- rozhovor s politologem Zdeňkem Zbořilem -Posuzovat a vidět prezidenta Vladimira Putina jako počátek a konec všeho dění v Ruské federaci, koncentrovat se až příliš na jeho osobnost, je pokusem vnutit světu představu, že jde o diktátora, a dehonestovat ho. Politolog Zdeněk Zbořil se v souvislosti s děním v Sýrii také zamýšlí nad tím, zda nejde o krizi americké politiky, a to vnitřní i zahraniční. Zabývá se také společným projevem evropských politických špiček, který vnímá jako varování před rozpadem EU.
„Názory pana exprezidenta, zejména týkají-li se mezinárodní politiky, sleduji a snažím se jim porozumět. Z toho citovaného bych doporučil pozornosti zejména poslední větu, že ‚nemáme být idealisté a myslet si, že jde o rešení krize‘. K tomu bych dodal, že se možná také jedná o krizi americké politiky, a to vnitřní i zahraniční, a že třeba prezidentská kampaň ve Spojených státech, která pomalu startuje, ukáže, jak hluboká tato krize je,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil ve svém pravidelném hodnocení politických událostí minulého týdne. K leteckému bombardováním v Sýrii poznamenala analytička Tereza Spencerová, že Putinovi generálové nerozlišují, která opozice proti Asadovi je umírněná a která ne. „Zastávají názor, že každý, kdo bojuje proti režimu v Damašku, je terorista. A podle toho bombardují. On si je Alláh už potom nějak přebere,“ okomentovala analytička dění v Sýrii.
Právě to, že terčem ruského bombardování není jen Islámský stát je ve světě předmětem ostré kritiky. „Ono je trochu obtížné pochopit, co to je ‚umírněná opozice‘, která – ‚umírněně‘ vycvičená a vyzbrojená americkými experty a zbraněmi – jednou útočí na zvoleného prezidenta a jeho vládu a podruhé utíká i s výzbrojí k amorfnímu Islámskému státu. Propaganda Ruské federace je ovšem zajímavá. Jednak se snaží vyvolat dojem, že útoky proti ‚opozici‘ jsou útoky proti teroristům, což je žargon amerických prezidentů používaný k zdůvodňování válčení v Afghánistánu, Iráku a nahánění ‚teroristů‘ po celém světě. A nezapomínejme, že se používá i k obhajobě zadržování ‚teroristů‘ bez soudu po léta na Guantanámu, v Polsku a jinde, prostě všude, kde je třeba,“ vysvětluje Zdeněk Zbořil.
Mezi oběma velmocemi si však všiml dost podstatného rozdílu v informování o vojenských akcích. „Velení armády Ruské federace ohlašuje útok téměř každou raketou na pojmenovaný cíl, zatímco o těch amerických se dozvídáme jen po nějakém maléru, jako bylo ostřelování nemocnice v Kundúzu a upálení jejích pacientů. Ty současné války jsou samozřejmě i válkami pravdivých informací a záměrně šířených nepravd. Ale snad přece jen stále ještě platí, že kdo chce vidět, vidí, a kdo chce slyšet, slyší,“ domnívá se politický analytik. V každém případě USA odmítly vojensky spolupracovat s Ruskem v Sýrii, protože ruská taktika je „tragicky chybná“, jak prohlásil americký ministr obrany Ashton Carter. Zkritizoval i narušení tureckého vzdušného prostoru, který je zároveň vzdušným prostorem NATO, a varoval, že to bude mít pro Rusko následky.
Vedle těchto silných slov se však i v samotných Spojených státech ozývá kritika, že prezident Barack Obama rozhodnutím stáhnout americká vojska z Iráku umožnil posílení islamistů v této oblasti a jeho váhavost v případě Sýrie zase vedla k tomu, že v této zemi získává silné postavení Rusko. „Tak jako se americká armáda a jí náborovaní žoldnéři chovají zmateně už skoro patnáct let na asijských bojištích, tak se mi zdá zmatená i diskuse okolo vztahu mezi Ruskou federací a Spojenými státy. Někdy to dokonce dělá dojem, že nejlépe informované americké zpravodajské a bezpečnostní služby získávají své informace z nekvalitních ‚holywoodských‘ zdrojů, nebo, což by bylo horší, válčí o podíl na státním rozpočtu USA mezi sebou a jsou ochotné investovat do malých lokálních konfliktů, aby dodaly důležitosti své existence. Zmíněná diskuse na americkém trhu informací je pro mne jen důkazem, že neviditelná ruka trhu nemorálně řádí i na tomto tržišti,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Na Blízkém východě bychom však jako srovnatelnou hrozbu s Islámským státem měli vnímat Írán. Tvrdí to mimo jiných europoslanec ODS Jan Zahradil s tím, že to jsou ve skutečnosti jen dva konkurenti ve snaze o regionální hegemonii. „Nevím, jaké má informace pan Zahradil z Íránu. Já jsem všechny ty íránské změny sledoval již od školních let a vím, že Írán vždy byl regionální velmocí, na kterou opakovaně útočili agresoři ze všech světových stran. Dočasně ji ovládli, vyrabovali, ale ani po 2550 letech tato říše nezanikla. Islámský stát, když pomineme jeho anonymitu, přece není ničím jiným než nájezd Alexandra Velikého, nájezdy arabských muslimů už od sedmého století, vpád Timurův a Uzbeků, a třeba i rusko-britský zájem o přírodní zdroje, který zemi dovedl do turbulencí druhé i studené světové války. Persie nebo Írán nás jistě přežijí, ať už se o nadvládu nad ním perou British Oil Company, stoupenci ajatolláha Chomejního nebo současní vyjídači jeho přírodních zdrojů,“ míní politolog.
Uprostřed minulého týdne oslavil třiašedesáté narozeniny ruský prezident Vladimir Putin. Odborník na Rusko z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK Jan Šír k jeho působení v čele státu uvedl v komentáři pro Lidovky.cz, že poslední vojenské dobrodružství Ruska v Sýrii jen uspíší rozložení jeho ekonomiky, pád režimu a rozpad státu. „Pro prezidenta Putina to byl jistě rok velmi intenzivní činnosti, ale nechtěl bych sdílet názory těch, kteří jej posuzují a vidí ho jako počátek a konec všeho dění v Ruské federaci a v celém světě. Příliš se koncentrujeme na jeho osobnost, zřejmě, abychom vnutili světu představu, že jde o diktátora a dehonestovali ho. Ale vůbec nemluvíme o dalších osobnostech, které jednak Putina obklopují, jednak zpracovávají a řídí části agendy vládnutí v Ruské federaci. A to nejen zahraniční politiku, obranu a bezpečnost, ale i finance a ekonomiku či vnitřní správu,“ poukazuje Zdeněk Zbořil.
Německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident François Hollande promluvili ve středu ve společném projevu na půdě Evropského parlamentu o otázkách, které tíží Evropskou unii. Oba státníci svorně varovali před jejím rozpadem. „Nyní potřebujeme více Evropy než kdy dřív,“ zaznělo od obou. Svědkem projevu nejmocnějších politických špiček Evropy byl Evropský parlament už před čtvrtstoletím, kdy před poslance předstoupili jen dva týdny po pádu Berlínské zdi tehdejší francouzský prezident François Mitterand a německý kancléř Helmut Kohl. Česká televize i některá další média referovala o aktuálním projevu jako o historickém, jinde se však na něj snesla kritika. „Názory České televize, která celý problém migrace a imigrace komentuje jako přímý přenos z hokejového utkání, až si toho konečně všimli i někteří čeští politici a varují před touto beznázorovou manipulativní agitací, nemá cenu komentovat,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Podle něj jsou zajímavější kritiky „více Evropy“ z úst poltiků, kteří neváhali pohánět Václava Klause v roce 2008 k soudu pro velezradu, či na psychiatrii. „Jde totiž jen a jen o to, co Václav Klaus tehdy kritizoval. A ačkoli je dnes ve své kritice Evropské unie mnohem dále, jeho slova stále platí, ať se nám Václav Klaus líbí, nebo nelíbí. Dokonce i to, že nám chování některých evropských politiků připomíná stále častěji účastníky festivalu v Bohnické psychiatrické léčebně, který známe pod dnes symbolickým názvem Mezi ploty, není daleko od hodnocení nejen Václava Klause, ale i mnoha jiných. Racionálním jádrem prohlášení ‚více Evropy‘ je samozřejmě varování před rozpadem EU. Ale abychom se nemýlili, za takový zánik myšlenky evropské integrace, ve který nevěříme, by byli kaceřovaní oba tito mluvčí. Oni přece mají velký díl své viny na tomto festivalu zmatků a nekompetentnosti,“ soudí politický analytik.
Zatímco Merkelové a Hollandův společný projev obsahem nepřekvapil, jiné už to bylo se čtvrtečními výroky předsedy Evropské komise Jean-Clauda Junckera, že Evropa musí zlepšit své vztahy s Ruskem, i když to není populární. „Musíme usilovat o praktický vztah s Ruskem. Není to sexy, ale musí to tak být, nemůžeme takto pokračovat. S Ruskem se musí zacházet slušně. Nemůžeme dovolit, aby nám vztahy s Ruskem diktoval Washington,“ udivil Juncker. „Těžko odhadnout, co za jeho obratem může být. Z nevymáchaných úst – nejen pana Junckera, ale i dalších stovek evropských politiků – jsme slyšeli v posledních letech tolik nehorázností, že si myslím, že i předseda Evropské komise může zítra tvrdit něco jiného. A kdybych chtěl být ještě kritičtější, položil bych si otázku, zda nejde také o to, začít na ukrajinské konto v eurech přihazovat i nějaký rubl,“ přiznává Zdeněk Zbořil.
Mezi informace o tom, že se bavorská vláda vzepřela kancléřce Merkelové v otázce migrantů, chce je vracet do Rakouska a na hranicích vybudovat tranzitní zóny, že v nizozemském městě Woerden se terčem útoků petardami stalo přístřeší syrských uprchlíků, pronikla i zpráva, že německá vláda vede s Evropskou komisí neformální rozhovory o zavedení určité formy evropské solidární daně, ze které by se financovala část výdajů souvisejících s uprchlickou krizí. „Už jednou jsem dnes žertoval o Evropě mezi ploty. Nevím, co bych k tomu přidal jiného. Snad jen to, že se mi ani nechce věřit všemu, co se každý den z nejrůznějších informačních zdrojů dovídám. A zdá se mi, že evropští politici přestali číst každodenní přehledy tisku a agenturní zprávy,“ uvažuje politolog.
Nebo to může být ještě jinak, že informace mají, ale neuvažují o nich, a pokud uvažují, hrají své hry o moc a peníze, které mnoho občanů Evropské unie už přestává snášet. „Reagují však spíše emocionálně a evropská společnost se rozděluje na ‚pro‘ a ‚proti‘. Pokud jde o ‚solidární daň‘, tak tu jsme tady předpovídali již asi před dvěma týdny. Známe to i z domova, u všech veřejně prospěšných činností jde nejčastěji jen o peníze. A zkusme odhadnout, kdo bude platit nejvíc a kdo na tom nejvíc vydělá. Vážněji bychom měli mluvit nikoli jen o rozpadu nebo rozdělení Evropské unie, ale o tom, jak se bude dělit, podle jakých kritérií a kdo na to nejvíce doplatí. Nemusíme hádat dlouho, ti největší a nejmocnější to jistě nebudou. A u těch malých a bezmocných nevadí, zda se budou bouřit nebo zda s tím budou mít problémy doma. Protože ‚moc bezmocných‘ platí jen v politických pohádkách,“ nepochybuje Zdeněk Zbořil.
Na domácí politické scéně se přiblížilo přepřahání v čele jedné z parlamentních stran. Karel Schwarzenberg v pondělí oznámil, že už nebude kandidovat na předsedu TOP 09, bude však kandidovat ve sněmovních volbách v Praze. „Čas nelze zastavit, ale relativně dlouhá doba, po kterou se o rezignaci Karla Schwarzenberga veřejně uvažovalo, je důkazem, že i v TOP 09 se intenzivně jednalo o jeho nástupnictví. Protože, málo platné, podobná osobnost se pro tuto stranu bude těžko hledat. V dobrém i zlém to byl s Miroslavem Kalouskem důležitější symbol strany než stranické programové teze,“ připomíná politický analytik úspěšnost tandemu tak rozdílných osobností.
Také Schwarzenbergův „ústup stranou“ na pozici čestného předsedy a předpokládané obsazení místa na kandidátce v Praze svědčí o tom, že se TOP 09 snaží tuto ztrátu učinit co možná nejmenší. „Zda se jí to povede, to už na Karlu Schwarzenbergovi moc záležet nebude. V Praze, kde chodí volit hodně voličů přijíždějících odvolit ze zahraničí, má jeho kandidatura větší naději na úspěch než těch ostatních, ačkoli si jistě nikdo nedělá iluze o jeho další účasti na práci Poslanecké sněmovny. Ale i v minulosti byl přece jen víc logem a ikonou strany než čímkoli jiným a tuto funkci může mít i v příštích volbách,“ zdůrazňuje Zdeněk Zbořil až kultovní význam předsedy TOP 09.
Strana přijde nejen o něj, ale od příštích parlamentních voleb s velkou pravděpodobností i o společnou kandidátku se Starosty a nezávislými, což by mohlo ohrozit její pokračování ve sněmovně. „Pokud by měla budoucnost TOP 09 záviset na těch, kteří se dosud schovávali za Schwarzenberga a Kalouska, byl by to jistě krok k politické bezvýznamnosti. Přepokládám ale, že Miroslav Kalousek je nejen obratný korteš, ale i zkušený ‚lovec lebek‘, které by bylo možné v předních řadách strany předvádět. Ztráta Starostů a nezávislých by mohla být pro TOP 09 stejně bolestná, ne-li významnější, než odchod Karla Schwarzenberga. Starostové a nezávislí se jistě budou snažit vystoupit ze stínu TOP 09 a zřejmě i z ringu permanentního sporu mezi Andrejem Babišem a Miroslavem Kalouskem, protože to by jim mohlo umožnit stát se po případných i ne příliš úspěšných volbách vládní, koaliční stranou,“ domnívá se politolog.
Těžko si připustit představu, že by nejvynalézavější z politiků nevymyslel nějaký tah, který by mu prodloužil život ve sněmovně i v centru pozornosti médií, pro něž by mimo dolní komoru Parlamentu prakticky pozbyl na významu. „Určitě je na co se od Miroslava Kalouska těšit, i když nezapomínejme, že ti další, se kterými se snažil spolupracovat byli jedni hysteričtí, druzí nemastní neslaní. A kdybych si mohl dovolit hádat, což tradičně nerad činím, koho by mohl získat pro volby jako vývěsní štít, myslím, že to bude někdo z nepolitické sféry, třeba z úspěšných podnikatelů, kteří, ač to možná nechtějí veřejně přiznat, vnímají senzitivně úspěch Andreje Babiše. Nebo některý z úspěšných kandidátů na senátora, kteří se už politického dění v České republice účastní. A také příklad prezidentské Kiskovy kandidatury na Slovensku svědčí o tom, že ve střední Evropě mohou být volby až do posledních dnů velkou hádankou,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
První místopředseda TOP 09 také dokázal sám svým řečněním přinutit koalici, aby vzdala pokus prosadit návrh poslance Jana Volného z hnutí ANO na vyšší zdanění hazardu. Když k tomu přičteme, že ODS a TOP 09 se chystají až do konce volebního období bránit schválení elektronické evidence tržeb, zatímco opozice z dob Nečasovy vlády nic takového nedokázala třeba s církevními restitucemi či antisociálními opatřeními tehdejšího kabinetu, nabízí se otázka o schopnosti nynější koalice. „Asi už páni poslanci nejsou schopni se domluvit, protože se jim dobře zahnívá v parlamentním akváriu. A tak jsme svědky omezování schopnosti Poslanecké sněmovny rozhodovat prostřednictvím poslanecké menšiny a současně jejími útoky na chaotické jednání koalice,“ konstatuje politický analytik.
Předseda KDU-ČSL si v diskusním pořadu České televize přisadil i vůči druhému koaličnímu partnerovi, když uvedl, že při řešení problému uprchlíků zaspalo Ministerstvo vnitra i Ministerstvo zahraničních věcí, které vede sociální demokracie. Tím vyloudil úsměv na tváři Petra Fialy, jenž Bělobrádkův postoj okomentoval slovy: „Vítám lidovce v opozičním táboře“. „Pokud se pan Bělobrádek rozhodl flirtovat s ODS, možná, že mu to někdo při jeho cestách do zahraničí poradil. Ale měl by si být jistý, že mu radí dobře. Pokud pan Bělobrádek uvěřil, že se rozpad koalice blíží, nedělá dobře. Malých stran s koaličním potenciálem se do voleb objeví ještě několik a osud TOP 09 a možná i ODS se nezdá být nadějný,“ myslí si politolog.
Začal také soud o privatizaci OKD z roku 2004, při které měla státu vzniknout škoda před sedm miliard. Jsou v něm obžalováni znalec a dva tehdejší zástupci Fondu národního majetku, kteří tvrdí, že cenu dojednali tehdejší ministři financí a průmyslu Bohuslav Sobotka a Milan Urban. „To je jiná než hysterie páně Fialova. Záležitost s OKD, ať už soud dopadne jakkoli, může pohnout soudržností koalice a hlavně bude měsíce živit kritiku ČSSD a koaliční vlády,“ očekává Zdeněk Zbořil.
Popisek: Politolog Zdeněk Zbořil
