V. V. Pjakin a Pozorovatelka
1.12.2017 AE News


I když je mi Pjakinova teorie GP - Globálního Prediktora velmi vzdálená a spíš mi připomíná představy ruských náboženských vizionářů 18. a 19.století, a i když některé Pjakinovy vývody jsou při bližším zkoumání chybné (např. hodnocení prezidenta Beneše a úloha sudetských Němců) přesto mnoho Pjakinových postřehů o souvislostech světového dění stojí, byť s notnou dávkou rezervovanosti, za pozornost. 


V dalším díle V. V. Pjakin hovoří o diverzním videoklipu ruské poslankyně s dětmi, o ultimátu T. Mayové Rusku, o seriálu “Spáči” a spících agentech, o havárii letadel nad sídlem Rotschilldů, o falešných fotkách konvojů ISIL, o Ukrajině a DLR a LLR, o summitu APEC ve Vietnamu, o globalizaci podle Ruska, o Erdoganovi a NATO, o Číně a normách spotřeby zdrojů, o událostech v Zimbabwe a o dalším.

00:00 Video “Strýčku Vovo, jsme s tebou”. Události ve dnech 14.11. a 17.11

Video bylo natočeno záměrně a událost je znamením, že válka proti Rusku nikdy nepřestala být vedena a nepřátelé Ruska zahájili etapu předvolební kampaně velmi silným útokem. Je třeba zdůraznit, že na píseň 14.11. upozornil tv kanál Rossia 24 (pozn.zde), který k ní uvedl kvalitní kritický rozbor (pozn.: video zde) poté se rozpoutal skandál. Anna Kuvyčková, která klip s dětmi vytvořila a 10.11. jej vložila na svůj facebook, jej po kritických reakcích odstranila (pozn.: zde).

K písní je třeba upozornit, že 14.11. se stala celá řada událostí, které spolu navenek nijak nesouvisejí, ve skutečnosti jsou však všechny provázány, ovšem v oblasti globální politiky.

Dne 14.11. vystoupila Tereza May s projevem na banketu Lorda Mayora, nového starosty londýnského City a ve stejný den došlo hned ke dvěma závažným informačním úderům: všichni se dozvěděli o existenci té písně a současně se rozhořel skandál s publikací fake-fotografie na stránkách MO ve zprávě o ISIL (pozn.: zde a zde). A 14.11. dále proběhl převrat/nepřevrat v Zimbabwe a s ohledem na něj je vše jasné, jen světová ani naše média se neumí rozhodnout, jaký k němu zaujmout postoj. Zdálo by se “každý pes, jiná ves”, ale všechny události spolu velmi souvisí.

Problém klipu není jen v tom, že děti jsou zatahovány do politiky na ukrajinský způsob, jde o to, že u nás je spousta nepřátel Ruska, kteří se tváří jako vlastenci, přitom ale sní, aby to v Rusku vypadalo jako na Ukrajině a chtějí, aby umírali děti. Za SSSR byly organizace jako jiskry, pionýři, které ale děti do politiky nezatahovaly, pouze je vedly k příští spoluúčasti. Byl odvysílán seriál “Spáči” a ten měl velký ohlas a současné události jsou přesnou analogií k tomu seriálu, jde tady o ideologickou diverzní činnost. Takže byl nalezen text, ta píseň (pozn.: jde o píseň ruského autora Vjačeslava Antonova, kterou nazpíval se svým synem,video zde, více zde), byla poté filmařskou skupinu natočena a pak bylo třeba zajistit propagaci klipu. A aby se o něm všichni dozvěděli, předcházela mu reportáž, která ale byla okamžitě zakázaná.

A co to znamená – cožpak něco takového může zařídit jedna poslankyně? Tohle mohl zařídit pouze někdo, kdo organizoval celý ten proces, ten zajistil pozornost, zajistil odvysílání normální reportáže o videu a tu pak zakázal. S jakým cílem – to je jednoduché, chtěl ukázat, jak to u nás vypadá s demokracií, svobodou slova a hlavně s koncepcí a strategií řízení.

A o co jde? Mírně řečeno, ten text je z literárního hlediska velmi, velmi slabý. A pokud jde o obsah – pak o čem je věta “a na Zemi by byl mír”? Jestli vrchní velitel vyzývá k poslednímu boji děti, tak z čeho to obviňují Rusko? Že všude šíří válku. Západu se ukazuje – “jen se všichni podívejte, sami se přiznávají, jaká je jejich globální ideologie, na Zemi by byl mír, ale to Putin je vinen tím, že není”. Axkdyž na tento význam textu žurnalisté poukázali, tak reportáž byla na druhém kanálu tv zrušena. A na tento skandál pak reagoval sám Putin: “Co to má být, okamžitě tu reportáž vraťte”. A situace je taková, že tím předvádějí, že v Rusku je diktátor a že ten navíc plánuje proti celému světu velkou válku. A teď si to spojme – kdo rozpoutal válku na Ukrajině, kdo rozpoutal válku v Sýrii, no všude přece vtrhli Rusové a v Sýrii potírají ten ubohý ISIL, až Američané nevědí kudy-kam, aby jej ochránili.

Podstatou té věci je, že poslankyně Kuvyčková je jen loutkou, protože v hlavním plánu běží příprava na Putinovu předvolební kampaň, probíhá jeho diskreditace a jde o podkopávání pozic Ruska, jeho pozic ve vyjednávání v mezinárodní aréně. A Západ teď může říkat – ať Rusové říkají, co chtějí, my víme své, jen si poslechněte, co zpívají. A zpívá to poslankyně proputinské strany a ta přece zpívá jen to, co říká sám Putin! Jestli však je poslankyně jen tak hloupá, tak co dělá ve Státní dumě, už z podstaty přece jako poslankyně nemůže tyto věci nechápat. A pokud je chápe, tak se dopustila VLASTIZRADY! Zajistili jí natočení písně, vysílací čas a propagaci a Kuvyčková je aktivním účastníkem přípravy státního převratu v Rusku. A i kdyby byla třikrát hlupačkou, cizího člověka by do toho nezapojili, takže je člověkem vlastizrádců a vlastizrady.

14:45 Píseň se 14.11. neobjevila náhodou

V tento den ruské ministerstvo obrany učinilo velmi závažné prohlášení o tom, že USA nad ISIL nejen drží ochrannou ruku, ale přímo s ním spolupracují, spolupráce pak spočívá v tom, že nedovolí bombardovat ustupující kolony a letecky je kryjí. Tvrdí, že podle Ženevské konvence jde o zajatce, jak se ale na teroristu může vztahovat Ženevská konvence? Nijak, protože je to terorista a spadá do jiné kategorie za své zločiny, nemůže se jednat o vojenské zajatce, protože nejde o zajatce žádného státu, protože žádný jejich stát oficiálně neexistuje. A Spojené státy zařídily letecké krytí ustupujících kolon, ale letecká ochrana se poskytuje pouze vlastní armádě – takže se jednalo o velmi silné a mocné sdělení, ale co se dělo dál? K prohlášení byla připojena falešná fotografie z počítačové hry.

A přišlo: “Víte, generál to nepromyslel a vydal rozkaz a poručík ho bez rozmýšlení splnil…” Nevoďte nás za nos, protože taková prohlášení, která kardinálním způsobem mění mezinárodní vztahy, rozložení a rovnováhu sil, nejsou připravována jen tak na koleně, ale velmi důkladně a pečlivě a zvažuje se v nich každé slovo. A když k tomu někdo místo skutečného videa umístí podvrh, znamená to, že byl probuzen další “spící”, další spící agent, kterému někdo zavolal a řekl: “Nahraješ tam ten podvrh” a on odpověděl“Rozkaz!, Jsem generál ruské armády, ale jsem tvůj otrok a obětuji pro tebe Rusko”.

A informační vlna o krytí ISIL Spojenými státy, která by se rozeběhla po celém světě, byla zastavena a místo ní se objevila záminka, která umožnila šíření té informace zabránit.Téma byla zamluveno a vše další bylo o tom, aby Spojené státy neobdržely zásadní diplomatický úder a aby válka v Sýrii i na Ukrajině neskončila. Proto došlo k této diverzi. A spící agent byl obětován, protože dále je nepotřebný, jde o jednorázové nástroje na způsob toaletního papíru, ať už si o sobě spící agenti myslí cokoliv.

19:44 Lidé prosí o okomentování seriálu “Spáči”

Ten seriál není nic moc, ale ani režisér ani scénárista (pozn.: Ilja Kulikov, Nikita Grammatikov) do něj nic nevložili vědomě, protože měli různé poradce a konzultanty a to i z řad rozvědčíků (pozn.: o seriálu “Spáči” zde). Existují tři úrovně vnímání seriálu – viz Pjakin v čase do 29:42.

Film se odehrává v roce 2013 v průběhu zhoršení situace na Středním východě a v Severní Africe, komplikací zahraničněpolitické situace v Evropě a pokrývá události během několika týdnů, během nichž se ruské bezpečnostní službě podařilo odhalit složité a nebezpečné akce zámořských soupeřů. Zástupci různých zahraničních společností se nacházejí v režimu spánku, ve kterém čekají na povely zahraničních zpravodajských služeb a na pozadí mezistátní krize běží program “Spící”, o kterém ví jen pár veteránů. Plukovník FSB Andrej Rodionov se vrací do Moskvy po patnáctileté oficiální cestě do Líbye a Iráku a je šokován změnami, k nimž došlo během tohoto období v Rusku. Dostává důležitý úkol: zjistit vztah mezi sebevraždou vedoucího úředníka ministerstva zahraničí, přípravou skupiny teroristů a odhalováním korupce v bezpečnostních službách. V průběhu vyšetřování si uvědomuje, že tyto události nejsou vůbec náhodné, ale jsou součástí fungování zahraničních speciálních služeb.

29:42 Setkání V. Putina s V. Medvědčukem a telefonický rozhovor s vůdci LLR a DLR

Před časem Zacharčenko ohlásil projekt “Malorusko” a zdálo by se, že to zapadlo, ale všechno to pokračuje dál. 15. 11. proběhl rozhovor V. Putina s hlavou Doněcké republiky na žádost zástupce Ukrajiny v Minském formátu Medvědčuka. A to znamená opravdu velmi, velmi mnoho. Především sám projekt “Malorusko” nezanikl a stále žije. A 15.11. jeden ze zástupců Záporožské oblasti prohlásil, že jestli to tak půjde dál, tak “opustí Ukrajinu spolu s celým městem”. Taková prohlášení nikdy nebylo slyšet a nyní zaznělo přímo z tribuny. Ale opustit takto Ukrajinu znamená, že nějaké město musí mít dostatečnou zdrojovou základnu, aby se takto mohlo odtrhnout a že obyvatelstvo musí zvažovat možnost odtržení se od kyjevské bandy a že taková možnost je reálná.

A dále – ukrajinští nacionalisté se obávají, že se Záporoží může odtrhnout od kyjevské vlády a získat vlastní suverenitu a to znamená, že dezintegrační procesy běží a že jediným centrem koncentrace řízení na Ukrajině byl, je a bude Donbas. Tedy Luhanská a Doněcká republika jako právoplatní pokračovatelé zákonné vlády na Ukrajině. A teď je zde ta otázka institualizace LLR a DLR. Kdyby ti “patrioti” nebojovali proti Minskému formátu, tak by se Zacharčenko a Plotnický už dávno stali legitimními představiteli státnosti obou republik (pozn: nově Plotnický utekl do Ruska, zde)

A kolik času zabralo, aby Putin mohl vytvořit takové podmínky, za kterých by Putin mohl zavolat Zacharčenkovi i Plotnickému a pozvednout je na úroveň mezinárodní politiky. Vše zdržela válka proti Minskému formátu a umírání lidí, které mají na svědomí přisluhovači americké politice. Ten Putinův telefonický rozhovor však je nutné hodnotit z jiné roviny pohledu. 14.11. – ano, opět 14., protože 14. a 17. se toho odehrálo mnoho a jde o dva dny, které předznamenávají průběh procesů řízení na dlouhou dobu – tak toho 14.11. vystoupila T. May na zmiňovaném banketu k volbě nového starosty londýnského City. Pronesla tam svou řeč o hackerech a dalším, ale to nejdůležitější řekla zde:

“My víme, co děláte, ale to se vám nepovede“. Neřekla přímo, co vědí, ale dále řekla: “Silné a prosperující Rusko, hrající PODLE PRAVIDEL, by bylo v zájmu V. Británie, Evropy a světa”. To znamená, že existují určitá pravidla, která platí pro civilizovaný svět. Jenže Rusko hraje podle svých pravidel, protože podle těch jejich by vůbec nemělo existovat! To “silné a prosperující Rusko”, to velmi zveličila, protože silné Rusko v plánech GP nikdy nebylo, není a nebude ani v plánech západních elit. A když Rusko vyzývají k hraní podle jejich pravidel, je to proto, aby Rusko zahynulo a stalo se pouhým surovinovým přívěskem. A co říká dále: “Já doufám, že si Rusko jednou zvolí tuto druhou cestu, ale dokud to neudělá,budeme jednat společně, abychom ochránili naše zájmy a mezinárodní řád,na kterém jsou oni závislí. (pozn.: T.Mayová 14.11. zde).

V. Putin a T. Mayová

T. Mayová tím řekla, že Rusko opět porušilo pravidla a čím je porušilo? Minulý týden byla řeč o APEC (pozn.: zde, zde a řeč zde) s tím, že summit skončil fiaskem, protože k žádným dohodám o mezinárodní kooperaci tam prakticky nedošlo. Ale ruská delegace byla spokojená a proč? Minule jsem zmiňoval článek Putina, ve kterém navrhoval jiná pravidla mezinárodní spolupráce a když se objevila tato alternativa, která by nebyla pod kontrolou a v zájmu Číny, tak si všechny státy řekly: “Nemusíme nikam spěchat,vše je přece řízeno bezstrukturně, není třeba na nikoho tlačit, aby se podepisoval pod Čínu”. Proto byl úspěch ruské diplomacie ohromující a Putinův návrh zcela deaktivoval všechny procesy globalizace podle starozákonní biblické koncepce, a to s ohledem na plánovaný přenos koncentrace řízení z V.B. a USA do Číny a Íránu.

Summit APEC 2017, Vietnam

S Íránem jim to jde od desíti k pěti a Čína stojí před volbou, co a jak by měla udělat. Euroatlantický blok je převáděn do Číny a T. Mayové bylo uloženo, aby jako papoušek ohlásila, jaký byl plán a jaká byla domluva. Jenže Putin svým partnerům navrhl takový plán, na jaký jsou už připraveni a jehož nezbytnost si již uvědomují. A mlčelo-li by Rusko, mlčelo by na svůj úkor, zatímco když se ozývá a něčeho tím docílí, tak to bude skvělé a velkolepé pro všechny. Kromě GP, protože ten by si přál právě to ruské mlčení. GP nemá v úmyslu slevovat ze svých plánů a T. Mayová za něj pronesla varování a k tomu opět sledujme ten silný protiúder:

14.11. dojde k podvrhu na ruském ministerstvu obrany, který ale na druhé straně nabourává nadnárodní zájem o odpisu USA v souvislosti s odhalením, že ISIL je nepravidelnou armádou Spojených států – je aktivován “spáč “na ministerstvu obrany. 14.11. je všeobecná pozornost upoutána k videoklipu Kuvyčkové a 14.11. pronese T. Mayová projev a současně 14.11. v Zimbabwe dojde k převratu/nepřevratu.

Ale uplynulo pár dnů a 17.11. se stalo to, že Sergej Lavrov obvinil stálou členku při OSN za Spojené státy Haleyovou, že ve své diplomacii používá lži, což bylo velmi tvrdé prohlášení a byla to ruská odpověď. Dále se 17.11. stalo to, že Mogheriniová odešla ze schůzky s Haradinajem, předsedou kosovské vlády, zodpovědným za bombardování Kosova (zde je Pjakin nepřesný - Ramuš Haradinaj, dnešní kosovský ministerský předseda, je důvodně podezřelý, že jako oblastní velitel kosovsko-albánské teroristické organizace UČK v letech 1998-9 brutálně mučil a vraždil srbské civilisty a válečné zajatce v okolí města Peč, známé je upalování popravených Srbů ve vápence v Klečce a další otřesné případy, spadající pod Hradinajovu velitelskou pravomoc  - pozn. red. NR - vd). Ten totiž vyžadoval, aby jejich schůzce byly přítomny USA – on je totiž nástrojem USA a Evropa je také nástrojem USA, proto bez přítomnosti USA nevěděl, co vlastně má říkat. Bylo mu však sděleno, že pravidla se změnila a Mogheriniová udělala něco, co je pro evropskou diplomacii zcela neobvyklé – z té schůzky odešla.

Dále 17.11. Velká Británie oznámila, že Íránu vrátí peníze, které byly zmrazeny ještě v 70. letech (pozn.: 450 milionů liber, zde). Ale dále - ve stejný den probíhají masivní evakuace v Petrohradu kvůli oznámením o bombách a že je zaminovaná i trasa, po které se má pohybovat prezident Putin. Šlo o asi 50 objektů, po prověření se však nic nenašlo.

A proč to všechno prezentuji jako pozitiva? Jak jsem uvedl, Rusko reagovalo velmi tvrdě a GP to akceptoval. Dne 17.11. došlo nad panstvím Rotschilldů v Anglii ke srážce letadla a vrtulníku (pozn.: zde). Vrtulník byl doslova provrtán a úlomky dopadly na panství Rotschilldů a to bylo znamení: “Nevyskakujte si.” Podmínky Ruska byly přijaty tak, jak na ně odpověděl Lavrov, když reagoval na linii, kterou byli probuzeni “spáči”, škůdci a zrádci Ruska v zájmech USA. Nepodařilo se jim to a odpověď následovala plnou silou proti USA ze všech stran.

Rozhovor V.Putina se Zacharčenkem a Plotnickým z 15.11., to byla ruská odpověď na ultimátum,které ohlásila T. Mayová. Rusko odpovědělo: “Pozvedli jsme institualizaci Luhanské a Doněcké republiky, učinili jsme z nich subjekty mezinárodního práva”. Rusko nikdy neuznalo Porošenka jako legálního vůdce Ukrajiny, ale nyní nezbývá, než s ním o dalších krocích jednat. Ale bylo to ultimátum T. Mayové, které Putina donutilo k tomuto dalšímu kroku ve prospěch DLR a LLR a T.Mayové bylo sděleno: “Držte se zpátky, protože už bez toho musíme Rusku ustupovat. Dlouho jsme Rusku bránili udělat z obou republik subjekty mezinárodního práva, nedovolovalijsme Rusku je institucionalizovat a vaším ultimátem jste Putinovi tuto šanci dala. A on tu šanci okamžitě využil.

48:48 Putin odhalil památník Alexandru III. v Jaltě 

Bez Alexandra III. a jeho Výnosu o kuchařčiných dětech z roku 1887, který byl ve skutečnosti omezení gymnaziálního vzdělávání, by nebyla revoluce v Rusku 1917. Podpisem toho zákona připravil Rusko o budoucí kádry a revoluce byla výsledkem, přičemž únorová revoluce měla být počátkem a říjnová definitivním koncem Ruska, bolševici však kontrarevolucí Rusko zachránili. Za Alexandra III. nebyla žádná válka, proto je označován za mírotvůrce a proto mohlo platit rčení: “Dokud ruský car rybaří, žádná válka nehrozí”, je však nutné rozlišovat, nakolik Rusku pomohl a nakolik uškodil. Z hlediska zákona času ale památníky stále více ztrácejí význam a ti, kteří brojí proti památníkům Stalina by si měli uvědomit, že ruský stát, ruská města, fabriky, průmysl, vesmírné programy, to všechno tvoří jeden velký památník Stalina.

48:58 Turecko, Erdogan, NATO, Čína a Írán

NATO zařadilo Erdogana mezi nepřátelé, Erdogan obvinil USA z podpory ISIL. Tyto procesy spolu souvisí, ale Erdoganovu reakci nelze pochopit bez pochopení toho, co se děje se dvěma centry koncentrace řízení: s Čínou a Íránem. V plánu globalizace na ruský způsob, který Putin předložil na summitu APEC, narušil realizaci zformování centra řízení v Číně – plán o roli Ruska musel být zkorigován a GP s tím vyslovil souhlas. Druhé centrum globalizace, Írán, tam se mělo přesunout euroasijské centrum koncentrace řízení. Po začátku války v Sýrii mělo Turecko začít dodávat do Evropy běžence a Írán měl v Sýrii začít válčit, zvítězit v ní a poté začít v Evropě zavádět své pořádky, ale i v celém islámském světě, tzn. i na Blízkém východě a v Asii. Jenže státní elita USA se vzepřela a pokusila se na Blízkém východě rozpoutat rozsáhlou válku, včetně na Ukrajině.

Aby se Rusko ubránilo a zabránilo přesunu běženců i na sever do Ruska, kde by se rozpadlo na malé státy bez suverenity, které by se takto staly součástí Nové hedvábné stezky, nemělo jinou možnost, než do konfliktu v Sýrii vstoupit. Írán k tomu Rusku střídavě poskytoval i neposkytoval své letecké základny, protože pro něj bylo důležité, kdo ve výsledku bude v Sýrii mít hlavní slovo. Dnes je jasné, že to Írán nebude a že jeho role bude jen taková, jakou mu dovolí Rusko. Jednání je proto třeba vést s Ruskem a to si stále více uvědomuje i Erdogan – že Turecko nemá existovat, že se s ním nepočítá a že Erdogana čeká osud Kaddáfího či Husajna a že jedinou nadějí je Rusko.

S Íránem je to totiž složité - na jedné straně mu Globalisté slibují vrátit peníze, na druhé je proti němu budována liga arabských států, Írán proto nedokáže být hlavním arbitrem v regionu, ale Turecko tam nějak žít musí. A i Globalisté už Turecko přidali do ruské zájmové sféry a Erdogan si to uvědomuje a kupuje ruské S-400, protože ví, že se musí bránit. A že jedinou jeho možností je nekrvavá přestavba Turecka s pomocí Ruska tak, aby z něj vůbec něco zbylo a Erdogan na to přistupuje o to víc, že si uvědomuje, že se nejedná jen o pouze ruské směřování, ale že takto to je i v zájmu GP

01:07 Čína a spotřeba zdrojů – nebude větší než v USA, kde je právě spotřeba nežádoucí pro další vůdčí roli USA? 

Současné normy spotřeby nezůstanou zachovány a likvidace spotřeby po vzoru USA se neděje proto, aby stejná spotřeba byla v Číně zavedena. Čína není stejnorodá, v Číně je už dlouho pěstována tzv. civilizovaná sorta obyvatelstva a začalo to Maoovou kulturní revolucí, kdy byla vybíjena etnická elita, která byla nositelem čínského chápání a vnímání světa a byla nahrazena elitou západního typu. Účelem bylo odtrhnout tuto civilizovanou sortu od obyčejných lidí a to bylo provedeno, druhou částí byla politika jednoho dítěte a další orientace na západní způsob života, kdy se jen pracuje a pracuje a jedno dítě úplně stačí. Jakmile bylo vytvořeno kritické množství této sorty, bylo povoleno mít dvě a více dětí, aby se ta civilizovaná sorta reprodukovala. Výhodným způsobem života tak žije 300 milionů Číňanů a zbývající miliarda nikoho nezajímá, ta slouží pouze jako biologický materiál pro výrobu. Někteří lidé za celý život ani neopustí místo, kde se narodili a nikdo nemá v plánu jejich životní úroveň zvyšovat. Kdyby tomu bylo jinak, dávno by GP Číně nabídl ruské území Sibiře, ale to neudělá, protože v Rusku má GP své zájmy.

A protože Číňané by Rusko zlikvidovali jako termiti, GP Rusko chrání, protože kdyby Rusko padlo, GP by ztratil jediné fungující centrum řízení a protože si toho je vědomý, je nucen Rusku ustupovat a přistupovat na jeho podmínky.

Proto je usměrňována i T.Mayová a tady je zajímavá věc, že londýnské City, odkud své ultimátum pronesla, je zvláštní čtvrtí, protože královna nemá právo do ní vstoupit jako královna, ale pouze jako obyčejná občanka a pouze jen na pozvání. Řízení královské státní moci V.B. nemá na City žádný vliv, zatímco opačně je vliv City na královskou a státní moc V.B. přímo kolosální, proto také přicházejí podobná prohlášení právě odtud.

01:15 Zimbabwe, Rhodesie – USA, Čína a GP

USA a Kanada vykřikovaly, že jde o převrat, světová média však toto tvrzení nepodporovala. Zimbabwe kdysi bývalo obilnicí Afriky a živilo celou Afriku a půdu obdělávalo bílé obyvatelstvo, přesto si žilo lépe, než černé. Nastala politika vyhánění bílých na hraně humanitární katastrofy, což navíc vedlo ke zničení ekonomiky tak, že padla i měna a nyní tam platí americký dolar a čínský juan. Mugabe udělal mnoho pro upevnění role Číny na černém kontinentu, ale když Putin zveřejnil svůj článek o globalizaci na ruský způsob, bylo zapotřebí odněkud tento jeho zájem přebíjet. A kde by s tím Čína měla začít než někde, kde už k tomu má vše připravené, tedy v Zimbabwe, odkud se mají USA stáhnout a moc má převzít Čína.

Jenže tam současně USA rozehrály hru proti GP – byl odvolán vicepremiér Mnangagwa, který je čínským koněm a odvolala jej manželka Mugabeho Grace, která začala hrát hru podle plánů USA, takže bylo zapotřebí vrátit úder. Na státním převratu v Zimbabwe však Čína nemá zájem, ta chce legální předání moci, které měla jistit armáda, zatímco USA tam chtějí násilný převrat, aby se dostaly do konfrontace s Čínou. A kam utekl Mnangagwa a po něm i velitel ozbrojených sil Zimbabwe? Do Číny. A když se vrátili, tak vojáci provedli ten převrat/nepřevrat.





To byla poslední otázka.

České titulky Irena Aneri
Vložení, psaný obsah a poznámky s odkazy - Pozorovatelka – 26.11.2017

Jiří Baťa
1. 12. 2017
Vláda, přesněji řečeno premiér Sobotka se „honosí“ tím, že byla úspěšná. Při troše objektivity nutno připustit, že něco pravdy na tom bude. Byly to však jen úspěchy dílčí, ale co do kompletní úspěšnosti, tak to ani náhodou, i když pan Sobotka říká, že vláda splnila svůj deklarovaný program. Premiér Sobotka si dílčí úspěchy sebevědomě připisuje sám sobě a ve své neskromnosti a neobjektivnosti je vydává za celkové úspěchy své vlády jako takové. 


Pokud tedy jde o ty některé pozitivní věci, které jeho vláda za své volební období dosáhla, patří jim, tedy vládě, dík. Na druhé straně však je třeba také vidět výrazné neúspěchy, které však už jdou víceméně na vrub jednotlivým představitelům vlády, tedy ministrům, resp. premiérovi samotnému.

Jestliže se Sobotka chvástá úspěšností „své“ vlády, měl by také objektivně říct, co se nepodařilo, co nestihli udělat (a bylo toho nemálo) resp co ani udělat nechtěli přesto, že to měli ve svém programovém prohlášení a naopak co udělali, ačkoliv to v programovém prohlášení neměli. Tak např. odvolání několika ministrů v průběhu vládního období rozhodně nelze považovat za úspěch vlády, i když Sobotka tvrdí, že jeho vláda byla soudržná a konzolidovaná. Také ne všechna rozhodnutí vlády byly vždy ku prospěchu občanů a společnosti, namátkově ať už se jedná o demisi-nedemisi premiéra a vlády, o pitomost zvanou „inkluze“, neblahou kauzu „Čapí hnízdo“ a s tím spojená trapná nepřátelská aktivita proti A. Babišovi, potupné přijímání příkazů EU a Bruselu třeba v oblasti výroby potravin, obchodu, nasazování vojáků Armády ČR do zahraničních misí, stejně jako jejich účast na takticko-provokativních cvičeních v rámci NATO v blízkosti hranic Ruské federace, ale i takové záležitosti, jako např. absolutní nezájem o revizi a řešení církevních restitucí, které měla ve volebním programu ČSSD, což bylo možná rozhodující pro její vítězství ve volbách a díky nezájmu premiéra Sobotky se to ani nikdy nedostalo na program jednání vlády. Ale jsou tu mnohem závažnější nedostatky, problémy a skutečnosti, které zasluhují pozornost nejen ze strany občanů, ale i orgánů činných v trestním řízení, tedy policie, státní zástupce, soudy atd. O co GO?

Je všeobecně známo, že už dříve se někteří naši politici patolízalsky, řiťolezecky a možná i vlastizrádně, angažovali ve stále otevřených nárocíh a požadavcích občanů Německa, sdružujících se v sudetoněmeckém Landsmančaftu. Tím jakoby pootevřely vrátka některým dalším sudetoněmeckým expertům Sobotkovy vlády, konkrétně pánům vicepremiérovi Bělobrádkovi a ministru kultury Hermanovi z koaliční KDU-ČSL, kteří svou účastí a podvraťáckým řiťolezectvím (viz Milí krajané...) ještě více otevřeli už ne vrátka, ale vrata SL k jednání o jejich požadavcích. Pozoruhodné je, že k účasti členů vlády na srazu SL dal prý Sobotka souhlas, i když je prý nepověřil či nedal souhlas k jednání jako představitelé vlády ČR. Přesto se pánové vyjadřovali a konali, jako by měli právo se k nárokům a požadavkům SL vyjadřovat i když ne zrovna smluvně, ale úlisně, v hlubokém předklonu a ponížené úctě jen slovy slibů. Jejich velmi blízké, přátelské styky s německými představiteli Landsmančaftu vzbudili značnou nevoli na politické scéně a zásadní nesouhlas většiny české veřejnosti. Navzdory tomu však premiér Sobotka dělal mrtvého brouka, když své podřízené kolegy ani náznakem neupozornil, natož aby jim vytýkal jejich styky s SL, jejich jednání a otevřené, taktické (byť nepřímé) naznačení šancí a možností na realizaci jejich dlouhodobých nároků a požadavků vůči ČR. Aktivity těchto pánů nenechaly v klidu některé politiky např. z KSČM, SPD, SPO a části ČSSD a pod., ale stejně tak byly pozitivně a s uznáním přijaty ze strany KDU-ČSL, TOP 09, STAN a možná i ODS. Nějaké nic neříkající protesty některých politiků a naproti tomu souhlasné uznání politiků z druhé strany, to (kromě opodstatněné nasranosti veřejnosti) bylo tak všechno, co se kolem tohoto vlastizrádného jednání politiků KDU-ČSL Sobotkovy vlády udělalo. Policie ČR a spravedlnost jakoby ani neexistovaly, politická korektnost zvítězila na celé čáře.

Kromě výše zmíněného podrazáckého jednání řiťolezců z KDU-ČSL pozadu v politických „neřestech“ nezůstává ani sám premiér Bohuslav Sobotka. Jako důkaz jeho osobních neúspěchů, který se promítá i do činnosti vlády je resp. byla jeho vůdčí role předsedy ČSSD, ze které byl díky,„mimořádným (ne)úspěchům strany“ nucen odejít do pryč, což v něm zřejmě zanechalo pocit křivdy a nedocenění jeho osobních snah a nedoceněných úspěchů. Vždyť on se tak snažil, hlavně ta jeho angažovanost, loajalita a oddanost politice EU a jejím představitelům Merkelové, Junckerovi, ale i Schultzovi, Macronovi byla či je příkladná. Vždyť jedna z jeho posledních aktivit je snaha zalíbit se slibem vedení EU, že ČR v době co nejkratší přijme euro, jak to požaduje Juncker a další. Slibuje něco, co odmítá většina politiků, ale i veřejnosti.

Tato a celá řada jiných aktivit premiéra Sobotky, z nichž mnohé se nedostali ani na veřejnost jsou v řadě případů aktivity, které jdou proti zájmům ČR, proti občanům. Loajální, často až řiťolezecká politika nejen vůči EU, ale i vůči NATO mnohdy nemá oporu v konsensusu politiků ani občanů, je prováděna separátně z titulu postavení a představitele moci. Vzhledem k tomu, že jde o politika strany, která vždy hájila levicové zájmy (stejně jako KSČM), tedy zájmy občanů a jejich práva, se těmto pokrokovým tendencím zpronevěřil a zřejmě zlákán vidinou a pozlátkem eurounijní trafiky se jeho zájmy z práce pro občany a společnost, obrátila na spolupráci s EU s očekáváním významného poklepání na rameno, uznání a nějaké to teplé místečko s mnohasettisícovým příjmem. Ten se za zradu národa a vlasti vyplatí, nebo ne? A svědomí? Jaké proboha, když žádné nemá! Popularita, postavení, peníze a moc mu stouply do hlavy a zatemnily mozek víc, než je či bylo únosné.

Bylo by možné říct, že je to jeho osobní věc, ale není. To proto, že pan Sobotka dostal důvěru od mnoha desítek tisíc občanů ČR, kteří dali své hlasy jak ČSSD, tak jemu. Také proto, že tento člověk složil slib, ve kterém slíbil, cituji:

Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.

Vzhledem k jeho premiérské činnosti, která je protkána celou řadou kontroverzních aktivit a nesprávných rozhodnutí, je možné o Bohuslavu Sobotkovi říct, že neporušil daný slib? Opravdu vždy důsledně dbal na to, aby nebyla porušena Ústava, zákony a zájmy České republiky? Opravdu vždy zastával svůj úřad svědomitě a nezneužil svého postavení? Co si lze myslet o aktivitách členů jeho vlády ve věci přístupu k Landsmančaftu, které neodsoudil, když už pány ministry koaliční KDU-ČSL, jak by se patřilo, přímo z vlády nevyhodil? Co si lze také myslet o jeho separátních a servilních rozhodnutích co se týká EU, eura, NATO, protizemanovské, protiruské propagandy a celé řady dalších kontroverzních jednání, rozhodnutí, včetně členů jeho vlády, např. Hermana, Bělobrádka, ale i Zaorálka, Chovance a pod.? Zvláště pak kontroverzní jednání pánů z KDU-ČSL, o kterých dokonce prohlásil, že se mu s nimi velmi dobře spolupracovalo. Vzhledem k benevolenci, kterou jim dával ve styku s představiteli SL je ta spolupráce dost podezřelá zvláště, nesou-li náznaky vlastizrady? Máme takovou liberální spolupráci snad chápat jako prvky demokracie, svobody slova, lidských práv, nebo naopak drzé zneužití těchto vymožeností demokracie v osobní prospěch? Politici a exekutiva mlčí. To je také demokratické? Parlamentní listy.cz napsaly že Sobotka se tím, že na poslední chvíli prosazuje rychlé přijetí eura u nás, snaží zavděčit Bruselu a na občany kašle.

Sobotka je podle PL.cz škůdcem národa. Souhlasím a dodávám, že i zrádce národa a nejen on!

Možná, že mám až příliš kritický a neobjektivní názor a hodnocení na premiéra B. Sobotku a některé jeho ministry. Možná, že jsem k nim nespravedlivý, možná, že se mnou nebudou někteří souhlasit, nicméně já to vidím tak, jak jsem to popsal. Howk!

1. 12. 2017
Kvůli zájmu o šíření muslimské civilizace nezapomínejme také na "milé krajany"!
ZDE

Jaromír Petřík
1. 12. 2017             JaromirPetrik
„I v případě našich parlamentních voleb docházelo k ovlivňování veřejnosti ze strany médií a serverů, které jsou propojeny s ruskou tajnou službou. Nemám o tom pochyb,” řekl Drahoš.
Kandidát na prezidenta Jiří Drahoš potvrdil, že se sešel s končícím premiérem Bohuslavem Sobotkou. Bavili se o možném ovlivňování prezidentských voleb zahraničními skupinami. Novinky. Konkrétní weby, ze kterých se dezinformace měly šířit, zveřejní Drahoš na svých webových stránkách. Je podle něj třeba bojovat proti ovlivňování předem. „Pan premiér (Sobotka) mě ujistil, že je si této situace vědom, že situaci berou vážně a že příslušné orgány konají,” doplnil Drahoš.

Vždy jsem si myslel, že hysterickým výkřikům amerických médií o tom, jak Putin zařídil v USA prohru Hillary Clintonové, mohou věřit lidé poněkud mdlého rozumu. V tomto jsem se kupodivu mýlil.

Toto nesmyslné tvrzení přejal nejen americký, evropský, ale i náš mainstream. Naše ČT se činila natolik, že v mnohém překonala i proslulé CNN, BBC, Reuters a další. O Rudém právu před rokem 1989 ani nemluvě.

Jak Putin mohl zařídit prohru Hillary Clintonové a vítězství Donalda Trumpa? Zatím žádná z tajných služeb nezjistila, že by Vladimír Putin v přestrojení navštívil USA a tam hlásal: „nevolte Clintonovou, volte Trumpa!“
Doposud nikdo neobjevil, že by Putin k něčemu takovému v USA kohokoliv vyzýval. A já si naivně myslel, že každý, alespoň trochu soudný člověk nemůže brát takovou pitomost opravdu vážně. A já najednou něco podobného slyším z úst našeho prezidentského kandidáta profesora Drahoše.

Přitom, kdyby se jen trochu zamyslel, tak mu musí dojít, že největší službu Putinovi dělají právě západní média včetně těch našich a to svojí demagogií, nebo vyloženě vylhanými tvrzeními.

Lžím typu, že Putin může za občanskou válku na Ukrajině a je ohrožením celého světa může věřit jen naprosto neznalý člověk, nebo fanatik odmítající základní fakta: Že Putin ohrožuje Evropu, když sám je obkličovaný vojsky NATO a Američané vojensky obsazují evropské státy prý na jejich ochranu, tomu mohou věřit skutečně jen naprostí ignoranti faktů. Ale, že je někdo schopný uvěřit, že Putin řídí volby prezidentů cizích států už hraničí se slabomyslností.

Buď se chce profesor Drahoš zavděčit západnímu mainstremu a politice EU, nebo tomu sám opravdu věří. To by totiž bylo daleko horší.

Co s prezidentem, který nemá vlastní názor?

Cožpak si neuvědomuje, že mainstreamová média již sklouzla do tak silné demagogie a cenzury, že nedovolí projevit svobodně názory svých oponentů a v tomto již ztratila jakoukoliv míru soudnosti? V naší ČT vidíme diskutující kteří, pokud nemají ten správný a jednotný názor na všechno, tak jsou moderátory přerušeni kdykoliv se odchýlí od předem zadaného mustru.

A některá témata jsou pro mainstream rovnou tabu, jako např. Ortel.

V Českém slavíkovi, v pěvecké soutěži projevili naši občané svoje politické názory způsobem, jako kdysi před rokem 1989.

Ortel totiž dle našeho mainstreamu prakticky neexistuje, natolik jej naše média ignorovala. O jeho vymazání z povědomí našich občanů se snaží stejně důsledně, jako kdysi normalizační komunisté v případě Marty Kubišové.

A výsledek?

Ortel poráží zpěváky a hudební skupiny, kteří jsou v našem mainstreamu dnes a denně.
Toto je názorný příklad, co si naši občané o „kvalitách“ našeho mainstreamu opravdu myslí.A jeho majitelé se diví a svoji hloupost svádí na Putina. Tak jsem zvědavý, která proruská média naši cenzoři zakážou, aby Putin nemohl ovlivňovat naše občany.

Pozn. Kdyby totiž byli sebekritičtí, tak zakážou sami sebe.

Ale, že se k této demonstraci hlouposti přidá i profesor Jiří Drahoš asi bude překvapením nejen pro mne, ale i pro řadu jeho příznivců.

Říká se, že hloupost a vesmír jsou nekonečné. Ale, že do tohoto rčení zapadne i profesor Drahoš mne nikdy nenapadlo a přiznám se, že mne svým vyhledáváním neexistujícího nepřítele dokonale uzemnil.

Geo
1. 12. 2017  Eurasia24

Snaha za každou cenu přeformátovat myšlení lidí, vymazat jejich paměti, manipulovat s nimi a znevážit úsilí našich předchůdců už dosahuje absurdně komických podob. 
 
„Maso vládne českému talíři. Sníme ho o polovinu víc než za socialismu,“ hlásá titulek článku„nejčtenějšího“ zpravodajského serveru Idnes. Manipulaci v titulku – který většině čtenářů na rozdíl od obsahu neunikne – pak upřesňuje: „Jídelníček Čechů se za 66 let razantně proměnil. Každý dnes sní o třicet kilo víc masa než na začátku socialistické éry.“

Aby bylo jasno, „socialismem“ ve srovnání se zářnou přítomností má Idnes na mysli rok 1950. Data z jiných let socialismu pro srovnání v článku „z nějakého důvodu“ chybí.

„Maso je skutečně základem českého jídelníčku a potvrzují to i statistiky. Od roku 1950 jeho roční spotřeba na hlavu vzrostla z 48,6 kg na loňských 80,3 kilogramů,“ píše autor článku na základě dat Českého statistického úřadu.

Manipulace se slovy, fakty i čtenáři si tentokrát už všimlo i pravicově-liberální publikum Idnesu: „Autor je zřejmě absolvent Vysoké školy demagogie s červeným diplomem. Protože srovnávat současnou spotřebu masa za socialismu a nyní s použitím údaje z r. 1950, kdy bylo pět let po válce a maso volně nebylo, protože bylo jen ‚na lístky', tak to by normálně uvažující člověk nevymyslel ani náhodou,“ poznamenal v diskusi jeden z čtenářů.

A další perla z článku: „Demokracie přinesla boom drůbežího masa, zkonzumujeme ho jedenáctkrát víc.“ Citováno doslovně.

Takže nejenže za socialismu byli všichni stejně chudí, nic nefungovalo, nic nebylo k dostání, každý na každého donášel, furt se popravovalo, nikdo nic nesměl říct, každý byl v depresi, perzekuovaný a bez perspektiv – ještě navíc bylo o polovinu masa méně než dnes a jen díky demokracii zkonzumujeme jedenáctkrát více báječného kuřecího masa než v temné minulosti, kdy i slunce vycházelo jen výjimečně a pouze nad Rozvadovem.

Jak to bylo ve skutečnosti? Takto:


Tohle je tabulka, kterou v roce 2013 publikovalo Ministerstvo zemědělství ČR na základě stejných zdrojových údajů Českého statistického úřadu, jaké byly využity v článku Idnesu.

Za pozornost stojí obzvláště srovnání s rokem 1980 a pak s rokem 1990, kdy ještě dozníval vrchol ekonomických „hrůz socialismu“. Poté, až do roku 2011 celková spotřeba masa v ČR vytrvale každým rokem klesala… A přímo se zřítila v první dekádě kapitalismu mezi roky 1990 a 2000 – z 96,5 na 78,6 kilo na člověka a rok.

I ten blyštivý, vyzdvihovaný údaj za současnost (2016), totiž 80,3 kilogramů, je hluboko pod skutečností nejen roku 1990, ale i roku 1980 (90,3 kg) a při dynamice růstu spotřeby masa za socialismu odpovídá první polovině 70. let minulého století.

Z jedenáctinásobné spotřeby drůbežího masa v „éře demokracie“ je nakonec jen dvojnásobná. Zato hovězího se dnes jí ve srovnání jenom třetina – ne proto, že by bylo coby červené maso „nezdravé“, ale prostě proto, že je tak drahé.

Na pultech hovězí je, ne že ne, ale řada lidí si ho prostě nemůže dovolit a namísto něj si za pár šupek koupí anomálně gigantické stehno z mutanta zvaného v zemi svého původu „kurczak“.

Není zde řeč o tom, zda je konzumace toho kterého masa dobrá, nebo špatná, to je k diskusi nutričních expertů. Řeč je o tom, že článek využil spotřebu masa jako veličinu míry blahobytu „za socialismu“ a dnes.

Kdo ještě úplně nepodlehl systematickému retušování vzpomínek, nemůže si nepamatovat, že maso bylo. Bylo pravidelně ve školních jídelnách, v závodních kantýnách, více masa muselo být v uzeninách, a třebaže se ve městech stávaly nesmrtelné „fronty na maso“, nedostatkem masa, navíc často v „bio kvalitě“, celkově nikdo netrpěl.

A už vůbec ne venkov, jehož obyvatelstvo z velké části buďto pracovalo v zemědělství, (a) nebo prostě doma chovalo prasata a další zvířectvo, kdy na konci výkrmu byla zabíjačka – autenticky tradiční, rodinná a mnohem upřímnější, než jsou dnes komerční „zabíjačkové hody“.

Nic naplat „maso vládne českému talíři. Sníme ho o polovinu víc než za socialismu.“ A basta.

- kou -
1. 12. 2017 PrvníZprávy

Taktika týmu amerického vůdce Donalda Trumpa se prakticky neliší od kurzu administrativy bývalého prezidenta Baracka Obamy, prohlásil znepokojeně ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.

Rex Tillerson, americký ministr zahraničí

1.12.2017 PrvníZprávy

Rex Tillerson, který se chystá na evropské turné, představil ve svém projevu ve středisku Wilson ve Washingtonu politické priority USA vůči Evropě. Tyto priority však neodpovídají evropským prioritám. 
 

Hlavním tématem byla jednota Evropy a USA proti Rusku. Tillerson se zmínil o dalších 1,4 miliardách dolarů, které chce USA vyčlenit na Evropskou zastrašování iniciativu (EDI) ještě z Obamovy éry, určenou k vybudování důvěry mezi evropskými sousedy Ruska tím, že jim USA pomohou s obranou v případě útoku. EDI také zahrnuje vojenskou pomoc ve výši 150 milionů dolarů pro Ukrajinu.

Khadija Khan
1. 12. 2017 Gatestone Institut, zpracování ProptiProud

Khadija Khan varuje před "rozvinováním červených koberců" poraženým bojovníkům Islámského státu, o nichž "pokrokoví" politici evropských států tvrdí, že je možné je "převychovat a integrovat"

Znovu a znovu upozorňujeme na akutní nebezpečí, kterému bude naše země brzy vystavena - a o němž pochopitelně hlavní média až na drobné výjimky mlčí. Z našich europoslanců o něm soustavněji mluví jen Jan Keller (ČSSD) a občas Jan Zahradil (ODS). Jde o změnu takzvaných Dublinských pravidel - stručně řečeno o jinou metodu bruselských protektorů, jak zavést "povinné kvóty" na přerozdělování zástupů migrantské invaze především do vzpurných zemí střední Evropy.

Aby to bylo pojištěno ze dvou stran, něco podobného se připravuje v Rockefellerově budově v New Yorku, jíž se kdovíproč stále říká Organizace spojených národů. Je to metoda Spojených nádob - "přelití" muslimů a dalších milionů migrantů především do Evropy. Jak jsme o tom opět již nejednou psali, vzniká zde "smlouva" o přerozdělování a přijímání invazních jednotek ve velkém, kterou za nás (a ostatní členské země EU) podepíše Brusel. Takže opět, jako tolikrát v naší historii, budeme vázáni "dohodou" o nás bez nás.

Tím, že naše média intenzivně mlčí o tomto definitivním odebrání zbytků suverenity také našemu státu a provozují místo toho ubohou zábavu kolem povolebních tahanic v poslanecké sněmovně, veřejnosti toto životně důležité téma schází z očí, a tudíž i z mysli. Pak bude postavena před hotovou věc "s níž už se nedá nic dělat".

Přitom jsme opravdu akutně ohroženi - ještě více než dosud. Poté, co ruská pomoc regulérnímu vedení Sýrie přivodila faktický konec tzv. Islámského státu (vytvořeného a hýčkaného do té doby Západem v pokusu zlikvidovat prezidenta Asada), stojíme před nejnebezpečnější částí invaze islamistů na starý kontinent. Zasvěceně na to upozorňuje Khadija Khan:

Khadija Khan: Jdou vás zlikvidovat

Když ministr z Perského zálivu varuje evropské země, že by se jejich mešitám a imámům měly udělovat licence, je jasné, že evropské země mají velký problém.

Zatímco si Francie a Německo pietně připomněly teroristické útoky v roce 2015 v Paříži a v roce 2016 v Berlíně, zdá se, že mnoho islamistů zůstává věrných svému odhodlání. Teroristický útok 31. října v New Yorku a zatčení tří podezřelých bojovníků ISIS v Německu jsou jen malou připomínkou toho, jak pevně je mnoho islamistů odhodláno zatřást základy moderní civilizace a uskutečňovat své plány krůček po krůčku.

Muslimský starosta Londýna: Máme si prý zvyknout

Jak ISIS ustupuje v Sýrii a Iráku, tak se jeho přívrženci vynořují na Západě jako "inspirovaní" rádoby teroristé. Každý, kdo se domnívá, že tito domů se vracející teroristé byli pouze rukojmími ISIS nebo že používali jen vzduchovky, je na omylu.

Teroristických útoků bylo v letošním roce tolik, že lidé na Západě pochybují o schopnosti vlád čelit teroristické agresi. Někteří politici, jako například londýnský starosta Sadiq Khan, se vyjádřili, že lidé si zkrátka budou muset na teroristické útoky zvyknout – což je odpověď, kterou ohrožená veřejnost pochopitelně shledává méně než uspokojivou.

Mezitím po útoku 31. října v New Yorkunapsal prezident Trump tento tweet -- "Nesmíme dovolit bojovníkům ISIS se buď vrátit, nebo vstoupit do naší země poté, co jsme je porazili na Středním východě a všude jinde. Říkám dost!"- -- který rozjitřil skepticismus ohledně toho, jak vláda řeší problémy s terorismem.

Think tank Soufan Center sídlící v USA uvedl, že se do zemí Evropské unie pravděpodobně vrátí přibližně 5 000 bojovníků ISIS. Dosud se do svých domovských zemí vrátilo přibližně 1 200 džihádistů; nejvíc se jich vrátilo do Spojeného království, a to 425.

Desetitisíce islamistů

Do Německa se vrátilo 300 a do Francie 271 bojovníků ISIS.

Domů do Spojených států se po trapném konci své brutální expedice vrátilo pouze 7 ze 129 džihádistů ISIS.

Vlády budou zřejmě už konečně nuceny řešit domácí bezpečnostní problémy. Podbízení se extremistům již napáchalo škody dost.

Například německé úřady okamžitě zavřely extremistickou mešitu, která spolupracovala s pachatelem loňského teroristického útoku v Berlíně Anisem Amrim, ale i toto je "příliš málo a příliš pozdě".

Podle německé domácí zpravodajské služby, Spolkového úřadu pro ochranu ústavy (BfV), je v současné době v zemi 24 400 islamistů včetně zhruba 10 000 salafistů.

Někteří členové vládnoucí Křesťanskodemokratické strany požadovali povinná opatření, jako například povolit kázání imámů pouze v němčině a umožnit vykonávání funkce pouze těm imámům, kteří vystudovali v Německu. Prozatím však německá kancléřka Angela Merkelová a její stejně smýšlející kolegové tyto požadavky zamítli.

Podobné požadavky však vznesli místní politici v celé Evropě.

Laskavé přivítání

Po ponižující porážce v Sýrii a Iráku mají tisíce evropských džihádistů namířeno zpět domů. Zdá se, že vlády Západu mají v úmyslu pro ně rozvinout červený koberec, jako by to byli hrdinové a ne renegáti, vrazi a zrádci.

Dolní sněmovna francouzského parlamentu nedávno přijala zákon o boji proti terorismu, který umožňuje domovní prohlídku, zadržení a domácí vězení podezřelých teroristů bez soudního přezkoumání.

Francouzský ministr vnitra Gerard Collomb mezitím uvedl, že vzhledem k návratu bojovníků ISIS zůstává hrozba terorismu ve Francii "velmi vysoká".

Spojené království zahájilo integrační program "Operace Constrain" pro džihádisty vracející se domů, který jim má "pomoci při hledání zaměstnání" a zařazení se do "běžného"života.

Stejně jako ve Švédsku státní orgány zřejmě doufají, že laskavé přivítání bojovníků ISIS povede k jejich deradikalizaci, a tak nadšeně zavádějí program pro opětovné začlenění bojovníků ISIS a dalších teroristů do společnosti a poskytují jim bydlení, zaměstnání, vzdělání a finanční podporu.

Nelze očekávat, že toto teatrální přivítání odradí odhodlané teroristy, ledaže by státní orgány byly stejně odhodlány poctivě zjistit, co se káže v mešitách a madrasách a odhalit zdroje jejich financování.

Pokud vlády Západu povolí džihádistům návrat, je pravděpodobné, že brzy přijdou další teroristické útoky. Velmi důležité však je, jak varoval ministr ze Zálivu, vědět, co se káže v mešitách a co by mohlo potenciálně škodit celé společnosti. Stále však trvá naléhavá potřeba seriózně vysvětlovat nově příchozím, a dokonce i občanům Západu, co je na principech Západu cenné. Mezi principy Západu patří svoboda projevu, rovná spravedlnost podle zákona, odmítnutí krutých a neobvyklých trestů, skutečnost podložená fakty, oddělení církve od státu a nezávislé soudnictví, abychom jmenovali alespoň některé. A je naprosto nezbytné tyto hodnoty zachovat namísto prosazování a posilování jiných hodnot.

Zdroj.

1. 12. 2017         zdroj a zdroj
Ministr zahraničí Ruské federace Sergej Lavrov oznámil, že síly OSN přijdou na Donbas, ale až po odsouhlasení s Kyjevem, Doněckem a Luganskem. Sergej Lavrov také poznamenal, že předtím, než se bude jednat na toto téma, je nutné dokončit proces stažení sil a zbraní na obou stranách.

"Síly OSN budou muset zajišťovat bezpečnost pozorovatelů OBSE, kteří jsou na obou stranách linie kontaktu. Rozmístění sil OSN však bude možné pouze po dohodě s Kyjevem, Doněckem a Luganskem", řekl Lavrov.

Na závěr Lavrov dodal, že hlavní platformy pro urovnání ukrajinského konfliktu budou zachovány (Minská kontaktní skupina a "normandský formát") a že hlavním plánem pro smíření stran nadále zůstávají Minské dohody.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Základna Bondsteel na Kosovu

1.12.2017  Sputnik

Americká nekomerční organizace Atlantická rada poskytla zprávu, která je věnována nové strategii Washingtonu na Balkánu. Hlavními body jsou – stálá americká vojenská přítomnost v jihovýchodní Evropě, „historické usmíření“ se Srbskem a „obnovení reputace USA jako skutečného prostředníka“.

A nehledě na to, že ve Washingtonu prohlásili, že tento plán není oficiální strategií Spojených států, experti prohlašují: Atlantická rada má jistou váhu, což znamená, že existuje pravděpodobnost, že část doporučení bude skutečně přejata.

Ředitel bělehradského „Centra strategických alternativ" Aleksandar Mitić v besedě se Sputnikem zmínil, že Atlantická rada je lobbistická organizace, která zatahuje země do NATO, proto je jasné, proč jsou její snahy směřovány na Srbsko, kde je většina občanů proti vstupu do aliance.

„Strategie neobsahuje principiálně nic nového. Úkol: dosáhnout dohody o dobrém sousedství mezi Srbskem a Kosovem, které by mělo právní sílu, podle vzoru dvou částí Německa, čímž budou vytvořeny podmínky pro příjem Kosova do OSN. Následně samo přiznání Kosova ze strany Bělehradu už nebude potřeba. Kromě toho by to vše vytvořilo podmínky pro snížení vlivu Ruska a Číny jako dvou klíčových spojenců Srbska v Radě bezpečnosti OSN."

„Usmíření stran, to je ve své podstatě dvoustranný proces, ne ovšem v tomto případě,"říká vědecký pracovník Institutu slovanských studií Ruské akademie věd Georgij Engelgardt. Podle jeho slov by bylo naivní si myslet, že USA jsou připraveny, například, platit kompenzace za škody způsobené během agrese NATO proti Jugoslávii.

„Historické usmíření v tomto případě znamená usmíření Bělehradu s tím faktem, že Kosovo je nezávislé, že je potřeba vstoupit do NATO a odmítnout zvláštní vztahy s Ruskem," zmiňuje expert.

Aleksandar Mitić popisuje přijatelný model „historického usmíření" následovně:

„Zaprvé, Amerika musí přestat dělit území Srbska cestou poskytování podpory Albáncům v Kosovu.

Zadruhé, zříci se pokusů zlikvidovat Republiku Srbskou (přestat podporovat unitární Bosnu a Hercegovinu, přestože se formálně tato podpora nikde nedeklaruje — red.).

Zatřetí — přestat šířit po celém světě informace, že za válku v devadesátých letech nesou vinu pouze Srbové a všichni ostatní jsou jen jejich nevinné oběti.

Začtvrté, přestat s pokusy zatáhnout zemi do NATO proti vůli občanů.

A nakonec zapáté, smířit se s aktivní rolí Číny a Ruska na Balkáně."

Důležitý moment, který zazněl během prezentace: viceprezident Atlantické rady Damon Wilson připomenul přeformování základny Bondsteel, která se má ze sídla mise KFOR (sil NATO v Kosovu) stát objektem zajišťujícím stálou americkou přítomnost v jihovýchodní Evropě.

Georgij Engelgardt zmiňuje: „Atlantická rada navrhuje jednat podle modelu, který Spojené státy již použily v pobaltských zemích a v Polsku."

„Snížení americké přítomnosti v balkánském regionu odstartovalo dávno, když začala operace v Afghánistánu. Bondsteel nyní nefunguje naplno, jelikož USA mají jiné priority a provádějí ohromné množství operací po celém světě. Bondsteel se musí znovu stát základem americké vojenské přítomnosti v regionu. Přitom si nemyslím, že Státy jsou připraveny stavět nové základny na Balkánu, například námořní základnu v Černé hoře. Nyní je to příliš drahé, dokonce i pro USA,"říká.

Engelgardt si myslí, že Atlantická rada, jako lobbistická struktura, když hovoří o prostřednictví USA v řešení balkánských sporů, nabízí hlavně své služby ve věci přinucení Srbska ke všem ústupkům ohledně Kosova v rámci dialogu o normalizaci vztahů s Prištinou (mimochodem se proslýchá, že k těmto rozhovorům se připojí bývalá ministryně zahraničních věcí Condoleezza Riceová jako speciální zástupkyně pro Balkán — red. Sputniku)

„Celkově se USA chtějí vrátit na Balkán, ale na cizí účet, hlavně na účet Bruselu. Oni budou ovlivňovat procesy, dostanou přístup, například, k balkánskému trhu nositelů energie a odměnou se pro balkánské země stane vstoupení do EU, které na USA, zcela jistě, nijak nezávisí. To, co nabízí Atlantická rada, je velmi dobrý obchodní model," uzavírá expert.

Podle názoru našich zdrojů neznamená ustanovení stálé vojenské přítomnosti stavbu nových základen (například v Černé hoře), může to ale znamenat umístění dodatečných sil na základně Bondsteel (Kosovo). Poplach vyvolává i přání zprostředkovávat řešení balkánských otázek (hlavně na pozadí toho, že se proslýchá, že do jednání mezi Bělehradem a Prištinou se může zapojit Condoleezza Riceová). A co se týče usmíření, tak podle slov Engelgardta to pravděpodobně znamená, že Srbsko se má smířit s nezávislostí Kosova.

• V srbském parlamentu řekli o bezprecedentním nátlaku na Bělehrad ze strany NATO
• Moskva je proti rozšiřování NATO na Balkánech, prohlásil ruský velvyslanec v Bosně 

1. 12. 2017
Ve svém článku, zveřejněném na našem webu včera, to je ve středu, vyjadřuje jeho autor P.C.Roberts údiv nad tím, že neexistující a vymyšlená aféra tzv. Watergate (údajné ruské ovlivnění amerických prezidentských voleb), se vyšetřuje, zatímco aféra skutečná a doložitelná, jíž je Hillaryin prodej uranu Rusku, se nevyšetřuje. Jelikož řada čtenářů o Hillaryině prodeji uranu Rusku dříve neslyšela, připojujeme tento osvětlující komentář Neda Ruyna z tv. stanice Fox News:

Ned Ruyn: Hillary Clintonová a její utajený obchod s Rusy ZDE

Možná jste už slyšeli o skandálu, který ve Washingtonu začíná bublat. O obchodech s cizí mocností, reprezentované mnohamilionovými lobbistickými smlouvami, nabízejícími oné mocnosti nejen úplatky, ale i bezprecedentní přístup k vládním americkým agenturám včetně těch, které rozhodují o amerických přírodních zdrojích. A co když vám teď prozradím, že tou cizí mocnotí je Rusko?

Skandál říkáte? Snad. A skandál, spojený s Trumpem? Ani náhodou!

Mluvím o zpravodajském příběhu, který příhodně vzešel z letošního Svátku zesnulých, to je těsně před Halloweenem. Kdybyste se do něj chtěli ponořit hlouběji, obstarejte si knihu: Clintonovi hotově od P. Schweitzera. Zde jsou její základní fakta:

Před desíti lety, dárce Nadace manželů Clintonových, Frank Giustra, prodal svoji uranovou společnost jiné firmě, zvané Uran Jedna. Díky této koupi získala Uran Jedna vlastnictví uranových dolů v západní části USA, včetně sátu Wyoming, které představují 20% amerických uranových zásob a zhruba 10% uranu dnes v USA těženého.

V roce 2009 získala ruská nukleární agentura Rusatom ve firmě Uran Jedna 17 procentní kapitálový podíl. A o rok později, v létě 2o1o, koupila Rusatom už většinový, čili rozhodující balík akcií Uranu Jedna, čímž poskytla ruské vládě majetnický přístup k jedné pětině uranových zásob USA.

Takže: do amerického uranového trhu spustilo Rusko svou kotvu v kratším čase, než náš 16 letý mladík získá řidičský průkaz.

Ptáte se, jak je to možné? Odpověď zni: nic neobvyklého. Byli zde prostě lidé, správně motivovaní k tomu, aby takovýto obchod uzavřeli. A mezi nimi osoba nejvýznačnější: Hillary Clintonová, tehdejší ministryně zahraničí, jejíž rodinná nadace už roky shrabuje miliony od dárců, zvláště pak od těch, kteří jsou jakýmkoli způsobem spojeni s uranovým průmyslem. Některé údaje, vzešlé z médií, hovoří o tom, že z celého uvedeného obchodu mohlo do pokladny Nadace Clintonových sklouznout až čtyři miliony dolarů.

Rada na závěr: jestliže vám jakýkoli případ nedává smysl, zaměřte pozornost na tok peněz.

Vybral a přeložil Lubomír Man

1. 12. 2017  (záznam panelové diskuse)

ROZHOVOR
1. 12. 2017 ParlementníListy
„K smíchu. Podobnost iniciál s ‚Debilní blok‘ je čistě náhodná. K ničemu!“ Takovými slovy senátor a hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek sjel bez milosti Demokratický blok. „Veřejným prohlášením, že jdou do opozice, dali příležitost SPD a KSČM. A teď si budou stěžovat? Jejich chování je pokrytecké a hloupé,“ vypálil. 


I lidovcům spočítal chyby, kterých se dopustili, a jasně nalinkoval postup: Vůbec se neměli vůči Babišovi vymezovat před volbami, za určitých podmínek s ním měli jít do vlády a přesvědčit ke koalici i ostatní strany, protože, když bude Andrej Babiš vládnout sám, je to nejhorší varianta. Zásadně rozsekl i debatu o vydání Andreje Babiše. A jeho reakce na slova bývalého předsedy TOP 09 Miroslava Kalouska? „To mi ani nečtěte…“

Demokratický blok slavil úspěch, protože má místopředsedu Poslanecké sněmovny, slavíte také? Mimochodem, byl to vlastně dobrý nápad od KDU-ČSL přidat se k Demokratickému bloku?
Už název Demokratický blok je legrační… a nadutý. Celý DB (podobnost iniciál s „Debilní blok“ je čistě náhodná) dostal minulý týden jasný signál, že jsou celkem k ničemu. Nemají na prosazení svých cílů dostatečný počet poslanců. Mohou pouze obstruovat a Petr Fiala by nebyl zvolen ani nikdo z DB, pokud by je nepodpořilo hnutí ANO se svými spojenci. Osobně se domnívám, že Demokratický blok v tomto obsazení k ničemu není. Strany sdružené v DB pochopily, že nemají žádnou sílu, dostaly se do vlastní pasti jen protibabišovské rétoriky, tak hrají divadlo, že to DB vyřeší. Lžou si do kapsy. Navíc je to oprášený Kalouskův návrh, což je k smíchu samo o sobě.

Vy jste v rozhovoru pro Novinky v podstatě vytýkal lidovcům, že nejednali s ANO, jenže pan Bělobrádek tvrdí, že to oni: že ANO nechce, navíc uráží a ani nemluví pravdu. A o co hůř, pan Andrej Babiš podle Pavla Bělobrádka používá prý taktiku „chcíplého psa na stole“ a ta je pro něj nepřijatelná. Vy si myslíte, že měl tuto taktiku pan Bělobrádek akceptovat?
Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Strany, které vykřikovaly před volbami, že s Andrejem Babišem do vlády nikdy nepůjdou, se domnívaly, že tímto rádoby morálním postojem ohromí voliče. A jak je vidět, voliči jim tu trapnou návnadu nespolkli. Abychom mohli mít tento postoj, předpokládá to odborně kvalitní, lidsky vyzrálé, morální a nezávislé státní zástupce, policisty a soudce. Takoví se vyskytují v ČR poskrovnu a většinou nejsou u těchto „politických“ kauz.

Pokud strany říkaly, že nepůjdou do žádné koalice nebo do vlády s Andrejem Babišem i po volbách, tak pak plně chápu postoj ANO, že je jim zbytečné něco nabízet, protože je to ztráta času. Strany DB oznámily, že s ním nepůjdou, a proto zbyla jen jednání o místech v Poslanecké sněmovně. Což opět občané neocení, protože jde jen o posty a za ně peníze, které nemají souvislost s vládní zodpovědností, kterou ve volbách od stran očekávají.

Mám tomu rozumět tak, že předseda Bělobrádek, respektive KDU-ČSL se neměla stát součástí DB, lidovci měli jednat sami za sebe a více se snažit s Andrejem Babišem domluvit?

Určitě. Neměli se vymezovat proti nikomu před volbami, protože před volbami je důležité bojovat o cíle a myšlenky, sdělovat lidem, co já prosazuji a proč mě mají volit, co pro ně ve vládě udělám. Když se ukázalo, že je tu vítěz, tak s ním měli vyjednávat. Je normální říci – my bychom rádi ovlivňovali politiku této země, a to z pozice těchto postů, těchto ministerstev, máme takové a takové cíle. To je jednání o něčem. Ale říkat celou dobu, že do vlády nechci, že chci být v opozici, ale zároveň si stěžovat na to, že mi nikdo nic nenabízí? Sám bych považoval takové vyjednávání za ztrátu času. Pokud by mi někdo tady ve Zlínském kraji, když jsem skládal koalici, řekl, že chce jít do opozice, tak bych mu poděkoval a popřál dobrou cestu. To je celkem pochopitelné.

Měli by jít podle vás lidovci s Andrejem Babišem do vlády?

Ano, ale pouze za jasně vyjednaných podmínek. Bojí-li se tak o demokracii, musí vědět, že nejhorší varianta je, když bude vládnout A. Babiš sám. Proto měli spíše přesvědčit další strany k vytvoření koalice a požadovat posty ministrů, především vnitra a spravedlnosti – k zajištění objektivnosti trestního stíhání poslanců Babiše, Faltýnka a Svobody. Vláda má moc v ruce. To je potřeba si uvědomit. Ovlivňuje mnoho věcí a strany snad kandidují do Parlamentu proto, aby se podílely na vládě. Ale o to se ani nikdo z DB nepokoušel. Ovlivňovat nic nebudou, ale ať si pak nestěžují, protože se o možnost podílet se na vládě připravili sami. Kdyby prezident jasně sdělil, že rozpustí Poslaneckou sněmovnu, pokud vláda nezíská po třetím pokusu důvěru, viděli byste, jak poslanci rychle zvednou ruce nebo vyběhnou ze sněmovny ven, aby vláda prošla byť jen hlasy hnutí ANO. Všichni kromě ANO se nových voleb bojí.

A co stěžejní důvod? Strany nechtějí jít do vlády s případně trestně stíhaným člověkem. Chápu, že vy máte, předpokládám, stále stejný názor, a to, že nevěříte, že stíhání nemá politické pozadí…

Vůbec nevím, zda je Andrej Babiš vinen, nebo ne. Neznám ten případ. Ale to, že žádost o vydání přišla dva nebo tři měsíce před volbami, bylo naprosto jednoznačně zajištěné pro ovlivnění voleb. Bylo víc než jasné, tak jak se stalo, že po volbách budou muset o vydání žádat znovu. Ti, co vše vymysleli, nepočítali s tím, že... ... ....

Celý text rozhovoru ZDE

 

Vyjednavač Bašár Džaafarí

1.12.2017  HlavnéSprávy
 
Delegácia sýrskej vlády odišla v piatok z mierových rozhovorov pod záštitou OSN v Ženeve a uviedla, že sa zrejme na budúci týždeň nevráti. Vinu pripísala tomu, že opozícia odmieta akúkoľvek úlohu sýrskeho prezidenta Bašára Asada v dočasnej povojnovej vláde. Informovala o tom tlačová agentúra Reuters. Na snímke Bašár Džaafarí.


“Pre nás, vládnu delegáciu, sa toto kolo (mierových rozhovorov) skončilo. On ako sprostredkovateľ môže oznámiť svoj vlastný názor,” uviedol hlavný vyjednávač sýrskej vlády Bašár Džaafarí po dopoludňajších rokovaniach a poukázal pritom na sprostredkovateľa OSN Staffana de Misturu, ktorý sa zatiaľ k situácii nevyjadril.

“Kým druhá strana trvá na rétorike Rijádu 2…, nenastane žiadny pokrok,” dodal Džaafarí.

Na mysli mal postoj prijatý sýrskymi opozičnými delegátmi na minulotýždňovom stretnutí v saudskoarabskej metropole Rijád, kde sa dohodli na ďalšom presadzovaní požiadavky, že Asad musí byť vylúčený z akejkoľvek prechodnej sýrskej vlády.

Predtým sa šírili špekulácie, že opozícia možno pred tohtotýždňovými rokovaniami v Ženeve zmäkčí svoj postoj – v reakcii na úspešný postup vládnych síl na bojovom poli.

Sýrska občianska vojna, trvajúca už siedmy rok, pripravila o život státisíce ľudí a vyhnala z domovov 11 miliónov obyvateľov. Ani jedno z doterajších kôl mierových rozhovorov nezaznamenalo žiadny pokrok – stagnujú na požiadavke opozície, aby sa Asad vzdal sa moci, a na tom, že prezident odmieta spomínaný krok urobiť.

Džaafarí na naliehavú otázku, či sa vládna delegácia na budúci týždeň do Ženevy vráti, odpovedal: “Damask sa rozhodne.”

Sýrsky vyjednávač vo vyhlásení uviedol, že trvanie na postoji o odchode Asada, prijatom opozíciou v Rijáde pred tohtotýždňovými mierovými rokovaniami, je “mínou” na ceste do Ženevy. Džaafarí ešte dodal, že opozícia úmyselne podkopáva rokovania.

“Takúto rétoriku, aká je použitá v ich vyhlásení (v Rijáde), vnímame my v sýrskej vláde, ale aj mnohé ďalšie vlády, ako krok späť, a nie vývoj dopredu, pretože nanucuje určitú podmienku,” povedal Džaafarí.

“Takýto jazyk je provokačný, nezodpovedný – z politického hľadiska. A navyše, zachádza ďaleko za nádeje, ktoré vkladá sýrsky ľud do rozhovorov,” dodal sýrsky vyjednávač.

Opozícia, ktorá viedla neskôr s predstaviteľmi OSN samostatné krátke rozhovory, odmietla obvinenia, že sa snaží rokovania podkopať. A dodala, že sa snaží o “politické riešenie”.

“Na toto kolo rozhovorov sme prišli bez podmienok,” povedal pri príchode novinárom hovorca opozície Jahjá Arídí.

“Teraz je už ich samotné vyhlásenie, že sa nevrátia, podmienkou. Je to vyjadrenie alebo odraz ich zodpovednosti voči ľuďom, ktorí trpia sedem rokov,” povedal Arídí.

Šéf opozičnej delegácie Násir Harírí v piatok už skôr vyhlásil, že jeho strana prišla do Ženevy na seriózne, priame rokovania s Asadovou vládou. Zatiaľ vládna a opozičná delegácia na žiadnych sýrskych mierových rozhovoroch nerokovali tvárou v tvár, ale zakaždým sa nachádzali v iných miestnostiach.

Martin Kunštek
2. 12. 2017
Brněnská nevládní nezisková organizace Nesehnutí pořádá každoročně reklamní anticenu Sexistické prasátečko. V ní vybírá reklamy, které jsou podle názoru odborné poroty i laické veřejnosti nejvíce sexistické. Vyhlášení vítězů letošního ročníku se uskutečnilo v pátek 24. 11. 2017 v brněnském domě umění na Malinovského náměstí. Absolutním vítězem se podle organizátorů ankety stala reklama Free radia, v níž vystupuje v roli sexuálně obtěžované osoby dánská herečka Iben Hjelje, v ČR známá ze série reklam České spořitelny jako bankéřka Lenka. V hlasování laické veřejnosti dostala podle organizátorů 92% hlasů jako nepřijatelná reklama. V hlasování odborné poroty se tento snímek umístil na druhém místě. 


Speciálně k tomuto dílu se vyjádřila členka odborné poroty Jana Kvasnicová, která působí v Kanceláři veřejné ochránkyně práv (úřad oumbudsmanky) takto: „Naprosto bagatelizuje pracovní schopnosti žen nutné pro dosažení úspěchu. Zobrazení má taktéž charakter sexuálního obtěžování. V reklamě se objevuje v zaměstnání nepřijatelný motiv zneužívání moci.".

Dále by už ve výčtu faktů mohlo pokračovat klidně i v Česku z vtipů dobře známe Rádio Jerevan:

Ve skutečnosti nejde o reklamu, ale o recesi neznámého autora, která se volně šíří po sociálních sítích. Free rádio nikdy toto dílo nepoužívalo v rámci své reklamní kampaně. Nikdy ji nevyrobilo, ani její výrobu nikomu nezadalo a nezaplatilo. Logo Free radia se na snímku objevilo bez vědomí vlastníků a zaměstnanců tohoto rádia. Což v praxi znamená, že jde o porušení autorských práv, které jsou chráněna jak českým autorským zákonem, tak i evropskými a mezinárodními předpisy. V tomto případě však nejde o jediné porušení autorského práva.

Fotografie dvojice souložící na stole, která je v tomto díle použita, je jedním ze záběrů filmu „Kdo je tady šéf?“ slavného dánského režiséra Larse von Triera. Použita byla bez souhlasu tvůrců tohoto filmu. A tvůrci za její použití nedostali zaplaceno. To je nejen podle českého autorského zákona, ale i mezinárodních smluv chránících autorská práva, možné jen v případě karikatury. Což byl případ, kdy neznámý vtipálek snímek pustil do volného bezplatného oběhu jako recesi. V případě použití v Sexistickém prasátečku však již jde o komerční užití díla, jak jej definuje autorské právo. Nesehnutí by tedy měla za užití zaplatit. A to hned na několik stran. Realizace anticeny je totiž projektem, v němž se „otáčí peníze“. A dokonce i peníze ze státního rozpočtu. Akce je totiž realizována v rámci programu Ženská práva jsou lidská práva, která finančně podporuje z rozpočtové kapitoly Úřad vlády Rada vlády pro rovnost mužů a žen. A rovněž EU formou dotací z Evropského sociálního fondu.

Podle výroční zprávy Nesehnutí je tato neziskovka většinově financována z veřejných rozpočtů. Z loňského 9,1 milionového obratu Nesehnutí tvořily příjmy ze státního rozpočtu částku 6,21 milionů korun. Konkrétně - zmíněný Úřad vlády dal loni 494.858,- Kč, dalších 309.070,- Kč přidalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Největším „dárcem“ je u Nesehnutí Ministerstvo zahraničí, které loni přispělo částkou 5.063.664,- Kč. Z rozpočtu Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy neziskovka loni čerpala 350.433,- Kč. Kromě toho však Nesehnutí získalo dotaci 2,1 milionu z fondů EU, 20.000,- Kč z rozpočtu Jihomoravského kraje a 14.000,- Kč z rozpočtu města Brna. Veřejné rozpočty se tedy na financování Nesehnutí loni podílely částkou 8,4 milionů.

Jedním z těch, pro které by si podle zákona neziskovka měla připravit peníze, jsou i Česká spořitelna a autoři její několik let staré reklamní kampaně. Slogan „Cesta k úspěchu nemusí být složitá, pokud jí rozumíte“, který byl použit v kampani i v parodii na tuto kampaň je totiž autorským dílem chráněným zákonem. Jako takový jej podle zákona může bezplatně použít k parodii recesista, který z toho nemá žádný příjem. Nikoli však organizace, která na realizaci soutěže čerpá peníze mimo jiné ze státního rozpočtu. Paradoxní přitom je, že organizace, která druhé subjekty pranýřuje jako nemorální – i když při své činnosti žádný zákon neporušily – svojí vlastní činností sama hned několikrát porušila zákon. V příštím roce se jí může stát, že na právní služby bude potřebovat více než loni vyčleněných 6.050,- Kč.

Zdaleka největší výdaje na řešení autorskoprávních sporů by ji mohly čekat v případě nutnosti se řádně vyrovnat s tvůrci filmu „Kdo je tady šéf?“ z něhož byl použit záběr sloužící jako obrazové sdělení. Je minimálně zvláštní, že ani odborná porota, v jejíž řadách zasedá zaměstnankyně úřadu Ombudsmanky Šabatové, který má dohlížet na dodržování práva, si nedala tu práci, aby prověřila autenticitu „soutěžících reklam“ a s causou spojené právní otázky.

Vrcholem paradoxu je kontext soutěže a von Trierova filmu. Snímek „Kdo je tady ředitel?“ je komedií o tom, jak parta lidí vytvoří fiktivní IT firmu, kterou se pokouší za balík peněz prodat burzovním investorům. A protože nikdo z autorů geniálního nápadu nechce nést právní odpovědnost, tak firma hledá nového člověk, který by hrál roli „šéfa“. Na funkci najmou úplného „ňoumu“. K tomu, aby byl povolnější a řádně plnil své úkoly je motivován mimo jiné sexem s jednou z kolegyň. V erotické scéně v níž vystupuje Iben Hjelje - Čechům dobře známá z reklamní kampaně České spořitelny – podřízená svede svého „šéfa“. Zavede jej do kanceláře, kde se napřed zcela bez nátlaku obnaží do podprsenky, pak vyjevenému „šéfovi“ chvíli provádí orální sex, aby si na závěr stáhla kalhotky a punčocháče, nastavila si správnou výšku stolu, na který se položí a vyzve šéfa k akci, kterou ten samozřejmě bez nátlaku provede.

Rovněž tak je udivující, že členové odborné poroty, kteří se sami považují za arbitry kulturnosti, nemají sami dost kulturního rozhledu, aby znali jeden ze slavných filmů celosvětově známého dánského režiséra.

Celá situace by mohla být pro zasmání. Dala by se odbýt tím, že my Češi jsme prostě vtipálci. Ostatně i v soutěži o největšího Čecha jsme zvolili s drtivou převahou vítězem fiktivní osobnost Járy Cimrmana, který byl ale ze soutěže vyřazen. Tak proč bychom za vítěze reklamní antigeny nemohli mít „nereklamu“ s pořádně vtipným kontextem. Humor nás však může přejít, když si uvědomíme, že za tuto a řadu dalších „legrací“ provozovaných nevládními neziskovými organizacemi stál loni utratil více než 25 miliard korun. Tuto sumu rozdanou neziskovkám přiznal předseda vlády Bohuslav Sobotka (ČSSD) v odpovědi na interpelaci poslance Karla Fiedlera (Úsvit). Pro srovnání - na celý Hasičský záchranný sbor ČR dává letos státní rozpočet 7,8 miliardy korun. Tedy zhruba třetinu peněz, která dá neziskovkám.

Josef Mrázek
2. 12. 2017
Poslanec ANO Vojtěch, před kterým jsem opakovaně varoval, je Babišem navržen na ministra zdravotnictví. Je to 31 letý magistr práv, který o zdravotnictví ví asi jen to, že se tam točí 300 miliard korun sloužících ke hrazení solidárně poskytované zdravotní péče o všechny občany, a že by se jistě někomu hodilo se jich z co největší části zmocnit a donutit občany, aby tyto peníze znova zaplatili, a když by nemohli, tak budou mít smůlu. Přesně takové je kredo Hroboňovy školy, na které se Vojtěch rychle „dovzdělává“.

Takovou ránu veřejné zdravotnictví ještě nedostalo ani za nejasociálnějších vlád. Vojtěch je totiž i podle Babiše neobyčejně schopné individuum. Je to sice zelenáč, ale v roli ministra velmi nebezpečný a neuhne.

Závěr je jednoduchý. Spor o tom, zda přece jen nepřevažují u Babiše klady nového stylu, který přináší, je rozhodnut. Jestli totiž má způsobit, že přijdeme o tak zásadní životně důležitou věc, jako je solidární veřejné zdravotnictví, tak věru nevím, čím by se to mělo vyvážit. Zvláště, když ani jeho ostatní personální politika není národ zachraňující, a že je to potřeba.

Zastával jsem se řešení cestou menšinové vlády podporované těmi, kteří by Babiše od takových nápadů, jako je tento návrh ministra, nebo podněcování války s Ruskem, odvraceli. Tak to nevyšlo a je třeba se orientovat na předčasné volby. Současný stav je tak špatný, že sotva může být horší. Ale teď se více ví o tom, kdo je kdo, i piráti se odkopali.

Ludvík Smýkal
2. 12. 2017
Vyslovení podpory, které kandidátovy šance a preference sníží, místo aby je zvýšilo, se v politice označuje jako polibek smrti. Jiří Drahoš, jeden z kandidátů na prezidenta republiky, v pátek 1. listopadu 2017 předvedl v tomto směru „neuvěřitelné“. Po setkání s premiérem v demisi Bohuslavem Sobotkou prohlásil na tiskové konferenci, že se obává toho, že „výsledky voleb v České republice ovlivňují zahraniční tajné služby prostřednictvím dezinformací."

„Nemám žádný důvod pochybovat, že k ovlivňování voleb docházelo,“ řekl Drahoš i s odkazem na nedávné sněmovní volby. Podobný vliv očekává i v lednových prezidentských volbách“. Zdroj: lidovky

Schůzka s předsedou vlády měla podle Jiřího Drahoše preventivní charakter a předseda vlády ho ujistil, že hrozbou se zpravodajci zabývají. Upozornil na ruský vliv na volby v několika zemích. Stejný apel jako na Sobotku vznese Drahoš i na příštího premiéra, kterým by měl prezident Miloš Zeman jmenovat 6. prosince Andreje Babiše (ANO). Servery a zdroje, které podle Drahoše šíří dezinformace, zveřejnila Drahošova kancelář na svém webu. jiridrahos

Reakce „dotčených“ na sebe nedaly dlouho čekat.

Reakci ředitele BIS Michala Koudelky na dnešní vyjádření prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše dnes ČTK tlumočil mluvčí služby Ladislav Šticha:

„Bezpečnostní informační služba se pochopitelně zabývá každým, byť jen potenciálním ohrožením demokracie. V tuto chvíli nemáme k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské,“

Určitá rizika dezinformačních kampaní existují vždy. Jsou podle Koudelky daní za to, že Česko je demokratická země se svobodou slova. parlamentnilisty

Na slova Jiřího Drahoše reagoval také prezident ČR Miloš Zeman: „Prezidentský kandidát Jiří Drahoš buď disponuje vlastní tajnou službou, nebo se na sebe snaží upozornit šířením konspirací“. „Považuji za urážku občanů, pokud někdo tvrdí, že mohou v případě voleb do Sněmovny či na Hrad být ovlivněni „jakýmisi imaginárními zahraničními službami“. To by znamenalo, že jsou nesvéprávní. Člověk by snad neměl považovat občany za nesvéprávné.“ Zdroj: lidovky

Jiří Drahoš si zřejmě vzal za svůj vzor neúspěšnou kandidátku loňských amerických prezidentských voleb Hillary Clintonovou, která ještě před konáním prezidentských voleb obvinila svého soupeře, současného prezidenta USA Ronalda Trumpa, z podpory zahraničních zpravodajských služeb.

Měl by ale mít ale na paměti, že nekandiduje na prezidenta USA, ale na prezidenta České republiky, ve které platí zákony, týkající se šíření poplašné zprávy a je otázkou, kterou by měly zodpovědět orgány činné v trestním řízení, zda uvedené výroky Jiřího Drahoše nejsou šířením poplašné zprávy, které je v České republice od roku 2009 trestný čin podle § 357 trestního zákoníku, jehož se dopustí pachatel, který úmyslně způsobí „nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá“. wikipedia

I při nečinnosti výše uvedených orgánů lze předpokládat, že výroky Jiřího Drahoše 1. prosince 2017, zcela určitě „zváží“ v lednu 2018 občané České republiky při přímé volbě prezidenta ČR.

Lubomír Man
2. 11. 2017
A proto přispěchal za dosluhujícím premiérem Sobotkou, aby ten s tím propánakrále něco udělal, dokud je čas, jinak mu ta kandidatura, už k dobrému konci našlápnutá, shoří doslova před očima. Vždyť ti Rusáci jsou dneska všude, v Americe, v Anglii, v Německu, a ježíšmárija, to dá rozum, bodejť by nebyli taky u nás. A všude si dělají prezidenty a premiéry jenom ze svých jo řadně prověřených lidí. To musíte ovládnout azbuku, zatančit kozáčka, odzpívat rusáckou hymnu, vypít na jeden zátah litr vodky a zůstat nehybný jak socha, a na závěr odhrkat životopis Putina. Jinak jste vyřízený a namísto úřadu vás kopnou do zadku a letíte odkud jste se narodili. To znamená, že já poletím přes celou republiku nadél až do Jablunkova, no nic, aspoň poznám líp republiku.

Ale vážně, neberte to na lehkou váhu, všude je těch Rusáků plno, vždyť to musíte vidět, na ulicích dělají, že jsou to Češi, ale doma mají ikony a staroslovansky se k nim modlí ostošest, prolezli kam mohli, do vlády, na ministerstva, všechny úřady od nich praskají ve švech, a nejvíc je jich u bezpečnostních složek, tam se to od nich doslova nadýmá, jako když zraje těsto, no jedna hrůza. Vždyť zrovna teď, jak šel za Sobotkou, za ním šlapalo pět chlapů, a podle toho, že dělali jako by nic, je jasné, že to byli Rusáci z těch jejích tajných služeb. Samozřejmě kryti, jako by byli od BISu, jenže jemu hejly na nos věšet nebudou.

Jdou po něm, to je jasné, a taky vědí proč. Protože on by jim jako prezident jo zvedl perka, všechny by je z republiky hnal sviňským krokem, a kdyby na to snad naši lidi nestačili, zavolal by si do Bruselu o pár desítek tisíc emigrantů navíc, a ti naši skřehotavci z webů by hned viděli, že se pro islamisty u nás uplatnění najde.

Jo a řeknu vám jedno. On ten strážmistr v Putimi, co vyslýchal Švejka, protože hned poznal, že má před sebou ruského špióna, nebyl žádnej blbec, jak to psal Hašek. Protože on ten Švejk ruskej špión skutečně byl, to se přece poznalo v Bugulmě, kde dělal toho rudého komisaře, ne?

Jo a myslíte, pane premiére, že jsem udělal dobře, že jsem za váma zašel? Že jsem si to prezidenství tím přece jenom najisto pozichroval?