Jak vládnou Američané světu. Dělají si z nás legraci, nebo jsou to dementi? Přestaňte se světu do toho míchat!.

October 2, 2015, 6:52 am

≫ Next: Čínské vojenské letouny se připojily k ruským leteckým útokům proti ISIL v Sýrii. Rusko získává leteckou základnu v Iráku.

≪ Previous: Ukrajina soudí, že letecké údery RF v Sýrii porušují Minské dohody

$

0

0

Jozef Banáš

2. 10. 2015   Parlamentní listy
Zamyšlení spisovatele, bývalého diplomata a aktuálně nejpřekládanějšího slovenského autora Jozefa Banáše nad světovým děním. Tentokrát se pod vlivem projevu Baracka Obamy v OSN, který prý vyslechl několikrát a nepřestával nad ním žasnout, zamyslel nad rolí USA ve světě.
Obama a Porošenko vystupují jako poslední dva lidé na zemi, kteří nevědí, kde je sever. Jaká je skutečná zahraniční politika USA? Jakou krutou zásadou se řídí a jak likviduje velmoc své nepřátele? Bývalý diplomat a nejpřekládanější slovenský spisovatel Jozef Banáš komentuje pre ParlamentníListy.cz zasedání Valného shromáždění OSN. Američanům nabízí i recept, jak by mohli všecky konflikty ve světě vyřešit za pět minut.

Během vystoupení prezidenta USA Baracka Obamy na Valném shromáždění OSN jsem si všiml zanícení, se kterým vyzýval země ke spolupráci s cílem „ukončit chaos v Sýrii a v jiných oblastech světa“. Zdůraznil také význam dodržování ideálů OSN. Podpořil ho v tom i Porošenko. Podíval jsem se na Obamův projev několikrát na více stanicích, abych se ujistil, že se mi to nezdá. Nezdálo. Americký prezident skutečně vyzval k ukončení chaosu v Sýrii a jiných oblastech. První, co mne při jeho slovech napadlo, bylo, zda to je skutečný prezident USA, nebo někdo, kdo právě přišel na Zemi z jiné planety a nachází se ve stádiu orientování se. U nás tomu říkáme hledání severu. Mám pocit, že on a Porošenko jsou poslední dva lidé na zemi, kteří nevědí, kde je sever, poslední dva, kteří nevědí, kdo způsobil a působí chaos v Sýrii, Libyi, Afghánistánu či v Iráku. Poslední dva, kdo nevědí, že chaos v Sýrii nezačal syrský prezident, jehož američtí i jiní mediální medilové (poznámka redakce: mediální manipulátoři podle J.Banáše) označují za tyrana, podobně jako označovali Kaddáfího, který udělal z Libye prosperující zemi.

Nakonec USA zařazovaly ještě donedávna mezi darebácké země i Kubu a Írán; dnes jimi však už nejsou, neboť projevily vůči Washingtonu vstřícnost. Kdyby byli vstřícnost k Washingtonu projevili Kaddáfí, Husajn, Janukovyč nebo třeba prezident Sýrie Asad, byli by Obamou nepochybně chváleni a byli by na svých místech dodnes. Zdá se mi tedy, že Obama a Porošenko jsou dva poslední, kdo nevědí, že válku v Sýrii nezačal Asad, ale americká invaze do Iráku v roce 2003, která vygenerovala chaos v celém regionu i ISIS. Tehdejší válku zdůvodnily USA (při blahé paměti) zbraněmi hromadného ničení, které měl údajně Saddám Husajn – a které dodnes nikdo nenašel. Obama v New Yorku nemluvil ani o tom, že zázračné, dobře režírované Arabské jaro nepřineslo ani do jedné země, ve které proběhlo, stabilitu a demokracii, ale chaos a násilí. Kdybychom v projevu amerického prezidenta zaměnili slovo demokracie slovem chaos, byl by jeho projev přesný. Seznam zemí, do kterých jen ve dvacátém století přišli Američané šířit chaos (rozuměj v americkém pojetí demokracii), by byl velmi dlouhý. Mexiko, Kuba, Nikaragua, Haiti, Panama, Chile, Dominikánská republika, Libanon, Vietnam, Kambodža, Laos, Zaire, Grenada, Irák, Somálsko, Jugoslávie, Ukrajina, Afghánistán, Libye, Sýrie ...

Ostatní klidně mohou i zemřít

Aby to nevypadalo, že jsem já vůči USA příliš kritický, dovolím si citovat jednoho z nejuznávanějších amerických bezpečnostních a politických stratégů George Friedmana, který na zasedání Chicago Council on Global Affaires dne 4. února 2015 vysvětlil politiku a zájmy Spojených států. Prozradil, že hlavním cílem Washingtonu je likvidovat všechny, kdo mohou byť trochu ohrozit postavení USA jako světového hegemona. „Amerika pociťuje nebezpečí ze strany Ruska a EU, ale i nevyzpytatelného Německa“, a proto Friedman bez okolků přiznává, že Washington nesmí dopustit žádnou spolupráci a bližší vztahy Německa a Ruska. Také klidně prozrazuje mnohé účinné metody amerických tajných služeb, politiků a médií. Jeho logika je dojemně jednoduchá: „Vše, co je ve prospěch Ameriky, je dobré; a ostatní mohou i zemřít. Ameriku to nezajímá.“

Friedman potvrzuje taktiku „dvojího metru“ – co je dovoleno Americe, nemůže dělat někdo jiný. V politické diplomacii obhajuje starý dobrý americký postoj: „Je to sice lotr, ale je to náš lotr.“ Svá slova ilustruje na současném vedení Ukrajiny. Friedman dále pokračuje: „USA dodávají zbraně do Pobaltí, Polska, Rumunska, Bulharska a samozřejmě na Ukrajinu. Konají mimo rámec NATO, protože v NATO musí být stoprocentní souhlas a kterákoli země může vetovat cokoli. USA jsou připraveny vybudovat sanitární koridor kolem Ruska. USA mají zásadní zájem mít pod kontrolou všechny oceány světa. Díky tomu můžeme napadat lidi, zatímco oni nás napadnout nemohou. Udržet si kontrolu nad oceány a vesmírem je základem naší moci. Nejlepší způsob, jak porazit nepřátelskou flotilu, je zabránit její výstavbě. Britové to (kdysi) zařídili tak, že žádná evropská síla nemohla vytvořit flotilu, protože přinutili Evropany útočit na sebe navzájem. Doporučuji vést takovou politiku, jakou vedl Ronald Reagan proti Íránu a Iráku. Podporoval obě strany a zajistil tak, že nepůjdou proti nám. Je to cynické, nemorální, ale funguje to. Británie neokupovala Indii, zabrala jen některé indické státy, poštvala je proti sobě a dodala jim britské důstojníky. Římané také nevysílali velké armády, ale zřídili místního krále, který odpovídal za udržení klidu a byl podřízen císaři. Přiznáváme, že máme impérium. Otázka, na kterou nemáme odpověď, je: Co udělá Německo? USA budují svůj sanitární koridor ne na Ukrajině, ale v západní Evropě. Obava USA ze spojení německého kapitálu a německé technologie s ruskými přírodními zdroji a s ruskou pracovní silou je odvěká. Toto je pro USA stoletou pekelnou hrozbou. Jak to řešit? Říkáme to jasně – nárazníková zóna mezi Baltem a Černým mořem. Jsou to bývalé země Varšavské smlouvy: Litva, Lotyšsko, Estonsko, Polsko, Česko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko.“

V těchto Friedmanových slovech je klíč k pochopení současné evropské krize s uprchlíky i snahy o oslabení Evropy osvědčeným způsobem – vyvolat chaos.

Co nám média zamlčela

Mottem mé nové knihy Dementi je citát jiného Američana – Marka Twaina: „Občas si nejsem jistý, jestli světu vládnou moudří lidé, kteří si z nás dělají legraci, nebo dementi, kteří to myslí vážně.“ V té knize kromě Marka Twaina cituji například i někdejšího afghánského prezidenta, dlouholetého spojence USA Hamída Karzáího.

Když se koncem roku 2014 uskutečnil v Kábulu slavnostní ceremoniál svěšování vlajky NATO při příležitosti ukončení jedné mise a zahájení druhé, Karzáí podle agentury Reuters (naše média přirozeně tuto informaci nepřinesla), šokoval Američany slovy: „Mise USA v Afghánistánu byla zradou. Washington si nikdy nepřál, aby na území Afghánistánu zavládl mír. Američané zde nechtějí mír, neboť zde mají vlastní zájmy. Není to naše válka, ale válka, kterou nám vnutili a jejíž jsme obětí. Mír v Afghánistánu nezavládne, dokud USA a Pákistán nebudou chtít.“

Je povznášející, že morální kázání světu dal z tribuny OSN prezident země, v níž je ve třiceti čtyřech z padesáti dvou států platný trest smrti. Trest smrti odmítá a nepraktikuje většina zemí, které Obama z tribuny OSN poučoval. Je dobře, že morální apel zazněl z úst prezidenta země, která odposlouchává svoje i cizí občany včetně nejvyšších představitelů spojenců, jako jsou německá kancléřka či francouzský prezident (kteří to se sklopenými ušima akceptovali), prezidenta země, která udělala krátký proces se spratky a má nejvyšší počet vězňů na světě.

Podle zprávy FBI bylo v USA v roce 2008 spácháno 1,4 milionu násilných trestných činů, 9,8 milionu majetkově právních deliktů, zavražděno bylo 17 000 lidí, bylo spácháno 445 125 loupeží, což je oproti roku 2007 nárůst o 7,5 procenta. Barack Obama má tedy nejlepší důvod vysvětlovat světu principy morálky. Ve svém vystoupení na Valném shromáždění si povzdechl: „USA nemohou řešit všechny konflikty na světě.“ Mám pro Obamu doporučení, jak USA vyřeší konflikty ve světě za pět minut: Přestaňte se světu do toho míchat.

---

Čínské vojenské letouny se připojily k ruským leteckým útokům proti ISIL v Sýrii. Rusko získává leteckou základnu v Iráku.

October 2, 2015, 7:29 am

≫ Next: Generálplukovník Ozbrojených síl Ukrajiny Vladimír Ruban: “Na Ukrajine závidia Donbasu, ktorý zrealizoval skutočné ideály Majdanu”

≪ Previous: Jak vládnou Američané světu. Dělají si z nás legraci, nebo jsou to dementi? Přestaňte se světu do toho míchat!.

$

0

0

2.10.2015 Debka

Dnes se ruská vojenská intervence v Sýrii radikálně rozšířila hned ve dvou směrech, píše servere Debkacom, specializovaný na vojenské a výzvědné aktivity. Číňané vzkázali Moskvě, že se brzy připojí k ruské letecké kampani, která začala 30.9., svými bombardéry J-15. Bagdád navíc nabídl ruskému letectvu svou leteckou základnu k užívání pro lety, zaměřené proti tzv. Islámskému státu. Debka zdůrazňuje, že se nyní jedná o koalici šesti členů: Sýrie – Irák – Írán – Rusko – Čína a libanonský Hizballáh.

J-15 jde na přistání

Bombardéry J-15 budou startovat z čínské letadlové lodi Liao-ning-CV-16, která připlula k syrským břehům 26. září. Pro Peking to bude mezník: první čínská vojenská operace na Blízkém východě a pro letadlovou loď a její posádku s piloty to bude křest ohněm v reálném boji. Ve čtvrtek v noci čínský ministr zahraničních věcí Wang Ji pronesl tuto větu na zasedání Rady bezpečnosti OSN v New Yorku: "Svět si nemůže dovolit stát stranou a dívat se se založenýma rukama, ale také nesmí svévolně zasahovat (do krize)."

Liao-ning CV-16

Nicméně významný vývoj nastal zhruba ve stejné době, kdy irácký premiér Hajder al-Abádí mluvit na americké stanici PBS NewsHour, kde řekl, že by pro boj proti silám ISIL v své zemi uvítal také rozmístění ruských vojáků v Iráku. Jako další podnět poznamenal, že by to zároveň dalo Moskvě šanci vypořádat se s 2.500 čečenskými muslimy, kteří, jak řekl, v Iráku bojují na straně ISIL.
Debka uvádí, že vojenské zdroje doplňují al-Abádího slova, která byla vyslovena na pozadí dalších událostí ve válečné oblasti:

1/ zřízení společného irácko-íránsko-ruského koordinačního a velícího centra zříceného minulý týden na iráckém ministerstvu národní obrany v Bagdadu, které má především koordinovat ruské a íránské letecké zásobovací mosty do Sýrie a ruské nálety. Toto velící centrum také organizuje příchod íránských a pro-íránských šíitských sil do Sýrie (Hisballáh).

2/ Bagdád a Moskva právě uzavřely dohodu, podle které ruské vojenské letectvo začne používat leteckou základnu Takadum u Habbánije, 74 kilometrů od Bagdádu. Bude sloužit nejen jako etapová stanice leteckého zásobování Sýriie, ale i odrazový můstek pro bombardovací mise ruského letectva proti strukturám ISIL v severním Iráku a v Sýrii. Základnu u Habbadije zároveň používají americké síly, působící v Iráku. Jejich počet se odhaduje na 5.000.

Generálplukovník Ozbrojených síl Ukrajiny Vladimír Ruban: “Na Ukrajine závidia Donbasu, ktorý zrealizoval skutočné ideály Majdanu”

October 2, 2015, 8:05 am

≫ Next: Svaz „vyhnanců“ - od E. Steinbachové k B. Fabritiovi, vše při starém

≪ Previous: Čínské vojenské letouny se připojily k ruským leteckým útokům proti ISIL v Sýrii. Rusko získává leteckou základnu v Iráku.

$

0

0

Eugen Rusnák
2. 10. 2015  Hlavné správy

Generálplukovník Ozbrojených síl Ukrajiny Vladimír Ruban, ktorý sa už od začiatku vojenského konfliktu na juhovýchode krajiny zaoberá vyjednávaním a výmenou zajatcov, zasa šokoval svojimi výrokmi – tento raz v rozhovore pre ukrajinskú televíziu

V relácii Červená línia tento riaditeľ ukrajinského centra pre výmenu zajatcov a jediný profesionálny vyjednávač v radoch ukrajinskej armády vyhlásil, že ideály, za ktoré ľudia bojovali na kyjevskom Majdane, sa nerealizujú na Ukrajine, ale práve na Donbase. “Tie idey, ktoré sa v súčasnosti realizujú na Donbase, by ochotne podporilo aj obyvateľstvo mnohých regiónov Ukrajiny,” prízvukoval generál.

Na archívnej snímke generálplukovník Ozbrojených síl Ukrajiny Vladimír Ruban

 
“V Donecku dokázali zrealizovať to, za čo v Kyjeve v prestávkach medzi záchvatmi živočíšnej rusofóbie a bláznivými snami o svojej európskosti bojujú “patriot”“ a za čo “skákali” na Majdane. V Donecku sa podarilo potlačiť korupciu, kriminalitu a oligarchov,” zdôraznil Vladimír Ruban.

“Nevravím, že tam nemajú ťažkosti, ale tento proces aj napriek ťažkostiam a prekážkam úspešne pokračuje. Veď nie sú to nejakí svätí romantici, ktorí sa snažia vybudovať na Donbase novú krajinu. Ale snažia sa o nastolenie spravodlivosti a darí sa im. Na Ukrajine to vidia a cítime závisť zo strany tých, ktorí stali na Majdane: vedia, prečo tam stali a všímajú si, že ich idey sa nerealizujú v Kyjeve, ale v Donecku,” podčiarkol generál.

“V Donecku sa darí budovať štát bez oligarchov. Tu sa plnia tie požiadavky, ktoré odzneli práve na Majdane. Viem, že za tieto slova ma väčšina ukrajinských hurá-patriotov označí za zradcu – vlastne ma už dávno považujú, pretože hovorím pravdu a niečo pozitívne na margo diania na Donbase. Samozrejme, videl som veľa negatívnych vecí aj tam, ale taktiež vidím, ako sa tam snažia napraviť situáciu, všímam si, že sa im darí, a vidím, kam kráčajú,” dodal.

“Určite tie slobody, ktoré vyhlásili a realizujú, ochotne príjmu niekde v Poltavskej, Kyjevskej, Chmeľnickej a dokonca aj vo všetkých iných oblastiach Ukrajiny. Viem, že na Donbase nie sú žiadni ruskí teroristi, ale sú tam ľudia, ktorých by na Ukrajine mali vypočuť,” zdôraznil Vladimír Ruban.

Viaceré ukrajinské média v súvislosti s jeho výrokmi, pripomínajú, že tento prívrženec Majdanu a politických a sociálnych zmien na Ukrajinesi si veľmi rýchlo všimol, čo sa vlastne deje v krajine, kde zúri občianska vojna. Napomohlo to, že v rámci svojej funkcie vyjednávača sa často stretával s vojakmi a civilistami, ktorí sa nachádzajú na druhej strane barikády, rozprával sa s oslobodenými ukrajinskými zajatcami, ktorí mu porozprávali, čo sa deje na Donbase.

Novinári uvádzajú mnohé vyhlásenia generála, ktorý viackrát prízvukoval, že v priebehu občianskej vojny na Ukrajine vznikajú absolútne nenormálne situácie, keď vojaci zatýkajú civilistov, napríklad, robotníkov alebo roľníkov, ktorí idú do práce, pod zámienkou, že to môžu byť “špióni”. Poukazoval na to, že vojaci viackrát strieľali na civilistov a zabili niektorých z nich, aj keď civilisti neurobili nič zlé. Rezolútne žiadal, aby sa podobné prípady už nikdy nezopakovali.

Viacerí Ukrajinci občas opakujú slávnu Rubanovu vetu o tom, že “niektorým asi nestačí, že Janukovyč odišiel”. Bez okolkov tým naznačuje, že štátny prevrat sa uskutočnil, moci sa chopili iní ľudia a mohlo im to postačiť – nemuseli navyše rozpútavať občiansku vojnu na juhovýchode krajiny. Viackrát prízvukoval, že povstalci v Luhansku a Donecku to nie sú teroristi a nepriatelia. Často opakuje: “Týchto ľudí už dávno poznám. Sú tam dôstojníci, veteráni z Afganistanu, s ktorými sme protestovali proti Janukovyčovi. Sú tam ľudia, s ktorými sme spolu stáli na Majdane. Ale niečo sa zmenilo a títo ľudia stoja na oboch stranách barikády,” zdôrazňuje.

Má aj odpoveď na otázku, prečo povstalci bojujú na juhovýchode. Viackrát ich porovnával s tými, ktorí stali na Majdane – každý obhajuje svoju pravdu a svoje postoje. Prízvukuje však, že povstalci nezradili svoje ideály, pokračujú v tom, čo začali. Poznamenáva, že mnohí bojovníci Pravého sektoru však svoje ideály zradili. Odmieta, že v Donecku sú teroristi a odmieta vojnu nazývať tak, ako ju pomenovali v Kyjeve – protiteroristickou operáciou…

Už od začiatku Vladimír Ruban odmieta chýry o tom, že sa na juhovýchode Ukrajiny operujú ruské vojska. Uznáva, že sú tam dobrovoľníci z Ruska a aj z iných štátov, ale takisto dobrovoľníci z rôznych štátov bojujú v radoch ukrajinskej armády. Preto prízvukuje, že žiaden rozdiel v tom nie je. Občas si spomenie na vtip, ktorý je na Ukrajine stále populárny, aj keď je dosť smutný: “Amerika bojuje s Ruskom na Ukrajine do posledného vojaka…” Je to jasný náznak: mnohí Ukrajinci vedia, kto rozpútal túto vojnu a pre koho je výhodná…

Vždy opakuje, že skončiť vojnu v prvom rade dokážu samotní Ukrajinci, ale v Kyjeve chýba na to vôľa. Opakuje, že všetky sporné otázky treba riešiť vnútri krajiny, na rokovaniach Kyjeva, Donecka a Luhanska. Poukazuje na to, že v ukrajinskom konflikte veľkú úlohu hrajú aj “tretie strany”, nielen Kyjev, Doneck a Luhansk. Prízvukuje, že práve preto je tu veľa provokácií, streľby na obytné štvrte a civilistov – niekomu vojnový stav na Ukrajine zjavne vyhovuje. Chápe, že je tu aj snaha o prerozdelenie “trhu” medzi mafiánskymi skupinami na Ukrajine – ako na východe, tak aj na západe krajiny.

“Po Majdane a tým viac po občianskej vojne Ukrajina bude iná. Aj my všetci budeme iní. Ale hlavné, aby sa táto vojna čo najskôr skončila,” často opakuje generálplukovník Vladimír Ruban.


Eugen Rusnák
Kyjev

Zdroje: (HSP/Foto: UNIAN/AP)

Svaz „vyhnanců“ - od E. Steinbachové k B. Fabritiovi, vše při starém

October 2, 2015, 8:11 am

≫ Next: Pravice, vládnoucí Polsku, mrzačí brutálně i dějiny. Druhá světová válka padá i na její konto.

≪ Previous: Generálplukovník Ozbrojených síl Ukrajiny Vladimír Ruban: “Na Ukrajine závidia Donbasu, ktorý zrealizoval skutočné ideály Majdanu”

$

0

0

Ogňan Tuleškov
2. 10. 2015  České národní listy

Podíváme-li se na projev dr. B. Fabritia, který přednesl na „Dni vlasti 2015“, můžeme hned na první pohled zjistit, že omílal staré vyhnanecké programové „teze“, vyjádřené jen jinými slovy. 


Pan doktor práv Bernd Fabritius, nový předseda Svazu „vyhnanců“, opět zcela zásadně bojuje proti kolektivní vině. Jasně odmítá „jakékoliv teorie kolektivní viny, které hledají vinu pro jejich vyhnání a chtějí odvést pozornost od jejich protiprávnosti. Jen pro některé země ve východní Evropě tento signál v 21. století ještě není důležitý.“

Tak nejdříve k názvu svazu. Je zavádějící. Je pravděpodobné, že většina původních jeho členů patřila k utečencům z bývalého východního Německa, např. Pruska, a z oblastí Polska, z nichž si Němci udělali nový životní prostor, a z příslušníků německé menšiny z různých východoevropských států. Nacisté, když ještě byl čas, tehdy fronta se ustálila na nějakou dobu před hranicemi Německa, odmítali povolit evakuaci civilního obyvatelstva. Věděli, že němečtí vojáci budou bojovat s větším nasazením, když budou bránit vesnice, města, kde v každém domě jsou děti a ženy, starší lidé. A pak přišel mohutný úder sovětské armády. Teprve poté se kolony uprchlíků daly do pohybu. Bylo jich několik milionů, desítky tisíc lidí zemřelo cestou. Živí prošli velkým utrpením.

Jednou z těch, které byly evakuovány, byla i Erika Steinbachová, jejíž němečtí rodiče se usídlili v Polsku. Otec byl vojákem a matka úřednicí. Bydleli v zabrané polské nemovitosti. Tato skutečnost je již dlouhodobě známá. Přesto však nikomu nevadilo, že dr. Steinbachová ve skutečnosti nebyla vyhnancem, ale dcerou původně říšských Němců, kteří z Polska před sovětskou armádou utekli, jako tisíce a tisíce dalších, do Německa ze strachu před trestem.

Nový předseda Svazu vyhnanců Bernd Fabritius a bývalá předsedkyně Erika Steinbahcová

Vraťme se však ke tvrzením pana dr. B. Fabritia o protiprávnosti vyhnání. Jako právník jistě musí vědět, že termín vyhnání je německým „tvůrčím“ produktem. Postupimská dohoda vítězných velmocí, která o přesídlení německého obyvatelstva rozhodla, používá vedle uvedeného termínu přesídlení ještě další obdobné – transfer, odsun. Tyto termíny jsou mluvou textu z Postupimi. I laici cítí rozdíl mezi termínem vyhnání a termíny odsun, přesídlení či transfer. Vyhnání chápou jako protiprávní akt jednoho státu, který vyhání své, část svého obyvatelstva, které po obnovení právního stavu má nárok na návrat do svého domova a nárok na náhradu škody, která mu vyhnáním vznikla. Právně zcela jiná situace je u přesídlení, odsunu či transferu obyvatelstva z více států do státu předem stanoveného. A právě o tom rozhodli vítězové druhé světové války v Postupimi. Německé obyvatelstvo z Polska, Československa a Maďarsko, i z důvodů zachování míru v budoucnosti, bylo v poměrně krátké době přesídleno z uvedených států do Německa.

Německo v tu dobu se nacházelo pod správou vítězných mocností, které o Německu rozhodovaly. Německý stát tehdy neexistoval. Německo proto nemohlo mít ani svůj zákonodárný sbor, ani vládu. Spojenci rozhodli o přesídlení německého obyvatelstva a současně rozhodli, kolik přesídlených Němců má být umístěno v té či oné okupační zóně v Německu a v jakém časovém sledu i za jakých podmínek má být uskutečněno.

Německo prohrálo druhou světovou válku, kterou vedlo barbarským způsobem. Německé menšiny v jednotlivých státech, které Němci napadli, se postavily proti svým spoluobčanům, bojovaly proti nim a v průběhu německé okupace se podílely na teroru německé okupační správy. Příslušníci německých menšin nesli proto spoluodpovědnost za německé válečné zločiny i za zločiny proti lidskosti. Svým zločinným chováním znemožnili další spolužití s národy, s kterými žili již delší dobu.

Odsun byl proveden ve stanoveném čase a podle stanovených pravidel Spojenecké kontrolní komise. Československu představitelé americké i sovětské okupační správy poděkovali za skvělé zvládnutí celého procesu odsunu německého obyvatelstva.

Pokud dr. B. Fabritius uznává platnost Postupimské dohody, musí uznat i platnost přesídlení německého obyvatelstva do Německa. O žádné protiprávnosti se zde nedá mluvit. Tzv. vyhnanci si konečně už musí přestat lhát do kapsy a pořádat protipolské a protičeské štvanice.

Ano, k excesům vůči německým okupantům v průběhu osvobozeneckého boje a bezprostředně i po osvobození docházelo od Francie až po Československo. Část německého obyvatelstva, která se podílela na okupační německé krutovládě, lidé spontánně vyháněli. Šlo o tzv. divoké odsuny. I jimi se Postupimská konference zabývala. Vzala je na vědomí a tím je legalizovala.

I sám W. Churchill byl přesvědčen, že po válce dojde k odplatě. K možné bezprostředně poválečné situaci řekl: „…Hned po válce poteče mnoho krve. U vás i jinde bude mnoho Němců vybito - to jinak nejde a já s tím souhlasím. Po pár měsících my prohlásíme „teď dost“ a pak začneme mírovou práci."A dodal: "Transfer bude nutný!...Dá se jim krátká lhůta, ať si vezmou to nejnutnější a jdou."(Z rozhovoru Winstona Churchilla s prezidentem Edvardem Benešem ze 3.4.1943, který zaznamenal Jan Masaryk, in Dalibor Plichta, Nesmířenost a nesmiřitelnost německé politiky, Praha, Fenix, 1996, str. 20). Tak krvavá poválečná doba však naštěstí nebyla. Své oběti si však vyžádala. Po tolika letech německého teroru vůči okupovaným národům nemohlo to být ani jiné. Příčiny vždy mají odpovídající důsledky. Tuto příčinnou souvislost nejde odstranit, v lepším případě je možné její dopad zmírnit. A to se stalo. Již postupimská dohoda o to úspěšně usilovala.

Pan dr. B. Fabritius mluví přes uvedená fakta o protiprávnosti vyhnání. Je těžké mu radit. Snad by se měl pokusit oprostit od termínu vyhnání a podívá se na přesídlení německého obyvatelstva očima vítězných mocností, USA, Velké Británie a SSSR, tedy z hlediska Postupimské dohody. Jeho současná tvrzení o tzv. vyhnání mají revizionistický až revanšistická charakter, který připomíná starý germánský Drang nach Osten, tentokrát uskutečňovaný jinými prostředky než hrubou vojenskou silou. Pokud se s takovouto politikou německá vláda neztotožňuje, měla by umravnit předsedu Svazu vyhnaných a jestliže by nedal na dobré slovo, stačilo by přibrzdit penězovody do pokladny SV a výsledek by se vbrzku jistotně ukázal. Velmi dobře si pamatuji, jak svého času tuto dobrou radu německé vládě a parlamentu opakovaně dával PhDr. Pavel Macháček, tehdy tajemník Kruhu občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí. Nevím však o tom, že by adresáti této vynikající rady nějak zareagovali. A tak dnes landsmanšaft požadavky na nás klade stále větší. Zatím se také stačil stylizovat do role oběti a z nás dělá zločince. Takovéto a jiné snahy o přepisování dějin jsou jen krátkodeché. Pravda se vždy prosadí. My jí však musíme pomoci.



Foto nahoře: B.Fabritius na tribuně Svazu vyhnanců v kroji sedmihradských Němců

Pravice, vládnoucí Polsku, mrzačí brutálně i dějiny. Druhá světová válka padá i na její konto.

October 2, 2015, 10:30 am

≫ Next: Německý právník obvinil Nizozemce, že vyšetřování MH17 vedou k "patu"

≪ Previous: Svaz „vyhnanců“ - od E. Steinbachové k B. Fabritiovi, vše při starém

$

0

0

Jurij Rubcov

Churchill to glosoval zdrcující metaforou. Varšavu, zfetovanou rusofobií, nazval „hyenou Evropy“. Ruský velvyslanec Sergej Andrejev jí připomněl, že má díl viny i na II. světové válce. Polské druhohory jsou vzteky bez sebe. Proud másla po hlavě stopuje Jurij Rubcov: „V historiografii i veřejném povědomí se na Polsko zabydlel pohled, v němž figuruje výlučně jako oběť hitlerovské agrese.“ To je však „hledisko pravdivé jen zčásti.“ Kdo „padl agresi za oběť, budí logicky soucit“. „Celou mozaiku 30. let však nezahalí tmou ani ten.“
„Právo mezinárodní i trestní zná totiž řadu příkladů, kdy se objektem zločinné agrese stal nejen ten, kdo k tomu přišel náhodou (ať už země či člověk), nýbrž i subjekt, co má v daném zločinu prsty sám.“ Jak je to v případě, o němž je řeč, napovídá už polská reakce. Emocím popouští uzdu. Na led směrodatných fakt si netroufá.

Ruský velvyslanec byl přitom krajně selektivní. Polsku připomněl jen to, že „zablokovalo několik pokusů o koalici, která by ve 30. letech zadržela Hitlera“. Tak decentní diplomacie „ovšem neřekla zdaleka vše“. „Ve skutečnosti totiž Polsko silám, snažícím se v Evropě vybudovat systém kolektivní bezpečnosti, především Sovětskému svazu, házelo nejen klacky pod nohy, ale s plány hitlerovské expanze bylo samo i přímo solidární.“

Plně to platí už o kořisti, která mu spadla do klína mnichovským diktátem, Tehdejší Varšava ji nejen zdvořile neodmítla, ale drala se o ni v předstihu a se vší loupežnickou vehemencí. Už v květnu 1938 se tetelila blahem, když jejího velvyslance ujistil francouzský ministr zahraničí J. Bonnet, že scénář „porcování Československa Německem a Maďarskem a předání těšínského Slezska Polsku už je veřejným tajemstvím“. S nárokem na „vydání“ našeho území vyrukovala už den po Mnichovu. Anektovala je ještě dřív, než stačila přijít odpověď z Prahy. „Poláci tu předběhli i samotného Hitlera.“ Ten „dal Československu na vyklizení Sudet 10 dní“.

Polský titulář v Praze nám to – už 30. září 1938 - osladil i dryáčnickou nótou. Od těch z Berlína byla k nerozeznání. Hýřila bubáky o „neúnosném postavení“, terorizujícím prý těšínské Poláky. A končila – zrovna jako ty z „říše“ – sprostými ultimáty. O „územních ústupcích“, podmiňujících „normalizaci dvoustranných vztahů“. A „všech následcích“, padajících na naši hlavu, pokud se tomu vydírání nevyhoví.

Praze zůstala už jen Moskva. Československo-sovětská smlouva o vzájemné pomoci už z poloviny 30. let. Tu nám však „Rudá armáda mohla poskytnout jen za podmínky, že se přesune polským územím“. Varšava ale „žádost, aby tranzit vojsk povolila, kategoricky odmítla“. A s tím, že to myslí smrtelně vážně, se zavděčovala i tam, kde by se čekal aspoň střízlivý kalkul. Například v Paříži cupital polský velvyslanec ke kolegovi z USA. Svatosvatě ho ujistit, že „pokusí-li se Sovětský svaz vyslat vojska k československým hranicím, Polsko mu vyhlásí válku obratem“.

Že „ústupky západních demokracií, obětující třetí země, německý zálusk na další sousta jen posílí“, docházelo i politikům, jimž srdce nebilo napravo o nic méně, než varšavskému panstvu. I jim bylo nad slunce jasnější, že „Hitlera zastaví už jen smlouva s Moskvou“. Zdobilo to i Winstona Churchilla. Dolní sněmovně to předestřel následovně: „Nedokážeme-li proti agresi vybudovat velkou alianci, ocitneme se ve smrtelném nebezpečí. Pokud bychom odmítli přirozenou spolupráci se Sovětským Ruskem, byla by to kolosální hloupost.“ „21. března 1939 doručil britský velvyslanec W. Seeds ministru zahraničních věcí SSSR M. M. Litvinovovi návrh deklarace Velké Británie, SSSR, Francie a Polska, jíž se vlády čtyř zemí zavazují k tomu, že ´budou navzájem konzultovat kroky společného odporu, jež bude třeba podniknout´ proti akcím, ´představujícím hrozbu politické nezávislosti kteréhokoli z evropských států´ a ohrožujícím mír a bezpečnost v Evropě. Třebaže návrh byl značně povšechný a žádné účinné kroky proti agresi ani nezakládal, sovětská vláda se ho už 23. března rozhodla podepsat. Polsko ho odmítlo. Londýn se odvolal právě na jeho stanovisko a svou iniciativu už týden nato skrečoval.“

Právě Polsko, na něž číhaly prvé salvy války, se v roli užitečného idiota vyžívalo i pár dní před ní. Řeč je o moskevských jednáních SSSR, Francie a Británie v srpnu 1939 o uzavření vojenské koalice proti Hitlerovi. I ta měla reálný smysl jen za předpokladu, že Polsko – a v daném případě i Rumunsko – povolí tranzit Rudé armády přes vlastní území. Že právě to je „podmínka kardinální“, stojí doslova i v dobové diplomatické korespondenci.

Příznačnou ilustrací je zpráva britského Výboru náčelníků štábů, předložená vládě 17. srpna. Stojí tu: „Za optimální způsob, jak válce zabránit, považujeme uzavření smlouvy s Ruskem.“ Právě ta však „bude nepochybně ohrožena, odmítnou-li Polsko a Rumunsko návrhy na spolupráci, které jim adresovalo Rusko...Chtěli bychom zdůraznit, že na Polsko a Rumunsko třeba vyvinout co možná energický tlak, aby v případě německé agrese dali k využití svého území ruskými silami souhlas.“

Na své generály však nedal ani britský kabinet. „V naději, že se s Hitlerem dohodne za zády SSSR, moskevská jednání natahoval sám.“ Tlaku, jejž po něm žádalo vojenské velení, tak ušla i Varšava.

Depeše, jíž o průběhu moskevských rozhovorů informovali ústředí legát francouzské generality a šéf tamní diplomatické expozitury, to k 15. srpnu hodnotila takto: „Navrhuje se nám zcela určitá pomoc na Východě, nepodmíněná žádnými doplňujícími nároky vůči Západu. Sovětská delegace ovšem varuje, že díky negativní pozici Polska se zformování fronty odporu za účasti ruských sil stává nereálnou variantou.“

Polsko i Rumunsko „kardinální otázku“ torpédovaly. Záchvaty hrdinství přesně
opačným směrem, než si doba žádala, cloumaly i maršálem Rydz-Śmigłym. „Ať už to bude mít jakékoli důsledky“ – deklamoval druhý muž polské hierarchie i 19. srpna – „my ruským vojskům nedovolíme obsadit polského území ani píď.“ Ministr zahraničí J. Bekto francouzském velvyslanci formuloval takto: „My prostě nepřipustíme, aby se využití našeho území zahraničními vojsky…ocitlo na pořadu v jakékoli podobě.“

Šance na vznik koalice, jež mohla válce předejít, padla. „Sovětské vedení, vystavené riziku mezinárodní izolace, podepsalo sovětsko-německou smlouvu o neútočení.“ Teď se za „spoušť II. světové války“ vydává právě ta. Je to lež jako věž. Snaha vylhat se, ztuhlá v křeč: „To vy sami jste“– kontruje Rubcov "udělali vše pro to, aby Hitlerovi narostl apetit.“ A právě ve vleku svých „protisovětských plánů jste se mu dostali první na ránu“.

Churchill to glosoval zdrcující metaforou. Varšavu, zfetovanou rusofobií, nazval „hyenou Evropy“. Po našem území si brousila zuby i na kus SSSR. Doličných předmětů jsou mraky. V lejstru, sepsaném rozvědkou polského generálního štábu už v prosinci 1938, to stálo doslova takto: „Rozdělení Ruska je základem polské východní politiky.“ Chce to „koncentraci na následující formuli: kdo se toho dělení zúčastní“. V „tento památný moment dějin Polsko nesmí zůstat pasivní“. Teď je „hlavním cílem Rusko oslabit a rozdrtit“.

„Meze si nekladly ani polské štábní přípravy. V lednu 1939 se ministr zahraničí J. Bek před svým německým kolegou J. von Ribbentropem netajil, že ´Polsko pretenduje na sovětskou Ukrajinu a přístup k Černému moři´. To byly hranice, jichž se Vojsko polské připravovalo dosáhnout po boku wehrmachtu.“

Ruský titulář otevřel téma, na něž Varšava nemá. Ta umí jen tirády o „urážce“. A harašení, že velvyslance vypoví. Rubcov to za ni dovádí až do logického konce. Co takhle vybílit knihovny i od děl Winstona Churchilla? Jednoho z „velké trojky“, co rozdrtila Hitlera – a k tomu i laureáta Nobelovy ceny za literaturu?
Poněvadž vedle jeho „hyeny“ je tón, zvolený ruským velvyslancem, „vrcholem delikátní diplomacie“.

Německý právník obvinil Nizozemce, že vyšetřování MH17 vedou k "patu"

October 2, 2015, 10:44 am

≫ Next: Nezávislá ruská zahraniční politika je pro Washington nepřijatelná (z interview P.C.Robertse pro Vestnik Kavkaza z 1. října t.r.)

≪ Previous: Pravice, vládnoucí Polsku, mrzačí brutálně i dějiny. Druhá světová válka padá i na její konto.

$

0

0

2. 10. 2015   První zprávy

  Německý právník Elmar Giemulla zastupující zájmy tří rodin, jejichž příbuzní byli zabiti při leteckém neštěstí malajsijského boeingu letu MH17, se velmi hlasitě vyjádřil k celému případu.

 

"Mám silné podezření, že nizozemští vyšetřovatelé vedou celý případ do patové situace a o vážné soudní řízení nebyl moc velký zájem. Informace, které se objevily na veřejnosti jsou vágní a to je jistě podezřelé. Ve složení Mezinárodní komise k vyšetření havárie MH17 jsou i Ukrajinci,  je zde například zástupce speciální služby Ukrajiny. Svědčí to potom o nezávislé komisi? Většina dokumentů, obsah černých skříněk,  vše se drží v tajnosti, "řekl v rozhovoru Giemulla pro Freelance Bureau.

Podle slov advokáta, předběžná zpráva o vyšetřování příčin katastrofy je zúžena na jednu větu: "Na nebi nad východní Ukrajinou, je něco s letadlem v nepořádku."

"Děkuji vám moc! Je to smysluplné!,"řekl rozzlobený Elmar Giemulla," já, upřímně řečeno, jsem nečekal, že závěrečná zpráva přinese zázraky. Nepište žádné nesmysly, Ukrajina stojí Evropskou unii spoustu peněz, zaplaťte z těchto peněz náhradu pozůstalým obětí katastrofy. Protože jak všichni víme, 15 000 euro jako paušál v rámci pojištění,  to nic není. Příbuzným obětí asijského generála to asi sotva stačí na zpáteční letenky a ubytování. Ale díky Bohu, v mém případě na tom nezáleží. Ukrajina nesplnila své povinnosti v leteckém prostoru, a to je důležité. "

Kyjev ignoroval požadavek uzavřít vzdušný prostor před letem MH17

Jménem svých klientů Gimulla proti Ukrajině navrhuje mnohamilionové soudní spory. Právník ale říká, že nespěchá s obviněním a nechce potopit Porošenkův režim. Nicméně, říká Elmar Giemulla, Kyjev stále nese zodpovědnost za havárii.

"Na východní Ukrajině byly letecké střety, to bylo známé. A asi týden před katastrofou s MH17 se značně zintenzivnily. Samozřejmě, že sestřelení mohl způsobit kdokoliv: Putin, Porošenko, separatisté. Ale jak lze žalovat rebely? Oni nejsou součástí mezinárodního práva, nebyly s nimi podepsány žádné úmluvy o civilním letectví a nemohou nést odpovědnost. Můžete obvinit Putina za vše, ukázat ho jako viníka, ale promiňte, kdo ho bude trestat? A jak? Ale s Ukrajinou, je situace velmi jasná. V oblasti havárie je suverénní stát Ukrajina. A pak musí být tato země zodpovědná za tuto oblast na zemi i ve vzduchu. Podle norem mezinárodního práva a mezinárodních dohod, které zajišťují bezpečnost letů nad územím Ukrajiny, má Ukrajina povinnost zajistit bezpečnost a pokud to nelze, je nezbytné vzdušný prostor uzavřít, to je pro každého právníka jasné jako facka".

Podle právníka Elmara Gimulla Ukrajina neuzavřela svůj vzdušný prostor z čistě sobeckých důvodů:

Každý stát dostane měsíčně sumu peněz za použití svého vzdušného prostoru. Pokud vláda uzavře vzdušný prostor, peníze, samozřejmě, přestanou téct a to může být velmi velký problém. Kromě toho každý musí pochopit skutečnost, že uzavření vzdušného prostoru se bojí zákazníci, tj letecké společnosti. Pokud zavřete vzdušný prostor, řekněme na tři měsíce, ještě měsíc se bude létat blízko té oblasti, která může být pro letecké společnosti bezpečná. Všechno to stojí velké množství peněz, které ztratíte, plus náklady na údržbu bezpečnostních systémů. Za těchto okolností uzavření vzdušného prostoru ve výšce, kde civilní letectvo nelétá, by se mohlo zdát samozřejmým řešením. To je hlavní důvod a proto trvám na multi-miliónové  kompenzaci, jednoho milionu euro na jednu rodinu, to je velmi rozumné, a vytvoříme tím i zásadní precedens.

Připomeňme, boeing letecké společnosti Malaysia Airlines letu MH17 z Amsterodamu do Kuala Lumpur havaroval  17. července 2014 nedaleko Doněcka u obce Hrabovo. Na palubě bylo 283 cestujících a 15 členů posádky, všichni zemřeli. Vyšetřovatelé dosud nezjistili, kde, jak a kým bylo letadlo zasaženo.

(rp,prvnizpravy.cz,flb,foto:arch. -Elmar Giemulla)

Nezávislá ruská zahraniční politika je pro Washington nepřijatelná (z interview P.C.Robertse pro Vestnik Kavkaza z 1. října t.r.)

October 2, 2015, 11:12 am

≫ Next: Latakii s ruskou základnou se nepodařilo vyhodit tunou plastické trhaviny do vzduchu

≪ Previous: Německý právník obvinil Nizozemce, že vyšetřování MH17 vedou k "patu"

$

0

0

2. 10. 2015      zdroj
Očekávané setkání ruského a amerického prezidenta se uskuteční zítra, to je 2. října, v New Yorku, nejpravděpodobněji v apartmá ruské delegace v OSN. Profesor P.C. Roberts, předseda Institutu pro politickou ekonomii a náměstek financí v někdejší Reaganově vládě, sdělil portálu Vesti Kavkaza, co si myslí o rusko-amerických vztazích.

VK: Máte za to, že setkání Obamy s Putinem je náznakem tání v rusko-amerických vztazích?

PCR: Samozřejmě si to nemyslím.

VK: Čeho je to tedy náznakem?

PCR: Myslím si, že je to náznakem toho, že Putin doufá ve víc, než může dostat. Může to též znamenat, že podniká všechno, aby nepřátelství, které dnes z Ameriky na Rusko vane, utlumil. Ale velký význam to setkání mít nemůže, protože Putin chce mluvit o Sýrii a Islámském státu /ISIS/, zatímco Obama chce mluvit o odtrženeckých oblastech Ukrajiny v tom smyslu, aby je Rusko Kyjevu kompletně vrátilo. Společný zájem prostě neexistuje. Obama chce svrhnout Asáda, protože tímto tahem by se zbavil i ruské námořní základny v Tartusu. Stejný důvod vedl totiž Washington i ke svržení dřívější ukrajinské vlády, protože se tak chtěl zbavit ruské námořní základny v Černém moři. Takže zájmy těhle dvou zemí jsou dokonale protichůdné. USA mají za to, že musí zabránit jakémukoli zestupu Ruska, protože mocnější Rusko by mohlo ohrozit jednostranné americké akce. Jestliže ovšem bráníte jakékoli zemi v jejím vzestupu, představujete větší hrozbu, než je ebola či Islamský stát. Jistý americký politický činitel (míněna zřejmě Hillary Clintonová – pozn. překl.), a nejvyšší američtí vládní úředníci přirovnali ruského prezidenta k Hitlerovi. Jestliže ovšem v myslích občanů vytvoříte takovýmito přirovnáními hrozbu, nemůžete pak jít a s touto hrozbou seriózně jednat, aniž byste podkopali úspěch své propagandy, kterou jste předtím Rusko démonizovali. Tohle dělat dohromady prostě nejde.

VK: A co ruská a americká spolupráce proti Islamskému státu? Nedávno Ashton Carter řekl, že takováto spolupráce s Rusy by byla možná.

PCR: Není to realistické. Přinejmenším po dobu dvou posledních roků ešalóny USA, NATO a EU proti nim provádějí vojenské přípravy. Nyní jsme poslali nukleární bomby do Německa. Proč by měli Rusové v nějakou spolupráci věřit?

VK: Budou Američané ve svém nepřátelském postoji vůči Rusku pokračovat?

PCR: Co by měl každý ruský žurnalista a politik udělat je tohle: měl by jít a přečíst si Wolfowitzovu doktrínu. Ta praví, že historie si vybrala Spojené státy k tomu, aby vládly světu. Proto Washington nedovolí žádnému státu, aby v tomto bodě stál USA v cestě. Jde o úhelný kámen americké zahraniční politiky, sdělující světu, že stát, který by chtěl provádět svou vlastní nezávislou zahraniční politiku, se stává pro USA hrozbou. Kdo až dosud provozoval nezávislou zahraniční politiku? Provozoval ji Kadáfi v Libyi a provozují ji Číňané a Rusové. A kdo je tedy pro USA hrozbou podle toho, jak Washington tuto hrozbu definuje? Přesně ty dvě jmenované země a jedna z nich se už nalézá v procesu plánovaného vymazání z mapy. Rusko má nezávislou zahraniční politiku – a toje pro Washington nepřijatelné.

Vybral a přeložil Lubomír Man

Latakii s ruskou základnou se nepodařilo vyhodit tunou plastické trhaviny do vzduchu

October 2, 2015, 1:45 pm

≫ Next: Revoluční akt říkání pravdy

≪ Previous: Nezávislá ruská zahraniční politika je pro Washington nepřijatelná (z interview P.C.Robertse pro Vestnik Kavkaza z 1. října t.r.)

$

0

0

2. 10. 2015     zdroj
1.října byl na kontrolním stanovišti u vjezdu do Latakie zastaven a zneškodněn nákladní automobil s tunou výbušniny. "Náklaďák byl zastaven na armádním kontrolním stanovišti u vjezdu do Latakie (ze směru města Tartous), v nákladním prostoru bylo nalezeno 1000 kilogramů výbušniny. Všechno bylo přikryto štěrkem a třískami,"řekl agentuře RIA Novosti pracovník bezpečnostních orgánů

Předpokládá se, že výbušnina byla určena pro teroristický útok ve městě. Tragédii se podařilo předejít, protože za volantem pravděpodobně nebyl sebevražedný atentátník, ale muž, jehož úkolem bylo dopravit auto do Latakie, uvádí deník.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

---

Revoluční akt říkání pravdy

October 2, 2015, 10:45 pm

≫ Next: Maďaři odmítají srovnání s rokem 1956

≪ Previous: Latakii s ruskou základnou se nepodařilo vyhodit tunou plastické trhaviny do vzduchu

$

0

0

John Pilger
2.10.2015 Zvědavec

George Orwell řekl: „V době univerzálních podvodů je říkání pravdy revolučním činem.“

Toto jsou temné časy, ve kterých se propagandistické podvody dotýkají života nás všech. Jako by politická realita byla privatizována a iluze legitimizována. Informační věk je věkem médií. Máme politiku z médií; cenzuru médií; válku z médií; odplatu z médií; zábavu z médií – surrealistické výrobní linky klišé a podvodných předpokladů.

Báječná technologie se stala jak naším přítelem, tak nepřítelem. Pokaždé, když zapneme počítač nebo zvedneme digitální zařízení – náš sekulární růženec – jsme vystaveni ovládání: šmírování našich zvyků a rutin a lžím a manipulaci.

Edward Bernays, který vymyslel výraz „vztahy s veřejností“ coby eufemismus pro „propagandu“, to předpověděl před více než 80 lety. Říkal tomu „neviditelná vláda“.

Napsal:

„Ti, kdo manipulují tímto neviditelným prvkem (moderní demokracie), tvoří neviditelnou vládu, která je skutečnou mocí vládnoucí v naší zemi… Je nám vládnuto, naše mysl je utvářena, naše chutě vytvářeny, naše myšlenky navrhovány, z velké části lidmi, o kterých jsme nikdy neslyšeli…“

Cílem neviditelné vlády je nás dobýt: naše politické vědomí, naše vnímání světa, naši schopnost myslet nezávisle, oddělovat pravdu od lží.

Je to forma fašismu, což je slovo, které oprávněně používáme opatrně, kdy dáváme přednost nechat ho ležet v odcházející minulosti. Ale zákeřný moderní fašismus je nyní zrychlujícím se nebezpečím. Stejně jako ve 30. letech jsou velké lži předkládány s pravidelností metronomu. Muslimové jsou špatní. Saudští fanatici jsou dobří. Fanatici ISIS jsou špatní. Rusko je vždy špatné. Čína začíná být špatná. Bombardování Sýrie dobré. Zkorumpované banky dobré. Podvodný dluh je dobrý. Chudoba je dobrá. Válka je normální.

Ti, kdo zpochybňují tyto oficiální pravdy, tento extremismus, jsou považováni za lidi potřebující lobotomii – dokud nejsou diagnostikováni dle požadavku. BBC poskytuje tuto službu zdarma. Nepodvolení se je označeno za „radikální“ – ať to znamená cokoliv.

Skutečný disent se stal exotickým; avšak disidenti nebyli nikdy důležitější. Kniha, kterou dnes začínám, Wikileaks Files, je protilátkou na fašismus, který svůj název zamlčuje.

Je to revoluční kniha, stejně jako samotná Wikileaks je revoluční – přesně jak mínil Orwell v citátu, který jsem použil na začátku. Neboť říká, že nemusíme akceptovat tyto denní lži. Nemusíme zůstávat zticha. Nebo jak Bob Marley kdysi zpíval: „Osvoboďte se od duševního otroctví.“

V úvodu Julian Assange vysvětluje, že nikdy není dost uveřejňovat tajné zprávy velké mocnosti: že jejich pochopení je klíčové, stejně jako jejich umísťování do kontextu dneška a historické paměti.

To je pozoruhodný úspěch této antologie, která oživuje naši paměť. Spojuje důvody a zločiny, které způsobily tolik lidského utrpení, od Vietnamu a střední Ameriky po Střední východ a východní Evropu, z lůna chamtivé mocnosti, Spojených států.

V současné době probíhá americký a evropský pokus zničit vládu Sýrie. Premiér David Cameron je obzvláště lačný. Je to tentýž David Cameron, kterého si pamatuji jako slizkého PR agenta zaměstnaného likvidátorem britské nezávislé televize.

Cameron, Obama a ještě servilnější Francois Hollande začali ničit poslední zbývající multikulturní vládu v Sýrii, čin, který jistě připraví cestu pro fanatiky ISIS.

To je samozřejmě šílené a velkou lží ospravedlňující tuto šílenost je, že je to na podporu Syřanů, kteří povstali proti Bašáru al-Asadovi v arabském jaru. Wikileaks Files odhaluje, že zničení Sýrie bylo dlouhou dobu cynickým imperiálním projektem, vzniklým dávno před povstáním arabského jara proti Asadovi.

Pro vládce světa ve Washingtonu a Evropě je skutečným zločinem nikoliv utlačovatelská povaha tamní vlády, ale její nezávislost na americké a izraelské moci – stejně jako skutečným zločinem Íránu je jeho nezávislost, a skutečným zločinem Ruska je jeho nezávislost, a skutečným zločinem Číny je její nezávislost. V Amerikou vlastněném světě je nezávislost netolerovatelná.

Tato kniha odhaluje tyto pravdy, jednu po druhé. Pravdu o válce proti terorismu, která byla vždy válkou teroru; pravdu o Guantanamu, pravdu o Iráku, Afghánistánu, latinské Americe.

Nikdy nebylo takovéto říkání pravdy tak naléhavě potřebným. Až na čestné výjimky lidé v médiích placení zdánlivě za říkání věcí na rovinu jsou nyní absorbováni do systému propagandy, která již není novinařinou, ale anti-novinařinou. Platí to o liberálním a úctyhodném Murdochovi. Pokud nejste připraveni sledovat a rozebírat každé ošemetné tvrzení, staly se tak zvané zprávy nekoukatelnými a nečitelnými.

Při čtení Wikileaks Files si vzpomínám na slova zesnulého Howarda Zinna, který často mluvil o „moci, kterou vlády nemohou potlačit“. To popisuje Wikileaks a popisuje to skutečné alarmisty, kteří se o svou odvahu dělí.

Na osobní úrovni znám lidi z Wikileaks již jistou dobu. To, že dosáhli toho, čeho dosáhli v situaci jimi nezvolené, je zdrojem neustálého obdivu. Na mysli tane jejich záchrana

Kapitola Sarah Harrison, „Dělení říše“, popisuje, jak ona a její přátelé založili celou Veřejnou knihovnu americké diplomacie. Je v ní více než dva miliony dokumentů, nyní přístupných všem. „Naše práce,“ píše, „je věnována tomu, aby se zajistilo, že historie bude patřit všem.“ Jak vzrušující je číst tato slova, která jsou rovněž holdem její vlastní odvaze.

Ve vězení v místnosti na ekvádorském velvyslanectví v Londýně je odvážný Julian Assange výmluvnou reakcí na zbabělce, kteří ho šmírovali, a darebácké mocnosti usilující o pomstu a vedoucí válku proti demokracii.

Nic z toho neodradilo Juliana a jeho přátele z Wikileaks: ani trochu. Není to něco?


The Revolutionary Act of Telling the Truth vyšel 30. září 2015 na Global Research. Překlad v ceně 372 Kč Zvědavec.
(Naši čtenáři jistě postřehli, že text byl napsán dřív, než do syrského konfliktu vojensky vstoupila koalice Ruska-Číny-Íránu-Hizballáhu-Iráku a Sýrie.)

Maďaři odmítají srovnání s rokem 1956

October 2, 2015, 10:52 pm

≫ Next: Senátor Doubrava po kauze kolem kvót: Úplný hnus. Zoufalý Zaorálek v Senátu, Schwarzenberg už neví, o čem mluví. Chtěl bych premiéra, jako je Fico

≪ Previous: Revoluční akt říkání pravdy

$

0

0

Stanislav Kliment
3.10.2015 Vaše věc

Maďary, kteří opustili zemi v roce 1956, nelze srovnávat se současnou masovou migrací, řekl maďarský ministr zahraničí Peter Szíjjártó v průběhu setkání s náměstkem generálního tajemníka OSN Janem Eliassonem v průběhu své účasti na Valném shromáždění OSN
"Nesmíme připustit srovnávání situace lidí, kteří uprchli z komunistické diktatury v Maďarsku v roce 1956, s dnešní masovou migrací,“ řekl agentuře MTI po setkání. Ministr zdůraznil, že tehdejší exulanti spolupracovali se státními orgány zemí, do kterých odešli, respektovali zákony a neútočili na orgány těchto států. To, čeho jsme nyní svědky s vlnou migrace, je také spojeno s významnou agresivitou a neúctou migrantů k předpisům jiných zem i Evropské Unie - dodal Szíjjártó. 

Náměstkovi Eliassonovi prý sdělil, že migrační vlna dnešních dnů není zvládnutelná samotnou Evropou a je globálním problémem. „Evropa by neměla zůstat sama,“ pronesl. To je myšlenka, se kterou v posledních dnech vystupuje maďarský premiér Viktor Orbán. Maďarský ministr zahraničí Peter Szíjjártó rovněž hovořil o globálních trendech, jako je např. změna klimatu či stále obtížnější přístup k vodě, které mohou vyvolat nové ozbrojené konflikty a migrační vlny. 

Maďarské hodnocení situace z roku 1956 je jistě inspirující i pro naše představitele v souvislosti s vydírajícím připomínáním emigrace z bývalého Československa v letech 1948 a 1968.

Foto vagy.hu.

Senátor Doubrava po kauze kolem kvót: Úplný hnus. Zoufalý Zaorálek v Senátu, Schwarzenberg už neví, o čem mluví. Chtěl bych premiéra, jako je Fico

October 2, 2015, 10:58 pm

≫ Next: Natallia Sudliankova: „Náš zkurvysyn“. Tím Bašár Asad opravdu nechce být. Co si to myslíte o Putinovi? A několik faktů z Ukrajiny

≪ Previous: Maďaři odmítají srovnání s rokem 1956

$

0

0

- rozhovor - 

3. 10. 2015 ParlamentníListy

Senátor Jaroslav Doubrava v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz zavzpomínal na emotivní jednání Senátu po hlasování ministrů vnitra EU, které rozhodlo o povinných kvótách na imigranty. Řada senátorů se prý chtěla bránit, ministr zahraničí Lubomír Zaorálek však údajně začal nepřesvědčivě vysvětlovat, že není možné jít proti EU.
Pane senátore, jaké emoce ve vás vzbuzovala známá fotografie utopeného syrského chlapce na pláži? Zlost. Zlost z toho, že jeho rodiče ho dokázali vzít na cestu na takové lodi. Museli přece předpokládat, že se něco takového může stát. Druhý, opravdu nehezký pocit byl ten, že toto dokázaly naše sdělovací prostředky zneužít k vyvolání emocí u nás s cílem změnit názor na nekontrolovaný přísun ilegálních imigrantů.

Co říci na to, jak se z této fotografie stal symbol zdůvodňující jakékoliv kroky ve prospěch běženců?
V podstatě je odpověď v předchozí otázce. Je to hnus. Je to smutné zneužití cizího neštěstí, byť pravda o této fotografii, říká se, je úplně jiná.

Není už to občas na hraně citového vydírání?
Je to daleko za hranicí citového vydírání! Je to nechutné a je to, žel, realita.

 

V týdnu ministři vnitra EU schválili projekt povinných kvót pro přijímání běženců. Nemáte obavy z důsledků, jaké to může mít pro Českou republiku?
Samozřejmě mám, stejně jako většina našeho národa. Přicházejí lidé z jiné kultury, obávám se, že ne moc vzdělaní. Jsem přesvědčen, že sem přicházejí v domnění, že budou pohodlně žít ze sociálního systému. Když se podíváte na videa z jejich příjezdu do Řecka i Itálie, vidíte, že to nemohou být lidé z válečných oblastí. Vyfešákovaní mladíci, dobře oblečení, vybavení elektronikou včetně mobilních telefonů, ale i nemalými finančními částkami. To nesvědčí o lidech přicházejících z války.

Co mě ale zaráží nejvíc, je to, že přicházejí oni, nikoli děti s jejich matkami. Ty bych se přece snažil ochránit nejdříve. Přiřadíte-li si k tomu zachycení pěti tisíc amerických pušek s půl milionem nábojů, poslaných jako humanitární pomoc, pak si nutně musíte položit otázku, od koho a pro koho jsou určeny. Na koho jsou určeny, moc hádat asi nemusíme. Kdo to vše platí? A upřímně řečeno, kde je jistota, že takových zásilek, nezachycených, nebylo více! Vidíte, že obavy jsou oprávněné. A nejen to. Podívejte se na problém, který se ukazuje v Nizozemí, problém, o němž se u nás ještě raději nemluví. Myslím tím dovážení dětských, tj. dvanácti- až patnáctiletých nevěst! Podívejte se na rozmach dětské prostituce v jejich uprchlických zařízeních.

Žel, dozvídáme se to jen ze zpráv šířených po internetu. Naše sdělovací prostředky o tom cudně mlčí. Samozřejmě už slyším, že to jsou vymyšlené zprávy k vyvolání protiimigračních nálad. Jsem přesvědčen, že tak to není. Takové zvěrstvo by nikdo bez reálného pohledu ani vymyslet nemohl.

Poprvé se stalo, že v EU v zásadní otázce většina přehlasovala menšinu a nutí ji podřídit se postoji, se kterým nesouhlasila. Co to podle vás vypovídá o dnešní EU?
Pověděli nám, že v EU jsou malé státy, jakým jsme my, druhořadými, se kterými se nemá cenu zabývat. Stalo-li se to poprvé, stane se to, kdykoli budou chtít a potřebovat. Má to asi také být výstraha, že troufneme-li si něco obdobného znova, přijdou sankce. Těmi ostatně již vyhrožovali. Neměl by to ale být důvod k tomu, abychom se nechali zastrašit a neuvědomovali si svou cenu, tak jako Slováci a Maďaři. Před nimi smekám pomyslný klobouk.

Objevují se i přirovnání k Mnichovské dohodě ve smyslu zrady spojenců a prosazení rozhodnutí proti naší vůli. Jsou podle vás tyto analogie adekvátní?
Ano, je to naprosto přesné přirovnání. Podívejte se na zradu Poláků. Na V4 souhlasí se svými spojenci s odmítnutím povinných kvót a pak…?

Tato srovnání podporuje i problematická role Polska – tehdy i dnes. Jak se díváte na postoj našeho spojence, který se v poslední chvíli rozhodl jít proti zemím V4 a hlasovat s většinou?
Co jiného se dalo od Poláků čekat? Uvědomme si, jak se k naší zemi zachovali po vzniku naší republiky, ale i před začátkem druhé světové války! Jejich choutky po válce na část, ne zrovna malou, zastavil jednoznačným „bouchnutím do stolu a vyřčením rozhodného ne!“ až Sovětský svaz.

Jak jsem již řekl. Poláci nezradili jenom nás, zradili i ostatní členy V4. Je otázkou, zda za této situace s nimi má cenu nadále ve V4 počítat. Upřímně řečeno, zradili-li jednou, zradí, kdykoli se jim to hodí znova. Nastává za současné situace i otázka opodstatněnosti další existence V4.

Ve středu, před jednáním premiérů, nastala v Senátu debata o tom, zda Česká republika nemá podat kvůli kvótám na EU žalobu. Nakonec tento návrh schválen nebyl. Jaká byla při jednání atmosféra a jak probíhalo?
Jednání bylo dlouhé a emotivní. Nepřesvědčivé vystoupení ministra Zaorálka k tomu přispělo. Jeho konstatování, že kvóty nic neřeší, bylo opravdu objevné. Nemyslím si, že přinesl nějaké nové informace. V diskusi trvající přes čtyři hodiny padaly argumenty pro i proti přijetí návrhu usnesení. Já osobně jsem byl pro podání žaloby, přestože si myslím, že i v tomto případě by si silné státy prosadily svou. Mohli jsme ale tak ukázat, že ne vše si necháme líbit. Nestalo se tak a jsem přesvědčen, že to je chyba a naše škoda.

Česká vláda projevila nesouhlas, ale premiér Bohuslav Sobotka nakonec odmítl činit možné právní kroky ke zpochybnění většinového postoje. Na rozdíl od slovenského premiéra Fica, který pronesl, že dokud bude premiérem, tento „diktát“ aplikovat nebude, a pohrozil EU žalobou. Který z těchto postojů je vám bližší?
Jednoznačně postoj premiéra Fica. Jak jsem řekl, vystoupení ministra Zaorálka bylo, alespoň pro mě, naprosto nepřesvědčivé. Vyvolalo ve mně pocit naší podřízenosti, strachu z toho, že by nám EU mohla pohrozit „ty ty ty, nebudete-li hodní, budete toho litovat!“. O to víc si cením postoje premiérů Slovenska a Maďarska. Chtěl bych mít premiéra, jakým je Fico.

Jak se díváte na postoj evropské socialistické strany, jejíž představitelé vyhrožují premiéru Ficovi vyloučením z frakce kvůli jeho postojům a ještě mu vzkazují, že se staví „proti pokroku“?
To je skandální! Obávám se, že přijde doba, kdy Ficovi přiznají, že to byli oni, kdo se postavil proti pokroku, že to byli oni, kdo nepochopil nebezpečí, které Evropě hrozí. Řekl bych, že to je velmi svérázné pojetí demokracie. Ostatně totéž se dá říci o EU, možná že to od ní okoukali. „Takovou cestu jsme vám určili a zkuste si najít tu drzost, že se nepodřídíte!“

Objevují se názory, že schválení kvót je podobně jako někdejší pozvání uprchlíků od kancléřky Merkelové dalším impulzem, který povzbudí statisíce nebo možná miliony lidí v utečeneckých táborech, aby vyrazily na Evropu. Myslíte si to také?
Ta realita tady přece už je! Merkelová si asi nepřipouští, že nastartovala sebevraždu nejen Německa, ale s ním i celé Evropy. Sebevraždu nejen ekonomickou, ale i kulturní a existenční. Obávám se také, že je jen otázkou krátké doby, kdy se objeví nový vůdce a s ním přijdou daleko horší časy, než byly obě války. Ostatně víme, že i ty byly rozpoutány právě Německem!

Jak se vůbec díváte na postoje české politické reprezentace k imigrační krizi? Jaké stanovisko českých politiků je vám nejbližší?
Tento způsob politiky zdá se mi poněkud podivným, dalo by se parafrázovat. Víte, to, že Polsko zradí V4, se vcelku dalo předpovídat. Ale že po všech těch siláckých prohlášeních a krocích, jako je hlasování proti přijetí kvót, prohlášeních, že nepřijmeme více než 1 500 migrantů atd., se najednou umravníme a necháme slovenského Fica jako „samotného vojáka v poli“, se mi opravdu zdá podivným. Proč jsme nedokázali přijít i my s návrhem, aby se o imigranty staral celý svět, jako to udělal maďarský Orbán? Protože bychom museli přiznat, že na současné situaci má především vinu Amerika? Vím, že si opět přečtu dost, řekněme, velmi neslušných vyjádření, ale přesto musím říci, že nejbližším názorem mi je názor pana prezidenta Zemana.

Co říci k názoru ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, který na vládě prosazoval souhlasné stanovisko k povinným kvótám a po hlasování ministrů vnitra nazval náš menšinový postoj nesmyslným trucováním?
Vyvolává ve mně otázku, zda to není důkaz toho, že se rád podřídí, rád přidá na stranu silnějšího. Náš ministr Chovanec věděl, že bude hlasovat proti přesile, a přesto to za nesmyslné trucování nepovažoval.

Karel Schwarzenberg na ČT uvedl, že se bohatým islámským zemím ani nediví, že běžence nechtějí, protože by jim tam prý dělali politickou opozici, což nikdo nechce. My bychom je však bez ohledu na tato rizika měli přijímat. „V těchto zemích jsou trochu citlivější na politickou opozici, tak není divu, že si ji tam nechtějí zatáhnout,“ řekl doslova. Co říci k tomuto postoji?
To by snad bylo na Chocholouška! Obávám se, že Karel Schwarzenberg už neví, o čem mluví. O nebezpečí, které s imigranty přichází, už toho bylo řečeno tolik, že bych jen opakoval známé. O všech těch nebezpečích v islámských zemích vědí, a to je důvod, proč je nejen nepřijímají, ale proč jejich cesty do Evropy, obávám se, i financují, byť třeba jen částečně.

Není to jediná událost, která v tomto týdnu „hýbala politikou“. Sledovali jsme také peripetie „performance“ uměleckého hnutí Ztohoven na střeše Pražského hradu, kde sejmuli prezidentskou standartu a na její místo vyvěsili rudé trenýrky. Jak na vás toto „dílo“ působilo?
Jednoznačně to je gauneřina hodná přísného potrestání. To s jimi proklamovaném uměním nemá nic společného, se slušností pak už vůbec ne. Ti „hrdinové“ určitě vzhlížejí s úctou k americké demokracii. Netuší ale, že tam by při podobné (s prominutím) zhovadilosti živí nevyvázli. Přál bych jim, aby nalezli alespoň zlomek úcty ke státní vlajce jako k symbolu státu. Myslím, že jim šlo opět i o útok na prezidenta Zemana. Ve skutečnosti to je zneuctění sídla českých králů, sídla hlav našeho státu. Pro mě nemají ani cenu toho, co evokuje jejich název.

O prezidentu Zemanovi se také mluvilo v souvislosti s bezpečnostní prověrkou kancléře Vratislava Mynáře. Pokud by se skutečně potvrdilo, že o ní NBÚ rozhodl negativně, co byste prezidentovi doporučoval?
Měl by dodržet slovo, které dal.

Hodně se také hovoří o prezidentově cestě do Číny a obchodních stycích, které s touto zemí byly navázány. Jak vnímáte názory těch, kteří za to prezidenta kritizují a hovoří o servilitě před totalitou?
Pan prezident tam udělal obrovskou práci. Z ní je zavedení přímého leteckého spojení ta nejmenší. Velké rozšíření hospodářských styků včetně investorů u nás v naší republice, našemu hospodářství jen pomůže. Bez jeho cesty a ukázky toho, že se nehodlá před mocnými světa postavit do pozoru a nebojí se prosadit svůj názor, by cesta k hospodářské spolupráci byla podstatně delší. A servilita před totalitou? Směšné tvrzení těch, kteří úspěchu Zemana v Číně nepřejí a raději by viděli potíže hospodářství než jeho prosperitu.


Foto: Hans Štembera
Popisek: Jaroslav Doubrava

Natallia Sudliankova: „Náš zkurvysyn“. Tím Bašár Asad opravdu nechce být. Co si to myslíte o Putinovi? A několik faktů z Ukrajiny

October 3, 2015, 12:31 am

≫ Next: Ladislav Žák: O hodných teroristech…

≪ Previous: Senátor Doubrava po kauze kolem kvót: Úplný hnus. Zoufalý Zaorálek v Senátu, Schwarzenberg už neví, o čem mluví. Chtěl bych premiéra, jako je Fico

$

0

0

- rozhovor -
3. 10. 2015 ParlamentníListy

V týdnu došlo k zásadnímu zvratu k mnohaleté občanské válce v Sýrii, když do dění vstoupila ruská armáda. V zemi se tak výrazně angažují již dvě světové velmoci. A mezi Ruskem a USA také dochází k zásadním sporům o budoucnost země. Zejména o budoucnost prezidenta Bašára Asada, kterého Američané odmítají dále trpět, Rusové však namítají, že bez jeho autority není situace řešitelná. Šéfredaktorka Pražského Telegrafu Natallia Sudliankova pro ParlamentníListy.cz rozebrala perspektivy konfliktu a zájmy všech velmocí, včetně méně viditelné, ale o to významnější Číny.

Rusko v posledních dnech vystupuje velmi aktivně vůči Sýrii, údajně už se daly do pohybu některé jednotky, zejména v námořnictvu. S jakými ambicemi podle vás jde Rusko do syrské operace?

Hlavním úkolem Ruska v syrské operaci je pomoci vytvořit mír na Blízkém východě. Pro Rusko nejsou slova o odvrácení hrozby terorismu pouhou frází. Rozšiřování takzvaného Islámského státu je přímým nebezpečím pro Rusko, dokonce i tehdy, pokud zatím není bezprostředním. Nicméně úspěchy ISIL jak ve vojenské, tak i ve finanční sféře (získávání příjmů z obchodů s ropou, drogami a jiných operací) nevyhnutelně povedou k rozepři s Ruskem už ale i na ruském území. V Rusku jsou regiony s převážně muslimskou populací, odkud ISIL už nyní verbuje lidi a odkud může islámský terorismus zaútočit. Přičemž se nebavíme jen o území Kavkazu, ale také například o území Povolží.

Ještě je jeden důležitý faktor pro Rusko v syrské operaci: prolomení izolace Moskvy na mírové scéně. Rusko podniklo kroky, které byly pro západní partnery velmi překvapivé. Například společně s Irákem, Íránem a Sýrií iniciovalo vytvoření informačního centra pro koordinaci boje s ISIL. Ve výsledku západní koalici nezbude než se přidat k těm, kteří jsou připraveni zvítězit.

Přitom ruská armáda se určitě přímo nezúčastní pozemních bojových akcí. Osvobodit své území je povinna syrská armáda.

Syrský prezident Bašár Asad

Často se v posledních dnech mluvilo také o historických vazbách Ruska na Sýrii a na Asadův režim. Jak se, ve stručnosti, vztah těchto zemí historicky vyvíjel?

Rusko, zamčené ledem severních moří, se tradičně snaží získat volný přístup k teplým mořím. A samozřejmě vždy hledá spojence v regionu Blízkého východu. Můžeme si například připomenout, že v roce 1898 se s podporou ruského Imperiálního pravoslavného palestinského spolku stal patriarchou jedné z nejstarších církví – Antiochijského patriarchátu – Arab-Syřan. Mimochodem, od té doby se drží tradice volby Araba hlavou této církve.

V roce 1944 se stal Sovětský svaz první zemí, která přiznala nezávislost Sýrii. A poprvé v historii Rady bezpečnosti OSN SSSR použil právo veta a zabránil přijetí rezoluce, která zakazovala odchod francouzských vojsk ze Sýrie a Libanonu.

V roce 1980 podepsaly Sovětský svaz a Sýrie smlouvu o přátelství, která ještě dosud nebyla zrušena.

S podporou Moskvy Sýrie vybudovala více než 80 velkých průmyslových závodů, asi 2000 kilometrů železnic, 3700 kilometrů elektrického vedení. Ve vzdělávacím systému sovětských a ruských škol bylo přes 35 tisíc Syřanů. V té době bylo uzavřeno hodně syrsko-ruských manželství.  

Je nutno připomenout vojensko-technickou spolupráci. Podle některých zpráv Sýrie dříve kupovala v Sovětském svazu zbraně zhruba za 700 milionů amerických dolarů za rok. Však i dluh Damašku vůči Moskvě za dodávky zbrani je ohromný – 12 miliard dolarů.

Po rozpadu Sovětského svazu byly vazby téměř přerušeny, obnova začala po návštěvě bývalého syrského prezidenta Háfiza Asada, otce Bašára Asada, v Moskvě v roce 1999.

A to je samozřejmě jen velmi stručná historie rusko-syrských vztahů.

Jaké jsou vůbec současné zájmy Ruska v regionu Blízkého a Středního východu? Připomeňme, že prezident Putin se nedávno sešel s izraelským premiérem Netanjahuem...

Jsou zřejmé a jsou ne tolik zřejmé zájmy. Blízký východ – to je oblast, kde se nachází 40 % světových zásob ropy a plynu. Ruský rozpočet tvoří především příjmy z vývozu uhlovodíků. Stačil by tento jediný faktor, aby Moskva pozorně sledovala vývoj situace na Blízkém východě a aby dělala všechno pro to, aby tam hrála významnou roli.

Důležitým faktorem také je, že Blízký východ se stal vážným zdrojem radikálního islamismu, který přímo ohrožuje stabilitu Ruska.

V souvislosti s vývojem událostí na Ukrajině je také zajímavé podotknout, že žádná ze zemí Blízkého východu nepodpořila sankce Západu proti Rusku. Navíc region začal rozvíjet obchod s Ruskem. Blízký východ má volné zdroje, jež dnes potřebují přední ruské banky a firmy, které jsou odříznuté od kapitálových západních trhů v důsledku uvalení sankcí.

Blízký východ je tradiční spotřebitel ruských zbraní. Rusko nyní vstupuje na trh Blízkého východu se svým high-tech, třeba v Egyptě a Jordánsku Rusko plánuje vybudovat jaderné elektrárny postavené na ruské technologii. Existuje ještě spousta dalších faktorů, které nemohou být zapomenuty, jako například to, že se na Blízkém východě vyskytuje hodně míst, která jsou posvátná pro muslimy, židy a pravoslavné věřící v Rusku.

Co může stát za nenávistí USA vůči Bašáru Asadovi, proti kterému byli ochotni se spojovat i s velmi problematickými muslimskými skupinami?

„Nenávist“ není přesně to slovo, kterým lze označit vztahy mezi politiky. Roku 1939 prezident Spojených států amerických Franklin D. Roosvelt řekl o diktátorovi Nikaraguy Anastasiovi Somozovi následující: „Somoza je možná zkurvysyn, ale je to náš zkurvysyn.“ Bašár Asad rozhodně není dáreček a vůbec nejedná v bílých rukavičkách. A jestli se na něj díváme v rámci americké realpolitics, tak je prostě „zkurvysyn, který odmítl být naším zkurvysynem“.

A vždyť se na něj upínaly takové naděje! Ještě aby ne – člověk, který studoval v Anglii a který má i za manželku britskou občanku! Hillary Clintonová, jakožto ministryně zahraničních věcí USA, kdysi obhajovala Asada a nazývala ho reformátorem, a to i přesto, že se Bašár Asad z roku 2012 jen málo odlišuje od toho, jakým byl roku 2008.

Existuje mnoho jednoduchých vysvětlení pro pokusy západních zemí sesadit Asada – od nutnosti stavby nového plynovodu přes území Srbska až po teorie o vyvolávání chaosu po celém světě, aby mohl nastoupit Nový světový řád (New World Order). Ať už by tyto hypotézy byly sebejednodušší, postoj západních vůdců k Bašáru Asadovi je založen na mnohem jednodušším vysvětlení – prostě z něj není „náš zkurvysyn“.

Jaké jsou podle vás šance, že se spoluprací USA a Ruska podaří situaci v Sýrii uklidnit?

Nejedná se pouze o spolupráci USA a Ruské federace. Díky Bohu, mír je dnes multipolární a jeho život nezávisí jen na těchto dvou státech. Situaci v Sýrii lze zmírnit jen v mezích široké koalice, ve které budou přinejmenším také Írán a Irák, tedy regionální státy, které jsou jednak bezprostředně zasaženy současnou válkou, také ale znepokojeny nebezpečím ze strany ISIL. Stranou nezůstane ani Čína, která už poslala své lodě do Středozemního moře, dále se operací účastní například letectvo Francie.

A co bude v Sýrii potom? Nehrozí dlouhodobé „přetahování“ Ruska a USA, které by zemi dlouhodobě poškozovalo?

Zdá se být velmi lákavé uzavřít všechny různorodé a složité situace v Sýrii do rámců protikladného postoje USA a Ruské federace. Nelze ale zapomenout na zájmy dalších zemí regionu, zejména Izraele a jeho znepokojivé situace, Saúdské Arábie, Turecka aj. Chtěl bych velmi věřit tomu, že se nakonec mnohonárodnostní mnohokonfesní Sýrie stane příkladem schopnosti světového společenství řešit otázky, které jsou pro všechny životně důležité.

Publicista Jefim Fištejn, známý ze Svobodné Evropy, v týdnu varoval, že Západ ruskou pomoc v Sýrii nezbytně potřebuje. Dokonce prý tak, že by mohl Putinovi nechat prostor k aktivnímu vyřešení situace na Ukrajině. Fištejn před tímto scénářem varoval, mluvil o házení Ukrajiny přes palubu. Je takový scénář podle vás možný?

Situace na Ukrajině, ačkoli není ideální, se ale rozvíjí se v rámcích minských dohod. Copak právě to nechtějí západní státy? Na Ukrajině, i přestože je nevalný a chatrný, skutečně mír je. Za dveřmi je zima a Rusko přistoupilo na maximální možné kompromisy při dodávkách plynu na Ukrajinu jak ohledně ceny, tak i podmínek. Jestli je toto prostor pro aktivní řešení situace na Ukrajině, tak Putin vystupuje jako lídr připravený přistoupit na zásadní kompromisy s cílem zklidnění situace v sousedním státě.

Citoval rovněž zprávu agentury Reuters, že Rusko buduje u hranic s Ukrajinou vojenské základny, což podle Fištejna jasně značí, že Moskva plánuje rozpoutat válku s Ukrajinou. Má podle vás Rusko v současnosti tyto ambice?

Už jsem tato slova mnohokrát řekla a nepřestanu je opakovat: Putina je možné kritizovat, ale nelze ho podezřívat z šílenosti. Je to pragmatik, který si na optimální vývoj události umí trpělivě počkat. Rusko nechce válčit s Ukrajinou. K čemu je Moskvě válka? Aby byly proti Rusku zavedeny nové a ještě ostřejší západní sankce a aby zem byla ničena? Aby byly pracně ušetřené peníze vydávány nikoli na rozvoj země, ale na válku a obranu vlastních hranic? Aby v době, kdy v Rusku konečně začal narůstat počet obyvatel, padly desítky a stovky tisíc lidí ve válce?

Rusko potřebuje mír, potřebuje poklidný rozvoj, formování ekonomiky, ale ne válku. Tím spíš s národem, který byl a je bratrským, který je miliony vazeb spojen s Ruskem. Jak historicky, ekonomicky, ale také prostřednictvím rodiny, příbuzných a přátel.

Navíc Ukrajina je velký trh pro odbyt ruských výrobků a důležitý ekonomický parter. Pravdou ale je, že se význam ukrajinského průmyslu pro Ruskou federaci každým dnem snižuje. To však nemění nic na tom, že lepší je mít nadějného spotřebitele výrobků a dodavatele pro továrny než zpustošeného partnera, který není schopen přežít samostatně.

Co může být z pohledu Ruska uspokojivým vyřešením ukrajinské krize?

Federalizovaná Ukrajina s maximálně širokou autonomií regionů a zachování ruskojazyčnému obyvatelstvu odvěkého práva na svou kulturu, svůj jazyk a svoje tradice.

Zprávy z Ukrajiny jsou v poslední době dost rozporné. Můžeme se dočíst, že se situace v zemi stabilizuje, reformy probíhají, vláda získává důvěru, ale na druhou stranu můžeme slyšet o ekonomickém propadu, občasných velmi nezvyklých projevech nacionalismu či hrozícím bankrotu. Které z těchto tvrzení je podle vás blíže pravdě?

Myslím, že v této situaci je mnohem méně zajímavý můj názor než suchá fakta. Z dat sociologických průzkumů ze září roku 2015 rating ukrajinského premiéra Arsenije Jaceňuka spadl na rekordně nízkých 1,6 %. Přitom na jaře roku 2014 při volbách do parlamentu Ukrajiny obdržel Jaceňuk se svou stranou Lidová fronta 22,14 % hlasů. Ratingová agentura Standard & Poor`s v pátek 25. 9. 2015 snížila dlouhodobý úvěrový rating Ukrajiny kvůli dluhopisům v zahraniční měně ze SS do SD, což znamená „selective default“. Kvůli dluhopisům Ukrajiny, které byly dány do oběhu před únorem roku 2014, se rating propadl na D (default). Jestli to máme pokládat za úspěšné reformy a stabilizaci, tak je načase se připravit k přechodu na výměnný obchod výrobků, protože peníze přestaly mít jakýkoliv význam.

Můžeme číst i tento výklad dění na Ukrajině: Rusko se snažilo hybridní válkou vytvořit „Novorusko“, satelitní stát z východních a jižních oblastí Ukrajiny. Tento projekt zkrachoval, tak teď přemýšlí, jak svůj vliv na tuto oblast získat jinak. Jak se díváte na tento výklad?

Lidé, kteří pokládají takovouto otázku, se musí sami vyznat ve svých argumentacích. Jaké je Rusko? Silné, nebo slabé? Jakou má armádu? Bojeschopnou, nebo úplně zkorumpovanou a chabou? Pokud je třeba se Ruska bát a pokud má silnou armádu, tak proč projekt „Novorusko“ zatím neobstál při vzdorování ledabyle nabraným vojákům z řad obyčejných obyvatel Ukrajiny? Proč ruská armáda zatím nepohřbila do země všechny ukrajinské vojáky a nevztyčila vlajku Novoruska na každé budově regionu?

A nebo opačná varianta. Pokud je ruská armáda slabá a bezmocná, neschopná za náklady hybridní války vytvořit projekt „Novorusko“, tak proč Ruskem matky-aktivistky ze zemí západních demokracií zastrašují v noci děti? Čeho se má tedy Západ bát?

Proč se na Krymu, na kterém není suchozemská hranice s Ruskem, „hybridní válka“ povedla, a na jihovýchodě Ukrajiny, kde je stovky kilometrů dlouhá suchozemská hranice, ne?

Odpověď je očividná: na jihovýchodě Ukrajiny nebyla „hybridní válka“, stejně jako tam nebyla řádná ruská armáda. Byla tam a doposud je zcela zřejmá pomoc regionu – jak humanitární, tak i politická, pomoc vojenských specialistů. Avšak bylo by překvapivé očekávat od Moskvy netečné pozorování v situaci, kdy ukrajinské vojáky připravují instruktoři ze zemí NATO.

V televizním rozhovoru s Jefimem Fištejnem zaznělo také varování, že by Putin mohl „získat vliv v Sýrii“. Pokud by se tak skutečně stalo, jak konkrétně by se tento vliv projevoval? A má svět důvod se toho obávat?

Proč se v případě Evropanů nebát něčeho více reálného, například bojovníků ISIL, kteřípronikají do Evropy společně s utečenci z Blízkého východu a Severní Afriky? Proč se nebát nemocí, které se do Evropy dostávají společně s nimi, protože evropský systém nemá síly organizovat úplnou kontrolu běženců? Proč se nebát růstu vlivu Číny, jejíž ekonomická, finanční a organizační moc výrazně převyšuje moc Ruska? Pojďme se bát za budoucnost své vlastní české a evropské ekonomiky, které Volkswagengate způsobí obrovskou ránu. Bojme se přírodních katastrof, vlny veder, hurikánů, tornád a jiných katastrof, které každý rok přinesou skutečné, nikoli mýtické problémy. Přitom s katastrofami se, na rozdíl od Ruska, nedá domluvit.

Mimochodem, dokud EU řeší, co dělat s uprchlíky, a nemůže dosáhnout jednotného názoru v této záležitosti, ruské ministerstvo pro mimořádné situace v reakci na žádost z Damašku staví na území Sýrie uprchlické tábory.

Stejně tak i Írán. Také vedení Číny obdrželo od syrských úřadů žádost o pomoc při výstavbě a ochraně uprchlického tábora. Otázka tedy zní: Kdo by z koho měl mít strach?

Mluví se o geopolitických zájmech USA a Ruska a poněkud v pozadí je v současnosti třetí z nejvýznamnějších světových hráčů – Čína. Myslíte, že jí současný stav vyhovuje, nebo by ráda hrála aktivnější roli?

Čína již hraje mnohem důležitější roli ve světové politice, než se zdá se nám, obyčejným obyvatelům Evropy. Zkrátka Číňané umí být neviditelnými tehdy, když si myslí, že je to nezbytné.

Může Čína nějak aktivně zasáhnout do dění na Středním východě, třeba právě v Sýrii? A mohlo by toto angažmá nějakým způsobem posunout „rovnováhu“ mezi USA a Ruskem?

Čína už se aktivně zapojila do dění na Blízkém východě. Podle izraelského portálu Debkafile, 25. září 2015 čínská letadlová loď Liao-Ning-CV-16 v doprovodu raketového křižníku dorazila do syrského přístavu Tartús, kde se nachází ruská vojenská základna. Čínští mariňáci, kteří byli na palubě, budou podle oficiálních informací trénovat syrskou armádu v boji proti ISIS. Debkafile podotýká, že právě 25. září prezident Spojených států Barack Obama přijímal v Bílém domě čínského vůdce Si Ťin-pchinga.

Porovnání konfrontací mezi Ruskem, Spojenými státy a Čínou jako závaží, které leží na váhách a stále se vyklání v jednom či v druhém směru, je příliš zjednodušující. Na Blízkém východě se vyvíjí nová konfigurace, ve které začínají hrát čím dál tím důležitější roli Čína, Rusko a Írán. Ale je opodstatněný důvod věřit, že jejich akce v regionu za účelem uklidnění situace budou mnohem účinnější než akce Západu.

A ještě k Rusku – jak může do jeho geopolitických akcí, do kterých se v současnosti zapojuje, promluvit domácí politika? Mohou v určitém momentu zemi v mezinárodních vztazích limitovat například uvalené hospodářské sankce Západu?

Ekonomické sankce nepochybně ovlivní činnost orgánů, protože se jimi zavádí významné omezení rozvoje země. Ale jen málokdo bude šetřit v otázkách bezpečnosti a nezávislosti. Kromě toho, sankce mají vliv na situaci v Rusku mnohem menší než pokles cen ropy. Navíc v některých odvětvích, například v oblasti zemědělství, se sankce staly požehnáním pro Rusko, protože daly možnost zcela legálně odstoupit od právních předpisů WTO a rozvíjet svou vlastní produkci, a tím se osvobodit od závislosti na západních dodávkách. Bez italské mozzarelly a španělského jamónu se samozřejmě žije těžko, ale Rusové si s tím poradí.

Jak se na současné dění na „světové šachovnici“ a vztahy mezi velmocemi dívá ruská veřejnost – samozřejmě míněna ta, která geopolitické dění sleduje? Má prezident Putin v těchto věcech podporu?

Ruská veřejnost má, stejně jako veřejnost každého demokratického státu, roztříštěné pohledy na události a akce ruského vedení. Jsou politici a osobnosti veřejného života, které jednoznačně a bezvýhradně podporují Putina a Lavrova, jsou tací, kteří kritizují a považují současnou ruskou politiku za nezodpovědnou a nekompetentní. Nicméně tento rozdíl v názorech lídrů nepřekáží ratingu Vladimira Putina. Ten dále pobývá mimo dosah pro převážnou většinu dnešních politických vůdců – v polovině září, podle agentury VCIOM, činnost prezidenta Ruské federace podporovalo 86 % Rusů.

Foto: ParlamentníListy a repro Youtube, tan
Popisek: Syrský prezident Bašár Asad 

Psali na PL k tématu:

• To je rychlost. Rusko se vysmálo tomu, co vysílá Západ ve věci Putinových úderů v Sýrii
• Džamila Stehlíková nachytala Putina při lži. To je pro něj prý typické...
• Zemanovi se smějete, ale na jeho slova dojde. Analytik Štefec obsáhle rozebral, co je terorismus. Třeba i to, co páchá jedna supervelmoc...
• Jiří Vyvadil: Chceme válku a chaos na Blízkém východě s Obamou či mír a stabilitu s Putinem?
• Bída, katastrofa, lži: Celý svět řeší představení Putina a Obamy. Zachytili jsme pro vás i to, co jiní přešli
• U Ransdorfa je to, jako když Západ hlásí, že jsou ruská vojska na Ukrajině, míní novinářka
• Novinářka překvapila v rozhlase stran sestřeleného letadla. Až vyjde najevo pravda, uslyšíme prý toto jméno
• Ukrajinská řež v ČT: Nikdo žádné ruské zbraně neviděl. Rozhovory jsou k ničemu, rozhodne se na bojišti

Ladislav Žák: O hodných teroristech…

October 3, 2015, 4:36 am

≫ Next: Washington Post: Na čí straně vlastně Spojené státy v Sýrii bojují?

≪ Previous: Natallia Sudliankova: „Náš zkurvysyn“. Tím Bašár Asad opravdu nechce být. Co si to myslíte o Putinovi? A několik faktů z Ukrajiny

$

0

0

Ladislav Žák 
3. 10. 2015 Vaše věc

Naše rodinná zkušenost z konce války říká, že terorista je hrdinný partyzán, jehož strana dosud nezvítězila. Tato metamorfóza teroristy v partyzána a někdy i zpět probíhá všude kolem nás už po staletí a bylo by nudné uvádět výčet jmen a hnutí, která si jí prošla.

Nyní však vystoupila na scénu ještě třetí kategorie, jakýchsi umírněných nebo hodných teroristů, se kterou operuje velmi intenzivně několik zemí světa především Francie, Turecko, Katar, Saúdská Arábie a potažmo i USA poté, co ruské bitevníky začaly na Islámský stát útočit doopravdy a nikoliv pouze naoko, jako doposud západní aliance.

Plošný úder proti islamistům ukázal, kolik spojenců mají nejen v islámském světě, ale i zemích EU a NATO. USA potvrdily ústy Johna McCaina, že cvičily islamisty proti legální syrské vládě. USA dokonce ani nevadí, že opakovaně uprchli k Al Nusrá, potažmo Al Kajdě, jen když řežou hlavy Asadovým vojákům a samozřejmě civilistům, kteří se nezdají dost islámští. Výkřiky o tom, že se má bojovat jenom a jenom proti Islámskému státu svědčí o tom, že Islámský stát jeho dosavadní tvůrci a sponzoři obětovali ve jménu toho, aby dokázali zničit Sýrii jako zemi, kde mohly vedle sebe v klidu žít nejrůznější minority, pokud ovšem nezačaly nadmíru kritizovat asadovský režim. Pokud k tomu došlo, postupovali Asadové vždy s orientální krutostí a kdokoliv by z nich chtěl dělat demokraty, musel by se jít léčit.

Ruská akce má několik rozměrů. Jednak vrací Rusko na mezinárodní mocenskou scénu hlavní branou Blízkého a Středního východu, jednak slouží k potlačení islámského terorismu, který latentně hrozí svou infiltrací do Ruska a v neposlední řadě jde o imperiální válku o budoucí podobu klíčových dopravních tras uhlovodíků na Blízkém a Středním Východě. Rusko ve všech třech rozměrech bojuje za své zájmy a navíc jako kolaterál získává bonus v tom, že problém Ukrajiny zapadne mezi válkou v Sýrii a utečeneckou vlnou do bezvýznamnosti a bude možné jej uzavřít. Bezvýznamné a nyní navíc i mediálně bezvýznamné Ukrajině, na kterou se její spojenci EU a USA, kteří ji podporovali a platili za škody, které napáchá Rusku, ještě tuto zimu s klidem vykašlou, nezbude nakonec, než způsobit časem další utečeneckou vlnu, ale nakonec pochopí, že tudy cesta nevede a bude to Rusko, které ji jediné bude reálně podporovat a nenechá ji zahynout. Nebude to hned, ale do deseti let bude situace úplně jiná. Schůzka v Paříži ukázala, že Merkelová i Holland mají Porošenka a ukrajinských hrátek na vojáčky plné zuby a i když nedošlo k žádnému průlomu v minském procesu, nedošlo ani k jakémukoliv reálnému gestu podpory Ukrajině v její nenávistné kampani proti Rusku.

Závěrem několik slov o hodných teroristech. Je velmi smutné, když jsme svědky toho, jak klíčová země EU, Francie, podporuje islámský terorismus a usiluje o svržení legální vlády v Sýrii. Odpovědnost Francie je o to větší, že Sýrie byla dlouhou dobu francouzským mandátním územím a Francie brala Sýrii jako přirozenou sféru svého vlivu. Francii v jejím neústupném postoji neodrazují ani důsledky toho, jak se kdysi rozhodla vypořádat s Kaddáfím a naprosto rozvrátila Libyi. Nevarují ji ani doposud nezahojené rány jejího přitroublého postupu v Alžíru, kde nakonec vydala seznamy loajálních Alžířanů a těm se vedlo ve „svobodném“ Alžírsku Achmeda ben Bely zle nedobře. Vrcholem francouzské prozíravosti je prodej vrtulníkových lodí Egyptu, jehož nestabilita je v současné době hlavní hrozbou míru. Egyptská vláda prokázala, že ji netrápí hlad, bída a negramotnost obyvatelstva, ale vlastní mocenské ambice. Egyptští generálové budou jistě hledat cestu, jak nákladnou investici využít a jistě to nebude na vyhlídkové lety nad pyramidy.

Samostatnou kapitolou je Turecko, pro které je hodný terorista ten, kdo podřezává Kurdy. Turecko hraje roli neméně ostudnou než Francie, ale na druhé straně řeší situaci ve svém bezprostředním okolí a nese důsledky války v podobě miliónů utečenců na svém území. EU, která nedávno hodila Turecko přes palubu do náruče islámu, si může už jen představovat, co to pro ni bude znamenat, až se islámským státem stane Turecko. Už dnes sklízí tragickou žeň své hlouposti v podobě statisíců uprchlíků vysílaných Tureckem do Evropy. Je jenom symbolické, že si k tomu francouzský konzulát v Turecku otevřel kšeft s nafukovacími čluny a vestami…

Konečně Kataru a Saúdům jde o překreslení transportních tras uhlovodíků tak, aby to citelně zasáhlo právě Rusko, nemluvě o genetické nenávisti k alavitskému režimu Asadů a strany BAAS. Financují islamisty a existuje reálné nebezpečí, že to budou právě oni, kdo se pokusí dodat islamistům v Sýrii proti Rusům účinné protiletecké zbraně…

No a potom nás ochraňuj Pánbůh s Alláhem a Jehovou dohromady. Pak to bude opravdu fičák, který smete všechno - i hodné teroristy…

Washington Post: Na čí straně vlastně Spojené státy v Sýrii bojují?

October 3, 2015, 10:23 am

≫ Next: McCain: Co si to Rusko dovoluje? V Sýrii bombarduje naše teroristy

≪ Previous: Ladislav Žák: O hodných teroristech…

$

0

0

3.10. 2015  První zprávy

Putin jedná v Sýrii tak vytrvale a cílevědomě ne proto, že je odvážnější a rozhodnější, než Barack Obama, ale protože má jasnější strategii.

Putin má spojence, Asadovu vládu. Má nepřátele, oponenty vlády. Podporuje svého spojence a bojuje proti těmto nepřátelům. Na tomto pozadí je Washington a Západ naprosto zmatený, píše Zareed Zakaria ve své analýze na stránkách The Washington Post.

A za koho v tomto boji vystupují Spojené státy? Víme, proti komu - proti režimu prezidenta Bašára Asada. A také proti Islámskému státu, který – inu, to se stává - je hlavním odpůrcem režimu. Kromě toho proti všem ostatním džihádistickým skupinám, které bojují v Sýrii, včetně An-Nusra Džabhat (pobočka Al-Káidy) a Ahrar al-Sham. Ach, ano, dokonce i proti silám Hizballáhu a Íránu, které podporují syrskou vládu. Ukazuje se, že Západ je proti téměř všem hlavním bojujícím skupinám v Sýrii. To je morálně jasné, ale také strategicky nesoudržitelné.

Ruské akce nejsou tak skvělé, jak se zdají. Je to zoufalý pokus podporovat jednoho z mála zahraničních spojenců Kremlu, který nese riziko, že může o očích džihádistů celého světa změnit Rusko ve „Velkého Satana". Ale Putin má alespoň promyšlený plán. Naopak Spojené státy úzce spolupracují s iráckou vládou v boji proti sunnitským povstalcům v zemi. Ale za hranicí, v Sýrii, jsou Američané na straně týchž sunnitských povstalců, kteří bojují s Asadovým režimem.

Pentagon prý zvažuje vojenskou reakci na Ruské operace v Sýrii

Washington stále podporuje některé skupiny, například syrské Kurdy nedaleko od tureckých hranic, umírněné síly, které u svých hranic podporuje Jordánsko, jakož i malé množství dalších umírněných Syřanů. Ale jestli se zamyslíme na tím, jaké velké skupiny bojují o kontrolu nad Damaškem, ukazuje se, že Spojené státy stojí proti téměř všem z nich.

Tohle není zahraniční politika, ale fantazie!

Kenneth Pollack a Barbara Walterová charakterizovali požadavky americké administrativy, které čtvrtletně vydává Washington, takto: „Spojené státy vytvoří novou opozici vůči syrské armádě. Tato armáda musí být apolitické, nekonfesní, jednotná a komplexní. Jakmile bude tato armáda připravena, obsadí (osvobodí) území, a bude je držet proti režimu Asada a různým sunnitským džihádistickým skupinám. Výsledkem bude nová vláda, která bude spolehlivě chránit všechny menšiny." Tomu bylo možné uvěřit před 15 lety. Ale po Afghánistánu, Iráku, Libyi a Jemenu, to už není zahraniční politika, ale fantazie!

Generál David Petraeus nedávno předložil návrh na rozšíření vojenské intervence, vytvořit ráj a bezletovou zónu, a připravit Asada o možnost bombardovat barelovými bombami. Ale mohl by takový plán pomoci porazit Islámský stát? Když Petraeus vypracovával strategii pro boj proti předchůdci této skupiny v Iráku, zdůraznil: „Zabíjením je nemožné najít cestu k potlačení odporu partyzánů ve velkém měřítku." V této protipovstalecké příručce z roku 2006 se k boji s povstaleckými silami říká, že„konečný úspěch" se dostaví pouze v případě „ochrany obyvatelstva".

A to je problém. Americká armáda by mohl snadno porazit špatně ozbrojený Islámský stát, v jejichž  řadách je méně než 30 000 lidí. Ale pak dostane na starost moc v Sýrii. A kdo bude chtít vládnout tomuto území, chránit lidi a bojovat za svou legitimitu v očích místního obyvatelstva? Vysoký turecký představitel mi nedávno řekl: „Viděli jsme, jak jste se pokusili kontrolovat irácká města, a nebudeme opakovat chyby Ameriky."

Podíváme-li se zpět na řadu amerických intervencí po celém světě, je jasné následující. Když se Washington spojil s místní silou, která byla akceschopná a byla považována za legitimní, dosáhl úspěchu. Ale bez místní moci jsou jakékoliv vnější akce, pomoc, palebná síla a školení odsouzeny k neúspěchu - ať už je to v Afghánistánu, Iráku nebo Sýrii.

Zachovat Asada a rozdělit Sýrii?

Jestli je cílem Obamy klidná, stabilní a multináboženská demokracie, pak potřebujeme, aby  americké povinnosti, závazky a peníze byly na úrovni války v Iráku. Pokud ne, Washington bude muset akceptovat realitu a přijmout řadu obtížných rozhodnutí. Dvě z nejdůležitějších rozhodnutí jsou následující: zastavit nebo zrušit boj proti Asadovi, a rozhodnout, zda bude Sýrie rozdělená.

Pokud je důležité vyhrát nad Islámským státem, pak první prioritou by mělo být sjednocení všech vnějších sil, připravených zapojit se do boje. Pokud Asad padne, a džihádisté by obsadili Damašek, bude to ještě horší, než kdyby Asad zůstal. To neznamená, že je nutné Asadovi poskytnout nějaký druh podpory - prostě by mu mělo být umožněno stanovit v Sýrii enklávy alawitů, které již vytvořil. Kurdové a umírnění Syřané si rovněž vytvářejí vlastní bezpečné enklávy. I v případě, že občanská válka skončí, a země zůstane pod názvem Sýrie, tyto skupiny již spolu žít nebudou.

Zatím Západ v Sýrii kombinuje maximalistickou a nekompromisní rétoriku s minimalistickými a neúčinnými opatřeními. To vytváří zející propast, proti které Vladimir Putin vypadá elegantně. 

(kou, prvnizpravy.cz, washingtonpost.com, foto: arch.)

McCain: Co si to Rusko dovoluje? V Sýrii bombarduje naše teroristy

October 3, 2015, 10:32 am

≫ Next: Ruská kampaň v Sýrii, den druhý

≪ Previous: Washington Post: Na čí straně vlastně Spojené státy v Sýrii bojují?

$

0

0

3. 10. 2015  První zprávy

Americký senátor John McCain, předseda Vojenského výboru, ostře kritizoval Rusko, protože "rebelové" bombardovaní v Sýrii patří CIA a jejich úkolem je  svrhnout prezidenta Asada. 

"Je to zajímavé, že jejich první útoky byly namířeny proti jednotlivcům a skupinám, které byly financovány a vyškoleni naším CIA,"řekl McCain pro CNN. Dodal, že může potvrdit cíle Rusů, protože mluvil s lidmi ze zasažených míst. McCain tak otevřeně přiznal, že CIA si udržuje teroristy v Sýrii a má dokonce s nimi kontakt.

Rusko potvrdilo, že bojuje nejen proti Islámskému státu, ale že má "seznam" dalších teroristických skupin. "Tyto organizace jsou nám dobře známy a cíle jsou vybrány v koordinaci se syrskou armádou," uvedl mluvčí prezidenta Putina Dmitrij Peskov.

Je pravda, že Rusko bojuje nejen proti IS v Sýrii, ale prakticky proti každé militantní skupině. Každopádně se snaží rozlišovat mezi domněle umírněnými a radikálními teroristy.

Americká armáda je ohromena rychlostí ruských akcí v Sýrii. Ministr obrany Ashton Carter řekl, že ruské akce jsou jako přilévání "benzinu do ohně."

Pentagon je naštvaný, protože Rusové teď efektivněji bojují proti terorismu. Takže kromě teroristů z Islámského státu zasáhli i naše vlastní teroristy, stěžoval si McCain.

John McCain odmítl přijet na volby v Luhanské republice

Americká válka proti teroru je vlastně zbraň jak svrhnout nepříjemné vlády a destabilizovat celé země a zničit je.

Výsledkem této "demokratizace" a "změny režimu", jsou miliony válečných uprchlíků, kteří zaplavují Evropu.

Ale toto spojení ze strany západních médií a politiků? Myslíte si, že to je naše válka, které produkuje válečné uprchlíky? Určitě ne, protože "my", jsme opravdu dobří a Rusové, Číňané a Íránci jsou v zásadě ti zlí!

(rp,prvnizpravy.cz,alles-schallundrauch,foto:arch. - Americký senátor John McCain)

---

Ruská kampaň v Sýrii, den druhý

October 3, 2015, 10:42 am

≫ Next: P.C. Roberts: Putin se obrací k Washingtonu

≪ Previous: McCain: Co si to Rusko dovoluje? V Sýrii bombarduje naše teroristy

$

0

0

Rexton

3. 10. 2015
Nejprve malá omluva mluvčímu ministerstva obrany RF, kterého MS Word včera přejmenoval v článku „ Jsme ve válce s Ruskem?“ z Konašenkova na Konaševa. Tímto se mu omlouvám.

Ve spleti všech informací z dnešní a včerejší letecké kampaně je sice poměrně těžké dobrat se reálných informací z místa konfliktu. Nicméně pokud se budeme chtít dobrat jen suchého výčtu zasažených cílů, tak někdo si dává práci a dal na web tuhle výbornou interaktivní mapu: zde

Doufám, že bude v provozu i následující dny.
V dnešním mainstreamu opět perlí na Aktuálně operativec Martin Novák. Pod titulkem „Ruské letouny znovu bombardují části Sýrie ovládané opozicí. Obama musí rozhodnout, jak zareagovat“. My se dozvíme, že nejsou teroristé jako teroristé, ale někteří jsou prostě naši teroristé. Tedy pardon, to jsou vlastně opozičníci. Dle Kerryho kampaň údery mimo ISIL a Al-Káidu posiluje pozice Assáda. Tak pro našeho operativce jedna novinka: Abu Yusaf, vysoce postavený vůdce ISIL, v dubnu 2004 prohlásil, že mnoho členů Svobodné Syrské armády , kteří byli vycvičení USA, Tureckem a Arabskými vojenskými důstojníky se nyní přidali na stranu ISIL. Řekl, že "Na východě Sýrie již Syrská svobodná armáda neexistuje. Celá Syrská svobodná armáda na východě Sýrie se připojila k Islámskému státu." 12. září ve čtvrti Hajar al-Aswad pouze 4 km jižně od centra Damašku, podepsali umírnění a Islamističtí rebelové dohodu o neútočení s ISIL, tvrdí to zpráva Syrian Observatory for Human Rights. A to fakt není organizace fandící současné vládě v Sýrii.

Pak nám pan operativec píše, že činitelé amerického ministerstva obrany se také pozastavují nad způsobem, jakým Rusko své nálety oznámilo. Údajně "tříhvězdičkový" ruský generál informoval hodinu předem americké velvyslanectví v Bagdádu. Jestli si někdo myslí, že vojenské kruhy v Rusku budou informovat s týdenním předstihem Američany, kde že to udeří, tak je buď hlupák, nebo je arogantní. Já to vidím na kombinaci obojího. Když vzlétala tehdy ještě sovětská letadla ze základen z Egypta nad Izrael na průzkumné mise, vždy se našel někdo, kdo volal z letiště do Izraele. Rusko poučené z tohoto asi už ví, že věřit někomu neradno (natožpak expozituře CIA v Bagdádu) a vcelku reálně odhaduje, že netřeba sdělovat Američanům více, než je třeba a dříve, než je záhodno.

No a borec nakonec je odstavec: Centrum pro výzkum ruského veřejného mínění Levada uvádí, že Rusové nejsou angažmá své země v Sýrii nakloněni tolik, jako tomu bylo na Ukrajině. Na dotaz, zda podporují vládu Bašára Asada, odpovědělo kladně jen 36 procent dotázaných. O tři procenta více bylo těch, kteří odpověděli, že nepodporují žádnou stranu konfliktu. Kdo si najde na www.levada.ru o co vlastně jde a kdo za tímto centrem stojí, tak si udělá jistě obrázek sám. Ano, opravdu nejde o skutečný průzkum ruského veřejného mínění.

Samozřejmě nám již začala média poskytovat informace, kolik bylo pod tíhou bomb Vladimíra Putina zabito civilistů a kolik z toho bylo dětí. Přesně podle harmonogramu. Zítra se dočteme, jak se jaderný fyzik z jeskyně Bora-Bora v Afgánistánu vydal pěšky do Assádem a teď Putinem týrané Sýrie, kde přednáší během bombardování o nekonečných možnostech západní demokracie a cestou mu pomáhalo mnoho slečen z neziskovek, aby zvládl vše v čistém oblečení a řádně nasycen. Povypráví nám, kterak jest umírněným radikálem, a tedy hezky po evropsku nepřátele jen střílí a opravdu je proti řezání hlav zaživa, protože je to nehumánní, nelidské a vůbec to není hezké. (Chelsea se teď nedaří, tak to nakonec možná vezme za Josého, protože co muslim, to Syřan a co Syřan, to trenér). Pozítří budou první záběry dětí s troskami domů v pozadí (co na tom, že je to fotka z Iráku 2003) a začne zase denní dávka emocí.

A jak dneska na bojišti? Ruské SU-34 dnes otestovaly moderní řízenou bombu KAB-500 (satelitní navádění Glonass). SU-25SM v noci testovaly zásobovací trasy Daeše a SU-24 nejen bombami KAB -1500 ničily opevněné velitelské stanoviště bojovníků v oblasti Hamá. V důsledku přímého zásahu byla zcela zničena továrna, ve které jsou připravovány sebevražedné automobily naplněné výbušninami na severu města Homs.

Syrská arabská armáda (550. brigáda 18. tankové divize) spolu se silami odporu osvobodila ve středu ráno křesťanské městečko Ch(H)arran al Favarra ležící na východ od Homsu.

Rusko požádalo Spojené státy, aby poskytly důkazy toho, že ruské vzdušné a kosmické síly zasazují letecké údery jiným cílům, ne pozicím Islámského státu, Moskva takové důkazy k dispozici nemá, prohlásil šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov. ¨

A USA údajně požádaly státy okolo Kaspického moře, aby uzavřely vzdušný prostor pro stíhačky RF. Do toho opozice žádá o dodání systémů PVO (USA by byly blbci, kdyby je neotestovali) a Irák možná požádá RF o vzdušnou podporu, kterou RF neodmítne. Bude to zajímavý konec týdne.

P.C. Roberts: Putin se obrací k Washingtonu

October 3, 2015, 11:02 am

≫ Next: Nemůžeme jim tu západní propagandu pořád žrát! Švihlíková, Kotrba či rozzlobený Ficův muž u jednoho stolu. A bylo dusno.

≪ Previous: Ruská kampaň v Sýrii, den druhý

$

0

0

3. 10. 2015    zdroj
Prezident Vladimir Putin: „S takovýmto stavem věcí ve světě se už nemůžeme dále smiřovat.“
Minulou středu, to je 28. září, bylo světu umožněno, aby spatřil rozdíl mezi Ruskem a Wahingtonem. Putinův postoj stál na pravdě, Obamův na planých vychloubáních a lžích.

Řečeno popravdě, v době všeobecného současného klamu provedl Putin cosi revolučního. S poukazem na násilí, destrukci a chaos, kterými Washington zaplavil Střední východ, severní Afriku a Ukrajinu, a dále též připomenutím extrémistických sil džihádu, jež vypustil z láhve, položil Washingtonu tuto otázku: „Uvědomujete si vůbec, co jste to provedli?“

Tato Putinova otázka mi připomenula otázku senátora Josepha Welshe, se kterou se obrátil na senátora Josepha McCarthyho, hlavní postavu amerického lovu na čarodějnice z poloviny minulého století. Ona Welshova otázka zněla: „Máte aspoň kousíček smyslu pro slušnost?“

Byla to otázka, kterou započal pád McCarthyovy kariéry.

Možná i Putinova otázka půjde stejným směrem a způsobí pád „americké výjimečnosti“. Kdyby k tomu skutečně došlo, zažehl by Putin revoluci, jež by osvobodila Svět z jeho současné servility a poklonkování vůči Washingtonu.

Putin zdůraznil legalitu ruské intervence v Sýrii, která se uskutečňuje na žádost syrské vlády, a dal ji do kontrastu s činy Washingtonu a Francie, které nevyžádanými a nelegálními vojenskými akcemi porušují syrskou suverenitu. Svět tak vidí, že je to Washington a jeho vazalové, kdo „znásilňuje mezinárodní normy“, a nikoliv tedy Rusko.

Washington spoléhá na svůj arzenál lží. Problém však občas nastane, když ten vyrazí na trať příliš brzy. Jak se např. stalo v roce 2001, když televizní reportér BBC oznamoval pád budovy číslo 7 Světového obchodního centra v New Yorku v době, kdy tato budova stála ještě pevně na svých základech. Anebo, jak prezident Putin poznamenal, když washingtonská služebna lží přispěchala s oznámením o prvních civilních obětech ruského leteckého útoku v Sýrii „předtím, než se naše letadla dostala vůbec do vzduchu.“

V důsledku své servility vůči Washingtonu se dnes loutkové státy Evropy ocitají pod přívalem uprchlíků, vyhnaných ze svých domovů washingtonskými válkami, ke kterým ovšem tyto státy daly svůj souhlas. Za to ovšem zaplatí svou daň. A jako první ji zaplatí evropské politické strany. Nové vládní koalice a nové strany totiž s velkou pravděpodobností zvolí samostatnější cestu, aby tak své země uchránily od následků enormních chyb a omylů, které pro ně z arogance a nestoudností Washingtonu vyplynuly.

Konec impéria je už na obzoru.

Přeložil Lubomír Man

Nemůžeme jim tu západní propagandu pořád žrát! Švihlíková, Kotrba či rozzlobený Ficův muž u jednoho stolu. A bylo dusno.

October 3, 2015, 12:27 pm

≫ Next: Teroristé IS v Sýrii prchají po prvních leteckých útocích Ruska

≪ Previous: P.C. Roberts: Putin se obrací k Washingtonu

$

0

0

REPORTÁŽ
4. 10. 2015 ParlamentníListy

Ukažme konečně na viníka současné ekonomické situace i uprchlické krize, tím jsou Spojené státy. Každá země je pro velké korporace vlastně překážkou, zaznělo na "Litoměřickém odborném semináři", jehož první ročník se konal v sále gotického hradu. 

O amerikanizaci, financích, imigraci a médiích tu přednášel slovenský poslanec Ľuboš Blaha, ekonomka Ilona Švihlíková, analytik a publicista Štěpán Kotrba nebo europoslanec Miloslav Ransdorf a další. Nakolik USA ovlivňují nejen finance v Evropě, ale i imigraci a jakou službu nyní poskytují mainstreamová média? I to bylo tématem semináře, na kterém se v sobotu dopoledne sešlo zhruba osm desítek lidí. „Poslední dobou se u nás objevuje model, že když někdo chce ochránit naši kulturu nebo uzavřít hranice, je za fašistu. My prostě nemůžeme absorbovat miliony imigrantů. Jak mohla Angela Merkelová pozvat milion Syřanů? Copak nedomýšlí svá slova?“ řekl přítomným slovenský poslanec Ľuboš Blaha. Zdůraznil, že Slovensko je jediná země, která se ostře postavila proti kvótám. Kvóty podle jeho názoru ničemu nepomohou, to vám dnes řeknou i západní politici. Nemohou pomoci a řešením není ani přestěhovat sem milion uprchlíků.
 

Blaha: Vadí mi pokrytectví Západu

„V USA si z uprchlíků vyberou a přijmou například lékaře a tvrdí nám, jak jsou humánní. Vezměme si třeba války ze Západu. Na Ukrajině je občanská válka a Západ tvrdí, že největší nepřítel je Putin, který rozpíná imperialismus. Chudáci Ukrajinci trpí, umírají pro svobodu a Putin je zlý čert. Jižní Ukrajina se vzbouřila, Rusko se do toho pouze nepřímo zapojuje, ale Putin je ten zlý. Nemůžeme jim tu západní propagandu pořád žrát,“ vysvětloval Ľuboš Blaha.

Pokračoval výčtem dalších válek způsobených prý iniciativou Ameriky. Například Irák, kde se podle jeho slov od roku 2003 jenom umírá a přitom sem vojáci vtrhli, aby zemi ochránili. Zmínil také Sýrii, kam se válka dostala z Iráku. Lidé tam buď umírají, nebo skončí v osidlech Islámského státu, podle Blahy tam není jiná alternativa. „Abu Bakr al-Baghdadi býval meditujícím intelektuálem a nyní se zapojil do Islámského státu, jak je to možné? Někde se přece muselo něco stát. Dále Libye, zničený Kaddáfího řežim. Můžete si o podobných vůdcích myslet, co chcete, ale zabezpečili fungování státu, děti žily a lidé neumírali. Ukažme konečně na toho viníka, Západ. Proč se nezabýváme příčinou uprchlictví, tedy válkami? Pokrytectví Západu je do nebe volající. Poslední dobou mám pocit, že Evropská unie ani USA nepotřebuje, že si na hlouposti vystačí sama,“ sdělil Ľuboš Blaha s tím, že Slovensko se hodlá vzbouřit a říci nesmyslným kvótám jasné ne. Podotkl, že Slovensko chce solidárně pomáhat, ale Brusel jim nebude nakazovat, kolik mohou a nemohou přijmout uprchlíků. „Tisíc pět set je tento rok, za rok to budou další a další. My nebudeme kvóty aplikovat,“ dodal rozhodně slovenský poslanec. 

Nemůžeme říci, že se další generace bude mít lépe

Spojených států se ve svém projevu dotkla i ekonomka Ilona Švihlíková, která přednášela o globální ekonomice i dopadech na Českou republiku. „Ve vyspělých zemích se nám usadila dvojčata: stagnace a deflace. Deflace zvyšuje dluhy, to není nic příjemného. Tuto nepříznivou situaci známe z dvacátých a třicátých let minulého století. Stagnace je například vidět v Japonsku, kde jde o obrovský problém dodnes, podobně i v Řecku. Když vyškrtnete čtvrtinu rozpočtu, bude to mít sociální dopady,“ vysvětlila Švihlíková. Dle jejích slov je velkým tématem ekonomie současné doby nerovnost a mzdy. Mezinárodní měnový fond vydal zprávu, která potvrzuje, že bohatství shora dolů nepoteče. Bohatství drží menšina, což ohrožuje celý systém a blížíme se tak podle slov ekonomky k roku 1820. „Dalším tématem je deligitimizace, chybí nám kupní síla. Nejen v USA mají chorobnou nadvýrobu. Můžeme nyní říci, že se další generace budou mít lépe? V této situaci - sedm let po recesi - to říci nemůžeme. Otřásá to dobou a proto vznikají extrémní pravicové i levicové strany. V podstatě – co se děje v ekonomice, se jako první projeví v USA a pak se rozšíří do dalších zemí,“ řekla Švihlíková.
 

 

Česká levice kuňká v koutě

Připomněla také, že až do 70. let minulého století šla mzda a produktivita práce ruku v ruce. Od té doby kráčí odděleně a ve všech vyspělých zemích produktivita práce v lepším případě stagnuje, v horším klesá. V USA podle ekonomky činila v 60. letech minulého století mzda 50 dolarů a největším zaměstnavatelem byl General Motors. Dnes je to v přepočtu 8,9 dolaru za stejné období a největším zaměstnavatelem je Walmart. „A jak na to reagují američtí manažeři, když jdou lidé protestovat? Jestli budete protestovat, nahradíme vás stroji. Automatizace nabíhá a takzvaná Nová ekonomika v USA, kdy chtěli rozjet plnou automatizaci, skončila, protože se ukázalo, že neladí se současným systémem. Kdyby se to aplikovalo, bude osmdesát procent nezaměstnaných,“ vysvětlila ekonomka.

Dodala, že prožíváme nyní všechny krize najednou: ekonomickou, finanční, sociální, morální, politickou i geopolitickou. Hegemon USA odchází a kdo nastoupí nyní? Pozitivní informací je, že existuje několik statečných jedinců a objevují se hnutí i levicová uskupení. „Česká republika se za působení pravicových vlád málem zhroutila. Stát nemůže fungovat na vytahování peněz. Tím se dostáváme k nízké kvalitě elit. Kdo dnes v České republice rozumí a je schopen s tím něco dělat? Možná jsem slepá, ale já nikoho takového nevidím,“ uvedla Švihlíková. Zkritizovala také českou levici, která jen „kuňká v koutě“ místo toho, aby přednášela témata. Máme sociální problémy, ale nemůžeme se izolovat.

 

Nejslabším bodem kapitalismu jsou patenty na vynálezy

Na její proslov navázal analytik a publicista Štěpán Kotrba, který prohlásil, že naše děti nebudou mít práci, protože 20 procent populace udrží svět v chodu a zbylých 80 procent bude zbytečných a nebude nikdo, kdo by jim zaplatil. „V továrnách nebudou dělníci, ale roboti. Roboti nepotřebují dovolenou a nežádají péči. Včera například byl v této souvislosti velký den. V Německu vyjel na silnici první nákladní automobil bez řidiče. Řidiči nákladní dopravy, autobusové, MHD, všichni jsou teď ohroženi, protože nebudou potřeba,“ řekl Kotrba. Dále upozornil na úlohu internetu, který nám dal možnost řici, co si myslíme, diskutovat o tom, propojit informace a ti, kteří tomu chtějí zabránit, se hájí autorskými právy.

„V podstatě to, co zavedla Marie Terezie, tedy obecní knihovny, aby zbavila sedláky negramotnosti, my nejsme schopni zopakovat na internetu. Principem sdílení o dílo nepřijdete, jen se hůře rozlišuje, co je půjčení, co krádež a podobně. Nejslabší bod kapitalismu jsou patenty na vynálezy. Bez nich pokrok bude, ale bude humánější. Tedy podělit se o vynálezy,“ popsal Štěpán Kotrba. Během přednášky se zabýval také veřejnými prostředky a nedělitelností spotřeby, kterou vysvětlil na příkladu pouliční lampy. „Veřejné osvětlení svítí a větším množstvím lidí, kteří pod lampou projdou, náklady nestoupají. Uživatele ani nelze vyčlenit z užívání veřejného osvětlení, nebo lampu vypnout, když jde někdo cizí. Doba, kdy se veřejné prostředky formulovaly, byla v roce devatenáct set padesát čtyři. Co se ale stane, když někdo odmítne zaplatit? Jako třeba dálniční známku. Ušetří čtyři sta korun, ale zase nebude na ty dálnice,“ sdělil publicista. Štěpán Kotrba také kritizoval dotace, které deformují trh. Veřejný statek se totiž obtížně označuje. „Když se bojovalo o Českou televizi, prý šlo o demokracii, ale ono to bylo o kšeftu. Jestliže nám zbudou pouze komerční média, která nejsou nosiči sdělení, ale reklamy, co nám zbude? Pro ně není občan občanem, ale spotřebitelem, a proto je nutné zachovat veřejnoprávní média. Hloupostí politiků na Slovensku má tamní veřejnoprávní televize sledovanost pět procent, v České republice je to třicet procent. A ta chyba se bude těžko vracet zpět. Pravicová politika na Slovensku škrtala a nedošlo jim, že krávu je nutné nejdříve nakrmit a pak teprve podojit.“

Poukázal také na nebezpečí propojování veřejného a soukromého sektoru, protože soukromý sektor nedělá nic pro blaho občanů, ale vše pro zisk. Jako odstrašující příklad použil také USA, kde rozprodali rádiové frekvence tak, že je skoupili ti nejbohatší a stát nad rádiem ztratil kontrolu.

 

 

Psali na ParlamentníchListech:

• Ekonomka Švihlíková varuje: Změňme hospodářský model, než bude pozdě. Je za pět minut dvanáct
• Globální kapitalismus se prý začíná blížit feudalismu. Ilona Švihlíková vytáhla čísla, jaká tu naposledy byla za Napoleona
• Zeman v Číně, Hedvábná stezka, překupování českého majetku, o čem se neinformuje. Promlouvá ekonomka Švihlíková
• Ilona Švihlíková: Půlka našeho průmyslu je v cizích rukou. Ujíždí nám vlak, politikům to vyhovuje. Musíme kontrolovat zdroje jako půda a voda, jinak na to doplatíme
• Ilona Švihlíková: Řekům nezůstane nic. Německo je utlouklo, aby si to každý rozmyslel. Je to lekce o současném kapitalismu. Naši politici lezou do zadku, takže...
• Ilona Švihlíková natvrdo: Válku nelze vyloučit. Hrozí velký třesk. Evropa je kořist. Mějte přístup k půdě a vodě, to je podstatnéZměna po jednání Obamy a Putina. Ukrajinu čeká zima, možná i tma. Zvýšená ostraha hranic před uprchlíky nestačí. O tom všem bývalý zpravodaj Syruček
• Uznávaný ekolog Valtr mluví o největší krizi naší civilizace, očekává ještě mohutnější migraci do Evropy a varuje před kolapsem
• Křesťan má povinnost nebezpečné uprchlíky nepřijímat kvůli ochraně bližních. Ti, kdo řídí svět ze zákulisí, prosazují nadvládu islámu nad Evropou, říká katolický historik
• Aby mě pustili do televize, musel jsem si vzít doklady. Ale uprchlíci žádné nemají! U Jílkové se strhla řež
• Jak je to doopravdy s uprchlíky na hranicích? Podívejte se, co vyprávěli na olomoucké univerzitě očití svědci
• Vážné zamyšlení Tomáše Halíka: Je otázka, zda si naše země přechod do jiné kultury nezaslouží, když...
• Utíkají před válkou, ale v německých uprchlických táborech klid nenalézají. Bojí se chodit i na záchod a množí se nucená prostituce
• Ve Finsku to kvůli uprchlíkům vře. Hodně. Plápolají pochodně, vzduchem létá pyrotechnika, a dokonce se objevilo něco, z čeho americkým černochům musejí hrůzou vstávat vlasy na hlavě
• Víte, kam šly vaše peníze k záchraně Řecka? snaží se ekonom otevřít lidem oči. Slovenský politik tuší válku a fašismus
• Pravicový hnůj, padlo. A slovenský levicový politik pohrozil Bruselu a zastal se Řeků
• "Pravici štandardne šibe." Bratia Slováci mají po brutálním pochodu proti islámu stále veselo. Zde jsou drsná slova
• Štěpán Kotrba: Masová migrace? K moci se může přihlásit armáda, která ukončí sluníčkářské blouznění. Je možné, že vlna migrantů je přesunem bojovníků na naše území. Co když...
• Štěpán Kotrba: Tenhle stát stěží uživí vlastní občany. Přechodně přijmout ženy a děti. Muže poslat domů bojovat, ať klidně chcípnou. Jinak budeme za svou zemi muset střílet my
• Jan Čulík: Češi se chovají jako rasistický póvl. Kdo vypouští takové věci proti uprchlíkům, bude mít možná na rukou krev. Normalizace fašismu
• Štěpán Kotrba: Uprchlíci musejí dožít chudí ve svých zemích, jinak padneme na úroveň Afriky. Řešením je vznik nových kolonií. A Konvička je blbej, klidně by onanoval na kašně
• Kluci a holky z ČT, idiot na ministerstvu zahraničí a budoucnost války na Ukrajině. Štěpán Kotrba se s tím nemaže. Odpůrci Zemana, nečtěte
• Štěpán Kotrba o médiích: Průser v ČT i to, co tam funguje skvěle. Vlastnit noviny je Babišovi na prd. Naučme se žít v nové studené válce, kdy budeme u píva nadávat na vládu

 

 

Foto: Zuzana Koulová
Popisek: Slovenský poslanec Ľuboš Blaha ze strany Smer

Teroristé IS v Sýrii prchají po prvních leteckých útocích Ruska

October 3, 2015, 1:17 pm

≫ Next: „V době univerzálních podvodů je říkání pravdy revolučním činem“,řekl George Orwell

≪ Previous: Nemůžeme jim tu západní propagandu pořád žrát! Švihlíková, Kotrba či rozzlobený Ficův muž u jednoho stolu. A bylo dusno.

$

0

0

3. 10. 2015   Sputník

Podle informace představitelů Generálního štábu RF, v řadách bojovníků Islámského státu začala panika a dezertérství. Asi 600 extremistů už opustilo jimi kontrolované oblasti v Sýrii a pokouší se dostat do Evropy. Kromě toho, podle slov arabských médií, začali teroristé spěšně evakuovat své rodiny z obav před ruským letectvem.

Rozvědka zaznamenala, že bojovníci teroristické organizace Islámský stát v Sýrii opouštějí jimi kontrolované oblasti: asi 600 žoldáků opustilo pozice a pokouší se dostat do Evropy. Oznámil to dnes náčelník Hlavní operativní správy Generálního štábu Ozbrojených sil RF generálplukovník Andrej Kartapolov.

„Bojovníci opouštějí jimi kontrolované oblasti. V jejich řadách začala panika a dezertérství. Asi 600 žoldáků opustilo své pozice a pokouší se dostat do Evropy", řekl generál.


Kromě toho, jak oznámil dříve arabský televizní kanál Al-Mayadin, začali bojovníci odvážet své rodiny ze syrského města Rakky po zahájení vojenské operace VKS Ruska. Podle informace masmédií odvážejí teroristé své rodiny do Iráku.

Dnes bylo oznámeno, že americká strana informovala Ministerstvo obrany RF o tom, že v akčním pásmu ruského letectva „není nikdo kromě teroristů". „V průběhu kontaktů nám Američané oznámili, že nikdo kromě teroristů v tomto regionu není", zdůraznil náčelník hlavní operativní správy Generálního štábu OS RF.

„V době univerzálních podvodů je říkání pravdy revolučním činem“,řekl George Orwell

October 3, 2015, 1:47 pm

≫ Next: Zdeněk Zbořil: Evropští politici jsou jak z psychiatrické léčebny. Nevymáchaná ústa proti Rusku. A zase ten Moravec...

≪ Previous: Teroristé IS v Sýrii prchají po prvních leteckých útocích Ruska

$

0

0

John Pilger
3. 10. 2015   Zvědavec
Toto jsou temné časy, ve kterých se propagandistické podvody dotýkají života nás všech. Jako by politická realita byla privatizována a iluze legitimizována. Informační věk je věkem médií. Máme politiku z médií; cenzuru médií; válku z médií; odplatu z médií; zábavu z médií – surrealistické výrobní linky klišé a podvodných předpokladů.
Báječná technologie se stala jak naším přítelem, tak nepřítelem. Pokaždé, když zapneme počítač nebo zvedneme digitální zařízení – náš sekulární růženec – jsme vystaveni ovládání: šmírování našich zvyků a rutin a lžím a manipulaci.

Edward Bernays, který vymyslel výraz „vztahy s veřejností“ coby eufemismus pro „propagandu“, to předpověděl před více než 80 lety. Říkal tomu „neviditelná vláda“.

Napsal:„Ti, kdo manipulují tímto neviditelným prvkem (moderní demokracie), tvoří neviditelnou vládu, která je skutečnou mocí vládnoucí v naší zemi… Je nám vládnuto, naše mysl je utvářena, naše chutě vytvářeny, naše myšlenky navrhovány, z velké části lidmi, o kterých jsme nikdy neslyšeli…“

Cílem neviditelné vlády je nás dobýt: naše politické vědomí, naše vnímání světa, naši schopnost myslet nezávisle, oddělovat pravdu od lží.

Je to forma fašismu, což je slovo, které oprávněně používáme opatrně, kdy dáváme přednost nechat ho ležet v odcházející minulosti. Ale zákeřný moderní fašismus je nyní zrychlujícím se nebezpečím. Stejně jako ve 30. letech jsou velké lži předkládány s pravidelností metronomu. Muslimové jsou špatní. Saudští fanatici jsou dobří. Fanatici ISIS jsou špatní. Rusko je vždy špatné. Čína začíná být špatná. Bombardování Sýrie dobré. Zkorumpované banky dobré. Podvodný dluh je dobrý. Chudoba je dobrá. Válka je normální.

Ti, kdo zpochybňují tyto oficiální pravdy, tento extremismus, jsou považováni za lidi potřebující lobotomii – dokud nejsou diagnostikováni dle požadavku. BBC poskytuje tuto službu zdarma. Nepodvolení se je označeno za „radikální“ – ať to znamená cokoliv.

Skutečný disent se stal exotickým; avšak disidenti nebyli nikdy důležitější. Kniha, kterou dnes začínám, Wikileaks Files, je protilátkou na fašismus, který svůj název zamlčuje.

Je to revoluční kniha, stejně jako samotná Wikileaks je revoluční – přesně jak mínil Orwell v citátu, který jsem použil na začátku. Neboť říká, že nemusíme akceptovat tyto denní lži. Nemusíme zůstávat zticha. Nebo jak Bob Marley kdysi zpíval: „Osvoboďte se od duševního otroctví.“

V úvodu Julian Assange vysvětluje, že nikdy není dost uveřejňovat tajné zprávy velké mocnosti: že jejich pochopení je klíčové, stejně jako jejich umísťování do kontextu dneška a historické paměti.

To je pozoruhodný úspěch této antologie, která oživuje naši paměť. Spojuje důvody a zločiny, které způsobily tolik lidského utrpení, od Vietnamu a střední Ameriky po Střední východ a východní Evropu, z lůna chamtivé mocnosti, Spojených států.

V současné době probíhá americký a evropský pokus zničit vládu Sýrie. Premiér David Cameron je obzvláště lačný. Je to tentýž David Cameron, kterého si pamatuji jako slizkého PR agenta zaměstnaného likvidátorem britské nezávislé televize.

Cameron, Obama a ještě servilnější Francois Hollande začali ničit poslední zbývající multikulturní vládu v Sýrii, čin, který jistě připraví cestu pro fanatiky ISIS.

To je samozřejmě šílené a velkou lží ospravedlňující tuto šílenost je, že je to na podporu Syřanů, kteří povstali proti Basharu al-Assadovi v arabském jaru. Wikileaks Files odhaluje, že zničení Sýrie bylo dlouhou dobu cynickým imperiálním projektem, vzniklým dávno před povstáním arabského jara proti Assadovi.

Pro vládce světa ve Washingtonu a Evropě je skutečným zločinem nikoliv utlačovatelská povaha tamní vlády, ale její nezávislost na americké a izraelské moci – stejně jako skutečným zločinem Íránu je jeho nezávislost, a skutečným zločinem Ruska je jeho nezávislost, a skutečným zločinem Číny je její nezávislost. V Amerikou vlastněném světě je nezávislost netolerovatelná.

Tato kniha odhaluje tyto pravdy, jednu po druhé. Pravdu o válce proti terorismu, která byla vždy válkou teroru; pravdu o Guantanamu, pravdu o Iráku, Afghánistánu, latinské Americe.

Nikdy nebylo takovéto říkání pravdy tak naléhavě potřebným. Až na čestné vyjímky lidé v médiích placení zdánlivě za říkání věcí narovinu jsou nyní absorbováni do systému propagandy, která již není novinařinou, ale anti-novinařinou. Platí to o liberálním a úctyhodném Murdochovi. Pokud nejste připraveni sledovat a rozebírat každé ošemetné tvrzení, staly se tak zvané zprávy nekoukatelnými a nečitelnými.

Při čtení Wikileaks Files si vzpomínám na slova zesnulého Howarda Zinna, který často mluvil o „moci, kterou vlády nemohou potlačit“. To popisuje Wikileaks a popisuje to skutečné alarmisty, kteří se o svou odvahu dělí.

Na osobní úrovni znám lidi z Wikileaks již jistou dobu. To, že dosáhli toho, čeho dosáhli v situaci jimi nezvolené, je zdrojem neustálého obdivu. Na mysli tane jejich záchrana

Kapitola Sarah Harrison, „Dělení říše“, popisuje, jak ona a její přátelé založili celou Veřejnou knihovnu americké diplomacie. Je v ní více než dva miliony dokumentů, nyní přístupných všem. „Naše práce,“ píše, „je věnována tomu, aby se zajistilo, že historie bude patřit všem.“ Jak vzrušující je číst tato slova, která jsou rovněž holdem její vlastní odvaze.

Ve vězení v místnosti na ekvádorském velvyslanectví v Londýně je odvážný Julian Assange výmluvnou reakcí na zbabělce, kteří ho šmírovali, a darebácké mocnosti usilující o pomstu a vedoucí válku proti demokracii.

Nic z toho neodradilo Juliana a jeho přátele z Wikileaks: ani trochu. Není to něco?