Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

DLR předvedla "odpověď" na americké velkorážní pušky

0
0

23. 12. 2017        zdroj
V samozvané Doněcké lidové republice byly promítnuty záběry střelby z velkorážní pušky místní výroby. Video zveřejnil kanál Telegram WarGonzo. "Protisnajperská puška Dončanka. Ráže 12,7. Vyrobeno v DLR. Brzy se všichni dozvědí, kdo koho ...", je uvedeno v popisu videa.


Klip byl zveřejněn po zprávě o schválení ministerstvem zahraničí USA první dodávky smrtících zbraní pro Ukrajinu, zejména pušky Barrett M107A1.

15. prosince vůdce samozvané DLR Alexandr Zacharčenko oznámil,že v republice je rozběhnuto vyvíjení a vyroba vlastních zbraní. Podle jeho slov se v blízké budoucnosti počítá se zahájením výroby bezpilotních letounů.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

O ekonomii rozumné, politické a zpolitizované: Rozhovor s Josefem Mrázkem I.

0
0

23. 12. 2017
Rozhovor proběhl v Černošicích dne 24.10. 2017 a za redakci e-republiky jej vedl Stanislav Blaha.
Rozhovor má dvě části. První se zabývá cestou Josefa Mrázka úskalími historických událostí a jak i školní latina, logika a deskriptivní geometrie učí chápat svázanost příčin a následků. Druhá pojednává o tom, jak neblahé následky má účelové použití nesprávných postupů pro národní hospodářství.

 

I. část


Začneme tím, jak byste se představil i s rodinným zázemím?
Tatínek byl z vesnice na Vysočině, učiteloval na Moravě i na Slovensku, aby se uživil při studiích na univerzitě v Bratislavě a učil i negramotné v zajetí za první světové války. Maminku poznal v Litomyšli a potom byl přeložen do Českých Budějovic a v roce 1928 do Žatce, kde jsem se narodil. Psal a vydával časopis a osvětové publikace povzbuzující českou menšinu a nezaměstnané a v roce 1937 založil v Bílině český učitelský ústav. Před Němci jsme utekli do Prahy a jen se štěstím jsme přečkali válku, tatínek ochraňoval žáky z rodin postižených okupací a válkou. Byl vždycky člověk velice sociálně cítící. Další kritická léta začala rokem 1948, kdy byl ředitelem reálného gymnázia na Žižkově a přišli za ním, aby vstoupil do strany. Odmítl to a řekl, že nesouhlasí s některými postupy, které se v roce 1948 použily. Řekl, že pro lidi může člověk pracovat, i když není členem strany. Tím se z něj stal vyvrhel, byl na indexu a celá rodina měla špatné kádrové materiály. 

Takže studia byl asi problém...
Když jsem chtěl jít po maturitě na vysokou školu, tak kádrovací komise řekla, že medicína nebo humanitní obory jsou zcela vyloučeny. Jediná věc, kterou by mne mohli nechat studovat, by bylo něco na podporu těžkého průmyslu, například konstrukce velkých elektrických strojů. Tak jsem se dostal na ČVUT, a stal jsem se elektroinženýrem. Koncem studia při obhajobě inženýrské práce jsem se setkal s profesorem Veverkou, který se zabýval problémy vysokého napětí. Zadal mi návrh průchodky na 220 kV a já jsem to vyřešil nezvyklým způsobem, ale jednodušším a podle jeho názoru lepším. Vzpomněl si na to ještě po létech, když vybíral vědecké aspiranty. Ale jako čerstvý inženýr jsem nejdříve nastoupil jako konstruktér do Kolbenky. 

A co vojna?
Na vojnu mne odvezli na Libavu a byli jsme pracovní útvar. Nesměli jsme mít zbraň, protože jsme tam byli faráři, mniši, útěkáři přes hranice, zloději, mankaři, násilníci, pasák holek, ten co zabil otce a já. Všichni jsme spolu dobře vycházeli. Ovšem vojna tam byla krušná. Ale když jsem odcházel, tak kapitán, který tam byl taky za trest, mi řekl, že moje kádrové materiály jsou opravdu hrozné, a on že tam napíše, že mne převychovali, a že to má velkou váhu, když to napíšou vojáci. Tímto způsobem mi opravdu moc vylepšil kádrový materiál.
Po vojně jsem ještě rok konstruoval v Kolbence a prof. Veverka si mne pak vzal do Ústavu pro elektrotechniku ČSAV a tam jsem tři roky byl jako jeho aspirant. Obhájil jsem vědeckou práci a získal titul “kandidát věd” (Csc.). To je něco jako PhD, protože to se také dostalo za obhájenou disertační práci. Jinak jsem klasický inženýr (Ing.), noví inženýři teď jsou magistři a plete se to s právníky a dalšími branžemi.
V Ústavu pro elektrotechniku jsem potom zůstal, již jako vědecký pracovník. 

Jak jste se vlastně dostal k ekonomii a národnímu hospodářství?
Když řeknu, že jsem klasický inženýr, je v tom obsažena vzpomínka na některé vynikající profesory. Učili nás, že od skutečného inženýra se očekává úplné řešení a že musíme být dobří i ve všech souvisících oborech,  že dobrá orientace v ekonomii a národním hospodářství je samozřejmým požadavkem, a také se to učilo a zkoušelo. Už jako absolvent tehdejšího reálného gymnasia jsem byl na vysokou školu lépe připraven, než dnešní maturanti, i když mají státní maturitu. Maturoval jsem z češtiny, latiny, matematiky a angličtiny, vyučovala se volitelná deskriptivní geometrie a také logika, vzdělávání bylo velmi univerzální, měli jsme výborné profesory. I při latině se žáci učili systematickým způsobem myslet. Můj tatínek byl jazykozpytec a  hlavně učitel. Vyučoval nás i doma. On mne přivedl k tomu, abych se zamýšlel nad tím, že když se něco řekne, tak co to znamená a proč se to řeklo a jaké to bude mít následky. Než jsem se dostal ke studiu ekonomie, měl jsem dobře zvládnuté metody myšlení již od dob studia na tehdejším gymnáziu. 

 Tak to dnes musíte opravdu trpět, když se díváte na televizní zprávy.
To mne opravdu rozčiluje, oni dnes nejsou schopni v televizi a v politice třeba vůbec rozlišovat mezi slovesy “nechat” a “dát”. Termín “nechat si něco udělat”, znamená, že člověk strpí, že mu to udělají, ale “dát si něco udělat” znamená, že dotyčný projevil vůli a způsobil, aby se to stalo. Tohleto rozlišovat je známkou určité úrovně myšlení, a většina dnešních vyučujících na základních školách se tomu sama nenaučila. Ono dřív studium na učitelském ústavu nebo vysoké škole nebylo dnešní hledání na Google.     
Profesor na deskriptivu Šimer byl rád, když někdo při zkoušce uměl uvažovat a jedničku dal jenom tomu, kdo dovedl samostatně něco vymyslet. Když jsem se později souhrou okolností stal vědeckým pracovníkem, byl jsem již připraven vymýšlet originální teorie. 

Mohl být člověk za komunismu originální myslitel a přitom pracovat ve vědeckém ústavu?
Centrální řízení a názory shora neovlivňovaly taková pracoviště, jako byl Ústav pro elektrotechniku více, než třeba výrobní závody. Zhruba fungovaly běžné mezilidské vztahy. Když jsem vymyslel originální teorii ztrátové polarizace, základní myšlenku použil i profesor Heler, který byl kapacita v oboru. Když vydával svou knihu Elektrická pevnost, už to bylo vysázené a on ještě jako dodatek dal dotisknout pasáž, která obsahovala tu moji myšlenku. Necitoval mě, a profesor Veverka mi tehdy řekl, ať to tak nenechám a než vyjde ta kniha, tak že otiskne můj článek v Elektrotechnickém obzoru. Článek vyšel dřív než ta kniha, ale mně to neprospělo. Akademik Heler, ředitel Ústavu, mne nepodpořil, abych na té věci dál pracoval. Sovětský svaz tehdy plánoval dálkové linky na 3 milióny voltů, tak jsem se měl zabývat atmosférickými výboji. Díky nekonvenčnímu přístupu k problému jsem vymyslel originální teorii na dlouhé jiskry. Projekt na linky ultravysokého napětí však padl, protože se to pro stát našich rozměrů nehodí. Tak jsem se zabýval několik let stárnutím izolací. Ale mezi tím přišel rok 1989 a potom se všechno změnilo. Podařilo se mi získat grant na dlouhé jiskry, protože v Běchovicích byl generátor na 7 MV, ten byl postaven z produkce NDR. Umožňoval výboje o délce zhruba 100 m. Mohl jsem dokončit a experimentálně potvrdit svou teorii dlouhých jisker těsně předtím, než zkušebnu kvůli pozemku kdosi zprivatizoval a unikátní generátor zlikvidoval. S tou teorií jsem byl na několika světových konferencích, ale neměl jsem šanci se jako jednotlivec prosadit, nebyl jsem součástí žádné vědecké školy. 

A jak jste se dostal od fyziky k ekonomii?
Ve fyzice se musíte držet existující reality, kterou musíte správně vystihnout a ověřit, jestli to tak opravdu funguje. Fyzika se zabývá stavy, u kterých nemáte kam uhnout, můžete je jen popsat dobře, nebo špatně. V ekonomii je problém už v neurčitosti samého předmětu úvah. To umožňuje, aby na řešení zdánlivě stejného zadání bylo navrhováno více teorií, jejichž oprávněnost následkem neznalosti přesného popisu případu je obtížné posoudit. Fyzik řešící ekonomický problém má výhodu v tom, že dovede lépe využít svázanosti příčin a následků. Aby se nedalo tak snadno ukázat, že ekonomie neobstojí, když na ni uvalíme požadavky ve fyzice samozřejmé, používají ekonomové nesrozumitelný vlastní jazyk a jednotlivé školy se neshodují ani ve výkladu obsahu jeho slov.
Máte-li v ekonomii posoudit aspoň použitelnost určité teorie, musíte požadovat, aby nastávalo to, co se předpokládalo, že nastane. Ale ani to není ještě důkaz a slepá víra vede k selhávání ekonomů.

Komunisté to aspoň přiznali a řekli, že politická ekonomie je ideologie a praktické vědy jí jsou podřízeny. Dneska se tvrdí, že ekonomie je něco objektivního, že to je věda, dávají se za to Nobelovy ceny, i když to Nobel pro ekonomii odmítl. Takže dnes máme neoliberální teorii danou ideologicky, která se tváří jako objektivní věda. Například teorie o snížení daní bohatým. To slavné “prokapávání bohatství” nefunguje už 20 let, ale pořád se toho ideologicky držíme.
Vystihl jste to dost přesně. V ekonomii je řada věcí, které se dají popsat matematicky aspoň jako pravděpodobnost, že to tak nastane. Ale je v tom mnoho nejistých prvků, které závisí na věcech, které se dají vyjádřit jen nějakým modelem. Ale model není spolehlivý, ani v případě jednoduchých živých organismů, natož svobodných aktérů. Vědecké na tom může být jenom to, že se správně stanoví, že to nastane s nějakou pravděpodobností. 

Základní předpoklad, že člověk se v roli výrobce, spotřebitele, nějakého regulátora trhu chová racionálně, je podle mne chybný. Lidé se chovají iracionálně, jsou tam emoce, živý prvek,  lidé dělají prostě hlouposti. Mají stereotypy. Celá reklama je postavena na iracionalitě, přesvědčit  lidi, aby udělali něco, co není racionální.
Co je vlastně proti jejich zájmu. Tím se dostáváme ke klasickému vzdělávání, které je potlačováno, protože vede ke kritickému hodnocení toho, co je člověku vnucováno. Dnes vidíme dost ekonomů, kteří mají papír na to, že jsou ekonomové, ale ve skutečnosti nejsou použitelní k řešení ekonomických problémů. Příkladů je mnoho, ale důležité jsou hlavně dvě  skupiny, podobně jako v politice. V jedné  převládá hloupost a ve druhé zločinnost. 

Pak se ale skupina hloupých ekonomů a skupina zločinných politiků výborně doplňují.
Zločinní politici jsou bohužel chytřejší, než skupina ekonomických hlupáků. Stačí se podívat na krizi dnešní levice. Ne že by dnes existovala nějaká skutečně levicová strana. Snad jen skuteční komunisté po skoro třiceti létech trochu vystoupí z kouta, kam je zahnali jejich bývalí kolegové, kteří si navlékli dres pravice. U sociální demokracie podíl hlouposti překročil únosné meze. To je hlavní příčinou dnešního žalostného stavu levice. Není nic, co by vyvažovalo chytrou, ale zločinnou část politického spektra. Dříve fungoval známý model dvou velikých stran. Žádná nebyla moc dobrá pro obyvatelstvo, a voliči je střídali. Ti, co prohráli, tak viděli, že je třeba více investovat do oblbování voličů. Často vyhrála ta zločinnější strana. Sociálně méně přijatelná , ale zato bohatší. O Americe se říkalo, že mezi tím, jestli vládnou republikáni nebo demokrati, není skoro žádný rozdíl. Záleželo jen na tom, kdo v danou chvíli měl více peněz na kampaň. Až v poslední době, za Trumpa, se začala více uplatňovat všeobecná nespokojenost obyvatelstva. 

Volby v Americe silně ovlivňují velká média. Také česká televize má jasné favority, není nezávislá. Babiš si zase koupil některé noviny a trochu to zneutralizoval, ale ne moc. Jako reakce na zánik nezávislosti veřejnoprávní televize a rozhlasu a úplnou privatizaci tisku se množí nezávislé weby. Aby se jejich vliv oslabil, založili odpůrci demokracie pět, šest projektů, které se tváří jako nezávislé weby, jako Aktuálně, Fórum, Echo a já nevím, jak se to všechno jmenuje, ale ve skutečnosti dělají totéž, jako ta velká media. Lidé jim to stejně moc neberou. Zdá se mi, že novinářská obec se sama degradovala ...
A jsme zase u té krize politiky. Podívejte se na dlouhodobou situaci v ČSSD, kdy dělají stejnou a stále větší chybu od jednoho sjezdu ke druhému, jsou stále odtrženější od občanů, které mají zastupovat.. Nakonec to zopakovali ještě výrazněji, když instalovali Chovance a Sobotku a pokračovali stejně špatně vstříc portážce ve volbách. Kdysi jsem vstoupil do sociální demokracie a prošel celým systémem, od místní organizace přes obvodní výbor jsem se dostal na krajskou konferenci i na sjezd jako čestný host a měl jsem tam krátký projev. Zjistil jsem, že situace je tak beznadějná, že se s ní nedá vůbec nic dělat. Tak jsem to vzdal a šel jsem od toho. Již předtím jsem měl příležitost testovat ODS. Pracoval jsem 2 roky jako přednosta okresního úřadu Praha-Západ, ale vypadl jsem z toho kvůli tomu, že jsem prý nepochopil vedoucí úlohu strany ve věci privatizací. Klaus tím myslel vedoucí úlohu ODS, oni ten model převzali od komunistů. 

Takže asi nejste obdivovatel tatíčka Klause...
Byl jsem známý odpůrce Klause a veřejně jsem s ním polemizoval ohledně odstranění skutečného Občanského fóra. To je dnes málo známá věc, ale napsal jsem o tom nějaké články. Občanská fóra byla vlastně dvě. Jedno pro disidenty, kteří si ho zřídili kvůli tomu, aby mohli vydávat pokyny a ovládat stát. To byl Havel a jeho skupina. A pak bylo skutečné Občanské fórum, které vycházelo z demokratických principů. Nemělo hierarchickou strukturu, z jejíhož vrcholu by Klaus vydával rozkazy. Ten  věděl, že se mu hodí právě toto OF zlikvidovat. Také proto, aby se zmocnil celého aparátu regionálních poboček OF, a dostal je pod politickou kontrolu a zadarmo. Byl jsem tenkrát ve vedení Občanského fóra, takže jsem to měl z první ruky. Klaus se dal zvolit předsedou Občanského fóra pomocí falešných delegátů a dostal tak možnost ho zlikvidovat. Pořádal jsem sněmy OF jako jeden z organizátorů. Na nich jsem diskutoval s Klausem, pokud tam byl, a odporoval jsem mu. Pak jsem byl jedním z iniciátorů Černošické výzvy, která se pokusila zabránit zlikvidování OF. Ale Havlovou zradou za přispění Rychetského se stalo, že Klausovi to vyšlo. 

No to je zajímavé. Za sebe se přiznám, že jsem v OF žádnou budoucnost neviděl a tak jsem celou místní buňku tehdy odvedl ke Klausovi. O co vlastně šlo, to jsem zjistili až po čase. Dneska už s ODS nemám nic společného, ale byl jsem jeden ze zakládajících členů ODS.
To já nemám nikomu za zlé, protože to viděli z jiného úhlu. Ale já jsem byl v centru a navíc jsem spolupracoval s dnes již zemřelým politologem Jaroslavem Langrem, který jako exulant žil v Bonnu, a  přijel zpět, když se tvořilo OF. Pozor, nemá nic společného Ivanem Langrem. I v pravém OF byly velké místní rozdíly. Třeba na Nymbursku to vedl Fajmon, který byl vášnivý stoupenec britské Margaret Thatcherové a dosáhl vynikajícího volebního výsledku skrze stranický dril. Ale stejného výsledku jsem docílil na okrese Praha-západ, kde jsem to vedl úplně demokraticky. Fajmon na vstřícnosti ke Klausovi založil svou výnosnou politicou kariéru. 

Mně se zdálo, že si to OF nechalo politicky vytunelovat. Pro členskou základnu vypadalo, že Klaus byl aktivní, pracoval, objížděl, agitoval, psal články, přesvědčoval lidi o tom, že hnutí musí skončit a že se to musí rozdělit do nějakých standardních stran.
Pravda je, že Klaus byl velmi pilný, ale věnoval se svým osobním mocenským zájmům. My jsme pracovali pro druhé, a to nikdy není hned moc vidět. Například jsme udělali výborné stanovy OF ve výše uvedeném demokratickém směru. Klaus je kritizoval s tím, že OF je něco beztvarého, bezbřehého a že se to musí vzít do ruky jako rigidní strana. Přitom břehy stanov ignoroval. My jsme po něm chtěli, aby dodržoval základní stanovy OF, což pochopitelně nebyla jeho linie. Ale pilný byl. Objížděl republiku a lanařil volební manažery OF pro své zájmy. Ti byli všude, bylo po volbách a neměli skoro žádné úkoly.  Získával je tím, že jim říkal, jak to bude bezvadné, když on to vezme do ruky, jak se jejich postavení zlepší, budou více placeni, budou mít větší pravomoce, budou u toho. 

Takže Klaus vytuneloval OF přes jeho placené sekretariáty? Tak Stalin odstranil Lenina v Rusku...
Vzdálenější oblastní OF byla už unavená častými sněmy, ty byly i 14 dní nebo 3 neděle po sobě. Těch sněmů bylo opravdu mnoho, to vím, sám jsem je spolupořádal. Političtí vůdci regionálních OF začali   do Prahy posílat manažery. Řekli jim: “Ty jsi placený, tak tam jeď.” Jenže to nebyl politický zástupce místních OF, protože v tu dobu už byli nevolení volební manažeři agenty Klause. A to se jasně ukázalo na volebním sněmu OF, kde už většinu tvořili Klausovi lidé. Mladý Palouš a podobní vyvalovali oči a divili se tomu, že najednou je zvolen Klaus. Jeho plán na vytunelování OF byl jasný a jako předseda okamžitě začal s likvidací OF.  Přirozeně v rozporu se stanovami. Byl jsem proti, a tisíce lidí v OF byli s námi, napsali jsme Černošickou výzvu a asi 6 nebo 7 tisíc dopisů jsme poslali do krajů, a s poslankyní Mašatovou podporovanou 21 poslanci ČNR a s peticí jsem přjel na Lánská jednání, která si Klaus vyžádal u Havla a přibral k tomu Rychetského. 

A co se tehdy v Lánech řešilo?
Rezoluce vysvětlovala stav věcí a byla zásadně proti rušení OF. Přece si každý mohl založit jakoukoliv politickou stranu, byl rok 1990, bylo po prvních demokratických volbách. Ale základ OF měl zůstat. A tento politický a reálný základ OF skutečně existoval. My jsme o něm dobře věděli, například já na Praze-západ a další lidé byli aktivní na mnoha jiných místech. Ale na Lánská jednání jsme se ani nedostali. Na bráně byli strážní a psi a nepustili nás dovnitř. Domáhali jsme se, abychom aspoň mohli předat tu petici. Ani to nám nedovolili. Poslankyně Mašatová později dostala vysvětlení z okruhu prezidenta Havla, že Klaus si to nepřál. V mediích potom byla zpráva, že Černošická výzva je bezpředmětná, protože OF pokračuje dál jako Občanské hnutí (OH) vedené Rychetským. Byl to vědomý podvod. Mluvil  jsem o tom s Rychetským na jednání, které bylo ve Špalíčku. Vysvětlil jsem mu, že nová politická linie OF obhajovaná Černošickou výzvou je něco úplně jiného než OH. 

Takže disidenti se zbavili úspěšné značky a OH v dalších volbách šlo úplně do kytek.
Můj rozhovor s Rychetským jen potvrdil, že založením OH sledují něco zcela jiného, než byly ideály a praxe OF. Jenže v té době už to bylo v rukou prezidenta. Havel jim to požehnal, a tehdy ještě byl Havel pro mnoho lidí autoritou. 

Pokud je mi známo, vytunelování OF proběhlo v klasickém poměru. 
Přesně tak. Majetek a sekretariáty se dělily mezi ODS a OH v poměru 100: 0. Rychetský dostal od Klause tu nulu. Celý aparát a prakticky veškeré krajské a okresní struktury OF dostal Klaus. A tím měl zadarmo kompletní partajní aparát ODS. Tak to bylo jednoduché. A pouhou setrvačností se jelo dál, ani jedna strana nebyla ochotna lidem vysvětlit, jakou to vlastně provedli politickou lumpárnu. A po prvním tunelu, politickém, se jelo dál přes zlaté časy ekonomické privatizace, až k dnešním koncům.

Mandát lidu a "ochrana před hlupákem": proč se Putin stal samostatným kandidátem

0
0

Rostislav Iščenko
24. 12. 2017   zdroj
Hlava Ruska Vladimír Putin vytvoří do konce svého čtvrtého funkčního období systém, který bude moci fungovat v autonomním režimu bez ohledu na to, kdo se dostane na nejvyšší post, říká publicista Sputniku Rostislav Iščenko. Rozsah úkolu je srovnatelný s petrovskými reformami na počátku 18. století. Tehdy byl v Rusku vytvořen natolik celistvý, funkční a efektivní systém, že podnět, dodaný zemi, umožnil, nehledě na skutečnost, že ne všichni imperátoři se vyznačovali vynikajícími kvalitami, aby pokojně existovala dvě století.


A právě k řešení tohoto složitého a systémového problému, řešení, které se nevyhnutelně střetne s pasivním (a možná i aktivním) odporem části politických elit, Putin potřebuje mandát lidu. Učinil již Rusko opět velkým. Nyní je nutno upevnit úspěch na staletí. Pak se země sama o sobě stane nejlepším památníkem Putinovy ​​vlády.

Důležité předvolební prohlášení Vladimír Putin již učinil: řekl, že jde do prezidentských voleb jako samostatný kandidát. Odvážím se předpokládat, že, nehledě na všechny zahraničně-politické úspěchy a skutečnost, že zahraničně-politická aktivita Ruska nebude v příštích šesti letech klesat, bude hlavní pozornost příštího období Putina soustředěna dovnitř země a bude věnována provádění složité a systémové politické reformy, uvažuje dopisovatel Sputniku Bělorusko Rostislav Iščenko.

Proč ne za vládnoucí stranu?

Mezi čtvrtým a dvanáctým rokem 21. století se Vladimír Putin snažil vytvořit v Rusku fungující systém stranické a politické soutěže. O tom, že sázel na stranický systém, svědčí skutečnost navržení Dmitrije Medveděva v roce 2008 a Vladimíra Putina v roce 2012 za kandidáty prezidenta za stranu Jednotné Rusko (před tím, v roce 2000 a 2004 byl Putin také samostatným kandidátem).

Ale ruské politické strany (ať provládní, ať opoziční) nebyly připraveny převzít odpovědnost za osud země. Poslanci jsou ochotně s to podporovatt vládu nebo dokonce ji kritizovat (zejména za to, že "není dost Putina"). Ale ve skutečnosti oponovat, vytvářet programy a vládu, která bude pracovat v zájmu Ruska lépe, než ta, kterou jmenuje Putin, prostě nemohou, nechtějí.

Je možné je pochopit. Břemeno odpovědnosti je příliš velké, příliš vysoká je cena za chyby. Proč nepřesunout odpovědnost na prezidenta, když je to možné?

V tomto smyslu se opoziční strany liší od provládních pouze tím, že poprvé jsou připraveny se zavřenýma očima (bez vnikání do podstaty věci) odmítnout jakoukoli Putinovu iniciativu, a ty druhé jsou stejně tak připraveny podpořit veškerou činnost moci. Ale moc bez odpovědnosti neexistuje. Strany a politici, kteří neberou na sebe odpovědnost, se nestávají ničím jiným než dekorací.

Vzhledem k tomu, že politické strany nejsou schopny zajistit kontinuitu a stabilitu orientace země, se ruský politický systém drží na Vladimíru Putinovi. On je jádro. Kdyby Putin usiloval o doživotní moc, už dávno by jí dosáhl.

Ale v tom právě spočívá problém, že prezident Ruska se snaží vytvořit systém, který bude pracovat nejen s Putinem, ale i bez Putina, a kromě Putina.

A co dál?

Čtvrté období nemusí být nutně ukončením Putinova vládnutí. Může se opět stát premiérem. Může odejít k Teng Siao-pchingovi (morální autority jsou tak vysoké, že žádné volby nejsou pro rady neformálního vůdce překážkou).

Je ostatně také možné změnit Ústavu, protože není zde stát pro Zákon, ale Zákon pro stát. Domnívám se, že konečné rozhodnutí bude souviset s tím, do jaké míry se podaří dokončit nezbytnou reformu systému moci.

Čtvrté období Putina je zaměřeno nejen a ne tak na to, aby se zajistila i tak dosažená politická stabilita, jako na garantování kontinuity putinského ​​politického systému a jeho rozšíření do budoucna.

Toho nelze dosáhnout, dokud je prezident jediným nositelem důvěry lidu a jediným realizátorem vůle lidu. V případě kompetentní a energické hlavy státu může být takový systém velmi efektivní, ale negarantuje kontinuitu prováděné politiky na mnoho let.

Samoregulační systém
Putin se poté, co dvakrát experimentoval s kandidaturou na prezidenta za stranu, ne náhodou rozhodl jít k volbám jako samostatný kandidát. V takovém případě dostává mandát lidu na ty reformy, které strany nebyly s to udělat (nebo spíš nechtěly) v letech 2008-2017.

Jakákoliv politická síla má právo podpořit prezidenta, ale žádná z nich nemůže diktovat svůj postoj v zásadních otázkách.

Na konci svého čtvrtého funkčního období (bez ohledu na to, zda bude pokračovat ve své politické kariéře) by měl Vladimír Putin dosáhnout u systému, který vytvořil, nejen efektivity, ale také pružnosti a kontinuity, schopnosti pracovat v autonomním režimu, bez ohledu na to, kdo zaujímá nejvyšší post. Zhruba lze říci, že do systému je nutné zabudovat "ochranu před hlupákem".

Protože stranický experiment selhal a není čas v něm pokračovat, potřebná reforma bude provedena bezprostředně prezidentem, opírajícího se o vůli a důvěru lidí.

Pracuj, nebo budeš propuštěn

Mimo jiné by to mohlo vést ke zrychlené rotaci politických elit v Rusku. K aktivnímu fungování vertikálních a horizontálních výtahů, které budou ještě aktivněji přivádět do popředí politického života mladé gubernátory a ministry - onu novou elitu, která je předurčena řídit zemi v letech 2030-2050.

Ne všem se podaří se udržet. Kádrové chyby se budou napravovat stejně operativně. Úředníci budou mít podstatně méně času na to, aby prokázali svou efektivitu.

Je to nevyhnutelná daň za netečnost politické třídy, která se projevuje v posledních deseti letech.Tím spíš že reformu, za níž si politická třída nepřála převzít odpovědnost, je prezident nucen realizovat nejen v podmínkách politické časové tísně, ale i tvrdého vnějšího tlaku na Rusko a na něj osobně.

Rozsah úkolu je srovnatelný s petrovskými reformami na počátku 18. století. Tehdy byl v Rusku vytvořen natolik celistvý, funkční a efektivní systém, že podnět, dodaný zemi, umožnil, nehledě na skutečnost, že ne všichni imperátoři se vyznačovali vynikajícími kvalitami, aby pokojně existovala dvě století. A to nebyla krajní mez. Kdyby nebylo shody okolností mezi lety 1880 a 1917, říše by existovala i nadále.

A právě k řešení tohoto složitého a systémového problému, řešení, které se nevyhnutelně střetne s pasivním (a možná i aktivním) odporem části politických elit, Putin potřebuje mandát lidu. Učinil již Rusko opět velkým. Nyní je nutno upevnit úspěch na staletí. Pak se země sama o sobě stane nejlepším památníkem Putinovy ​​vlády.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

České národní zájmy – část 4

0
0


Jaroslav Tichý
24. 12. 2017
Ačkoliv jsem v úvodu tohoto miniseriálu článků předpokládal jeho rozsah jen ve 3 částech, z praktických důvodů jsem byl nucen rozdělit jeho 3, část do 2 samostatných částí, pokud nemá skončit závěr celé problematiky jen v náznacích. Tato 4. (a poslední) část je proto věnována konkrétnímu nástinu možných řešení a jejich souvislostem.
V předchozí 3. části bylo konstatováno, že k provedení změn u nás je třeba:
a/ systémových, nikoliv jen kosmetických změn a
b/ takové změny nelze realizovat za podmínek našeho setrvání v EU a v NATO.

Protože od lidí, kteří buď nikdy nic sami nedokázali nebo nemají potřebné znalosti a vlastní životní zkušenosti či kteří mají krátkou paměť (příp. kteří jsou na její krátkosti nějak a někým zainteresováni) budeme slyšet, co budeme po vystoupení z těchto institucí dělat, komu budeme prodávat, kdo nám pak s tím prodejem našich výrobků bude „pomáhat“ (ač zisk z prodeje našich výrobků si ponechá sám), jak se nám prodraží naše obrana, jak ji sami nejsme schopni zajistit apod., rozhodl jsem se předejít těmto námitkám, resp. tyto námitky vyvrátit. A to s poukazem na konkrétní postupy při řešení těchto problémů, které (nikoliv náhodou, nýbrž zákonitě) představují právě základní součást našich národních zájmů.
Stručně lze na tyto námitky a zmatené dotazy odpověď tak, že „budeme dělat znovu to, co jsme dělali před naším vstupem do EU a kdy jsme byli ještě středně rozvinutým průmyslovým státem a nikoliv rozvojovkou jako jsme nyní“. A nyní tedy konkrétněji:
Jaké tedy máme možnosti? Máme v zásadě na výběr 1 z následujících 2 možností. Tak tedy:
A/ jsme slabí, navzdory naší historii a v minulosti dosahovaným výsledkům nic neznamenáme, nic neumíme, vše co jsme dělali v minulosti, bylo špatně, musíme sloužit pouze jiným a vydělávat na ně a být jim vděčni za to, když nás zatáhnou do svých válečných avantýr, pošlou do první linie naše mladší spoluobčany a udělají (tak jako v minulosti) z tohoto a okolních území bojiště další světové války. Jsme ale především Evropané (byť slovanští podlidé) a jsme proto připraveni sloužit jiným evropským národům až do roztrhání těla. Že už to v minulosti zaznělo? A co na tom? Hrozí nám rozpuštění národa do jakéhosi superstátu a jeho islamizace. Vzhůru tedy, až se staneme pevným jádrem takového spolku a předeženeme v tom ty další členské země. Podle hesla „dohnat a předehnat“. A že už tady též bylo? A co na tom? Přece ti, kteří neznají své dějiny, jsou nuceni si je zopakovat.
nebo
B/ dost již bylo spiknutí neschopných a všehoschopných, lhostejno z kterých politických stran. Pojďme se opět postavit na vlastní nohy, a to po všech stránkách. Politické, ekonomické, sociální a dalších. K tomu musíme mít ale nejen schopnou vládu, nýbrž i vhodné zástupce na našich diplomatických misích v zahraničí, stejně tak i na našich centrálních úřadech u nás, ministerstvo zahraničí nevyjímaje. Je na místě položit si otázku, zda je k tomu máme či nikoliv. V jednom případě jsem naznačil pochybnost již v minulém článku. Nicméně není to z nějaké osobní předpojatosti a rád se budu mýlit, bude-li realita jiná. A v takovém případě svůj omyl i uznám.

Pokud si tedy libujeme a nadále budeme setrvávat ve variantě A/, nedělejme nic. Tvrdá realita nás k pozdní reakci sama donutí, to ale bude na leccos již pozdě. Z určitých hledisek již nevratně.
Pokud se ale chceme opět postavit zpět na vlastní nohy a zlepšit naše ekonomické, sociální ale též mezinárodní postavení, pak postupujme podle varianty B/. A začněme prosazovat české národní zájmy, nikoliv tedy zájmy cizí na úkor zájmů našich.Národní zájmy nás všech či přinejmenším drtivé většiny z nás.
Co je k realizaci této varianty zapotřebí a co nám tato varianta umožňuje? Takže popořádku:

1.  K realizaci varianty B/ je zapotřebí především zbavit se svěrací kazajky, která na nás byla uvalena v souvislosti s naším vstupem do EU a do NATO.
     Tedy z obou uvedených organizací vystoupit. Do pozice rozvojové země jsme se po našem vstupu do EU nedostali náhodně, šlo o cílený proces. A různé předpisy směrnice, byrokracie, jakož i postranní úmysly EU řízené ze zákulisí nám provést nápravu nikdy neumožní.
     Jde přitom o to, že:
a/ obě tyto organizace jsou v současné době vzájemně silně smluvně provázané;
b/ v případě pouhého vystoupení z EU to znamená automatické vytvoření volného prostoru u nás pro vojenskou přítomnost USA (vč. základen) na našem území a pro vytvoření nástupního prostoru k útoku na Rusko, a to se všemi předvídatelnými následky pro nás (vč. našeho zničení jako součásti evropského válčiště);
c/ v případě pouhého vystoupen z NATO to znamená brzkou přítomnost Bundeswehru na našem území, ztrátu našeho pohraničí (vyloučit nelze ani ztrátu státu) a islamizaci naší země (tu nakonec nelze vyloučit ani v případě ad b/). Nakonec se staneme opět jen protektorátem, který má být jako součást EU následně islamizován. Není přítomen vyloučen ani útok tzv. Evropské armády na Rusko s tím, že Američané by nejprve obě strany zásobovali veškerými potřebami, aby se poté přidali k předpokládanému vítězovi (tak jako v předchozích 2 světových válkách. Postavili by se tak opět ekonomicky na nohy díky hlouposti jiných a mohli by pokračovat dále ve svých praktikách, zase až do další světové války. Tedy nic nového). Zdánlivě drobné detaily, že tato válka by s ohledem na úroveň výzbroje dnes probíhala jinak, nevidí. Generálové obvykle připravují nové války podle zkušeností z těch předchozích.
2. V souvislosti s navrhovaným vystoupením z EU je logicky zapotřebí mít před vystoupením vyřešeny i návazné otázky ohledně dalšího postupu našeho státu. Tak si je ve stručnosti rozeberme:
a/   naše ekonomické a obchodní možnosti po vystoupení z EU:
     - naše vystoupení z EU nebude (v některých případech bohužel) znamenat hromadný úprk zahraničních, zejména německých firem z ČR, kde zanechají (stejně jako firmy z dalších členských zemí EU) svůj majetek. To se ale bohužel nestane. Kdyby ano, mohli bychom ho zpět nabýt též za hubičku, stejně jako když ho u nás dotyčné firmy nakupovaly. To by usnadnilo našemu státu získat zpět vliv na část ekonomiky, na provádění její potřebné restrukturalizace v souvislosti s průmyslovou revolucí 4.0 atd.;
- k nějakému úprku „investorů (často však spíše spekulantů) od nás nebude ani důvodu, neboť ČR vstoupí do organizace EFTA (ESVO), která sdružuje další evropské země, umožňuje též volný pohyb zboží, služeb, lidí a kapitálu a má v tomto rozsahu uzavřené i smlouvy s EU. Odpadají jen kvóty a různá jiná omezení pro nás, dotace (ale též naše příspěvky, z nichž jsou dotace vypláceny) a další nesmysly z dílny EU. Bude možné snáze redukovat odliv peněz z ČR do zahraničí. No, nekupte to! Zvláště když do EFTA patří země, jako je Švýcarsko či Norsko. A tyto země dobře vědí proč;
- tento krok nám umožní lépe diverzifikovat naši obchodní orientaci a orientovat se ve zvýšené míře na země euro-asijské zóny, která je (na rozdíl od euro-atlantické zóny) na svém ekonomické a politickém vzestupu, a to dlouhodobě;
- umožní nám (možná i donutí nás) k obnovení našich obchodních kontaktů se zeměmi Latinské Ameriky a Afriky, které jsme v posledním čtvrtstoletí postupně téměř vypustili a které dnes postupně obsazuje obchodně a ekonomicky zejména Čína;
 b/  nutnost postupné diverzifikace v oblasti financování našeho státu a českých podniků, a to částečnou orientací na hledání výhodnějších podmínek u investičních a rozvojových bank zřízených v euro-asijském prostoru;
c/    otázka možného zapojení ČR do projektu Hedvábné stezky (a jeho rozsahu), avšak s tím, že nahrazení německých či jiných montoven montovnami čínskými (či jejich logistickými centry) není pro ČR žádoucím řešením;
d/    nutnost zohlednit při řešení těchto otázek již i vliv 4. průmyslové revoluce. Pokud to neuděláme včas, nebudeme to moci udělat vůbec. A přestaneme být definitivně průmyslovou zemí, staneme se jen skanzenem.

3.  Navrhované  vystoupení ČR z NATO předpokládá:
a/  vytvoření nového seskupení zemí:         
- v rámci V4+ (tedy např. vč. Rakouska, Slovinska a příp. dalších zájemců) nebo
- na půdorysu bývalého Rakousko-Uherska (nejde přitom o žádné obnovování c.k. monarchie).
To vše na smluvním základě. Tím hlavním hnacím motorem těchto zemí bude jejich obrana před vlastní islamizací a obava ze ztráty vlastní identity a zbytku suverenity.
Vznik takového neformálního spolku zemí by skýtal možnost zklidnění situace v Evropě, neboť z hlediska geopolitiky Západ by byl oddělen od Ruska, resp. Rusko od Západu.
Takový krok bychom nedělali ani pro Západ (zejména USA potřebují řešit svoji špatnou ekonomickou situaci velkou válkou) ani pro Rusko, které by mělo raději EU vcelku (lépe se tak jedná, než když jednání je třeba vést s více subjekty). Dělali bychom ho pro zachování míru v Evropě a zejména sami pro sebe. A to nejen proto, nýbrž i k vytvoření možnosti zachovat si náš stát a postavit se opět na vlastní nohy;
b/   znovu nabytí naší státní suverenity, což platí i pro další z uvedených zemí, které stále více pociťují v rámci EU její rostoucí deficit. Je přitom možné řešit i případnou otázku neutrality zmíněných zemí vč. ČR, jednostranně vyhlášená neutralita by nám ale nic neřešila. Potvrzení projektu a jeho smluvní garance ze strany mocností budou tedy každopádně podmínkou nezbytně nutnou k jeho realizaci;
c/    takový krok předpokládá společnou obranu uvedených zemí. Je však třeba specifikovat potenciální hrozby tomuto seskupení zemí a tomu adekvátní způsob a rozsah obrany, vč. souvisejících nákladů a nároků na techniku a lidské síly:
- globální hrozby– světovým velmocím se toto seskupení v případě potřeby neubrá-ní (ani se to nepředpokládá), neboť jedním z předpokladů je, že tyto velmoci by takový návrh jako pro sebe výhodný akceptovaly a takový projekt smluvně i garantovaly. Vše přitom závisí zejména na dalším vnitropolitickém vývoji v USA;
- regionální hrozby – takové ohrožení by mohlo v dané situaci přijít hypoteticky jen ze strany zbytkové EU, jejíž vlastní problémy ale dále porostou. Rostoucí počet a vliv migrantů v těchto zemích nelze však do budoucnosti podceňovat;
- lokální/interní hrozby – přicházejí v úvahu jen v souvislosti s příp. invazí migrantů k nám či do dalších zemí takto projektovaného nového seskupení.

Při posuzování takového projektu je třeba vzít především v úvahu následující:
1. nemůžeme deklarovat, že se chceme bránit a přitom být spojencem agresora či dokonce se na jeho agresích svojí přítomností podílet. Neobstojí ani tvrzení, že preventivním útokem něčemu zabráníme. Snad válce, když ji sami rozpoutáme? Známe takový případ z historie staré zhruba 80 let a víme již, jak dopadl;
2.  máme nějaké územní či jiné nároky dnes vůči Rusku? Chceme snad v ČR ruské území či zdarma jeho nerostné suroviny? Pokud ne, tak proč chceme válčit? (nikoliv náhodou to připomíná starý film „Myš, která řvala“, v němž Lucembursko s oddílem lučištníků vypovídá válku Spojeným státům). A pokud chtějí válčit někteří jednotlivci z řad našich „politiků“, proč jim to neumožnit? Vždyť dnes existují žoldnéřské armády. Alespoň by konečně poznali to, o čem tak plamenně hovoří a k čemu bez nejmenších znalostí vyzývají.
3.  je již na čase zvážit účelnost našich zahraničních vojenských misí, kdy jsme na straně těch, kteří bojují s teroristy, které organizuje a spolufinancuje v nových a nových proxy válkách náš hlavní spojenec. Za dobu naší účasti na těchto akcích jsme mohli již zjistit, že tyto války nevedou k ničemu jinému než k cíleném vytváření a udržování chaosu, ničení a rozvratu v napadených zemích. Migranti pak přicházejí do Evropy, jejich příliv do USA byl přitom rozhodnutím prezidenta D. Trumpa znemožněn.  Evropa pak hraje roli „užitečného idiota“, nás nevyjímaje. (Se sankcemi vůči Rusku je to podobné).

Naše vystoupení z NATO nám umožní snáze řešit tyto a mnohé další otázky, a to bez předpojatosti a vymlouvání se na neexistující „spojenecké závazky“. Spojenec není totiž vazal, ač se jím v současné praxi často stává. Zvláště má-li na své straně představitele s nadmíru submisivní povahou či někoho, kdo příslušné materii vůbec nerozumí. Proč se nám to asi stále častěji stává?

Jak bylo zmíněno již v počátku této minisérie článků, jejich cílem není vytýčit pevnou strukturu národních zájmů a postupy k jejich realizaci, nýbrž přiblížit otázku národních zájmů našim spoluobčanům, ukázat na jejich zásadní význam a konfrontovat je s naším současným stavem, jakož i podtrhnout nutnost zjednání nápravy. A především pak otevřít veřejnou diskuzi na toto téma. Pokud se toto podaří, pak ambice této minisérie byly naplněny.

J. Tichý
15.12.2017

P.C.Roberts: Uvadající prestiž USA

0
0

24. 12. 2017      PaulCraigRoberts
Slaboduchá Niki Haleyová, jmenovaná Trumpem do funkce americké velvyslankyně v OSN zřejmě proto, aby zlikvidovala i to, co z prestiže USA ve světě ještě zůstalo, si asi teď cucá palec. Všechny její výhrůžky odstřihnout tok amerických peněz zemím, které se odváží volit proti nelegální a jednostranné akci ustavit Jeruzalém hlavním městem Izraele, očekávaný efekt nepřinesly. Svět totiž vyplázl na Niki a Trumpa jazyk, když 129 hlasy proti devíti hlasům darebáckých vlád, včetně vlád USA a Izraele, jejich nápad odmítl. Vláda Číny pak Trumpovu snahu prosadit izraelskou vůli jako mezinárodní zákon označila za typickou „americkou aroganci“.


Kamkoli se dnes podíváte, vidíte Washington, který kope Americe hrob. A Rusové hodnotí poslední Trumpovu řeč o národní bezpečnosti USA, jež byla spíš řečí amerického vojenskobezpečnostního komplexu, stejně tak, jak ji hodnotím i já. Putin to vyjádřil slovy, že washingtonská strategie je „definitivně ofenzivni“ a „ definitivně agresivni“.

Svět má zkrátka Ameriky už tak akorát dost. Jestliže šílenci, kteří nám dnes vládnou, přežijí, zničí sebe společně s námi všemi.

Překlad: Lubomír Man

O ekonomii rozumné, politické a zpolitizované: Rozhovor s Josefem Mrázkem (II. část)

0
0
23. 12. 2017
Pokračujme v rozhovoru O ekonomii rozumné, politické a zpolitizované: Rozhovor s Josefem Mrázkem (I. část)
Od vytunelování OF jsem se dostali ke zlaté době české privatizace a mafiánského kapitalismu, kterému tehdy kralovala ODS a Klausova parta. Jak to vlastně všechno začalo?
Vrcholila doba, kdy aktivní složky společnosti zaujímaly nové pozice. Komunističtí funkcionáři dokončovali výměnu politické moci za moc hospodářskou a byli při tom docela úspěšní. I s principem vedoucí strany vstoupili do ODS. Přesvědčení socialisté byli zatlačeni do role viníků a jako obětní berani zbaveni mnohých práv. Chamtivci a asociálové se účelně spolčovali.

 
Produkující občané se marně rozhlíželi, kdo by se zastal sociálních práv, již i jen slovo “sociální” bylo na indexu, všechno správné mělo být “pravé”. Probíhal proces transformace české ekonomiky na tržní variantu, bohužel s chybami. Ochranu společného vlastnictví vystřídalo adorování priviligovaného soukromého vlastnictví rychle množeného divokou i soustavnou privatizací a sprostým kradením.
V té době byli za ekonomy pokládáni i ti, kteří neměli potřebné schopnosti, mezi nimi, bohužel, I dnešní prezident Zeman, který ovšem je vynikající jako prezident, pokud není třeba zakročit proti zvůli ČNB. To nikdo jiný nemůže udělat. V ekonomických kruzích je neschopných, nebo zlovolných aktérů většina a tak ty dobré přehlasují, což je osudné, zvláště když dojde na problémy národohospodářské. V dosavadních vládních ideologicko-politických bandách se zatím nikdo neprosadil jako skutečný národohospodář. 
Takže Zemanova ekonomická politika vám nesedí?
Zemana jsem volil za prezidenta, protože nevidím nikoho, kdo by byl v této roli prospěšnější pro stát. To si někteří neuvědomují a říkají, že sprostě mluví. A myslí si, že to je moc důležité, ale není,  i když se to někomu nemusí líbit. Je to ale nebezpečné tím, že na základě této záminky někteří budou volit Drahoše. Nechválím Zemanův styl, ale je to mnohem lepší, než hladká falešná slova. Udělal ekonomické chyby, ale z kandidátů na presidentství je nejlepší. 
A nebylo vytunelování bank a jejich prodej na Západ spíše vinou Klausova bankovního socialismu? Banky byly přinuceny dávat úvěry, u kterých se od začátku vědělo, že je nikdo nezaplatí.
Tento smutný příběh má dvě fáze. První z nich je vy tunelování bank, o kterém se zmiňujete. Potom ovšem mělo následovat vsazení účastníků první etapy za mříže, sanace a pokračování státního vlastnictví s novým vedením poučeným těmi mřížemi. Místo toho následovala kardinální chyba. Každý soudný člověk by měl vědět, že předáním i jen částečně sanované a nebo dokonce zcela solventní banky cizině prakticky zadarmo vznikne taková ztráta, že se nedá ničím omluvit. Sanace těch bank se nedala ušetřit, ale neměly se stát nástrojem trvalého vysávání státu. Jejich zisk není patřičně regulován a plyne jen do ciziny, je to posttunel, i když prý je to zcela legální. 
Jenže oni asi Klausovi řekli, že když ty banky zkrachují, tak velké fabriky, tedy těch pár, co v té době ještě bylo, nebudou mít na financování provozu, platů a důchodů. Lidé by přišli o úspory a Klause by svrhla další sametová revoluce.
Banky bylo nutné ozdravit (sanovat), ale ne odevzdat je do ciziny. A připomeňme, že v té době centrální banku ještě neřídili neoliberální banksteři jako je to dnes. Stačí se podívat, co dnes ČNB provedla devalvací koruny, to je pseudolegální krádež století. Ale vidíme na tom, jaké možnosti být naopak užitečná, centrální banka má, ale bohužel je v cizích službách.
Vraťme se do minulosti. Centrální banka mohla úvěrovat a dozorovat poškozené či insolventní komerční banky, ale neudělala to. V roce 1995 vycházel prominentní časopis na křídovém papíře, který se jmenoval Parlamentní zpravodaj. Byl to měsíčník a vycházel pro potřebu poslanců a senátorů. To bylo jejich periodikum, tam měla být jejich stanoviska a analýzy pro ně. Podařilo se mi do tohoto časopisu dostat článek v dubnu 1995. Analyzoval jsem tehdejší a dodnes trvající katastrofální přístup k měnové politice. Od samého začátku byl Zeman zastáncem toho, že se máme orientovat na export. Já jsem psal, že to nebylo dobré vzdát se soběstačnosti, kdy jsme byli schopni skoro všechno vyrobit a vypěstovat sami. Podívejme se na Rusko, které dnes touto politikou poráží tak zvaný Západ. Byli jsme schopni existence téměř nezávisle na okolí a za lepších podmínek, než mělo a má Rusko. Vzdát se vnitřního trhu? Všechno orientovat na vývoz při tak katastrofálním směnném kurzu v porovnání s kurzem kupní síly? To je prostě  zásadně špatně. V tomto bludu Zeman ještě setrvává, ovšem jeho konkurenti asi ani nevědí, že ten problém existuje.
Já bych se Zemana zastal, protože on dneska tvrdí to, že bychom měli vyvážet věci s vysokou přidanou hodnotou a nechce, abychom byli jen montovna. Ale socdem i za jeho vlády prováděla cílenou politiku znevýhodňování domácích výrobců oproti zahraničním. Dneska sklízíme důsledky.
To řekl, ale museli bychom je nejdříve vyrobit, což nemůžeme z důvodu ztráty závodů a jejich programů při špatně provedené transformaci. To je jedna ze tří hlavních příčin, proč je naše průměrná mzda o tolik nižší, než třeba v Německu nebo v Rakousku. Ale těmi příčinami se nikdo nezabývá. Já jsem to sice ve 2-3 článcích rozebral. Ale kdo dnes čte ekonomické analýzy uveřejněné na nezávislých webech? Ti politicko-ekonomičtí lidé zlé vůle nemají zájem to číst a ostatní z kategorie hodných a neznalých nevědí, že to mají číst. Takže to nečte vlastně nikdo, kdo by se poučil. 
Teď ale děláme rozhovor pro e-republiku. A tu čte přece jenom jiná, i když celkem malá sorta přemýšlivých lidí.
Tak ty příčiny ještě stručně probereme.
1. Hrubý domácí produkt (HDP) připadající na jednoho občana klesl vlivem špatně provedené transformace národního hospodářství po roce 1989 a zločinné privatizace na asi 70 % původní hodnoty, protože je dosahován činnostmi s přidanou hodnotou v průměru o dost menší . Není to tedy leností nebo neschopností pracovníků, ale větším zastoupením méně placené práce. To je objektivně existující důvod pro průměrnou mzdu ve výši 70% průměrné mzdy ve státech jinak srovnatelné úrovně (Německo, Rakousko)
2. Ani tyto v průměru nižší mzdy však nejsou vypláceny v plné výši, protože zaměstnavatelé zneužívají velmi nízké nominální ceny práce před rokem 1989. Za komunistů o mzdách a platech totiž rozhodoval stát, a ten z té části HDP, která připadá na odměnu za práci, vyplácel na mzdách jen asi dvě třetiny. Zbylou třetinu používal na benefity, kterých mohl využívat každý občan, takže to byl v podstatě nepodmíněný základní příjem o kterém se teď občas mluví. Ten nebyl vyplácen, ale poskytován jako levná doprava, levné bydlení, bezplatné školství a zdravotnictví, dotace na kulturu a sport, rekreace, levné potraviny, voda, energie, oblečení, péče o děti atd. Tyto benefity po roce 1989 zanikly a tuto ztrátu ještě zvýšilo zdražení obsahu těchto benefitů během privatizace o zisk poskytovatelů příslušných služeb. Přesto nedošlo ke kompenzaci odpovídajícím zvýšením platů a mezd. Zaměstnavatelé v nově vzniklém soukromém sektoru se chopili příležitosti zneužívat nízkou nominální cenu práce a bylo to snadné, protože odbory nefungovaly, byl dostatek nezaměstnaných a hlavně, ani ve sféře státního vlivu se nic nekompenzovalo. Výsledek je ten, že místo na zmíněných 70% německé či rakouské mzdy se dostáváme na 42%. Nevyplacená část mezd zůstává zaměstnavatelům jako bezdůvodný zisk navíc.
3. Ovšem, pojednáváme o platech a mzdách v korunách, a když chceme srovnat jejich kupní sílu po vyměnění za eura, musíme použít kurz stejné kupní síly a ne směnný. V roce 2013, ještě před zničujícími intervencemi ČNB byl podle OECD poměr obou kurzů 17.6 : 25.5 = 0.69 , takže kupní síla průměrné české mzdy utracené v Německu byla 0.42 x 0.69 = 0.29 kupní síly průměrné německé mzdy, to jest 3.45 x menší. Ovšem utracena doma, bez kurzové ztráty, měla kupní sílu “jen” 2.4 x menší. Intervence proti koruně a podobné manipulace s eurem tyto poměry ještě zhoršily a jejich následky i po skončení intervencí přetrvávají. Nekalé plány vycházejí
Takže Západ doženeme v české verzi zločinného kapitalismu tak za tisíc let. A to jsme měli v 60. letech zhruba stejnou životní úroveň jako v Rakousku.
Nízké mzdy jsou údajně ekonomicky zdůvodněny, ale nejsou, viděl jste snad, že by se naši tak zvaní ekonomové zmohli aspoň na takové vysvětlení, jaké je ve výše uvedených třech bodech ?  A to je jen část problému. Velká většina podniků působících v ČR má zahraniční vlastníky. Nejen obvyklý zisk, ale také bezdůvodný zisk z nevyplacených mezd odchází do zahraničí, aniž by byl přiměřeně zdaněn. Ten bezdůvodný zvláště vysokou sazbou. A nejen to, jsou li vypláceny jen dvě třetiny mezd, také odvody na zdravotní a sociální pojištění jsou jen dvoutřetinové. Měly by být o 50% větší, než jsou. Potom by bylo dost peněz na solidární zdravotnictví, ne 7%, ale kolem 10% HDP, lepší důchody a dávky. Naši asociálové dovedou vymýšlet spoluúčasti, poplatky, jak neopravovat zuby, jak omezit maminky a děti a krátit důchody, ale nevšímají si, že každý rok stovky miliard korun neprávem opouštějí naše hranice, aby usedly na konta těch chytráků, kterým nás skoro zadarmo vydali hlupáci, které už málem třicet let volíme jako své elity.
Jak ale by se dala zvýšit úroveň mezd a platů, když je tolik soukromých zaměstnavatelů, kterým se to nedá nařídit?
Chybí k tomu pouze odhodlání vlády a chápavost parlamentu. Malé, ale nedostatečné, kroky se už uělaly. Spočívají v cíleném zvyšování platů a mezd ve sféře státního vlivu. Peníze pro úvěrování energického rozjezdu této akce by mohla obstarat ČNB místo cizině sloužícího znehodnocování české koruny. Nebylo by to trvalé zatížení státního rozpočtu, protože by zároveň s vydáním  vzrostl také výběr daní a odvodů z příjmů obyvatelstva, daně z přidané hodnoty následkem zvýšené spotřeby, a totéž z platů a mezd v soukromém sektoru, který by byl nucen přizpůsobit se zvýšené ceně práce. Ovšem s tím rozdílem, že toto zvýšení mezd a platů by neplatil stát, ale hradilo by se z bezdůvodných zisků odcházejících do ciziny. Premiér s hlavou Babiše by to asi byl schopen pochopit a realizovat, kdyby došel k závěru, že jako podnikatel už má dost, a utlumil by svůj střet zájmů. Tak by se to dalo realizovat.
Naznačil jste, že intervence ČNB  nebyly v zájmu České republiky. Vždyť ale HDP rok po začátku intervencí vzrostlo o 4.7%?
Podvodníci a celá ta banda v televizi a jinde cpe lidem do podvědomí, že ekonomika se zlepšila, protože je větší HDP. Starou belu, nezlepšilo se nic. Intervencemi jsme znehodnotili korunu asi o 10% proti euru a tím jsme při skoro nezměněných korunových cenách poskytli v zahraničním obchodu významnou slevu. A tak i ten, co nic moc nepotřebuje, něco koupí. Poptávka po českém zboží trochu stoupla, protože ceny byly dumpingové. To nám umožnilo, abychom vyráběli již po roce asi o 5% více. To se chválilo jako růst HDP. Ovšem nikdo neuvádí, že jestli se poskytne sleva 10% a vyveze se toho o 5% víc, tak za těch 105% se dostane míň, než za těch původních 100%. Takže úspěch, který je uváděn, spočívá v tom, že se více vyrábí a méně se za to dostane. Což je absurdní, ale je to smutný fakt. A když se má více vyrábět, tak bychom potřebovali nějaké přivezené ekonomické otroky, abychom měli více lidí na ztrátovou výrobu. Tak to dopadá, když se úspěšnost ekonomiky měří jen objemem výroby a ne spořebou obyvatelstva. Ani tato spotřeba neříká všechno, ale nejvíce se řídí vývojem reálé hodnoty mezd a růst této hodnoty je dost dobrým důvodem pro to, abychom mluvili o úspěchu.
Jako hlavní cíl intervencí se uvádělo odvrácení hrozící deflace. Růst inflace až ve čtvrtém roce po začátku intervencí nenasvědčuje tomu, že by ty intervence dělaly, co se tvrdilo.
Snad bych měl nejprve podotknout, že deflace neohrožovala občany, a jestli vůbec někoho, tak zisky bank. Domnívám se, že skutečným cílem intervencí nebyla inflace 2%, ale opětovné a dostatečně trvalé zhoršení poměru kurzu stejné kupní síly a kurzu směnného, protože to je nástroj, pomocí kterého kolonizátoři těží z republiky v průměru asi bilion Kč ročně a v roce 2013 hrozilo, že se kořist bude již výrazněji zmenšovat, a tak bylo rozhodnuto zasáhnout. A tento zlý čin se našim škůdcům povedl.

Nadílka z novinek: Agresor je hrdina, vraždění domorodců je romantika

0
0

Ivan David
24. 12. 2017
Internetový soukojenec deníku „Právo“ - Novinky přinesl rozhovor, z něhož je dobře patrno, kam až se propadl mediální mainstream. Zahraniční zpravodaj Novinek Alex Švamberk ZDE dodal rozhovor s veteránem americké armády. John Drew prostřednictvím Švamberka na návštěvě Prahy zavzpomínal pro české čtenáře Novinek, jak bombardoval Vietnamce ZDE. Pro Švamberka je to hrdina: „zraněný s poškozeným strojem se dokázal ještě vrátit na základnu v Danangu“, když před 50 lety 23. 12. 1967 bombardoval ocelový most plný nákladních aut.


Jak se dostal do Vietnamu? „Udělal jsem to pro peníze, upsal jsem se jim.“ Dostával 30 dolarů měsíčně: „Nikdy jsem si tolik nevydělal“. Jak vypadal útok? „Řekl jsem si, dobrá, jdu do toho. Slyšel jsem: „Dobrý zásah, Johne.” Stoupal jsem potom podél svahu. A ti vietnamští kluci odložili své rýžové koule, byla zrovna doba oběda, a udělali ratata. Nebyl to můj den...“

Jako jiná literární díla má i tento článek dvě roviny. Subjektivní ideou autora je popis amerického hrdiny, letce, který se s těžkým zraněním dokázal vrátit na základnu. Pak se léčil a rehabilitoval půl roku na Filipínách. Článek je bohatě doprovázen dokumentárními snímky hrdiny z té doby. Z USA se odstěhoval do Švédska, protože protestující v USA na něj křičeli, že je vrah dětí. Pak je tu druhá rovina, objektivní idea. Americký dobrodruh si chtěl trochu zastřílet do lidí. Sám to hezky vyjádřil:

Jeden kluk prohlásil: „Jsme tu, abychom bránili svobodu, mámin koláč, vlajku a Ameriku.“ Velitel na to řekl: „Zmlkni! Nejsme tu, abychom bránili vlajku, nejsme tu kvůli ničemu z toho. Vy kluci tady jste se sem dostali, protože chcete vidět historii z první ruky. Jste tady, protože máte rádi vzrušení, jste tu kvůli vyčerpávajícímu vzrušení z létaní a oklamávání smrti. Žijme a létejme dál. A žádné další řeči o patriotismu, o tom to není.“ A měl pravdu. A Drew dodal:„Ten pocit euforie je lepší než marihuana. I když ne tak dobrý jako morfium…. Musíš mít romantické srdce plné dobrodružství.“

Domorodce, které "mariňáci" jako nástroje americké agrese vraždili, charakterizuje jako „zlé kluky naproti“. „Letectvo jen přiletělo, shodilo náklad a odletělo.“ Hodní kluci shazovali náklad. Prostě práce.

Vzpomněl jsem si na své pubertální spolužáky z doby vietnamské války. Z amerického bombardování Vietnamu byli většinou nadšeni. Všimli si, že nesdílím jejich radost, a tak se mě jeden z nich zeptal: „Ty fandíš těm rákosníkům?“

To byl neoficiální názor. Zřejmě jsme se posunuli do doby, kdy vraždění civilistů v cizí zemi samozřejmě za peníze je správná věc. Pokud to ovšem provádějí Američané. I vraždění Ukrajinců jinými Ukrajinci je správná věc na té straně, kterou podporují Spojené státy. Je to stanovisko podporované mainstreamovými médii. Těmi správnými na straně ministra zahraničí, ministra vnitra a pornoherce Jandy. Média, které toto stanovisko zpochybňují, jsou podle nich „desinformační“. To je oficiální.

Je jen otázkou času, kdy jejich (nikoli naše) média budou velebit vojáky wehrmachtu plnící bojové úkoly na území Protektorátu a proto museli čistit terén od zákeřných partizánů. Oficiální interpretace bombardování Srbska byl jen předkrm. Nevěříte? Já zatím jen doufám, že moje obavy jsou přehnané.

Náčelník chovanců provedl kontrarevoluci a byl pochválen (XVIII.)

0
0
Václav Umlauf 
25.12.2017 E-republika

Nemůžeme být primitivní rusofobové na způsob našich bývalých kolegů, s nimiž jsme se teď rozloučili. Čeká nás odpovědná desinformační práce dlouhodobého charakteru, která musí správně podporovat a usměrňovat běžící studenou válku ve světě.


Vítám vás na první povolební schůzi v našem odboru po nastoupení nového ministra vnitra. Začneme pozitivně a úředně, a tedy kontrarevolučně. Pohledem do sálu jste jistě zjistili, že naše řady značně prořídly. Důvod je jednoduchý. Po odchodu bývalého ministra vnitra jsem okamžitě odvolal z funkce jeho spolupracovníky v našem odboru, kteří za mými zády provedli desinformační revoluci. Okolnosti znáte a ten hnusný web, který byl cílem jejich nezdařeného útoku, je popsal v článku Chovanci zpackali DDoS aneb Dosti Drzé osobní Srocení. Mezi námi děvčaty: pokud o někom z vás vyjde podobný článek a bude pravdivý, tak letí zcela automaticky. Naši kolegové a bohužel i naše jediná kolegyně postupovali v rozporu s ústavou a zásadně porušili platný právní řád. Obojí by jim asi prošlo, protože naše pracoviště má za úkol chránit naše demokratické zřízení, a to vždy nejde v rukavičkách. Jenže naši milí kolegové a kolegyně udělali ještě horší věc, než byl jejich protiústavní přestupek. Spáchali hrubou chybu v provedení svévolně spuštěné útočné zpravodajské operace na nepřátelský web. Jejich DDoS útok dopadl fatálně špatně a zmíněný nepřátelský web zesměšnil jejich fušeřinu fatálně kvalitně. Takže následoval stejně fatální krok i z mé strany. Dopředu jsem je varoval, že je z tohoto oddělení vyhodím hned po nástupu nového ministra, což se také stalo. Nový šéf mi již před nástupem do funkce jasně schválil celou strategii tohoto oddělení. Mediální neandrtálci z podstaty naší práce nemají žádné místo v tomto intelektuálně zdatném a dynamickém kolektivu.

Jak dobře víte, s bývalými kolegy jsem se rozloučil slušně. Dal jsem jim materiál k tomu, aby dostali místa analytiků u desinformačních webů a neziskovek, které platíme nepřímo buď my, nebo je přímo platí velké korporace. Jejich produktem byl nový seznam proruských webů a popis jejich nepřátelské aktivity. Jistě se divíte, proč se na jejich seznamu objevil ten hnusný web až v dolní polovině, a nikoliv na prvním místě. A přitom na něj tolik nadávám. Odcházejícím a poněkud primitivnějším kolegům bylo třeba dát první munici do boje, ale nikoliv rozhodující materiál. A s ním by si beztak nevěděli rady, protože přesahuje jejich schopnosti, navíc ovládané paralyzujícím afektem plynoucím z jejich neschopnosti. Zmíněný web má zcela jiné zaměření a obsah, který převyšuje jejich běžné protiruské chápání. Ale s tím lhaním a pitomostmi, které mají v mediální torně, se dobře uživí v probíhající horké informační válce i jako běžní pěšáci. A kanónenfutr je nutný v každé válce, i té informační. Naši bývalí kolegové opravdu nejsou na stejné rovni jako zmíněný nepřátelský web. Vy už jste informační důstojníci v nové válce a doufám, že výzvu a úroveň tohoto webu přijmete za vlastní normu práce.

Takže je dobře a věci jen prospěje, když lidé budou znát ten hnusný web jako obecně proruský produkt. Lidé by tam neměli zbytečně chodit, a hlavně by neměli číst jejich články. Ty jsou naštěstí těžké a nerozumí jim ani běžní rusofilové, kteří mají černobílý obraz světa postavený naruby. Proto jsou už zcela imunní proti našim projektům. Ale v logice černobílé optiky jsou občansky angažovaní rusofilové stejní pitomci jako námi placení rusofobové. Normální občan se vyhýbá oběma skupinám, a o to nám jde, aby se o nic veřejného nezajímal. Proto je zařazení tohoto webu na chvost našich nepřátel dostatečně nezajímavé a nevyvolá nežádoucí negativní reklamu. Drazí a propuštění kolegové tak ve své obvyklé prostotě splnili požadovaný úkol, aniž by porozuměli jeho hlubšímu smyslu. A tak to má na našem pracovišti také být. Uvedl jsem tento příklad jako typický i pro další spolupráci s desinformačními kanály typu korporátních zájmových webů. Jistěže to jsou naši cenní a spolehliví partneři v boji proti cizorodým informacím. Ale na druhou stranu se nemůžeme v žádném případě snížit na jejich primitivní úroveň.

Je nás tedy mnohem méně, ale zato mezi námi zůstali kolegové, kteří mají právo na vyšší plat daný nezměněným rozpočtem našeho oddělení. Proto čekám za vyšší honorář také mnohem kvalitnější práci. Na závěr porady jen několik slov o rozhovoru s novým ministrem vnitra. Jednoznačně podpořil naši linii zákonného postupu a pouze analytické intervence. Vysoce ocenil naše mezinárodní zapojení do desinformačních center EU a NATO. Pan ministr pevně doufá, že se zapojíme i do připravované spolupráce s velkými vyhledávači, jako jsou Google, Youtube, Facebook a Twitter. Hlavním tématem naší práce pochopitelně je a bude nelítostný boj proti všem teroristickým a extremistickým tendencím, které by mohly ohrozit naši mladou a křehkou kapitalistickou demokracii. Pak to ale znamená, že nemůžeme být primitivní rusofobové na způsob našich bývalých kolegů, s nimiž jsme se už definitivně rozloučili. Čeká nás odpovědná desinformační práce dlouhodobého charakteru, která musí správně podporovat a usměrňovat studenou válku. A to není jednoduchá úloha. Lidi je třeba vhodně zastrašit a mediálně nasměrovat, ale nikoliv bezhlavě vyplašit. K tomu očekávám vaše iniciativní návrhy pro příští schůzi.



Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme! 


Související články:

Ježíš se narodil v policejním státě

0
0
John W. Whitehead
25.12.2017 GlobalResearch, překlad Zvědavec

Vánoční příběh o dítěti, narozeném v jesličkách, je známý. V Římské říši, což byl policejní stát sám o sobě, bylo nařízeno, že má být provedeno sčítání lidu. Josef a jeho těhotná manželka Marie cestovali do města Betlém, aby se sčítání lidu zúčastnili. Jelikož v žádném hostinci nebylo volné místo, zůstali ve stáji, kde Marie porodila chlapečka Ježíše.


Ježíš se bohužel narodil v policejním státě, který se tolik neliší od narůstající hrozby amerického policejního státu. Když Ježíš vyrostl, nezdráhal se sdělovat pravdu mocným. Jeho učení skutečně v té době podkopalo politický a náboženský establishment. Nakonec byl ukřižován, což mělo být varování pro ostatní, aby nezpochybňovali úřady a mocenské síly.

A co kdyby se Ježíš nenarodil v římském policejním státě, ale místo toho by se narodil a byl vychováván v americkém policejním státě?

Ježíšovi rodiče by nemuseli cestovat do Betléma kvůli sčítání lidu, zaslali by jim 28 stránkový povinný vládní dotazník, do kterého by museli uvést své zvyky, informace o členech domácnosti, pracovní plány, atd.

Asi by se nenarodil v jesličkách, ale místo toho by se narodil doma. Rodinu by nenavštívili mudrci a pastýři s dary, ale rodiče dítěte by nejspíš byli donuceni odhánět sociální pracovníky, kteří by je chtěli stíhat kvůli domácímu porodu. Například jednomu páru ve Washingtonu odebrala sociální péče všechny tři děti poté, co sociální pracovníci vznesli námitky, že jejich dvě nejmladší děti se narodily doma bez odborné asistence.

Pokud by byli Ježíšovi rodiče neregistrovaní přistěhovalci, pravděpodobně by spolu s novorozeným dítětem skončili v ziskuchtivém soukromém vězení pro ilegály, a stala by se z nich levná pracovní síla, donucená pracovat pro takové korporace, jako je Starbucks, Microsoft, Walmart a Victoria’s Secret.

Když už by byl Ježíš dost starý na to, aby začal chodit do školy, vtloukali by mu do hlavy, jak dodržovat pravidla a poslušnost vůči státním orgánům, a zároveň by ho jen velmi málo učili o tom, jaká jsou jeho vlastní práva. Kdyby se odvážil vybočit z řady a chovat se nekonformně, zřejmě by na něj příslušník školní ostrahy použil elektrický paralyzér nebo fyzickou sílu, přinejmenším by však byl ze školy vyloučen v rámci školní politiky nulové tolerance, kdy jsou drobné přestupky trestány stejně přísně jako závažnější trestné činy.

Kdyby Ježíš zmizel na několik hodin, natož jako 12letý, jeho rodičům by byla nasazena pouta, byli by zatčeni a uvězněni za rodičovskou nedbalost.

Od okamžiku, kdy by se Ježíš dostal do kontaktu s „extremistou“ Janem Křtitelem, byl by na něj nasazený policejní dozor kvůli tomu, že je ve spojení s prominentním aktivistou, který je jinak nenásilný a mírumilovný. Od 11. září by byl pod dohledem FBI, která by aktivně prováděla dohled a operace, při nichž by shromažďovala informace o aktivistických skupinách v širokém měřítku.

Ježíšovy protivládní názory by jistě vedly k tomu, že by byl označen za místního extrémistu. Policie a bezpečnostní složky jsou vyškoleny v rozpoznávání známek protivládního extremismu během interakcí s potenciálními extrémisty, kteří sdílejí „víru v blížící se zhroucení vlády a ekonomiky“.

Zatímco by Ježíš cestoval od jedné komunity k druhé, zřejmě by ho někdo udal vládním úředníkům jako „podezřelého“ v rámci programu „Když něco uvidíš, řekni to“, který zřídilo Ministerstvo vnitřní bezpečnosti.

Nejspíše by mu nebylo umožněno žít jako kočovný kazatel, ale zřejmě by mu hrozilo zatčení za to, že se odvažuje žít v chatrči bez elektřiny nebo že přespává venku. Ve skutečnosti se zdvojnásobil počet měst, v nichž se uchýlili ke kriminalizování bezdomovců tím, že schválili zákazy táboření, spaní ve vozidlech, potulování a žebrání na veřejnosti.

Jelikož by vláda nahlížela na Ježíše jako na disidenta a potenciální hrozbu moci, nejspíš by mezi jeho následovníky nastrčila tajné agenty, aby monitorovali jeho činnost, nahlašovali jeho místa pobytu a vlákali ho do pasti, aby porušil zákon. Dnešní Jidáši - nazývaní informátoři - často dostávají pořádný balík od vlády za jejich zradu.

Kdyby Ježíš používal internet k šíření svého zásadního poselství o míru a lásce, zřejmě by na jeho příspěvky na blogu reagovali vládní agenti, kteří by se pokoušeli podkopat jeho bezúhonnost a diskreditovat ho, anebo by na internetu uveřejnili nějakou inkriminující informaci o jeho osobě. Minimálně by se mu nabourali do jeho webových stránek a sledovali jeho e-maily.

Kdyby se Ježíš pokoušel nakrmit velké davy lidí, hrozilo by mu zatčení za porušení různých nařízení, která zakazují distribuci jídla bez povolení. Například úředníci z Floridy zatkli 90letého muže za to, že dával jídlo bezdomovcům na veřejné pláži.

Kdyby Ježíš veřejně mluvil o tom, že strávil 40 dnů na poušti a že hovořil s ďáblem, byl by zřejmě označen za duševně chorého, zavřeli by ho na psychiatrickou kliniku, aniž by ho směla navštěvovat rodina a přátelé.

Kdyby se Ježíš pokoušel převrátit stoly v židovském chrámu a rozčilovat se kvůli materialismu náboženských institucí, byl by obviněn z trestného činu z nenávisti. V současnosti má 45 států a federální vláda zákony o trestném činu z nenávisti.

Namísto toho, aby ho zatkla ozbrojená stráž, vládní úředníci by nařídili, aby na něj a jeho následovníky provedla zátah jednotka SWAT - s použitím ručních granátů a vojenského vybavení. Každý rok provede jednotka SWAT přes 80 000 zásahových akcí.

Kdyby někdo nahlásil Ježíše na policii jako potenciálně nebezpečného, mohl by se tak Ježíš dostat do potyčky s policií - a být zabit - neboť jakékoliv chování, související s nedodržováním pokynů (trhnutí těla, vyslovení pochybností, zamračený výraz), může skončit střelbou. Otázky jsou kladeny později.

Ježíš, který by byl obviněn ze zrady a označen za místního teroristu, by mohl být odsouzen k doživotnímu trestu v utajovaném vězení, kde by byl nucen vykonávat otrockou práci pro korporace, nebo by také mohl být odsouzen k trestu smrti elektrickým křeslem nebo smrtelnou injekcí.

Tak či onak, jak uvádím ve své knize „Battlefield America: The War on the American People“ (Americké bitevní pole: Válka proti americkému lidu), ať už by se Ježíš narodil v naší nebo ve své době, stejně by zemřel rukou policejního státu.

Uvědomte si, že to, co se stalo oné hvězdné noci v Betlémě, je jen součástí příběhu. To dítě v jesličkách vyrostlo a stalo se mužem, který nezavíral oči před zlem, ale vystupoval proti němu, a my musíme činit to samé.

- - -

Jesus Was Born in a Police State vyšel 22. prosince 2017 na Global Research. Překlad v ceně 392 Kč Zvědavec.

Kandidáte Horáčku, jsem racionální volič Zemana

0
0

Radim Valenčík
25.12.2017 blog autora
 

MICHAL HORÁČEK (kandidát na prezidenta):
Volič Miloše Zemana neexistuje. Striktně existuje pouze člověk, který v minulé volbě dal svůj hlas panu Zemanovi, ale jak to bude v nadcházející volbě, to musíme nechat na těch lidech. Oni mi často říkají: "Já jsem volil pana prezidenta Zemana, protože jsem nemohl volit pana Schwarzenberga.” A vysvětlují mi proč. Často mi říkají: "Ale pan Zeman mě zklamal, protože není důstojným reprezentantem naše státu.” A já si myslím, že těch deset procent to bude nejméně."

Viz: https://www.novinky.cz/domaci/458725-horacek-volic-milose-zemana-neexistuje-a-drahos-me-kopiruje.html

K tomu:

1. Miloš Zeman je jeden z velmi mála politiků, který ustál lynč ze strany mediálního mainstreamu, Michal Horáček jen papouškuje to, co po něm chtějí slyšet ti, kterým mediální mainstream slouží.

2. Budu volit Miloše Zemana, protože je jediný z kandidátů, který dává určitou záruku, že v těžké době, do které jdeme, nebude posluhovat těm, kteří vyvolali současnou situaci ve světě.

3. Asi chodím mezi jiné lidi, ale velká většina z těch, se kterými se setkávám, a to i na akademické půdě, uvažuje obdobným způsobem jako já.

4. Jediné, s čím s Michalem Horáčkem souhlasím, že Jiří Drahoš je spíše plagiátor, než akademik, viz:
http://radimvalencik.pise.cz/5290-drahos-dvojnasobny-plagiator.html

5. Moje volba Miloše Zemana (přes všechny jeho nedostatky a problémy) je dána racionálním pochopením toho, o co v současném světě jde, viz:
http://radimvalencik.pise.cz/4432-pred-jihlavou-o-degeneraci-soucasne-moci.html

Na toto téma jsem ochoten s kýmkoli diskutovat, a to z mé strany se vší odbornou důsledností. V případě, že bych se mýlil, přiznám se k tomu veřejně. Rovněž tak souhlasím se zveřejněním mých odpovědí na dotazy, které mně budou v této souvislosti položeny.

- - -


  

Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5294-kandidate-horacku-jsem-racionalni-volic-zemana.html

Chcete to označit za fake news? Poslužte si! Slovenský publicista předkládá nekonformní pohled na Majdan a dění na Ukrajině

0
0
Ludovít Števko
ROZHOVOR
25.12.2017 ParlamentníListy  


ParlamentníListy.cz hovořily s jedním z autorů publikace Válka ve stínu Majdanu, slovenským publicistou Ľudovítem Števkem. „Ať si každý udělá svůj názor. My v té publikace vždy uvádíme zdroje,“ sdělil nám Števko v rozhovoru. Kniha nesoucí podtitul Pravda o ukrajinském konfliktu totiž přináší na dění na Majdanu a Ukrajině pohled, který je v mnohém v rozporu s oficiální verzí. Rozchází se s ní například i v tom, kdo na Náměstí svobody v Kyjevě během manifestací použil proti demonstrantům střelné zbraně. 



Uvedl jste, že jste pro knihu využil svědectví lidí. O jaké lidi šlo?

Těch zdrojů byla řada. K některým jsem se dostal na demonstraci proti Porošenkovi, která se konala během jeho návštěvy na Slovensku. Právě tam jsem se seznámil s lidmi, kteří byli přímo z Ukrajiny a měli stejné názory, jako mám já. Oni byli Ukrajinci, ale nesouhlasili s tím, co se v jejich zemi děje. Další věcí bylo, že tito lidé měli své známé v Doněcku a v Luhansku. A tak jsem využil příležitost a kontaktoval je. Rovněž jsem se setkával s utečenci, kteří z Ukrajiny uprchli před Majdanem. Ti mi vyprávěli o tom, jak je život v zemi těžký.

Jak reflektovali změny v hospodářské situaci země od Majdanu?

Jenom pro ilustraci, průměrný důchod na Ukrajině činí 50 euro. Z toho se tam nedá žít. Zdůraznil bych ale, že se jedná o průměr. Na Ukrajině jsou i důchodci, kteří žijí z dvaceti eur měsíčně. To vše jsou neuvěřitelné věci. V samotném Kyjevě byl v té době plat kolem 150 euro za měsíc. Životní úroveň Ukrajinců je hrozná, ale ona od Majdnu hrozně klesla. Mnozí Ukrajinci mi vyprávěli, zlatý Janukovyč, jen ať se vrátí.


Kniha nese sebevědomý podtitul, pravda o ukrajinské krizi. Jenže pravda se v současnosti velmi relativizuje. V médiích se mluví o takzvaných fake news a to právě v souvislosti s Ukrajinou. Ten příběh, který v knize předkládáte, je diametrálně odlišný od verze, se kterou pracuje většina médií….

Podívejte, ať si každý udělá svůj názor sám, když si přečte tu knihu. Na její obhajobu řeknu, že my v ní vždy uvádíme zdroje, odkud čerpáme. Samotné ruské zdroje jsou v knize použity jen minimálně a asi na dvou stranách. Jinak jsou to všechno zprávy převzaté ze západních médií. Já jsem přesvědčený o tom, že pohled, který v knize předkládáme, je maximálně objektivní. Jestli to ale chce někdo označit za fake news či proruské dezinformace tak prosím, ať si poslouží. To je jeho věc. Samozřejmě absolutně objektivní asi nikdy nebude nic, ale snažili jsme se o to. Kdyby to tak nebylo, už dávno by se lidé z médií středního proudu ozvali. Oni ale vydání knihy přešli mlčením, což o něčem svědčí.

Politoložka a spolupracovnice think-tanku Evropské hodnoty Kataryna Kruk nedávno na besedě se studenty na Karlově univerzitě, popsala, jak na Majdanu do davu lidí stříleli policisté. Popisovala to jako danou a všeobecně platnou pravdu. Asi by byla v šoku, kdyby se doslechla, jak ve své knize předkládáte odlišnou verzi….

No dobrá, je to verze odlišná, ale proč tedy poté, pokud budeme věřit tomu, co říká ukrajinská vláda ohledně střelby na Majdanu, přinesla zahraniční média informaci zcela opačnou. A oni zmiňovali to, že ti lidé, kteří na Majdanu stříleli z odstřelovacích pušek, byli cvičení. A oni se nacházeli zcela mimo prostor Majdanu, byli na těch přilehlých budovách. Jsem přesvědčen o tom, že to byli speciálně cvičení odstřelovači pro tuto příležitost, kteří ten konflikt měli eskalovat. O to tu přece šlo. Ukrajinská vláda zkrátka nemůže přiznat, že stříleli lidé, kteří byli cvičeni v Polsku a v pobaltských republikách a že je cvičili američtí instruktoři. Podívejme se na to takhle. Janukovyč  v té době už prchal ze země. To nebyli jeho lidé, kdo tam střílel. Berkut střílet nezačal. Viděli jsme dobře, jak po příslušnících Berkutu házeli demonstranti zápalné lahve. Dokonce tam několik policistů uhořelo. Viděli jsme, že do těch policejních kordónů najížděli demonstranti buldozerem.

Ti lidé na Majdanu požadovali určité změny. Směřovali tam svoji energii. My ale nyní vidíme, že ta korupce tam vlastně zůstává podle toho, co se dozvídáme z médií

Nejen, že tam ta korupce zůstává, ona se znásobila.

NÁSILÍ NA MAJDANU:










A máme informátora…! - V Lotyšsku nebylo zajištěno potřebné množství „informátorů“

0
0
grasyk
25.12.2017   OstrovJaniky

Lotyšské úřady čelí neočekávanému problému. „Vlastenečtí Lotyši“ chtěli přilákat „informátory“ do „Ústředí státního jazyka“, kteří by „informovali“ o osobách, které „nelegálně používají ruský jazyk“, ale našlo se jich třikrát méně, než potřebovali. 


 
OstrovJaniky
V Lotyšsku s jeho přísnou jazykovou politikou existuje zvláštní represivní agentura, jejíž úkoly zahrnuje sledování činnosti úředníků, soukromých společností a jednotlivců tak, aby používali lotyšský jazyk ve všech oblastech, kde to zákon stanoví. Je to „Ústředí státního jazyka“, kde se v poslední době začali zapojovat dobrovolníci, ve skutečnosti – donašeči, práskači. Jejich úkolem je odposlouchávat a vyčmuchávat, nedochází-li kde k trestnému užívání jiných jazyků, především ruského.

Nicméně „vlastenecká iniciativa“ narazila na neočekávaný problém.

„Bohužel, lidé nejsou tak ochotni pomáhat jazykové inspekci, jak bychom chtěli v ústavu“, stěžovali si v „Ústředí státního jazyka“. Bylo plánováno, že v celé zemi bude přijato asi 100 dobrovolníků, ale zatím jich je pouze 35, nejvíce v Rize a Daugavpilsu, tedy v rusky mluvících městech v zemi.

Státní jazykové centrum však nezoufá. Nebo aspoň předstírá, že nezoufá.

Ministr spravedlnosti Lotyšska Dzintars Rasnačs osobně předal certifikáty prvním „společenským asistentům“ Ústředí při slavnostním ceremoniálu. S dobrovolníky byly uzavřeny zvláštní dohody o spolupráci, po nichž „informátoři“ zahájili své nové povinnosti v místě bydliště.

Bretschneider by byl ve svém živlu.



Podle oficiálního znění vyhledávají „porušování práva v oblasti označování zboží a veřejně dostupných informací“, „poradí a pomáhají“ „při odstraňování skutečných nebo potenciálních porušení. Podle ministerstva spravedlnosti je pro tento úkol nejvhodnější člověk s filologickým a humanitárním vzděláním. Ale „Ústředí státního jazyka“ nemá z koho vybírat.

Skutečnost, že nebylo schopno přijmout dostatek dobrovolníků již po dva roky, svědčí o tom, že ideologie zuřivého nacionalismu propagovaného horními vrstvami stále nemá dostatečnou odezvu u obyčejných lidí. Mnoho Lotyšů totiž vše dokonale chápe i bez Švejka…

„Ústředí státního jazyka“ dokonce vyvíjí speciální telefonní aplikaci pro své dobrovolné „informátory“, díky níž bude možné donášet na lidi, kteří nepoužívají lotyšský jazyk ve „správném objemu“.

Připomeňme, že rusky mluvící lidé tvoří více než třetinu obyvatel Lotyšska. Přesto je zde ruský jazyk „cizí“ a pro „znalost státního jazyka na nedostatečné úrovni“ nebo pro jeho nepoužívání při oficiálních událostech, je vytvořen systém sankcí. Například pokud zaměstnavatel uzavřel smlouvu se zaměstnancem, jehož znalost lotyšštiny je „nedostatečná“, dostane pokutu od 140 do 350 eur. Při opakovaném porušení může následovat propuštění, přičemž je zaměstnanec jako fyzická osoba potrestán pokutou ve výši 280 až 700 eur a zaměstnavatel jako právnická osoba – až do 1040 eur. Od příštího roku se plánuje navýšení pokut.

Bez osvědčení o „znalosti státního jazyka“ není možné v Lotyšsku formálně pracovat v jakémkoliv zaměstnání nejen ve státním, ale i v soukromém sektoru.
Co by asi tak k onomu „osvědčení“ podotkl hostinský Palivec?

Toužíte-li po dalších pikantériích, najde je (v ruštině) zde:
https://vz.ru/world/2017/12/24/900801.html

Ale pozor, naše české „EVROPSKÉ HODNOTY“ mohou být také ve střehu!

- - -


Kdo ještě mluví o div ne idylickém životu v pohádkové rakousko-uherské říši?

0
0
- red -
25.12.2017 ČeskéNárodníListy
 

Zatímco rakousko-uherská armáda vítězně postupovala na západ, léčila si své komplexy státní moc terorem na našem území. Byly popraveny tisíce našich lidí, vlastenců. Miliony lidí, včetně dětí a žen, u nás hladovělo. I proti nim mířily bodáky hrdinů, kteří na frontách ustupovali. Nebyly léky. Smrt tak rychle nad mnohými vítězila. Lidé se přirozeně bouřili. A tak se střílelo a věšelo.

Naši vojáci, kteří bojovali v čs. legiích, pokud byli zajati rakousko-uherskými jednotkami, byli zpravidla pověšeni. Údajně byli velezrádci. Jacípak velezrádci to byli, když bojovali za právo českého národa za samostatný stát. Toto právo nesvobodných národů v Rakousko-Uhersku vyhlásil přímo W. Wilson, americký prezident. Přijetí této právní zásady, i dalších, bylo předpokladem vyhlášení příměří na frontách. I umírající Rakousko-Uhersko tento právní princip přijalo. Pozdě, hodně pozdě, ale přece. Takže čeští vlastenci, ať již na frontách nebo v zázemí, kteří bojovali za naši samostatnost, nebyli nějakými zrádci, ale mučedníky za československou věc.

Proti tomu, jak postupovala uherská soldateska v Uhrách, tedy i na Slovensku, poměry u nás byly značně lepší. Slováci v době války procházeli přímo očistcem, a proto hlasovali všemi deseti pro vznik Československa.

Ještě mnohem těžší byla situace Srbů, žijících na území okupovaném Rakousko-Uherskem. Tam docházelo, nejen k vypalování celých srbských vesnic, ale také i k četným vraždám civilního obyvatelstva. Tyto pogromy byly předzvěstí masových protisrbských čistek, které prováděli Němci za druhé světové války.

Poprava srbských žen rakousko-uherskou okupační armádou (1916)

Malý obrázek toho, jaká situace byla v Čechách. „23. listopadu. Poprava. Úředně se oznamuje, že dnes oběšen byl soukr. úředník Slavomír Kratochvíl z Přerova proto, že rozmnožoval letáky s básní „v níž se vyzývá k činům, které zvyšují nebezpečí pro stát z venčí, a vzpouru uvnitř přivodit! mohou, dále že měl u sebe manifest carův k čes. národu“. Dvě hodiny po tomto ortelu byl oběšen.“ (Vožický, Kronika první světové války)

- - -

Rusové si „otevřeli raketovou střelnici“. Iskandery i Panciry spolehlivě ničily reálné cíle

0
0
Geo
25.12.2017 Eurasia24
 
Řeč je nikoliv o pláních ruské Astrachaně, ale o syrském válčišti. Ruští vojáci zde v reálných bojových podmínkách otestovali nejnovější střely s plochou dráhou letu, balistické operačně taktické rakety i systémy protivzdušné obrany.

První bojové použití komplexu Iskander-M potvrdil v pátek 22. prosince ruský ministr obrany Sergej Šojgu. Naváděné balistické operačně taktické rakety mířily na nespecifikované „důležité cíle“ a podle dostupných informací bylo jejich použití plně úspěšné. Proti nejdůležitějším objektům ozbrojenců byly použity vysoce přesné rakety Kalibr, Ch-101, Iskander, Točka-U, Ch-55 a další,“ řekl Šojgu.

Iskander-M je mobilní raketový systém s dosahem 500 km. Taktická řízená raketa 9M723K1 (v kódu NATO SS-26 Stone) má délku 7,3 m, průměr 0,92 m a hmotnost 3800 kg a je vybavena bojovou hlavicí o hmotnosti 700 nebo 480 kg. Cíl zasahuje s maximální kruhovou odchylkou 5 až 7 metrů.
 
Mimořádný úspěch Panciru
Doslova mimořádný úspěch v Sýrii zaznamenal krátkodosahový mobilní protivzdušný komplex Pancir-S1, chránící ruské vojenské instalace. Zatímco se média hlavního proudu „rozplývají“ nad schopnostmi izraelského systému Iron Dome, ruský Pancir v Sýrii už měsíce doslova „dře“ bez větší publicity.

Po dílčích informacích, které Eurasia24.cz zveřejnila letos v srpnu, nyní ruské ministerstvo obrany publikovalo kompletní statistiku: Panciry v Sýrii zničily třiapadesát vypálených raketometných střel a „sundaly z nebe“ šestnáct bezpilotních letadel.

Jak konstatoval Sergej Šojgu, „komplexy S-400 a Pancir-S1 společně se stíhacími letouny zabezpečily plnou nadvládu Vzdušných a kosmických sil v syrském vzdušném prostoru.“ Nebyl podle něj „dopuštěn jediný fakt narušení zón bezpečnosti ruských základen Tartús a Hmímím.“

Komplex Pancir-S1 je kombinovaný mobilní systém s mimořádně krátkým reakčním časem a schopností zjistit, sledovat a zničit i malorozměrné rychle letící cíle. Zatímco řízená palba z dvojice 30mm rychlopalných kanonů s kadencí okolo 4000 ran za minutu dokáže zneškodnit cíl na vzdálenost až čtyři kilometry, řízené střely mají dosah až dvacet kilometrů.


- - -

Haleyová uvěřila ruskému vměšování do voleb neexistujícího ostrova!

0
0
Nikki Haleyová v OSN
- kou -
25.12.2017 PrvníZprávy 


Ruští žertéři Alexej Stoljarov (Lexus) a Vladimir Kuzněcov (Vova) kontaktovali stálou zástupkyni USA při OSN, Nikki Haleyovou, jménem polského premiéra Mateusze Morawieckého. Nahrávka konverzace byla zveřejněna na YouTube. Ruští žertéři tak mají další skalp své politické oběti.

Youtube se sice tváří, že zmíněná nahrávka u nich neexistuje, ale my jsme si telefonní rozhovor s Haleyovou poslechli na této adrese:

https://www.youtube.com/watch?time_continue=1&v=QeqctvDj-iw
Prankeři jménem polského předsedy vlády se Haleyové ptali na  řadu témat. Zejména řešili rozhodnutí USA o Jeruzalémě, hlasování v Radě bezpečnosti OSN o rezoluci o potřebě boje proti glorifikaci nacismu, dohodě mezi Washingtonem a Kyjevem na dodávky smrtících zbraní, ruský projekt „North Stream-2“, jakož i stíhání bývalého prezidenta Gruzie Michaila Saakašvili na Ukrajině.

Po výměně zdvořilých replik o vzájemné podpoře v OSN se žertéři zeptali, proč se Rada bezpečnosti USA a Ukrajina postavily proti usnesení o potřebě bojovat proti glorifiikaci nacismu.

„Snažíme se je podporovat v mnoha otázkách,"řekla Haleyová,„máme velmi úzké vazby a snažíme se společně tlačit Rusko do společného úsilí v otázce Krymu". Podle velvyslankyně je základem americko-ukrajinských vztahů bezpodmínečná podpora Kyjeva ve všem, co se týká rusko-ukrajinských rozporů.

Prankeri se také dotkli tématu pronásledování Michaila Saakašviliho na Ukrajině. „Pan Saakašvili přišel na Ukrajinu přes Polsko, myslím, že je to škoda pro bývalého prezidenta: byl označen jako ruský špión, protože šel proti prezidentovi Ukrajiny,"řekl „zástupce“ Varšavy. Požádal o podporu Saakašvilimu a „zatlačit" na ukrajinské úřady, jelikož si je jistý, že činnost bývalého prezidenta je čistě politická.

Americká velvyslankyně souhlasila s tím, že pronásledování Saakašviliho je politické, avšak poznamenala, že USA se snaží nezasahovat do vnitřní politiky. „Ale pokusím se jim říct, že je to pro vás důležité a že vás to opravdu znepokojuje," shrnula Haleyová.

Volby na fiktivním ostrově

Poté, co se prankeři pustili do diskuse o problému neexistujícího teritoria. „Zajímá mě ostrov Binomo: je to v blízkosti Vietnamu, na jihu Číny,"řekl žertéř a pro přesnost název vyhláskoval Podle legendy se na ostrově uskutečnily volby, do nichž Rusko intervenovalo. Nezávislost orgánů Binomo zhoršuje situaci v Jihočínském moři, uvedl „polský zástupce“.

Na otázku, zda Hayleyová ví o existenci takového ostrova (který ve skutečnosti neexistuje), stálá zástupkyně USA v OSN odpověděla kladně. „Jsme si toho vědomi a velmi pečlivě sledujeme situaci,“ řekla Haleyová, když došla řeč na ruskou intervenci. „Myslím, že budeme i nadále sledovat, jak to děláme v otázkách týkajících se Jihočínského moře.“ Stálá představitelka slíbila, že zjistí „skutečnou pozici USA" k„problému Bimono", aby se k tomuto problému vrátila později.

Během rozhovoru prakeři zjistili, že americký prezident požádal o seznam zemí, které nehlasovaly proti americkým iniciativám. Podle Hayleyové se 65 zemí nepostavilo proti USA. „Tyto státy budou pro nás prioritou,"řekla stálá zástupkyně.„Jestli po nás někdo bude něco chtít, prezident tento seznam zkontroluje předtím, než se rozhodne." 
Související článek:

Lépe by bylo, kdybyste nás neosvobozovali …

0
0
Stan
25.12.2017  Outsidermadia

Obyvatelé vesnice poblíž donbasského města Gorlovka, ležící v tzv. „šedé“ – tedy neutrální zóně, oddělující ukrajinskou armádu od jednotek donbaského opolčení, kterou před dvěma týdny v rozporu s „minskými dohodami“ obsadila ukrajinská armáda, se začínají bouřit.



Na jejich nedávné demonstraci proti zhoršujícím se podmínkám k žití zazněla mj. tato otázka: „Tady bylo do vašeho příchodu všecko v pořádku, tak proč a od koho jste nás před týdnem osvobodili? Bylo by lépe, kdybyste nás neosvobozovali.“ Uvádím to proto, že ukromédia se předhánějí v informacích o tom, o co lépe se žije obyvatelům ukrajinskými vojsky ovládaných území Donbasu, než lidem v DNR a LNR…

Více ZDE, ZDE , ZDE, a ZDE

Balkánská past: Zatímco srbský prezident jede do Ruska, USA plánují „dokončit práci“

0
0
Vučić u Putina
Nebojša Malić
25.12.2017 messin

Zatímco srbský prezident jedná o energetických a obchodních dohodách v Moskvě, americká zahraniční politika se snaží „dokončit práci“ na Balkáně a už ovládá mediální prostor země.

Srbský prezident Alexandar Vučić se snaží posílit svou vlasteneckou reputaci setkáním s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Oficiálně projednali přístup Srbska na trhy s Euroasijskou hospodářskou unií a s ruskou ropou a zemním plynem. Vučić naznačil, že by si koupil ruské dopravní vrtulníky, ale vyhnul se otázkám ohledně dohody o tancích a ozbrojených vozidlech, či obranných systémech S-300.

Oficiálně Srbsko dodržuje vojenskou neutralitu a odmítá se připojit k obchodním sankcím USA a EU proti Rusku. Na druhé straně Bělehrad v roce 2015 podepsal individuální akční plán partnerství s NATO (IPAP) a zůstává odhodlán vstoupit v určitém okamžiku do EU. Tahle politika přivedla do regionu amerického velvyslance Hoyta B. Yee, aby v říjnu Srbsku vyhrožoval, že není možné „sedět na dvou židlích“.

Hoyt se mezitím stal velvyslancem v Makedonii, jižním srbským sousedem, jehož vláda je ve skutečnosti klientem Washingtonu. Bosna a Hercegovina na západě je de facto protektorátem EU a s plánem členství v NATO, zatímco odpadlická provincie Kosovo – obsazená NATO v roce 1999 a vyhlášená za nezávislou v roce 2008 – hostí největší americkou vojenskou základnu v regionu. Všichni ostatní sousedé jsou již členy aliance, která v roce 1999 vedla válku se Srbskem.

Vučić se v roce 2012 dostal k moci jako klient Západu. Dříve bývalý člen srbské radikální strany, která po barevné revoluci v říjnu 2000 politicky skomírala, se v roce 2008 změnil na „progresivního“ a vyhnal demokraty z vládnoucí koalice sponzorované USA. Za PR poradenstvím, které to umožnilo, byl Bell Pottinger, pracovní tým založený ve Velké Británii, který párkrát vyrobil falešné teroristické video pro Pentagon a nedávno skončil po skandálu souvisejícím s Jižní Afrikou.

Dočasně omráčen volbou Donalda Trumpa, jehož platformu „Amerika na prvním místě“ označil za kacířskou, se americký zahraničně-politický establišment uvedl znovu do pohybu. 28. listopadu zveřejnila Atlantická rada zprávu, v níž obhajuje opětovné americké vměšování do regionu a tvrdí, že „nabízí v blízké budoucnosti nejlepší perspektivu, pro demonstraci skutečných výsledků pokračujícího blízkého vztahu mezi USA a EU.“

„Bělehrad může a měl by být blízkým partnerem a spojencem v regionu, ale tím se může stát jedině, pokud se začne významně distancovat od Ruska. Toto není ústředním bodem pro srbské vedení, ale ani by to nemělo být něco, na čemž by se Spojené státy nebo EU měly kompromitovat,“
napsali autoři zprávy.

Dne 11. prosince uvedla Rada pro zahraniční vztahy poprvé po letech Balkán jako potencionální oblast konfliktu. Bylo to v průzkumu publikovaném think-tankem Center for Preventive Action.

Několik srbských zpravodajských serverů oznámilo, že Washington v Srbsku plánuje zřídit „mediální centrum pro boj s ruskými dezinformacemi“ řízené NATO a financované prostřednictvím Atlantické rady, německého Marshallova fondu, Nadace pro demokracii (NED) a amerického vojenského velení v Evropě (EUCOM).

Od doby, kdy v roce 2000 USA a EU uplatnily vládu nad srbským mediálním prostorem, ať už prostřednictvím místních zástupců, nebo přímo, dosud neexistovala potřeba žádného podobného nástroje. Dokonalým příkladem této mediální dominance je N1, filiálka CNN založená v roce 2014, pokrývající Srbsko a sousední Chorvatsko s Bosnou a Hercegovinou.

N1 je majetkem KKR Global Institute, pobočky významné americké investiční společnosti, které nepředsedá nikdo jiný, než bývalý šéf CIA a americký generál David Petraeus – kterého jsme naposledy viděli tehdy, když dostal přes prsty za to, že poskytl tajné informace své milence a zároveň autorce své biografie.

V březnu letošního roku byla N1 umístěna na špičku seznamu kanálů kabelového operátora SBB. I když to z hlediska amerických zákazníků může vypadat neškodně, ti evropští jsou zvyklí mít na tomto místě své veřejnoprávní vysílání. Překvapen však nemusel být nikdo, SBB – jeden z největších kabelových operátorů v zemích, které byly kdysi Jugoslávií, je též ve vlastnictví KKR Global. Mezi další části mediálního impéria KKR patří sportovní a filmové kanály Sport klub a Cinemania a hudbu produkující firma Grand.

Začátkem tohoto měsíce N1 učinila podrobný výzkum, když „obvinila“ imigrantskou charitu, která před lety poskytovala pomoc obklíčeným Srbům v Kosovu. Ve Francii narozený Arnaud Gullion uvedl, že stanice strávila rozhovorem o jeho humanitární práci pouhé tři minuty a zbytek času jej napadala coby nacionalistu a „identitariána/identitarian“, vycházejícího ze svých politických studentských názorů.

„Často jsem se musel ve Francii bránit otázkám ohledně pomoci, kterou poskytujeme Srbům v Kosovu. Upřímně jsem nečekal, že to budu muset dělat v Bělehradě,“řekl po rozhovoru.

Ačkoliv může šest bitevníků MIG-29, které Rusko poslalo v říjnu, pomoci nahradit ztráty z útoku NATO v roce 1999, proti tomuto druhu mediální války v Srbsku samotném nemohou udělat nic.

Zatímco Moskva považuje prezidenta Vučiće za důvěryhodného partnera, ten údajně řekl, že je „spokojen“ s návrhy Atlantické rady a přeje si, aby se staly oficiální politikou USA. Poté, co předtím vedl „vnitřní dialog“ sám se sebou o otázce vzdání se srbské snahy ohledně Kosova – na stránkách západního tisku, nicméně nyní říká, že bude rád, když tuto záležitost předá Rusku ke zprostředkování.

Rozhořčení Srbové by mohli říci, že chce Vučić  narafičit Moskvu k přijetí odpovědnosti v kauze Kosova, aby konečně mohl udělat to, co chce a podlehnout požadavkům Washingtonu. Vzhledem k neustálému politickému a mediálnímu vazalství Srbska vůči Západu je obtížné tvrdit, že nemají pravdu.

Překlad Messin

Zdroj: https://www.rt.com/op-edge/413852-vucic-russia-serbia-nato/

Volodin navrhl, aby se diskutovalo o reakci na svrhávání legitimních vlád

0
0

26. 12. 2017      zdroj
Předseda Státní dumy RF nastolil otázku, jak čelit "barevným revolucím". Předseda Státní dumy je přesvědčen, že důkladné parlamentní vyhodnocení a odezvu vyžaduje praxe svržení legitimní moci v řadě zemí, a to jak s použitím vojenských sil zvenčí, tak s vyprovokováním "barevných revolucí".


"Na parlamentní úrovni by bylo správné, aby se prodiskutovala problematika boje proti takzvaným "barevným revolucím". Často začínají vměšováním se do vnitřních záležitostí států", prohlásil Volodin v průběhu regionální konference o boji proti terorismu v Islámábádu.

Předseda Státní dumy je přesvědčen, že důkladné parlamentní vyhodnocení a odezvu vyžaduje praxe svržení legitimní moci v řadě zemí, a to jak s použitím vojenských sil zvenčí, tak s vyprovokováním "barevných revolucí.

Tyto aktivity vedou k rozšíření zón, nekontrolovaných jednotlivými státy, ničení státních institucí, řekl Volodin, a poukázal na skutečnost, že tato území jsou základem pro šíření terorismu, mezietnických a mezináboženských konfliktů.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Arabští školáci v Berlíně litují, že Hitler neuřezal všechny židovské hlavy

0
0

25. 12. 2017        zdroj
V berlínské škole Ernst-Reuter-Schule přislíbili studenti arabského původu, že uříznou hlavu svému židovskému spolužákovi. Informovaly o to noviny BZ. Jak bylo uvedeno, 13. prosince rozpoutali během polední přestávky žáci spor o palestinském státu. 18-letý mladík prohlásil, že je proti jeho vytvoření. 



Jeho spolužáci arabského původu jej obklopili a řekli, že "Hitler měl pravdu, když likvidoval Židy, a že nacisté měli odříznout hlavy všem Židům". Mladík také řekl, že slyšel, že by nebylo špatné setnout a jeho samotného.

Ředitel školy Andreas Huth prohlásil, že incident svědčí o "antisemitských, protižidovských a protiizraelských náladách ve škole, proti nimž učiní opatření".

Rovněž je uvedeno, že mladík studuje na této škole dvou a půl roku a že za tu dobu již čelil nepřátelským postojům vůči své osobě. Mladíkovi bylo doporučeno, aby nechodil o přestávkách na školní dvůr, protože jej tam mohou očekávat nepřátelé.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Vánoce komunistické a nekomunistické

0
0

Jiří Baťa26. 12. 2017
Pan Ziegler ve své nostalgické vzpomínce na „komunistické“ Vánoce (viz zdroj níže) vyjevil radosti a strasti z prožitků svátků vánočních v době vlády komunistů. Protože jde o pana Zieglera pak nepřekvapuje, že si neodpustil přiložit negativistické (či spíše pomlouvačné) polínko v podobě jím zmíněné příhody, kdy prý učitelka mateřské školy v Českých Budějovicích zavedla děti do kostela podívat se na jesličky s malým Jezulátkem, a dostala za to vyhazov. 



Nehodlám panu Zieglerovi vytýkat, že má na tu dobu svůj specifický, antikomunistický pohled a názor, prostě je už takový a zřejmě ani jiný nebude. Nelze od něj proto ani očekávat, že bude-li zmiňovat a psát o době komunistických Vánoc, že o nich bude psát v superlativech. Tak  naivní zase nejsem.

Dnešní svátky vánoční se rozhodně projevují výrazně jinak, než ty v době před 30 a více lety. Jakkoli byly ty „komunistické“ Vánoce podle pana Zieglera jiné, rozhodně nebyly tak hektické jako dnes, byly více lidské, ohleduplnější a svým způsobem i prozaičtější. Zvláště pak ty Vánoce z let poválečných (50 a 60 léta) se nemohou s těmi současnými srovnávat. Ostatně normálního člověka to ani nepřekvapuje, protože jiných věcí krom zmíněných Vánoc, bylo a je mnohem, mnohem víc. Každá doba má své typické, neopakovatelné specifika.

Pan Ziegler nikoli neúmyslně zmiňuje „komunistické“ vánoce přesto, že také mohl zmínit vánoční svátky předválečné a srovnávat je s těmi současnými. Ale to by nebylo pro pana Zieglera to pravé ořechové, v takovém případě by neměl co hanit, to ještě totiž komunisté nebyli u vlády. Ale zpět k samotným Vánocům.

Mohu-li zavzpomínat na Vánoce, které pan Ziegler má za „komunistické“, pak o nich mohu také něco říct, protože na rozdíl od pana Zieglera, který v tu dobu tahal kačera, já už byl v dospělém věku. Jestliže pan Ziegler tvrdí, že v tu dobu byly křesťanské tradice, z kterých naše oslava Vánoc vychází zamlčovány, pak když neřeknu že lže, tak rozhodně nemluví pravdu. Vánoční svátky sice byly do jisté míry ideologicky potlačovány, ale nikdy nebyly zakázány. Jakkoli byla tou dobou katolická církev poněkud v ústraní, přesto totiž byla prostřednictvím ČSL zastoupena i v Národní frontě v čele se svým katolickým představitelem panem Josefem Plojharem, českým katolickým knězem a významným politikem, členem Československé strany lidové (ČSL), který od roku 1948 kolaboroval s KSČ. V letech 1948-1968 byl ministrem zdravotnictví, v letech 1951-1968 byl předsedou ČSL (!) . Z toho je patrné, že církev a věřící nebyly zas až tak zatracováni, jen ideologicky bylo náboženství upozaďováno.

„Komunistické“ svátky vánoční, které zmiňuje pak Ziegler, probíhaly zcela běžným křesťanským způsobem, což znamenalo: vánoční stromky, vánočka, vánoční kapři, Štědrovečerní večeře, půlnoční mše v kostelích, slavilo se i na Boží hod vánoční či další den na sv. Štěpána, na venkově mnohem intenzivněji. Takto Vánoce slavil ten, kdo je takto slavit chtěl, ze zkušenosti však vím, že většina občanů svátky vánoční takto slavila, snad jen s výjimkou půlnoční mše.

Pozoruhodné na článku pana Zieglera však je, že místo svých vlastních zkušeností se odvolává na nějaké prožitky scenáristky Lucie Konášové, která prý nedávno na stránkách pondělní přílohy MF DNES zavzpomínala na své dětství za socialismu a říkala, že jejich rodičů jí bylo na Vánoce v té době líto. Jedním z typických znaků komunistické totality prý bylo nedostatkové zboží, které často chybělo. Jeden čas třeba nebyly jízdní kola, potom zas barevné televize atd. A paní Konášová prý také správně připomněla, že i vánoční dárky se musely shánět, nedali se jako nyní jednoduše koupit, navíc ani obchodů nebylo za „socíku“ tolik, co jich je teď. A také Štědrý den býval za komunistů pracovním dnem, takže uštvaní rodiče chodili odpoledne z práce domů a měli, co dělat, aby stihli připravit štědrovečerní večeři.

Možná budu nudit ale nedá mi, abych se k pohnutým vzpomínkám paní Lucie Konášové prostřednictvím pana Zieglera nevyjádřil. Především nechápu co chtěla říct tím, že jí bylo jejich rodičů líto. Není zcela zřejmé, o jakou blíže zmíněnou dobu jde, ale pravda je, že život v tu dobu byl jiný než dnes. Ale to nebyl jen případ jejich rodičů, nicméně nikdo tu dobu neprožíval tragicky, ale mohu odpovědně prohlásit, že svátky vánoční byly vždy slaveny v plné parádě, slavnostně, radostně a možná k údivu pana Zieglera i radostně. Je sice pravda, že toho zboží bylo podstatně méně, než v dnešní době, ale to potřebné bylo vždy k dostání, dříve nebo později, občan se uměl té době přizpůsobit. Je-li řeč o Vánocích, pak jistě nikoho nemrzelo, že před Vánocemi nebyly k dostání jízdní kola no a barevné televizory? Na ten si občan rád (uvědoměle) počkal.

Líbí se mi důraz pana Zieglera, který klade na připomínku paní Konášové, že i vánoční dárky se musely shánět, nedali se jako nyní jednoduše koupit, navíc ani obchodů nebylo za socíku tolik, co jich je teď. Přijde mi to velmi úsměvné, jako by dnes už nemusel občan nic shánět a bez jakýchkoli problémů všechny věci nakupovat. Tenkrát se ale jako dárky kupovaly věci více praktické, potřebné, a užitečné, jako např. sáňky, lyže, protože v tu dobu ještě sníh byl (ten komunisti nezakázali), zimní oblečení, mnohé věci se dělaly také doma jako např. svetry, šály, rukavice atd.

Že byl Štědrý den za komunistů dnem pracovním? Pan Ziegler neodolal zase si přiložit ideologické hov.... pardon polínko, aby zvýraznil tu hroznou vládu komunistů třeba i tím, že se muselo na Štědrý den pracovat. Cožpak dnes mají všichni pracující lidé v tento den volno? Ví vůbec pan Ziegler, kolik lidí dnes pracuje o sobotách, nedělích a svátcích? Jak dlouho trvalo, než se prosadilo, aby byly velké obchody alespoň v některé svátky zavřeny a zaměstnanci obchodů měli také volno jako ostatní? Jen se divím, že v porovnání s dneškem pan Ziegler také nezmínil, že např. na vánoční svátky museli za komunistů pracovat doktoři a sestry v nemocnicích, že byli v pohotovosti hasiči, zdravotníci, že strojvedoucí museli jezdit o svátcích s vlaky, že chodili do práce řidiči autobusů, trolejbusů, zaměstnanci elektráren, tepláren atd., atd.

Co pan Ziegler nezapomněl zmínit je změna virtuálního „Ježíška“ za fyzického dědu Mráze, přesněji nahrazení Ježíška cizorodým prvkem (děda Mráz), jenž nemá v české tradici co dělat. Pravda, ani mě se to nelíbilo, přejímat a měnit křesťanské prvky na ideologické bázi, ale na druhé straně nemohu se pana Zieglera nezeptat: je snad americký Santa Claus přirozeným prvkem přeměny cizorodého, tj. ruského (tehdy ještě sovětského) dědy Mráze?

Poznámka pana Zieglera o A. Zápotockém je stejně netaktní, neetická a nekorektní jako poukázání na vyvalený pupek pana Zieglera na jeho foto. Konstatování pana Zieglera, že na Ježíška však neměli ani soudruzi a ten to nad nimi nakonec vyhrál na celé čáře bych změnil a sice, že Ježíšek nad nikým nevyhrál, protože ať už byl Ježíšek jakýkoli, v mysli lidí byl, je a bude vždycky stejný. Mění se jen jeho forma a propagace, což se jako byznys týká svátků, ale se samotným Ježíškem to nemá nic společného.

Zdroj:https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Jan-Ziegler-Takove-komunisticke-Vanoce-za-jeslicky-vyhazov-517478
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live