Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Prezident M.Zeman:V prvních povolebních vyjednáváních všechny slepice říkají, že to tomu kohoutovi nedají a obíhají takové kolečko… Když slepice oběhne dvě až tři kolečka, tak najednou kohout na ni dolehne, myslím, že analogie z živočišné říše s povolebním vyjednáváním je příznačná".

$
0
0
30.10. 2017
Dvacet minut Radiožurnálu (30.10.2017 17:05),
Rozhovor s českým prezidentem Milošem Zemanem nejenom o tom, zda se Andreji Babišovi podaří sestavit novou vládu...,ale o celé škále možností ,jak povolební vyjednávání může probíhat...

...zastavení u možnosti prosazení referenda,které by podepsalo 250 000 občanů ...prezident se vyjádřil k problémům ve Španělsku v souvislosti s vyhlášením nezávislosti Katalánska...Poslechněte si zajímavou a podnětnou dvacetiminutovku s prezidentem ČR..klikněte zde  Radiožurnál 

Reč a odpovede na otázky ministra zahraničných vecí Ruskej federácie Sergeja Lavrova na Moskovskej konferencii o nešírení jadrových zbraní, Moskve, 20. októbra 2017

$
0
0
31. 10. 2017
Vážené dámy a páni,
S potešením sa zúčastňujem Moskovskej konferencie o nešírení jadrových zbraní. Vidím tu veľa známych tvárí – mojich kolegov-diplomatov, zahraničných predstaviteľov, súčasných a minulých vedúcich činiteľov medzinárodných organizácií, ktoré sa podieľajú na nešírení zbraní hromadného ničenia. Ďakujeme, že sa zúčastňujete na tomto, podľa nášho názoru, dôležitom podujatí.


Zvláštne poďakovanie patrí organizátorom - Centru pre energetiku a bezpečnosť na čele s jej riaditeľom A.V.Chlopkovym, s ktorým Ministerstvo zah raničných vecí má dlhodobú a plodnú spoluprácu. Budeme v tom pokračovať.
Za roky existencie sa fórum nesporne etablovalo ako pevná diskusná platforma, združujúca autoritatívnych zástupcov spoločenstva „nešírenia zbraní hromadného ničenia“ - diplomatov, príslušníkov armády, vedcov, expertov,- všetkých, ktorí sa venujú takým dôležitým aspektom globálnej bezpečnosti ako je nešírenie zbraní hromadného ničenia a kontrola zbrojenia.
1. júla budúci rok si pripomenieme 50. výročie otvorenia na podpisovanie Zmluvy o nešírení jadrových zbraní – oporného piliera súčasného medzinárodného bezpečnostného systému. Je poľutovania hodné, ale dnes sme nútení uznať, že režim, zriadený týmto dokumentom a ktorý bol zakladajúcim právnym prvkom pre rad dôležitých dohôd, prechádza zložitým obdobím a je vážne testovaný.
Do značnej miery je to zapríčinene skutočnosťou, že niektoré krajiny spochybňujú všeobecne uznávané normy a pravidlá, snažia sa využívať pre úzke záujmy výdobytky, ktoré sú výsledkom kolektívnych snáh a kompromisov.
Pociťujeme znepokojenie z neuspokojivých výsledkov s akými doteraz pristupujeme k Hodnotiacej konferencii o preskúmaní Zmluvy o nešírení jadrových zbraní (NPT). Deštruktívne kroky niektorých štátov, ktoré porušili konsenzus o návrhu výsledného dokumentu predchádzajúcej Hodnotiacej konferencie z roku 2015, spôsobili vážne škody na životaschopnosti Zmluvy, podnietili pomerne veľkú skupinu štátov k urýchlenému vypracovaniu dohody o zákaze jadrových zbraní, ktorá bola nedávno otvorená na podpis.
Pozícia Ruska je dobre známa - nemáme v úmysle pristúpiť k Dohode o zákaze jadrových zbrani (DZJZ). Jej stúpenci, vrátane, napríklad, organizácia „Medzinárodná kampaň za zákaz jadrových zbraní“ (ICAN), ktorá nedávno získala Nobelovu cenu za mier, zrejme vychádza so vznešeného chápania účelu – dosiahnuť čo najskorší zákaz jadrových zbraní. Ale nesmieme zabúdať, že úplné ich likvidovanie je možné iba v kontexte všeobecného a úplného odzbrojenia pod podmienkou zaistenia rovnakej a nedeliteľnej bezpečnosti pre všetkých, vrátane vlastn&ia cute;kov jadrových zbraní, tak, ako je stanovené v NPT. Predkladaný na podpis dokument o zákaze jadrových zbraní je vzdialený týmto zásadám, ignoruje nutnosť zohľadňovania všetkých faktorov, ktoré dnes ovplyvňujú strategickú stabilitu a môže mať tak destabilizujúci účinok na režim nešírenia. V dôsledku toho svet sa môže stať menej stabilným a predvídateľným.
Nie je dosiahnutá zhoda v názoroch na jednotlivé prvky existujúceho režimu nešírenia. Najmä nie je zrejmá perspektíva zriadenia zóny bez jadrových a iných typov zbraní hromadného ničenia ako aj ich nosičov (WMDF) na Blízkom východe. Ako viete, zriadenie tejto zóny bolo slávnostne prisľúbené v rezolúcii o Blízkom východe, prijatej na Hodnotiacej konferencii NPT už v roku 1995. Vzhľadom na zmarenie v poslednej chvíli konsenzu o príslušnom dokumente Hodnotiacej konferencie o NPT v roku 2015, bola premárnená reálna šanca smerovať, konečne, k dosiahnutiu cieľa. Sme presvedčení o tom, že nedostatok praktických kr okov v tomto smere, vrátane zo strany USA a Veľkej Británii, ktoré sú  spolu s Ruskom spoluzakladateľmi Konferencie o WMDF na Blízkom východe, bude mať negatívny dopad na základy NPT. Z našej strany budeme aj naďalej podporovať úsilia o zriadenie takejto zóny na Blízkom východe, spolupracovať so všetkými zainteresovanými krajinami a stranami. Zárukou úspechu podľa nás je dosiahnutie konsenzu ku konkrétnym problémom tejto otázky v širokom kontexte regionálnej bezpečnosti.
Doteraz nie je vyriešená otázka Zmluvy o všeobecnom zákaze jadrových skúšok. My, ako principiálni stúpenci tejto zmluvy, pokračujeme v práci na jej uplatnení. Vyzývame všetkých, ktorí o tom rozhodujú, predovšetkým známych 8. štátov, úspešne ukončiť podpisovanie a ratifikáciu Zmluvy, čo by významne prispelo k posilneniu režimu nešírenia jadrových zbraní.
Ďalšou spoločnou výzvou je terorizmus s používaním zbraní hromadného ničenia – WMDT, odpor proti ktorému si vyžaduje konsolidované úsilie medzinárodného spoločenstva. Samozrejme, že existujúce mechanizmy, ako sú CWC, BWC, rezolúcia BR OSN 1540 platia v plnom rozsahu pre odvrátenie možnosti získania zbraní hromadného ničenia (WMD) neštátnymi subjektmi. Na zabezpečenie spoľahlivej bariéry WMD-terorizmu je však potrebné zjednotiť protiteroristické normy. V tomto smere sme sa zamerali na čo najskoršie zaradenie do programu Konferencie o odzbrojení v Ženeve nášho projektu, navrhnutého e&s caron;te v marci 2016, o medzinárodnej konvencii pre potláčanie činov chemického a biologického terorizmu. Veríme, že táto iniciatíva, zodpovedajúca záujmom všetkých štátov bez výnimky, bude schopná pretrhnúť dlhotrvajúcu stagnáciu v ženevských jednaniach (mám na mysli Konferenciu o odzbrojení).
So znepokojením sledujeme pretrvávajúce pokusy zneužiť zdroje Medzinárodnej agentúry pre atómovú energiu (IAEA). Najmä snahy zmeniť ju na nástroj politického nátlaku alebo systém spravodajskej kontroly, rozšíriť platnosť mandátu pre aktivity, ktoré nesúvisia so štatutárnymi cieľmi a úlohami Agentúry, ako aj ukladať povinnosti overovania jadrového odzbrojenia, donucovať vykonávať kontrolu vojenských aktivít, nesúvisiacich s jadrovým materiálom.
Vychádzame z predpokladu, že IAEA, ako „hnací remeň“ režimu nešírenia jadrových zbraní, by mala zostať profesionálnym technickým mechanizmom dozoru garančných záväzkov, navyše zastávať ústrednú úlohu pri koordinácii medzinárodnej spolupráce v oblasti fyzickej jadrovej bezpečnosti (CNN), ktorá by mala byť dobrovoľná a nesprístupňovať citlivé informácie. Štáty by samostatne mali zodpovedať za zabezpečenie CNN na svojom území, vrátane určenia vhodných parametrov pre národné bezpečnostné systémy a opatrenia.
My sa zo svojej strany budeme snažiť, aby systém záruk Agentúry zostal objektívny, depolitizovaný, odôvodnený, opieral sa o medzinárodné právo a prispieval k upevneniu spoločných výdobytkov, takých ako Spoločný komplexný akčný plán týkajúci sa iránskeho jadrového programu. Medzinárodná agentúra pre jadrovú energiu ako jediný orgán, ktorý má splnomocnenie Bezpečnostnej rady OSN, uskutočňuje v Iráne pravidelné kontroly a potvrdzuje, že Irán prísne dodržiava svoje záväzky. Dúfame, že sa nám spoločne podarí zachovať a v plnom rozsahu využiť jedinečn&y acute; potenciál Spoločného akčného plánu. V každom prípade návrat k tej situácii okolo iránskeho jadrového programu, ktorá bola pred prijatím Spoločného akčného plánu, nie je možný. Znovuobnovenie sankcií Bezpečnostnej rady OSN absolútne neprichádza do úvahy.
Je jasné, že zmarenie Spoločného akčného plánu, navyše vinou jedného z najaktívnejších účastníkov tohto plánu, v podstate lídra skupiny 5+1, by bolo znepokojivým signálom pre celú architektúru medzinárodnej bezpečnosti vrátane perspektív na urovnanie jadrového problému na Kórejskom polostrove. Vyriešenie tohto problému si vyžaduje intenzívne diplomatické úsilie. Hlavnou úlohou v súčasnosti je zabrániť vojenskému konfliktu, ktorý by nevyhnutne viedol k obrovskej humanitárnej, hospodárskej a ekologickej katastrofe. Všetky zaangažované strany sa musia spr&aacut e;vať zdržanlivo. Pripomeniem, že v každej rezolúcii Bezpečnostnej rady OSN, ktorá bola doteraz prijatá vo vzťahu k jadrovému problému Kórejského polostrova, sú okrem sankcií obsiahnuté aj ustanovenia o potrebe vrátiť sa k rokovaniam. Neexistuje iná alternatíva ako diplomatické metódy urovnania tohto problému na základe dialógu medzi všetkými zainteresovanými stranami.
Vyzývame zodpovedných členov svetového spoločenstva, aby podporili myšlienky rusko-čínskej "cestovnej mapy" urovnania, ktoré sú sformulované v Spoločnom vyhlásení ministrov zahraničných vecí Ruska a Čínskej ľudovej republiky zo dňa 4. júla. Sme presvedčení, že realizácia tejto "cestovnej mapy" prispeje k zníženiu vojenskej aktivity a napätia na Kórejskom polostrove a celkove k vytvoreniu systému jednotnej a nedeliteľnej bezpečnosti v Severovýchodnej Ázii.
Mimoriadne nebezpečne pôsobia systematické pokusy niektorých krajín a vojensko-politických aliancií narušiť existujúcu rovnováhu v oblasti kontroly zbrojenia. Snahy o dosiahnutie vojenskej prevahy, o využitie silového faktora na dosiahnutie zištných geopolitických cieľov veľmi škodia strategickej stabilite. Jedným z kľúčových problémov sú v tejto súvislosti snahy USA a ich spojencov o vytvorenie globálneho súvislého systému protiraketovej obrany v Európe, ázijsko-pacifickom regióne a iných regiónoch, o rozmiestnenie elementov tohto systému tesne pri ruských a čínskych hraniciach.< /span>
V podstate bez odpovede zostávajú naše výzvy, aby sme spoločne riešili otázku eliminácie rizík súvisiacich so zväčšovaním kvalitatívnych a kvantitatívnych rozdielov v oblasti konvenčných zbraní v Európe. So znepokojením napríklad sledujeme realizáciu plánov na modernizáciu jadrových bômb rozmiestnených v Európe, vrátane zvyšovania ich presnosti a možného zníženia ich sily. Obavy vyvoláva aj úsilie členských krajín NATO o zavedenie leteckých prostriedkov dvojakého použitia, určených tak na obyčajné, ako aj na jadrové ciele. Všetko toto nesie so sebou riziko zníženia prahu použitia jadrových zbraní. Dôsledne vystupujeme za stiahnutie amerických jadrových zbraní na americké teritórium, za ukončenie tzv. "jadrových misií" NATO, ktoré v rozpore so Zmluvou o nešírení jadrových zbraní počítajú so zapojením nejadrových členov aliancie do plánovania a získavania návykov v oblasti používania jadrových zbraní.
Zložitá je situácia okolo Zmluvy o likvidácii rakiet stredného a kratšiehodoletu. Neraz sme potvrdili, že sme zástancami jeho plnenia. Hovorili sme, že sme ochotní diskutovať o obavách zmluvných strán, tak našich, ako aj amerických. Žiaľ, vo Washingtone naďalej vytrvalo fabrikujú voči nám nepodložené obvinenia a odmietajú ich konkretizovať. Taký prístup neprispieva k riešeniu problémov okolo Zmluvy. Naopak, vzniká podozrenie, že skutočným cieľom ta kých "podvrhov" je vykresliť Rusko ako podlého porušovateľa medzinárodných záväzkov, zatiaľ čo o vlastnej bezcharakternosti sa pomlčí.
Naše výsostne konkrétne námietky voči USA v súvislosti so Zmluvou olikvidácii rakiet stredného a kratšieho doletu sú dobre známe a odborníci ich bezpochyby chápu. Inak o politickom prístupe k tejto situácii sa včera veľmi jasne vyjadril prezident Ruskej federácie V. V. Putin na Valdajskom fóre.
Na strategickú stabilitu negatívne vplývajú aj ďalšie faktory. Keďže neexistuje zákaz na rozmiestňovanie zbraňových systémov vo vesmíre (samozrejme okrem zbraní hromadného ničenia), čelíme hrozbe, že kozmos sa môže stať miestom vojenského súperenia. Takýto vývoj situácie nesmieme pripustiť. Aby sa tomu zabránilo, o to sa snaží rusko-čínsky návrh zmluvy o nerozmiestňovaní zbraní vo vesmíre, ako aj naša iniciatíva nerozmiestňovať zbrane v kozme ako prví, ktorú okrem Ruska podporuje ďalších 16 štátov.
Vážení kolegovia,
Režim nešírenia je vecou kolektívnej zodpovednosti celého svetového spoločenstva. Rusko má v úmysle dôsledne presadzovať pozitívny program v záujme zabezpečenia stability celého režimu. Sme ochotní spoločne cieľavedome pracovať s každým, komu nie je ľahostajná jeho budúcnosť, kto má záujem na upevnení svetového mieru a bezpečnosti.
Ďakujem vám za pozornosť. Som pripravený odpovedať na vaše otázky.
Otázka: Vyslali ste do Washingtonu veľmi skúseného veľvyslanca. Má veľké skúsenosti v oblasti vedenia rokovaní so Spojenými štátmi o odzbrojení. Nedostal od vás pokyn obnoviť dialóg s Američanmi v tejto sfére?
S. V. Lavrov: Za posledného poldruha roka náš dialóg s Američanmi naozaj ustrnul. Stalo sa tak ešte za čias vlády B. Obamu. Vtedy veľa vecí zavislo vo vzduchu, nie našou vinou, ale to je iná téma. Po tom, ako prišiel do Bieleho domu D. Trump, naznačili sme, že sme pripravení obnoviť dialóg vo všetkých smeroch, pričom sme chápali, v akej situácii prevzala Trumpova administratíva vládu, pod akým nepredstaviteľným tlakom sa ocitla a akým obvineniam musela čeliť. Tí, čo volili kandidáta demokratickej strany, sa doteraz pokúšajú vyliať si na nej svoju zlosť. Preto sme chápali, že administratíva D. Trumpa je v zložitom postavení a vyjadrili sme ochotu obnoviť dialóg v tých smeroch a v tom rozsahu, aký bude prijateľný a vyhovujúci pre administratívu D. Trumpa. Hovoril som o tom s prezidentom Spojených štátov, keď ma prijal vo svojej Oválnej pracovni na jar tohto roku. Rovnako sme o tom hovorili ešte mesiac pred mojou cestou do USA s americkým štátnym sekretárom R. Tillersonom, ktorého počas návštevy Ruska prijal v Moskve prezident V. V. Putin.
Ako viete, vznikol napokon kanál na úrovni zástupcov šéfov zahraničnopolitických rezortov S. A. Riabkova a T. Shannona, ktorý okrem iných otázok v kontexte nášho posledného stretnutia, mal slúžiť aj na to, aby sa zistilo, ako napredujeme v problematike strategickej stability. Základným programom tohto kanálu boli dvojstranné problémy a ako zabrániť tomu, aby sa táto špi rála konfrontácií nevymkla spod kontroly. Opakujem, v septembri sa uskutočnil špeciálny rozhovor o otázkach strategickej stability, najmä o plnení Zmluvy o opatreniach na ďalšie zníženie a obmedzenie strategických zbraní medzi Ruskou federáciou a Spojenými štátmi z roku 2010 a Zmluvy o likvidácii rakiet stredného akrátkeho doletu. 
Dialóg pokračuje. Nedá sa povedať, že môžeme rátať s dosiahnutím konkrétnych, významných výsledkov v najbližšej budúcnosti, ale dialóg sa aspoň obnovil a bude pokračovať po vzájomných bilaterálnych kanáloch, ako aj v kontexte mechanizmov na verifikáciu Zmluvy o obmedzení a znížení počtu strategických zbraní a Zmluvy o likvidácii rakiet stredného a krátkeho doletu.
Otázka: Myslím si, že v tomto všetci s Vami súhlasia: jadrovú dohodu s Iránom treba zachovať. Jedna z hrozieb, ktorá je s ňou spätá, súvisí s otázkami verifikácie takzvanej časti „T“[1]. Мá zmysel upevniť mandát Medzinárodnej agentúry pre atómovú energiu (MAAE) pri verifikácii plnenia téz časti „T“?
S. V. Lavrov: Nedá sa upevňovať niečo, čo neexistuje. Medzinárodná agentúra pre atómovú energiu nemá mandát na verifikáciu časti „T“. To to odzrkadľuje konsenzus, ktorý bol dosiahnutý na rokovaniach „šestky“[2] s Iránom za účasti EÚ a ktorý bol jednohlasne zakotvený v rezolúcii BR OSN. Vychádzam z toho, že zmeny ktorejkoľvek časti tohto konsenzu si vyžadujú súhlas všetkýc h členov „šestky“, a, samozrejme, Iránu. Rovnako ako naši európski kolegovia, i ja som presvedčený, že akékoľvek pokusy začať takýto rozhovor môžu pochovať veľmi dôležitú dohodu v sfére strategickej stability a nešírenia jadrových zbraní.
Otázka: Na podobných stretnutiach sa ľudia obratne vyhýbajú problémom súvisiacim s odzbrojením. Ide o nejaký jednotný postoj elít v súvislosti so Zmluvou o nešírení jadrových zbraní? Bránia nám dosiahnuť tieto ciele.
S. V. Lavrov: To, čo som od Vás počul, nie je otázka, je to skôr filozofická úvaha. Myslím si, že sa predsa len musíme riadiť ustanoveniami Zmluvy. V tom zmysle je zásadné zachovať smer k ďalšiemu znižovaniu jadrových zbraní, smerovať tak k jadrovému odzbrojovaniu, ale v kontexte všeobecného znižovania zbrojenia. Včera o tom veľmi podrobne hovoril prezident V. V. Putin na zasadnutí diskusného klubu „Valdaj“.
Nemôžeme ignorovať úspechy vojenského myslenia a priemyslu, ku ktorým došlo už po tom, ako Zmluva o nešírení vstúpila do platnosti. Bolo by absolútne nezodpovedné ignorovať súčasné prostriedky vedenia vojny. Tí, čo iniciovali Dohodu o zákaze jadrových zbraní, vykročili presne cestou ignorovania reá lnych hrozieb, ktoré vznikajú pre strategickú stabilitu a bezpečnosť v dôsledku vytvárania nových, efektívnych druhov smrtonosných zbraní. Preto vlastne ani neviem, čo by som dodal. Zmluvu o nešírení jadrových zbraní treba zachovať. Nesmie sa dopustiť, aby vznik druhého paralelného režimu v oblasti nešírenia jadrových zbraní umožnil tým, čo by s týmto problémom chceli špekulovať, hrať hry, rozhadzovať rukami a pritom tvrdiť, že budeme pokračovať v línii, ktorá berie do úvahy existenciu dvochnavzájom si protirečiacich dokumentov. Podľa mňa je dôležité toto nebezpečenstvo vidieť a nepripustiť, aby nás všetkých ovládlo.
Otázka: Pred dvoma týždňami vo Washingtone senátor S. Nann vyhlásil, že na to, aby došlo k posunu vpred v otázke kontroly zbrojenia, nestačí pracovať na úrovni administrácií prezidentov USA, Ruska a zahraničnopolitických rezortov týchto dvoch krajín. Treba pracovať s Kongresom USA, pretože on musí schváliť každú novú zmluvu v tejto oblasti. Aký je na to V& aacute;š názor?
S. V. Lavrov: Počet hráčov musí byť ešte väčší, pretože v prípade otázky nešírenia jadrových zbraní a strategickej stability svoje predstavy prezidentom nepredkladajú len ministerstvá zahraničia, ale robí sa tak v súčinnosti s ministerstvami obrany, aj u nás je povinná účasť štátnej korporácie „Rosatom“, FSB – Federálnej bezpečnostnej služby – je to medzirezortný proces. Niet pochýb o tom, že od toho, nakoľko efektívne v prípadnom balíku dohôd medzi Ruskom a USA budú vyjadrené záujmy tvojho štátu, závisí, nakoľko pozitívnou bude reakcia v parlamente. Preto, samozrejme, s parlamentom treba pracovať.
Vidím, ako sa administratíva D. Trumpa usiluje pracovať s parlamentom a ako sa tomuto úplne normálnemu procesu pokúšajú prekážať tí, čo Kongres nevyužívajú na hájenie záujmov USA, ale usilujú sa robiť neprekonateľné ťažkosti samotnému D. Trumpovi a jeho administrácii. Kým tieto hry pokračujú, pochybujem, že je možné od Kongresu získať objektívnu reakciu na tie či oné dohody, keď k tomu ešte zvážime, že ho pochytil záchvat rusofóbie.
Otázka: Ako by Rusko, okrem usporiadania podobnej Konferencie, mohlo konkrétnejšie prispieť k dosiahnutiu výsledkov na hodnotiacej konferencii Zmluvy o nešírení jadrových zbraní v roku 2020?
S. V. Lavrov: Bolo také heslo: „Nepýtaj sa, čo môže krajina urobiť pre teba. Spýtaj sa seba, čo môžeš ty urobiť pre ňu“.
Už nás obviňujú nielen zo zasahovania do amerických volieb. Švédsko už hovorilo o nebezpečenstve, že voľby, ktoré budú v tejto krajine na budúci rok, budú predmetom záujmu ruských hackerov. Hovorili o tom i Francúzi, aj mnohí ďalší. Obviňujú nás z toho, že blokujeme plnenie Minských dohôd o Ukrajine, hoci sa tam uvádza že 90% zo všetkých bodov má plniť prezident P. A. Porošenko. Začali nás obviňovať z toho, že sýrske urovnanie z&aacu te;visí od Ruska a momentálne si počíname nesprávne. Chvalabohu, v ostatnom čase tieto tvrdenia mierne ustali. Hovorí sa tiež, že nesieme zodpovednosť aj za severokórejský problém, pretože, ako povedal D. Trump, Čína to nezvláda. Teraz nám začínajú robiť výčitky aj v tejto súvislosti.
Pokus formulovať otázku, ktorá môže obsahovať narážku na to, že závisí od Ruska, či hodnotiaca konferencia bude úspešná, je podľa mňa celkom nekorektné. Naše úsilie o  budovanie konsenzu som v hlavných obrysoch načrtol na poslednej Konferencii. V sále sedí riaditeľ Odboru MZV Ruska pre nerozširovanie a kontrolu nad zbrojením M. I. Uľjanov, ktorý sa potom celkom iste bude môcť vyjadriť k veci podrobnejšie.
 
S obrovským úsilím sa podarilo dospieť k vzájomnému porozumeniu v tom, ako začať rokovania o vytvorení zóny bez zbraní hromadného ničenia na Blízkom východe. Boli zohľadnené všetky zložky kompromisu, vrátane obáv Izraela (nebudem zachádzať do podrobností). A práve tí spoluorganizátori Konferencie, ktorí sa veci mali venovať spolu s nami, sa v skutočnosti stali „brzdou“ prijatia tohto mimoriadne dôležitého dokumentu.

Nám nechýba dobrá vôľa. Aj teraz na rokovaniach, prebiehajúcich v kontexte hodnotiaceho procesu, naďalej pretláčame túto iniciatívu, hľadáme dodatočné riešenia, ktoré by pomohli prekonať vzdor. Dúfam, že keď ste v kontakte s Američanmi či Britmi, tiež ich pozornosť obraciate na to, že je nevyhnutné zabezpečiť úspech hodnotiaceho procesu. Ak znova, už 35 rokov po prijatí rozhodnutia o zvolaní takejto Konferencie, utrpíme neúspech, tak si myslím, že zasadíme režimu nešírenia veľmi vážny úder a vložíme veľký tromf do rúk tých, čo ho chcú rozvrátiť.
Otázka: Rusko a USA už podnikli dôležité kroky v procese jadrového odzbrojenia. Očakávate, že odzbrojenie bude pokračovať ako dvojstranný proces týchto dvoch krajín alebo predpokladáte, že sa rozšíri a vtiahne ďalšie krajiny, ktoré vlastnia jadrové zbrane?
S. V. Lavrov: Platnú Zmluvu sme splnili. Vo februári 2018 nastane zmluvne stanovený termín, ku ktorému to USA a Rusko majú potvrdiť. Potom budeme rozmýšľať o pokračovaní platnosti tejto zmluvy a ďalších krokoch.
Som presvedčený, že   dialóg medzi Ruskom a USA o strategickej stabilite bude pokračovať, ale zároveň si je dosť ťažko predstaviť situáciu, že by sa nové, zatiaľ ešte len hypotetické (potenciálne, eventuálne) kolo rokovaní o ďalšom znižovaní jadrového arzenálu, konalo len v bilaterálnom formáte. Čísla, uvedené v platnej Zmluve, už skutočne približujú arzenály USA a Ruska k tým parametrom, ktoré dosiahli iné krajiny vlastniace jadrové zbrane.

Co volič chtěl a od starých stran nedostal

$
0
0
Radim Valenčík
31.10.2017 VašeVěc

V těchto volbách chtěl volič slyšet pravdu. Pravdu o tom, co se děje a co dělat. Každý normální člověk se neustále setkává s tím, že se staré problémy neřeší a nové, které ho ohrožují ještě více, objevují. Žijeme v době, kdy se "něco děje". A volič chtěl slyšet, co se děje. A také co s tím.

Místo odpovědi mu staré strany nabídly programy starého typu: Programy definování priorit, rozuměj nevážně myšlených slibů. S tím má občan více než dostatek zkušeností, a proto staré strany poslal k šípku. Již proto, že projevily necitlivost k tomu, co on sám cítil. Necitlivost, jak si občan vyložil, které je projevem jejich papalášství. A asi měl pravdu. Šíbři stran se skutečně odtrhli od lidí, ztratili s nimi kontakt, přestali cítit to, co lidé cítí, a reakcí na volební debakl to většina z nich – až na čestné výjimky – potvrzuje. Jsou úplně mimo.

Protože ani KSČM nenabídla program, který by vycházel z identifikování příčin rychle se množících problémů, začal ji volič podezírat z konformismu vůči establishmentu a hledal alternativu. ČSSD se ke slouhovství současné globální moci přihlásila, tak to odskákala nejvíce. ODS trochu pomohl euroskepticismus, byť rovněž limitovaný globálním slouhovstvím.

"Za všechno může Putin!", které znělo z krajního prava, zabralo asi tak jako "Za všechno může kapitalismus!", které znělo z krajního leva. Občan správně vycítil, že příčina problémů je někde jinde a že se ji staré politické strany svou hrou snaží spíše překrýt.

A tak volič hledal. Nemohl přehlédnout Babiše, proti kterému se spikli všichni darebáci. A Babiš odolal. Dvakrát frontální útok za pomoci mediálního mainstreamu, dvakrát prodemonstroval svou sílu. No nevolte ho, když je to aspoň naděje, že může něco změnit. A viděl také Okamuru, který mu nabídl aspoň něco – kousek spoluúčasti na budoucím řešení problémům formou přímé demokracie. Nebylo to moc, nebylo to objasnění příčin problémů, ale pořád lepší než sliby, že za občana někdo něco a pro něj udělá. Na takovýto přístup dělání z občana hlupáka už byl občan alergický.

Méně zkušení – a nebyli to jen mladí, ale i ti, kteří se dříve o politiku příliš nezajímali – hledali také něco nového a neposkvrněného. Nenašli nic jiného než Piráty. Proč právě je, když byla i řada jiných nabídek? Ze zajímavého důvodu, které si nikdo z mainstreamových komentátorů nepovšimnul, ale který normální lidé velmi dobře vycítili. Piráti totiž (aniž by si to sami uvědomili) ve svém programu i v předvolebním chování vyjádřili nejen kritičnost vůči establishmentu, ale i určitou pokoru, určitou ochotu učit se za pochodu ze zkušeností, které budou získávat, z toho, co je čeká v politickém světě, o kterém si nedělají iluze, do kterého však vstoupili. A dokonce se zatím tak i chovají. Nejsem si jist, zda jim to vydrží, ale může se jim to podařit.

Čas nelze zastavit a v důsledku jeho plynutí se doba mění. Volič je už nyní zkušenější a náročnější. Už nechce slyšet jen to, jaké jsou příčiny problémů. Už se chce konečně začít podílet na jejich řešení. Je nejvyšší čas. A k tomu nestačí, aby mu problémy někdo pojmenoval, už chce ucelenější představu o cestě jejich dlouhodobého překonávání. Ví, že to bude běh na dlouhou trať. Proto požaduje ucelenou, realistickou, srozumitelnou a také optimistickou vizi. Vždyť nakonec přece musí všechno dobře dopadnout. Vždyť přece kvůli tomu tady jsme.

Budou turbulence, budoucí vývoj lze obtížně odhadovat. Ale naše říjnové volby ukázaly, že náš občan, náš volič ve své velké většině došel k pochopení doby dál, než kdekoli jinde v EU. Volil rozumem a selhávání EU, migrační krize, lithium apod. bral jen jako dílčí projev komplexu problémů, na jejichž řešení se bude muset podílet. Občan se probudil a začal žít. I ten, který dříve s politikou nechtěl mít nic společného. Buďme na to hrdí a využijme mimořádně příznivé situace.

A také se dobře dívejme a pamatujme si ty, kteří nic nepochopili, kteří se zpupně považovali za elitu, ale ke skutečně elitě měli vždy hodně daleko. Ti jsou nyní výsledkem voleb – jak sami říkají – "zděšeni". Ve skutečnosti jsou vyděšeni z toho, že našinec chápe současnou realitu mnohem přesněji než ti, kteří si zvykli na to, že jejich "veledušství" (schopnost vyjadřovat se ke všemu) oslavované mediálním mainstreamem se projevilo jako obyčejné nabobství a hlupáctví.

- - -

Ladislav Žák: Šance pro levici…

$
0
0
Ladislav Žák
31.10.2017  VašeVěc


KSČM a ČSSD, které si po dlouhá léta zcela neoprávněně uzurpovaly atributy levicových stran v české politice ve volbách propadly. Navíc přijímaly spokojeně tuto „levicovou“ roli od lidí, kterým velmi záleželo na tom, aby levice byla v českém parlamentním životě reprezentována opravdu jen formálně.
Dokonalou parodií na levici pak byla oranžová frakce DOLEVA, která však tentokrát zřejmě neoklamala nikoho. K tomu je třeba připočítat i chování českých Zelených, kteří jsou tradiční ozdobou klubu nepřátel všeho levicového. I dnes jsme svědky komentářů na téma, že levice utrpěla debakl nebo Waterloo, ale to je jenom další manipulace. Levice v těchto volbách nic neprohrála, protože v nich vůbec nekandidovala. Čest několika výjimkám na kandidátkách celé řady stran a některé z nich se dokonce zuby nehty udržely i na kandidátkách KSČM a ČSSD…

Dění v obou stranách po volbách nenaznačuje, že by si v nich někdo uvědomoval programovou prázdnotu a je patrné, že se chystá opět pouze souboj o koryta. Korýtka to jsou podstatně mělčí a prázdnější než tomu bylo v minulosti. Pro menší nebo méně žravý brav toho je však ještě dost. Je zbytečné to nějak komentovat. Skutečností je, že bez dlouhodobé systematické práce se politickou sílu, která by dokázala čelit současnému dobře placenému politickému mainstreamu, tlačeného médii a nadaného neomylností, vytvořit nejde. Bude to o to těžší, protože už i Andrej Babiš a jeho ANO sní o solidaritě, tedy když náhodou spí… Psal jsem o tom už ve svém článku s názvem Vybydlená levice. Jen ho doplním v tom smyslu, že „vybydlená chatrná stavba levice“ v článku zmiňovaná, právě spadla.

Ani KSČM ani ČSSD nemají v současné době dost sil, aby bránily vzniku něčeho, co by dávalo lidem kromě zisku, individuálního prospěchu nebo tupého protestu ještě jiný smysl. KSČM je s vysokou jistotou na odchodu ze scény a ČSSD zůstane stranou bezzásadovosti a oportunismu do té doby, dokud se to bude poslednímu socanovi vyplácet. Je stále více patrné, že nemá dost lidských zdrojů, které by její chování mohli nějak změnit… Hlasy, které volají po změně, patří lidem, kteří jsou stejní, ne-li horší, než ti dosavadní. Kdo viděl závěr filmu „Vražda v hotelu Excelsior“ si umí dobře představit, jak bude personální obměna ČSSD vypadat. KSČM se naproti tomu změní a stane se nepřijatelnou…

Je načase něco zkusit… Je tu konečně šance pro skutečně jiné řešení… Padlé stromy ČSSD a KSČM mohou dát v politickém lese život a světlo něčemu novému.

- - -

Německo se rozštěpilo na východ a západ - jako Ukrajina

$
0
0

Jelena Ostrjaková
31. 10. 2017        zdroj
Téměř polovina německého obyvatelstva (37 milionů lidí) představuje potenciální "protestní elektorát", jehož značná část, jako na Ukrajině, žije na východě. Je to uvedeno ve zprávě Nadace progresivní politiky "Po Merkelové: "zkáza bohů" německé politiky". "Volební mapa Německa se velmi podobá té ukrajinské, zaznamenává zřetelné rozdělení na východ a západ. Na rozdíl od "západních" se "východní" nepodrobovali "multikulti" propagandě již ve školních lavicích, proto aktivněji reagují na politiku oficiálního Berlína", uvádí se ve zprávě.


Kromě toho autoři poznamenávají, že důležitou úlohu při posledních volbách do Spolkového sněmu sehrálo 5 milionů rusky mluvících emigrantů z bývalých sovětských zemích, uvádí korespondent PolitNavigatora.

"Převážná část se skládá z "ruských Němců", sovětských Židů, "ruských žen" a jejich dětí. Většina z nich neschvaluje politiku destrukce toho Německa, do kterého kdysi odjela", je řečeno ve zprávě.

Autoři předpokládají, že německý Bundestag bude v roce 2017 posledním funkčním obdobím parlamentu, v němž dominují zástupci "klasických" centristických stran.

"Bude to poslední období kancléřství Angely Merkelové. Příští stranický a politický model bude zahrnovat z velké části zástupce antimainstreamových stran, zvolených hlasy protestního elektorátu, nespokojeného s aktuální situací", konstatuje zpráva.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Výhody demokracie

$
0
0
Jaroslav Loudil
31. 10. 2017    (redakce NR se neztotožňuje se všemi názory autora)
Politici a ideologové Západu šíří po světě v současné době ideu, že liberální demokracie je vhodná forma vlády pro všechny státy a oblasti světa. Všichni lidé na světě po ní prý strašně touží a jenom zlí diktátoři dnes už jenom - "s obrovskými obtížemi" - zadržují masy utlačovaných obyvatel silou zbraní a poprav , aby liberální demokracii konečně nezískali. Někteří američtí prezidenti dokonce zaveleli svým útočným invazním žoldákům, aby tuto demokracii přinesli na hlavních tanků do oblastí ovládaných diktátory.


Zvláště se v tomto směru vyznamenal mezinárodní zločinec G.W. Bush /kterého později na své území odmítl vpustit třeba Londýn či Švýcarsko , s tím, že pokud přiletí, tak bude jako zločinec zatčen rovnou na letišti a převezen do vazby. Zločinec G.W.Bush jak známo býval ještě nedávno skvělým - "Druhem ve zbrani v budování demokracie" - u svého servilního poskoka a amerického leštiče klik Václava Havla.

Někteří západní ekonomové dokonce "zkoumají" v jakém stádiu vyspělosti ekonomiky a bohatství národa se masy : "uvědomí, vzbouří " a svrhnou diktátory , aby si zavedli liberální demokracii. Jsou uváděny údaje 8000 až 10 000 Dolarů na hlavu nominálního HDP. Čína má právě přes 8000 USD/obyvatele. Že by tedy svržení čínského vedení bylo už za dveřmi ?? Bude svrženo vedení nejúspěšnější ekonomiky světa za účelem - "zavedení demokracie"? Osobně se nedomnívám, že by po demokracii mohl v Číně někdo vážně toužit. Snad jen hrstka intelektuálů, která po nocích poslouchá vysílání Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky. Čína by si totiž zaváděla něco, co se dnes nalézá ve stále větší krizi a rozkladu. To by museli být padlí na hlavu ! Mnohde se šíří - "neliberální demokracie" , viz.Maďarsko a Polsko, Egypt se po krátkém období demokracie vrátil k diktatuře, ....atd. My v ČR jsme si zvoli miliardáře Babiše, který chce zemi řídit jako firmu .

Dnes se i v Evropě šíří mezi lidmi požadavek : "Mít za svými zády silného, tvrdého, nekompromisního vůdce", který se nepárá s maličkostmi a jde tvrdě za národními zájmy. Odstrašujícími příklady opaku je Merkelová, Hollande, Macron, Juncker, ... Nikdo si jistě nepřeje nového Hitlera či Pinocheta , ovšem Orbán s Putinem se dají jako vzory použít. Dokonce i Paroubak byl silný vůdce ČSSD ve srovnání s úředníkem Sobotkou, nevýraznou šedivou myší naší politiky, která ČSSD dovedla na 7 % z dřívějších 32 %.

My stavíme dálnici do Hradce 37 let, protože si jedna farmářka postavila hlavu. Spadlý most ve Studénce vyšetřujeme skoro celé desetiletí , miliony v krabici pana Ratha je problém doslova nad síly naší justice !! Kdo se nám všem směje je obviněný. Tak "pracuje" liberální demokracie.

Nedávno se v čínském Ujgursku dopustila skupina islámských teroristů atentátu . Po jejich stopě do hor vyrazila speciální protiteroristickýá čínská skupina. Když se vrátili, tak se jich ptali nadřízení : "Kolik jste přivezli zadržených k výslechu ??" Odpověď :" Nikoho. Všechny jsme je odkrouhli na místě. Takže nepřežil nikdo."

Před pár lety byl v Číně z korupce usvědčen stranický boss komunistické strany v Pekingu. Dostal trest smrti, byl postaven ke zdi a popraven. Těžké rozhodnutí, ovšem lidé dole pak vidí, že beztrestnost za korupci nexistuje ani v nejvyšších patrech komunistické strany. Rudá knížka vás tam neochrání před kulkou do hlavy za rozkrádání. Když vidím naše - "kauzy", tak mám pocit, že je korupce řešena efektivněji v totoalitě, jak v liberálních demokraciích.

P.S. A ještě k onomu limitu 8000 Dolarů na hlavu, kdy si lidé prý- "vynutí" - nástup liberální demokracie. Katar má dnes 60 000 na hlavu, Saudská Arábie - přes 20 000 a já tam zatím žádný - "Nástup liberální demokracie nevidím" !!

Multikulturalismus v troskách: Evropa pohřbívána islámem. Půl miliónu ženských obřízek. Bojujeme v Afghánistánu proti tomu, co si taháme domů. Důvod pro brexit? Imigranti s německými pasy. Co když přijdou?

$
0
0

Giulio Meotti
31.10. 2017   Protiproud
Komentář k současné situaci v Západní Evropě, která se dále plní muslimskými ghetty, a srovnává multikulturalismus s těmi nejničivějšími ideologiemi v dějinách


Oficiální statistiky Evropské unie o terorismu jsou dramatické:
"V roce 2016 bylo reportováno členskými zeměmi EU celkově 142 teroristických útoků hlášených osmi členskými zeměmi EU. Velká část z nich byla neúspěšných a zmařených ale byly zde i dokončené a úspěšně provedené útoky. Víc jak polovinu z nich (76) hlásilo Spojené království. Dalšími zeměmi byly Německo 5, Belgie 4 a Nizozemsko 1. Teroristické útoky měly na svědomí 142 obětí a 379 zraněných. V roce 2016 bylo za teroristické činy zatčeno 1.002 osob."

Všechny tyto země se pokoušely integrovat muslimské komunity, ale všechny došly ke stejnému konci. "Dokud tohle bude pokračovat, neúspěšná integrace bude pro Evropu představovat smrtelnou hrozbu," napsal Wall Street Journal po bombovém útoku, který v Manchesteru zabil 22 lidí. Podle nové knihy francouzského reportéra Alexandra Mendela, "Partition: A Chronicle of the Islamist Secession in France" ("Rozdělení: Kronika islamistické secese ve Francii"), multikulturalismus vede k rozdělení evropských společností.
Pohřbívání islámem

Rovněž vede k neustálým vlnám teroristických útoků. Minulý srpen v jediném dni zabili islamisté 20 Evropanů v Barceloně a Finsku. O měsíc později byly zabity dvě dívky v Marseille a v Birminghamu a šíitský chlapec byl brutálně zraněn. To všechno představuje smrtelnou sklizeň evropského multikulturalismu. Jedná se o nejvíce romantizovanou a svůdnou evropskou ideologii od komunismu.

Existuje "stále více a více 'oddělených komunit', které hnízdí uvnitř národů na celém Západě", napsal nedávno americký historik Andrew Michta.


"Vznik těchto enkláv, posilovaný elitami prosazovanou politikou multikulturalismu, a politikou potlačování západní kultury vede k rozpolcení západní společnosti."

Pouze dvacet minut odděluje Marais, elegantní čtvrť Paříže, kde sídlí redakce Charlieho Hebda, a Gennevilliers od předměstí, kde sídlí 10.000 muslimů, kde se narodili a byli vychováváni bratři Kouachiové, kteří zastřelili karikaturisty Charlieho Hebda. V Birminghamu leží předměstí Sparkbrook, které vyprodukovalo desetinu anglických džihádistů. Všechna největší města Evropy mají oddělené enklávy, kde se nyní rozšiřuje islámský apartheid.


Tady burky a vousy něco znamenají. Oblékání vždy symbolizovalo loajalitu vůči životnímu stylu a civilizaci. Když Mustafa Kemal Atatürk zrušil kalifát v Turecku, zakázal vousy pro muže a závoje pro ženy. Šíření islámských symbolů v ghettech Evropy nyní poukazuje na oddělení těchto předměstí od zbytku země. Nový vůdce britské strany nezávislosti (UKIP) Henry Bolton nedávno uvedl, že Británie je "pohřbívána" islámem a "zaplavována" multikulturalismem.

Slepota


"Multikulturalismus", podle bývalého arcibiskupa z Canterbury, lorda Careyho z Cliftonu, "vedl k vraždám ze cti, ženské obřízce a zavedení práva šaría v některých lokalitách ve Velké Británii." V rámci evropského multikulturalismu muslimské ženy ztratily mnoho práv, které měly mít v Evropě. Čelí "zločinům zneuctění" za to, že se odmítly zahalovat, za to že se oblékají v západních oděvech, za to že se setkávají s křesťanskými přáteli, pro konverzi k jiné víře, pro snahu o rozvod, pro odpor k tomu, že jsou doma bité a pro to, že jsou příliš "nezávislé".

Jednou z velkých ironií multikulturalismu je: Pět evropských členů NATO nyní bojuje v Afghánistánu proti Talibanu, který zotročuje ženy, zatímco v Evropě se stejné věci dějí v jejich vlastních ghettech.

V rámci multikulturalismu se začalo docházet k časté polygamii, spolu s mrzačením ženských pohlavních orgánů (500.000 případů v celé Evropě). Multikulturalismus je ve skutečnosti založen na legalizaci paralelní společnosti založené na právu šaría, které je založené na odmítání západních hodnot, především rovnosti a svobody.

Kromě toho strach z "porušování práv" islámských menšin vedl k úmyslné slepotě. To se stalo v Rotherhamu, městě v severní Anglii, kde žije 117.000 lidí, kde bylo umožněno pokračovat v masovém znásilňování nejméně 1.400 nezletilých dívek ze strany "znásilňujících gangů pákistánského původu" po mnoho let.

V rámci multikulturalismu rovněž vzrostl antisemitismus, zejména ve Francii. Francouzský týdeník L'Express věnoval celý článek otázce "nové nemoci francouzských Židů".
Selhání

Všechna nedávná politická zemětřesení v Evropě jsou důsledkem selhání multikulturalismu. Jak řekl britský historik Niall Ferguson, hlavním důvodem pro Brexit bylo přistěhovalectví.



"Mnozí lidé se ve Velké Británii podívali na uprchlickou krizi v Evropě a pomysleli si: pokud dostanou německý pas, přijdou do Británie a my nebudeme schopni je zastavit. To byla klíčová otázka pro voliče a legitimní, protože Němci otevřeli dveře obrovské migraci z muslimského světa. Kdybyste se na tyto věci podívali ze Spojeného království, reakce by byla: počkejte chvíli, co když přijdou sem?"

V Nizozemí je vzestup Geerta Wilderse přímým důsledkem vraždy filmaře Thea van Gogha holandským islamistou a lidové reakci proti multikulturalismu, která pak následovala. Ve Francii byl politický vzestup Marine Le Pen spojen se dvěma lety velkých teroristických útoků, kdy bylo zavražděno 230 francouzských občanů.


Navíc mimořádný úspěch strany Alternativa pro Německo (AfD) v nedávných německých volbách je důsledkem smrtelného rozhodnutí kancléřky Angely Merkelové o otevření dveří více než milionu uprchlíků a migrantů. Beatrix von Storch, představitelka AfD, právě řekla BBC, že "islám nepatří do Německa". Vysvětlila, že je jedna věc, když se dovoluje muslimům soukromě kázat svou islámskou víru, a druhá věc je tolerance politického islámu, který se snaží změnit německou demokracii a společnost.

Evropské elity zavíraly oči, zatímco muslimští radikálové porušovali práva svých vlastních lidí. Mnoho islamistů pak zaklepalo na dveře Evropy se stále větším odhodláním. Multikulturalismus zabíjí a destabilizuje Evropu tak, jak to dělal nacismus a komunismus.

Moskva upozornila USA na červenou čáru, za kterou nelze na Donbasu jít

$
0
0
Olga Kozačenková
1. 11. 2017    zdroj
Zvláštní vyslanec ministerstva zahraničí USA Kurt Volker, který navštívil Kyjev, se snaží vštípit důvěru v ukrajinské vedení. Takové stanovisko vyjádřil v komentáři pro Moskovského komsomolce šéfredaktor časopisu Národní obrana Igor Korotčenko, když hodnotil nejnovější protiruské výpady Volkera. "Volker dává Porošenkovi pravidelně politické injekce v podobě veřejných prohlášení, aby se prezident Ukrajiny cítil jistěji v obtížné situaci, která se nyní v zemi vyvíjí. 

Za prvé, Rusko okamžitě zablokuje americkou rezoluci v Radě bezpečnosti OSN, pokud v ní bude řečeno, že hranice má být předána pod kontrolu mírových sil. Existují Minské dohody, v nichž je v bodech uvedeno, co má Kyjev dělat pro vyřešení konfliktu. Volker si může říkat, co chce, ale Moskva nebude nic z toho akceptovat, pokud to nebude odpovídat dříve uzavřeným dohodám. Jak jen bude rusko-ukrajinská hranice na Donbasu uzavřena, ukrajinská armáda tam vtrhne, aby začistila DLR a LLR, což povede k těžkým ztrátám mezi civilním obyvatelstvem", řekl expert.

Zastavil se také u prohlášení amerického diplomata ohledně dodávek zbraní na Ukrajinu.

"Ruský prezident Vladimír Putin již řekl, že toto rozhodnutí Washingtonu bude svědčit o překročení červené čáry, a odvetná reakce Moskvy bude adekvátní, zdůraznil Korotčenko. Konkrétně, v DLR a LLR může začít hromadné vydávání ruských pasů a pak ruská armáda získá právo k použití síly na ochranu svých občanů na Donbasu. Přičemž USA nebudou moci nepozorovaně organizovat dodávky zbraní Kyjevu, protože tato procedura je u nich tvrdě upravena předpisy, včetně nezbytného veřejného schválení Kongresem a prezidentem".

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Stropnický ministrem zahraničí? Probohaživého, jen to ne!

$
0
0
Lubomír Man
1. 11. 2017
V minulých dnech jsem halas kolem budování nové Babišovy vlády, jež se má skládat z členů ANO a být doplněna odborníky, sledoval s klidem. Na rozdíl od většiny našich politiků a novinářů jsem se totiž nedomníval, že by nám, občanům republiky, hrozila čímsi osudovým, resp. že by snad měla být o tolik horší, než je dosavadní vláda Sobotkova.


Tento stav mé duše trval až do pondělního večera posledního dne října, kdy jsem se přímo z Babišových úst na ČT dověděl, že má ve své budoucí vládě připravenu jednu změnu. A to tu, že dosavadní ministr obrany vlády Sobotkovy, Martin Stropnický, bude nejpravděpodobněji ve vládě jeho, Babišově, ministrem zahraničí.

Skutečně jsem v okamžiku, kdy jsem si tohle vyslechl, zalapal po dechu. Probohasvatého, to zde je česká politika skutečně jenom proto, aby jednomu herci, hnanému běsy jeho neukojitelné ctižádosti a domýšlivosti, poskytovala arénu k rekordnímu běhu skrze všechna česká ministerstva? Vždyť ten pán už byl ministrem kultury (ve vládě Tošovského), je stále ještě ministrem obrany ve stávající vládě Sobotkově, a teď si tedy panu Babišovi řekl i o ministerstvo zahraničí? To spolu s manželkou skutečně sedí doma nad seznamem českých ministerstvech, zatrhává si ta už dosažená a otazníky klade za ta, která k němu jako slušní psíci teprve přiběhnou? Anebo po ministerstvu zahraničí trůní ten otazník už jen u dvou úřadů? A to u premiérského a prezidentského? A teprve pak, až skolí i je a nebude snad ještě šilhat po teplém místečku v EU a NATO, usedne tenhle chorobný žádostivec k sepsání svých vzpomínek s názvem: Uměl jsem zkrátka odhadovat směr větru?

Což bude titul pro jeho oslnivou kariéru titul nejvýstižnější. V roce 2013, když viděl Babišovu fotografii na každém rohu, řekl si: tady jsou peníze a tady tedy taky budou neobsazená ministerstva. A tak šel, nasadil do tváře první hereckou polohu ze tří, které ovládá, a Babišovi svou službu do nadcházejících voleb nabídl. A o čtyři roky později, když už byl obranným ministrem a v republice vypuklo v souvislosti s Ptačím hnizdem téměř až protibabišovské povstání, vytušil, že pro něj se tato krize může stát darem z nebes. A to když okamžitě napíše obranu svého šéfa. Nejvášnivější a nejoddanější ze všech, které budou napsány. Prostě takovou, která uvízne šéfovi v paměti. A on pak bude z šéfovy vděčnosti čerpat věci pro sebe. Pro začátek třeba ten Černínský palác...

Což ale pořád ještě není všechno a ministr ví, že mu do karet hraje dokonce i něco, co svou vůli či rozumem vlastně ani neovládá. Pamatuje si, že se dle keltského kalendáře narodil ve znamení osiky, což znamená, že všechno dělá naplno a s ohromnou energií a elánem, což on skutečně dělá. Ne sice všechno, ale naplno a s ohromnou energií, elánem a hlavně pak bez příčiny nenávidí Rusko. Neví, odkud se v něm ta nenávist vzala či odkud se v něm pořád bere, ale raději o tom ani neuvažuje, protože jde o nenávist, která, jak si ministr s uspokojením uvědomuje, má v dnešní době a v našem západním světě cenu zlata. Protože sama o sobě požene jeho budoucí kariéru kupředu možná ještě rychleji a bezpečněji, než dnes činí pouhá šéfova přízeň,

Všechno mu zkrátka hraje do noty a kam až v budoucnu současný ministr touto svou záští hnán dojde, lze dnes těžko odhadnout. Ale lze odhadnout, že čím výš a dál bude on, tím níž a blíž budeme my všichni: válce i našemu konci. Protože k ničemu jinému tupá nenávist a la Stropnický vést nemůže.

Od Havlovy blbé nálady k současné uondanosti

$
0
0
Václav Umlauf 
1.11.2017 E-republika

Nás, 99 procent podvedených, vytvořilo s oním báječným jedním procentem zajímavý spolek. Moje slovácká babička nazývala místní uondance odborným termínem „chmula“.



Nastupující režim korporátního fašismu se prosadil volebním vítězstvím politické divize jedné korporace a propadem klasických zlodějských stran. Tím se vítězně a zdárně ukončilo období, kterému Václav Havel říkal “blbá nálada” během pamětihodného projevu v Rudolfinu v roce 1997. Nechali jsme se oblbovat celkem 30 let, což znamená jednu celou generaci. Tím se vytvořil dlouhodobý a silný kapitál blbé nálady, který jsme s děsivým prospěchem využívali po celou generaci náladově provozující onu zcela blbou destrukci obecné věci. Zatím to tak nějak funguje i nadále. Neoliberální forma kapitalismu pořád libě a volebně voní těm, kteří si myslí, že je osud předurčil skočit z živnostenské třídy vybavené minimálním platem do skupiny vyvolených miliardářů z jednoho promile. Proč ne, každý živnostník si přece nosí v registrační pokladně Babišovu maršálskou korporátní a miliardářskou hůl.

Většina národa ovšem skočila z blbé nálady do zavilého volebního vzteku na ty partaje, kterým našinci slepě věřili celou generaci a které je vinou této slepé víry přivedly na buben. Takže se bavme o povolební uondanosti dané vzhledem k naší starší generaci úctyhodných hlupáků, která si nechala ukrást stát a všechna obecní aktiva k tomu. Jsme před důchodem a z blbé nálady už zbyl jen strach z toho, zda nám někdo nerozkrade i ty důchody, sociální zajištění a nemocenskou. A to je dobrým zvykem v neoliberálně založených státech jako USA a také v již vykradených státech jako je Řecko. Nás, 99 procent podvedených, vytvořilo s oním báječným jedním procentem zajímavý spolek. Moje slovácká babička nazývala místní uondance odborným termínem „chmula“.

Jedno procento už nemá co získat, protože volebním vítězstvím korporátního fašismu mu patří celý stát. Jistěže si může peníze vydělávat i klasickým investováním na kapitalistický způsob, ale to je pracné a dosti namáhavé. Mnohem jednodušší je zvedat ve Sněmovně poslanecké packy a rozdělovat si legálně to, co jsme si vytvořili všichni a co jsme skrze daně určili jako veřejný zájem, veřejný statek a veřejnou věc. Chmulínství této zlodějnami a lhaním obdařené kapitálové skupiny se projevuje tím, že zatím musí udržovat zdání demokracie. Je to dřina, protože volební výsledek nebyl totální. Menší partaje nechtějí do koalice s vítězným oligarchou. Jeho správa státu jako soukromé firmy jim zrušila klasické penězovody, které tyto partaje královsky živily na náš úkor. Krást se už bude jedině legálně, a to snižováním daní a přerozdělováním národního důchodu ve prospěch jednoho promile.

A jedno promile nemá rádo, když u jimi spravované obecní pokladny stojí dlouhá řada zájemců a když natahují ruce po něčem, na co nemají mocenský nárok. Jedno promile oligarchů tudíž pilně pracuje na kontrole politicky registrované státní poklady, až je z toho uondáno. Navíc musí ve Sněmovně kontrolovat, aby do státního balíku vytvořeného 99 procenty populace pro rozkoš této party nelezly nenechavé pracky bývalých partajníků zprava i zleva. Není možné připustit nekontrolované chamtivostní dělení státního od jednoho promile směrem na jedno procento, a pak ještě směrem dolů. Jak sami uznáte, je to trvalá dřina, která uondá i silné kapitány českého mafiánského, a nyní už i státního a fašistického kapitalismu. Pud sebezáchovy nutí první partu, aby práskla víkem kufru po nenechavých prackách těch, kdo jsou vedeni úplně stejným pudem sebezáchovy a pilně cpou své stranické a poměrně dlouhé packy do jednoprocentního kufru korporátních pirátů. O tom nyní je i sestavení vládnoucí koalice s vítězným Babišem.

A nyní k uondanosti nás, čili 99 % plebsu živořícího v tomto zajímavém rajském údolí pro vyvolené a plnícího onen pohádkový kufr, kterým nám kdysi patřil reálně a podle zákona nám pořád patří nominálně. Většinu starších občanů našeho sešlého věku postupně dostává otrocká práce a její intenzita v zahraničních a domácích montovnách. Další skupinu úředníků posílá do chmulínství nesmyslná administrativa a rozporuplné zákony. Tyto zákony vymýšlejí skrze lobbisty pro jedno procento ti, kteří se jimi nikdy nehodlají řídit, a už vůbec je nehodlají provádět. Otroci v montovnách a v úřadech jsou vydíráni prekaritou, pohrůžkami vyhazovu, bojem proti terorismu, zápasem za budování šťastného kapitalismu, oblbováním v telce a skrze kulturní průmysl neoliberální pudové zábavy, která krmí tvory bez mozku a bez kritického úsudku. Žít jako zvíře pod diktátem pudu sebezáchovy transformuje 99 % občanstva do podoby chmulínů stejně efektivně, jako to provedlo s oním bájným jedním procentem uvedeným výše.

Systém dvojího chmulínství jednoho procenta a zbylých 99 % poskoků představuje iracionální zvířecí záležitost. Společná věc obojích obecních chmulínů zvaná „stát“ je řízena zvířecím pudem sebezáchovy. A žít pouze a jedině pod diktátem pudu sebezáchovy je pro člověka hrozná dřina, protože není zvíře a musí se do sobě vlastní zvířeckosti opravdu hodně nutit. Alespoň ze začátku, než v sobě zlomí základní formu humanity a kritického vztahu ke světu. Vezměme za příklad konzumní verzi neoliberálního kapitalismu pro obecný lid, kdy tento báječný tvor nové éry vybojoval na jiném důchodci v megakvelbu tu zaručeně poslední akci „dva v jednom“ za neuvěřitelných 50 % slevy. Uondaný vítěz jde domů a ví, že jej zítra čeká další boj za tu zaručeně poslední akci a za neuvěřitelných 50 % slevy. Ale i dnešní vítěz ví, že v tomto krysím boji o kus akčního žvance jednou nutně prohraje. Spousta pilnějších, akčnějších a bezohlednějších krys jej o kýžený korporátní akční trhák jistě připraví. A proto je smutné jedno procento korporátních fašistů a stejně tak i zástup oněch akčních 99 procent korporátních otroků. Kýžený Žvanec, Blahobyt a Nesmrtelnost chmulínského chrousta jsou prostě v nedohlednu. A dobýt toto Nedohledno je fakt dřina, která uondá.

V tomto státě není po nastolení éry korporátní uondanosti veselý a spokojený vůbec nikdo. Obecní chmulíni všeho druhu nejsou schopni být svobodní a tvořiví, což je podmínka spokojeného občanského života. Jistěže člověk může být spokojený i jinak, ale jako občan nikoliv. Jenže chmulíni ve skutečnosti občany nejsou, protože svou svobodu vyměnili za diktát animálního pudu sebezáchovy. A tento univerzální pud sebezáchovy se stal v korporátním fašismu jedinou a všemocnou res publica. A zvířecí společný zájem tlačí do krysího běhu za fatou morgánou nejen nás, ale i jedno procento neviditelných otrokářů. A zůstat ve věku korporátního fašismu pohodlně, věčně a bezbolestně naživu, to je fakt pořádná dřina. A navíc jako dělaná pro úplné pitomce, kteří myslí na zvířecí způsob, a nikoliv jako moudří smrtelníci.

- - -


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

Listopad v českých dějinách

$
0
0
Croix
1. 11. 2017  Outsidermedia

Připomeňme si další pamětihodné události z české historie, které měly pro naši zemi zásadní význam. Listopadový výběr nebyl jednoduchý, neboť v tomto měsíci došlo z hlediska českých dějin k mnoha událostem zásadního politického i symbolického významu. 



Některé z nich jsou dodnes některými složkami společnosti hodnoceny kontroverzně, anebo nejsou naopak raději vůbec připomínány. V této souvislosti dodávám, že následující výběr a komentář jednotlivých událostí můžete chápat jako autorsky naprosto subjektivní.

1. 11. 1197
Český kníže Vladislav II. odstranil nebezpečí pro český stát spočívající v nezávislém postavení pražského biskupství vůči českým panovníkům (nezávislé postavení biskupství předtím prosadil císař Fridrich Barbarossa), když ustanovil pražským biskupem svého kaplana Daniela a přijal od něj přísahu věrnosti. Nezávislé postavení pražského biskupství vůči panovnické moci bylo totiž nástrojem tehdejších nadnárodních globálních sil, katolické církve a institutu „německého“ říšského císařství, které tak mohly prostřednictvím biskupského úřadu snadněji zasahovat do domácích záležitostí proti zájmům domácích politických elit – přemyslovské dynastie a české knížecí družiny.

1. 11. 1946
Dokončení odsunu většiny německého obyvatelstva z českého pohraničí. K tomuto datu šlo o více než 2.170.000 odsunutých osob.

Němečtí osadníci byli do českých pohraničních hor zváni v období tzv. druhé kolonizace, hlavně ve 13. století, českými panovníky, aby došlo k urychlení osídlení a hospodářského využití těchto oblastí. Zváni byli jako noví poddaní s podmínkou uznání českých králů jako své vrchnosti, tj. pod podmínkou uznání jurisdikce a svrchovanosti českého státu na tomto území. Úplným porušením této obecné podmínky v roce 1938 bojem o odtržení pohraničí od českého (tehdy československého) státu a porušením nedělitelnosti českého území tuto dohodu pošlapali a sami zrušili. Ti, kteří se na tom aktivně podíleli, tím ztratili historické i morální právo zůstat na územích českých zemí obnovených po 2. světové válce v původních historických hranicích.

3. 11. 1918
Vyhlášení separatistických provincií „Deutschsüdmähren“ a „Böhmerwaldgau“ v českém a moravském pohraničí tamními Němci. České vojsko pak obsazením Mostu 29. 11. 1918 zahájilo likvidaci německých separatistických provincií v českém pohraničí. Německý separatismus v tzv. Sudetech, který vyvrcholil v roce 1938, nezačal až v průběhu 1. republiky proto, že by Československo nedávalo dost životního prostoru tamním Němců, ale již v 19. století s rozvojem německého nacionalismu. Tzv. sudetští Němci již od 19. století tíhli více k Berlínu než k Vídni a byli jedním z významných faktorů národnostního pnutí uvnitř habsburské monarchie, neboť sdíleli ideu „Velkoněmecka,“ které byla překážkou i existence Rakousko-Uherska. V Trutnově již v roce 1904 vznikla organizace DNSAP (Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei). V éře 1. republiky pokračovali stoupenci „velkoněmeckých“ idejí v úsilí o jejich realizaci od jejího počátku. V roce 1933 byla DNSAP v Československu zakázána, její pokračovatelkou se stala Henleinova Sudetendeutsche Partei.

3. 11. 2009
Prezident České republiky Václav Klaus podepsal Lisabonskou dohodu. Lisabonská dohoda zahájila novou fázi omezování postavení a významu tradičních evropských států.

4. 11. 2011
Vzniká hnutí Akce nespokojených občanů (ANO) vedené Ing. Andrejem Babišem.

7. 11. 1929 Československá měna, tehdejší Koruna československá, přešla na zlatý standard. Stanovená hodnota 1,- Kč odpovídala 44,58 mg ryzího zlata. Dnešních korun českých (dobře, že je stále máme) byste při dnešním obchodním kurzu na toto množství zlata potřebovali přes čtyřicet.

8. 11. 1620
Bitva na Bílé Hoře. České stavovské vojsko podlehlo habsburské císařské armádě. Následovala změna politického postavení českých zemí v rámci habsburského soustátí završená vyhlášením Obnoveného zřízení zemského v roce 1627. Česká státnost byla prakticky potlačena až do roku 1918. Došlo ke změně asi 90 procent pozemkového vlastnictví, pokud jde o svobodné statky, s čímž byla spojena i likvidace většiny tehdejší české politické elity – česká zemská šlechta byla převážně nahrazena k Habsburkům loajálními cizinci.

17. 11. 1939
Po předchozích demonstracích 28. října proti nacistické okupaci, v důsledku jejichž rozhánění zahynuli dělník V. Sedláček a student J. Opletal, nacisté zavřeli české vysoké školy, 9 vysokoškoláků popravili a 1200 poslali do koncentračních táborů. Den je dnes připomínán jako Mezinárodní den studentstva.

17. 11. 1952
Zahájení činnosti Československé akademie věd.

17. 11. 1989
Tzv. Sametová revoluce. Nejvýznamnější událost dosud poslední fáze českých dějin, která tuto fázi zároveň zahájila. Krátce po událostech vznikla „Analýza 17. listopadu“ Miroslava Dolejšího, která podle mého názoru dobře vysvětluje, oč tehdy šlo a jak se to odehrálo. Podle všeho šlo o státní převrat, který využil nespokojenosti části obyvatelstva s jakešovským vedením státu a dovedně byl proto prostřednictvím masových demonstrací posvěcen jako revoluce. Na nejvyšší úrovni převrat zřejmě připravila a organizačně zajistila skupina důstojníků StB zaštítěná gen. Alojzem Lorencem, v KSČ pak určitá sorta vlivných stranických funkcionářů – prospěchářů (kteří se v následující éře ekonomicky neztratili), s podporou složek progorbačovské části KGB, aby se tehdy ještě existující Československo plně otevřelo Západu a dostalo do jeho sféry vlivu. Skutečné cíle demonstrujícím na manifestacích odhaleny nebyly, proto byla očekávání většiny obyvatel světlá. Dnešní bilance je pak v mnohém ohledu tristní, zejména pokud jde o omezení státnosti, zadlužení, nezaměstnanost, ztrátu podstatné části průmyslu a potravinové soběstačnosti, předání vlastnictví většiny průmyslového a finančního sektoru do zahraničních rukou, rozpad soudržnosti společnosti, nahrazení „rudého“ filtru těch správných názorů neoliberálním „modrým,“ … Bonmot:„Všechno, co nám komunisti lhali o kapitalismu, byla pravda.“

18. 11. 1883

Otevření Národního divadla; jako první kus byla hrána Smetanova Libuše.

18. 11. 1991
Zemřel poslední československý komunistický prezident JUDr. Gustáv Husák, CSc.

21. 11. 1251
Přemysl II. Otakar, „král železný a zlatý,“ byl jako moravský markrabě zvolen rakouským vévodou. Za jeho vlády země Koruny české dosáhly dočasně jednoho z největších územních rozmachů.

26. 11. 1465
Poselstvo krále Jiřího z Poděbrad vedené Lvem z Rožmitálu vyrazilo z Prahy. Během cesty k francouzskému králi navštívilo řadu západoevropských dvorů. Poselstvo šířilo návrh vytvoření svorného spojenectví křesťanských králů za účelem boje proti tureckému nebezpečí a omezení vlivu papežské kurie v mezinárodní politice, myšlenka však nezískala během mise v zahraničí významnější podporu.

29. 11. 1378
Zemřel císař Karel IV. (jako český král Karel I. a původním jménem Václav, syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny), jeden z největších českých státníků v dějinách vůbec, „Otec vlasti,“ osobnost evropského významu. Za jeho vlády došlo také k územnímu rozmachu českého státu, podobně jako za Přemysla II. Otakara, avšak s větší trvalostí těchto zisků, které přetrvaly dobu jeho vlády o staletí. Karlova éra byla vrcholem rozvoje české (nejen středověké) státnosti a završila tak velkolepým způsobem přemyslovské budování státu. Jeho vláda představuje jedno z nejšťastnějších období našich dějin. Bonmot: „V Čechách bylo nejlépe, když se Německu vládlo z Prahy.“

- - -

Nejde zde o nějaký nový lánský puč, ale o důsledky katastrofální státní i stranické politiky B. Sobotky

$
0
0
J. Kovář
1.11.2017  ČNL

Ve straně, kde fungují principy vnitrostranické demokracie, stranické vedení, které odpovídá za pohromě blízké výsledky voleb, by mělo samo rezignovat. Příkladem vy měl jít pabn B. Sobotka, který za totální, dosud nevídanou prohru nese největší odpovědnost.


Ale čeho jsme v ČSSD svědky. Ti, co tuto katastrofu způsobili, si zajistili první místa na stranických volebních kandidátkách a proto byli i nově zvoleni do poslaneckých funkcí. Zvolen byl i největší ničitel ČSSD, pan B. Sobotka.

Za poslední čtyři roky se sobotkovcům též podařilo odstranit vnitrostranické kritiky z rozhodujících stranických funkcí. Tak decimovali vnitřní opozici. Nositelé alternativních stranických směrů a stanovisek, jsou vytlačeni na stranickou periférii. Podkuřovači současného vedení jsou na významných místech v krajích i jinde.

Preventivní opatření proti opozici byla z hlediska sobotkovců úspěšná. Opozice se bude za takových podmínek jen těžko prosazovat. Problémem bude i sám B. Sobotka. Na svědomí má téměř zánik strany. To, co z ní zbylo, je pouhým fragmentem bývalé ČSSD. Přesto nelze zaznamenat ani nějaké silné viditelné tažení, aby tento pán ze stranických funkcí odešel.

Rozdíl mezi Špidlou, který také ČSSD svého času přivedl k úpadku, a Sobotkou, jenž stranu přivedl až na samotný existenční práh, je v tom, že Špidla bez velkých problémů své místo opustil, kdežto Sobotka, jak se zdá v současnosti, moc chuti k tomu nemá.

Sobotka poškodil republiku, český národ, zhuntoval stranu, jíž předsedal, a nemá se k tomu, aby řekl "mea culpa, mea maxima culpa", posypal si hlavu popelem a rychle, dnes již je pozdě, moc pozdě, odešel.

Pan B. Sobotka musel vědět, jaké důsledky bude mít jeho státní i stranická politika, byl mnohokrát varován. Jeho odpovědí byl jen zvýšený tlak na opozici ve straně. Politiku neměnil, ač věděl, že vede republiku i ČSSD zu grunt. Cíle, které sledoval, byly pro něj mnohem důležitější, než konce, jež se daly očekávat. Pro jaké zájmy Sobotka a jeho vláda, ČSSD pracovali? Jsme přesvědčeni, že to nebyli interesy české.

Brzy poté co sobotkovská vláda se ujala své funkce, se nechal slyšet B. Posselt, představitel tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu, že tato vláda začala tam, kde skončila vláda premiéra P. Nečase. Vláda tohoto pána byla katastrofou pro republiku i ODS. Končící vládu B. Sobotky můžeme podobně hodnotit. Jeden rozdíl však zde je - Sobotka notně pocuchal ČSSD a tak pomohl pravici.

- - -


Jiří Paroubek: Rozhovor poradce pěti premiérů

$
0
0
Jiří Paroubek 
1.11.2017  VašeVěc

Redaktor Pergler na ihned.cz udělal rozhovor s poradcem pěti předsedů ČSSD a premiérů za tuto stranu O. Novotným. Nevím, jestli Ota Nonotný v poslední době pracuje pro vedení ČSSD, ale z rozhovoru, který udělal, to patrné není.... Jako kdyby nebyl jedním z těch hlavních poradců premiéra Sobotky v posledních čtyřech letech.


Bylo by laciné si dnes dělat z O. Novotného šprťouchlata na základě toho, kam ČSSD se svými radami dovedl. Rozhovor, který poskytl, je opravdu dlouhý. Ale obávám se, že vůbec nepostihuje hluboké příčiny strašlivé volební porážky ČSSD. A je otázka, zda je vůbec možné, aby je Ota Novotný pochopil.

V jeho uvažování se stále objevuje cosi o jakémsi konfliktu mezi konzervativci v ČSSD a mezi těmi druhými, kteří jsou mu zřejmě bližší. Bez liberální agendy prý sociální demokraté „logicky“ degenerují v nacionalistické socialisty“.

Proč tedy, proboha, O. Novotný nedoporučil rozvinout vedení ČSSD některá liberální témata? Například sňatky homosexuálů. Proč nedoporučil zvýraznit téma přímé demokracie? Proč vedení strany a ještě před rokem i dvanácti hejtmanům nedoporučil, aby udělali alespoň jedno krajské referendum v každém kraji? Byla to sociální demokracie pod mým vedením v roce 2010, která prosadila přijetí zákona o krajském referendu… Téma přímé demokracie však sociální demokracie přenechala bez mrknutí oka Okamurovi. To byla velká chyba.

Proč vedení strany Ota nedoporučil boj o vysloveně levicová témata? Jako jsou například boj proti růstu vojenských výdajů, snaha o omezení vojenské účasti armády ČR v zahraničních misích a například zahájení diskuse o potřebnosti vojenské základny USA na našem území (??? - pozn.red.NR).

Podpora růstu mezd, o které vedení ČSSD hovořilo v rámci tématu boje proti levné práci, je určitě téma správné. Ale obávám se, že bylo jediné a analytik typu O. Novotného na to měl upozornit. Stejně tak měl upozornit například na to, že pokud jdou ministři za ČSSD těsně před volbami do protivládní demonstrace za růst mezd, je to poněkud podivné. A takovýchto momentů, které byly pochybné nebo dokonce chybné, byly ve volební kampani ČSSD, ale zejména v posledních čtyřech letech, desítky. A z toho se utvořil volební výsledek, který ČSSD zaznamenala, tedy tragických 7,3 % hlasů.

Ota Novotný ve svých doporučeních vůbec neakcentoval zelená témata, a tak se ČSSD plně identifikovala se zájmy betonářské lobby. Ta má zájem na dostavbě 4 bloků jaderných elektráren v Dukovanech a Temelíně za olbřímí částku 300-400 miliard korun. Proč sociální demokracie jednoznačně neprosazovala ve svém programu podporu obnovitelných zdrojů, decentralizaci výroby energií, a zejména elektrické energie? Proč se nevydala touto cestou?

Co dělal O. Novotný před rokem, když se premiér Sobotka odebral do ČNB, aby podpořil vedení ČNB v nesmyslné a hloupé politice slabé koruny. Spal? Nebo nebyl přítomen na Úřadu vlády? Nevím.

Pro zájmy vývozců, alespoň některých, zejména těch, kteří pracují z tuzemských surovin, to nebylo špatné rozhodnutí. Ale pro většinu obyvatelstva, které platilo vyšší ceny zboží za dražší dovozy a dražší dovolené nežli muselo v případě plovoucí koruny, je to těžko pochopitelné. Sociální demokracie přeci není stranou vývozců, ale stranou milionů spotřebitelů.

Ve výčtu chyb v programové oblasti bych mohl pokračovat. Nevím, zda vedení ČSSD ještě dostává měsíční analýzy zpracovávané společností STEM, tak jako tomu bylo v minulosti. Analýzy STEMu, které jsem dostával na stůl jako předseda ČSSD, mi poskytovaly zcela přesný vhled do dění v útrobách české společnosti. Měl jsem přehled o všech oblastech jejího života. A věděl jsem, když jsme znal podrobnou diagnózu, jaká je možná terapie. Pokud vedení ČSSD takové informace k dispozici nemá, je to samozřejmě špatné. Ale pokud je má a nevyužilo je, tak je to ještě horší.

O posledních dvou chybách ve volební kampani, by O. Novotný neměl hovořit s klidem. Pokud 14 dní před volbami premiér za ČSSD začne hovořit o potřebě přijetí eura, bez toho, že by specifikoval, že k tomu dojde jen v kurzu 1 euro za 18 - 20 korun, a tedy až v době, kdy tohoto konverzního kurzu budeme schopni dosáhnout, je chyba. Velká politická chyba. Úroveň konverzního kurzu totiž ovlivní to, jak mohou miliony českých občanů zchudnout, či naopak zbohatnout. Protože v nastaveném konverzním kurzu se budou převádět jejich úspory, ale také platy a důchody.

Druhá tragická chyba byla lithium. Ta podle mého názoru srazila výsledek ČSSD v posledních dnech před volbami o 2–3 % a možná více. Z přijatelných, byť stále tragických, cca 10–11 % na výsledek 7,3 %.

Vedení ČSSD musí zpytovat svědomí, kdo, respektive která zájmová skupina s tímto nápadem přišla. Vinit ministra Havlíčka není úplně spravedlivé.

Myslím, že Ota Novotný v minulosti odpracoval i dobré věci. Rád vzpomínám na podklad, který připravil k modernizaci ČSSD. A díky tomu, že se sešel dobrý záměr se schopností jej realizovat v letech 2007-2009, dosáhla sociální demokracie výtečných volebních výsledků především v letech 2008 (krajské a senátní volby) a také 2009 (volby do Evropského parlamentu) ostatně i ten volební výsledek ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010, který činil 22,2 % a kterého si sám příliš nevážím, je stále trojnásobně příznivější nežli ten, kterého ČSSD dosáhla letos.

Myslím, že příští vedení ČSSD by mělo dělat vše proto, aby si našlo nové analytiky a spolupracovníky v programové oblasti, a to především mezi mladými lidmi, kteří končí na Úřadu vlády a kteří budou samozřejmě hledat uplatnění mimo svou „branži“…

Jiří Paroubek

Jak je důležité míti Filipa, který nevyloučil toleranci vlády ANO?

$
0
0
1.11. 2017   První zprávy
V případě vážné situace v České republice nevyloučil předseda KSČM Vojtěch Filip toleranci menšinové vlády ANO, což řekl poslední říjnové pondělí v pořadu Interview ČT24 a jedním dechem popřel dřívější zprávy, že už nehodlá obhajovat svoji funkci.

Filip doslova řekl, že jestli bude kandidovat nebo nebude, rozhodnou na okresních a krajských konferencích členové strany. Pokud tedy získá dostatečný počet nominací, může pokračovat. Pokud je nezíská, bude prý muset uvažovat o tom, kdo ho nahradí.

Vojtěcha Filipa překvapilo, že na zasedání ústředního výboru KSČM, které se konalo poslední říjnový pátek, nezískal podporu návrh, aby komunisté nejednali o žádné koalici nebo podpoře vlády. Z toho pro něj vyplynulo, že vyjednávací tým strany má volné ruce.

S ANO se komunisté shodnou například v potírání korupce či v tažení proti zneužívání veřejných zakázek. Liší se třeba v daních. "Může se stát tak vážná situce v Česku, kdy dlouhodobé nevládnutí nebo neexistence státního rozpočtu by donutila politické síly napříč politickým spektrem, aby už tady konečně nějaká vláda vznikla," uvedl předseda Filip.

Upřesnil však, že nemluví o podpoře, ale o toleranci. Dovede si prý takovou situaci představit, protože nechce Českou republiku bez rozpočtu a bez vlády. Končící Sobotkova vláda v demisi podle Filipa už nemůže republice přinést nic nového ani nic dobrého.

Pochopení by měl předseda KSČM i pro vládu odborníků. Velkou prioritou je podle Filipa pro komunisty celostátní referendum. Pro jeho zavedení se budou snažit získat podporu u jakékoliv parlamentní strany.

Filip také zdůraznil, že návrh na zasedání ÚV KSČM, aby se vzdal předsedy, nebyl většinový. "Pro usnesení bylo ze 78 hlasů sedm lidí, tak to nevidím jako velkou sílu ve straně,“ má jasno Vojtěch Filip a proto tlak na jeho odstoupení považuje za akci několika jednotlivců.

KSČM podle něho nemůže připustit chaos ve straně, proto prý vyzval k jasné a velmi kritické analýze volebního výsledku. Uznal, že KSČM tak špatný volební výsledek nikdy neměla a je tedy třeba zhodnotit, jestli je to věcí vedení, kandidátů či volebních štábů.

Připomněl, že on sám získal ve volbách absolutně největší počet preferencí, v procentech i v hlasech, z celé strany.

Jinak profesí právník Vojtěch Filip stojí v čele komunistů 12 let. O funkci předsedy KSČM se hodlá ucházet, jak zaznělo minulý týden, jiný člen vedení strany, současný místopředseda Josef Skála. Podle něj se KSČM málo ucházela o protestní hlasy.

První zprávy, JiříKouda

Nezlomní

$
0
0
Petar Volgin
Petar Volgin

Přesně před 70 lety se desítka lidí z Hollywoodu rozhodla postavit stále sílící antikomunistické a antiruské hysterii v USA. Přišlo je to draho. Stejně jako tisíce jiných Američanů přišli o práci, peníze, přátele, protože byli ocejchováni jako "agenti Kremlu" a jejich jnéna padla na černou listinu. A navzdory tomu skoro nidko z těchto "veřejných nepřátel" nezradil své přesvědčení a svobodného ducha.


Ceremoniál udílení Oscarů 27. března 1957 probíhal stejně jako vždy. Svítí světla, nominovaní zvažují své šance, vítězové štědře děkují za to nevýslovné štěstí. Když ale konferenciérka vyhlašuje vítěze v kategorii nejlepšího scénáře za film Statečný (The Brave One), padá do sálu smutek. Vítěz si pro cenu nepřichází. A je tu ještě něco podivnějšího, nikdo netuší, kdo to je. Jméno Robert Rich nikomu z přítomných nic neříká. Situaci zachránil Jesse Lasky z Asociace scenáristů, který přiběhl na pódium a převzal sošku. Publiku řekl, že jeho "dobrý přítel" Robert Rich nemohl přijít, protože je v porodnici, kde jeho žena právě přivádí na svět jejich první dítě. Publikum explodovalo v bouřlivém aplausu a nablýskaný spektákl pokračuje podle svého zajetého scénáře. Jenom snad, že Robert Rich se k porodnici ani nepřiblížil a slavný Jasse Lasky nikdy svého "dobrého přítele" neviděl. 

Neviděl ho nikdo. Sošky filmové akademie jsou rozdané a hned druhého dne začínají všichni hledat tajemného scenáristu. Ale nenajdou ho. Mezitím se objevila celá řada nejrůznějších lidí, kteří o sobě tvrdí, že jsou Robert Rich. Když chaos dosahuje vrcholu, Frank King, jeden z producentů filmu Statečný, publikuje oficiální zprávu, že Rich je talentovaný mladý tvůrce žijící v Mnichově a velmi brzy přijede do Hollywoodu. Robert Rich ale Hollywood zná moc dobře. Protože jako scenárista tam pracuje již od 30. let. Skutečně, jen posledních deset let nemůže psát pod svým jménem. Pracuje tajně, využívajíc pseudonym Robert Rich nebo prosí jiné tvůrce, aby říkali, že to, co napsal on, dělali oni. Takto získal dva Oscary. Jeden, za už zmiňovaný film Statečný, druhý za scénář k filmu Prázdniny v Římě z roku 1953. Za výkon v tomto filmu získala Audrey Hepburnová Oscara za hlavní ženskou roli. V tomto případě vítězný scenárista poprosil svého kolegu a přítele Iana McLellana Huntera, aby figuroval místo něj.

Problém je v tom, že skutečný  autor figuruje ještě od konce roku 1947 na černé listině scenáristů, režisérů a herců, kteří mají zakázáno pracovat v Hollywoodu. Protože jsou ocejchováni jako "komunisté" a "nebezpeční levičáci", kteří "do filmů podsouvají komunistickou propagandu". Právě proto člověk, který napsal scenáře k Statečnénu a Prázdninám v Římě, nemůže odhalit své jméno. Je to Dalton Trumbo. Před tím, než se dostal na černou listinu, byl Trumbo jedním z nejváženějších, a což je v USA mimořádně důležité, jedním z nejlépe placených scenáristů v Hollywoodu.

Devět z hollywoodských deseti zakázaných autorů čekají na snímání otisků prstů, když jsou definitivně odsouzeni k vězení mezi šesti měsíci a jedním rokem. Brzy se k nim přidal i Dalton Trumbo.

Přeložil: Michail Stavrev
- - -

Petar Volgin(*1969) je spisovatel a novinář, vedoucí publicistického pořadu 12+3 na prvním programu Bulharského národního rozhlasu (BNR) - Horizont. Od roku 2009 byl zakladatelem a vedoucím publicistické relace Dekonstrukce, která byla v říjnu 2015 zakázána na základě nařízení Rady elektronických médií Bulharska. Na podporu pořadu i autora se pořádaly demonstrace a podepisovaly petice. Volgin je častým terčem kritiky masových médií, politiků i veřejných intelektuálů, přesto odmítá odejít ze státního rozhlasu do soukromého sektoru. Bulharský národní rozhlas, který se svého redaktora zastal, se dostal mimo jiné do ostrého sporu s agenturou Muzikator - monopolním správcem hudebních autorských práv (bulharská OSA), který se pokouší zakázat státnímu rozhlasu vysílat hudbu.

Prezident Miloš Zeman:,, Rozhodl jsem se, že Babiše důvěrou Poslanecké sněmovny svazovat nebudu".

$
0
0
1.11. 2017 Hrad
Projev prezidenta republiky při tiskové konferenci po setkání s předsedou hnutí ANO
Vážený pane předsedo hnutí ANO, dámy a pánové,
jsem velmi rád, že mohu učinit první krok k sestavení stabilní, úspěšné a dlouhodobé vlády České republiky. Tímto prvním krokem, jak odpovídá tradicím, je to, že prezident republiky pověřuje politickou osobnost, v daném případě vítěze voleb, jednáním o sestavení vlády.
Moji předchůdci, ať už to byl Václav Havel nebo Václav Klaus, svazovali toto pověření s tím, že kandidát na premiéra musí získat předem důvěru Poslanecké sněmovny. Rozhodl jsem se, že Andreje Babiše žádným takovým omezením svazovat nebudu. Vedou mě k tomu čtyři důvody.


Ten první a nejdůležitější je, že se jedná o vítěze voleb, a to vítěze s výrazným náskokem před všemi ostatními.

Druhý důvod spočívá v tom, že se jedná o úspěšného podnikatele, jehož podnik platí daně v České republice.

Třetí důvod, že se jedná o politika, který vybudoval silné a úspěšné politické hnutí.

A pak je tady poslední důvod, že se jedná o úspěšného ministra financí, který poprvé dovedl státní rozpočet k rozpočtovému přebytku, i když, pane předsedo, i nadále zastávám názor, že kdyby ten přebytek byl nižší ve prospěch vyšších investic, tak že by to České republice a její ekonomice výrazně pomohlo, ale není vyloučeno, že o tom budeme spolu diskutovat ještě další čtyři roky.


Milý pane předsedo, dovolte, abych Vám pověření, které je stylizováno naprosto přesně stejně, jako když mě Václav Havel pověřoval jednáním o sestavení vlády, předal a popřál Vám úspěch ve Vašem jednání.

Andreji, ať se Ti daří.

Miloš Zeman, prezident republiky, Lány, 31. října 2017

Maďarský premiér Viktor Orbán řekl, že vlna migrantů do Evropy je dílem záhadné finanční síly, aby Evropu přeměnila ve „smíšený kontinent“. Východní část střední Evropy je podle něj v zápasu o osud kontinentu klíčová coby „zóna bez imigrantů“ odmítající kvóty. Všechny volby v Evropě jsou podle něj nyní klíčové, jako byly ty rakouské, německé a české, protože se rozhoduje o tom, zda si lidé vezmou zpět rozhodování o národních záležitostech, anebo kontrolu přenechají evropským byrokratům úzce spjatým s podnikatelskými elitami.

$
0
0
1.11. 2017 PL
Střed Evropy lze ještě zachránit před islámskými smečkami.„Dokud Brusel nevrátí státům jejich suverenitu, kormidlo Evropy se nemůže otočit správným směrem.“ Poláci, Češi, Slováci a Maďaři by měli spojit síly."řekl V.Orbán
Co si o těchto slovech maďarského premiéra myslí naši politici. Mnoho z nich podporuje spolupráci zemí Visegrádu na obranu před centralizací ze strany Bruselu a vnucování imigrantů.
Předseda hnutí ANO a poslanec Andrej Babiš na dotaz neodpověděl.
Děkuju panu premiéru Orbánovi za podporu – chceme-li přežít jako národy, chceme-li žít bezpečně, nemůžeme si dovolit zaplavit naše země migranty z nepřátelských a nekompatibilních kultur,“ řekl předseda SPD a poslanec Tomio Okamura.
„‚Teď už ho chytá fantas‘, praví náš národní klasik,“ reagoval na Orbána čestný předseda TOP 09 a poslanec Karel Schwarzenberg.
Že pašerákem vlny, s níž Evropu zaplavuje i teroristická chátra, není jen mafiánské podsvětí, je veřejným tajemstvím už roky. Nad sluncem jasnější je i to, ‚cui prodest‘ – a proč se před ním hrbí i evropské ‚elity‘. Je to kolektivní hromádka neštěstí. Třese se jen o své posty a prachy. Suverenita je to poslední, nač si troufá. Právě ta totiž zjeví, zač ty naduté nuly stojí, v celé nahotě. Na suverenitu musíme uplatnit restituční nárok my všichni, tedy suverén i podle ústav zemí V4. A vynutit si politiku, která si z Bruselu nic diktovat nenechá. Jak každý u sebe doma, tak spolu s opozičními silami jiných zemí, jimž Brusel škodí jak svou migrační politikou, tak spoustou jiných hloupostí a podrazů,“ říká místopředseda KSČM Josef Skála.
„Mám už dlouho stejný názor jako Orbán, navíc ověřený praxí, která se týkala spolupráce agrárních komor zemí V4. Úzce jsme spolupracovali, nejméně čtyřikrát do roka se sešli a přijímali společné memorandum. Jedině tak nás Brusel bral vážně, sami každý zvlášť bychom byli bez šancí. Myslím, že přijde doba, kdy západ země V4 ocení, a pokud ne, tak bude ‚oceněn‘ vlastními voliči,“ podotkl předseda SPO a senátor Jan Veleba.

„To je otázka na Andreje Babiše, on by měl jako vítěz voleb určovat po sestavení vlády naši politiku vůči EU a migraci. Přiznám se, že od počátku kampaně jsem nejzvědavější právě na to, jak se v tomto ohledu Andrej Babiš zachová,“ říká europoslanec Jan Keller. Jak bylo řečeno, Babiš redakci na otázku k této záležitosti neodpověděl.

„Jak to řekl Orbán, je to zavádějící a takto V4 stejně fungovat nebude, přesnější je lépe sdílená suverenita – tedy ani diktát Bruselu, ani návrat k nacionálně chápaným státům – revize EU by měla narovnat proporce mezi společným aquis, exekutivou a národními parlamenty, zároveň posílit Evropský parlament a demokracii evropského rozhodování,“ míní místopředseda KSČM a poslanecJiří Dolejš.

Začala kulturní, protiislámská válka. Státy střední a východní Evropy ještě lze zachránit před invazí islámských smeček

„V knize ‚Evropa (opět) spěje ke katastrofě‘, kterou jsem vydal v roce 2016, jsem upozorňoval na totéž co maďarský premiér. V úvodu knihy jsem uvedl: ‚Jsme na rozcestí. Pokud se nepodaří zastavit migrační vlnu z Asie a Afriky, primitivní a agresivní verze islámu postupně obsadí Evropu. Ano, přiznejme si, že pokud migranty tvrdě nezastavíme, třeba i zbraněmi, primitivní islamismus nevzdělaných, a co hůř, nevzdělatelných lidí, nás převálcuje.‘ Bohužel, Německo je již asi ztraceno podobně jako koncem 30. let 20 století. Tehdy zvítězil fašismus, teď Německo obsazují s pomocí naivních socanů, Zelených a absolutně měkké Merkelové kromě Turků také lidi z migrační invaze podporované novými fašisty – tedy tzv. multikulturními naivkami. Další státy střední a východní Evropy ještě lze zachránit před invazí islámských smeček. V tom s maďarským premiérem souhlasím. Musíme doufat, že se nové vlády východních států EU postaví proti fašistům z neziskových pseudoorganizací, které jsou vlastně ubytovacími agenturami pro islamisty. Obrovské investice a nadační fondy z oblasti Saúdské Arábie a Kataru to jistí. Společně s takovými úchyly, jako je Soros a spol.!“ uvedl senátor Jaroslav Doubrava.

„Jediné, co nám pomůže, je přesvědčit lidi, že začala kulturní, protiislámská válka. Zaměřit se na národní identitu je naší zoufalou obrannou možností. Hovořit striktně o radikalizaci islámu jako náboženství nebo věřících muslimů sice nelze, protože kdo z cizinců chce, žije v EU pohodlně v míru. Radikalizuje se jenom část lidí, ti, kteří přijali militantní islamismus. Bohužel stačí jedno procento těch, kteří bezohledně uchvátí v komunitě moc, aby si přisvojili i sílu a poslušnost zbývajících 99 procent žijících ve 20 ulicích muslimského ghetta v německém, francouzském či švédském městě. Proto se musíme proti islámskému fenoménu plošně bránit. Jsme ve skutečné válce, bohužel EU nám nepomůže, protože je plná uslintaných Chamberleinů. Orbán má pravdu. Moc bych si takového premiéra přál mít i u nás!“ dodal Jaroslav Doubrava.


Peshmerge Barzani

$
0
0

Yekta Uzunoglu
1. 11. 2017
Již dva dny jak světová media, tak ale i část českých médií, přinášejí na titulních stránkách informaci, že kurdský prezident rezignoval a to prý po zásahu irácké armády.... Přitom Masúd Barzani již před několika měsíci a opakovaně prohlásil, že jeho vyslání v politice končí s referendem a po kurdském referendu, kdy 93 % obyvatelů dalo svoje ANO pro nezávislost Kurdistánu v severním Iráku, odejde z politiky a žádný z jeho příbuzných nezastanou ve vládních funkcích! A také to udělal.


Dnem 1.11.2017 skončilo jeho prezidentské období, které bez voleb kvůli válce s ISIS bylo dvakrát kurdským Parlamentem prodlouženo, vždy po dvou letech. Napsal Parlamentu dopis, že nehodlá v té funkci pokračovat a požádal, aby ho nikdo nedal na listinu kandidátů tak, jak to několik měsíců opakoval.

Též poprosil, aby Parlament přenesl jeho pravomoci prezidenta zvláštním zákonem na Parlament a na vládu, což kurdský Parlament hlasy většiny poslanců učinil.

 Nevím a nechápu, proč jistá média jak v USA, tak ale i v Evropě mají tendenci kopat do bezbranných Kurdů, kteří ještě nemají svá dokonalá média, aby se mohli mediálně bránit. Kopat do někoho, kdo nemá žádné prostředky k obraně, není hrdinským činem v žádné kultuře a tak i odchod Barzaniho byl zde prezentován jako útěk poráženého.

Barzani poslal přes video při této příležitosti nejen celému kurdskému národu vzkaz a řekl: já jsem se narodil jako Peshmerge a chci umřít jako Peshmerge! Tím chce mimo jiné říci, že nechce zemřít jako prezident nebo státník.

Tím dal vzkaz svým nepřátelům a tím nepřátelům Kurdského národa, že od této chvíle mají proti sobě nikoliv prezidenta a diplomata, ale Peshmerge a to se vším všudy!

20 let se snažil s nadlidským úsilím nastolit v Iráku ústavu a ústavní pořádek, leč marně.

20 let se snažil marně přesvědčit světové mocnosti a všechny představitele národních státu v Evropě, že na Středním východě je třeba především demokracie a i ISIS nelze porazit jen vojensky, ale demokratickou ideou.

Ve videu vše přesně svému národu a světu sdělil: po všech těch nadlidských úsilích nastolit právo a demokracii a porazit ISIS, nám byl vražen zezadu do zad jedovatý nůž....

Barzani jako Peshmerge nebude muset již ztrácet čas s nic nepřinášejícími recepcemi, státními návštěvami, mezinárodními konferencemi a podobnými jak se ukázalo prázdnými akty, ale učiní vše ke zvýšení bojeschopnosti svého národa, k upevnění pevnosti kolem svého demokratického ostrova v oceánu barbarských řádů, barbarů, kteří jsou po zuby vyzbrojeni zbraněmi demokratických zemí!

Nejaderné zadržování: Rusko vyvíjí zbraně bleskové rychlosti, chirurgické přesnosti a brutální ničivé síly (VIDEO)

$
0
0
Napsal/přeložil: Dmitrij Korněv
1.11. 2017   Eurasia24


Nejnovější vysoce přesné zbraně mohou v budoucnu nahradit zbraně jaderné a stát se tak novým faktorem globálního zastrašování. Spojené státy se v této oblasti snaží získat náskok nad „zbytkem světa“. Jenže Rusko pozadu rozhodně nezůstane.

Ruský prezident Vladimir Putin na mezinárodním diskusním fóru Valdaj mimo jiné uvedl, že jaderné odzbrojení je do budoucna možné – a Rusko že se o to snaží. Připomněl přitom skutečnost, že některé země v současné době vyvíjejí nejaderné zbrojní systémy, které se svojí ničivou silou blíží účinkům jaderných zbrani.

O jaké technologie jde a co znamená ono „do budoucna“?

Existují cíle, které bylo až dosud možno zničit pouze s použitím jaderné munice. Jde hlavně o velké plošné cíle (např. prostory soustředění vojsk, vojenské základny, letiště) nebo významné bodové, mimořádně dobře chráněné objekty jako velitelská stanoviště, šachty s balistickými raketami a podobně.

S použitím jaderných hlavic se počítalo také při ničení mobilních cílů, jakými jsou velké válečné lodě a ponorky. V současné době jsou však vyvíjeny systémy schopné řešit výše uvedené bojové úkoly bezjadernou cestou. A Ruská federace patří v tomto ohledu k průkopníkům.

Nástupcem jaderné munice se mohou stát především vysoce přesné naváděné (dnes již i manévrující) hlavice mezikontinentálních balistických raket. A mohou to být i hypersonické řízené střely. K hlavním výhodám obdobných bojových prostředků patří krátká reakční doba a výhledově i vysoká přesnost.

Současné balistické rakety mohou během půl hodiny dopravit své hlavice prakticky na kterékoli místo Země s odchylkou cca 20–50 metrů od středu cíle.

Pokud na cíl bude použito několik hlavic obsahujících po 500 kilogramech vysoce účinné trhaviny, zničení cíle je prakticky stoprocentně zaručeno. Zasažení útočících hlavic soudobými prostředky protivzdušné obrany je zatím považováno za velmi nepravděpodobné.

Tajemný Objekt 4202

V současné době nedisponuje takovými zbraňovými systémy žádná armáda světa, práce na jejich vývoji však probíhají jak v Rusku, tak v USA nebo třeba v Číně. V Rusku se jedná o zkušební testy zařízení Objekt 4202 (neboli 15Ju71 nebo také Ju-74; pozn. překl.) vyvíjený společností VPK NPO Mašinostrojenija v Reutově (Moskevská oblast).

Podle předpokladů je Objekt 4202 prototypem nové zbraně a po dokončení testů budou podobnými „kosmickými kluzáky“ vyzbrojeny některé z těžkých mezikontinentálních balistických raket (MBR) Sarmat vyvíjených ve Státním raketovém centru akademika V. P. Makejeva (Государственный ракетный центр имени академика В.П. Макеева; centrum společnosti je umístěno ve městě Miass v Čeljabinské oblasti; pozn. překl.) společně s NPO. (Podrobnější článek o vývoji Objektu 4202 zveřejnila EA24 v březnu 2016.)

Přesné balistické rakety

Druhým perspektivním typem vysoce přesných raketových systémů jsou bojové hlavice balistických raket či přesněji rakety naváděné na cíl radarem nebo opticky. V jejich vývoji svého času velmi výrazně pokročily Spojené státy (Pershing-2), dnes ale dosahují významných úspěchů Rusko s Čínou.

Například do sestavy raketového komplexu Iskander-M by měla být zařazena vysoce přesná raketa s opticky naváděnou hlavicí, která bude schopna ničit bodové, mimořádně dobře chráněné objekty podle snímků získaných leteckým průzkumem nebo družicemi.

Použití hlavic obdobného typu je vhodné u raket středního a krátkého doletu a mělo by zajistit během několika málo minut po obdržení rozkazu zasažení cíle na vzdálenost 150 až 2000 kilometrů s odchylkou od 5–10 m do 20–30 m.

Ani Rusko, ani USA dnes nemohou rozmisťovat pozemní rakety středního a krátkého dosahu (od 500 do 5500 km) zakázané Smlouvou o likvidaci raket středního a krátkého doletu z prosince 1987 (INF). Jasnou nevýhodou systémů s menším dosahem do 500 km je pak vysoká pravděpodobnost jejich odhalení a zničení již ve fázi zaujímání bojového postavení a přípravy k boji.

Křídlaté střely pro strategické úkoly

Třetím druhem konvenčních zbraní, které mohou plnit strategické úkoly, jsou pozemní, námořní a letecké křídlaté střely. Jejich použití umožňuje provádět vysoce přesné údery na cíle s předem známými souřadnicemi, a to do hloubky obrany nepřítele na vzdálenost 500–5000 km a v průběhu několika málo hodin od rozhodnutí o zničení cílů.

Nevýhodou křídlatých střel je možnost protivníka čelit jim prostředky tradiční protivzdušné obrany, nutnost aktuálního průzkumu ke zjištění polohy cíle a nutnost přípravy a zavedení trasy letu do řídicích systémů střely.

V této kategorii zbraní disponuje RF námořními komplexy Kalibr, leteckými střelami Ch-555 a CH-101 (u této střely s doletem až 5000 km je střední kruhová odchylka CEP, tj. vzdálenost dopadu střely od středu cíle 3 až 12m; pozn. překl.) a samozřejmě také systémem Iskander-M s křídlatou střelou 9M728/R-500 (viz video níže).

Proti letadlovým lodím


Čtvrtým vyvíjeným systémem pak jsou pokročilé protilodní rakety s konvenčními hlavicemi. Hypersonické protilodní rakety Zirkon, které budou v blízké době zařazeny do výzbroje ruské námořní flotily, se od svých předchůdců liší také výrazně vyšší pravděpodobností zásahu cíle, kterým budou hlavně nepřátelské letadlové nosiče.

Vyšší přesnosti bylo dosaženo díky značnému posílení odolnosti vůči PVO úderných námořních leteckých skupin (ross battle ross) protivníka a také díky „inteligentnímu“ použití raket ve skupinách: v takovém případě celá skupina automaticky udržuje vzájemné spojení a její pohyby jsou koordinovány „vedoucí“ raketou, jejíž úlohu je v případě nutnosti schopna převzít raketa další.

Operační vzdálenost teoreticky umožňuje nosičům těchto zbraní zůstávat mimo oblast celoplošné obrany úderné skupiny a otázkou tak zůstává pouze detekce, zjištění pozice skupiny a vydání rozkazu nosičům střel.

Dělostřelectvo přesné jako nikdy dříve


Konečně pak přímo v oblasti bojů může taktické jaderné zbraně nahradit moderní reaktivní i hlavňové dělostřelectvo. S ohledem na výrazně vyšší současné možnosti při vyhledávání cílů a vzhledem k možnosti použití naváděných dělostřeleckých granátů a raket lze hovořit o účinnosti těchto zbraní srovnatelné s použitím taktických jaderných zbraní.

Výrazné škody může nepříteli napáchat také moderní termobarická munice. S potřebnou přesností ji mohou používat i běžné letouny a vrtulníky vybavené pokročilými navigačními systémy a zaměřovači.

V nedaleké budoucnosti tak bude Rusko disponovat impozantním arzenálem nejaderných odstrašujících prostředků, což je důležité jak z pohledu vzájemných vztahů s tradičními jadernými mocnostmi, tak i vztahů s některými regionálními „těžkými vahami“.

Rusku to umožní pružněji reagovat na vznikající krize a v případě nutnosti efektivně hájit své národní zájmy bez rizika vyvolání jaderné apokalypsy.


Dmitrij Korněv

Zdroj: defence.ru

Quo vadis Sašo Mitrofanove?

$
0
0

Zdeněk Hrabica
1. 11. 2017
Alexandra Mitrofanova znám od okamžiku jeho vstupu na území ČSSR, vysazeného k nám ze Sovětského svazu. Docela bystrý muž, který začal operovat v mé rodné vlasti; jednu dobu jsme byli skoro na jedné vlně novinářské práce. Dokonce jsme byli i nablízko Borisu Jelcinovi a vedle něho stojícího Václava Havla. Postupně jsme se vzdalovali, podivoval jsem se, ale nikdy nezáviděl jeho významným českým novinářským dekoracím, mezi nimi Ceně Ferdinanda Peroutky, udělené za velkého potlesku Syndikátu novinářů ČR a havlíčkobrodského Knižního veletrhu Markéty Hejkalové.


Postupně jsem se nestačil divit nejenom jemu – ale i senátoru, europoslanci Jaromíru Štětinovi, v jaké tónině našli tito dva muži ze stejné profese, jakou je i moje, společnou řeč.

Všichni tři dohromady známe slušně ruskou i sovětskou historii i současnost, jeden více – druhý méně. Můžeme z ní jako papoušci vytahovat štěstí i neštěstí, jsme k tomu slušně teoreticky i prakticky vybaveni.

Vzděláním i štěstím ducha.

O to mi ale nejde, spíše si myslím, že ten druhý, co se zařadil do politiky a označil se za hrdinného a chrabrého válečného zpravodaje v cizích službách, nejenom žere, ale i mlaská široko daleko kolem sebe.

Ale budiž – každý je strůjcem svého štěstí a může dneska lhát, až se hory zelenají.

Je to jeho – nikoliv moje – volba.

Jiný je však Mitrofanov, kdysi se lísal k Miloši Zemanovi, nyní už desetiletí v týmu deníku Právo, pod kuratelou šéfredaktora Zdeňka Porybného - se stejnou, ba co dím podobnou specializací, dští proti Miloši Zemanovi oheň a síru. Dokonce nyní zakejhal k jeho výsostnému prezidentskému rozhodnutí vyznamenat po zásluze na počest 28.října 2017 několik osobností.

Položil otázku, kdy konečně vedle Sobotů, Vondráčkových a třeba Nohaviců vyznamená i ženu, která ho v Konstantinových Lázních kdysi připravila o poctivost.

Tohle přece není český etický pohled na věc, ale výkřik hulváta non plus ultra.

Jsme každý a nejenom my dva - již dneska zřejmě už ze zcela jiného těsta, autor by si to měl uvědomit. Avšak nemusí, je svéprávný. Jinak se smířím se skutečností, že nemocnému nikdy ani já, ani nikdo, nemáme ubližovat. Nebo si mohu myslet a říci to nahlas, že jde o vzácný druh idiotismu, jaký je v každé době a pro každou dobu, žádoucí. Principál ví, že program každého cirkusového představení se bez něho v žádném případě pro spokojenost publika pod šapitó, neobejde.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live