26.10. 2017
Okamura po schůzce s Andrejem Babišem - ANO je ochotno podpořit některé naše návrhy!
↧
↧
Ruská odpověď USA: Na Kubě obnovíme vojenskou základnu!
- rp -
26.říjen 2017 Die Tagespost, překlad a krácení PrvníZprávy
Zatímco se vztahy mezi Kubou a USA rychle ochlazují, tak bývalý partner Rusko se naopak ke Kubě přibližuje.
Kubánská největší rafinerie ropy v Cienfuegos v současné době běží jen na polovinu výkonu kvůli sníženým dodávkám ropy z Venezuely.
Polovládní ruská energetická skupina Rosněft se tak kvůli ekonomickým a politickým problémům Venezuely stane dodavatelem ropy pro Kubu. Kreml a kubánská vláda se dohodly na rozšíření dodávek ruské ropy a prohloubení spolupráce při zpracování ropy na ostrově.
Již v březnu se Rosněft zavázal dodat na Kubu 250.000 tun ropy a nafty. Pozorovatelé mají podezření, že podnik je součástí dohody v trojúhelníku: v tomto a loňském roce poskytl Rosněft venezuelské státní skupině PDVSA půjčku pět miliard amerických dolarů. Dodávky ropy z PDVSA na Kubu by tak mohly být kompenzovány.
Scénář připomíná tak trochu dobu ze sedmdesátých a osmdesátých let, kdy Sovětský svaz pomohl zajistit hospodářské přežití Kuby. Sovětské výrobky proudily na Kubu a nahradily americké chladničky, televizory a další spotřební zboží; stále více se objevují auta Lada a Moskvič na ulicích. V roce 1972 se Kuba stala jedinou zemí tzv. Třetího světa, která se stala členem Rady pro vzájemnou hospodářskou pomoc (RVHP). V osmdesátých letech poskytl Sovětský svaz každoroční ekonomickou pomoc ve výši zhruba 2 miliardy dolarů a dodával asi 13 milionů tun ropy. Kuba se stala stále více závislá na Sovětském svazu. V roce 1989 byl kubánský zahraniční obchod z 85 procent realizován se státy RVHP.
O to tvrději byl karibský ostrov zasažen koncem Sovětského svazu a rozpadem RVHP. Spotřeba ropy klesla z 13 na 4 miliony tun v roce 1993, když dovoz byl snížen o 75 procent. Kuba spadla do hluboké a komplexní hospodářské krize. Dluh vůči Sovětskému svazu činil v roce 1991 přibližně 35 miliard dolarů. Rusko jako nástupce Sovětského svazu odpustilo v roce 2014 Kubě 90% z těchto dluhů. Zbývajících zhruba 3,5 miliardy amerických dolarů má být investováno do kubánské ekonomiky prostřednictvím ruských investic na ostrově.
Rosněft také modernizuje největší kubánskou rafinérii v Cienfuegosu, která v současné době běží jen polovinu kvůli sníženým dodávkám ropy z Venezuely. Nejbližší spojenec Kuby Venezuela drasticky snížila zásoby ropy v důsledku politické a hospodářské krize. Namísto 100.000 barelů (1 barel = 159 litrů) dodává Caracas na karibský ostrov jen asi 55.000 barelů denně. V tomto kontextu Kuba rozšiřuje své průzkumné vrty ve své exkluzivní ekonomické zóně v Mexickém zálivu ((ZEEC-GoM). Zapojeny do průzkumů jsou ruské společnosti.
Polovládní ruská energetická skupina Rosněft se tak kvůli ekonomickým a politickým problémům Venezuely stane dodavatelem ropy pro Kubu. Kreml a kubánská vláda se dohodly na rozšíření dodávek ruské ropy a prohloubení spolupráce při zpracování ropy na ostrově.
Již v březnu se Rosněft zavázal dodat na Kubu 250.000 tun ropy a nafty. Pozorovatelé mají podezření, že podnik je součástí dohody v trojúhelníku: v tomto a loňském roce poskytl Rosněft venezuelské státní skupině PDVSA půjčku pět miliard amerických dolarů. Dodávky ropy z PDVSA na Kubu by tak mohly být kompenzovány.
Scénář připomíná tak trochu dobu ze sedmdesátých a osmdesátých let, kdy Sovětský svaz pomohl zajistit hospodářské přežití Kuby. Sovětské výrobky proudily na Kubu a nahradily americké chladničky, televizory a další spotřební zboží; stále více se objevují auta Lada a Moskvič na ulicích. V roce 1972 se Kuba stala jedinou zemí tzv. Třetího světa, která se stala členem Rady pro vzájemnou hospodářskou pomoc (RVHP). V osmdesátých letech poskytl Sovětský svaz každoroční ekonomickou pomoc ve výši zhruba 2 miliardy dolarů a dodával asi 13 milionů tun ropy. Kuba se stala stále více závislá na Sovětském svazu. V roce 1989 byl kubánský zahraniční obchod z 85 procent realizován se státy RVHP.
O to tvrději byl karibský ostrov zasažen koncem Sovětského svazu a rozpadem RVHP. Spotřeba ropy klesla z 13 na 4 miliony tun v roce 1993, když dovoz byl snížen o 75 procent. Kuba spadla do hluboké a komplexní hospodářské krize. Dluh vůči Sovětskému svazu činil v roce 1991 přibližně 35 miliard dolarů. Rusko jako nástupce Sovětského svazu odpustilo v roce 2014 Kubě 90% z těchto dluhů. Zbývajících zhruba 3,5 miliardy amerických dolarů má být investováno do kubánské ekonomiky prostřednictvím ruských investic na ostrově.
Rosněft také modernizuje největší kubánskou rafinérii v Cienfuegosu, která v současné době běží jen polovinu kvůli sníženým dodávkám ropy z Venezuely. Nejbližší spojenec Kuby Venezuela drasticky snížila zásoby ropy v důsledku politické a hospodářské krize. Namísto 100.000 barelů (1 barel = 159 litrů) dodává Caracas na karibský ostrov jen asi 55.000 barelů denně. V tomto kontextu Kuba rozšiřuje své průzkumné vrty ve své exkluzivní ekonomické zóně v Mexickém zálivu ((ZEEC-GoM). Zapojeny do průzkumů jsou ruské společnosti.
Zvláště od nástupu prezidenta USA Donalda Trumpa se diplomatické a ekonomické kontakty mezi Ruskem a Kubou zintenzivnily. V září uzavřely obě země balíček dohod, včetně energetiky, železniční dopravy a dodávky výtahů. Další dohody se týkají výroby potravin a (rp,prvnizpravy.cz,tagespost,foto:arch.)textilního průmyslu. Rusko navíc dodává nákladní automobily, autobusy a lokomotivy. Objem obchodu mezi oběma zeměmi se v první polovině roku 2017 zvýšil o 73 procent na 176,2 milionu amerických dolarů. Proti hlavním kubánským obchodním partnerům Číně a Venezuele je to ještě málo, ale obchod s Ruskem se neustále zvyšuje. Sportovní a kulturní aktivity se také rozšiřují. A na konci loňského roku Rusko podepsalo dohodu o modernizaci kubánských ozbrojených sil. Existují také zprávy, že Rusko může na Kubě znovu otevřít vojenskou základnu.
Je nepravděpodobné, že by Havana mohla zlepšit své vztahy se Spojenými státy. Vztahy se rychle zhoršily poté, co se diplomaté z USA během posledních měsíců stali oběťmi "akustických útoků" na Kubě. Přinejmenším 22 amerických diplomatů a jejich příbuzných mělo migrénu, nevolnost, paměťové mezery a symptomy necitlivosti až po ztrátu sluchu. Americká vláda před několika týdny stáhla z Kuby značnou část diplomatů a z USA vyhostila 15 kubánských diplomatů.
Během vlády Donalda Trumpa vzrostlo napětí mezi USA a Kubou a země jako je Čína, Írán nebo Rusko se, jak odborníci předpovídali stávají partnery Kuby.
"Kuba se snaží rozšiřovat své kontakty,"říká Richard Feinberg, expert na Latinskou Ameriku z Think Tank Brookings Institution. "Vzhledem k tomu, že v příštích letech pravděpodobně nedojde k užším hospodářským vztahům s USA, hledají alternativní spojence; zejména silné země jako je Rusko nebo Čína mohou nabídnout Kubě příznivé platební podmínky. "
Rusko jednoznačně sleduje geostrategické zájmy na Kubě. "Putinovo poselství není těžké pochopit," pokračoval Feinberg, "Putin touží po obnovení carské slávy a vztahy s Kubou jsou toho příkladem."
↧
Srbsko reagovalo na požadavek USA, aby se odvrátilo od Ruska
26. 10. 2017 zdroj
Ministerstvo zahraničí USA neomaleně požadovalo od Srbska, aby přehodnotilo spolupráci s RF a aby se zaměřilo výhradně na sbližování se s EU. Asistent ministra zahraničí Spojených států pro euroasijské záležitosti Hoyta Brayan Yee vyzval Bělehrad, aby přestal balancovat mezi Západem a Ruskem. Také se vyslovil proti vyřízení výsad a imunit pro Rusko-srbské humanitární centrum v Niši.
Srbský ministr obrany A.Vulin ostře odsoudil toto prohlášení amerického diplomata. Podle něj "to je vážný akt nediplomatického a veřejného tlaku na Srbsko".
"Nejsou to slova přítele, který respektuje Srbsko a jeho politiku. Jsem si jistý, že prezident A.Vučič bude schopen se s tímto tlakem vypořádat", uzavřel ministr.
Poznamenal, že Bělehrad bude činit vlastní rozhodnutí s přihlédnutím k zájmům své země.
Ministerstvo zahraničí RF zase vyzvalo Washington, aby nevnucoval jiným státům "své nepřátelské ideologické stereotypy", které podkopávají "základy mezinárodní stability a spolupráce na Balkánu a v Evropě".
"Chceme připomenout, že USA nejsou členskou zemí EU. Proto nejsou v obraze, že mnoho členských států EU tvořivě a ve velkém rozsahu spolupracuje s Ruskem na základě vzájemné výhodnosti. A nikdo nesmí Bělehradu bránit, aby zastával stejné přístupy", bylo řečeno na ministerstvu zahraničí RF.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
Komentár Informačného a tlačového odboru Ministerstva zahraničných vecí Ruska v súvislosti s provokačnými vyhláseniami Ministerstva zahraničných vecí Spojených štátov
Zástupca námestníka ministra zahraničných vecí USA H. B. Yee si počas svojho pobytu v Belehrade v dňoch 23. – 24. októbra dovolil urobiť rad provokačných vyhlásení, ktorých cieľom je podkopať rusko-srbskú spoluprácu. Americký diplomat bezočivou formou požiadal Belehrad, aby prehodnotil vzťahy s Ruskom a sústredil sa výlučne na zbližovanie s Európskou úniou. Okrem toho Yee nemiestnymi emocionálnymi výrazmi kritizoval fakt, že Rusko-srbské humanitárne centrum v meste Niš požíva imunitu a privilégiá.
Chceli by sme pripomenúť, že USA nie sú členským štátom Európskej únie a z tohto dôvodu pravdepodobne nevedia, že mnohé štáty Európskej únie v širokom rozsahu plodne spolupracujú s Ruskom na vzájomne výhodnom základe. Nikto nesmie brániť Srbsku, aby vychádzajúc z národných záujmov postupovalo podobným spôsobom.
Čo sa týka Rusko-srbského humanitárneho centra, Američania sa tvária, že nevedia o pomoci, ktorú toto centrum už dlhé roky poskytuje Srbsku a iným štátom tohto regiónu, z ktorých niektoré dokonca sú členmi EÚ a NATO, pri prekonávaní následkov živelných pohrôm a technogénnych havárií, pri školení príslušných expertov atď. Okrem iného sa realizuje odmínovanie srbského územia, boli nájdené a zneškodnené tisícky výbušných predmetov, čo tu zostali z čias bombardovania zo strany NATO v roku 1999, počas ktorého bola masívne využívaná aj munícia s ochudobneným uránom.
Vyzývame amerických kolegov, aby nenanucovali iným svoje nepriateľské ideologizované stereotypy, ktoré podkopávajú základy medzinárodnej stability a spolupráce na Balkáne, ale aj v celej Európe.
Komentár Informačného a tlačového odboru Ministerstva zahraničných vecí Ruska v súvislosti s provokačnými vyhláseniami Ministerstva zahraničných vecí Spojených štátov
Zástupca námestníka ministra zahraničných vecí USA H. B. Yee si počas svojho pobytu v Belehrade v dňoch 23. – 24. októbra dovolil urobiť rad provokačných vyhlásení, ktorých cieľom je podkopať rusko-srbskú spoluprácu. Americký diplomat bezočivou formou požiadal Belehrad, aby prehodnotil vzťahy s Ruskom a sústredil sa výlučne na zbližovanie s Európskou úniou. Okrem toho Yee nemiestnymi emocionálnymi výrazmi kritizoval fakt, že Rusko-srbské humanitárne centrum v meste Niš požíva imunitu a privilégiá.
Chceli by sme pripomenúť, že USA nie sú členským štátom Európskej únie a z tohto dôvodu pravdepodobne nevedia, že mnohé štáty Európskej únie v širokom rozsahu plodne spolupracujú s Ruskom na vzájomne výhodnom základe. Nikto nesmie brániť Srbsku, aby vychádzajúc z národných záujmov postupovalo podobným spôsobom.
Čo sa týka Rusko-srbského humanitárneho centra, Američania sa tvária, že nevedia o pomoci, ktorú toto centrum už dlhé roky poskytuje Srbsku a iným štátom tohto regiónu, z ktorých niektoré dokonca sú členmi EÚ a NATO, pri prekonávaní následkov živelných pohrôm a technogénnych havárií, pri školení príslušných expertov atď. Okrem iného sa realizuje odmínovanie srbského územia, boli nájdené a zneškodnené tisícky výbušných predmetov, čo tu zostali z čias bombardovania zo strany NATO v roku 1999, počas ktorého bola masívne využívaná aj munícia s ochudobneným uránom.
Vyzývame amerických kolegov, aby nenanucovali iným svoje nepriateľské ideologizované stereotypy, ktoré podkopávajú základy medzinárodnej stability a spolupráce na Balkáne, ale aj v celej Európe.
↧
Hospodářská soutěž - Pokorný a Rafaj
26. 10. 2017 EB
V pražských byznysových kruzích se ví, že pokud potřebujete, aby se Úřad pro ochranu hospodářské soutěže rozhodl určitým způsobem, musíte si na to najmout právníka Radka Pokorného. Obzvlášť to platí v případech, kdy jde o záležitost z oblasti stavebnictví, telekomunikací a nyní už také systému výběru mýtného. Pokorný má nadstandardní vztahy s předsedou ÚOHS Petrem Rafajem, což vysvětluje, jak mohl být člověk s tak nízkými profesními kvalifikacemi vůbec jmenován.
....A to opakovaně – do funkce, která je zcela zásadní pro fungování právního státu. Pokorného si teď najal Kapsch, aby u Rafaje zařídil zrušení tendru na výběr mýtného. Antimonopolní úřad pomáhal s vypsáním tendru, teď ale Rafaj nařizuje svým podřízeným, aby prohlásili, že je v rozporu s pravidly hospodářské soutěže. Řekněme si na rovinu, co se tady děje – Pokorný a Rafaj by se takovým jednáním dopustili trestného činu. Situaci by měla prověřit policie i vláda, která Rafaje nominovala. K situaci by se také mohla vyjádřit ČSSD.
↧
Ohromující nesmysly komentátorů o volbách 2017
Jiří Jaroš Nickelli
26.10.2017 ČNL
Když jsem otevřel stránky Práva z 23. října 2017 plné komentářů parlamentních voleb, nevěřil jsem svým očím. Toto že jsou komentátoři, analytikové, kteří mají čtenářské obci předkládal reálný rozbor společenské situace.
26.10.2017 ČNL
Když jsem otevřel stránky Práva z 23. října 2017 plné komentářů parlamentních voleb, nevěřil jsem svým očím. Toto že jsou komentátoři, analytikové, kteří mají čtenářské obci předkládal reálný rozbor společenské situace.
Musím politovat odběratele Práva. Ani jediný ze čtyř komentátorů na stránce Publicistika (s.7) podle mého skromného názoru nejenže nepochopil podstatu letošních parlamentních voleb, ale se dokonce ani nepřiblížil realitě, která se občanu přímo nabízí před očima.
Jiří Pehe v článku "Soumrak české levice" tvrdí, že po výprasku v komunálkách nevolí ČSSD "mladí a vzdělanější lidé ve velkých městech", ale že prý (!!) se strana rozhodla (kdypak??), že bude dál "čímsi jako odborovou ústřednou pro starší, méně vzdělané lidi z menších měst a venkova". Nehledě k tomu, že Peheho dělení národa na tyto dvě neexistující skupiny (národ je přece rozčleněn jinak, to přece ví každý nejen sociolog, ale i každý starší člověk) zavání sociálrasismem, nezobrazuje podstatu pádu sociální demokracie! Sociální demokracie se nikdy nestala odborářskou ústřednou pracujících, ale přesně naopak! Lidé ji všeobecně nevolili, protože se stala ústřednou eurocentrismu, eurobyrokracie, centrálou prorestitučních politiků, schvalovatelkou vojáků proti Rusi a nakonec vyhlašovatelkou zavedení eura, které by poslalo na hřbitov především pracující a důchodce, pane Pehe!
Tedy, protože ČSSD ve svém eurotřeštění, nikoli skepticismu, dosáhla vrcholu ve svém předsedovi, který toto vše podporoval, jako věrný vatikánec uvnitř socialistické strany de facto odsouhlasil církevní velkolup zvaný restituce, otrocky naslouchal erouführerin Frau Merkel v jejím třeštění o migraci, a na odchod vyhlásil euro za spásu země a znak příslušnosti k tvrdé Unii! Není-liž pravda, pane Pehe?
Že je pan Pehe ve svých odhadech mimo mísu, si snad cvrlikají i vrabci na střechách.
Podobně se to má s vysvětlováním voleb pana Mitrofanova v článku "Levice" vyhnaná prášky". Pan Mitrofanov správně sice poukázal na historický rozkol socialistů a komunistů, ale nic z jeho významu nevyvodil a nepoučil se. Prohru socialistů vidí naprosto bludně - prý v (ďábelském) působení Miloše Zemana (Sancta Simplicitas, řekl by klasik říjnové revoluce). Prý Zeman "rozmlžil ideové základy a naopak otevřel dveře do strany lidem s naprosto odlišným smýšlením, které bylo často se zásadami soc.demokracie v přímém rozporu (např. Sládkovi republikáni)", konec citace. Tady Alexandr Mitrofanov střelil takového kozla, "o kerým se ani socialistům nezdálo", řekl by soudruh Švejk. Důkazem má být "oposmlouva 1998". Větší nesmysl snad nemůže být. A co potom raketový vzestup sociální demokracie? Co podíl pana Paroubka? To vše byl důsledek satanského komplotu renegátů? Takové pitomosti by se snad ani nemusely tisknout. A co soudí pan Mitrofanov o komunistech? Prý se stali z internacionálů xenofoby a proto jim švihák Okamura vyfoukl hlasy?? Kde na to pan komentátor přišel? Vyhlašovali komunisté vůbec někdy a někde xenofobií? Ani náhodou. Byli komunisté někdy xenofobní vůči například Romům, Vietnamcům, Ukrajincům atd. Na rozdíl od antiruské xenofobie, která se u nás pěstuje dnes bezmála jako zvláštní věda a politický kanibalismus, komunisté nikdy žádnou xenofobii nehlásali. Pan Mintrofanov zde opět předvedl "moc pěkný blábol", jak by řekl mytický ministr ze seriálu "Ano,pane ministře".
Druzí dva komentátoři se pravdě více blíží, ale pouze blíži. Pan Antonín Rašek správně reagoval na kauzu Antibabiš slovy: „Jestli Češi něco nesnášejí, tak je to, když se všichni spojí proti jednomu". To je společenská pravda, kterou potvrzuje i povolební vývoj, který nejvíce prezentuje pan padlý Kalousek slovy o tom, že cesta s Babišem je cesta do pekla nebo do Kremlu, což prý vyjde nastejno. Ovšem jeho analýza o vývoje socialistů je opět vedle jako jedle. ČSSD se prý chtěla sjednotit a - a proto prý odstranila čelné funkcionáře. Opět nesmysl. Tito funkcionáři byli odstraněni, protože překáželi sobotkovskému eurocentrismu,eurovítačství a eurohujerství obecně. Byla tu v podstatě "eurostalinská čistka", která nakonec semlela i své osnovatele. Někdo by to taky mohl označit jinou paralelou tzv. lánského puče", který žádným pučem pochopitelně nebyl, jako "noc dlouhých nožů v ČSSD".
Nakonec uveďme pana Miloše Balabána s jeho "Molotovovým koktejlem". On správně zařadil volební výprask v Česku do evropského rámce od brexitu až po rakouské volby s mladým gymnasistou v čele. Ovšem i pan Balabán se děsí Okamurovy SPD, jako prý strany "bez historie s protiislámskou rétorikou s několika populistickými hesly". Jestli panu komentátorovi smrdí ideje přímé demokracie a referenda jako populismus, pak ovšem nemáme co řešit. Nakonec komentátor pláče nad změnou charakteru Visegrádu počínaje "problematickým Polskem" a Uhrami. Samo sebou - vychází-li pan komentáror z eurodogmatu, že demokratičtí jsou jen a jen stoupenci tvrdého NATO EU jádra, pak ovšem není co řešit. Všichni ostatní jsou potom schismatikové a heretici anobrž kacíři narušující jednotu trůnu a náboženství Eurounie. Amen.
Závěrem jen toto: Ne komentátoři, ale pan Farský ze STAN odhalil, o co šlo ve volbách Česka 2017 (Právo tamtéž,str.11) : "Budeme ve Sněmovně hlídat oblast EU a NATO, aby se s tím nepohnulo". Ano - to je to pravé ořechové! Česko může volit jak chce, jen nesmí referendem odstoupit z otroctví EU a vojenského jařma NATO. Tyto okovy totiž poutají všechen polistopadový velkolup, a všichni ti současní poraženci TOP, KDU, STANu to moc dobře vědí. Proto chystají novou Panskou jednotu proti "nesystémovým stranám", proto odmítají tak zuřivě referendum. Moc dobře vědí, že velkolup a rozkrádačku republiky mohou ochránit jen bodáky NATO, a nařízení Unie, nikdo jiný.
Pouze matka Historie učí - když se dlouho sedí na bodácích, píchají...
Jiří Jaroš Nickelli,
Historicko dokumentační komise ČSBS Boskovice
Jiří Pehe v článku "Soumrak české levice" tvrdí, že po výprasku v komunálkách nevolí ČSSD "mladí a vzdělanější lidé ve velkých městech", ale že prý (!!) se strana rozhodla (kdypak??), že bude dál "čímsi jako odborovou ústřednou pro starší, méně vzdělané lidi z menších měst a venkova". Nehledě k tomu, že Peheho dělení národa na tyto dvě neexistující skupiny (národ je přece rozčleněn jinak, to přece ví každý nejen sociolog, ale i každý starší člověk) zavání sociálrasismem, nezobrazuje podstatu pádu sociální demokracie! Sociální demokracie se nikdy nestala odborářskou ústřednou pracujících, ale přesně naopak! Lidé ji všeobecně nevolili, protože se stala ústřednou eurocentrismu, eurobyrokracie, centrálou prorestitučních politiků, schvalovatelkou vojáků proti Rusi a nakonec vyhlašovatelkou zavedení eura, které by poslalo na hřbitov především pracující a důchodce, pane Pehe!
Tedy, protože ČSSD ve svém eurotřeštění, nikoli skepticismu, dosáhla vrcholu ve svém předsedovi, který toto vše podporoval, jako věrný vatikánec uvnitř socialistické strany de facto odsouhlasil církevní velkolup zvaný restituce, otrocky naslouchal erouführerin Frau Merkel v jejím třeštění o migraci, a na odchod vyhlásil euro za spásu země a znak příslušnosti k tvrdé Unii! Není-liž pravda, pane Pehe?
Že je pan Pehe ve svých odhadech mimo mísu, si snad cvrlikají i vrabci na střechách.
Podobně se to má s vysvětlováním voleb pana Mitrofanova v článku "Levice" vyhnaná prášky". Pan Mitrofanov správně sice poukázal na historický rozkol socialistů a komunistů, ale nic z jeho významu nevyvodil a nepoučil se. Prohru socialistů vidí naprosto bludně - prý v (ďábelském) působení Miloše Zemana (Sancta Simplicitas, řekl by klasik říjnové revoluce). Prý Zeman "rozmlžil ideové základy a naopak otevřel dveře do strany lidem s naprosto odlišným smýšlením, které bylo často se zásadami soc.demokracie v přímém rozporu (např. Sládkovi republikáni)", konec citace. Tady Alexandr Mitrofanov střelil takového kozla, "o kerým se ani socialistům nezdálo", řekl by soudruh Švejk. Důkazem má být "oposmlouva 1998". Větší nesmysl snad nemůže být. A co potom raketový vzestup sociální demokracie? Co podíl pana Paroubka? To vše byl důsledek satanského komplotu renegátů? Takové pitomosti by se snad ani nemusely tisknout. A co soudí pan Mitrofanov o komunistech? Prý se stali z internacionálů xenofoby a proto jim švihák Okamura vyfoukl hlasy?? Kde na to pan komentátor přišel? Vyhlašovali komunisté vůbec někdy a někde xenofobií? Ani náhodou. Byli komunisté někdy xenofobní vůči například Romům, Vietnamcům, Ukrajincům atd. Na rozdíl od antiruské xenofobie, která se u nás pěstuje dnes bezmála jako zvláštní věda a politický kanibalismus, komunisté nikdy žádnou xenofobii nehlásali. Pan Mintrofanov zde opět předvedl "moc pěkný blábol", jak by řekl mytický ministr ze seriálu "Ano,pane ministře".
Druzí dva komentátoři se pravdě více blíží, ale pouze blíži. Pan Antonín Rašek správně reagoval na kauzu Antibabiš slovy: „Jestli Češi něco nesnášejí, tak je to, když se všichni spojí proti jednomu". To je společenská pravda, kterou potvrzuje i povolební vývoj, který nejvíce prezentuje pan padlý Kalousek slovy o tom, že cesta s Babišem je cesta do pekla nebo do Kremlu, což prý vyjde nastejno. Ovšem jeho analýza o vývoje socialistů je opět vedle jako jedle. ČSSD se prý chtěla sjednotit a - a proto prý odstranila čelné funkcionáře. Opět nesmysl. Tito funkcionáři byli odstraněni, protože překáželi sobotkovskému eurocentrismu,eurovítačství a eurohujerství obecně. Byla tu v podstatě "eurostalinská čistka", která nakonec semlela i své osnovatele. Někdo by to taky mohl označit jinou paralelou tzv. lánského puče", který žádným pučem pochopitelně nebyl, jako "noc dlouhých nožů v ČSSD".
Nakonec uveďme pana Miloše Balabána s jeho "Molotovovým koktejlem". On správně zařadil volební výprask v Česku do evropského rámce od brexitu až po rakouské volby s mladým gymnasistou v čele. Ovšem i pan Balabán se děsí Okamurovy SPD, jako prý strany "bez historie s protiislámskou rétorikou s několika populistickými hesly". Jestli panu komentátorovi smrdí ideje přímé demokracie a referenda jako populismus, pak ovšem nemáme co řešit. Nakonec komentátor pláče nad změnou charakteru Visegrádu počínaje "problematickým Polskem" a Uhrami. Samo sebou - vychází-li pan komentáror z eurodogmatu, že demokratičtí jsou jen a jen stoupenci tvrdého NATO EU jádra, pak ovšem není co řešit. Všichni ostatní jsou potom schismatikové a heretici anobrž kacíři narušující jednotu trůnu a náboženství Eurounie. Amen.
Závěrem jen toto: Ne komentátoři, ale pan Farský ze STAN odhalil, o co šlo ve volbách Česka 2017 (Právo tamtéž,str.11) : "Budeme ve Sněmovně hlídat oblast EU a NATO, aby se s tím nepohnulo". Ano - to je to pravé ořechové! Česko může volit jak chce, jen nesmí referendem odstoupit z otroctví EU a vojenského jařma NATO. Tyto okovy totiž poutají všechen polistopadový velkolup, a všichni ti současní poraženci TOP, KDU, STANu to moc dobře vědí. Proto chystají novou Panskou jednotu proti "nesystémovým stranám", proto odmítají tak zuřivě referendum. Moc dobře vědí, že velkolup a rozkrádačku republiky mohou ochránit jen bodáky NATO, a nařízení Unie, nikdo jiný.
Pouze matka Historie učí - když se dlouho sedí na bodácích, píchají...
Jiří Jaroš Nickelli,
Historicko dokumentační komise ČSBS Boskovice
↧
↧
Příběh dvou hurikánů: Kuba a Portoriko
Čistá pomoc Spojených států zbankrotovanému ostrovu zničenému hurikánem byla celkem 5 miliard dolarů ve formě vládní půjčky, což zatíží již tak nesplatitelný dluh ostrova. Hezký výsledek podle hesla: V nouzi poznáš přítele.
Srovnatelná byla devastace a síla větru na obou ostrovech, ale nikoliv odpověď lidí a úřadů. Hurikán Irma se dostal do 5. kategorie 5. 9. 2017, vítr měl rychlost 295 km/h a šlo největší naměřenou rychlost větru v historii. Nad Kubou byla rychlost větru 215 km/h, majetkové škody jsou odhadovány na 2,2 mld. dolarů, 10 lidí zemřelo a jde o 3. největší hurikán v historii (Ike, 2008, škody 7,3 mld. dolarů; Matthew, 2016, škody 2,58 mld. USD). Nejhorší řádění hurikánu Matthew zažilo město Baracoa (81 700 obyvatel), kde byly největší škody. Historické město vypadalo takto.
Po průchodu hurikánu Irma (6. 9. 2017) s rychlostí větru 215 km/h bylo do 16. 9. 2017 obnoveno 90 % zásobování elektřinou. Na konci září 2017 je pobřeží z 90 % vyčištěno a hotely přijímají hosty na hlavní sezónu od začátku listopadu do jara. Dokonce i Spojené státy odvolaly zákaz cestování na Kubu minulý týden.
Hurikán Maria udeřil na Portoriko dne 20. září 2017, zeslábl na 4. stupeň, ale vítr byl kolem 200 km/h, na ostrově bylo celkem 51 mrtvých a škody okolo 90 miliard dolarů. Šlo o nejsilnější vichřici v Portoriku od roku 1828. Tento hurikán neměl na Kubě žádnou oběť. Celková statistika ukazuje, že Američan má 15krát větší pravděpodobnost, že zemře v hurikánu, než Kubánec. Ke dni 14. října 2017 a tedy 3 týdny po hurikánu byl stav obnovy ostrova následující. Elektřina obnovena ze 16 %, celkem 53 % obyvatel má možnost mobilní sítě, 64 % má pitnou vodu.
Ostrov je v dluhu asi 70 miliard, všechny hlavní dluhy patří finančním supům v Bostonu. Z ostrova začal masový exodus do USA, který už stejně běžel několik let předtím. Ostrov je v bankrotu, jeho dluhy nejsou zaplatitelné. K tomu viz náš článek z roku 2015 pod názvem Bankrot Portorika, budoucnost kolonií USA. Lidé přišli o důchody a sociální benefity, které měla pod kontrolou nyní zbankrotovaná vláda. Podívejme se, jak za neoliberalismu fungovala tato americká kolonie. Nejprve hospodářský růst ostrova ve srovnání s USA.
A nyní se podívejte, jak rostl příjem na hlavu podle HDP v USA, v celé Latinské Americe a zejména na Karibských ostrovech.
A tak je zcela pochopitelné, že firmy USA byly na tomto ostrově osvobozené od daně a milionáři nemuseli platit daň z nemovitostí. Od toho, aby živili státní a obecní pokladnu, jsou přece chudí. Nezaměstnanost je zhruba dvojnásobná proti USA a růst HDP podle toho vypadá.
Takže neoliberální zázrak skončil s dluhem 74 miliard dolarů v dluhových obligacích. Neoliberální loutková vláda přitom stačila vykrást lidem i státní důchody, kde je dluh 49 miliard. Bylo to celkem 11 let ekonomické devastace ukončené hurikánem. Čistá pomoc Spojených států zničenému ostrovu byla celkem 5 miliard dolarů ve formě vládní půjčky, což zatíží již tak nesplatitelný dluh ostrova. Hezký výsledek podle hesla: V nouzi poznáš přítele.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!
Související články:
- Bankrot Portorika, budoucnost kolonií USA
- 10 věcí, které vám neřekli o vodní tragédii ve Flintu. Já vám je řeknu
- Po rozpadlém Detroitu hoří rasistický Baltimore
- Detroit - anatomie nevyhnutelného bankrotu
- Piketty a kritika daňových rájů
- Bouřlivý brazilský červen
- Kostarika: Marténův solidarismus a pokus o ústavní reformu v roce 1976
- Banka jako nežádoucí instituce
- Daňové ráje, skryté bohatství národů
- Debatní klub o cenách vody: Michal Chromec / Radek Novotný
↧
MMF se obává, že mu Kyjev nevrátí peníze
27.10.2017 KarpatHír a PrvníZprávy
V letošním roce Ukrajina těžko dostane další podíl půjčky od Mezinárodního měnového fondu (MMF).
To řekl Janis Papadonis, mezinárodní finanční analytik. Podle jeho názoru je Mezinárodní měnový fond znepokojen politikou ukrajinského prezidenta Petra Porošenka a vládního kabinetu, prezident i vláda prohlubují sociální, politickou a hospodářskou krizi.
„Růst mezd ve veřejném sektoru a některých částech soukromého sektoru byl ve srovnání s inflací velmi vysoký. Pokud taková situace přetrvá, bude to mít negativní dopad na ziskovost a konkurenceschopnost a nakonec hrozí Ukrajině návrat do doby před třemi lety," zdůraznil zástupce vedoucího Mezinárodního měnového fondu (MMF) David Lipton.
Jestliže Ukrajina obdrží další část půjčky od MMF nebo nějakou jinou, tak ji kyjevská vláda vynaloží na splacení mzdových nákladů pro zaměstnance z veřejného sektoru, což není dobré pro ekonomiku jako celek.
Podle odborníka dnes prostě není žádná záruka, že Ukrajina bude moci splácet půjčku MMF. Ve skutečnosti, místo zlepšení ekonomiky, lze pouze počítat růst inflace a devalvaci hřivny.
MMF v březnu 2015 schválila pro Ukrajinu půjčku ve výši 17,5 miliardy dolarů, která by se měla čerpat po dobu čtyř let. První část půjčky, pět miliard dolarů dostala Ukrajina po uzavření Dohody o půjčce, 13. března 2015 v Kyjevě, následovala druhá splátka 1,7 miliard dolarů a loni obdržela Ukrajina 4. srpna 2016 a 18. Září dohromady jednu miliardu. Kyjev již od loňského prosince čeká na další splátku, ale Mezinárodní měnový fond opakovaně rozhodnutí odkládá.
Související článek:
MMF stále nechce vyplatit další část půjčky Ukrajině
↧
Exkluzivní rozhovor ředitele TV Barrandov V.Soukupa s prezidentem republiky Milošem Zemanem 26.10. 2017
26.10.2017
↧
Povrchní fenomén Andrej Babiš a příchod usvědčujícího období
27.10.2017 Agentura EXANPRO
Souhrnné hodnocení a předpověď (13031)
Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR konané ve dnech 20. – 21. října 2017 a doplňující poznatky o rozhodování voličů prozradily, že značná část občanů ČR volila hnutí ANO z toho důvodu, že předsedu hnutí Andreje Babiše považují za jakéhosi „politického Jánošíka“, který podle nich bojuje proti zavedenému systému a korupci a který jim může zaručit zlepšení životní úrovně. Avšak na druhou stranu si nechtěli nebo neuměli všimnout, že nastavený systém Babišovi vyhovuje, neboť ho umně využívá ve svůj prospěch, aniž by nutně porušil zákon (viz např. korunové dluhopisy a dotace z EU na Farmu Čapí hnízdo).
Jeho příznivci dále připojovali argument, že snížil státní dluh, jenže již se nezajímali o to, jak to vlastně provedl. Nezkoumali zákulisí státního účetnictví se všemi jeho položkami ani to, kde se účetně ušetřilo nebo vydělalo, anebo zda se nejednalo jen o manipulaci s účetními položkami. Na druhou stranu jim však nevadilo, že Babiš se svým poslaneckým klubem hlasoval pro nesmyslnou zahraniční misi českých vojáků v Pobaltí, která podle odhadů Ministerstva obrany ČR bude daňové poplatníky stát 362 mil. Kč, a to jenom za rok 2018. Reálný předpoklad však je, že finanční prostředky vynaložené na tuto misi převýší za rok 2018 částku 500 mil. Kč. Mise bude pokračovat i v dalších letech se zvyšováním objemu finančních prostředků. Z hlediska hospodaření se státními financemi to není dobrá zpráva pro občany ČR, a to ještě nerozebíráme další plánované aktivity NATO a EU, jež si s podporou hnutí ANO vyžádají značné finance bez jakéhokoli prospěchu pro Českou republiku. Jedná se tedy o podporu zájmů cizích mocností na úkor zájmů vlastních, a to navíc se zbytečnou eskalací napětí ve východní Evropě a tím ohrožení mezinárodního míru (blíže o zahraniční vojenské misi a jejím falešném zdůvodňování viz odkazy na produkty níže1/).
Ze strany Andreje Babiše na voliče rovněž zapůsobila jeho opakovaná vystoupení, během kterých rázně kritizoval všechny politické strany, jež se od 90. let podílely na vládnutí v zemi. Voliči si nepřipouštěli, že Babišovy četné kritické výroky jsou jen povrchní věcí a naopak jim vadilo, jak se představitelé kritizovaných stran, těch stran, jejichž členové v minulosti zastávali funkce ve vládním kabinetu a pro své voliče nic zásadního nevykonali, slovně naváželi do předsedy hnutí ANO. Jenže příznivci a voliči Andreje Babiše přehlédli, že sám Babiš se již od počátku svého politického působení ve vládě stal součástí této pokrytecké politiky. Zavedl sice elektronickou evidenci tržeb (viditelný počin pro viditelné podnikatele), ale úplně se vyhnul regulaci stále se rozšiřující sdílené ekonomiky (např. v dopravě a ubytování), jež v mnohém představuje běžné podnikání s povinností platit daně a sociální a zdravotní pojištění, a dokonce poplatky městu (např. rekreační nebo lázeňský poplatek, poplatek za využité lůžko apod.) Babiš jako ministr financí vůbec neřešil úniky daní v této oblasti. Stejně tak ho nezajímalo to, že mnozí čeští sportovci, umělci a různí podnikatelé (či celé firmy), kteří pracují nebo sportují za finančního přispívání státu, daní své příjmy v zahraničí. Pokud stát finančně dotuje sportovní svazy, tak je přece spravedlivé, aby všichni sportovci, kteří využívají prostředků a zařízení svých sportovních svazů (např. Českého tenisového svazu), danili své příjmy ze sportovní činnosti v České republice. Tuto záležitost je možné jednoduše ošetřit, ale nikdo odpovědný včetně Babiše ve funkci ministra financí a zároveň vicepremiéra to nikdy nenadnesl ani jako téma.
Babišovi mohutně pomohla i média v čele s novináři, kteří hlásali, že Babiš představuje symbol „antiestablishmentu“, což v žádném případě neodpovídá pravdě. Ve skutečnosti předseda hnutí ANO představuje symbol pouze proti ostatním českým politickým subjektům, ale nikoli symbol proti systému. Andrej Babiš totiž bojuje s ostatními o přístup k systému a nikoli o změnu systému. Tento boj s ostatními mu pomohl vyhrát volby, což mu značně usnadnila nepřesvědčivá minulost společně s žalostným působením jeho politických oponentů. Nyní po volbách se ale tento způsob jeho vystupování a využívání systému přirozeně otáčí proti němu, jelikož většina politických subjektů s ním jako „populistou“ a trestně obviněnou osobou odmítá uzavřít případnou koalici. Babiš obviňoval strany ODS a TOP 09 z korupce, ale náhle je to právě ODS, která by se mu nejlépe z hlediska získaných poslaneckých mandátů hodila pro vytvoření většinové vládní dvojkoalice. Babiš rázem svůj postoj k ODS přehodnotil, což potvrzuje jeho povrchnost v předchozím řečnění a také nastiňuje jeho budoucí manévrování. Jenomže ODS spolupráci odmítá, stejně tak Česká pirátská strana.
Hnutí ANO bude nadále podporovat politiku Evropské unie a Severoatlantické aliance, ačkoli si mnozí vzhledem k vystupování Babiše k nelegální migraci mysleli pravý opak. Hnutí ANO chce setrvat v Unii i v Alianci a nelegální migraci chce řešit mimo Evropu, což je neproveditelné, neboť se jedná o projekt EU v rámci přesídlování obyvatel.2 Hnutí ANO nepodporuje ve svém postoji k mezinárodním organizacím ani referendum o setrvání nebo vystoupení z těchto spolků. Bude pouze alibisticky jednat o možném zavedení referenda jako prostředku pro rozhodování vlády, avšak různé názory na technické provedení budou zdržovat jeho praktické zavedení. To je hledisko, kvůli němuž nechce hnutí ANO spolupracovat na vládní úrovni s politickým hnutím SPD, které Babiš považuje za příliš nacionalistické a radikální, a tím neslučitelné s jeho pojetím nadnárodního systému.
Zdá se, že Babišovi zbývají jen dvě možnosti: buď přesvědčit ČSSD a KDU-ČSL o vytvoření staronové koalice, anebo vládnout s SPD za podpory komunistů. Je tu samozřejmě stále možnost, že zbylé strany změní názor ohledně spolupráce s Babišem (taková možnost existuje na české politické scéně vždy). Pak už zbývá pouze varianta menšinové vlády. Vzniklá politická situace prověří schopnosti Andreje Babiše, jenž se při těžkostech ve své politické funkci vymlouval na přístup politiků z ostatních stran a hnutí. Nyní ale bude muset tyto výmluvy nahradit praktickými činy, protože jeho voliči ho vynesli na „výsluní“ politické scény a již neočekávají výmluvy od politika, který nad sebou nemá žádnou jinou politickou stranu ani nadřízeného politika v budoucí národní vládě.
Účast ve volbách do Poslanecké sněmovny vyšplhala na úroveň 60,84 %, což znamená, že se voleb z různých důvodů neúčastnilo 3 283 436 oprávněných voličů (podle seznamu voličů). 39 % voličů tedy nepodpořilo svým hlasem žádný politický subjekt. Hnutí ANO získalo 1 500 113 platných hlasů, ale pokud to převedeme na procenta z celkového počtu oprávněných voličů (8 374 501 osob), tak zjistíme, že podpora hnutí ANO dosahuje 17,91 % (oproti 29,64 % vypočítaných z počtu účastníků voleb jako základu pro výpočet procent).
Zajímavým poznatkem je, že 3 266 033 občanů neboli přibližně 39 % všech oprávněných voličů se nerozhodovalo podle kritéria udržování mezinárodního míru a prosazování skutečné národní bezpečnosti, což by mělo být prvořadým hlediskem pro úspěšnou realizaci ekonomického a společenského života. Jedná se o voliče, kteří dali svůj hlas hnutí ANO a stranám ODS, ČSSD, TOP 09 a KDU-ČSL, tedy politickým subjektům, jejichž členové v rozporu s mezinárodní situací a za pomoci dezinformací o údajné hrozbě z Ruské federace hlasovali pro vyslání českých vojáků do Pobaltí.1 Možná jejich voliči nedoceňují význam zvyšování napětí ve východní Evropě pro Českou republiku a stačilo jim, že se tyto politické subjekty vyslovily proti terorismu. Avšak pokud chtějí tito politici bojovat proti terorismu a přitom se podílejí na eskalaci mezinárodního napětí ve východní Evropě, pouze tím rozporují a zpochybňují svůj pravdivý zájem o celkovou bezpečnost v Evropě a potažmo také v České republice.
Odbornou způsobilost Andreje Babiše nejenom v bezpečnostní oblasti lze rozpoznat v jeho knize „O čem sním, když náhodou spím“. Kniha v této oblasti obsahuje několik nedostatků a rozporů. Jeden z nedostatků, který předseda Babiš odhalil veřejnosti, aniž by si to uvědomoval, se týká vztahu národní vlády a českých zpravodajských služeb. Z tohoto nedostatku vyplývá vážné zanedbávání odpovědnosti české vlády za řízení zpravodajských služeb (více v příslušném produktu v kategorii „Působení zpravodajských služeb“). Pokud Babiš nastoupí jako premiér, je možné předpokládat pokračování v pasivním vztahu k českým zpravodajským službám, zvláště za situace, kdy Babiš bude upřednostňovat nadnárodní organizace, a tedy politický trend hlavních mocností Západu s jejich bezpečnostními závěry.
Babiš jako předseda vlády se v příštím roce nevyhne vyjádření ke sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu, jehož se velmi pravděpodobně zúčastní představitelé a poslanci z KDU-ČSL a dalších politických subjektů. Sjezd je plánován na květen a Babiš bude muset vyjádřit svůj postoj a prozradit, jak vnímá národní zájmy v této záležitosti, v níž se angažují čeští politici. Jako vicepremiér se této problematice zbaběle vyhýbal, přitom byla účast členů vlády Pavla Bělobrádka a Daniela Hermana na sjezdu německými médii prezentována jako poselství české vlády. Zde je zajímavá okolnost ve volebních výsledcích, kdy má KDU-ČSL pravidelně nejhorší výsledky v krajích, jež byly významnou součástí Sudet (Karlovarský, Ústecký a Liberecký kraj). Není zde patrně přímá souvislost, ale vytváří to dojem, že jedním z důvodů opakovaného neúspěchu KDU-ČSL ve zmíněných krajích je nesouhlas voličů s politikou KDU-ČSL směrem k Sudetoněmeckému landsmanšaftu. Naproti tomu vítězství hnutí ANO patřilo v těchto krajích k těm nejvyšším v celé zemi. Lze se tedy domnívat, že postoj hnutí ANO k zahraniční politice KDU-ČSL bude jedním z faktorů, které mohou ovlivnit přízeň voličů k hnutí ANO.
Kauza Čapí hnízdo bude pro Babiše kritickou pouze tehdy, pokud se spolehlivě prokáže, že v době čerpání dotace z EU patřila Farma Čapí hnízdo stále pod holding Agrofert, anebo že s dotací nakládal kdokoli z holdingu Agrofert. Samotné vyvázání společnosti, jež se přejmenovala na Farmu Čapí hnízdo, ze sdružení obchodních společností Agrofert a její pozdější připojení k jiné společnosti (po vypršení pětileté dotační podmínky) není trestným činem, byť by farmu spravovali příbuzní Andreje Babiše. V tomto případě bychom to mohli považovat jen za nemorální, ale nikoli za protizákonné.
Následující funkční období hodnotíme jako období, jež usvědčí Andreje Babiše z toho, o čem skutečně sní a jak to skutečně myslí s národním hospodářstvím, národní bezpečností a obecně s národními zájmy, které chce hájit. Podle dosavadních poznatků o chování Andreje Babiše za uplynulé funkční období předpovídáme, že se provalí jeho přetvářka, postranní úmysly a podřízenost západním mocnostem na úkor národních zájmů a státní suverenity. Fenomén Andrej Babiš se ukáže být povrchní slupkou, pod níž se skrývá marketinkový produkt současné doby. Projeví se jeho oportunistický charakter a politické manévrování, jímž se přizpůsobuje politickým poměrům v Evropě.
Za vlády v čele s Andrejem Babišem bude v České republice zahájeno budování základny amerických sil v rámci JOAC3, případně se o tom začne vážně uvažovat. Babiš to samozřejmě bude pokrytecky pokládat za národní zájem vztažený na bezpečnostní záruky. V tom mu bude čile sekundovat stranický kolega Martin Stropnický, jenž opětovně aspiruje na funkci ministra obrany a jenž v České republice prosazuje zájmy USA, čemuž podřizuje politiku českých ozbrojených sil.
Babišovi se může podařit krátkodobé posílení ekonomiky, a to i za cenu podřízení národních zájmů cizím mocnostem. Avšak ekonomický prospěch nemusí stačit, pokud nebude prosazovat národní bezpečnost, zachovávání mezinárodního míru a dodržování mezinárodního práva i směrem k aktivitám Západu (viz také produkt 13031 „Mylné hodnocení politiky A. Babiše aneb Babiš jedná v naprostém souladu s politikou NATO a EU“).
Souhrnné hodnocení a předpověď (13031)
Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR konané ve dnech 20. – 21. října 2017 a doplňující poznatky o rozhodování voličů prozradily, že značná část občanů ČR volila hnutí ANO z toho důvodu, že předsedu hnutí Andreje Babiše považují za jakéhosi „politického Jánošíka“, který podle nich bojuje proti zavedenému systému a korupci a který jim může zaručit zlepšení životní úrovně. Avšak na druhou stranu si nechtěli nebo neuměli všimnout, že nastavený systém Babišovi vyhovuje, neboť ho umně využívá ve svůj prospěch, aniž by nutně porušil zákon (viz např. korunové dluhopisy a dotace z EU na Farmu Čapí hnízdo).
Jeho příznivci dále připojovali argument, že snížil státní dluh, jenže již se nezajímali o to, jak to vlastně provedl. Nezkoumali zákulisí státního účetnictví se všemi jeho položkami ani to, kde se účetně ušetřilo nebo vydělalo, anebo zda se nejednalo jen o manipulaci s účetními položkami. Na druhou stranu jim však nevadilo, že Babiš se svým poslaneckým klubem hlasoval pro nesmyslnou zahraniční misi českých vojáků v Pobaltí, která podle odhadů Ministerstva obrany ČR bude daňové poplatníky stát 362 mil. Kč, a to jenom za rok 2018. Reálný předpoklad však je, že finanční prostředky vynaložené na tuto misi převýší za rok 2018 částku 500 mil. Kč. Mise bude pokračovat i v dalších letech se zvyšováním objemu finančních prostředků. Z hlediska hospodaření se státními financemi to není dobrá zpráva pro občany ČR, a to ještě nerozebíráme další plánované aktivity NATO a EU, jež si s podporou hnutí ANO vyžádají značné finance bez jakéhokoli prospěchu pro Českou republiku. Jedná se tedy o podporu zájmů cizích mocností na úkor zájmů vlastních, a to navíc se zbytečnou eskalací napětí ve východní Evropě a tím ohrožení mezinárodního míru (blíže o zahraniční vojenské misi a jejím falešném zdůvodňování viz odkazy na produkty níže1/).
Ze strany Andreje Babiše na voliče rovněž zapůsobila jeho opakovaná vystoupení, během kterých rázně kritizoval všechny politické strany, jež se od 90. let podílely na vládnutí v zemi. Voliči si nepřipouštěli, že Babišovy četné kritické výroky jsou jen povrchní věcí a naopak jim vadilo, jak se představitelé kritizovaných stran, těch stran, jejichž členové v minulosti zastávali funkce ve vládním kabinetu a pro své voliče nic zásadního nevykonali, slovně naváželi do předsedy hnutí ANO. Jenže příznivci a voliči Andreje Babiše přehlédli, že sám Babiš se již od počátku svého politického působení ve vládě stal součástí této pokrytecké politiky. Zavedl sice elektronickou evidenci tržeb (viditelný počin pro viditelné podnikatele), ale úplně se vyhnul regulaci stále se rozšiřující sdílené ekonomiky (např. v dopravě a ubytování), jež v mnohém představuje běžné podnikání s povinností platit daně a sociální a zdravotní pojištění, a dokonce poplatky městu (např. rekreační nebo lázeňský poplatek, poplatek za využité lůžko apod.) Babiš jako ministr financí vůbec neřešil úniky daní v této oblasti. Stejně tak ho nezajímalo to, že mnozí čeští sportovci, umělci a různí podnikatelé (či celé firmy), kteří pracují nebo sportují za finančního přispívání státu, daní své příjmy v zahraničí. Pokud stát finančně dotuje sportovní svazy, tak je přece spravedlivé, aby všichni sportovci, kteří využívají prostředků a zařízení svých sportovních svazů (např. Českého tenisového svazu), danili své příjmy ze sportovní činnosti v České republice. Tuto záležitost je možné jednoduše ošetřit, ale nikdo odpovědný včetně Babiše ve funkci ministra financí a zároveň vicepremiéra to nikdy nenadnesl ani jako téma.
Babišovi mohutně pomohla i média v čele s novináři, kteří hlásali, že Babiš představuje symbol „antiestablishmentu“, což v žádném případě neodpovídá pravdě. Ve skutečnosti předseda hnutí ANO představuje symbol pouze proti ostatním českým politickým subjektům, ale nikoli symbol proti systému. Andrej Babiš totiž bojuje s ostatními o přístup k systému a nikoli o změnu systému. Tento boj s ostatními mu pomohl vyhrát volby, což mu značně usnadnila nepřesvědčivá minulost společně s žalostným působením jeho politických oponentů. Nyní po volbách se ale tento způsob jeho vystupování a využívání systému přirozeně otáčí proti němu, jelikož většina politických subjektů s ním jako „populistou“ a trestně obviněnou osobou odmítá uzavřít případnou koalici. Babiš obviňoval strany ODS a TOP 09 z korupce, ale náhle je to právě ODS, která by se mu nejlépe z hlediska získaných poslaneckých mandátů hodila pro vytvoření většinové vládní dvojkoalice. Babiš rázem svůj postoj k ODS přehodnotil, což potvrzuje jeho povrchnost v předchozím řečnění a také nastiňuje jeho budoucí manévrování. Jenomže ODS spolupráci odmítá, stejně tak Česká pirátská strana.
Hnutí ANO bude nadále podporovat politiku Evropské unie a Severoatlantické aliance, ačkoli si mnozí vzhledem k vystupování Babiše k nelegální migraci mysleli pravý opak. Hnutí ANO chce setrvat v Unii i v Alianci a nelegální migraci chce řešit mimo Evropu, což je neproveditelné, neboť se jedná o projekt EU v rámci přesídlování obyvatel.2 Hnutí ANO nepodporuje ve svém postoji k mezinárodním organizacím ani referendum o setrvání nebo vystoupení z těchto spolků. Bude pouze alibisticky jednat o možném zavedení referenda jako prostředku pro rozhodování vlády, avšak různé názory na technické provedení budou zdržovat jeho praktické zavedení. To je hledisko, kvůli němuž nechce hnutí ANO spolupracovat na vládní úrovni s politickým hnutím SPD, které Babiš považuje za příliš nacionalistické a radikální, a tím neslučitelné s jeho pojetím nadnárodního systému.
Zdá se, že Babišovi zbývají jen dvě možnosti: buď přesvědčit ČSSD a KDU-ČSL o vytvoření staronové koalice, anebo vládnout s SPD za podpory komunistů. Je tu samozřejmě stále možnost, že zbylé strany změní názor ohledně spolupráce s Babišem (taková možnost existuje na české politické scéně vždy). Pak už zbývá pouze varianta menšinové vlády. Vzniklá politická situace prověří schopnosti Andreje Babiše, jenž se při těžkostech ve své politické funkci vymlouval na přístup politiků z ostatních stran a hnutí. Nyní ale bude muset tyto výmluvy nahradit praktickými činy, protože jeho voliči ho vynesli na „výsluní“ politické scény a již neočekávají výmluvy od politika, který nad sebou nemá žádnou jinou politickou stranu ani nadřízeného politika v budoucí národní vládě.
Účast ve volbách do Poslanecké sněmovny vyšplhala na úroveň 60,84 %, což znamená, že se voleb z různých důvodů neúčastnilo 3 283 436 oprávněných voličů (podle seznamu voličů). 39 % voličů tedy nepodpořilo svým hlasem žádný politický subjekt. Hnutí ANO získalo 1 500 113 platných hlasů, ale pokud to převedeme na procenta z celkového počtu oprávněných voličů (8 374 501 osob), tak zjistíme, že podpora hnutí ANO dosahuje 17,91 % (oproti 29,64 % vypočítaných z počtu účastníků voleb jako základu pro výpočet procent).
Zajímavým poznatkem je, že 3 266 033 občanů neboli přibližně 39 % všech oprávněných voličů se nerozhodovalo podle kritéria udržování mezinárodního míru a prosazování skutečné národní bezpečnosti, což by mělo být prvořadým hlediskem pro úspěšnou realizaci ekonomického a společenského života. Jedná se o voliče, kteří dali svůj hlas hnutí ANO a stranám ODS, ČSSD, TOP 09 a KDU-ČSL, tedy politickým subjektům, jejichž členové v rozporu s mezinárodní situací a za pomoci dezinformací o údajné hrozbě z Ruské federace hlasovali pro vyslání českých vojáků do Pobaltí.1 Možná jejich voliči nedoceňují význam zvyšování napětí ve východní Evropě pro Českou republiku a stačilo jim, že se tyto politické subjekty vyslovily proti terorismu. Avšak pokud chtějí tito politici bojovat proti terorismu a přitom se podílejí na eskalaci mezinárodního napětí ve východní Evropě, pouze tím rozporují a zpochybňují svůj pravdivý zájem o celkovou bezpečnost v Evropě a potažmo také v České republice.
Odbornou způsobilost Andreje Babiše nejenom v bezpečnostní oblasti lze rozpoznat v jeho knize „O čem sním, když náhodou spím“. Kniha v této oblasti obsahuje několik nedostatků a rozporů. Jeden z nedostatků, který předseda Babiš odhalil veřejnosti, aniž by si to uvědomoval, se týká vztahu národní vlády a českých zpravodajských služeb. Z tohoto nedostatku vyplývá vážné zanedbávání odpovědnosti české vlády za řízení zpravodajských služeb (více v příslušném produktu v kategorii „Působení zpravodajských služeb“). Pokud Babiš nastoupí jako premiér, je možné předpokládat pokračování v pasivním vztahu k českým zpravodajským službám, zvláště za situace, kdy Babiš bude upřednostňovat nadnárodní organizace, a tedy politický trend hlavních mocností Západu s jejich bezpečnostními závěry.
Babiš jako předseda vlády se v příštím roce nevyhne vyjádření ke sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu, jehož se velmi pravděpodobně zúčastní představitelé a poslanci z KDU-ČSL a dalších politických subjektů. Sjezd je plánován na květen a Babiš bude muset vyjádřit svůj postoj a prozradit, jak vnímá národní zájmy v této záležitosti, v níž se angažují čeští politici. Jako vicepremiér se této problematice zbaběle vyhýbal, přitom byla účast členů vlády Pavla Bělobrádka a Daniela Hermana na sjezdu německými médii prezentována jako poselství české vlády. Zde je zajímavá okolnost ve volebních výsledcích, kdy má KDU-ČSL pravidelně nejhorší výsledky v krajích, jež byly významnou součástí Sudet (Karlovarský, Ústecký a Liberecký kraj). Není zde patrně přímá souvislost, ale vytváří to dojem, že jedním z důvodů opakovaného neúspěchu KDU-ČSL ve zmíněných krajích je nesouhlas voličů s politikou KDU-ČSL směrem k Sudetoněmeckému landsmanšaftu. Naproti tomu vítězství hnutí ANO patřilo v těchto krajích k těm nejvyšším v celé zemi. Lze se tedy domnívat, že postoj hnutí ANO k zahraniční politice KDU-ČSL bude jedním z faktorů, které mohou ovlivnit přízeň voličů k hnutí ANO.
Kauza Čapí hnízdo bude pro Babiše kritickou pouze tehdy, pokud se spolehlivě prokáže, že v době čerpání dotace z EU patřila Farma Čapí hnízdo stále pod holding Agrofert, anebo že s dotací nakládal kdokoli z holdingu Agrofert. Samotné vyvázání společnosti, jež se přejmenovala na Farmu Čapí hnízdo, ze sdružení obchodních společností Agrofert a její pozdější připojení k jiné společnosti (po vypršení pětileté dotační podmínky) není trestným činem, byť by farmu spravovali příbuzní Andreje Babiše. V tomto případě bychom to mohli považovat jen za nemorální, ale nikoli za protizákonné.
Následující funkční období hodnotíme jako období, jež usvědčí Andreje Babiše z toho, o čem skutečně sní a jak to skutečně myslí s národním hospodářstvím, národní bezpečností a obecně s národními zájmy, které chce hájit. Podle dosavadních poznatků o chování Andreje Babiše za uplynulé funkční období předpovídáme, že se provalí jeho přetvářka, postranní úmysly a podřízenost západním mocnostem na úkor národních zájmů a státní suverenity. Fenomén Andrej Babiš se ukáže být povrchní slupkou, pod níž se skrývá marketinkový produkt současné doby. Projeví se jeho oportunistický charakter a politické manévrování, jímž se přizpůsobuje politickým poměrům v Evropě.
Za vlády v čele s Andrejem Babišem bude v České republice zahájeno budování základny amerických sil v rámci JOAC3, případně se o tom začne vážně uvažovat. Babiš to samozřejmě bude pokrytecky pokládat za národní zájem vztažený na bezpečnostní záruky. V tom mu bude čile sekundovat stranický kolega Martin Stropnický, jenž opětovně aspiruje na funkci ministra obrany a jenž v České republice prosazuje zájmy USA, čemuž podřizuje politiku českých ozbrojených sil.
Babišovi se může podařit krátkodobé posílení ekonomiky, a to i za cenu podřízení národních zájmů cizím mocnostem. Avšak ekonomický prospěch nemusí stačit, pokud nebude prosazovat národní bezpečnost, zachovávání mezinárodního míru a dodržování mezinárodního práva i směrem k aktivitám Západu (viz také produkt 13031 „Mylné hodnocení politiky A. Babiše aneb Babiš jedná v naprostém souladu s politikou NATO a EU“).
- - -
- Produkt 11051 „Vážné provinění českých zákonodárců a jejich podpora eskalace mezinárodního napětí jako podřízený příspěvek zahraniční politice USA“
- Produkt 11055 „Ministr obrany v dresu hnutí ANO opakovaně dezinformuje a přispívá ke zvyšování mezinárodního napětí za podpory svého předsedy Andreje Babiše”
- Produkt 11056 „Analýza vystoupení několika českých poslanců jako ukázka pokrytectví a ignorance české a evropské bezpečnosti“
2/ K zahájení nové a početné migrace napomohla a dále napomáhá Evropská unie (EU), která je stále více spjata se zahraniční politikou USA. *****Funkcionáři EU již v roce 2014 připravovali pilotní projekt přesídlování, jenž předpokládal stanovení migračních kvót pro členské země EU*******. Mechanismus kvót měl být uveden v platnost právě v roce 2015, což vypovídá o sladění s migrační kampaní a následnou migrační vlnou ve stejném roce.
Pilotní projekt přesídlování je zmíněn v periodickém dokumentu se vztahem k roku 2014. Dokument, který vydává Ministerstvo vnitra ČR, nese název „Zpráva o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce 2014", přičemž zmínka o pilotním projektu přesídlování se nachází v části nazvané „Problematika migrace na úrovni Evropské unie". V předchozích zprávách spojenými s příslušnými ročními obdobími se o tomto projektu nepíše.
3/ JOAC je americká Koncepce operačního přístupu ozbrojených sil (všech druhů vojsk) do zájmových prostorů* po celém světě (Joint Operational Access Concept). Jedná se o koncepci, která má ozbrojeným silám USA zajistit přístup do prostorů, v nichž potřebují provádět vojenské operace. JOAC není úplně novou záležitostí, je však záležitostí nepřetržitě zdokonalovanou ve vztahu k takzvaným „spojencům“ čili zemím, které by Spojeným státům měly se svými zdroji a územím co nejvíce usnadnit působení ve světě. Do této kategorie patří zřizování podpůrných amerických základen na osách přesunů amerických sil, tedy v zemích mezi USA a cílovými prostory pro provádění vojenských operací (vojenská cvičení, operace na podporu míru - PSO, válečné operace). Problematika JOAC je rozpracována jako interní produkt (viz „JOAC – Joint Operational Access Concept“ v interní tematice v Přehledu zájmových témat v kategorii Zpravodajské názvosloví a písemnosti).
* Vysvětlení termínů je obsaženo v produktu „ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK - sjednocená verze“.
Zpravodajský produkt 11057
Souhrnné hodnocení a předpověď
© 2017 Agentura EXANPRO
Souhrnné hodnocení a předpověď
© 2017 Agentura EXANPRO
↧
↧
Zbyněk Fiala: Čína je opravdu jiná
27.10.2017 VašeVěc
Těžko očekávat od sjezdu čínských komunistů, že odmítne pokračování socialistického modelu, který zatím podle všeho funguje a směřuje k „moderní socialistické mocnosti“. Co je tam vlastně socialistického? Kromě hegemonie strany, samozřejmě… Třeba upozornění generálního tajemníka Xi v úvodním projevu, podle kterého je odstraňování nerovností stejně důležité jako růst.
Na prezentaci čínské strategie, která je každých pět let svěřena sjezdu vládnoucí strany, komentáře reagují obvyklým způsobem - vidí bod zlomu, po kterém jde všechno dolů. Ale to se prorokovalo vždycky, co pamatuji. Mnohem věcněji uvažují investiční bankéři, kteří si všímají zrychlujícího se růstu domácí spotřeby a vzniku nových partnerství prostřednictvím Hedvábné stezky. Mne zaujalo zrychlení ve využívání obnovitelných zdrojů energie a přesunu k eletromobilitě. Čína zároveň trvá na svém socialistickém modelu, ale ten se liší od toho, co jsme tu měli kdysi.
Generální tajemník KS Číny řekl na toto téma hodně, zorientovat se v tom můžeme pomocí strukturovaného textu, který připravila agentura Xinhua.
http://news.xinhuanet.com/english/2017-10/19/c_136689812.htm
Moc se toho nedozvíme, počkejme na hlubší analýzy, které se teprve vynoří. Agentura Bloomberg však upozorňuje na větu, která mohla v mnohahodinovém projevu zapadnout. Generální tajemník Xi poukázal na výzvu, kdy „nevyvážený a nedostatečný rozvoj naráží na rostoucí požadavky lidu na lepší život“. Jinými slovy, odstraňování nerovností je stejně důležité jako růst. Objevil se nový klíčový parametr, podle kterého budou funkcionáři hodnoceni.
https://www.bloomberg.com/news/articles/2017-10-25/china-communist-party-s-new-leadership-lineup-what-we-learned
Současně Xi stanovil cíl, který je opravdu na dohled. Do roku 2020 mají být všichni obyvatelé venkova povzneseni nad hranici chudoby. Připomeňme, že před 40 lety byli chudí prakticky všichni. Čínská tempa odstraňování chudoby nedokázal nikdo zopakovat. Statistiky chudoby v Číně jsou posuzovány podle mezinárodního indikátoru v podobě denního příjmu zhruba pod 1,5 dolaru. Ve vesničkách, které žijí někde na okrajích a přežívají díky samozásobitelskému hospodářství, samozřejmě dolary nikdy neviděli. Tady pomáhají cílená opatření proti chudobě – přesun z chatrčí do moderních bytů a investice do pracovních příležitostí. Za tři roky tedy chatrče úplně zmizí.
Velká ekonomika, kterou Čína teď dobývá svět, vypadá samozřejmě jinak. Kam ta míří? Dejme chvíli slovo investičním bankéřům oslovených mým oblíbeným serverem Project Syndicate. Jsou to tvrďáci, ale v klíčových okamžicích musí vidět přesně.
https://www.project-syndicate.org/commentary/ccp-19th-congress-china-economy-by-jim-o-neill-2017-10
Jim O´Neill, někdejší šéf útvaru pro správu aktiv u Goldman Sachs, si klade otázku, jestli je mírný vzestup domácí spotřebitelské poptávky dostatečným motorem pro to, aby čínská ekonomika rostla i nadále tempy kolem 6 až 7 procent HDP ročně.
Odpověď je ohromující. Spotřebitelská poptávka přidala za jediný rok k nominálnímu čínskému HDP bilion dolarů a zvedne jej do konce roku na 12 bilionů, dvojnásobek toho, co tato země představovala roku 2010. Čína se tak posunula na dvě třetiny hospodářského potenciálu USA.
Pro srovnání, celkový přírůstek za těch pět let ve výši 2,58 bilionu dolarů je podle O´Neilla větší než celá ekonomika Indie. Čínská spotřeba tak nyní dosahuje poloviny spotřeby Spojených států, což je povzbuzující známka toho, že se globální ekonomika dostává z jedné své nerovnováhy.
Pokud pak bude růst spotřeby pokračovat dosavadním tempem, dostane se roku 2020 na 41,5 procenta HDP a nabídne další 2 biliony dolarů. Stoupáme tedy, nebo klesáme? „Z některých náznaků lze usuzovat, že čínská spotřeba může ve skutečnosti zrychlovat výrazněji.“
O´Neill se vyjadřuje i k významu projektu nové Hedvábné stezky. Přímo se dotýká 65 zemí, včetně Ruska a Indie. Ale podle autora jsou mnohem zajímavější geopolitické implikace projektu, než je jeho přínos zahraničnímu obchodu. Zlepšuje totiž vztahy účastnických zemí s Čínou a často i vztahy těchto zemí mezi sebou.
Indie se sice nezúčastnila květnové regionální konference účastníků projektu Jedna stezka, jeden pás, jak se oficiálně označuje. Avšak na zářijovém setkání zemí BRIC už indický premiér Narendra Modi byl a dohodla se tam zdrženlivost v řešení pohraničního sporu. Pokud je to počátek omezeného čínsko-indického sbližování, stezka může podle autora vytvořit významný politický milník.
Další investiční bankéř Stephen S. Roach, či přesněji bývalý hlavní ekonom investiční banky Morgan Stanley Asia, si rovněž všímá důrazu, který Xi na sjezdu KS Číny kladl na zmírňování příjmových nerovností.
https://www.project-syndicate.org/commentary/xi-jinping-political-report-19th-congress-by-stephen-s--roach-2017-10
Pozorně však sledoval také přístup, který je věnován identifikovaným „rozporům“. První je „rozpor mezi státem a trhem“. Xi ve své zprávě vyzdvihuje model smíšeného hospodářství, tedy kombinace státní i privátní sféry. Generální tajemník přitom považuje za nezbytné, aby ekonomiku vedly velké firmy s jedinečným konkurenčním postavením ve světě, a neupřesňuje, jestli mají být zrovna privátní nebo státní. Nerozebírá ani otázky chronického předlužení, které se ve státních firmách nahromadilo.
Další rozpor je mezi nabídkou a poptávkou. Roachovi se zdá – na rozdíl od O´Neilla – že spotřebitelská poptávka je v záměrech dalšího rozvoje upozaděna, najdeme ji až v hloubi seznamů priorit. Důraz kladou na produktivitu, inovace, ořezávání přebytečných kapacit a přesun k vyšší přidané hodnotě.
Roach nakonec vidí také napětí mezi cílem Nové éry a cestou, která k tomu vede. Soudí, že přes všechna oslavná slova je Čína teprve na začátku cesty strukturální transformace. Sektor služeb roste rychle, ale je stále malý s podílem 52 procent HDP. Vidí prostor i pro růst spotřeby nad současných 40 procent HDP. Je toho tedy hodně k řešení, ale vypadá to dobře.
Může tedy Čína jednou hrát roli klíčové velmoci? Spojené státy jí v tom zatím pomáhají. Už letos v lednu na Světovém ekonomickém fóru v Davosu čínský prezident Xi využil obav, že nový americký prezident Donald Trump má tendence k izolacionismu a postavil se do čela obhájců globalizace. Jak uvedl, globalizace sama o sobě není zdrojem krizí. Není příčinou uprchlické vlny, tu způsobily války, konflikty a události na regionální úrovni. Ani mezinárodní finanční krize nebyla nevyhnutelným plodem ekonomické globalizace, ale důsledkem přehnané honby finančního kapitálu za ziskem a chabé regulace finančního trhu.
Globalizace je podle prezidenta Xi „mečem s oboustranným ostřím“, které působí i v čase poklesu. Zvýší napětí mezi růstem a rozdělováním produktu, mezi kapitálem a prací, mezi efektivností a příjmovou nerovností. Postihuje to rozvinuté i rozvojové země. Odhaluje slabiny procesu ekonomické globalizace, které je třeba brát vážně. Nic ve světě není dokonalé, ale musíme znát celý obraz. Mýlí se ten, kdo věci označuje za perfektní jen z úzkého pohledu vlastního zájmu, a stejně jako ten, kdo nad první chybou usoudí, že celá věc je k ničemu.
Čína usiluje o to, aby se globalizace prohlubovala, ale byla zároveň inkluzívnější a udržitelnější. To nepřijde samo. Naráží na nedostatky systému globálního vládnutí v oblasti ekonomiky, jako jsou bretonwoodské instituce nebo Světová obchodní organizace. Nejde jen o způsob fungování, ale také odpovídající zastoupení. Podle šéfky Mezinárodního měnového fondu Christiny Lagardeové 80 procent světového růstu už vzniká na nových trzích a v rozvojových zemích.
Z tohoto pohledu vyznívá celkem realisticky klíčové usnesení 19. sjezdu Komunistické strany Číny, že země zaujme postavení moderní socialistické mocnosti. Má to proběhnout ve dvou etapách po patnácti letech. Přirozeně, jde o vizi, takhle daleko nikdo nevidí. Ale vize nadcházející třicetileté cesty je důležitým nástrojem orientace společnosti. Charakterizuje ji sada přívlastků – Čína bude prosperující, silná, demokratická, kulturně vyspělá, harmonická a krásná. To poslední se vztahuje k mohutnému nástupu environmentálních technologií, ochrany krajiny a alternativních energetických zdrojů. Bude to obnovená krása země, která se zbaví dnešní zátěže pro životní prostředí.
Je to obrovský úkol, který nabídne strhující divadlo. Komentáře se dost zaměřovaly na to, jak to bude s tou demokracií, když myšlenky generálního tajemníka Xi Jinpinga (Si Ťin-pchinga) jsou takříkajíc tesány do skály v podobě zakotvení do samotných stanov KSČ. Nový stálý výbor politbyra navíc neobsahuje mladší tvář, kterou by stávající pravidla neposlala po skončení funkčního období do důchodu. Strana si přitom zachovává svou hegemonii, na opozici se tu nehraje.
Když se na to tedy podíváme naším pohledem, pořádně to drhne. Jenže pohled na nás taky není úplně povznášející. Kdo chce pronášet dalekosáhlá moudra, musí nejprve uznat, že Čína je opravdu jiná než my. Upozornil na to Marek Hrubec v rozhovoru, který jsem měl před časem v tlusté příloze o Číně v Literárních novinách. Je to společnost, která si zachovává kořeny konfucianismu a vybírá vůdce meritokraticky.
Podle pravidel práce s kádry se vybírají lidé, kteří už opakovaně prokázali schopnost vést. Ukazuje to názorně grafika, ve které agentura Bloomberg zachytila životní dráhy 70 minulých členů politbyra.
https://www.bloomberg.com/graphics/2017-china-party-congress/
Hlasování sjezdu výběr vedoucích činitelů jen potvrzuje. Nějaké výměnné obchody regionálních delegací v kuloárech, na kterých to stojí a padá u nás, tu neznamenají nic. Ostatně Čína v tom není v Asii osamocená a v procesu revolučních změn – těžko nazvat čínský vývoj jinak – se to osvědčilo. Stačí to srovnat s Ruskem, které se dlouho vzpamatovávalo ze své pseudodemokratické epizody za Jelcina.
Má to své slabiny, ale náš systém také. U nás je demokracie svatá, ale teprve nad výsledkem hlasování se rozhoduje, zda bude brán vážně. Vyhrát smějí jen ti naši. Ještě lepší reklamu na demokracii představuje příklad Spojených států. Tam ani rok po volbách neustává pobouření, že lidi neustoupili zájmům koalice velkých peněz a tajných služeb utržených ze řetězu. Místo rad do Číny (nejlépe zabalených do tibetské vlajky) tedy vezměme koště a zameťme před vlastním prahem.
- - -
↧
Nizozemsko odmítlo odtajnit některé dokumenty z havárie MH17!
27.10.2017 PrvníZprávy
Nizozemské orgány neodtajní některé dokumenty týkající se katastrofy malajského Boeingu na Ukrajině. Zvláštní, že se veřejnost nemá „něco“ dozvědět v tak mediálně a propagandisticky pojaté tragédii.
Toto rozhodnutí potvrdila Státní rada Nizozemska - poradní orgán vlády, uvedl pro agenturu RIA Novosti zástupce rady Gert-Jan Klapwijk.
Nizozemský kabinet musí vyslechnout názor Rady ke každému zákonnému projektu. Nicméně její doporučení nejsou závazná. „Státní rada rozhodla, že ministerstvo bezpečnosti a spravedlnosti učinilo správné rozhodnutí nezveřejnit řadu dokumentů," vysvětlil Klapvik.
Zveřejnění zprávy z jednání nizozemského krizového výboru k MH17 požadovala tři média - RTL, Nizozemské rozhlasové společnosti (NOS) a noviny De Volkskrant. Obhajovala to „velkou rezonancí, kterou katastrofa vyvolala".
Boeing 777 malajských aerolinek letu MH17 z Amsterdamu do Kuala Lumpur, havaroval 17. července 2014 v Doněcké oblasti. Na palubě bylo zabito 298 lidí.
Vyšetřovatelé z Nizozemska, Belgie, Ukrajiny, Malajsie a Austrálie se domnívají, že letadlo bylo zasaženo raketou 9M38, která byla vypuštěna z protiletadlového systému „Buk“ z místa, které kontrolovali opolčenci. Ve zprávě mezinárodní vyšetřovací skupiny se tvrdí, že "Buk" byl dopraven z Ruska a vrátil se zpět.
Související článek:
Rusko: Zaslaná data vyvracejí výsledky vyšetřovatelů pádu MH17
Moskva uvedla, že jde o neobjektivní šetření, jehož závěry jsou založeny pouze na datech získaných z Ukrajiny. Experimenty společnosti „Almaz-Antey“, zabývající se výrobou systémů protivzdušné obrany, včetně systémů „Buk“, naopak potvrdily, že Boeing byl sestřelen z území ovládaném ukrajinskou armádou. Navíc Rusko předalo nizozemské straně radarová data, která to mají potvrdit.
↧
Převrácený obraz dějepisu
27. 10. 2017
Nemám rád typický český - "Pangejtismus". Opět ho budeme svědky už za pár dní. 7.11.2017 uběhne 100 let od VŘSR. Do roku 1989 bylo s VŘSR a SSSR prý všechno zcela v pořádku , po roce 1989 naopak VŘSR = začátek hrůzy , pogromů, bídy, rozvratu, hladomoru, paktování s Hitlerem, ...atd. Nic ovšem není nikdy jenom černobílé !!
1. Přišla snad VŘSR sama od sebe ?? Spadla z nebe ? Nikoli. Její příčina ?? Německo rozpoutalo První světovou válku , ve které zemřelo kolem 10 mil. nevinných lidí a masy Evropanů byly uvrženy do bídy , hladu a chaosu. Tyto podmínky se staly živnou půdou pro touhu po změně. Za VŘSR může Německo, nikoli komunisté.
2. Rusko bylo do roku 1913 feudálním zemědělským hladovým státem. Obří negramotnost ,..atd. Roku 1922 spadla průmyslová výroba v Rusku na 40 % předválečné úrovně.
To, co se stalo v SSSR za vlády Stalina zachránilo později Evropu. Za období 1925-40 totiž SSSR zvýšil svou průmyslovou výrobu asi 20 krát !! , průmysl byl doslova vydupán ze země za obrovského nadšení, ale i obětí.
Roku 1940 se tak z feudálního carského Ruska , země prakticky bez průmyslu, stala druhá země světa v objemu průmyslové výroby , hned po USA. SSSR měl silnější průmysl jak Hitlerovo Německo nebo Anglie. Hitlerovi se tak roku 1941 nepostavila carská feudální armáda na koních nýbrž obří tankové formace , armáda s katušemi, letouny Lavočkin, Mig apod. Kdyby neproběhla VŘSR a trvalo staré carské Rusko, byl by Hitler na Urale do dvou měsíců. Bylo by pak zajímavé sledovat , jak by USA s Anglií osvobozovaly Evropu od Hitlera. Jejich pochod by byl opravdu dlouhý !! Od hranic Španělska až na Ural ,tedy asi 4000 kilometrů. No, pokud by do toho USA šly, padlo by tu nejspíše 5 milionů Američanů. Počítám, že by USA použily atomové bomby na Berlín, Mnichov, Frankfurt a další města. Takže i Němci by měli o několik milionů mrtvých navíc.
P.S. Neobdivuji 70 let socialismu v SSSR a roku 1989 jsem jeho konec u nás uvítal. Nechci ale vidět svět černobíle, jak ho dělá naše propaganda. Bolševici zavraždili celou carskou rodinu, právem to dnes připomínáme jako hnus. Je ale zajímavé, že se dnes vůbec nepřipomíná "mnohem čerstvější" vražda rumunského prezidenta Ceausesca s manželkou Eleonorou v prosinci 1989. Někde na dvoře proběhl - "rychlý lidový soud" , byli odsouzeni k trestu smrti , ihned postaveni ke zdi a nějaký kropič je pokropil ze samopalu. Podobně kdysi "kropili" vojáci SS lidické muže na dvoře Horákova statku v roce 1942. Zajímavé ! Byla snad carská rodina v Rusku oproti Ceausescovi jenom - "výkvětem dobra ??" Nad carem v Rusku máme brečet a do mrtvoly prezidenta Ceausesca máme jenom s opovržením znovu kopnout ? Feudál lepší komunisty ??
Dnes se mnoho kladných věcí , které byly v SSSR vykonány zamlčuje. Záměrně. Dějiny se upravují. Bohužel.
https://www.youtube.com/watch?v=b0ktgWlN7SE
↧
"Boj s plánem satana": Sorose vyhnánějí z Turecka, Maďarska a Rakouska
Krizové dny začaly pro nejslavnějšího sponzora majdanů všeho druhu po celém světě George Sorose. Jeho organizace jsou nadále blokovány v Maďarsku, vyhošťují je z Rakouska a nyní také z Turecka. "Přízrak Sorose je největší výzvou, které lidstvo na celém světě čelí v roce 2017. Je to dokonalá chobotnice upír, která se omotala kolem tváře lidstva, vytrvale zahání do nálevky s krví vše, co jen zavání penězi, používá tyto peníze pro korumpované politiky, novináře a veřejný sektor, a snaží se vytvořit svět k obrazu svému", prohlásil kancléř Rakouska Sebastian Kurz.
Všechno to začalo jarní ofenzivou na struktury Sorose ze strany známého euroskeptika a maďarského premiéra Viktora Orbána. Tehdy byla jeho strana schopná realizovat zákon podobný našemu zákonu o "zahraničních agentech", a snažila se omezit činnost Sorosem založené Středoevropské univerzity, ale neuspěla. A tak tam začalo druhé kolo sporu Sorose a Orbána, nyní kvůli migrantům. V polovině října začala kampaň s rozšiřováním letáků pod rouškou národního dotazníku, v němž je odhalován takzvaný"Sorosův plán". V textu šířeného letáku je zpráva, že Evropská unie v souladu s plánem, který rozpracoval Georg Soros, chce požadovat, aby "každý stát EU zaplatil 9 milionů forintů (25 400 liber) povinné státní podpory pro každého přistěhovalce". V letáku je rovněž uvedeno, že v rámci Sorosova plánu Brusel povinně přerozdělí imigranty ze západní Evropy do zemí východní Evropy. Maďarsko se má tohoto procesu také zúčastnit. "Cíl tohoto plánu Sorose spočívá ve snížení významu jazyka a kultury evropských zemí, aby se urychlila integrace nelegálních přistěhovalců", je uvedeno v textu letáku.
Pouze letáky se věc neomezila. Maďarská vláda také židovského miliardáře George Sorose obvinila ze spiknutí s Bruselem za účelem "přesídlení jednoho milionu migrantů na území Evropské unie, včetně Maďarska". Čím dál tím víc. Státní tajemník Maďarska pro energii Andras Arad otevřeně vyhlásil miliardáře George Sorose za "satana": "Soros a jeho kolegové chtějí zničit nezávislost a hodnoty národních států, aby obměkčili křesťanského ducha Evropy", prohlásil Arad. "Křesťanskou povinností je bojovat s plánem satana Sorose". A 20. října již premiér Maďarska Viktor Orbán v Bruselu potvrdil, že Evropský parlament začal zavádět takzvaný plán "Soros" o imigraci.
Senzací se to ale nestalo a Brusel se již ze zvyku chystal obvinit Orbána z antiglobalismu, antievropanství, antisemitismu a ještě z desítky různých anti, ale byl náhle podpořen v sousedním Rakousku. 21.října se nový kancléř Rakouska za euroskeptiky rozhodl začít svou činnost začištěním veřejného prostoru před vlivem zámořských kolegů. Sebastian Kurz dal nadaci George Sorose 28 dní. Pokud během této doby organizace Otevřená společnost nezavře své zastoupení v Rakousku, čekají ji soudní spory.
Oznámení přišlo poté, co bylo oznámeno, že Soros daroval 18 miliard dolarů své nadaci. "Situace se stala kritickou. Soros hází všechno, co má, na úsilí o globální kontrolu", vysvětlil kancléř. Podle něj patří Rakousko mezi země, o které se Soros bil, aby získal politický vliv a obrovský osobní zisk. Když byl Kurz dotázán, proč zavírá Sorosovu nadaci, kancléř odpověděl: "Protože je rok 2017". "Přízrak Sorose je největší výzvou, které lidstvo na celém světě čelí v roce 2017. Je to dokonalá chobotnice upír, která se omotala kolem tváře lidstva, vytrvale zahání do nálevky s krví vše, co jen zavání penězi, používá tyto peníze pro korumpované politiky, novináře a veřejný sektor, a snaží se vytvořit svět k obrazu svému", prohlásil kancléř Rakouska.
Odrazit útok semknuté linie už dvou států EU bude již pro globalisty mnohem těžší, stejně jako dokázat, že většina občanů Rakouska a Maďarska se najednou stala všemi "anti", bude komplikovanější, i když pro propagandu není nic nemožné. Proto už Soros rozhoupával Maďarsko a snažil se tam uspořádat minimajdan. Pak ale přišla informace, že úřadovna magnáta je zavřena v Turecku a její vedení zatčeno. Podle zpráv z médií byl zatčen vedoucí Sorosovy nadace v Turecku, ale jména zatím nebyla zveřejněna.
Podle oznámení portálu Geopolitika jde o organizaci Open Society Foundation v Istanbulu. Organizace v Turecku působí od roku 2008 a podle prezentace na internetových stránkách byla vytvořena pro ochranu lidských práv, demokracie a univerzálních hodnot. Mezi její projekty patří "Nezávislá komise v Turecku" (zjednodušení procedury přistoupení k EU), pomoc KAMER Foundation (podpora feministek), TESEV (Turkish economic and social studies foundation, Nadace pro ekonomická a sociální studia) a mnoho dalších.
Je známo, že členem konzultační rady Institutu pro otevřenou společnost v Turecku a současně hlavou Nadace pro ekonomická a sociální studia je Nafiz Can Paker, který ukončil studium na Kolumbijské univerzitě a aktivně prosazuje myšlenku otevřené společnosti v Turecku. Mezi ostatními osobami, spojenými s organizací, je známá publicistka, profesorka na Bilkentské univerzitě Elisabeth Ozdalgová, která vydala například knihy o sekularismu a populárním islámu v moderním Turecku, novinář ultraliberálních novin Radical Eyup Can a mnoho dalších.
V předvečer byli za přípravu červencového převratu zadrženi "ochránci lidských práv" Amnesty International, včetně hlavy organizace Idila Esera, kterým hrozí až 15 let vězení, a na začátku října byl pracovník generálního konzulátu USA v Istanbulu Metin Topuz obviněn ze špionáže. Z tohoto důvodu je mezi Spojenými státy a Tureckem pozastaveno vydávání víz a Erdogan hovoří o politické krizi mezi oběma zeměmi.
Soudě podle tvrdé reakce Erdoganových bezpečnostních sil vůči úřadovně Sorose, příprava převratu se bez nich také neobešla.
Jak již rakouský vůdce poznamenal, ke stupňování boje proti Sorosovi, přesněji řečeno odpovědí na jeho činy, došlo poté, co byla v polovině října oznámena informace, že magnát převedl 18 miliard dolarů z 23 miliard, které má k dispozici, na nadaci Otevřená společnost, což učiní organizaci druhou největší soukromou "dobročinnou" nadací. Jak uvádí list The Wall Street Journal, 87-letý zakladatel společnosti Soros Fund Management se nyní bude podílet na určování strategie nadace spolu s investičním výborem Otevřené společnosti. Prostředky, které doplní nadaci, nebude Soros používat k obchodování na finančním trhu, ale půjdou výhradně na "podporu demokracie".
Jak konkrétně se Soros chystal podporovat demokracii, že se na zadní postavily hned tři země, je už jasné. Rozhodně těžké to bude mít v Turecku, kde si Erdogan bude ještě dlouho pamatovat pokus o své svržení a vynasnaží se odstranit co nejvíce nových rizik, a vykašle se na názor "zvolených". Orbán a Kurz to mají mnohem obtížnější, protože jejich země jsou integrovány do hospodářského systému EU a Brusel je nakloněn "filantropovi". Orbána už varovali před sankcemi proti Maďarům, nyní budou vyvíjet tlak i na Kurze.
Nicméně, třetí Newtonův zákon nebyl zrušen a síla akce je stále rovná síle reakce - čím více budou evropští úředníci tlačit na místní, tím více hlasů tam získají euroskeptici. Mohlo by se zdát, že po "přerodu" Trumpa, porážce Le Pen a dalším období Merkelové získali globalisté zpět své pozice, a dokonce zesílili, ale euroskeptici se snaží se rehabilitovat, ba dokonce ještě i jít proti jedné z ikon globalistů. Zda budou schopni dosáhnout svého nebo budou smeteni při dalších barevných revolucích již v samotné Evropě, uvidíme v blízké budoucnosti. Je zde doba politické krize liberalismu, která sílí s každým dalším měsícem.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
↧
↧
Česko spolupracovalo s americkou CIA? Podílelo se na děsivém programu tajných věznic
Svět se po 11. září 2001 změnil. Amerika vyhlásila válku terorismu, letiště po celém světě zpřísnily bezpečnost a tajné služby byly vybičovány k maximální ostraze. Zároveň ale probíhala řada kroků, které nebyly na první pohled patrné nebo byly přísně utajené. Jedním z nich je i program americké rozvědky, která si ve spolupráci s desítkami dalších států včetně Česka nakládala s vězni po svém, bez ohledu na spravedlivé soudy.
Tajný program CIA zahájila za vlády bývalého prezidenta George Bushe po teroristických útocích v USA z 11. září 2001. V rámci něj CIA dopravovala podezřelé osoby bez povolení soudu do jiných zemí. Podezřelí byli drženi v tajných věznicích a v některých případech i mučeni. Vláda se později hájila tím, že chtěla zabránit dalšímu krveprolití na americké půdě.
Bývalý prezident Barack Obama zakázal mučení při výsleších a přikázal uzavření tajných věznic CIA v zahraničí, odmítl však výzvy k vyšetření těchto praktik s tím, že se chce dívat dopředu a ne do minulosti, napsal list The New York Times.
Na tajném programu CIA se podle zprávy, kterou v roce 2013 zveřejnila americká nevládní organizace Open Society Justice Initiative (OSJI), podílelo 54 zemí, včetně České republiky, Polska a dalších evropských států. Stejně jako USA i vlády těchto zemí porušovaly mezinárodní právo, upozorňuje zpráva.
Podle zprávy OSJI tyto země umožnily CIA, aby měla na jejich území tajné věznice, nebo umožnily letadlům CIA s podezřelými na palubě, aby přistávaly na jejich letištích a doplňovaly na nich palivo.
Podle zprávy OSJI byly tajné věznice například v Polsku, Litvě, Rumunsku, Pákistánu, Afghánistánu, Egyptě a Jordánsku. Podle dalších zdrojů měly být věznice i na britském ostrově Diego García v Indickém oceánu, v Kosovu, Iráku, Thajsku a Džibutsku.
Na seznamu zemí, které CIA při tomto programu tak či onak pomáhaly, jsou podle zprávy OSJI mezi jinými Německo, Španělsko, Portugalsko, Rakousko, Švédsko a Finsko, ale ne Francie, Nizozemsko a Maďarsko. Zpráva jmenuje Gruzii, ale ne Rusko.
Spojeným státům podle zprávy OSJI pomáhaly i Libye, Írán a Sýrie. Například do Sýrie byla převezena k výslechům řada podezřelých teroristů, zatímco Teherán předal do Kábulu krátce po americké invazi do Afghánistánu 15 lidí s plným vědomím toho, že skončí v amerických rukou, tvrdí zpráva.
Jiná zpráva Evropské unie (EU) z února 2007 uvádí, že CIA uskutečnila celkem 1245 letů a že nebylo možné vyvrátit důkazy o věznicích v Polsku a v Rumunsku. Polsko tyto informace léta popíralo, až nakonec v roce 2014 existenci tajných věznic na svém území přiznalo.
Česká republika umožnila podle zprávy OSJI použití svých letišť a svého vzdušného prostoru pro lety spojované s mimořádnými transfery CIA. Tyto lety zahrnovaly mezipřistání na českých letištích. Čeští politici vždy popírali, že by ČR na programu tajných letů CIA jakkoliv participovala.
 |
| Muzafar Avazov byl v roce 2003 dopraven do Uzbekistánu k výslechu. Při něm byl zaživa uvařen. Více ZDE |
V dubnu 2006 oznámila česká pobočka organizace Amnesty International (AI), že letouny CIA se zajatci na palubě přistály dvacetkrát v Praze. Americký prezident George Bush mladší ale existenci tajných věznic poprvé veřejně přiznal až v projevu 6. září 2006. Evropský parlament následně v únoru 2015 vyzval unijní státy, aby prošetřily tvrzení o tom, že na jejich území existovaly tajné věznice CIA.
- - -
↧
27. 10. 2017
↧
Exprezident Václav Klaus: Respektujme výsledky voleb! Vyhrálo odmítnutí migrantů, eura a Bruselu. ODS promarnila úžasnou příležitost. Bez skutečných lídrů to nepůjde.
Frustrovaná Kavárna znevažuje naši zemi v zahraničí je rozhořčen, jakými mystifikacemi znevažují některá zahraniční média výsledky našich voleb a jak jim k tomu pomáhají "politologové" napojení na havilistické strany, které totálně propadly!
Když jsem v sobotu po sedmé hodině večer pronášel na iDnes.cz svůj první komentář po zveřejnění výsledků našich parlamentních voleb, podvědomě jsem jako první tezi řekl, že volby byly vítězstvím demokracie, že volič promluvil a že ti, kteří nevyhráli, by měli jejich výsledky respektovat.
To byl z mé strany zcela automaticky a spontánně vyslovený výrok. Žádné – s výsledky voleb nespokojené – politiky a komentátory jsem v tu chvíli ještě neslyšel. Ukázalo se to být prohlášením téměř prorockým.
Vynechám komentáře u nás doma, aby mé dnešní věty nebyly považovány za domácí politický souboj. Bál jsem se reakcí ve světě. Proto jsem hned v pondělí rád přijal výzvu napsat komentáře pro německou Junge Freiheit a pro švýcarské Weltwoche.
Impuls k napsání tohoto dnešního textu však přišel až při úterní snídani ve vídeňském hotelu. Číšnice mi přinesla rakouský Kurier a já nevěřil svým očím. Nadpis na titulní stránce: „Tschechien, von der Demokratie frustriert“ (Česko – frustrace z demokracie) mne ohromil. A pobouřil.
Je to nesmírně nebezpečná interpretace našich voleb a je to velmi nemilý pokus znevažovat naši zemi v Rakousku.
Jednou věcí je, co si myslí pisatel článku, rakouský novinář, podstatnější je to, že v článku opakovaně cituje dva české politology (jejichž jména jsem nikdy neslyšel), že tedy jakoby prezentuje názor přicházející od nás. Názor dvou lidí, kteří asi byli frustrovaní z volebního výsledku. Nikoli z demokracie.
Asi byli frustrovaní z toho, že neuspěla post-havlistická pražská kavárna (i když by Piráti asi byli Václavu Havlovi svou navenek předváděnou non-konformností, která zakrývá politickou tuctovost, sympatičtí), že neuspěla prázdná, zcela vyčpělá, v poslední době peníze daňových poplatníků plnými hrstmi rozdávající sociální demokracie, která unikátním způsobem ztratila dvě třetiny voličů.
Nevím, jestli také byli frustrováni velikým úbytkem počtu voličů KSČM, neboť to by se asi spíše měli „demokraticky“ radovat. Dosud přece u nás vždy platilo: méně komunistů, více demokracie.
Vynechám komentáře u nás doma, aby mé dnešní věty nebyly považovány za domácí politický souboj. Bál jsem se reakcí ve světě. Proto jsem hned v pondělí rád přijal výzvu napsat komentáře pro německou Junge Freiheit a pro švýcarské Weltwoche.
Impuls k napsání tohoto dnešního textu však přišel až při úterní snídani ve vídeňském hotelu. Číšnice mi přinesla rakouský Kurier a já nevěřil svým očím. Nadpis na titulní stránce: „Tschechien, von der Demokratie frustriert“ (Česko – frustrace z demokracie) mne ohromil. A pobouřil.
Je to nesmírně nebezpečná interpretace našich voleb a je to velmi nemilý pokus znevažovat naši zemi v Rakousku.
Jednou věcí je, co si myslí pisatel článku, rakouský novinář, podstatnější je to, že v článku opakovaně cituje dva české politology (jejichž jména jsem nikdy neslyšel), že tedy jakoby prezentuje názor přicházející od nás. Názor dvou lidí, kteří asi byli frustrovaní z volebního výsledku. Nikoli z demokracie.
Asi byli frustrovaní z toho, že neuspěla post-havlistická pražská kavárna (i když by Piráti asi byli Václavu Havlovi svou navenek předváděnou non-konformností, která zakrývá politickou tuctovost, sympatičtí), že neuspěla prázdná, zcela vyčpělá, v poslední době peníze daňových poplatníků plnými hrstmi rozdávající sociální demokracie, která unikátním způsobem ztratila dvě třetiny voličů.
Nevím, jestli také byli frustrováni velikým úbytkem počtu voličů KSČM, neboť to by se asi spíše měli „demokraticky“ radovat. Dosud přece u nás vždy platilo: méně komunistů, více demokracie.
Nebo už to neplatí?
Asi také nebyli frustrováni – na rozdíl ode mne – velmi nepřesvědčivým výsledkem ODS, která promarnila svou šanci, a ještě se ani zdaleka nevrací ke svému dlouhodobému průměru či k využití svého potenciálu. Tentokráte měla úžasnou příležitost.
Byli ti, kteří vedli ruku rakouského novináře, frustrováni z toho, že ČSSD, KSČM, TOP 09, lidovci (a ani ODS) voličům nic přesvědčivého nenabízely? To bych chápal. Že si všimli toho, že tyto strany kličkovaly, že neříkaly ano-ano, ne-ne, že nepřišly s charismatickými, voliče oslňujícími lídry?
Nebo byli frustrováni z toho, že dobré výsledky získaly strany, které mluvily jasněji a jednodušeji, které nehrály politicky korektní hru, na kterou voliči neslyší? Slyší na ně jen jejich přátelé v Berlíně a Bruselu.
Že dobré výsledky získaly strany, které říkaly NE migraci, které zcela rezolutně odmítaly podřídit se z Bruselu diktovaným kvótám migrantů, které říkaly NE velmi nepromyšleně zavedené společné evropské měně, euru, které zpochybňovaly nezbytnost vstoupit do tak zvaného evropského „jádra“, protože dobře pochopily, že se za tímto slovem skrývá totální podřízení se unijnímu diktátu a zbavení se posledních zbytků naší suverenity?
Je-li to tak, měli by to tito komentátoři našich voleb říci jasně a jednoznačně. Oni ale říkají něco jiného. Druhá věta na titulní stránce rakouského deníku Kurier zněla takto: „Velkým vítězem parlamentních voleb byli populisté, hecíři (nebo snad štváči, nevím, jak lépe přeložit německé slovo Hetzer) a chaoti (Chaoten)!“
To mne nesmírně uráží a mělo by to urážet všechny občany České republiky. Opakuji, respektujme výsledky voleb.
Říkám to jako ten, kdo Babišovo ANO, Piráty a Okamuru nevolil a kdo by si přál, aby vítězily standardní politické strany, nikoli účelová volební hnutí.
Publikováno v deníku Právo dne 26. října 2017. Zdroj.
Asi také nebyli frustrováni – na rozdíl ode mne – velmi nepřesvědčivým výsledkem ODS, která promarnila svou šanci, a ještě se ani zdaleka nevrací ke svému dlouhodobému průměru či k využití svého potenciálu. Tentokráte měla úžasnou příležitost.
Byli ti, kteří vedli ruku rakouského novináře, frustrováni z toho, že ČSSD, KSČM, TOP 09, lidovci (a ani ODS) voličům nic přesvědčivého nenabízely? To bych chápal. Že si všimli toho, že tyto strany kličkovaly, že neříkaly ano-ano, ne-ne, že nepřišly s charismatickými, voliče oslňujícími lídry?
Nebo byli frustrováni z toho, že dobré výsledky získaly strany, které mluvily jasněji a jednodušeji, které nehrály politicky korektní hru, na kterou voliči neslyší? Slyší na ně jen jejich přátelé v Berlíně a Bruselu.
Že dobré výsledky získaly strany, které říkaly NE migraci, které zcela rezolutně odmítaly podřídit se z Bruselu diktovaným kvótám migrantů, které říkaly NE velmi nepromyšleně zavedené společné evropské měně, euru, které zpochybňovaly nezbytnost vstoupit do tak zvaného evropského „jádra“, protože dobře pochopily, že se za tímto slovem skrývá totální podřízení se unijnímu diktátu a zbavení se posledních zbytků naší suverenity?
Je-li to tak, měli by to tito komentátoři našich voleb říci jasně a jednoznačně. Oni ale říkají něco jiného. Druhá věta na titulní stránce rakouského deníku Kurier zněla takto: „Velkým vítězem parlamentních voleb byli populisté, hecíři (nebo snad štváči, nevím, jak lépe přeložit německé slovo Hetzer) a chaoti (Chaoten)!“
To mne nesmírně uráží a mělo by to urážet všechny občany České republiky. Opakuji, respektujme výsledky voleb.
Říkám to jako ten, kdo Babišovo ANO, Piráty a Okamuru nevolil a kdo by si přál, aby vítězily standardní politické strany, nikoli účelová volební hnutí.
Publikováno v deníku Právo dne 26. října 2017. Zdroj.
↧
Rusko provedlo cvičný start čtyř balistických raket během rozsáhlého cvičení řízení strategických jaderných sil
Ruští vojáci odpálili čtyři balistické střely v rámci cvičení řízení strategických jaderných sil. Tři z atomových ponorek a jednu z kosmodromu. S odkazem na Ministerstvo obrany RF to bylo oznámeno na internetové stránce RT. Ministerstvo obrany RF sdělilo, že atomová ponorka Tichomořského loďstva odpálila salvou dvě balistické rakety z vod Ochotského moře na poligon Čiž (Archangelská oblast).
Atomová ponorka Severní flotily odpálila z vod Barentsova moře balistickou raketu na zkušební polygon Kura. Kromě toho byla na zkušební poligon Kura odpálena z kosmodromu Pleseck mezikontinentální balistická střela Topol. Plnění bojových úkolů se účastnila letadla strategického letectva ТУ-22 м³, Tu-95 MS a Tu-160.
Agentura RIA FAN píše, že cvičení se zúčastnily všechny tři složky strategických jaderných sil: pozemní, námořní a letecká. Vojáci propracovali praktické bojové akce. Úkoly byly provedeny v plném rozsahu.Všechny cíle byly úspěšně zasaženy.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
↧
↧
Talár – pojistka beztrestnosti. Žijeme přece v právním státě: nebo snad ne ?
Zdeněk Jemelík
27.10.2017 ZdenekJemelik
Každoročně vyplácí stát několik desítek milionů Kč jako odškodnění obětem přehmatů státních zástupců a soudců. Viníků se to většinou nijak nedotkne, protože podmínkou regresní spoluúčasti je odsouzení kárným soudem, před který se většina z nich nikdy nedostane. Kární žalobci žalují velmi neochotně, často se chovají jako obhájci provinilců. Mimo to mezi kárným a odškodňovacím řízením obvykle není časová ani procesní návaznost.
Každoročně vyplácí stát několik desítek milionů Kč jako odškodnění obětem přehmatů státních zástupců a soudců. Viníků se to většinou nijak nedotkne, protože podmínkou regresní spoluúčasti je odsouzení kárným soudem, před který se většina z nich nikdy nedostane. Kární žalobci žalují velmi neochotně, často se chovají jako obhájci provinilců. Mimo to mezi kárným a odškodňovacím řízením obvykle není časová ani procesní návaznost.
Jako příklad poslouží případ, o němž jsem opakovaně psal jako o „znojemském justičním skandálu“ nebo o „znojemském justičním zločinu“. Kárný postih by podle mého laického úsudku možná zasloužila dozorová státní zástupkyně Jarmila Goldová, pod jejímž dozorem se místním policistům podařilo z Tomáše Čepury vymámit falešné doznání k přepadení poštovní doručovatelky a křivé obvinění Jaroslava Schindlera z oloupení její kolegyně. Okresní soud ve Znojmě je pak v r.2005 senátem Jaromíra Kapinuse „po zásluze“ odsoudil.
Společenské dopady rozsudku byly pro obžalované přímo ničivé.
Cesta k nápravě se jim otevřela až v r.2011, kdy stejný soud senátem Pavla Rujbra odsoudil za stejné skutky Antonína Škrdlu, jenž se přišel sám udat na policii. Samozřejmě vzniklo podezření, že odsouzení v r.2005 nebylo v pořádku a vznikly pochybnosti o důslednosti dozorové státní zástupkyně, bývalé prokurátorky. Kárné řízení proti ní ale nepřicházelo v úvahu, protože její skutek by byl již tehdy promlčen, i kdyby se jí prokázala vina. Soudce vinit by bylo nespravedlivé, protože soudili na základě křivých důkazů, které jim předestřela.
V r. 2012 požádal Jaroslav Schindler o povolení obnovy procesu, neboť zřejmě nebylo možné, aby pachateli téhož přepadení byli jak on, tak Antonín Škrdla, když útok nepochybně provedl jen jeden muž. Na návrh žalobkyně Jarmily Goldové senát Jaromíra Kapinuse žádost zamítl a senát Aleše Flídra Krajského soudu v Brně se zachoval obdobně : všichni jistě věděli, že není možné, aby pachateli byli současně oba odsouzení. I kdyby se prokázalo, že se Jaroslav Schindler nějakým způsobem podílel na činu Antonína Škrdly, patrně by bylo na místě přezkoumat výměru uloženého trestu, protože popis skutku by se od původního lišil. Jednali zlovolně vědomě, úmyslně a ztotožnili se s újmou, způsobenou žadateli.
K stížnosti pro porušení zákona ministryně Marie Benešové ve prospěch Jaroslava Schindlera zrušil jejich rozhodnutí v listopadu r.2013 Nejvyšší soud ČR, který konstatoval porušení zákona v neprospěch pana odsouzeného a nařídil opakování řízení. Vědomé, úmyslné, škody působící jednání, jímž byl porušen zákon, dle mého laického úsudku přinejmenším naplňuje skutkovou podstatu kárného provinění, ale lze uvažovat o skutkové podstatě trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. Již počátkem r.2014 padl proto první podnět k zahájení kárného řízení a později přišly ještě další. Nenašel se ale kárný žalobce, který by podal žalobu. Tříletá promlčecí lhůta vypršela marně.
Provedení nařízeného řízení o povolení obnovy procesu připadlo opět senátu Jaromíra Kapinuse. Ten ale z počátku vykonání rozsudku Nejvyššího soudu ČR bojkotoval a vyprovokoval tak různá řízení procesněprávní povahy, jež zahájení řízení o povolení obnovy znemožňovala až do února r.2015. Jím vyvolané průtahy opět našly odezvu v podnětech ke kárnému řízení. Ale ani tentokrát se kárný žalobce nenašel.
Soud konečně povolil obnovu řízení pro oba odsouzené z r.2005. Jeho rozhodnutí ale napadla sveřepá žalobkyně Jarmila Goldová stížností ke krajskému soudu. Nepřímo se dožadovala vyvrácení rozsudku Nejvyššího soudu ČR. Nadřízené Krajské státní zastupitelství v Brně vzalo sice její návrh zpět, ale v řízení tím vznikly další dlouhé průtahy. Kvůli nim pak čelila dalšímu návrhu na kárné řízení. Avšak opět vyvázla bez trestu.
V obnoveném hlavním líčení po velmi důkladném dokazování dosáhli oba obžalovaní zprošťující rozsudek. Opět ale vyrazila do boje zaťatá exprokurátorka Jarmila Goldová se zcela nesmyslnou stížností ke krajskému soudu. Další pokus o vyvolání kárného řízení byl opět neúspěšný. A Krajský soud v Brně jako soud stížnostní v květnu r.2017 její stížnost zamítl, čili potvrdil zprošťující rozsudky.
Státní zastupitelství se ještě ani pak nevzdalo a podalo ministrovi spravedlnost podnět ke stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obžalovaných. To už ale byl výraz nekompetentnosti, uplatněné z čirého zoufalství: ministr by musel jít proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR, vyvolaného stížností jeho předchůdkyně. I kdyby přesto Nejvyšší soud stížnosti vyhověl, pro obžalované by to nemělo praktické důsledky, protože v takovém případě má rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR jen akademický význam.
Zůstává neblahou skutečností, že exprokurátorka Jarmila Goldová a soudci senátu Jaromíra Kapinuse v řízení o povolení obnovy v květnu r.2012 rozhodli svévolně v příkrém rozporu se skutkovým stavem věci. Snažili se zabránit nápravě škod, způsobených přehmatem z r.2005. Stížnostní senát Aleše Flídra jejich ničemnost neodhalil, ale naopak zastřel. Celá skupina otalárovaných škůdců tak vědomě a úmyslně zneužila svého úředního postavení k poškození obžalovaných. Nejvyšší soud ČR potvrdil, že jejich rozhodnutí bylo nezákonné. Z výše uvedeného vyplývá, že se jedná o nezákonnost vědomou a úmyslnou.
Každý řadový občan, který se vědomě a úmyslně dopustí nezákonného jednání, riskuje trest. Hanebné jednání zmíněných otalárovaných škůdců ale jejich kolegové-kární žalobci nevyhodnotili ani jako kárné provinění, čímž nárokovali obecnou beztrestnost zločinného jednání pro kastu státních zástupců a soudců.
Kárné provinění se promlčí za tři roky od činu. Jednání pachatelů „znojemského justičního zločinu“ má ale dle mého laického úsudku všechny znaky trestného činu s pravděpodobnou kvalifikací zločinu zneužití pravomoci úřední osoby : škodiči zneužili svého postavení k úmyslnému nezákonnému zásahu do práv obžalovaných, a způsobili velké škody nejen jim, ale i státu, jenž bude platit odškodné, řádově možná až v milionech Kč. Nejvyšší státní zástupce proto obdržel podnět, aby z úřední povinnosti vyvolal proti škůdcům trestní řízení. Naložil s ním tak, aby jej spolehlivě zneškodnil: postoupil jej na Okresní státní zastupitelství ve Znojmě. Jeho šéfka, Lenka Peroutková, s ním naložila svérázným způsobem: z popisu skutkové podstaty vyloupla příběh své přímé podřízené, exprokurátorky Jarmily Goldové a vyhodnotila jej jako podnět ke kárnému řízení. Samozřejmě jej zamítla. Nezákonným postupem soudců se vůbec nezabývala. Její rozhodnutí jako správné posvětil v rámci instančního dohledu krajský státní zástupce Jan Sladký. Proti jeho rozhodnutí neexistuje podle zákona o státním zastupitelství opravný prostředek. Jako laik kacířsky přemýšlím, zda se zmínění vedoucí státní zástupci nedopustili přečinu zneužití pravomoci úřední osoby v souběhu s přečinem nadržování. Ale to jsou zřejmě marné úvahy, protože na ně nikdo trestní oznámení nepodá, a i kdyby podal, stejně je někdo opět „zneškodní“. Takže stát bude platit, škůdci se budou smát a jejich oběti tomu všemu budou muset porozumět jako vzkazu, že řízení skončilo a na křivdy je třeba zapomenout. Žijeme přece v právním státě: nebo snad ne ?
jemelikzdenek@gmail.com
↧
Maďarsko vetovalo kvůli školskému zákonu summit Ukrajina - NATO
28. 10. 2017 zdroj a zdroj
Ministr zahraničí Maďarska Péter Szijjártó v pátek zdůraznil, že Kyjev nemá žádnou šanci, jak obejít veto, neboť svolání summitu musí být jednomyslným rozhodnutím členských států. "Maďarsko nemůže podporovat integrační ambice Ukrajiny, proto vetovalo svolání summitu NATO - Ukrajina v prosinci", cituje Szijjárta tisková služba maďarského ministerstva zahraničí.
Zároveň poznamenal, že země nemá šanci jakýmkoli způsobem obejít veto, protože svolání summitu vyžaduje jednomyslné rozhodnutí členských států.
Připomeňme si, že na konci září prezident Ukrajiny Petr Porošenko podepsal zákon "O vzdělání", podle něhož do roku 2020 bude veškeré vzdělávání v této zemi převedeno do ukrajinštiny. V Rusku, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku, Řecku, Moldávii, Polsku a dalších zemích bylo konstatováno, že dokument porušuje práva národnostních menšin na Ukrajině a mezinárodní závazky Kyjeva.
V souvislosti s tím Maďarsko oznámilo, že nebude podporovat Ukrajinu na mezinárodní scéně, dokud nebude kontroverzní dokument zrušen.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
↧
Bakalův hvězdný komentátor Fendrych: plné pero demokracie, ale jen když je po našem!
Tomáš Vyoral
28.10 2017 Rukojmí
Je zajímavé, jak na demokratické volby reaguje (zpochybněním) řada komentátorů, kteří mají jinak plnou hubu liberální demokracie, svobody, Ruska, Babiše. Zářný příklad je M. Fendrych: obdivovatel EU, Merkel, uprchlíků či Halíka.Jen pár postřehů k příspěvku hvězdy komentátorského nebe Martina Fendrycha: Vyhrála demokracie? Vyhrála její karikatura, hlas Okamury zní jako šepot ruských tajných služeb (zdroj: Aktualne). Chápu, že komentováním komentáře neobjevuji Ameriku, ale vzhledem k tomu, že se jedná o novináře (údajně) hájícího demokratické principy a vymezujícího se proti autoritářství, komunismu atd., chci přispět do diskuze.
Vůbec nejzajímavější a všeříkající je jeden z prvních odstavců: "Vyhrála demokracie? Povrchně nahlíženo ano. Volby proběhly svobodně, každý volil, koho chtěl. Druhou věcí je, jak se lidé před volbami rozhodovali, podle čeho, co je ovlivnilo, a třetí, klíčovou věcí, kdo se do dolní komory dostal.Demokraté, když je to vítězství demokracie?"Minimálně z mého pohledu Fendrychova slova demokratické volby zpochybňují, jelikož nevyhráli jeho (a Bakalovy) koně. Alias "demokracie je krásná věc, ale jen když je po našem", že pane komentátore?
Další peckou je: "Nepopiratelným faktem je, že volby ovlivnily fake news, ruské tajné služby a jejich dlouhodobě vedená hybridní válka."
Jsem si vědom, že novinařina pana Fendrycha je "odkojena" komunismem, nicméně já tak nějak nemám úplně v lásce "nepopiratelná fakta". Co tak nějaký důkaz (nejlépe z několika nezávislých zdrojů)? Stejná nepopiratelná fakta (ty správné komentáře, za něž dostává pan Fendrych plat) čiší z většiny jeho komentářů. Za všechno může Putin, jeho agenti a hackeři, migrační invaze je v pohodě a uprchlíci jsou inženýři, lékaři, ženy a děti ze Sýrie (jen malinko opálení, děti trochu vyspělejší a inženýři a lékaři teprve budoucí).
Abych ilustroval výše zmíněné, tak uvádím další bonmoty pana novináře:
"Vítězství demokracie, když jsou občané denně masírováni lživými servery útočícími na EU a NATO, posilujícími nacionalismus, když i demokratičtí politici kývají na odpor k EU, připojují se k Rusy živené antiimigrantské kampani či zpochybňují protiruské sankce, tedy souhlasí s okupací Krymu? Vítězství demokracie s putinovcem Zemanem na Hradě?Ruští agenti u nás uspěli. Demokracie díky nim zahnívá."
A já jsem prý konspirátor. Myslím, že do pánů Fendrycha, Kundry nebo Jandymám míle daleko. Pan Fendrych by měl ještě dodat, že by se voliči měli dobrovolně nechat více masírovat pravdivými médii opěvujícími EU a NATO Zejména nejideologičtějším bakalovským duem Aktualne a Respekt podpořeným videozpravodajstvím DVTV.
Malinko víc jsem už alergický na newspeaku ve smyslu nacionalismus = vlastenectví, EU = Evropa, migranti = uprchlíci, xenofobové = skeptici... Četl jste Orwellovo 1984? Bradburyho Fahrenheita 451? Nebo nebo Huxleyho Konec civilizace?Přečtěte si a možná poznáte svoji údernickou roli.
Pro zajímavost si můžete přečíst dva starší příspěvky, v nichž jsem na pejorativně řečeno kontroverzní komentátorskou kvalitu pana Fendrycha poukazoval:
Je Fendrych novinář, nebo lobbista za multikulturalismus a migranty?
Ozvěny Rudého práva. Novinář (Fendrych) opěvuje soudružku (Merkel) coby dar z nebes
↧
More Pages to Explore .....
