Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Za Evropu suverénních národů

$
0
0
J. Kovář
18.12.2017 ČeskéNárodníListy

„Konference nazvané Za Evropu suverénních národů se účastní vedle Marine Le Penové i nizozemský odpůrce islámu Geert Wilders, zástupce severoitalské separatistické Ligy Severu Lorenzo Fontana, představitel rakouské FPÖ Georg Mayer či zástupci podobně zaměřených stran z Británie, Itálie, Německa, Belgie nebo Polska.


Stovky lidí v sobotu protestují proti představitelům evropských protiimigračních a nacionalistických stran z frakce Evropa národů a svobody (ENF), kteří se sjeli na konferenci pořádanou SPD Tomia Okamury. Před Top hotelem Praha na Chodově, kde se akce koná, utvořili uličku hanby a pokřikovali na přicházející účastníky konference.

U zábran rozmístěných před hotelem demonstranti vytvořili uličku hanby a pokřikovali na účastníky konference. Skandovali třeba: „Hanba, hanba” nebo „Styďte se“. K vidění byl třeba také transparent s nápisem: „Nacisti nemají do budoucnosti Evropy co kecat.“

Pokoušeli se také fyzicky znemožnit vstup do hotelu, v čemž jim museli zabránit zasahující policisté. Následně protestující křičeli na účastníky „Fašisti, fašisti!”

Odpůrce konference přišel podpořit i politik KDU-ČSL Hayato Okamura, který je zároveň bratrem předsedy pořádající SPD Tomia Okamury. Z dalších veřejných osobností se protestů zúčastnili například spoluzakladatel Veřejnosti proti násilí Fedor Gál, historik Petr Blažek nebo bývalý velvyslanec Petr Janyška.“

Z článku „Stovky lidí v Praze demonstrují proti Le Penové a Wildersovi. Přišel i Okamurův bratr Hayato“ Novinky.cz

Podle posledních průzkumů je stále asi 60-80 % z českých občanů proti nucené migraci, jíž prosazují bruselští papaláši. Jsme proti jakýmkoliv kvótám. Občané ČR a příslušné ústavní orgány mají právo rozhodovat o tom, kdo se k nám může přistěhovat a žít v republice s námi. Pokud se našly stovky lidí, které demonstrovaly proti protiimigračním stranám, pak je třeba jasně říci, že tato nepatrná menšina, jejíž zanedbatelný hlas umocňují média vším možným způsobem, vlastně kraválovala proti velké většině svých vlastních spoluobčanů.

Mezi tzv. demonstranty byly, jak vyplývá z uvedeného, i členové či stoupenci KDU, jež o sobě kdysi prohlašovala, že je klidnou sílou. Nově je součástí „Demokratického bloku“. Když demokracie, tak demokracie! Co je na počínání kraválistů demokratického? Vždyť vlastně se staví proti velké většině našeho národa a nadto ho uráží různými výrazy, které by se hodily spíše pro označení jich samotných a ne účastníků konference. Demokracie je vláda většiny. KDU dostala výprask od voličů a stala se okrajovou stranou. To je fakt, z kterého by měla vycházet. Většinu by měla ctít. Nikdo ji však nemůže omezoval v aspiracích stát se v budoucnosti novou většinou. Ale způsob, jakým se nyní ukázala, jak jsme přesvědčeni, spíše vede na politický ošklivec. Uvědomí si to alespoň někteří její funkcionáři a povedou stranu jinak, než dokáže současné vedení?

Kraválisté ostře útočí proti i tzv. nacionalistickým stranám. Které to vlastně jsou? Jsou to ve skutečnosti vlastenecké strany či hnutí. Stačí je, jak si myslí kraválisté, pouze označit za nacionalistické a pak po nich začít plivat a házet špínu? Chyba lávky! Těch pár křičících jednotlivců a skupinek nemá žádný patent na rozum, aby mohli vynášet takovéto soudy a autoritativně rozhodovat o tom, kdo je kdo. Svým jednáním spíše oni sami připomínají fašisty a nacisty, než ti, kdož konferují. Uličku hanby vytvořili sami pro sebe, svým řevem a nadávkami. Není sprosťák ten, jemuž nadávají, ale ten, kdo nadává. A my víme, že byli to kraválisté, kdo ruší předem nahlášenou konferenci.

Není to náhodou, že mezi povykujícími jsou lidé z KDU. Tato strana i v nedávné minulosti dokázala svou velikou příchylnost tzv. landsmanšaftu. Její předseda, pan Pavel Bělobrádek, sám sebe označil za sudetského Čecha, jindy pak za Čecha narozeného v Sudetech, a území „politických Sudet“ rozmnožil o celou Šumavu a město Brno. Asi na základě vlastního vnuknutí. A když jsme se ho na uvedené ptali, nic jsme se v podstatě nedozvěděli. Neměli bychom spíše demonstrovat proti takovým výrokům, které se dotýkají republiky i českého národa?

Myslím, že je možné spíše se solidarizovat s konferujícími stranami, tedy i s Okamurou, než s kraválisty. I my se hlásíme k těm, kdož trvají na tom, že Brusel nemá žádné právo nám vnucovat migranty. My sami a naše ústavní orgány o tom rozhodujeme. A nadto i my si myslíme, že Evropa má být svobodným společenstvím svrchovaných a rovnoprávných národních států a nikoliv bruselským superstátem, v němž by dominovalo Německo. Nechceme se stát ani 17. zemí SRN, ani německou ekonomickou kolonií. Láska k vlasti je přirozeným a ušlechtilým citem, za který nemůže být nikdo sankcionován. Jako lidé litujeme ty, kteří o svém čeští neví nebo o něm pochybují.

- - -

Poznámka redakce Nové republiky (vd): 
Mezi organizátory demonstrací protikonferenci protestních vlasteneckých stran Evropy v hotelu Top byl i jakýsi Tomáš Peszyński, člověk, která nám na pražské Staroměstské náměstí chtěl dělat Majdan na ukrajinský způsob. Vzorný to slouha dvojího metru, který uplatňují "elity" EU a USA. Jednou konkurenti v politickém boji jsou fašisté, podruhé banderovští náckové s krví na rukou jsou (či mají pro nás být) vzory hodné následování. A dalším výtečníkem, který demonstroval proti evropským vlastencům byl "český" europoslanec Štětina, známý hecíř banderovců z kyjevského Majdanu 2014.

Rok 2017 v pěti obrazech

$
0
0
Jiří Jírovec
18. 12. 2017
Rok Andreje
Kdyby blbost nadnášela I…
Je pravda, že si mnozí politici natřásali v poslaneckých lavicích peříčka, předjímajíce porážku Babiše a jeho ANO. Nakonec se mnozí z nich stali Dietlovými holubičkami a ze Sněmovny vylítli. Málokterý bude postrádán.
Myšlení některých politiků bylo zatemněno představou, že si rozdělí hlasy, které ztratí Babišovo ANO, když se na tohoto zloducha dostatečně tvrdě udeří.


Pustili se do boje. Napřed verbálně na sjezdech svých stran. Po krajských volbách byl nejvyšší čas. Možná našli návod v jednání prasete Napoleona, který všechny neúspěchy svádí na Snowballa, tedy to druhé hlavní prase ze Zvířecí farmy. Tady všude byl, tohle všechno nám kazí, kvičel Napoleon.

Obvinění Babiše a Faltýnka vedlo k náhlému výronu čestnosti v politice. Se "sprostým obviněným" se nejedná, volá opozice. Ať se pochlapí, odstoupí, očistí u soudu a pak se může vrátit. Oni sami by to jistě tak udělali.

Andrej svůj rok mezi krajskými a sněmovními volbami jasně vyhrál. Ale visí nad ním prokletí, které formuloval sám Cimrman:

"Dokázat se dá všechno, kamaráde, ale to že nejseš fízl, to nikomu nedokážeš."

Rok Bohuslava

Kdyby blbost nadnášela II …

V politice může několik slov změnit úspěch na katastrofu. 

Pouhých pět slov vedlo v roce 1984 k porážce kanadského premiéra Johna Turnera. Jeho vyzyvatel, Brian Mulroney, při předvolební debatě řekl: "You had a choice, sir". Byla to narážka na Turnerovu neochotu zrušit jmenování spřízněných politiků do trafik. Tato lakonická věta vstoupila do historie jako příčina volebního debaklů Liberálů.

Sobotka měl možnost volby.

Mohl odmítnout akce založené na anonymních udáních. Jenže proč by to dělal, když mu (původně anonymní) udání pomohlo odstranit konkurenta Ratha. Veřejnost neví, kdo Čapí hnízdo "prásknul" v Bruselu. Neví se, kdo je Šuman. Jistý novinář Respektu sice avizoval, že jeho identitu zveřejní, ale článek byl zadržen. Patrně nebylo vhodné, aby novinář z Bakalova impéria diskreditoval práci české policie.

Bohuslav nakonec ztratil soudnost, když poslechl, aby odstranil Andreje z vlády (taková pitomost přece jenom nemohla být z jeho hlavy).

S pravděpodobností hraničící s jistotou, lze předpokládat, že v Babišovi měla vzkypět jeho slovenská krev a on, nasratý, stáhne ANO z koalice. 

Jenže to se nepovedlo. Andrej totiž prohlásil, že by byla škoda rušit tak úspěšnou vládu, takže neodstoupí. Nechá se presidentem odvolat, pokud to dojde tak daleko. 

Bohuslav rychle zjistil, že umění odstraňovat protivníky ve vlastní straně není snadno přenositelné za dveře Lidového domu.

Existuje ještě další promarněná příležitost. Premiér mohl říct: 
"JÁ a MOJE vláda jsme byli velice úspěšní. Byla to MOJE VLÁDA, která ve spolupráci s ministrem financí, našla prostředky pro zvýšení mezd, důchodů …, atd". 

Neudělal to a k jeho úděsu se preference ČSSD posunuly směrem ke katastrofě. A následovalo další zoufalství. Jan Birke, po zádech poplácávaný garant volebního vítězství, byl "zmizen" a ve straně vznikl nepříliš důvěryhodný triumvirát. 

Pak již zbýval pokus utnout sani dvě hlavy jednou ranou. Nelze dokázat zda šlo o účel nebo "jen" o mizernou práci zástupců a policie (ta se rok a půl babrala s jednoduchým Čapím hnízdem). Možná jednou někdo promluví, v Česku se všechno vykecá. OLAF prý vyšetřuje, ale možná hlavně to, jestli ti Češi nejsou náhodou blbí, že si dělají ostudu kvůli zanedbatelným 50 mega.

Antibabišovci se ovšem zaklínají důvěrou k policii, zástupcům a soudcům. Pouhé zmínění dvou slovíček (cui bono) je považováno za snahu podkopat český soudní systém. 

Vzniklá situace má kupodivu jednoduché řešení: Stačí aby Ústavní soud určil, že poslance není možno vydat světské moci po dobu trvání jeho mandátu. Tím by odpadla možnost ovlivňovat zákonodárnou moc a s tím i podezření že to policie a ostatní složky dělají. Snahy ovlivnit politickou situaci jsou přece známé a nelze je odbýt poukazem, že to je dávno a dnes je jiná doba.

K tomu lze dodat, že se po jmenování Lubomíra Metnara novým mistrem vnitra objevily v mediích spekulace, že to je Pecinův člověk, že má vazby na Zemana a byl v pohotovostním pluku s Ondráčkem. Je tedy pravděpodobné, že bude kout nějaké pikle. Prý má pochybnosti o vyšetřování Čapího hnízda. To je samozřejmě vážná věc, protože naznačuje, že v přítmí policejní struktury je možné všechno.

Bohuš nic nepochopil a vznesl se vysoko nad hejno potrefených holubiček. 

Rok zmaru

Každá velká idea přináší nevýhodu, která je stejně velká nebo větší než ona idea sama. Přírodní zákon.

Po volbách začala na poli, dávno poničeném pokrytectvím, osobními zájmy a falešnou morálkou, bitva Antibabiš 2.0. 

Původní baráž měla dvě fáze. Jako první přišla hrozba, že sjednocená pravice zamezí ustavení Sněmovny. S ANO nebudeme jednat zaznívalo v předvečer války. 

Když se ukázalo, že by takový krok mohl popudit voliče, zabrousila propaganda do oblasti zvyklostí. Je to pole riskantní, protože zvyky jsou nevymahatelné a navíc není důvod, proč by nemohly vzniknout nové. 

Zvyk prý je, aby vítěz voleb předložil seznamem 101+ hlasů, které jeho vládě přiklepnou důvěru Sněmovny. Jinak řečeno, volební výsledek se má přepéct do koláče, který uspokojí i ty nejhladovější politiky.

Máme tucty politologů a analytiků, ale žádný ještě nepřišel na to, že politik, který je pověřen sestavením vlády, nemůže předem slíbit, že má podporu 101+ poslanců.

Pokud poslanec bere Ústavu ČR vážně, musí jednat podle slibu, jehož třetí a závěrečná věta říká: 

"Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

Pravda, termín "všeholid" je nejasný a do vědomí a svědomí poslance je těžké vidět. Žádný z poslanců ale nemůže předem vědět, kdo bude do vlády nominován a jaký program bude příští vláda mít. Nemůže tedy v této fázi svůj hlas slíbit. 

Námitka ohledně seznamu hlasů byla nahrazena "velkorysostí": ANO vyhrálo volby, to uznáváme a má nárok na pokus sestavit vládu (čti: z toho žádné nebezpečí nehrozí, my mu hlasy nedáme, když se dostatečně semkneme). Když Babiš nedostane důvěru musí mít druhý pokus ODS. 

President zareagoval po svém: Babiš dostane dva pokusy a pak bude třetí pokus, který připadá předsedovi Sněmovny.

Tak se zrodila třetí fronta: Fiala musí získat předsednické místo, aby ODS měla třetí volbu. Zase to nevyšlo. Předsedou se stal Vondráček za ANO.

Demokratický blok zůstal v zákopech a uchýlil se k propagandistickému triku: "My jsme konstruktivní, ale Babiš s námi o vládě odmítl jednat, tak co máme dělat. Slíbili jsme to či ono voličům a nemůžeme je zklamat", říkají. Současně ale chtějí, aby ANO vlastní voliče zklamalo. Dost průhledné farizejství.

V událostech a komentářích ČT se David Borek zuby nehty snažil nepřipustit Patrika Nachera (ANO) k přečtení výroků, které dokazovaly, že ostatní strany s ANO jednat nebudou. <ahref="http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/217411000371211/"> ZDE </a>. Nakonec ustoupil a pořadu dodal alespoň trochu kredibility. Martin Kupka (ODS) a Helena Langšádlová (Top 09), totiž nekonečným opakováním několika frází naplnili definici únavného žvanění.

Kdesi v koutku se zatím krčí hrozba předčasných voleb a s ní nebezpečí, že to voliči těm "konstruktivním" stranám spočítají. Suma sumárum, Babiš asi dostane důvěru ve druhém kole.

Rok sexu

Mě lákaly jen dívčí kozy a přičleněné oblasti. Jiří Dědeček v písni k srpnu 68.

Byla to doba, kdy byl Dědeček mlád a všechno šlo pomalu. Kolik zastávek na cestě tramvají trvalo, než jsme si my kluci troufli dotknout se harasně dívčí ruky na držátku. Kolik týdeníků v kině jsme nevnímali kvůli přemýšlení o tom kdy vzít za ruku holku, když už se uvolila jít do tmy poslední řady a nebo v některých kinech do lóže. 

Byla to doba, kdy jsme si jako kluci mysleli že máme v genech "dobývání", kdežto holky "zdráhání". Žili jsme ilusí vítězů a holky, když byly chytré, nám to nevyvracely. 

Byla to doba, kdy si české holky dokázaly ochránit oblasti našeho klukovského zájmu. 
Byla to doba erotického jiskření. 

Je o tom Nemocnice na kraji města. Jenže: Ina nese vztah s Blažejem hrdě, doktorka Čeňková některé chlapy odráží, některé ne, kdežto její stárnoucí kolegyně Králová zahrává harašení mladým Peterkou do ztracena. Sestra Huňková řeší zkušenost s Cvachem s gracií. Nedělá ze sebe krávu, která nevěděla, co dělá. Dává mu najevo že u ní ztratil glanc, protože jí vyhrožuje obráceným #MeToo: chce o ní rozhlásit, že lezla doktorům do postele.

Byla to doba, kdy teprve pomalu končilo heslo, že je lepší dělat lásku než válku. 

Časy se postupně změnily. S rozevíráním nůžek se začínaly rozevírat i některé ženské nohy. Šlo o celkem jasný pokus přerozdělit bohatství. Správně umístěná kreditka může zakrýt břich i tučný podbradek. 

Sex mocných se postupně dostal do bulváru, ale to byl obchod s informací, který nevedl k vlně protestů dotýkaných žen. Zprávy přicházely a odcházely aniž by vzbuzovaly nadměrnou pozornost. V roce 2013 rychle zapadl výrok Pavla Landovského o Havlovi: "On o sobě tvrdil, že je kurevník, a chodil tam, kam já, protože tam byly vždycky děvky. Ježíš, těch bylo…" 

Havel odešel ze sexuálně uvolněného prostředí na věčnost dřív než ho mohla dostihnout kampaň #MeToo. To by se teď viklaly ideály…

Pokud české ženy přistoupí na hru z USA, budou v nebezpečí zbývající bývalé celebrity, které ještě nedávno dávaly k lepšímu, jak jim holky skákaly do postele.

Nastala doba, kdy muži se muži budou bát dobývat. S rostoucími existenčními starostmi klesá jejich schopnost plnit roli živitelů. "No money, no láska", říkaly kdysi poskytovatelky rozkoše. Peněz není nikdy dost a klesá počet spermií. Kdo by takové chlapy chtěl? Bohatých není zas tolik, aby se dostalo na všechny. I tak jistý komik mezi českými politiky ženy vyzývá, aby je ve vlastním zájmu hledaly.

Nastala doba, kdy na již devastované mužské pokolení dopadá hněv žen. Současné padesátnice žalují chlapy, kteří měli před 30 lety moc a peníze. "Já taky", přiznávají se k hlouposti mládí a nebo ke snaze převaginovat konkurentku. Stěžují si, že z toho nebyla ani role ani vztah. 

#MeToo se možná české kotlině vyhne. Naše ženy byly vždy soudnější než jejich západní protějšky a u nás není tolikpeněz k vysouzení.

Rok Gábiny

Sportovec, ten tvrdej chleba má. Parafráze písně o řidičích.

Gábina je ta mladá, pohledná žena, která výborně lyžuje, umí střílet z malorážky a je ochotna vykonávat svoji práci ze všech sil. Má výtvarné nadání, umí zpívat a hraje na piáno.

Cosi se stalo a tak ji možná již nikdy neuvidíme ležící vyčerpáním v cíli. Několik měsíců ji trápí achilovky a není vyloučené, že přijde o olympijské hry. Nikdo neví proč a co s tím dělat.

Papalášstvo, i to české, chce výsledky. Ty z jara 2017 jsou zapomenuty. Český team ztratil Gábinu bez zjevné náhrady a znervózněl. To se dá pochopit, protože jde o živobytí. 

Pak ale došlo k výměně názorů přes media. A tak se chce říct: Proboha, nechte tu holku napokoji, udělala toho pro Česko dost a dost. Když už jí neumíte pohladit po duši, tak mlčte.

Jen tak dál v Evropě..., Nigel Farage má v tomto projevu pravdu...

Žádní migranti, žádné provize.... Opravdu jsme tak daleko?...

$
0
0
Erik Best
18. 12. 2017    EB
„To, co nám vadilo,“ řekl bývalý ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek z ČSSD minulý čtvrtek v České televizi, „bylo, že jsme věděli, že 90 % migrantů se dostává do Evropy pomocí kriminálních organizací a že zisk, který z toho organizovaný zločin má ... byl odhadován na 6 miliard euro za rok.“ Dodal, že prosakovaly informace, že kontakty organizovaného zločinu sahají i do politických kruhů. 

Zatímco mluvil, začínali evropští lídři opět tlačit na ČR a její východní sousedy, aby přijali kvóty na migranty. „Nikdo, kromě mě, na unijním summitu neřekl, že máme především aktivně bojovat proti pašerácké mafii,“ řekl Andrej Babiš MF Dnes o den později. „A tom nikdo nechce mluvit.“ TV Nova pak Babiš řekl, že pokud nás ostatní členské země v otázce kvót zase přehlasují, bude evropský projekt ještě více ohrožen. Skutečně jsme už tak daleko? Volba mezi ochranou zájmů kriminálních organizací, které profitují z nelegální migrace, nebo kolaps vyzdvihovaného evropského projektu?

PROTI POLITICE STRAHU! (z Ruska?) Trapas sluníček

$
0
0
Radim Valenčík
18. 12. 2017          
Během demonstrace tzv. "levicových" aktivistů při příležitosti setkání zástupců skupiny politických stran "Evropa národů a svobody" (v mainstreamových mediích nazvaném "setkání lídrů evropských protiimigračních stran") se potvrdilo následující:


1. Jedním z nejúčinnějších nástrojů současné globální moci, je demonstrativní používání dvojího metru, a to v nejrůznějších podobách.
2. Kdo nemá trpělivost a odvahu pochopit, jak současná globální moc funguje, stává se její obětí, začíná jí přisluhovat, aniž si to uvědomuje, dokonce má pocit, že činí něco záslužného.
3. Postupně se zapouzdřuje, ztrácí schopnost nadhledu a uvažování v alternativách; ti zvlášť úspěšní v tomto směru jsou pak současnou globální mocí protěžováni, aniž by byli schopni reflexe role, kterou přijali.
4. V důsledku rozpadu jádra současné globální moci (což se projevuje např. hybridní občanskou válkou v USA) ztrácí globální moc svůj vliv, stále zřetelněji se projevuje její destruktivní role, lidé v řadě zemí (a můžeme být hrdi na to, že u nás jsme v popředí tohoto procesu) si začínají podstatu mechanismů fungování současné globální moci uvědomovat a ač různého politického či náboženského přesvědčení se začínají sjednocovat.
5. To, co se mainstreamová media sloužící současné globální moci snaží vydávat za "rozpolcenost"či "rozdělování" lidí v naší zemi je ve skutečnosti proces postupného a historicky zřídkavého sjednocování lidí, tentokrát proti zlu a rizikům hrozícím ze strany současné globální moci, kde se nepočetné skupiny těch, co z různých důvodů globální moci podlehli, dostávají do izolace (a s pomoci mediálního mainstreamu to vydávají za "hrozbu pro naši zemi").
Nádherně to pomohl ilustrovat Jiří Dolejš zveřejněním fotek z demonstrace (mj. s úvodním textem: "Ještě několik fotek z protestů proti konferenci evropských xenofobů v Praze"):
Hlavní heslo:
"Proti politice strachu!"
Tyhle převážně nevědomé poskoky současné globální moci pod vlivem akceptování politiky dvojího metru a následného zapouzdření se ani nenapadne, že každodenně, masívně, intenzívně až hystericky jsme mediálním mainstream strašení Ruskem, že to je skutečná a současně absurdní politika každodenní a masívního zastrašování. Ale proti té se naši "levicoví" aktivisté neozvou. Svou "statečnost" projevují tím, že útočí na ty, kteří se současné globální moci vymkly z pod kontroly a začínají hledat odpovědi na palčivé otázky dneška.
Ať každý posoudí, co je větší nebezpečí, zda migrační vlny vyvolané cílenou destrukcí zemí, jako Libye a Sýrie a následnou ochranou i podporou ilegální (a kontaminované) migrace, nebo Rusko, které má zlomek vojenského potenciálu USA, natož zemí NATO. Mj. Rusko může dnes úspěšně vojensky a z čistě vojenského hlediska zasáhnout jen tam, kde má naprosto zásadní a dlouhodobou podporu místního obyvatelstva ruského původu, což není případ ani Pobaltských zemí, ani naší země.
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5278-proti-politice-strahu-z-ruska-trapas-slunicek.html

Jaroslav Bašta: Přichází doba mrchožroutů?

$
0
0
Jaroslav Bašta
18. 12. 2017     První zprávy
U nás v Čechách k tomu ještě přistupuje odvěká zkušenost s tím, že se dějiny neodehrávají průběžně, ale mají podobu vln, které po obdobích klidu bouřlivě narážejí do života naší země a jejích obyvatel. Neklamným znamením, že se něco takového může zase přihodit, představuje osmička na konci letopočtu. Jen ve dvacátém století jsme to mohli pozorovat v roce 1918, 1938, 1948, 1968, pouze ten osmdesátý devátý se trochu oproti tradici opozdil. Ve snaze tyto záhady vysvětlit, se publicisté občas uchylují k obratu o kruhovém pohybu kola dějin. Optimisté si domnívají, že se pohybuje po spirále neustále směřující vzhůru k lepším zítřkům, realisté vědí, že občas zamíří směrem dolů. 

Nejčastěji v dobách, kdy se sejde několik krizových momentů, což bývá skoro vždy spojeno s klimatickými změnami, po nichž následovala ekonomická a politická nestabilita, která vyústila ve války, revoluce a migraci.

Bohužel, přesně v těchto obdobích plných změn a nejistoty se jako doprovodný jev probíhajících krizí opakovaně objevují iracionální hnutí. Ta se snaží jednoduše vysvětlit nepochopitelné složitosti světa tím, že pojmenují viníky všeho zla. Ve středověku to bylo snadné, protože všichni věřili v existenci Ďábla, takže stačilo pojmenovat jeho pomocníky. Obvykle za ně považovali osoby nebo sociální skupiny, které se odlišovali od majoritní populace. Ti pak byli označeni za čarodějnice nebo čaroděje, a když je obvinili, tak je také odsoudili. Jejich obhajobě nemohl nikdo uvěřit, vždyť to byli ďáblovi agenti.
Moderní doba sice zavrhla Ďábla, ale nahradila ho množinou nepřátel stejného charakteru. Definovaly je různé příznaky – jednou to byl původ a náboženství (nejpropracovanější to měl antisemitismus), podruhé politické názory. V bipolárním světě v dobách iracionality probíhaly soudní procesy s agenty (imperialismu, komunismu, buržoazního nacionalismu atp.), které ve své východní podobě měly několik zásad: tak jako před staletími v čarodějnických procesech, o vině obžalovaných bylo rozhodnuto předem, takže jejich pokusy se hájit, buď nebyly připuštěny vůbec, nebo v očích soudců i veřejnosti potvrzovaly jejich vinu. Obvinění proto mohla být nesmyslná či vágní a jediné, co se opravdu od obžalovaných očekávalo, bylo přiznání a sebekritika. Dokonce i v případech, že proběhlo formálně korektní vyšetřování, i jeho negativní výsledek potvrzoval vinu obžalovaných, protože představoval důkaz jejich rafinovanosti.

Po „odsouzení“ pak všechny provinilce rituálně vymazali z dobových dokumentů, zejména pak fotografií a filmů. Zavržení neušli ani lidé dávno zemřelí. Moje generace zažila závěr tohoto kolektivního šílenství, pak jeho odhalení a zavržení. Až do letošního roku jsem žil v domnění, že jedna historická lekce oběma stranám bipolárního světa bude stačit již navěky. Omyl.

Aniž jsem si všiml, jak k tomu došlo, náhle jsem se ocitl ve světě, kde o výsledcích voleb i v té nejmocnější zemi světa nerozhodují voliči, ale ruští hackeři a trollové šířící dezinformace tak rafinovaně, že jim to nejde dokázat. Nesvéprávní lidé podvědomě naslouchají našeptávání ďábla, který nesídlí v pekle, ale Kremlu a klidně zvolili jeho chráněnce jménem Donald Trump místo andělské Hillary. Nejen v USA, nýbrž také u nás vyrašily jako houby po dešti dezinformační prokremelské weby, které matou hlavu našim občanům a nutí je pochybovat o Evropské unii, liberální demokracii, našich spojeneckých vazbách a vůbec o euroatlantických hodnotách.

Jak toho ti agenti ruského imperialismu dosahují, nám zatím nikdo neřekl. Zato nám dnes a denně vysvětlují, co nemáme číst a sledovat, co si nemáme myslet. Několik nestátních neziskových organizací si udělalo docela výnosný kšeft z toho, že své jinak smýšlející spoluobčany bez důkazů označuje za lháře a agenty nepřátelské moci. Nikdo se nad tím nepozastavil, takže nepochybně bude ještě hůř.

Valí se na nás další pohroma, která se jmenuje „Me too“. Ta nás vrátila do nejhoršího právního marazmu padesátých let, ne-li rovnou do 16. století do dob honu na čarodějnice. Každý, kdo je obviněn ze sexuálního násilí (byť se měl dopustit před desítkami let), je automaticky vinen. Bývalý sovětský prokurátor Vyšinskij se vlastně dočkal rehabilitace. Jeho zásadu, že k odsouzení stačí obvinění a přiznání, hnutí Me too dovedlo k úplné dokonalosti. Obhajoba se nepřipouští, ani přiznání není nutné, takže odsouzeni mohou být i lidé již zemřelí, jako Elie Wiesel. Provinilci se vymazávají z filmů, zbavují se vyznamenání a čestných titulů. Jsem docela zvědav, odeberou-li některým násilníkům i Nobelovu cenu za literaturu. Nepřekvapilo by mě to.

To, že zatím nejsou přeplněná vězení a nehoří hranice s obviněnými, že kromě sebevražd ta kampaň ještě nezabíjí, mě neuklidňuje. Popření jedné z nejstarších zásad práva, že slyšeny by měly být obě strany sporu a vina prokázána, otvírá cestu k tomu nejhoršímu iracionálnímu běsnění. Stejně jako v Evropě v šestnáctém století nebo v období stalinských procesů, ideologické šílenství má svoji vnitřní logiku, která ve svých důsledcích vede ke zlatým časům pro mrchožrouty.

Jiří Baťa: Pane Michale Horáčku,

$
0
0
18. 12. 2017
rozhodl jste se, že budete kandidovat na post prezidenta České republiky. Jako občan, splňující podmínky máte na to právo. Otázka je, zda jste si plně uvědomoval, co nejen kandidatura, ale především samotná funkce prezidenta znamená. Možná jste si to uvědomoval, možná jste to přecenil nebo podcenil. Nebo také jste přecenil sám sebe. Chtít být prezidentem je jedna věc, dopracovat se k funkci a vykonávat ji (a dobře) je věc druhá. Nevím, nakolik jste všechno toto zvážil, ale zřejmě jste se rozhodl bez hlubší analýzy vlastních schopností, jen díky tomu, že jste ambiciózní a bohatý člověk. To ovšem ještě zdaleka není záruka, že budete dobrý prezident.


Pokud občan sleduje Vaše vystoupení v rámci předvolební kampaně, vidí ve Vás silně umanutého člověka plného groteskní euforie, rozšafně, sebevědomě, neřku-li přehnaně sebejistého. Vaše rádoby intelektuální  projevy, lépe řečeno řeči, žvásty,  působící značně přehnaně, namyšleně a falešně, kterými se až úlisně snažíte občany přesvědčit o své jedinečnosti. Především pane Horáčku, Vaše vystupování je před občany plné nadutosti, vychloubačnosti, přehnaného sebevědomí a neskromnosti. 

Neříkáte občanům své představy o eventuální a racionální práci a činnosti funkce prezidenta, ale dáváte především na odiv své ego, svou osobnost, svou výjimečnost, jedinečnost,výraznou individuální odlišnost od všech ostatních, kteří Vám podle Vašich představ, zřejmě nesahají ani po kotníky. Nevím, nakolik jste schopen tyto skutečnosti absorbovat, ale už samotná kandidatura Vám zřejmě značně zatemnila mozek, omezila soudnost a vytěsnila tolik potřebnou skromnost! Vaše předvolební kampaň se v poslední době hodně  zaměřila na osobu prezidenta Miloše Zemana a to přesto, že jste prohlašoval, že osobní invektivy na své kolegy -  kandidáty nebudete používat.


     Dovolím si Vám připomenout Vaše poslední, velmi netaktní, urážlivé, velkohubé prohlášení a sice, žePokud se do druhého kola dostane Miloš Zeman, bude mít jednoho soupeře. Pokud to budu já,namažu si ho na chleba. Když připustím, že by tam mohl mít někdo jiný, tak ho podpořím. Potřebujeme totiž, aby v příštím volebním období nebyl prezidentem Miloš Zeman.To je pane Horáčku, vrchol drzosti a nehoráznosti, čímž jste si s plnou parádou a definitivně zabouchl dveře do Pražské hradu. Vaše hrubá neomalenost se snoubí s nebývalou arogantností na jedné straně, falešnou sebejistotou a suverénností na straně druhé.  Přitom se může stát, pane Horáčku,  že M. Zeman s Vámi vytře podlahu již v prvním předpokoji Pražské hradu. Svou velkohubostí hodně riskujete, ale to už je Váš problém. Chci Vám zde připomenout  několik faktických poznámek k Vašim některým proslovům či vyjádřením z poslední doby:

Prezident nemá být jenom ceremoniální a důstojný, který klade věnce. Musí být aktér, inspirátor a rozžehávat nějaké jiskry. Když to stojí za to je rozfoukat, pak jsou z toho plameny, které nás mohou zahřát a osvítit. Prezident musí být energický, mít za sebou nějaký životní příběh, který ukazuje, že umí bojovat.“ 

 Nebylo by od věci toto Vaše vyjádření blíže vysvětlit, pane Horáčku, neboť to co říkáte jednak přesně kopírujete to, co dělá M. Zemana, který však za takové jednání od svých odpůrců sklízí kritiku a nevděk. Na druhé straně se musím také zeptat, zda jste přesvědčen (ýe o tom vůbec pochybuji, že?), zda jste schopen to dokázat navzdory nepřízni situace nebo nesouhlasu politické scény. Protože se může stát, že na jedné straně budete „rozžehávat“ nějaké jiskry, na druhé straně pak budete muset nutně hasit plameny svých slov.


Většinu života jsem prožil v totalitním systému, posledních dvacet let z toho ještě v okupované zemi. Byli jsme poníženi okupací a s tím se strašně těžko žilo. Neměli jsme dostatek v ničem, materiálně ani duchovně. Bylo obtížné sehnat knížky, které jsme si chtěli přečíst. Nemohli jsme svobodně mluvit ani se sdružovat.“Popisujete svůj „dramatický“ život v době totality, nebo mluvíte všeobecně? Pokud jde o Vás, muselo se Vám opravdu jako vekslákovi žít strašně těžko, jistě jste musel dost strádat materiálně i duchovně, zvláště pak při shánění knížek, které jste tak chtěl číst zřejmě v souvislosti s Vašim studiem na UK, odkud jste byl pro zfalšování výjezdní doložky do USA vyhozen. Doufám, že se Vám sen splnil po hadrové revoluci a že jste si potom mohl svobodně koupit oněch 20 tisíc knih, kterými se tak neskromně pyšníte. Mimochodem, kolik jste jich přečetl? Bude jich alespoň sto? A což teprve ta hrůza, když jste nemohl svobodně mluvit a sdružovat se. Vy že jste nemohl mluvit, sdružovat se? Tak to Vás opravdu lituji, že při výkonu svého povolání „veksláka“ jste si nemohl s nikým pokecat, s nikým se sdružovat, být a žít jako „kůl v plotě“. Ale už je to lepší, že?


     Neopomněl jste si také rýpnout, resp. kopnou do prezidenta Zemana v případě jeho jisté náklonnosti k Rusku.  „V Rusku je Miloš Zeman častým hostem a zároveň působí Rusko přímo u prezidenta Zemana na Hradě, protože hned    ve vedlejší kanceláři sedí Martin Nejedlý, prodloužená ruka Kremlu.“ Nebudu komentovat tento stupidní výrok, ale zeptám se  Vás, pane Horáčku, jakou roli a politiku vůči Rusku, resp. Číně byste zaujal v případě, že byste byl  (nedej bože) zvolen prezidentem? Tvrdíte, že „Prezident našeho státu je (měl by být) prvním    z těch, kdo může a má přispět k tomu, aby naše spory nepřesáhly meze plodného vzájemného vyjednávání. Přejeme si, aby hlava státu stála nad stranami, nikoho neprotežovala a nikomu se nemstila. Chceme, aby prezident přispíval k dobré pověsti naší země jako spolehlivého partnera svých spojenců a toto spojenectví neoslaboval v zájmu těch, kteří našimi spojenci nejsou!“


     Z těchto slov lze vyvodit, že ne tak úplně byste byl (jestli vůbec) nestranným a nadstranickým prezidentem, protože pokud nechcete nikoho protežovat , jak potom chcete  přispívat k dobré pověsti naší země jako spolehlivého partnera svých spojenců a toto spojenectví neoslabovat v zájmu těch, kteří našimi spojenci nejsou!“Jinými slovy, budete servilní a solidární vůči našim západním zemí, protože to jsou spojenci, zatímco byste přehlížel a neakceptoval potřeby spolupráce např. s Ruskem, Čínou atd., protože to podle Vás jednak přesáhlo meze plodného vzájemného vyjednávání, notabene by to zřejmě neprospělo dobré pověsti naší země!


     Na otázku občanů, v čem by byla pro Vás jako prezidenta, nejtěžší spolupráce, jste řekl: „Neřeším to takto. Prezident má být úplně nezávislý. Má být protiváhou všem, kdo by chtěli moc zneužít a šli by za hranice toho, co jim náleží v našem prostoru. Kde je systém vah a protivah a nic nesmí být příliš mocné. Prezident by tohle měl hlídat a já to hlídat budu umět. Strávil jsem mnoho let v herním prostředí a poznám falešné hráče. Umím tuhle jejich hru ukončit. Můžete se spolehnout, že to budu dělat.“  Většího hubu nevymáchanou a chvastouna než jste Vy, pane Horáčku, v Česku už sotva nejdeme. Kdybyste byl někde v cirkusové manéži, vystupoval jako kouzelník Habakuk, tak bych Vám snad věřil, protože v práci kouzelníků je spousta fíglů a ty neumí každý. Jak ale chcete uhlídat systém vah a protivah bez toho, že tam není nic mocného, tak to by nedokázal ani zmíněný Habakuk. Jak ale možno zříti,  Vy to dokážete už jen proto, že jak říkáte, máte za sebou zkušenosti z rolí veksláka a hazardního hráče a že se tedy v lumpech vyznáte.

      A vy se řadíte kam, pane Horáčku, mezi ty čestné, slušné, poctivé, neprofláknuté, nebo ty, které jste schopen identifikovat, protože poznáte falešné hráče? Nebo také jinak: myslíte, že Vám uvěří tolik lidí, aby Vám dali hlas a vy porazil Miloše Zemana? Pokud věříte na zázraky a na svoje silná, namyšlená a především nevěrohodná slova, pak jste buďto blázen, nebo si děláte  z občanů dobrý den.  Mohu Vás však ujistit, pane Horáčku, že ani jedno ani druhé Vám popularitu ani šance na úspěch v prezidentských volbách  nezajistí, spíše si jimi kopete vlastní hrobeček.


    Ale nezoufejte, pane Horáčku, stále máte šanci o trůn bojovat. Za dalších pět už jednak nebude Vámi nenáviděný M. Zeman kandidovat, budou ale jiní kandidáti, jiné „bojové“ podmínky, možná budete mít i více šancí. To ovšem za předpokladu, že ještě za těch pět let „dospějete“, přehodnotíte své nezkrotné ego, potlačíte své charakterové negativa, dáte více na objektivní realitu života společnosti a dáte více na rozum občanů, které dnes považujete za hlupáčky po kterých chcete, aby uvěřili Vašim falešným proklamacím, jak bude všechno jinak, jak se všechno změní, až Vy budete prezidentem České republiky. Toho bych se právě obával a dnes alespoň za sebe říkám, že Nepotřebujeme totiž, aby v příštím volebním období byl prezidentem Michal Horáček!“. Pokud Vám to něco připomíná pane Horáčku, pak  ano, je to parafráze na Vaše velkohubé štěkání o nutnosti nezvolení M. Zemana prezidentem! A věřte, budete mít smůlu, vlastně už ji máte. Smiřte se s tím!

Přeji všechno dobré, žijte krásně jako dosud, ale na funkci prezidenta zapomeňte!

Jiří  Baťa , občan ČR

MSNBC: McFaula šokoval Trumpův telefonát Putinovi - neslouží to zájmům Ameriky

$
0
0
18. 12. 2017       zdroj
Telefonát Donalda Trumpa Vladimíru Putinovi šokoval bývalého velvyslance v Rusku Michaela McFaula. Jak řekl samotný politik ve vysílání MSNBC, ruský vůdce umí výborně manipulovat Trumpem prostřednictvím lichotek: pochválil amerického prezidenta za úspěchy v ekonomice, čímž vyprovokoval telefonický hovor, který "neslouží zájmům USA".


Už jsme nadhazovali tuto otázku, ale chci se vás zeptat: co si myslíte, když vidíte, jak snadno Vladimír Putin manipuluje Donaldem Trumpem? Včera v Rusku řekl o něm a americké ekonomice cosi příjemného. A dnes ráno se Donald Trump probudil, neinformoval se o zdraví Johna McCaina či o návrhu zákona o daních nebo o čemkoli jiném, telefonuje Vladimírovi a děkuje mu za jeho slova chvály o ekonomice. Co se to děje?

Michael McFaul, bývalý americký velvyslanec v Rusku: Přesně to, co jste právě řekl. Vladimír Putin ví, že pokud bude říkat o Trumpovi líbivé věci, dostane stejnou odpověď. Začalo to již tehdy, když kandidoval na prezidenta. Byl jsem šokován, že se tento rozhovor konal. Hodně jsme mluvili o referujících a pracovnících rozvědky, kteří přinášejí prezidentovi denní přehled zpráv zpravodajských služeb, existuje však také Rada národní bezpečnosti a poradce pro národní bezpečnost, byl jsem na tomto postu po dobu tří let. Takový telefonický rozhovor se připravuje, stejně jako se připravuje seznam otázek, které mají být projednány. Kromě toho poradce pro národní bezpečnost Herbert McMaster Trumpovi radí, zda je moudré, aby takový telefonát proběhl či nikoliv.

Podle mého názoru neslouží toto zavolání národním zájmům Ameriky, v každém případě v té podobě, v níž jsme se o něm dověděli. Takže tomu musí (administrativa - InoTV) věnovat pozornost. Stejně jako skutečnosti, co prezident čte v příslušném přehledu zpráv zpravodajských služeb. Přece jen je (McMaster - InoTV) také zodpovědný za instruktáž prezidenta o hrozbách národní bezpečnosti pro Spojené státy americké.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
Článek byl opublikován 15.prosince 2017.


Putin poděkoval Trumpovi za informace CIA, které pomohly zabránit teroristickému útoku v Petrohradě

$
0
0
18. 12. 2017    zdroj
Ruský prezident ujistil vůdce USA, že Rusko je také připraveno předat údaje o možných teroristických hrozbách.Prezident Ruska Vladimír Putin v neděli večer zatelefonoval prezidentovi USA Donaldu Trumpovi a poděkoval mu za to, že Ústřední výzvědná služba USA (CIA) předala RF informace, které pomohly zadržet teroristy, kteří připravovali výbuchy v Kazanském chrámu v Petrohradě a na jiných veřejných místech města. Sdělila to tisková služba hlavy Ruska.


"Prezident Ruska poděkoval svému americkému protějšku za informace CIA, které pomohly nalézt stopu, lokalizovat a zadržet skupinu teroristů, kteří připravovali výbuchy v Kazanském chrámu v Petrohradu a také na dalších veřejných místech ve městě", uvedla tisková služba.

Telefonický rozhovor se konal z podnětu ruské strany, dodala tisková služba.

Podle ruského vůdce byly tyto informace natolik dostačující, že bylo možné zločince vypátrat a zatknout. Putin požádal svého amerického kolegu, aby předal poděkování řediteli CIA a operačním pracovníkům zpravodajské služby USA, kteří byli s to informace získat.

Také Trumpa ujistil, že pokud ruské speciální služby získají informace o teroristických hrozbách vůči USA, pak "je bezpodmínečně a okamžitě předají americkým kolegům prostřednictvím partnerských kanálů", dodala tisková služba.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Petr Žantovský: Příběhy s otevřeným koncem. Díl 48 - Jak na Kavčích horách pohřbili českou demokracii

$
0
0
Petr Žantovský
19. 12. 2017  ParlamentníListy


Konec prvního roku nového milénia, tedy roku 2000, přinesl do české politiky a společnosti událost, která na dlouhý čas, vlastně až do dnešních dnů, ovlivnila, a řekněme rovnou: poškodila vše, čeho jsme společně od roku 1989 dosáhli. Ta událost je nemístně eufemisticky označována jako „krize v České televizi", nebo jednoduše „televizní krize“.


Pomyslný výstřel z tehdejší Aurory zazněl 19. prosince toho roku. V ten den Rada ČT po pouhém týdnu od odvolání předchozího ředitele ČT Chmelíčka zvolila novým ředitelem veřejnoprávní televize Jiřího Hodače. Volba proběhla sice podle zákona, ale jistá část televizních zaměstnanců ji odmítla akceptovat. Obsadili televizní prostory v Praze na Kavčích horách, zahájili okupační stávku, nepouštěli právoplatné manažery na „své“ území a produkovali nelegální vysílání. V něm podávali vykonstruovaný příběh politických zásahů, které údajně ohrožují jejich svobodu slova. Krize vykulminovala dokonce až v úplné vypnutí signálu ČT v průběhu vánočních svátků. Lépe si to věru herojové z Kavčích hor načasovat nemohli. Z celého kataklyzmatu obvinili ředitele Hodače, svolávali tisícové demonstrace do centra Prahy, pracovali usilovně na tom, aby si získali sympatie veřejnosti, a zároveň nahnali strach politikům.

Právě ti jsou totiž nejslabším článkem veškerého mediálního dění. Podléhají paranoidní představě, že nedostatek přízně ze strany médií je může ohrozit v jejich politické kariéře, a proto se snaží, co jen to jde, jít novinářům ve všem na ruku. Uvědomme si: mluvíme o roce 2000, kdy téměř neexistovala žádná vlivotvorná internetová média a kdy četnost výskytu politika na televizní obrazovce byla chápána jako výraz jeho významu a důležitosti. Právě na to vsadili protagonisté televizní rebelie, a udělali „dobře“. Politici nakonec před jejich jednoznačně protizákonnou aktivitou kapitulovali, ředitele Hodače de facto donutili k rezignaci a ponechali Českou televizi bez dalšího vzbouřencům. Tehdy to nejpřesněji vyjádřil Karel Schwarzenberg. Řekl totiž: „Česká televize patří těm, kdo v ní pracují.“

Jan Ruml si nese do velína Zpravodajství ČT spacák. Při "privatizaci"ČT mu sekunduje Michael Žantovský
 
 
Leč vraťme se v této vzpomínce na 17 let starou událost k jejím skutečným příčinám a souvislostem. Samotná volba ředitele Hodače byla pochopitelně jen záminkou. K událostem, které poté nastaly, se schylovalo už delší dobu. V půli 90. let docházelo ke stále se zostřujícímu napětí mezi tehdejším prezidentem Václavem Havlem, jehož představa „nepolitické politiky“ byla postavena na konstrukci vlády nikým nevolených elit (samozřejmě v čele právě s ním), a tehdejším předsedou vlády Václavem Klausem, který (navzdory všemu, co by se v jeho politické dráze dalo podrobit kritice) jednoznačně reprezentoval na volební proceduře založenou pluralitní demokracii. Kromě toho, že se negativně vyvíjel jejich vzájemný osobní vztah, pro nějž je slovo „nevraživý“ snad až přílišnou zjemnělinou, šlo především o srážku hodnotovou. Mezi elitokracií (s až monarchistickými prvky) a zastupitelskou demokracií není prostor pro průnik.

Proto došlo ke komplotu uvnitř Klausovy ODS ve spojení s členy dalších stran a pod taktovkou Havlovou, čehož výsledkem byl tzv. Sarajevský atentát, o němž jsme psali již dříve. Nicméně navzdory přání a očekávání Havla a jeho spojenců tento komplot nevygumoval Klause z politické mapy, naopak, spíše jej svým způsobem posílil. Klaus uzavřel s volebním vítězem, šéfem sociální demokracie Milošem Zemanem tzv. opoziční smlouvu, specifickou formu velké koalice, díky níž tyto dvě strany garantovaly (v součtu cca 60% podporou z voleb v červnu 1998) politickou stabilitu a umožnily vcelku hladký ekonomický rozvoj.

To samozřejmě bylo solí v očích poražených stran, zejména lidovců a Unie svobody, a především opět prezidenta Havla, jehož sen o všemocném postavení v čele poslušných politiků snaživě realizujících jeho nápady vzal za své. Proto se celé čtyřletí „opoziční smlouvy“ objevovaly rozmanité (prý) občanské aktivity (Impuls 99, Děkujeme odejděte, Cesta změny atd), jejichž cílem bylo narušovat relativně klidný běh věcí ve státě, vnášet permanentní revoluční, přesněji řečeno rozvratné nálady, a tento neklid připisovat lídrům „opoziční smlouvy“, Klausovi a Zemanovi.

Nejdramatičtěji tyto snahy kulminovaly právě v onom prosinci 2000. Již mnoho měsíců před ním bylo ovšem možno zaznamenat řadu aktivit, obvykle charakterizovaných jako „dělostřelecká příprava“. Asi nejvýznamnější byl uspořádání nátlakového shromáždění s názvem ČT – věc veřejná. Zástupci některých kruhů zevnitř televize (od politicky motivovaných novinářů po producenty zainteresované na zaběhaných penězotocích mezi externími tvůrci a osobami, zajišťujícími pro ně uvnitř ČT dobře placené zakázky) svolali desítky politicky spřízněných sympatizantů „proti-oposmluvní“ ofenzívy. Součástí tohoto – nebojme se to říci: spiknutí - byli významní politici z volebně neúspěšných stran. Společně tak nastolili agendu výmluvně nazvanou opět ČT - věc veřejná. Navodili dojem, že Česká televize se ocitá v jakémsi ohrožení ze strany opozičně-smluvní politiky, a s tím tedy je ohrožena svoboda slova v naší zemi. Nebylo to špatně vymyšleno, však také to minimálně dramaturgicky, ne-li přímo režijně zezadu zajišťoval bývalý dramatik Havel.

Dnešní "majitelé"  ČT - nikým nekontrolovatelní a nikomu se nezpovídající manipulátoři, dezinformátoři, cenzoři a spindoktoři.


Hrdinové i padouši byli veřejně označeni, předmět budoucího boje rovněž, teď už se čekalo jen na tu Auroru. Bohužel, ke škodě všech byli autory onoho výstřelu právě zástupci oposmluvních ODS a ČSSD, kteří po odvolání ředitele Chmelíčka prosadili naprosto nestandardně krátký (jen týdenní) termín konkursu na Chmelíčkova nástupce. Tím samozřejmě přiživili dedukce, že zvolení Hodače bylo předem připraveno a konkurs je jen formální. Těžko se dnes prokazuje kladná či záporná interpretace tohoto dilematu, co je ale nesporné, je, že šlo o nepředstavitelně hrubou politickou chybu. Dá se vysvětlit jedině hloupostí politiků, kteří nedohlédli možných následků a podcenili sešikované vzbouřence číhající na příležitost. Oni sami jim ji nabídli na stříbrném podnose. I kdyby byl Jiří Hodač ukován ze zlata, v takto nastavených podmínkách neměl sebemenší šanci v té roli obstát a Rada ČT mu jeho zvolením učinila službu vpravdě medvědí.

Další sled událostí přelomu let 2000 a 2001 byl už několikrát popsán (sám autor těchto řádků o tom vydal poměrně rozsáhlý spis, kde uveřejnil poprvé- a také zatím naposledy v takové kompletnosti – všechny nejdůležitější okolnosti celé akce). Tedy jen stručně: Zaměstnanci zpravodajství České televize vyhlásili nesouhlas s volbou Hodače (a s ním i jeho nejbližších spolupracovníků, zejména ředitelky zpravodajství Jany Bobošíkové) a odmítli s ním jakkoli kooperovat. Tzv. krizový výbor to zdůvodnil tak, že prý „ Hodačovu volbu považují za netransparentní a neprofesionální, a proto jej nebudou respektovat.“ Obsadili budovu zpravodajství, kam za nimi docházeli politici Havlova tábora (Ruml, Pilip, Buzková a další, přičemž dva prvně jmenování byli hlavními aktéry „Sarajevského atentátu“, nezapomínejme). Zde vzbouření redaktoři vytvářeli na obvyklé technicky profesionální úrovni své zpravodajství, zatímco oficiální vedení pod dirigencí Jany Bobošíkové bylo odříznuto od technických prostředků a produkovalo od 24. prosince 2000 do 9. ledna 2001 jednoduché improvizované vysílání, které většinou nemohlo svým zpracováním formálně konkurovat nelegálním zprávám vzbouřenců. Na způsobu přenosu pak záviselo, že  ...   .... ... ....celý text najdete zde

Návrh programového prohlášení vlády

$
0
0
Dne 18. prosince 2017 schválila vláda Andreje Babiše Návrh programového prohlášení vlády České republiky a pověřila premiéra jednáním o tomto návrhu se sněmovními stranami.


Obsah


Finance a hospodaření státu

Prioritami Ministerstva financí budou zjednodušení a elektronizace daňového systému, přičemž se v maximální možné míře budeme zasazovat o přesun komunikace s finančním úřadem do online prostředí, zavedení nových účinných postupů při správě daní mezinárodních korporací a efektivní sestavování a plnění státního rozpočtu.

Klademe důraz na zvyšování investic a efektivní čerpání zdrojů na investice z EU. Budeme podporovat nárůst důchodů a také platů u vybraných profesí, například u pedagogů a pracovníků v sociálních službách. Budeme prosazovat efektivní řízení provozu s péčí řádného hospodáře za použití centralizace nákupů a řízení nákladů.

Budeme podporovat dlouhodobý hospodářský růst a usilovat o vyrovnaný státní rozpočet. Ctíme pravidlo, že případný deficit musí být nižší než výše investic. Rovněž budeme dlouhodobě stabilizovat státní dluh ve vztahu k HDP a udržíme ho na nízké úrovni.

Prosazujeme stabilní a předvídatelné daňové prostředí. Změny soustavy daňových zákonů budou prováděny pouze několika málo souhrnnými novelami za volební období, a to s dostatečným odkladem účinnosti. Všechny nové IT systémy budou před ostrým spuštěním uživatelsky testovány. Cílíme na zajištění rovných a spravedlivých podmínek pro práci a podnikání a nezvyšování daňové zátěže.

Zrušíme superhrubou mzdu u daně z příjmů fyzických osob a navrhneme novou sníženou sazbu 19 % z hrubé mzdy. Stávající solidární zvýšení daně zachováme zavedením sazby 24 % z hrubé mzdy. Umožníme podnikatelům uplatnit odpočet od základu daně ze samostatné činnosti ve výši tří čtvrtin jimi odvedených pojistných ve vztahu k samostatné činnosti. 

Realizujeme projekt MOJE daně s cílem zjednodušit správu daní a daňový systém. Spustíme internetový daňový portál, který zajistí ucelený přehled o daňové historii poplatníka, umožní podání při správě daní a bude nabízet „předvyplněná daňová přiznání“.

Ctíme princip daňové neutrality. Zajistíme revizi a sloučení daňových výjimek a budeme bránit zavádění dalších, což vytvoří prostor pro plošné snížení daňové zátěže. Prosadíme návrh nové koncepční zákonné úpravy daní z příjmů, která rekodifikuje zdaňování a zpojistňování příjmů s cílem zjednodušit daně a eliminovat daňové distorze. Proces rekodifikace příjmových daní zakončíme přípravou integrovaného systému správy daní a pojistných, který umožní placení příjmových daní a odvodů na jednom místě.

Zajistíme novely právních předpisů upravujících daňový proces s cílem zjednodušit systém správy daní, posílit právní jistoty a snížit administrativní zátěž na straně správce ve výši, kterou daňový subjekt tvrdil v daňovém přiznání, koncepční řešení problematiky daňových odpočtů ve prospěch daňových subjektů, revize kontrolních postupů a revize systému sankcí.

Prosadíme zařazení dalších plnění ze základní sazby 21 % nebo první snížené sazby 15 % do druhé snížené sazby 10 %, a to zejména v případě:

  • stravovacích služeb a podávání nápojů s výjimkou alkoholických nápojů a tabákových výrobků,

  • točeného piva podávaného v rámci restauračních a cateringových služeb,

  • řezaných květin,

  • vodného a stočného,

  • služeb s vysokým podílem lidské práce, mezi něž patří opravy obuvi a kožených výrobků, opravy kol a oděvů, kadeřnické, kosmetické a podobné činnosti, domácí péče o seniory, domácí péče o děti, úklid v domácnostech a čištění oken v domácnostech.

Po důkladném vyhodnocení fungování systému elektronické evidence tržeb navrhneme změny zákona o evidenci tržeb s cílem zachovat funkčnost tohoto nástroje při současném snížení nákladů soukromého sektoru. Bude prověřeno a případně navrženo vyjmutí z povinnosti evidovat tržby pro fyzické osoby se stanovenou paušální daní a s nízkými ročními příjmy do určité výše, která bude stanovena na základě dalších podrobných analýz. Novelou zákona o evidenci tržeb rovněž plně zohledníme závěry vyplývající z nálezu Ústavního soudu ze dne 15. prosince 2017, kterým byla zrušena některá ustanovení zákona o evidenci tržeb.   

Budeme podporovat rozvoj sdílené ekonomiky a sdílených služeb a na domácí i zahraniční úrovni prosazovat efektivní organizační či legislativní řešení problémů spojených s nelegální konkurencí ze strany subjektů využívajících tuto oblast k dosahování zisků. Za účelem efektivní správy daní budeme prosazovat zejména odstranění informačního deficitu správce daně ve vztahu k některým transakcím probíhajícím přes internetové platformy v dané oblasti.

Budeme pokračovat v boji proti daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování. Budeme rovněž podporovat uzavírání další smluv o zamezení dvojímu zdanění. Na úrovni EU budeme prosazovat opatření, která povedou ke zvýšení efektivity boje proti daňovým únikům na dani z příjmů právnických osob a na DPH a při implementaci těchto opatření budeme prosazovat, aby byla využitelná stejnou měrou pro zahraniční i domácí subjekty.

Dále přehodnotíme systém daňových investičních pobídek.

Zavazujeme se aktivně podporovat pracující rodiny s dětmi prostřednictvím daňových slev.

Mezi zásadní důvody, proč v následujícím období nechceme usilovat o přijetí Eura jako společné měny, patří ztráta vlastní měnové politiky a nedokončený proces nominální a reálné konvergence k eurozóně, který by při zafixování kurzu přinesl náklady v podobě inflace vedoucí ke znehodnocení úspor občanů. Samotné přijetí společné měny by také v nejbližší době znamenalo povinnost pro Českou republiku vložit do Evropského stabilizačního mechanismu řádově desítky miliard korun s tím, že související podmíněné závazky by mohly následně dosáhnout stovek miliard korun. Na probíhající diskusi o prohlubování hospodářské a měnové unie v EU se nicméně budeme aktivně podílet v nejvyšší možné míře s důrazem na důsledné dodržování a vynucování rozpočtové odpovědnosti především na úrovni jednotlivých členských států.

Budeme pokračovat v centralizaci evidence a správy nemovitého majetku státu a zasadíme se o zefektivnění procesu prodeje nepotřebného majetku. Budeme usilovat o vybudování a provoz transparentního elektronického prodeje majetku státu.

Vláda připraví efektivní a hospodárné řešení rozmístění státních zaměstnanců, které spočívá ve výstavbě nového administrativního komplexu, který by nedostatek ploch vyřešil.  Výsledkem bude ukončení nájemních vztahů a s tím spojená eliminace nájemného, eliminace vysokých výdajů na provoz a údržbu administrativních budov, stejně tak jako vysokých investic do stávajících energeticky náročných budov. Lokalita byla vybrána ve spolupráci s hlavním městem Prahou tak, aby se administrativní komplex stal přirozenou součástí města.

Na území hlavního městy Prahy stát hradí nejvyšší poměrnou část na nájemném a na výdajích za provoz a údržbu z celé České republiky. V Praze státní instituce platí za své umístění téměř 400 milionů korun ročně na komerčním nájemném, což představuje více než polovinu nájemného placeného v celé České republice. Stát má v Praze dlouhodobě výrazný nedostatek vhodných kancelářských ploch ve státních budovách a současně hrozí výrazné investiční výdaje do stávajících technicky i morálně zastaralých státních budov. 

Provedeme komplexní vyhodnocení aplikace nové regulace hazardních her přijaté v roce 2016 a na základě získaných poznatků případně navrhneme změny, které zajistí efektivní regulaci a správu daně z hazardních her.

Budeme podporovat rozvoj finančního trhu a posilování jeho odolnosti. Zaměříme se rovněž na ochranu práv spotřebitelů finančních služeb a rozvoj finančního vzdělávání.

Budeme dále bojovat s lichvou regulací nákladů spojených se sjednáváním úvěru. Budeme sledovat, zda při aplikaci nového zákona o spotřebitelském úvěru je náležitě chráněn spotřebitel, a budeme provádět pravidelné konzultace s orgánem dohledu – Českou národní bankou.

V rámci podpory exportu zreformujeme fungování České exportní banky (ČEB), Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP) a zásadně zvýšíme jejich efektivnost. Dále vytvoříme novou strategii pro Českomoravskou záruční a rozvojovou banku (ČMZRB), s cílem podpory malých podnikatelů a startupů.

Sociální politika a zaměstnanost

Pozitivním výsledkem sociální politiky státu je výjimečně nízká míra chudoby, dokonce jedna z nejnižších mezi evropskými zeměmi. Toto postavení České republiky chceme nejenom zachovat, ale chceme se zaměřit na skupiny obyvatel, které se dlouhodobě pohybují na hranici chudoby nebo v její blízkosti. Zlepšíme podmínky pro život těm, kteří si je sami zlepšit nemohou. Pomůžeme těm, kteří se přechodně ocitli v nepříznivé sociální situaci.  Nedopustíme však, aby se závislost na pomoci státu stala životním stylem pro práceschopné lidi. Práce úřadů bude směřovat k zajištění individuální účinné pomoci.

Zasadíme se o zlepšení podmínek života seniorů, zabráníme jejich diskriminaci v jakékoli podobě v přístupu k práci, ke vzdělávání, ke všem typům služeb, k volnočasovým aktivitám k aktivní účasti na veřejném životě. Všemi způsoby budeme prosazovat návrat úcty a respektu ke stáří a zasadíme se o zvýšenou právní ochranu seniorů.

Připravíme a prosadíme novelu zákona o důchodovém pojištění, která zvýší základní výměru důchodu na 10 % průměrné mzdy. Tím přispějeme ke zvýšení životní úrovně lidí s nízkými důchody, kde základní výměra tvoří významnou část důchodu, aniž by byl narušen princip zásluhovosti. Zachováme pravidla pro valorizaci navázanou na růst mezd a index spotřebitelských cen. Novela zákona o důchodovém pojištění upraví navýšení důchodu o 1000 Kč lidem, kteří dosáhnou věku 85 let. Připravíme návrh na dřívější odchod do důchodu pro zaměstnance pracující v náročných profesích.

Sestavíme odborný pracovní tým pro důchodovou reformu, který zhodnotí dosavadní návrhy, aktuální situaci a předpokládaný vývoj a předloží návrh řešení, které zachová stávající nároky, definuje standard plošného zabezpečení ve stáří na principu solidarity, posílí princip zásluhovosti a bude motivovat lidi v aktivním věku, aby využívali podporované formy individuálního zajištění na stáří. Návrh zachová výhody stávajícího systému, jako jsou stabilita a vysoká míra právní jistoty, nízká nákladovost, profesionalita a veřejnosprávní záruky při správě pojistného a zároveň oddělí správu příjmů a výdajů důchodového pojištění od státního rozpočtu. Systém nastavený reformou musí být stabilní, srozumitelný a finančně zajištěný, proto bude změna realizována v podobě, která si získá širokou politickou a společenskou podporu.

Nastavíme pravidla pro tvorbu sítě sociálních služeb s cílem zajistit kvalitní, včasné, místně i finančně dostupné služby ve skladbě požadované klienty. Důraz budeme klást na rozvoj služeb, které umožní klientům co nejdéle žít v domácím prostředí. Zároveň definujeme standardy a podmínky jednotlivých služeb, které budou východiskem pro spravedlivé a řízené financování včetně pravidel spolufinancování a úhrad. Financování sociálních služeb bude vyvážené, vícezdrojové, spolehlivé a předvídatelné. Navíc dořešíme fungování a financování průřezových služeb na zdravotně sociálním pomezí a zajistíme vyšší odměňování ve srovnatelných profesích v sociálních službách, přibližující se oboru zdravotnictví. Podpoříme domácí i ústavní paliativní péči včetně péče hospicové.

Provedeme úpravu lékařské posudkové služby s cílem zjednodušit postup, nastavit transparentní pravidla pro posuzování a zásadně zkrátit rozhodovací lhůty. Zjednodušíme a zrychlíme administraci dávek podmíněných zdravotním stavem s cílem zvýšit komfort pro klienty.

Vyhodnotíme změny v dávkových systémech, realizované v minulých letech. Pozornost věnujeme zejména souboru dávek a opatření podporujících rodiny, dávek podmíněných zdravotním stavem, příspěvku na bydlení, dávkám pomoci v hmotné nouzi a dávkám určeným dlouhodobě nezaměstnaným osobám. Tam, kde to bude vhodné, předložíme úpravu, která podmíní poskytování dávky plněním určité povinnosti ze strany klienta, s cílem postupně závislost na dávkách snížit a odstranit. V této souvislosti zahájíme dialog s obcemi o funkčním rozdělení rolí v sociální oblasti, a po dohodě navrhneme takové změny, aby práce s klientem byla skutečně účinná. Spolupráce mezi státem a samosprávami bude digitalizována a údaje sdíleny.

Budeme usilovat o to, aby děti vyrůstaly ve funkčních rodinách, v prostředí, kde je normální pracovat a o práci usilovat. Takové rodiny budeme podporovat a chránit. Pečující rodič musí mít možnost volby, proto podpoříme rozvoj veřejných služeb pro rodiny.

Zasadíme se o poskytnutí včasné podpory rodinám s dětmi, které potřebují pomoc. Zachováme variabilitu forem náhradní péče a budeme ji rozvíjet s cílem vytvořit dostatečné kapacity pro individuální péči rodinného typu tak, aby si jednotlivé formy nekonkurovaly, ale vhodně se doplňovaly.

Připravíme závazná pravidla pro předvídatelný růst minimálních mezd.

Politiku zaměstnanosti vrátíme do centra činnosti Úřadu práce, který bude koordinátorem trhu práce, bude aktivně komunikovat se všemi účastníky v zájmu co nejrychlejšího uplatnění uchazečů o zaměstnání a splnění požadavků zaměstnavatelů. Vůči klientům bude důsledně uplatňován individuální přístup. Důraz bude kladen na revizi systému rekvalifikací a větší zapojení zaměstnavatelů do přípravy na povolání a předvídání vývoje a změn ve struktuře povolání.

Podpoříme zaměstnávání osob se zdravotním postižením na volném trhu práce, zvýšíme účinnost příspěvků i opatření podporujících jejich pracovní uplatnění.

Mimořádnou pozornost budeme věnovat efektivnímu využívání informačních systémů a elektronizaci agend v komunikaci s klienty i v podpoře vlastního chodu úřadu.

Vytvoříme nabídku netradičních forem práce a flexibilních úvazků v rámci celé státní správy a podpoříme tak zaměstnávání rodičů, osob pečujících o jiného závislého člena rodiny, osob se zdravotním postižením, seniorů a dalších skupin, pro které je taková práce podmínkou pro skloubení rodinného a pracovního života.

Prosadíme zavedení slevy ve výši 500 Kč měsíčně na sociálním pojištění, které odvádí zaměstnanec ze své hrubé mzdy. Smyslem tohoto opatření je alespoň částečná kompenzace výdajů zaměstnanců na dojíždění za prací nebo zvyšování kvalifikace.

V závislosti na vývoji státního rozpočtu a zadlužení bude vláda usilovat o snížení sociálního pojištění, hrazeného zaměstnavateli.

Digitální Česko

Současný stav eGovernmentu v České republice není uspokojivý. Ostatní státy EU nám utekly nebo nás předběhly. Za poslední období mnoho nových projektů a služeb nevzniklo, v lepším případě se udržoval současný, ne příliš efektivní stav. Chceme nastartovat a začít dodávat služby pro občany a firmy efektivně, s jasnou vizí i pro další volební období. Kompletní digitalizace bude trvat víc volebních období, proto chceme započít změnu a s podporou ostatních parlamentních stran a hnutí a odborníky ze soukromého sektoru společně budovat Digitální Česko.

Máme jedinečnou šanci k digitální přestavbě Česka. Moderní Česko potřebuje digitální revoluci, kterou chceme zahájit. To znamená úplné pokrytí vysokorychlostním internetem, propojení všech státních databází a elektronickou identitu pro každého občana. Fungující eGovernment znamená vznik moderní, rychlé a přívětivé digitální státní správy, která bude šetřit náklady státu a čas občanům. Dostaneme služby pro občany, podnikatele, firmy a další společnosti do každého počítače. 

K realizaci viditelné a pro občany a firmy užitečné změny je nutné zaměřit se a učinit klíčová opatření zejména v oblastech uživatelsky přívětivých online, digitálně přívětivé legislativy a centrální koordinaci ICT.

Změny v těchto oblastech musí být provázané, dobře zacílené a diskutované jak s veřejnou správou, tak se soukromým sektorem. Úzká spolupráce poskytovatelů digitálních služeb ve veřejné správě a v soukromém sektoru, jejich schopnost sdílet ICT infrastrukturu, znalosti, zkušenosti, a především schopnost vnímat potřeby občanů a firem – klientů, je nezbytnou podmínkou pro kvalitativní posun v této oblasti.

Zavedeme jednu Centrální IT autoritu pro digitalizaci státu řízenou vládním zmocněncem pro IT a digitalizaci, která bude podléhat přímo premiérovi. Bude zastřešovat tvorbu standardů, koordinaci prací, enterprise architekturu a další činnosti, které zjednoduší ministerstvům rozvoj služeb. V prvních 100 dnech vládnutí vytvoříme vládní akční plán s jasnými termíny, kdy budou které agendy jednotlivých ministerstev a státních úřadů zapojeny do Digitálního Česka.  Zkoncentrujeme IT agendu, definujeme základní standardy platné pro státní správu, budeme centrálně řídit náklady, architekturu a dodávky projektů, za které Centrální IT autorita ponese přímou odpovědnost.

Základem Digitálního Česka bude jedna digitální identita pro každého občana, kde budou všechny služby státu dostupné na jednom místě. Zde bude možné odevzdat daňové přiznání, seznámit se nejnovějšími vyhláškami či zákony nebo zkontrolovat, která státní instituce se dívala na vaše osobní údaje a žádat vysvětlení. Součástí této digitální identity bude občanský průkaz s čipem, který existuje již dnes.

Česko bude aktivním hráčem v oblasti digitální ekonomiky na evropské úrovni. Změníme zastaralé zákony, které brání rozvoji digitálních platforem, ať už domácích nebo zahraničních. Vyřešíme problematiku služeb, jako je Uber nebo Airbnb, a platformám nastavíme jasná pravidla, aby se lidé nebáli zbytečné byrokracie, když si pomocí nich chtějí rychle přivydělat.

Klíčovým parametrem pro úspěšné využití digitálních technologií při poskytování digitálních služeb veřejnou správou a veřejnoprávními subjekty je srozumitelnost a přívětivost legislativy, která bude zejména eliminovat právní nejistotu klientů při využívání digitálních technologií v komunikaci s úřady a institucemi. Stejně tak chceme poskytnout právní jistotu klientům i poskytovatelům digitálních služeb při využívání digitálních technologií v soukromoprávních jednáních. Poskytování mnohých digitálních služeb pro občany a firmy je úplně blokováno nebo výrazně omezováno platnými právními předpisy nebo jejich využití je zpochybňováno nebo rozporováno. Pro urychlený rozvoj digitálních služeb ve veřejném sektoru, zprůchodnění a zkvalitnění služeb v sektoru soukromém a pro případnou možnost sdílení některých služeb napříč veřejným a soukromým sektorem, je třeba zmapovat všechny právní předpisy, které v sobě tyto bariéry obsahují a zároveň trvale sledovat, aby v nově přijímané legislativě se neobjevovaly bariéry další nebo nové. Budeme prosazovat digitálně přívětivou legislativu.

K vytvoření Digitálního Česka je třeba několika zásadních kroků:

  • Dobudujeme vysokorychlostní internetovou síť po celé České republice. Důležité je, aby stát vytvořil takové podmínky, které budou operátory motivovat k dostavbě sítí i tam, kde dnes připojení není – především zjednodušením administrativy pro získávání všech potřebných povolení. Vysokorychlostní internet musí být dostupný i v té nejzapadlejší chalupě.

  • Využijeme principu sdílených služeb a budeme je provozovat na sdílené infrastruktuře, ekonomicky výhodném konceptu, využívaném ve všech státech s vysokou úrovní digitalizace.

  • Uděláme pořádek v tom, co který́ systém dělá, jaké má kvalitativní parametry, kdo za něj odpovídá, kolik stojí. Vytvoříme jednotné standardy, rozbijeme velké monolitické systémy na spolupracující vrstvy a komponenty.

  • Místo složitých a velkých veřejných zakázek budeme soutěžit jednotlivé menší, spolupracující části a platformy, které zapadnou do celkové architektury. V maximální míře budeme využívat sdílených služeb, a to nejen datových center a serverů, ale i celých agend společných pro více úřadů.

  • Při budování jednotných služeb pro různá ministerstva je průvodním vedlejším efektem i odhalení nesmyslných rozdílů v legislativě, čímž dochází i k jejímu zjednodušení. Tím, že dojde ke konsolidaci aplikací, které jsou pro jednotlivé rezorty podobné, ne-li stejné, dojde k výrazným úsporám na straně státu. Služby se tak stanou jednoduššími a budeme je rozvíjet rychleji.

  • Vytvoříme centrální portál státu, kde bude pro občany jednoduché najít informace a vyřídit tam, co potřebujeme. Elektronicky, moderně, přehledně.

  • Digitalizace státu nebude v rukou právníků, kteří chtějí zakonzervovat starý stav legislativy. Na modernizaci státu budeme spolupracovat s odborníky z ostatních politických stran a hnutí a společně změníme zákony. Digitálně přívětivá legislativa se musí stát nezbytnou součástí reformy celého našeho právního řádu.

  • Využijeme také volnou kapacitu dnes již jednotlivými ministerstvy vybudovaných komunikačních sítí, které jsou ve vlastnictví státu (přímo či prostřednictvím státních podniků), k propojení jednotlivých subjektů státní správy – vytvoříme virtuálního operátora pro státní správu.

  • Prosadíme zákon o právu každého občana na internet podobně jako v Estonsku. Pokud chceme budovat moderní digitální stát, občané musí mít zajištěno, že jejich přístup k internetu nebude omezován.

Všechna data, která vzniknou za peníze daňových poplatníků, musí být neprodleně bezplatně zveřejňována. To podpoří další rozvoj služeb založených na těchto datech.

Digitální Česko znamená výhodu i pro občany, kteří s internetem neumějí pracovat Díky propojení všech databází si budou moci vyřídit vše potřebné na nejbližší poště, bez zbytečného dojíždění. Samozřejmostí bude platba kartou u všech státních institucí České republiky.

Rezort školství je pro nás prioritou, protože bez kvalitního školství nemá národ budoucnost. Investice do našich dětí jsou investicí do naší budoucnosti. Kvalitní školství chápeme jako školství otevřené, dostupné a profesionální.

Prosadíme více peněz do školství tak, aby se platy učitelů na konci volebního období v roce 2021 dostaly minimálně na 150 procent jejich stávající výše.

Omezíme nadbytečnou byrokratizaci regionálního školství a posílíme postavení ředitele školy jako manažera.

Zasadíme se o maximální rozvoj potenciálu každého dítěte. Provedeme věcnou a finanční revizi inkluze, a to tak, aby byly podporovány sítě škol běžných i speciálních, s udržitelným využíváním principů společného vzdělávání.

Zajistíme dostatečné kapacity mateřských škol posílením a efektivním využitím národních a evropských finančních zdrojů a lepší koordinací mezi MŠMT a MMR.

Provedeme úpravy Rámcových vzdělávacích programů tak, aby  byla posílena výuka jazyků, ICT a technického vzdělávání. 

Ve středním odborném vzdělávání zvýšíme zapojení odborníků z praxe do výuky a spolupráci škol a firem.

Budeme podporovat zahraniční mobilitu studentů ve středním vzdělávání lepším využitím evropských programů. 

Veřejné vysoké školství považujeme za jeden ze zásadních pilířů vzdělávacího a výzkumného systému v České republice a garantujeme jeho nezpoplatnění.

Budeme podporovat kvalitní přípravu budoucích pedagogů, kteří jsou jedinou zárukou zkvalitňování školství

Při řízení a financování systému veřejného vysokého školství budeme klást větší důraz na kvalitu a výkon a budeme významněji zohledňovat celospolečenskou potřebnost některých profesí, zejména lékařů, učitelů, technických oborů, zdravotnického personálu.

Budeme podporovat výjezdy studentů vysokých škol do zahraničí i výměnu vědců mezi českými a zahraničními výzkumnými organizacemi větším zapojením do evropských programů.

Rada pro výzkum, vývoj a inovace se bude starat o analýzu, rozpočtové směřování a věcnou koordinaci všech, kteří poskytují veřejné prostředky na výzkum, vývoj a inovace tak, aby tyto prostředky byly využívány účelně a nevydávaly se vícekrát na stejné aktivity.

Nastavíme a provedeme transparentní hodnocení vědy a výzkumu, a to včetně zohlednění jejich skutečného přínosu pro aplikační praxi s přímým dopadem na financování výzkumných organizací.

Vytvoříme nové Národní priority orientovaného výzkumu - základ toho, co se bude ve výzkumu podporovat ze státních peněz.

Budeme podporovat stabilní a dlouhodobé institucionální financování kvalitního aplikovaného výzkumu, který zajistí a zvýší konkurenceschopnost České republiky. 

Doprava

Prioritou Ministerstva dopravy bude urychlit přípravu a výstavbu dopravních staveb. Chceme zásadně pokročit směrem k dokončení páteřní dálniční sítě a dobudování obchvatů na silnicích I. třídy. Do dopravně správních agend zavedeme elektronizaci a usnadníme komunikaci občanů s úřady. Na železnici pustíme konkurenci a podpoříme přesun nákladní dopravy na koleje. Urychlíme přípravu vysokorychlostních tratí a projektů ke zlepšení plavebních podmínek u vodních dopravních cest.

Připravíme koncepční změnu stavebního práva v oblasti prioritních infrastrukturních staveb. Upravíme a doplníme zákon o urychlení výstavby dopravní infrastruktury a zákon o liniových stavbách tak, aby se zjednodušilo schvalování veřejně prospěšných staveb, omezilo obstrukční chování při povolovacích procesech dopravních staveb a snížila nadbytečná byrokratická zátěž v rámci povolovacích procesů.

Zintenzivníme výstavbu dálnic na všech hlavních trasách, konkrétně D1, D3, D4, D6, D7, D11, D35, D48, D52, D55 a dokončíme kompletní modernizaci dálnice D1 mezi Prahou a Brnem.

Do roku 2021 zprovozníme 210 kilometrů dálnic, z toho 110 kilometrů dálnic nových a 100 kilometrů modernizované D1. Do roku 2021 rozestavíme dalších 180 km dálnic.

Města na silnicích 1. třídy musí mít obchvaty, aby tranzitní doprava nejezdila přes jejich centra. Na silnicích I. třídy postavíme 130 km obchvatů, které odlehčí dopravně zatíženým městům a obcím. Mimo jiné jde o obchvaty či jejich další úseky okolo Slaného, Ostravy–Poruby, Hradce Králové, Otrokovic, Frýdku Místku, Klatov, Jaroměře, Znojma, Břeclavi, Strakonic, Opavy, Karviné a řady dalších. Do roku 2021 zahájíme stavbu klíčové části Pražského okruhu D0 511 mezi Běchovicemi a D1. Územní rozhodnutí získáme pro stavby 518 a 519 mezi Ruzyní a Březiněvsí, u stavby 520 Březiněves–Satalice získáme souhlasné stanovisko EIA.

Do výstavby dopravní infrastruktury zapojíme formou partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP) soukromé investory. Realizací pilotního projektu PPP zajistíme dostavbu a další provozování nedokončené části dálnice D4. Na základě zkušeností s projektem bude tento postup použit i u dalších dálnic (např. D7, D6, D3 nebo D35).

Nejpozději od roku 2020 dokončíme veřejnou soutěž na zajištění inovovaného a rozšířeného systému výkonového zpoplatnění pro nákladní vozidla nad 3,5 tuny.

Usnadníme komunikaci občanů se státní správou v oblasti registrace vozidel a dalších registrů v rezortu dopravy. Řidičský průkaz si bude moci každý vyřídit i mimo své trvalé bydliště na jakémkoli úřadu s rozšířenou působností bez zbytečných formulářů a vlastních fotografií. Po zavedení občanských průkazů s čipem bude možné vše vyřídit i z domova. 

Místo dálničních známek zavedeme elektronický dálniční kupón, který bude možné koupit prostřednictvím mobilní aplikace či internetu.

Vytvoříme podmínky pro mezioborovou spolupráci v oblasti nákladní dopravy tak, aby železniční a vodní doprava plnila služby pro silniční dopravce. Ze zdrojů EU proto podpoříme rozvoj terminálů kombinované dopravy. Cílem je vytvořit překladiště kontejnerů, která zajistí, aby po silnici probíhal pouze počáteční svoz, a závěrečný rozvoz a větší část nákladní dopravy probíhala po železnici či po vodě.

Státem garantovaná veřejná železniční přeprava pro cestující bude nadále zajištěna v rozsahu minimálně 7,4 mld. Kč ročně, což představuje téměř 37 milionů vlakových kilometrů ročně na 28 linkách dálkové dopravy. Naším cílem je též modernizace vozidel a zvýšení kvality cestování.

Podpoříme realizaci otevřených nabídkových řízení na státem objednávaných rychlíkových spojích. České dráhy by měly fungovat jako standardní apolitický subjekt v reálném konkurenčním prostředí. Nástup konkurence však musí být postupný a musí být zajištěny veřejné služby i na méně atraktivních linkách.

Pro vyšší komfort cestujících zajistíme opravu minimálně šedesáti významných nádražních budov. Mezi jinými se jedná o nádraží v Mostě, Praze–Smíchově či v Křižanově. Nevyužité prostory staničních budov budou nabídnuty k využití veřejné správě či komerčním subjektům.

V rámci veřejné dopravy zrealizujeme myšlenku vzniku „národního tarifu“. Cestující si na nádraží koupí jízdenku a může nastoupit do prvního vlaku, který jede jeho směrem. Bez ohledu na to, jaké dopravní společnosti vlak patří.

Do konce volebního období pevně ukotvíme trasy plánovaných vysokorychlostních železničních tratí v územně plánovací dokumentaci krajů a pokročíme v jejich projektové přípravě. Pro klíčová spojení budou zpracovány studie proveditelnosti. Prioritami jsou osy Berlín–Praha, Praha–Brno, Brno–Ostrava, u kterých chceme využít evropské financování.

Schválením Koncepce vodní dopravy, dokončením procesů EIA a zahájením územního řízení k realizaci plavebních stupňů Děčín a Přelouč pokročíme k vytvoření dostatečných plavebních podmínek na labsko-vltavské vodní dopravní cestě.

Po dokončení rozpracované studie proveditelnosti projektu vodního koridoru Dunaj–Odra–Labe rozhodne vláda o dalším postupu.

Obranná politika a Armáda České republiky

Budeme aktivní v Evropské unii, OSN, NATO a dalších organizacích v souladu se zájmy České republiky, budeme prosazovat rovnoprávnou spolupráci mezi národy a zapojení do úsilí čelit mezinárodnímu terorismu a kyberterorismu pro ochranu občanů České republiky.

Budeme aktivně přispívat do zahraničních operací Evropské unie, NATO či OSN, které budou vybaveny odpovídajícím mandátem a budou v souladu s definovanými bezpečnostními a obrannými zájmy České republiky.

Členství v NATO je pro zajištění obrany naší země klíčové a nemá alternativu. Bezpečnostní záruky kolektivní obrany ale nejsou samozřejmostí. Chceme být našim spojencům spolehlivým partnerem. Proto budeme věrohodně vytvářet své vlastní obranné kapacity a aktivně přispívat ke kolektivní alianční obraně.

Postupně navýšíme rozpočet na obranu s cílem dosáhnout 2 % HDP v letech 2024–2025, tak jak zní alianční závazek. Finance musí jít ruku v ruce s dobře připravenými a racionálními akvizičními projekty. Zavazujeme se předložit přesný plán financování a investic do roku 2025.

Zavazujeme se i nadále účastnit na mírových misích a dalších aktivitách NATO. Armáda České republiky si v zahraničním působení vytvořila výbornou pověst. Zapojení našich vojáků do alianční spolupráce budeme i nadále podporovat.

Posílíme účast na mírové a výcvikové misi v Afganistánu (Resolute Support), zvýšíme přítomnost v Iráku. Budeme přispívat do Předsunuté vojenské přítomnosti v Pobaltí, Sil rychlé reakce NATO (NRF), Sil velmi vysoké pohotovosti (VJTF), ochrany vzdušného prostoru (Air Policing) a budeme přispívat do vystavění robustních následných sil (Follow-On Forces).

Budeme v NATO prosazovat takovou strategii, která povede k většímu aliančnímu zapojení do řešení migrační krize. Tím je myšlen především větší alianční podíl na řešení konfliktů v těch oblastech, které ilegální migraci generují.

Budeme i nadále pokračovat ve stabilizaci Armády České republiky a v navyšování jejího rozpočtu s ohledem na vývoj bezpečnostní situace.

Armádu České republiky budeme vybavovat přednostně domácí výstrojí a výzbrojí. To, co se v České republice nevyrábí, budeme pořizovat transparentně, bez prostředníka. Vždy musí jít o techniku, která již prošla testem aktivního nasazení. Při pořizování zahraniční techniky budeme postupovat tak, aby byl do akvizice zapojen i český subjekt. 

Pokročíme ve výstavbě kapacit obrany proti hybridním hrozbám, a zvláště kybernetickým útokům, které jsou zásadním destabilizujícím faktorem. Za tímto účelem prosadíme novelu zákona o vojenském zpravodajství a budeme i nadále na tomto poli spolupracovat s nejvyspělejšími spojenci.

Budeme pokračovat v rekrutační politice minulých let, kdy se zvýšil počet vojáků z povolání z 21 tisíc na 24 tisíc. Cílem je dosáhnout nejpozději do roku 2025 minimálně 30 tisíc vojáků z povolání, doplnění a dozbrojení dvou stávajících brigád a návazně vytvoření brigády třetí.

Navýšíme počet aktivních záloh. Pokračovat bude i program jednorázového dobrovolného vojenského výcviku.

Revizí mobilizačního systému posílíme schopnost mobilizace a rozvinutí Armády České republiky do podoby válečné armády, včetně budování příslušných záloh a zásob.

Do konce roku 2018 dokončíme restrukturalizaci systému velení, řízení a struktury Generálního štábu. Jde o nezbytné opatření pro vytváření nových jednotek Armády České republiky i pro efektivní využití rozpočtových prostředků.

Prosadíme legislativu, která podstatně zmírní negativní důsledky evropské směrnice o zákazu držení některých druhů zbraní.

Do základních a středních škol zavedeme přípravu prvků branné dovednosti.

Zajistíme transparentní výběrová řízení směřující k modernizaci letectva, pozemních sil a dělostřelectva a tím i obranyschopnosti České republiky.

Hlásíme se k záměru potřeby zesílené spolupráce zemí EU v oblasti obrany a zapojíme se do Posílené strukturované spolupráce v obraně (PESCO). Budeme akcentovat především urgentní potřebu účinnější ochrany hranic schengenského prostoru, nutnost reformy Bojových uskupení EU (EU Battlegroups) a podpoříme zapojení českého obranného průmyslu do projektů spolufinancovaných z Evropského obranného fondu.

V rámci Středoevropské obranné spolupráce navážeme na vytváření předpokladů pro schopnost řešit případnou další migrační vlnu na tzv. Balkánské cestě. Tato spolupráce rozšiřuje smysluplně koncept V4 o Slovinsko, Chorvatsko a Rakousko, které není členem Aliance, ale o to důležitějším partnerem v rámci EU.

Udržíme a prohloubíme naše tradiční vazby v oblasti obrany s Velkou Británií, jejíž armáda má pro obrannou kapacitu Aliance i Evropy klíčový význam, a to bez ohledu na brexit.

Zajistíme užší a efektivnější kooperaci partnerských zpravodajských služeb s cílem zvýšení obrany občanů České republiky proti teroristickým útokům. V rámci EU budeme usilovat o užší a efektivnější kooperaci partnerských zpravodajských služeb, jejichž podíl na obraně proti teroristickým útokům je zásadní.

Vnitřní bezpečnost

Česká republika je šestou nejbezpečnější zemí na světě. Naším prvořadým závazkem je, aby to tak zůstalo, a to i v kontextu zhoršené bezpečnostní situace v Evropě. Stát musí zajistit lidem bezpečnost. Současně se odmítáme podílet na zveličování strachu z potenciálních bezpečnostních rizik, neboť takovéto podněcování vede k nárůstu extrémismu a xenofobie.

Budeme usilovat o snižování rizik terorismu, včetně islámského, a to kontrolou migrace, bojem s islamistickou propagandou a bojem s extrémismem jakéhokoliv druhu. Budeme rozvíjet integrovaný systém na řešení mimořádných situací a ochranu proti terorismu.

Naším prioritním cílem je zastavení nelegální migrace, a ve spolupráci s dalšími členskými státy Evropské unie nedovolit pokračování nesmyslného systému kvót, který je neefektivní a rozděluje Evropu.  Budeme důsledně potírat nelegální migraci, převaděčství a obchod s lidmi. Na evropské úrovni budeme prosazovat účinný systém zamezení zneužití azylového procesu k nelegální migraci.  Stát musí mít možnost ukončit pobyt, odebrat vízum a vyhostit rizikové migranty.

Budeme se aktivně podílet na novém nastavení schengenské spolupráce, která musí vycházet z aktuální bezpečnostní reality v EU a zároveň udržet výhody volného pohybu osob bez hranic. Budeme prosazovat vznik operativních policejních jednotek, které budou speciálně vycvičené ke společné obraně Schengenského prostoru. Ve spolupráci s Armádou České republiky připravíme plán na případné operativní okamžité zajištění ochrany státních hranic České republiky.

S novými technologiemi sílí rizika kybernetických útoků. Vytvoříme speciální kybernetické síly pro předcházení a boj s kybernetickými hrozbami. Cílem je odvracení hackerských útoků, zabránění napadení infrastruktury a zneužívání takto získaných dat. Zaktualizujeme a implementujeme doporučení vzešlá z Auditu národní bezpečnosti.

Budeme vyžadovat nezávislou kontrolu všech zpravodajských služeb a zajistíme jejich lepší koordinaci na vládní úrovni, aby se výsledky jejich práce sčítaly. Posílíme spolupráci bezpečnostních struktur na celoevropské úrovni. Prioritní je zamezit nespolupráci a z toho vyplývající neefektivitě.

Základem vnitřní bezpečnosti je profesionální policie a hasičský záchranný sbor. Proto finančně podpoříme zkvalitnění a zefektivnění fungování bezpečnostních sborů a integrovaného záchranného systému. Posílíme a stabilizujeme personální obsazení na všech úrovních, zvýšíme efektivitu řízení i spolupráci jednotlivých složek a zatraktivníme kariérní růst v bezpečnostních složkách včetně zvýšení ohodnocení jejich práce. Finančně podpoříme jednotky sborů dobrovolných hasičů a radikálně zkvalitníme jejich vybavení.

Snížíme byrokracii a administrativní zátěž policistů, aby se mohli soustředit na svoji základní činnost, jíž je zejména boj s kriminalitou a s ní souvisejícími doprovodnými jevy. Obecní policii je třeba více zapojit do integrovaného záchranného systému a činností souvisejících se zajištěním vyšší bezpečnosti občanů, a to ve spolupráci se státní policií. Zpřístupníme mapy kriminality a podpoříme preventivní a mediační programy v nejrizikovějších oblastech.

Budeme i nadále podporovat právo na vlastní ochranu a držení legálních zbraní. Zpřísníme podmínky pro soukromé bezpečnostní služby a prosadíme přijetí zákona o soukromých bezpečnostních službách, aby byly pod přísnější kontrolou státu.

Podpoříme dobrovolné programy připravenosti občanů na krizové situace při ochraně obyvatelstva. Občané musí vědět, jak se zachovat při mimořádných situacích. Klademe důraz na odpovědnost každého občana České republiky a jeho schopnost adekvátně reagovat na rizikovou situaci bez strachu z následné kriminalizace.

Zjednodušíme volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám (včetně zavedení korespondenční volby, zrušení místní příslušnosti pro vydávání voličských průkazů). Prosadíme zefektivnění volby do Senátu zavedením jednokolového systému.

Zveřejníme všechny platné smlouvy uzavřené na jednotlivých ústředních správních úřadech, vyhodnotíme jejich výhodnost a budeme zveřejňovat veškeré nově uzavřené smlouvy. Prosadíme novelu zákona o registru smluv; závazná bude pro všechny státní firmy včetně ČEZ či České pošty. Budeme prosazovat rozšíření působnosti NKÚ na územně samosprávné celky a veřejně vlastněné obchodní společnosti. Zefektivníme fungování veřejné správy, přehodnotíme a změníme kompetence ve vztahu k samosprávě, která by nadále spadala pod Ministerstvo pro místní rozvoj.

Občané musí mít možnost komunikovat se státem elektronicky prostřednictvím portálu občana, pokud se tak rozhodnou. Zavedeme elektronická ID, jako základ ke zpřístupnění elektronických služeb občanům a sjednocení podávání žádostí o vydání občanských průkazů, cestovních dokladů a řidičských průkazů na jednom místě. Umožníme elektronická podání žádostí a platbu kartou ve veřejné správě.

Zlepšíme a zmodernizujeme služby České pošty. Je nutné, aby Česká pošta zvyšovala dostupnost a efektivnost svých služeb i v menších obcích, a to nejen prostřednictvím tradičních forem obsluhy, ale především s využitím nových digitálních forem optimalizovaných procesů v souladu s dynamicky se měnícími potřebami obyvatel, a stala se tak hlavním partnerem státu pro komunikaci s občany. Naplněním svého poslání se Česká pošta musí stát atraktivním, vyhledávaným a efektivním zaměstnavatelem.

Vyhodnotíme rozsah a efektivnost činnosti státních úřadů a institucí a uskutečníme potřebné organizační změny za účelem efektivního vynakládání prostředků na chod státní správy.

Připravíme a prosadíme novelu služebního zákona. Státní služba musí být otevřená odborníkům zvenčí, je nutné odstranit byrokratické překážky při získávání vzdělaných a motivovaných pracovníků. Přehodnotíme administrativní náročnost celého systému a zajistíme pružnější pravidla. Zavazujeme se tvrdě bojovat s korupcí, u prokázaných případů prosadíme ztrátu všech výhod státních úředníků se zákazem dalšího výkonu státní služby a členství ve statutárních orgánech právnických osob s majetkovým podílem státu.

Právo a spravedlnost

Za klíčovou hodnotu našeho společenského uspořádání považujeme ideu právního státu založeného na úctě k ústavně chráněným principům dělby moci, vlády práva a ochrany základních práv a svobod. Tyto principy budeme ve všech svých krocích respektovat a dále posilovat.

V zákonodárné oblasti budeme dbát na stabilitu právního řádu a klást důraz na kvalitu nově přijímaných norem.

Dokončíme legislativní práce na novém civilním řádu soudním a trestním řádu, čímž završíme pětadvacetileté rekodifikační úsilí.

V rámci nové úpravy civilního procesního práva předložíme nový exekuční řád a zákon o hromadných žalobách.

V soudní oblasti budeme při přísném respektu k nezávislosti soudců i státních zástupců usilovat o zvyšování kvality jejich činnosti. Za tím účelem předložíme nový zákon o soudech a soudcích, který zavede transparentní pravidla pro přípravu, výběr, hodnocení, vzdělávání a kariérní postup soudců respektující mezinárodní doporučení v této oblasti.

Předložíme nový zákon o státním zastupitelství, novou úpravu kárného řízení soudců a státních zástupců a nový zákon o znalcích.

Zavedeme elektronický soudní spis, čímž odstraníme průtahy a umožníme soudnímu personálu věnovat se případům namísto mechanickým činnostem.

Předložíme novelu insolvenčního zákona, kterou poskytneme možnost oddlužení i osobám, které na ně dnes nedosáhnou.

Budeme pokračovat v intenzivním boji proti lichvářským praktikám a ožebračování chudých, včetně řešení problematiky dětských dlužníků.

Budeme dále bojovat proti korupci ve všech oblastech. Za tím účelem zejména předložíme zákon na ochranu whistleblowingu a zákon o regulaci lobbingu vycházející z mezinárodních doporučení.

Po vzoru některých států Evropské unie budeme prosazovat rozšíření kompetencí Celní správy České republiky v trestním řízení v oblasti daňových trestných činů a trestných činů souvisejících a zavedení pravomoci k vyšetřování. Pravomoci Policie v těchto oblastech zůstanou zachovány.

Prosadíme spotřebitelský zákoník, který jasně a přehledně upraví práva a povinnosti spotřebitelů a podnikatelů. Zavedeme požadavek textového potvrzení spotřebitelské smlouvy uzavřené po telefonu.

Budeme podporovat vzdělávací akce a informování spotřebitelské veřejnosti o jejích právech a způsobech jejich uplatnění – například na internetu, formou brožurek nebo veřejných debat.

Budeme podporovat uplatnění mimosoudního řešení spotřebitelských sporů (ADR), které již nyní provádí několik správních orgánů.

Doplníme ústavní systém o zákon o všeobecném referendu za přísného respektu čl. 6 Ústavy, tedy tak, aby se referendum nemohlo stát nástrojem tyranie většiny vůči názorové menšině. 

Zahraniční politika

Budeme prosazovat aktivní a srozumitelnou zahraniční politiku jednoznačně zaměřenou na prosazování českých národních zájmů. Tato politika musí zajistit České republice posilování bezpečnosti, prosperitu a právní demokratický charakter státu. Jsme a budeme i nadále nedílnou součástí evropského civilizačního a hodnotového prostoru. Proto musí naše zahraniční politika vycházet především z členství v EU a NATO.

Z řady důvodů (poloha, historie, ekonomické zájmy, hodnotový systém) je pro nás prioritní aktivní členství České republiky v Evropské unii. Není sporu o tom, že EU potřebuje reformu.

V rámci EU budeme usilovat o to, aby Česká republika byla aktivní a sebevědomý člen, který je schopen jasně formulovat své zájmy a prosazovat je. EU, její instituce i členské státy, musí být schopny zabezpečit vnější hranice EU, bojovat proti terorismu a projevům radikálního islamismu a účinně se bránit proti útokům v kybernetické oblasti.

Jsme přesvědčeni, že současná EU potřebuje reformu. Budeme se na ní chtít významně podílet. EU se má zcela v souladu s principy subsidiarity a proporcionality v budoucnu zaměřovat na to, co občané pociťují jako aktuální. Tento náš názor by se měl projevit i v oblasti financování EU. Cílem je, aby EU jako celek konala méně, ale efektivněji.

Rozhodování o přijímání uprchlíků (přesídlování) musí jednoznačně zůstat v kompetenci jednotlivých států EU, stejně jako rozhodování o migračním mixu z hlediska potřeb ekonomiky. O tom, kdo do EU přijde, nesmějí rozhodovat převaděči, ale suverénní EU na základě společné/konsenzuální dohody členských států. Budeme prosazovat takovou změnu pravidel Společného evropského azylového systému (CEAS), která zamezí zneužívání azylových pravidel pro nelegální vstup do Evropy a umožní systém zachovat pro ty, kteří ochranu opravdu potřebují. Schengenská hranice nesmí být pro ilegální migraci prostupná. Je třeba ji adekvátně střežit. EU musí vytvořit mechanismy obrany a ochrany pro případ, kdy se situace náhle zhorší. Jen tak lze uchovat jednu z hlavních výsad evropského prostoru: volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu.

V souladu s humanitární tradicí budeme podporovat řešení uprchlictví zejména aktivitami v zemích původu a v zemích prvního útočiště, kam uprchlíci přicházejí. Budeme prosazovat razantnější přístup EU i NATO a aktivně se na něm podílet. Podpoříme změnu zaměření rozvojových programů tak, aby byly cílené na země rozvrácené konflikty. Česká strana bude usilovat o řešení krizí v zemích jejich původu.

Budeme usilovat o posílení zastoupení českých představitelů v institucích a orgánech Evropské unie a lepší spolupráci s těmi stávajícími. Vytvoříme systém, v jehož rámci bude možné lépe řídit kariéry pracovníků v české státní správě a jejich vysílání do funkcí v institucích EU. Budeme aktivněji než dosud informovat veřejnost o svých aktivitách a o klíčových tématech, kterým se v EU věnujeme.

Budeme udržovat naše nadstandardní vztahy se Slovenskem a Německem, dále rozvíjet česko-rakouské vztahy a pokračovat ve spolupráci ve formátu V4. V rámci EU budeme pro prosazení svých priorit usilovat o vytváření nových aliancí a uskupení. Především ale musíme umět produktivně spolupracovat s rozhodujícími evropskými hráči, s Německem a Francií, a kultivovat naše strategické partnerství. Velká Británie pro nás zůstává bez ohledu na brexit velmi významným partnerem, především z pohledu ekonomiky a bezpečnosti.

Nadále budeme prosazovat transatlantickou vazbu a podporovat kooperaci s USA především v oblasti obrany, bezpečnosti a obchodu. Navážeme rovněž na naše tradiční přátelství a strategické partnerství s Izraelem. Podpoříme postupnou integraci Západního Balkánu do EU, což pomůže stabilizovat citlivý region. Významné je pro Českou republiku i Východní partnerství především spolupráce s Ukrajinou.

Nejvyšší prioritou je zachování míru, a tedy i záruka dodržování mezinárodního práva. Chceme se v EU aktivně účastnit diskuze o budoucích vztazích s Ruskou federací. S Čínou chceme docílit hlavně vyvážených a vzájemně výhodných vztahů respektujících pravidla mezinárodního obchodu. Budeme podporovat další rozvoj vztahů s Japonskem a Jižní Koreou.

Tradiční součástí české zahraniční politiky je důraz na dodržování lidských práv, včetně práv občanských, politických, ekonomických, sociálních, kulturních a práv menšin. Chceme být aktivní i v oblasti rozvojové spolupráce a humanitární pomoci.

Nadále budeme podporovat multilaterální mezinárodní uskupení, jako jsou OSN, WTO, Světová banka, Mezinárodní měnový fond nebo OECD. Tyto instituce jsou klíčové z hlediska globálního přístupu k problémům bezpečnosti (jaderné otázky, migrační záležitosti), ale také ekonomiky, rozvoje a životního prostředí.

V oblasti zahraniční obchodní politiky budeme rozvíjet proaktivní ekonomickou diplomacii, která napomůže lepšímu prosazování českých ekonomických zájmů. Podpoříme exportéry jak v hledání nových obchodních příležitostí, tak v udržení jejich přítomnosti na stávajících trzích a ochráníme investiční projekty v zahraničí. Provedeme reformu všech stávajících zahraničních zastoupení s cílem zvýšit jejich efektivitu.

Kultura

Kulturu považujeme za jeden z nejdůležitějších faktorů zdravého rozvoje společnosti, který zásadně ovlivňuje všechny její stránky. Kultura v nejrůznějších podobách se významně podílí na formování obrazu naší společnosti v zahraničí. Kulturní projevy a artefakty se stávají součástí evropského kulturního dědictví, v němž se zrcadlí základní hodnoty společnosti postavené na evropské křesťanské duchovní tradici.

V kulturní politice budeme respektovat a rozvíjet záměry a opatření Státní kulturní politiky na léta 2015–2020 s výhledem do roku 2025.

Zvýšíme veřejné výdaje do oblasti kultury posílením rozpočtu Ministerstva kultury.

S ohledem na zásadní roli kultury v rozvoji demokratické společnosti zvýšíme platy pracovníků kulturního sektoru do konce volebního období v roce 2021 na 150 procent jejich současné výše.

Budeme iniciovat spolupráci všech stupňů veřejné správy na vytvoření jednotného a průhledného systému výběrových dotačních řízení na kulturní projekty z veřejných rozpočtů s jasným definováním pravidel výběrových řízení, s důrazem na zjednodušení agendy a současně zprůhlednění veřejné kontroly využití přidělených prostředků. Budeme směřovat k elektronickému zpracování a vyhodnocování žádostí s co nejnižší administrativní zátěží.

Ve spolupráci Ministerstva kultury a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, vytvoříme dotační programy, které umožní základním a středním školám rozvíjet edukační aktivity k poznávání národního kulturního dědictví, a to zejména prostřednictvím kulturních institucí zřizovaných všemi stupni veřejné a státní správy.

Navýšíme alokaci finančních prostředků v „Programu státní podpory divadel, orchestrů a sborů“. Ve spolupráci s profesními uměleckými asociacemi zrevidujeme stávající systém rozdělení dotací a připravíme jeho novou podobu.

Připravíme dlouhodobý program investiční podpory a kofinancování projektů kulturní infrastruktury, který by umožnil výstavbu nových kulturních zařízení pro poskytování veřejných kulturních služeb (koncertních sálů, divadel, knihoven, výstavních síní, muzeí apod.) v souladu se soudobými světovými trendy a standardy. 

Souhlasíme s věcným záměrem na uzákonění institutu zvláštní právnické osoby pro činnosti v oblasti kultury, a to za účelem zefektivnění financování regionální kultury i státních kulturních institucí. Zpracujeme podrobnou analýzu možností realizace tohoto záměru a následně připravíme návrh systémového legislativního řešení.

Provedeme revizi Ústředního seznamu kulturních památek a chráněných území a zajistíme digitální pasportizaci (zaměření, fotodokumentaci a průzkumy) souboru nejcennějších národních kulturních památek. Připravíme novelu zákona o státní památkové péči a novelu zákona o Státním fondu kultury.

Vytvoříme programy dlouhodobého financování oprav a rekonstrukcí památkově chráněných objektů ve vazbě na uchování památkových hodnot a rozvoj cestovního ruchu v místě.

Zaměříme se na zkvalitnění a rozšíření forem mezinárodní spolupráce v oblasti kultury. Navrhneme opatření na podporu mobility umělců a uměleckých institucí vyplývající z evropských úmluv.  Soustředíme se na rozšiřování mezinárodních vztahů zapojením kulturních odborů ambasád a budováním vztahů na bilaterální i vícestranné evropské a světové úrovni s důrazem na tradiční vazby (např. Visegrádská čtyřka).

Podpoříme export české kultury. Kompetenčním zákonem převedeme agendu cestovního ruchu na Ministerstvo kultury.

Připravíme novelu autorského zákona, do níž implementujeme očekávanou směrnici EU o autorském právu na jednotném digitálním trhu a po diskusi s odbornou veřejností připravíme další změny autorského práva s ohledem na vývoj nových technologií a jejich roli při sdělování autorských děl veřejnosti.

Budeme věnovat pozornost proměnám audiovizuálního sektoru za účelem naplnění kulturních, společenských a sociálních služeb. V oblasti veřejnoprávního vysílání budeme důsledně podporovat nezávislost médií prostřednictvím Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a Rad České televize a Českého rozhlasu.

Podporujeme rozvoj kreativity společnosti, zejména nejmladší generace, prostřednictvím neprofesionálních uměleckých aktivit a všech oblastí regionální kultury.

Zdravotnictví

Chceme kvalitní, moderní a finančně stabilní veřejnou službu pro občany. Zdravotnictví musí reagovat na hrozby dneška, kterými jsou významný nárůst výskytu chronických chorob a stárnutí populace.

Posílíme transparentnost zdravotnictví a postavení pacienta v celém systému.  Jasně definujeme role jednotlivých aktérů ve zdravotnictví, vytvoříme prostor pro větší konkurenci zdravotních pojišťoven, ze které budou těžit jejich pojištěnci, a posílíme odpovědnost pojišťoven za zajištění hrazených služeb. Změny ve zdravotnictví nelze dělat na jedno volební období, proto budeme všechny zásadní kroky ve zdravotnictví konzultovat s opozicí, ve snaze nalézt maximální možný konsenzus.

Začneme otevřeně zveřejňovat data o hospodaření rezortu a jím přímo řízených nemocnic. Také veškerá rozhodování komisí při Ministerstvu zdravotnictví budou transparentní – jejich rozhodnutí budou vždy řádně zdůvodněna a zveřejněna způsobem, umožňujícím veřejný přístup a obecnou kontrolu včetně zveřejnění na internetu.

U přímo řízených nemocnic zavedeme jasná metodická pravidla pro takzvané zpětné bonusy. Tyto bonusy musí být vždy podloženy smlouvami, řádně zaúčtovány a vykazovány jednotlivým zdravotním pojišťovnám.

Připravíme zákon o regulaci úhrad zdravotnických prostředků, revizi odměňování lékárenské péče a systému stanovování cen a úhrad léků, aby byl flexibilnější a život zachraňující léky se dostaly dříve k pacientům.

Připravíme nový zákon o zdravotních pojišťovnách, který jasně vymezí jejich kompetence, odpovědnost i odpovědnost jednotlivých orgánů, kontrolu ze strany státu a odpolitizuje Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, při zachování její veřejnoprávnosti. Vytvoříme novou koncepci fungování zdravotních pojišťoven včetně umožnění cenové konkurence mezi nimi, ze které budou profitovat zejména ti pacienti, kteří o své zdraví aktivně pečují.

Připravíme zákon pro elektronizaci zdravotnictví a bezpečné sdílení dat mezi poskytovateli zdravotní péče. Upravíme legislativu tak, aby bylo možné využívat elektronický recept v plném rozsahu, včetně kontroly lékových interakcí a celkové preskripce pacienta. Po dobu jednoho roku vyhlásíme toleranční období bez sankcí pro praktickou implementaci elektronického receptu do praxe a odstranění chyb. Zvážíme snížení počtu zdravotních pojišťoven.

Nastavíme systém kontroly kvality péče, kterou tím začneme systematicky měřit. Budeme prosazovat finanční motivaci poskytovatelů ke zlepšování zdravotní péče. Informace o kvalitě péče budou dostupné pro pacienty.

Zaměříme se na zlepšení řízení nemocnic v působnosti Ministerstva zdravotnictví a zavedeme centrální nákupy léků a ostatního materiálu, založené na nejlepším poměru ceny a kvality. Rozšíříme kompetence praktických lékařů a posílíme tak využívání primární péče. K tomu podpoříme prevenci a zdravý životní styl a také systémy odměňování těch občanů, kteří pečují o své zdraví.

Podpoříme programy zaměřené na koordinaci péče o chronicky nemocné pacienty a zasadíme se o pokračování reformy psychiatrické péče.

Zavedeme transparentní systém pro vstup nových technologií a výkonů do úhrad z veřejného zdravotního pojištění, založený na principech Health Technology Assessment (HTA). Cílem je posouzení nákladové efektivity tak, aby z veřejného zdravotního pojištění bylo hrazeno jen to, co má skutečný přínos pro pacienta.

Připravíme koncepci dlouhodobé péče s cílem podpořit domácí péči a posílíme smluvní volnost mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli zdravotní péče v mantinelech stanovených zákonem a pod kontrolou státu.

Dokončíme revizi úhrad zdravotní péče na bázi Diagnosis-related group (DRG) a zavedeme další motivační úhradové mechanismy tak, aby peníze šly více „za pacientem“.

Zlepšíme pracovní podmínky mladých lékařů, připravíme jasnou definici jejich kompetencí a zavedeme systém průběžné evaluace zařízení, která se zabývají vzděláváním lékařů.  

Budeme prosazovat postupné navyšování odměňování zejména mladých lékařů a zdravotních sester.

Provedeme audit administrativní zátěže poskytovatelů zdravotních služeb a zrušíme zbytečné regulace, které nejsou přínosem ani pro lékaře ani pro pacienta.

Průmysl a obchod

Prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu zajistíme konkurenceschopné a sociálně akceptovatelné ceny elektrické energie, tepla a jejich plynulou a bezpečnou dodávku všem zákazníkům. Důsledně budeme hájit zájmy státu při využívání ložisek nerostných surovin na území České republiky prostřednictvím státního podniku DIAMO. Důkladně prošetříme okolnosti, způsob a předmět uzavřeného memoranda ohledně těžby lithia na území České republiky.

V oblasti průmyslu a energetiky budeme posuzovat a podporovat využití moderních digitálních technologií.

Ministerstvo průmyslu a obchodu chce být ministerstvem nejen pro firmy, ale i pro občany. V komunikaci s občany podpoříme rozšíření vysokorychlostního internetu, čímž uspoříme jejich čas i peníze.

Investiční pobídky poskytneme pouze ve výjimečných a odůvodněných případech projektům s vysokou přidanou hodnotou.

Podle požadavků podnikatelské sféry zjednodušíme, zprůhledníme a zrychlíme celý systém poskytování pracovních povolení pro zahraniční pracovníky, zejména v nezbytných případech a při nezájmu českých občanů o tyto pracovní pozice. Zároveň budeme dbát na to, aby se nezvýšilo bezpečnostní riziko v České republice.

Budeme důsledně hájit vlastnické, ekonomické a environmentální zájmy státu při využívání ložisek nerostných surovin České republiky, především strategických surovin. Prověříme možnost těžby a zpracování lithia prostřednictvím státního podniku DIAMO. Posoudíme závaznost memoranda o těžbě lithia.

Cílem je, aby maximální efekt z těžby všech nerostných surovin zůstal v rukou státu. V tomto smyslu neprodleně upravíme Surovinovou strategii České republiky a následně také příslušnou legislativu, především horní zákon a geologický zákon, včetně zvýšení poplatků za těžbu některých druhů nerostných surovin tak, aby odpovídaly měnícím se podmínkám na trhu a co nejvyššímu efektu pro stát. Rovněž zajistíme, aby do regionů postižených těžbou směřoval vyšší podíl z těžebních poplatků.

V oblasti energetiky je pro nás zásadní prioritou zajištění energetické bezpečnosti, soběstačnosti, ohleduplnosti k životnímu prostředí a konkurenceschopné a sociálně únosné ceny energií. Výroba elektrické energie bude zajištěna mixem zdrojů založeným na rostoucím podílu jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů, a naopak postupném poklesu výroby v uhelných elektrárnách. Zajistíme přípravu výstavby nových jaderných bloků v potřebných termínech a výstavbu hlubinného trvalého úložiště radioaktivního odpadu. Budeme podporovat snižování energetické náročnosti veřejných i soukromých budov – zateplování, využívání energeticky účinných technologií a spotřebičů, decentrální obnovitelné zdroje, chytré energetické projekty, jako jsou chytré regiony, chytrá města, chytré sítě a inteligentní domácnosti.

Zjednodušíme podmínky pro drobné výrobce elektrické energie z obnovitelných zdrojů pro vlastní spotřebu. Provedeme analýzu překompenzací zejména větších solárních elektráren s cílem snížit neúnosně vysoké platby za stávající obnovitelné zdroje. U nových obnovitelných zdrojů budeme podporovat především lokální výrobu elektrické energie nebo tepla s co největší spotřebou nebo akumulací v místě výroby, tedy bez dalších provozních dotací. Zachováme stávající těžební limity hnědého uhlí.

Digitální infrastrukturu považujeme za stejně důležitou jako dopravní nebo energetickou infrastrukturu. Proto zásadně urychlíme budování vysokorychlostního internetu a maximálně k tomu využijeme evropské fondy. Připravíme zákon o právu každého občana mít přístup k internetu. Pokud chceme budovat moderní digitální stát, občané musí mít zajištěno, že jejich přístup k internetu nebude omezován. V úzké spolupráci s podnikatelskou sférou, vědou a výzkumem zajistíme implementaci projektu Průmysl 4.0 a „Smart projekty v energetice. Zpracujeme analýzu možných dopadů robotizace na domácí průmysl.

Malé a střední podniky jsou pevnou a nezastupitelnou součástí tuzemské ekonomiky. Jejich hlavním problémem je přitom komplikovaný vztah se státem a přebujelá administrativa. Podpoříme proto koncentraci elektronické komunikace mezi státem a podnikateli do jednoho místa. Budeme usilovat o sladění lhůt účinnosti legislativních změn a zajistíme, aby zákonné lhůty stejně jako podnikatelé musely dodržovat i státní úřady. Podnikatelé budou zdarma a přehledně informováni o povinnostech vyplývajících z platné legislativy a zároveň o všech nástrojích podpory podnikání nabízených rezorty a státními agenturami.

Veřejné investice a místní rozvoj

Místní rozvoj spočívá především v kvalitě života, dostatku práce, příznivého životního prostředí a perspektivě pro mladé lidi. Zajištění místního rozvoje závisí na obcích, které mají mít dostatek prostředků pro jeho dosahování. Ministerstvo pro místní rozvoj chceme transformovat do nového konceptu ministerstva veřejných investic.

Vytvoříme jedno místo se zodpovědností za veřejné investování. Zřízením jednoho místa pro metodiku, systém, implementaci a kontrolu veřejného investování se docílí nejen znalostí současného stavu, ale rovněž jeho modernizací. Peníze daňových poplatníků musí být investovány mimořádně promyšleně a efektivně, protože ovlivňují celkovou životní úroveň obyvatelstva

Připravíme investiční plán země - zajistíme inventuru připravovaných investic a syntézu analytických materiálů jednotlivých ministerstev tak, aby byl plán pro zásadní investice závazný včetně zajištění zdrojů a jejich udržitelnosti

Podpoříme a zrychlíme výstavbu v České republice, prosadíme rekodifikaci veřejného stavebního práva a zjednodušíme a zkrátíme přípravy staveb pro zvýšení konkurenceschopnosti.

Zajistíme kvalitní metodickou podporu obcím a krajům pro správné zadávání veřejných zakázek.

Připravíme jednotný model pro správu a prezentaci územních plánů, který přispěje k jejich jednodušší čitelnosti pro občany i veřejnou správu a umožní jejich vzájemnou koordinaci.

Zajistíme efektivnější správu národních zdrojů pro regionální rozvoj.

Budeme koordinovat národní dotace – zrušíme neefektivní dotační tituly, ušetřené peníze využijeme na strategické a rozvojové projekty.

Podpoříme koncepční řešení Smart Cities.

Transformujeme Státní fond rozvoje bydlení na Státní fond regionálního rozvoje a kromě podpory bydlení rozšíříme jeho aktivity i do oblasti regionálního rozvoje a podpory venkova (podpora strategických investic obcí do modernizace veřejných prostranství v bytové zástavbě, regenerace brownfields, místních komunikací a cestovního ruchu).

Sjednotíme podporu a rozvoj venkova pod správu Ministerstva pro místní rozvoj a zpracujeme ucelenou Koncepci rozvoje venkova v gesci Ministerstva pro místní rozvoj.  

Podpoříme spolupráci při řešení problémů venkovského prostoru mezi obcemi.

Vytvoříme dlouhodobý nástroj podpory podnikání na venkově, a to napříč rezorty, s cílem uchovat podnikatelský ruch v regionech. Cílem podpory bude mimo jiné zavedení motivačního režimu k zaměstnávání pracovníků v malých nebo málo rozvinutých obcích

Podpoříme silnou urbánní agendu s důrazem na integrované přístupy a aktivně podpoříme partnerství měst v rámci Městské agendy pro EU.

Stabilizujeme právní prostředí v oblasti bydlení a budeme usilovat o dostupné nájemní bydlení pro všechny cílové skupiny občanů.

Připravíme moderní zákon o pomoci lidem v bytové nouzi a nový zákon o realitním zprostředkování, abychom zamezili nekalým praktikám v realitních činnostech, a tak co nejúčinněji ochránili spotřebitele.

Vytvoříme podmínky pro úspěšné a smysluplné dočerpání programů v období 2014–2020, budeme nadále podporovat pouze kvalitní projekty s největší přidanou hodnotou.

V rámci EU budeme aktivně prosazovat zjednodušení podmínek čerpání evropských fondů po roce 2020 a budeme prosazovat podporu takových témat, která budou odrážet skutečné potřeby nejen státu, ale i regionů, měst a obcí.

Nové operační programy připravíme s partnery, zejména s kraji, městy i obcemi s důrazem na integrovaná řešení nejzávažnějších problémů bránících socioekonomickému rozvoji měst i venkova.

Podpoříme přeshraniční spolupráci s okolními státy jako významný zdroj finančních prostředků pro zaostalé či periferní regiony.

V cestovním ruchu budeme usilovat o zvýšení kvality lidských zdrojů jako klíčového faktoru inovačních procesů. Zefektivníme výběr místních poplatků s cílem motivovat obce k jejich reinvestování do cestovního ruchu a sloučíme poplatek z ubytovacích kapacit s rekreačním a lázeňským.

Zemědělství

Chceme dosáhnout úplné soběstačnosti ve výrobě co nejširšího spektra základních potravin a zajistit kvalitu a bezpečnost potravin pro občany.

Prosadíme spravedlivý přístup v dotacích pro podniky různé velikosti. Stavíme se proti zastropování dotací pro střední a větší podniky, ale budeme podporovat vyšší platbu dotací u malých farmářů.

Navýšíme platby na živočišnou výrobu a citlivé rostlinné komodity, jako je ovoce, zelenina, chmel, brambory, cukrová řepa, na úkor platby na plochu.

Učiníme maximum pro narovnání podmínek v oblasti národních a regionálních dotací zemědělcům a potravinářům v Evropské unii.

Podporou chovu hospodářských zvířat docílíme navýšení objemu organické hmoty v půdě a tím její výrazně větší schopnost poutat a zachycovat vodu.

Podpoříme opatření, která snižují negativní dopady hydrologických extrémů.

Snížíme administrativní zátěž pro všechny zemědělce a potravináře, zejména pro ty malé.

Podpoříme výzkum, vývoj a inovace v oblasti Zemědělství 4.0 (smart farming), potravinářství a lesnictví, zahrnující udržitelné hospodaření s přírodními zdroji formou precizních postupů, udržitelnou zemědělskou produkci při snižujících se dopadech na životní prostředí, a klima a produkci kvalitních a bezpečných potravin.

Zintenzivníme přenosy výsledků výzkumu a vývoje do praxe a jejich okamžité uplatnění prostřednictvím inovací, přinášejících pozitivní hospodářský dopad snížením nákladů a zvýšením produktivity.

Připravíme opatření proti dalšímu záboru kvalitní zemědělské půdy.

Udržíme minimálně současnou výši podpory z národních dotací do živočišné výroby a citlivých rostlinných komodit.

Prosadíme oznamovací povinnost při prodeji zemědělské půdy vůči těm, kdo na ní hospodaří.

Změnou legislativy i praktickými opatřeními posílíme ochranu lesů, především jehličnatých, které jsou současné době vážně ohroženy dopady klimatické změny, zvláště pak suchem a následnými kalamitními jevy. Hlavním nositelem této strategie se musí stát státní podnik Lesy České republiky.

Životní prostředí

Česká republika se může chlubit nádhernou přírodou, o kterou se chceme zodpovědně starat tak, abychom ji našim dětem předali v lepším stavu, než jsme ji sami převzali.

Opatření proti suchu a snahu o zadržení vody v krajině považujeme za věc nejvyššího veřejného zájmu. Finančně podpoříme a zjednodušíme povolovací proces při obnově nebo vybudování tisíců menších vodních nádrží v krajině, stovek nových zdrojů pitné vody pro obyvatele, podpoříme rovněž inovativní způsoby likvidace odpadních vod (např. domácí čistírny odpadních vod) a opatření umožňující náhradu pitné vody za dešťovou tam, kde je to možné. Zajistíme lepší legislativní i věcnou ochranu vodních zdrojů, a především zdrojů pitné vody.

Zajistíme, aby občan platil v rámci vodného a stočného férovou cenu a aby věděl, komu a za co vlastně platí. Prosadíme centrálního silného a nezávislého regulátora v oblasti vody hájícího zájmy spotřebitelů. Podpoříme návrat vodohospodářského majetku do rukou obcí, krajů a státu.

Budeme důsledně chránit zemědělskou půdu, především tu nejkvalitnější, její využití pro jiné než zemědělské účely bude možné jen z důvodu vyššího veřejného zájmu. Budeme preferovat větší využití bývalých hospodářských ploch, tzv. brownfieldů. Zajistíme co nejrychlejší realizaci programu ochrany zemědělské půdy ohrožené vodní erozí.

Připravíme a finančně podpoříme projekty na zlepšení kvality ovzduší ve všech regionech, prioritně v regionech s dlouhodobě zhoršenou kvalitou ovzduší (Moravskoslezský a Ústecký kraj). V oblasti dopravy finančně podpoříme program čisté mobility, tedy podpory pořízení nízkoemisních vozidel, včetně související infrastruktury.

Urychlíme projekt kotlíkových dotací s cílem vyměnit až 100 tisíc nejstarších domácích kotlů na pevná paliva nejpozději do konce roku 2019. Zároveň budeme hledat další finanční prostředky pro pokračování tohoto projektu.

Zajistíme dostatečné finanční prostředky pro snížení energetické náročnosti dalších desítek tisíc rodinných, bytových domů a veřejných budov z programu Nová zelená úsporám.

Nejpozději do konce roku 2018 předložíme nový zákon o odpadech směřující k zásadnímu snížení objemu odpadů končících na skládkách, a naopak k lepšímu třídění a recyklaci. Navrhneme systém ekonomicky motivující občany ke snížení množství odpadů.

Sport

Hlavní význam podpory sportu, sportování a aktivního životního stylu v České republice spatřujeme, podobně jako většina států EU, ve zlepšování kvality života občanů a jejich zdraví ve všech věkových skupinách.

Budeme respektovat přístup k financování podpory sportu a rozvoje pohybových aktivit jako financování veřejné služby a v příštích letech se zaměříme zejména na:

  • Zvýšení atraktivity výchovných programů pohybové gramotnosti a zvyšování tělesné zdatnosti mládeže na všech typech škol.

  • Zajištění dostatku kvalitních a cenově dostupných forem pohybových aktivit ve městech a obcích pro všechny věkové skupiny obyvatelstva.

  • Zkvalitnění procesu přípravy talentované mládeže a sportovní reprezentace na základě nejnovějších poznatků sportovní vědy a výzkumu.

  • Obnovu, modernizaci a rozvoj sportovní infrastruktury sportovních oddílů, tělovýchovných jednot, sportovních svazů a organizací, obcí (včetně školních sportovišť) i krajů s cílem zlepšit podmínky pro provozování nejen sportu pro všechny věkové skupiny, ale i turistiky a cestovního ruchu.

  • Podporu modernizace a rozvoje strategických sportovních zařízení určených pro přípravu reprezentace a pro pořádání významných mezinárodních sportovních akcí.

K zajištění těchto záměrů hodláme v nastávajícím volebním období:

  • Připravit a prosadit nový komplexní zákon o podpoře sportu, který vytvoří potřebný rámec pro vnímání podpory sportu z veřejných rozpočtů jakožto veřejné služby.

  • Vytvořit institucionální, legislativní a finanční podmínky pro vznik centrální autority pro sport, řízené vládním zmocněncem podléhajícím přímo premiérovi, která bude komplexně zajišťovat realizaci státní politiky v oblasti podpory rozvoje sportu a pohybových aktivit obyvatelstva.



ČEZ v Babišově republice

$
0
0
Erik Best
19. 12. 2017     EB
Schéma Petra Honzejka z října 2011 popisující, jak to v Česku v politice a byznyse chodí, mělo v samém středu ředitele ČEZu Martina Romana. Honzejk sám připustil, že nemohl zahrnout všechny, protože síť zainteresovaných je tak rozsáhlá. Chyběla tak například Burza cenných papírů Praha. Roman byl v době vzniku schématu v její dozorčí radě a jejím generálním ředitelem byl už tehdy Petr Koblic. Roman opustil ČEZ v říjnu 2013 a BCCP v červenci 2015, ale dědictví situace, díky které „se u nás nikdy nemůže nic vyšetřit“ (Honzejkovými slovy), žije dál. 

ČEZ udělal z tuctu lidí miliardáře a multimilionáře, často na úkor akcionářů a daňových poplatníků. Zatímco se ČEZká republika vymakává na Babišovu republiku, kolem drolícího se Roman Empire se hloubí příkopy. Pamatujte na to, až budete číst Koblicovo varování před zasahováním nové vlády do společnosti ČEZ, která „vždy hájila zájmy všech akcionářů.“

Expert: americká média příliš důvěřují ve "věci Ruska" zpravodajským službám

$
0
0
19. 12. 2017       zdroj
I když se mnohá americká média kdysi kriticky stavěla k úniku informací, přicházejícím ze zdrojů v bezpečnostních službách v zemi, dnes tyto informace zveřejňují, aniž by je podrobila nějaké kontrole, zejména pokud jde o "dohody" prezidenta USA Donalda Trumpa, sdělil Fox News známý expert na Rusko Stephen Cohen. Podle vyjádření Cohena se jemu osobně nepodařilo najít žádný důkaz o takovém "paktování" ani v USA, ani v Moskvě.


Tisk nám již více než rok říká, jak paktování (Trumpa - InoTV) s Ruskem zničilo americkou demokracii. Je zde však jeden háček - skutečné důkazy o tajné dohodě neexistují, takže novináři musí zcela spoléhat na úniky informací, pocházející z federálního státního aparátu a zpravodajské komunity. Ale můžeme tyto úniky považovat za platnou minci, nebo, možná, zde jde o dosažení něčích vlastních zájmů?

Toto téma již dlouhou dobu sleduje Stephen Cohen, čestný profesor rusistiky na Newyorské univerzitě, redaktor a publicista časopisu The Nation; dnes je naším hostem. Pane profesore, děkuji, že jste k nám přišel.

Stephen Cohen, profesor politologie a rusistiky: Dobrý den, Tuckere.

Dnes jsem četl The Washington Post - noviny, které patří (zakladateli Amazonu - InoTV) Jeffu Bezosovi, a přímo na přední straně je materiál o Rusku, jehož podtitulek, tady, říká: "Nabourání demokracie"; jako by skutečnost, že náš demokratický systém, cituji, "nabourali", je všem dobře známá a všemi uznávaná skutečnost. Ale víme to jistě?

Steven Cohen: Nevíme. Tak to tvrdili. Zpočátku bylo uvedeno, že k tomuto závěru dospělo sedmnáct zpravodajských agentur. Ve výsledku se ukázalo, že to učinilo jen několik lidí, kteří pracují ve dvojici těchto agentur. A pokud si přečtete článek v The Washington Post, uvidíte, že v prvním odstavci se znovu tvrdí, že se jednalo o celkový závěr sedmnácti speciálních služeb. Takže to zkrátka a dobře neodpovídá skutečnosti.

Chci poznamenat, že vedle své akademické kariéry, jsem se dlouhou dobu zabýval i placeným poradenstvím pro jednu z největších amerických televizních stanic. Skláním se před "mainstreamovými" médii a mnohému jsem se při té práci naučil, ale nikdy v životě jsem ještě neviděl, aby média tak zneužívala důvěru publika. V podstatě se nyní činí prohlášení, která nejsou podložena fakty, nějakými informacemi nebo důkazy, a pak jsou na základě těchto prohlášení psány analytické materiály.

Stručně řečeno, předpokládá se, že Trump se zdiskreditoval vazbami s ruským prezidentem Putinem, a teď, když Trump jedná s Putinem, to The New York Times nazývá přímo "státní zradou". To jsem ještě ani jednou neviděl.
Hodně z toho, co údajně o této záležitosti víme, pochází z výzvědné komunity nebo od stálých členů vlády Spojených států, to znamená, zkušených úředníků, a někteří z nich jsou opravdu dobře informováni. Nicméně, ti předávají informace novinářům a ti, podle všeho, tyto informace bez jakékoli kontroly nebo pochybností tisknou. Nemyslíte si, že novináři by měli mít na paměti, že tyto informační úniky jsou někdy vytvářeny s určitým cílem?

Steven Cohen: Víte, vy jste právě udělal velmi správnou poznámku. Ten, kdo je za únikem, sleduje nějaký politický cíl. Na tom se oba shodneme, že?

Samozřejmě.

Steven Cohen: Vy jste asi příliš mladý na to, abyste si to pamatoval, ale já jsem nezapomněl na ty časy, kdy se média, zvláště liberální, chovala ke zdrojům zpravodajských služeb velmi podezíravě.

Ano, dobře si to pamatuji.

Stephen Cohen: A teď tu máme situaci, kde jsou vnímána jako Písmo svaté. A když některý představitel bezpečnostních služeb jen něco špitne v telefonickém rozhovoru, je to okamžitě považováno za skutečnost a jde to do tisku. Ale tito lidé chybují tak často, jako každý jiný.

Tak v tom dnešním článku ve Washington Post byla vyjádřena skvělá myšlenka - napsali tam, že prezident Trump se chová ke zpravodajským informacím ohledně "ruského skandálu""odmítavě". Ale nebylo by skvělé, kdyby John Kennedy odmítavě reagoval na zpravodajské informace, kvůli nimž byla nakonec ve výsledku uspořádána operace v Zátoce sviní?

Přesně tak.

Steven Cohen: Nebylo by skvělé, kdyby se prezident Johnson odmítavě choval ke zpravodajským informacím, které nás zaváděli stále hlouběji do Vietnamu?

Ano, všechno je přesně tak.

Stephen Cohen: No, jak moc důvěřoval zpravodajským informacím Bush, když jsme šli do války v Iráku, nemusíme nikomu připomínat. Prezident, který má skeptický, kritický přístup k informacím rozvědky, to je dobrý prezident.

Nebo alespoň rozumný prezident, to je jisté. Ale vrátím se ke své první otázce, jen abyste věděl přesně, že jsem všechno správně pochopil: máme vůbec alespoň nějaké důkazy o tom, že ruská vláda do značné míry ovlivnila výsledek voleb v roce 2016? Už jste viděl takové důkazy?

Steven Cohen: Slyšel jsem, že jste opakovaně uváděl, že neexistují žádné důkazy. Ale já jsem je hledal důkladněji než vy, hledal jsem je tady, v Americe, ale také v Moskvě. Když tam bývám, ptám se lidí, které znám, a ano, přiznávám, znám opravdu lidi, kteří jsou nebo byli v minulosti agenty ruských zpravodajských služeb, ale nenašel jsem v Moskvě ani jedinou osobu, která by věřila této historce.

A vy přece mluvíte rusky, to vypovídá mnohé. Za to, co jste právě řekl, vás, o tom jsem přesvědčen, obviní, že jste ve službách u Putina, ale děkuji vám za vaše názory. Děkuji, že jste k nám přišel.

Stephen Cohen: Děkuji, Tuckere. 

 Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Oponentura programového prohlášení vlády: Zahraniční politika, bezpečnost a obrana

$
0
0
Jan Schneider
19.12.2017 Argument

Oponentura !Argumentu: Bezpečnostní analytik Jan Schneider shrnuje oblast bezpečnosti a obranné a zahraniční politiky v podání vládního programového prohlášení. 
 
Hnutí ANO 2011 Andreje Babiše bývá řazeno mezi nesystémové subjekty naší politické scény. Při bližším pohledu na návrh programového prohlášení vlády, sestavené pouze z nominantů tohoto hnutí, však zjistíme, že se hnutí „srovnalo“ docela systémově. Buď tedy nebylo až tak nesystémové, jak se mýlili přemoudřelí experti, anebo se mu stalo něco podobného, jako Donaldu Trumpovi (a předtím Baracku Obamovi), že si ho „deep state“ prostě narval do chřtánu jako krajta králíčka. Jak to tedy je?
 
 

Zahraniční politika


Obranná politika by měla být komplementární se zahraniční politikou. Jinými slovy, co neukecáme, o to se budeme muset porvat. Babišova vláda slibuje „prosazovat aktivní a srozumitelnou zahraniční politiku jednoznačně zaměřenou na prosazování českých národních zájmů“ a vycházet přitom „především z členství v EU a NATO“. Pakliže věc neodbudeme, že jde jen o velká slova, pak jde o cíl nemalý, a k tomu nutně nejasný.

Bylo by záhodno naznačit, jak chce vláda dojít k vymezení a formulaci oněch „národních“ (lépe „zemských“) zájmů dojít. Pakliže nikoliv zásadní diskusí s širokým spektrem politických stran, pak se tyto zájmy budou měnit po každých volbách, a bude to celé k ničemu, čili jako dosud. Dále jde o to, jak široký výměr těch zájmů by měl být, aby vláda ve svém úsilí nedopadla jako EU, na jejíž nezbytné reformě by se ráda podílela, „aby EU jako celek konala méně, ale efektivněji“.

V problematice migrace hodlá vláda „prosazovat razantnější přístup EU i NATO a aktivně se na něm podílet“. A jsme hnedle u NATO, aniž by vláda ztratila jen slovo o fundamentálním problému, že by se totiž NATO nejprve mělo vrátit ke své zakládající Washingtonské smlouvě a nemělo by konat bez mandátu OSN! Pouze a jenom rétorickou náplastí je věta, že „nejvyšší prioritou je zachování míru, a tedy i záruka dodržování mezinárodního práva“, která ale k ničemu nezavazuje, takovou větu podepsali leckteří váleční štváči, a Trump ten mír chce dokonce prosazovat silou.

Velmi nebezpečná je mnohoznačná zmínka o tom, že vláda bude „prosazovat transatlantickou vazbu a podporovat kooperaci s USA především v oblasti obrany, bezpečnosti a obchodu.“ Nevykopává se tu zdánlivě nadějně pohřbená TTIP?

Obranná politika a Armáda České republiky


Vláda hodlá „aktivně přispívat do zahraničních operací Evropské unie, NATO či OSN, které budou vybaveny odpovídajícím mandátem a budou v souladu s definovanými bezpečnostními a obrannými zájmy České republiky“. To je prima, ale co takhle nejdřív vyhodnotit, jestli jsou naši vojáci aktuálně v zahraničí v souladu s mandátem, odpovídajícím mezinárodnímu právu?

Došlo by se k tomu, že naše mise jsou z hlediska mezinárodního práva mnohdy sporné. NATO totiž není subjektem, který by mohl jakékoliv mise sám o sobě zdůvodnit, i kdyby byly tisíckrát nazvány „mírovými“ či „humanitárními“.

O „dalších aktivitách NATO“ z hlediska mezinárodního práva radši ani nehovořit! Jediný závazek všech členských států NATO, jak neúnavně roky vykládá toto evangelium (dobrou zvěst) bývalý diplomat a zpravodajec Miroslav Polreich, je totiž obsažen v článku 1 Washingtonské smlouvy, který nutno stále opakovat, byť u zabedněných hlav jde o házení hrachu na zeď. Snad se v tomto projeví jistá „nesystémovost“ vlády, a dá přednost textu smlouvy, nikoliv propagandistickému mýtu o něm.

Zopakujme si ten zásadní článek zakládající a stále platné smlouvy o NATO ještě jednou: „Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.“

Na jeden slibně bystrý moment je ale třeba upozornit. Vláda prohlašuje, že „bezpečnostní záruky kolektivní obrany [NATO] ale nejsou samozřejmostí“. To je prima, snad to je opravdu náznak toho, že článek 5 Washingtonské smlouvy přečetl konečně nějaký gramotný Polreichův student! Nedostal by sice jedničku, ale trojku, protože v oblasti kolektivní obrany nelze v rámci Washingtonské smlouvy hovořit o zárukách, nýbrž o možnostech, čili zbožných přáních. Nicméně uvědomit si, že neplatí mýtus o zárukách vzájemné vojenské pomoci podle článku 5 Washingtonské smlouvy, to už by byl velký pokrok ve vládních kruzích!

Pro český zbrojní průmysl zní slibně, že vláda hodlá „věrohodně vytvářet své vlastní obranné kapacity“, a že ... ... ... 
 
... ... celý text zde

České národní zájmy - 2. část

$
0
0
Jaroslav Tichý
20. 12. 2017
V této druhé části se pokusme položit si otázku, jaké národní zájmy může mít země, jako je Česká republika, a jakých prostředků k jejich dosažení může využívat. Otázkou zásadního významu též je, za jakých podmínek může ČR své národní zájmy uplatňovat. Začněme v tomto případě od konce a věnujme se podmínkám nezbytně nutným k uplatňování našich národních zájmů.


 Ačkoliv velké členské země EU jako je Německo či Francie jsou schopné si své vlast-ní zájmy do jisté míry prosadit i v rámci EU (byť jeho činnost a orientace je ovlivněna poválečnou podřízeností Německa zájmům USA – viz vázací kancléřský akt atd.), u dalších zemí, jako je Polsko či Maďarsko tomu již tak není. ČR je na tom pak ještě hůře, a to vinou submisivních politiků, které si volíme do našeho čela, jakož i zčásti do orgánů EU. Ti pak často vystupují v roli jakýchsi drábů EU vůči vlastní zemi a zapomínají, že by měli naopak zájmy vysílající země hájit.

Stále více se ukazuje, že EU byla zakládána s cílem ovládnutí Evropy Německem, o čemž svědčí i její zakladatelé krátce po 2. sv. válce a její vrcholní činitelé. Jak z tehdejší doby (viz např. jeden z prvních předsedů předchůdce EU tzv. Montánní unie uhlí a oceli Haller (úředně potvrzený nacista), tak její nedávný předseda Schulz (jeho otec byl za války důstojníkem SS v koncentračním táboře). Nedivme se tedy ani rétorice ani postupům, které EU začala postupně používat.

S ohledem na postupy a podmínky postupně uplatňované vůči ČR a dalším tzv. východoevropským zemím po jejich vstupu do EU jsme se dostali z dřívější pozice středně rozvinuté průmyslové země do pozice rozvojové země. Takto je na nás nahlíženo na Západě, takto nás i překlasifikovala americká banka J.P. Morgan. Jestli se tedy někdo dnes v ČR „cítí být Evropanem“, projevuje se v lepším případě jako neznalý základních faktů, v horším případě jako hlupák, který si ze základních faktů neumí udělat vlastní závěry. Je to stejné, jako když někteří naši politici chtějí, abychom patřili k „pevnému jádru Evropy“. Jako co, za těchto podmínek a za situace, kdy Slovany považují opět za podřadnou rasu? Když vyzývají fakticky k tomu, abychom se přidali k západoevropským zemím, které evidentně ztrácejí svůj charakter z důvodu jejich postupující islamizace vinou neprozřetelnosti jejich vůdců. Jaké společné hodnoty to máme podle jejich představ a výzev vlastně sdílet?

Budeme-li vycházet z naší reálné situace (velikost území, jeho umístění, počet obyvatel, zaměření naší ekonomiky, malé surovinové zdroje a tudíž ve většině případů závislost na jejich dovozu, naše předešlé zkušenosti a výsledky), dostaneme se nejspíše k závěru, že bychom měli:

a/ vyvarovat se cizím snahám o naše zatažení do války. Ať již občanské z titulu následků masového dovozu migrantů do ČR, tak i agresivní války proti Rusku (a případně i dalším zemím světa) iniciované ze strany USA prostřednictvím NATO. Zajistit si tedy především vlastní bezpečnost. A velmi přitom zvažovat, jaký krok může přispět k zajištění naší bezpečnosti a jaký krok znamená naopak naše ohrožení. V současné době tyto kroky často zaměňujeme;

b/ zbavit se koloniálního jha a usilovat o to, abychom se znovu postavili jako země na vlastní nohy, a to po všech stránkách (politické, ekonomické, sociální, kulturní a dalších, vč. obnovení naší potravinové soběstačnosti). Je přitom třeba říci si jasně, že bez předchozího vystoupení z EU a z NATO to nepůjde. O tom nás nakonec přesvědčuje dnes již téměř každodenní praxe s ohledem na stále se zhoršující podmínky pro naše další setrvání v těchto organizacích;

c/ poučit se konečně z neblahých zkušeností z našich nedávných dějin z hlediska naší další politické orientace (při zohlednění celkové situace a našich reálných možností z ní vyplývajících). Za dané situace se jeví jako nejvýhodnější jít vlastní cestou, avšak nikoliv samotní, nýbrž v rámci nového uskupení zemí, kterým by mohla být V4+ či země na půdorysu bývalého Rakousko-Uherska. Toto uskupení by mohlo představovat jistou protiváhu proti zbytku stávající EU směřující (a zřejmě již i odsouzenou) k její plné islamizaci;

d/ navázat na naše předchozí zkušenosti a výsledky v oblasti ekonomiky a exportu při naší další činnosti. Základem pro naši další ekonomickou činnost po vystoupení z EU by bylo naše členství v ESVO (EFTA), která funguje na principu volného pohybu zboží, osob, služeb i kapitálu. Oproti EU však nestanoví svým členským zemím žádné kvóty či jiná omezení, nečiní členské země závislými na dotacích z jimi předem odvedených peněz. Taková nová obchodně-politická orientace umožňuje jak další hospodářskou spolupráci se zeměmi EU, a to bez jakékoliv submisivnosti z naší strany, tak i snazší spolupráci se zeměmi BRICS a euro-asijského prostoru. Tedy spolupráci se zeměmi a oblastmi, které jsou na ekonomickém i politickém vzestupu, namísto našeho slepého lpění na jedině možných vazbách s postupně upadající částí světa. Takový postup dává i větší možnost k našemu návratu na mnohé tradiční trhy v Africe a zejména v Latinské Americe, které jsme v souvislosti se vstupem do EU nesmyslně opustili.

e/ vytvořit si tak i v současném bouřlivém světě s mnohými změnami základní předpoklady k udržení a rozšiřování sociálního státu pro naše občany. Je proto třeba zabývat se docilovanou úrovní našeho HNP a způsobem jeho rozdělování tak, aby sociální stát bylo možné opět obnovit. Přestat se tedy honit za růstem HDP, jehož část pak odvedeme nevratně do zahraničí.

Jak již bylo naznačeno, tyto záměry nelze však realizovat při dalším setrvávání v:

- Evropské unii, která nás do současného stavu kolonie cíleně dostala a jejíž zákony, směrnice a předpisy z nás vytvářejí stále méně svéprávný subjekt a směřují až k našemu úplnému pohlcení v rámci tzv. Evropské federace nerovnoprávných států. Té unie, která má být přeměněna v evropský islámský chálifát, k čemuž průběžně provádí řadu opatření, do nichž nutí i tzv. východoevropské země, jež se tomu stavějí na odpor. Té unie, která nás cíleně učinila nesamostatnými a ve všem na ní závislými, vč. zásobování potravinami;

- NATO, které odmítá bojovat proti teroristům a které odmítá též chránit tzv. schengenské hranice, které dnes vinou stávající praxe EU již fakticky ani neexistují. Jediným cílem této vojenské organizace je agrese proti dalším zemím, především vůči Rusku. Bez ohledu na svůj zakládací dokument, tj. washingtonskou smlouvu a podmínky v ní uvedené. Ty totiž předpokládají mírové řeščení vzniklých problémů, jejich předání k řešení Radě bezpečnosti, nevyhrožování jiným zemím silou a dávají též v případě napadení jedné členské země jinou zemí ostatním členům NATO na výběr, jak budou reagovat. Tvrzení o tom, jak ostatní členské země přijdou napadené zemi automaticky na pomoc je ničím nepodložené a je v jasném rozporu s ustan. článku 5 zakládací washingtonské smlouvy. Krom toho NATO postupuje v praxi v rozporu s mezinárodním právem a s Chartou OSN, takže naší spoluúčastí na těchto akcích se stáváme spoluagresorem. Za těchto okolností není tedy na místě otázka, proč z NATO vystupovat, jako spíše otázka, proč v NATO dále být.

I přes shora naznačené cíle je zřejmé, že z hlediska českých národních zájmů je taková formulace neúplná. Chybí v ní totiž především to, jakou roli chce ČR v měnící se Evropě a v nově vytvořeném politickém uskupení zemí (ať již V4+ či na půdorysu bývalého Rakousko-Uherska) po svém odchodu z EU a z NATO hrát. O co vlastně chce usilovat. V tom musíme mít jasno dopředu, kroky, jež budeme realizovat po odchodu z obou uvedených organizací, je třeba mít předem předjednané.

Je přitom třeba vzít v úvahu, že se mění na mezinárodní scéně podmínky, na což je třeba i z české strany reagovat. Doba „odečítačů ze rtů“ reprezentovaných Sobotkovou vládou odchází do propadliště dějin a většina z nás nepochybně chápe či alespoň intuitivně tuší, že takto dále postupovat nelze.

Otázkou ovšem je, zda jsme si zvolili správné osoby a strany k provedení potřebné nápravy v tomto směru. Tedy strany a osoby, které přicházejí s formulací a prosazováním českých národních zájmů, s představou o prosazování naší vlastní české pozice na mezinárodní scéně. Zdá se ale, že nikoliv. Podle volebních programů se u nás žádná taková strana či hnutí do parlamentu nedostaly. Ať již pro-to, že po tom nebyla před volbami dostatečná společenská poptávka či proto, že taková nabídka se nemohla dostat od jiných účastníků voleb včas a v potřebném rozsahu mezi občany z důvodu jejich mediální blokace.

Komentátor Fendrych blábolí

$
0
0
Bohumil Svoboda
20. 12. 2017
Seznámil jsem se a přečetl si na internetu článek komentátora časopisu „Týden“ Martina Fendrycha pod titulem „Babiš blábolí jak dostane Česko na špici Evropy.“ Termín „blábolení“ jsem si od něj vypůjčil po prostudování celého jeho článku včetně otištěných odezev. Mohu prohlásit, že politický vývoj sleduji poměrně pozorně, ale s nějakým „žvaněním nebo tlacháním, což jsou synonyma Fendrychova „blábolení“, jsem si právě u Babiše nikdy nevšiml. To neříkám proto, že bych nynějšího předsedu vlády nekriticky obdivoval ani jsem jeho stranu nevolil. Naopak Fendrychův článek je ukázkou koncentrované bezduché demagogie, kdy využívá zkreslených zjednodušených, převážně lživých a tendenčních informací, působících zejména na city a předsudky, k ovlivňování zejména špatně informovaných a důvěřivých občanů. 

Kladu si otázku, co vlastně si Fendrich postavil za cíl svého článku. Jsem přesvědčen, že cíl si určitě postavil, ale nehodlá se s ním v žádném případě chlubit. Podle mého názoru tím jeho cílem je jenom pošpinit vše co se na straně vítězů posledních voleb děje. Zesměšňuje, zpochybňuje a špiní všechno, zejména na Babišovi a jeho možných spojencích, především Strany přímé demokracie, která je jasně čitelná, otírá se okrajově i o komunisty, kteří při volbách propadli a nemohou ani něco významně ovlivnit. Trapné ovšem je, že na podporu svých, rádoby úvah, neuvádí žádný argument a nepřipouští, že na podporu jeho odpůrců lze uvést dost argumentů, což potvrzuje řada kvalifikovaných odezev na jeho článek. Všimněte si toho, že na podporu Fendrycha jsou zde uvedeny odezvy, kterým po jeho vzoru argumenty absolutně chybí. Napadají jenom holými vulgárními větami každého autora odezvy nesouhlasící s Fendrychem. To, že napadají autora argumentu a ne jeho tvrzení je dokladem jejich ubohosti a mdlého rozumu.

Fendrych se staví do role kritika poměrů a každého Babišova rozhodnutí na řešení katastrofálních ekonomických a sociálních problémů, které nezapříčinil on ale Havlovi pohrobci, kteří republiku rozkradli nebo rozprodali krátce po převratu. Jistě ví, jak by se všechno mělo dělat lépe, kdyby sám něco uměl a stává se tak jenom směšným.

Babiš se účastnil jednání předsedů vlád Evropské unie, kde získává další spojence pro boj s terorizmem a migrací. Nemusel snad ani nikomu vysvětlovat, že je třeba boj přenést do zemí odkud jsou migranti „pašováni“ zločineckými bandami do Evropy. Žádné „úšklebky“ ani „ťukání“ na čelo nesklidil, jak by si Fendrych přál.

Každý stratég, který by si vytýčil podobný úkol jako Babiš – dostat republiku na špici Evropy – musí vědět, že se mu to nemůže podařit za jednu generaci a pokud má reálnou dlouhodobou vizi, musí také hledat mocné spojence. Čína a Rusko takovými spojenci rozhodně mohou být a nikdo se nemusí Putinovi ani Si Ťin-pchingovi klanět, ale jednat s nimi na úrovni rovnocenných partnerů jak se o to snaží a myslím si, že účinně prezident Zeman. Svými výlevy vlastně nabádá některé choromyslné nácky, kteří se ve svých „odezvách“ diví proč u nás musí být předsedou vlády cizinec. (Pro mne Slovák nikdy cizincem nebyl a nebude. Oni republiku nerozdělili, to udělali lidé jako Havel, Klaus a Mečiar aby se uměle vytvořilo více nejvyšších koryt na obou stranách uměle vytvořené hranice mezi našimi národy). Kdyby byl alespoň trochu soudný všiml by si, že s Ruskem a Čínou navazují úzké kontakty paní Merkellová , prezident USA Trump a řada představitelů světových mocností a Evropské unie, jenom nevědí jak by zrušili nesmyslné a oběma stranám škodící ekonomické a jiné blokády. 

Z historie by měl vědět, že Rusko dokázalo vyřešit i nejtěžší problémy a krizové situace zejména např. po přepadení Sovětského svazu fašistickým Německem. Inu ani on se nehodlá zřejmě z historie poučit. Evidentně nechce aby mu byla historie učitelkou a proto z ní dělá děvku. ( Na taková individua upozornil už velmi dávno Palacký) Místo objektivního pohledu na život a politiku se uchyluje v podstatě k nacistické rétorice, plynoucí z jeho nenávisti, nejen k těmto velmocem, ale k vlastním spoluobčanům, kteří rozhodli ve volbách právě takto, ať se to komu líbí nebo nelíbí a také proto, že se každé manuální a duševně prospěšné práci vyhýbal. To, že svými postoji odmítá výsledky voleb tak staví v podstatě 80% voličů do pozice nesvéprávných subjektů, kteří podle něj nemají právo do ničeho mluvit a cokoliv rozhodovat.

Nevím proč právě Babišovi vyčítá, cituji mimo jiné…“Že nejsme schopni ani vyčerpat dotace? Že nejsme schopni stavět nepředražené dálnice? Že nejsme ochotni pomoci zemím zahlceným uprchlíky? Že neumíme sehnat pracovníky pro podniky, které nemohou sehnat lidi? Že od nás utíkají vědci, lékaři a zdravotní sestry?“ To je kolosální drzost od člověka, který pomáhal jako technický nedouk např. Janu Rumlovi a jiným gaunerům nastartovat stav, který nás do takové situace dostal. Jenom on snad neví, že důsledky jejich destrukční politiky se nepodaří odstranit za vlády jedné generace politiků a poctivě pracujících občanů. Nemohu si pomoci, ale stále víc mne Fendrych přesvědčuje, že jeho bláboly mají svůj kořen v nenávisti k občanům tohoto národa, kteří si dovolili nevolit tak, jak by si on představoval. Potvrzuje jenom vlastním příkladem skutečnost, že „…NENÁVIST je vlastnost, která brání zdravému rozumu logicky uvažovat a zakrývá reálný pohled, umožňující řešit současné a budoucí problémy. Člověk tak ztrácí schopnost objektivity a možnost rozumně myslet. Ztrácí tedy ty nejdůležitější hodnoty.)

Pochyby může budit Babišova vláda. Nechme jí tedy sto dní ochrany a pak můžeme být konkrétní. Že v ní mají pracovat někteří lidé z vlády předchozí nemůže být a priori znakem jejich neschopnosti, protože pracovali dříve za vlády naprosto neschopného Bohuslava Sobotky. Mám podobné pochybnosti o tom, zda povznese zdevastovanou armádu Karla Šlechtová, protože takové ministry jako byl první poválečný ministr obrany armádní generál Ludvík Svoboda nebo západními vojenskými představiteli uznávaný a respektovaný poslední ministr obrany armádní generál Vacek, se rodí jedenkrát za sto let. Je dosti směšné zdůvodňovat, že je na západě běžné mít včele ministerstev války civilisty tak proč ne u nás. To mohou říci jenom tzv, „odborníci“, kteří nevědí, že právě to jsou lidé úzce spojeni s vojenskoprůmyslovým komplexem a vědí, co řídí. Tak tomu u nás po převratu nebylo a podle toho armáda je taková, jaká je.

Babiš se podle mého názoru při modernizaci státu nechce opírat o komunisty ani SPD ale hledá podporu, kterou mu ostatní partaje odpírají. Myslím si ale, že na druhý pokus podporu parlamentu získá, byť ne přesvědčivou. Bylo by to v zájmu alespoň elementární stability politické situace v zemi. Vyzývat Babiše ke spojení s topkou, starosty nebo ODS, ČSSD či lidovci znamená vyzývat jej k pokračujícím zlodějnám, ožebračování pracujících a důchodců tak, jak to po převratu tyto partaje předváděly. K takovému nesmyslu mohla Fendrycha navádět snad jenom Pražská kavárna a zřejmě ho také za jeho bláboly dobře platí. Nebylo by však pochybnosti o tom, že tím by se Babiš spojil obrazně řečeno s „pravěkem“, což by bylo přáním těch nejreakčnějších kruhů v naší zemi. 

Fendrych poukazuje na Babišův malér s Čapím hnízdem. Já se osobně ztotožňuji s Balzakovým názorem cituji: („V pozadí každého velkého majetku je zločin.“) ale také velkého Francouzského básníka, spisovatele a revolucionáře Viktora Huga cituji: („Lidstvo se diví, kolik gaunerů vynese na povrch každá revoluce“)
Nemá smysl to rozvádět, jenom bych se pana Fendrycha zeptal kde byl před čtyřmi léty že na tyto podvody nepoukazoval. Pražská kavárna určitě čekala na vhodnější dobu, kdy může škodit nejvíce a to bylo před volbami: Do této bitvy proti Babišovi se jako slon v porcelánu zapojil v rámci záchrany svého koryta hlavně Sobotka, který mu nevědomky ve své slepotě pomohl k vítězství a svému pádu ve volbách a zvýšení jeho popularity. Podobně mu teď svými bláboly pomůže i Fendrych, protože si neuvědomuje, že většina občanů přemýšlí hlavou a má plné zuby nechutných špinavostí, které se ve vrcholné politice za přispění mnoha prodejných novinářů stále prohlubují. Přidávám se k těm, kteří si myslí, že problém budou řešit, snad objektivně, soudy a ne Pražská kavárna se svými mluvky.

Velmi výmluvné jsou Fendrychovy invektivy vůdči SPD a Tomio Okamurovi. Z nich čiší panická hrůza z důsledné realizace jejich programu.

22. listopadu Okamura píše cituji: (…poslanci SPD nepodpoří další rozšiřování zahraničních misí české armády. Jsme dlouhodobými kritiky zahraničních intervencí pod hlavičkou NATO a odmítáme působení českých vojáků v zahraničí mimo mandát OSN nebo Rady bezpečnosti. Prosazujeme široký zákon o referendu, aby měli občané možnost v případě zájmu rozhodnout o důležitých otázkách." O nasazení vojáků státu pro akce NATO bude vždy rozhodovat lid v referendu? Fendrych na to říká, že je to „absolutní nesmysl“. Tím považuje většinu našich občanů (okolo 90% ) za nesvéprávné a neschopné rozhodovat o životně důležitých otázkách naší budoucnosti a bezpečnosti nehledě k tomu, že zpochybňuje nepřímo i rozhodnutí Rady bezpečnosti a jejího mandátu, který mu dává většina mírumilovných států na světě.

10. listopadu Okamura uvažuje, co pro nás za třináct let unie udělala: "EU nám lhala, jak se v ní budeme mít dobře. Jaká je dnešní realita? Dva miliony našich občanů žijí pod nebo na oficiální úrovni chudoby. Tedy každý pátý. Takže žádný hospodářský zázrak s růstem životní úrovně na úroveň Německa se nekonal a nekoná. Ptám se pana Fendrycha co je na tom nepravdivého. Unie nás skutečně devastovala, ale to hlavně díky naprosto nevýhodným přístupovým podmínkam, které Havlovi pohrobci podepsali krátce po převratu. Na druhé straně nám unijní byrokrati předepisují jak mají být rovné nakládané okurky, jak dotovat likvidaci orné půdy na pastviny o kolik máme omezit výrobu mléka, pěstování brambor, zlikvidovat hovězí a vepřový dobytek a podobná likvidační opatření. (Tak to je tedy úžasný přínos EU pro náš lid.) Tohle chce Okamura napravit a spolu s komunisty Babiše v jeho úsilí hodlá podpořit. Proto získal podporu velké části voličů a ne vlastizrádců. Okamuru podporuje i řada občanů žijících v Rakousku a jinde ve světě. Takovým jeden ubožák ve své odezvě vyčítá špatnou češtinu, ač sám nedovede napsat víc jak jednu souvislou větu. K tomu snad uvedu jednu z posledních odezev, kterou sdílí velká část čtenářů Fendrichova pamfletu. Cituji odezvu pana Vítězslava Š. „Může si pan Fendrych prskat jak chce, většina lidí si myslí to co pan Okamura, i když to někteří veřejně nepřiznají..... teda pardon, s vyjímkou kavárny hlavního města“.

Na závěr svého stanoviska k Fendrychovu blábolení chci zdůraznit, že nejsem Babišovým slepým ctitelem, ani voličem jeho strany. Považoval bych však za naprosto nedůstojné a zbabělé se k tomu nevyjádřit, protože on za uplynulé volební období udělal velký kus práce, které si zaslouží ocenění. To by však vyžadovalo skutečně objektivní analýzu nejen jeho minulé práce ale i výsledků práce, které před svoji vládu postavil. Pokud to bude jenom část toho o čem mluví, byl by to velký úspěch, ze kterého má reakce panickou hrůzu.

Prof. Ing. B. Svoboda DrSc.  je představitelem sdružení Vojáci proti válce

Juncker dělá Zemanovi kampaň

$
0
0
Erik Best
20. 12. 2017         EB
Pokud si Andrej Babiš zvládne zařídit schůzku s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem na druhou polovinu ledna, bude mu Miloš Zeman navždy zavázán. Podle Babiše je boj proti kvótám prioritou jeho nové vlády, alespoň to řekl ve vysílání TV Nova. Juncker ztělesňuje snahu vnutit zemím Visegrádu uprchlíky. Pokud se v posledních týdnech objevily pochybnosti o tom, jestli Zeman ve volbách znovu uspěje, Juncker je teď pomáhá rozptylovat. 

Nejprve odmítl setkání mezi čtyřma očima s Babišem. Pak pohrozil využitím kvalifikované většiny k protlačení nových kvót. Zeman to teď bude moci využít nejprve ve svém vánočním poselství a poté i ve svém projevu ve sněmovně 10. ledna, těsně před tím, než Babiš oznámí poslancům a televizním divákům, jak hodlá zachránit Čechy před kvótami. O dva dny později vstoupí Zeman do voleb jako kandidát, který nejkonzistentněji zastával postoj k migraci, který s ním v současnosti sdílí 80 % voličů. Už chybí jen to, aby dal Juncker Babišovi ultimátum mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby. Proč by Zeman dělal kampaň, když to Juncker dělá za něj?

Pomůže americká „zázračná zbraň“? Ukrajinci vkládají naděje do Javelinu, jenže…

$
0
0


Napsal/přeložil: mbi
20.12. 2017   Eurasia24
Poměrně často se v poslední době v souvislosti s boji na Donbasu skloňuje slovo „Javelin“. Americký zbraňový systém má být všemocný proti „ruské technice“ a jeho dodání ukrajinské armádě má zvrátit průběh války jednoznačně ve prospěch Kyjeva.

Vojenský rozpočet Spojených států na rok 2018 předpokládá, že pro Kyjev bude vyčleněna vojenská pomoc až do výše 350 milionů dolarů. Prostředky mohou být čerpány na dodávky „smrtících obranných zbraní“. Mezi těmi jsou uváděny především PTŘS (protitankové řízené střely) Javelin. Portál Gazeta.ru se zamýšlel nad tím, nakolik je tento systém účinný a kdo jej potřebuje.

Javelin (v angličtině „oštěp“) je protitankový systém třetí generace pracující na principu „vystřel a zapomeň“. Tento způsob použití je možný díky samonaváděcí hlavici vybavené termovizními senzory umožňujícími zachycení a sledování cíle, jehož teplota se liší od teploty okolí. Po zachycení takového cíle se na něj raketa navádí bez další účasti operátora. Hlavní výhodou PTŘS třetí generace je tedy fakt, že ihned po vypuštění rakety může komplet opustit palebnou pozici a zaujmout novou.

Hlavními prvky kompletu FGM-148 Javelin jsou vypouštěcí zařízení, transportní a startovací kontejner a vlastní raketa. Ta je běžné aerodynamické konstrukce s roztažitelnými křídly.

Odpalovací zařízení má kombinovaný, denní a noční zaměřovač využitelný i k pozorování bojového prostoru. Denní zaměřovač je optický se čtyřnásobným zvětšením. Noční infračervený zaměřovač umožňuje vést střelbu v noci a za snížené viditelnosti a v závislosti na zvoleném pracovním režimu má čtyř nebo devítinásobné zvětšení.

Střely mohou pracovat ve dvou režimech útoku na cíl: střemhlavý útok (pod úhlem 45°) a čelní útok z horizontálního letu. První z těchto režimů se používá k útokům proti tankům, protože umožňuje zásah cíle shora do nejméně chráněných míst. Druhý pak proti lehce a středně opevněným stavbám (kryty, střelecká stanoviště, lehčí bunkry) a také proti vrtulníkům.

Start rakety je prováděn pod úhlem +18° pomoci výmetného pohonného systému; poté dochází k zapálení vlastního hnacího motoru a výstup rakety do výše 150 metrů (v režimu střemhlavého útoku), nebo 50 metrů (v případě čelního útoku z horizontálního letu). Směrové změny za letu jsou prováděny změnou vektoru tahu motoru, což mimo jiné zajišťuje schopnost zasažení cíle shora na malou vzdálenost.

Technologie samonaváděcích PTŘS zasahujících tank shora – v jeho nejcitlivějším místě – si dosud plně osvojily pouze dva státy na světě: USA a Izrael.

Nějaký čas po Javelinu se objevila izraelská PTŘS Spike („hrot“). Ta používá hned několik způsobů navedení na cíl – pomocí vodičů, rádiových povelů, laserového paprsku nebo je naváděna infračervenou samonaváděcí hlavicí.

Javelin vs. Kornet

Rusko zatím PTŘS třetí generace nemá. Domácí Kornet vyvinutý Konstrukční kanceláří přesného strojírenství (КБ Приборостроения) v Tule je zařazován do generace 2+.

Avšak komplety PTŘS třetí generace zatím nemají jen přednosti, ale i nedostatky. Není náhodou, že jedna z verzí izraelské PTŘS Spike používá společně se samonaváděcí hlavicí také systém navedení „po drátě“. A protože u Javelinu se s takovou variantou nepočítalo, má omezené možnosti použití. Dálkový dosah jeho samonaváděcí termohlavice je podstatně menší než u řady systémů PTŘS druhé generace – například ruský Kornet-EM má oproti Javelinu dosah více než dvojnásobný.

Javelin má i další významnou nevýhodu. Jeho rakety s infračervenou samonaváděcí hlavicí nelze použít proti teplotně nekontrastním cílům (v boji tedy proti fortifikovaným opěrným bodům nepřítele, stavbám apod.). Rakety Kornetu, naváděné laserovým paprskem, jsou v tomto ohledu mnohem univerzálnější.

Pomineme-li vše ostatní, samonaváděcí hlavice Javelinu musí být před startem po dobu 20 až 30 sekund ochlazována zkapalněným plynem – v boji může mít taková doba „smrtelný“ význam.

A ještě něco: na rozdíl od Javelinu je Kornet schopen překonat aktivní obranu tanku, tedy automatické zničení blížící se nepřátelské munice obrannými prostředky. Ruský komplet disponuje schopností vypustit naráz dvě rakety naváděné jedním společným laserovým paprskem. První raketa proráží aktivní obranu, zatímco druhá již bez překážek proniká do tankového pancíře.

Americký Javelin nemůže tímto způsobem střílet ani teoreticky, protože druhá raketa by nebyla schopna detekovat nepřátelský tank kvůli horkým zplodinám motoru rakety první.

Přestože má ruský Kornet i řadu nedostatků, je také výrazně levnější než Javelin. K nedostatkům Kornetu odborníci počítají zejména značnou hmotnost odpalovacího zařízení a rakety s transportním a startovacím kontejnerem (cca 50 kg). Dalším nedostatkem pak je to, že naváděcí laserový paprsek prozrazuje pozici kompletu. Obsluha Kornetu je dvoučlenná.

Na druhou stranu však průraznost ruského kompletu dosahuje až 1200 mm homogenního pancíře, což s rezervou vynahrazuje všechny jeho drobné nedostatky.

Pokud jde o Javelin, ten používá rakety s tandemovou kumulativní hlavicí s elektronickým zpožďovačem detonace hlavní nálože. Ta je před střepinami a tlakovou vlnou po nárazu na tank a po výbuchu přední nálože chráněna kompozitovou sférickou deskou (miskou) s otvorem umožňujícím průchod kumulativního paprsku (plasmy).

Javelin vs. ruské tanky

PTŘS Javelin má poměrně malou ráži 127 mm v porovnání se 152 mm „těžkých“ PTŘS Kornet nebo další americké TOW. „Pracovní délka“ kumulativního paprsku je přímo úměrná průměru kumulativní misky a odpovídá 1,4 až 4 násobku ráže střely. Velká část odborníků proto pokládá udávanou průbojnost Javelinu 800 mm za přehnanou a odhadují ji na maximálně 600 mm homogenního pancíře. To je na probití čelního pancíře moderních tanků málo, i kdyby nebyly vybaveny dynamickou ochranou.

Pokud jde o ruské modernizované tanky T-72B3M, ty jsou vybaveny novými komplety dynamické ochrany Relikt. Komplet Relikt nahrazuje systém Kontakt-5 a má být ve srovnání s ním dvakrát účinnější. Tanky T-72B3M mohou být osazeny i komplexem aktivní ochrany Arena-E, který ničí protitankové řízené střely letící na tank přímo – nebo shora.

Konstruktéři komplexu Relikt jsou přesvědčeni, že díky použití těžkých kovových plátů je zabudovaná dynamická ochrana schopná částečně narušit jejich střepinami hlavní kumulativní nálož a výrazně tak zmenšit její průbojnost.

Mimochodem – během bojů v Sýrii byla zaznamenána řada neúspěšných pokusů amerických tandemových PTŘS prorazit dynamickou ochranu Relikt na tancích ruské výroby.

Je třeba také poznamenat, že americká PTŘS nepatří k nejlevnějším. Cena jednoho kompletu FGM-148 Javelin (vyráběného společně americkými firmami Raytheon a Lockheed Martin) obsahující odpalovací zařízení s jednou raketou představuje 246 tisíc dolarů. Cena jedné samostatné rakety je pak 86, podle jiných údajů až 100 tisíc dolarů.

Není také vyloučeno, že se tyto moderní PTŘS v případě dodání na Ukrajinu poměrně rychle dostanou do rukou jednotek Doněcké a Luhanské lidové republiky. Podobné případy se západními zbraněmi a vojenskou technikou se během ozbrojeného konfliktu na jihovýchodě Ukrajiny udály již několikrát.

A tak se může stát, že předání komplexů Javelin ukrajinským dobrovolnickým praporům, nedostatečně podléhajícím kontrole, bude mít nakonec pro původce zbraně vážné následky.

mbi, Eurasia24.cz

Zdroj: gazeta.ru

Což tak si zamést před vlastním americkým prahem, pane Trumpe, a připomenout si, kdo komu krade duševní vlastnictví a kdo ohrožuje svými zbraněmi celý svět

$
0
0
Břetislav Olšer

20.12. 2017 Rukojmí
Jako by převzal rétoriku Johna Fostera Dullese, který byl v 50. letech americký diplomat a politik, v letech 1953–1959 za vlády presidenta Eisenhowera ministr zahraničí Spojených států. Byl rozhodným odpůrcem komunismu a jedním z hlavních architektů Studené války… Z jeho popudu začala válka v Koreji... Dulles a válka v Koreji…
Nyní Donald Trump rovněž bezostyšně plodí nesmysly, jako zloděj, co křičí, chyťte zloděje, přitom asi zapomněl, že je vůdcem USA, které vedly a vedou stovky krvavých válek, mají za sebou bezpočet anexí, invazí a státních převratů, kam se jen člověk podívá. Je složité říct pravdu? Brnkačka; stačí jen reagovat na jeho pomatená slova…
Zloději duševního bohatství: V případě Pekingu Trumpova strategie označuje Čínu za jednoho z amerických rivalů, kteří údajně Spojeným státům kradou duševní vlastnictví v hodnotě miliard dolarů (desítek miliard korun).
Jaké může mít stát s historií necelých 250 let větší duševní vlastnictví než tisíciletá říše, která vynalezla základní potřeby pro fungování civilizace lidstva? Kompasem i střelným prachem počínaje, přes hedvábí a papírem vyráběným už před 5000 lety konče. V té době neměl nikdo o termínu Američané ani ponětí, nebýt Kolumba, dodnes by na americkém kontinentu žili Indiáni, Mayové, Aztékové či Inkové...
Zde je třeba se vrátit ke genům tzv. Američanů, resp. vyvrhelů Starého kontinentu, uprchlíků, dobrodruhů, kriminálníků a nacistických zločinců. Spojené státy měly odjakživa jasné motto: „Vydat zločince z USA nelze, ale lze mu umožnit útěk do USA, kde trestán nebude…"
Začali to šéfové Spojených států po 2. sv. válce, kdy dovolili zločincům, jež spáchali holocaust, žít za oceánem. Amerika s kachním žaludkem to má prostě v sobě jako v koze; znič a lichvářsky znovu vybuduj... Po válce byli všichni nacističtí odborníci Německa, jejichž země byla válkou zdemolována, převezeni do Spojených států, kde pokračovali ve svých výzkumech...Související obrázek
Hubertus Strughold patřil mezi ně. Než byl nedávno vyřazen z mezinárodní Kosmické síně slávy (Space Hall Of Fame), kam byl za zásluhy jmenován v roce 1978 jako „otec vesmírné medicíny“. Důvodem této degradace bylo odhalení jeho nacistické minulosti, když se za druhé světové války podílel na pokusech na vězních v koncentračním táboře Dachau.
Zodpovídal se z toho, že někteří z jeho podřízených prováděli lidské ”experimenty” v Dachau a Auschwitz, kde byli vězni mraženi, umísťováni do komor s nízkým tlakem, v nichž často zemřeli. (Kam se na něho hrabe Mengele...) Po druhé světové válce byl americkou armádou převezen do státu Nové Mexiko, kde léta pak pracoval na vesmírném programu.
Generál major Hugh Knerr, zástupce velitele poválečných amerických vzdušných sil v Evropě, byl zase u americké operace Paperclip (Spona), která unesla von Brauna a dalších více než 700 nacistických vědců z Německa přímo před nosem amerických spojenců, hlavně Sovětů.
(Dne 23. března 1912 se narodil tvůrce první balistické střely Wernher von Braun, který se posléze podílel na americkém vesmírném programu. Během své kariéry stihl vstoupit do jednotek SS i poslat člověka na Měsíc...)
Smyslem bylo jejich využití a odepření těchto intelektuálních zdrojů Sovětskému Svazu. Události nabraly rychlý spád; prezident Truman autorizoval Paperclip v srpnu 1945 a 18. listopadu téhož roku dorazili první němečtí náckové do Ameriky.
A tak se USA vydaly cestou rizika formou lidské válečné kořisti, která jim však vyšla. Také ukořistěný Arthur Rudolph, hlavní ředitel provozu v Nordhausenu, kde 20 tisíc otrockých pracovníků zemřelo při výrobě střel V-2. Řídil tým, který sestrojil raketu Saturn V. Popisován byl jako “stoprocentní nacista a nebezpečný typ”.Výsledek obrázku pro foto Kurt Debus
Další byl Kurt Debus, specialista na odpalování raket a důstojník SS. V jeho složce stálo: ”Měl by být internován jako bezpečnostní hrozba spojeneckých sil…” Všichni tito muži dostali zelenou pracovat v USA, jejich zločiny byly zakryty a jejich minulost vymazala armáda USA, pro kterou se stalo hlavní prioritou vítězství ve studené válce. http://www.rukojmi.cz/clanky/2538-aniz-by-nekdy-byla-svolana-rb-osn-kdyz-padlo-z-pricin-spojenymi-staty-vyprovokovanych-valek-v-koreji-2-5-milionu-lidi-ve-vietnamu-tri-miliony-stovky-pri-humanitarnim-bombardovani-v-srbsku-dalsi-milion-v-iraku-afghanistanu-a-libyi
Vojenská moc Ruska a Číny: Hrozbu vidí americká strategie také ve vojenské moci Ruska a Číny, konkrétně pak v jejich pokročilých zbraňových systémech.
Trump asi zapomněl, kdo má ve světě největší zbrojaře, nejvíc zbraní a bezkonkurenčně nejvíc výdajů na zbrojení, potažmo nejvíc vojenských základen. Nejsilnější armádou světa jsou podle žebříčku GFI (zpracovaném společností Helgi Library) Spojené státy. Obranný rozpočet USA činí přes 600 miliard dolarů a představuje 40 % všech vojenských výdajů na světě.
Na druhém místě je Rusko, jehož armádní výdaje od roku 2008 vzrostly zhruba o třetinu. Kvůli propadu kurzu rublu však v přepočtu na americký dolar výdaje meziročně klesly ze 60 miliard dolarů na 44,6 miliardy. Až třetí nejsilnější armádou světa zůstává Čína.
Spojené státy mají více než osm tisíc tanků a necelých 1,5 milionu aktivních vojáků, pochlubit se ale mohou největším počtem letadel na světě, kterých mají více než 13 tisíc. Disponují rovněž téměř pěti sty loděmi.Výsledek obrázku pro foto olser čína džibutsko
Vojenský rozpočet Číny je už mnohem vyšší než rozpočet Ruska (v přepočtu 1,5 bilionu Kč), ale stále mnohem menší než Spojených států, jejichž armáda dostává 604,5 miliardy dolarů (15,4 bilionu Kč), poznamenal londýnský ústav pro strategické studie IISS. Podle nejnovější zprávy Stockholmského mezinárodního mírového institutu (SIPRI) vzrostly globální vojenské výdaje světa zásluhou Spojených států loni na téměř 1,7 bilionu dolarů.
Pokrytecké lži: Dokument dále konstatuje, že vývoj protiraketové obrany USA je prý zaměřen proti Íránu a Severní Koreji a není jeho cílem narušit dlouhodobé strategické vztahy s Ruskem a Čínou.
Nesmysl; není snad narušením vztahů obklíčení Ruska a Číny stovkami amerických vojenských základen? Kolik cizích armád mají USA na svých hranicích? Stačí jen připomenout Karibskou krizi, kdy Chruščov reagoval na americké rakety v Turecku a snažil se na Kubu přivést ty své... Karibská krize….
Podle oficiálních informací stále působí asi 40.000 amerických vojáků na 179 amerických základnách v Německu, více než 50.000 vojáků na 109 amerických základnách v Japonsku a desítky tisíc vojáků funguje na stovkách základen po celé Evropě. Více než 28.000 amerických vojáků je přítomno též na 85 základnách v Jižní Koreji, kde jsou od roku 1957.Výsledek obrázku pro foto olser armáda usa
Kde berou USA peníze na zbraně? Z prodeje nakradeného libyjského zlata a drog hlavně od největšího výrobce z Afghánistánu....
Spojené státy mají také své základny, resp. NATO, v nejméně 150 zemích a vojáky prakticky po celém světě. Podle posledního zveřejněného počtu, americká armáda v současné době obsazuje 686 základen v padesáti amerických státech a ve Washingtonu, DC. K tomu je mnoho známých amerických základen v Kosovu, Kuvajtu, Kataru, v Izraeli a Saudské Arábii. Celkem je ve světě přes tři miliony vojáků US Army…
A kolik vojenských základen mají největší odpůrci USA – Rusko a Čína? Rusko je mají pouze ve svých bývalých republikách (v Arménii, Bělorusku, Tádžikistánu, Kyrgyzstánu, Kazachstánu a v bývalých gruzínských republikách Abcházii a Jižní Osetii, Čína bude mít teprve svoji první základnu v africkém Džibutsku… http://www.rukojmi.cz/clanky/797-cina-pry-dnes-dusi-svobodu-pricemz-nevadi-ze-usa-to-cini-uz-dve-ste-od-50-let-i-s-natoVýsledek obrázku pro foto olser čína džibutsko
Počítačové útoky Ruska: Trumpův dokument označuje Čínu a Rusko za „revizionistické státy“ a zavazuje vládu k ochraně kritické infrastruktury před útoky hackerů, kteří podle amerických tajných služeb přicházejí právě z těchto států.
Pokrytectví nejhrubšího zrna; terčem odposlechů amerických tajných služeb byla donedávna i ústředí tří důležitých organizací – Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a OSN. List Le Monde přišel s informací, že americká služba Národní bezpečnostní agentura (NSA) za měsíc na přelomu roku 2014 – 2015 nahrála jen ve Francii přes 70 milionů telefonických hovorů.
NSA sledovala rovně komunikaci 35 světových lídrů, informoval The Guardian. Americká rozvědka poslouchala rovněž mobil kancléřky Angely Merkelové; podle všeho ze zařízení ve skleněné konstrukci na střeše čtyřpatrového velvyslanectví USA na náměstí Pariser Platz v Berlíně, vzdáleném několik set metrů od kancléřského úřadu.Výsledek obrázku pro foto olser armáda usa
Našinec se hnedle cítí bezpečnější, když ví, že se dnes ve svobodné Americe neuskuteční hovor z žádného telefonu, aniž by nezanechal záznam v NSA. S cílem vyhnout se tomuto sledování NSA hodlá Brazílie do roku 2015 dokončit v rámci skupiny zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika), 34 tisíc km dlouhý podmořský optický kabel. Povede z Vladivostoku do brazilské Fortalezy přes čínský Šan-tchou, indický Čenaj a Kapské Město, uvedl server Infowars.
Není to tak dávno, kdy měla americká špionomanie v roce 2015 své zběsilé pokračování; před vyšetřovacím výborem Spolkového sněmu vypovídali dva bývalí pracovníci NSA Thomas Drake a William Binney, který řekl, že NSA zahájila svůj program masového sledování elektronické komunikace už několik týdnů po teroristických útocích z 11. září 2001 a od těch chvil se snaží získat co nejvíce informací o každém jednotlivci na světě.
Deník Süddeutsche Zeitung píše, že jde o největší skandál kolem dvojího německo-amerického agenta v poválečných dějinách Německa. Výzvědnou práci měl Binney pro Washington provádět přímo na německém ministerstvu obrany. Podle tamních médií špiona zajímala práce vyšetřovacího výboru Spolkového sněmu, jenž se zabývá americkou tajnou službou NSA a jejími aktivitami v Německu.
Lze věřit nejisté Spolkové zpravodajské službě Bundesnachrichtendienst (BND), i když se ví, že v jejích řadách jsou špičkoví šifranti a kryptologové zprofanované východoněmecké STASI, jak uvedl německý týdeník Der Spiegel a agentura AFP, kteří pracuji od devadesátých let nejen pro spolkovou vládu, ale dokonce i pro Severoatlantickou alianci... http://www.rukojmi.cz/clanky/264-kopilot-robert-lewis-kolik-lidi-jsme-jen-ted-zabili-proboha-co-jsme-to-udelali-aneb-svetovy-mir-dle-usa
Krátce po pádu Berlínské zdi se uskutečnila za vlády Helmuta Kohla tajná operace, jejímž cílem bylo získat tyto odborníky z devátého oddělení Stasi, jímž byla Centrála pro šifrování. Zlanařili je pro zaměstnání ve společnosti firmy Rohde & Schwarz SIT sídlící v berlínském Adlershofu, kde nyní zvesela dál šifrují, už ale ne proti vládě SRN a NATO, ale ve věrných službách právě těchto dvou institucí; kdo ale dnes ví, kolik z nich pracuje pro obě strany jako dvojitý agent?
Vláda již zesnulého Helmuta Kohla však milé kryptology kvůli jejich minulosti nemohla zaměstnat přímo. Někteří z nich přesto dosud stále pracují v podniku, který se sám označuje za “privilegovaného dodavatele vysoce bezpečných šifer” pro NATO. 200 let terorismu USA: Přehledný seznam všech amerických válečných zločinů, teroru a válek
Inu, Donald Trump řekl loni ve svém inauguračním projevu jako 45. prezident USA: Společně znovu vytvoříme silnou, bohatou, hrdou, bezpečnou. Společně vrátíme Americe její velikost. Ať jsme černí, nebo bílí, všichni krvácíme stejnou červenou krev patriotů… Co z těchto slov bylo splněno, to objasňuje výše vyargumentovaný nejnovější protiruský a protičínský dokument Bílého domu; nic… Prostě, jak se žije v zemi snů a neomezených možností, která jako jediná použila k vyvraždění statisíců civilistů atomové bomby... Zatím... Začne Trump po vzoru Dullese znovu válku v Koreji...?

„Politika je boj s blbostí, včetně blbosti vlastní.“ Rozhovor prezidenta republiky Miloše Zemana pro časopis Playboy

$
0
0
20.12.2018  Hrad
V listopadu 1989 se na náměstích cinkalo klíči za demokracii, jejímž pilířem jsou demokratické volby. Ty proběhly před nedávnem, jejich svobodu nikdo nezpochybnil, přesto se píše o normalizaci, druhé republice…
Pokud se má jednat o otázku, o čem to vypovídá, jedná se o důkaz neschopnosti některých politických subjektů unést svoji porážku.

Čím to, že se prosazování požadavků vítěze voleb nazývá diktátem?

Podle mě je prosazování požadavků vítěze voleb nejen samozřejmostí, ale dokonce povinností, neboť vítěz k tomu má největší mandát ze všech. Vracím se k odpovědi na předchozí otázku. Ti, kdo prohráli volby, se nejsou schopni vyrovnat s porážkou a neúspěšně bojují s vlastní frustrací. V první řadě mám na mysli ČSSD, ale také TOP 09.

Nedostali jsme se do stádia, kdy by se měla vítězná strana cítit takřka provinile a začít okamžitě kompenzovat ztráty méně úspěšným?

Jste první, komu prozradím, že až budu jmenovat Andreje Babiše jako vítěze voleb premiérem, budu mu citovat krásný epigram polského satirika Stanis ława Jerzyho Lece: Nezlob se na trpaslíky, že ti okopávají kotníky, oni výš nedosáhnou.

Není to dáno tím, že v kompenzaci ztrát méně úspěšným máme historickou tradici? Stačí se podívat na KDÚ-ČSL, jejíž vládní vliv vždy mnohonásobně převyšoval volební zisk. A v druhé vládě Mirka Topolánka Strana zelených přetavila šest poslaneckých mandátů ve čtyři ministerské posty, což je nejspíš světový unikát…


Kdyby byla Strana zelených ve vládě Mirka Topolánka úspěšná, vůbec by mi nevadilo to, že měla jenom šest poslanců. Bohužel její ministři byli mimořádně neúspěšní. Dokonce bych řekl, že mohou být právem uváděni jako zářný příklad politické neúspěšnosti. Nejvíce v tomto ohledu „zářil“ Martin Bursík. Škoda, že nevyšel náš záměr s Václavem Klausem posílit většinové prvky při zachování poměrného zastoupení, který byl založen na vytvoření třiceti pěti volebních krajů. Čím menší kraj, tím větší procento nezbytné k tomu, aby se kandidát v tomto kraji dostal do Poslanecké sněmovny. Tito již zmínění trpaslíci okopávající kotníky by rázem zmizeli nebo by museli bojovat o své místo na slunci mnohem usilovněji, než je tomu dnes. Kdyby náš záměr vyšel, mimo parlamentní lavice by dnes byla TOP 09, dále pak STAN, možná i lidovci. Václav Havel měl ovšem tehdy iluze o proporcionálním volebním systému a jeho podnět k Ústavnímu soudu se setkal s úspěchem, třebaže obě komory Parlamentu tento zákon schválily.

Stále ovšem existuje potřeba ochrany tzv. malých stran?

Nevím, co brání malým stranám, aby se staly velkými? Vždy jsem říkal těm, kteří si stěžovali na malost svých stran, že je to jen a pouze jejich problém a za svou malost by se měli stydět, nikoli na ni ukřivděně poukazovat. Každá malá strana se může stát velkou, což jsem dokumentoval na příkladu sociální demokracie, která v rozmezí let 1992 – 1998 vzrostla z přibližně sedmi procent na dvaatřicet a do Strakovy akademie vstoupila hlavním vchodem. A funguje to i opačně, neboť „díky“ svému neschopnému vedení je dnes ČSSD na oněch sedmi procentech z roku 1992.

Nevrací se nám jako bumerang „nepolitická politika“ pana prezidenta Havla založená na omezení vlivu politických stran?

Stejně tak jako neexistuje nechirurgická chirurgie, neexistuje ani nepolitická politika. Pokud by tomu tak bylo, musel by Vás operovat šarlatán. A po tom snad nikdo netouží.

Naučí se čeští politici umění přijímat prohry?

Nejdříve potřebují několik proher zažít. Z toho vyplývá, že úspěšným politikem může být pouze starý člověk.

Nemyslím si, že například francouzský prezident Emmanuel Macron je neúspěšný politik, přitom na konci prosince mu bude teprve čtyřicet.

A kdo říká, že pan Macron je úspěšný politik?

Během relativně krátkého časového období ovládl jak prezidentské, tak parlamentní volby a ve Francii způsobil doposud nevídané politické zemětřesení.

Hodnotím politiky v dlouhodobějším horizontu a pan Macron zatím před sebou podle mého názoru tento horizont nemá.

Říká se, že politika je uměním možného. Nedostalo se Česko, ale také například Německo do situace, kdy bude politika spíše o nemožném?

Vzpomínám si na jedno krásné heslo revoltující francouzské mládeže z roku 1968, které praví: „Buďte realisté, žádejte nemožné.“ Pokud je politika pouze uměním možného, je to v podstatě o pouhém udržování aktuálního stavu. Chce-li někdo přesáhnout toto udržování a směřovat k nějakému cíli, jeho politika musí usilovat o nemožné.

V Německu se rýsuje obdobná situace jako u nás, nicméně paní kancléřka Merkelová odmítá se sveřepostí sobě vlastní i přes podporu prezidenta a velmi smířlivý postoji SPD menšinovou vládu. O čem si myslíte, že to vypovídá?

Na stole leží v podstatě tři varianty. Prvně zkoušená koalice s FDP a zelenými zvaná Jamajka, nejspíše neuspěla. Nově zkoušená většinová koalice buď uspěje, nebo ne, nicméně v Německu má svoji tradici. Kdyby nevyšla ani tato varianta, přijde na řadu menšinová vláda.

Lze říci, že zatímco u většinové vlády jde o „válcování“, vláda menšinová vyžaduje značné diplomatické schopnosti. Jde v podstatně větší míře o vyjednání s opozicí?

Byl jsem premiérem menšinové vlády po dobu čtyř let a byl jsem s ní velmi spokojený. Pokud se podíváte do západní Evropy, zjistíte, že menšinové vlády představují naprosto běžnou praxi, nicméně vyžadují určitý druh opoziční smlouvy. Znamená to dohodu buď s jednou, nebo s více opozičními stranami. A to, že to nutí k větší míře vyjednávání, než je tomu v případě většinové koalice, nepovažuji za nedostatek, ale přednost.

Pokud si dobře pamatuji, menšinová vláda premiéra Václava Klause vládla s tolerancí ČSSD i v letech 1996 – 1997.

Tehdy to bylo o tom, že když ODS vyhrála v roce 1996 volby, druhá nejsilnější strana ČSSD toto vítězství uznala. Po dvou letech se situace opakovala v opačném gardu a byl jsem rád tomu, že se vítězná strana dočkala uznání ze strany druhého, opět těsně poraženého.

V letošních volbách vedle komunistů zcela propadly také ČSSD a TOP 09. KDÚ-ČSL mírně řečeno příliš neuspěla. Všechny strany spojuje vymezování se proti Vám, vítězi voleb a až eurofanatismus. Cítíte pocit zadostiučinění, že Zeman v roli univerzálního strašáka neuspěl?

Spíše lituji toho, že u některých politických stran, které jste právě jmenoval, převážil komplex méněcennosti. My Češi, tomu říkáme mindrák. A zamindrákovaní lidé jsou nebezpeční sobě i svému okolí.

Ještě nikdy v polistopadové historii se nestalo, aby vítězná strana porazila druhou nejúspěšnější stranu o 53 poslanců. Čím to, že zmizela protiváha vítěze?

Vítězná strana měla v čele silnou osobnost, zatímco poražené strany měly na vedoucích postech místo osobností pouze osoby.

Česko se nachází v regionu, který vygeneroval velké vítěze voleb, jako Roberta Fica, JarosławaKaczyńského, Viktora Orbána…

Česko vygenerovalo Andreje Babiše.
Srovnání s Viktorem Orbánem pokulhává. Jeho strana Fidesz atakovala v roce 2010 hranici sedmdesáti procent, což je nevídané…
Velmi si vážím Viktora Orbána, je to mimořádně schopný politik, nicméně 30% hnutí ANO stojí taky za úvahu.
Mám k Viktoru Orbánovi velmi kladný vztah, pamatuji si ho z června 1989, kdy jako studentský vůdce vyzval k pořádání svobodných voleb a odchodu sovětských okupačních vojsk…

V Muzeu hrůzy, které se nachází v Budapešti, jsem viděl záznam jeho tehdejšího projevu. Jak jsem již řekl, jedná se o velmi sympatického člověka. Když ho občas potkám na nějakém summitu EU, tak ke mně přijde a říká: Miloši, co tady vůbec děláme?

Šéf EU Jan Claude Juncker považuje Viktora Orbána za diktátora?

Pan Juncker není diktátor, ale jeho schopnosti řídit Evropskou unii jsou hodně omezené. Také proto není Evropská unie účastna „koncertu velmocí“ jako hráč, ale jako ze zadních řad přihlížející. Proto je stále aktuální otázka protřelého matadora americké politiky Henryho Kissingera: Jaké číslo má Evropa?

Četl jsem úvahu, podle které začal brexit ve chvíli, kdy Německo a Francie převálcovaly Anglii a prosadili do čela EU právě pana Junckera?

Tento názor nesdílím, i když se možná jedná o sekundární faktor. Za hlavní faktor brexitu považuji nesmyslné záplavy směrnic vydávaných Evropskou komisí, které Brity utvrdily v nezbytnosti návratu k vlastní legislativě.

Zní to euroskepticky…

Ne. Jsem naopak eurooptimista. O to více si zoufám nad absolutní neschopností vedoucích evropských činitelů například v oblasti ochrany vnějších hranic Evropské unie.

Litoval jste někdy vyvěšení vlajky EU na Pražském hradě?

Nikdy a udělal bych to znova.

Zpět k domácí politice. Hovoří a píše se o paktu prezidenta s vítězem voleb.

Existuje námitka, že bych neměl jmenovat Andreje Babiše, předsedu hnutí ANO, jednoznačného a nevídaného vítěze voleb, premiérem, protože může být trestně stíhán. Na tuto námitku odpovídám, že žijeme v zemi, ve které se trestní stíhání vlečou několik let a velmi často končí osvobozením. Nezpochybnitelným důkazem toho je například česká eurokomisařka Věra Jourová. Je proto nesmysl, abychom čekali na jmenování premiéra až doby konce vyšetřování.

Předsedové několika opozičních stran po Vás žádali vysvětlení, proč jste nepožadoval po Andreji Babišovi podpisy 101 poslanců? Co kdyby některý z nich přišel s tím, že těch 101 poslanců má?

V této části počátečních jednání to ještě nehrozilo. Navíc jsem jasně vysvětlil několika českým politikům, že důvod toho, co jsem řekl a hodlám učinit, spočívá v ochraně Andreje Babiše před vydíráním. Mohli by se totiž objevit lidé domáhající se koryta a za toto koryto by mohli být ochotni pro jeho vládu hlasovat.

Když exministr, chartista Tomáš Hradílek zahájil hladovku ve snaze donutit Vás podruhé nekandidovat, necítil jste potřebu nějaké vzájemné komunikace? Přece jen jste oba patřili mezi výrazné osobnosti Občanského fóra a pan Hradílek je člověk, který si zaslouží respekt.

Pana Hradílka jsem asi dvacet let neviděl ani neslyšel. A určitě sám víte, že jsem s panem Hradílkem komunikoval na náměstí v Lipníku. Přišel tam a požádal mě, abych nekandidoval. Odpověděl jsem mu, že před dvěma dny odvezla moje žena na Ministerstvo vnitra krabici s archy, na kterých bylo 113 000 podpisů lidí, kteří naopak požadují moji kandidaturu. A pan Hradílek, není nadřazen těmto lidem. Jsem rád, že si nakonec hladovku po několika dnech rozmyslel, neboť máte pravdu v tom, že patřil mezi lidi, kteří se dokázali vzepřít totalitě. Na druhou stranu, na post federálního ministra vnitra rezignoval hodně brzo.

Co říkáte na skutečnost, že ze současných kandidátů na prezidenta jste se pouze Vy a Michal Horáček aktivně vymezovali proti totalitní moci?

A jak se ukazuje, může nám to být přičteno k tíži. Sedmnáctého listopadu se stalo to, že Michalovi Horáčkovi byla odepřena možnost vystoupit na akci pořádané k výročí revoluce, naopak prostoru se dostalo lidem, kteří neměli s tímto datem nic společného.

Jak si vysvětlujete skutečnost, že žádná z politických stran letos do prezidentských voleb nepostavila svého kandidáta?

Vysvětluji si to neexistencí skutečných osobností. A stany se logicky bojí toho, že stejně jako tomu bylo v roce 2013 například v případě pánů Přemysla Sobotky a Jiřího Dienstbiera, se dočkají drtivé prohry. Navíc to stojí peníze, které se na rozdíl od těch, které vyplácí stát za poslanecké mandáty, nikdy nevrátí.

Prvních přímých prezidentských voleb se kromě Vás zúčastnil bývalých premiér Fischer, předseda senátu Přemysl Sobotka, ministryně zdravotnictví Zuzana Roithová, aktuální ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, ČSSD nominovala Jiřího Dienstbiera. Dnes má kromě Vás s velkou politikou zkušenosti pouze Mirek Topolánek. Strany definitivně vyklidily prezidentské bojiště?

Je to bohužel pravda…

Bohužel?

Ano. Politika je profese jako každá jiná, a pokud na nejvyšší politickou funkci nekandidují politici, je to podle mého názoru chyba. Proto jsem uvítal kandidaturu bývalého premiéra Mirka Topolánka.

O čem vypovídá fakt, že pouze tři z devíti kandidátů – Drahoš, Horáček a Zeman, mají přímou podporu občanů, nikoli zákonodárců.

Několikrát jsem veřejně říkal, že ono právo poslanců a senátorů nominovat prezidentského kandidáta považuji za relikt z dob parlamentní volby prezidenta a mělo by být proto ze zákona odstraněno. Protože ten, kdo nedokáže získat hlasy alespoň 50 000 voličů, má minimální šanci ucházet se o přízeň dvou až tří miliónů lidí.

Jste stoupencem referenda?

Ano, obecného i speciálního. Kdybych nebyl stoupencem referenda, neúčastnil bych se prezidentských voleb, které jsou vlastně referendem, byť si to jeden z kandidátů prezidentských voleb z pozice odpůrce referenda asi neuvědomuje.

Váš soupeř v prezidentské volbě Michal Horáček mi řekl, že i když se s Vámi neztotožňuje snad v ničem, jste jeho prezidentem, protože ctí vítěze voleb a prezidentský úřad. Sdílíte tento jeho názor?

Samozřejmě že ano. O to více lituji, že příznivci v první přímé volbě jasně poraženého Karla Schwarzenberga to během pěti let nepochopili. Mohu Vás ubezpečit o tom, že v případě neúspěchu budu považovat svého nástupce, stejně tak jako tomu bylo i v případě Václava Havla a Václava Klause, za svého prezidenta.

Média příliš nekomentovala skutečnost, že soud ocenil ukradenou a rozstříhanou prezidentskou standartu částkou asi 8000 korun. O čem to podle Vás vypovídá?

Jedná se o neúctu k národním symbolům, protože prezidentská standarta není osobní vlajka Miloše Zemana. Jedná se o vlajku prezidenta republiky a podle zákona je to jeden ze šesti státních symbolů. Zatímco v USA vlají před domky občanů vlajky, my jsme se nejspíše díky komunismu nenaučili ctíti národní symboly, což považuji za chybu.

Titulek našeho rozhovoru ze září 2011 zněl: Blbce nepředěláš. Platí i dnes?

Kdysi jsem napsal knížku, která se stala s prodaným nákladem 135 000 kusů bestsellerem, přičemž motto knihy s názvem Jak jsem se mýlil v politice, znělo: Politika je boj s blbostí, včetně blbosti vlastní. Já bych zdůraznil zejména druhou část.
Ovšem člověk, který si přizná, že je blbec, rázem přestává být blbcem.

Máte pravdu, ale bohužel je takových lidí hodně málo.
Poskytnete v případě úspěšné prezidentské obhajoby Playboyi v pořadí již třetí rozhovor?

Bude mi potěšením a podáme si na to ruku. Protože podaná ruka je totéž, co podepsaná smlouva.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live