Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Kauza Pražák a reflektory korporátního fašismu

0
0
Stanislav Blaha 
22.10.2017  E-republika

Soudy se o pravdu starat nehodlají, placení zástupci veřejnosti v obou TV radách také ne. Takže asi žádná pravda hodná zájmu sdělovacích prostředků ani neexistuje. Existují pouze momentální fejky a lži, kterou mohou beztrestně šířit ti, kteří mají peníze a moc.



Česká justice příznačným způsobem uzavřela kauzu pětisetstránkové stížnosti Petra Pražáka na porušování zákona ze strany České televize, o níž jsme podrobně informovali ZDE, ZDE a ZDE. Zprávu o tom přinesla internetová verze Lidových novin, z níž citujeme důležitou část. Celý článek najdete zde.


Příběh extrémně obsáhlé stížnosti na Českou televizi kvůli zpravodajství o rusko-ukrajinském konfliktu se uzavřel. Autor podnětu si stěžoval na údajnou neobjektivitu ČT, ale nakonec nenašel zastání ani v soudní síni. Městský soud v Praze jeho žalobě nevyhověl. Už dříve si marně stěžoval u Rady České televize a Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Stručné shrnutí celé kauzy je následující. Aktivní občan usvědčil ČT z konkrétních manipulací při informování o konfliktu na východě Ukrajiny, Rada ČT jeho podnět bez řádného zdůvodnění shodila ze stolu; RRTV bez řádného zdůvodnění označila stížnost za neoprávněnou; Městský soud v Praze tuto svévoli posvětil tím, že žalobu označil za nedůvodnou. A vedení ČT hrálo po celou dobu roli mrtvého brouka. Je dobré vědět, v jakém systému demokracie vlastně žijeme.

Přesto to vypadá, že celá Pražákova anabáze měla svůj, jistě nezamýšlený smysl. Na Ukrajině totiž vypukl nový majdan. Kdo by však čekal celodenní pokrytí s přímými vstupy stálých zpravodajů ČT Karase a Pazderky v roli mluvčích “ukrajinského lidu”, bude zklamán. Ve včerejší hlavní zpravodajské relaci byla jediná zmínka o Ukrajině. Týkala se tragické dopravní nehody, při níž jakýsi ukrajinský klon Olgy Hepnarové najel do chodců jdoucích na zelenou po přechodu v Charkově. Dcera ukrajinského demokratického miliardáře Zajceva má drobný problém, protože zabila na přechodu asi 6 lidí a z toho jednou nezletilou dívku.

Reflektory ČT dnes svítí jinam. Potyčky policie, která brání vládnoucí ukrajinské fašizoidní radikály před touto vládou ožebračenými a okradenými občany, by se totiž daly divákům jen těžko prodat jako boj za “evropské hodnoty”. Takže to shrňme. Soudy se o pravdu starat nehodlají, placení zástupci veřejnosti v obou TV radách také ne. Takže asi žádná pravda hodná zájmu sdělovacích prostředků ani neexistuje. Existují pouze momentální fejky a lži, kterou mohou beztrestně šířit ti, kteří mají peníze a moc. Aspoň víme, na čem po volbách doopravdy jsme. A DDoS útok na náš server trvá stále, to jen k dokreslení celé situace.


- - -
 
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 300 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!


Související články:

John Bok: je to jenom „hra o lithium, to téma není pro politiky zas až tak horké“.

0
0

Jiří Baťa
22. 10. 2017
Se zájmem, ostatně jako vždy, když pan Bok žvaní, jsem si přečetl jeho rozhovor s ParlamentnímiListy.cz http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Me-bude-urazet-nejaky-byvaly-agent-StB-co-prisel-ze-Slovenska-a-sam-je-zlodej-ze-kradu-John-Bok-o-nedospelych-smradech-v-politice-508814 a nabyl jsem dojmu, že rád rozdává rady a rozumy, ale také, že občas ani neví co chce, či kolik bije. Protože je to však „osobnost“, která si (z jistých důvodů) zaslouží pozornosti i za cenu, že jak s oblibou říká prezident Zeman, jenom žvaní a žvaní, jen aby se zviditelnil a nestál mimo centrum dění.Vynechám jeho vyjádření či názory co se týká voleb, protože jakékoli vyjádření od kohokoli je jen subjektivní názor, případně spekulace. Ani u J. Boka tomu není jinak, i když nutno přiznat, že některé jeho názory nejsou zcela mimo mísu!


     Za pozornost však stojí jeho názor ke současné kauze lithia.Říká, že mu to celé připadalo zvláštní a vrtá mu hlavou a klade si otázku, žekdyby prý nebylo před volbami, zda by se tímto tématem politici zabývali taky.Prý „tyto hry“ bere trošku na lehkou váhu, protože po nějaké době se ukáže že to „téma není pro politiky zas až tak horké“.  Takový názor může mít, kulantně řečeno člověk, který je naprosto odtržený od politické reality, což si myslím, že zrovna pan Bok není. Ovšem jeho  názor na problematiku těžby a zpracování lithia je opravdu hodně, hodně naivní, primitivní  a jeho odvolávání se na nějaké „dobré“ přátele v  Anglii, jejichž syn se zabývá právě nerosty a horninami a dělá průzkumy i v Austrálii má stejnou validitu, jako by tuto informaci sdělilo pověstné Radio Jerevan. Podle něj je Austrálie v technologickém zpracování lithia a jiných nerostů  v předstihu,  má na to hlavně i finanční prostředky a tak pan Bok v tom nevidí problém, proč by taková firma nemohla být kvůli tomu s českým státem v úzkém vztahu? Nemohla! To si fakt může myslet jen pan Bok. Byznys je totiž  byznys a australské, případně další zúčastněné firmy v případě těžby a zopracování českého lithia (a dalších vzácných kovů) o nějaké blízké přítelíčkování  a „úzké vztahy“ sotva mají nějaký zájem.
    Pan Bok sice poznamenává, že by to sice mělo být za jistých podmínek, jako např., aby se tento nerost nevyvážel hned ven, ale aby se tady u nás zpracovával a vyvážely se hotové výrobky, jako jsou baterie. No aspoň něco je pan Bok v této záležitosti schopen chápat vážně. Přesto si vážně myslí, že je to jenom „hra o lithium“. Že jeho povědomí o kauze lithia, potažmo memoranda je opravdu minimální, ne-li zcela   nulové dokazuje jeho názor, že o memorandu nikdo z nás nic podrobného neví  a na rovinu přiznává,že co se jeho týká, on o tom nic neví.
     Nezbývá než si položit otázku, kde pan Bok žije, když se o lithiu, konkrétně o podepsání „memoranda“ v poslední dny psalo a mluvilo v jednom kuse, dokonce kvůli tomu byla také  svolána  mimořádná schůze poslanecké sněmovny! Musím  se tedy omluvit, že jsem se o panu Bokovi vyjádřil, že nežije odtržený od reality, ale jeho názory a vědomosti naznačují, že jsem se hluboce mýlil, že zřejmě žije někde v temné
 zemljance!
    Korunu všemu pan Bok nasadil když říká, resp. se ptá, žejak chcete udělat dobrou smlouvu, když se do toho najednou začnou „motat politici“  a různí „babišové“, kteří si na tom honí triko? Tak   to už opravdu úlet, který je hoden pouze pana Boka. Dost na tom,   že nemá žádné povědomí o kauze lithia, že ví „kulové“ o memorandu, ale ještě se s prominutím debilně podivuje nad tím, že se kauzou lithia, přesněji memorandem, zabývají politici, případně motají lidé, prý nějací Babišovci, kteří si tím horní triko!  To jsou pozoruhodné perly, hodny pana Beka!
     Konstatováním, resp. doporučením „Vrať se   do hrobu, Johne“ končím tento krátký komentář  ve věci lithia. Jeho další, někdy i velmi zajímavé postřehy a názory , které poskytl portálu ParlamentníListy.cz., viz v odkazu uvedeném výše.

Ceník protestu: kolik stojí uspořádání Majdanu

0
0

22. 10. 2017      (zdroj - kráceno)
"Profesionální majdanovci" prudce vyšroubovali ceny za své služby na pozadí protestních událostí, které probíhají v Kyjevě. Jak sdělil ukrajinský list Vesti, běžným účastníkům byly zvýšeny "mzdy" téměř o dvojnásobek: nyní obdrží za akci v průměru 100 hřiven, i když ještě před šesti měsíci "demonstrovali" za 50 hřiven. Po prostudování internetových stránek o pracovních možnostech, a také po diskusích s některými účastníky mítinků, novináři listu zjistili, že nejdražší jsou služby vojáků: za opravdového "ATOšnika" se musí zaplatit 50 dolarů za hodinu.


Avšak politologové poukazují na to, že při současných protestech se vydatně šetří, i když nelze vyloučit, že část peněz končí u zprostředkovatelů.

"140 hřiven se platí těm, kteří jsou s vlajkami". To je také mnohem obtížnější, z nezvyku budou ruce hodně bolet, ale nechat je klesnout není v žádném případě možné. Nemuseli by vůbec zaplatit", řekl listu jeden z aktivistů. Přičemž těm, kteří přijíždějí na několik dní, platí víc.

Novináři ukrajinských Vestí se vydali do reklamních agentur, které jsou ochotny uspořádat "mítink na klíč". Zatelefonovali do jedné z těchto firem pod rouškou zákazníka a snažili se zjistit, kolik bude stát "shromáždění skupiny na podporu jednoho vysoce postaveného generála".

Pracovník společnosti, který se pochlubil, že dával dohromady protestní akce i o 5 tisících osob, prohlásil, že je možné uspořádat akci z "babiček a studentů", ale je i dražší služba - "skutečný prapor". Hlavní je rozpočet akce a my už se pak s tím "vypořádáme".

Jak říkají ukrajinští politologové, na Ukrajině jsou dnes placená všechna shromáždění. Pro tento účel jsou do rozpočtů stran zahrnuty určité částky. Cena protestujících je závislá na funkcích - jenom stojí, provokují nebo se mačkají.

Připomeňme si, že 17. října začala v ukrajinském hlavním městě protestní akce, která již byla nazvána "Michomajdanem" podle jména bývalého gubernátora Oděské oblasti, Michaila Saakašviliho, jenž je duchovním otcem "akce".

Demonstranti, mezi nimiž nejsou jen příznivci strany Hnutí nových sil, ale i řada opozičních nacionalistických stran, požadují zrušení poslanecké imunity, vytvoření protikorupčních soudů a v případě odmítnutí hrozí, že svrhnou prezidenta Petra Porošenka a parlament.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Slib předáků devíti stran redaktoru ČT Moravcovi

0
0

Lubomír Man
22. 10. 2017
Tak, jak si před sebe posadí pan učitel nezbedné žáčky, aby mu slíbili, že poslední roščatina byla určitě už ta poslední, tak si včera redaktor Moravec z ČT posadil před sebe devět politiků stran, jež se dostaly do parlamentu, aby mu na pupek a na holé břicho slíbili, že i když volby dopadly všelijak, zachrání oněch devět přítomných aspoň to poslední a nejcennější, co národ má. Což je důsledné a na věčné časy trvající prozápadní směřování země i trvalá věrnost EU a NATO. Poklady, které nesmí být utraceny a ani umenšeny, jakkoli se na ně sápají síly národa nejzlovolnější. Tohle vše je třeba uchovat jako věčnou relikvii, jíž teď přítomných devět politiků budoucích stran parlamentu odpřisáhne svou věrnost až za hrob i na svůj život věčný.


Přítomných devět sedí a nehýbají se. Nevyskočí ze svých míst a neprotestují proti takovémuto neslýchanému zneužití televizního vysílání pro jediný politický názor. Ne, sedí jako zařezaní. Včetně představitelů stran levicových.

A redaktor Moravec pokračuje: „Takže pánové, kdo s naším posvátným prozápadním slibem začne? Druhý od leva, pan Farský ze STANU? Dobře!“

Farský tedy začal a svým projevem dosvědčuje, že volby opravdu dopadly všelijak. A že hlubiny podlosti, kterých ve svých politických projevech v minulosti dosáhli Gazdík, Kalousek, Štětina, Herman a další, nebyly hlubinami nejhlubšími. Že si budeme muset zvykat na projevy nepředstavitelné i na nové tváře politiků stále méně uvěřitelné. A oznámení politiků nejzlověstnější. Jako je ono z úst předáka Babiše bezprostředně po volbách: „Ano vidí jako názorově sobě nejbližší ODS, Piráty a STAN“.

Mám za to, že s takovouto vládní sestavou nebude mít redaktor Moravec problém.

Ceremoniál zakončení Světového festivalu mládeže a studentů v Soči

0
0

22.20.2017, Petr Ďoubalík


Festival probíhal celý týden na mnoha místech RF, centrum bylo v Soči. Nyní byl slavnostně zakončen. Jaký byl? Myslím, že místo slov je lépe se podívat. 



Rozšiřující učivo:
Zkrácená informace na Rossija24 (3:21)

Ještě zkrácenější info (59 vteřin):

Jedna z doprovodných akcí v závěru festivalu seznamovala s RF, písničku, kterou tam zazpívala známá ruská zpěvačka Zara, budou jistě někteří z vás znát:

náhradní video za výše smazané:
Зара - Широка страна моя родная /Zara - Shiroka strana moya rodnaya (@ВФМС 2017, 21.10.2017)

Část zakončení (12 minut), titulky brzy přidám:


Svět ruskýma očima 424

0
0

zajoch
22.10.2017 Outsidermedia

Washington se tvrdě brání veškerým snahám o přechod na jinou měnu při obchodování s ropou, než jsou petrodolary * Velká hra byla zahájena zavražděním ruského velvyslance Gribojedova v Persii * V Brazílii veřejně vystupuje již třetí generál s myšlenkou na státní převrat



Konec finančního panování USA: Putin dává výzvu petrodolaru

Ilja Novickij
6. října 2017


Žárlivost Washingtonu na zbrojní kontrakty Saúdů s Ruskem je zapříčiněna životně důležitým aspektem pro USA.

Od objevení se petrodolaru se zbrojní obchody se Saúdskou Arábií staly zárukou monopolu dolaru při obchodování s ropou. Leč s orientací Rijádu na ruský zbrojní trh může petrodolar utrpět, a to zejména s ohledem na pronikání jüanu a barterových obchodů na asijský trh s uhlovodíky. K nákupu ropy jsou nezbytné dolary a proto je mohou v USA neustále tisknout. Kvůli monopolu na trhu s ropou se Washington tvrdě brání veškerým snahám o přechod na jinou měnu. Prvními oběťmi snahy o změnu placení byly Irák a Lybie. Vůdci těchto zemí doplatili životem na pokusy o přechod na platby eury nebo africkými „zlatými dináry“. Katar se stal v perském zálivu vyvrhelem, protože přijímal za plyn miliardy jüanů. Venezuela se dostala do nemilosti za odmítnutí přijímat za ropu dolary, což bylo odpovědí na sankce USA. Monopol dolaru byl v posledních letech podstatně oslaben zásluhou Ruska a Číny.

Ruský vůdce Vladimir Putin je jediný ze světových vůdců, který otevřeně oznámil nepřípustnost dalšího trvání bezprávné konkurence na finančním trhu

Asia Times napsaly, že Putin vrhl ohromnou „bombu“ na nedávném summitu BRICS v Xianmenu, když promluvil o nezbytnosti reforem pro „překonání přílišné převahy omezeného množství rezervních měn“. Byla to také zakódovaná informace, že se země BRICS budou snažit obejít petrodolar.

Brzy poté dal Putin pokyn převést od roku 2018 domácí platby v ruských přístavech z dolarů na rubly. Zbrojní obchod Ruska se Saúdskou Arábií je dalším krokem na cestě k pádu světové hegemonie petrodolaru. Obchod Ruska se Saúdskou Arábií je značně menší než obchod uzavřený v květnu s Američany, přesto provedla Moskva „tah koněm“, když se rozhodla umístit v tomto království zbrojní výrobu (automat Kalašnikov a „munici různého druhu“). 


V každém případě bude nyní segment palných zbraní odebrán ze zajištění dolaru ropou. Krom toho Vladimir Putin obnovil vytváření zlatých devizových rezerv Ruska orientací na zlaté rezervy národních měn a nikoliv na burzovní spekulace.

Dnes vede Ruská federace v podílu bankovního zlata, který představuje 27 %. Zlatý ekvivalent bude také stanoven pro obchodování s ropou.

„Nové empirické pravidlo“ pro ropný průmysl podle Nikkei Asian Review vstoupí v platnost, až Čína zahájí budoucí kontrakty na surovou ropu v čínských jüanech, které budou plně konvertibilní se zlatem. Takto umožnilo posílení Ruska v éře prezidenta Putina vstoupit do nové nadnárodní úrovně boje se světovou hegemonií petrodolaru, která slouží zločinným cílům expanze USA.

Moskva se tiše postavila do čela hnutí proti monopolu dolaru a veze za sebou nejen země BRICS, ale též Saúdskou Arábii, která je v petrodolarovém monopolu hlavním partnerem USA. Geniální finanční partie Putina bude příkladem pro další, aby posílily boj proti neomezenému tiskařskému stroji a tak vytvářenému chaosu.

Převzato z Rusvesna.su


***

Velká hra: Perské motivy

Igor Šumějko
15. října 2017


Velká hra ještě není válka, je to obratné balancování na hraně. Může však ve válku přerůst, jako tomu bylo u krymské války v letech 1853 až 1856.

Jeden ze zakladatelů současné geopolitiky Brit Mackinder (1861 až 1947) poukázal na konfrontaci v důsledku protikladu „heartlandu“ (srdce kontinentu Eurasie a Ruska) s námořními mocnostmi. Považoval spojení heartlandu (hypoteticky spojenectví Ruska s Německem a možná i s Čínou) za smrtelné nebezpečí pro vládce moří. V Mackinderově době bylo pro Británii důležité zachovat své panství nad Východní Indií – gigantickým konglomerátem, zahrnujícím současnou Indii, Pákistán, Bangladéš, Ceylon a několik souostroví a knížectví.

Došlo k politickým změnám, Indie se stala nezávislou, Persie a Egypt oslabily a dostaly se mezi polokoloniální státy, osmanské Turecko se rozpadlo, z Ruské říše se stal Sovětský svaz a později Ruská federace, v seznamu námořních velmocí přenechala Británie své první místo USA, ovšem protiruské směřování geopolitiky Anglosasů se nezměnilo. Rusku, které zůstalo srdcem světa, bylo potřeba tuto roli sebrat. Nesmělo být základním kamenem heartlandu, aby Anglosasové získali rozhodující vítězství ve Velké hře. 


Kniha Sergeje Dmitrijeva Poslední rok Gribojedova ukazuje, že Velká hra byla zahájena zavražděním ruského velvyslance Gribojedova v Persii (1829) a dokládá hluboký geopolitický rozměr této události. Autor ve své době skutečně prolezl Írán.

Dmitrijevova sedmsetpadesátistránková kniha pojednává o podrobnostech osobního života ruského básníka, ale také o pečlivém prošetření jeho vraždy, jako důsledku nepokojů, podnícených Angličany v Teheránu po Turkmenčanské smlouvě z roku 1828 (zásluha Gribojedova a Paskeviče). Byl to pro Rusko jeden z nejúspěšnějších diplomatických činů v 19. století. Činnost Gribojedova v Persii spočívala v získání 20 milionů v kontribucích, návratu zajatců a v zajištění dlouhodobého míru mezi Ruskem a Persií.

Po sérii válek v 18. a začátkem 19. století se mezi Ruskem a Persií ukázaly určité body geopolitické rovnováhy a byla snaha o spolupráci. Nejdůležitější výsledek byl, že válka z let 1826 až 1828, ukončená Turkmenčanským mírem, byla mezi Ruskem a Persií poslední válkou a Gribojedovem uzavřený mír trvá dosud. Ustál těžké krize vyvolané anglickými intrikami, ustál i smrt Gribojedova, revoluce a světové války.

Téměř 200 let byla nevyjasněná otázka skutečného původce rebelií v Teheránu. Byla to vzpoura nelítostná a měla vůbec smysl? Dmitrijev dokládá: Gribojedova zavraždila intrika anglických diplomatů Willocka a McNeilla a z širšího pohledu celé britské zahraniční úřadovny. Intrika byla tak rozvětvená, jak rozsáhlý a pro Británii děsivý byl projekt Gribojedova na dlouhodobý svazek Ruska s Persií.

Citace z knihy Sergěje Dmitrijeva:

Angličané nepřiznávají účast na teheránských událostech, poukazujíce na přátelské vztahy Gribojedova s anglickým vyslancem MacDonaldem, avšak zapomínají na skupinu avanturistů Willocka a McNeilla, zastupující zájmy agresivní anglické elity. Počátkem roku 1828 ministerský předseda Velké Británie Wellington mířil ke konfrontaci s Ruskem. Vítěz od Waterloo, dříve sloužící u Východoindické společnosti, který pro ni vybojoval polovinu Indie, požadoval od svých diplomatů a zpravodajců opět proti sobě poštvat Persii a Rusko. V polovině roku 1828 začala v Anglii skutečná hysterie spojená s tím, že Rusové došli do Araxu a připravovali se překročit Indus. Dne 2. října 1828 si Wellington zapsal do svého deníku: „Nemůžeme více spolupracovat s Ruskem. Postavíme se proti a rozvážeme si ruce. Tak či jinak se musíme Ruska zbavit.“ Lord – strážce tajné pečeti Ellenborough: „Naše politika v Evropě a v Asii musí mít jediný cíl – jakkoliv omezit ruský vliv. … V Persii, jakož i všude je potřeba vytvořit předpoklady pro to, aby při první nutnosti byl zahájen rozsáhlý ozbrojený boj proti Rusku.“ Zápis z deníku Ellenborougha: „Jakmile se Rusové připojí k chanátu Chiva, musíme obsadit Láhaur a Kábul. Nemáme zájem setkat se na březích Indu s nepřítelem.
Účelem Dmitrijevovy knihy není zkoumání vraždy Gribojedova po formální stránce, ale objasňuje podrobnosti začátku Velké hry, odhaluje stabilní algoritmy anglosaské politiky na Blízkém východě. Dnes má jeden z hlavních úkolů – snažit se vytvořit kontrolu nad ve světě největší zásobárnou ropy a plynu a neztratit ji. Prostředkem k tomu jsou jim vpády, převraty, války a vraždy.

Po 125. letech od zavraždění Gribojedova vinou britských intrik se stal Írán objektem operace Ajax, kterou zosnovaly speciální služby Velké Británie a USA. Po státním převratu byl svržen íránský předseda vlády Mossadek, který znárodnil anglicko-íránskou ropnou společnost. Tak si Anglosasové vrátili ropu a šáha, který před tím uprchl do Říma, vrátili do Íránu. Za hlavní povinnost měl utrácet zisk z ropy na Západě.

Islámská revoluce v roce 1979 pozměnila karty Anglosasů, ale logiku jejich Velké hry nezměnila. Specialisté Velké hry se po rozpadu Sovětského svazu usilovně snaží přetvořit Eurasii na Velkou šachovnici a na ní od Sýrie a Íránu až po Korejský poloostrov zcela dominovat.

Převzato z Fondsk.ru


*** 

Vojenský převrat v Brazílii: Poté všude?

Ljubov Stěpušova
18. října 2017


Již přes 50 let zraje v Brazílii vojenský převrat. Lid je unaven z bezvládí, korupce, růstu pouliční zločinnosti a návratu chudoby. Je špatná taková civilizace, když umírají demokratické instituce? Lidé si přejí řád.

V Brazílii veřejně vystupuje již třetí generál s myšlenkou na státní převrat. První řekl: „Buď státní instituce rozhodují politické problémy soudní mocí a vytlačují z veřejného života všechny, kteří se zapletli s nezákonnou činností, anebo musíme prosadit my svoje rozhodnutí.“ Jeho bezprostřední velitel, velící pozemním vojskům, jej nazval „velkým vojákem“ a potvrdil, že ozbrojené síly mají mandát na zásah v případě, „že nastane v Brazílii nevyhnutelný chaos“. Podobně se vyjádřil i jeden z generálů v záloze.

Občanská vláda na taková prohlášení nereaguje. Je přesvědčena, že ji zaštiťuje ústava z roku 1988, která zakazuje vojákům míchat se do politiky. Jenže vojáky to nezastavuje, oni cítí potřebu společnosti. Podle novin Folka de Sao Paulo „mají Brazilci vysokou tendenci podporovat autoritářské myšlenky, 21 % Brazilců má zato, že je za určitých podmínek diktatura lepší než demokratický režim“.
 

Proč jsou v Brazílii takové nálady?

Brazilské soudy již po tři roky řeší mnoho případů korupce mezi vysokými úředníky. Z dřívějších vlád jsou to exprezidenti Lula da Silva a Dilma Rousseffová, současný prezident Temer a sedm členů jeho kabinetu. Mnozí ministři již dostali skutečné tresty. Odsouzeni jsou i někteří politici, mezi nimi iniciátor impeachmentu Dilmy, mluvčí parlamentu Cunha za praní špinavých peněz na účtech ve Švýcarsku.


Řeší volby 2018 problém?


Před prezidentskými volbami 2018 roste popularita krajně pravicového politika Bolsonara, stoupence vojenské diktatury. Doposud není jasné, kdo jej zastaví. Lula da Silva by měl naději na zvolení, v průzkumech má 30 % hlasů, ale je již odsouzen soudem v první instanci na 9 let vězení kvůli přijetí velkého daru od společnosti Petrobras za poskytnutí státních zakázek za zvýšené ceny. Proto nebude možná smět kandidovat. Na druhou stranu jsou mnozí Brazilci znechuceni, proč soud nezbavil funkce současného prezidenta, který je obviněn z podplacení poslanců penězi společnosti Odebrecht. Proč je dosud na svobodě Neves, soupeř Dilmy ve volbách 2014, když je podezřelý ze získání úplatku od státní energetické společnosti Furnas, podobně jako v případě Petrobrasu. Co je zde jiného než tomu bylo u Luly da Silva?

Zřejmě jsou zkorumpované i brazilské soudy. Soudce v případu Odebrecht a Lava-Jato (pračka peněz) Moreau byl na stáži na Harvardské právní škole na programu „Odpor praní špinavých peněz“. Účastnil se v Brazílii seminářů ke zvýšení kvalifikace v těchto otázkách. Že by Washington platil Moreauovi jeho služby?
 

Opět se Američanům cosi zvrtlo

Po sesazení Dilmy a příchodu proamerického prezidenta Temera nezačala ekonomika růst, ale po neoliberálních reformách se snížila sociální pomoc, penze, pracovní právo a zdražilo se komunální bydlení. Zvýšila se pouliční zločinnost a strach obyvatel. Proto je zasahování armády přijímáno. Oživil se separatismus na jihu Brazílie – sedmého října tam proběhlo referendum o nezávislosti. Po severovýchodních státech, které se chtějí od Brazílie oddělit, nedávno s triumfem projel Lula da Silva. Generál Paiva napsal, že „Brazílie není pojištěna proti konfliktům mezi svazovými státy, jak je patrné ze současných politických souvislostí.“

Logicky se dá předpokládat, že se rozhodli nepopulárního Temera nahradit „tvrdou rukou“ vojáků s ponecháním neoliberálních tendencí v ekonomice. Je otázka, půjde-li Američanům v tomto případě vše podle jejich přání.

Vojáci jsou nepředvídatelní


Ani mezi vojáky není jednota, a proto je těžké předpovědět, jak se zachovají po převzetí vlády. Někteří jsou liberálové a jiní více nacionalističtí a nacionalisticky autoritativní. Takto se na současnou Brazílii dívá profesorka Pařížské univerzity Chiriová, která k tomu řekla: „Nevím jaké tendence zvítězí. Mohou uvěznit všechny, aby dostali moc, poslat celou Stranu brazilského sociálně demokratického hnutí do vězení, mohou v případě vítězství Lula da Silvy vyrukovat s tanky.“ Také by bylo možno vsadit na Bolsonara, aby převrat vypadal demokraticky.

Je třeba vědět, že existuje ještě další aspekt, který vojákům rozvazuje ruce: prezident, kterého nezvolil lid (Temer byl schválen parlamentem) nemá pravomoc velet ozbrojeným silám.

Mnoho zemí je nestabilních. Portugalci teskní po Salazarovi, Španělé po Francovi, Italové po Ducem. Není-li ve státě pořádek a život je stále horší, nevypadá vláda vojáků v očích obyvatel tak špatně.

Boris Martynov, vedoucí jedné z kateder MGIMO MID RF řekl, že v Rusku není vojenský převrat možný: „Dokud je u nás vertikála vlády, události se sledují a kontrolují. V Rusku byla špatná zkušenost v devadesátých letech, ale vzali jsme si z toho ponaučení, víme co lze čekat od našich liberálů, kteří ve skutečnosti nejsou vůbec liberální, ale tancují podle píšťalky USA.“

Převzato z Pravda.ru

Povolební debaty Vladimíra Moravce mě vždycky otráví. Mám pocit, že vždy vzkazy voličů naprosto ignorují a jedou dle svého propagandistického scénáře...Byly vůbec volby? Tohle si Ty voliči máš myslet! A na výsledky voleb rychle zapomeň! A tak jsem dala přednost TV Barrandov

0
0

Blanka Langerová
22.10. 2017
Většina preferovaných lídrů  stran zvolených do Poslanecké sněmovny vyrazila na povolební debatu do České televize. Vítěz voleb a šéf hnutí ANO dal veřejnoprávní televizi košem a raději šel debatovat s generálním ředitelem TV Barrandov Jaromírem Soukupem.Možná znáte týdenní rozhovory Vladimíra Soukupa  s prezidentem republiky Milošem Zemanem .Dokážete tak dobře vystihnout rozdíl mezi propagandistickou debatou Václava Moravce a rozhovory vedené ředitelem TV Barrandov Vladimírem Soukupem... Podívejte se...TV Barrandov

Jiří Paroubek: Pád sociální demokracie

0
0

Jiří Paroubek
22.10.2017 VašeVěc

Volby do poslanecké sněmovny měly tentokrát velmi specifickou příchuť. Velmi významnou roli, a to větší, než kdykoliv před tím, sehrály vlastně strany antisystémové, anebo strany jdoucí mimo hlavní proud české politiky. Tedy Komunisté, Okamura a jeho sdružení kandidátů, Piráti a tak nebo onak také Babišovo hnutí ANO. Česká politická elita soustředěná do tradičních politických stran prostě ztratila atraktivitu a důvěryhodnost....

V první řadě se jedná o sociální demokracii. V druhé řadě o strany tradiční pravice ODS a TOP 09. Tradiční pravice nedokázala vytěžit ze své opoziční role vlastně nic. Čtyři roky v opozici jen bezhlavě kritJiří Paroubekizovala vládu. Nepřišla s ničím konstruktivním. Vlastně je s podivem, že ji ještě poměrně slušný počet voličů zůstává. A za třetí jsou zde Lidovci, kteří v zásadě získali zhruba stejné zastoupení jako před čtyřmi lety. To je s ohledem na ztráty dalších tradičních českých politických stran, s výjimkou Komunistů, vlastně úspěch. Lidovci samozřejmě ze své pozice jazýčku na vahách ve vládě mohli vytěžit víc. Ale jakoby se chtěli soustřeďovat jen na své tradiční, v zásadě katolické voliče.

 
Proč sociální demokracie zažila pád?

Volební výsledek sociální demokracie nepřišel sám od sebe jako blesk z čistého nebe. Je to výsledek sedmileté činnosti nynějšího vedení strany, které pod vedením B. Sobotky s jistými obměnami prožilo sedm posledních let. Prožilo a přežilo a je potřeba říci, že vlastně velmi příjemně prožilo. Špatné volební výsledky střídaly výsledky ještě horší a nic se nedělo. Žádná sebereflexe. Největší problém Sobotky byl po celých sedm let v tom, že nebyl ochoten přijímat do svého týmu lidi, kteří mají odlišné názory na stranickou politiku anebo kteří mají potenciál za určitých okolností svého předsedu převýšit (většinou se pochopitelně jednalo jen o předsedovu fixní ideu). Vedení velké strany musí být složeno z mnoha různorodých a hlavně zajímavých osobností. Já jako předseda strany v letech 2006-2010 jsem to vždycky respektoval. Sobotka nikoliv. Domnívá se, že loajalita příslušné osoby k předsedovi je užitečnější než její kreativita a výkonnost. A tak strana poprvé ve svých dějinách měla po roce 2013 jednobarevné vedení šité na míru svému předsedovi. A to byl počátek jejího konce (doufejme jen dočasného). Stejným způsobem Sobotka obsazoval také ministerstva. Od začátku svého premiérského angažmá měl Sobotka problém s Janem Mládkem, který byl velmi dobrým ministrem průmyslu a je nesporně mužem, který se vyzná v české i světové ekonomice jako jeden z mála v ČSSD. Jiří Havlíček je nesporně velmi kvalitním odborníkem a byl dobrou náhradou, ale v závěru svého působení se nechal vmanipulovat (je otázka, kdo za touto manipulací stál, obávám se, že stejná vlivová skupina jako obvykle) do podpisu memoranda o lithiu, které vlilo novou krev do žil v závěru volební kampaně A. Babišovi. A bylo také předvolebním dárkem Komunistům a Okamurovcům.

A to již zvolna přecházím k druhé vážné příčině toho, proč sociální demokracie vlastně neuspěla. Kolem vedení sociální demokracie, a to je to přímá odpovědnost nejen Sobotky, ale celého vedení, se pohybovali po celou dobu vládního angažmá lobbisté z firmy Bison & Rose a také Sobotkův alter ego právník Radek Pokorný. A důsledkem toho bylo, že vedení strany bylo stále více ovlivňováno zájmy těchto lidí a bylo vlastně neschopné provádět účinnou politiku, s níž by se mu dostalo masové podpory veřejnosti. Prostě široká veřejnost vč. potenciálních voličů sociální demokracie ztratila důvěru ve schopnost sociální demokracie zajímat se o problémy obyčejných občanů. Vedení strany jako by bylo hluché k problémům obyčejných občanů. Přitom nepochybuji o tom, že L. Zaorálek není v zásadě napojen na žádnou významnou lobbistickou skupinu a snažil se řešit věci idealisticky a ve prospěch strany a občanů. To ale na volebním výsledku nic nezměnilo.

Za třetí, strana používala ve volební kampani v zásadě archaická hesla a témata, které se od ní konec konců očekávala. Která však v zásadě nejsou ničím novým a nepřinesla žádná překvapení. ČSSD ovšem nešla do ničeho vysloveně kontroverzně, jakoby se vlivných zájmových skupin obávala. Vedení strany se nechtělo pouštět např. do sporu o výši Jiří Paroubekvojenských výdajů, nevystupuje proti záměrům A. Babiše a pravice na zdvojnásobení vojenských výdajů, což bude znamenat vyhazování desítek miliard korun na armádu v průběhu několika příštích let. Vedení strany bylo rovněž velmi vstřícné k vojenským misím. Levicoví voliči ovšem nemají rádi ani zahraniční armádní mise, ani navyšování vojenských výdajů.

ČSSD vyšla do voleb také s poněkud podivnou volební kampaní plnou zvláštních, řekněme si otevřeně, špatných vizuálů, které byly ještě horší než většina billboardů a plakátů jiných politických stJiří Paroubekran. Tedy bez nápadu a jiskry.

Nejpodstatnější však byla personální nabídka. Z kandidátek zmizely zajímavé a barvité osobnosti, např. Jeroným Tejc, ale také některé další, které mohly straně ve volbách pomoci. Převládla funkcionářská šeď.

Strana dlouhodobě nectila princip presumpce viny. Vedení strany dlouhodobě umožňovalo lidem, jako je Karel Březina a další, pokračovat v politických funkcích, přestože byli obviněni anebo dokonce odsouzeni k trestu.

A strana vlastně díky svému vedení nebyla schopna, což do značné míry souvisí s introvertností dnes již bývalého předsedy Sobotky, udržovat po dlouhá léta strategickou iniciativu v médiích. Nepřicházela do společenské diskuse s vlastními tématy, kterými by přivedla do úzkých politické protivníky tak, jak to bylo běžné do června roku 2010.

Strana si dokázala neschopností těch, kdo řídí stranický aparát (Starec, Kucián), dokonale rozvrátit své administrativní zázemí. A vlastně ochromit svou organizační činnost.

Dnes je v situaci, kdy je před perspektivou závažného zkrácení příjmů ze státního rozpočtu do své stranické pokladny v důsledku fatálního poklesu volebního výsledku. A perspektivně může čelit vážným problémům také u odvolací soudní instance, tedy u Nejvyššího soudu, v kauze Lidového domu. To „nejlepší“ co mohli vyjednavači vedení ČSSD udělat je to, že dostali na veřejnost, kolik je strana ochotna zaplatit odstupného dědicům JUDr. Altnera. Tím byl předznamenán (protože nepřišlo z Lidového domu dementi) zřejmě i budoucí výrok Nejvyššího soudu.

Strana tak bude čelit velmi kritické situaci v oblasti financí.

Celé vedení strany by mělo neprodleně odstoupit, nikdo z něj by se neměl již ucházet v nejbližších letech o vrcholné stranické funkce a v nejbližším možném termínu by měl být svolán mimořádný sjezd ČSSD. Strana musí na sjezdu opustit politiku vytváření hlasovacích mašinérií a bloků, která je přivedla do tohoto bludného kruhu, ze kterého bude jen těžko návratu tak, jak je vidět na příkladu ODS.

Jiří Paroubek

Proč jsem nevolil sociální demokracii

0
0

Petr Meduna
22.10.2017 VašeVěc 
 
Lubomír Zaorálek v poslední předvolební televizní debatě deseti lídrů stran odmítl referendum o případném vystoupení Česka z Evropské unie. Velmi emotivně k tomu prohlásil, že jeho sociální demokracie ovšem podporuje přijetí zákona o obecném referendu.

Musím přiznat, že v případném referendu bych zřejmě hlasoval ve prospěch členství v unii. Přesto na mě Zaorálek svým kategorickým odmítnutím lidového hlasování zapůsobil velmi odpudivě a přispěl k definitivnímu rozhodnutí sociální demokracii nevolit.

Požadavek obecného referenda je totiž pouze instrumentem, jak občanům vzít možnost vyjadřovat se nejen k členství v unii, ale k čemukoliv. Jsou snad občané této republiky o tolik hloupější než pan Zaorálek, že by neuměli zaujmout pro budoucnost republiky správný postoj? Mají snad jediné právo – zvolit L. Zaorálka, který v duchu vědeckého komunismu, bude řídit jejich kroky?

Nesvědčí obava z lidí a jejich hlasu o neschopnosti? Ano, mnohé začalo již při vyjednávání o našem vstupu, je možné často pochybovat, zda tehdejší vyjednavači jednali v zájmu republiky. Netroufnu si soudit, zda to byla neschopnost nebo snaha zavděčit se Bruselu. V některých případech byl ovšem výsledek žalostný.

Nejsem jistě také sám, kdo si myslí, že i dnes až příliš často hrajeme submisivní roli. Je to v unii skutečně nutnost? Nebo si jen někteří naši politici metou cestičku do lukrativních bruselských pozic, majíce před sebou příklad Vladimíra Špidly?

Plky o obecném referendu už sociální demokracie jednou občany podvedla. Pamatuji si totiž věrolomnost v souvislosti se vstupem České republiky do NATO. Tehdejší předseda Miloš Zeman sliboval o tomto vstupu referendu. Bylo? Nebylo. Tím nejsem proti zapojení do aliance, ale jen si myslím, že tehdy byla pravá chvíle pro schválení obecného referenda. Něco za něco. Místo toho M. Zeman vedl vládu, která po telefonu Madelaine Albrightové z České republiky učinila agresora proti Srbsku.

Téměř dvacet let poté stále obecné referendum nemáme a lidem je odebráno právo vyjadřovat se k zásadním věcem veřejným nejen ve volbách do Poslanecké sněmovny nebo Senátu.

Nevěřím nynější sociální demokracii, poučený nejen Milošem Zemanem, nejen Bohuslavem Sobotkou a jeho pimprlovým divadlem okolo církevních restitucí, ale i letitému žvanění Lubomíra Zaorálka. Nepatřím proto mezi těch 7,27 procenta voličů, kteří sociální demokracii dali hlas.

Posledních 12 minut Světového festivalu mládeže a studentů v Soči

0
0

22.10.2017, Petr Ďoubalík


Podařilo se přidat titulky k fragmentu videa ze slavnostního zakončení festivalu.

Pro zájemce je celé zakončení zde:
https://www.youtube.com/watch?v=tXUhUgRe85I

Informovaný Erik Best na Primě prozradil, jaká asi vznikne koalice a jak prezident Miloš Zeman pomůže Andreji Babišovi (ANO)

0
0
22.10. 2017  PL,část článku
Zrodí se koalice ANO, ODS a lidovců, odhaduje Erik Best. A tím zdaleka neskončil
Americký novinář  promluvil o tom, jak se možná bude rodit koalice. „Možná už se jedná o koalici proti Babišovi,“ upozornil novinář. Kromě toho existuje i možnost, že se rozhádají některé strany uvnitř, např. ODS, a stane se, že část politiků Babiše podpoří a další ho odmítne, což nahraje Babišovi.“

Zatímco s druhou částí Bestova tvrzení politolog Petr Just souhlasil, s chystáním nějaké protibabišovské koalice už měl problém. „Nemyslím si, že je tady nějaký potenciál pro silnou antibabišovskou koalici,“ řekl jasně s tím, že volební výsledky takovéto koalici nepřejí.

Teoreticky je také možné, že dojde k obnově koalice ANO, ČSSD a KDU-ČSL. Podle amerického novináře je však u sociální demokracie problém v tom, že to jsou dvě strany v jedné. „To jsou vlastně dvě strany, protože tam je jedna skupina, která má silné ekonomické zájmy, tam je pan Sobotka a pan Chovanec, a pak je tam druhá část reprezentovaná panem Zaorálkem, která nemá ty stejné ekonomické zájmy v ČEZ, ve Škodě Transportation a jedné zbrojovce,“ zaznělo z úst amerického novináře.

Best je přesvědčen, že ČSSD bude nahrazena občanskými demokraty, protože se i v ODS projeví určité ekonomické zájmy. „Tady si myslím, že to bude ANO, ODS a KDU-ČSL, a když ODS začne zlobit, tak jí Babiš může vyhrožovat, že ji vymění,“ zaznělo z úst novináře.


Zásadní roli prý může sehrát i prezident Miloš Zeman, který je z ústavy nadán pravomocí zastavit konkrétní trestní stíhání. K tomu bude potřebovat i podpis premiéra, ale premiérem bude Babiš, který své zastavení trestního stíhání zřejmě podepíše.

„Já si myslím, že je to skoro nutné, protože tady je Monika, Monika Babišová. Pan Babiš imunitu má, zatímco Monika Bišová ji nemá. A to tu bude Monika Babišová chodit čtyři roky po soudech a pan Babiš ne?“ ptal se Best. Zdá se mu to jako nesmysl. Proto podle jeho názoru prezident sáhne k tomu, že zastaví trestní stíhání.

Politolog Petr Just o tomto odmítl spekulovat.
Erik Best ale přidal ještě jeden rozměr. Andrej Babiš si prý musí zachovat tvář vůči zahraničí a tady si bude muset dát pozor, zda by ho v očích západních politiků nepoškodila podpora od SPD Tomia Okamury a od komunistů. Pokud k tomu přidáme i tento mezinárodní rozměr, Babiš nemá zase tolik možností, jak vládu sestavit.

Podle Justa je také otázkou, jak by se veřejnost postavila k vládě podporované od KSČM. Pochválili by voliči Babiše za kultivaci politické scény, nebo by Babiše za spolupráci s komunisty odsoudili? To je prý teď těžké říci. Neměli bychom prý zapomínat také na to, že komunisté jsou jednou z osudově oslabených stran.

Best má za to, že hlasy komunistům odebral především Tomio Okamura se svou SPD. „On objel celou republiku, je to charismatický politik, a když s ním mluvíte, tak on je hodně milý,“ podotkl Best. V ČSSD teď podle jeho názoru politik podobného ražení chybí. Ale to dnes není jediný problém sociální demokracie. Best znovu poukázal na rozpolcenost této strany a vzkázal jí, že si musí vybrat, jestli chce být stranou politickou, nebo stranou ekonomickou.


„ČSSD musí být buď politická strana, nebo komerční strana. U pana Babiše je vidět, že je komerční strana, ale u ČSSD to není vidět a pan Babiš to velice dobře využil u lithia, u OKD a podobně,“ připomněl americký novinář.

Zaútočíme „vlčí smečkou“, pohrozili Ukrajinci ruskému námořnictvu. O iluze přišli po třech dnech (VIDEO)

0
0
Napsal/přeložil: Geo
22.10. 2017   Eurasia 24
Ukrajinské námořnictvo s velkou slávou ukázalo taktiku útoku „vlčí smečky“ na ruské námořní cíle v Černém moři a také prostředky jejího provedení: malé dělové čluny Projektu 58155 Gjurza-M. Jen tři dny poté Rusové názorně předvedli, jak by takový útok „vlčí smečkou“ pro Ukrajinu skončil.

V polovině října na moře poprvé vypluly dva páry „rychlých“ ukrajinských bojových člunů, zatímco třetí dvojice zůstala u pevniny. „Název ‚vlčí smečka' vystihuje, že se můžeme v šestici (člunů) vrhnout na velké plavidlo protivníka,“ řekl velitel jednoho z člunů Alexandr Regula.

Taktika „vlčí smečky“ – mnoha lehkých plavidel útočících na jedno velké – není vynálezem ukrajinských námořníků. „Když ‚vlčí smečka' zaútočí na ruskou loď, ta nebude schopná současně držet na mušce šest, pět nebo ani čtyři cíle. To znamená, že přinejmenším jedno z těchto pancéřovaných ‚vlčat' protivníka dostane,“ řekl velitel skupiny hladinových plavidel Dmitrij Gluchov.

Zde je video z ukrajinské slávy.

Jenže chrabří Ukrajinci ve svých úvahách zcela opomněli jednu věc.

Jen tři dny po ukrajinském cvičení posádky letadel Černomořské flotily námořnictva Ruské federace cvičily ničení skupiny bojových plavidel fiktivního protivníka. Informoval o tom vedoucí oddělení informačního zabezpečení Černomořské flotily kapitán Vjačeslav Truchačev.

V průběhu cvičení vedly průzkumnou činnost letouny Su-24MP, které na moři odhalily skupinu lodí – imitujících právě malé raketové čluny.

Co se dělo poté, můžete vidět na videu níže: na lodě zaútočily víceúčelové stíhací letouny Su-30SM, které je zničily bombovým útokem:


video zde

Prolezli tak, tak, ale štěkají nejvíc..

0
0
Radomír Dolanský
22.10.2017   Rukojmí
Kalouskův učeň svými záštiplnými bláboly překonal samotného Mistra keců. Praha a „cizinci“ se vyznamenali záchranou fialového moru. Nicky nedokáží pochopit, co je to vůle voličů. Z jejich vyjádření bylo cítit, že volič = tupec.
A tak, jak Čechy straší tato galerka už třicet let komunistickým nebezpečím, zatímco na jejich triku jdou podvody do miliard, mají nového bubáka, AliBabiše z Čapího hnízda.
Petr Fiala se dme pýchou, jako by to byla ODS, která získala bezmála 30% hlasů voličů. Ale ani on neopomněl vyčíst oprávněným, že volili mafiánského zloděje. Vlastně všichni zhrzení se téměř utopili v kecech o demokracii a poznámky o nástupu nacistů a zlodějů zvracela mnohá ústa.
Chvílemi působili zhrzení až komicky, když zloději fňukali, že lid zvolil zloděje. Ufňukanci jsou na pokraji infarktu. Tolik zvratků vylili na Babiše, že zapomněli národu sdělit, co pro něj chtějí udělat, a nesvéprávní jej přesto zvolili s tak obrovskou převahou. No, rozdíl přibližně milionu hlasů je zdrcující a neoddiskutovatelný. A tak, jak Čechy straší tato galerka už třicet let komunistickým nebezpečím, zatímco na jejich triku jdou podvody do miliard, mají nového bubáka, AliBabiše z Čapího hnízda.
Kalouska může názor voličů rozervat. Ovšem česká média se můžou radovat, že nemusí vyhledávat nového blábolistu. I když ten se vlastně zrodil právě na půdě Topky. Honza Farský nastoupil s rétorikou svého učitele jako přes kopírák. Čas ukáže, zda získá přívlastek chytrý nebo hloupý. No, pokud nechce být za hlupáka, měl by se pozorně podívat, kam za ta léta dostala Topku Kalouskova rétorika.
Dobrý starosta od malé vesničky až po velká města vyniká vzácnou vlastností umění kompromisu. Takto mnohdy překvapoval ve Sněmovně předseda STAN Petr Gazdík. Dovede to, co se za třicet let nedokázalo naučit 95% darmošlapů ze Sněmovní ulice – přijmout dobrý nápad, i kdyby byl od samotného ďábla. Ovšem, pokud Farskému popustí uzdu příliš, ono rodinné stříbro povahy starostů, se rychle rozplyne v planých kecech a urážkách oponentů, jak to velmi dobře známe například od Jejich uražené ješitnosti Fialy a Kalouska. Páně Fialova ostatně neměla daleko k zlostnému výbuchu, když se jej novináři opakovaně ptali, jestli by Václav Klaus mladší neměl vystoupat nahoru. Ano, Václav Klaus mladší je hlas rozumu, který ODS již dávno ztratila.
Velký vítěz je zcela určitě kontroverzní postavou, takže uvidíme, jak se popasuje s Mňačkovým Ako chutí moc. Možná by všechny mohl překvapit experiment ANO, SPD, KSČM. V zájmu splnění alespoň některých bodů volebního programu, by se zklidnil i Tomio. Ostatně jeho rétorika se léty v politice podstatně změnila od stálého omílání přímé demokracie a přetlačování silou hlasu. V republice máme mnohem větší nebezpečí, než jsou dnešní komunisté, takže i to by se dalo přežít. Nebezpečím pro Babiše je především Babiš sám. A to proto, že si nedovede vybrat vhodné spolupracovníky a bude se s nimi hádat další čtyři roky. Přesně to by pravděpodobně nastalo při realizaci jeho úvah ANO, ODS, Piráti. Uvidíme.

Vlna hněvu i nad naší zemí: Fantastický fenomén Babiš. Tomio Okamura a Václav Klaus jr. – dva další vítězové. Nepoučitelná ODS? Trapná hysterie v ČT. Zajímavé zisky i ztráty. Před námi Katalánsko?

0
0
Petr Hájek
22.10. 2017   Protiproud
Přináší první reflexi všeobecných voleb, které po letech nekonečné zničující nudy přinesly přece jen nové naděje – což se ovšem netýká Kavárny...
Vítězství Andreje Babiše v parlamentních volbách je fenomenální. Zvítězil ve všech krajích, ve všech okresech – včetně Prahy, která se (mediálně) zdála být hlavním centrem protibabišovské opozice. Něco takového se zatím ještě nikomu nepodařilo – takže klobouk dolů! Zpráva, kterou tím většina voličů svým spoluobčanům vyslala, je jasná: Nevěříme establishmentu (médiím, politikům, části policie), že slovenský miliardář je zlo a nebezpečí pro naši zemi a demokracii (která už stejně neexistuje).

Naopak věříme jemu, že byl kunou v kurníku pro bez výjimky všechny politické strany v dosavadní sněmovně a ve vládě. Že se ho potřebovali zbavit, protože s nimi nechtěl hrát jejich po desetiletí trvající zkorumpované hry. Na prvním místě je to pak sociální demokracie, jejíž premiér Andreje Babiše z vlády nejprve vyštval, aby pak ministr vnitra na něj ještě poštval „svou“ policii.

Čím více nám chtěli vtlouci do hlav pomocí médií (těch tzv. veřejnoprávních a Bakalových zvláště), že je to nebezpečný člověk, kterého je třeba zničit a z politiky vyštvat, tím více jsme mu věřili. A tak jsme „zvedli zadky“ a šli bránit svého šerifa. To koukáte, soudruzi novináři, politici a „politologové“, co? Vypálili jsme vám rybník velmi podobně (ač v jiném volebním a ústavním systému) jako rozhořčení bílí Američané, když navzdory washingtonským bažinám (u nás se jmenují pražská, brněnská atd. Kavárna) zvolili Donalda Trumpa prezidentem.

Vlna se valí a sílí

Opravdu se to tomu v mnohém podobá – a všimla si toho i některá (výhradně zahraniční) média. Je to ale trochu legrační, protože Babiš s Trumpem nemá společného vůbec nic. Kromě toho základního, že soupeří o moc s dosavadním establishmentem a jeho „malým českým Deep State“. I v našem případě tento nevolený podzemní stát tvoří většina hlavních médií a různé „sorosovské“ neziskovky napojené tak či onak na Brusel. A potom někteří vyděšení Babišovi byznysoví konkurenti, kteří se „zhmotnili“ v anonymním udavačském webu Schuman. Ukázali tak, že mají dlouhé prsty vedoucí k tajným službám, části policie a státních zástupců. Také dosti děsivé.

Jediné skutečná zpráva, kterou výsledky našich parlamentních voleb vyslaly dovnitř i ven, je tak vlastně jednoduchá: Hrozny hněvu dozrávají a vlna, která se valí od Ameriky přes západní a střední Evropu a prvními vlnkami již začíná omývat přízemí skleněných paláců Bruselu, nabrala v České republice zase o něco větší energii. Zapomenutí a leta podvádění, jimž měl zacpat ústa uměle vyhnaný blahobyt (který zaplatíme tvrdou krizí patrně dost brzy), se probudili:

Totalita, projevující se především migrantskou (převážně muslimskou) tsunami, šílené hrátky provokující válečný požár s Ruskem a s tím související destrukcí zbytků občanských svobod, byla právě tvrdě odmítnuta. Pokrytectví politické korektnosti, projevující se zničující homo, gender, „eko“ a dalšími „liberálními“ agendami a vrcholící třeba i absurdním tzv. protikuřáckým zákonem z dílny ČSSD, který likviduje „českou hospodskou kulturu“ – jsou jen jejími vnějšími znaky. V hloubce to však je pokus o úplnou destrukci národních společenství a států. A právě na to reagovala vlna, která vynesla Andreje Babiše na nedostižný vrchol.

Chybný cíl?

Můžeme se samozřejmě dohadovat, zda Babišovi voliči nezamířili nepřesně: prostě jestli ve skutečnosti nezvolili jen jinou masku téhož establishmentu, který chtěli odmítnout. Dokonce i kdyby tomu tak bylo, mají přesto pravdu. Intuice (hlas lidu – hlas Boží) se ve své mnohosti při takto jednoznačném výsledku jednak obvykle příliš nemýlí, jednak bude mít zpětný efekt: Babiš bude své kroky alespoň zčásti muset přizpůsobit fikci (snu o sobě), kterou vyvolal – chce-li být úspěšný. A to on chce.

Jenže vedle hlavního směru se zemí prohnalo i několik dalších bouří s toutéž inspirací a motivací: Famózní úspěch Tomia Okamury a Pirátů, kontrastuje se stranami Kavárny balancujícími (se smrtelným potem) na pětiprocentní hranici.
Pokud by volební účast byla o jedno dvě procenta vyšší, skončily by – včetně lidovců – všichni Kalouskové mimo sněmovnu. Ale i to, že „venkov“ nakonec dovolil Praze, aby je na poslední chvíli vytáhla z pod okraje propasti zapomnění, má z hlediska interpretace výsledků velký význam. Čtyřicet procent „zadků“, které zůstaly na kanapi, tím dalo najevo, že se zatím neděje nic tak hrozného, aby to k nim dolehlo.

Zisky


Pokud je hlavním fenoménem voleb Babiš, hned druhým je Okamura. Bez ohledu na to, že nakonec o pár tisíc hlasů zůstal „až“ za ODS a Piráty. Samozřejmě že Piráti nejsou nic jiného než další sociálně-inženýrský projekt Kavárny (v našem i mezinárodním měřítku), který má mystifikačně „kanalizovat“ především mladší voličské generace, stejně jako část městských „středních liberálních intelektuálů“ zklamaných všemi těmi Kalousky, Schwarzenbergy, homo-Stropnickými či Bělobrádky.

V tomto ohledu stačila účast lehce nad šedesát procent a „koncept kroužkování“, aby zatípla sudeťáckého koně Hermana či (snad ještě horšího, jen méně viditelného) Gabala, dalšího z lidoveckých válkychtivých jestřábů. A také hrůznou socialistickou ministryni Marksovou, topáckého místopředsedu Ženíška a mnohé další. Ukázalo se tak, že (sporná) koncepce preferenčního kroužkování se nejen vžila, ale může přinést i zajímavé konstelace. Někteří straničtí kandidáti – typicky „věčný poslanec“ Marek Benda či Pavel Žáček z ODS – si prostě uvnitř oficiální kampaně „vyrobí“ i kampaň soukromou, která je vynese do sněmovny navzdory stranickému vedení, jež je umístí na nevolitelná místa. Skvělé!


Třetí fenomén


Za Babišem a Okamurou je bezpochyby třetím hlavním fenoménem voleb mladý Václav Klaus. Tím, že v absolutním počtu dostal po Babišovi nejvíce preferenčních hlasů v celé republice, poslali voliči dosavadnímu vedení strany jasnou zprávu (předseda Fiala měl výsledek skoro trojnásobně nižší): ODS se snad definitivně zachránila, ale pokud nechce hrát věčnou marginální roli bezmocné opozice, musí do jejího čela přijít nový charismatický vůdce.

Vedení si tuto „zprávu“ ovšem okamžitě vyložilo po svém: S Babišem nikdy!, zvolal jen pár minut po sečtení výsledků zoufalec Petr Fiala. Dal tak najevo, že jeho „stranický establishment“ úplně kašle na možnost konečně prosadit některé programové priority a současně přibrzdit velkého Andreje v jeho rozletu. Sto pětka, kterou by společně měli (a Babiš by do ní evidentně šel), by byla bezpečným odrazovým můstkem k možnému opětovnému zrození pravice v České republice. Avšak „hrdí“ ódesáci raději stínují pubertální pózu – a na svého voliče se vykašlou. I to je fenomenální – ovšem v tragickém slova smyslu.

Vítěz bere vše

Vřele doporučuji nevěnovat se zábavě nevolených politiků v médiích – o tzv. politolozích (neskutečná parazitní profese!) ani nemluvě. Nyní sedí hodiny a hodiny v televizích a rádiích či redakcích novin – a spekulují a spekulují. Kdo s kým, proč, za kolik a tak dále a tak dále. Je to čirá politická masturbace, protože všechno je v podstatě jasné a jednoduché.

Andrej Babiš vyhrál – a bere vše. Směřuje nejspíše k jednobarevné vládě podpořené realistickým politikem Okamurou, oslabenými komunisty či ještě někým jiným. V nejhorším případě bude hrozit předčasnými volbami, při nichž by již získal nadpoloviční většinu mandátů. Balvan, který si lidovci a socialisté sami navalili na pokračování „mocenského lizu“ (který je jediný ještě může uchovat při životě), je stejně směšný jako Fialova antibabišovská „hrdost a zásadovost“: Můžeme jednat, pokud tam nebude „trestně stíhaný“ Babiš (a Faltýnek).

Odhlédněme od podstaty, kterou je umělá „trestní“ kauza, která nikoho nezajímá, jak dala třetina voličů jasně najevo. Babiš je mistr vyjednávání. Buď postaví takovou sestavu, v níž nový parlament nekývne na jeho „vydání“, nebo mu prezident dá milost (třeba se zdůvodněním, aby neohrozil stabilitu země), nebo stíhání prostě zastaví státní zastupitelství jako nedůvodné. Ono nejspíš skutečně nedůvodné je – a už je po volbách. Ostatně ani OLAF (bruselská agentura, která měla „potvrdit“ relevanci obvinění) se nejspíše nebude snažit postavit Brusel ještě více proti vítězi voleb a jistému premiérovi „neklidného Česka“.

Nová epocha?


Vše, co bylo dosud, je zhrouceno, „polistopadový vývoj“ skončil. Zhruba tak charakterizovali Babišovo vítězství hned večer v České televizi někteří novináři – stálí to „hosté“ této žumpózní mašiny na manipulaci veřejným míněním. Jediným osvěžením byl Jaroslav Plesl, šéfredaktor MfDnes, který svým kolegům dokola opakoval, že jsou hysteričtí blázni.

Hysterčili dál, zvláště šéfredaktor ultralevičáckého deníku Referendum a člen propadlé ČSSD Jan Patočka, stejně jako Bakalovi hoši Šídlo a Tabery z Respektu (to byla, panečku, „objektivní“ sestava komentátorů!) – a bohužel i jinak často rozumný Bohumil Pečinka z Reflexu. Ostatně když se člověk podíval na předvolební „prognózu volebních výsledků“ tohoto časopisu, musel se jejich porozumění politické situaci jen smutně pousmát (např. ČSSD dávali 16%!).

Něco se stalo

Jistě, není to tak, že se vůbec nic nestalo. Zvláště pokud jde o budoucí Babišův „premiérský“ vliv na armádu, policii a státní zastupitelství (o tajných službách nemluvě), je čeho se obávat. Zvláště pokud „vyčenžuje“ svou kauzu Čapí hnízdo za prosazení „Speciálu“ – a celého nového zákona o státním zastupitelství. Tím se na dlouhá léta přesune skutečná politická moc do rukou Bradáčových, Ištvanů a Šlachtů: na každého mají stovky „nahrávek“ – a možná nakonec i Babiš sám se stane v jejich rukou jen vykonavatelem „cizí vůle“.

Ale to vše teprve uvidíme. Totální většina našich spoluobčanů nám poslala vzkaz, kterému bychom se měli snažit porozumět. Že to neudělá Kavárna a její Deep State je jasné. Pojedou Babišovi po krku, jako jejich kolegové z Washingtonu po Trumpovi.

Pohleďme ke Katalánsku

Andrej Babiš teď musí něco předvést. A předvede. Ať to bude cokoli, rozhodně to nebude taková tragédie, jako byla bezbřehá hrůza za Sobotky, která nakonec způsobila, že lidé smetli větší část dosavadního establishmentu. Nemluvě o tom, že své (a nepochybně nikoli nudné) k tomu ještě řekne i prezident Zeman.

Jediní, kdo se mohou skutečně oprávněně děsit volebních výsledků, jsou stále ještě mocní (ale těžce zranění) štamgasti Kavárny.
My ostatní můžeme spíše se zájmem očekávat, co s našimi hlasy udělají ti, jimž jsme je „tam hodili“. Zda se pokusí zájmy, kvůli nimž jsme je volili, obhájit a prosadit, nebo zda se budou bít v prsa, jací jsou kabrňáci, když se na ně vykašlou.

Jeden by řekl, že to bývalo smyslem voleb. Pokud se ale nic nestane a Babiš se stane jen establishmentem v novém převleku – pak se již téměř zralé hrozny lidové hněvu utrhnou docela.

Pak pohleďme ke Katalánsku.

Dosavadní vedení ČSSD: Nic nezapomněli, něčemu novému se nenaučili

0
0

Oleg Rybnikář
23.10.2017
Takže hlavní příčinou volebního debaklu je nejednotauvnitř ČSSD, dozvěděli jsme se od jejího úřadujícího statutárního místopředsedy. Můj ty bože, má nás všechny za blbce? Asi ano! Kam se poděla pluralita názorů, jako jedna z nejdůležitějších (evropských) hodnot demokracie? 



Jednota je pochopitelně fajn, ale pouze za předpokladu, že se jedná o jednotu autenticky spontánní, v rámci svobodného prostoru, a nikoliv o hřbitovní jednotu mrtvolného puchu, vznášejícího se nad bojištěm, posetým mrtvolami. Jednota politické strany, dosažená umlčením či vypuzením všech názorových oponentů, je cestou k politické bezvýznamnosti. Což v případě ČSSD právě vidíme v přímém přenosu.

Obchodně politické mafiánské struktury uvnitř ČSSD ji prožraly zevnitř jako síť rakovinných metastáz. Exemplárním a signifikantním příkladem je situace v Praze, která dospěla až do stádia civilně soudního projednávání, a to před obvodním soudem pro Prahu 1. Tam bude, po dvouletém líném prodlévání soudu, projednávaná v lednu 2018. Soud bude konečně rozhodovat o žalobě, která se domáhá zrušení řady svévolných rozhodnutí Krajského výkonného výboru ČSSD v Praze, která odhlasovali devótně poslušní členové tohoto orgánu pod dirigentskou taktovkou Karla Březiny, a to přesto, že byly v hrubém a evidentním rozporu nejen s demokratickými pravidly, ale i s ustanovením samotných Stanov této politické strany. Cílem těchto neoprávněných a nehorázných rozhodnutí KVV ČSSD Praha bylo zbavit se „neposlušných“ funkcionářů a členů strany před volbami, a ostatní disciplinovat, a tím si zajistit svoje jména na kandidátkách a pokračující absolutní loajalitu všech ostatních. Což se podařilo.

Obdobné procesy probíhaly i v dalších krajích. Namátkou jmenujme Jihočeský a Jihomoravský, případně i Severomoravský. Jména dalších odstavených, jako je Zimola, Tejc, Škromach, Hašek, Benešová ….zábavná je epizoda s nepřipuštěním návratu druhého nejúspěšnějšího minulého předsedy ČSSD zpátky do lůna strany, představuji řadu příběhů, který každý sám o sobě je hanebný, nedemokratický a odsouzeníhodný, a ve svém souhrnu jsou výrazem prohnilosti dnešní ČSSD jako institucionální organizace. A tuto prohnilost obecná veřejnost vnímá, neboť to páchne. A k tomu připočtěme bezduché, obsahově prázdné, šroubované fráze při jednání s lidmi, arogantní jednání ve věci svých dluhů, mám na mysli především případ Altner, dále řiťolezectví vůči nedůvěryhodným nadnárodním strukturám, bruselsko-atlanticky dvojí metr při posuzování a hodnocení zahraničních problémů, tunelování státu, exemplárním příkladem je kauza lithium, a další způsoby jednání, které fakt nejsou „sexy“. A oni nám nakonec řeknou: „oni nás nevolí proto, že jsme jim nedokázali vysvětlit, jak jsme dobří „(!!!). To je totální nedostatek sebereflexe, je to totální pokrytecká výmluva. Je to absolutní neochota a/nebo neschopnost konfrontovat svoje názory a stanoviska s realitou.

Jedinou případnou šancí ČSSD, jakožto instituce a organizovaného subjektu, je poslat tyto nes(t)oudné své představitele, kteří naprosto zklamali, do …. politické bezvýznamnosti a pověřit odpovědnosti nové tváře, a to zcela nové tváře. Nejlépe najít nějakého českého Corbyna či Sanderse. S tímto hledáním by neměli zbytečně otálet. Svolávat sjezd až na duben 2018, to znamená s půlroční prodlevou, to je merkelovská snaha problém nechat vyhnít, stejně jako to udělali po předchozích volbách, při násilném autoritativním potlačení pokusu o oprávněný ozdravný proces, falešně označeného jako (tzv.lánský) puč. Lživé tvrzení, že svolat a uskutečnit sjezd dřív objektivně nejde, je dalším novým příkladem snahy všechny oblbovat. Lžou ráno, lžou v poledne, lžou večer. V pondělí (když ne v neděli či v sobotu večer) se klidně může sejít grémium a vyzvat všechny MO, OVV a KVV, aby se do konce týdne sešly a rozhodly o svolání členských schůzí a konferencí. Do 6.11. mohou zvolit delegáty v ČS MO, do 15.11. mohou proběhnout obvodní konference, do 30.11. krajské konference, a sjezd může být kolem poloviny prosince t.r. a to i s termínovou rezervou. Na Vánoce 2017 může mít ČSSD jako dárek zbrusu nové vedení (mj. kompetentní k jednání a rozhodování o případné vládní ne/účasti)…kdyby ovšem chtěla. Ona ale zřejmě nechce. Ani na Vánoce, ani na jaře. A podle toho i dopadá. Je to strana, zralá na zrušení soudem, a jak prezident, tak (nová) vláda, kteří jsou jediní oprávnění tento návrh soudu podat, by o tom měli vážně uvažovat. Neboť ČSSD, ve své současné situaci, a to nejen té viditelné, ale zejména té podhladinové, není nositelkou sociálního a demokratického étosu, ale jeho potlačovatelem, což je to, co skutečně ohrožuje demokracii v tomto státě.

Důvody mé volby Babiše

0
0
Jaroslav Loudil
22. 10. 2017
1. Není jako politik spojen s tím, co u nás provedli politici v období 1990-2012 a bylo toho dost. Vyjímám :
- nesmyslná kuponová privatizace /Kožený a spol/
- nesmyslné 100 % rozprodeje kvalitních českých firem do zahraničí / ČSOB,KB,ČS,Prazdroj,vodovody a kanalizace...atd/. = vyvádění jejich dividend ven
- obří množství korupčních kauz !! /Pandury, CASA, Tatrovka, .... je to skoro nekonečné/
- rozhazování peněz z rozpočtu v časech prosperity = podíl hlavně ČSSD = "pasatelkovné a podobně" = obří nárůst státního dluhu


- ačkoli ČSSD dnes z plakátů hlásá : "Stop levné práci ! , byli to právě oni kdo spolu s ODS za korunu !! prodávali stavební pozemky a dávali 10 leté daňové prázdniny firmám, které - "Dřou Čechy na 3 směny v plechovkách u dálnic jako mezinárodní otroky za mrzký peníz". Domácí čeští podnikatelé takovéto výhody nedostali. Je snad Amazon či korejská pneumatikárna dobré zaměstnání pro Čechy ve 21 století ??

2. Zavedl potřebné EET . Domnívám se, že jako zdroj peněz do rozpočtu funguje. Dosud bylo mnoho třeba řemesníků, kteří kasírují do kapsy bez dokladu, jen - "per huba".

3. Není "profesionální politik", což je u nás v polistopadové době už jen sprostá nadávka pro nicnedělajícího ničemu. Když jsou občané ČR dotazováni, jakého povolání si váží, pak politici jsou na chvostu spolu s prostitutkami, popeláři , kapsáři a bankovními lupiči.

4. Babiš má ve firmách 28 000 zaměstnanců a státu platí ročně daně kolem 600 mil. Kč. Je mi jedno, jaké platy platí svým lidem, či jak se k těmto firmám dostal. On řídí firmu velikosti bývalé Škody Plzeň a jeho firma vydělává. Ať si každý zkusí řítit třeba "firmičku" s 500 zaměstanci , většina z nás by tohle nedala.

5. Od Babiše očekávám politiku více ve stylu Viktora Orbána = "Oni jen kecají, my konáme". Když Merkelová kecala a fotila se s ekonomickými islámskými běženci , tak Orbán nasadil armádu, která postavila plot. Tak 8 milionový národ "vyučil" 80 milionový . To, co nezvládli Němci, zvládl Orbán za několik týdnů.

6. Kauza čapí hnízdo je na 100 % politické zadání. Kdysi , když jsem měl ženu doma s malými dětmi, tak jsem žádal o sociální dávku , špatně jsem si to ale spočítal, neměl jsem na ni nárok. Úřednice mi to přepočetla a zamítla. Kdyby mi ji "přiklepla" a já ji neprávem čerpal, kdo by byl pak vinen ?? Samozřejmě že ta úřednice !! To ona promrhala část státních peněz do mých neprávem čerpaných dávek. Dnes je tedy třeba stíhat nikoli Babiše, ale úředníky, kteří mu evropské dotace přiklepli. Já jsem se tak v minulosti pokusil o "babišovo čapí hnízdo", ale v malém měřítku. Chtěl jsem státní peníze, na které jsem neměl nárok. Vůbec se necítím vinen. Úředníci plnili svou povinnost.

Orbán je - "muž akce" , který se nebojí skoro nikoho. Zve si Putina pravidelně do Budapešti, i když Burusel skřípe zubama.

Stavba atomové elektrárny je dnes jedním z největších možných technických úkolů. My ji chceme v Dukovenech , Orbán ji chce v Paksi. Orbán ji bez výběrového řízení přidělil ruskému ROSATOMU , po novém roce se začne kopat. Dokončení 2025 ?? My v ČR kecáme, bádáme, uvažujeme ,hádáme se. Dokončení ?? Snad nikdy !

Česku chybí - "Muž akce". Babiš odmítá běžence i Euro. Souhlasím. Jako člověk který řídí 28 000 zaměstannců může ladacos " postrčit." Samozřejmě to bude i v jeho prospěch.

Možná budu také zklamán Babišem, jako mne dosud zklamaly : ODS, TOP, ČSSD, KDU,...chci prostě jen změnu a to změnu velkou.

P.S. Babiš + Okamura drží 50 % /100 hlasů sněmovny/ = PAT . Pokud někdo silně nesleví ze svých výkřiků, že nebudou s policejně stíhaným /Babišem/ a extrémistou /Okamura/ spolupracovat , pak tu máme mimořádné volby. Máme to dnes 100 proti 100. To nikam nevede.

Máme demokracii, národ chtěl změnu a to velkou. Je tady. Národ nebyl oklamán populistou. To co přišlo je jen důsledek mizerné práce : ODS, ČSSD, TOP, KDU v minulosti.

Krmí Babiš 28 000 zaměstnanců, nebo oni jeho?

0
0

Ivan David
23. 10. 2017
Naivita většiny voličů je do nebe volající. A všude na světě. Že se démos nechá tak snadno oblafnout, to je hlavní problém demokracie. Ptám se sám sebe, co očekávají od...? Opakuji prefabrikované demagogické argumenty a mají je za vlatní. To platí vždy, i když volby dopadnou "dobře".
Babiš je hodný strýček a silný vůdce v jedné osobě a jeho Češi mu rozumějí. Jsou i kritické hlasy. Vybírám z názorů v komentářích ke článkům na Nové republice a jinde:
"Volil jsem Babiše. Důvod ?? Zaměstnává ve svých firmách 28 000 lidí a na daních platí státu asi 0,6 mld. Kč ročně. Trochu "jiný výkon" než u těch, co si už 30 let bez přestání "ohřívají prdel" za 80 000 Kč měsíčně v parlamentních lavicích bez jakékoli zodpovědnosti za svou tzv."práci". 


Benda, Kalousek, Sobotka,...atd. atd.Možná právě oni žijí v parlamentu díky oněm Babišovým daním, 600 000 000 Kč ročně, z toho se dá už něco "poplatit". Podnikatel Babiš zaměstnává 28 000 lidí ,trochu jiný podnikatel, než třeba Kožený nebo Bakala. Ti zbohatli z bezpracných zlodějen."

---

"Práce v Babišově firmě: „Práce strašná. Málo peněz a moc mafie, říká nám lámanou češtinou mladík. Je z Bukurešti a tady pracuje přes ukrajinskou agenturu. Za více než šedesát hodin práce týdně ve společnosti tisíců mrtvých kuřat a v osmi stupních Celsia mu dávají sedm tisíc korun na ruku,“ Doufám, že už jste rozšířil řady těch 28000 zaměstnanců."

----

"Moje rodina volí hnutí ANO. Hnutí ANO, je jistým vítězem voleb. Jsem hrdý na to, že i s podporou volebních hlasů mojí rodiny. Pane Andreji Babiši, jsem hrdý na to, že jsem se stal Vaším smluvním partnerem, podepsáním Vaší SMLOUVY ANDREJE BABIŠE S OBČANY ČESKÉ REPUBLIKY, kterou jste mě poslal. Obdivujeme Vaši pracovitost, odhodlanost a sílu vašich slov budoucího premiéra. Rudolf Podsedníček, 74 let"


----

Dokumentární film o Babišovi "Selský rozum" byl dočasně "zakázán". To pro začátek. Délka dočasnosti je nejasná. Určitě platí, že jeho voliči ho nechtějí vidět, takže by ho neměli vidět ani jeho nevoliči. Babiš prohlásil, že to jsou samé lži. Nevšiml jsem si, že by v konfrontaci vyvrátil jediné svědectví.


https://www.csfd.cz/film/520939-selsky-rozum/prehled/

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Jak-taky-mohl-vznikat-dokument-proti-Babisovi-Selsky-rozum-506395

http://forum24.cz/video-kdyz-vam-nechce-pustit-ceska-televize-selsky-rozum-tady-ho-mate/

https://www.youtube.com/watch?v=utlMnVp7ErI

https://www.youtube.com/watch?v=0zjBJyGLsBk

Celý film za 68.- Kč https://www.alza.cz/media/selsky-rozum-d5126112.htm

https://www.alza.cz/media/selsky-rozum-d5126112.htm?o=1

https://www.facebook.com/selskyrozum.film/

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Film-Selsky-rozum-o-Babisovi-odvysila-CT-az-po-volbach-503967

https://www.youtube.com/watch?v=39s0LMTdXxw

Udavačství se stalo součástí "evropských hodnot"

0
0
Konstantin Kosačov
23.10.2017 Sputnik

Ruský senátor Konstantin Kosačov se domnívá, že kolektivní a individuální udavačství se stává součástí „evropských hodnot“.

Kosačov na svém Facebooku napsal, že si přečetl publikaci české neziskové organizace The European Values Think-Tank, která se zabývá obranou liberální demokracie. Na jejím oficiálním webu je uvedeno, že jedním z jejích programů je Kremlin Watch. Tento program se zabývá tím, že „denně monitoruje vědecké publikace z oblasti dezinformace a nepřátelského ruského vlivu".

„Práce českých Evropských hodnost je zcela zasvěcená ruskému vysílání RT a nepůsobí silným dojmem pouze desítkami stránek, jež vypravují o tom, jak RT mate nezralou západní veřejnost. Nejzajímavější je příloha k tomuto ‚výzkumu‘ se seznamem amerických, britských a dalších evropských politiků a veřejných osobností, kteří se objevili v pořadech RT," píše senátor.

„Pokud v typické pseudoanalýze na vážné téma ‚proč názory, které se odlišují od západního pohledu, představují dezinformaci a propagandu‘, není nic nového, tak přechod na přímé donašečství na politiky je už, dá se říci, svěžejší a odvážnější prosazování ‚evropských hodnot‘," uzavřel politik.

„Kolektivní a individuální donašečství se dnes pevně stává součástí ‚evropských hodnot‘. Vše, k čemu dnes dochází, už nepřipomíná pouze praxi pronásledování disidentů v 70. letech v SSSR, ale i mnohem strašnější 30. léta s masovým donašečstvím a stejně tak masovými represemi," dodal senátor.

- - -

Související článek:
Nepříliš evropské hodnoty. V Česku učinili udání na hosty RT

 

Lidé řekli, že chtějí změnu. Kdo si myslel, že bude moct dál krást, teď jen kouká. Parazitní ČSSD plná mafií a tunelů si ten výbuch zaslouží

0
0
Rozhovor s doc. Radimem Valenčíkem
23. 10. 2017 ParlementníListy

„Vedení naprosto selhalo. Ze sociální demokracie se stala strana parazitní a bude velmi obtížné ji zachránit,“ další nářez dostává ČSSD od vysokoškolského pedagoga a publicisty docenta Radima Valenčíka. A že si snad tak bídný volební výsledek ani nezasloužili? Ale zasloužili. Ovšem s kým ANO složí koalici? Podle Valenčíka se jim do počtu mohou hodit lidovci. Akademik zároveň upozorňuje: „Některé politické strany budou výrazně nestabilní z hlediska přeskupování po volbách. To bude nový fenomén na úrovni rozpadu bývalého Občanského fóra, jen tentokrát postihne více stran.“


Když jste hovořil před pár měsíci o tom, že předpokládáte vítězství ANO, zmínil jste také, že volit Babiše znamená odmítnout selhání establishmentu. A teď vidíme výsledek: Vítězství ANO, debakl ČSSD, výrazný úspěch SPD a Pirátů, v podstatě i STAN. Když už máme před sebou čísla, co vy na to?

To je snový výsledek, z říše snů v několika aspektech. Začnu sebekriticky tím, co jsem nepředpokládal. V únorové prognóze jsem předpokládal, že Piráti a TOP mají určitou šanci se dostat do sněmovny, ale vyslovoval jsem pochybnosti. Takový výsledek Pirátů jsem ale neočekával. Je to velmi pozitivní z jednoho důvodu. Výsledek Pirátů je dán tím, že se do voleb zapojila mladá generace a vyjádřila, jak to cítí. Samozřejmě že mají k Pirátům nejblíž, když selhávají všechny ostatní strany. Je nesmírně dobré, že mladá generace vstoupila do politiky, bude moc sledovat, jak se vše bude uvnitř Pirátské strany vyvíjet, jakou roli bude hrát, jak bude odpovídat jejich představám, co budou dělat. To považuji za velmi pozitivní.

Říkáte výsledek z říše snů, jak to myslíte? Můžete být konkrétnější?

Žijeme v době přelomové, bohužel stereotypní setrvačné pohledy na to, jak se svět bude vyvíjet dál, jsou liché. Ti, kteří ztratili moralitu, racionalitu a myslí si, že tak, jak bylo, bude i do budoucna, že budou moct podvádět lidi a krást, se mýlí. Takto to dál nepůjde. Lidé si vše uvědomují a chtějí změnu. Změnu chtějí mladší i starší a našli si reprezentanty změny. Třeba volbou budou zklamaní, ale to nevadí. Lidé byli vtaženi do hry v mnohem větší míře, než bych čekal. Lidé chtějí změnu a uvidíme, co se bude dít dál.

Mám dojem, že vy jste s výsledkem celkem spokojen…

Ke spokojenosti vždycky leccos zbývá. S některými momenty nejsem spokojen. Myslel jsem si, že KSČM získá vyšší procento hlasů, prognózoval jsem těsně nad deset procent. Někteří byli optimističtější, ale já jsem říkal: Ne, i komunistická strana bude potrestaná za svou bezprogramovost. Za to, že se nechová jako programová strana. Jejich vedení se v podstatě podařilo dosáhnout jejich snů, že bude stranou establishmentu, když už to bylo pozdě. Je to stabilní strana, která má zkušenosti, opírá se o určité racionální vidění světa, ať se to někomu líbí, nebo ne, ale programová strana musí být programová a jinak to prostě nejde.

V Lidovém domě nebylo příliš veselo. Ministryně Marksová se nedostane do Poslanecké sněmovny… Zasloužila si ČSSD tento výsledek?

Po pravdě řečeno, ano. Dělal jsem maximum pro to, aby šla ČSSD do voleb alespoň s trochu přijatelným programem. Programová strana není strana, která v době, kdy se hromadí problémy, postaví program na slibech, často míněných nevážně, a nikoli na identifikování a analýze problému. Chyba začala po krajských a senátních volbách, kdy sociální demokracie nereagovala na tehdejší propad a místo toho dělala politiku stereotypu, legalizování shora krajských mafií, které opravdu tunelovaly republiku. Pak se ukázalo, že tunelují republiku ve velkém. Vedení naprosto selhalo, ze sociální demokracie se stala strana parazitní a bude velmi obtížné ji zachránit.

Premiér Sobotka má obavy, co bude se sociálním státem, když takto oslabila sociální demokracie. Sdílíte je také?

Bojí se o privatizaci zdravotnictví atd. A to, že pod jeho přikrytím zprivatizovali sociální demokracii ti největší darebáci, toho se nebojí? Ten člověk je pro mě naprosto nedůvěryhodný.

Jaroslav Faltýnek sdělil, že ke koaličnímu jednání nejdřív osloví současné koaliční partnery. Dokážete si představit, že bychom měli vládu ve stejném složení, jen s jiným rozložením mandátů?

Asi ne. I KDU-ČSL je stranou vyčichlou. Ta bude muset hledat sama sebe. Prognózoval jsem v únoru a předpokládám, že se to stane, že současné vedení KDU-ČSL bude... .... ....

(celý text ZDE)

Jaroslav Bašta: Jsme na konci či začátku cyklu?

0
0

Jaroslav Bašta: Jsme na konci či začátku cyklu?
Jaroslav Bašta

- rp -
23.říjen 2017 PrvníZprávy

Pokoušet se uhodnout budoucnost na základě analogií s minulostí je jen o málo spolehlivější metoda než věštění z kávové sedliny. Píše v povolebním komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.



Občas však nastanou situace, kdy nic jiného nezbývá. Jako po letošních parlamentních volbách. Pro interpretaci jejich výsledků a možného dalšího vývoje jsem se v duchu vrátil o rovné čtvrtstoletí zpět, do roku 1992. Tehdejší výsledek hlasování občanů nápadně připomínal dnešní situaci – do tehdejší České národní rady postoupila s impozantním volebním výsledkem Občanská demokratická strana Václava Klause a za ni se seřadilo sedm menších, převážně levicových stran. Připomínalo to pohádku Sněhurka a sedm trpaslíků.

V letošním roce je také jeden hegemon – hnutí ANO (Akce nespokojených občanů 2011 – někdy je třeba připomínat detaily) a osm menších politických stran převážně pravicového zaměření, tedy Sněhurka a osm trpaslíků. Pro budoucí směřování České republiky bude hrát velkou roli to, že čtyři z nich (ANO, SPD Tomia Okamury, Piráty a částečně i STAN) voliči vnímali jako subjekty protisystémové, protestní. U hnutí ANO, které bylo předchozí čtyři roky nejvýraznější součástí vlády a spoluzavinilo její nejnenáviděnější akce, tedy Elektronickou evidenci tržeb a protikuřácký zákon, jde o paradoxní jev. Vysvětlit se dá jen hlubokou nedůvěrou občanů k sociální demokracii a mainstreamovým médiím, jejichž snaha diskreditovat Andreje Babiše se obrátila proti nim samotným.


Jestliže se občané rozhodnou volit protisystémově, nevěstí to pro stabilitu budoucí vlády a politické scény nic dobrého. V roce 1996 těsnou většinu obdržely tři strany stojící v opozici (Zemanova sociální demokracie, KSČM a Republikáni) těsnou většinu. Klausova vláda, která se nakonec ustavila, vydržela jen málo přes jeden rok a rozdělila se i široce rozkročená ODS.


Dalším prvkem, který vnáší nestabilitu do politického systému, je zneužívání orgánů činných v trestním řízení k ovlivňování vzniku či zániku vlád. Stačí připomenout Kubiceho zprávu, která zabránila volebnímu vítězství ČSSD v roce 2006, či kabelky paní Nagyové, jež způsobily pád Nečasovy vlády, ač ta se na samém počátku v roce 2010 těšila nejvyšší nominální podpoře v historii ČR – tehdejší koalice měla 118 poslanců.


Tím se dostávám k dalšímu rizikovému faktoru ohrožujícímu budoucí vládu. Subjekty, které se dostaly do sněmovny na základě protestních hlasů, jsou politicky nestabilní až těkavé. Stačí připomenout republikány Miroslava Sládka, Věci veřejné Víta Bárty, Úsvit Tomia Okamury. To, že se nerozpadlo v uplynulém volebním období také Babišovo ANO, považuji za důkaz výjimečných podnikatelských schopností Andreje Babiše. Platí však zásadní poučka o dvou krizových situacích v existenci každé politické strany či hnutí. Jsou to prohrané volby a výrazně vyhrané volby.

Rozložení "sil" v nově zvolené Poslanecké sněmovně




Obávám se, že pro budoucí vývoj v naší zemi bude rozhodujícím faktorem postupná oligarchizace společnosti a politiky. Ta až doposud probíhala zastřenou formou tzv. kryptokracie, kdy jen zasvěcení tuší, kdo z politiků je na koho z oligarchů napojen. Andrej Babiš tento úzus porušil a angažuje se sám. Zřejmě pochopil, že ekonomický vliv není dostačující, že potřebuje i mocenský a politický. Zejména pak nad orgány činnými v trestním řízení. Kauza Čapí hnízdo jej v tom musela utvrdit. Přestože se momentálně on sám na nějakou dobu trestního stíhání zbavil, neplatí to o jeho blízkých.


Vedle této formy nátlaku na jeho osobu se dá očekávat snaha dosavadního establišmentu o rozdělení poslaneckého klubu hnutí ANO. Případ europoslance Teličky nemusel být jen předvolebním excesem, ale názorným příkladem možného budoucího trendu. Nemohu proto vyloučit, že čeští voliči svým hlasováním zkrátili volební období nové sněmovny o dva až tři roky. Ostatně někteří komentátoři začali o předčasných volbách mluvit pár hodin po oznámení výsledků.


Proto na základě zkušeností za uplynulých 25 let existence českého parlamentního systému považuji za nejpravděpodobnější následující scénář: souběžně se snahou o další trestní stíhání AB bude docházet k fragmentarizaci poslaneckých klubů Pirátů, SPD, možná i ČSSD a pokusům o rozštěpení ANO. V případě úspěchu se ustaví koalice Všichni proti Babišovi, která by v závislosti na výsledku voleb prezidenta zkusila vládnout do konce roku 2021. Alternativou jsou nové volby za 12 – 18 měsíců. Rád bych se ve své předpovědi mýlil...




Viewing all 19126 articles
Browse latest View live