Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Velká iluze Německa o deportacích imigrantů a mapa reality jejich kriminality

$
0
0
Patrik Juda
28.10. 2017 Rukojmí
Policie v Německu a celé Evropě pátrá po odmítnutém žadateli o azyl z Pakistánu. Dvouleté dceři podřízl krk a zmizel. V Maďarsku naopak zadržen "řezník z Pakistánu" do Německa mířící. Důchodkyně zadušena Syřanem a co v Bundestagu? V Bundestagu se mezitím " všichni ti demokraté" z ostatních stran sešikovali proti Alternativě pro Německo, protože to je teď pro ně asi ten hlavní úkol, který musí pro občany udělat. Ignorovat velkou část voličů a jet si dál tu svou "mírumilovnou", islámskou a integrační lež.
Hlavní je umlčet, separovat a dehonestovat tyto odvážné, rozumné lidi a vlastence, které podporoval i pan Václav Klaus.Umlčet občany a politiky, kteří nemají nasazeny růžové brýle, uvědomují si nebezpečí islámské ideologie, chtějí hájit zájmy Němců a které volilo téměř 13% voličů, když ještě v roce 2013 to bylo necelých 5%. Říkat pravdu a vidět realitu v Německu, ale není politicky korektní. Politicky korektní je tu samodestrukci Německa nevidět, což již myslím není možné, ale hlavně o ní nemluvit, nebo psát.

V německém Bundestagu se již narychlo mění pravidla, jen aby byla AfD vyloučena z činnosti parlamentu a je to prý pouhý začátek, konstatuje jejich poslanec Hansjoerd Mueller, který je znechucen chováním všech ostatních stran, které se nazývají demokratické. Kandidát AfD na místopředsedu parlamentu Albrecht Glaser byl ostatními stranami odmítnut, protože prý "neodráží hodnoty německé politiky". A jaké jsou ty hodnoty německé politiky?

Tak jako první se v Bundestagu měnila pravidla, protože do teď byl čestnou osobností parlamentu jeho nejstarší člen, kterým je však po letošních volbách jeden z poslanců AfD, neboli již touto čestnou osobou nebude ten nejstarší, ale ten služebně nejstarší, který již pochopitelně není z AfD. Ale to jsou jen relativně "malé" schválnosti v té německé demokracii pro "vyvolené". Obyčejní Němci jsou na tom nepochybně hůře nežli pleticháři z Bundestagu, ač právě díky nim.

Již před dvěma lety a rok předtím než spáchal bývalý poradce Angely Merkel, Peter Sieferle sebevraždu, tak prohlásil...."Společnost, která již nedokáže rozlišit sebe a síly, které ji rozkládají, se morálně nachází za možnostmi svého zachování". V roce 2015, když do Německa proudili statisíce lidí, které nikdo neznal, ale někdo je pozval, jej lidé, se kterými do té doby spolupracoval okamžitě zavrhli, napadali a on popsal samozničení Německa i v několika článcích a až po jeho smrti byly zveřejněny jeho poznámky nazvané "Konec Německa" (Finis Germaniae).

Možná jsou slova bývalého poradce paní Merkel o konci Německa trefná zcela. Za mě to již jinak ani skončit nemůže. V Německu je odhadem až čtvrt milionu lidí, kteří tam žijí nelegálně a německé deportační centrum jich deportovalo za rok pouhých a neuvěřitelných 86!
Dokonce i podle koaličního partnera Angely Merkel, Horsta Seehofera z CSU je otázka deportací odmítnutých žadatelů z Německa jen velkou iluzí a je prý téměř nemožné poslat migranty z Německa jakmile už tam jsou. Zveřejněná statistika deportačního centra v Hamburku, které je umístěné přímo na letišti tomu odpovídá. Co však žádnou iluzí není je zločinnost migrantů, vznik dalších no-go zón, města, kde se Němci stávají menšinou a další azylové domy stávající se semeništěm znásilněních a fyzického násilí.

Příběh migranta Sohaila A.(33) z Pakistánu, kterého hledá německá policie pro bestiální vraždu, a který přišel do Německa v roce 2011 je jen další smutný příklad nevyhostitelnosti odmítnutého azylanta. Již v roce 2012 byla jeho žádost zamítnuta a měl být deportován. Ale on se rozhodl, stejně jako ti "naši" anarchisté z Kliniky, ta zlatá mládež vysmívající se všem pracujícím lidem a zákony dodržujícím občanům, že pro něj prostě a jednoduše zákony neplatí a zůstal. Nejenom, že zůstal, ale našel si dívku a narodila se jim dcera.

Letos v dubnu, ač v zemi již pěl let neměl být, tak si u soudu v Hamburku opět požádal, aby směl zůstat v zemi. Soud jej deportovat nenechal. Když šla jeho žena navštívit toto pondělí policii pro časté násilí na ni páchané z jeho strany, tak ji policie poskytla doprovod až domů. Naštěstí. Skončila na psychiatrii. V postýlce našli dvouletou dceru Ishu s podříznutým krkem a ilegální azylant a vrah dětí, který v zemi již pět let neměl být zmizel. Kde je teď nikdo neví, třeba i u nás.
Tento týden zadržela maďarská policie jiného Pakistánce mezi "uprchlíky" a ty uvozovky píši i kdyby tam měli být pouze kvůli němu. Tento "zbídačený" uprchlík byl pákistánský sériový vrah, který má na svědomí až sedmdesát vražd a je přezdíván jako "řezník z Pákistánu". Měl namířeno do Rakouska, či Německa a úspěšný zásah ocenil i rakouský ministr vnitra Wolfgang Sobotka. Mezi migranty totiž nepřicházejí pouze uprchlíci před válkou, ale také teroristé, sériový vrazi a uprchlíci před zákonem a jejich budoucí oběti jsou bohužel často právě původní Evropané.
Stejně tak tomu bylo i v případě udušené německé babičky Gerdy K.(82), kterou našel bratr udušenou v jejím bytě s přetaženou taškou přes hlavu, když nepřišla na oslavu s blízkými. Už nepřijde a děti ani vnuci ji již neuvidí. Syřan byl již dopaden a neveřejné soudní přelíčení začalo v pondělí. Syřan byl v době činu nezletilý a pro mladistvého azylantského vraha bude trest mírnější. Ale i kdyby dostal doživotí, tak Gerdě K. to život již nevrátí.

Časopis Reflex zveřejnil mapu zločinnosti migrantů zachycující různé jejich delikty v Německu. Na mapě mi přijde jako by Německo napadl nějaký rychle se šířící virus kriminality. Mapa Německa plná takzvaných ojedinělých případů, kterých jsou však stovky. Reflex mapu analyzoval tak, že s příchodem imigrační vlny přišla i vlna zločinů imigrantů a bezpečnost občanů v Německu se snížila. Nelze než souhlasit. Jiří X. Doležal uzavírá svůj článek za mě moudrými slovy, že pro bezpečí a komfort nás samotných v naší zemi nesmíme přijímat žádné kvóty, nesmíme uprchlíkům otevírat náruč, ale naopak se musíme snažit, aby jich u nás přibývalo co nejméně.
V Německu se zkřížil labrador s vlkem. Narodilo se šest mláďat. Úřady uvažují o tom, že je utratí. Prý představují hrozbu pro genetickou budoucnost křehké populace vlků. Je to celé jenom vtip? Není. Německo se zbláznilo.
I u nás je již odvoleno a voliči svobodně rozdali karty. Žádné panice o konci republiky, nebo o konci demokracie u nás nepropadám, narozdíl od některých význačných novinářů, kteří za mě trochu hystericky volili takto silná slova téměř ihned po sečtení hlasů. Predikovat budoucí vládu si netroufnu, ač vyjádření politiků sleduji. Čert, aby se v tom vyznal. Všechna esa drží myslím pan Babiš a pan prezident Zeman také svou roli ještě nedohrál, ale to mi jako jeho zastánci nevadí. Už teď se směji a show must go on. Těším se, co tento za mě geniální stratég a šachysta, který má promyšleno až šest tahů dopředu ještě vymyslí.

Snad jediné, co bych si naprosto nepřál, by bylo to, kdyby vládla zase ta stará parta. To bych bral jako urážku voličů, kteří karty rozdali jinak.
Tak snad bude naše budoucí vláda otevírat náruč uprchlíkům co nejméně, ať už je jakákoliv.

Zdroje: Pravý prostor ( Středoevropan, Bild )..Migrant podřízl krk své dvouleté dcery...První zprávy: Syrský uprchlík udusil německou důchodkyni..PL: Doma se z něj stal boháč, protože vraždil lidi...Seznamte se s "chudákem" pákistánským migrantem...Reflex: Jak vypadá nekorektní mapa zločinnosti imigranrů v Německu?..Protiproud: Německo je nemocné: Dědictví sebenenávisti a moralizující realita..Středoevropan: Poslanci "demokratických" stran dělají v Bundestagu obstrukce...Deportační centrum v Německu za 2 miliony eur zpracovalo jen 86 migrantů za rok..

Pojďme ke kořenům!

$
0
0

Luděk Prokop
28. 10. 2017
Tak nevím, když sleduji povolební jednání, zda politikové nepřezvali způsoby sdělování a dorozumívání od zaměstnanců z médií, včetně ČT, a sice v plném rozsahu absurdit. Takovou kakofonii nesmyslných souvětí a protismyslných názorů bylo by možné nalézt při diskuzích psychicky nemocných. Skupiny vybraných pacientů se mezi sebou dohadují za podmínek daných neporušitelnými pravidly. Ta pravidla v daném případě pro (ustavování vlády)sdělují, že to a to lze pouze za určitých okolností, jinak to nelze uznat.


Například gól z ofsajdu. Nelze – gól neplatí.

Za dané situace vyjednávání (ustavování vlády) při daných pravidlech je zde úporná snaha o porušení pravidel podobná hádkám kluků o to, zda byl ofsajd nebo nebyl. Bez rozhodčího se kluci nedohodnou, možná jedině na pěsti. A Babiš pod vlivem 75 mandátů (a možná nějakého příslibu od potentátů z EU) jakoby nabyl pevné přesvědčení, že na ty pěsti to musí vyhrát. A nejen to, svým jednáním vehementně a zarputile trvá na tom, že bez rvačky bez pravidel, bez rvačky, která poruší všechna pravidla, to rozhodnout prostě nepůjde ani zdaleka, ani náhodou. Pikantní je, že nikdo z ostatních v roli rozhodčích ne a ne uznat, že Babiš v ofsajdu není. ZATÍM, zatím ani za úplatek. To ještě uvidíme, kam až jsou ochotni zajít. Jsou zde ale, rozhodčí s ochotou, bez úplatku při dodržování pravidel s pravomocí rozhodnout, že ofsajd není. (V daném případě jsou to poslanci za SPD a za KSČM).

Světe div se a nepadej při tom na držku, ale ten Babiš tvrdohlavě zásah těchto rozhodčích odmítá, jakoby si ten ofsajd z nám neznámých důvodů nade všechno, z celého srdce přál. ANO postrádá to veškerou logiku, ale nějakou to mít musí. Zásluhou příměru k fotbalu mne napadá  j e d i n á. Babiš sám vystaví do ofsajdu jediné poslance ochotné bezúplatně splnit roli rozhodčích a podřídit hru pravidlům. Protože hodlá prokázat i dokázat, že fotbal u nás nelze hrát. Nelze hrát, protože diváci neudrží kázeň a rozhodčí nedokáží ani usměrnit hru, ani vymáhat dodržování pravidel. Hodlá dokázat, že v téhle republice se fotbal hrát prostě nedá. Hrát nejde. Na to, co jej k tomu nutí, bude nejspíš odpovědí více a hodně závažných. Možná na některé přijdeme, až bude dokonáno, až se u nás fotbal nebude smět hrát. Doufejme aspoň, že volit prezidenta ještě bude možné.

Zvolení Pirátů do Poslanecké sněmovny je sdělením, kam intelektuálně a morálně padáme...Snad to tak nebude...A nebo s tím něco uděláme?

$
0
0
Vincent Pribula
28.10 2017   Eurasia 24
Cucáci přemluvili bábu, jednadvacetiletý student přemluvil dědu, Kalousek a Gazdík přemluvili tři a půl milionů lidí v bídě. Zelení kooperovali s Piráty, vítači, homo lobby a přemluvili squattery i uživatele LSD a Cannabisu. Matematické počty a rozložení společenských vrstev zcela vyvrací úspěch devíti stran ve volbách.

Budou pidi strany užitečnými idioty? Za měsíc protestní elán opadne a jak dopadne Bartoš, Okamura, Babiš? Se zrádci se nejedná, nebo už ano? Vše rozhodnou ambice poslanců toužících po funkcích a moci. Otázka „kolik peněz bude stát sestavení vlády?“ je a byla v mega státních zakázkách. Tam se rozhodne a tam je třeba nasměrovat pozornost. Spojení pekla a nebe pro státní zájem bude osvědčená rétorika politiků. Budou trpět za nás!

Opět budou vládnout loutkovodiči politiků. Z voleb se stala fraška, divadlo korporátních vlastníků zdrojů. Politici dnes mohou vše, ovšem nesmí překročit červenou čáru megabyznysu.
Provázanost pupeční šňůrou korupce je pevná, více než kdy jindy.

Jak je to možné, že máme rekordní počet stran v Poslanecké sněmovně?

Média se obratně tématu vyhýbají a pozornost směrují na neustálé napadání vítěze voleb. Názory na čistotu voleb jsou ve společnosti konstantní.


Jedni nevěří a mají pocit velkého podvodu, druzí věří na Ježíška a třetí na globální světové spiknutí sionistů.

Nejpravděpodobnější realitou zvolení devíti stran je společenská frustrace, dekadence, úpadek společenských hodnot a cílená dlouholetá debilizace mladé generace, která se pohybuje mezi realitou, mladickou nevyzrálostí a permanentním odporem k vylhaným autoritám.

Osobně se domnívám, že fragmentace politických sil je počátek obrovské a zničující společenské krize. Pojmy skutečných hodnot politici svou ignorací, mocenskou posedlostí a bezbřehým egoismem ze společnosti odstranili. Místo zájmů vlastních lidí, dětí, nemocných občanů, dali enormní prostor a podporu europarazitům v podobě likvidačních fondů národní suverenity.

Společenskou a politickou krizi platí zahraniční nadace, fondy na to či ono. To největší společenské zlo jsou všechny open fondy pro společnost, politiku a bla bla bla. Lidé už zcela vážně odmítají neustále sociopaty vnucovanou povinností „pomáhat“. Pro našince žádný fond není, který by zmírnil bídu a chudobu. Pokrytecké adventní koncerty jsou ostudné v porovnání s tím, kam tečou miliardy a komu.

Nějaká vláda bude a bude dělat, co jí bude dovoleno. Zda to bude vláda složená vítězem, či poraženým, je nepodstatné

Kdo usedne do příští vlády, bude pod dohledem Evropského protektorátu za přímé účasti našich europoslanců a bratrského dohledu ambasády USA. Za každou cenu udržet hodnoty, kterým už nevěří sami autoři. Je nutné udržet onen diktát, kterému drze říkají „demokracie“.

Kdo očekává změny k lepšímu, bude už po pětadvacáté zklamán. Zatímco papaláši budou jednat o vládě a excelovat v rétorice a obraně svobody či klást podmínky, za jakých budou vládnout a s kým.

V ten samý čas budou slušným lidem rozdávat pokuty za odhozený nedopalek, vyhánět dědky z vesnických hospod a slídit, kdo špatně topí, aby ekologická komanda mohla vtrhnout do vašich obýváků. Opět nám zatopí sníženou životní úrovní a žebráckou mzdou, kterou mají v plánu do konce časů. Mašinérie pojede dál sama z vlastní podstaty.

Hlídací psi demokracie budou stále krmeni za vytváření každodenní lži a manipulace.

Opět budou tajně schváleny integrační smlouvy a vyčleněny další miliardy na islamizaci společnosti.

Je třeba schválit zákon a přísný trest za porušení a urážku integrovaných. Zamaskovat bídu české životní úrovně a permanentní podsouvání nevychovaných a líných Čechů je úkol číslo 1 mediálních presstitutů. Náprava křivd, která je doménou KDU, bude nejlépe dovršena zrušením Benešových dekretů a odškodněním sudetských Němců.

Devět stran v českém parlamentu je strategické přeskupení s pomocí cílené fragmentace. Osvědčená strategie malých proti velkému a většímu. Chaos není jen výsledkem českých voleb, je to zákonitý proces: od společenského vrcholu ke dnu. Pokud se něco pohne, tak jen oněch tři a půl milionu lidí v bídě – při rostoucí ekonomice – k ještě většímu otroctví a chudobě. Opět se potvrdí, že mocenské elity budou vždy mocensky posedlé a neelity zdebilizované.

Zvolení Pirátů do Poslanecké sněmovny je sdělením, kam intelektuálně a morálně padáme. Vidíte, koho můžeme dostat do funkcí. Znak Pirátů si takticky upravili, protože překřížené hnáty a lebka je znak násilníků, vrahů a loupežníků. Tak tu máme nějaké umírněné piráty, kteří popírají svůj skutečný symbol na vlajce. Přes deset procent voličů poslalo do českého parlamentu znak lebky a zkřížených hnátů, to je jediný a skutečný symbol Bartošových korzárů.

Zda se budou chovat podle jejich skutečného kultovního znaku, ukáže čas. Hesla „drogy do každé rodiny“ společnost popudí. Jejich slova o boji s korupcí narazí na onu velkou benevolenci užívání drog. Mládež je radikální, dokáže být i brutálně cynická. Pokud má pocit, že ji zkušená generace usměrňuje, jedná se vždy o nesprávně pochopeného generačního soupeření.

Zklamaly téměř všechny politické strany. Krom zklamání dovedly společnost ke lhostejnosti, enormní bídě a zadlužení. Výkřiky pravdy a lásky působí jak červený hadr na býka, protože to vykřikují neustále dokola ti největší zloději a podvodníci.

ODS je strana, která jako jediná nechala zavřít řidiče s žebráckým platem kvůli tykadlům, jež namaloval na hlavy papalášů. To se jen tak nezapomene. Je až smutné, kam spadla strana ČSSD. Vedení zcela propadlo mamonu a funkcím. Je to strana, která nejvíce zradila své voliče a české zájmy. Deset let se budou pachtit v opozici a je možné, že vezmou nějaké funkce nabízené ANO. K TOP 09 není co dodat. Kalouskova strana byla zachráněna mladým klukem, který jako maskot přitáhl potřebné hlasy mladých. Prostě pane předsedo, ten rating vám opět vyšel.

K devíti stranám přibudou strany Adamitů, umírněných deviantů a konečně nastane ona genderová vyváženost.

ANO a Okamura je jistá šance a velká neznámá. Pokud nepřijde zrada zevnitř obou uskupení, nějaká možnost tu je. Princ zahraniční politiky v EU Telička zradil Babiše, patrně z vděku za dobře placené koryto.

Je pravděpodobné, že protestní strany půjdou na budoucí kooperaci a dělbu postů, ovšem přijímání nových protektorátních směrnic EU to neovlivní.

Stejně jako socialisti prodali své sliby o církevních restitucích, ty stejné sliby prodá jiná parta. Za sto milionů máte potřebný počet hlasů a za miliardu se dá prodat vlastní stát. S bilionem ovládnete všechny, vytvoříte politické strany, frakce, nátlakové skupiny, vytvoříte politické téma, které neexistuje, a strach, který je nezbytný pro ovládání mas.

Přečíst výsledky voleb tou správnou politickou optikou znamená podívat se na sponzory a mecenáše.

Finančně dotovat jednu partaj je normální. Dotovat dvě je k zamyšlení a sponzorovat pět je politická „genialita“. Všichni v šachu ale v dobře placených funkcích.

Lidé stále doufají, že se jich skutečně někdo zastane, někdo, kdo jim vrátí lidskou důstojnost a ukradený stát.

Devět stran ve Sněmovně bude bojovat za své programy, vítěze voleb by nejraději demokraticky zardousili a vládli bez něj. Z voličů jsou opět němí pozorovatelé, kteří za pár let opět podlehnou iluzi smyslu voleb. Českou politiku reálně ovládá pár rodin a těm je zcela jedno, kdo volby vyhraje a jaká vláda bude.

Vincent Pribula

Večer ruského filmu - dnes!

$
0
0
filmová L. Pavličenko

28.10.2017, Petr Ďoubalík


Dnes večer má český divák možnost vidět hned 2 ruské filmy. Je obrovská škoda, že se k nám zatím nedostaly "neválečné" filmy, natočené v posledních letech v RF, výběr je neskutečně velký a pestrý, kvalita některých vynikající, myslím si.




Světlou výjimku udělala nedávno Prima, když pustila film "On drakon" (On je drak, Prima dala nepříliš vhodný název "Dračí princ"). Tak mě napadá, jestli bych neměl Primě nějaký nový, pěkný a veselejší film ruské produkce doporučit... Ale lépe něco než nic, dnes večer tedy:

ČT2 - 20:00, Unaveni sluncem (režisér Nikita Michalkov, 1.díl trilogie, natočeno 1994)
Prima - 21:25, Bitva o Sevastopol (natočeno 2015)
vlevo skutečná snajperka L. Pavličenko, vpravo filmová (J. Peresild)

Viděl jsem jak celou trilogii "Unaveni sluncem", tak "Bitvu o Sevastopol". Myslím, že vidět v jeden večer oba filmy je moc, nejsou to ani trochu lehké komedie nebo červené knihovny, pak si dovolím doporučit "Bitvu o Sevastopol". O tomto filmu jsem psal na NR zde:

20150420
o L. Pavličenko, o filmu:
http://www.novarepublika.cz/2015/04/kukuska.html
20150508
http://www.novarepublika.cz/2015/05/film-bitva-za-sevastopol-jiz-k-videni.html
20160410
dotek bitvy o Sevastopol s dneškem (nález letadla - bitevníku v moři při stavbě Krymského mostu)
http://www.novarepublika.cz/2016/04/sovetske-stihacky-sestreleny.html
J. Peresild hraje snajperku L. Pavličenko, v jiné roli

L. Pavličenko
režisér a herec Nikita Michalkov

N. Michalkov na premiéře svého filmu Sluneční úder

Nový parčík vedle hřiště v Krasnodaru

$
0
0

28.10.2017, Petr Ďoubalík


Nedávno jsem na Nové republice psal o novém moskevském parku Zarjaďje (Zarjadje). Jak vidět, s budováním parků se teď v RF roztrhl pytel. Pojďme se mrknout na právě (28.9.) zprovozněný "parčík" Galického v Krasnodaru. 



Sergej Nikolajevič Galickij (1967) se rozhodl zacházet se svými miliardami (postavil a provozuje největší síť obchodů v RF - Magnit) svérázným způsobem. Díky němu stojí v Krasnodaru nádherný fotbalový stadion, provozuje vlastní fotbalovou školu (akademii) a teď ještě maličko doladil prostor pod stadionem. Jak to hezky zapadá do připravovaného MS 2018!
prostor parku před rokem (vyznačen červeně)
Městský park Sergeje Galického dnes (20170928):
informace ve videu - překlad:
-fontána/kluziště s vodopádem 2 037 m2
-amfiteátr 200 míst
-terasový sad
-25 581 šalvějí
-hřiště 3 667 m2
-tulipánový bulvár 618 m
-vodní nádrž 264 m2
-plocha pěších zón 8,7 ha
-plocha zeleně 13,2 ha
-2 300 stromů
-plocha celkem 22,7 ha

Totéž - záložní video (občas youtube něco smaže):

Stadion Krasnodar pro 32 000 diváků, nejlepší stadion Evropy (20161013):

Rozšiřující učivo:
Totéž - záložní video (s komentářem Kpt. Krymu):


Park v polovině října (20171015):

Park začátkem října (20171002):

Park v běžném provozu (20171002):

Informace o stadionu a S. Galickém z našich masmédií, vyznívá vždy trochu "divně", příkladem budiž titulek z tohoto článku, cit.:
"Muž, který v Krasnodaru UTOPIL šest miliard..."
Nicméně i v tomto článku se zajímavé informace najdou.

Putin ukázal stadion v Krasnodaru šéfovi FIFA (20170523):

Kubáň na úrovni - akademie fotbalového klubu, jak se žije, trénuje a studuje mladým fotbalovým nadějím v v Krasnodaru (20170228):

Zajímavé názory miliardáře S. Galického (20170123):
Šušká se, že park stál stejně peněz jako stadion. Chtěl jsem něco podobného vybudovat u nás na vesnici, ale teď nevím...
Tak se budu těšit alespoň na to, jak bude park Galického vypadat za pár let, až vyrostou a rozkošatí se stromy, rozkvete tulipánový bulvár a naplno zavoní šalvěje.


Přichází moment pravdy. USA daly ruským oligarchům ultimátum: 180 dní, aby prodali Rusko

$
0
0
Ruslan Ljapin
28. 10. 2017      Eurasia24
USA pokračují ve zvyšování tlaku v „nové studené válce“, když obsadily ruská diplomatická zastoupení a provedly zde domovní prohlídky a vyšetřování. Čím odpoví Rusko, není zatím jasné, protože diplomaté zatím mlčí, čekajíc na řešení prezidenta. Avšak tato bezprecedentní diplomatická zvůle není hlavní úder USA. Tím je nový soubor sankcí vůči Rusku, který ruské oligarchy staví před volbu: buď prodat vlast-Rusko a zachránit „své“ peníze, nebo zůstat v Rusku a sdílet s ním všechny obtíže a porážky.


A nato dali Pindosové (hanlivé označení; pozn. překl.) přesně 180 dní, aby v březnu roku 2018, to jest těsně před prezidentskými volbami v Rusku, destabilizovali situaci v zemi a zasadili tak co nejcitelnější úder Putinovi.

„Ministr financí USA po souhlasu s ředitelem národní rozvědky a šéfem Státního departmentu (ministrem zahraničí) USA nejpozději do 180 dní od přijetí zákona a následně každoročně musí předložit příslušné komisi Kongresu otevřený dokument – seznam všech oligarchů a všech tzv. polostátních organizací Ruské federace. V něm musí být uvedeny údaje o všech klíčových politických figurách a oligarších Ruska (…) zejména o jejich „blízkosti“ k Vladimiru Putinovi a druhým členům ruských vládnoucích elit; u těchto osob musí být určen rozsah stavu jejich majetku i zdrojů příjmů; soupis všech jejich příbuzných včetně manželek, družek, dětí, rodičů a všechna jejich aktiva vč. investic, obchodních zájmů, majetku, který přináší zisky; vyjasnění zahraničních obchodních společnosti spojených s těmito osobami,“ říká článek 241 druhé části zákona o sankcích.

Co to znamená, je naprosto jasné. 18. března 2018 proběhnou volby prezidenta Ruské federace. K březnu roku 2018 ministr financí USA, ministr zahraničí a ředitel CIA musí dodat kongresu USA dokument – soupis veškerého majetku a finanční inventuru ruských byznysmenů a byznysmenů-politiků včetně čtyř ministrů vlády Ruské federace, jenž v souladu s jejich oficiálním přiznáním vlastní oni sami nebo členové jejich rodin v zahraničí. (http://static.government.ru...).

Jedná se o vicepremiéra Šuvalova, ministra komunikací Nikiforova, nejbohatšího člena vlády – ministra pro záležitosti Severního Kavkazu Kuzněcova a také o ministra Abyzova.

Mimo ministrů a poslanců dumy, kteří sami nebo prostřednictvím rodinných příslušníků vlastní majetek v zahraničí, pod účinnost prověrky vyplývající z přijatého zákona Kongresu USA spadají také oligarchové Ruska – bez ohledu na to, zda žijí nebo nežijí v Rusku, ale majetek v zahraničí je zapsán přímo na ně, členy jejich rodin nebo i na nastrčené osoby.

Krátce řečeno Pindosové sbírají informace o všech osobách, které mají majetek či peníze kdekoli v zahraničí. Stojí za to zdůraznit, že speciálně jsou zahrnuty také off-shory, kde je podle údajů Národního úřadu ekonomického vyšetřování USA uchováno více než trilion dolarů (více než 60 trilionů rublů).

Není žádným tajemstvím, proč se tyto informace sbírají. S každým, kdo bude uveden na „seznamu“, v závislosti na jeho vazbách k vládě Ruské federace bude provedena dílčí „beseda“ na téma „zlepšení rusko-amerických vztahů“.

Připomenu, že prezident USA Donald Trump jasně řekl: „Amerika je připravena ke zlepšení vztahů s Ruskem. Ale prezident i Kongres jsou jednotní ve svém názoru: pro lepší vztahy a zrušení sankcí požadují po Rusku, aby kardinálně změnilo své konání, které k sankcím vedlo, to v první řadě“.

A viceprezident USA Michael Pence den po přijetí sankcí řekl: „V současné době se Rusko jako obvykle snaží narušovat mezinárodní hranice silou, podkopává demokratické suverénní státy a rozděluje svobodné národy Evropy“.

Prezident Trump dále vyzval Rusko, aby „ukončilo svoje destabilizační dění na Ukrajině a v jiných místech a ukončilo podporu vražedným režimům, jako je Severní Korea a Irán“.

To znamená, že Rusko se musí vzdát Donbasu, vrátit Krym, opustit své spojence v Sýrii, zpřetrhat své spojenectví s Čínou. A to je minimum, co po Rusku USA chtějí.

Jinak řečeno: Rusko má zcela kapitulovat – a jen s takovým Ruskem à la začátek 90. let, které odkývá všechno, je Trump ochoten se přátelit.

Nemalý požadavek. Ale i cenu vyhodil Trump vysoko – jinak použije oligarchy a činitele proti Putinovi. A to není jen nějaké zmražení ruských miliard v amerických obligacích. To je ten nejposlednější prostředek vydírání Ruska. Dál už nic – jen válka; přesněji „železná opona“, protože víc než „válku přes Twitter“ USA bojovat nebudou, když už i malá Korea jim ukazuje „kulový“.

Odkryté zneužití byznysu a s ním spojených činitelů – to je už poslední „level“ útoku. Vše ostatní, čím bylo Rusko strašeno, už vyzkoušeli – izolace Ruska se nekoná, plynové a ropné sankce nefungují, vypnutí SWIFTu rovněž nedosáhlo svého účinku, rakety a tanky všude u hranic také nevystrašily a Rusko stále vzdoruje.

A, jak říkají Rusové, „našim partňóram“ zůstal jen poslední prostředek – vydíraní přes ruské oligarchy a „elity“.

Podstata je v tom, že tento prostředek, byť poslední, je velice efektivní. Už dříve velice dobře vyzkoušený na takových osobách jako byl Saddám Husajn, u kterého nejprve koupili ministry a generály a teprve pak „našli“ chemické zbraně.

A také šáh Iránu Réza Pahlaví nebo diktátor Zairu Mobutu či prezident Filipín Marcos. Tento lídr východní země, veterán II. světové války, i když byl stěží velkým demokratem, v každém případě se pokaždé radil s národem v referendech, zrušil výjimečný stav, propustil z vězení politické odpůrce, uzavřel mír v jihovýchodní Asii, sotva se postavil USA, stal se „diktátorem“. Přišili mu kult osobnosti, zavřeli a zabavili veškerý majetek i majetek jeho příbuzných. Zabavili peníze, a třebaže byly uloženy ve Švýcarských bankách, do dnešní doby je odmítají Filipínám vrátit. Je spousta dalších případů.

Typické na tyátru kolem ruských diplomatických misí je, že je směřován jedním směrem – ukázat „potřebným“ lidem, že Pindosové zvysoka kašlou na libovolná pravidla a zákony, a jestliže budou chtít Abramovičovi zabavit jachtu, tak to udělají bez ohledu na cokoli. Dokonce kdyby tu jachtu měl v ruském Sevastopolu.

Toto vše je ruským oligarchům a činitelům naprosto jasné – už nyní, po deklaraci zákona Kongresem USA, budou zainteresovaní ministři ječet a rvát si vlasy s požadavkem „vrátit ten proklatý Krym“. A za nimi půjde celá armáda Abramovičů, Fridmanů, Chodorkovských a dalších oligarchů a činovníků, kteří začnou svůj boj přes média a vtáhnou mezi sebe i spoustu predátorských poslanců.

Je možné jednoznačně předpovědět, že budou prorokovat katastrofální ekonomické dopady a hrůzy i politické otřesy. A toto bude dva týdny před prezidentskými volbami.

A co jestli USA v tyto dny „čistě náhodou“ zmrazí 109 miliard dolarů, které má Rusko v amerických obligacích a „zruší“ Mistrovství světa ve fotbale 2018? Něco podobného skutečně nastane – stupeň eskalace napětí v dané situaci budou nuceny zvyšovat. A co až v tu samou dobu pošlou do ulic Navalného se „skákající pubescenty“, kteří se budou objímat s „tvůrčími elitami umělecké fronty“?

Těžko dnes říci, co z uvedeného Západ dokáže realizovat v plné míře, co z toho jim vyjde a co krachne, ale jedno je možné říci každopádně – příští jaro pro prezidenta a pro většinu ruského národa nastane v tu samou chvíli moment pravdy a my budeme muset jasně říci, kdo jsme my: suverénní stát, nástupce Ruské říše i Sovětského svazu, nebo jsme jen nesvéprávný surovinový přívažek Západu jako za Jelcina, teritoriální nula, něco na způsob Ukruiny?

Ano, za suverenitu budeme nuceni zaplatit a draze – to nám nikdo neodpustí. Ale na druhé straně, kdybychom kapitulovali, tak ztratíme absolutně vše: stát, vlast prostě nebude, tak jak se to stalo s Jugoslávií, Libyí, Irákem i dalšími. Úplná kapitulace a vláda loutkových oligarchů může v naší ohromné a mnohonárodnostní zemi spustit takové procesy, že – nedej Bože – bychom mohli Doněcku či Damašku jen závidět.

Věřím, že toto v Kremlu chápou, to znamená, že jsou připraveni na jarní návštěvu „drahých“ hostů.

Zdroj: RIA Kaťuša
Překlad: KOBra

Češi CHTĚJÍ být otroky ve vlastní zemi – dárek k 99. výročí vzniku naší země.

$
0
0

Vladimíra Vítová
28. 10. 2017
Týden po volbách je čas nalít si čistého vína: lidé chtějí být klamáni, lidé / voliči chtějí být otroky ve vlastní zemi. Kdyby tomu tak nebylo, tak by nevolili proti svým bytostným zájmům, proti svému životu a proti životu svých rodin. Lidé si ale zcela vědomě zvolili své otrokáře, ačkoliv si mohli zvolit svobodu. Lidé si zvolili setrvání v EU a v NATO.


Předseda STANu J. Farský jasně sdělil, o co ve volbách 2017 ve skutečnosti šlo: "Budeme ve Sněmovně hlídat oblast EU a NATO, aby se s tím nepohnulo". Všechny vítězné politické strany jsou tedy garancí toho, že ČR NESMÍ odstoupit z ekonomického otroctví EU a z vojenské podřízenosti NATO.

Pokud někdo vkládal důvěru v referenda o EU anebo snad i o NATO, byl obelhán a nechtěl slyšet pravdu. Referenda o vystoupení z EU a z NATO by totiž byla protiústavní, neboť se nemůže hlasovat o mezinárodních smlouvách, které jsou z Ústavy legislativně nadřazeny. Proto Aliance národních sil říkala, že volby jsou víc než referendum. O vystoupení z EU a z NATO totiž může rozhodnout vláda nebo parlament. V Lisabonské smlouvě o EU a v Zakládající smlouvě NATO jsou popsány mechanismy, jak tyto organizace opustit – a referendum není absolutně žádnou podmínkou. Naopak naše Ústava referendum o těchto otázkách znemožňuje.

Takže, co se ve skutečnosti stalo:

1. Lidé si zvolili setrvání v EU. Proč ale? Evropská unie potřebuje nás, ne my ji! V rámci celkového hospodářství naší země totiž do EU ale platíme pětkrát víc, než z ní na dotacích dostáváme, respektive MŮŽEME dostat. Do Německa odchází BEZ NÁHRADY 18% našeho HDP. Naše mzdy a důchody jsou třikrát až pětkrát nižší oproti západním zemím. Ceny bytů, potravin a energií jsou však srovnatelné. Jsme zásadně omezováni v zemědělské soběstačnosti. EU nám v tom aktivně brání (viz např. různé pokuty při osevu neschválených ploch atd. atd..). ČR je tedy čistým donátorem EU! Dokonce o tom otevřeně hovoří o oficiální vládní materiály – viz analýzy Jaroslava Šulce, poradce premiéra.

EU byla vždy koncipována tak, že střední a východní Evropa bude v roli kolonie západní Evropy – viz např. „Nacistické kořeny Bruselské EU“ anebo „ANO Evropě, znamená NE Maastrichtu“ (autor Johanes Rothkranz). Lisabonská smlouva koloniální postavení naší země pouze zpečetila. NYNÍ JSME JIŽ JEN ROZVOJOVÁ ZEMĚ, kam nás oficiálně zařadila banka J.P. Morgan.

Ekonomický ukazatel tzv. produktivity práce již dávno není ekonomickou, ale politickou kategorií! Navíc západní Evropa žila stovky let z toho, že měla kolonie, které drancovala, a po roce 1989 rozkradla státy střední a východní Evropy a tedy i nás. Naši lidé pracují za žebrácké mzdy a mají žebrácké důchody. Jen pro pořádek uvádím, že MINIMÁLNÍ MZDA V NĚMECKU JE 54 000 KČ (když zametáte parky)!

Lidé chtějí mít přidáno k důchodu 500 Kč, jak jim sliboval A. Babiš, který ovšem nemluvil o dalším zdražování, takže ve finále nula od nuly pojde. Lidi nenapadne, že by mohli chtít důchody 4x vyšší, tedy stejné jako třeba v Německu, kdybychom ovšem přestali Německo bez náhrady dotovat. Lidem stačí pouhopouhá – ani ne almužna, ale - almužnička.

Nyní jsou občané ČR ztraceni úplně, protože bude jedno ministerstvo financí EU (tedy o rozpočtu de facto nebude rozhodovat český parlament), jedna generální prokuratura EU (takže o spravedlnosti v naší zemi bude rozhodovat Brusel), jedno ministerstvo obrany EU (což znamená, že o ochraně vlastních hranic si můžeme nechat jen zdát).

2. Všechny vítězné politické strany (částečně jen kromě komunistů) jsou pro setrvání v NATO. To je ale pro naši zemi katastrofa! Bude totiž zahájena výstavba základny amerických sil na našem území (viz JOAC3). Samozřejmě to bude lidem falešně zdůvodňováno tzv. národními bezpečnostními zájmy.

Naše členství v NATO nás však vůbec nechrání, ale naopak přímo ohrožuje. Nebezpečí zatažení našeho státu do války a to na NAŠEM území, jakož i v oblasti celé střední a východní Evropy, je akutní. Na dalších agresivních válkách pod velením NATO v zahraničí se podílejí i naši vojáci, ač jde vesměs o obsazování zemí s nerostnými zdroji pod záminkou vývozu demokracie. Znamená to pro nás zúčastnit se dalších válek vyvolaných USA po světě a tedy i dalších agresí vůči jiným zemím a tedy být i nadále jejich spoluviníky.

V těchto volbách jsme měli od roku 1989 poslední příležitost stát se samostatnou zemí a uchovat českou státnost. Tato šance byla promarněna, následující změny, které podnikne jakákoliv vláda vzešlá z těchto voleb, budou nevratné. Za situace silného smluvního propojení EU a NATO nám bude znemožněno realizovat jakékoliv žádoucí změny v našem státě a nebude zabráněno ani migraci, protože o migrantech již rozhodují neziskovky přímo v Africe a do Evropy jsou převáženi „legální“ obyvatelé EU!

Naše setrvání v EU a v NATO (o čemž rozhodli v těchto volbách voliči) zajišťuje bezpečnost či spíše beztrestnost jen spolupachatelům tristního stavu naší země z řad našich představitelů, což je i hlavním důvodem jejich setrvalé obhajoby našeho členství v této instituci.

Snad příští rok ještě symbolicky oslavíme 100 let české státnosti, ale Česká republika již v této chvíli de facto neexistuje. Lidé / voliči sami odhlasovali ortel jejího konce.


Vladimíra Vítová, Aliance národních sil

Ústavní soud: Vodu je možné vrátit do rukou obcí

$
0
0
Radek Novotný
28.10.2017   Outsidermedia

Ústavní soud dne 24.10.2017 ke kauze tunelování Vodárny Kladno Mělník, a.s. potvrdil můj názor na nemravný komplot, kterým anti-politici instalovali mezi lidi a vodu protiprávně soukromý penězovod a tím zisky z vodného a stočného vyvedli na účty cizinců.



Ústavní soud umožňuje protiprávní stav ukončit a napravit ve prospěch lidí a měst. Vodu je možné vrátit do rukou měst. Stačí, když soudy budou trvat na dodržování zákonů a politici budou pracovat pro města a ne kolaborovat.


Co znamená tento nález Ústavního soudu ČR pro lidi a vodu?

Ústavní nález znamená, že soudci, kteří měli protiprávní stav ukončit, odmítli jednat v souladu se zákony ČR a tím hráli do karet cizincům. Díky tomu je voda na Kladensku léta protiprávně v rukou cizinců a do zahraničí odteklo z peněženek lidí kolem 650 mil. Kč. Lidé je zaplatili v předražené ceně vody.

Pokud se prokáže, že peníze inkasuje od lidí léta protiprávně, pak je bude muset vrátit.

 

Vodu je třeba bránit a je třeba ukončit nemravný systém

Vedení obrany okresní vodárny a dosažení tohoto Ústavního nálezu mne stálo 14 let života, neskutečné množství práce, úsilí, energie a času a přes 2 milióny korun jen za právníky.

Jsem toho názoru, že za šanci zastavit hanebnou kolonizaci české vody a naši republiky to stálo.

Ústavní soud umožňuje posoudit protiprávní jednání organizované skupiny, které vedlo k pokoutné instalaci koncernu Veolia na místo jejího přímého konkurenta, městské společnosti Vodárny Kladeno-Mělník, a.s. Jsem toho názoru, že tento komplot je možné ukončit.
 

O co jde v soudních sporech ve vodárnách?
  • O ukončení drancování peněženek lidí.
  • O ukončení tunelování okresních vodáren.
  • O VODU o základní surovinu pro život.
  • O odsun cizinců od české vody.
  • O ukončení kolonizace České republiky.

Zdroj a místo, kde lze stáhnout celý rozsudek ÚS: Pravda o vodě

Pentagon lže o úmrtí příslušníků speciálních sil v Nigérii

$
0
0
Jevgenij Krutikov
28.10.2017 Vzgljad.ru, překlad Outsidermedia (grasyk)

Skandál okolo smrti čtyř amerických příslušníků speciálních sil v Nigérii nabírá nečekané obrátky. Pentagon odhalil detaily neúspěšné operace v Africe, avšak všechna prohlášení se nečekaně ukázala jako lživá. Co vlastně ponouká americké generály – snaha zakrýt další ostudu nebo něco jiného?

Podle verze šéfa náčelníků štábů ozbrojených sil USA generála Josepha Danforda jsou příslušníci speciálních sil, kteří zemřeli 3. října v Nigeru sami vinni, Američané jen doprovázeli místní vojenskou rozvědku a nečekali, že se setkají s odporem, ačkoli měli ve svém arzenálu lehké zbraně a kulomety. Poté, co se dostali do ohně, požádali o podporu až po hodině boje. O další půlhodinu později jim vyletěly na pomoc francouzské stíhačky. Po 30 minutách byly na místě, ale nakonec byla výsledkem smrt čtyř Američanů. Bylo nutné zavolat o podporu dříve.

V současné době provádí Pentagon šetření, které by mělo objasnit, zda měly speciální síly nezbytné údaje, vybavení a výcvik, a jestli velení správně vyhodnotilo ohrožení. Odklad výzvy letecké podpory – to je to nejhorší, co se může americkému pěšákovi stát. Vycvičili ho, aby v jakékoli obtížné situaci „volal létajícího kamaráda“, takže nyní se šetření v základě soustředí na to, zda oddíl dodržel literu pravidel, anebo jednal za jejími hranicemi. Jedná se o neobyčejně produktivní myšlení, jež dominovalo v sovětské armádě brežněvovské éry.

Ve skutečnosti se věci neodehrály úplně přesně tak, jak říká generál Danford. Lépe řečeno vůbec se tak neodehrály. Abychom byli naprosto přesní, hlava americké obdoby Generálního štábu neřekla ani slovo pravdy. Každá věta jeho prohlášení – to není pouhé překrucováním faktů, nýbrž přímá lež.
 



Nyní v Tongo-Tongu

V řadě zemí Západní Afriky, v oblasti Sahelu, polopoušti na jihu Sahary, působí „Armáda džihádu Maghrebu“, taková Al-Káida Sahary, Islámský stát Sahary, nebo-li „Hnutí za jednotu a džihád v Západní Africe“ (Jamaat na -Tahid Wal-Jihad fi Garb Afrikijya). V čele této vymoženosti stojí Adnan Abu Walid al-Sahraoui, syn kmenového vůdce z té části Západní Sahary, kterou okupuje Maroko. Narodil se v utečeneckém táboře, bojoval po celý svůj život ve frontě Polisario, (ze španělského Frente Popular de Liberación de Saguía el Hamra y Río de Oro; zkráceně – POLISARIO – vojensko-politická organizace, působící v Západní Sahaře). Organizoval únosy Evropanů z řad humanitárních pracovníků a zabíjení celníků v Burkina Faso, na nějak čas odpovídal za komunikaci s tiskem. V loňském roce složil přísahu Islámskému státu.


V boji proti džihádistům v sahelských zemích se používají hlavně síly Evropanů a Američanů, protože místní armády se se vším respektem podobají spíše tlupám ozbrojených klaunů než regulérním ozbrojeným útvarům. V podstatě odpovědnost za Sahel historicky nesou Francouzi a jejich Cizinecká legie. Byly to francouzské Mirage (Přízraky) ze základny v Mali, které letěly na podporu zvláštních sil USA. Proto taky letěly tak dlouho – celou půlhodinu.

Američané mají v Nigeru kolem 800 lidí, většinou příslušníky speciálních sil a zaměstnance soukromé letecké společnosti, sjednané Pentagonem, kteří jsou nerovnoměrně rozděleni mezi hlavní město Niamey a několik relativně bojeschopných nigerijských jednotek jako poradci a podpůrné skupiny (assist mission). Pentagon Nigerijce intenzívně pět let cvičil a nedávno provedl prověrku ve formě manévrů Flintlock. Všichni byli spokojeni.

A teď oddíl nigerijského průzkumného praporu, vycvičený Američany a s americkou podpůrnou skupinou, se vydal na hranici s Mali v několika nákladních automobilech, aby si ověřil operativní informaci o existenci samého Adnana Abu Walida nebo jeho příznivců. Podivuhodné je, že při těchto počátečních údajích generál Dunford tvrdí, že „konflikt s nepřítelem byl nepravděpodobný.“ Ve skutečnosti se jednalo o místní trestnou výpravu, výjimečnou dokonce i na africké normy.

Vše se odehrálo ve vesnici zvané Tongo-Tongo, což je samo o sobě dojemné. Oddíl dorazil večer a tiše strávil noc v severozápadní části obce. Podle údajů Nigeru jich bylo osm Američanů a 22 místních, ale Pentagon tvrdí, že Američanů bylo v oddílu 12, všichni ze 3. skupiny zvláštních sil Fort Bragg v Kalifornii. Hned ráno začali s výslechem místních obyvatel na téma, zda tu viděli okolo nějaké špatné lidi. Vyslýchat chtěli všechny bez výjimky, a tak byl na okraji obce organizován mini-tábor.

Najednou byl oddíl napaden z houštin (to není Sahara, kde se není kam schovat, ale Sahel, buš – všude je křoví) výstřely ze samopalů a granátometů. Čtyři Nigerijci a tři Američané (starší seržanti Brian Black, Jeremiah Johnson a Dustin Wright) byli zabiti na místě. Tělo jiného amerického příslušníka speciálních sil, staršího seržanta Davida Johnsona, bylo nalezeno po 48 hodin hledání ve stylu „Zachraňte vojína Ryana“.


Jedná se o jednu z nejcitlivějších otázek vyšetřování: jak se stalo, že Johnson byl buď odříznut od hlavní skupiny na samém začátku boje, anebo se odtrhl a unikl do křovin? S největší pravděpodobností to zas taková záhada nebude. David Johnson byl ve skupině jediný africký Američan, jiní se blýskali svými bílými lícemi a irskými kšticemi na míle. On byl doslova „považován za místního“, což poněkud prodloužilo jeho život. A mimochodem, byl mu pouhých 22 let – je velmi zvláštní posílat děti do divokých míst Afriky, a to i kdyby byli na třikrát „specialisty“.

Nemusíme ani vyhledat šamany, abychom pochopili – obyvatelé Tongo-Tonga buď už zpočátku sympatizovali s džihádisty, nebo se jim nelíbilo, že budou vyslýcháni lidmi z Niamey a ještě nějakýma bílýma. Někdo zatřásl křovím. Odtamtud přes noc dorazil oddíl 50 vousáčů s kalašnikovy, usadil se nedaleko a čekal na správnou chvíli. Nikdo dokonce ani nepomyslel na vybudování obrany okolo vesnice.

Po evakuaci přeživších na vrtulnících začalo v Tongu-Tongu plnohodnotné africké vyřizování účtů. Hlavu vesnice Mukaila Allasana zatklo oddělení kontrarozvědky Nigeru a kdesi jej odvezlo – místo jeho pobytu je dosud neznámé. Zároveň se nigerijské úřady, které ve všem spoléhaly na armádu Spojených států, ocitly v šoku. „Opravdu nás šokovalo, že na takové úrovni, s takovými prostředky, které mají k dispozici, neměli dostatek rozvědných informací, aby zabránili tragédii,“ říká jeden z místních vysoce postavených úředníků.

A tak autorita Spojených států v Nigérii jen během jednoho rána padla na zadek.

K incidentu se připojil francouzský prezident Emmanuel Macron, který slíbil, že „posílí boj proti terorismu v Západní Africe“. Pravda, nijak nekomentoval fakt, že „Mirage“ nad Tongo-Tongem jen „zamávaly křídly“, ale nic jiného nedovedly. A mimochodem, Američané utrpěli ztráty ještě předtím, než z Mali vyletěly posily.

Je zřejmé, že překvapivé prohlášení generála Dunforda, zcela postavené na fikci, má za cíl vyretušovat spoustu taktických chyb, kterých se americká podpůrná skupina dopustila. Dokonce i když místní nevybudovali obranu pro lenost (jako obvykle), Američané byli povinni postavit stráž alespoň ze sebezáchranného instinktu.

Ano, virus africké zahálky a lhostejnosti mohl docela nakazit a ochromit i americké speciální síly, které se nachytaly na pocit myšlenkové a technické nadřazenosti.
Ale proč tolik deformovat obraz událostí? To je zvláštní, protože všechny výše uvedené skutečnosti se dříve nebo později vynoří a Dunford jen velmi těžko bude svá slova vysvětlovat.

Nejdříve se všeobecně prohlašovalo, že speciální síly hrdinně čelily útočníkům na „Hummerech“ a několik jich dokonce zabili, ale ve skutečnosti se zabývali vyslýcháním lidí z Tongo-Tonga (ačkoli není jasné, v jakém jazyce, žijí tam lidé kmene Zarma a je dost nepravděpodobné, že by americké zvláštní síly jazyk nilsko-saharské skupiny ovládaly). Mnozí nebyli ani ozbrojeni. Museli utíkat do svých „Hummerů“ pod palbou pro své samopaly, ačkoliv lidé ve válce se obvykle se zbraní nerozloučí a chodí s ní dokonce i spát. Zvláště v Africe. Nebojíš se džihádistů – dej si aspoň pozor na lvy.

Oficiální představitel Afrického velení americké armády ve Stuttgartu, plukovník Mark Cheadle, nadále trvá na tom, že konflikt s nepřítelem v této oblasti byl nepravděpodobný, „neočekával se“. Také se domnívá, že velení zmobilizovalo všechny zdroje k tomu, aby minimalizovalo riziko.

Zvláštní síly šly do Tongo-Tonga právě proto, že dostaly informace o možné přítomnosti nepřítele. Toto se nazývá „neočekáváným“? Kde byla rozvědka, se už ani neptáme. V baru Grand Hotel du Niger v Niamey, jako obvykle. Mají tam slevu.
 

President a jeho zdvořilost

Celý příběh měl bohaté politické pokračování. Dvanáct dnů po incidentu prezident Donald Trump volal Mayesii Johnsonovou, vdovu seržanta Davida Johnsona na Floridě, s úmyslem vyjádřit soustrast. Na druhém konci drátu, vedle mladé vdovy, slyšela celý hovor matka zesnulého seržanta a místní kongreswomen Demokratů, Frederika Wilsonová, která jim přišla vyjádřit podporu. Trump se zřejmě rozhodl uspořádat rozhovor v neformálním tónu a ve svém vlastním stylu, v důsledku čehož vypukl divoký skandál. Když mluvil s vdovou, označoval mrtvého „tvůj přítel“, a poznamenal, že „věděl, k čemu se přihlásil.“ Kongreswomen zaznamenala hovor na diktafon a CNN týden přežvýkávala prezidentovu „taktnost“ jako první a někdy i jedinou novinku dne.

Bílý dům v reakci obvinil kongreswoman Wilsonovou, že hovor „upNiger us army deathravila“, ale tato taktika se neosvědčila, protože slova z písně nevytrhneš a média se ještě více rozvášnila. Pak prezident pokračoval v ofenzívě a zdůraznil, jak úžasné je, že hlava státu osobně komunikuje s rodinami mrtvých vojáků. Barack Obama to kupříkladu nikdy neudělal, ale vždyť lidé nejsou odpadky.



Argumentačně vystoupil šéf administrativy Bílého domu, vysloužilý generál John Kelly. Jeho syn, námořní nadporučík Robert Kelly, zemřel v roce 2010 v Afghánistánu, a Obama nevyjádřil soustrast jeho otci, jenž v té době sloužil jako generál. Je známo, že John Kelly velmi trpěl smrtí svého syna a byl, takříkajíc, uražen na vrchního velitele pro jeho aroganci a bezduchost.

Kelly naopak potvrdil, že byl přítomen při telefonickém rozhovoru prezidenta s vdovou a popsal událost jako „úctyhodný cit prezidentské sympatie“. Ale téma zatím nebylo vyčerpáno.

Senátor John McCain (bez něj by to přeci ani nešlo ) a v nejlepších citech uražená kongreswomanka Wilsonová, požadují vyšetřování „ve stylu Benghází“. Míří na Trumpa, ale mohou se dostat jak do CIA, tak do celého systému výcviku americké pěchoty – nezáleží na tom, zda jsou speciálními silami nebo ne. Tam je opravdu co napravovat, ale to je již otázka úlohy americké pěchoty v pozemních bojích. Nemůžete se zbavit dojmu „závislosti na vzduchu“, a na to, aby se americká pěchota vycvičila pro základní principy otevřené pozemní operace, nějaká léta padnou.

Technická nadřazenost, jak se ukázalo, nestačí ani v africké divočině. A co teprve na Donbasu.

- - -  

Platí to Kurdové svou krví

$
0
0
Yekta Uzunoglu
28. 10. 2017
Když byl Donald Trump zvolen prezidentem Spojených států v lednu letošního roku, o jeho prohlášeních během volebního procesu jsem publikoval několik článků, kde jsem uvedl, buď že toho muže zabijí, nebo ho budou paralyzovat politicky tak, že nebude schopen splnit ani malou část toho, co slíbil během volební kampaně. To první ještě neprovedli. Ale ta druhá předpověď nastartovala v okamžiku, kdy Donald Trump vstoupil do Bílého domu.


Začalo to tím, že každé rozhodnutí Trumpa o vnitřní politice narazilo na pevnou zeď některých orgánů, někdy i soudů, někdy byla ignorována i Senátem - došlo to tak daleko, že se přidalo jeho zesměšňování. V zahraniční politice je jeho situace ještě horší. Největší světová mocnost se v různých končinách zeměkoule dostala do slepé uličky a od 20. ledna letošního roku přesahuje vše, co bychom mohli napsat v rámci toho textu.

Budu se nyní snažit jen omezit na nelidskou fakturu vystavenou Kurdům v Iráku díky stavu, ve kterém se nachází Trumpova administrativa a kterému jsou díky tomu vystaveni Kurdové.

Trump během své kampaně zcela jasně stal proti radikálnímu islámu v prezidentských volbách (částečně i proti tzv. ne radikálnímu islámu), vypadalo to, jakoby chtěl vyhlásit národní otevřenou válku proti islamistům. Ale hned po volbách byl nějak donucen, aby po svém zvolení jmenoval Rexe Tillersona na ministerstvo zahraničí.

Rex Tillerson, který svoje vzdělávání a kariéru získal v «Exxon Mobil» a tím je jeho vzdělání, jeho pohled na svět ale i jeho osobnost, poznamenána téměř celoživotním pobytem v Exxon Mobil a proto je v zájmech Rexe Tillersona nejdůležitější naftařský svět.

Po svém zvolení nechal Donald Trump ve funkci zvláštního zmocněnce Obamy v boji proti ISIS Brett McGurka. Brett McGurk, nejenže zůstal ve funkci, ale dle všeho byl vybaven daleko širšími pravomoci než měl od Obamy.

Brett McGurk je ve skutečnosti současným koordinátorem konceptu dle všeho vytvořeného po zářijovém útoku v USA v roce 2001, má zesílit vliv šíitského Iránu proti sunitským sousedům, koncept byl údajně zpracován a aplikován za Bushe a následně i za Obamy. Je na místě uvažovat, že to bylo v rámci údajného konceptu, že Obamova administrativa vynaložila nadlidskou sílu na dohodu s Iránem, toť otázka!

Třetí síla, která ovlivňuje dění v regionu, je Pentagon, je do jisté míry vázaný na zbrojní průmysl.

Různé doktríny a kapitálové zájmy se snaží prosadit svoje zájmy v terénu a tím se někdy dostanou sami do vzájemného konfliktu mezi všemi proudy a zájmovými skupinami a vypadá to tak, že zásadový poradce Donalda Trumpa pro národní bezpečnost generálmajor Herbert Raymond McMaster je v té hře bezmocný!

Rexi Tillersonovi, jakožto odborníkovi na fosilní energické zdroje a zastánci vojenského průmyslu USA, se podařilo přimět Trumpa, aby jeho první cesta vedla právě do Saúdské Arábie, kde došlo bleskovému k podpisu gigantické smlouvy o prodeji vojenského materiálu v hodnotě víc než 100 miliard dolarů. Na čem se dohodli a na čem našli vzájemnou "harmonii" kolem ropy, to ještě nevíme.

Je logické, že pokud Rex Tillerson zůstane ve funkci, bude jeho prioritou ropa a zájmy zbrojního průmyslu a tím bude zabarvena americká zahraniční politika.

Máme postoj MZV a osobně Rexe Tillersona vůči kurdskému referendu vnímat ve světle těchto skutečností? Vyplývá z toho i jeho negativní postoj proti legitimnímu právu kurdského národa vydařeného tím nejelementárnějším instrumentem demokracie, to jest referendem?

Kurdská vláda v severním Iráku před několika měsíci podepsala gigantický kontrakt s ruským gigantem Rosneft a Tillerson to ví. Je poznat, že tuto skutečnost nestrávil… i toto máme vyčíst z jeho dnešního postoje a postoje jeho ministerstva ke kurdskému referendu?

Ve světle poznatků o postoji a o úkolech Brett McGurka ještě z doby Obamy tušíme, že pravděpodobně podporoval i ty proíránské kurdské síly v Iráku, které způsobily pád Kurdského města Kirkuk, aniž by Kurdové dostali šanci své město bránit…..

Fakturu za střet různých zájmových skupin a protichůdných doktrín, disharmonie až i vzájemných konfliktů v zahraniční politice Spojených států v těchto dnech a to pořádně těžce platí Kurdové.

Ve světle tohoto stavu americké státní administrativy a rozložení sil, kdy se ještě Trumpovi nepodařilo jmenovat do klíčových míst osoby, co by se snažili prosadit jeho vlastní politickou vizi proklamovanou před volbami, možná byla chyba ze strany Kurdů jít k referendu nyní, možná že měli ještě nějakou chvíli počkat, než se ve Washingtonu etablují státsmani. Kdo ví? Možná se Trumpovi nikdy nepodaří dostat „své“ lidi na potřebná místa.

Možná ale může Kurdské referendum motivovat a povzbudit Trumpa a jeho tým k ukončení politické bezvýchodnosti, do které se Amerika dostala. Dnes Kurdové platí nejtěžší cenu za válku v samotné americké státní správě. Pomůže tato cena, kterou Kurdové před světovou veřejností platí svou krví, kterou americká veřejnost nemůže nevidět, ukončit tuto "válku", chaos v americké statní správě?

Demokracie a efektivita

$
0
0
Jaroslav Loudil
28. 10. 2017
Nemůžu se zbavit dojmu, že efektivita demokratických politických systémů, tedy jejich "výkonnost" - je nízká a navíc stále klesá. V Číně právě skončil 19.sjezd tamní KSČ. Navenek bez hádek, rozbrojů, podrazů. Byly vyhlášeny ambiciozní cíle pro Čínu do roku 2050 a jakými prostředky jich bude dosaženo. Nové vedení země je známo . A jak u nás v demokracii ?? po volbách ? Babiš nepůjde do vlády s Okamurou a komunisty ,všichni ostatní zase nepůjdou do vlády s Babišem. Řešení v nedohlednu. Babiš vytvoří menšinovou vládu, ta ale nedostane podporu. 


V ČR tak bude rok vládnout vláda v demisi. Všeobecné hádky, podrazy, urážky, trestní oznámení politiků na politiky budou pokračovat. Podstatné věci a zákony se budou odkládat na pozdější dobu. Možná přijdou i mimořádné volby = další stamiliony vyhozených Kč z okna.

Oblíbenou věcí v demokraciích je rušení zákonů a projektů z období vlády předchozí strany. V USA republikán G.W.Bush stanovil pro USA národní cíl : "Znovudosažení Měsíce člověkem do roku 2020". Do vývoje měsíční superrakety Ares byly napumpovány miliardy Dolarů. Pak ve volbách zvítězil demokrat Obama a projekt zrušil jako zbytečný. Obama rovněž "sepsul" Bushovy invaze do Iráku a Afganistánu a stáhl vojáky /až na dílčí kontingent v Afganistánu/. Trump nyní zase ruší Obamovu Obamacare atd. Trumpův nástupce zase nechá zbourat plot na hranici s Mexikem. atd, atd.





Pravicová vláda u nás zavedla po velké námaze :"Druhý pilíř penzijního spoření", který zvýhodňoval bohaté. Vlády se pak ale chopila ČSSD a tuto "vymoženost" okamžitě zrušila. Před nynějšími volbami zase TOP-09 a ODS dávaly na vědomí, že pokud sestaví vládu, tak ihned zruší Babišovu EET, která prý poškozuje podnikatele.

P.S. V demokraciích se pracuje v horizontu 4 roky ,pak se zase všechno vytvořené během těchto 4 let zruší či minimálně nějak změní. A tak stále dokola. Zuří podnikatelé, zuří řadoví občané. Vše se stále mění, nikdo se už v ničem neorientuje. Stále noví lidé, stále nová pravidla. Často horší , než ta dosavadní. Nejvyšší politici, včetně ministrů a premiérů si nadávají do hajzlů, agentů STB, lhářů, korupčníků a podvodníků. Morálka v nejvyšších patrech vedení státu klesla na NULU.

Parlamentní volby 2017 a media

$
0
0

Radim Hreha
28. 10. 2017
Výsledky parlamentních voleb naznačily neobvykle vysokou úroveň velké části našich voličů. Ti se nenechali zmást domácími elitami, které skrze média hlavního proudu nastavují parametry virtuálního veřejného mínění. Volební výsledky tak potvrdily dlouhodobý trend růstu mediální gramotnosti naší veřejnosti, která je nejlepší obranou vůči manipulacím médií v čele s veřejnoprávní televizí a rozhlasem, zejména stanicí Český rozhlas Plus.
Důkazem jsou výsledky hnutí Ano, Okamurovy SPD i pirátů. Piráti sice nebyli mediálně ostrakizováni jako ANO a SPD, avšak jejich přehlížení veřejnoprávními médii jim mezi zorientovanými voliči evidentně pomohlo.


Průběh předvolební kampaně a výsledky voleb dokazují, že mediální domy jsou v době svobodného internetu pro své majitele už jen neefektivní černou dírou. Jsou stejně neefektivní, jako veřejnoprávní média, jejichž mediální přízeň téměř jistě znamená polibek smrti protežovanému subjektu, či jednotlivci.

Establishmentu proto nezbývá než prostřednictvím svých loutek v parlamentu přijmout zákony k legitimizaci cenzury internetových nezávislých webů pod rouškou ochrany bezpečnosti země skrze „demokratické“ omezení svobody slova. Sobotkova ČSSD pověřila úřednici Romancovovou přípravou takových kroků. Zatím neměla oporu v zákonech, nicméně KDU-ČSL a TOP 09 přes své specialisty pro „bezpečnost“ (Ivan Gabal a Helena Langšádlová) už ve sněmovně pro takový postup lobovaly. Jejich společenskou „odpovědnost“ i obavy o bezpečnost a mysl občanů republiky nepochybně sdílejí i reprezentanti STANu.

Zvrácenou logikou takto postižených poslanců je pochopitelné, že někteří z nich se o něco podobného pokusí i v nadcházejícím volebním období. Mezi otevřenými, či skrytými havlisty všech druhů, kteří jsou rozptýleni ve všech parlamentních stranách, médiích, uměleckých či akademických kruzích včetně politicky otevřeně, či skrytě orientovaných neziskovek, jistě najdou podporu. Tu mají i v Bruselu, protože tamní nepostkomunističtí demokraté, či nepopulisté považují jakýkoliv oponentní názor za důsledek, či přímý výstup ruské propagandy.

Nelze se proto divit Mirku Kalouskovi, že svůj „volejbalový“ tým ve sněmovně stylizuje do role reprezentanta jediné opravdové prozápadní a proevropské strany. Jeho unikátnímu intelektu zřejmě ušlo, že podpora ignorace evidence tržeb za účelem neplacení daní, připomíná spíš mráz z Kremlu, než západní (speciálně německou) účetní a daňovou disciplínu. Z tohoto úhlu pohledu je ANO prozápadnější stranou, než TOP 09 včetně svého knížecího maskota.

Na tom nic nemění ani fakt, že okázalé tanečky kolem EET si krom Bakalových manipulátorů osvojili i žurnalisté České televize i stanice Český rozhlas Plus. Jejich aktivismus však stejně jako v jiných případech, zorientované voliče pro pseudoproevropské strany nezískal. Pravda krom podnikatelů, podporujících nestejné podmínky k podnikání byzantského typu.

Buď jak buď, v panoptiku mediální virtuální reality na hony vzdálené skutečnosti, jsou hlavním vítězem voleb občané, kteří chtějí změnu nejen v narovnání podnikatelského prostředí, tudíž placení adekvátních daní, ale aj zastavení megakorupce při nakládání s veřejnými zdroji a jejich odpovědné investování ke společenskému prospěchu.

Nicméně, veřejnoprávní média bych i nadále ponechal v rukou havlistů všech druhů. Jejich nenávistní kampaň vůči zbytku veřejnosti, zákonitě urychlí demokratizaci společnosti, tedy demokracii pro všechny a nejenom pro vyvolené.

Radim Hreha je český mediální analytik, od 11. prosince 2006 do 11. prosince 2007 byl ředitelem Slovenské televize

Režisér Jiří Svoboda hostem pořadu Horké téma Parlamentních listů.Zamýšlí se nad volebními výsledky. Má radost , že propadly strany, které tady vládly v uplynulých 27 letech ....V rámci privatizace rozkradly státní majetek přibližně v hodnotě, jak říká 5 bilionů korun, a když k tomu připočteme státní dluh ČR dostaneme se k astronomickému číslu..

Ani bajt zpět! Vladimír Putin prodiskutoval s odpovědnými pracovníky kybernetickou bezpečnost

$
0
0

Ivan Safronov
28. 10. 2017       zdroj (kráceno)
Prezident Vladimír Putin ve čtvrtek uspořádal v Kremlu rozšířené zasedání Rady bezpečnosti, jehož hlavním tématem byla informační bezpečnost. Zvláštní dopisovatel Kommersanta Ivan Safronov informuje o tom, jak se Rusko připravuje na odražení kybernetických útoků, co je třeba udělat pro ochranu před kybernetickými hrozbami a co s sebou nese shovívavost při zajišťování informační bezpečnosti pro pracovníky státních struktur.


Když Vladimír Putin zahajoval zasedání, připomněl, že před třemi lety se na stejném zasedání Rady bezpečnosti vyjasňovaly úkoly, které je třeba řešit pro zajištění spolehlivého provozu informační infrastruktury ve státních orgánech.

Po rekapitulaci úspěchů bezpečnostních služeb prezident zdůraznil, že úroveň hrozeb v informačním prostoru nejen neklesá, ale neustále stoupá; množství rizik se nesnižuje, ale zvyšuje; negativní důsledky kybernetických útoků nejsou místní, ale globální a rozsáhlé.

"V důsledku rozšíření viru WannaCry v květnu a červnu utrpěly informační zdroje ve 150 zemích po celém světě, včetně Ruska, s politováním řekl Vladimír Putin. Vnější vniknutí do elektronických systémů v oblasti obrany a veřejné správy, únik elektronických dokumentů mohou mít za následek ty nejtěžší důsledky".

A je jasné, soudě podle slov pana Putina, odkud máme hrozby čekat. "Řada zemí již fakticky dodala informační technologie vojenské službě: formují svá kybernetická vojska, používají informační pole k oslabení konkurence, k prosazení svých ekonomických a politických zájmů, k řešení geopolitických problémů, nemilosrdně vyjmenovával prezident. Musíme zřetelně předvídat potenciální hrozby a rizika. A to hlavní - stanovit další opatření, která nám umožní nejen včas zjišťovat hrozby, ale aktivně na ně reagovat".

Je navrženo zkoncentrovat úsilí v několika směrech: jde o zdokonalení systému zjištění, předcházení a likvidace důsledků kybernetických útoků na informační zdroje; zlepšení krytí informačních systémů a komunikačních sítí státních orgánů; snížení rizik, spojených s objektivní nutností používání zahraničního software a telekomunikačního zařízení; podpoření vytvoření systému mezinárodní informační bezpečnosti; zlepšení bezpečnosti a stability práce infrastruktury ruského segmentu internetu. U posledního bodu Vladimír Putin vysvětlil, že se nejedná "o omezení přístupu bezúhonných občanů ke zdrojům celosvětové sítě, o nějaké totální bariéry a filtry", ale o boj proti těm, "kteří používají informační prostor pro propagandu radikálních myšlenek, zdůvodňování terorismu a extremismu". Prezident vyzval, aby bylo rázně zabráněno "pokusům o rozmísťování materiálů, které ohrožují bezpečnost našeho státu, společnosti celkově a jednotlivých občanů".

Po vystoupení V. Putina zasedání pokračovalo za zavřenými dveřmi, což je pro Radu bezpečnosti obvyklé... ...Vicepremiér Dmitrij Rogozin konstatoval, že problematika kybernetického vměšování se do prezidentských voleb v roce 2018 projednávána nebylo. Později, když odpovídal na otázku Kommersanta, oznámil, že byla diskutována otázka o "postupném přechodu obranného a civilního sektoru na výrobu vlastního komunikačního zařízení a programového vybavení". Sdělil, že uspokojovat trh začne podle jeho odhadů ruský průmysl od roku 2022-2023, dohlížet na to bude vládní komise pro nahrazování dovozu.

Podle údajů Kommersanta byl však u zasedání i další, ale neméně důležitý závěr. Jakmile tisk opustil sál, Vladimír Putin připomněl všem, kteří zůstali, že jsou osobně zodpovědní za zajištění informační bezpečnosti v rámci svých rezortů a dokonce i celých odvětví.

To znamená, že v podstatě odpovídají svou hlavou.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Prezident Zeman vyznamenal Nohavicu a je z toho poprask v pražské laguně; oba prý rozdělují Česko, tvrdí svoloč, co právě vylezla ze svých smradlavých děr, aby je ze závisti opět poplivala

$
0
0

Břetislav Olšer
28.10. 2017  Rukojmí
K výročí 28. října, k nejhonosnějšímu svátku vzniku našeho státu, předal prezident Miloš Zeman státní vyznamenání 39 osobnostem a také jedinečnému Jaromíru Nohavicovi; oba prý rozdělují Česko, tvrdí svoloč pražské kavárny, co znovu vylezla ze svých smradlavých děr, aby z patologické závisti zuřivě opět plivala po skutečných osobnostech naší země.
Možná jsem patetický, ale kdo z nás by to už dávno nevěděl, že v Česku se úspěch neodpouští… Stejně tak dopadnou jistě i další státní vyznamenání - rychlobruslařka Martina Sáblíková, šestinásobný vítěz Rallye Paříž-Dakar Karel Loprais a hlavně Němec Gerhard Schröder; kdysi byli se Zemanem premiéry svých zemí, resp. šéfy tamních a na výsost úspěšných sociálních demokratů…

A navíc Řád Bílého lva rovněž převzal další sociální demokrat Michael Häupl, který je už 23 let primátorem Vídně; na každém z vyznamenaných jistě ulpí zlá slina zmíněné partičky vymytých mozků… http://www.rukojmi.cz/clanky/4629-je-snad-nemec-gerhard-schroder-jedinym-normalnim-politikem-zapadu-v-nove-studene-valce-ktery-nevidi-v-rusku-horsiho-nepritele-nez-jsou-teroriste-islamskeho-státu

Patří k nim, bohužel, rovněž syn Věry Špinarové. „Jsem přesvědčený, že by si to ocenění neodnesla. Pro ni nebyla ocenění důležitá. A navíc pana Zemana vůbec neměla ráda, takže by tam nešla,” řekl syn zpěvačky Pavlík. S Věrkou jsem se znal přes třicet roků, proto jejímu synovi nevěřím ani nos mezi očima.

Prezident má být reprezentací národa a takovým pan Zeman prý pro ni nebyl, dodal její syn z prvního manželství. Rozhodl se po konzultaci s rodinou, kanceláři prezidenta to sdělil telefonicky, a tím to pro něj podle jeho slov skončilo. Tragédií je, že si přisvojuje právo mluvit za svoji zemřelou matku… http://www.rukojmi.cz/clanky/kultura/3690-moc-nam-schazis-verko-dvojjedina-ostravska-devusko-s-nezapomenutelnym-hlasem

Pozvání do Vladislavského sálu odmítlo též pár politiků ze stran, co dostaly ve volbách pořádně na frak. Lidovecký ministr Marian Jurečka oznámil, že svojí účastí nechce podporovat politiku a chování současného prezidenta, poslankyně s odřenýma ušima za TOP 09 Markéta Pekarová Adamová ve Sněmovně pozvání rovněž odmítla a nastínila asi dle hulváta Kalouska, jak by podle ní měla vypadat „úctyhodná“ osobnost prezidenta republiky.

Předávání státního vyznamenání se nezúčastní ani místopředseda Evropského parlamentu přeběhlík Pavel s KSČ Telička nebo nově zvolený poslanec komický prďola Dominik Feri, naštěstí voliči vypískáný Daniel Herman, co zdraví potomky vrahů z Landsmanšaftu „milí krajané“, nebo s půl milionem svých měsíčních platů nespokojení europoslanci Jiří Pospíšil (TOP 09) a Pavel Svoboda (KDU-ČSL)... Příznivci Špinarové proti Pavlíkovi…

Taková prostě je, byla a bude nenávistná kampaň těchto bezvýznamných trotlů, skřípajících zuby bledou závistí, kteří omílají starou, nudnou a dávno vybledlou zvěst, že Nohavica byl práskačem, udavačem a konfidentem StB. Nohavice je naštěstí natolik fenomenální, že ho nechávají tyto žvásty zcela klidným. Naštěstí zná rozdíl mezi StB a CIA, jejichž agenty Vondru a spol. naopak za to vynášejí do nebes, až se tam u brány dělá sv. Petru nevolno…

Kdo z této havloidní svoloče ví, co je to potlesk ve stoje - standing ovation? Co o něm ví houmlesák z Nizozemska Hutka, nebo duševně retarování presstituti z Reflexu v čele se Steigerwaldem, nebo Rejžek a další narkomani, sociálně vyloučení ubožáci a veksláci, co Nohavicovi nesahají ani po kotníky?

Jan Rejžek a Václav Havel si povídají na folkovém festivalu v Lipnici v roce 1988. Bylo to Havlovo památné vystoupení. Bez přípravy, rovnou z hlediště. Nikdo z diváků jeho vystoupení vůbec nečekal… Zdroj © www.ceskatelevize.cz

Třeba Karel Steiherwald: „Truchlivý prezident odměňuje Nohavicu. Přichází doba odměňování fízlů a udavačů…“

Nebo Rejžek: „Vlastenec Tomio Okamura se vyfotil v supermarketu s dalším provařeným estébákem Jaromírem Nohavicou, o němž si snad nemusíme dlouze vyprávět. A liboval si, že mají podobné názory na aktuální palčivé problémy. Ano. Populistický blábolil z Českého Těšína je jasně vyjádřil naposledy v písních Dežo a Arab mi šahá na babu.

(Všude už tuto Nohavicovu písničku vymazali, snad tato nahrávka ještě chvíli vydrží: https://www.youtube.com/watch?v=3Gp_bSItgbU)

http://www.rukojmi.cz/clanky/2332-nohavica-utoci-na-arabsky-svet-a-hrozi-mu-i-smrti-to-rekli-v-tv-nova-boze-to-si-ten-fajny-synek-z-tesina-zrobil-po-nocich-atomovu-bombu-ze-ohrozuje-na-dve-miliardy-mohamedanskych-arabu



Rejžek dál slintá: „Vlastenec Tomio Okamura se vyfotil v supermarketu s dalším provařeným estébákem Jaromírem Nohavicou, o němž si snad nemusíme dlouze vyprávět. A liboval si, že mají podobné názory na aktuální palčivé problémy. Ano. Populistický blábolil z Českého Těšína je jasně vyjádřil naposledy v písních Dežo a Arab mi šahá na babu. Už chybí jen napsat novou častušku: „Japonec mi šahá na babu a já mu snad ty jeho šikmý oči vydlabu. Přestoupím radši k islámu, pokud mi šáhne i na mámu!“ http://akohut.eu/rejzek.html

Jiří Sezemský ze Svobodného fóra na inkriminovanou písničku reagoval slovy: Písničkář Jaromír Nohavica pobouřil část intelektuální obce verši parodujícími uprchlické téma. Ačkoli je zjevné, že se jedná o nadsázku, okamžitě si vysloužil nálepku rasisty a xenofoba. Nejdále zašel hudební kritik Jan Rejžek, který Nohavicu nazval „udavačskou kreaturou“.... http://www.rukojmi.cz/clanky/4320-kdyz-psychopat-a-chovanec-ustavu-dr-chocholouska-jan-rejzek-rekne-o-jaromiru-nohavicovi-ze-je-kreatura-a-populisticky-blabolil-z-ceskeho-tesina

Píseň Jaroslava Hutky „Udavač z Těšína“ přivedla písničkáře Jaromíra Nohavicu, který !spolupracoval" s StB, k reakci. Hutka naráží na zprávy Nohavici z návštěvy Vídně v červenci 1989, kam ho pozval místní spolek krajanů. Nohavica StB referoval o setkání s Karlem Krylem. Na svých internetových stránkách Nohavica naznačil, že záznamy StB uvádí věci, které neřekl. O pravém "povídálkovi" mlčí, také o něm vím, ale s piety k zesnulému kamarádovi si to nechávám pro sebe... Jak se stal Nohavica estébákem…?

Navíc má pravdu, nic z údajného vázacího aktu, prý pod krycím jménem „Mirek“, nikdo nikdy nenašel… Kompletní svazek agenta s krycím jménem „Mirek“ prostě není… Hutka na otázku: "To musí vás kolegy asi trochu bolet, že ten, který spolupracoval s StB, má dneska nabité koncertní sály…" opověděl, jak se zaraženými větry: "To je trošku směšné, no…"

Současný prezidentský kandidát Michal Horáček napsal Nohavicovi na svém facebooku kulantní dopis:


Ahoj, Jarku.

Tvoje písně jsou Tvoje, ale jsou i naše. Protože o nás trefně a neobyčejně vyprávějí, prolnuly se do naší životní zkušenosti, a tak i do nás. Tvoje je i rozhodnutí, jestli za svoje písně přijmeš ten metál, který ti prý pan prezident nabídne. Ale, jak už jsem řekl, netýká se jen Tebe. I pro nás něco znamená.

Nemyslím, že umělec v plné tvůrčí síle by měl přijímat od mocných metály; jeho úkolem je nejen atakovat ustálené významy věcí a jevů, problematizovat musí i činy těch mocných.

Přijmout vyznamenání, to ustavuje partnerství. Možná na konci našich cest, když je celoživotní dílo hotovo a na odvážný kritický výboj už chybí pořádné rozhořčení nebo prostě síla, se na to přistoupit dá. Ale proč to dělat dřív?

A pak: záleží i na tom, komu chceš být partnerem. Každý politik představuje nejen sám sebe, ale i své činy a jejich následky. Opravdu chceš – Ty, který tolik zpíváš o lidském porozumění, o respektu i k těm nejrůznějším „jiným“, o empatii k těm nejkřehčím – prohlásit „hodnoty“ stávajícího prezidenta i za svoje?

Známe se tolik roků, a tak se Tě snad můžu zeptat: Nepočkáš si ještě? Na jinou příležitost, kdy do sebe ty hodnoty tak nenarazí? A dodávám: pak bych si Tě vážil nejen jako písničkáře.

A prezidentský kandidát Horáček, který si dle svých vlastních slov zatím Nohavice neváží, dostal vzápětí ráznou odpověď na tělo: „Myslíš si, že za rok bude opravdu prezidentem Drahoš…?“



Tolik tedy člověk, o němž se též zmiňují Protokoly registračních svazů agenturního a kontrarozvědného rozpracování, v nichž figuruje Michal Horáček se svým krycím jménem „ Sázkař“…

Jen závistivě se může dívat na vyznamenanou společnost elit celá ta sebranka nýmandů pražské kavárny, které nezbývá než pouze beznadějně bušit svými pěstičkami na prázdno do vzduchu, že o ně nikdo nezavadí ani malíčkem, jelikož budou navždy jen patníky, očůrávanými psími brachy z pouliční směsky rodu Karl von Bahnhof…

Může se jim to sice nelíbit, ale to je tak jediné, co s tím mohou udělat. K nim se třeba přidruží vvětšina z šestadvacet šéfů veřejných vysokých škol, co v rámci banálního rčení: Všichni zajedno, jeden za všechny!“, odmítli účast oslavě 28. října na Pražském hradu. Sešli se ostentativně dopoledne pouze u sochy T G. M. v předhradí…

Dnes ale chci psát hlavně o Jaromíru Nohavicovi. Jistý recenzent napsal o jednom ze tří nedávných Nohavicových koncertů v pražské Lucerně, jak ho viděl na pódiu kdysi a dnes: …“Ještě bez udavačského stigmatu, mnohem, mnohem sebejistějšího, nespoutaného, odvázaného a svobodného, který rozdával dobrou náladu, energii, humor a nadšení do široka svému oddanému publiku. Teď bylo také publikum oddané, ale jako by to v některých chvílích nebyl ten jeho „starý dobrý Jarek“; pořád zaskočený, znejistělý chlapík svázaný nervozitou, který si nevěří, který neví, jak bude přijat a co si může dovolit…“

A recenzent pokračuje: …"Zažít několik dní po ostravském Lazebníkovi Nohavicův Kabaret BO! (ostravsky „bo“ znamená proto, protože), který uváděl v pražském Lucerna Music Baru, to je na první pohled těžké sousto. Stačí ale pár Nohavicových vět a posluchač je v jiném světě. S tím operním i tak zůstává propojený bujarým jazykovým žonglováním…"

Lucerna při závěrečném potlesku však vstala ze židlí a nedávno si tento člověk, který si údajně nevěří a je zaskočený, znejistělý chlapík, svázaný nervozitou, převzal jednu z nejprestižnějších cen pro písničkáře nejen v Evropě… http://zeny.tiscali.cz/jarek-nohavica-se-vratil-do-cela-hitparady-208702


Kam se na něho všichni ti právě vylezlí ze svých děr hrabou? Nohavica patří mezi legendy, ať se jim to libí nebo ne; jeho alba jsou dlouhodobě nejprodávanější. Když v roce 2012 vystoupil na festivalu Benátská noc v Liberci, dorazilo 19.000 lidí.

V roce 2009 zase třikrát po sobě zcela zaplnil pražskou Lucernu a rok předtím, poprvé v historii ostravských Colours of Ostrava, vyprodal festival. Tento zpěvák, hudebník, skladatel, textař a překladatel od pána Boha byl prvním českým interpretem, který dokázal jednu z největších multifunkčních hal v Evropě vyprodat hned nadvakrát za sebou.

A dva rozdílné koncerty v roce 2013, nejprve s Janáčkovou filharmonií Ostrava a následující den pak tradičně s kytarou a heligonkou, sklidily kromě diváckých ovací i nadšené ohlasy kritiků. Písničkář ta po čtyřech letech opět 19. října 2017 vystoupil v pražské O2 aréně; doprovodil ho tradičně polský akordeonista Robert Kusmierski a hráč na bicí a perkuse Pavel Planka. "To zas bude haló, jak Nohavica rozděluje lidi,"žertoval ostravský písničkář před znovu beznadějně vyprodanou O2 arénou.


Co lze ještě říct a napsat o Jaromíru Nohavicovi? Že jako první z českých písničkářů se stal nositelem ceny Premio Tenco, která je každoročně již několik desítek let udělována v rámci Festivalu autorských písní v italském San Remu? Že se tak zařadil mezi interprety zvučných jmen jako Jacques Brel, Donovan, Nick Cave, Bulat Okudžava nebo Leonard Cohen, kteří toto významné ocenění také získali...?

Že si ze své druhé cesty do Moskvy si přivezl kromě Bulatovy štamprličky, co mu darovala Okudžavova manželka, též své vnitřní uspokojení, že alespoň zažil atmosféru míst, kde žili Okudžava a Vysockij, ale hlavně si uvědomil, jak důležitá je role novodobých trubadúrů, šířících své písně všem, kdo se chtějí alespoň pokusit změnit svět. Nohavica si do Moskvy také přijel pro ocenění; do malého sálu na Tangance, který je spojen s písničkářem, hercem a básníkem Vladimírem Vysockým.

U příležitosti koncertu písničkářů během projížďky Modrým trolejbusem na Sadové třídě, dostal cenu Ruské písničkářské asociace, Zlatý odznak k 75. výročí narození právě Vladimíra Vysockého. "Když nyní přišlo pozvání hrát v Moskvě, tak jako se říká vidět Neapol a umřít, já si uvědomil, že se něco završilo. Teprve když jsem si zahrál v Moskvě v Domě chudožnikov, tak jsem opravdový písničkář...“ řekl dojatě…

Příjemností je v našem životě čím dál míň, nic s tím nenaděláme. Ještě, že existuje ČT Art a na něm druhý nejsledovanější dokument „Jarek v Moskvě“ o Nohavicovi a jeho vzorech - Okudžavovi a Vysockém. Pokora a úcta Jaromíra Nohavici k osobnostem, k jejich novodobým kupletům.

Okudžava, Vysockij a Kryl už zpívají sóla na nebeském kůru, Nohavica pořád žije. Musí žít; lidská nesmrtelnost je totiž přímo úměrná lidské paměti. A čím déle bude mezi námi, tím déle budeme slyšet i písničky tří nanebevzatých písničkářů... https://www.denik.cz/film/jarek-nohavica-v-moskve-ne-nebude-to-april-20140328-g23d.html

Snímek Pavla Olšerová...

Poprvé jsem před dvěma roky šel přes vrátnici Dolu Hlubina, kde jsem kdysi fáral kus po zem, bez stresu a strachu; nemusel jsem si brát známku, lampu, ani se převlékat do fáraček prolezlých mourem. Těšil jsem se pouze na koupele po šichtě. Jaromír Nohavica si totiž prostory bývalé šachty osvojil natolik, že v nich zahájil provoz architektem geniálně vyřešeného klubu Heligonka.

Tento nástroj byl a je vlastní nejen havířům hornických kolonií Ostravy a širokého okolí, ale též pro Jarka. Je o nervy psát o něm, známe se třicet roků a těžko se vzpomíná. V mém věku. A napadají mě šílená klišé jako virtuóz lidských duší nebo metafyzik Nohavica... http://www.rukojmi.cz/clanky/356-vyhlaseni-vitezu-geniem-loci-cerne-hornicke-ostravy-se-stava-jaromir-nohavica

Husita, Pravda a lež, Sarajevo, Když mě brali za vojáka, Těšínská, Jeruzalém, Zatímco se koupeš, Milionář, Kometa… Jdou po mně, jdou, Ladovská zima, Přívozská pouť, Pijte vodu, O Františku Šiskovi, Zítra ráno v pět, Sarajevo, Pane prezidente, Svlíkej si košilku, Dlouhá tenká struna (”Taková je ve mně tíseň…”), Mám jizvu na rtu (”…a lesem běhám tak, aby mě vlci nedoběhli”)… Má písniček už několik stovek, zpaměti jich umí na sto dvacet tři; minimálně…

Vytvořil i libreta k operám. Mozart a jeho Cosi fan tutte, Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni a Figarova svatba. Na svém seznamu má také přebásnění polského muzikálu Malované na skle Ernesta Brylla a Katarzyny Gätnerové, jemuž předcházelo přeložené libreto k romantické opeře Heinricha Marschnera Vampýr. V Polsku vyšlo úspěšné dvojalbum Nohavicových písniček v podání polských interpretů, oceněné mezitím i zlatou deskou. A právě vyšlo další - Poruba...

Pak přišel na řadu i koncert Krylových písní v podání Jaromíra Nohavici. Jeho pokora vůči Krylovi, kterého znal osobně a měl ho za svůj dokonalý vzor, je dojímavá. Na nic si nehraje, stejně tak se choval a chová k Okudžavovi či Vysockému. „Písničkář je doma tam, kde mu chtěli naslouchat…“ řekl mi jednou lapidárně, tedy spíš trochu zasněně… http://olser.blog.idnes.cz/c/405384/Okudzava-Vysockij-Kryl-Nohavica-pokora-a-ucta-k-pisnickarum.html

V přeplněném ostravském Parníku, předchůdci dnešní Heligonky, byl Nohavica strohý a skoupý na slovo: „Když jsem začínal, byl mým učitelem, když jsem začal hrát, stal se mým kolegou, potom kamarádem. A tak, jak mi Karla nevzali včerejší zbabělci, tak mi ho nevezmou ani dnešní hrdinové!“ A možná právě jim vzkázal, co zpívá ve své Kometě…

"Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf zpod rukou umělce, který už nežije, šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat, marnost mne vysvlékla celého donaha. Jak socha Davida z bílého mramoru stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru, až příště přiletí, ach, pýcho marnivá, my už tu nebudem, ale jiný jí zazpívá.... O vodě, o trávě, o lese, o smrti, se kterou smířit nejde se, o lásce, o zradě, o světě, bude to písnička o nás a kometě..."Hutka o Alexandrovcích… Probůh, kdo je to Hutka…?

Inu, k výročí 28. října, k nejhonosnějšímu svátku vzniku našeho státu, předal prezident Miloš Zeman státní vyznamenání také jedinečnému Jaromíru Nohavicovi za zásluhy v oblasti umění; oba prý rozdělují Česko, tvrdí svoloč pražské kavárny, co znovu vylezla ze svých smradlavých děr, aby opět plivala po skutečných osobnostech naší země. Možná jsem patetický, ale kdo z nás by to už dávno nevěděl, že v Česku se úspěch neodpouští…

Prezident republiky vystoupí v živě vysílaném rozhovoru na Radiožurnálu

$
0
0

28.10. 2017   Hrad
Prezident republiky vystoupí v živě vysílaném rozhovoru na Radiožurnálu
Prezident republiky Miloš Zeman vystoupí v pondělí dne 30. října 2017 v 17.05 hodin v pořadu 20 minut Radiožurnálu na stanici Český rozhlas Radiožurnál. Rozhovor bude vysílán živě ze zámku v Lánech.

Ústavní právníci by uměli vyvolat daleko kvalitnější krizi než prezident Zeman, ale dospěli by k ní "standardními procedurami" a podle "zvyklostí"

$
0
0
Ivan David
28. 10. 2017
Novinář: Nežil jsem nadarmo, jen co nenávisti se mi podařilo vyvolat! (Karel Čapek, Bajky a podpovídky)
Masy mudrujících politologů a novinářů nás zahrnují úvahami o politické situaci, ačkoli je celkem přehledná: Babiš a 8 trpaslíků. Ing. Babiš ovšem volby vyhrál jen potud, že získal nejvíc hlasů. Nemá ovšem většinu. A ostatní se shodnou jen na jediném, s Babišem ne, ani tolerovat jeho vládu nebudou. Je samozřejmé, že prezident Zeman pověří majitele hnutí ANO sestavením vlády, a v tuto chvíli se zdá být nepochybné, že ji sestaví. Slibuje, že také z odborníků nejen takových, jako je vojenský expert Stropnický. Je také vysoce pravděpodobné, že prezident Zeman vládu jmenuje a ta v Poslanecké sněmovně nezíská důvěru.


Server ECHO 24, publikoval článek "Babišova vláda bez důvěry? Zeman by vyvolal ústavní krizi, míní právníci"ZDE. Už z nadpisu je evidentní, že článek má hlavně popouzet proti prezidentovi. Takové články píší profesionální novináři, tedy ti, kteří jsou za naplnění očekávání zaměstnavatele placeni. Proto se dozvídáme, že náš prezident je hrozbou, pokud "by umožnil menšinové vládě Andreje Babiše vládnout, aniž by i po třetím pokusu získala důvěru". Způsobil by totiž ústavní krizi. Dozvídáme se, že prezident "prakticky řekl", že není Babišova vina, že s ním nikdo jiný nechce vládnout. Podle "některých scénářů" Babiš důvěru nebude potřebovat, protože jakýsi "Zeman" bude jeho vládu v demisi stejně podporovat.

Ústavní právníci vědí jak na to, podle nich je třeba postupovat nejen podle Ústavy ČR, ale také podle zvyklostí a "obvyklostí". Například odborník na ústavní právo Jan Kysela soudí, že v ústavě je sice napsáno, že prezident vládu po neúspěšném sestavení rozpustit "může" a nikoli musí, ale kdyby to neudělal, způsobil by ústavní krizi. "Nemá jiné východisko, než sněmovnu rozpustit." Pokud by přece jen "Zeman" ani po třech neúspěšných pokusech sněmovnu nerozpustil, "mohla by přijít žaloba na hrubé porušení ústavního pořádku". Prostě jakýsi blíže nespecifikovaný "Zeman" je zločinec, který ohrožuje ústavní pořádek.

Ústavní právník Jan Kudrna podle ECHO24 soudí, že "kdyby to mělo směřovat k tomu, že by tu čtyři roky byla vláda bez důvěry, nebo by někdo dělal kroky, které k tomu směřují, tak by to bylo velmi protiústavní". Nevěděl jsem, že něco může být malinko protiústavní a něco "velmi". "A když všechny přestanou dodržovat zákony, tak nastane anarchie." Asi něco jako Švejkova představa Karlova náměstí a na každém stromě jeden voják bez disciplíny." Velmi mě uklidňuje, že tady anarchie není, protože aspoň někdo dodržuje zákony. Zřejmě to jsou ústavní právníci. Je jistě příjemné zjištění, že ten bordel, který nás zde obklopuje je v mezích zákona, jelikož jsme právním státem, nebo alespoň právnickým.

Pod mezititulkem "Babiš bude hledat podporu těžko" jsem se dočetl, že Babiš bude hledat podporu těžko. Ale to nevadí, ústavní právník Aleš Gerloch ví jak na to: "Někdo, kdo ji aktivně nepodporuje, ji může podpořit pasivně. Ať už třeba celý poslanecký klub, nebo jednotliví poslanci." Praktická rada. Ústavní právník by zachránil situaci.

Paní redaktorka ovšem ví, že: "Zeman je připravený hrát politickou hru v Babišův prospěch". Vidí tomu Zemanovi do hlavy. To musí být ale hodně jednoduchý člověk!

Nahlížím to trochu odlišně od ústavních právníků, kteří nesou odpovědnost jen za svoji odbornou kariéru a odlišně od paní redaktorky, která je placena za to, aby už s předstihem dokázala, jak "Zeman" selže.

Voliči i nevolící občané s volebním právem rozdali karty. Většinovou vládu s takovými kartami nesestaví nikdo. Stojí za to si karty pečlivě prohlédnout, jestli by s nimi nešlo hrát betla. Pan prazident to jistě udělal. Nové volby si v krátké době nemůže přát nikdo jiný než Andrej Babiš, protože jediný má peníze na další volby. Navíc by zřejmě znovu vyhrál a pravděpodobně s větším náskokem. Je možné, že přesto nikdo Andreje Babiše nepodpoří. Jako poslanec jsem opakovaně zažil situaci, kdy si poslanci přáli, aby návrh prošel, ale nikdo pro něj nechtěl hlasovat - a on neprošel... Poslaneckou sněmovnu pak zachvátí zvláštní hrůza z bezradnosti a čeká se, kdo se obětuje a v tomto případě zabrání opakování voleb.

"Vládnout" s menšinovou vládou lze jen tak, že vláda činí jen to, co si přejí také opoziční strany. Za podporu se platí ústupky a vymahatelným příslibem jiné podpory. Za neprosazení programu se platí ztrátou voličské podpory. Díky vzájemnému vydírání mohou "neprojít" skutečně zásadní věci a může vzniknout krize skutečná, nejen ústavní.

Za sebe dodávám, že společnost v krizi je a směřuje k jejímu prohlubování. Vyhrocení krize v horizontu měsíců si nepřeji, protože nikdo není připraven k jejímu řešení. Vleklá krize s sebou nese naději, že vygeneruje řešení, které by tentokrát nebylo jen ku prospěchu oligarchů, zahraniční mocnosti a jejich loutek. A to tím spíše, že ke krizi směřuje vývoj i jinde v Evropě i mimo ni.

 - - -

Article 1

$
0
0
Jaroslav Loudil
29. 10. 2017
Škoda, že se náš mainstream záměrně nevěnuje dění v Číně . Tedy on se věnuje, ale dozvídáme se třeba ,že : "Dva disidenti se opět dostali do vězení. Několik penzistů protestuje, že byli okradeni při výkupu pozemků pro novou elektrárnu. V Pekingu se opět těžko dýchá, je tam zase mlha a smog. V čínském internetu se blokují informace, třeba slovo Tibet , demokracie apod. V Hongkongu proběhla jakási politická demonstrace studentů. ".... atd, atd. atd.
V Číně se tedy dnes prý vlastně neděje nic pozitivního pro zdejší miliardu obyvatel. Jenom: útlak, lhaní, totalita, vyhrožování, konspirace, korupce, zákazy, .......


Těmto žvástům našeho mainstreamu bohudíky věří stále méně a méně lidí. Díky stále rychle rostoucí Číně už není možné dále zamlčovat objektivní informace, ty si k našim lidem razí cestu ze všech stran. Mezinárodní statistiky : OSN, MMF, UNICEF, EIA, OPEC, .... prostě nelze vygumovat , nelze umlčet české turisty a podnikatele, kteří se z Číny vracejí, nelze nevidět stále větší a větší davy bohatých čínských turistů v Praze, Karlových Varech, Českém Krumlově, nelze nevidět gigantická čínská obchodní plavidla vplouvající denně do přístavů Hamburk a Rotterdam...

Pro ty české občany ,kteří spoléhají na informace o Číně jen z našeho mainstreamu = ČT-1, ČT-24, ČRo čeká velmi těžké probuzení !! Budou naprosto šokováni jim dlouho zamlčovanou pravdou.

Nedá mi, abych opět neuvedl pár pravdivých zajímavostí :

1. Nominální HDP na jednoho obyvatele v dnešní zemi NATO a EU Bulharsku byl roku 1980 - 9 krát vyšší jak v Číně / 2.818 bulharských USD proti 309 čínským/. Roku 2016 už byli občané komunistické Číny bohatší, jak obyvatelé země NATO a EU Bulharska / Čína = 8123 USD, Bulharsko = 7377 USD/. V NATO už tak máme dnes země chudší jak Čína. A bude jich stále jen přibývat.

2. Do podzimu 1988 byla Čína zemí zcela bez dálnic ,NULA kilometrů = poslední na světě. Roku 2011 předstihla v délce dálnic USA a byla PRVNÍ !! Zběsilé tempo ! Neuvěřitelné !

3. Do roku 2002 byla Čína bez vysokorychlostní železnice, za 15 let , dnes, v Číně jezdí vlaky po 24 000 Km HSR ,tedy po 60 % !!! celosvětové délky vysokorychlostní železnice !!

4. Největší přístav světa Ningbo - Zhoushan loni přeložil přes 1 miliardu tun lodního nákladu. Z 10 největších přístavů světa je jich 7 v Číně.

5. Čína staví atomovou elektrárnu - 4 roky, Rusko - 8 let, jinde ve světě - 12 let.

atd, atd.

V odkaze opravdu zajímavé ukázky stavby hotelů v Číně : Hotel o 30 patrech za 15 dní, o 57 patrech za 19 dní. Toto tempo tam jistě není běžné, ale vyzkoušeli si , že to jde. Stavba je promyšlena do nejmenších možných detailů , není nijak okradena na kvalitě a samozřejmě se pracuje na tři směny po celou dobu, v noci při světle reflektorů. Není to jistě zdravé, sám bych v noci nedělal , ovšem v Číně jde o celonárodní nasazení , jde o národní prestiž , o to dostat Čínu zase tam, kde byla 5000 let v minulosti . Porazit USA prací , nikoli válkou. Zbývá ještě několik let a bude hotovo.

https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_busiest_container_ports

https://www.youtube.com/watch?v=GVUsIlwWWM8

https://www.youtube.com/watch?v=N6f_sayw0mM

Vladimír Kučera na státní svátek na roztrhání

$
0
0

Lubomír Man
29. 10. 2017
Pokud jste někdy rozjímali na otázkou, který z redaktorů zpravodajství ČT je pro jeho vysílání osobou nejméně postradatelnou, dal vám včerejší slavnostní den jasnou odpověď. Je jí Vladimír Kučera, kterého jsem ve včerejším vysílání ČT viděl na obrazovce nejméně třikrát, tzn. ve třech pořadech. Možná ale, že těch pořadů, které vedl, bylo ještě víc, možná čtyři, či dokonce pět, ale já ho na vlastní oči viděl ve třech, protože jsem byl i venku na procházce, hlídal jsem dítě, dost jsem si i četl, takže přesně spočítat jsem si to nemohl.


Ale milí zlatí, ono to, že byl minimálně ve třech poměrně dlouhých pořadech, není všechno, on v nich měl i naprosto hlavní slovo. A to ne proto, že by toho ve všech těch pořadech nejvíc namluvil, ale proto, že si jako vždycky do svého debatního kroužku vybral jen ty besedníky, o kterých věděl, že budou hovořit tak, jak by hovořil on, kdyby na něj v debatě přišla řada. A není-li Vladimír Kučera jinak člověkem geniálním, pak ve výběru lidí pro své pořady, kteří dokáží svými ústy vyslovovat jeho myšlenky, géniem bezesporu je. (Mám dojem, že právě pro tuhle schopnost jej ČT zaměstnává). Nu, a protože vy jeho názory, které by se daly co nejstručněji charakterizovat jako druhorepublikové, už z dřívějška dokonale znáte a víte, že jiných se od něj dočkat nemůžete, nijak vás neelektrizuje, když je slyšíte znovu a znovu, třebaže splývají též z jiných úst, než z jeho. Je to nuda k ukousání, a kdyby redakce ČT našla někdy odvahu k oznámení, jaké procento diváků Kučerovy pořady sleduje, moc bychom se asi divili, že tak nízké číslo vůbec existuje.

A přitom: Jaké by to mohlo být oživení, kdyby si ČT – a o nejen do pořadů pana Kučery – zvala dnešní disidenty, přesněji řečeno ony všeobecně známé a vážené osobnosti, které se nesnášenlivostí a sprostotou dnešního mediálního mainstreamu v disentu ocitly? Třeba Petra Žantovského, Jaromíra Petránka, Lenku Procházkovou, Zdeňka Zbořila, Erika Besta, Vlastimila Vondrušku, Ivana Davida, Karla Sýse a desítky dalších a dalších? Jak by to v dnes tak zatuchlé a neinspirující ČT začalo náhle duchovně jiskřit, a jak by v tom jiskření shořel nejen tak nepostradatelný Vladimír Kučera, ale i jeho mnozí kolegové a kolegyně, které se dnes na monitoru ČT tak hrdě i neoprávněně promenují.

Skutečně divný to čas, že můžeme o něčem podobném jen snít.

Svět ruskýma očima 425

$
0
0
zajoch
29. října 2017 Outsidermedia

Čína chrání své zájmy před toxickým vlivem západní propagandy * Společné úsilí Íránu, Turecka a Bagdádu přineslo rychlý a radikální výsledek – sen Kurdů o nezávislosti se odsunul do nedohledna * USA chtějí přeměnit status Severní námořní cesty, vedoucí kolem arktických břehů Ruska, na mezinárodní 

Kult osobnosti: říkáme „strana“ a rozumíme Si Ťin-pching

Lada Korotunová
24. října 2017


Na XIX. sjezdu Komunistické strany Číny bylo do stanov zavedeno jméno současného předsedy Si Ťin-pchinga a jeho ideje o rozvoji země. Profesor Korotov se zamýšlí, zda se v Číně začíná projevovat kult osobnosti.

V době kdy je ve funkci generálního tajemníka KS Číny Si Ťin-pching, dosáhla strana, lid i stát jako celek vynikající úspěchy, kdy má Čína nejvyšší HDP na světě. Rychle a dynamicky se rozvíjí, upevňuje své pozice jak v regionu, tak na planetě. O její investice je velký zájem. Číňané skupují vysoce technologické společnosti, zdroje, hotovou infrastrukturu a jiné. Kupují rovněž vysoce technologické produkty, například od firmy Boeing a Airbus.

Je pochopitelné, že se toto vše odrazilo v pravidlech KS Číny, v nichž je zakotvena ideologie, ne jen myšlenky. Ideologie Mao Ce-tunga byla, zhruba řečeno, marxismus – leninismus s čínským specifikem. Je to ideologický základ státu. Za dobu po Maovi se změnila situace, zahraniční a domácí podmínky existence ČLR, modernizoval se ideologický základ. Funguje to.

Si Ťin-pching vnesl do ideologie důležitou doložku, která se odrazila ve stanovách: ideologie Si Ťin-pchinga je důležitým nástrojem pro rozvoj Číny. Ideologie zde existuje a je zahrnuta do stranických dokumentů. Přitom se jedná o stranu, která dosáhla významné úspěchy při vybudování silné a mocné Číny a to je velmi důležité.

Vynikající přínos poskytl Mao, který ČLR fakticky založil. Architekt čínských reforem Teng Siao-pching určil směřování Číny na celá desetiletí.

Jaký hlavní závěr je možno udělat ze závěrů sjezdu


Čína stojí pevně na nohou, do budoucnosti hledí s optimismem. Bude budovat socialismus s čínským specifikem. Komunistická strana bude hlavní a vedoucí silou. K optimismu má Čína důvod.

I tato ohromná země s mohutnou ekonomikou se něčeho bojí. Jsou tam zakázány Google, Telegram, WhatsApp.
Vysvětlení je velmi jednoduché. Nedá se říci, že se Čína něčeho bojí. Jedná se o informační bezpečnost. Zprávy toho typu, které přicházejí od Google, se využívají k rozkolísání vnitropolitické situace. Ještě je v paměti, jak sociální sítě typu Twitteru byly využity pro majdan či arabské jaro. Příkladem budiž Severní Afrika nebo Blízký východ. Jsou to doutnající rozvaliny na místech, kde dříve byly kvetoucí státy. Proto čínské vedení přijímá speciální opatření, aby Čína nedopadla podobně.

Udělalo se vše potřebné, aby lidé, kteří si nechají ledacos sugerovat (především mládež, která má černobílé myšlení), nepodlehli vlivu tajných služeb ze zahraničí. Existuje americká kybernetická armáda, ta řídí stovky až tisíce účtů tvářících se realisticky, jako kdyby za nimi stáli živí lidé. Přitom jsou řízeny kybernetickými důstojníky a jejich cílem je rozkolísat situaci uvnitř mnoha zemí.

Čína si vzala ponaučení z chyb mnoha zemí a nechce stoupnout na stejné hrábě jako dříve Egypt, Libye, Sýrie a Ukrajina. Chrání své zájmy před toxickým vlivem západní propagandy.

Západ všude usiluje o změny sociálního a politického režimu. Každý normální stát musí ochraňovat své zájmy, včetně informačního prostoru před toxickými vlivy zahraničních tajných služeb. Čína v této sféře jedná velmi šikovně.

Převzato z Pravda.ru
 

* * *

Kurdská nezávislost: Zborcené sny

Ministerský předseda Iráku – Kurdům: „Varoval jsem vás – ztratíte vše

Anton Veselov
26. října 2017

Operace irácké regulérní armády, jednotek rychlého nasazení ministerstva vnitra a oddílů šíitských lidových milicí přinesla Kurdům porážku a všechny sporné oblasti v provinciích Ninive, Saladdín, Dijála a Tamím, včetně Kirkúku s okolními bohatými ložisky uhlovodíků přešly pod kontrolu ústřední vlády. Premiér sdělil, že je zavedena federální vláda ve všech částech Iráku, včetně Kurdistánu. Zlomyslně dodal: „Varoval jsem vás – ztratíte vše!“

Vláda iráckého Kurdistánu kapitulovala 24. října, zastavila v Kurdistánu všechny vojenské operace, zmrazila výsledky referenda a rozhodla se pro dialog s Bagdádem podle ústavy. Dialogem bude v nových podmínkách zřejmý diktát, ani dříve se federální vláda s Irbílem nijak nepárala. Kurdové ztratili nejen 40 % zdrojů a veškerá sporná území, ale také zakusili mocný psychologický šok, z něhož se hned tak nezotaví.

Společné úsilí Íránu, Turecka a Bagdádu přineslo rychlý a radikální výsledek – sen Kurdů o nezávislosti se odsunul do nedohledna. Není důležité, zda má hlavní zásluhu íránský generál Sulejmaní, velitel speciálních operací Quds íránských revolučních gard. Důležité bylo nalezení a chytré využití zranitelného článku a zejména neshody mezi samotnými Kurdy. Klasické využití principu „rozděl a panuj“.

Jak k tomu došlo? Po operaci Pouštní bouře v roce 1991, kdy Američané fakticky oddělili celý region od Bagdádu a zbavili Saddáma Hussaina veškerého vlivu, zavedli bezletovou zónu a donutili jej odstranit všechny orgány ústřední vlády, existovaly v Kurdistánu dvě administrativy: skupina Vlastenecký svaz Kurdistánu a Demokratická strana Kurdistánu, která měla funkci vlády v provinciích Irbíl a Dahúk. Ovšem žádná jednota zde nebyla, strany si ponechaly vlastní struktury a začaly posilovat a rozvíjet ozbrojené složky a vlastní špionážní a tajné služby. Vedení kurdské autonomie bylo v rukou klanu Barzání, klan Talabání byl v opozici.

Za nezávislost hlasovalo v referendu přes pět milionů Kurdů všech stran a klanů, ale poslední události ukázaly, že kurdská jednota je vymyšlená pohádka.

Dnes se v iráckém Kurdistánu snaží pochopit, co se stalo, a najít viníky. Zástupce Demokratické strany Kurdistánu v Rusku a zemích SNS Babakr poukázal na syna Talabáního Pavla s nelichotivým hodnocením:
„Je to zcela neperspektivní politik s dětským pohledem na události. Celý život žil v Anglii, vyrostl tam a ani nezná kurdštinu.“ Prezident Barzání byl zdrženlivější: „To, co se stalo ve městě Kirkúk, bylo výsledkem jednostranných rozhodnutí některých lidí v rámci určitých částí politických stran v Kurdistánu a nakonec to dospělo až k odvolání vojsk Pešmergy.“ Přístup není ve Vlasteneckém svazu Kurdistánu jednoznačný. Viceprezident Kurdistánu a první náměstek předsedy tohoto svazu se vyjádřil emotivně: „Co skutečně zesiluje ránu, je to, že se někteří stali pomocníky okupantů, aby dosáhli osobních výhod. Zapsali se do černých stránek historie našeho národa.“ 
Podle jiného funkcionáře Vlasteneckého svazu Kurdistánu je vážné nebezpečí rozkolu v iráckém Kurdistánu. Rozdělí jej dvě administrativy, a to je nejtěžší důsledek. Jiné vyjádření: „Znovu je prokázáno, že kurdská národnost nemá přátele, kromě hor.“

Jak to bývá, vyjádřila OSN obavu o ztráty životů stovek lidí a o nový proud „vynucených přesídlenců“ z řad civilistů (je jich přes 200 tisíc, především žen s dětmi) a přiznala rabování, mučení, výsměchy a kruté vraždy, které prováděli domobranci. Dne 23. října přiletěl do Bagdádu Tillerson. Při jednání s premiérem Abadím se této otázky dotkl a vyzval ke stažení vojsk stráží islámské revoluce z Iráku. Premiér prý odpověděl:„Domobranu musíme povzbudit, stane se nadějí země i regionu.“

Dne 23. října přijel do Moskvy irácký ministr zahraničí al-Džafárí k jednání se Sergejem Lavrovem. Jednali především o kurdské krizi a irácký ministr sondoval postoj Moskvy k celé záležitosti. Lavrov na svolané tiskové konferenci sdělil:
„Chápeme tužby kurdského lidu se snahou o upevnění své identity, svého sebeuvědomění. Avšak považujeme za správné realizovat tyto snahy výlučně jednáním s vládou Iráku s plným zohledněním kurdské otázky v regionálním měřítku s potřebou vyhnout se dalším příčinám nestability v regionu.“
Na otázku, co může ruské vedení udělat k urovnání konfliktu mezi Bagdádem a Erbilem, aby se zastavila válka, odpověděl jednoduše:

„Otevřeně řeknu – dosud válku nevidíme. Doufáme, že ani mezi vládními vojsky Iráku a Kurdy nebude. Myslím, že v konkrétním plánu samy strany musí rozhodnout, jestli budou jednat přímo, nebo budou potřebovat prostředníky. Nechceme jim jakékoliv řešení podsouvat.“

Převzato z Fondsk.ru


* * *

Přichází bitva o Arktidu: USA se připravují k vytlačení Ruska z regionu nejbohatšího na suroviny


Dmitrij Něfjodov
27. října 2017


Dnes znamená Arktida jeden z nejzajímavějších a nejperspektivnějších regionů k provádění mírových vědeckých výzkumů a inovačních činností.


Avšak pro některé země, především Spojené státy, je Arktida hlavně nástrojem hospodářského zabezpečení.

Odborníci tvrdí, že důvodem je především to, že v Arktidě se dnes nachází 30 % všech užitečných nerostů na zemi a ten, kdo zde bude vládnout, bude určovat veškerou další hospodářskou politiku ve světě.

Nejedná se o regionální vliv, ale o globální. Proto se zde budou Američané upevňovat všemi silami, nehledíce na nějakou spolupráci s velkými hráči, jako například s Ruskem. Činnost Moskvy v Arktidě označují za destabilizující. Pro Washington má Arktida rovněž důležitý význam vojenský, hlavně pro jaderné ponorky. Z pozic na severovýchodě Barentsova moře mohou americké ponorky drtit mnoho důležitých cílů. Tudy vedou trajektorie balistických raket vypouštěných z východní polokoule na západní.

V roce 2009 zveřejnil Washington Direktivu pro arktickou politiku USA. V té je napsáno, že USA mají v Arktidě široké zájmy ve sféře národní bezpečnosti a jsou připraveny fungovat buď nezávisle, anebo ve spojení s jinými státy k obraně těchto zájmů.

Arktická strategie se realizuje v praktické politice. Hovoří o tom plány na posílení vojenských satelitů USA namířených na Arktidu. Právě před týdnem, 20. října 2017, vešlo ve známost, že vojenské námořnictvo USA a pobřežní hlídka si objednali postavení nového ledoborce. Pobřežní hlídka na to dostane v roce 2018 devatenáct milionů dolarů.

Nebezpečí pro severní námořní cestu


Spojené státy se nyní všemožně snaží dosáhnout volnou námořní plavbu a hospodářskou činnost, ačkoliv se nezapojily do konvence OSN o mořském právu, které umožňuje dát náležitou formu nároku při dělení šelfu ve sporných situacích.

USA chtějí přeměnit status Severní námořní cesty, vedoucí kolem arktických břehů Ruska, na mezinárodní. Kdyby se tento jejich plán realizoval, ztratila by Ruská federace značnou část výnosů za využívání severní cesty jinými státy a také by se zvýšila vojensko-strategická citlivost RF ze severního směru.

Existují různé přístupy Moskvy a Washingtonu k hlavní regionální organizaci – Arktické radě. Rusko má zájem na rozšíření jejích pravomocí, ale v americké Direktivě přímo stojí, že ji USA považují jen za fórum k hodnocení. Vystupují proti tomu, aby se Arktické radě přiznal status mezinárodní organizace, která má vypracovávat závazná rozhodnutí. Je jasné, že Washington chce řešit otázky mezinárodního práva sám a ignoruje zájmy druhých. Vyžaduje pro sebe právo kontrolovat Arktidu i za mezemi právně podložených linií. Ignoruje všechny ostatní.

Pro mnohé není tajemstvím, že USA plánují hospodářskou expanzi a militarizaci Arktidy a podle některých amerických politologů jsou v blízké budoucnosti schopny upevnit se zde vojensky i hospodářsky. Washington si přeje zabrat ohromnou část území, které je podle práva ruské a už není tajemstvím, že jejich cílem je bezpodmínečné vládnutí v Arktidě.

Lze se jen dohadovat co se stane s regionem a jeho unikátností, jestliže tam USA přijdou zavést svoji „demokracii“.

Převzato z Rusvesna.su 
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live