Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Hon na Babiše, aneb jak z hovénka uplést bičík.

0
0

Vladimír Balhar 25. 11. 2017
Se zájmem pozoruji podivnou kauzu údajného dotačního podvodu, který neexistuje, a ani existovat nemůže. Sleduji bláboly „odborníků“, štěkání novinářů, honicích psů naší výborné pseudodemokracie, a výroky podivných lidí živících se politikou a žumpou s ní související. Fakta žádná. Nikdo nic neví, jeden opisuje bláboly od druhého. Policie je pozoruhodně nečinná, obvinila mnoho lidí, ale zdá se, že hlavní kořistí je sám Babiš, policie čeká. Ohledně ostatních obviněných by měla být již dávno vyřízena jejich stížnost, kterou jistě podali. Není. Ale je to normální, jsme totiž v Česku, neprávním státě, středoevropské banánové republice. 

(Uvidíme. Možná... pozn.red. I.D.)

Nicméně existuje celkem pracovitý novinář pan Kmenta, šel jsem v jeho stopách a narazil jsem na znalecký posudek, který je přístupný na internetu. Což je velmi sympatické.

Posudek jsem si přečetl, a dovoluji si čtenářům předložit své postřehy a názory, k prosvětlení bludů temnoty. Posudek alespoň uvádí nějaká fakta, získaná z veřejných zdrojů.

(Posudek je zde: https://reportermagazin.cz/a/iFufs/plny-text-znaleckeho-posudku-v-pripadu-capi-hnizdo)

Posudek má formu jakési auditní zprávy, což nevím co je, a jmenuje se „Ověření přijatelnosti udělení dotace“. Podivné, ale jistě silně moderní. Audit je ovšem něco jiného. Myslím, že zpráva by se správně měla jmenovat, „Soukromý názor na veřejně přístupné informace ohledně firmy Čapí hnízdo a.s.“. Ale nešť, již samotná nabubřelost formy zprávy hovoří o úrovni obsahu.

Již cíl auditní zakázky je pochybný. Ověřit, zda žádost splňuje kritéria. Snad splnila, ne? Žádosti bylo vyhověno, jistě ji posoudil nestranný a odborný úředník, který byl správně vyškolen.

V kapitole 3 zprávy je popsána geneze, jak to začalo a probíhalo.

22.11.2007 se ZZN Pelhřimov s.r.o. změnilo na ZZN Pelhřimov a.s.

Již jenom výroba akciovky z sróčka je docela složitá věc, kterou nemohou udělat nevzdělanci a blbci, kteří se houfně vyskytují ve státních úřadech. Musí to udělat odborník, který za to nese odpovědnost, a zaručuje odbornost a správnost.

Věřme tedy, že to bylo uděláno dobře. Takže vznikla legitimní akciovka.

31.12.2007 prodalo ZZN Pelhřimov a.s. 20 akcií. To je prosím zcela legitimní způsob obživy akciovek, proto se akciovky jmenují akciovky, to aby byly akcie a šly prodat. Prodejem akcií akciovka získává kapitál. To tak funguje na celém světě, a k prodeji akcií slouží akciové trhy. To je prosím základ světového podnikání. Pro neznalé uvádím, že akcionář nemá žádná práva na řízení podniku a podnik nevlastní, ani nevlastní nějaký obchodní podíl v akciovce. Vlastní pouze akcie, a z toho mu plynou nějaké práva a povinnosti, ovšem, není veřejná informace, jaká práva akcie nesou. Může to být třeba hlasovací právo, ale nemusí. Může to být třeba nárok na dividendu, ale nemusí. V tom je právě velké kouzlo akcií.

28.2.2008 byla podána žádost o dotaci, 14.7.2008 byl pracovníky ROP projekt velmi dobře ohodnocen, a dne 22.10.2008 byla udělena dotace. Tímto pohádka vlastně končí.

Všimněte si podstatné věci, pan Babiš v tom vůbec nefiguruje. Prostě, nějaká akciovka z Pelhřimova si požádala o dotaci, a dostala ji.

Až teď, různí političtí blbečkové pletou z hovénka bičík.

K slavným auditorům bych měl několik výtek. Měli by si ujasnit, co je to vlastně akciovka a jak funguje. Pátrání autorů po obchodním podílu je veřejná inzerce jejich neznalosti. Akciovka nemá obchodní podíly. Akciovka, sama o sobě je majetek a právnická osoba se svými orgány. Na rozdíl od společnosti s.r.o. Všimněme si, že s.r.o. ZZN Pelhřimov vtipně zmizelo. No a to je ten fígl. Babiše nikdy poldové nedostanou, nejde to, on nemohl spáchat žádný podvod, to prostě nešlo. Společnost byla malá, přesně dle požadavků a žádost byla odborně posouzena a velmi dobře ohodnocena. Tak jaký trestný čin?

Malá společnost získala výhodný úvěr krytý velkou bonitní společností. To je legitimní a správné. Malá společnost měla své zdroje velmi kvalitně zabezpečeny. Autoři zprávy podivně hovoří o sponzorech, o jakémsi propojení, inu, přečtěte si to. Jsou to hlouposti.

Je velký rozdíl mezi sponzorem, ručitelem a věřitelem.

Takže máme dotaci 50 mil kč pro firmu ZZN, a ta je špatná, ale dotace dostal třeba pan Schwarzenberg, čestný předseda TOP. Jak zjistíte na webu ministerstva, dostal dotace 50 mil kč na školení stromků a jiné věci. Tato dotace je dobrá a bez pochybností. Smutné. Dotacemi Evropu nezachráníme. Je nemorální, když miliardáři si žádají o dotace, skrytě či otevřeně, podle zákonů, které si sami odhlasovali a kupodivu ty dotace dostanou. Ale vraťme se k ZZN.

Problém nastane s policií, příslušný vyšetřovatel tomu nemůže rozumět. Bez urážky, to je obchodní právo, nikoliv trestní. Měl to policajt odložit s tím, že trestný čin se nestal. Ale on patrně nesmí. Za policajtem je státní zastupitelství, a možná, že za státním zastupitelstvím je někdo, koho Babiš neposlouchá. Třeba. Myslet si můžeme cokoliv, ovšem to, že se v naší policii dějí divné věci vidíme všichni. Co jsme jen měli policajtů schopných a vzdělaných. A kde jsou hoši?

Banánová republika.

Jak to dopadne? On se pan Babiš s někým musí domluvit. Zdá se, že zatím k domluvě nedošlo. Policie čeká. Co je za tím, nevíme. Víme jenom jedno.

Z hovénka se dá uplést bičík, a za ten my všichni zaplatíme biliony.

Víme první! BIS se snaží potichu do novely trestního zákona protlačit náhubkový paragraf na zákaz sběru neutajovaných informací, např. o migrantech v ČR! Na stole leží největší ohrožení nezávislé žurnalistiky a svobody slova od konce roku 1989, návrh paragrafu je převzatý z Německa!

0
0
- VK -


25.11.2017 AE News

Tak jsme se dočkali, bohužel. Jak mne upozornil už Vítek z rádia SVCS, za zády českých občanů, voličů alternativy, za zády SPD a všech pro-národních stran a hnutí v ČR se potají a bez zájmu mainstreamových médií chystá největší drakonická novela trestního zákona od roku 1989, která je přímým útokem
na svobodu slova v ČR, ale především jde o útok proti nezávislé žurnalistice, za kterou nestojí prokazatelně mainstream.

Je to neuvěřitelné, ale 28 let po Velké kabátové revoluci bude trestné provozovat nezávislou zpravodajskou a novinářskou činnost! Bezpečnostní a informační služba ČR (BIS) totiž chce do chystané novely trestního zákona vsunout i “gumový” paragraf, který zakáže sběr a prověřování veřejných a netajných informací v ČR, pokud takový sběr bude kterýmkoliv orgánem státní moci v ČR na základě vlastního posouzení označen za materiál 0422097524shromažďovaný “pro cizí moc”. A právě v tomto znění paragrafu je skryta největší hrozba pro nezávislou žurnalistiku v ČR po roce 1989. Dosud totiž je trestný pouze sběr utajovaných informací, což je logické. Nicméně pokud by prošla tato novela, která by zakázala sběr i veřejných informací třeba o svědectvích občanů o migrantech na území v ČR a o jejich pohybu, potom by to byl konec zpravodajské alternativy a všech alternativních rádií v ČR.

Česká BIS chce cenzurovat svobodu slova stejně jako německá BND. Informace z EU prý využívá Putin.

Informaci jako první přinesl server Česká justice [1] a požadavek podle informací vychází z poslední výroční zprávy BIS za rok 2016 [2], která varuje před vlivem ruské státní moci v ČR, která prý skrze alternativní média působí proti zájmům České republiky. Novela zákona by obratem ruky apriori postavila mimo zákon veškerou nezávislou alternativní žurnalistiku v ČR, jejíž výsledek práce by mohl být BIS vyhodnocen jako práce, kterou může (ale nemusí) nespecifikovaná cizí moc využít ve svůj prospěch a proti zájmům České republiky, i když jde o informace, které nejsou tajné a jsou de facto veřejné. Tento skandální cenzorský zákon je okopírován z německého zákona na ochranu menšin, konkrétně její novelizovanou část z počátku roku 2016, který zakazuje německým médiím psát a informovat o menšinách (a tím pádem o migrantech) jakékoliv informace, i když veřejně dostupné a neutajované, jestliže existuje hrozba jejich zneužití tzv. extremistickými hnutími v Německu, nebo cizí mocí. Zákon připravila německá tajná služba BND. V důvodové zprávě BIS je přímo uvedeno toto:

Získávání, prověřování nebo vyhodnocování nejen tajných, ale jakýchkoli informací o komkoli by mělo být dalším trestným činem, pokud taková činnost způsobí jinému újmu a pokud je záměrem vyzradit informace cizí moci. Na to, že v návrhu novely trestního zákona oproti původnímu záměru toto ustanovení chybí, upozornila v rámci připomínek Bezpečnostní informační služba (BIS). Podle poslední zprávy BIS občané ČR vyzrazují ve velkém citlivé informace Rusům a republice to způsobuje rozsáhlé škody.

Z tohoto znění návrhu zákona tak vyplývá, že trestně postižitelní by byli nejen novináři, kteří píší o ožehavých vnitrostátních kauzách v ČR, které teoreticky může “cizí moc” převzít, přetisknout a použít pro své potřeby propagandy, ale trestní odpovědnost by měli i občané v ČR, kteří by tyto informace poskytli, obstarali a předali nezávislým žurnalistům a alternativním serverům. Důsledkem tohoto zákona by byla likvidace alternativní žurnalistiky v ČR v celém rozsahu, protože jakýkoliv kritický nebo výbušný článek na alternativě, který si mainstream nedovolí publikovat, bude okamžitě označen jako za materiál, který byl shromážděn pro “cizí moc” a touto cizí mocí může být i článek využit. Ze samotného vyznění paragrafu vyplývá, že redakce alternativního média bude muset prokázat, že její informace nejsou sbírány pro cizí moc, že nejsou cizí mocí tyto informace vyhodnocovány a posléze používány např. na propagandistické úrovni proti ČR. Jenže to je nesmysl, žádný server, když napíše výbušný článek o nějaké události v ČR, nemůže zaručit, že informace nepřevezme cizí moc a že je nevyužije pro své zájmy, třeba i namířené proti ČR.

Pokud novela bude přijata, alternativa bude muset přejít do ilegality anebo skončit


Zákon tak de facto povede k tomu, že zpravodajská alternativa v ČR má být donucena odkrýt své spolupracovníky a informátory, anebo přejde do ilegality a pouze ti novináři, kteří nebudou psát o problémech v ČR, ani o migrantech, ani o lithiu, ani korupci, ani o propojení americké moci na český neziskový sektor, budou mít zaručeno, že nebudou ze strany orgánů obviněni z práce pro cizí mocnost (rozuměj pro Rusko, jak jinak). Platí to nejen pro práci žurnalistů, ale i pro provozovatele nezávislých rádií, včetně hostů, kteří ve vysílání mohou publikovat určité informace, které sice mají neutajovaný charakter, ale pokud zazní na rádiu, můžou být informace později využity některou z cizích mocí a BIS potom zpětně zjistí, že informace poskytl a shromáždil člověk, který píše články nebo vystupuje v alternativním rádiu. Je mi přitom naprosto jasné, kam tento zákon primárně míří. Je to náhubkový charakter zákona, který vyděsí provozovatele alternativních médií, kteří přestanou publikovat výbušné informace, aby nemohli být obviněni z toho, že publikují informace, které potom přebírá třeba ruský tisk nebo televize.

Prý údajně “česká” neziskovka Pražský institut bezpečnostních studií je ve skutečnosti americký trust se vším všudy, od financování z USA až po dekorace. Přednáška neziskovky na americké ambasádě v Praze.

Zákon má přitom zcela absurdní charakter, protože např. pražská neziskovka The Prague Security Studies Institute má celý web v angličtině, zjevně pracuje pro cizí mocnost (USA), celý web mají v angličtině a seznamy dárců obsahují zahraniční fondy a nadace, více v článku zde. Tyto organizace pracují pro cizí moc (USA) v podstatě oficiálně, ale nikomu to nevadí, protože prosazují pro-NATO agendu. Stejně tak západní cizí mocnosti, např. státní média jako BBC, France 24 nebo Deutsche Welle, což jsou všechno média státní moci svých zemí působí v ČR ve spolupráci s českými novináři a přebírají od nich české články, přepisují je do svých jazyků a publikují v zahraničí. Jenže i v těchto případech jde o články, které jsou vstřícné vůči NATO a souručenství ČR s NATO a EU. Navrhovaná novela zákona by tak postihovala jen kritické články, které kritizují nebo odhalují nepěkné informace a procesy v ČR, které odkrývají skandální kroky českých politiků pár dní před volbami, viz. kauza lithium atd.

Novela má za úkol umlčet provozovatele alternativních serverů a rádií


Jakýkoliv článek, který by vykresloval ČR v negativním světle, by mohl být okamžitě označen za materiál sesbíraný ve prospěch cizí moci, protože novinář a ani jeho vydavatel nemá kontrolu a moc nad tím, kdo všechno ve světě článek převezme a využije pro potřeby státu a státní moci cizí země. Zákon by de facto zlikvidoval možnost žurnalistiky a práce pro oficiální ruská státní média v ČR, stejně jako před několika dny americká státní elita začala bránit novinářům ruské stanice RT v přístupu na tiskové konference amerických ministerstev v USA tím, že kongres odebral televizi RT mediální status a udělal z televize cizího agenta podle zákona z roku 1938, který byl namířený proti nacistům, článek jsme uvedli zde. Jenže v USA alespoň je zatím nikdo nebude trestně stíhat za žurnalistiku a sběr informací od amerických občanů, zato v Německu a teď možná i v Česku to možné bude. To jsme to dopracovali 28 let po sametu. A vidíte, netrvalo ani pár dní a tento proces z USA se okamžitě zkopíroval do České republiky s “vylepšením” a tvrdostí přes Německo a už je na světě návrh zákona podle návrhu BIS. To je rychlost.
Německá státní televize Deutsche Welle. V Česku spolupracuje s mnoha neziskovkami.

Je naprosto zjevné, že pokud by takový zákon vstoupil v platnost, potom by se lidé, kteří spolupracují s alternativou na úrovni informátorů a zpravodajů o tom, co se děje v jejich okolí a českých městech, např. v souvislosti s migrací, dostali do konfliktu se zákonem, protože BIS by je mohla obvinit z práce pro cizí mocnost. Lidé by tak dostali strach a přestali by alternativě poskytovat informace. Stejně tak by dostali strach i provozovatelé alternativních serverů a rádií v ČR, protože by nesli od té chvíle trestní zodpovědnost za informace publikované v jejich vysíláních, pokud by se informace dostali např. do vysílání ruské televize, nebo pokud by např. některá neziskovka zjistila, že daný pořad nebo informace z něho jsou šířeny v diskusích a fórech na ruském internetu. Dokonce nelze vyloučit ani úmyslné podvrhy s cílem likvidace českých provozovatelů alternativy, kdy se český zaměstnanec nějaké neziskovky zaregistruje na fanouškovském webu přátel Donbasu a DLR, uveřejní tam odkazy na články nebo rádiové pořady české alternativy. Potom druhý den ten samý člověk zalarmuje BIS a oznámí, že tam a tam na webu proruských povstalců na Ukrajině jede diskuse a chválení článku nebo pořadu, který pochází z toho a toho českého webu nebo alternativního rádia.

Jakákoliv informace vypuštěná z alternativy bude moci být označena za práci pro cizí mocnost


V tom okamžiku má provozovatel českého serveru zaděláno na malér, protože může být podle takového zákona obviněn z práce pro cizí mocnost. To samé platí i o opozičních politicích v ČR, o Tomiu Okamurovi, který často vystupuje na alternativních rádiích a jeho názory otiskují a přebírají ruská média, protože stejně tak může potom i takový politik být obviněn ze sběru informací pro cizí mocnost, např. když Tomio Okamura mluví o tom, jaké informace dostává od voličů z celé ČR o migrantech.Tyto informace potom přebírají od něho i zahraniční média a státní tiskové agentury. Pokud tato novela projde, její dosah si nedokážeme ani domyslet.

Policie by potom podle zákona mohla obvinit všechny alternativce v ČR, všech těch 40 alternativních webů v ČR, i když ono jich je mnohem více, mohla by obvinit provozovatele alternativních rádií, nezávislé žurnalisty a investigativce na volné noze, občanské aktivisty proti migraci, zkrátka kohokoliv, jehož práce spočívá ve sběru a vyhodnocování nepěkných informací zevnitř ČR, i když jde o veřejné a neutajované informace. Stačí totiž, když BIS nebo policie (nebo jiný orgán státní správy) usoudí, že taková činnost je využita cizí mocností proti zájmům ČR. A zákon nijak nedefinuje, že BIS nebo policie musí prokázat něčí úmysl s cílem poškodit ČR a ne jenom odhalit hrozivé informace, aby občané v ČR viděli pravdu.
Novela je namířena i proti alternativním politikům. Nemohli by sbírat informace od občanů, které by negativně vykreslovaly ČR v cizině a hrozilo by, že informace využije “cizí moc”.

Toto je větší kauza než lithium, dámy a pánové. V přímém přenosu se BIS snaží o plošnou kriminalizaci české alternativy v celém rozsahu, o zasetí strachu mezi občany z poskytování informací alternativě, o zastrašení provozovatelů alternativních serverů a rádií, že budou obviněni z práce pro cizí mocnost. Pokud všechno dobře dopadne a předsedou bezpečnostního výboru ve sněmovně se stane člen SPD (pan Radek Koten), potom žádám všechny čtenáře a sympatizanty SPD, aby se aktivovali, aby tento článek poslali všem zástupcům a poslancům SPD nejen ve sněmovně, ale i poslancům KSČM a dalším politikům, o kterých víte, že mají pronárodní smýšlení, a aby v bezpečnostním výboru paragraf zablokovali. Nemůžeme dopustit, aby 28 let po převratu začala tajná služba kriminalizovat nezávislá alternativní média, která píšou nepohodlnou pravdu o událostech a procesech v ČR. Není naší vinou, že tyto informace nevrhají pěkný obraz na ČR, ale to platí univerzálně o všech nepěkných věcech. A pokud cizí mocnosti používají informace z ČR proti ČR, to je asi takové, jako když česká média jako Česká televize a její zpravodajové v Rusku používají informace z Ruska proti Rusku. Ale to my jako alternativa nemáme jak ovlivnit.

Poslanecká sněmovna musí paragraf smést ze stolu! Zalarmujte své poslance, zavolejte jim ještě dnes!


Pokud tento paragraf projde, potom ohrozí veškerou zpravodajskou alternativu v ČR, protože většina informací, která se objevuje na alternativě, popisuje krizové procesy v ČR o migraci, uprchlících a politickém rozvratu v zemi. Všechny tyto informace potom přebírají zahraniční média, cizí mocnosti, které potom vyhodnocují zprávy ze všech zemí k tomu, aby vyhodnotily nastavení své zahraniční politiky. To je proces zpětné vazby na události v jednotlivých zemích, kdy cizí vlády nesledují jenom mainstreamový tisk v dané zemi, ale pečlivě studují i informace z alternativy. Právě alternativa poskytuje nezkreslené informace a je logické, že cizí země si všímají všech informací v dané zemi, nejen těch, které vypustí mainstream. Kriminalizovat sběr veřejných palčivých informací v ČR kvůli tomu, že informace může, ale také nemusí potom převzít cizí moc, to jsem opravdu 28 let po “plyšáku” nečekal.
Fotografie z parku před lázněmi v Teplicích. Takovéto informace by již nemohla alternativa publikovat, protože o islamizaci českých měst a informace o lidech se zajímají i cizí mocnosti. A rozhodně nejde o Rusko.

Sdílejte prosím tento článek na sociálních sítích, sdílejte odkaz na článek v emailech, přepošlete ho poslancům a odkazujte na něj v diskusích na serverech alternativy, ale i mainstreamu. Tajná služba překročila nemyslitelný Rubikon ochrany svobody slova a sběru informací od občanů v ČR. Nesmíme dopustit kriminalizaci svobodného psaní a svobodného slova jenom kvůli tomu, že se někomu pravda nelíbí, a že taková pravda potom zaslouženě najde cestu i do zahraničí. Tomu se říká globální epocha moderního věku internetu, že informace z jedné země se dostanou do ostatních. A česká alternativa nesmí dostat náhubek ze strachu, že policie bude stíhat servery, které kritizuji NATO nebo EU a pochvalně se vyjadřují třeba k Rusku a jeho politice, třeba osvobození Sýrie od Islámského státu, za jehož vznikem a jeho operacemi do poslední chvíle stál americký senátor John McCain a americké tajné služby.

Server Aeronet přináší a odhaluje kritické a výbušné kauzy, jsme pilířem české nezávislé alternativy a pokud se vám líbí naše práce, pokud oceňujte naše zpravodajství, naše nekompromisní články, reportáže, investigace, titulkovaná videa a třeba i mé pořady na SVCS, přispějte nám prosím jakoukoliv částkou na provoz našeho serveru na darovací stránce zde. Nezávislá žurnalistika stojí a padá na finanční pomoci čtenářů. Nestojí za námi oligarchové, ani státní rozpočty nebo cizí západní fondy. Bez Vaší pomoci tento boj za svobodu neustojíme. Předem Vám všem moc děkujeme! A znovu opakuji, držme při sobě, držme spolu! Snaha státu o likvidaci alternativy právě začala.

Tato kauza bude hlavním nosným tématem mého dnešního pořadu (24.11.2017 - pozn. red. NR) na Svobodném vysílači CS od 19:00 hodin, k jehož poslechu Vás všechny srdečně zvu. Šiřte prosím tento článek, jde opravdu o všechno!

-VK-
Šéfredaktor AE News

Český rozhlas byl legálně zprivatizován, anebo jen protizákonně využívá veřejných zdrojů k propagaci některých a hanobení jiných?

0
0
Ivan David
25. 11. 2017
Jednostranná propaganda šířená těmi, kteří ukradli Český rozhlas (zmocnili se cizí věci s úmyslem nakládat s ní jako s vlastní - skutková podstata krádeže) je do nebe volající. Nejtrapnější na věci je jejich póza jakýchsi mluvčích veřejného zájmu a samozřejmě pravdy a lásky ve jménu kterých je přípustné nenávistně lhát. "Politický komentátor" Karel Hvížďala se vyjádřil, že: "Veřejnoprávní média musí být na politicích a politickém dění nezávislá.", a odkázal ZDE na prvního šéfredaktora BBC Johna Reitha, který tímto prohlášením reagoval na to, že BBC v roce 1926 v generální stávce dávala více prostoru státním úředníkům než stávkujícím. Jenže to je přesně to, co Český rozhlas dělá dnes a denně. Je mi jedno, je-li "nezávislý", ale velmi mi vadí, že je neobjektivní, tedy dává "více prostoru" (skoro všechen) jedné straně.


Velmi ilustrativním příkladem je dnešní článek (a čtený komentář) "Týden očima Petra Schwarze: Jestli je tohle budoucnost demokracie, Země je placatá"ZDE. Začína lživým tvrzením, že ve Sněmovně vznikla "pevná hlasovací koalice vítězného hnutí ANO s KSČM a SPD", ihned přidává nálepky "ANO jsem já", "ultrakonzervativec" a "Svoboda je výsměchem" a o dvě věty dále už je Okamura "novodobým fašistou". Nechci od pana Schwarze aby při psaní nahlížel do slovníku cizích slov, je to marné.

Proč tolik nenávisti (free hate)? Předseda ODS Fiala nebyl zvolen! Schwarzovo nezávislé srdce bije vpravo. Hodně vpravo. Takže Babišovi chybí lustrační osvědčení a je "sprostý podezřelý". Prezident by se panu Schwarzovi zavděčil, kdyby jmenoval premiérem Fialu "předsedu ODS, druhé nejsilnější strany" (s rozdílem 164%). S kým by skládal vládu, když skoro všem takticky a geniálně politologicky vzkázal, že jsou nepřijatelní, to netuším. Ale o to tu nejde.

Schwarz se posmívá prezidentovi pro jeho starost, aby se nevrátila studená válka. "Moudrost politika, který zabraňuje minulé válce." (Blbost presstituta neschopného pochopit, že jde u budoucí studenou válku.) Přidává přání: "Ať se nenecháme ohlupovat nesmyslnými konspiračními teoriemi."

Já si také píši co chci a je mi jedno, jesli se to jandům líbí. Rozdíl je v tom, že za to nejsem placen z veřejného fondu. Ona totiž nezávislost není zárukou objektivity, je to bohužel skoro naopak. Zvláště když znamená nekontrolovanost a nepostižitelnost. Objektivita musí být pod kontrolou a deviace pod sankcí. Komentátor na stránkách veřejnoprávního rozhlasu (a na jeho vlnách) musí být nestranný, jak správně pravil onen dobrý muž z dávného BBC John Reith a opakuje to po něm Karel Hvížďala, ačkoli se zastává pravého opaku. Nebo ať současně se Schwarzem publikuje ve stejném rozsahu Weiss opravdu opačně vyhraněný. A nebo ať si pan Petr Schwarz zřídí blok a tam si zcela nezávisle a nikoli nestranně píše, co chce... Vůbec mi to nebude vadit. Číst to nebudu.

Exoti mezi námi

0
0

Radim Hreha
25. 11. 2017   W
Výročí sametového „masakru“ z listopadu 89 a následného předání moci, organizované špičkami STB, skrze své tajné spolupracovníky z řad disidentů, má každoročně své osobité kouzlo. Připadne-li na období mezi parlamentními a prezidentskými volbami, jejichž výsledky, či vyhlídky přirozeně nemohly naplnit očekávání všech voličů, veřejnost se může těšit, na politické happeningy. Ty jsou opakem masopustů, protože jejich protagonisté si své masky strhávají. Elitáři, kteří se celoročně stylizují do rolí demokratů, tak mohou být aspoň jednou v roce sami sebou. Běžný člověk si nedovede představit, co to pro tyto vystresované herce svého života, poslední dobu znamená.


Stylizaci do role ctitelů principů demokracie totiž zvládnou téměř všichni autoritáři, či opinionmakeři, pokud ve volbách uspějí jejich favorité. Je-li tomu naopak, nastává krize ideologické identity. To pak jde do háje jakákoliv úcta k vítězům. Na scénu nastupuje tzv. politická korektnost, která je zejména havlistům přirozeně blízká stejně, jako performerům „stejné krevní skupiny,“ kdekoliv na světě.

Špičkoví reprezentanti elitářů, kteří zdiskreditovali Havlovy myšlenky i jeho zidealizované image, považují výsledky parlamentních voleb za prohru svých ideologických přikázání, resp. za výhru fake news. Tato samozvaná svobodomyslnější část společnosti, reprezentovaná akademiky Martinem Putnou, či Mikulášem Bekem, vnímá výsledky voleb, coby svou prohru. Tedy výhru alternativních médií produkujících dezinformace a současně výhru „lůzy,“ která takové informační výstupy považuje za důvěryhodnější, než „nedezinformace“ veřejnoprávních médií a ostatních novinářských šibalů.

Neskrývaná nenávist havlistů vůči alternativním médiím se jistě projeví v umocnění důrazu havlistického prizmatu při zprostředkování reality veřejnoprávními kolosy. To minimálně do zvolení nového, resp. staronového prezidenta republiky. Relevantní část společnosti, která disponuje kritickým myšlením, se proto má na co těšit. Zejména, když kontext každé vytržené informace ČT a ČRo, najdeme na alternativních webech. Dokonce i o počasí. Třeba i na neobvykle přesném norském webu.

Radim Hreha

Řekl Miloš Zeman před dvěma lety. Co se od té doby stalo?

0
0
26. 11. 2017   (7 minut)


Povolební perličky Kalouskovy partičky aneb Líbání prstenů

0
0
Pavel Letko 25.11.2017  E-republika

Vypadá to na skandál mezinárodního dosahu, jehož se neprodleně chopí OLAF, Interpol, CIA, FBI a v neposlední řadě i naše vojenská rozvědka Jany Nagyové-Nečasové.

Andrej Babiš, vtělený ďábel české politiky a špinavého byznysu, se zmocnil papežského zlatého prstenu. S touto informací přišel politický vůdce českého křesťanstva Pavel Bělobrádek. Více ZDE a ZDE.

Andrej Babiš vyžaduje ke stvrzení politických dohod políbit prsten. Jde podle všeho o prsten Jana Pavla II, ten měl být údajně zničen, ale pokud se pamatuji, byl némlich takový.” stěžoval si předseda Křesťansko-demokratické unie - Československé strany lidové.

Blahodárné odposlechy zasahují

Odposlechové oddělení našeho svobodně demokratického tisku Šuman tato slova potvrdilo, když prohlásilo, že disponuje autentickou, důkladně sestříhanou tajnou nahrávkou, v níž předseda hnutí Ano říká: „Kdo nebude líbat moj vatikánský prsten, do jednej vlády so mnou nevkročí, a nemôže byť predsedou žiadneho mojho vyboru v mojom parlamente.“ Více ZDE.

Vypadá to tedy na skandál mezinárodního dosahu, jehož se neprodleně chopí OLAF, Interpol, CIA, FBI a v neposlední řadě i naše vojenská rozvědka Jany Nagyové-Nečasové. Musí se to vyšetřit, neboť líbání úplně paralyzovalo jednání Českého parlamentu. Diskuse se na posledním plénu našeho zákonodárného sboru netočila kolem ničeho jiného. Ten líbal, ten nelíbal. Kdo nelíbá, nejede. Auto s řidičem se na něj nedostane.

Ohněm a mečem s láskou


Pravda a láska zase jednou zvítězila. Vlastně ne jednou, ale nejméně dvakrát. Podle nejmenovaného zdroje blízkého naší nezávislé České televizi nejde totiž jen o jeden prsten, ale hned o dva. Ten druhý je totiž zřejmě původně papeže v důchodu, Benedikta XVI., od kterého jej získal za podivných okolností náš primas český, kardinál Duka. Proto si v našem parlamentu politici z řad Kalouskova bloku stěžovali, že jejich Fiala není zatím zvolen do místopředsednické funkce a nemá tak nárok na zasloužené prebendy. Od parlamentního ambonu si právem stěžovali na adresu Okamurovy SPD „nezvolili jste našeho Fialu, protože nepolíbil Okamurovi prsten“. Líbací prsten tak podle všeho nemá jen ďábel Babiš, ale i arcisatanáš Okamura. Podle nejmenovaného zdroje v nezávislé demokratické veřejnoprávní nestátní ČT jej Okamura získal zároveň s blahopřejným dopisem kardinála Duky ke skvělému volebnímu výsledku. Duka totiž Okamuru právem považuje za spravedlivý meč křesťanství proti zločinnému islámu. Celá záležitost je tak značně dvojsečná, stejně jako onen meč spravedlnosti a víry. Na jedné straně tu máme zloděje Babiše, který krade prsteny a čapí hnízda (zatím nepravomocně) a společenství Duky s Okamurou stvrzené prstenem papeže Benedikta, na druhé straně starou, dobrou, osvědčenou ODS s ostatními podobnými stranami, které si důsledně zachovávají svou poctivost již více než dvě desetiletí. S takovým českým mečem se “nepřátel nelekejme a na množství nehleďme”.

Vítejte v zemi Jaroslava Haška


To jsou tedy paradoxy. Issová s Mádlem onehdá dědkovi a bábě poradili, aby nevolili levici, dědek s bábou je se zpožděním poslechli - a teď tedy máme, co jsme chtěli. Pravice, kam se podíváš - s podporou komunistů. A do sněmovny již dorazila žádost naší nezávislé svobodně demokratické Chovancovy policie o vydání lucifera Babiše i jeho mefista Faltýnka z hnutí Ano.

 Miroslava Němcová (ODS) to s chutí okomentovala: „Spravedlnost zase jednou zvítězila, škoda že se toho nedožili Lajos Bács a Radjiv M. Sinha. Ti by měli radost!”

Výročí revoluce jako kýč

0
0
Pavel Letko 
26.11.2017 E-republika

Proč zapalovat svíčku? Aby ty ideály, pro něž někteří z nás riskovali, odpočívaly bezpečně v pokoji. R.I.P.

Vzpomínám na dobu před 30 a více lety, kdy mě lež valící se z médií přímo fyzicky i psychicky týrala. Ano, vnímal jsem některé zábavné a zpravodajské pořady Československé televize či články v tehdejším oficiálním tisku přímo jako bolest. Naprosto chápu Jana Palacha nebo třeba Karla Kryla. Narodili se s postižením ještě větším než já. Většině lidí je taková veřejně hromadná lež více méně lhostejná. Myslím, že dělají dobře, protože jak říká jedna moudrost „co nemůžeš změnit, už jsi vyřešil a není třeba se tím zabývat“. Nicméně jsem přesvědčen, že pevné místo ve společnosti mají i lidé postižení a tedy bych prosil o trochu shovívavosti pro sebe i naše Palachy.

Apeluji tedy několika otázkami ... na naše umělce
Opravdu musíte točit pořady s tak třeskutou řachandou?
Jste mistry v předstírání. Je to vaše profese. Myslíte, že vás taková dovednost kvalifikuje k vyjadřování se k politickým otázkám?

... na naše novináře
Nemůžete si najít nějakou kloudnou práci?

... a na naše politiky
Nemáte na práci nic jiného než klást věnce a zapalovat svíčky?


Zahlédl jsem foto u pomníku, nebo co to je, na Národní třídě, na níž zapaloval svíčku Andrej Babiš. Nic proto němu. Má stejné právo stát nad hrobem jako kdokoliv jiný. Ale na co to je? Tak bolestně jsem vnímal komunistickou prolhanost „boje proti fašismu“ a teď mě do stejného místa rýpají „bojem proti komunismu“. Ti co nebojovali, se v přímém přenosu pokoušeli krást slávu i čest padlým. A ti co bojovali, se často jen snažili zpeněžit to, co zaplatit nejde.

Já jsem 17.listopadu na Národní třídě byl. Ovšem nenapadlo by mě jít tam dnes zapalovat svíčku. Na co? Sobě? Nebo komu vlastně? A proboha proč? Když jdu dnes kolem, vnímám tu záplavu svíček jako prostý nepořádek, který by měl být co nejdříve uklizen. Napadá mě snad jediný možný smysl v moři nesmyslů. Mohlo by jít o připomenutí tehdejších ideálů. Ideálů těch, kteří si nebyli jisti, zda je nevyhodí ze školy nebo z práce a nebudou vystaveni fyzickému násilí. Jenže jaké to byly ideály? Vstup do NATO? Nebo snad kapitalismus bez přívlastků? Rozhodně ne. Takové nápady jsem tehdy nikde neslyšel.

Na co tedy zapalovat svíčku? Asi jako na hrobě. Aby ty ideály, pro něž někteří z nás riskovali, odpočívaly bezpečně v pokoji. R.I.P.

Český slavík 2017 a Pražská kavárna

0
0
26. 11. 2017      RadimValenčíkPíše
Já v tom vidím spíše vzdor a poselství. Byl nastartován proces, kdy velká většina veřejnosti pochopila, že se s lidmi hraje nepoctivá hra.Normální lidi však především pochopili, že ne třeba v "nadřízeném" Německu Frau Merkel, v "podřízeném"Česku stále ještě pár dní přítel Sobotka, jsou ti, kteří chápou, o co jde. Ale naopak. Normální lidé pochopili, že tito a další slouhové současné moci ztratili soudnost a jejich poskokové že hloupnou.


Tohle to ještě více utvrdí tzv. Pražskou kavárnu v tom, že "lidi jsou blbí":
Výsledky Českého slavíka 2017:
Celková vítězka: Lucie Bílá
Zpěváci: 1. Karel Gott, 2. Michal David, 3. Tomáš Ortel
Zpěvačky: 1. Lucie Bílá, 2. Ewa Farna, 3. Lucie Vondráčková
Skupina: 1. Kabát, 2. Ortel, 3. Chinaski
Objev roku: Mirai
Nejstreamovanější skladba: Když nemůžeš, tak přidej (Mirai)
Skladba Rádia Impuls: Když nemůžeš, tak přidej (Mirai)
Slavíci bez hranic: No Name
V logice věci, kdo začne používat dvojí metr jako nástroj moci a ukázňování, ten přestává být schopen sebereflexe a neodvratně se zapouzdřuje do názorů odtržených od reality

Jakmile lidé pochopí, že tzv. "elity" selhaly, že od těchto "elit" nelze očekávat ani zastání ani nápravu, začínají projevovat vzdor při nejrůznějších příležitostech a hledají cestu k nápravě.
A nepomůže ani stále průhlednější manipulace veřejným míněním ze strany slouhovského mainstreamu. Zvlášť, když je tak trapná, jaká byla například i při vyhlašování letošního Českého slavíka.

Nyní jde především o to, aby si normální lidé uvědomili, jakou obrovskou odpovědnost tím, že začali přemýšlet a dávat své názory při různých příležitostech najevo, na sebe vzali. Jednoduchá řešení neexistují a cokoli, co je cestou k lepší budoucnosti, musí projít složitým procesem slaďování názorů a konsensuálním přijetím. V tomto procesu se budou rodit skutečné osobnosti, které budou nositeli změny k lepšímu.

17. listopad bez vize - 1

0
0
Radim Valenčík
26.11.2017  blog autora


Do seriálu o hledání vize zařazuji dva na sebe navazující články, které reagují na letošní podivné připomenutí výročí 17. listopadu a v této souvislosti poukazují na význam realistické vize změn, které nás čekají, i perspektivy, kterou nabízí jejich zvládnutí. Toto je první z dvojice článků:
Také jste si povšimnuli, že letošní připomenutí 17. listopadu proběhlo nějak divně? Bylo to cítit jak na místě, tak i z různých komentářů těch, kteří se prošli po Národní třídě či byli na Václaváku. Snad nejlépe to vyjádřil na svém facebookovém profilu Vladimír Pikora:

"Dnes odpoledne jsme zašli s dětma na Národní třídu, abychom jim vysvětlili 17. listopad. Znechuceně jsme ale odešli. Všude stánky, hlasitá hudba jak na koncertě, tancujici lidé. Co slavili? 17. listopad připomíná odpor vůči komunistům. Jenomže ti dnes slavili nejvíc! Každý stbák přišel položit kytičku, protože před listopadem se měl dobře, ale po listopadu ještě pohádkové zbohatnul. Už zase pomalu mizí svoboda. Mnoho lidi se už zase bojí říct názor nahlas, protože by mohli mít problémy. Mnohá média už nepíšou, co by chtěla. Tak jsem čekal, že na Národní uslyším politicky názor a touhu po skutečné svobodě bez zakázaných slov, ale ona to byla jen estráda. Možná, že večer na Václaváku to bylo jiné, ale Národní byla odpoledne svátkem ovcí, které nechápou, jak je už nejen stříhají, ale rovnou holí, a ony se ještě radují."

"Vyvrcholením" akcí pak bylo vyloučení jednoho z nejviditelnějších kandidátů na Antizemana z účasti na "Koncertu pro budoucnost" na Václaváku. Zdůvodnění toto vyloučení z písemně dodaného stanoviska organizátorů patří k nejlepším perlám polistopadového vývoje:

Vyjádření organizátorů "Koncertu pro budoucnost" k neúčasti Michala Horáčka

Festival Svobody·18. listopad 2017


V reakci na řadu dotazů na sociálních sítích i v médiích se organizátoři Koncertu pro budoucnost rozhodli na zaslané dotazy odpovědět tímto vyjádřením.
Předně nikdo z organizátorů nijak nezpochybňuje přínos pana Horáčka k událostem Sametové revoluce. Jeho přínosu si vážíme a za jeho činnost a postoje během Sametové revoluce mu děkujeme.
Již na tiskové konferenci v pondělí 13. 11. 2017 došlo ke zveřejnění kompletního programu Koncertu pro budoucnost. Bylo uvedeno, že:

- cílem organizátorů je v rámci 17. listopadu důstojným způsobem upozornit veřejnost na blížící se prezidentskou volbu
- celým letošním ročníkem Festivalu svobody se nesla symbolika tří pilířů demokracie, proto organizátoři Koncertu rozhodli o vystoupení 3 prezidentských kandidátů s limitem 3 minut pro každého
- pozvaní kandidáti byli vybráni na základě souladu jejich postojů s hodnotami 17. listopadu a následně na základě jejich dosavadní veřejné známosti a prostoru kandidátů promlouvat k veřejnosti. Cílem bylo podpořit ty, kteří ho z dlouhodobého hlediska tolik neměli.
Pan Michal Horáček je dlouhodobě velmi známou osobností a v kampani od počátku patří mezi nejviditelnější kandidáty, a to i podle průzkumů.
Následnou nabídku na vystoupení pana Horáčka, kterou jsme obdrželi až po zveřejnění finálního programu, jsme slušně odmítli s tím, že si této nabídky velice vážíme. Současně jsme týmu pana Horáčka vysvětlili způsob výběru pozvaných kandidátů.
Panu Horáčkovi se tímto hluboce omlouváme, pokud jsme se ho jakkoliv dotkli. Z reakcí týmu jeho spolupracovníků na naše zdvořilé odmítnutí jeho účasti jsme původně takový dojem neměli. O to více nás mrzí, že nám své rozhořčení vzkázal v den oslav státního svátku přes média, aniž by nás nejprve osobně kontaktoval a celou věc si s námi vyjasnil.
Nicméně jsme rádi, že na Václavské náměstí dorazil a přejeme mu mnoho úspěchů v prezidentské volbě, tak jako všem demokratickým kandidátům.
Na závěr děkujeme všem, kteří navštívili Koncert pro budoucnost i další akce v rámci platformy Festivalu svobody, za to, že v tak hojném počtu dorazili a za dobrou atmosféru, kterou na místě vytvořili.
Veškeré další informace vč. informací o financování jsou k dispozici na webu www.festivalsvobody.cz. Záznam celého Koncertu pro budoucnost je pak k dispozici na www.festivalsvobody.cz/stream. Organizátoři ještě jednou všem děkují a těší se opět za rok 17. listopadu na viděnou.-----
https://www.facebook.com/notes/festival-svobody/vyj%C3%A1d%C5%99en%C3%AD-organiz%C3%A1tor%C5%AF-koncertu-pro-budoucnost-k-ne%C3%BA%C4%8Dasti-michala-hor%C3%A1%C4%8Dka/1978918959022967/

Pokud jsem to správně pochopil, tak zdůvodnění organizátory poměrně prestižní a medializované akce (mj. i přímo ve zpravodajství ČT) bylo opřeno o "kompenzační" důvody: Michal Horáček je už beztak velmi viditelný a úspěšný kandidát, tak jsme se rozhodli dát prostor autsajdrům. (Nebo lze chápat mnou zvýrazněnou pasáž z vyjádření organizátorů koncertů jinak? – Asi ne.)

M. Horáček rozhodně nepatří k mým vyvoleným a několikrát jsem napsal své pochybnosti o tom, že je vhodným kandidátem na prezidenta. Ale opravdu nemám rád manipulaci a používání dvojího metru.

Též hlubokomyslná úvahu rektora Masarykovy univerzity o tom, že "demokracii ohrožuje diktatura referend" je síla, viz celé:

https://video.aktualne.cz/dvtv/zive-vyroci-17-listopadu-vzpominkova-akce-na-prazskem-albert/r 80fb5688cb7c11e786cf0cc47ab5f122/

Co se tedy vlastně děje s dědictvím 17. listopadu 1989? Podle mě se projevuje synergický důsledek tří faktorů:
1. Absence vize a následná ztráta étosu. (Havlova "pravda a láska" se změnila v kult lokálního i globálního pokrytectví.)
2. Listopad proběhl přesně v logice "nové třídy" Milovana Djilase, ale ta se nezbavila návyků slouhovství, nebyla schopna se prosadit a dostává se do autu, což cítí velmi bolestně a snaží se sugerovat sama sobě, že realita je jiná, než jaká je.
3. Ignorováním (a v určitém smyslu i "vyzmizíkováním") role vnitro komunistického odboje z přípravy a průběhu 17. listopadu 1989 byla vytvořena představa o takovém průběhu historických událostí, které člověk disponující kritickým myšlením nemůže uvěřit (a tak se shlukují jen ti, co kritickým myšlením nedisponují).

- - - 

17. listopad bez vize - 2

0
0
Radim Valenčík
26.11.2017 blog autora

Do seriálu o hledání vize zařazuji dva na sebe navazující články, které reagují na letošní podivné připomenutí výročí 17. listopadu a v této souvislosti poukazují na význam realistické vize změn, které nás čekají, i perspektivy, kterou nabízí jejich zvládnutí. Toto je druhý z dvojice článků:

Včera (dnes na NR - pozn.red. NR) jsem uvedl tři důvody, proč – podle mě – 17. listopad proběhl letos poněkud divně a slíbil je podrobněji rozebrat. Zde tyto tři důvody jsou:
1. Absence vize a následná ztráta étosu. (Havlova "pravda a láska" se změnila v kult lokálního i globálního pokrytectví.)
2. Listopad proběhl přesně v logice "nové třídy" Milovana Djilase, ale ta se nezbavila návyků slouhovství, nebyla schopna se prosadit a dostává se do autu, což cítí velmi bolestně a snaží se sugerovat sama sobě, že realita je jiná, než jaká je.
3. Ignorováním (a v určitém smyslu i "vyzmizíkováním") role vnitro komunistického odboje z přípravy a průběhu 17. listopadu 1989 byla vytvořena představa o takovém průběhu historických událostí, které člověk disponující kritickým myšlením nemůže uvěřit (a tak se shlukují jen ti, co kritickým myšlením nedisponují).

Absence vize


Ad 1/ Havlova "pravda a láska" vzala za své už "humanitárním bombardováním" Jugoslávie, později se změnila v řadu dalších "humanitárních bombardování" (Irák, Libye, Sýrie), "humanitární střílení" na Majdanu za účelem diskreditovat Janukovyčův režim, "humanitární upalování" v Oděse... Ale to není zdaleka tak podstatné, jako fakt, že při letošních "oslavách" naprosto chyběla jakákoli u aktivně vystupujících vize o tom, co dál. Vybíjet se v negativismu vůči tomu, co bylo před 28 a více léty je přiznání ideového a morálního debaklu.


"Nová třída", ale jen frustrovaných slouhů


Ad 2/ Milovan Djilas, jugoslávský znalec Marxe, napsal již v padesátých létech slavnou knihu "Nová třída". Ještě před časem k jeho osobě i jeho díle byla na Google řada odkazů, nyní jich nějak ubylo.

O M. Djilasovi je na Wikipedii jen toto:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Milovan_Djilas

A na jeho knihu "Nová třída" jen několik téměř nic neříkajících odkazů, viz např.:
https://www.booxy.sk/kniha-136957-nova-trida-%D0%BD%D0%BE%D0%B2%D0%B0-%D0%BA%D0%BB%D0%B0%D1%81%D0%B0

V uvedené knize M. Djilas předpovídá přeměnu těch, kteří v rámci své profese realizují funkce společenského vlastnictví (správní, řídící, mocenské, kontrolní) v novou třídu, která bude postupně posilovat svá privilegia a nakonec přemění svá neplnohodnotná vlastnická práva v plnohodnotná, tj. zprivatizuje státní majetek ve svůj soukromý. Podle něj je socialismus vzniklý postátněním historicky nestabilní. M. Djilas pochopitelně hledá otázku, jak socialismus uchovat a naplnit jeho smysl, i když konkrétní řešení nenachází. Proto jeho kniha vyznívá spíše jako varování.

Vývoj dal M. Djilasovi za pravdu. V Sovětském svazu (Rusku a ještě rychleji ve většině svazových republik) vývoj proběhl přesně podle jeho scénáře zpracovaného na základě teoretických východisek obsažených v Marxově díle (které tzv. marxisté nikdy nepochopili a stále sní o možnosti řešit problémy postátněním). Dnes jsme svědky naplňování Djilasovy prognózy v Číně.

U nás v podstatě proběhl proces vzniku "nové třídy" a dobytí moci touto třídou obdobně, ovšem s některými podstatnými modifikacemi. Politická elita věřila socialismu více než třeba v Rusku. (Její "uhlířskou víru" v socialismus lze snad srovnat jen s bývalou NDR a Kubou.) Proto byla spíše ve vleku tlaků z rozpadajícího se Sovětského svazu. Byla v procesu "obohacování se" spíše pasivní. Tím se otevřel prostor pro elity poněkud vzdálenější od centrální moci. Ty ovšem byly přeskočeny a postupně odstaveny do pozice slouhů nových mocenských struktur, které již byly generovány jinými mechanismy, čímž jsou dodnes frustrovány. Slouhovská role, která jim připadla a kterou si nechtějí přiznat, je přivedla k současnému vidění světa a sebe sama v té podobě, v jaké o sobě dali vědět v průběhu "oslav" 17. listopadu. Názorová zmatečnost, ideová sterilnost a předhánění se ve slouhovství konformity současné globální moci, kterou normální by člověk ani s velkou dávkou otrlosti nemohl vydávat za nic jiného, než plynutí po proudu spolu s bahnem.

Popírání vnitrokomunistického odboje a pozdní statečnost


Ad 3/ Úplně se zapomíná na velmi silný a postupně i organizovaný odpor vůči tehdejší moci přímo v řadách tehdy KSČ. Připravovalo se založené frakce, nejdříve se uvažovalo založit ji pod názvem Společnost Jana Švermy, po té se z této aktivity zrodilo Demokratické fórum komunistů aktivní od prvních dní po 17. listopadu. Již 26. listopadu byl svolán do Paláce kultury aktiv komunistů pro změnu, kterého se zúčastnilo přes 2000 komunistů, kteří požadovali odchod M. Štěpána a dalších. Po skončení jednání šla většina ze zúčastněných podpořit zásadní změny na první z masových shromáždění, která se konala na Letné. Zde vystoupil i L. Adamec, tehdejší předseda vlády.

Část komunistů aktivně vystupujících proti tehdejší moci se naivně domnívala, že končí sovětská okupační moc a že si zopakujeme obdobu obrodného procesu. Většina však věděla, že se svět změnil, změnily se i domácí podmínky a změny budou mnohem hlubší. Přesto, že šlo o krok do neznáma, nebylo možné podle většinového názoru, který se v rámci vnitrokomunistického odporu vytvářel, změny odkládat, protože tehdejší moc nic nepochopila a z ničeho se nepoučila. Pokud by se změny odkládaly, hrozilo, že se společnost rozštěpí od samotného počátku. Tomu se tehdy masovou aktivitou komunistů (či přinejmenším alespoň tehdejších členů KSČ) podařilo zabránit.  Proto se tehdejší moc rozplynula v podstatě jako pára nad hrncem, nedokázala použít svůj represivní mechanismus a společnost na dlouhou dobu udržela vnitřní jednotu, na kterou byla oprávněně hrdá. Hesla jako "Nechme samet sametem, teďka s nima zametem!" mířila do prázdna. Nejenže nezabrala, ale jejich iniciátoři se dostávají mimo hru.

Štěpení společnosti začalo až mnohem později a pod tlakem zvně. A to nikoli v reakci na posílení nové moci. Ta byla převážně pragmatická a první dva roky po Listopadu věnovala pozornost převážně transformaci ekonomiky, k čemuž potřebovala celonárodní konsensus, který tehdy zafungoval. V dalším období se pak bylo nutné vyrovnávat se zánikem Československa.

A tak k prvnímu štěpení společnosti na "My a Oni" začíná docházet až po době srovnatelné, pokud jde o délku času, s dobou, která uplynula od 50. let k obrodnému procesu. Jeden z největších paradoxů polistopadového vývoje. V době, když už mnozí zapomněli, jak to tehdy bylo, a kdy do politiky začali vstupovat ti, co ani nemohli vědět, jak to tehdy bylo. Zatímco komunistický režim se po revoluci v roce 1948 a následných represích vyvíjel již od roku 1954 vzestupně až do té doby, než obrodný proces byl zmařen okupací, velká část těch, kteří dnes projevují "statečnost" a "zásadovost" sní o návratu do doby represí. Je to asi jejich velké "morální vítězství", které ovšem normálnímu člověku připadá hodně trapné.

- - -


Londýn uznal převahu ruské armády nad britskou

0
0

Angelina Grigorjanová
26. 11. 2017      Riafan
Ve Velké Británii se soudí, že její armáda zaostává svými možnostmi za ruskou. Daná informace, s níž se seznámila Federální zpravodajská agentura (FAN), je obsažena v dokumentu horní komory parlamentu (Sněmovna lordů) Británie. Zpráva uvádí, že mnozí britští politici byli znepokojeni tím, že Moskva má více předností ve vojenské oblasti.


"Rusko má nyní značnou převahu nad články britské silové struktury, je uvedeno v dokumentu. V souvislosti s tím, že některé z našich vojenských možností byly od roku 2003 likvidovány, musíme najít způsoby, "jak se střetnout prostřednictvím rozumu", na taktické úrovni. I když se připouští, že někteří soupeři mohou být vybaveni zbraněmi, které jsou lepší než naše vlastní".

Kromě toho je londýnský rozpočet směrem k obraně mnohem menší než u světových mocností.

"Prostředky na obranu Velké Británie se rovnaly 52,5 miliardy dolarů (údaje za rok 2016, pozn.FAN). Jsou čtyři země s vyššími výdaji na obranu: USA (604.5 miliardy dolarů), Čína (145 miliard dolarů), Rusko (58,9 miliardy dolarů a Saúdská Arábie (56,9 miliardy dolarů)", je uvedeno v dokumentu.
V neustálém strachu

Je příznačné, že dříve Sloučený královský institut obranných studií Velké Británie (RUSI) dospěl k závěru, že Rusko je nyní "více připraveno na válku", než tomu bylo kdykoli jindy.

"Vzhledem k tomu, že ekonomika Ruska se začala stabilizovat, je v zemi zvýšený zájem o toto téma - mobilizace v Ruské federaci se stala státní prioritou, bylo dříve řečeno v RUSI. Rusko začalo obraně věnovat zvýšenou pozornost od ozbrojeného konfliktu v Jižní Osetii, a potom v souvislosti se zhoršením vztahů s USA a EU kvůli připojení Krymu k Rusku".

Britští experti také zjistili, že bojeschopnost Ruska je téměř 10 krát vyšší než u NATO. Podle údajů analytiků může RF během čtyř dnů povolat až na 47 tisíc armádních složek, zatímco za stejnou dobu síly nejvyššího stupně pohotovosti NATO (Very High Readiness Joint Task Force, VJTF), jejichž součástí jsou vojáci z Německa, Nizozemí a Norska, shromáždí pouze na 5 tisíc vojáků.

"To je téměř 10 krát méně, než čeho je schopno Rusko. Během dvou až tří týdnů může Rusko nasadit až 60 tisíc bojových jednotek a pak je ještě podporovat až 12 měsíců", napsali experti RUSI.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Jiří X. Doležal napsal: V Bohnicích na pavilonu demencí by už měli chystat prezidentské apartmá; níže uvedený obsah fotobloku však jasně prokazuje, že v blázinci by měli chystat pavilon demencí hlavně pro pana Doležala

0
0
Břetislav Olšer
26.11.2017   Rukojmí
Jiří X. Doležal (*1965) - český presstitut z bulvárního Reflexu, závislý na jointech a proto zastánce legalizace užívání lehké drogy - marihuany nejen z léčebných důvodů, nedávno v tomto obskurním magazínu napsal na adresu prezidenta Miloše Zemana, kdy měl v Rusku setkání rovněž s Vladimírem Putinem, že mezi Zemanovy příznaky demence údajně patří mj. problémy s pamětí, myšlením a plánováním, ale též s vyjadřováním.Pan prezident dle Doležala přiznal alarmující detail o své psychické kondici. Bohužel je ten detail prý tak podstatný, že by měl vést k jeho odvolání z funkce pro zdravotní nezpůsobilost. Česká republika si nemůže dovolit mít v čele dementního prezidenta, tvrdí zhulený Doležal.

Kdoví, jak by toto o dvacet roků mladší zfetované pako fyzicky zvládlo tisícikilometrové lety z Prahy do Soči, poté do Moskvy, následně ještě do Jekatěrinburgu a zpět do Prahy. Jak by se tento dement Doležal duševně vypořádal jako v Rusku prezident Zeman s desítkami tamních brilantních projevů a svými garancemi podepsaných obchodních smluv za miliardy korun…?
https://www.youtube.com/watch?v=X0HcGqdeyJM

V Bohnicích na pavilonu demencí by už měli chystat prezidentské apartmá, dlouho prázdné nezůstane, napsal Doležal v Reflexu po několika marihuanových skuncích... Nabízí se tedy otázka, kdo z těchto dvou mužů je opravdu dementní; odpověď následuje...



"Smrdí, hulí. To jsou ty hlavní věci, proč s ním nechci být. Měla jsem růžové brýle. Věřila jsem tomu, že ho vychovám. Jenže tak to není. Hulí víc a smrdí víc," popsala kouření jointů jako hlavní příčinu jejího rozchodu s Jiřím X. Doležalem jeho manželka Alexandra. "Sžívali jsme se v létě, to jsme hodně větrali, nevadilo mi to. První zimu jsme přežili, další se už hádali kvůli smradu."

Inu, dle výše uvedených slov pana Jiřího X. Doležala, jeho manželky a fotografií jeho i prezidenta Zemana, je snadné i pro laika rozeznat, kdo tady z těchto dvou mužů trpí demencí…

Co do budoucna s hlasem lidu? .Co je a bude fair play?

0
0
Ivan David
26. 11. 2017
Novinky.cz píší zde: "Někteří fanoušci kontroverzní skupiny Ortel porušili pravidla ankety Český slavík, tvrdí její organizátor v prohlášení." Jako organizátor a vyhlašovatel ankety je uvedena "Musica Bohemica", autor stanoviska jmenován není. "Při analýze hlasování dospěl k závěru, že kapela a její lídr Tomáš Ortel dostali podporu nad rámec pravidel fair play. Pořadatel se proto rozhodl započíst skupině i zpěvákovi stejný počet bodů, který získali v loňském roce, kdy podobné porušení pravidel nezjistil."



„Porušení fair play spatřuje organizátor ankety především v obsahu široce sdíleného facebookového profilu Tomáš Ortel Českým slavíkem 2017 (aktivní od 19. 9. 2017). Vyzývá se zde k zapojení do organizované akce, aby se konkrétní subjekt stal Zlatým slavíkem. Tedy nikoli, aby lidé posílali hlasy podle svého skutečného názoru, ale aby se zapojili do akce za určitým cílem a získávali pro něj další osoby a fankluby,” uvedli zástupci agentury Musica Bohemica."





Naskýtá se otázka, jestli má vůbec smysl vyhlašovat soutěž v níž hlasuje kdokoli, kdo pošle hlas. Jde samozřejmě o soutěž nikoli o tom, kdo je neljlepší zpěvák či zpěvačka nebo skupina, ale kdo je nejpopulárnější. Tedy, kdo má nejvíce fanoušků. Existuje-li pravidlo, že fanoušci se nesmějí organizovat a svého oblíbence podporovat a jestliže tak činí, organizátor přidělí soutěžícímu tolik hlasů, kolik se rozhodne, pak organizátor fakticky určuje pořadí a tím učiní hlasování nesmyslným. Kdo by se díval na takovou soutěž? Zvítězí soutěžení nebo kreativita při vytváření pravidel a pružnost při jejich tvůrčím uplatňování?

Máme věřit, že "skutečný názor" nevzniká přesvědčováním? K čemu si tedy oligarchové kupují média? Aby mohli šířit pravdu? Že je "názor" nezávislý mohou věřit jen jeho naivní nositelé. Kolik práce dá organizátorovi něco "nezjistit", když je třeba?

Při započítání všech hlasů by zvítězil Tomáš Ortel. Shodneme se, že to zřejmě není nejlepší zpěvák. Ale má nejaktivnější podporovatele. Nemá nejvíc fanouškoů, ale nejaktivnější na sítích. Představme si, že by se někdo rozhodl organizovaně podporovat Karla Gotta. Pak by Karel Gott vyhrál, protože by dostal tolik hlasů jako vloni, jako předloni, jako před třemi lety...? A nebo nevyhrál, protože by se organizátor rozhodl jinak. Také lze poškodit kohokoli tím, že mu bude anonymně organizována podpora...

Soutěž zrušit nelze, protože do ní dávají peníze sponzoři, některé lidi to živí či přiživuje...
Sociální sítě existují, lidé se spikávají, aby něco prosadili, to není teorie spiknutí, to je praxe.

Takže co? Nebude brzo volby rozhodovat Politica Bohemica a vyřazovat příliš či nevhodně organizované? Například ty, kteří mají na klopě "Volím Karla!"? Bude se hodnotit "duch" pravidel?
Doposud se efektivně spikávali vlivní manipulátoři, nyní by jim hrozilo, že se spikne kdejaký lid. To přímo volá po přijetí nových pravidel. Seznamy nevhodných webů brzy nebudou stačit. Ještě tak, aby si nakonec lid vládl sám! Takhle si tu revoluci nepředstavovali. Zakázat Facebook nelze, vlastní ho dolarový multimiliardář. Tak alespoň sledovat, evidovat, vyřazovat. Vivat! Frescat! Floreat! ZDE



Agentura Musica Bohemica sděluje na stránkách "Český slavík Mattoni"ZDE:

Prohlášení 

Při analýze hlasování do ankety bylo zjištěno, že ze strany některých fanoušků skupiny Ortel došlo k porušení pravidel ankety. Jde zejména o tu část pravidel, kde se v odstavci d) říká, že organizátor ankety má právo vyřadit hlasy, pokud dojde s využitím databází, adresářů či sociálních sítí k organizovanému vyzývání (agitaci) k podpoře určitého subjektu a to nad rámec zásady fair play nebo pravidel. Toto porušení fair play spatřuje organizátor ankety především v obsahu široce sdíleného facebookového profilu Tomáš Ortel Českým slavíkem 2017 (aktivní od 19. 9. 2017). Vyzývá se zde k zapojení do organizované akce, aby se konkrétní subjekt stal Zlatým slavíkem. Tedy nikoli, aby lidé posílali hlasy podle svého skutečného názoru, ale aby se zapojili do akce za určitým cílem a získávali pro něj další osoby a fankluby. Jsou zde uvedeny i konkrétní počty fanklubů a jejich členů, které je potřeba zapojit k dosažení cíle včetně výzvy, aby fanoušci hlasovali z více mobilů. Současně je zde doporučení, pro koho se nemá hlasovat na druhém a třetím místě, aby se záměr realizoval. Tedy opět ne, aby každý hlasoval podle svého skutečného názoru, ale tak, aby bylo dosaženo cíle (viz obrazová příloha níže). 


Takové jednání pořadatel v duchu zveřejněných pravidel jednoznačně vyhodnotil jako porušení pravidla fair play. V těchto případech má pořadatel právo hlasy, u nichž usoudí, že byly zaslány nad rámec fair play nezapočítat, nebo subjekt vyřadit. Po důkladném zvážení a s ohledem na to, že k porušení pravidel ankety nedošlo ze strany skupiny Ortel, ale některých jejich fanoušků, rozhodl se pořadatel započíst letos skupině Ortel i Tomáši Ortelovi stejný počet bodů, který získali v loňském roce, kdy podobné porušení pravidel nebylo zjištěno. 


Současně organizátor ankety připomíná, že cílem ankety je vytvořit co nejobjektivnější obraz obliby zpěváků, zpěvaček a hudebních skupin v české populární hudbě. Každý hlasující by měl tedy hlasovat pouze sám za sebe, jen jednou, svobodně a podle svého skutečného názoru a v duchu fair play. Umístění v anketě by mělo být výrazem skutečných názorů fanoušků a jejich vůle hlasovat a nikoli faktu, který z fanklubů dokáže různými prostředky zorganizovat zaslání většího počtu hlasů.
V minulosti získala skupina Ortel v anketě několik ocenění a to i přesto, že to vyvolalo kritiku. Jsme si vědomi, že letošní rozhodnutí pořadatele nevzbudí u fanoušků sympatie, ale přesto musíme jasně říci, že pravidla ankety platí i pro fanoušky skupiny Ortel. Organizované hlasování a jakési nahánění hlasů není fér nejen podle pravidel, ale je nefér vůči fanouškům ostatních zpěváků a skupin, kteří se chovají v souladu s pravidly. 


Takový přístup k hlasování může anketu vážně poškodit. Chceme ovšem zdůraznit, že při našem rozhodování jsme v žádném případě neřešili obsah písňových textů, které jsou někdy označovány za kontroverzní. Zde respektujeme vyjádření soudního znalce, že nepřekračují zákon. Řešili jsme jen a jen soulad zasílání hlasů s pravidly a se zásadou fair play. A tady musíme zjednodušeně říci, že to fanoušci se „sháněním“ hlasů prostě přehnali. 


Organizátor ankety prohlašuje, že z porušení pravidel v žádném případě neobviňuje skupinu Ortel, ani žádnou konkrétní osobu. Vzhledem k anonymitě sociálních sítí to mohl být prakticky kdokoli.
Obdobné aktivity a výzvy byly zaznamenány i ve prospěch některých jiných subjektů. Vzhledem k tomu, že šlo o subjekty, které se neumísťují na předních místech ankety a tyto výzvy měly jen minimální odezvu, rozhodl se pořadatel v těchto případech nezasahovat. 


Organizátor ankety současně prohlašuje, že v budoucnu bude k posuzování souladu hlasování s pravidly obecně přistupovat mnohem přísněji. V případě, že zjistí vážné porušení pravidel ze strany jakýchkoli interpretů, fanoušků nebo fanklubů, bude ve větší míře využívat možnosti daný subjekt z hlasování vyřadit.

Paní Eliška Vágnerová nechápe – a moc se zlobí

0
0
Lubomír Man
26. 11. 2017
Nechápe téměř nic. Nechápe, jak si mohla sněmovna dovolit tak příšernou drzost a nezvolit za svého místopředsedu předsedu druhé nejsilnější strany ODS Fialu (to slovo DRUHÉ opakovala několikrát, třebaže dobře ví, že rozdíl mezi první a druhou činí zhruba dvacet procent, takže druhý je v tomto případě cosi ještě míň než jednooký mezi slepými, ale zato to pro méně informované dobře zní). A už vůbec, ale vůbec nechápe, proč by tento předseda ODS (myšleno takovýto přece velký pán), měl jako předseda DRUHÉ nejsilnější strany ve sněmovně za někým chodit a žádat jej při volbě místopředsedů o podporu. 



Takovýto požadavek je přece opovážlivost, kterou ona už opravdu nechápe. Nechápe z toho, co se ve sněmovně v tomto povolebním čase odehrává, fakticky vůbec nic, a nad celým, podle ní naprosto katastrofálním povolebním děním pohazuje pro zvýšený efekt nechápavě i hlavou. Nechápe taky to, že národ i vláda dosud nepochopili, že to, co se v těchto dnech ve sněmovně děje, je nejhrozivějším popřením našeho demokratického vývoje od 17. listopadu 1989, a že by se tedy proti takovémuto vývoji mělo cosi dělat.

Takto všestranně tedy paní Vágnerová v nedělních Otázkách Václava Moravce nechápe, a posluchači je jasné, že v prvé řadě nechápe, jak lidé ve volbách volili, a hlavně - jak historicky nezapomenutelně zametli s tzv. naší autentickou pravicí. Tohle jí de facto vyplavuje žluč z těla, tohle nechápe, nad tím se nejpřednostněji zlobí, a celým svým vystoupením dává najevo, jak hluboce jsme ji, my voliči, svou volbou zklamali.

Prostě nás nechápe. A my, když ji vidíme i slyšíme, jak argumentuje, též cosi nechápeme. Nechápeme, jak se osoba s takovýmto pochybným smyslem pro spravedlnost mohla kdy stát soudcem Ústavního soudu, ve kterém by přece měli zasedat ti nejspravedlivější ze spravedlivých.

A nechápeme ani složení sestavy, která v uvedených nedělních Otázkách V.M.zasedala. Zatímco volby dopadly v poměru autentická pravice ku zbytku politického spektra v poměru 30 ku 70 procentům, u stolu Václava Moravce seděli reprezentanti autentické pravice (Vágnerová, Lebeda a Moravec), k jedinému reprezentantu zbytku politického spektra (Ondráček), v poměru 75 ku 25 procentům. Vzhledem k politickému rozložení sil v zemi tedy skoro přesně obráceně.

Ale tohle už je věc, kterou by bývalá soudkyně Ústavního soudu paní Vágnerová určitě chápala docela dobře.

Chraňme přirozenost!

0
0
Eva Hrindová
24.11. 2017   Rukojmí
Jeden obrázek koncentruje všechny nejpalčivější problémy Evropy. Totální zpochybňování všeho a odmítnutí přirozenosti. Urputnou snahu srovnat všechny a všechno na jednu rovinu. Aktivistům nejde o rovná práva – jde jim o to, aby všichni byli stejní.

1. Feminismus dotlačil svět až k srovnávání a nahrazování muže ženou. Plete se rovnost se stejností. Základem lidské společnosti totiž je, že nejsme stejní a nikdy nebudeme. Žena nenahradí muže a muž ženu. Dokud by to byly jen marné pokusy kavárenských tlachalů, nevadilo by to. Ale tento koncept nabourává to nejdůležitější – rodinu. Nejde o žádné konzervativní lpění na starých modelech. Jde o základní biologickou zákonitost. Žena jako matka a muž jako otec – těžko se navzájem nahrazují a zastupují. Všichni, kdo dětem berou matku nebo otce, páchají velké zlo na dětech. Jejich psychika JE nenávratně poškozena. Proto je na místě větší zodpovědnost při výběru partnerů a je třeba skončit s tou všudypřítomnou lehkomyslností. A to ještě nemluvím o konceptu stejnosti v souvislosti s lidskými právy obecně – debaty o lidských právech zločinců jsou toho jen smutným důkazem.


2. Obrázek ještě ukazuje jednu rovinu – totální zmatení umělců a umění a institucí, které se o umění starají. Nikdy se umělci neměli tak dobře – všude plno grantů a projektů a nadací. Umělci jsou hvězdy, chodí do televize, dávají rozhovory, jezdí po světě. Stačí jet po vlně zájmu a dělat to, co se chce. Jste pak ve správné partě a hezky to frčí. Kam ale zmizelo opravdové umění? Krása, ticho, hluboké vnitřní emoce… Kde jsou všichni ti pokorní umělci, kteří dokázali dát zprávu světu o vnitřním životě člověka? Pamatujete? Staří umělci pracovali sami, věnovali se své tvorbě pro tvorbu samu, častokrát žili na hranici přežití. Nepřeju nic takového dnešním umělcům, ale méně humbuku a méně komerce by jim prospělo. Sousoší jako je na obrázku mě dovede taky rozplakat, ale jsou to slzy frustrace, ne slzy z dojetí nad krásou a silou emoce.

3. Poslední otevřené téma je téma médií. Oni vybírají to, čemu dají prostor a neomylně sahají po všem, co likviduje přirozenost a naprosto likviduje kritické myšlení. Přitom by stačilo neignorovat i hlasy z jiného názorového spektra. Nedivme se lidem, že jsou zmatení. Udržet si v tom chaosu zdravý rozum je docela náročné, což neomlouvá, jen vysvětluje!

Na závěr něco optimistického – vypadá to, že už to mnoha lidem začíná docházet. Ono totiž nejde všechny lidi oblbovat pořád. Pomalu se to láme – někde rychleji, jinde pomaleji. Ale láme se to a já sama k tomu lámání i nadále hodlám přispívat.

Vyhrál snad Ortel všechny kategorie v Českém slavíkovi 2017?

0
0
Jaromír Petřík
26. 11. 2017              JaromirPetrik
Pořadatelé Českého slavíka 2017 se rozhodli anulovat veškeré hlasy, které obdržel Tomáš Ortel, ať již jeho skupina, nebo jako zpěvák a přidělili mu počet hlasů, které obdržel loni. Vzhledem k tomu, že i tak to vyšlo na 2. a 3. místo se dá předpokládat, že Ortel zvítězil, a to ve všech kategoriích.
ZDE jsou kompletní výsledky hlasování Českého slavíka z letošního roku, tedy 2017:
Co je však nejzajímavější, tak Prohlášení pořadatele zveřejněné pod těmito výsledky.
Dovolím si citovat:


Při analýze hlasování do ankety bylo zjištěno, že ze strany některých fanoušků skupiny Ortel došlo k porušení pravidel ankety. Jde zejména o tu část pravidel, kde se v odstavci d) říká, že organizátor ankety má právo vyřadit hlasy, pokud dojde s využitím databází, adresářů či sociálních sítí k organizovanému vyzývání (agitaci) k podpoře určitého subjektu a to nad rámec zásady fair play nebo pravidel. Toto porušení fair play spatřuje organizátor ankety především v obsahu široce sdíleného facebookového profilu Tomáš Ortel Českým slavíkem 2017 (aktivní od 19. 9. 2017).
Po důkladném zvážení a s ohledem na to, že k porušení pravidel ankety nedošlo ze strany skupiny Ortel, ale některých jejich fanoušků, rozhodl se pořadatel započíst letos skupině Ortel i Tomáši Ortelovi stejný počet bodů, který získali v loňském roce, kdy podobné porušení pravidel nebylo zjištěno. Organizátor ankety prohlašuje, že z porušení pravidel v žádném případě neobviňuje skupinu Ortel, ani žádnou konkrétní osobu. Vzhledem k anonymitě sociálních sítí to mohl být prakticky kdokoli. Obdobné aktivity a výzvy byly zaznamenány i ve prospěch některých jiných subjektů.
Vzhledem k tomu, že šlo o subjekty, které se neumísťují na předních místech ankety a tyto výzvy měly jen minimální odezvu, rozhodl se pořadatel v těchto případech nezasahovat. Organizátor ankety současně prohlašuje, že v budoucnu bude k posuzování souladu hlasování s pravidly obecně přistupovat mnohem přísněji. V případě, že zjistí vážné porušení pravidel ze strany jakýchkoli interpretů, fanoušků nebo fanklubů, bude ve větší míře využívat možnosti daný subjekt z hlasování vyřadit.“
Konec citace.
Opravdu „vynikající“ zdůvodnění, proč soutěžící byl takto potrestaný. Zvláště po prohlášení, že pořadatelé do hlasování nebudou nijak zasahovat v případech, kdy fanoušci jiných soutěžících porušili stejná pravidla. A jako třešnička na dortu výhrůžka vyřazením ze soutěže.
Nevím, jestli se tomu mám jen zasmát a přejít to, kdyby ovšem tímto rozhodnutím pořadatelé nedávali na frak i komunistickým pořadatelům před rokem 1989. Ti, když si nevěděli rady s Martou Kubišovou v roce 1970, tak zrušili kategorii zpěvaček a udělali společnou kategorii zpěváků a zpěvaček, z níž Martu Kubišovou vyřadili.
Nyní pořadatelé zaklínající se demokracií jako Písmem svatým sáhli k totalitním manýrám, které sami komunistům tolik vyčítají.
Když vyhraje zpěvák, který ideologicky nezapadá do jejich současné politické propagandy, tak jeho výsledek jednoduše anulují.
Vzhledem k tomu, že pořadatelé Ortelovi DOVOLILI obsadit druhé a třetí místo, tak pokud by takto dopadl ve skutečném hlasování, neměli by důvod k tomuto zásahu. Dá se tedy předpokládat, že Ortel vyhrál nejen jako zpěvák a jako skupina, ale zřejmě získal i více hlasů než Lucie Bílá a stal se i celkovým vítězem soutěže Český slavík 2017.
Celá tato záležitost klade samozřejmě daleko více otázek, než anulace výsledků Ortela.
Například hlavní otázku, jak je možné, že Ortel takto drtivě vítězí i přes naprostou ignoraci a agresivní napadání ze strany všech mainstreamových médií.
A jak je možné, že jejich kandidát, přes všechnu protekci, protěžování v médiích a navíc vyznamenaný „Cenou Františka Kriegela od Nadace Charty 77“ Radek Banga se umístil až na 75. místě!!!
Poznámka: Radek Banga obdržel Cenu Františka Kriegela od Nadace Charty 77 právě za bojkot skupiny Ortel, který projevil pískotem v sále při přebírání ocenění Tomáše Ortela.
Maistream o tom velmi obsáhle informoval – viz odkazy:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/2137308-radek-banga-prevzal-cenu-nadace-charty-77-za-bojkot-skupiny-ortel
https://www.novinky.cz/kultura/434720-cenu-nadace-charty-77-dostane-banga-za-postoj-k-ortelovi.html
https://www.frekvence1.cz/clanky/nadace-charty-77-oceni-odvazne-radek-banga-prevezme-cenu-za-svuj-odpor-proti-rasismu.shtml
Není v naší společnosti něco hodně, ale opravdu hodně špatně, když naši občané hlasují pro toho, kterého odsuzuje veškerý náš mainstream a odmítají hlasovat pro toho, koho náš mainstream chválí a vyznamenává dokonce za „statečnost“?
Nezdá se vám, vážení čtenáři, že je to stejné jako před rokem 1989?


Autor:  | neděle 26.11.2017 19:03 | karma článku: 27.01 | přečteno: 382x
Zdroj: 

Jiří X. Doležal napsal: V Bohnicích na pavilonu demencí by už měli chystat prezidentské apartmá; níže uvedený obsah fotobloku však jasně prokazuje, že v blázinci by měli chystat pavilon demencí hlavně pro pana Doležala

0
0
Břetislav Olšer
26.11.2017  Rukojmí
Jiří X. Doležal (*1965) - český presstitut z bulvárního Reflexu, závislý na jointech a proto zastánce legalizace užívání lehké drogy - marihuany nejen z léčebných důvodů, nedávno v tomto obskurním magazínu napsal na adresu prezidenta Miloše Zemana, kdy měl v Rusku setkání rovněž s Vladimírem Putinem, že mezi Zemanovy příznaky demence údajně patří mj. problémy s pamětí, myšlením a plánováním, ale též s vyjadřováním.
Pan prezident dle Doležala přiznal alarmující detail o své psychické kondici. Bohužel je ten detail prý tak podstatný, že by měl vést k jeho odvolání z funkce pro zdravotní nezpůsobilost. Česká republika si nemůže dovolit mít v čele dementního prezidenta, tvrdí zhulený Doležal.

Kdoví, jak by toto o dvacet roků mladší zfetované pako fyzicky zvládlo tisícikilometrové lety z Prahy do Soči, poté do Moskvy, následně ještě do Jekatěrinburgu a zpět do Prahy. Jak by se tento dement Doležal duševně vypořádal jako v Rusku prezident Zeman s desítkami tamních brilantních projevů a svými garancemi podepsaných obchodních smluv za miliardy korun…?
https://www.youtube.com/watch?v=X0HcGqdeyJM


V Bohnicích na pavilonu demencí by už měli chystat prezidentské apartmá, dlouho prázdné nezůstane, napsal Doležal v Reflexu po několika marihuanových skuncích... Nabízí se tedy otázka, kdo z těchto dvou mužů je opravdu dementní; odpověď následuje...


"Smrdí, hulí. To jsou ty hlavní věci, proč s ním nechci být. Měla jsem růžové brýle. Věřila jsem tomu, že ho vychovám. Jenže tak to není. Hulí víc a smrdí víc," popsala kouření jointů jako hlavní příčinu jejího rozchodu s Jiřím X. Doležalem jeho manželka Alexandra. "Sžívali jsme se v létě, to jsme hodně větrali, nevadilo mi to. První zimu jsme přežili, další se už hádali kvůli smradu."


Inu, dle výše uvedených slov pana Jiřího X. Doležala, jeho manželky a fotografií jeho i prezidenta Zemana, je snadné i pro laika rozeznat, kdo tady z těchto dvou mužů trpí demencí… 


- - -

Debata o Ukrajině tuto středu v Praze

0
0

26. 11. 2017

Vážení přátelé, dovolujeme si Vás pozvat na debatu o Ukrajině s Hynkem Kmoníčkem, Jaroslavem Baštou, Stanislavem Novotným a dvěma hosty z Ukrajiny. 

Konat se bude ve středu 29. 11. 2017 v Domě ČSVTS na Novotného lávce v Praze (vedle Karlova mostu). Začátek je v 18.00.





Nový lídr LLR vytyčil politický kurz

0
0
Igor Locman
26. 11. 2017 zdroj
Nový vůdce LLR Leonid Pasečnik informoval o nynějším politickém kurzu země. Samozvaná republika bude i nadále udržovat kurz na spojenectví s Ruskem a plnění Minských dohod, sdělila agentura RIA Novosti. Toto prohlášení učinil během zasedání Národní rady, která jej jednomyslně schválila úřadující hlavou LLR.


Budeme se držet kurzu, který jsme sledovali po celé ty roky. "Je to kurz, který je především zaměřený na spojenectví s Ruskou federací, věrnost Minským dohodám, ekonomický a politický rozvoj v zemi, zajištění bezpečnosti a normálního života pro každého obyvatele LLR", řekl Leonid Pasečnik.

Dodal, že jakýkoli pokus o porušení zákona bude důrazně přetnut. "Nenastane žádná krize moci", ujistil. V předvečer šéf LLR Igor Plotnický odstoupil z funkce ze zdravotních důvodů. Lidová rada jej všemi hlasy z funkce uvolnila. Byl jmenován zmocněncem za Lugansk při realizaci Minských dohod.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Šest vět, které mohou zkrotit i Andreje Babiše

0
0
Martin Kunštek
27. 11. 2017
Ústavní krizi, která hrozí vzniknout v důsledku nekompatibility vítěze voleb s ostatními politickými stranami, které se dostaly do Poslanecké sněmovny, a prohlášení prezidenta republiky, že je možné nechat vládnout menšinovou vládu bez důvěry i do konce volebního období, může vyřešit pouhých šest vět. Opoziční strany by je ovšem musely společně napsat do Ústavy. Hlasů na to mají v obou parlamentních komorách dost. Těch šest vět zní takto:


1. „Usnesení Poslanecké sněmovny zavazuje vládu“. Tato věta by mohla být doplněna do článku 68 odstavce 1., hned za stávající text, který stanoví, že „Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.“. Také by ji samozřejmě bylo možné dát do článku 68 jako samostatný odstavec.

2. Druhá věta by mohla tu první zpřesňovat ohledně výkladu. Konkrétně takto: „Právní úkon vlády nebo člena vlády, který je v rozporu s usnesením Poslanecké sněmovny dle čl. 68 odst. 1 věty druhé, je neplatný od počátku“. Tato věta by mohla v článku 68 tvořit samostatný odstavec.

3. Úplnou kontrolu nad činností vlády, která je přepokládána již v nynějším ústavním článku 68 by poslanci jako sbor mohli získat větou: „Právní úkon vlády, člena vlády nebo právní předpis vydaný vládou nebo jejím členem, může Poslanecká sněmovna zrušit svým usnesením.“. Tuto větu by bylo možné vložit buď jako samostatný odstavec do článku 68, nebo též do článku 76, který upravuje rozhodování vlády. Sněmovna by s ní získala i kontrolní pravomoc nad nařízeními vlády a vyhláškami.

4. Funkčnost kontrolního systému za všech okolností, tedy i v případě rozpuštění Sněmovny, by mohla zajistit věta: „V době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpouštěna, vykonává její kontrolní pravomoci vůči vládě Senát“. Opět by bylo možné tuto větu vložit jako samostatný odstavec do článku 68, nebo též do článku 33 či 35, které upravují problematiku rozpouštění Sněmovny a pravomoci Senátu během doby, kdy je Sněmovna rozpuštěna. Klidně by také všechny čtyři předchozí věty mohly tvořit i samostatný článek 68a.

5. Obě komory by rovněž mohly posílit svoji kontrolní pravomoc nad činností vlády v rámci Evropské unie. Problematiku dnes upravují jednací řády obou komor, z nichž by se do Ústavy dala převzít jednoduchá formulace: „Stanovisko Poslanecké sněmovny i stanovisko Senátu ve věci připravovaného rozhodnutí mezinárodní organizace nebo instituce zavazuje vládu.“.

6. V zájmu zamezení sporů o výklad tohoto ustanovení by mohla být doplněna zpřesněním: „Vláda nesmí v mezinárodní organizaci nebo instituci souhlasit s připravovaným rozhodnutím, jestliže k němu, nebo k jeho části, vyslovila svůj nesouhlas některá z komor Parlamentu.“

Pátou a šestou větu by bylo možné vložit do článku 10b odstavce 2 za stávající větu „Komory Parlamentu se vyjadřují k připravovaným rozhodnutím takové mezinárodní organizace nebo instituce způsobem, který stanoví jejich jednací řády“. Posílení pravomocí Senátu by ostatně mohlo přimět i senátory, aby novelu Ústavy schválili potřebnou většinou.

Taková novela Ústavy by se vešla na tři stránky včetně důvodové zprávy. Mohla by být do jara projednána, schválena a vyhlášena ve Sbírce zákonů. Její schválení by mohlo být dokonce rychlejší než tři pokusy o sestavení vlády s následnými žádostmi o vyslovení důvěry.

Pokud by si zákonodárci „trochu pospíšili“, tak by se to dalo stihnout i rychleji. Andrej Babiš, jako vítěz voleb, který však pouze se svojí stranou ANO nedisponuje nadpoloviční většinou poslanců, by rázem přestal představovat „nebezpečí“ pro zbytek společnosti, který jej nevolil. O nějakém ohrožení svobody nebo demokracie by nemusela být už ani řeč. I menšinová a klidně jednobarevná Babišova vláda by musela, stejně jako kterákoli jiná, vládnout podle platných zákonů. Bez dohody s ostatními, nebo aspoň s části zákonodárců, která by tvořila nadpoloviční většinu, by tak Babiš nemohl měnit nejen zákony, na což potřebuje souhlas Parlamentu, ale ani vládní nařízení a ministerské vyhlášky. Pro ostatní strany by to představovalo výhodu, že by jednání Babišovy vlády mohli účinně korigovat bez nutnosti se s Babišem „ušpinit“. Tedy bez rizika, že dopadnou jako sociální demokraté v minulém volebním období, kteří na vládnutí s Babišem doplatili ztrátou dvou třetin mandátů ve volbách. Babiš, jako vítěz voleb, by tedy dostal možnost vládnout. Ovšem nikoli jako diktátor, který si může kdykoli na kohokoli „zakleknout“. Činnosti, které jsou nežádoucí z pohledu většiny společnosti, která ANO nevolila, by Sněmovna mohla Babišovi „zatrhnout“ svým usnesením, popřípadě některá z pohledu většiny Sněmovny sporná rozhodnutí vlády i zrušit. Babiš by pak klidně mohl svoji vládu řídit jako firmu. Ovšem nikoli jako firmu, jejíž je jediným vlastníkem, ale jako firmu, v níž je s 30% sice největším , nikoli však jediným akcionářem. Prostě by musel poslouchat Sněmovnu stejně, jako představenstvo ve firmě musí poslouchat příkazy dozorčí rady. Dozorčí rada je zástupce akcionářů stejně, jako jsou poslanci zástupci voličů. Nepřátelské převzetí ČR Agrofertem, před nímž řada komentátorů varuje, by tak mohlo být zažehnáno.

Takto by poslanci mohli účinně zabránit vládě v reorganizaci bezpečnostních sborů, která by měla podobu „agrofertizace“ policie a dalších orgánů činných v trestním řízení. Čehož se mnoho lidí obává. Poslanci by jedním usnesením o zákazu zadávání státních zakázek Agrofertu mohli vyřešit i Babišův střet zájmů, který se neúspěšně pokoušeli řešit zvláštním zákonem v minulém volebním období. Většina poslanců nebo senátorů – a klidně i opozičních – by vládu mohla účinně úkolovat i ve věcech týkajících se EU. Vládě by takto mohlo být zakázáno přijímání imigrantů. Ale také blokování rozhodnutí orgánů EU o zrušení povinného přimíchávání biopaliv z řepky do pohonných hmot.

Obavy z dlouhotrvajícího vládnutí menšinové vlády bez důvěry veřejně prezentovala ODS. Předseda jejího poslaneckého klubu, Zbyněk Stanjura, při té příležitosti avizoval možnost legislativní úpravy pravomocí vlády bez důvěry. ODS by jí chtěla odebrat rozhodování o všech věcech, které nemají charakter „údržby rutinního chodu státu“. A hlavně zakázat všechna strategická nebo zásadní rozhodnutí. Všechny tyto požadavky popsaných šest vět zcela naplňuje. Ovšem nikoli jen ve vztahu k menšinové vládě nebo k vládě bez důvěry.

Popsaná úprava by mohla být použitelná i v případě „normální“, či většinové vlády, která má důvěru Sněmovny. Mohla by vést k nastolení větší rovnováhy mezi vládou a Parlamentem. Naše státní zřízení je Ústavou konstruováno jako parlamentní demokracie. Vláda se podle Ústavy ze své činnosti má zodpovídat Poslanecké sněmovně. Poslanci však fakticky nemají možnost vládu účinně kontrolovat, nebo jí úkolovat. Dokud usnesení Sněmovny nejsou pro vládu právně závazná, tak mají charakter „dopisu tetě“. Vláda si s nimi klidně může bez obav i tapetovat toaletu ve Strakově akademii. Poslanci dnes mají jen jedinou – a to krajní – možnost, jak na vládu vyvíjet v rámci své kontrolní pravomoci účinný tlak. A tou je hrozba odepření důvěry vládě, respektive vyslovení nedůvěry vládě. Na vládu bez důvěry však už žádné páky nemají.

K čemu to v praxi vede? Ke vzniku „kočkopsových vlád“. Často navíc vzniklých i za pomocí „přeběhlíků“. Pro koaliční formace zahrnující v sobě např. ODS, lidovce a Zelené, což byl případ druhé vlády Mirka Topolánka, která v roce 2007 získala důvěru Sněmovny, nějak neumím najít jiné pojmenování než „kočkopes“. Vždyť co má společného v oblasti programu ODS se Stranou zelených? Nejvyšší představitelé těchto stran měli společnou touhu vládnout. Ale každý měl jinou představu o tom, co by vláda měla dělat. V praxi tak společné vládnutí představovalo neustálé boje nejen vlády s opozicí, ale i vládních stran mezi sebou. ODS se sice podařilo zavést cosi jako „rovnou daň“, která ovšem v modifikaci dle Miroslava Kalouska (tehdy KDU-ČSL) nebyla tou rovnou daní, která měla všem lidem snížit daně, jak to ústy Vlastimila Tlustého před volbami slibovala ODS. Zeleným se podařilo zavést podporu biopaliv a slunečních a větrných elektráren. Ovšem tyto zákony byly schváleny ještě za první menšinové vlády premiéra Mirka Topolánka, která důvěru Sněmovny neměla. Fakticky tedy Zelení své angažmá ve vládě pojímali jako blokaci zrušení těchto zvýhodnění. Což ODS formou zvláštní daně na solární elektrárny provedla v dalším volebním období, když Zelení z Parlamentu zmizeli. Spokojený s tou vládou nebyl pořádně nikdo. Ani voliči vládních stran, či dokonce ani většina poslanců. Zelení poslanci nebyli nespokojení s tím, že nebyl zaveden zákaz víkendové jízdy kamionů. Část z nich i s postojem vlády ve věci umístění amerického radaru v Brdech. Poslanci za ODS, která se vždy profilovala jako strana hájící zájmy podnikatelů, byli nespokojeni jak s kalouskovou podobou „rovné daně“, tak i s řadou opatření, s nimiž vláda souhlasila v rámci EU. Snad nejvíce se to projevovalo při schvalování Lisabonské smlouvy. Vláda se prakticky neustále potácela na hranici pádu. Při schvalování vládních návrhů zákonů a hlasování o pozměňovacích návrzích se vládě dařilo držet jednotu často jen s pomocí hrozeb typu „tady někdo půjde bručet…“, jimž vstoupil do dějin tehdejší ministr vnitra Ivan Langer (ODS). Těžko se divit, že „slepencová“ vláda nakonec padla. Rebely u Zelených se sice podařilo donutit k hlasování proti pozměňovacímu návrhu o zákazu jízdy kamionů o víkendu. I Lisabonská smlouva nakonec byla schválena i přes odpor tehdejšího prezidenta a zakladatele ODS Václava Klause a rebelů v řadách ODS. Nakonec však rebelové z ODS krátce na to vládu položili, když hlasovali pro opoziční návrh na vyslovené nedůvěry vládě. A to dokonce během českého předsednictví v Radě EU.

O mnoho lépe se nevedlo ani vládě premiéra Petra Nečase (ODS) v letech 2010–2013. Taky byla složena ze stran, která v programové oblasti neměly mnoho společného. Věci veřejné si v ní na ODS dokázaly vynutit schválení řady tzv. „protikorupčních“ zákonů, které se v praxi ukázaly jako velmi problematické. Za všechny stačí uvést zákon o veřejných zakázkách, který zavedl jako jediné vyhodnocovací kritérium nejnižší cenu, místo nejvýhodnějšího poměru cena/výkon. TOP09 si zase přes odpor části koaličních poslanců vynutila v rámci balíčku úsporných opatření provedení změn rozpočtového určení daní, které pěkně pustilo žilou větším městům, v nichž vládla ODS, ve prospěch některých malých vesnic, v nichž vládli zástupci Starostů. I tato vláda skončila předčasně. Do politického záhrobí jí paradoxně pomohly bezpečnostní složky, které za jejího úřadování dostaly řadu nových či silnějších pravomocí. Napřed s jejich pomocí byli pacifikování vlastní neposlušní poslanci, aby si pak policejní komando přišlo na Úřad vlády i pro premiéra.

Totéž v bledě oranžovém platí i pro koaliční vládu ČSSD, lidovců a Unie svobody. V jednom volebním období 2002–2006 vláda padla dokonce dvakrát. I soudržnost této „kočkopsové“ koalice byla udržována zřejmě vydíráním a výhružkami za pomoci bezpečnostních složek. Víkendové návštěvy premiéra Vladimíra Špidly v sídlech českých zpravodajských služeb nakonec neunikly ani pozornosti novinářů. Stejně jako Špidlova záliba ve čtení přepisů odposlechů. A tím se dostáváme k zásadní otázce: Lze tuto praxi ještě vůbec nazvat parlamentní demokracíí? Tedy režimem, v němž má parlament vládu kontrolovat. Myslím si, že situace, kdy vláda vydírá poslance i s pomocí bezpečnostních sborů, jen aby si ještě chvíli udržela důvěru Sněmovny a vládla dál, se od původní myšlenky hodně vzdaluje.

Logicky se nabízí otázka, jestli je k zajištění řádného chodu země a demokratického charakteru státu opravdu nezbytně nutné, aby vláda mohla vládnout pouze, pokud má důvěru Sněmovny. ČR tuto ústavní konstrukci převzala po bývalém Československu, které se zase při tvorbě prvorepublikové ústavy inspirovalo u západoevropských zemí. Není to přitom jediný myslitelný demokratický model vládnutí. V USA jsou výkonná a zákonodárná moc na sobě více nezávislé. A přitom se více kontrolují. Prezident USA, jakožto šéf vlády, je volen v přímé volbě. A odděleně jsou voleni členové Kongresu. Prezident si jmenuje vládu a ta už pak nemusí žádat o důvěru Kongres. A přesto nikdo nepochybuje o tom, že USA jsou demokratickou zemí.

V západní Evropě model vlád s důvěrou parlamentu vznikal postupně. A v podstatě jako výsledek mocenského soupeření panovníků s parlamenty. Parlamenty a jejich předchůdci v podobě zemských sněmů nebo generálních stavů původně takovou pravomoc vůbec neměly. Stejně jako neměly moc zákonodárnou. Králové je mnoho století svolávali pouze v případě, kdy potřebovali jejich souhlas s vypsáním daní nebo vyhlášením války. A to také kvůli penězům. Zákonodárnou moc si parlamenty a jejich předchůdci vymohly na panovníkovi krůček po krůčku. Napřed jako spolurozhodování. Král se často výměnou za peníze z daní od 16. století zavazoval nevydávat další zákony bez souhlasu zemského sněmu. Do té doby si král vydával zákony, jak chtěl. A jen občas se jej podařilo stavům donutit k odvolání zákona - jako v případě zákoníku Majestas carolina vydaného Karlem IV. Teprve v době, kdy u nás vládl Rudlolf II. se o podobě zákonů král začal dohadovat se šlechtou a zástupci měst. Společně pak hledali nějakou pro obě strany přijatelnou podobu zákonů. Což lze považovat za jakousi zákonodárnou moc. Schvalování státních rozpočtů parlamentem pak vzniklo až po vlně státních bankrotů v 18. století. Stavy si tuto pravomoc na panovnících vynutili výměnou za pomoc při sanaci státní kasy. Teprve po další vlně rozpočtových problémů souvisejících s nákladnými napoleonskými válkami si parlamenty v 19. století vynutily pravomoc schvalovat vládu. Někde ve formě hlasování o důvěře vládě jmenované panovníkem. A někde dokonce ve formě schvalování každého ministra zvlášť. Tento model byl převzat do tvorby Evropské komise, kde každý komisař navržený členským státem musí sám získat důvěru Evropského parlamentu. Až úplně na závěr pak vznikl princip sestavování vlád z politických stran, které uspěly v parlamentních volbách. Až dokonce 19. století a někde ještě i ve 20. století, byla vláda jmenována panovníkem z řad jeho oblíbených spolupracovníků. Možností jak sytém uspořádat je samozřejmě více.

V souvislosti s posílením kontrolních pravomocí Sněmovny - popsaných v oněch šesti větách -lze samozřejmě diskutovat i o otázce mechanismu vzniku vlády. A případně i nutnosti podmínky aby vláda požívala důvěru Sněmovny. V systému, kdy by Parlament mohl vládu úkolovat, nebo některé její kroky i zneplatnit, by zákonodárci bez rizika nástupu diktatury mohli klidně zrušit proceduru tří pokusů o sestavení vlády a jejího získání důvěry Sněmovny. Mechanismus by mohl být upraven tak, že v článku 68 by odstavec 2 nově zněl: „Prezident republiky jmenuje předsedu vlády na návrh předsedy poslaneckého klubu politické strany, která ve volbách získala nejvyšší počet hlasů“. V souvislosti s tím by pak mohl být upraven v článku 68 i odstavec 5. A to tak, aby se nerozlišovalo, jestli prezident republiky jmenuje členy vlády, která se jako celek jde ucházet o důvěru, nebo zda jde o výměnu ministrů. Odstavec by mohl znít jednoduše tak, že „Prezident republiky na návrh předsedy vlády jmenuje a odvolává ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů“. O něco podobného se již jednou pokoušely společně ODS a ČSSD v rámci pokusu o novelu Ústavy předložené na základě dohody označované jako opoziční smlouva. Na jejím základě vládla v letech 1998–2002 menšinová jednobarevná vláda ČSSD, jejímž předsedou byl dnešní prezident Miloš Zeman. Její vznik umožnila na základě opoziční smlouvy ODS, když při hlasování o důvěře její poslanci opustili jednací sál, čímž po poklesu kvóra vládě umožnili získat důvěru. Už tehdy se mezi dnešním prezidentem Milošem Zemanem a jeho předchůdcem Václavem Klausem – a jejich ústavními specialisty – diskutovala možnost uzákonit v Ústavě právo vítěze voleb na sestavení vlády. A hlavně způsob jak řešit situace, kdy vítěz nemá k sobě kompatibilní koaliční partnery, s nimiž by získal většinu ve Sněmovně. Tato situace se přihodila nejen ČSSD v roce 1998, ale i ODS o dva roky dříve. Druhá vláda Václava Klause, v niž byli kromě ODS zastoupeni i lidovci a ODA měla dohromady pouze 98 hlasů. A nikdo jiný s nimi do vlády jít nechtěl. A popravdě řečeno oni ani nikoho jiného mezi sebe nechtěli. Už tehdy situaci zachránila nepsaná opoziční smlouva, kdy ČSSD umožnila vznik vlády odchodem z jednacího sálu při hlasování o důvěře. I tato vláda však padla po rozkolu uvnitř ODS, kdy se část poslanců původně zvolených za největší vládní stranu „trhla“ a vytvořila novou politickou stranu Unie svobody. Tehdejší prezident Václav Havel po tzv. Sarajevském atentátu ani nečekal na hlasování o vyslovení nedůvěry vládě a jmenoval úřednického premiéra Josefa Tošovského. Čímž vyrobil ústavní krizi. Tošovského úřednická vláda sice důvěru Sněmovny získala, nicméně Sněmovna krátce na to zvláštním ústavním zákonem zkrátila své funkční období a prezidenta republiky přinutila vyhlásit předčasné parlamentní volby.

Když si takto zrekapitulujeme osudy všech vlád od založení ČR, tak snadno můžeme dojít k závěru, že stávající uspořádání není příliš stabilní a ani nepomáhá formovat politiku podle zájmu občanů vyjádřeného ve volbách. Za v podstatě jedinou standartní vládu, která ještě fungovala na principech zakotvených v Ústavě, lze považovat první vládu Václava Klause v letech 1992/3-1996. I uvnitř této vlády samozřejmě existovaly rozpory, např. mezi lidovci, tehdy vedenými Josefem Luxem a ODS premiéra Klause. Třeba o způsob finanční podpory zemědělství. Všechny tři strany tehdejší koalice ODS+KDU-ČSL+ODA však spojoval zájem na rychlé privatizaci státních podniků a liberalizaci zahraničního obchodu. Tento program dokázal vládu udržet pohromadě po celé funkční období. V období druhé Klausovy vlády už se přiostřující spory koaličních partnerů nemalou měrou podílely i na pozdějším pádu vlády.

Když vezmeme v úvahu fakt, že odcházející vláda premiéra Bohuslava Sobotky, dovládla do konce volebního období jen díky tomu, že prezident republiky nepřijal demisi, kterou mu přinesl předseda vlády, tak nám vyjde, že za celých 24 let existence ČR jsme měli pouze dvě stabilní vlády. A to jedna z nich vznikla na základě opoziční smlouvy, která je dodnes vydávána za anomálii. Andrej Babiš tedy není první problém, který odhaluje slabiny našeho ústavního uspořádání. Mohl by však být tím faktorem, který způsobí vypracování a schválení nového funkčnějšího a demokratičtějšího řešení.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live