové státy nezbytným finančním zdrojem.

Proto rozvojové státy požadují za poskytnutí investičních příležitostí kromě jiného i vytvoření legálních migračních cest do Evropy.

Komisař pro migraci, vnitřní věci a občanství Dimitris Avramopoulos prohlásil:
Nastal čas učinit další kroky k vytvoření spravedlivé, pevné a realistické migrační politiky EU. To znamená nadále projevovat solidaritu s nejvíce zasaženými členskými státy, ale také rychle nalézt vhodný kompromis ve věci reformy společného evropského azylového systému. ... Zásadní význam má tudíž investice do více legálních cest, jejichž účelem může být nejen ochrana (migrantů před utopením), ale také studium či zaměstnání.

Aby se „nelegální toky migrace přeměnily v ekonomickou migraci do členských států EU založenou na potřebách“, navrhuje Evropská komise koordinovat a finančně podpořit pilotní projekty s třetími zeměmi v oblasti legální migrace.

Evropská komise dále vyzvala k reformě společného evropského azylového systému.

Evropská komise prohlásila, že Evropský parlament a Rada by měly urychleně přijmout návrh revize modré karty EU předložený Komisí, který "zlepší schopnost EU přilákat vysoce kvalifikované pracovníky a udržet si je".

Komise dále zváží nutnost modernizace stávající vízové politiky.

A na konec vyřešení financování celého tohoto cirkusu:

Evropská komise prohlásila, že:
Od loňského zřízení rámce pro migrační partnerství bylo při společném řízení migračních toků se zeměmi původu a s tranzitními zeměmi dosaženo dobrých výsledků. Tento pokrok je třeba zachovat a v řadě klíčových otázek je zapotřebí vyvinout více úsilí. To se týká mimo jiné posílení svěřenského fondu EU pro Afriku, a zejména části fondu určené severní Africe, prostřednictvím dodatečného finančního přispění členských států.

Pokud zvážíte všechny body "boje" Bruselské okupační struktury a OSN proti migraci do EU, dojdete k závěru, že se tím vlastně v praxi realizuje Globální zákon pro migraci - zatím pouze v EU a to ještě předtím, než byl vůbec přijat.

Evropská komise přímo nařizuje členským státům, že "musí úzce spolupracovat při plnění cílů iniciativy globálního paktu OSN o bezpečné, řízené a legální migraci."

To je neuvěřitelný protiprávní diktát nikým nevolené struktury!

Oligarchové si tím chtějí pojistit přijetí Globálního zákona pro migraci v příštím roce. Budou moci poukázat - hle, tato praxe již dávno funguje v té pokrokové, lidská práva prosazující Evropské unii.

V té unii, která se pro zájmy soukromého byznysu dopouští genocidy na vlastním obyvatelstvu.

Zdroj: http://europa.eu/rapid/press-release_IP-17-3406_cs.htm

Jiří Baťa
14. 10. 2017
Z poslední české, resp. mezinárodní kauze „lithium“, která už překrývá i kauzu Čapí hnízdo s A. Babišem, se stává politické téma a boj slušných a poctivých politiků o zachování vlastnictví národního bohatství země a zisk z tohoto bohatství ve prospěch občanů České republiky. S politováním však nutno konstatovat, že mezi ty slušné a poctivé politiky nelze zahrnout politiky z ODS jakkoli se snaží v předvolební kampani tuto věc upřednostňovat, tak i TOP 09 a KDU-ČSL, kteří se nepřipojili k výzvě o svolání mimořádné schůze sněmovny, svolávané za účelem problematického memoranda o těžby lithia, které podepsal ministra průmyslu Jiří Havlíček z ČSSD.

 Zatím není přesně známo, jaké stanovisko tyto politické strany k této záležitosti zastávají, nicméně jejich zdrženlivost také o něčem svědčí. Na druhé straně však nelze nevidět, jak zuby nehty sama ČSSD se všemožně brání údajnému nařčení z neoprávněného jednání ministra Havlíčka, stejně jako evidentního krytí tohoto aktu ze strany vedení ČSSD, které napadá ty, kteří kauzu vidí ve zcela jiném a nutno přiznat mnohem reálnějším světle, než to vidí či se snaží prezentovat ČSSD. O celé podstatě a charakteru „memoranda“ dokonale vyčerpávajícím způsobem vypovídá pojednání pana Martina Kunšteka (ZDE), nicméně ve světle těchto argumentů není od věci se také seriozně zamyslet nad jednáním a postojem zainteresovaných politiků.

Především neunikne snaha představitelů ČSSD celý problém přehodit na lidi, kteří se dříve v této záležitosti angažovali. V první řadě jde o ministra pana Brabce z Hnutí ANO, což přesně koresponduje se situací před volbami, kdy se ČSSD snaží Hnutí ANO a jeho představitele Andreje Babiše kompromitovat s kauzou Čapí hnízdo, nebo na předchozího ministra Drobila, resp. pana Chalupu, oba z ODS. Připusťme, že se výše jmenovaní zástupci ANO a ODS otázkou těžby lithia v rámci své funkce svým způsobem zaobírali, konečný verdikt v této záležitosti, tedy „memorandum“, podepsal až ministr Havlíček z ČSSD jako koaliční partner Sobotkovy koaliční vlády.

Podle nepotvrzených, ale ani nevyvrácených informacích, mělo k podpisu memoranda o těžbě lithia s australskou společností European Metals Holdings (EMH) dojít bez toho, že by záležitost byla projednána a schválena celou koaliční vládou ( i když dnes ČSSD tvrdí, že všichni koaliční partneři s otázkou těžby lithia vyslovili souhlas), nebyla projednána ani Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Naskýtá se otázka, jak je možné, že v tak zásadní, pro stát veledůležité věci rozhodoval pouze ministr průmyslu Havlíček? Nepochybně však o tomto postupu a úmyslu byli informováni členové vlády, přední představitelé ČSSD pánové Sobotka, Zaorálek, Chovanec, o čemž svědčí například jejich lživé výpady proti A. Babišovi s tím, že lže když říká věci, které jsou pro ČSSD velmi nelichotivé a nepříjemné. Rovněž není pochyb o tom, že ani kauza těžby lithia není poslední, která se ještě na světlo boží (rozuměj na veřejnost) dříve či později dostane. Těch kolizních případů (kauz) je za léta existence tzv. demokratického režimu tolik, že člověk by musel být neuvěřitelně naivní optimista, aby nemohl připustit další podobné kauzy. V čem je tedy příčina všech těchto kauz, na nichž se vždy podíleli někteří z představitelů vládnoucích politických stran, resp. volených politiků? Je to systémem nebo lidmi? Odpověď: z obou důvodů!

Začneme-li systémem pak je třeba zmínit, že změna politického režimu vyvolala i změnu politického klimatu a hlavně změnu v přístupu k věcem, které do té doby měly, chtěj nechtěj, jakýsi řád, který se rovněž, chtěj nechtěj, dodržoval. K naprosté smůle jde o řád a zásady, vytvořené tolik odsuzovaným komunistickým režimem, řád a zásady, které měly své opodstatnění a také výsledky. Toho se nastupující politická garnitura po změně režimu zbavila, protože nevyhovoval jejich dalším porevolučním krokům, vedoucí k údajné prosperitě společnosti. Jejich představám byla podřízena nejen Ústava ČR, ale v podstatě veškerá legislativa a všechny zákony, jakkoli byly vydávané pod hlavičkou demokracie, hlavně pak pod pláštíkem lidských práv a svobod apod.

Důsledky tohoto benevolentního přístupu u volených zástupců občanů, tedy politiků a vlád, na sebe nenechaly dlouho čekat. Bylo by na dlouhé psaní o tom, co se všechno od té doby až po dnešek, především z ekonomického hlediska, na politické scéně všechno událo. Občané, kteří se alespoň trochu o politiku zajímají budou vědět, co či které kauzy za vším stojí. Bohužel, nastavené trendy vysoké politiky neměly zájem takové kauzy řešit, proto se nikdy po těchto lidech nevyžadovala odpovědnost, o trestní nemluvě. Pokud se snad projevila nějaká snaha tyto lidi za jejich činy a jednání stíhat, vždy se v rámci našeho nezpochybnitelného „právního státu“ našla cestička či způsob, jak z toho tyto „nevinné lotry či padouchy“ dostat. Vědomí, že jsou nepostižitelní, pak jak praví slogan Red Bullu „ jim (politikům) dávalo (nejen) křídla“, ale i jistotu a odvahu k dalším trestuhodným jednáním. A bylo jich opravdu nemálo.

Kauza „lithia“ je zatím poslední, která zahýbala nejen politickou scénou, ale i názory veřejnosti. Jednání pana ministra Havlíčka lze považovat buďto za naprosto diletantské a nezodpovědné, pokud v tom nespatřujeme taktický (stranický) úmysl či záměr. Nebo, a o to je celá kauza závažnější, že se jedná o předem promyšlenou strategii, jak se jistá skupina lidí, díky nastaveným politickým praktikám (korupci, falešné loajalitě, ) může dostat k nemalým prebendám, pokud by se v této věci angažovali ve prospěch cizího zahraničního kapitálu a podnikatelského subjektu. Žádná z uvedených verzí nebyla dosud věrohodně potvrzena ani vyvrácena a bude především na ČSSD, jak celou záležitost s „memorandem“ uspokojivě a relevantně vysvětlí. Zda-li vůbec!

Jak nasvědčuje současná situace lze se obávat, že kauza bude složitě a obstruktivně objasňována, projednávána a řešena. Pokud by se prokázalo, že k podepsání memoranda došlo vědomě i přesto, že nebyly splněny všechny zákonné postupy, nebo že k podpisu memoranda bylo přistupováno s latentní, sofistifikovanou vypočítavostí ve prospěch zainteresovaných lidí ze strany českého státu, tedy členů vlády - představitelů ČSSD, pak se může jednat o trestné činy porušení povinnosti při správě cizího majetku ( § 220 tr. zák.,) vlastizrady (§ 309 tr. zák.,), zneužití pravomoci úřední osoby (§ 329 tr. zák.,) nebo přijetí úplatku (§ 331 tr. zák.,) případně o trestný čin účast na organizované zločinecké skupině (§ 361 tr. zák.,).

Vzhledem k tomu, že kauza podpisu memoranda na těžení a zpracování lithia má pro stát mimořádně závažný hospodářský význam, spočívající ve vysokém ekonomickém efektu těžby a následného zpracování lithia, byl by důsledek tohoto jednání (potažmo trestných činů) pro český stát naprosto nepředstavitelný. Jedná se totiž o jedno z posledních národních bohatství, které po všech předchozích (českému státu ekonomicky škodlivých) kauzách v České republice ještě zůstaly. Jak je všeobecně známo, v předchozích kauzách nebyli jejich aktéři nijak potrestáni přesto, že škody, napáchané jejich jednáním šly do stamiliard, poškodily ekonomiku státu a z toho vyplynuly důsledky, které jsou dnešní vládou rádoby úspěšného premiéra Sobotky s velkou slávou „úspěšně“ řešeny. Nicméně všechny tyto bývalé kauzy dohromady nedosahují výše škod, které může způsobit nepředložené a neomluvitelné jednání ministra Havlíčka a jeho podpis memoranda.

Položme si tedy otázku, co jsou to za lidi, které si občané zvolili jako své zástupce ve věcech veřejných a občanských. Jaký vlastně mají charakter, s jakými představami cíli a přesvědčením šli do politiky, když po krátkém čase jsou schopni zradit své sliby, které dali svým voličům a sledují především své osobní zájmy. Odpověď je nasnadě: košile bližší kabátu, aneb za všechno mohou peníze, zvrácená morálka a pokřivený charakter těch, co jsou už od porevolučního prohnilého a korupčního politického systému zainteresováni. Tito lidé také v rámci tohoto systému si vynucují stranickou loajalitu a bortí možná i dobré předsevzetí lidí, kteří to mysleli s voliči dobře. Z odhodlaných se stali slaboši, když díky penězům přijali zkorumpovaný styl vládnutí za svůj.

To jsou věci všeobecně známé. Přesto je situace taková, že jakkoli se současná, ale také předchozí vlády ohání statutem právního státu, tak právě tento aspekt je v zásadním rozporu se skutečností. Možná jsem ubohý hlupák, ale pokud si mám představit či vysvětlit pojem „právní stát“, tak v jeho významu nemohu nevidět než absolutní respekt všeobecné lidské a v praxi plně využívané faktické spravedlnosti, kde platí padni komu padni, resp. že taková spravedlnost „půjde po krku“ bez rozdílu každému, kdo se protiví zákonům, Ústavě ČR, slušnosti a kultivované morálce. Nic takového však neexistuje, co horší, není ani náznak zlepšení tohoto stavu. V praxi to znamená, že účastníci (tj. pachatelé) všech dosavadních kauz díky „právnímu státu“ vyšli z takové šlamastiky naprosto bez úhony, někteří na nich dokonce ještě vydělali (viz např. Šnajdr, Tluchoř, Fuksa). V ne jednom případě šlo o jednání, které bylo naprosto v rozporu s trestním zákonem či Ústavou ČR a přesto byla spravedlnost zadušena, ponížena, zatracena, neakceptována. Právní stát jako takový byl a je pro politiky jen virtuální či smyšlený statut, potřebný k prokázání respektu vůči EU a Bruselu.

To ovšem neplatí v případě malých ryb a rybiček (malých zlodějů a zlodějíčků), které nebo kteří si za své „hříšné jednání“ bez milosti vysloužili patřičné postihy a tresty. Jinými slovy, taková spravedlnost je když ne zrovna na dvě věci (na hop.no a na nic), tak každopádně je dobrá pro použití pokaždé jiným metrem. Dalo by se také říct, že v případě kauz politiků nebyl ani žádný metr použit, protože nebylo co měřit. Vše bylo pouze s menšími či většími veřejnými skandály jakoby po zásluze odsouzeno, ale viníci postiženi nebyli. Dovolím si připomenout několik příkladů: 330 miliard Kčs na účtu sociálního zabezpečení, převzatých z předchozího režimu bylo V. Klausem účelově rozúčtováno do všeobecné režie výdajů státu, pan M. Topolánek si z téhož účtu, ale již nového, „vypůjčil“ 70 milionů, které slíbil vrátit, ale dosud nevrátil, dále je to kauza s padáky a pistolemi M. Kalouska, nemilou kauzu paní Parkanové, kauzu Bakala a OKD a s tím související účast pana Sobotky, kauzu Vondra versus Promopro, Diag Human, ale také velmi „podařené“ amnestie V. Havla a V. Klause, církevní restituce, v neposlední řadě také kauza Nagyová-Nečasová atd. Kdo z nich byl potrestán? Suma všech škod těmito lidmi spáchaných jde do stamiliard, ale spravedlnost jako by neexistovala, natož aby existoval nějaký právní stát! Nicméně člověk, který přimaloval politikům na autobuse tykadla, šel do tepláků a za katr!

Ne vždy to však byly jen kauzy, ve kterých šlo o hmotnou škodu, způsobenou českému státu a potažmo občanům, kterou lze vyčíslit v korunách. Jsou kauzy, které mají charakter nehmotný, kdy jde spíše o činy morálního charakteru, které mají co do činění s trestnou činností úředních osob, tedy politiků. Jde např. o podezření ze spáchání trestných činů podle §§ 329, 330, 331, 332, 333 dle trestního zákoníku apod., ale rovněž trestné činy proti České republice, cizímu státu nebo mezinárodní organizaci podle §§ 309, 315, 319 trestního zákoníku apod. Zde není od věci připomenout např. Jaromíra Štětinu z TOP 09, Václava Havla, K. Schwarzenberga, pány Hermana a Bělobrádka z KDU-ČSL, atd., ale dnes i pana Havlíčka z ČSSD a další osoby z ČSSD, kteří se rovněž svým jednáním mohli dopustit závažných trestných činů proti republice, vlastizrady apod.

Nejde o to, za každou cenu tyto lidi odsoudit, od toho jsou soudy, ale jde o princip, o samotnou podstatu našimi politiky tolik obhajovaného právního státu, kdy v uvedených případech orgány činné v trestním řízení nekonají. A nekonají proto, že není politická ani právní vůle tyto případy řešit, ale naopak je snaha takové jednání co nejdříve tzv. zamést pod koberec, v lepším případě nějak účelově okomentovat, zdůvodnit k obrazu svému, jen nepřipustit, aby se tím zabývaly orgány činné v trestním řízení, tedy policie, státní zastupitelství, soudy atd.Protože ti, kterým by hrozilo potrestání, by přišli nejen o korta, ale o mnohem víc, třeba i o majetek. A to přece nelze připustit. Už proto takový stav nelze v žádném případě považovat za stav, odpovídající charakteru právního státu.

14. 10. 2017      HlavneSpravy
Nemecký minister vnútra Thomas de Maiziere (CDU) navrhuje zaviesť v Nemecku moslimské sviatky v tých oblastiach, kde žije veľa moslimov. Informovala o tom dnes agentúra Reuters. Kým de Maizierovo vyhlásenie viacerí politici vládnej Kresťanskodemokratickej únie (CDU) tvrdo skritizovali, jeden z najvýznamnejších nemeckých politikov, šéf SPD a bývalý predseda Európskeho parlamentu Martin Schulz je tomuto návrhu otvorený.

Ako dnes napísala agentúra DPA, podľa Schulza sa “nad týmto návrhom musíme zamyslieť”. Schulz uviedol, že v Nemecku by “sme mali byť schopní predložiť návrh a potom o ňom v pokoji a seriózne diskutovať”.

Schulz priznal, že ho prekvapilo, že takýto návrh prišiel práve od Thomasa de Maiziera, lebo podľa neho “nemá v tomto smere tú najväčšiu fantáziu.”

Vo videozázname de Maizierovho prejavu na zhromaždení pred nedeľnými parlamentnými voľbami v spolkovej krajine Dolné Sasko, zverejnenom na miestnej spravodajskej webovej stránke regionwolfsburg.de, minister tiež uviedol, že štátne sviatky Nemecka sú vo všeobecnosti kresťanské a malo by to takto zostať aj naďalej.

Sviatky v jednotlivých spolkových krajinách Nemecka sa líšia a celonemeckých ich je len pár. Platí, že prevažne katolícky juh má sviatky inokedy ako väčšinovo protestantský sever.

Podľa odhadov v Nemecku žije od 4,5 do päť miliónov moslimov, pričom nie všetci majú nemecké občianstvo.

Stanislava Kučerová
14. 10. 2017
Pokusy o mezinárodní spolupráci a o zachování míru jsou prastaré, tak jako pokusy válečníků zmocnit se a ovládat, šířit moc a hromadit bohatství na úkor jiných. Novověké osvícenství přineslo povznášející přesvděčení o síle lidského rozumu, který je schopen podat o světě a o člověku nepochybnou pravdu a zároveň sestavit návrh na rozumné řízení lidského života a mezilidských záležitostí. Jan Amos Komenský napsal r.1642 jako exulant v Londýně „Cestu světla“ („Via lucis“). Podal tu návrh, aby se učenci všech národů sdružili a aby pečovali o šíření osvěty. Obecné vzdělání by se mělo šířit neomezeně pro všechno lidstvo obecnými školami a obecně platnými knihami, sepsanými právě mezinárodním sdružením učenců. Tak by se nejsnáze proklestila cesta celosvětovému míru. 


Stoupencem Komenského mírových snah byl i G. W. Leibniz (1646 – 1716). Snažil se o mír mezi katolíky a protestanty, dopisoval si o různých problémech evropských zemí. Dodnes se cituje jeho bystrý postřeh politologické povahy: „V Evropě není jednotlivého problému, který by se dal řešit izolovaně. Evropanům nezbývá než zřídit novou formu komunity.“ A podobně Immanuel Kant ve svém spise „O věčném míru“ (1795) zdůraznil, že „mezinárodní mír a podřízení politiky morálce nejsou možné při konkurenci izolovaných států o nadvládu a mohly by být opravdu zajištěny jen evropskou federací. Evropský kontinent může existovat jen jako organický a organizovaný“. Oba myslitele cituje ve svém díle F. W. Foerster (1869 – 1966). Patřil k humanitně uvažujícím myslitelům. Proti oficiální politice doma a za cenu politických persekucí i emigrace kritizoval militantní pangermánskou politiku německé vlády. Odsuzoval lživou propagandu a přípravu dobyvačné války.Vybízel k obnově duchovních základů evropské kultury a k organizaci evropské federalizace. V jeho podání se společenství národů nemá snažit o univerzální jednotu a odnárodnění, nýbrž o bohatší, plnější a volnější život každého jednotlivého členského národního státu. Foerster byl ve svých názorech utvrzen hrůzami první i druhé světové války. Znal politické pokusy o mezinárodní spolupráci ve Společnosti národů po první i v Organizaci spojených národů po druhé světové válce. Byl svědkem též nového poválečného pokusu o kooperaci mezi státy především ve sféře ekonomické, jak jej předvedly Německo a Francie roku 1950. Ukázalo se, že toto datum představuje významný mezník pro další vývoj Evropského společenství. Tentokrát již nikoli ve sféře idejí, ale v realitě společenských jevů. A to nejen ekonomických, jako na počátku, ale postupně i stále více v realitě politické a sociální ve zvyšujícím se počtu členských států.

Ale vraťme se ještě do ničivého válečného požáru evropského kontinentu v letech 1914 – 1918. T.G. Masaryk, vedoucího československého zahraničního odboje, začal psát v Petrohradě r.1917, v době revolučního neklidu, nevelký spis „Nová Evropa. Stanovisko slovanské.“ Pokračoval pak v psaní cestou celou Sibiří a Tichým oceánem až do Washingtonu. Z mnoha problémů, rozvířených válkou, o kterých psal, si všimneme jen otázky součinnosti, sdružování, integrace národů. Masaryk se v emigraci poznal se zástupci dvou desítek utiskovaných národů, které měly stejné potřeby a zájmy jako my. Svobodu a sebeurčení, které jim velmoci, bojující o světovládu, upíraly. Zjistil, že tyto národy tvoří celé pásmo střední Evropy od severu k jihu, mezi výbojným militantním německým Pruskem a mezi utlačovatelským samoděržavným carským Ruskem. Byli to Laponci, Norové, Švédové, Finové, Estonci, Lotyši, Litevci, Poláci, Lužičané, Češi a Slováci, Ma´daři, Srbové a Chorvati, Slovinci, Rumuni, Bulhaři, Albánci, Řekové a Turci. Masaryk jim nastínil společný program, získal jejich souhlas, a 15.9.1918 s nimi vytvořil na zasedání ve Filadelfii Demokratickou unii střední Evropy. Tato unie měla za úkol vyvažovat jako společný blok nezávislých svobodných států sílu sousedních mocností jak na západě tak na východě Evropy. Středoevropská federace měla za úkol své členy chránit před jakýmkoli útlakem a nátlakem ze strany velmocí. Ale když válka skončila, ukázalo se příliš mnoho nepříznivých vlivů a zájmů. Včetně zásady a praktik podle hesla „Divide et impera.“Z projektu středoevropské unie se podařilo realizovat jen minimum. Byla to Malá dohoda. Československo, Jugoslávie a Rumunsko.

O integraci Evropy se ani po první světové válce nepřestalo uvažovat. Tehdy vzniklo i hnutí, které u nás poznáváme s jistým prodlením - v době budování Evropské unie po druhé válce světové a po ukončení války „studené“.

Zakladatel hnutí, R. N. Coudenhove-Kalergi (1894 - 1972), vydal v roce 1923 spis „Panevropa“, projekt integrované Evropy. Jako rakouský šlechtic, od roku 1918 s československým občanstvím (pocházel z Poběžovic v českém pohraničí), stál o podporu prezidenta ČSR, T. G. Masaryka i ministra zahraničí, dr. E. Beneše. Oba politici souhlasili s myšlenkou sjednocení Evropy, s hledáním toho, co národy v Evropě spojovalo a spojuje, s vytvořením Spojených států evropských, byť v nedohledném čase. Ale integraci Evropy nepokládali za samoúčelný cíl, nýbrž za prostředek a cestu lidstva k humanitě. Proto pro další Kalergiho ideje neměli nejmenší pochopení. Kalergi např. chtěl v zájmu integrace zrušit právo národů na sebeurčení, na jejich suverenitu, homogenitu, samostatnost, na demokratický princip rovnosti. Chtěl obnovit vládu elity, aristokracie. Takovou elitou mu byli i Židé, podnikavý národ, zocelený dlouhými dějinami pronásledování. Kalergi eliminoval etnickou, historickou a kulturní identitu evropských národů. Jako by neexistovala. Spojené státy evropské bude podle jeho plánu tvořit lid všech zemí bez etnické a kulturní příslušnosti, jen Anglie a Rusko budou vyloučeny, zato však přibudou mimoevropské kolonie. Nerozlišené obyvatelstvo evropské a nově příchozí mimoevropské se bude svobodně mísit a vytvoří novou rasu, slabě barevnou a lehce ovladatelnou k práci a k službě vládnoucí elitě.

Kalergiho odkaz je, jak se zdá, v Evropské unii živý. Jeho jménem jsou vyznamenáváni vedoucí politikové, kteří se zasloužili o integraci Evropy. My jsme o tom informováni nebyli. A tak se ptáme: Kdo je ideovým předchůdcem dnešní integrující se Evropy? Demokratičtí myslitelé nebo aristokrat a elitář a tvůrce nové rasy míšenců? Má Evropská unie sloužit zájmům vybraných elit nebo zájmům všech občanů? Má hovět rozmarům mocných nebo usilovat o poctivý život ve společnosti spravedlnosti, svobody a práva pro všechny?

Jaký je sen a jaká skutečnost dnešní Evropské unie? Rovná práva všech členů nebo dominance velmocí, které mají snahu udržet si své postavení v „několikarychlostní Evropě“? Volení zástupci lidu všech zemí nebo prohlubující se deficit demokracie v evropském integračním systému? Je na místě vzdálenost a odcizenost evropských občanů od neprůhledných, nevolených institucí a jejich zaměstnanců? Co mohou členské země říkat nepřiměřenému dělení zisků i negativních následků ekonomické krize? Jak mohou reagovat na zobecňování následků politické neodpovědnosti a na přidělování počtu migrantů, nositelů nebezpečné migrantské krize?

Je zajímavé, že se nyní po létech objevuje význam vzájemnosti středoevropských zemí. Masarykův projekt Demokratické unie střední Evropy z roku 1918 není jen historický relikt.

Na půdě Evropské unie se nedávno začalo kriticky hovořit o V4, Vyšegrádské čtyřce. Historici připomenou, že už roku 1335 se v severomaďarském Visegrádu sešli český král Jan Lucemburský, polský král Kazimír III. a uherský král Karel I. Robert, aby uzavřeli smlouvu o smíření a důvěře a dohodli společný postup proti rozpínavosti Habsburků. Jistá vzájemnost tu existovala mnohem později v podobě Rady vzájemné hospodářské pomoci v letech 1949 – 1991. Tento historicky bližší společný postup spojoval středoevropské země pro jejich východní politiku, pro jistou zdrženlivost k SSSR a k budování socialismu. Po roce 1991 následovaly krátce po sobě nástupnické skupiny jako pentagonála, hexagonála ...

Postupně přibývalo zemí k spolupráci ve společném geografickém a společenskohistorickém kontextu. Jenomže mnohým se jevilo atraktivnější opustit střední Evropu a začlenit se do západoevropských struktur. Zdálo se výhodnější být nepochybnou součástí západu, který se dlouhodobě jevil pokročilejší, produktivnější, výnosnější. Vývoj v Evropě byl skutečně nerovnoměrný. Zatímco západní Evropa zaznamenala od 15. století prudký ekonomický a všeobecně celospolečenský pokrok, vrcholící revolučním ustavením svobody a lidských práv, ve střední Evropě dlouho trval zpátečnický feudalismus, přežitky nelidského nevolnictví, více méně absolutisticky tu vládly rodové dynastie, nadřazená aristokracie a církev. Již po první světové válce bylo jasné, že demokracii ve státech střední Evropy nezaručí automaticky instituce, převzaté ze západu. Že nestačí parlament a volební právo či stranický systém, protože je zapotřebí aktivních a zodpovědných lidí s rozhledem. . Přípravy nových generací, jejich způsobu myšlení a práce a stylu vedení a řízení. Situace se svým způsobem opakovala i po 2.světové válce. I tehdy bylo zapotřebí zabezpečit politické vzdělání, naučit zodpovědnosti a odvaze překonávat nevědomost a přežitky zaostalosti. Ale nedostatek zkušeností s demokracií byl ve střední Evropě i po roce 1989. Mnozí si situaci usnadnili bezvýhradným příklonem k západu, bez ohledu na to, že tamější režimy v nejednom případě postihla už úpadková krize demokracie. Vstoupili jsme do EU r.2004. Mohli a měli jsme jít svou cestou. Hledat a tvořit, zhodnotit a porovnat vlastní i cizí zkušenosti, ne bezhlavě přijímat a napodobovat. Nečekat, až dojde k určitým střetům o rovnoprávnost a suverenitu, až začnou probleskovat velmocenské ambice ve vztahu k malým národním státům. Jsme v situaci, kdy o našem postoji a o našem dalším usilování může rozhodnout jen hlavní historické kritérium: Evropská unie má smysl jen tehdy, když není samoúčelným cílem, ale prostředkem, který vede k vyššímu stupni lidskosti, humanity a kultivace lidského světa a života.

15.10.2017 ČSNS - ANS

Václav Umlauf 
15.10.2017  e-republika

Fascinují mne lidé, kteří věří tomu, že bohatnou prostřednictvím jednoho promile vyvolených. Mluvit s touto dvojí partou o skutečném státním zájmu, to je celkem zbytečné.


Hoši, co spolu od sametu pilně mluví, se snadno dohodnou, protože spolu pilně mluví. Podívejme se na volby z tohoto základního hlediska bystrých hochů. Viz naši starší čtyřdílnou sérii k témuž demokratickému cirkusu z roku 2013 nazvanou Přísně utajená témata voleb I-IV. Přidejme k tomu článek ze stejného roku 2013 nazvaný Jak se mlčky ničí budoucnost země. A to celé korunujme článkem z března letošního roku nazvaným Jak šlape český korporátní fašismus. O pálení peněz střední třídy na korporátní svatbě jsem už také psal (zde). Tím by byla všechna volební témata vyčerpána, stejně jako před čtyřmi roky. Vlastně všechna ne, protože zbývá poslední skutečně vážné téma, což je český zájem.
 

Korporátní nezájem o český státní zájem

Korporátní fašismus pilně budovaný v této kdysi skutkem a nejen slovem demokratické zemi je zajímavý tím, že preferuje zájmy jednoho procenta vyvolených, které se volebně prodává jako zisk pro všechny. Jistěže jsem nadšen z toho, jak pilně bohatnu prostřednictvím jedno promile vyvolených. Pevně doufám, že nejsem politický blb na plný úvazek. Proto mne fascinují lidé, kteří tomu skutečně věří prostřednictvím jimi volených partají a jejich ideologie.

Kdysi jsem psal o tom, jak klíčoví průmyslníci První republiky pro lidi opravdu něco udělali, protože měli rozhled, byli vlastenci a podporovali přechod kvalifikované dělnické třídy do střední vzdělané vrstvy. Přitom prodávali do ciziny hotové výrobky vyrobené z domácí suroviny, zdejšího know-how a zdejší práce. Pokud vezmeme současné jedno procento, tak jsou to buď privatizační zloději a bývalí veksláci, nebo nastrčené bílé koně cizích bank a korporátek. V lepším případě mezi jednoprocentní kastu patří i někteří aparátčíci a bývalí nomenklaturní bankovní a podnikové kádry, povětšinou s podepsanou spoluprací s StB. Navíc jsou současní oligarchové z hlediska úrovně vzdělání a kultury většinou primitivové, což dokazují svým vkusem a kulturním rozhledem. Míra jejich sociální empatie je spolehlivě řadí mezi sociopaty.

Těmto jedno procentním volebním lídrům sekundují partaje, které jsou zkorumpované dvaceti lety zlodějen nebo komplicitou a mlčením ke zlodějnám. Tyto partaje jsou vytunelované, zbankrotované, několikrát prodané, koupené, rozpuštěné, vypuštěné a propuštěné. Kdo stihl nebýt zavřen po politické kariéře, ten si dnes v klidu užívá naloupených peněz a vlastní pohádkové majetky v zahraničí na černých kontech obhospodařovaných pod kontrolou amerických bank a příslušné US-vlády.

Mluvit s touto partou o něčem jako „národní zájem“ nebo „státní zájem“ je dost ošemetná věc. Prodejní politikové a korporátní jedno procento se zmocnilo státu proto, aby si hájilo vlastní zájem, který pak vydávají za společný zájem. Nebo místní ekonomičtí či političtí prostituti hájí zájem cizích korporátních chlebodárců. Ti po vyplundrování domácích zdrojů a našich občanů jako zdrojů pak domácím pomahačům hodí zbytky ze stolu, zavřou krám a půjdou rabovat další stejně hloupou a povolnou kolonii. Takže ani na úrovni prodejné české politické reprezentace nelze mluvit o tak ošemetné věci, jako je český státní zájem.



Simulákrum zvané „český národní zájem“

Zato se roztrhl pytel s úplně jiným tématem, což je nacionalistický zájem. Z hlediska degradace demokracie na korporátní fašismus je to celkem pochopitelný krok. Normální stát občanů od sebe přesně rozlišuje ideu občanství a ideu národní příslušnosti. Občan je svobodně jednající žena nebo muž v politickém prostoru, který je z podstaty věci otevřen všem stejně jednajícím a svobodným občanům. Nacionalista se narodil jako národovec a umře jako národovec. Fakt, že by mohl být svobodným občanem, to ho zajímá jen jako národovce. Mám známého, kterému zastřelili v jihoamerické zemi jeho původu celou rodinu, protože zde byli politicky činní. On nebyl tehdy doma, tak zůstal naživu. Nakonec odešel do Česka a zde je dále skutkem činný jako občan České republiky. Při této společné aktivistické činnosti občanů jsme se také seznámili. Většina zdejších nacionalistů takto činná není a nikdy nebude, protože nejsou skutkem občané. Pilní nacionalisté by tohoto občana asi s chutí zlynčovali, protože vypadá jako Rom a mluví česky s cizím přízvukem. Borci z českého Ku-klux-klanu nemají s českou výslovností vážný problém, i když s psaním a s gramatikou občas ano.

Korporátnímu jednomu procentu fašismus historicky nikdy nevadil, a vadit nebude. Pracovní síly dovezené z ciziny skrze otrokářské agentury mohou výborně fungovat v konglomerátu koncentračních pracovních táborů. Ty bude hlídat česká bílá soldateska, která bude žít stejně jako jednoprocentní otrokáři z cizí otrocké práce. Takže dokud pojedou montovny s lacinou námezdní silou v českém korporátním fašismu, tak může jet i český nacionalismus. Jedno nevylučuje druhé, ba právě naopak.

Parta nacionálních obuškářů pod vedením příslušné politické partaje bude vartovat ubytovny a mlátit ty, kteří chodí z montovny pozdě domů. Druhá sociální partaj bude žít z toho, že zákonem povolí agenturní otroctví cizinců v této zemi a přikryje to příslušným levicovým politickým internacionalismem a křesťanskou láskou k bližnímu. Třetí politická parta hnaná pravicovým ekonomickým neoliberalismem si postaví kšeft na tom, že tyto pracovní otroky bude postupně naturalizovat a dělat z nich vykolejené občany, kteří budou hlasovat podle libovůle příslušného továrníka či agenturního otrokáře. Udělají všechno proto, aby se nemuseli vrátit domů, kde by jim bylo po všech těch dluzích mnohem hůř. ****Simulákrum zvané „český národní zájem“

A každá z těchto prodejných partají bude tvrdit, že hájí národní zájem. Ta první partaj hájí nacionalistický národní zájem vyplašených slovanských bělochů, jejichž jazykem je mateřština. Ta druhá partaj hájí národní zájem benevolentní úřednické levice, která žije ze státu a z jeho příjmů, které obohatí ekonomičtí emigranti a jejich studující rodiny. Ta třetí pravicová partaj přímo slouží jednomu procentu, kterému nesmrdí ani zisk, ani rozbití sociálního státu a sociální solidarity napříč generacemi.

Nacionalismu pokvete pšenka tak dlouho, dokud zde budou ubytovny s cizinci, a tím i potřeba pendreků, byrokracie a otrokářů. Připomeňme, že čistý zisk na americkém Jihu z pracujícího otroka, z jeho rodiny a v otroctví narozených dětí (taktéž otroků) byl kolem 5 % ročně. A to stojí za historicky známou válku Jihu proti Severu. A jak sami vidíte, otrokářství se udržovalo a dodnes udržuje úplně samo, protože otroci měli děti a ty byly také otroci. A pokud máte otroka, tak trvale bohatnete. A přitom můžete zničit střední třídu, která má občas rozum a občas se bouří, když už moc zchudne. Francouzská revoluce je historickou můrou jednoho procenta, které přišlo o majetky a muselo zrušit otroctví, kromě skutečně barbarských zemí, jako byly jižní státy USA. Agentury práce a korporátní montovny fedrují klasický systém nacionalismu a kolotoče zájmů jednoho procenta globálně existujících otrokářů. Dělníci mají přece bojovat o ten kus žvance a o minimálně minimální mzdu. Tato silná dvojka agentur a montoven jako bratří v politickém nacionálním triku představuje zásadního nepřítele českého státního zájmu. Naopak trvale roztáčí kola nenávisti a iracionálních či ideologických žvástů, jimiž se živí český nacionalistický zájem.
 

Bavme se o občanském zájmu a o státním zájmu

Jistěže tyto volby nebudou o státním zájmu, ale o nacionalismu a o blahu jedno procenta, které fedrují všechny přihlášené partaje. To jen naivní Piráti jezdí s autobusem omalovaným mřížemi. Jenže tato partaj neví, co je státní zájem, protože ajťák něco takového nemůže najít na monitoru. To by musel mezi normální lidi, a ne mezi pécéčka nebo mobily. Ale třeba se mezi nás ti zvolení Piráti jednou podívají. Není to vyloučeno pro ty z nich, kteří nebudou ani koupeni, ani zblbnuti. Ale nezávislý tisk by o státním zájmu psát skutečně měl, protože není závislý na soukromém zájmu. A nezávislý tisk by měl před volbami pro tu malou část skutečně myslících občanů jasně oddělit následující fakta.

Zájem jednoho procenta či jednoho promile korporátní oligarchie, která nutně musí budovat korporátní fašismus. Musí ho budovat proto, že nechce platit daně a chce legálně vykrást skrze parlament náš společný sociální a státní kapitál a hodnoty, které jsou skrze stát vytvořeny a uchovávány: veřejné důchody, sociální a zdravotní pojištění, školy, společný majetek a hodnoty v jakékoliv formě. Stát je špatný hospodář, že ano. Tak si to ukradneme pro sebe, protože my jsme sami pro sebe ti nejlepší hospodáři ve vesmíru. A pokud to skrze volby ukradneme legálně, tak jsme fakt mistři světa jednoho promile vyvolených banksterů.

Zájem nacionalisticky založených partají a hnutí, která chtějí fašistický pořádek nutný pro fungování korporátního systému jednoho procenta. Jak jsem výše uvedl, příliv ekonomických emigrantů je nezbytný proto, aby se roztočila kola montoven s minimálními platy. Zavedením žebráckého systému označeného za státní zájem se automaticky roztočí i kola nacionalismu, který skryje tuto hnusnou formu ekonomického vykořisťování. Holt, starý dobrý Marx viděl správně, že dělník je dělníku velká svině, pokud není patřičně vzdělán v politické ekonomii. A střední třída je už ekonomicky vzdělána od jednoho procenta, tak je úplně mimo mísu. Dnes Marxe čtou a praktikují jen neoliberální marxisté z oligarchické korporátní skupiny jednoho procenta. Ti správně pochopili, že střední vrstva musí přijat ideologické vidění světa jednoho procenta. A pak ji pohodlně oškubou jako bědnou slepici. Neoliberálně opilé slepice se navíc škubou mezi sebou a nenávidí se, protože jsou to individuálně zblblá individua. A pořádek jim na hnojníku sjednává zvolený korporátní kohout z jednoho promile. Ale o tom jsme už psali v analýzách o bědném stavu mysli střední třídy u nás i v USA.

Zájem svobodných a kriticky myslících občanů, kteří potřebují efektivní a funkční sociální stát. Tento stát z podstaty jeho zájmu nebudou rozkrádat kleptokraté jednoho procenta a jimi koupené politické partaje. Definovat tento typ anti-kleptokratické „společné věci“ (res publica), která spojuje různé lidi a různé generace - to rozhodně není snadná věc. K definici státního zájmu je třeba věcná a kritická diskuze na občanských nezávislých webech, které nebudou napadat hackerské DDoS útoky a jiné nepřátelské akce jednoho procenta, navíc prováděné za naše daně. Jistěže jsem to všechno zažil jako občanský aktivista za komunistů. Ale netušil jsem, že za pouhých 20 let tohoto divného režimu skončím na stejné hromadě veřejného hnoje.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

• Chovanci na vnitru mezi dvěma mlýnskými kameny (XIII.)
• Nebýt Pavlovův pes a neslintat na zvuk zvonku
• Průbojní chovanci a jejich sémantická nadvláda (XV.)
• Chovanci podnikli DDoS aneb Dosti Drzé osobní Srocení (XVI.)
• Chovanci na vnitru přestáli malý puč (XII.)
• Proč Babišova média trvale dehonestují prezidenta Zemana
• Zpráva BIS za rok 2012
• Dvojí metr Bradáčové
• Branný zákon do války II
• Dopis neznámému úředníkovi, dva roky poté

15.10.2017, Petr Ďoubalík - Centrem Kyjeva opět prošel pochodňový pochod, který zjevně odpovídá evropským hodnotám

Video - titulky, zdroj: Rossija1, Anatolij Šarij

V sobotu kráčeli ukrajinští nacionalisté Kyjevem, s pochodněmi a Banderou na rtech. "Evropa" miluje každého, kdo nemiluje RF, a tak jsou to vlastně takoví naši nahnědlí miláškové. Bubínky, píšťaly, pochodně - krajně nepříjemná vzpomínka našich rodičů a prarodičů... V naší jednobarevné telce nám je ale asi neukážou, tak jestli chcete, tady jsou naši udatní spojenci k vidění:



titulky: Ďouba

zdroj: A. Šarij

zdroj: A. Šarij

zdroj: A. Šarij

Rozšiřující učivo:
přikládám ještě jedno video od známého blogera Anatolije Šarije, na překlad nemám čas, tak pokud nerozumíte, přeskákejte mluvené pasáže a udělejte si představu o pochodu jen ze záběrů z Kyjeva

Radim Uzel
15.10.2017  VašeVěc
 
Sexuální výchova je téma, které čas od času rozvíří hladinu veřejného mínění. Někdy vzplanou silné emoce z řad konzervativců i liberálů, vášnivě se mohou přít tradicionalisté s pokrokáři, polínko pod kotel obligátně přikládají zejména náboženští fundamentalisté. 


Na první pohled je jasné, že zaměření této výchovy by mělo být především soustředěno na prevenci nežádoucího těhotenství, sexuálně přenosných nemocí a sexuální trestné činnosti. Člověk rozumný (Homo sapiens) většinou chápe, že prostředky a postupy této výchovy by měly být v souladu s poznatky lékařské vědy a stanoviskem odborných lékařských společností.

Proč tedy otevírat toto po desetiletí diskutované téma zrovna v předvolebním čase, kdy je čas především vyhrazen aktuálnějším tématům jako je třeba těžba lithia nebo dotace na Čapí hnízdo? Bohužel však i sexuální výchova se stává pohříchu problémem politickým. A nejen před volbami, ale kdykoliv, kdy je třeba přihřát nejistotu občanů prostřednictvím rozličných desinformací.

V době bouřlivých diskusí o vstupu Ukrajiny do Evropské unie na sklonku roku 2013 se na televizním kanálu Russia 1 uprostřed zpravodajské relace o demonstracích v Kyjevě náhle objevila reportáž o švédském seriálu, který má dětem pomoci s porozuměním tělesným pochodům a funkcím spojeným s rozmnožováním a vyprazdňováním.

Moderátor televizní stanice Rossia 1 Dimitrij Kiselev reportáž o tomto seriálu uvedl slovy: „A tady máme ty jejich evropské hodnoty v celé slávě!“ Naskýtá se otázka co vedlo ruskou televizi k zařazení této reportáže zrovna do pořadu o dění na Ukrajině. Považovala snad ruská televize debatu o vzdělávání dětí v oblasti jejich tělesnosti za stejně důležitou jako aktuální politickou situaci na Ukrajině? Nikoliv. Smyslem této reportáže nebyla diskuse o tom, jak nejlépe informovat děti o jejich těle, ale především vyvolat znechucení nad tím, co je ta západní Evropa zač.

Kiselev uvedl, že pokud se Ukrajina rozhodne vstoupit do Evropské unie a k Rusku se otočí zády, čeká ji tento morální úpadek – vyšší míra potratovosti, epidemie pohlavních infekcí a snižování věku prvního pohlavního styku. Západní společnost byla prezentována jako oblast morálního úpadku a sexuální perverze. Manipulativní překrucování skutečností, nesmyslné souvislosti a desinformace o sexuální výchově mají za cíl znechucení obyvatel. Jsou vlastně politickým bojem par excellence.

A děje se tak nejen v Rusku. Jen o několik měsíců po skandálním pořadu na stanici Rossia 1 byla i u nás uveřejněna tato zpráva: 

„V minulých dnech proběhla debata pořádaná konzervativní akcí D.O.S.T., kde se probíraly otřesné případy sexuální výchovy, kdy děti jsou víceméně nuceny, aby si vyzkoušely masturbaci a ohmatávaly si s jinými dětmi pohlavní orgány či anální otvor, a případy, kdy jsou rodičům svévolně, ač legálně, odebírány děti a víceméně prodávány k adopci či pěstounské péči.“

Je zajímavé, že tuto zprávu převzaly četné naše weby a to nejen ty vyloženě proruské.

Pracovnice Institutu výzkumu inkluzivního vzdělávání na Masarykově univerzitě v Brně Mgr. Lucie Jarkovská uveřejnila na nedávné celostátní konferenci k sexuální výchově v Pardubicích analýzu webů referujících o sexuální výchově. Tyto zprávy se vzájemně sobě podobají jako vejce vejci a mají vždy naprosto stejnou pointu. Líčí sexuální výchovu jako soubor perverzit, které jsou děti nuceny sledovat, poslouchat nebo dokonce praktikovat. Používají silně emocionálně zbarvený jazyk, jehož cílem je zejména čtenáře poplašit a vzbudit v nich úzkost. Jak příklad jsou uváděny tyto tituly:

• Horor pod plášťom „sexuálnej výchovy“ detí
• Hitler se vrací do Německa aneb Odmítáš sex ve škole? Do vězení s tebou!
• Školky 21. století: Chlapci si navzájem cucají penisy a děvčátka za pomoci učitelek masturbují
•  Ovocie „sexuálnej výchovy“ v EÚ: Každé piate dieta je obeťou sexuálního násilia
•  Sexuální výchova a jiné kriminální činy. Šíří OSN okultní zášť namířenou proti lidské přirozenosti? Kam až chtějí světové elity zajít
• Zabráňme režimu v tomto štáte šikanovať rodiny a kradnúť deti!

Hlavním cílem těchto desinformací je rozštěpit společnost, ve které lidé s odlišnými pohledy na svět nebudou jen lidmi s odlišným názorem, ale budou pro sebe vzájemně představovat úhlavní nepřátele. Navzájem se budou považovat za úplné pitomce, kteří se nechali obalamutit jedni Kremlem, druzí Bruselem. Dezinformační kampaně s námětem sexuální výchovy jsou obzvlášť výhodné, protože propaganda především vyhledává oblast vnitrospolečenských tenzí a snaží se tyto problémy eskalovat.

Po mé nedávné akci – přednášce a besedy pro žáky osmých a devátých tříd na téma sexuální a reprodukční zdraví a rizika lásky mi přišel anonymní vzkaz z Humpolce: „ nepřejeme si, aby v našem městě kazili mládež podobní ‚odborníci‘ jako Dr. Uzel, který už pro děti propaguje potraty a abortivní prostředky.“ Co na tom, že jsem podobné prostředky pro mládež nikdy nepropagoval? Účelem byla dehonestace celé moderní sexuální výchovy a propagace jakýchsi náboženských aktivistů, kteří jako jediný druh antikoncepce propagují sexuální abstinenci. Jak je vidět, tak do Humpolce se odstěhoval nejen legendární Hliník, ale žijí zde i propagandisté eskalující nenávist a vzbuzující společenské tenze prostřednictvím osvědčeného tématu sexuální výchovy.

Není sporu o tom, že podobná tvrzení mohou vyvolat společenský neklid, ovlivnit vztah nejen k OSN, ale i její agentury jako WHO, UNESCO a UNICEF, jejichž postoj k sexuální výchově je zcela jasný a nekompromisní. Takže nezbývá pak nic jiného, než ve volbách se přiklonit k tzv. protestním stranám a ovlivnit tak jejich výsledek.

MUDr. Radim Uzel, CSc.

15.10.2017, Petr Ďoubalík

Do ruského Soči přijelo přes 30 000 mladých lidí ze 180 států na 19. Světový festival mládeže a studentů - videa

Netuším, kolik tam je našich zástupců. Nevím, zda už o tom referovali naši presstituti, pro jistotu přidávám pár pohyblivých obrázků z dnešního zahájení, kdy nové pokolení pozdravil Vladimir Putin:



Pozdrav od Putina (zdroj RT):


















Info o prvních festivalech, letos použity stejné typy náklaďáků, jako tehdy:

Celé zahájení, dlouhé video:

Lubomír Man
15. 10. 2017
Jestliže se v úvahách o budoucnosti míhá v našich hlavách i obava z možnosti vypuknutí budoucí války, která bude – jestliže ji svět dopustí - nejpravděpodobněji nukleární a tedy všezničující, měli bychom svou ostražitost uvést do pohotovosti právě v těchto předvolebních dnech, kdy se rozhodujeme, kterou z nabídky našich 31 stran přijmeme, a které odmítneme. Máme totiž v té nabídce – i když se o tom nemluví, protože strany samy si to možná mnohdy ani dost jasně neuvědomují – strany válečnické a strany mírové.

Strany válečnické jsou ty, které na věčné časy přisahají svou věrnost Spojeným státům, NATO, severním mořím a zvlášť pak severnímu Atlantiku, což jsou jak známo TOP09, ODS, lidovci, Piráti, Zelení, ČSSD a ANO, (ano je to tak, jen se zaposlouchejte do ryze proamerických válečnických výkřiků jejich ministra obrany Stropnického), a strany mírové, jimiž je snad (aspoň v to doufám), většina stran ostatních.

Jak jsem na tohle dělení přišel? Jednoduše - vždyťse nabízí samo sebou. Cožpak Amerika, kterou strany, jež jsem jako válečnické vyjmenoval, tak vřele milují, není dnes samou samou trestí válečnických snah po celém světě? Cožpak nemá vojenské základny ve 150 zemích světa a cožpak v tomto ještě téměř zbrusu novém století neintervenovala buď přímo vojenskými útoky, svržením vlád či aspoň odstraněním těch politických vůdců, kteří se jí dostatečně nepřizpůsobili, už v osmnácti zemích glóbu? Cožpak není známo, že tohle permanentní válečnické uzpůsobení si současná Amerika nese jako dědičný hřích za to, že v roce 1961 nedbala varování prezidenta Eisenhowera před růstem amerického vojenskoprůmyslového komplexu, který dodneška přerostl v bumbrlíčka, který už do svých nenasytných úst spolu s podstatnou částí hospodářského sektoru nasoukal i téměř celý americký stát včetně Kongresu, a ze svých představitelů už dokázal udělat i ty nejvýznamnější ministry americké vlády? A přeměnil Ameriku v zemi, která bez válek, válečnického napětí a uměle vyrobených nepřátel nemůže už prakticky dýchat?

A cožpak – je li tato válečnická povaha dnešní Ameriky tak nevyvratitelná – nenesou na sobě nepřehlédnutelnou válečnickou vinu nejen za ni, ale i za dnešní neutěšený stav světa, též ty vazalské státy, které ji v jejím válečnickém počínání vždy nekriticky podporovaly, což platí - bohužel - i pro naši republiku?

Volby, před kterými v těchto dnech stojíme, mohou i v tomto ohledu přinést změnu. A pokud máte za to, že jsme moc malí na to, aby na nás a našich volbách záleželo, vzpomeňte Clausewitzova

Pamatujme v den voleb i na to.
výroku, že poslední batalion, vržený do bitvy, může rozhodnout o výsledku války. Přes svou nepatrnost to tedy můžeme být i my, kteří na pomyslnou váhu s miskami mír a válka vhodí svůj hlas na mísku mírovou – a tím přivedou konečné rozhodnutí.

Andrej Koškin
15. 10. 2017     zdroj
Skandál, způsobený stažením ruských vlajek americkými orgány ze zastoupení Ruské federace ve Spojených státech, pokračuje. Přičemž americké orgány nebyly dokonce schopny srozumitelně vysvětlit, co vyvolalo tyto akce, které Moskva považuje za velmi nepřátelský krok a, de facto, za zneuctění státních symbolů Ruska. Činy USA jsou pobouřeni ruští politici, blogeři, prostí občané. Proč činy amerických úřadů způsobily tak mohutnou odezvu, to vysvětlil Federální zpravodajské agentuře expert Asociace vojenských politologů, vedoucí Katedry politologie a sociologie Ruské ekonomické univerzity Andrej Koškin.

"Z hlediska stávajících vztahů mezi Spojenými státy a Ruskou federací je příhoda s odstraněním ruských vlajek velmi vážný incident, zejména v té dynamice, která se nyní vytváří", řekl Andrej Koškin. Dnes jdou USA jednoznačně cestou zhoršování vztahů s RF. Američané neustále zvyšují sankce proti naší zemi, až do té míry, že to přenášejí do roviny zákonů schvalovaných kongresem. Vidíme neustálou snahu Washingtonu obviňovat Moskvu z jakýchsi údajně "nesprávných" akcí na Blízkém východě, přestože právě Rusko dosáhlo úspěchů v boji proti teroristům DAEŠ (v Rusku zakázaná teroristická organizace). Právě Rusko bylo s to stabilizovat situaci v Sýrii a zachovat státnost této země. Právě my jsme dosáhli stabilizace vztahů i mezi dalšími státy Blízkého východu".

Podle experta však růst vlivu Ruska ve světě, včetně na Blízkém východě, jak se zdá, nevyhovuje Spojeným státům.

"Ať vezmeme kterékoliv místo na planetě - dokonce Severní Koreu - všude chtějí Spojené státy najít "ruskou stopu", aby obvinily Rusko z nějakých údajně "nečestných" akcí, poznamenal Koškin. A to nemluvím o Evropě a NATO, které přímo obviňují Rusko z neexistující "agrese" na Ukrajině".

Podle něj právě na pozadí toho všeho došlo k skandálnímu odstranění orgány USA vlajek RF z ruských zastoupení.

"V této kritické situaci jsme se právě my od samého začátku snažili najít společnou řeč se Spojenými státy, připomněl Andrej Koškin. Rusko zdaleka ne hned reagovalo na činy předchozí administrativy Baracka Obamy, kdy bylo z USA během dvou dnů vyhoštěno 35 ruských diplomatů. Dali jsme jim měsíc, očekávali jsme, že se situace změní za nové administrativy. Dlouho jsme doufali, že administrativa nového prezidenta Donalda Trumpa bude vyvíjet snahu na návrat do výchozí polohy situace, týkající se diplomatických vztahů mezi Ruskou federací a Spojenými státy americkými. To se ale nestalo, naopak, vidíme narůstání nepřátelských akcí ze strany USA. Zabírají vlastnictví ruské diplomacie, a to navzdory skutečnosti, že Moskva odkoupila majetek, který je tím pádem podle amerického práva nedotknutelný. A na pozadí těchto i tak komplikovaných vztahů dochází k odstranění vlajek z našich budov, a jsou to právě naše budovy. Není proto divu, že v Rusku jsou tyto akce vnímány jako další velmi tvrdý útok Spojených států proti naší zemi, jako projev naprosté neúcty k nám. Právě proto ruští zákonodárci, politici, experti i veřejnost požadují adekvátní odvetné činy i od ministerstva zahraničních věcí, i ze strany ruského vedení s cílem přimět Spojené státy, aby respektovaly naše symboly, respektovaly náš stát".

Podle politologa vyřčená zdůvodnění orgánů USA, že, prý, incident s vlajkami byl čistě technického charakteru a neobsahoval politickou složku, jsou naprosto neopodstatněná, tím spíš, že jednotlivé složky moci USA, jak se říká, se pletou ve výpovědích.

"Spojené státy ani nepochopily, co natropily, a zdá se, že Američané prostě nepřemýšlejí o tom, co dělají. Ale to jsou, promiňte, již vnitřní problémy USA, musí přece vzít v úvahu to, jaká bude odezva na takové neuctivé chování vůči symbolice naší země a Ruska vůbec. Vidíme v tom jasně vyjádřenou neúctu k naší zemi, pokračování snah Spojených států nás nejen přemoci sankcemi, ale při první příležitosti i morálně poškodit. A dalším případem projevu této neúcty je odstranění našich vlajek", zdůraznil Andrej Koškin.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Yekta Uzunoglu
15. 10. 2017
Již roky se snažím tady, ve svém druhém domově, vysvětlit, že aby člověk mohl pochopit současnou Erdoganem prezentovanou "politiku", je třeba především pochopit tureckou mentalitu. Erdogan je totiž prvním tureckým státníkem, který v dějinách Turecka přichází se svou pravou tureckou mentalitou do politiky nejen doma, ale i v zahraničí! Po bezdůvodném sestřelení ruského letadla s Turky, se Putin, který dlouho ignoroval upozornění svých blízkých poradců a "chlapsky" věřil Erdoganovi, kterého vnímal jako "chlapa", probudil.

Přestože při novém sblížení s Erdoganem byl Putin už opatrný a snažil se spíše diktovat Erdoganovi svoje podmínky přibližování ve vzájemných vztazích, přece jen asi pořád věřil, že se dá s Erdoganem leccos realizovat. Jen v tomto roce se opakovaně sešli a počet vzájemných telefonátů nelze ani sčítat.

V tom duchu přijel Putin do Turecka i 28.09.2017 a jak nám opět světová media prezentovala, vypadalo to, že se sešli dva praví "bratři ", co tahají za jeden provaz dokonce i proti EU a možná i proti NATO, jelikož šlo i mimo jiné o prodej SS 400 Turecku!

Ale ve stejných hodinách se ozval z Moskvy Peškov, který sdělil novinářům, že Rusko respektuje vůli kurdského národa vyjádřenou v referendu konaném v iráckém Kurdistánu dne 25.09.2017 a výsledky toho referenda byly sděleny světu 27.09.2017 a to neměl dělat !

Cesta skončila, média nám ukázala, jak se oba společně chlapsky usmívají při podávání rukou a podle toho to vypadalo, že Turecko už je spojencem Ruska!

Ale kdepak!

Ani ne za 12 dní se Erdogan jako z čistého nebe z pomsty objevil v Kyjevě a to téměř s celým svým kabinetem včetně náčelníka generálního štábu a odborníky z oblasti jádra a hned se pustil do Ruska, že se se svým přítelem Petrem Porošenkem na všem dohodli, že budou nadále v otázce Krymu a dalších obsazených ukrajinských území postupovat společně, že okupaci Krymu nikdy Turecko neuznalo a ani nikdy neuzná, že budou společně hájit celistvost Ukrajiny a silná celistvá Ukrajina je v zájmu Turecka….. Erdogan tvrdil, že učiní vše, aby dostal z vězení svoje bratry, kteří se nacházejí v zajetí okupantů na Krymu, protože Krymští Tataři jsou součástí turecké existence… ve svých útocích na Rusko Erdogan ještě přidal svůj popis zločinů Ruska spáchaných na Krymu a na Ukrajině a mluvil tak dramaticky, že by se člověk hned rozplakal… Petr Porošenko poděkoval Erdoganovi, že v tom boji jako přítel podporuje s celým Tureckem Ukrajinu. Následoval podpis řady smluv a dohod od oblasti letectva, společné obrany až k zemědělským produktům, k vyškolení Turků na Ukrajině v oblasti jaderné energetiky....

A to vše ani ne 12 dní poté, co objímal Putina v Turecku a prezentoval ho jako svého nejlepšího přítele....

Erdogana patrně nechápe jen Putin ale ani Trump, Merklová, prostě státníci z Evropy a z Ameriky a nechápeme ho ani my, občané! Ale to není chyba Erdogana, ale naše, protože nechceme vidět existenci jiné mentality či etiky, která nemusí být identická s naší....

Josef Mrázek
16. 10. 2017
V poslední době se objevily zprávy, že v některých zemích se uvažuje o zřízení institutu nepodmíněný základní příjem. To je pravidelný příjem každého občana státu vyplácený všem bez toho, že by museli dokládat splnění jakýchkoliv podmínek. Mnozí lidé to vnímají jako překvapivou myšlenku, která vyvolává pochybnosti, ale něco podobného bylo v Československu již praktikováno dlouhá léta před rokem 1989 a ještě krátce po něm. To vyžaduje vysvětlení.

16. 10. 2017       zdroj
Příslušníci syrské armády objevili velký sklad teroristické skupiny DAEŠ (organizace, jejíž činnost je v Ruské federaci zakázána) s cizími zbraněmi ve městě Majádín v provincii Dajr az-Zaur. Oznámil to podplukovník syrských vládních vojsk Rami Mauvas v rozhovoru pro RT.
"Byly zde obrovské sklady, řekl Mauvas. Jsem jednoduše ohromen množstvím zbraní, které jsem viděl".

Podle jeho sdělení byly v prostorách skladu uloženy tisíce zbraní a střeliva různých typů izraelské, americké a západní výroby.

14.října oficiální představitel Ministerstva obrany RF, generálmajor Igor Konašenkov oznámil, že operace, zaměřená na likvidaci teroristů skupiny DAEŠ v Majádínu, byla úspěšně dokončena.

Podle jeho sdělení se úderným jednotkám syrské armády podařilo zcela město osvobodit od teroristů.

Václav Umlauf 

16.10.2017 e-republika

Týden před volbami se vnitrácké pracoviště pod mým vedením skrytě dohodne s oddělením diverzních operací na jedné sanitární akci, která má za úkol eliminovat nepřátelský web. Tento nezávislý server už rok jako jediný píše o nástupu korporátního fašismu v této poklidné zemi plné montoven, lobbistů a exekutorů.
Vítám vás na pravidelném briefingu našeho vnitráckého odboru. Minule jste mne kritizovali, že jsem až paranoicky negativně fixovaný na ten hnusný web, který o nás píše. A po jeho posledním článku nazvaném Průbojní chovanci a jejich sémantická nadvláda jste se spojili za mými zády s vnitráckou operativou a zahájili jste na tento server frontální a celoplošný DDoS útok, který běží už skoro celý týden, ve dne v noci. A nyní mi laskavě dovolte, abych vám jako vedoucí tohoto oddělení vysvětlil, proč jste pitomci a jak budu reagovat na tuto vaši pitomost.

Takže to shrňme. Týden před volbami se vnitrácké pracoviště pod mým vedením skrytě dohodne s oddělením diverzních operací na jedné sanitární akci, která má za úkol eliminovat nepřátelský web. Tento nezávislý server už rok jako jediný v této poklidné zemi plné montoven, lobbistů a exekutorů píše o nástupu korporátního fašismu. A také to fundovaně dokládá, protože v jeho redakci nesedí stejní pitomci jako v tomto odboru. A boží prosťáčci pod mým vedením, z nichž pracně, marně a zbytečně dělám EU-odborníky na dezinformace, týden před volbami zaútočí na hlavní intelektuální a nezávislý web v zemi, kam píší zajímavé a nezávislé osobnosti. To by si člověk až odplivl, s jakými pitomci tady na vnitru pracuje. Dovolte, abych vám to vysvětlil blíže a hlavně mou reakci. Jak víte, tak jsem vaše svévolné rozhodnutí jako vedoucí odboru ani nevetoval, ani neschválil. Pitomcům se věci musí vysvětlit po lopatě, tak dávejte pozor.

Na úvod bych vám řekl, že máte primitivní středověké myšlení hodné neandrtálců, a ne postmoderních vnitráků 21. století. Ten hnusný web bombardujete nadměrnými požadavky z koupených hackerských webů. Ve středověku házeli husité katapulty do hradu sudy se sračkami a krmili se nadějí, že obránce znechutí a ti to vzdají. Vy ty sračky házíte tak nešikovně, že web dále funguje, i když jistě v nějakém omezeném režimu. Ale nevypnuli jste server, takže váš cíl nebyl splněn. Myslíte si, že po házení vašich sraček se obránci tohoto hradu znechutí a nechají toho? Tomu jistě nevěříte ani vy sami. Tak proč jste tak pitomí a děláte věci, o nichž sami víte, že jsou marné a zbytečné? A je vám jasné, že jste bez mého výslovného souhlasu a bez mého vědomí provedli diverzní akci, která ohrožuje ústavně zakotvenou demokracii a svobodu slova v této vzkvétající kapitalistické zemi? Copak si myslíte, že takové svinstvo a pitomost mohu podepsat jako vedoucí vnitra, které má vznešený úkol hájit demokratické hodnoty?

Teď jste krapet zbledli, dámo a pánové, a to je dobře. Konečně vám došlo, do jakých sraček jste se sami navezli. A já jsem patentovaný demokrat už od komunistických časů. A ve svém oddělení nemám rád matláky a neřiditelné blbce. A dobře víte, že ti největší idioti už mezi námi nejsou. Nyní je celá záležitost až do voleb čistě ve vaší režii. Jako vedoucí oddělení jsem se od tohoto útoku distancoval a osobním dopisem na vedení jsem potvrdil, že jste doporučili a schválili souhlas k diverznímu DDoS útoku na vlastní odpovědnost a bez konzultace se mnou. Jste hodně velcí pitomci, ale ne tak velcí, abyste si jako ministerští úředníci nespočítali, co to znamená pro vaši kariéru, pokud tento hnusný web do voleb nezhasnete.

A nyní k podstatnému, co vás anebo mne jednou zničí. Vyhlásili jste mi válku a budete ji mít. Podívejme se spolu na důvody, které jsem jako vedoucí dezinformačního odboru uvedl ve svém dopise poslaném na vedení vnitra. A k dopisu ještě přijde zápis z této schůze. Tam bude dáno, jak důkladně jsem vás ex post informoval o nebezpečných důsledcích vašeho neuváženého diverzního postupu. Za prvé a zásadně jsem z celé duše souhlasil s vaším rozborem společenské nebezpečnosti tohoto „hnusného webu“, jak jej trvale nazývám. Za pět let jeho činnosti patří mezi nejnebezpečnější nezávislé weby, díky brilantním rozborům všech důležitých společenských událostí a skrytých procesů. Je velká škoda, že tyto lidi nemohu koupit pro své oddělení. Pak bych vás všechny na hodinu vycházel a dal bych těm pár lidem kompletní plat tohoto oddělení.

Levicové weby představují infantilní pískoviště plné sorošovin, takže soudný člověk tuto ideologickou mateřinku čte jen pro osobní zábavu a potěšení. Pravicové či středové weby melou nepozemšťany a proměněné vědomí živené kosmickou pránou a Putinovým propagandistickým Sputnikem. Taková kombinace je úplně paranoická a rozumný člověk to dobře ví. Jiné nezávislé weby představují průtokovou kanalizaci, kterou proudí nejrůznější informační fekálie. To samé dělají velké korporátní weby, takže naši soudruzi v neoliberální zbrani získali zadarmo dalšího nezávislého klona. Výše uvedené „nezávislé“ weby pochopitelně vypínat nebudeme. Naopak Sorošovi a dalším doporučujeme jejich trvalé financování přes nastrčené osoby a instituce. Zásadně potřebujeme pitomce levicově-internacionalistické a pravicově-nacionalistické, protože tito užiteční idioti vytvářejí hezkou kulisu demokracie a otevřené společnosti.

Zato musíme zásadně a chytře vystupovat proti společensky nebezpečným webům, které představují v tematických článcích a číslech celkový obraz světa. Ty výše zmíněné weby jsou tak pitomé, že si musí nejpozději za měsíc protiřečit v jejich hysterických útocích na cokoliv. Jejich obraz světa daný levicovým utopickým blouzněním nebo pravicovým fašistickým nacionalismem přesně zapadá do globální korporátní strategie, která v jednotlivých státech podporuje vznik korporátního kapitalismu pod moudrým vedením jednoho procenta nadnárodní elity.

Takže nám zbývají weby, které čte sice minimum populace, ale bohužel té chytré středostavovské populace z řad státního aparátu, soudců, vysokoškolských učitelů, a třeba i chytrých zedníků. Tito skrytí tvůrci veřejného mínění čtou ten hnusný web možná jen jednou za týden, ale zato pozorně. Tím si dělají celkový obraz světa podle nepřátelského webu, ale nikde o tom nemluví moc nahlas. Každý rozumný oportunista dnes ví, že doba je zlá a že je třeba držet hubu a krok. Jenže se známými mluví o čemkoliv, protože za to se zatím nezavírá. A vy se neúspěšně snažíte tento jedinečný web těsně před volbami vypnout skrze matlácký DDoS útok. Jste pitomci a hlupáci, protože jste ohrozili demokracii, a to těsně před volbami. Jenže vy jste oficiálně placeni z daní vděčných občanů za to, abyste demokracii chránili. Proto s vámi jako z duše věrný demokrat nesouhlasím a své stanovisko jsem písemně sdělil na vedení vnitra.

A nyní za druhé, tedy k mému dalšímu postupu na tomto oddělení. Dopisem na ministerstvo jsem váš postup odmítl a označil jsem jej za kontraproduktivní. V dopise jsme připomněl, že jsme v demokratické zemi. Toto oddělení pod mým vedením vždy poctivě sloužilo a také bude sloužit obraně demokracie, společně s dezinformačním centrem EU a s dalšími transatlantickými institucemi. A vy jste debilním útokem na vzdělanou a vlivnou část společnosti vytvořili oprávněné podezření, že naše kapitalisticky vzkvétající země směřuje k vládě korporátního fašismu. Marně a blbě se snažíte házením sraček zahlušit jediný nezávislý web, který o korporátním fašismu jednoho procenta systematicky píše a přesně rozebírá krach demokracie. Tím jste v ohrožené střední vrstvě posílili pocit neklidu a nebezpečí. Středostavovští pitomci mají v klidu brát hypotéky v dluhovém finančním šrotu a tito nemyslící političtí prosťáčci mají do posledního dechu budovat podporu pro německé montovny. Neoliberální propagandou zpitomělí malí buržousti budují kapitalismus jednoho procenta a tím si kopou vlastní hrob. A vy jste tento zdárný proces budování české demokracie ohrozili svévolnou diverzí.

Takže milí pitomí soudruzi! Po volbách se bude v kruhu vítězného korporátního kapitalismu řešit osud české demokracie. Stát bude veden jako korporátní firma, tedy v duchu nacionálního zákona a globálního internacionálního ekonomického pořádku. Tedy přesně tak, jak to lidé volebně budou chtít. A bude to demokratický stát a korporátní kapitalismus práva a pořádku bude zvolen demokraticky. A vy, milí pitomci, jste se spojili s partou hlupáků, které už dávno odzvonilo a nyní odzvoní i volebně. Všimněte si, že vám to říkám ještě před volbami, abych po volbách jen vyvodil důsledky z vašeho profesního selhání. Ve svém demokratickém odboru nemohu strpět žádné fašistické a komunistické manýry ohrožující ústavnost a demokracii, to je vám snad naprosto jasné.

Takže to shrňme. Distancoval jsem se od vaší pitomosti na všech úrovních, kde to bylo třeba. A jako demokratický a moudrý šéf odboru jsem vám nechal iniciativu a odpovědnost, abyste tuto vámi rozdělanou diverzní akci zdárně dotáhli do zamýšleného výsledku. Pokud budu po volbách znovu potvrzen šéfem tohoto odboru, tak vyhodím všechny, kteří se tímto pitomým skutkem spojili s těmi primitivním neandrtálci a estébáckými štětináči z EU-stínadel. Přečtěte si alespoň Foglara, vy pitomci. Na vedení vnitra jsem sdělil, že do ukončení DDoS útoku na ten hnusný server a do voleb ponechávám celou operativu a celé vedení této debilní akce na vás, protože jste ji podnikli na vlastní pěst.

Nyní se soustředím do voleb na mezinárodní spolupráci v informačním EU-centru. Tato práce má budoucnost, půjdou tam miliardy, a nejsou tam úplní pitomci jako tady. Dezinformace na úrovni EU bude běžet tak dlouho, dokud se nerozpadne EU a NATO. Pevně doufám, že to potrvá alespoň do mého důchodu. Pokud po volbách zůstanu na tomto postu, tak na první povolební schůzi provedu nestranné vyhodnocení vaší předvolební činnosti a společně zhodnotíme dosavadní práci celého oddělení. A pokud na této funkci nezůstanu, protože se o to někdo postará? Už mám otevřenou cestu do Bruselu, kde se formuje nový dezinformační tým. Doufám, že jsem byl jasný a srozumitelný. Vám, dámo a pánové, kolektivně teče do bot. Jestli ten hnusný server do voleb nezhasnete, tak můžete počítat s hodně vážnými následky. A ty si přičtěte na vrub vlastní neschopnosti a hlouposti. 

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme! 

 

Související články:

• Průbojní chovanci a jejich sémantická nadvláda (XV.)
• Nebýt Pavlovův pes a neslintat na zvuk zvonku
• Chovanci na vnitru mezi dvěma mlýnskými kameny (XIII.)
• Stát pro jedno procento aneb Volby to jistí
• Chovanci na vnitru už vědí, komu sloužit (XI.)
• Všem našim čtenářům a příznivcům přejeme klidný nový rok 2016
• Demonstrace v Praze
• Privatizace českého vodárenství: První malé vítězství
• Slušní voliči v rozpacích
• Projev na demonstraci v Liberci

Miroslav Polreich
16.10.2017   Outsidermedia

15. října 2010 - NATO a naše členství v něm je často vydáváno za rozhodující a zásadní moment v naší novodobé historii. Zajišťuje nám prý jednoznačné politické směřování a bezpečnost. Není jiná cesta ani alternativa. Jsou to zásadní stanoviska s očekávanými závažnými důsledky. Kdo oponuje, či jen vznáší dotaz, je nepřítel a přímo zrádce své vlasti.

Jsou to silná slova, ale jsou to používané argumenty. Přemýšlivého člověka žádná zjednodušení neuspokojí. Autoritativní prezentace má jen jeden důsledek – je v podstatě bez autority. Chybí argument, protože není potřebný, a to většinou jen proto, že prostě není. Podívejme se proto na spojenectví NATO podrobněji.

„…Zrušení Varšavské smlouvy … je ovšem politicky reálné jen v případě, že budou rozpuštěny oba vojensko-politické pakty … Rozvoji mezinárodních vztahů by nepochybně prospělo, kdyby státy NATO veřejně vyhlásily svou vůli jednat s Varšavskou smlouvou o rozpuštění obou paktů do roku 2000.“ (Z otevřeného dopisu Charty 77 členským zemím NATO, který v květnu 1989 podepsali mluvčí Tomáš Hradílek, Dana Němcová a Saša Vondra, a pro zvýšení politické váhy i Jiří Dienstbier, Václav Havel a Václav Malý.)

NATO je prezentováno státníky, médii, ale i odbornou akademickou veřejností jako vojenský bezpečnostní pakt, který dle své zakládací listiny (Washingtonská smlouva) zajišťuje společnými silami bezpečnost svých členů, a to dokonce i v případě vojenského napadení. V těchto deklarativních a jakoby nezpochybnitelných tvrzeních je spatřována podstata tohoto vojenského seskupení. Bohužel musím konstatovat hned úvodem – není tomu tak.

NATO je organizací bez jakýchkoliv závazků (mimo jeden), a to zvláště a právě s ohledem na text článku 5 Washingtonské smlouvy. Má to svoji logiku, která vychází z americké bezpečnostní a politické strategie.

…

Protože i v České republice byly tendenčně a hlavně v rozporu se skutečností šířeny mylné informace, není od věci se problematikou NATO zabývat podrobně jak z hlediska právního a politického, tak i funkčního. Objasní se tak skutečnosti, které dosud byly účelově opomíjeny, ale jsou pro pochopení problematiky NATO i jeho podstaty zcela nezbytné. Navíc si uvědomíme, jak ošidná a jednostranná je naše propaganda a k jakým negativním důsledkům vedla. Tato situace však přetrvává, neboť i vedení současného ministerstva obrany jednoznačně odmítne k publikaci ve svých „odborných“ materiálech údaje upozorňující na základě faktických podkladů a rozborů na stkutečný stav s odůvodněním, že tyto informace nejsou v zájmu politické linie ministerstva obrany.

…

Státy vstupují zpravidla do svazků proto, aby byla jejich bezpečnost smluvně ochráněna. NATO však není tento případ (viz Washingtonská smlouva, která má i přes svoji důležitost jen jednu stranu A4 – porovnejte s EU a LS). Vojenské pakty, tak jak je můžeme hodnotit historicky i věcně, znamenají v podstatě dohodnuté záruky a mechanizmy zajišťování bezpečnosti svých členských zemí v případě ohrožení, a to i pro případ válečného konfliktu. Jiný smysl, pokud vojenský pakt má plnit očekávání svých členů, mít ani nemůže. Obsahuje zpravidla přesně stanovená vojenská ustanovení smlouvy a jejich závazný charakter. Zde se musí jednat o nezpochybnitelnou textaci. To smlouva NATO v žádném případě neobsahuje.

Členové NATO přijali jen jediný závazek, a ten je vyjádřen hned v článku 1 Washingtonské smlouvy. Cituji:  

„Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoliv způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů.“  

Žádný jiný závazek, než výše citovaný, smluvní strany z této smlouvy na sebe nepřevzaly a nejsou ničím jiným také vázány. Na druhé straně právě proto, že je „závazek“ přesně definován, nelze vydedukovat vlastním hodnocením z jakékoliv textace smlouvy další povinnosti.

…

V článku 7 předmětné Smlouvy dále přímo čteme: 

„Tato smlouva se nedotýká a nebude žádným způsobem vykládána, jako by se dotýkala práv a povinností smluvních stran, které jsou členy Spojených národů, vyplývajících z Charty, ani základní odpovědnosti Rady Bezpečnosti za zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.“

Jedná se tedy o potvrzení jednoznačné priority OSN. Nelze než souhlasit, a naopak je třeba zvláště nyní zdůraznit textaci stanoveného výkladu Smlouvy.

…

Z čistě vojenského hlediska je smlouva prázdná, bezobsažná a nezavazující nikoho k ničemu, mimo již citovaného článku 1, který se však týká výlučně přihlášení k závazku, který je již založen Chartou OSN. Jinak však máme možnost se ve smlouvě dočíst pouze o tom, že smluvní strany „potvrzují svoji víru“, „jsou odhodlány“, „snaží se podporovat“, „jsou rozhodnuty spojit své úsilí“, „se dohodly“, „budou přispívat“, „budou usilovat“, „budou udržovat a rozvíjet“, „společně konzultovat“, a nyní pozor, a o tom budu psát více při rozboru článku 5, „uplatní právo“, a „neprodleně podnikne … takovou akci, jakou bude požadovat za nutnou“. Jak je vidět, aniž bych chtěl cokoliv zlehčovat, jedná se o pěkné preambulární slohové cvičení, ale závazek žádný. Prostudujeme-li politické pozadí a motivy jednotlivých zemí, a to zvláště USA, najdeme bez problémů logické vysvětlení k tak opatrnické textaci vlastní smlouvy.

Miroslav Polreich, Utajená zákulisí, nakl. Petrklíč, Praha, 2009, ISBN 978-80-7229-232-5
Knihu si můžete nejlevněji objednat na petrklic@petrklic.info.

zajoch 
16.10.2017 Outsidermedia 

Nová americká strategie se zakládá na destabilizaci Východu jakýmikoliv cestami * Hra o ukrajinskou černozem * USA a EU se chtějí vzepřít rostoucímu vlivu Ruska a Číny na Srbsko

Krev nebo peněženka: změna priorit USA na Východě

Jelena Pustovojtova
8. října 2017

Analytici, včetně některých amerických, již dlouho hovoří o úpadku „epochy USA“, jenom nedokáží určit dobu „krachu impéria“. Hlavní bitva o světovou dominanci se nyní vede na Blízkém východě a v Asijsko-pacifickém regionu.

Je stále viditelnější, že to, co sliboval Trump před volbami s heslem Amerika nade vše, se nijak nerealizuje. Washingtonem přisvojené právo (ekonomické, politické, vojenské) vtrhnout do kterékoliv země, se mění. V souvislosti s tím používá mnohé nástroje, mezi jimiž je nejúčinnější dolar. Rozvíjející se země jsou zranitelné především růstem procentních sazeb v USA. Dlužníci musejí ke konci roku 2018 vyplatit za obligace a půjčky téměř 2 biliony dolarů, je to desetina státního dluhu USA.

Zároveň se začaly zvyšovat sazby Fedu (v březnu 0,5 až 0,75 %, v červnu 1,25 % a do konce roku se očekává třetí, až 1,375 %). To vede k posílení dolaru. Asijské společnosti budou složitěji splácet zahraniční dolarový dluh a sníží se jejich úvěrové ratingy. Dnes je pro ně dolar „globálním ničitelem“. Ale ani pro samotné USA to není to nejlepší, taková politika brzdí výrobu. Asijské ekonomiky naopak rostou. Na prvním místě je Čína, která krok za krokem vytlačuje Ameriku z východní polokoule.

Podle ruské rady pro zahraničí se po odchodu USA z Transpacifického partnerství objevují příznivci projektu Komplexní hospodářské regionální partnerství, v němž působí ČLR, země ASEAN (Brunej, Filipíny, Indonésiie, Kambodža, Laos, Malajsie, Myanmar, Singapur, Thajsko a Vietnam), Japonsko, Jižní Korea, Indie, Austrálie a Nový Zéland. Jednání o jeho zřízení bude ukončeno do konce tohoto roku. Před dvěma lety měla Čína s ASEAN obrat zahraničního obchodu 12,5 % a USA, které do zemí ASEAN vložily dvakrát více investic než Čína, měly jen 9,3 %. „Jeden pás – jedna cesta“ ještě tento rozdíl zvýší. Washington potřeboval změnit priority, aby si zajistil další kontrolu zemí východně od Suezu.

Jak je tomu na Blízkém východě? Zde byli Spojenými státy podporovaní Kurdové, kteří hleděli jak bojovníci IS honili konvoje s 12 tisíci cisternami ukradené ropy přes jejich hlavní město Irbíl. A dnes Kurdové „chrání“ Sýrii před stejnými bojovníky, kteří se stále více přibližují k ropným polím Dajr az-Zauru. Americký „svobodný Kurdistán“ předpokládá nové dělení hranic Turecka, Sýrie, Iráku a Íránu a odtržení od každé z nich kus jejich území. Samo kurdské referendum je pro Washington jen nástroj umožňující jemu a Kurdům zabrat největší světové ropné pole v oblasti Kirkúku. Kurdská karta je výhodná pro Američany. Turecko potírá kurdské separatisty na severu Sýrie a USA tím, že kurdské ozbrojené jednotky podporují, v podstatě bojují se členem NATO. V souvislosti s tím je jasné, proč si Teherán pořídil ruské S-300.

Co se děje dále: Největší americká vojenská základna na Blízkém východě je v Kataru. Dauhá se spřátelila s Íránem, zvláště poté, kdy Teherán zachránil zemi od úplné blokády Saúdy. Hlavními partnery Kataru jsou v ropném a plynovém sektoru hospodářství Írán, Čína a Rusko. Největší ropné ložisko v Perském zálivu připravuje Katar s Íránem. Jak to souvisí s Washingtonem? Rada pro spolupráci arabských států Perského zálivu, spojenec Washingtonu proti Íránu, je v takovém úpadku, že plynovod z Íránu do Evropy nyní zřejmě vybudují podle projektu podporovaného Ruskem, přes Irák a Sýrii, a ne přes Saúdskou Arábii a Jordánsko, jak si přejí USA.

Na všech stranách se „impérium rozpadá před očima“, píše Global Research. „Probíhající rozsáhlý posun v geopolitických vztazích podkopává hegemonii USA v rozlehlém regionu Blízkého východu i Střední Asie, stejně jako v Jihovýchodní Asii.“ Strategie Washingtonu se nemění kvůli specifickému charakteru nového prezidenta USA. Nová americká strategie se zakládá na destabilizaci Východu jakýmikoliv cestami. Nelitují cizí krev. Konkrétně chtějí oslabit Turecko a Írán fragmentací jejich území a změnit vládu v Kataru, který už téměř rok spolupracuje s Moskvou.

Do centrální a sjednocující struktury Asie, jíž je Šanghajská organizace spolupráce, byly přijaty Pákistán a Indie. USA budou přehodnocovat i vztahy s nimi. Global Research označuje vstup obou zemí do ŠOS za historický posun v geopolitice a zároveň „ránu Washingtonu, který měl dohodu o obraně jak s Pákistánem, tak s Indií“.

Převzato z Fondsk.ru

Na cestě k bezzemectví: Světová banka odkryla dvojí hru ohledně ukrajinské černozemě

Ilja Novickij
11. října 2017

S počátkem roku 2018 má na Ukrajině skončit moratorium na prodej půdy. Světová banka dala Kyjevu ve formě doporučení příkaz, aby okamžitě parlamentu předložil zákon „o otevření trhu s půdou“, dokument s optimistickým názvem: „Pozemková reforma: Růst pro růst“. Ve skutečnosti se jedná o to, aby pod záminkou efektivity zemědělství byla Ukrajina zbavena svého nejdůležitějšího statku – vlastního území.

Ředitelka Světové banky pro Ukrajinu, Bělorusko a Moldávii Satu Kahkonenová vyžadovala, aby moratorium, prodloužené v říjnu 2016, bylo zrušeno k 1. lednu 2018. Jako hlavní důvod uvedla „nedostatečnou průhlednost ve věci vlastnických práv k půdě a v obchodování s půdou“.

Hrojsmanův kabinet už zahájil přípravu k reformě opatřeními k rozprodeji půdy ve velkém. Nastalo monitorování katastru a příprava na spuštění elektronického obchodování. Světová banka považuje opatření za nedostatečná a žádá evidenci zemědělské půdy urychlit. Washington žádá registraci státní zemědělské půdy ve fiskální službě a převedení privatizace půdy do digitální formy.

Na první pohled to vypadá, že se myslí i na zájmy obyčejných ukrajinských sedláků: navrhuje se převést ochranu pozemkových práv do zplnomocněné Nejvyšší rady pro lidská práva a vložit na stát povinnost dotovat „produktivní zemědělce“. Avšak zemědělští dříči zmizeli, když se ukrajinská kurátorka ze Světové banky prořekla o skutečných cílech prodeje půdy.

Globální bankéři jsou znechuceni nízkou cenou ukrajinské půdy. Nájem jednoho hektaru stojí na Ukrajině 27 USD, zatímco v Evropě 200 až 700 USD. Aby byly ceny půdy na Ukrajině vyšší, šíří Světová banka informaci, že příčinou nízké produktivity ukrajinského zemědělství jsou zejména mimořádně nízké taxy nájemného. Na Ukrajině jsou skutečně nižší výnosy a přidaná hodnota na hektar. Za Polskem pokulhává 2,5krát (413 dolarů oproti 1100 dolarů), za Francií pětkrát. Letos byla například úroda pšenice na Ukrajině dvakrát nižší než v Německu a ve Francii. Přitom půda je na Ukrajině dva až třikrát lepší, má vynikající vlastnosti černozemě.

Světová banka předstírá, že chce pozvednout zemědělství a zajistit Ukrajině stabilní zdroj příjmů. V dokumentu se obzvláště zdůrazňují ztráty pro ukrajinské obyvatelstvo v důsledku „nehospodárnosti“ státu. Podle Světové banky je škoda každým rokem od 75 % nezaregistrovaných deseti milionů hektarů státních pozemků, to odpovídá 250 milionům dolarů. Počet 4,5 milionu malých majitelů prý ztrácí kvůli nízkým cenám půdy přibližně 10 až 20 % ročních zisků.

V jednání Světové banky se skrývá kořistnický zájem nadnárodních společností. Komisařka Světové banky nejednou nazvala černozem „nejcennějším aktivem“ Ukrajiny a podtrhla „strategickou polohu země“ pro přístup k trhům zemědělské produkce Evropy, Středního východu, Severní Afriky a Asie. Krom toho byly zveřejněny dříve skryté mechanismy, jako je zastavení půdy v bankách k zajištění úvěrů a rozvoj hypotéčních úvěrů.

Takto vyšla na povrch dvojí hra Světové banky s ukrajinskou černozemí. Z toho, co je známé z útržků dokumentu, vyplývá, že globalisté na Západě chtějí vyhnat domácí ceny na půdu, aby se nemohla dostat do rukou obyčejných Ukrajinců a zároveň od ní odříznout i ukrajinské oligarchy. Zde je důvod protahování moratoria Hrojsmanem. Není známo, jak tento zápas mezi Kyjevem a globálním kapitálem dopadne, ale sami Ukrajinci riskují, jako již tolikrát, že budou stát před nemilým faktem „volit ze dvou zel to menší“.

Převzato z Politikus.ru

Srbům navrhnou omezit obchod s EAES a zaplatit za plyn pro Ukrajinu

Petr Iskenderov
14. října 2017

Podle srbských nezávislých zdrojů navrhne EU Srbsku v blízké době nový balík požadavků, na nichž má záviset schválení nominace na jeho vstup do této bohulibé unie. Krom tradičního požadavku ohledně normalizace vztahu s Kosovem je připojena ještě jednoznačná podpora společného celního tarifu s EU, přerušení dohody o volném obchodu s Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem, omezování obchodních svazků s Indií a Čínou, uzavření Rusko-srbského humanitárního centra v Niši a zrušení Srbskem statusu pozorovatele při Organizaci smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO).

USA a EU se chtějí vzepřít „rostoucímu vlivu Ruska a Číny na Srbsko“. Diplomatická imunita pracovníků Rusko-srbského humanitárního centra prý „negativně“ ovlivňuje srbskou ekonomiku a zamezuje přístupu zahraničních investic. Přitom spolupráce s Ruskem a Čínou ve sféře politické i obchodně – ekonomické byla v posledních letech oporou, která umožňovala zahraniční politice Srbska zachovat rovnováhu, když má opory také v USA a EU.

V telefonátu s Vladimirem Putinem projednal srbský prezident podle vlastních slov „důležitá témata pro vztahy Ruska a Srbska“. Dohodli se, že budou pokračovat na rozšíření dvoustranné spolupráce „ve všech oblastech“. Ještě v srpnu si Vučič postěžoval mediím, že západní „velké země“ konají nátlak na Srbsko kvůli jeho blízkým vztahům k Rusku.

Ovšem zdá se, že Bělehrad bude muset přehodnotit situaci s dvojími zahraničně politickými pilíři. Musí promyslet reálný význam a důležitost podpory pro své národní a státní zájmy, kterou Srbsko dostává od Ruska.

Nedávno předložily analýzu tři ruské odborné instituce. Zobecněním jimi zjištěných skutečností je Srbsko mezi předními příjemci ruské zahraniční pomoci. V letech 2001 až 2016 vydalo Rusko ze svého federálního rozpočtu 2,34 % z celkového objemu. Podle tohoto ukazatele dostaly více prostředků než Srbsko jen čtyři země – Kyrgyzie, Kuba, KLDR a Nikaragua. Rusko stále navyšuje svoji pomoc zahraničí a mezinárodním organizacím. V roce 2005 poskytlo 101,3 milionu dolarů, v roce 2015 pak 1,16 miliard dolarů.

Další rozvoj spolupráce Ruska se Srbskem je nicméně silně ovlivňován politickými riziky. Hlavní z nich je snaha srbského vedení orientovat se na EU se vším negativním, co z toho plyne pro další zahraničně politické směřování. Týká se to energetiky, kde by se mohlo zdát, že je spolupráce s Ruskem stabilní. Jenomže zdroje z Bělehradu a Athén uvádějí, že Srbsko a Řecko nyní vedou tichá jednání o připojení Srbska k projektu stavby terminálu pro zkapalněný přírodní plyn v přístavu Alexandropoulis. Předběžně se uvádí, že Srbsko může získat 20 % akcií terminálu, stejně tak energetické společnosti Řecka a Bulharska. Zbytek dostanou soukromé firmy. Ve vzdálenosti 17 km od Alexandropoulisu hodlá Řecko vybudovat závod na regazifikaci zkapalněného plynu a odtud má jít plynovod po trase Komotini – Stara Zagora – Dimitrovgrad – Niš. Plány EK jdou ještě dále, do Rumunska, Maďarska a konečné stanice – Ukrajiny.

Tento projekt je čistě protiruský, kdy se EU snaží odpoutat Srbsko od dodávek ruského plynu. Současný kontrakt na jeho dodávky byl podepsán roku 2013 na deset let. Dodávky ruského plynu do Srbska rostou. V roce 2015 podepsaly Gazprom a Srbijagas memorandum o vzájemném porozumění pro rozvoj vzájemné spolupráce v oblasti skladování plynu, pohonných hmot a nízkoemisního zkapalněného plynu. V červnu 2017 podepsaly obě země memorandum o vzájemném porozumění, které se týká přípravy technického a finančně ekonomického opodstatnění projektu na rozšíření podzemního zásobníku plynu Banatski Dvor. Na jednání 3. října mezi představitelem Gazpromu Millerem a ministrem hornictví a energetiky Srbska Antičem bylo uvedeno, že dodávky za prvních devět měsíců letošního roku jsou o 31,7 % vyšší než dodávky ve stejném období minulého roku.

Realizace plánů EU, které zahrnují, krom jiného, že Srbsko vloží své peníze do projektu zajišťujícího plyn pro Ukrajinu, by narušila energetickou spolupráci Ruska a Srbska a Srbové by nedostali rovnocennou náhradu. Platí to i pro další oblasti, v nichž EU a USA vyvíjejí nátlak na Bělehrad.

Převzato z Fondsk.ru

Tereza Spencerová
16.10.2017 Literárky

Úřadující předseda Parlamentního shromáždění Rady Evropy Roger Gale Zemanova slova dokonce označil za „moudrá“. Rada Evropy většinou hlasů odhlasovala rezoluci, která otevírá cestu ke zrušení politických sankcí proti Rusku, přičemž prý odmítla většinu připomínek ukrajinské delegace. To dodává ke kontroverznímu projevu Miloše Zemana v Radě Evropy Tereza Spencerová v pravidelném shrnutí týdenních událostí.



To je zase křiku. Prezident Zeman na Parlamentním shromáždění Rady Evropy řekl, že Ukrajina by se měla smířit se ztrátou Krymu jako s hotovou věcí a maximum, co by měla žádat, je materiální kompenzace ze strany Ruska. Ukrajinská vláda návrh divoce odmítla a lídr krymských Tatarů navíc řekl, že oni „nejsou levné děvky“. Padají též příměry k Mnichovské dohodě a k roku 1968, Jakub Janda Zemanův projev označil za akt politické kolaborace. Co tomu všemu říkáte? Jste také pohoršena?

Mám dojem, že jsme o tom spolu už párkrát mluvili. Krym, Kosovo, Palestina, Tibet… To jsou „hotovky“, s nimiž už nikdo nehne, i kdyby se stavěl na hlavu. Novinkou, s níž prezident Zeman přišel, je tedy jen ta „kompenzace“ Ukrajině za Krym. Mimochodem, má něco podobného schovaného i pro Srby za Kosovo, pro Palestince za jejich území nebo pro dalajlamu? Jasně, vím, že je přítelem Izraele i Číny, takže žádné kompenzace nebudou, ale to Srbsko?


No dobře, teď vážně, zajímalo by mně, jestli je to čistě jeho osobní iniciativa, nebo jestli celý ten projev nebyl ve skutečnosti jakýmsi „pokusným balonkem“. A pokud to balónek byl, tak kdo si ho u našeho prezidenta asi tak objednal? Rusko sotva. Komentáře čtenářů v ruských médiích, která o Zemanově projevu informovala, ukázaly, že drtivá většina by Ukrajině nedala ani zlámanou grešli. Ale když se podíváte na aktivitu, s níž nyní státy EU brojí proti Trumpově snaze zrušit jadernou smlouvu s Íránem, je až tak od věci si představit, že je někde v Evropě relevantní síla, která zkouší vyjednat jakýs takýs smír kolem Krymu a vše to ukončit dřív, než tam Američané začnou lifrovat skutečné tuny nebezpečných zbraní a na zadním dvorku Evropy pak péčí různých banderovských fanatiků vznikne reálná hrozba války?


Nicméně když to shrnu: Zeman svým projevem naštval hysterizující ukrajinské nacionalisty, hysterizující český politický a mediální mainstream (plus Jandu), a k tomu i část hysterizující ruské veřejnosti. Dostat tyhle všechny do jednoho naštvaného pytle je svým způsobem frajeřina…


A teď zase vážně. Pokud se na celý ten projev podíváte trochu z nadhledu, tak zjistíte, že v samotné Radě Evropy proti němu nebo o anexi Krymu nikdo ani nemukl, a to po Zemanovi vystoupili ještě zástupci Francie, Británie nebo Srbska. Úřadující předseda Parlamentního shromáždění Rady Evropy Roger Gale Zemanova slova dokonce označil za „moudrá“. A šéf Rady Evropy Thorbjørn Jagland se nedávno vyslovil pro návrat Ruska do jeho organizace, protože je prý třeba „hlasovat o vedoucích postech“, jako kdyby to bez Rusů nešlo. Možná i šlo, ale dře to, protože Rusko před svým „krymským“ vyloučením z organizace platilo celou desetinu jejího provozu… A možná i proto včera večer ukrajinská agentura UNIAN oznámila, že Rada Evropy většinou hlasů – a jen pár hodin poté, co před ní ukrajinský prezident Porošenko kolovrátkově oddeklamoval zase cosi o „ruské agresi“ – odhlasovala rezoluci, která otevírá cestu ke zrušení politických sankcí proti Rusku, přičemž prý odmítla většinu připomínek ukrajinské delegace. A ty se týkaly „osvobození“ Donbasu a „návratu“ Krymu. Sankce by prý mohly skončit už v lednu. Jistě, tahle Rada není z nejvýznamnějších skupin, co v Evropě máme, ale její postup cosi významného naznačuje. Pustí se nyní „naši“ antizemanovci i do Rady Evropy? Chtělo by to, ne? Aspoň kvůli udržení image, ne?


Chci říci, že Západ už se nejspíš v celé kauze posunul dál a stále častěji (třeba i z Berlína) „doporučuje“ Kyjevu, aby se se ztrátou Krymu smířil, zatímco tady u nás dál přežívá svého druhu myšlenkový skanzen, který vědomě odmítá současnost. A ta se za tři roky přece jen kamsi posunula. Té kritiky, která se tady u nás snesla na Zemanovu hlavu, bych si proto až tolik nevšímala; ti politici a média už investovali do „ukrajinské demokratizace“ a „boje proti Rusku“ tolik, že prostě mlčet nemohli, a co víc, mlčeli k nedávným „referendovým“ masakrům v Barceloně, takže si nyní někde tu nahromaděnou energii vybít museli. Je přitom jasné, že by ze setrvačnosti Zemana beztak kritizovali, i kdyby neřekl vůbec nic. Máme před volbami, tak je ona kritika ještě pochopitelnější, i když si vůbec nejsem jistá, že zrovna otázka Krymu je téma, které by tady u nás v hlasování opravdu nějak rezonovalo.


No, a jestli lídr Krymských Tatarů tvrdí, že „nejsou levné děvky“, tak samozřejmě souhlasím – na Ukrajině se správný úplatek počítá od milionu dolarů cash nahoru, takže levní fakt nejsou. Mimochodem, neumím si představit, že na kleptokratické Ukrajině není někdo vlivný, kdo by si na případnou „Zemanovu kompenzaci“ za Krym už nedělal zálusk… Vždyť představa, že o Krym přišli jen tak, „zadarmo“, je mnohem horší, než si ukrást kus nějaké kompenzace, ne?


Na druhou stranu, zase se o Ukrajině začalo mluvit v našich médiích. Co tam v tomto směru chybí a stálo by za to o tom vědět?

Mě osobně zaujal nový ukrajinský zákon o boji proti korupci, který omezuje policejní vyšetřování na pouhého půl roku. Národní protikorupční centrála už vyzvala prezidenta Porošenka, ať si celý ten svůj zákon zmuchlá a hodí do koše, protože je to jen výsměch jakýmkoli jejich snahám. V tamních dokonalých – po čtvrt století a vlastně ještě ze sovětských časů zdokonalovaných – korupčních schématech nerozmotá za šest měsíců nikdo nic. Ale díky „zákonu“ nyní může Porošenko svým západním loutkovodičům alespoň vykázat „snahu“. A loutkovodiči na veřejnosti sice zaskřípají zuby v rádoby šťastném úsměvu, jak že se to na té Ukrajině krásně „reformuje“, ale za rohem se vzápětí schoulí do klubíčka a tiše sténají něco jako „za co, soudruzi, za co…?“


Nezapomínejme, že je to od vyhlášení ukrajinské nezávislosti už podruhé, co tam Západ provedl „barevnou revoluci“. Podle Victorie Nulandové na „demokratizaci“ – v překladu „ovládnutí“ – této země jen USA vynaložily přes pět miliard dolarů, a přesto to dopadlo znovu stejně – jen jedny korupčníky neustále střídají v čele státu jiní. Všimněte si přitom, že podobně dopadají veškeré snahy Západu indoktrinovat „západní hodnoty“ (jako kdyby na Západě korupce nebyla) i do dalších postsovětských a tak zvaně prozápadních republik, ať už bude řeč o Moldově nebo o Gruzii, tedy „terčích“ tzv. Východního partnerství EU. V tomto regionu „nám“ to prostě „nějak nefunguje“.


A svého druhu naprosto výmluvnou byla i cesta maďarského ministra zahraničí Pétera Szijjártó do zakarpatského Mukačeva, kde ujišťoval etnické Maďary, že je Budapešť nenechá na holičkách tváří v tvář novému školskému „ukrajinizačnímu“ zákonu. Zajímavá na tom byla ale především skutečnost, že ... ... ...

(celý text rozhvoru ZDE)