Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Mladý Rakušan Kurz vyhání nejstarší dobytek světa Sorose a jeho agenty cizí moci z Rakouska

$
0
0
23. 10. 2017    vlasteneckenoviny      czechfreepress    původní
Sebastian Kurz (31 let), který je nejmladším lídrem Rakouska v dějinách informoval zločince George Sorose, že jeho Nadace otevřená společnost má 28 dnů k zastavení a ukončení činnosti v Rakousku nebo přistoupí k právním krokům za pokusy podkopat demokracii v zemi. O přidání se Rakouska k Maďarsku a Polsku, které přijaly kroky na vyhnání prodejných děvek Sorose ze země, informuje server: Zločinecká lidská zrůda George Soros daroval 18 miliard dolarů své Nadaci otevřená společnost, to jsou peníze na vměšování se do národních států, kterými v nich likviduje demokracii a nastoluje totalitní plutokracii.


Situace se stala kritickou, cituje Kurze, server yournewswire.com Soros investuje vše, co má, aby si zajistili globální kontrolu. Lži a manipulace s médii se již přes noc zvýšily exponenciálně. Je zřejmé, že rakouský kancléř se odvolává na počet národních ekonomik, které Soros zlikvidoval, aby získal obrovský osobní zisk a politický vliv.

Zpráva, že Soros uvolnil 75% svého obrovského bohatství, aby prosadil svou politickou a společenskou agendu, způsobila otřesy po celém světě, přičemž mnoho demokraticky zvolených představitelů vyjádřilo obavy, že bude obtížné bojovat s jeho miliardami a kupováním politiků a novinářů.

S tím Kurz souhlasí a to je důvod, proč podnikl rychlé kroky. Sorosův přízrak je největší výzvou, které lidstvo v roce 2017 světě čelí . Je to velký upír, chobotnice obepínající celou tvář lidstva, která neúnavně zasekává svá krvavá chapadla do všeho, co voní jako peníze, pomocí těchto peněz korumpuje politiky, novináře a veřejný sektor a snaží se vytvořit svět podle svého obrazu, míní s největší pravděpodobností budoucí premiér Rakouska. Rakouští obyvatelé odmítli nový světový řád (NWO) a je mou povinností a mojí výsadou podporovat jejich vůli, uzavřel Sebastian Kurz.

Gazprom zbavil Evropu jednoty a Polsko smyslu života

$
0
0
Ivan Danilov
23. 10. 2017 zdroj
Setkání vedoucích představitelů EU, které se konalo dne 19. října, se mělo stát "konečnou a rozhodující" bitvou proti výstavbě Severního proudu 2. V roli hlavního oponenta ruského projektu vystoupila premiérka Polska Beata Szydłová, která přivezla do Bruselu tradiční soubor argumentů: Gazprom ohrožuje energetickou bezpečnost Evropy, projekt je politický a Ukrajiny je líto. Samozřejmě, na nevyslovené úrovni zůstal hlavní argument a základní motiv akcí antigazpromovské koalice v Evropské unii, který spočívá v tom, že americký LNG má sladkou příchuť skutečné svobody, pro kterou není hřích přeplácet, zejména když přeplácet nebude osobně paní Szydłová, ale evropští spotřebitelé.

"Aby se reformy Evropské unie podařily a byly účinné, je třeba řešit naléhavé problémy EU. Například migrační krizi a otázku Severního proudu 2". ... Tyto podmínky předkládám jménem polské vlády", prohlásila paní Szydłová .

Obvykle je politická podpora Washingtonu zcela dostačující k protlačení přes Evropskou komisi jakéhokoli protiruského rozhodnutí, ale tentokrát evropské loutky USA nezískaly nic a Jean-Claude Juncker jen smutně konstatoval, že v EU "není jednota".

Západní média rychle svedla fiasko pokusů blokovat Severní proud 2 výhradně na kancléřku Merkelovou, ale to je příliš zjednodušující interpretace událostí.

Dobře informované zdroje Reuters sestavily seznam zemí, jejichž lídři na summitu EU vystupovali s kritikou Severního proudu 2 a který byl podezřele krátký: Polsko, Lotyšsko, Litva, Dánsko.

Evropská unie zahrnuje 28 zemí, ale ukázalo se, že Washingtonu se podařilo získat pouze čtyři z nich pro operaci k blokování jednoho z nejdůležitějších energetických projektů Ruska, jehož realizace zásadním způsobem zkomplikuje proniknutí amerického zkapalněného zemního plynu na evropský trh. Je-li možné nepřítomnost v antigazpromovské koalici Velké Británie ještě vysvětlit Brexitem a finančním zájmem britských firem na přístupu k Severnímu proudu 2, pak důvody zdrženlivosti takových tradičních oponentů ruských projektů, jako jsou Estonsko, Rumunsko a Španělsko, je třeba hledat nejen v oblasti ekonomiky, ale i v politické rovině.

"Geopolitický rozvod" kdysi svorného euroatlantického páru USA a Evropské unie se postupně stává hmatatelnou realitou a postupně se všechny země EU, pro něž je podřízení se strategii USA zvykem, střetávají s nutností učinit obtížnou volbu mezi loajalitou vůči Washingtonu a nutností respektovat zájmy Německa...Washington je nominálně silnější a nebezpečnější, ale realitou je, že Berlín je blíž, na rozdíl od Států není zahlcen vnitropolitickými konflikty a má také páky na přímý ekonomický a politický vliv na země EU. Přidáme-li k tomu postupné uvědomování si evropskými politiky škod, které sami sobě způsobují protiruskými sankcemi, a křivdu, že USA se vůbec nechystají kompenzovat tyto škody, vzniká situace, v níž jen rusofobní fanatici trvají na svých protiruských eskapádách.

Máme-li shrnout obsah posledního období politického seriálu "Hra proudů", můžeme připomenout několik pokusů blokovat Severní proud 2. Projekt se snažili zakázat ve Švédsku, ale odpůrci Gazpromu prohráli vnitropolitický boj. Skupina evropských politiků požadovala, aby Evropská komise uznala, že projekt spadá do působnosti takzvaného "třetího energetického balíčku" EU, což by umožnilo omezit Gazpromu možnosti při využívání potrubí. Tyto požadavky však narazily na pozici samotné Evropské komise, která oznámila, že projekt je v "regulačním vakuu", to znamená, že jeho právní status je nejasný. Tvrdá rána byla pokusům přece jen "přivést" projekt Gazpromu pod restriktivní "třetí balíček" nebo pod jurisdikci Evropské komise zasazena právní službou Rady EU, která konstatovala absenci "jakékoliv právní nutnosti" při jednáních po linii Evropská unie - Gazprom a která vlastně vystoupila s tím, že všechny otázky ohledně plynovodu vyřešila německá strana. Ba co víc, jak smutně poznamenávají evropská média, postoj právní služby Rady EU fakticky opakuje oficiální stanovisko konsorcia Severní proud a zdůrazňuje, že vznik nového plynovodu neohrožuje energetickou bezpečnost Evropské unie, ale naopak, posiluje ji.

Nyní zůstávají Polsku dvě možnosti, jak přece jen zastavit Severní proud 2. První možnost spočívá v tom, že se Radou EU protlačí rozhodnutí o převodu práv k jednání s Gazpromem na Evropskou komisi, nehledě na znalecký posudek samotné Rady Evropské unie. To však bude vyžadovat 70% hlasů. Jak upřesnil tiskový mluvčí Evropské komise Alexandr Winterstein, je třeba, aby tyto hlasy představovaly alespoň 65% obyvatel EU, což činí plán prakticky nerealizovatelným, protože větší část obyvatel EU žije právě v těch zemích, jejichž firmy se podílejí na výstavbě Severního proudu 2.

Druhou možností, o níž hovoří polské ministerstvo energetiky, je radikální a rychlá změna v evropské legislativě tak, aby se Severní proud 2 ocitnul v působnosti "třetího balíčku" nebo byl dokonce zakázán na legislativní úrovni. Pokud se americkým lobbistům nepodařilo protlačit v Evropském parlamentu dohodu o Transatlantickém partnerství v oblasti investic, kterou Washington potřeboval víc než sabotáž projektu Gazpromu, jsou vyhlídky polských legislativních iniciativ pochybné.

Mezitím si německé společnosti již mezi sebou dělí ještě nedodaný plyn a přístup k ještě nevybudovanému plynovodu, což naznačuje optimistická očekávání německých podniků. Fluxys Deutschland GmbH, Gasunie Deutschland Transport Services GmbH a Ontras Gastransport GmbH se zúčastní společně s Gascade Gastransport výstavby pozemního připojení k Severnímu proudu 2. Polští politici a bruselští novináři, kteří se k nim připojili, si stěžují, že západoevropské orgány již neberou v úvahu zájmy zemí východní Evropy a "zvláštní potřeby" těch zemí, které mají velmi špatný vztah k Rusku.

Když si odmyslíme od tohoto skuhrání a obviňování z prodeje evropských zájmů Vladimíru Putinovi všechen rétorický balast, je zřejmé, že jakákoli forma hospodářské spolupráce mezi Moskvou a "starou Evropou" v podobě Německa, Francie či Itálie okamžitě zbavuje země "mladých východoevropských demokracií" samotné podstaty jejich existence a hlavního smyslu života jejich národních projektů, který spočívá v tom, aby tvořily proamerický kordon mezi Evropou a Ruskem a také nepřímo mezi Evropou a Asií. Pokud Polsko, Ukrajina a jejich spojenecké země v Evropě již nebudou s to plnit funkci izolace zbytku Evropy od Ruska, stanou se zbytečné pro Washington a dokonce i samy pro sebe. Poslední rusofobní režimy v Evropě budou až do konce bojovat o svůj smysl života, ale Gazprom a logika historických procesů jim tento smysl odejmou stejně, jako tyto režimy odejmuly Evropské unii její legendární názorovou jednotu. A to nejpříjemnější pro nás spočívá v tom, že na této ideologické rozpolcenosti Evropské unie můžeme i slušně vydělat.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Mexičané mají zájem o ruský letoun MS-21

$
0
0
24. 10. 2017    zdroj
Mexická letecká společnost Interjet projevila zájem o koupi ruských letadel MS-21. Prezident společnosti Miguel Alemán Velasco to sdělil agentuře RIA Novosti.
"Máme velký zájem o MS-21, protože komponenty, z nichž se skládá, jej činí lehčím, spotřebovává méně paliva. Motory má americké, ale doufáme, že Rusko bude mít i svůj vlastní motor, lehčí", řekl Velasco.


První let MS-21 se uskutečnil 28. května 2017. Toto letadlo pro osobní dopravu je uváděno jako konkurent Boeingu 737 MAX a Airbusu A320neo. Nahradí T-154. V různých modifikacích je schopné vzít na palubu 150 až 210 cestujících. Jeho dolet je až pět tisíc kilometrů. V letadlech jsou zatím americké motory Pratt&Whitney PW1400G. Počítá se s tím, že v budoucnu bude vybaveno ruskými PD-14.

MS-21 je prvním strojem na světě v této třídě, který využívá tzv. "černé křídlo", vyrobené z kompozitních materiálů. Na přelomu let 2018-2019 let budou zahájeny dodávky nového letadla Aeroflotu. Podle odhadů hlavy Ministerstva průmyslu a obchodu RF Denise Manturova bude za 20 let vyrobeno asi tisíc letadel tohoto typu. V tomto okamžiku korporace Irkut oznámila, že má závazné objednávky na 175 strojů.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Sýrie: nová formace banditů se vytváří kolem americké základny At-Tanf

$
0
0
Alexej Gromov
24. 10. 2017         zdroj
Západní instruktoři připravují nové síly k destabilizaci situace v Sýrii. Uprchlický tábor Rukban se stal novým polygonem pro výcvik protivládních ozbrojenců. Podle informací místních obyvatel vyšlo najevo, že v táboře jsou stovky vojenských instruktorů z členských států NATO a také z Izraele. Tábor se nachází u americké základny v blízkosti hraničního přechodu At-Tanf.

Zdroj uvádí, že instruktoři se zabývají přípravou oddílu ozbrojenců, který se bude nazývat Partyzáni revoluce. Je v něm velké množství ozbrojenců teroristické skupiny Džabhat an-Nusra ... V současné době čítá skupina nejméně dva tisíce osob, uvádí zdroj.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Co vlastně voliči ve volbách (ne)vyřešili

$
0
0
Jaroslav Tichý
24. 10. 2017
Se zájmem jsem si přečetl článek doc. R. Valenčíka k volbám. Mám k článku, zejména ale k volbám a způsobu volby několik postřehů a poznámek, které si dovolím tímto dále rozvést:
1/ existuje jasný rozpor mezi zájmy a postoji voličů např. k migrantům (cca 90 % je proti) a mezi volební podporou stran, které ilegální migraci k nám podporují. Ať již přímo (TOP 09, KDU-ČSL či Piráti) či nepřímo (ČSSD a STAN). Celkem to představuje 34,35 % hlasů. Připočteme-li však pro globalistické ANO jsme rázem na 63,99 %. O postojích ODS si v tuto chvílí netroufám spekulovat, ač mám z jejich postoje rovněž obavy. Byť se zdají být u této strany nejednotné;

2/ zatím není zřejmé, zda bude možné potvrdit některé charakteristiky těchto voleb jako souboj oligarchů o ČR. A to Bakaly (TOP 09, KDU-ČSL a ČSSD) proti Babišovi (s příp. podporou SPD).;

3/ všechny strany, které se dostaly do Sněmovny, jsou strany systémové. Nakonec to potvrdili jejich představitelé, když skládali slib do rukou V. Moravce po volbách (asi si dělal nácvik na budoucí roli prezidenta ČR).

4/ Alternativní nejsou strany automaticky tím, že stojí zatím mimo Sněmovnu. Alternativní jsou svým programem, pokud nabízejí nějakou alternativu ke stávajícímu oficiálnímu programu, který zde český establishment používá. Rozdělujeme proto „alternativní strany“ do 3 skupin, a to na:

a/ strany, které jsou jasně pro systémové a alternativu pouze předstírají (Piráti);

b/ strany, které navrhují jen kosmetické změny, a to při zachování stávajícího systému (SPD, Rozumní, Realisté apod.);

c/ strany, které navrhují systémové změny (vč. opuštění ekonomického modelu podle washingtonského konsenzu, obnovení a zrovnoprávnění 4 forem vlastnictví, obnovení a podpora družstevnictví, podporují české národní zájmy a obnovu vlastní české ekonomiky, vytvoření předpokladů pro zlepšení životní úrovně lidí u nás, zejména pak docílení srovnatelných mezd, platů a důchodů s průměrem v EU atd.). Příkladem je Aliance národních sil. Zajímavý program, byť ne tak komplexní, mají třeba v tomto směru ČSNS, DSSS a Republikánská strana Čech, Moravy a Slezska.

(Omlouvám se těm, které jsem v tomto výčtu nezařadil).

5/ Antisystémové strany zůstaly mimo parlament. Byly předem spolehlivě mediálně zablokovány, nemohly nejen do debat jako jediní skuteční oponenti, neměly ani šanci prezentovat dostatečně své programy občanům. Neměly často ani dost potřebných prostředků k vedení větší kampaně.

6/ Je sice pravdou, že voliči „potrestali“ tradiční strany tím, že jim ubrali hlasy. Jenže je odevzdali jejich nástupcům, resp. jiným stranám, které mají prakticky obdobný program jako ty „potrestané“. Voliči tak nic nevyřešili a ve svém důsledku „potrestali“ nejvíce sami sebe.

7/ Jestliže teď voliči píší, že jsou nespokojeni s výsledky voleb, říkají tím, že jsou nespokojeni sami se svojí volbou. Proč? Opět nevolili podle programů, ani je nekonfrontovali se svými zájmy, nýbrž podle toho, co jim mainstream naservíroval. Avšak vyhověl jejich tužbě potrestat některé tradiční strany. (ODS již do toho nespadala, neboť někteří voliči mají krátkou paměť). Každopádně „vlk se nažral a koza zůstala celá“. Výsledky se nemohly nedostavit. Tradiční strany byly potrestány a jinak se nic k lepšímu nezměnilo. Ani nemohlo. Jen počet stran ve Sněmovně se tak téměř zdvojnásobí. A teď jsou voliči nespokojeni. A teprve postupně jim bude docházet, že opět naletěli. Pokolikáté už? Jsou se mnozí z nich vůbec schopni poučit?

8/ Snad si mnozí ještě vzpomenou na situaci po předminulých volbách. Tehdy se do Sněmovny dostaly Věci veřejné, krom toho se ve Sněmovně naráz obměnila 1/3 poslanců. Přišla „nová krev“, do níž byly vkládány velké naděje. Zbytečně a nesmyslně. Proč? Protože ti noví byli zasazeni do starého systému. V něm se rychle naučili chodit a nic se nezměnilo. Ani nemohlo. Proto se jako Aliance národních sil snažíme o systémovou změnu, což byl i hlavní důvod, proč jsme se z programových důvodů nemohli spojit s dalšími stranami kromě ČSNS a ČSNS 2005. Ty další strany totiž ve svých programech se snaží nanejvýš o kosmetické změny, které tento stát, jeho ekonomiku, životní úroveň obyvatel, připravenost na přicházející průmyslovou revoluci 4.0 atd. na nohy nepostaví. Usilujeme nejen o vytvoření podmínek pro změny, které umožní takový proces postupné nápravy zahájit, nýbrž i o formulaci českých národních zájmů. Usilujeme i o to, abychom všichni si mohli začít zase dělat nějaké své vize, své osobní a rodinné plány do budoucnosti, nejen přežívat ze dne na den. A to je jistě velký rozdíl.

9/ Před letošními volbami nešlo tedy ani tak o to, rozpoznat, v čem tkví u nás v ČR problém, jak po tom doc. Valenčík opakovaně volal. Jasně jsme totiž popsali, že někteří představitelé českého státu a širšího establishmentu se postupně propojili s českou ekonomickou mafií a následně z důvodu svého krytí i se zahraničí politickou mafií. Že volají po zachování našeho členství v NATO nikoliv kvůli naší bezpečnosti, ta je zajímá nejméně ze všeho, nýbrž kvůli své osobní bezpečnosti či spíše beztrestnosti za svoji činnost a činy spáchané po r. 1990. Problém spočíval v něčem jiném, a to ve velmi omezené možnosti to sdělit občanům. V tom nám až na výjimky příliš nepomohly ani některé alternativní sdělovací prostředky. Naopak tímto chci poděkovat těm, které nám publikovat či informovat pomáhaly. Problém ale spočíval i v tom, že nás prakticky nikdo z alternativní scény v tom nepodpořil. A jak jsem již dříve uváděl, čekat na to, že se této činnosti chopí ČSSD či KSČM, bylo čekání na zázrak. Na úhoru prostě nic nevyroste. Proto byly tyto strany též svými voliči po zásluze „oceněny“.

10/“Rozdílení cen“ již skončilo, vyčkejme, jakou vládu dostaneme. Nečekejme ale bůhví co. Bude to vláda adekvátní našemu společnému výkonu v těchto právě proběhlých volbách. Vezměme si z toho všichni poučení (a to vč. těch, kteří náš program, po němž opakovaně volali, podporovat mohli, avšak neučinili tak. Byl totiž od jiného subjektu, než očekávali). Je lacinější učit se z chyb druhých než z chyb vlastních. Kdo se však nepoučí ani z chyb vlastních, tomu není pomoci. Za současné mezinárodní situace je ale otázkou, zda k tomuto poznání nedojdeme jako celek již pozdě, a to definitivně.

Der Spiegel: Útok Ruska NATO neodrazí! Opravdu? Nebo se Evropany snaží jednoduše vystrašit „ruskou invazi“, aby konečně dostalo příležitost zvýšit počet lidí a rozpočet „západního vojenského aparátu“, vysvětluje autor Marco Maier.

$
0
0


Tajná zpráva NATO SECRET prý „bezohledně" vrhá světlo na slabiny západního obranného bloku, tvrdí Der Spiegel.Jak uvedl německý časopis autoři zprávy došli v závěru se zklamáním: po skončení studené války, „atrofovaly schopnosti NATO provádět rychlé logistické posílení“ s tím výsledkem, že Aliance nebude moci odrazit útok Ruska.
Ovšem zpráva plná silných slov v podání Spieglu spíše, než cokoli jiného, vypadá jako typický propagandistický materiál NATO.

Podle tajné zprávy NATO SECRET nebude mít Severoatlantická aliance dost sil odrazit ruský útok, napsal Der Spiegel. Jak německý deník konstatuje, tato zpráva, která je určená pro interní použití, vrhá „nemilosrdně" světlo na slabiny obranného bloku.

Autoři studie dospěli se „zklamáním“ k závěru: „Po skončení studené války atrofovaly schopnosti NATO provádět rychlé logistické akce na podstatně posílení území svěřené vrchnímu veliteli sil v Evropě.“

Severoatlantická aliance nemá především k dipozici dostatek moderních mostů, speciálních přívěsů a železničních vlaků pro přepravu těžkých zařízení, pokračuje Der Spiegel. „Jaké je použití šíleně drahých bojových systémů, pokud je není možné dodat na místa, kde jsou zapotřebí?" položila publikace otázku.

Podle autorů tajné zprávy se Severoatlantická aliance nemůže spoléhat na své síly rychlé reakce. „Není dostatečná záruka, že i jednotky rychlé reakce NATO budou schopny reagovat rychle a v případě potřeby i dlouhodobě," cituje Der Spiegel dokument.


Americký generál: Evropa musí být připravena na válku s Ruskem!


Z tajné zprávy NATO vyplývá, že Severoatlantická aliance „nebude schopna odrazit útok Ruska", zdůraznilo německé vydání. „Protože nemůže včas zaslat své vojáky na pozice. Protože v jeho štábech je příliš málo důstojníků. Protože zásobování nefunguje kvůli Atlantiku."

A to navzdory skutečnosti, že západní obranné jednotky jsou „podstatně lepší než (pravděpodobně) vojenské a (nepochybně) ekonomická síla autokratického režimu Vladimira Putina,“ poznamenal Der Spiegel.

To je "dezinformace" NATO a Spiegelu!


„Tajná" zpráva NATO, kterou „předhodil" německý časopis Der Spiegel - není nic jiného než dezinformace a demonstrace „předstíraného strachu z Ruska", reagoval časopis Contra Magazin. Evropany se snaží jednoduše vystrašit „ruskou invazi“, aby konečně dostalo příležitost zvýšit počet lidí a rozpočet „západního vojenského aparátu“, vysvětluje autor Marco Maier.

Navzdory skutečnosti, že Moskva neustále demonstruje připravenost k partnerství, Severoatlantická aliance nadále vidí v Ruské federaci nepřítele, uvedlo německé vydání Contra Magazin.

„Zástupci studené války" nadále určují západní politiku. Koneckonců není náhodou, že německý časopis Der Spiegel předhodil údajně „tajnou" zprávu NATO“, je přesvědčen autor článku Marco Maier.



Evropany se jednoduše snaží vyděsit „ruskou invazí", aby získali příležitost ke zvýšení personálu a rozpočtu „západního vojenského aparátu", vysvětlil autor.

Přičemž útok na jednu z členských zemí NATO je tou „poslední věcí, která může Moskvě přicházet na mysl". Naopak, Kreml neopouští pokusy o navázání vztahů se státy Evropy. „Západ však odmítl všechny nabídky ruské spolupráce, protože se Moskva nechtěla vzdát své suverenity (jinými slovy - vyhovět zcela západním elitám),“ zdůraznil Marco Maier.

Strach z Babiše

$
0
0

Vlastimil Podracký
24. 10. 2017
Volba Babiše ukázala, navzdory jeho obviněním, že lidé nevěří starým politickým stranám, ale ani policii, ani soudům, tím méně dalším státním institucím. Volba SPD a Pirátů to ještě navíc dotvrzuje. Strach starých struktur, že je konečně někdo „vyhmátl“, mluví ústy Babišových oponentů.


Lidé věří v dobro a to musí někdo ztělesňovat

Argumenty Kalouska, Farského a dalších jsou jen stále se opakující zavádějící nepravdy mající zkreslit celé skutečné paradigma naší společnosti. Staří politici se přece nepřiznají, že v době, kdy ještě byli u lizu, nějak chybovali, že vytvořili k sobě nenávist davů, které potom volily někoho jiného. Všechno to, co říkal Babiš, lidé dobře vnímali, ale tenkrát ještě v záři reflektorů se vyhřívající politici tomu rozumět nechtěli. Protože je to velmi jednoduché, lidé nevěří pohádkám „zachránců demokracie“, že jsou tak hloupí a nechápou paradigma, které sami vytvořili, ale spíše uvěří faktu, že tyto staré struktury mají máslo na hlavě a neobyčejný strach z potrestání, vláčení davem atd.

Není přece možné, aby náš stát kdekdo okrádal, aby se nenašla vládnoucí garnitura, která by v zájmu státu něco udělala dobře, že se téměř vždy, při každé privatizaci, při každé smlouvě, při téměř každém rozhodování udělala nějaká chyba, která znamenala výhodu pro protistranu a nevýhodu pro stát. Za solární tunel, neuvěřitelný podvod, který stojí občany 40 miliard ročně, nebyl nikdo potrestán. Kde jsou ti lidé, kteří za to mohou? Vždyť by měli za to dávno viset! Jak to, že ještě na ně, kromě Babiše, nikdo neukázal, nikdo je nesoudí? Zatímco Babiš je obviněn z věcí, které jsou proti tomu naprosté prkotiny a občany téměř nic nestály.

Téměř vše, co se udělalo od prvních vlád ČSSD, stálo za psí štěk. Případ mýtných bran: Proč proboha potřebujeme neuvěřitelně drahé mýtné brány, na kterých vydělala zahraniční firma miliardy? Copak nebyl lepší původní projekt, když se na vjezdu do republiky udělal záznam, a po opuštění podle ujetých kilometrů se zaplatilo. Vyčíslil vůbec někdo, kolik to stálo a kolik by stála původní varianta? A hlavně, kdo za to může?

Kauza privatizace OKD? Neuvěřitelný podvod. Jakási neznámá firma zaplatila za OKD 4 miliardy a následně je obratem prodala za 12 miliard. Kde se vzala ta firma? Kde zmizely peníze? A lithium? Už se připravovalo něco podobného. Někomu měly peníze opět proudit do kapsy, samozřejmě většinou do zahraničí, s nějakým tím odpadkem pro naše zrádce národa. Kdo proboha dal té australské firmě, ve skutečnosti registrované na Panenských ostrovech, s neznámými vlastníky, licenční právo? Neměl by se za to odpovídat? Co by se stalo, kdyby nebyl zvolen Babiš? Asi další tumel, který bychom se dozvěděli zase po několika letech až už bychom byli okradeni.

Divíte se snad, že je lidé nevolí, a že volí toho, kdo se to snaží změnit? Pokud by nebylo té obrovské desinformační a dehonestační kampaně proti Babišovi, možná by měl 50%. Jestli to Babiš opravdu změní, nevím. Ale lidé tomu věří. Musí přece věřit v dobro, nemohou se stále jen spokojovat se zlem a nic nedělat, volit stéle stejné diskreditované strany, které tyto lumpárny dělají do poslední chvíle, dokud jsou ve vládě.

Je známá taktika k odvedení pozornosti: vytvoří se zástupné nebezpečí. Nevím, proč zrovna Kalousek se stal lídrem všech těch starých struktur, které mají strach, že by je někdo obvinil z okrádání státu, z nekompetentnosti, z korupce. Nicméně jeho ústy to zní zcela jasně a srozumitelně. Strach, strach a zase strach. Občané jsou omylní, on je neomylný, on dělá vždy všechno dobře. Strach z toho, že je někdo konečně „vyhmátne“ a rozkryje jejich zločiny. Musí se vytvořit zástupný strach. Ten se tvoří jednak obviněním Babiše z nedemokratických postupů, které ovšem v jeho programu nejsou. A jednak je to vytváření strachu z Ruska a jeho nebezpečných aktivit, strach ze směřování na Východ, které neexistuje a za které je považován a propagandisticky rozmazáván každý kladný projev o Rusku. Prostě všude je vytvářen strach z něčeho, co není nebo je velmi slabé proti obludnosti kauz, o jejichž potrestání vlastně jde.

Jedině strach z migrantů má nějaké racionální jádro, protože vzniká na základě reálných událostí v západní Evropě. Jenže tento strach vede lidi k odmítání Evropské unie a opět diskredituje ty, kteří se tyto reálné obavy snaží vymlouvat. Je velmi zajímavé, že se jedná ve většině případů o stejné osoby, které vytváří iracionální strach z neexistujících nebezpečí. To je opět podezřelá kombinace, která diskredituje staré struktury. Lidé nejsou zase tak hloupí, aby si tyto věci nedali dohromady.

A směřování na Východ? Kde by se vzalo? Pokud se podaří opravdu vytvořit politiku bez korupce a s politiky, kteří jsou vlastenci a skutečně pro náš stát něco dělají, kde by se vzal Východ? Vždyť právě toto je přece podstata západní liberální demokracie – výměna stráží, rozhodování voličů, občanů. Jestli vytvoří Babiš skutečnou transparentní a zodpovědnou politiku, nevím, ale lidé tomu věří. Nemají nikoho jiného (snad ještě Okamuru, Piráty a část ODS), komu by věřili.

Nevíra v instituce

Instituce jsou přece vinny také. Bez nich by se tyto lumpárny dělat nedaly. Proč neexistují instituce, které by lumpárnám zabránily? Změnit tyto instituce je výslednice této nevíry v ně a snaha o vytvoření institucí lepších a účinnějších. Třeba referenda. Nevím sice, jestli jejich vytvoření je vůbec možné, jestli to vše nejsou jen konstruktivistické sny neznalých a amatérsky nadšených reformátorů. Ale kdo může za to, že byli tito reformátoři vůbec vyslyšeni lidmi? Vždyť systém je vinen zároveň s diskreditovanými starými strukturami. Snažil se někdy někdo o nějaké příznivé změny institucí, aby byly transparentní? Piráti a SPD přece nedostali tyto hlasy jen tak z legrace.

Tento stav je nebezpečný, ale kdo může za diskreditaci institucí? Kdo je viníkem toho, že se dostávají ke slovu voluntaristické a konstruktivistické systémové změny? Vždyť nikdo z reformátorů demokracii neodsuzuje, chce ji vylepšovat, chce ji udělat funkčnější. Že má amatérské návrhy je jen proto, že profesionálové selhali? Přikládat těmto reformátorům špatné úmysly je zase jen jeden z aspektů propagandy a lží.

Co měli občané dělat? Měli se nechat stále okrádat? To už přece dávno nesouvisí s ekonomickou transformací, vždyť tyto lumpárny se už zahnízdily ve stabilním systému. Dá se předpokládat, pokud by nebyla revoluce, že budou už navždy. Stále a trvale budeme okrádáni, stále a trvale budeme krmit podvodníky a neschopné politiky. Buďme rádi, že občané nevyšli do ulic a nevěšeli viníky tohoto stavu na pouliční lampy.

Závěr:

Myslím si, že lidé, kteří nevolili žádnou z protestních stran (ANO, Piráty, SPD), tak učinili buď ze setrvačnosti volit „svoji“ stranu, nebo naletěli na propagandu a neobyčejně silné kampaně a strašení Východem. Úspěch ODS přičítám tomu, že tato strana byla částečně protestní a to především svým euroskepticismem a novou kampaní pana Klause mladšího proti neomarxismu nebo možná popularitou pana Fialy v akademickém prostředí na jižní Moravě. Postavení KSČM by chtělo trochu více prostoru pro analýzu, ale jen krátce řečeno: KSČM žije v jakémsi vakuu. Pouhá obhajoba starého režimu se vyčerpala. Lavírování mezi kosmopolitním neomarxismem a jakýmsi národně orientovaným socialismem vytváří nepevnou pozici a nesrozumitelnost. Postoj k migrantům je nejasný, z obhajoby národních zájmů se vždy nějak uhne, ohledně Ruska se vlastně neví, o co jde, atd. Na tuto nepevnost v obhajobě národních zájmů a postoji k EU KSČM doplatila.

Hurááá, ve STANu mají novou krev!

$
0
0

Lubomír Man
24. 10. 2017
Už roky se nad českou krajinou nese volání po nové krvi v naší politice, která by tu starou pročistila. Nuže, mám pro vás novinu: nová krev se konečně objevila – a to v řadách starostú (STAN). Probíhá v cévním systému muže, který byl lídrem volební kampaně STANu, a jmenuje se Farský. Poprvé jsem jej spatřil na obrazovce ČT, když členové předsednictva STANu pořádali tiskovou konferenci a právě Farskému co nejvděčněji děkovali za zázrak znovuvstoupení STANu do parlamentu – tentokrát však poprvé jako samostatné strany.


O pár hodin později stál už tento vousatý zasloužilý mezi devíti lídry volební kampaně stran, které se do parlamentu probojovaly, a spolu s nimi diskutoval s redaktorem ČT o povolební situaci. A to tak, že ostatním diskutujícím skákal do řeči a po každém takovémto „vskoku“ vyčarovala jeho tvář tak triumfální výraz sebeuspokojení nad tím, jak soupeři právě vypálil rybník, jaký jsem u českých politiků dosud nezaznamenal – a to dokonce ani u Kalouska ne. Což bylo sice legrační pozorovat, protože to připomínalo estrádu, ale chyba byla ve zvuku. Totiž v tom, že jsem jej nevypnul, takže jsem, bohužel i slyšel, co to tento nový muž naší politiky ve svých výpadech na všechny strany vlastně sděluje.

A řeknu vám jedno: jestliže byly triumfální výrazy Farského po jeho „vstupech“ do diskuse cosi dříve nevídaného, bylo to, co povídal, cosi dříve neslyšeného. Tak opulentně to totiž bylo přecpáno podlostí a podpásovostí, že vás nemohlo napadnout nic jiného než tohle: propánakrále, vždyť starostové v naší republice jsou přece už z podstaty své práce většinou slušní lidé, takže jak se mohlo stát, že jejich politické vedení, a to už od figury jejich předsedy Gazdíka, je takovýhle neuvěřitelný póvl? Kde jsou ti slušní a normálníé starostové, lidé, které na různých akcích potkáváme, a kterých si za jejich projevy na veřejnosti i práci pro lidi tolik vážíme?

Řekněte mi: kde jsou? Ví to někdo? A existuje nějaký recept na to, aby se tváří našich starostů stali oni a nikoliv ona neuvěřitelná a podezřelá parta, která je reprezentuje dnes?

Jaké nám rostou zobáky

$
0
0

Patrick Ungermann
24. 10. 2017
Vzpomínám si, jak Karel Čapek učeně definuje obyčejné české slovo díra: “Parciální negace totální integrity.” Jako vtip je to velice směšné. Jako vážný pokus o dohovor v češtině je to smutné. Proč se zahlcujeme cizími, dnes zejména anglic­ký­mi výrazy tam, kde můžeme stejně výstiž­ně nebo i výstižněji použít domácí mluvu? Proč mejlujeme, proč klikáme a četujeme, proč telefonujeme přes hot lajn do ňús rúmu, jsme trochu frí a nekompetentní záro­veň a leckdy i neade­kvátně vystresovaní? 



Mnozí vědci, a to i filosofové, politici, a to i ti lepší, novináři, a to i nezávislí, umělci, a to i ti, kteří to nemají zapotřebí, a tak dále, zapomínají mateřský jazyk, ale dál působí jako vzory. Jejich slovník napodobuje širší veřejnost a hlavně ti, kdo svůj volný čas odevzdávají hromadným sdělovacím prostřed­kům.

Protože často používaná nadbytečná cizí slůvka mají podíl na nezájmu lidí o rodný jazyk, přijaly některé státy tak zvané jazykové zákony, jež mají pomoci omezit používání cizích výrazových pro­střed­ků na nezbytné procento. Jazykové zákony nejsou všelék a je smutné, když už není jiná možnost, jak zajistit mateřštině životní prostor. Rád bych věřil, že se už kvůli mnohasetleté a úspěšné obhajobě české řeči bez jazykových zákonů obejdeme. Rád bych věřil, a tady je má víra silná, že dobrá pověst naší vzdělanosti a smysl pro trvalé duchovní hodnoty přečkají i období tržní úzkoprsosti.

Ten krátký článek jsem sepsal před více lety. Pak se mi stalo následující:

Šedivé ráno spatřilo svět. Na kávovém stolku mi ležela kniha s obsáhlým názvem „Scientific Papers of the University of Pardubice, Series D, Faculty of Economics and Administration“. V rozespalosti jsem prolistoval pár stránek. Očekával jsem angličtinu i uvnitř. Nebyla tam, až na dva příspěvky dvou Čechů. Zauvažoval jsem. Pro Angličana nemá kniha smysl vzhledem k tomu, že ničemu uvnitř neporozumí. Čech si ji nekoupí odrazen pro něj nesrozumitelnou předsádkou. Tak nám univerzita vydala naprosto neprodejnou věc, zněl můj závěr. O kus dál odpočívalo české vydání německého módního časopisu s anglickým názvem „Woman´s fashion“. To už jsem zavrtěl hlavou. Na ulici se to nelepšilo. Vývěsní štítek společnosti, v jejíž správě je náš dům, oznamoval: „Go best or go home“. Minul jsem Fotolab Dolphin, Eurocenter, Euroshop, Eurocity, Citysport, Play station, All electronics, Interspar, Billu, Meinla, Tesco a poutač s výzvou: „get ready for…“aneb „cvakej, mačkej, datluj, klikej, četoval bys?“ Stále jsem dost dobře nechápal, jak se mi podařilo projít cestou do práce několika germánskými zeměmi najednou.

Ovšem, pochopil jsem něco jiného: Jazyk je úzce provázaný s duševním stavem svých mluvčích. Na naše mluvčí se přes dvacet let zubí v televizi západoevropské reklamy, v obchodech západního slohu nakoupíme víc německého zboží než našeho, Evropská unie je v současné podobě ryze západoevropský projekt, k jehož podpoře jsou k mání výrobky od eurofólií, až po eurookna. A „euroregion Česko“ to často nadšeně montuje ne za daně splatné u nás, ale za výplatu s obavou, abychom nepřestali být lákavou levnější pracovní silou. Naše péče o jazyk je přirozeně odrazem naší péče o nás samé. Odtud vyvozuji, že čeština se vzpamatuje jedině spolu s námi. A náš svrchovaný jazyk půjde ruku v ruce s dobrým pocitem ze svrchované státnosti.

Kde se staví nejvyšší mrakodrap Evropy?

$
0
0

24.10.2017, Petr Ďoubalík

Lachta Centr - SPB, videa

Nejvyšší evropský mrakodrap by měl být hotov v roce 2018. Výškou 462 metrů bude i v desítce nejvyšších budov světa (asi na sedmém místě, bez záruky, info z roku 2015).

V postaveném mrakodrapu Lachta Centr bude v 87 patrech pracovat až 8 000 lidí, bude v něm také panoramatická dvoupodlažní restaurace, vyhlídková plošina v 378 metrech, 38 výtahů (včetně expresního na vyhlídkovou plošinu). Staví se ve městě SPB...






SPB je vžitá zkratka pro "severní hlavní město" RF - Petrohrad.
Санкт-Петербург, Sankt Petersburg, Sankt-Petěrburg, Petrohrad (v době SSSR Leningrad, Ленинград), hovorově se běžně zkracuje na Pitěr (Питер).
 
SPB
Nebeská linie
Od roku 1819 probíhala stavba SPB v souladu s požadavkem na jednotu architektonických souborů, celek byl důležitější než jednotlivé budovy. V roce 1844 rozhodl car o tom, že výška budov v historickém centru nesmí přesahovat Zimní palác - 23,5 metrů (tzv "nebeská linie"). Díky tomu je SPB opravdu unikátním městem a nový mrakodrap o to větším překvapením.

Základní informace, prezentace projektu Lachta Centr, architektonická koncepce (20160109):

Rozšiřující učivo:
! nenechte si ujít poslední 2 videa věnovaná městu SPB!

Završující etapa stavby - začala montáž 117 metrové špičky nejvyšší budovy v Evropě (20170906):

Do Guinessovy knihy zapsán rekord v nepřetržitém betonováni (základů), další info v popisu pod videem (20150402) nebo zde:

Informace z NTV (20170905):


Stav v lednu 2017 (20170124):

Stav v červnu 2017 (20170715):

Stav v září 2017 (20170930):

Nejvyšší stavby světa (20150809):

Nejvyšší stavby SSSR - RF (20160920):

"Kód Petrohradu" - UNESCO, velmi pěkně udělaný dokument, 9 minut, DOPORUČUJI:

Na tomto a dvou dalších obrázcích je vidět zajímavá shoda
urbanistického řešení SPB a Hradce Králové, zde SPB

Hradec Králové

SPB

...a paráda na konec, SPB z ptačí perspektivy, DOPORUČUJI (20160205):




Americké vzkříšení sovětské operace „Anadyr“…

$
0
0
Alexej Volodin 24.10.2017 VojennojeObozrenje, překlad Zvědavec

V západním informačním prostoru do všech uší zvučely zprávy o tom, že po obnovení diplomatických styků s Kubou všichni američtí vyslanci, kteří se ukázali v Havaně, mají zdravotní problémy. Několik agentů amerických výzvědných služeb, jejichž status Washington ani zvlášť neskrývá, bylo údajně vystaveno působení „akustických vibrací“. 



Americkým „partnerům Kuby“ se najednou začala točit hlava, trpěli ztrátou prostorové orientace, v očích se jim temnilo a velmi, velmi chtěli domů – do Michiganu, New Yorku a Colorada ...

Ministerstvo zahraničních věcí a velitelství profilové zpravodajské služby se skutečně rozhodly stáhnout část svého personálu z amerického velvyslanectví v Havaně – spolu s rodinnými příslušníky rozvědčíků s diplomatickými pasy. Američané neuvádějí, jak se nyní (po návratu do svých domovů) „akusticky traumatizovaní“ Američané cítí.

V tomto kontextu se v západních médiích začaly objevovat další a další konspirační teorie o příčinách toho, co se opravdu stalo s pseudo-diplomaty USA na Ostrově svobody. A samozřejmě hlavní „pracovní“ verze se neobešla bez „rozvratného zasahování Ruska“. Na pozadí toho, že západnímu obyvatelstvu buší do uší „důkazy“, že jistá Margarita Simonyan*/ za 100 tisíc dolarů vložených do reklamy na Facebooku zvolila prezidentem USA Donalda Trumpa, který utratil za svoji kampaň nejméně 40 miliard dolarů, nevyvolává teorie o „všudypřítomných“ Rusech na Kubě vůbec žádné překvapení.

Obecně přijatá verze je následující: Rusko pomohlo Kubáncům dostat budovu amerického velvyslanectví v Havaně do „akustické vidlice“, jejíž zvukové vibrace (uchem neslyšitelné a žádným zařízením nezaznamenatelné) způsobily, že se zavařily výhradně americké hlavy. Kubánský personál velvyslanectví nezaznamenal žádné akustické účinky zhoubné povahy, neb patrně používal přísně tajné a neviditelné ušanky vyvinuté v Rusku...


Hysterie dosáhla takového stupně, že přešla v hotový marasmus, o němž se vážně diskutuje v zámořských médiích. Vše se navíc posuzuje s ohledem na to, že „USA by měly Rusku zasadit tvrdou odvetu.“ Jako obvykle: samy si vymyslely hrozbu, samy se jí údajně obávají, následně označí viníka a otevřou frontu pro vyřešení vlastních taktických a strategických úkolů, které nikterak nesouvisejí s tématem nafouknuté senzační bubliny.

A pořád dokola: „Máme důkazy, ale jsou tajné, a proto vám je neukážeme.“ Přitom samotná fráze „tajné důkazy“ již získala známou sémantickou konotaci po testu Powella v Radě bezpečnosti OSN. **/

V čem spočívá onen marasmus? (Pokud samozřejmě můžeme nazývat marasmem otevřenou informační provokaci.) V tytéž dny ruské ministerstvo pro mimořádné situace na svých oficiálních webových stránkách ohlásilo zaslání 930 tun humanitární pomoci na Kubu. Ve zprávě se uvádí, že ve středu 11. října vyplula z přístavu Novorossijsk loď s nákladem humanitární pomoci pro Ostrov svobody, který utrpěl ničivým hurikánem „Irma“. Informovala o tom i tisková služba ministerstva:

„Ruská federace operativně reagovala na nouzovou situaci na území Kuby a poskytla náklad humanitární pomoci na dvoustranném a mnohostranném základě.“

Tři dny předtím Ministerstvo průmyslu a obchodu vydalo oznámení, že společnost „Sinara-dopravní zařízení“ (STM) odešle na Kubu prvních sedm lokomotiv TGM8KM na základě dvoustranné smlouvy. Dieselové lokomotivy doprovázené kubánskými železničními specialisty (vyškolenými v Rusku) v první etapě své cesty z Petrohradu dorazí nejprve do Německa a po přeložení na zaoceánskou loď budou dopraveny do přístavu v Havaně. Celkově do konce roku 2018 dodá Rusko na Kubu 45 lokomotiv za smluvní cenu 230 milionů dolarů.

Lokomotivy dodávané Ruskem na Kubu
No a po zprávách o údajném akustickém útoku proti americkým diplomatům z amerického velvyslanectví na Kubě oznámili v USA, že náklad z Ruska na Ostrov svobody by měl být přísně sledován. Podle některých zpráv bude dokonce i překládka lokomotiv v německém přístavu prováděna pod ostražitým „partnerským“ dohledem. Oficiálně ve Washingtonu tyto informace ze zřejmých důvodů nekomentují. Bylo by však velmi zajímavé slyšet jejich vyjádření.

Podle všeho dosáhla zámořská mediální paranoia ve vztahu k Rusku takových rozměrů, že jakýkoliv námořní transport z Ruska na Kubu je vnímán, no, skoro jako operace „Anadyr“ z doby kubánské krize před 55 lety. Zdá se, že ve Spojených státech zahušťují vzduch, jak je to jen možné, a snaží se přesvědčit veřejnost, že Rusko neposílá na Kubu humanitární pomoc a smluvní dodávku lokomotiv, nýbrž minimálně rakety „Iskander“, a to včetně bojových železničních nosičů, které budou pendlovat po kubánských železnicích a současně vysílat „akustické vibrace“ do Států.

Všechno by, jak se říká, mohlo být směšné, kdyby to nebylo tak smutné. Rusko definitivně a nevratně vstoupilo do éry, kdy podobná mediální paranoia má jediný cíl: omezit možnosti mezinárodního obchodu, osekat ekonomické, kulturní a jiné vazby, dostat všechny kontakty na úroveň studené války. A to vše na pozadí skutečnosti, že Rusko bylo prohlášeno za „říši zla“, a proto se budou i nadále vymýšlet všemožné báchorky končící „lokomotivní“ operací „Anadyr 2.0“. Pro naše „partnery“ je vskutku přetěžké si připustit, že držení unipolárního světa se jim vymyká z rukou.

Mimochodem o to, kolik amerických transportů „s humanitární pomocí“ putuje přes třetí země k představitelům teroristických skupin na Blízkém východě, se samozřejmě americká média nestarají. Avšak plavby obchodních lodí z Ruska na Kubu jim nedávají spát. Je to až dojemné – odevšad se „zubí“ Kuzkinova matka (Chruščovovo označení sovětské jaderné bomby / ale spíš v tradiční ruštině "čertova matka" - pozn.red.NR/). Už aby se všechno uspořádalo podle historické „klasiky“ – zbývá jen novelizovat nový Jackson-Vanikův zákon z roku 1974 o zákazu obchodování s netržními ekonomikami.




*/ pozn.red.NR:  M.Symonyan je ředitelkeou anglického vysílání televizní stanice Russia Tuday,



**/ před útokem na Irák v roce 2003 vystoupil v OSN americký generál Powel a ukazoval ve skleněné ampulce vzorek písku z pouště, který prý obsahoval stopy po chemických bojových látkách hromadného ničení, teré prý vlastnil Irák. Později se ukázalo, že se jednalo o podvod.

Ну, полный "Анадырь"... vyšel 13. října 2017 na topwar.ru. Překlad v ceně 374 Kč Zvědavec.

Globální řízení nefunguje. Vladimir Putin se v zásadní řeči ostře vymezil Západu a varoval svět (VIDEO)

$
0
0
Geo
24. říjen 2017
 
Ruský prezident Vladimir Putin na nedávném zasedání Valdajského klubu přednesl další ostrý projev, v němž před zraky řady světových osobností v několika minutách odkryl nejen licoměrnost Západu v čele se Spojenými státy, ale i snahy vyvolat permanentní chaos a válku.



Vladimir Putin se věnoval situaci na Blízkém východě, na Korejském poloostrově i v Evropě a hovořil o „kvalitativně nových procesech, které nastávají ve všech sférách“: „Vyhrocuje se konkurence o místo ve světové hierarchii. Přitom mnohé bývalé recepty globálního řízení, překonávání konfliktů a přirozených sporů se už nehodí. Často nefungují a nové zatím vytvořené nejsou.“

„Místo toho, abychom společně napravili situaci, zasadili reálný úder terorismu a ne imitovali boj s ním, někteří naši kolegové podnikají všechno, aby se chaos v oblasti stal permanentním. Někomu se dosud zdá, že takový chaos je možno řídit,“ řekl k situaci na Blízkém východě. Ruskou politiku v Sýrii nazval alternativou takovému přístupu.

Přes ruský souhlas se sankcemi OSN proti Severní Koreji Vladimir Putin zdůraznil, že KLDR je suverénní stát; jednoznačně odmítl jakékoliv pokusy řešit otázku severokorejského jaderného programu silou. „Tento problém je třeba bezpodmínečně řešit cestou dialogu a nezahánět Severní Koreu do kouta, nevyhrožovat použitím síly a nesnižovat se k hulvátství a nadávkám.“

Ruský prezident také varoval před eskalací sporů v samotné Evropě: „Jak křehká může být stabilita i v prosperujícím a kvetoucím státě, názorně ukazuje situace ve Španělsku. Kdo by ještě nedávno čekal, že diskuse o statusu Katalánska, která probíhá už dlouho, vyústí do tak ostré politické krize?“

Pozice Ruska je jasná – všechno, co se tam děje, je vnitřní záležitostí Španělska, zdůraznil Vladimir Putin.

„V této souvislosti nemohu nepoznamenat: dříve bylo třeba o tom přemýšlet. Cožpak nikdo nevěděl o podobných, celá staletí přetrvávajících rozporech uvnitř samotné Evropy? Nevěděli? Věděli.“ Tato slova Vladimir Putin pronesl na adresu představitelů západních zemí, kteří „svého času v podstatě uvítali rozpad celé řady států v Evropě, neskrývajíc z toho radost“.

„Proč bylo třeba tak bez rozmyslu, pouze na základě momentální politické konjunktury a přání, vyhovět – řeknu to otevřeně – Velkému bratru z Washingtonu a bezvýhradně podpořit odtržení Kosova, provokujíc tak podobné procesy v dalších regionech Evropy a ve světě?“

Pokrytectví Západu doložil také na příkladu Krymu: „Připomenu, že když například Krym stejně tak vyhlásil svoji nezávislost a potom se na základě referenda připojil k Rusku, z nějakého důvodu se to nelíbilo. A nyní, prosím, Katalánsko, v jiném regionu zase Kurdistán a ten seznam ještě nemusí být zdaleka úplný.“

Bez obalu pak ruský prezident hovořil rovněž o protiruských sankcích a jejich skutečných cílech: „Nedávný balík sankcí přijatý americkým Kongresem je otevřeně zaměřený na vytlačení Ruska z evropských trhů energonosičů. Jeho cílem je donutit Evropu přejít na dražší zkapalněný plyn z USA.“

Zde je jedenáctiminutové video z první části vystoupení Vladimira Putina (se slovenskými titulky):


(Titulky: Matěj Kozaček)

Afghánistán žádá Rusy o vyhnání Američanů

$
0
0
Pjotr Akopov
24.10.2017 Outsidermedia

Účast Hamída Karzáího na zasedání mezinárodního „Valdajského klubu“
[1] v Soči nevyvolala v tisku prakticky žádnou reakci. Přitom to, co tento bývalý afghánský prezident řekl, si opravdu zaslouží pozornost. On totiž prakticky vyzval Rusko k pomoci při osvobození své země z americké okupace. Jakou pozici v této věci může zaujmout Moskva?
Afghánistán se po sovětském vpádu stal ohniskem studené války, anebo naopak, válka se stala horkou právě konkrétně v Afghánistánu. I když, na jedné straně se SSSR snažil do země implantovat komunismus – Američané a jejich spojenci pomáhali našemu odporu, zvláště Pakistán, a pokoušeli se využít našeho odporu… Oni se ale pokoušeli nás přeměnit v extremistickou zemi, aby mohli využít náboženství jako zbraň proti SSSR. Proto podněcovali náš boj proti SSSR a říkali, že budou se SSSR bojovat do posledního Afghánce. Konec tohoto konfliktu vedl ke dvěma porážkám – především SSSR a Afghanistánu. Obě naše země jím velmi utrpěly.
To ve čtvrtek řekl o afghánské válce, která probíhala v letech 1979-1988 Hamíd Karzáí – který se tehdy nacházel v řadách protivníků SSSR, a později, už za americké okupace, stál v čele země. Na zasedání klubu „Valdaj“ seděl Karzáí po pravici ruského prezidenta, a hned po Putinovi vystoupil s velkým projevem, který – bohužel – nevyvolal odpovídající reakci přítomných expertů. Karzáí zůstal v Putinově stínu, a přitom jeho projev obsahoval řadu velmi důležitých poselství, výzvu Rusku.

Sluší se připomenout, kdo Karzáí je. Třináct let stál v čele Afghánistánu: Od momentu amerického vpádu do podzimu 2014, kdy se konaly poslední prezidentské volby, ve kterých už neměl právo potřetí kandidovat. S Putinem se znají už od roku 2002. I dnes zůstává Karzáí jedním z nejvlivnějších afghánských politiků. Do čela Afghánistánu se totiž dostal proto, že byl vůdcem jednoho z nejsilnějších klanů v hlavním kmenovém svazu Paštunů – nejpočetnějším národě této země. Američané na něho vsadili a pomohli mu k vládě. Pak se s touto „volbou“ smířily i další afghánské kmeny a národy.

Samozřejmě kromě Tálibů, kteří neuznali americkou okupaci a drží pod kontrolou nemalou část země. Američané zpočátku proti „Tálibánu“ sami bojovali, ale když se přesvědčili, že jej nemohou porazit, začali se jednak najímat místními polními veliteli a současně se pokoušeli přenést tíhu bojových činností na oficiální afghánskou armádu.

Válka mezi Paštuny u moci a Paštuny v „Tálibánu“, se přirozeně nelíbila Paštunům samotným, takže cizíma rukama Američané žádných úspěchů nedosáhli. Už koncem první dekády tohoto století pochopili, že musí z Afghánistánu odejít – což slíbil tehdejší kandidát na prezidenta USA Barack Obama.

Ani on, ani jeho nástupce Trump to neudělali. Trump, pravda, prohlásil, že se Američané soustředí na boj s přívrženci IS v Afghánistánu a budou zapojovat Táliby do jednání a nebudou se pokoušet budovat afghánskou státnost (tj. vměšovat se do vnitřních záležitostí země).

Hned po Trumpově srpnovém vystoupení ho Karzáí, byť z pozice exprezidenta, ostře zkritizoval. Protože se už dávno pokoušel o větší samostatnost. Čím déle Karzáí vládl – od počátku byl současně loutkou i vlivnou figurou – tím se stával na Američanech nezávislejším.
„Vystupoval jsem rozhodně proti nové strategii USA k Afghánistánu, protože odporuje národním zájmům země,“ řekl tehdy Karzají v interview deníku Izvestija.„Vystupuji kategoricky proti zvýšení role soukromých vojenských korporací v americkém tažení Afghánistánem. To porušuje národní suverenitu a ústavu, prodlouží to konflikt a zesílí krveprolití v Afghánistánu.“
A teď tedy Karzáí přicestoval do Soči. Jeho vystoupení obsahuje přímou výzvu Rusku – pomozte nám přesvědčit Američany, aby uznali, že v Afghánistánu prohráli:
„Dnes jsem jedním z hlavních kritiků politiky USA v Afghánistánu ne proto, že jsem kritikem Západu. Ve skutečnosti jsem demokrat z přesvědčení, mám západní vzdělání a líbí se mi jeho kultura. Jsem ale proti jejich politice, protože není úspěšná a protože vede k obrovskému množství problémů a růstu radikalismu, extrémismu a terorismu.

Jsem proti politice USA, protože pod jejich dohledem a při úplné kontrole našeho vzdušného prostoru, všech našich vojáků touto supervelmocí se v Afghánistánu objevil Islámský stát. Jak k tomu mohlo dojít 14 až 15 let poté, co se tu objevili Američané, se všemi svými zdroji a penězi? Proč dnes neexistuje mezinárodní spolupráce s USA v Afghánistánu, jak tomu bylo dřív?

Teď jsem v Rusku. Rusko má pochyby o práci USA v Afghánistánu. Proč na to nemá stejný náhled Čína? A Írán má též problémy s operacemi USA v Afghánistánu.

Takže, jako občan Afghánistánu v centru téhle globální hry navrhuji našim americkým spojencům následující: My všichni budeme úspěšnější, pokud nám řeknete, že jste propadli, a my to pochopíme, Rusko to pochopí, stejně jako Čína, Írán i Pákistán to pochopí, pochopí to i Indie. Vidíme všechny známky toho neúspěchu. Pokud si to však nepřiznáte, pak taková hra neskončí.“
Karzáí tedy nabízí Spojeným státům, aby přiznaly svou porážku v Afghánistánu. I když nehovoří přímo o stažení vojsk, je zřejmé, že měl na mysli právě to:
„Jediná cesta kupředu je tato – Spojené státy musí v Afghánistánu začít respektovat nové podmínky součinnosti s naším národem.

USA musí v Afghánistánu znovu pracovat s našimi sousedy a s velmocemi světa – především s Čínou, Ruskem a Indií – pomocí klíčových, srozumitelných, transparentních cílů. S přihlédnutím k tomu musí mezinárodní společenství podpořit afghánský mechanizmus vyřešení všech existujících problémů.“
Karzáí ani jednou nepronesl slovo ŠOS (Šanghajská organizace pro spolupráci). Je ale zřejmé, že právě tato organizace, do které patří Čína, Rusko, Indie, Pákistán, všechny středoasijské země, tedy sousedé Afghánistánu, se musí stát garantem národního usmíření v této zemi.

Obecně vzato, Karzáí žádá Rusko, aby pomohlo vnitroafghánskému urovnání. Vždyť pokud jsou v zemi americká vojska, nemůže být ani řeči o žádné plnohodnotné účasti Tálibů ve vládě. Spojené státy jsou pro ně okupanti, kteří musí odejít, nebo alespoň oznámit nadcházející stažení vojsk.

Je Rusko ochotno, připraveno k aktivnější roli v Afghánistánu? Přirozeně, že už po krátké době po americkém vpádu do této země začali mít v Moskvě podezření, že skutečným cílem je upevnit se v centru Eurasie. V tomto klíčovém bodě, umožňujícím v případě potřeby tlačit jak na Írán, tak na Indii, Čínu i Rusko (prostřednictvím zemí Střední Asie). A přestože americkou přítomnost strpěli, tak každý rok věnovali stále více pozornosti jak situaci v zemi, tak i hledání možností vytěsnění USA z Afghánistánu.

Jistě i pro Čínu, jakož i pro Rusko se otázka přítomnosti USA v Afghánistánu stává stále bolestnější – ani my, ani Čína nepotřebujeme věčné americké základny, takříkajíc, u svých vrat. Navíc má Čína velký zálusk na afghánské suroviny, ale hlavně na Novou hedvábnou stezku, přiléhající na severu i jihu k Afghánistánu. V zájmu klidné přepravy je nutné usmířit tuto hornatou zemi.

Rusko letos poprvé oznámilo nezbytnost stažení amerických vojsk. Zvláštní představitel ruského prezidenta ve věci Afghánistánu Samir Kabulov řekl, že je nezbytné stáhnout vojska USA ze země, která se už prakticky stala „světovým inkubátorem mezinárodního terorizmu“:
„Moskva nikdy netlačila na stažení amerických vojsk z Afghánistánu. Ale protože americká armáda nemůže kloudně nic udělat, tak ať raději ze země odejde. Americké tažení v Afghánistánu zkrachovalo.
Washington recipročně obviňuje Moskvu, že si zahrává s Táliby a dokonce jim dodává zbraně – přestože všichni chápou, že jedinou cestou k afghánskému urovnání je smíření Kábulu a „Tálibánu“ a stažení amerických vojsk. Hamíd Karzáí žádá Putina, aby pomohl urychlit tento proces tím, že pro začátek aspoň dotlačí Američany k přiznání své porážky.

Zdroj: Vzgljad.ru

[1] Valdajský klub – mezinárodní diskusní klub, založený v roce 2004, nazvaný podle místa první konference ve Velkém Novgorodu nedaleko jezera Valdaj. Intelektuální potenciál klubu je vysoce hodnocen jak v Rusku, tak i v zahraničí.

Překlad: st.hroch 171023

Po volbách

$
0
0
24.10.2017  Tribun
Takže tu kratší a napínavější část máme za sebou, hlasy jsou sečteny a mandáty rozděleny. Teď začne nudné povolební vyjednávání, korumpování a vydírání ve snaze sestavit vládu nebo alespoň získat důvěru ve Sněmovně, začne dělání kompromisů, rezignace na programy, oslabování silných slov a skloňování „státnického postoje“ ve všech pádech. Příležitostí ke komentářům a prognózám tak bude ještě víc, než dost.


Co ale lze bez debaty konstatovat již teď, to je triumf ANO, neoddiskutovatelný úspěch Pirátů a SPD (o níž jsem až včerejška netušil, že existuje, a myslel si, že je to pořád Úsvit – vidíte, i já mám svoji bublinu), pro mě nepochopitelné (a nepříjemné) zmrtvýchvstání ODS, nezničitelnost KDU-ČSL, existenční závislost TOP09 na jediném městě, totiž Praze, marginálnost STAN (kterým jsem nakonec docela fandil) a především naprostý debakl KSČM a ČSSD.

Zejména té ČSSD je škoda, protože to byla jediná klasická levicová strana neskanzenového typu, jenže ta je teď na nejméně jedno volební období odepsaná, protože zůstalo příliš málo kapustičky pro příliš mnoho slymáčků, takže se dá očekávat intenzivní hledání viníků (pokud možno těch nezúčastněných) a dlouhý a zavilý vnitrostranický boj o poslední zbytky prebend.

K ANO není moc co dodat, všechno je jak na talíři. Výsledek očekávatelný a nepochopitelný snad jen v pražské kavárenské bublině. To, co městské elity irituje nejvíce, to zbytek republiky neřeší, a když, tak to interpretuje přesně opačně. To ale není chyba toho zbytku republiky, to je chyba těch elit, které neumí své postoje vysvětlit a prodat, což je jen logický důsledek jejich arogance. Výsledek voleb není selhání občanů ani známka zaostalosti a demence většiny Čechů, jak bude jistě ještě mnohokrát prezentováno, zejména ze strany těch, které sami sebe za elitu považují, ale jen a pouze nezájmu minority z centra a situaci majority na periférii a neschopnosti a neochoty chápat a brát vážně jejich problémy a obavy. To samé pak platí o SPD. Ta strana by nikdy nezískala ani mandát, kdyby těm lidem, co ji volili, jiní místo urážek a posměšků naslouchali a alespoň předstírali zájem.

Řeknu to ještě jinak: to, že voliči rozhodli jinak, než by si stávající elity přály, není defekt demokracie, ani její deficit, ale její imanentní vlastnost. Jestli chcete víc, musíte být příště přesvědčivější a situačně adekvátnější, protože takové či onaké omezování volebního práva více demokracie nezajistí. Jestli se bojíte lidu, tak si nehrajte s ním na demokracii. A když už si hrajete, tak hrajte podle pravidel.

Nakonec ještě pár slov k Pirátům, protože jsem je, stejně jako před čtyřmi lety, volil, a teď mám obavy, aby nedopadli stejně jako Zelení, když se za Bursíka poprvé dostali do parlamentu, hned vlezli do vlády a prošustrovali tam, co se dalo. Pro hodnocení Pirátů ale budou klíčové až další volby – pokud v nich propadnou, pak se ukáže, že letos posbíraly jen protestní hlasy a hlasy z hecu. Pokud ale obhájí plus minus stejný výsledek, bude možno vyvodit, že jejich letošní zisk stojí na programu, prioritách a reálné korespondenci prioritami a postoji voličů. Což je něco, co mohou nejvíce ovlivnit sami tím, jak se budou teď ve sněmovně chovat, jak budou hlasovat a jak odolají pokušení vlády. I já se ale musím nechat překvapit, protože, to přiznávám, i pro mě jsou trochu nečitelní. Jedno vím ale jistě: horší než ti, co tam byli doteď, nebo tam teď přijdou, určitě nebudou.

Převzato z blogu Tribun

Stane se Miroslav Kalousek skutečným šéfem ODS?

$
0
0

Jaromír Petřík

24.10.2017 Rukojmí
Tak to vypadá na totální „pohřeb“ ODS, když její vedení v čele s Petrem Fialou odmítlo jakoukoliv formu spolupráce s ANO a spojilo se s Miroslavem Kalouskem, který odstupuje z čela TOP09 pro její neúspěch ve volbách. M. Kalouskovi se sice podařil před volbami geniální tah, kdy u STAN v době volební kampaně odvolal Petra Gazdíka a nahradil jej do té doby neznámým Janem Farským, aby si voliči příliš neznalí politiky nespojovali STAN s TOP09. 


Jak všichni víme, tento tah M. Kalouskovi vyšel, ale s odřenýma ušima.
STAN sice tímto způsobem M. Kalousek dostal do Parlamentu, ale co se týká TOP09, tak nebýt Pražáků z volebního obvodu Praha 1, už by zmizel z politické scény. Samozřejmě celkový volební výsledek 5,31% je pro TOP 09 propadákem a tak Miroslavem Kalousek vymýšlí co dále.
Jeho „obětí“ se nyní stává ODS. Ta si díky V. Klausovi ml. ve volbách polepšila, ale zase ne tak rapidně, aby se dalo mluvit o nějakém úspěchu. A nebýt V. Klause ml., tak ODS pod vedením nevýrazného Petra Fialy (zato zemanofobního a rusofobního), nezískala ani 10% hlasů.

Václav Klaus ml. totiž ve volbách Petra Fialu totálně převálcoval, získal 22 614 preferenčních hlasů, když kandidoval z třetího místa pražské kandidátky. Lidé v preferenčních hlasech kroužkovali nejvíce předsedu hnutí ANO Andreje Babiše, který získal 48 539 hlasů a na druhém místě se umístil právě Václav Klaus mladší. Petr Fiala jako současný předseda ODS získal kroužkováním pouhých 13 003 hlasů což v preferencích stačilo až na deváté místo. Dalo by se říct, že Václav Klaus ml. svého předsedu ODS Petra Fialu naprosto „převálcoval.“


Co je však zajímavé, že Václav Klaus ml. zaujímá poněkud jiné názory než radikální prokalouskovská klika v ODS reprezentovaná právě Petrem Fialou. Svojí zemanofobií a rusofobií se tato skupina dá zařadit mezi tzv. „Pražskou kavárnu“ a jsou tímto naprosto nepřijatelní pro řadu bývalých voličů ODS (mne nevyjímaje).
Názory Václav Klause ml. jsou zase nepřijatelné pro tuto prokalouskovskou kliku. V. Klaus mladší vychází dobře s prezidentem Milošem Zemanem a je pro spolupráci s Putinovým Ruskem. Kromě toho je kritický vůči EU, stejně jako jeho otec Václav Klaus st. Z tohoto postoje je Kalouskova klika v ODS vedená Petrem Fialou úplně vedle. Mimo jiné V. Klaus ml. neslavil volební vítězství s volebním štábem ODS: https://www.blesk.cz/clanek/volby-volby-2017/501515/klaus-ml-slavil-bez-fialy-v-centru-prahy-v-baru-byl-s-prezidentovymi-muzi.html

Václavu Klausovi ml. se hlavně nelíbí, že skupina kolem Petra Fialy odmítá jakoukoliv spolupráci s vítězným ANO a chce jít do opozice. https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/ods-jde-podle-vaclava-klause-mladsiho-jen-z-opozice-do-opozice-spokojen-s-tim-neni-38836
Objevila se i spekulace, že Klausovi si berou zpět ODS: https://zpravy.idnes.cz/vaclav-klaus-mladsi-volby-2017-ods-miroslav-korecky-komentar-pok-/domaci.aspx?c=A171023_114627_domaci_pas

Jak toto všechno dopadne?

Osobně předpokládám, že většině voličů ODS by zase až tolik nevadilo, kdyby ODS šla do koalice s hnutím ANO. Některé voliče by sice ztratila, ale určitě by získala více těch nových, než zůstat další 4 roky v opozici a místo Petra Fialy se de facto nechat řídit Miroslavem Kalouskem.
K vytvoření volebního bloku stran od středu doprava, který by společně zabránil tomu, aby hnutí ANO vyhrálo parlamentní volby, vyzval na konferenci Budoucnost pravice předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Strany by se podle něj měly pokusit najít i společného kandidáta na Hrad. Šéf ODS Petr Fiala reagoval vstřícně. Zdroj: https://zpravy.idnes.cz/kalousek-chce-volebni-blok-pravice-fiala-je-pro-belobradek-odmitl-phd-/domaci.aspx?c=A161103_160033_domaci_kop

Nevím, co na to říct.

Pokud ODS přijme tento Kalouskův návrh, kdy se Kalousek stane praktickým šéfem ODS a odmítne názory V. Klause ml., tak mám obavy, že v příštích volbách se ODS bude potácet s výsledkem někde těsně nad 5% jako nyní TOP09. A TOP09 už se v příštích volbách nemusí dostat do Sněmovny vůbec. A koho ještě chce Kalousek získat kromě STAN a ODS do „Budoucnosti pravice?“ Jak se ukázalo, tak KDU-ČSL volili pouze bigotní katolíci a sotva se dostali do Sněmovny (kromě zájmů církví nemá KDU-ČSL co nabídnout) a některé Piráty? Se stranou, pro kterou jsou důležitá témata, jako je legalizace prodeje marihuany si to neumím představit.

Nastal totiž ještě další zásadní problém:

Ono totiž strašení Zemanem, Putinovým Ruskem a nyní i Babišem s Okamurou na české voliče nezabralo. Jinak by naši voliči nemohli dát 1,5 milionu hlasů politikovi, který je trestně stíhaný. Toto je současně i facka tzv. „nezávislé“ justici, když jí tak obrovské množství našich občanů nevěří...

Rusko a Saúdská Arábie jdou společně proti Trumpově „břidlici“

$
0
0
- rp -
24.10.2017  PrvníZprávy

I když se za normálních okolností Rusko a Saúdská Arábie nemohou pochlubit vynikajícími vztahy, tak začátek vývozu ropy z USA přivádí tyto dvě země blíže k sobě, píše Oilprice. 



Jak se konstatuje v článku, i když Trumpova administrativa "nabídla Rijádu olivovou větev", tak Saúdská Arábie s Moskvou jsou si mnohem blíže, společně brzdí "břidlicovou revoluci".

Rusko a Saúdská Arábie těží 25% ropy na světě a zákony hospodářské soutěže na mezinárodních komoditních burzách postavily tyto dva ropné státy na různé strany barikád v geopolitickém boji mezi Moskvou a Washingtonem. Začátek exportu ropy z USA a vyčerpání národních rozpočtů přitom sbližují Rusko a Saúdskou Arábii.

V posledních letech Obamovy vlády si americká administrativa držela odstup od Rijádu. Zatímco USA a její evropští spojenci bojovali proti Islámskému státu, tak Saúdská Arábie se vojensky angažovala v Jemenu. Iránské zbraně a peníze pro šiitské povstalce však silně podráždily wahhábskou Saúdskou Arábii.

Přestože Trumpova vláda nabízela „olivovou ratolest“ Rijádu, tak smíření je v rozporu s ekonomickými zájmy království. Vývoz ropy z USA může zlikvidovat účinek dohody OPEC o snížení produkce ropy o 1,2 milionu barelů denně, což mělo za následek snížení nadměrné nabídky na světovém trhu.

Rusko, jako hlavní vývozce ropy, bylo v roce 2016 vyzváno k projednání této dohody. Poté byl americký vývoz omezen a americké společnosti začaly podepisovat smlouvy o dodávkách ropy na asijské a evropské trhy. Proto před rokem se neobjevovala jakákoli hrozba pro dohodu s OPEC, která by přicházela ze zámoří.

Ale teď se situace změnila. Washington neakceptuje žádné dohody o těžbě, na rozdíl od Moskvy a Rijádu. Zvyšování počtu vrtných plošin na Permském ropném poli, a podobně i v jiných částech Spojených států, přivedlo břidlicovou ropu plyn do geopolitické hry mezi USA a Rusko.

Ministerstvo energetiky USA hledá nové trhy pro americkou energii. Vedoucí ministerstva, Rick Perry, již navštívil Japonsko, aby "otevřel cestu k největším světovým spotřebitelům zkapalněného zemního plynu (LNG) k amerických rezervám."

V Evropě je invaze Američanů proti "plynové nadvládě" Ruska ještě zřetelnější. Kromě toho se EU a Moskva střetla kvůli otázce "připojení k Krymu" a syrské revoluce, ale ruská kontrola dodávek energie jako celek neutralizovala geopolitickou sílu Bruselu.

Za těchto okolností se saúdské a ruské zájmy shodují. Obě ropné velmoci musí zabránit rozvoji zámořské těžby břidlicové ropy a plynu. Nicméně iránská otázka nadále hraje klíčovou roli ve vztazích mezi Moskvou a Rijádem.


(rp,prvnizpravy.cz,bussinesinsider,foto:arch.)



Související článek:
Šéf OMV tvrdě připomněl USA: Nic vám není do naší spolupráce s Ruskem

Die Welt: německý prezident jede do Ruska s "choulostivým úkolem"

$
0
0
24. 10. 2017     zdroj a zdroj
Ve středu přicestuje do Moskvy prezident SRN Frank-Walter Steinmeier s poněkud "choulostivým úkolem", píše Die Welt. V hlavním městě Ruské federace se setká s hlavou Kremlu Vladimírem Putinem, "aby zjistil, zda je Rusko ochotno obnovit důvěru k Západu", poznamenává německý deník. Ve středu, poprvé od začátku krize na Ukrajině, přicestuje prezident Německa do Ruska na pracovní návštěvu. Cesta do Moskvy bude "premiérou" pro Franka-Waltera Steinmeiera na postu prezidenta SRN, píše Die Welt.


Oficiální důvod není "podstatný", pokračuje německý list. Bývalý ministr zahraničních věcí Německa bude přítomen při formálním předání moskevské katedrály svatých apoštolů Petra a Pavla luteránské evangelické církvi v Rusku a setká se s bývalým prezidentem SSSR Michailem Gorbačovem.

Tím se návštěva německého prezidenta, samozřejmě, neomezí, zdůrazňuje Die Welt. Steinmeier letí do Moskvy s "choulostivým úkolem". V hlavním městě Ruské federace se také setká s hlavou Kremlu Vladimírem Putinem, "aby zjistil, zda je Rusko ochotno obnovit důvěru k Západu".

Jak list poznamenává, v Německu vkládají do návštěvy prezidenta SRN v Moskvě velké naděje představitelé politiky, obchodu i nevládních organizací.

Cesta Franka-Waltera Steinmeiera do Ruska je "důležitý politický signál", řekl v rozhovoru pro Die Welt expert pro zahraničněpolitické otázky frakce Sociálně demokratické strany Německa v Bundestagu Niels Annen. Podle něj je vzhledem k růstu napětí v Evropě dávání vztahů s Moskvou do pořádku "ústředním zájmem německé politiky". Současný prezident Německa jako nikdo jiný pro tato jednání vyhovuje, je přesvědčen Annen.

Na Steinmeiera sázejí i němečtí podnikatelé, konstatuje list. Ve Východním výboru německého hospodářství je také považována návštěva německého prezidenta v Moskvě za "dobrý signál". Německé podniky doufají, že "v průběhu příštích sedmi let se Německo, EU a Rusko zaměří na společné zájmy a problémy se budou řešit prostřednictvím dialogu", prohlásil předseda výboru Wolfgang Büchele.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

„Neexistuje nic skutečně cenného, čeho může být dosaženo bez práce a námahy.“

$
0
0
Ludvík Smýkal
24. 10. 2017
Citát Josepha Addisona, anglického politika a spisovatele, žijícího na přelomu 17.a 18.století mi přišel na mysl po přečtení článků Ivana Davida, Radima Valenčíka a Jaroslava Tichého, zabývajících se otázkami spojenými s právě proběhlými volbami do Poslanecké sněmovny PČR. S naprostou většinou jejich myšlenek a závěrů souhlasím, s některými si dovolím polemizovat, případně je doplnit. 

V některých případech jsem si pomohl i myšlenkami, které zazněly v diskuzi.
Pokusil bych si volně navázat na úvahu Ivana Davida „Co z toho vzejde ?„ k právě proběhlým volbám : „Celkem nic, ale důležitý výsledek bude posílení všeobecné frustrace. Nutně budou z mlhy stále více vystupovat překážky nápravy vývoje a skutečnost, že „naše“ směřování společně s NATO a EU (či naopak EU a NATO) je spolehlivou brzdou, o níž je dosud politicky nekorektní veřejně hovořit.“

Otázkou je, zda zrovna frustrace (z lat. frustrá), tj. „pocit, který člověk dostává, pokud se něco důležitého nepovede a v nejbližší době není šance to napravit, ať už pro to, že už to zkrátka není možné, anebo v tom brání něco, s čím si nelze poradit“, je tím „pravým ořechovým“ na cestě k potřebným změnám, ale podstatné je, že druhá věta citátu zcela vyjadřuje podstatu problému.

Jakákoliv změna současného neutěšeného morálního a hospodářského stavu našeho státu a společnosti je, přímo nebo nepřímo, spojena s organizacemi, do kterých jsme se, po rozpadu RVHP a Varšavské smlouvy po t. 1989, připojili a věřili (dali jsme se přesvědčit), že nejsou jako jejich předchůdci. Někteří z nás, dříve či později, poznali, že vše je jinak. Někteří z nás to ale nepoznali, příp. ani nechtějí poznat dosud, neboť jim současný stav, z různých důvodů, „vyhovuje“.

Je nutné počítat s tím, že tito lidé, a jejich „páníčkové“ v cizině, se vždy budou snažit, aby strana nebo hnutí usilující o změnu současného stavu, byla mediálně blokována, nemohla jít do debat v médiích s cílem reprezentovat své představitele a program, neměla dostatek finančních prostředků, apod. Z toho všeho je třeba při vytváření takové strany nebo hnutí vycházet a tyto skutečnosti eliminovat.

Změnu nemůže v žádném případě přinést strana nebo hnutí, která by vznikla cca půl roku před volbami, nemá odpovídající organizační a finanční zázemí, a většina občanů ji, včetně jejího programu, z řady důvodů ani nezná.

Strana nebo hnutí, kterou mám na mysli, musí vycházet z dobrého základu a být, podobně jako dům, vystavěna zespodu. I sebelépe odborně zpracovaný program (vize), nebude-li se opírat o nosnou myšlenku (ideu), organizační a finanční zajištění, apod., nemá naději na úspěch. Národní obrození, o kterém mluvil Jaroslav Bašta, nebo psal Ivan David, by mělo být založeno na ideách a myšlenkách našich předchůdců – Mistru Janu Husovi, Josefu Dobrovském, Tomáši Garrigue Masarykovi, Karu Čapkovi a dalších.

Jak výstižně uvádí jeden z diskutujících „Voliče je nezbytné vychovávat, a to zcela jinak než jak to činí média. Je čas ustavit vzdělávací národně sociální instituci, kde se budou moci lidé setkávat, zájemci sledovat kurzy a přednášky a všichni vést věcné diskuse ke globální politice a jejím dopadům v naší zemi. Když se vnitřně nedůvěřivý Čech ujistí, že euroatlantický svět je světem fikce, zotročujícího systému biblické koncepce pastevce a jeho ovcí a vykazuje silné rysy psychopatie, pochopí, že není jiné cesty … “

Jednou z cest k tomu cíli je přímý kontakt s občany, napříč politickým, věkovým a územním spektrem, formou seminářů, klubů, besed, apod., Další, neméně významná cesta ke kontaktu s občany jsou elektronická média. Bez práce a námahy, vytvoření organizačního a finančního zázemí, postupného a dlouhodobého vzniku programu, založeného na nosných ideálech, atd., se cíle, tj. změny současného neutěšeného hospodářského a morálního stavu našeho státu, těžko podaří dosáhnout.

Stane se Miroslav Kalousek skutečným šéfem ODS?

$
0
0
Jaromír Petřík
24. 10. 2017     JaromirPetrik
Tak to vypadá na totální „pohřeb“ ODS, když její vedení v čele s Petrem Fialou odmítlo jakoukoliv formu spolupráce s ANO ZDE a spojilo se s Miroslavem Kalouskem, který odstupuje z čela TOP09 pro její neúspěch ve volbách. M. Kalouskovi se sice podařil před volbami geniální tah, kdy u STAN v době volební kampaně odvolal Petra Gazdíka a nahradil jej do té doby neznámým Janem Farským, aby si voliči příliš neznalí politiky nespojovali STAN s TOP09. Jak všichni víme, tento tah M. Kalouskovi vyšel, ale s odřenýma ušima.


STAN sice tímto způsobem M. Kalousek dostal do Parlamentu, ale co se týká TOP09, tak nebýt Pražáků z volebního obvodu Praha 1, už by zmizel z politické scény. Samozřejmě celkový volební výsledek 5,31% je pro TOP 09 propadákem a tak Miroslav Kalousek vymýšlí co dále.

Jeho „obětí“ se nyní stává ODS. Ta si díky V. Klausovi ml. ve volbách polepšila, ale zase ne tak rapidně, aby se dalo mluvit o nějakém úspěchu. A nebýt V. Klause ml., tak ODS pod vedením nevýrazného Petra Fialy (zato zemanofobního a rusofobního), nezískala ani 10% hlasů.

Václav Klaus ml. totiž ve volbách Petra Fialu totálně převálcoval, získal 22 614 preferenčních hlasů, když kandidoval z třetího místa pražské kandidátky.Lidé v preferenčních hlasech kroužkovali nejvíce předsedu hnutí ANO Andreje Babiše, který získal 48 539 hlasů a na druhém místě se umístil právě Václav Klaus mladší. Petr Fiala jako současný předseda ODS získal kroužkováním pouhých 13 003 hlasů což v preferencích stačilo až na deváté místo. Dalo by se říct, že Václav Klaus ml. svého předsedu ODS Petra Fialu naprosto „převálcoval.“

Co je však zajímavé, že Václav Klaus ml. zaujímá poněkud jiné názory než radikální prokalouskovská klika v ODS reprezentovaná právě Petrem Fialou. Svojí zemanofobií a rusofobií se tato skupina dá zařadit mezi tzv. „Pražskou kavárnu“ a jsou tímto naprosto nepřijatelní pro řadu bývalých voličů ODS (mne nevyjímaje).

Názory Václav Klause ml. jsou zase nepřijatelné pro tuto prokalouskovskoukliku. V. Klaus mladší vychází dobře s prezidentem Milošem Zemanem a je pro spolupráci s Putinovým Ruskem. Kromě toho je kritický vůči EU, stejně jako jeho otec Václav Klaus st. Z tohoto postoje je Kalouskova klika v ODS vedená Petrem Fialou úplně vedle. Mimo jiné V. Klaus ml. neslavil volební vítězství s volebním štábem ODS: https://www.blesk.cz/clanek/volby-volby-2017/501515/klaus-ml-slavil-bez-fialy-v-centru-prahy-v-baru-byl-s-prezidentovymi-muzi.html

Václavu Klausovi ml. se hlavně nelíbí, že skupina kolem Petra Fialy odmítá jakoukoliv spolupráci s vítězným ANO a chce jít do opozice.https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/ods-jde-podle-vaclava-klause-mladsiho-jen-z-opozice-do-opozice-spokojen-s-tim-neni-38836

Objevila se i spekulace, že Klausovi si berou zpět ODS: https://zpravy.idnes.cz/vaclav-klaus-mladsi-volby-2017-ods-miroslav-korecky-komentar-pok-/domaci.aspx?c=A171023_114627_domaci_pas

Jak toto všechno dopadne?

Osobně předpokládám, že většině voličů ODS by zase až tolik nevadilo, kdyby ODS šla do koalice s hnutím ANO. Některé voliče by sice ztratila, ale určitě by získala více těch nových, než zůstat další 4 roky v opozici a místo Petra Fialy se de facto nechat řídit Miroslavem Kalouskem.

K vytvoření volebního bloku stran od středu doprava, který by společně zabránil tomu, aby hnutí ANO vyhrálo parlamentní volby, vyzval na konferenci Budoucnost pravice předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Strany by se podle něj měly pokusit najít i společného kandidáta na Hrad. Šéf ODS Petr Fiala reagoval vstřícně. Zdroj: https://zpravy.idnes.cz/kalousek-chce-volebni-blok-pravice-fiala-je-pro-belobradek-odmitl-phd-/domaci.aspx?c=A161103_160033_domaci_kop
Nevím, co na to říct.

Pokud ODS přijme tento Kalouskův návrh, kdy se Kalousek stane praktickým šéfem ODS a odmítne názory V. Klause ml., tak mám obavy, že v příštích volbách se ODS bude potácet s výsledkem někde těsně nad 5% jako nyní TOP09. A TOP09 už se v příštích volbách nemusí dostat do Sněmovny vůbec. A koho ještě chce Kalousek získat kromě STAN a ODS do „Budoucnosti pravice?“ Jak se ukázalo, tak KDU-ČSL volili pouze bigotní katolíci a sotva se dostali do Sněmovny (kromě zájmů církví nemá KDU-ČSL co nabídnout) a některé Piráty? Se stranou, pro kterou jsou důležitá témata, jako je legalizace prodeje marihuany si to neumím představit.

Nastal totiž ještě další zásadní problém:
Ono totiž strašení Zemanem, Putinovým Ruskem a nyní i Babišem s Okamurou na české voliče nezabralo. Jinak by naši voliči nemohli dát 1,5 milionu hlasů politikovi, který je trestně stíhaný. Toto je současně i facka tzv. „nezávislé“ justici, když jí tak obrovské množství našich občanů nevěří...

Komunistická strana Číny oficiálně postavila Si Ťin-pchinga na roveň s Mao Ce-tungem

$
0
0
24. 10. 2017       zdroj
XIX. sjezd Komunistické strany Číny zařadil do svých aktualizovaných stanov teze o ideologii prezidenta Si Ťin-pchinga o "nové éře socialismu s čínskými rysy". Informoval o tom deník Financial Express. Je uvedeno, že zařazení jména soudruha Si a jeho koncepce dalšího rozvoje země do stanov strany staví současného čínského vůdce na roveň s Mao Ce-tungem a Teng Siao-pchingem. Stal se také druhým po Mao Ce-tungovi, jehož jméno bylo uvedeno ve stanovách Komunistické strany Číny ještě za jeho života, konstatuje agentura RIA Novosti.


Uvádí se, že vystoupení čínského vůdce trvalo 3,5 hodiny a bylo nejdelším v historii země. Přednesl referát s názvem "Dosáhnout rozhodujícího vítězství při budování společnosti střední hojnosti, dosáhnout velkého vítězství socialismu s čínskými rysy v nové éře".

V usnesení se poznamenává, že ideologie soudruha Si jsou návodem k působení strany a lidu při realizaci "velkého obrození čínského národa".

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live