Vladimír Solovjov,rozhovor
13. 10. 2015 Střípky ze světa Zahraniční politika Ruska je bez přehánění mírumilovná. Pokud se podíváme na politickou mapu světa a zjistime jak Rusko na ní vypadá, je zřejmé, že nepotřebujeme ani cizí území, ani žádná cizí přírodní bohatství. Máme všeho dostatek, jsme soběstační. Nemáme potřebu s někým bojovat, být s někým v konfliktu.Vůbec si proto nepřejeme obnovit impérium, obnovit Sovětský svaz, musíme však bránit nezávislost a suverenitu Ruska. To samozřejmě děláme a dělat budeme. V. Solovjov: Vladimire Vladimiroviči, žijeme ve velmi neklidné době – teroristický útok v Turecku, velmi mnoho mrtvých, množství zraněných. K jakým závěrům lze dospět, co se může udělat pro to, aby se zastavila tato vlna teroru?
V. Putin: Je třeba spojovat úsilí v boji s tímto zlem. To, co se stalo v Turecku – a já chci při této příležitosti vyjádřit soustrast tureckému lidu, prezidentovi Turecka, – to je samozřejmě drzý teroristický výpad, teroristický zločin s množstvím obětí.
A samozřejmě, jde o pokus destabilizovat situaci v sousední a pro nás přátelské zemi, Turecku. Navíc dělá se to v průběhu volební kampaně, je to zřejmá provokace, o tom není pochyb. Ale účinnost v boji s tímto zlem se dostaví pouze tehdy, když s ním budeme bojovat společně.
V. Solovjov: Zkusili jsme bojovat společně se světovým společenstvím, ale světové společenství nás nechce slyšet. Jsme v Sýrii, a každý se k tomu snaží něco říct. Jaké jsou skutečné cíle naší přítomností v Sýrii? A jaká jsou kritéria úspěšnosti?
V. Putin: Za prvé, chci potvrdit skutečnost, která je již známá: předem jsme upozornili naše partnery, také americké partnery, v každém případě mnoho dalších partnerů, zejména země tohoto regionu, na naše záměry a na naše plány.
Někdo říká, že jsme tak udělali příliš pozdě, ale chci zdůraznit, že nás vůbec nikdo a nikdy při plánování a zahájení operací tohoto druhu neupozorňuje. A my jsme to udělali.
V. Solovjov: Z dobré vůle?
V. Putin: Z dobré vůle, na základě účelové úvahy a se záměrem ukázat, že jsme otevřeni ke spolupráci. Zdůrazním ještě jednou, že pracujeme v plném souladu s mezinárodním právem – na vyžádání oficiálních úřadů Syrské arabské republiky.
Všechny ostatní země, které se až dosud účastnily podobných akcí, jednají nezákonně, protože neexistuje ani rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN, ani žádná formální žádost syrské vlády.
Dovolím si vás upozornit na to, že k okamžiku zahájení naší operace již 11 zemí se tak či onak účastnilo různých úderů na syrské území. A toto vše trvá více než rok. Jelikož tomu rozumíme a víme o tom, tak jsme za a) informovali naše partnery a za b) nabídli jim spolupráci.
Nejjednodušší by bylo připojit se k našemu úsilí a tímto způsobem legalizovat své vlastní akce na syrském území. Protože jestliže máme mandát od oficiálních úřadů, pak je to jednoduché: lze se připojit k nám a pracovat v rámci tohoto mandátu. Ale bohužel zatím jsme se na tom s našimi partnery, kolegy nedomluvili. Ale neztrácíme naději na to, že k tomu ještě může dojít.
Pravdou je, že existují určité posuny: byly vytvořeny jakési zárodky pracovních skupin jak s Izraelci, tak i s Američany se nyní vytvářejí, s tureckými partnery také pracujeme v tomto směru. Existují nabídky z americké strany, jak máme vyladit práci na vojensko-technické úrovni s tím, aby nedošlo k žádným incidentům. V první fázi alespoň toto, je to lepší, než vůbec nic.
Naši specialisté dostali dotazy a návrhy od americké strany, zformulovali svoji vizi této společné práce a již ji poslali do Pentagonu. Doufám, že dojde i k dalšímu kroku, bez něhož nebude možné urovnat situaci, to znamená: začne společná práce na hledání politického řešení.
Ovšem hovoříme-li o čistě vojenské složce, tak přece s naším partnerem mluvíme, když slyšíme výtky na naši adresu, že prý naše údery dopadají nikoliv na ISIL, nikoliv na ostatní teroristické organizace typu Džabchat an-Nusrá a jiné jim podobné, nýbrž na zdravou část opozice, tak si o tom povíme.
Řekli jsme jim: když tedy znáte situaci na tomto území lépe než my, vždyť už tam působíte více než rok, nelegálně, ale jste tam, když ji znáte lépe (o čemž pochybuji, ale budiž), dejte nám cíle, zaútočíme na ně.
V. Solovjov: Odmítli?
V. Putin: Odmítli. Řekli, že ne, na takové úrovni prý pracovat nebudeme. Není jasné proč, pokud opravdu lépe vědí a chtějí bojovat s terorizmem: ať nám ukáží konkrétní místa, kde se teroristé skrývají, kde jsou jejich velitelská stanoviště, sklady zbraní a techniky.
Dejte nám cíle – co může být jednoduššího? Zatím, bohužel, jsme se na takovou úroveň spolupráce nedostali, ale opakuji: první kroky v navazování kontaktů na vojenské úrovni již byly udělány.
V. Solovjov: Syrská armáda přešla do ofenzívy. Jak vysoká je pravděpodobnost, že její útok bude úspěšný?
V. Putin: To samozřejmě záleží především na samotné syrské armádě, na syrském vedení. A my nemůžeme přebírat nadbytečné závazky a nikdy jsme je na sebe nebrali. Od začátku jsem říkal, že aktivní fáze naší práce na území Sýrie bude časově omezena na dobu útočných operací řečené syrské armády. A náš úkol – rád bych se nyní vrátil k otázce, kterou jste položil, – spočívá v tom, aby došlo ke stabilizaci legitimní moci a vytvořily se podmínky pro hledání politického kompromisu.
V. Solovjov: Stabilizovat vojenskou cestou?
V. Putin: Vojenskou cestou, jistě. Když v blízkosti hlavního města stojí jednotky mezinárodních teroristů ISIL a jiní jim podobní, pak asi žádná chuť domlouvat se s úřady Sýrie, které jsou téměř v obležení ve vlastní metropoli, pravděpodobně nevznikne.
A naopak: jestliže syrská armáda ukáže svoji životaschopnost a připravenost – což je nejdůležitější – bojovat s terorizmem, předvede, že legitimní moc je schopna to udělat, pak také možnosti dosažení politických kompromisů budou výrazně vyšší.
V. Solovjov: Znamená to snad, že přece jen zvažujete možnost nasazení ozbrojených sil Ruské federace pro pozemní operace v Sýrii?
V. Putin: Ne, to je vyloučeno.
V. Solovjov: Čili, ať se stane cokoli?
V. Putin: Ne. Nebudeme to dělat a naši syrští přátelé o tom vědí.
V. Solovjov: Přitom přesnost úderů a ty hodnotící zprávy, které poskytuje ministerstvo obrany, ukazují, jak se zdá, že známe situaci lépe, než koalice pod vedením Američanů. Odkud máme tyto informace?
V. Putin: Na tyto vojenské akce jsme se připravovali. Prováděli jsme přípravná opatření, která spočívala v tom, že jsme soustředili na správném z našeho hlediska místě a ve správný čas dostatek sil, prostředků, munice. Vytrvale a dlouho jsme prováděli průzkum z vesmíru a ze vzduchu. Srovnávali jsme různé druhy získaných informací.
A odborníci generálního štábu v koordinaci se syrskými partnery a dalšími zeměmi v regionu vytvořili, jak víte, informační centrum v Bagdádu a v důsledku sdílení dat jsme získali další informace. Takže vše, co se děje v nebi i na zemi, to nejsou spontánní akce, ale plnění dříve vypracovaných plánů.
V. Solovjov: Samozřejmě to, co se stalo sedmého října, udělalo velký dojem, mimo jiné i na vojenské experty: úder Kaspické flotily, přelet přes dvě země za účelem ničení cílů v třetí zemi, nikdo nečekal. Americká rozvědka přestala fungovat?
V. Putin: Myslím si, že funguje. Mimochodem americká rozvědka je jednou z nejlepších na světě, není třeba házet po ní kameny. Je jedna z nejsilnějších, ale nemůže vědět všechno. A také nemusí.
V. Solovjov: Jaké rakety byly použity?
V. Putin: Rakety "Kalibr", nejsou u nás ve výzbroji tak dávno, od roku 2012. Mají dolet 1500 kilometrů, vlastně řečeno, o tom se už mluvilo. Ale to je samozřejmě zbraň vysoce technologická, velice přesná, moderní. A nejen těmito raketami, ale i pozemní technikou, leteckou technikou nejnovější generace máme v plánu přezbrojit celou ruskou armádu. Jsou to opravdu složité komplexy, a jak se ukázalo jejich uplatnění v praxi – velmi efektivní.
V. Solovjov: Jak letěly?
V. Putin: Jak jste sám řekl, nad územím dvou států, na trase musely provést 147 odbočení, letěly ve výšce 80 až 1300 metrů.
V. Solovjov: Je jejich rychlost vojenským tajemstvím?
V. Putin: Ne, to není tajemství, rychlost je srovnatelná s rychlostí tryskového letadla. To všichni vědí. Faktem je, že to není utajovaná informace. V podstatě všichni naši partneři, každopádně na expertní úrovni, jsou informováni o tom, že Rusko má takové zbraně.
Ovšem vědět na expertní úrovni, že Rusko asi takové zbraně má, to je jedna věc. Jiná věc je ujistit se v tom, že, za prvé, opravdu existují a náš vojensko-průmyslový komplex je vyrábí, za druhé, že jsou to zbraně vysoké kvality, za třetí, že existují lidé, dobře vycvičení a připravení, kteří je umí účinně použít, a za čtvrté, že Rusko má vůli je použít, pokud to odpovídá národním zájmům našeho státu a ruského lidu.
V. Soloviev: Jsou západní typy analogických zbraní lepší, horší? Mají se čeho bát?
V. Putin: Jsou stejné. Ale stejné, podobné rakety, řekněme, americké výroby umísťované na moři, jestli se nemýlím, mají dolet 4500 kilometrů. My máme obdobné raketové systémy, ale vypouštěné ze vzduchu, které také mají dolet 4500 kilometrů.
V. Solovjov: To znamená, že můžeme ze svého vzdušného prostoru provádět útok.
V. Putin: Ano, přesně tak.
V. Solovjov: Závody ve zbrojení?
V. Putin: Ne, nejsou to závody ve zbrojení, ale faktem je, že se moderní prostředky ničení a dopravy zdokonalují, mění – a v jiných zemích se to děje dokonce rychleji, než u nás. Proto jsme nuceni, prostě nuceni, chci to zdůraznit, držet krok, to za prvé, a za druhé, koneckonců náš státní program zbrojení se rodil před několika lety v době, kdy nebylo žádné zhoršení mezinárodní situace.
Tento program byl nastaven a realizován ne proto, že jsme se připravovali na nějaké agresivní akce, ale zkrátka proto, že základní útočné komplexy a obranné systémy, které tehdy byly a ještě dnes jsou ve výzbroji ruské armády, postupně zastarávaly a dosluhovaly, proto nadešel čas je vyměnit. A my jsme včas přijali tato rozhodnutí.
V. Solovjov: Barack Obama se domnívá, že to všechno děláte výhradně ze ctižádostivosti, přejete si vrátit Rusko na politickou mapu světa, ale při tom «zahrabáváte ruskou ekonomiku do země» - cituji doslova. Můžeme si dovolit takové přezbrojení? Můžeme si dovolit takovou zahraniční politiku?
V. Putin: Nejde o zahraniční politiku. Zahraniční politika Ruska je bez přehánění mírumilovná. Pokud se podíváme na politickou mapu světa a zjistime jak Rusko na ní vypadá, je zřejmé, že nepotřebujeme ani cizí území, ani žádná cizí přírodní bohatství. Máme všeho dostatek, jsme soběstační. Nemáme potřebu s někým bojovat, být s někým v konfliktu.
Navíc, v roce 1990 Rusko iniciovalo rozvod mezi republikami bývalého Sovětského svazu. To my jsme projevili dobrou vůli a dali jsme nezávislost všem bývalým republikám SSSR. Nedošlo k tomu v důsledku nějaké občanské války nebo jiných podobných konfliktů. Bylo to společné rozhodnutí, v jejož rámci bylo rozhodnutí samotného Ruska tím hlavním.
Vůbec si proto nepřejeme obnovit impérium, obnovit Sovětský svaz, musíme však bránit nezávislost a suverenitu Ruska. To samozřejmě děláme a dělat budeme.
Pokud jde o ekonomiku, ještě jednou se vrátím k tomu, co jsem právě řekl. Rozhodnutí ohledně modernizace výzbroje a vybavení ozbrojených sil naší země špičkovou technikou byla přijata před několika lety – asi před deseti lety jsme už o tom přemýšleli a z příslušných plánů vyplynuly tyto úkoly. Ještě jednou chci zopakovat, že to je spojeno s přirozeným nahrazováním vyřazovaných zbraní.
A ještě je tu jedna věc, na níž bych chtěl upozornit: jsou to přece všechno nejmodernější technologie. Úlohy, které plníme v této sféře, nás motivují k rozvoji nejen aplikované, ale i základní vědy, což má pozitivní důsledky pro celou ekonomiku.
V této souvislosti bych se chtěl zmínit o takzvaném nahrazování dovozu. Mnohé věci, které jsme využívali ve vojenském průmyslu, jsme kupovali v zahraničí. Ale bylo přece vždycky zřejmé, že kupovat některé citlivé věci, citlivé technologie, dokonce prostě jen náhradní díly pro resort obrany, je, mírně řečeno, krátkozraké.
Velmi lehce se to dalo dělat za dolary z ropy. Je však potřeba rozvíjet vlastní vědu, vlastní výrobu. A právě nahrazování dovozu, k němuž nás přivedli naši partneři, nám neuvěřitelně prospívá. Proto tady nejde o to, že vytváříme problémy pro svou ekonomiku. Naopak, jen ji dostáváme na novou úroveň, úroveň nejmodernějších technologií.
V. Solovjov: To tedy znamená, že vojensko-průmyslový komplex je hnacím motorem růstu.
V. Putin: Přesně tak. Je tomu tak ve všech zemích, skutečně: v USA, v Evropě, v Číně i v Indii. Tak třeba s Indy jsme vyvíjeli raketu «BraMos» - vytvořili jsme celé odvětví pro indický průmysl. A indičtí vědci pracovali velmi aktivně. Je to skutečně krok v rozvoji výroby nejmodernějších technologií v Indii. Indičtí partneři jsou velice spokojení, navrhují, abychom rozvíjeli tento program i nadále, což také máme v úmyslu.
V. Solovjov: Teroristický útok v Turecku však vyvolává otázku, již mnozí kladou v Rusku. Bojujeme proti terorismu, který je pro nás hrozbou, pokoušíme se zastavit ho daleko od nás. Jsme však připraveni čelit uvnitř své země pokusům opět přinést bolest a smrt do naší vlasti?
V.Putin: Víte, my přece…. už jsme si na to nějak zvykli: tam se něco děje, onde se něco děje. Bohužel jsme se až doposud toho zla nezbavili. Avšak svého času, víte, když jsem rozhodoval o aktivním působení proti mezinárodním teroristickým bandám po útoku na Dagestán, mi také velmi mnoho lidí říkalo: to není možné dělat, to nelze dělat, tohle nejde, tamto nejde – nic nejde. Jelikož hrozí nebezpečí, že teroristé udělají to či ono.
Došel jsem k přesvědčení, že když se budeme bát, že něco udělají, pak to určitě udělají. Je nutno jednat jako první, předstihnout je. Samozřejmě, že takové nebezpečí hrozí. Chci ale zdůraznit, že hrozilo i bez aktivního působení v Sýrii.
A kdybychom dovolili, promiňte mi ten výraz, «schlamstnout» Sýrii, pak by se ty tisíce lidí, kteří tam teď běhají s kalašnikovy, ocitly na našem území. Proto my, v každém případě daleko od vlastního území, pomůžeme prezidentu Asadovi s nimi bojovat.
V. Solovjov: Nám se ale snaží namluvit, že se zapojujete do války na straně šíitů proti sunnitům.
V. Putin: To je mylná premisa, mylná teze. Vůbec neděláme rozdíl mezi šíity a sunnity. Významná část našeho obyvatelstva - 10 procent – vyznává islám. Už jsem o tom mluvil mnohokrát: jsou to stejní občané Ruska jako křesťané, jako židé, neděláme rozdíl.
V Sýrii se v žádném případě nechceme vměšovat do jakýchkoli konfliktů mezi náboženstvími. Máme pouze jediný cíl – podpořit legitimní vládu a vytvořit podmínky pro politické urovnání. Z toho jsme původně vycházeli a nyní se právě tímto řídíme.
Chválabohu, my máme velice přátelské vztahy taky s těmi islámskými zeměmi, v nichž většina obyvatelstva vyznává islám v jeho šíitské verzi. Se sunnity máme rovněz velmi přátelské vztahy. Velice si jich vážíme a chceme je rozvíjet i nadále.
V. Solovjov: Vladimire Vladimiroviči, někdo z vůdců sunnitských zemí nás podpořil?
V. Putin: Myslím, že ano..
V. Solovjov: Znamená to, že telefonovali vedoucí představitelé těch zemí, které podpořily naši účast?
V. Putin: Nejde jen o telefonáty. Jsme přece neustále v kontaktu s lidmi a víme, co si myslí. A navíc, kdybych nevěděl, co si skutečně myslí vedoucí představitelé těch či oněch států, kromě obecných propagandistických klišé, kterými se plní sdělovací prostředky, možná bychom v Sýrii nic neudělali.
V. Solovjov: Takže naši egyptští přátelé nás podporují?
V. Putin: Nejde jen o Egypt.
V. Solovjov: Jsou i nějací další?
V. Putin: Ujišťuji Vás, že nebezpečí terorismu se vznáší nad mnoha zeměmi regionu. Jeden z vedoucích představitelů zemí regionu mi při nějaké příležitosti řekl, a opravdu to tak je, že právě my, země regionu, právě islámské země, jsme prvními obětmi terorismu. A chceme a jsme připraveni s ním bojovat.
Nechápu ale některé naše kolegy v Evropě a ve Státech, když říkají, že s terorismem bojují, žádné reálné výsledky však nevidíme. Navíc je přece dobře známo, že teď byl v Americe ukončen program na přípravu tak zvané Svobodné syrské armády. Nejprve plánovali, že vycvičí 12 tisíc lidí, pak řekli, že budou cvičit šest (tisíc), pak vycvičili pouhých 60 (lidí) a nakonec se ukázalo, že ve skutečnosti s Islámským státem bojují jen čtyři až pět lidí. Utratilo se 500 milionů dolarů. Kdyby raději dali 500 milionů dolarů nám, my bychom je lépe využili z hlediska boje proti mezinárodnímu terorismu. To je jisté. Každopádně je však nutno dostat tuto společnou práci na úroveň plnohodnotné výměny zpravodajských informací.
V. Solovjov: Děkuji, Vladimire Vladimiroviči.
13. 10. 2015 Eurasia24
