Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Americké zbraně pro Ukrajinu: rozuzlení se blíží

$
0
0
Napsal/přeložil: Andrej Babickij
29.12. 2017  Eurasia24
Ruské vedení se na jedné straně až dosud snažilo vyhnout se přímé, otevřené vojenské pomoci oběma lidovým republikám, na druhou stranu se však Vladimir Putin nejednou vyjádřil v tom smyslu, že Rusko nedopustí, aby na Donbasu došlo k masakru Rusů. Vyhrocení situace na frontě tak bezpochyby postaví ruské vedení před nelehkou volbu.

Tak je to zde. Dlouho očekávané a opakovaně oznámené rozhodnutí o dodávkách „pokročilých obranných zbraní“ z USA na Ukrajinu bylo nakonec přijato.
V Kyjevě oslavují „další triumf“ s tím, že vítězství nad separatisty teď již mají v kapse. Někteří odborníci ovšem namítají, že samotný efekt zařazení protitankových raketových komplexů Javelin do výzbroje VSU (Ozbrojených sil Ukrajiny) ukrajinská strana silně přeceňuje.

Pokud jde o odstřelovací pušky, situace se kvůli nim výrazněji nezmění, i když na nervy asi mohou obráncům lidových republik slušně „zabrnkat“. Ani výše vojenské pomoci není nijak výrazná – celkem bylo na nákup zbraní pro ukrajinskou armádu (americkou stranou) vyčleněno 47 milionů dolarů.

Poskytnout Ukrajině svou „pomoc“ se však nechystají pouze USA, stejné opatření přijala i Kanada. A tak se celkové dodávky zbraní mohou v konečném důsledku stát hmatatelnými a citelnými.

Zatím lze jen těžko hodnotit, jak velkou roli bude v dalším vývoji situace hrát převaha Ukrajinců v kvalitě a objemu výzbroje, ale pravděpodobnost, že rovnováha sil bude znatelně narušena, vůbec není nulová. Pocit vlastní převahy může Kyjev vyprovokovat k rozhodnějším útočným operacím.

Obránci v Luhansku a Doněcku očekávají útok v nejbližší době. Koncentrace ukrajinských jednotek na linii střetů totiž nebyla za celou dobu trvání konfliktu tak velká jako dnes.

Příprava ukrajinského útoku je navíc spojena s přáním „našich partnerů“ v maximální možné míře „zakalit“ předvolební kampaň v Rusku. Ruské vedení se totiž na jedné straně až dosud snažilo vyhnout se přímé, otevřené vojenské pomoci oběma lidovým republikám, na druhou stranu se však Vladimir Putin nejednou vyjádřil v tom smyslu, že Rusko nedopustí, aby na Donbasu došlo k masakru Rusů. Vyhrocení situace na frontě tak bezpochyby postaví ruské vedení před nelehkou volbu.





Ještě v září, během svého vstoupení na tiskové konferenci v Číně, varoval ruský prezident Spojené státy před dodávkami zbraní Ukrajině. Neobvyklé na jeho prohlášení bylo, že se uchýlil k přímým hrozbám, když řekl, že jako odpověď na takový krok zahájí DLR a LLR přepravu zbraní (jejichž zásob mají obě republiky dostatek) na ukrajinské území, a to do „pro Kyjev citlivých míst“.

Před nedávnem pak lídr DLR Alexandr Zacharčenko potvrdil, že je připraven vyzbrojit tři tisíce ukrajinských partyzánů pistolemi, samopaly a odstřelovačskými puškami vyrobenými v DLR. Jádro sdělení samozřejmě neleží v pistolích a samopalech. Pokud by se však mělo na Ukrajině objevit takové množství lidí připravených k partyzánské ozbrojené válce s vládou, pak to znamená, že během uplynulých tří let se DLR nějak dokázala vyrovnat s výrobou zbraní.

Řeč je tedy o tom, že odpovědí by bylo zahájení partyzánské války na Ukrajině. Není to ale příliš pravděpodobné, protože aktivisté odhodlaní k takto rozhodným činům byli z Ukrajiny již dávno vytlačeni nebo jsou zadržováni v internačních táborech.

Skutečný a zvažovaný scénář budoucích událostí je zřejmě poněkud jiný. Partyzáni, mezi kterými samozřejmě budou rodáci z Charkova, Oděsy, Chersonu a dalších míst a oblastí Ukrajiny, se na Ukrajině mohou objevit „jakoby odnikud“. A jim pak mohou v jejich misi boje s nacisty pomoci dobrovolníci z DLR, LLR i z Ruska. Jak daleko až mohou svůj osvobozenecký boj dotáhnout, není jasné, ale pokud vezmeme v úvahu třeba tu nejméně ambiciózní variantu, pak lze za minimum považovat hranice bývalé Doněcké a bývalé Luhanské oblasti.

A existuje ještě další úvaha, rozebíraná v těchto dnech lidmi v nejbližším okolí Alexandra Zacharčenka. DLR a LLR oficiálně uznaly Jižní Osetii jako samostatný stát a mají s ní uzavřeny různé mezivládní dohody a smlouvy. V rámci plnění těchto dohod tak Jižní Osetie může povstaleckým republikám poskytnout pomoc v podobě moderních, vysoce přesných a účinných zbraňových systémů.

Takové dodávky by obnovily rovnováhu sil a uklidnily situaci. Kde Jižní Osetie uvedené moderní zbraně vezme, do toho nikomu nic není, není ale nejmenších pochyb, že pokud o to Cchinvali (hlavní město Jižní Osetie) požádá, bez problémů se stane tranzitní základnou pro převod obranných, ale i útočných zbraní do jí uznaných republik.

Iluze Kyjeva o tom, že po rozhodnutí Washingtonu a dodávkách zbraní dosáhne celkem snadného vítězství, se patrně rychle rozplynou. Naopak, poslední aktivity Američanů rychle přibližují okamžik rozuzlení a využití (řečeno jednoduše) varianty vyzkoušené v Abcházii a Jižní Osetii v roce 2008.

Skutečnost, že se Vladimir Putin navzdory svým zvyklostem rozhodl v září pohrozit „našim partnerům“ scénářem rozšíření války na celé území Ukrajiny, vypovídá, jak se s plnou vážností a odpovědností staví k perspektivě zostření situace a porušení rovnováhy sil.

Bývalá prezidentka a v době před počátkem války v Gruzii předsedkyně gruzínského parlamentu Nino Burdžanadze vyprávěla, že krátce před srpnovými událostmi 2008 Putin, který byl tehdy ruským premiérem, varoval Michaila Saakašviliho, že v případě pokusu Gruzie o útok na Jižní Osetii Rusko zcela určitě zasáhne. I tentokrát Putin prohlásil, že „nemůžeme připustit, aby došlo k masakru, a také to nepřipustíme“.

Andrej Babickij

Zdroj: Politikus.ru

Spisovatel Olšer: Je zde hrozba celosvětového konfliktu. Na první pohled by se mohlo zdát, že nic takového nehrozí, ale...

$
0
0
Břetislav Olšer
29.12.2017   Rukojmí
 „Pokud by měl někdo jiný než Miloš Zeman vyhrát prezidentské volby 2018, byla by to tragédie pro celý český národ,“říká v rozhovoru pro  PLpublicista a spisovatel Břetislav Olšer, šéfredaktor serveru Rukojmi.cz. Vyjadřuje se i k situaci na Ukrajině, či v Katalánsku.
Před dvěma lety jste k dramatickému roku 2015, kdy vrcholila migrační krize za bezradného přihlížení evropských vůdců a Islámský stát byl stále ještě silný a ovládal části území Sýrie a Iráku, uvedl, že třetí světová válka visí na vlásku. Jak hodnotíte z tohoto pohledu rok 2017?

Na první pohled by se zdálo, že nic takového světu nehrozí, což je ale jen pohled ze situace v Česku, které je na šestém místě mezi nejbezpečnějšími zeměmi světa. Ovšem zdání může klamat, realita je poněkud jiná, je zde hrozba celosvětového konfliktu přičiněním pokrytectví 45. prezidenta USA Donalda Trumpa, který má jako vždy silácké řeči kvůli Rusku, Číně a Severní Koreji; jak by se mu asi líbilo, kdyby těsně na hranicích s USA mělo Rusko nebo Čína desetitisíce svých vojáků, jak to mají zařízeny Spojené státy dnes, kdy více než 28.000 amerických vojáků je přítomno na 85 základnách v Jižní Koreji, kde jsou od roku 1957… Věřím, že jediné státy, uvažující s chladnou hlavou, jsou právě Rusko a Čína, paradoxně první jmenovaný má jen sedm vojenských základen v zahraničí. Kromě Sýrie ještě šest ve svých bývalých republikách (v Arménii, Bělorusku, Tádžikistánu, Kyrgyzstánu, Kazachstánu a v bývalých gruzínských republikách Abcházii a Jižní Osetii, Čína bude mít svoji první základnu v africkém Džibutsku… A USA? Stále působí asi 40.000 amerických vojáků na 179 amerických základnách v Německu, více než 50.000 vojáků na 109 amerických základnách v Japonsku a desítky tisíc vojáků fungují na stovkách základen po celé Evropě. K tomu je mnoho známých amerických základen v Kosovu, Kuvajtu a Kataru. Součet Pentagonu však nezahrnuje tajné americké základny v Izraeli a Saúdské Arábii. Celkem je ve světě přes tři miliony vojáků US Army… Když budu optimista, budu věřit, že současná Putinova nabídka k jednání se Severní Koreou třetí světovou válku zažehná, v případě mého pesimismu se mi zdá, že ji jen oddálí…

V Evropě se odehrály volby v důležitých zemích Unie. Přinesly nějakou změnu? Nebo má pravdu Petr Robejšek, který v rozhovoru pro PL.cz uvedl: "Západní civilizace upadla po vítězství nad komunistickými režimy do hluboké krize, která se týká jak jejího smyslu, cílů, způsobů, jak tyto cíle uskutečňuje. K tomu patří i to, že bohaté společnosti, jako je Německo a Švédsko, "hloupnou". To se projevuje také tím, jaké si vybírají vůdce a důsledkem je špatná politika. To poznáme podle toho, jak tyto společnosti reagují na problémy."

Pana Robejška si moc vážím, ale jeho mírumilovnost se vztahuje pouze ke kritice Evropy, přitom by se měl dívat do vlastních řad. Strana Realisté totiž navrhla na Hrad jednoho ze zakladatelů svého hnutí Jiřího Hynka, prezidenta Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu… Od roku 2011 je prezident a výkonný ředitel Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky. Je vedoucím české delegace v průmyslovém poradním orgánu NATO, členem Rady pro výzkum, aplikovaný vývoj a inovace Ministerstva obrany ČR, působí v lektorském týmu vysoké školy CEVRO Institut a je členem Mensy ČR. „Chtěl bych být prezidentem hrdého a sebevědomého národa lidí, kteří se nebojí se vztyčenou hlavou říct svůj vlastní názor. Národní zájem pro mne vždy byl, je a bude na prvním místě,“ řekl pateticky Hynek. Zakladatel strany Petr Robejšek uvedl, že hlavním tématem budoucnosti je bezpečnost, proto Realisté vybrali člověka, který se v této oblasti dobře orientuje. „Jiří Hynek se dvacet let pohybuje v bezpečnostní oblasti, perfektně zná prostředí armády a velmi efektivně zastupuje zájmy českého průmyslu v zahraničí,“ dodal.

Já bych jen připojil, že vždycky platilo: Kdo s čím zachází, tím také schází. Už jednou jsme hájili národní zájmy. Chtěl by tedy, aby se vrátily doby národního zájmu, kdy jsme byli zbrojnicí Třetí říše?
Vrátíme se do času před zradou západních mocností v Mnichově, když už tehdy v očekávání 2. světové války se Československo připravovalo na svoji obranu. Celkem mělo být na hranicích postaveno 1 276 těžkých a 15 463 lehkých bunkrů, pevností a tvrzí. Z důvodu nákladné investice, kterou si předválečné Československo nemohlo dovolit, byl projekt rozpracován na více jak 10 let. Náklady by dosáhly skoro jedenáct miliard korun. Suma na tehdejší dobu astronomická. Do odstoupení pohraničí se stihlo proinvestovat pouze jednu pětinu částky. Postaveno tak bylo jen 226 pevností, mělo stát i 17 tvrzí. Z plánovaných 15 463 objektů lehkého opevnění se podařilo dokončit necelých 10 tisíc, vydaných nakonec bez jediného výstřelu. Dne 23. září 1938 byla mobilizace, povoláno bylo 1 250 000 mužů do zbraně. Rád bych připomněl Edvarda Beneše, když prorocky řekl: „Tato válka bude hrozná. Nakonec se u nás s Němci budou bít všichni, muži, ženy. Ale budeme se bránit do posledního dechu. Já zůstanu se svou vojenskou družinou stále u vojska. Ale budu ustupovat s vojskem jen po jistou dobu. Až se budeme muset zastavit, území už dál neopouštět a bít se až k smrti, to já jako prezident republiky nesmím být zajat. Zůstanu s těmi, kteří se budou bít doopravdy až do poslední chvíle, a padnu s nimi.“

Slova se však vedou, činy ovšem ne vždy odpovídají nastalé skutečnosti; o týden později jsme totiž byli donuceni po Mnichovské dohodě hraniční bunkry a obranné objekty odevzdat nacistům. „Máme doma hodně kolaborantů a náš průmysl je největším a nejhorlivějším dodavatelem zbraní do Německa. S tím je potřeba něco rychle udělat!“ řekl Jaromír Smutný, důvěrník prezidenta Beneše. A tak se také dělalo…Možná by si pan kandidát na prezidenta Hynek mohl mnoho z těchto věcí vzít ke svému militantnímu srdci. Stejně tak by se měl pan Robejšek zamyslet nad svými slovy o tom, že západní civilizace upadla po vítězství nad komunistickými režimy do hluboké krize, a že bohaté společnosti, jako je Německo a Švédsko, "hloupnou." S tím by se měl obrátit na pana Barrosa a na jeho plán běženecké invaze zvané EUROMED. Že by byl s panem Hynkem fandou Václava Havla a jeho humanitárního bombardování Srbska a Černé Hory? A k tomu páně Robejškovu tzv. vítězství Západu nad komunismem; příklad za všechny - vietnamsko-americká válka se odehrávala před půl stoletím jako boj proti komunismu, přitom před děsivou válkou byl komunistický jen sever země, zatímco po deseti letech války a více než třech milionech mrtvých je podnes komunistický již celý Vietnam…

Nyní přišla pozitivní zpráva z Ukrajiny o tom, že si znesvářené strany vyměnily zajatce. Celkově však například bývalý velvyslanec ČR v této zemi Jaroslav Bašta řekl, že sledujeme zánik druhého nejrozlehlejšího evropského státu v přímém přenosu. Argumentuje například tím, že zatímco v roce 1992 měla Ukrajina 52 milionů obyvatel, dnes tam žije 35 - 36 milionů lidí a k tomu ještě dvě třetiny mladých Ukrajinců uvažují o emigraci. Podle něj se její infrastruktura rozpadá a stala se nejchudší zemí Evropy. Jak hodnotíte situaci na Ukrajině vy?

Ukrajinu znám dobře, projel jsem ji celou, žil jsem nějaký čas v Kyjevě a dnes mám za její charakteristiku slova Julie Tymošenkové, bývalé premiérky a zlodějky ruského plynu: “Jsem připravena chopit se zbraně a střelit toho šmejda (prezidenta Putina) do hlavy. Je třeba se chopit zbraní a jít vystřílet ty zatracený Rusáky. Kéž bych tam mohla být, dostali by místo Krymu h..vno. Doufám, že jakmile budu moci, tak zapojím všechny své styky a vyburcuji celý svět, aby z Ruska nezbylo než spáleniště.“ Na otázku Šufryče, co dělat s osmi milióny Rusů na Ukrajině, když jsou to všechno vyvrhelové, Tymošenková odpověděla: „Měli bychom po nich ksakru pálit atomovými zbraněmi…“

Poznal jsem začátky „nové“ Ukrajiny. A jejím fatálním osudem se stala, jak si ji pamatuji, též sexy blondýnka Julia Tymošenková. Bylo jí třicet, v mládí funkcionářka komsomolu, v roce 1984 absolvovala sovětskou ekonomickou fakultu Dněpropetrovské státní univerzity. Ekonomka-kybernetička a stala se soudružkou kandidátkou ekonomických věd. Než ji zavřeli pro podvody…Majdan, kdysi náměstí Nezávislosti, má asi kilometr čtvereční, skoro tisícinu rozlohy velkého Kyjeva, v němž žije naprostá většina obyvatel, kterým nic nescházelo, a dnes jen trnou strachy, aby nepřišli o práci, o byt, aby měli co jíst, a aby se něco nestalo jejich dětem; nepletou se prostě zbytečně tam, kde by mohli přijít k újmě na zdraví. Takové bylo skutečné hlavní město Ukrajiny, v němž žilo z téměř tří milionů obyvatel na 900 kilometrech čtverečních též spousta mých známých i se svými rodinami. Nadávali jako každý z nás na politiky, volby je zajímaly jen tak z poloviny, ale nikdy by po nikom nehodili zápalnou láhev či dlažební kostku, na nikoho by nevytáhli kulovnici. Demonstrovat sice byli, ale jen do fáze, než se vše zvrhlo v chaos, zapalování pneumatik, brutální rvačky a ve vraždění. Nejsou to totiž neonacisté, snajpeři, rowdies a chuligáni, ti „praví bojovníci“ z barikád na Majdanu, ale obyčejní dělníci, lékaři, učitelé, vědci, řidiči, prostě všichni slušní lidé, co musí každé ráno zodpovědně vstávat do práce…Dnes je Ukrajina a potažmo Kyjev místem, kde šílí gruzínský magor Saakašvili, kdysi prezident Gruzie, ještě nedávno po útěku před zatčením gubernátor Oděsy a největší kamarád prezidenta Porošenka. Teď směšně organizuje další Majdan, čímž Ukrajinu uvrhne do ještě větší bídy než v jaké se nyní utápí…

Další v roce 2017 hodně sledovanou evropskou zemí je Španělsko, respektive Katalánsko. Vy jste o nich napsal nedávno pod názvem"Změní se patová situace ve Španělsku po 21. prosinci v konečný mat, aneb zbabělci Pat a Mat - premiér Rajoy i král Filip VI. dostali na frak při svém zákeřném triku předčasných voleb, jež měly zdůvodnit věznění Katalánců." Kdo je podle vás hlavním viníkem této výbušné situace a co bude dál?


Časté pokusy Katalánska o odtržení bývají vyvažovány silnou protikatalánskou rétorikou, která spočívá často i v násilném způsobu potlačování separatistických snah. Jak se stalo v neděli 1. října 2017, kdy bylo zakázáno referendum o samostatnosti Katalánska. Zdá se, že opravdu je zpět čas diktátora Franka – tisíce policistů a vojáků zranily v neděli přes sedm set Katalánců, kteří chtěli svobodně v lidovém hlasování rozhodnout o odtržení svého katalánského státu od Španělska…Proč chce Madrid využít svého ústavního práva a pozastavit regionu autonomii dle článku 155 Ústavy…? Protože by patrně bez Barcelony zbankrotoval. Katalánsko totiž zaujímá přes 6,3 procenta území Španělska a má 7,45 milionu obyvatel, což je 16 procent obyvatel celé země, v níž se mluví katalánsky a španělsky. Jeho ekonomika ve výši 215,6 miliardy eur je ke všemu větší než u většiny zemí eurozóny a tvoří více než pětinu španělského hrubého domácího produktu (HDP). Tento severovýchodní region drží zbytek Španělska na nohou svým průmyslem, výzkumem i cestovním ruchem. Za to španělský region je naopak zatížen velkým dluhem. Loni představoval hospodářský výkon Katalánska 19 procent celého španělského HDP a na jednoho obyvatele tak v průměru ročně připadne 28 590 eur (asi 741 tisíc korun), což je o 20 procent více než ve zbytku Španělska. Přes 65 procent exportu Katalánska směřuje do zemí EU…Nechci se nyní vracet k vyhlášení samostatnosti Krymu či Kosova, ale Gibraltar zmínit musím – je přece na území Španělska, ale patří Britům. V roce 1704 byl tento kousek španělského území dobyt holandsko-britským expedičním sborem a tento stav byl formalizován o deset let později Utrechtskou smlouvou. Španělé zkoušeli Gibraltar několikrát neúspěšně dobýt zpět, ale marně. Roku 1830 se gibraltarská posádka stala formálně britskou kolonií, tedy o zhruba sto let později, než byl Krym připojen k Rusku. V letech 1967, 1976 a 2002 se zde konala referenda o připojení ke Španělsku, ale většina obyvatelstva je odmítla, chtěli za lepším. Jako Rusové na Krymu, přesto si nikdo nepřipomíná výročí britské anexe ve Španělsku…Kdo je viníkem? Do Katalánska se prostě na počátku 21. století vrátil frankismus, v jehož čele stál Franco se svojí ústavou, v níž nebylo dovoleno používání spojení katalánský národ; za vším dnes hledej Frankovy následovníky - premiéra Mariana Rajoye a krále Filipa VI.

Donald Trump uznal Jeruzalém jako hlavní město Izraele. Jak důležitý je to počin?


Nejsem sice Žid, ale křtěný valašský katolík, přesto je pro mě židovský stát jedničkou. Nejvíc mě proto Trump potěšil, když 6. prosince 2017, po dvaceti letech od návrhu Kongresu USA, uznal Jeruzalém za hlavní město Izraele. Jeruzalém se přece stal hlavním městem Judsko-izraelského království před více než 3010 roky. V roce 1004 př. n. l. ovládl zbytky jebuzejské pevnosti, rozbořené nájezdem Asyřanů, král David, znovu ji vystavěl a označil jako „Jerušalajim“, věčné hlavní město Izraele. Jeho syn král Šalamoun dává vystavět v Jeruzalémě První Chrám. V roce 586 př. n. l. byl Chrám zničen babylónským králem Nebukadnezarem a v roce 537 byl vybudován Druhý Chrám. Pravda se nikomu nelíbí, když tragičtí čeští populisté vyzývají z billboardů: Islám v Česku nechceme a české ovce bečí nadšeným souhlasem, třebaže v Česku není jediný minaret mešity, nikdy nebyl žádný teroristický útok islamistů, a když se objeví na veřejnosti dívka v hidžábu, málem je ukamenována. Nechceme slyšet, že v Izraeli je na čtyři sta mešit a ženy tam běžně nosí arabské šátky a pětkrát denně se v Izraeli ozývá hlas muezzina svolávající muslimy k modlitbě. A nikde transparenty: Vyžeňte islám z Izraele…Přesto jsme u nás zároveň proti Izraeli a Židům, což svědčí o naší nevzdělanosti. Je to přece právě židovský stát, který už 70 let bojuje jako první s islámským terorismem, ročně je z Pásma Gazy vypuštěno na 4000 raket na území Izraele, byl spáchán bezpočet sebevražedných atentátů. Po vystavění nadutými pokrytci kritizované bezpečnostní zdi v Izraeli nedošlo už přes deset roků k žádnému takovému neštěstí, přičemž naopak v Evropě třetího tisíciletí vyrostly tisíce kilometrů nových bezpečnostních zdí a plotů z ostnatých drátů, přičemž tragickými islamistickými atentáty se to nejen na Starém kontinentu jen hemží…

U nás letos proběhly důležité sněmovní volby. Jak čtete jejich výsledek? Proč je jeden dominantní vítěz a mnoho poražených (i když ne každý stejně)?


Stačí jen výsledky minule nejsilnější strany – ČSSD; Sobotka byl sice v roce 2013 se svými vítěznými 20 procenty babral obecný, ale Zaorálek se svými sedmi procenty o čtyři roky později totálně položil socialisty na lopatky, byť před nedávnem ještě nadutě tvrdil, že ty volby stoprocentně vyhraje. Kolikpak měl preferenčních hlasů voličů, když Babiš jich nasbíral nejvíc, rekordních skoro 50 tisíc..? A co bude s ČSSD, když nakonec přijde též o Lidový dům, v němž kdysi jejich dělnické hnutí s velkou slávou začínalo…? Stačí si zopakovat, co řekl Zaorálek před volbami: „Mám vysoké ambice – vyhrát volby. Nikoho nenechám si do toho mluvit, přejímám celou zodpovědnost na sebe,“ prohlásil na tiskové konferenci v červnu 2017 šéf české diplomacie i nový volební lídr ČSSD… …Zaorálek se napřed stal hvězdou sjezdu ČSSD 10. až 12. března 2017. Při projevech živě gestikuloval, žertoval, a když odcházel od řečnického pultíku, dostalo se mu potlesku ve stoje. „Chovali jsme se jako zralá, kultivovaná strana. V té nedochází k tomu, že by se najednou všechno sesypalo…“ To je vše, co lze na zmíněnou otázku odpovědět…

Čekají nás prezidentské volby. Vyhraje opět Miloš Zeman? Co na něm oceňujete, a co se vám nelíbí?

Kolikpak že má let, není mu náhodou už přes dvaasedmdesát…? Ke všemu trpí cukrovkou a s ní spojeným onemocněním nervů nohou, kvůli kterému nemá cit v nohou od kotníků dolů. Při zdolávání schodů mu proto musí pomáhat doprovod…Jeho projevy jsou přesto brilantní; počítá se činnost jeho mozku, který mu ani jednou nedovolil Schwarzenbergsky usnout…Vyčítal bych mu, že je ke svým sprostým kalousko- sobotkovským kritikům příliš shovívavý. Neměl by je až natolik provokovat tím, co jim absolutně schází – zdravý úsudek a bezkonkurenční přehled…Pokud by měl někdo jiný vyhrát prezidentské volby 2018, byla by to tragédie pro celý český národ..

Má šanci někdo z jeho protikandidátů? Co si o nich myslíte?

Je legální, že Hannig, Hilšer, Hynek, Kulhánek a Topolánek zůstávají řádně zaregistrovaní jako kandidáti na prezidenta ČR, byť někteří senátoři podpořili dva, anebo dokonce tři z nich? Kdo jsou Drahoš, Horáček či Fischer…? Není co řešit, nula od nuly pojde…

Krizi demokracie zavinili dekadentní, zbabělí a zkorumpovaní politici

$
0
0
Adam Mikulášek
29.12. 2017   Rukojmí
Dlouho se mluví o nedostatku demokracie v EU. Ovšem v jednom musím, ač sám euroskeptik, dát obhájcům EU za pravdu. EU jsou země, které i tvoří, ne nějaký abstraktní „Brusel“.
Z toho pak jasně vyplývá, že demokratický deficit EU vznikl z demokratických deficitů v jednotlivých členských zemích. Přesněji řečeno, politici jednotlivých členských zemí si své nedemokratické manýry jednoduše přinesli s sebou i do Bruselu a Štrasburku.

A protože EU není stát, ale specifická nadstátní instituce nemající ve světě obdoby, mohli si nedemokraticky se chovající politici dovolit zapracovat do pravidel fungování EU skutečné nedemokratické prvky institucionální povahy, protože demokracie je „pomalá“ a jen by ještě více „zdržovala“ již tak složitá a vleklá jednání ne jen o tom, jak „neposlušným“ visegrádským zemím vnutit „hosty“, o něž nestojí.

Takže když „bruselisté“ vyčítají Babišovi, že chce v rámci urychlení přijímání zákonů omezit „plané žvanění“ v parlamentu, tak by desetinásobně měli kritizovat politiky, kteří vymysleli a zavedli současná pravidla pro jednání v Evropském parlamentu, kde se za politicky nekorektní výroky dokonce europoslanci vyvádějí z parlamentu, čert vem starodávný princip ochrany demokracie, že za výroky na půdě parlamentu by poslanci neměli být trestáni.

Třeba jednoho poslance vyvedli za jeho výrok, že je „správné“, že ženy jsou hůře placeny než muži, protože jsou prý „méně inteligentní“. Jako svobodomyslný a demokraticky smýšlející člověk bych se nad takovým blábolem pousmál a řekl bych si – to je pěkný šašek, jak takového idiota mohl někdo zvolit? Ale vykazovat jej z jednání parlamentu, to jsou totalitní praktiky podobné třeba těm po únoru 1948. Jednou je to demokraticky zvolený poslanec, byť má třeba o nějaké to kolečko víc…, a mnohem důležitější je důsledně ctít demokratické principy, než je pošlapávat kvůli blábolu jednoho pomateného europoslance s ohledem na přebujelou politickou korektnost.

Europoslanci, pokud vím, ani nemohou navrhovat žádné unijní předpisy, na vyslovení nedůvěry Evropské komisi nestačí nadpoloviční, ale dvoutřetinová většina hlasů europoslanců, což je dokonce tvrdší, než v případě změny české ústavy, kde stačí většina třípětinová. A velmi tvrdý je i časový limit pro poslanecké projevy…, někde jsem četl, že pro běžný projev řadového europoslance jsou to pouhé dvě minuty. Takže si dovoluji zcela vážně tvrdit, že jeden z nejnedemokratičtěji fungujících parlamentů je parlament evropský…, kam se na něj hrabou nápady Babiše a Jermanové! Ovšem…, když to otočíme, tak podobné smýšlení dřívějších vlivných evropských politiků, jaké symbolizuje právě ona Babišova snaha omezovat parlamentní projevy…, velmi pravděpodobně vedla k vytvoření silně nedemokratického europarlamentu, což je jen předzvěstí dalšího vyklešťování demokracie v EU. Takže Babišovy nápady rozhodně odmítám, jen si myslím, že je pokrytecké kritizovat kováříčka, ale zároveň hájit kováře.

Ale zpět k příčinám, které nutno hledat nikoli v Bruselu či Štrasburku, ale mnohem níže, v politice jednotlivých členských zemí. A není třeba pro takové příklady chodit někam do „hyperkorektního“ Švédska či Německa, jeden ukázkový příklad máme přímo v našem hlavním městě, konkrétně na Žižkově. A jmenuje se Autonomní sociální centrum Klinika.

Kdyby někdo náhodou ještě o „Klinice“ nečetl a neslyšel, tak jde o nepoužívanou budovu bývalé skutečné kliniky, kterou protizákonně, navzdory pravomocnému rozhodnutí pražského městského soudu, okupují squatteři anarchistického ražení. Ale to samo o sobě není tím hlavním problémem, různé squaty byly po Praze již dávno předtím, třeba squat Milada nebo squat Cibulka.

Hlavním problémem je, že na rozdíl od squatů předchozích policie důsledně nekoná, sem tam si zahraje s veřejností divadýlko na vymáhání práva, vyvede pár anarchistů, ostatní mezitím vylezou na střechu, posléze policie odejde a vše se vrátí do starých kolejí. A dekadentní političtí zbabělci k tomu mlčí, až na pár výjimek, čímž jen dokazují, jakou mají oni sami „úctu“ k zákonům, právnímu státu, a tedy i k demokracii.

Přitom z počátku se řešení našlo. Se squattery se uzavřela nájemní smlouva, čímž se vlk nažral a koza zůstala celá. I když si nemyslím, že je veřejným zájmem, aby státní instituce podporovaly anarchisty, stále to aspoň bylo řešení ctící zákon. A to považuji za nejdůležitější. Jenže…, pak se „cosi“ zvrtlo, nájemní smlouva anarchistům nebyla prodloužena, čímž jejich působení v dotyčné budově přestalo být legální. A jaký je výsledek? Promrhány veřejné peníze na soudy a „policejní divadýlka“, squatteři jsou na „Klinice“ dále, ovšem co je na tom nejhorší, politici ukázali lidem, že mají zákony, soudy, právní stát a demokracii, řečeno bez vulgarit, kdesi blízko análního otvoru.

Ať mám k anarchistům z „Kliniky“ jakékoli výhrady a ať s nimi jakkoli nesouhlasím, tak jsem přesvědčen, že pro naši demokracii by bylo mnohem lepší, kdyby jim tehdy tu nájemní smlouvu prodloužili, čímž by jejich počínání bylo aspoň v souladu se zákonem. Ale to, co naši politici v této kauze předvedli, je naprostý hnus, jenž v podstatě lidem říká, že pro některé lidi zákony neplatí. Prostě si řeknou, že zákony jsou špatné a děravé, tak je nebudeme dodržovat. Kam se poděl ten osvěčený princip, vyjádřený starořímským úslovím – špatný zákon taky zákon? Když je zákon špatný, je možné jej demokratickou cestou zrušit či vylepšit. Ale dokud platí, měl by být dodržován a respektován. Ale když tohle nectí ani samotní zákonodárci, tedy politici…, tak sakra…, kde to jsme?!

Jenže po roce 1989 nám ne jen havlisté nalhávali, že podobné zhůvěřilosti se dějí vinou „komunistických návyků“, a proto musíme tím více dbát „moudrých“ rad a doporučení z „vyspělého“ západu. Ovšem pošlapání dohod z Dublinu Angelou Merkelovou, když otevřela brány Německa nekontrolované masové imigraci, otevřelo oči i těm naivkům, včetně mé maličkosti, kteří až do té doby věřili, že Evropská unie je stále „výborný a nezbytný projekt“, byť má nějaké ty chyby a nedostatky, např. princip netrestání Německa či Francie za porušení pravidla, že země platící eurem nesmějí mít vyšší schodek státního rozpočtu než 3% hrubého domácího produktu, a naopak se postihují malé země třeba za to, že na základě demokratických voleb sestaví vládu, jejíž součástí je ovšem liberálům a socialistům nepohodlná strana, konkrétně šlo o rakouské Svobodné, ještě když jim předsedal Haider. Jenže nesouhlasit s Haiderem a svobodně jeho stranu kritizovat je věc jedna, vyhlašovat sankce proti Rakousku věc druhá, rovnající se hrubému politickému nátlaku proti demokratickým principům. V současnosti je na řadě Polsko za jeho snahu očistit soudy od aktivistů, kteří na zákony pohlížejí zhruba podobně jako squatteři z „Kliniky“, takže nesoudí podle práva, ale podle vlastních ideologických a hodnotových měřítek, zákony vem čert. A to se samozřejmě „ryzím demokratům“ ne jen na západě nezamlouvá, neb jde o „nehorázný“ zásah do „nezávislosti“ soudní moci. Přitom polská justice bude i po oné reformě stále „nezávislejší“, než třeba ta naše, což europapaláše nijak netrápí, účel světí prostředky, otázka nezávislosti polských soudů je zde podružná, jde o to exemplárně potrestat největší a nejlidnatější z „neposlušných“ zemí, zarputile odmítající přijímat nepřizpůsobivé či ilegální imigranty na základě přerozdělovacího eurodiktátu, dříve kvóty, dobudoucna tzv. Dublin 4.

A jestliže se v mnoha významných a vlivných zemích EU zatajují některé zločiny imigrantů a příslušníků privilegovaných menšin, dokonce je policie tlačena k tomu, aby takovéto případy neřešila nebo když už, tak jen laxně, tedy „politicky korektně“…, no tak se pak není co divit, že EU není žádnou demokratickou institucí, ale právní džunglí.

Takže…, když už si ne jen u nás různí mudrlanti chtějí hrát na obránce liberální demokracie, tak by měli začít sami u sebe a důsledně ctít a dodržovat zákony místo jejich veřejného porušování, viz červené trenýrky na Hradě a podobně…, tím spíš tu demokracii podkopávají, ovšem s její obranou to nemá společného ani zbla, stejně jako výkřiky německých levicových extremistů z Antify, aby restauratéři zakazovali příznivcům AFD vstup do svých podniků…, to je jako když nacisté zakazovali židům chodit do kina nebo jezdit tramvají…, jen místo židů jsou to příznivci konkrétní politické strany. Jenže kdyby zůstalo jen u slov…, jenže občas to přeroste až ve fyzické násilí, v jednom případě toto „násilí v zájmu solidarity a tolerance“ skončilo úmrtím jednoho španělského vlastence, jenž se prohřešil kšandami v národních barvách. Takže pozor na různé ty kšiltovky s českými vlajkami, až zase bude nějaké to mistrovství světa…, nějaký „soudruh anarchista“ by si to mohl vykládat jako „projev neonacizmu“ a umlátit vás ze samé tolerance až k smrti. Přiznávám, nechce se mi stále dokola zdrojovat informace, které jsem ozdrojoval již ve svých předchozích blozích, ale tohle je natolik závažná zpráva, ilustrující nárůst zla jménem levicový extremizmus, že by byla velká škoda, kdyby ji někdo omylem považoval za dezinformaci.

Španělský levicový radikál umlátil muže za to, že měl kšandy v barvách státní vlajky

„Rozhodnutí vzít si do hospody kšandy v barvách státní vlajky stálo 55letého Španěla život. V baru ve městě Zaragoza totiž minulý víkend narazil na skupinu levicových radikálů, kteří jej nejprve slovně napadli a jeden z nich ho následně zmlátil tak brutálně, že v úterý v noci zemřel v nemocnici. Podle svědků útočník napadenému nadával do fašistů. Informovaly o tom list Heraldo de Aragón a El País.“

A opět…, většina politiků nad řáděním levicových extremistů od „Kliniky“ přes různé anarchistické bojůvky až po Antifu zavírá oči, protože to jsou přece „hodní“ extremisté, na rozdíl od těch „zlých extremistů“, jako je Zeman, Orbán, Kaczynski, Hofer, Wilders či Okamura. Že by měla platit rovnost před zákonem? Nevěřte pohádkám, místo toho v EU vládne jiný princip, tzv. represivní tolerance, vymyšlená neomarxisty z Frankfurtské školy, založená na potlačování konzervativních, vlasteneckých a pravicových myšlenek, a naopak na tolerování všeho „pokrokového“, tedy neomarxistického…, byť je to třeba i v rozporu se zákonem. Prostě v zájmu „dobra“ zákony vem čert.

Cituji:

To završuje tvrzením, že zavedení nových pořádků by vyžadovalo: „netoleranci k hnutím pravice a toleranci k hnutím na levici.“

Své argumenty podporuje odkazováním na fašismus. Tvrdí, že poválečná společnost je stále ohrožena vzestupem „nacismu“ a proto prý je „mimořádné přerušení práva na svobodu projevu a shromažďování ospravedlnitelné“.

Tedy každý, kdo bude označen za rasistu, xenofoba, fašistu, nacistu, homofoba, či islamofoba má ztratit právo projevu a má být odstraněn z veřejného života. To vše postupně přešlo ve větší či menší míře do praxe v mnoha západních zemích.

Represivní tolerance 1965 — 2015

Mimochodem, výše uvedený odkaz silně doporučuji rozkliknout a příslušný článek pozorně přečíst až do konce!

Samozřejmě to funguje jen do určité míry, protože skutečnými vládci ne jen EU jsou velkofinančníci, kteří si politiky platí jejich korumpováním…, nepřímým důkazem toho je velké mediální mlčení o existenci skupin typu Bilderbergči Trilaterální komise, když o nich někdo začne mluvit, je vysmíván co by „konspirační teoretik“, byť tyto organizace prokazatelně existují. Pak není divu, že o nich vznikají všemožné mýty a konspirační teorie, ale to vládnoucím oligarchům vyhovuje mnohem víc, než kdyby se široká veřejnost dověděla pravdu, že se takto mocní politici a finančníci tajně radí o všem možném, což je samo o sobě vysoce podezřelé, právě pro onu tajnost. Kdyby neměli co skrývat, proč by nepouštěli na tyhle „debaty“ žádné novináře???

Tzv. „sluníčkáři“, byť si toho často nejsou vědomi, skutečným vládcům „západu“ slouží jen jako nástroj k podkopání hodnot tmelicích společnost (národ, tradiční rodina, náboženství, morálka…), protože tím docílí mnohem větší poddajnosti lidí a jejich větší závislosti na konzumním způsobu života, jen tahle jediná „útěcha“ lidem zůstane, když jim neomarxisté postupně všechno seberou a nasadí tomu korunu faktickou podporou plíživé islamizace.

A až bude dílo zkázy dokonáno, vládnoucí finanční oligarchové je odkopnou, protože už je nebudou potřebovat.

Zatím ale evropská levice oligarchům poslušně přisluhuje, jinak by tak nepodporovala smlouvy jako CETA nebo TTIP a místo bank a korporací by více „kamarádila“ třeba s živnostníky a domácími drobnými firmičkami. Místo toho se uplatňuje pravý opak, tzv. kapitalizace zisků a socializace ztrát, tj., když banky vydělávají, profitují na tom jejich majitelé, ale když se nezodpovědnými spekulacemi dostanou do fáze, kdy jim hrozí bankrot, stát je „zachrání“ z peněz daňových poplatníků. Od čeho pak máme pojištění vkladů? Jenže ty jsou jen do určité výše, ovšem musíme být přece „solidární“ i k boháčům, kteří si pro své peníze vybrali nezodpovědnou banku, takže…, co by mohlo jít třeba na nové nemocnice nebo na vědu a výzkum, daruje se krachujícím bankám.

Avšak kdo by se zabýval takovými nepodstatnými malichernostmi kromě věčných kverulantů jako Mikulášek? Vždyť máme tóóólik skutečných a mnohem důležitějších problémů k řešení! Třeba takové homosexuální sňatky! Nebo přestat už konečně diskriminovat lidi, kteří se nepovažují ani za muže ani za ženy! Také už konečně musíme zatočit s těmi „příšernými“ vánocemi a tím „hnusným a nečistým“ vepřovím, aspoň u školních obědů, abychom nedráždili naše nové milé muslimské hosty! Islám je sice náboženstvím míru, ale když některé jeho příslušníky moc dráždíte, třeba takovým popíjením alkoholu na veřejnosti nebo křesťanskými kříži na pravoslavných kostelích, vyfocených na obalu řeckého jogurtu…, mohlo by něco někde tu a tam bouchnout, nebo by se mohl utrhnout ze řetězu nějaký ten náklaďák a přejet pár „nevěřících psů“, Je tedy už na čase, abychom se ve vlastním zájmu konečně začali integrovat!

Takže, soudružky a soudruzy všech nekonečně mnoha pohlaví…, rozlučme se s demokracií, čeká nás thimmikracie, zapomeňte na právní stát a rovnost před zákonem, budoucnost patří právu šaría!

BIG BEN: Zákony šaria a evropská dhimmikracie

A pokud jste běloši, uděláte beztak nejlíp, když se přestanete množit, a když už chcete nějaké to dítko, tak si radši adoptujte nějakého černouška, protože vzhledem k nekonečně velké „historické kolektivní vině“ všech bělochů a bělošek za všechno zlo světa, jako je otrokářství, kolonializmus, genocida, rasizmus a xenofobie…, uděláme pro planetu nejlépe, když postupně dobrovolně vymřeme.

Cituji:

„Stejně tak jako křesťané mají svůj dědičný hřích, s kterým se každý člověk narodí, ultralevice má ve své ideologii zakomponovanou údajnou kolektivní vinu bílé rasy, s kterou se taktéž každý běloch narodí, a kterou je povinen odčinit.

Každý občan naší civilizace je tedy dle ultralevicových dogmat součástí kolektivní viny bílé rasy za všechno zlo světa, která je pojata a lidem podstrčena jako vina absolutní, jako nekritizovatelný a neoddiskutovatelný fakt.“

Hodnotová kritéria a kolektivní vina bílé rasy

A na závěr konkrétní příklad totalitářských praktik sluníčkářů v duchu oné represivní tolerance.

Cituji:

Na některých univerzitách se objevily bílé letáky o velikosti A4 s jednoduchým textem – “Je Okay být bílý.” Věta, která na nikoho neútočí. Neříká, že je někdo špatný, protože není bílý. Nevyzývá k násilí. Jen se s v dnešní době protibílé hysterie, která je evidentní hlavně ve vysokoškolském prostředí, snaží bílé studenty povzbudit, že na tom, že jsou bílí, není nic špatného, a nemusejí se za to stydět.

Kanadská univerzita vyšetřuje letáky s textem “Je OK být bílý”

Takže já se ke zmiňované větě připojuji. Je OK být bílý, nestydím se za to, že jsem běloch, naopak považuji za odpornost a projev neomarxistické arogance fakt, že univerzita v zemi, označující se za demokratickou, takovouhle nevinnou větičku vůbec vyšetřuje, jak jinak, na základě udání jakéhosi novodobého bonzáka. A politikům připomínám nedávný výrok prezidentského kandidáta Horáčka – kdo mlčí, souhlasí. Šlo o kampaň proti komunistovi Ondráčkovi, který měl jako 19-letý policista zasahovat na demonstracích v roce 1989. Ovšem novodobí totalitáři, kteří vyšetřují věty typu „Je OK být bílý“ jsou skutečným zlem a nebezpečím současnosti, nikoli bývalý předlistopadový i polistopadový policista. Ti jsou hrozbou pro naši svobodu a demokracii a jednou z příčin její současné krize! Sluníčka řeší bývalé „mlátičky“, aby tím odvedla pozornost od „mlátiček“ současných, třeba té, co k smrti umlátila onoho Španěla za kšandy v národních barvách…, nebo té, co mlátila palicí jednoho německého radního z „náckovské“ AFD, ovšem legálně a demokraticky zvoleného!

Drahoš co? Neznám! Získali jsme výzkum, na který prezidentští kandidáti jen tak nezapomenou

$
0
0
29.12. 2017   PL
Agentura Phoenix Research na vzorku více jak 1200 respondentů měřila řadu aspektů, které se týkají prezidentských kandidátů. Dotázaní se zaměřili nejen na klasickou popularitu, ale rovněž na znalost, jistou formu zábavy během kampaně, případně odpovídali na otázku, kdo z kandidátů je spojený se skandály?

Který z uvedených kandidátů bude podle Vás lépe reprezentovat Česko v zahraničí? To je otázka, kterou obsáhlý výzkum Phoenixu začínal. Respondenti vybírali z devítky jmen: Jiří Drahoš, Pavel Fischer, Petr Hannig, Marek Hilšer, Michal Horáček, Jiří Hynek, Vratislav Kulhánek, Mirek Topolánek a konečně současná hlava státu Miloš Zeman. A byl to právě on, jehož 25 procent dotázaných postavilo na první příčku. Se třiadvaceti procenty skončil druhý Jiří Drahoš. Pětina odpovídajících pak uvedla, že třetím nejlépe reprezentujícím by byl někdejší premiér a expředseda ODS Mirek Topolánek.

Další otázka se zabývala vztahem k Rusku a zněla: Který z uvedených kandidátů má podle Vás blíž k Rusku? Dvaačtyřicet procent uvedlo, že právě Miloš Zeman. Čtvrtina dotázaných míní, že Mirek Topolánek a 12 procent konstatovalo, že se jedná o Vratislava Kulhánka, bývalého šéfa Škodovky.

Velmi zajímavý byl i dotaz, komu z kandidátů dotázaní nejvíce důvěřují. I zde zvítězil Miloš Zeman (29 procent). Druhý skončil Mirek Topolánek (16 procent). Patnáct procent pak z koláče uloupnul bývalý podnikatel v oblasti sázek Michal Horáček. U této otázky za sebou Horáček nechal i akademika Jiřího Drahoše, poslední dobou často spojovaného s odmítáním debat v Blesku či na televizi Barrandov.

Více než 1200 respondentů hodnotilo kandidáty i ve smyslu jejich životního stylu. Dvě série dotazů se proto zaměřily na zábavu a nudu, kterou účastníci prezidentského klání disponují. Ani zde nedošlo k výraznějšímu překvapení. S humorem si většina z lidí spojuje Miloše Zemana (22 procent) a Mirka Topolánka (18 procent). Za nejnudnějšího pak třiadvacet procent označilo Jiřího Drahoše. Dvanáct procent v tomto ohledu usměrnilo Miloše Zemana, a že je nudný Petr Hannig a Mirek Topolánek, to se domnívá 6 procent.

Pro ty, kteří nevědí. Toto je Jiří Drahoš, kandidát na prezidenta. Ten, co stojí



Ovšem největší zajímavostí podle redakce ParlamentníchListů.cz byla otázka na znalost jednotlivých adeptů na duel v prvním kole prezidentských voleb. Více jak 50 procent dotázaných totiž neznalo jméno Jiřího Drahoše. V té souvislosti připomeňme, že pár dnů před Štědrým dnem MfD přinesla reportáž z "turné" Drahoše na Ostravsku, kde se psalo: „Snaží se diskutovat s lidmi, je však zaskočen tím, když jej například prodavač jmelí nepozná." Drahošova mluvčí na místě prý rozdávala vizitky, aby tuto neznalost rozměnila.

Řada dalších prezidentských kandidátů je na tom ovšem ještě hůř. Že existují například Pavel Fischer, Petr Hannig a Marek Hilšer, neví ani desetina dotázaných. Vysokou míru znalosti naopak prokázal trojlístek Zeman, Horáček a Topolánek.

Výzkum byl proveden v listopadu 2017 po celé České republice a zúčastnilo se jej 1259 respondentů.

Pokud zůstane prezidentem Miloš Zeman, jedna cesta k volbám nám bude pravděpodobně ušetřena – cesta k předčasným sněmovním volbám. Prezident ve své tradiční vánoční promluvě prohlásil, že udělá vše proto, aby k nim nedošlo. Hrozil kvůli tomu politikům dokonce pěstí. První kolo prezidentských voleb se uskuteční už 12. a 13. ledna 2018.

Ukrajina a politická hygiena

$
0
0
Miroslav Polreich
29.12.2017 VašeVěc


Nedávno Evropský dům v Praze zažil pod záštitou senátora Václava Hampla v zájmu našeho bezpečnostního prostředí velmi překvapivou konferenci o EU a budoucnosti východního sousedství této organizace. Téma velmi závažné a jeho řešení jistě potřebné. K jisté patronaci se přihlásilo NATO, americké velvyslanectví, ale dokonce i české ministerstvo zahraničních věcí.


Vše bylo pod organizačním zajištěním Asociace pro mezinárodní otázky, která jak uvádí, nemá vazbu na žádnou politickou stranu, žádnou ideologii a poskytuje otevřený prostor pro věcnou diskusi.AMO poskytlo i různé materiály, které stojí za povšimnutí už jenom proto, že dle uváděných údajů jsou zcela v rozporu s prohlašovaným předsevzetím. Aktivními účastníky byli různí pracovníci z Bruselu, Washingtonu a hlavně z Kyjeva. Českou stranu zastupoval prorektor jednoznačně politicky vyhraněného CEVRO institutu.

Předložené materiály i výběr aktivních účastníků nevzbuzoval velkou důvěru pro objektivní a otevřený přístup k tématu konference. Již předložené materiály byly zahlceny otevřenou a nijak nezdůvodněnou rusofobií. Jen pro zajímavost srovnejme si některé citace z předložených materiálů organizace AMO.

  • Rusko zásadním způsobem destabilizuje evropskou bezpečnostní architekturu
  • Ruská agrese na Ukrajině, dezinformační kampaň a hackerské útoky
  • Rusko hrozbou národním zájmům
  • Vyvolávání či přiživování vnitro společenských a vnitropolitických tensí
  • Zakládání loutkových organizací
  • Skrytá i otevřená podpora extremistických entit
  • Narušování vnitřní soudružnosti a akceschopnosti NATO a EU
  • Subversi česko – polských vztahů
  • Dezinformace vytvářející virtuální hrozby války s Ruskem
  • Rusko cíleně pracuje na vytváření hostilního prostředí v Evropě
  • Nabourává současný mezinárodní řád
  • Rusko považujeme za agresora
  • Rusko se chová agresivně na Krymu, stejně jako na Východní Ukrajině a jeho agrese pokračuje
  • Rusko nadále okupuje část území Gruzie

Tyto jednoduché a rádo by nenávistné útoky nejsou nijak podloženy a bylo by je snad jedině možno porovnat a opřít o stejnou tendenci, kterou zaujímala Komunistická strana Československa koncem osmdesátých let při odmítání transformačního vývoje v SSSR i akcí, které zvláště po linii propagandy proti Gorbačovu vedení vedla právě Komunistická strana. Nemohla a také neuspěla.

Náš think-tank „nadstranický a nezávislý“, bohužel s ideovou vazbou na předlistopadovou Komunistickou stranu je však kabrňák. Thinkování mu sice moc nejde, to totiž bývá rizikové, (jak KHB říkal o „nebezpečném myšlenkování – jiné neznal): “Chceš-li v strachu nepokoji žít, musíš k tomu vtip a rozum mít. Chceš li dodělat se vezdejšího chleba, bývej hloupým, kde je toho třeba“. Hlupství občas vyvře na povrch a tak jsme se zároveň dočetli, že „Nejvýznamnějšího zastánce v ČR našlo Rusko v prezidentu Zemanovi, který legitimizuje pro kremelský diskurs v ČR“ a „výstřední chování prezidenta navíc zastiňuje aktivity vlády, která se v této oblasti výrazně neprojevuje a agendu tak nastoluje Hrad“.

Probíhala konference, v angličtině, a tak jednotliví vybraní zahraniční účastníci se snažili dodržovat linii dle materiálů AMO, hlavně útoky přímo na prezidenta Putina. Delegáti z Ukrajiny, a bylo jich tam několik překvapivě také drželi basu a využili příležitosti, že ten den ráno české deníky referovaly o mohutných demonstracích v Kyjevě (na podporu Saakašviliho), kde byly jen rudo černé vlajky (a bylo jich moře) a na dotaz co to znamená, odpověděli „to jsou naše vlajky“: Takže pozvaní delegáti reprezentovali ne legální vládu, ani tu současnou „po puči“, ale v podstatě fašistické vlajky, pod kterými se statečně bojovalo ve II. Světové válce, po boku Hitlera. To zažila dnešní Praha.

Byl to pro mne ovšem moment, kdy jsem se z hygienických důvodů rozhodl odpoledního zasedání se nezúčastnit. Měl mluvit prorektor CEVRO, kterého jsem nedávno slyšel na Metropolitní universitě na téma „Agresivní politika Ruska“ a byl to opravdu velký zážitek. Jako akademický pracovník to vzal trochu vědecky. Začal samozřejmě Kateřinou Velikou, a ukazoval postupně mapy, jaké Rusko bylo v těch dobách a jak se postupně zmenšovalo asi v rámci své agresivní politiky.

Halič darem Rakousku-Uhersku již v roce 1814 jako odměna za spoluúčast v napoleonských válkách, odprodej Aljašky USA za babku, ani ne tak dávno, pak již za Lenina odešlo Pobaltí a Finsko, které s díky vzpomíná, že kdyby zůstalo pod Švédskem, tak by již ani nebylo.

Přeskočme Polsko, to také nebývalo o Ukrajině nikdy řeč nešla a dojděme až do dob perestrojky, transformace a rozpadu bipolárního světa. Zde se světová historiografie ani moc neliší, jen sluhové, kteří to dnes potřebují, děkují Reaganovi za uzbrojení SSSR. Pak báťuška Jelcin svolal schůzku, a řekl do té doby v lidské historii neslýchanou větu vycházející asi z jeho imperiálního ledví: „rozejděte se a vezměte si tolik moci co unesete“. Tak proběhla a skončila se dekolonizace Sovětského svazu. Na předkládaných mapách to bylo vidět velice konkrétně. S proklamovanou agresí Rusů to ale nešlo nějak moc dohromady.

Možná, že není od věci si zavzpomínat jak se rozpadaly imperiální državy západních „demokracií, které zajišťují naši stabilitu“. Indie neodcházela jen způsobem Ghandiho. Byly desetitisíce mrtvých, Vietnam, raději netřeba uvádět čísla a dobu trvání osvobozující války. Ty jdou do miliónů a skoro desetiletí. Nezapomeňme ani na sedmiletou válku v alžírském Atlasu s potoky krve.

Spíše by to vypadalo na slovanskou „holubičí duši“, než na imperiální choutky s „myšlením na světovládu“, jak nám je nyní stále předkládáno na podobných konferencích.

Hovoří se však, ale také o Krymu, Gruzii a Ukrajině. A dosti jednoznačně. Zastavme se tedy u nich.

Krym.„Byl, je a bude ruský“ řekl náš prezident Miloš Zeman. A má pravdu. Nechce se mu respektovat z roku 1954 rozhodnutí Komunistické strany SSSR, která bez respektu k mezinárodnímu právu i vůli občanů, administrativně vyjmula Krym z Ruska, kam po staletí patřil, a přičlenila ho k Ukrajině, nehledě na skutečnost, že nebyl ani obýván Ukrajinci a hovorovou řečí byla ruština. Vše bylo potvrzeno legálním vyjádřením se jeho obyvatel. Myslím, že návrat a trvání na rozhodnutí Komunistické strany, která nyní vlastně ani neexistuje je nereálný. Autorita této organizace a jejího rozhodnutí na kterém se opírá stanovisko AMO a jiných organizací, je nejenom nereálné, ale i absurdní. Samozřejmě i nesmyslné, pokud bychom nepřipustili neodůvodněnou snahu po narušování historicky oprávněného stavu věcí v zájmu účelového a bezdůvodného negativního ovlivňování bezpečnostního prostředí v naší oblasti. K tomu by ale naše zahraniční politika neměla sloužit, stejně tak jako české soukromé organizace.

Gruzie. Zde nám do hodnocení rovněž vstoupil český prezident. Tentokráte Václav Klaus, který se odmítl zúčastnit společné protestní cesty postkomunistických prezidentů do Tbilisi na podporu „ruskou agresí napadené Gruzie“. S jednoduchým vysvětlením. „Co bych tam dělal, když skutečnost je jiná“. Byla to přece Gruzie, která napadla Chinvali, hlavní město Jižní Osetie a tím zahájila boje. Po zapojení se „mírových sborů“ Ruska (titul jim přináleží z dob bojů Osetinců s Gruzií začátkem devadesátých let, kdy zastavila vzájemné válečné operace). Zde by se dalo skončit, ale protože v nám předložených podkladech se hovoří o agresi či dokonce okupaci části Gruzie Ruskem, rozumnější bude podívat se trochu i do historie.

Osetie jako gubernie byla součástí carského Ruska. Až v dvacátých letech Gruzínec Stalin (kterého známe z vlastní zkušenosti a historie) rozhodl o připojení Osetie ke Gruzii. Stálo to tisíce životů Osetinců. V devadesátých letech podobně násilným způsobem Osetinci vyhnali gruzínskou administrativu a prohlásili se na Tbilisi nezávislými. Ten stav trval do roku 2008, kdy NATO přijmulo usnesení, že umožní vstup Ukrajiny a Gruzie do NATO. To přimělo dnes populárního pána v Kyjevě pod rudočernými fašistickými prapory, aby tehdy jako představitel Gruzie zahájil vojenské operace. Bojím se napsat, že k tomu byl neocons spojenci na západě přiveden v zájmu narušení rusko americké nutné spolupráce, i když jejich dnešní jednání tomu napovídá, ale na druhé straně nikdo po této zkušenosti o přijetí Ukrajiny a Gruzie do NATO již dále neuvažuje.

Snad jen malou, ale velmi charakteristickou poznámku. Bývalý náš exministr obrany se nechal slyšet, že byla chyba, že Gruzie již nebyla v NATO, to by si Rusové chránit Osetii nedovolili nebo by byla válka. Takže rozhodnutí Gruzínce Stalina, bychom měli hájit jako NATO, asi stejně jako rozhodnutí Komunistické strany o Krymu. Bojím se však, že právě pro tyto stanoviska se tato konference v Praze nyní konala.

Ukrajina. Popis vývoje a stavu je zcela jednoduchý. Stačí, když TV nám zopakuje snímky z Majdanu v kritické dny. Bránící se policisty pod svými štíty a útočící fandy Dynama a později již zorganizovaného AZOVa. A u toho asistoval překvapivě český ministr zahraničních věcí pan Zaorálek (na čí pozvání?) z ČSSD, což mu občané Čech již nyní spočítali. A vzpomeňme na prvý zákon, který zakázal okamžité používání ruštiny, když v zemi v podstatě nikdo jinak nemluvil. Jednalo se o vojenský puč, který snadno vyvolal „občanskou válku“ (opět ten „výstřední“ prezident Zeman). Zde bych mohl skončit, ale to nedovedu, protože se jedná o velmi závažný stav věcí ohrožující bezpečnost naší oblasti v Evropě a přímo slovanské národy.

Musíme hledat řešení, jiná možnost není. Zákon a naše závazky, které vycházejí z Charty OSN ale i jediného závazku, který jsme na sebe vzali vstupem do NATO předurčují způsob řešení. Není rozhodně ve vojenských akcích, ale v mírovém jednání. Jinou povinnost česká republika ze svých mezinárodně právních závazků nemá. Ten přístup není v současném bezpečnostním prostředí jednoduchý, ale jiný není. Pokud ho opomíjíme, nebo nerespektujeme jsme v rozporu s výše citovanými závazky. Buďme ale konkrétní.

Ruská federace a Ukrajina jsou dva největší slovanské národy. Navíc jsou to jediné národy světa, které mají   j e d n o t n o u,  přesněji   s p o l e č n o u  kulturu. Ta se neomezuje jedině na civilizačně kulturní projevy, ale na veškeré dosud společné soužití. Jedná se tudíž o reálný základ pro řešení jakýchkoliv sporů a nedorozumění. Všechny think tanky by se při řešení problému měly zaměřit tímto směrem.

Kdy svoláme konferenci k uvědomění si těchto skutečností jako východisek k řešení zvláště bezpečnostních problémů. Známe přeci řadu jmen literátů, umělců, kde těžko je možné definovat jejich národnostní přináležitost a oni se tak ani nepotřebovali vnímat sami. To je obrovské pojítko mezi oběma národy. Nejen pojítko, ale unikátní cesty k řešení.

Konference tohoto druhu v souznění ze zásadami NATO a OSN může svolat MZV za účasti jiných organizací a nebo budeme ještě dávat přednost aktivitám MV a rozvědky, které svolávají vybrané ukrajinské aktivisty na polotajných setkáních pod patronací bývalého ministra Chovance (ČSSD), abychom slyšeli výzvy na přípravu atomové války s Ruskem. Jak dlouho budou mít ještě vrch tito propagátoři nepřátelství nad přirozeným a zákonitým přístupem, který by zajistil východisko ke vzájemné odpovědnosti, která dnes je nutná vzhledem k ohrožení před kterými stojí lidská společnost a její civilizace jako taková a jejichž řešení má prioritu u hlavních mocností světa a mělo by ji mít i v Praze s hledáním základu jejich řešení za podmínek nutné spolupráce.

Lze nyní snadno, ale i bezpodmínečně pochopit, že každá rusofobie a její tendence se proto snoubí s antiamerikanismem.

- - -


V Bundestagu na AfD útočí ze všech stran, tlučhuba Schulz a Spojené státy evropské, jak je to s PESCO – němečtí poslanci jsou zbyteční, čemu slouží SEA GUARD, je zřetelný zápas o jinou Evropu, ostrá diskuze k imigraci, jak je to s propouštěním v Siemensu a další, včetně informace o strmém propadu prodeje nejznámějšího německého deníku Bild v drbylinku.

$
0
0
- OP  -
22.12.2017

-OP- pokračuje ve sledování dění v německém Bundestagu, zejména si všímá počínání AfD viz. http://www.novarepublika.cz/2017/12/nemecko-co-jeste-nezaznelo-co-se-psalo_12.html. AfD začala jednoznačně provětrávat letité stojaté vody. Dosud média stranu dávala do pozadí nebo je označovala za pravicové extremisty. V Bundestagu je umlčet nejde a lidé si toho všímají. 


AfD se v mnohém shoduje s levicí Die Linke. Za levici byla dosud nejvíce slyšet Sahra Wagenknechtová a Gregor Gysi, parlamentní většina je však donedávna nebrala vážně. Časy se ale mění a takový vývoj je přínosný zejména v době, kdy je nutné rozhodovat o vážných politických a hospodářských směrech dalšího vývoje. Pozn. autorky/překladatelky, čtení je pro vytrvalé, z obsahu vybírá i pro nás důležitá témata a snad to může být i příkladem pro ČR. Negativní stránky AfD budou i nadále pod drobnohledem.

Ve dnech 12. a 13. prosince pokračovaly rozpravy k různým bodům jednání v německém Bundestagu (ten je také někdy nazýván jen zkratkou BT) a proběhla první hlasování.

Nezačnu popořadě, ale začnu od toho nejzajímavějšího, co zaznělo 12. prosince. Předseda SPD Martin Schulz nedávno na sjezdu strany prohlásil, že do roku 2025 by měly vzniknout Spojené státy evropské, to zaznamenala všechna média. Jak se ale k této myšlence na půdě BT postavil představitel Unie (CDU/CSU) Florian Hahn, tedy strany, která stojí za nejvýznamnější silou sjednocené Evropy kancléřkou Angelou Merkelovou? Ve svém projevu řekl následující: „co mě irituje na vizi do 8 let vytvořit Spojené státy evropské, jednoduše to není to, co si lidé v této zemi nebo i v jiných zemích EU, přejí. Taková snění o post národní budoucnosti Evropy je převažující většinou EU občanů odmítána“. Dále pokračoval otázkou, s kým by vlastně chtěl Schulz tyto Spojené státy založit, s Lucemburskem a Bruselem? Vyslovil, že něco takového je mu záhadou. Všichni, co nesdílejí fantazii předsedy SPD, všichni skeptici, realisti a představitelé evropských zemí, tak ti budou podle Schulze postaveni před dveře? Florian Hahn ještě doplnil, že „to není žádná vize Evropy, která vede do budoucna, to je evropský radikalismus à la Schulz, jedna netolerantní vize, která Evropu rozděluje a ohrožuje jí a nebude jí sjednocovat“. Tato slova Floriana Hahna zazněla v Bundestagu v rámci rozpravy týkající se podpisu o realizaci PESCO a Brexitu. K těmto tématům se dále v textu vrátím.

V rámci jednání v Bundestagu byly prodlouženy mandáty pro zahraniční mise celkem do 6 zemí (o sedmé dále v textu), které na konci roku končily. Jedná se o nasazení německých ozbrojených sil k obraně a zamezování teroristického jednání prostřednictvím IS teroristických organizací na základě článku 51 Charty OSN, v souvislosti s článkem 42 odstavcem 7 Smlouvy EU a v souladu se závěrem vrcholných představitelů států v rámci setkání členů NATO v červenci 2016. Dále se jedná o prodloužení mise k podpoře bezpečnostních sil vlády v regionu Kurdistán a bezpečnostních sil v Iráku, na multidimenzionální integrované stabilizační misi OSN MINUSMA v Mali, na akci v rámci NATO v Afganistánu za účelem vzdělávání a k podpoře národních obranných a bezpečnostních sil. AfD byla z většiny proti. Ve středu pak následovalo odsouhlasení prodloužení hybridní operace realizované na základě rezoluce OSN UNAMID v Darfuru a mírové mise UNMISS v Jižním Súdánu, s těmi souhlasila i AfD.

Představitel AfD Peter Felser v této souvislosti prohlásil „přivedeme naše vojáky zpět, nejlépe ještě před Vánoci“. Jako hlavní důvod považuje nedostatečnou zahraničně bezpečnostní strategii pro nasazení německé armády. Prohlásil, že by měly být pro mise definovány cíle a následně musí být změřitelné, zda mělo nasazení nějaký smysl a také podle něj není ustanovena žádná strategie pro vystoupení z těchto aktivit. Felser to považuje za neodpovědné vůči vojákům a z toho důvodu strana AfD v hlasování nesouhlasila s prodloužením mandátů pro účast německé armády na akcích proti IS, v Kurdistánu a Iráku, v Mali a v Afganistánu. Uvedl, že on sám se takto rozhodl také pro to, že před 25 lety došlo ke změně paradigmatu, což sám zažil, a kdy se německá armáda z obranné proměnila na intervenční. Zajímavá byla v té souvislosti také řeč poslance Alexandera S. Neu za levici (Die Linke), který upozornil na to, že vláda požádala o odsouhlasení prodloužení mise proti IS, dodal ale, že IS je v současné chvíli poražen, což v předminulém týdnu vyhlásily syrská i irácká vláda a doplnil to slovy (pozn. jen ve zkratce): „musíte to přeci vědět, protože se jedná o vlády těchto zemí. Vy, to ale asi víte lépe, jako mnozí mí předřečníci. Samozřejmě, že je IS poražen a Rusové ohlásili realizaci odsunu svých jednotek a německá armáda má zůstat? Navíc žádost vlády na prodloužení této mise je pouze kopie z loňského roku a žádosti před 2 lety. Vláda se ani nenamáhá aktualizovat text, za jak blbé nás tu máte?“. Podle poslance Neu nejde v současnosti v Sýrii o IS, ale o vojenskou účast Německa na místě a tzv. anti IS koalice není nic jiného než anti Assad a anti Irák koalice. Do řeči mu krátce vstoupil poslanec za Svazek90 a Zelené Anton Hofreiter s otázkou k poslancům: „víte vlastně, že to je zločin?“. Neu pokračoval zmínkou o tom, co řekl ministr zahraničních věcí USA Kerry před rokem a půl, a to, že válka v Sýrii může být ukončena během 3 týdnů, pokud Assad odstoupí. On ale neodešel a zdá se dokonce, že válku vyhrál. To ale washingtonský scénář nepředpokládal. Musel tedy nastoupit plán B, což již nebyl pád Assada, ale teritoriální rozdělení Sýrie. Zkrátka USA obsadilo protiprávně některé východní oblasti Sýrie a plánovali tam etablovat nové lokální vedení. Fakta mluví za sebe. V závěru se ozval poslanec Albert Weiler za CDU/CSU s ironickou otázkou: „vy jste si Vaší řeč odsouhlasil s AfD, jde nyní o koalici mezi extrémní levicí a extrémní pravicí?“.

Hlasování týkající se zahraničních misí německé armády proběhlo také v souvislosti s operací SEA GUARDIAN, kterou AfD podpořila (pozn. jde o bezpečnostní operaci vedenou NATO, která má přispět k bezpečnosti ve Středomoří a posílení jižního křídla aliance. Cílem je včas rozpoznávat krizový vývoj a námořní terorismus prostřednictvím lodí a letadel, které poskytují celkový obraz tamní situace. Současně mohou být kontrolovány lodě, zejména pokud působí podezřele, že by mohly mít něco společného s teroristickými organizacemi. Získané informace slouží i pro operaci Sofie a stálému zastoupení NATA v Egejském moři. V rámci obou operací jde i o pomoc při zvládnutí uprchlické krize ve Středozemním moři, německá vláda se pro účast rozhodla v září 2017 v maximálním počtu 650 vojáků). V souvislosti s jednáním v Bundestagu šlo o pokračování již v listopadu zahájených rozprav k této záležitosti. Poslanec za SPD Karl-Heinz Brunner například kritizoval levici (Die Linke) za vyjádření o imperiální politice NATO, o údajných tajných zájmových sférách a německém expanzionismu a o AfD prohlásil, že se zaplétá do nudných teorií. Zmínil, že denně lidé ztrácejí v hloubkách moře své sny a přání a naděje důstojný život. Uvedl, že se rozšiřuje převaděčství a pašování zbraní. V zájmu Německa je stabilita a perspektiva států Severní Afriky a států Blízkého a Středního východu. SPD z toho hlediska operaci podporuje, zejména za situace, kdy v Libyii není žádná funkční státní síla a je tak umožňováno porušování lidských práv, existuje obchod s otroky, který je tam na denním pořádku a také slouží jako útočiště teroristům (pozn. k Libyii se ještě vrátím v závěru). Toto vše zhoršuje uprchlickou krizi. Dodal ještě: „Afriku máme za dveřmi“. Roderich Kiesewetter z CDU/CSU ve své řeči zmínil, že tato mise je rozhodující pro navazování partnerství s regiony Blízkého a Středního východu a Severní Afriky, také v souvislosti s vyškolováním tamních bezpečnostních sil a jejich přibližování se bezpečnostní kultuře Evropy, protože jen společně lze zvládnout výzvy mezinárodního terorismu a imigrace. CDU/CSU mise podpořila. Za AfD vystoupil Jan Ralf Nolte, který sdělil, že považuje boj proti terorismu a pašování zbraní ve Středomoří za důležité. Zmínil však, že je nutné mluvit o bezpečnostní situaci v Německu, kdy musí být chráněny Vánoční trhy a za situace, kdy Německo v roce 2015 v hodnocení bezpečnosti podle Světového hospodářského fóra kleslo na 31 místo. Navíc za situace, kdy je známo, že mezi uprchlíky přišli také islamisté a kriminálníci a tato migrace se uskutečňuje ve Středomoří. Dodal, že Německo posílá vojáky přes půl světa, na místo, aby chránili dveře do domoviny. Sdělil, že sice AfD s operací souhlasí, ale do budoucna musí být přesně ustanovené priority a cílem musí být navracení imigrantů zpět do Afriky. Katrin Voglerová za levici apelovala za vytvoření legálních cest, aby se Středomoří neproměnilo v masový hrob. Uvedla, že co se týká námořní záchranné služby u Libye, tak tzv. libyjská pobřežní stráž násilím brání organizacím poskytujícím pomoc zachraňovat lidi z moře, v rámci tohoto mandátu by ale měla tato stráž být vyškolována, toto je podle ní celé nesnesitelné. Poslankyně Voglerová ve své řeči také uvedla, že postrádá konfrontaci s celou tou situací, co jí způsobilo a co přivodilo tuto nestabilitu. Právě v případě Libye to byly státy NATO, s nimiž nyní Německo spolupracuje v rámci SEA GUARDIAN, a které přispěli k tomu, jak to tam v této oblasti vypadá. Levice s prodloužením mandátu pro tuto operaci nesouhlasila.

Na žádost frakce Die Linke byl na jednání Bundestagu zařazen bod týkající se pozice vlády k otázkám PESCO (stálá strukturovaná spolupráce), dále Brexitu a dalších otázkách týkajících se Evropské rady v Bruselu, která přijala rozhodnutí o zřízení PESCO (doplnění – ke zřízení došlo za účasti 25 členských států, tedy necelý měsíc poté, co obdržela od členských států společné oznámení, v němž vyjádřily svůj úmysl se této spolupráce účastnit. Členské státy účastnící se PESCO přijaly současně s rozhodnutím o zřízení PESCO související prohlášení, ve kterém uvítaly politickou dohodu, která stanoví první seznam 17 projektů, jež mají být v rámci PESCO uskutečněny. Tyto projekty zahrnují oblasti, jako je odborná příprava, rozvoj schopností a operační připravenost v oblasti obrany. Tyto první projekty by měly být formálně přijaty Radou začátkem roku 2018. V německém Bundestagu se k tomu strhla velká debata, která mj. zprostředkovává obraz toho, jak protichůdné názory existují, co se týká bezpečnosti EU a Brexitu).

Z nejzajímavějších projevů poslanců uvádím následující:

Heike Hänselová za levici Die Linke vyčetla hned v úvodu kancléřce Merkelové, že veřejně vůbec nereagovala na tak zásadní záležitost jako je militarizace EU a Brexit a nebylo vydáno žádné prohlášení vlády před konáním EU Rady ve dnech 14. a 15. 12. 2017. Podle ní to poukazuje na situaci, kdy Merkelová jen vyčkává, takový způsob se však již v dnešní době přežil. Máme totiž v Evropě mnohé k diskuzi. Právě uběhlo 10 let od podpisu Lisabonské smlouvy, my levice jsme tenkrát byli proti a varovali jsme před nedemokratickou a militarizovanou Evropou. Z CDU/CSU, SPD a Zelených se nám tenkrát vysmívali s tím, že vůbec neexistují žádné vojenské struktury, no, a nyní vláda bez souhlasu Bundestagu odsouhlasila vyzbrojování a vojenskou unii. Považujeme to za útok na práva Bundestagu, na demokracii a mírovou zahraniční politiku. Je to nástup tzv. obranné unie, ale obrana je zde nevhodné slovo, protože jde spíše o EU se schopností vést války pod německým vedením. Na tom my (levice) spolupracovat nebudeme. Vaše Evropa je Evropou války a vyzbrojování. Myslíte si, že si to lidé přejí, se dotázala politička. Co si lidé přejí, jsou spíše sociální jistoty. Lidé očekávají nějakou alternativu k této neoliberální a militarizované Evropě. Požadují nějaký plán B a reakci na krizi a sociální nerovnosti v Evropě. Nemyslím si, jak dále uvedla, že si to takto představovali zakladatelé, a že namísto usmíření nad zákopy u Verdunu následuje vyzbrojování Unie. Levice je proti tomu, my nepotřebujeme vojenskou Unii, potřebujeme znovuvybudování sociálních států, to je náš projekt budoucnosti Evropy. Jürgen Hardt (CDU/CSU) k aktuálnímu tématu PESCO uvedl, že na stálo vybudovanou strukturu pro spolupráci lze považovat za další stavební kámen, stejně jako jsou dosažení Schengenského prostoru, společného vnitřního trhu a evropské měny. Za AfD Rüdiger Lucassen uvedl, že vláda Německa před 4 týdny odsouhlasila dokument zakládající stálou strukturovanou spolupráci v evropské obranné politice, což považuje za cestu do slepé uličky a k bezohledné centrální politice EU. Prostřednictvím PESCO je úmyslem natěsnat různé národní organizační formy do „bruselského korzetu“ a doufat, že se státy přizpůsobí. A Brexit ukázal, že taková integrace se nekoná. Lucassen dále zmínil, že ministryně obrany von der Leyenová řekla, že „PESCO je dalším krokem směrem k evropské armádě, k evropské bezpečnostní a obranné Unii“. Lucassen dále uvedl, že francouzský prezident směřuje ke společnému EU rozpočtu, společnému ministerstvu financí, Euro bondům. Jak by se ale mělo Německo zachovat v EU armádě v případě, že francouzské letectvo a její cizí legionáři armádu použijí např. na realizaci puče v Západní Africe. Příkaz k tomu dá bruselský Superúřad? Co pak bude v takovém případě s výhradou parlamentu. To jsou vše otázky, které klade AfD směrem k vládě a ministerstvu obrany. Uvádí, že by tak chtěli rozhodovat na evropské úrovni a současně mít národní parlament. Jedná se tak o kvadraturu kruhu. To nelze, pokračoval ve své řeči a doplnil, že občané Německa se musí dozvědět, kam to celé směřuje. Rovněž vyčetl ministryni obrany, že neumožňuje veřejnou debatu a mj. požaduje vyškolování vojáků, v jaké asi řeči, by to měli uskutečňovat? Lucassen se rovněž dotazoval jaký je rozdíl mezi obrannou Unií a obrannou aliancí, ta již existuje 60 let, jmenuje se NATO. Uvedl, že pokud se budou budovat evropské paralelní struktury, tak se bude oslabovat evropský pilíř NATA, a to považuje za nebezpečnou cestu. To je pak dobrý předpoklad pro Spojené státy evropské, tak jak je chce Martin Schulz (pozn. o tom byla zmínka hned v úvodu). Vláda Německa se však vyhýbá společné debatě v parlamentu a nesouhlasila ani se svoláním zvláštního jednání, které by AfD podpořila. AfD nesouhlasí s touto cestou k budování evropské armádě, to je pomýlená cesta. Vyzýváme Vás bezodkladně vzít zpět váš souhlas s PESCO.

Zajímavá byla v této rozpravě strana prounijních zástupců, uvádím například Alexandera Grafa Lambsdorffa z FDP, který kontroval Lucassenovi z AFD, že v současnosti neexistuje žádná společná evropská strategická kultura, což neumožňuje postupovat společně v rapidně se zhoršujícím se světě. Podle něj PESCO poskytuje předpoklady pro to, konečně realizovat evropské obranné projekty budoucnosti. Nepotřebujeme 27 různých strategií proti cyber zločinům. Je důležité konsolidovat jednotlivé zbrojní průmysly. Např. v Evropě existuje 14 různých bojových tanků, američané mají pouze jeden. Do budoucna se může ušetřit 10 mil euro, pokud se bude vše dělat společně.Za Svazek90 a Zelené vystoupila Franziska Brantnerová a řekla, že Evropané v dobách Trumpa, Erdogana, Putina a dalších potřebují kupředu posunout evropskou zahraniční a bezpečnostní politiku. Evropa by neměla být „hracím míčem“ těchto aktérů. Dále uvedla, že je nutné si politiku tvořit samostatně a cílem jsou společné synergie. Spolek obou stran v principu není proti PESCO, jde jim ale především o obsah jednotlivých projektů a žádají v té souvislosti, aby spadaly pod kontrolu parlamentů, protože si budou zejména u velkých zbrojních projektů hlídat své finanční podíly. Dotázala se v té souvislosti, kdo ale bude hlídat celý projekt jako celek, protože u takových miliardových projektů hrozí velké nebezpečí korupce a nedostatečného managementu. Poslankyně Brantnerová vyzvala vládu, alby se v Bruselu zasadila o to, aby Evropský parlament mohl tyto projekty kontrolovat. PESCO by podle ní „nemělo být krásným vánočním dárkem zbrojnímu průmyslu“.

K tomuto tématu se za AfD ještě vyjádřil Martin Hebner s apelací na to, že jde o rozhodnutí vlády, která v současnosti funguje pouze formálně, rozhoduje o důležitých rozhodnutích a prezentuje hotové skutky bez jakéhokoliv zahrnutí Bundestagu. Bundestag, to jsou zvolení zástupci lidu, kteří jsou zodpovědní za tuto zemi a ne formálně vládnoucí vláda. Dále ve své řeči řekl, že EU se nachází na scestí. Toto platí i o tom, že Bundestag by měl mít slovo k otázkám týkajících se Brexitu. Při Brexitu musí jít o vytvoření společného soužití ve společném vnitřním trhu, jako bylo dřívější Evropské hospodářské společenství, což bude protiváhou překotně provedené nucené integrace do evropské superbyrokracie, jak je to zde pěkně nazýváno Spojené státy evropské.

Za levici (Die Linke) také vystoupil Andrej Hunko, který obdobně jako AfD řekl, že PESCO je krok špatným směrem, protože cílem je vyzbrojování a nikoliv odzbrojování. Levice nemá nic proti spolupráci, zde je ale smyslem vyzbrojování a levice chce budování kolektivního bezpečnostního systému se zapojením Ruska, které bude směrovat k odzbrojení a snižování výdajů. Levice nesouhlasí s obsahem této spolupráce z důvodu požadavků na zvyšování národních výdajů na obranu, které pak bude každoročně kontrolováno EU komisí a projednáváno EU Radou, a to asi až k tomu, že budou dosaženy cíle 2 % HDP států, které jsou stanovené v rámci NATO. Levici také vadí, že 20 % rozpočtu PESCO půjde na zbrojní zakázky a 2 % na výzkum a technologie, tedy nikoliv peníze na personál, nýbrž konkrétně na zbraně. To určitě potěší zbrojní průmysl. Dále má být vytvořen společný obranný fond. Levice vyzývá vládu, aby souhlas s touto smlouvou stáhla.

Proti názorům a vyjádřením ze strany AfD a levice ještě pro úplnost uvádím stručně obsah projevu zástupce SPD v osobě Fritze Felgentreue, ten považuje PESCO za konturu pro schopnost jednání vůči novým výzvám posledních let, uvedl, že se již nelze spoléhat na USA ve stejné míře jako dříve. Podle něj zejména v souvislosti se Sýrií bylo očividné, jaká vznikají rizika při nízké angažovanosti USA a Evropy a dávají tak vzniknout politickému vakuu v nestabilním regionu. Pak jiní akceschopní aktéři tam zcela nepokrytě hájí své zájmy. Felgentreu uvedl, že na PESCO je nezbytné pohlížet jako na doplnění NATO, které i nadále bude opěrou bezpečnosti Evropy. Bez tohoto rámce by rovněž bylo nemožné se zapojit mnohým zemím ve střední a východní Evropě. Závěrem uvedu již jen vyjádření CDU/CSU, přičemž poslanec Thorsten Frei tuto spolupráci podpořil, vzhledem k tomu, že Evropa na Blízkém a Středním východě nehraje žádnou roli, avšak za vše nese konsekvence, zejména Německo, a to ve vysoké míře. Má za to, že je odpovědností investovat do bezpečnosti.

Dalším bodem jednání v Bundestagu byla debata týkající se podaného návrhu AfD k plnému odstranění zákona o prosazení práv v oblasti sociálních sítí (NetzDG) a návrhu levice k jeho částečnému odstranění. V rámci debat byly zřetelné zcela protichůdné postoje stran týkající se provozu on-line platforem a bylo zřejmé, že v budoucnu bude nutné o obsahu zákona dále diskutovat a případně ho upravovat nebo precizovat. Hlavním cílem zákona je jednodušší a rychlejší prosazování osobních a vlastnických práv.

Ve svém proslovu politička AfD Joana Eleonora Cotar z AfD vyčetla ministrovi Maasovi z SPD, který zákon připravoval, nedostatečnou akceptaci skutečné svobody názoru. Řekla: „jednoduše máte strach před svobodou a opravdovou debatou o skutečných problémech naší země“. Takto také vysvětlovala žádost AfD na odvolání zákona NetzDG a kritizovala také, že hlasování o zákonu, které proběhlo 30. 7. 2017, kdy už skoro nebyl přítomen žádný poslanec v Bundestagu, proběhlo tak, že parlament nebyl vlastně vůbec usnášeníschopný. Díky 50 poslancům bylo rozhodnuto o svobodě slova. Tento zákon nepovažuje za nic jiného než za cenzuru. Provozovatelé tak mají povinnost do velmi krátké doby odstranit protiprávní vyjádření, jinak totiž hrozí miliónové pokuty. Poslankyně také zmínila, že o takových situacích poté nerozhodují soudy, co je a co není trestné, ale nějaké privátní společnosti a jejich pracovníci, kteří se tak stávají soudci o svobodě názoru. Ve skutečnosti tak došlo k tomu, že výklad práva je tzv. outsorcován ministerstvem spravedlnosti na další subjekty, a to vše za situace, kdy veřejnoprávní vysílání se stalo hlásnou troubou vládnoucích stran a občané to musí ještě svými nucenými poplatky ve výši 8 miliard ročně podporovat. Poslankyně Cotar se při své řeči obrátila na ministra spravedlnosti se slovy, že mu zřejmě jde o znovuobnovení diskuze v rámci stranicky ovlivněných médií, neboť mezitím se mnozí obrátili k alternativním médiím a uvedla dále, že má strach ze svobodné a opravdové debaty o skutečných problémech Německa. Na závěr dodala, že nejen AfD si myslí, že tento zákon je ostudou Německa. Podle ní pouze různorodé a kontroverzní myšlenky umožňují a zajišťují pluralismus. Ano, ne všechny názory jsou pohodlné, musí se ale snášet, o tom je demokracie. Prosazování práva nepatří do soukromých rukou nýbrž do rukou veřejných soudů.

Johannes Fechner (SPD) v pokračující debatě uvedl, že zákon považuje za správný, zejména, že zákon umožňuje postupovat proti nenávisti a štvaní a trestným činům v oblasti internetu, protože, bohužel, často i jen slova vedou k násilným činům. V Německu je tak podle něj také konečně povinnost, aby sociální sítě musely uvádět osoby, které se jich účastní. Ve své řeči uvedl, že AfD jde jen o umožnění nenávisti a štvaní v internetu a dodat, že například politička AfD Jeanette Ihme, členka předsednictva strany v Sársku na Facebooku uvedla nechutné věci o přistěhovalcích, a že byla zcela oprávněně odsouzena na 90 dní proti štvaní a právě proti takovým lidem je ten zákon. Politik také nařkl AfD, že návrh připravila velmi špatně. Nicola Beerová za svobodné demokraty (FDP) řekla, že sociální sítě hrají důležitou úlohu, mají ale za to, na rozdíl od AfD, že je nezbytné zasahovat proti občanské nenávisti, antisemitismu, diskriminaci a nenávistným komentářům. Je důležitá rovnováha mezi právním státem a svobodou. Je to záležitost k tomu povolaných úřadů, je to věc policie a soudů v právním státě Německa. Na sociálních sítích se takové negativní vyjádření pohybují velice rychle, velmi rychle se rozšiřují a také se na nich úporně zachovávají. Obrátila se však na politiky z SPD a CDU/CSU s tím, že požadavkům je sice zákon přiměřený, podle ní ale i nebezpečný, protože pokud stojí na povinnosti mazat komentáře a na pokutách, tak se odvrací od našich principů. Proto by měl být zákon odvolán a strana svobodných připraví nový návrh zákona a o tomto návrhu budeme ještě hodně diskutovat, dodala. To bude správné řešení k nalezení správné rovnováhy.

Alexander Hoffmann (CDU/CSU) ve své řeči uvedl, že všichni byli zajedno o tom, že jde o téma strašně těžká, na jedné straně stojí základní právo na svobodu názoru a na druhé straně stojí ostatní práva jako např. právo na ochranu osobnosti. Obrátil se na AfD, že s jejím návrhem dává najevo, že není zapotřebí žádná regulace, když se ale člověk podívá na internet, tak například zjistí, že někdo píše o nějaké veřejné osobě, zde citoval: „Proč se tato bestie neukamenuje? Ta má nulový charakter. Pro peníze a moc se z nouze sama prodá. Nemůže někdo toho starého střelit do hlavy?“. Jsou také případy, kdy patnáctiletá dívka byla znásilněná na party a video bylo následně zveřejněno na sítích a následně se rozšířilo po celém světě, dívka se z toho nikdy nevzpamatovala, propadla drogám a přišla později o život. Dalším případem je dívka, která se stala obětí kyber šikany, totiž nechala se přesvědčit, aby cizímu muži poslala fotografii, kde je nahá, tyto pak byly vystaveny na sítích a byla následně vydírána. I ona si později již závislá na drogách vzala život. A to jsou přesně odpovědi na vaše postoje. Je nezbytné, aby bylo známo, že to, co je zveřejněné, nějaké vyjádření, obrázek má dopady mnohdy obrovské dimenze, než jaké je vyjadřování v nějakém dialogu.

Dalším bodem rozprav v Bundestagu bylo první projednávání návrhu zákona předloženého levicí Die Linke týkající se zákazu masového propouštění z profitujících firem a k posílení práva zasahování zaměstnanců při strategických rozhodováních v podnicích.

Dietmar Bartsch (Die Linke) se k jejich návrhu zákona vyjádřil následovně: pro tento návrh jsou aktuálně důvody, je zcela očividné, že koncerny nepotřebují žádnou jednání schopnou vládu. To, co se děje těsně před Vánoci je nepochopitelné. Po pohromě s leteckou společností Air Berlin, která měla nedozírné následky pro mnoho zaměstnanců a následují problémy týkající se Siemensu při tzv. restrukturalizaci. Obnáší to odbourávání pracovních míst a zavírání provozů, což se celosvětově dotkne 7000 pracovníků. Skandální ovšem současně je to, že akcionářům firmy Siemens se budou zvyšovat dividendy. Jedni tedy obdrží k Vánocům dividendy, jiní existenční strach. Je to bezohledné a nezodpovědné. Obrat ve firmě Siemens vzrostl ze 79 miliard euro na 83 miliard. Zisk v roce 2017 vzrostl na 7,2 miliard euro, po 5,5 miliardách euro v minulém roce. Bartsch ve své řeči citoval šéfa Siemensu Joe Kaesera, který řekl: „přál bych si, aby zaměstnanci v dobách, kdy podnik hospodaří se zisky, se toho také účastnili“. Bartsch, ale dodává, že to je snad špatný vtip. Je nehorázné, co se děje. Co při tom zmůže politika? Doplnil, že Siemens má značné zisky i díky veřejným zakázkám a vláda před touto firmou jen roluje červené koberce a rovněž je součástí každé hospodářské delegace. Obrátil se na kancléřku Merkelovou, aby až zase bude sedět v letadle se šéfem Siemensu mu připomněla, že v minulých 20 letech Siemens obdržel 1,5 miliard dotací ze státního rozpočtu na zakázky, například v Görlitzi. Také ve firmě Bombardier jsou zaměstnanci pod tlakem a hrozí tam propouštění, včetně obecné deindustrializace v těchto regionech.

Carsten Linnemann (CDU/CSU) uvedl, že je nutné vzít v potaz digitalizaci, zánik míst a také probíhá řada změn v oboru konstrukce zařízení, ve strojírenství až k oboru elektro. Celé obchodní modely jsou zpochybňovány a podniky se musí rozhodovat, jaké budou jejich obchodní modely v budoucnosti. Jde o podnikatelsko-provozovatelská rozhodnutí, při kterých nemá politika co dělat. Nemá se do nich míchat. To vy tady, ale děláte. Již i ta debata zde v Bundestagu není dobrou vizitkou pro investování v Německu. Středně velké podniky a energeticky náročné obory jsou stále více odepisovány, než kolik je do nich investováno. Ve skutečnosti je váš návrh zákona dobrý pro to, že trpět budou zaměstnanci a nikoliv koncerny, protože ty se přestěhují do zahraničí. Je samozřejmé, že hospodářství má také společenskou odpovědnost, to ano. Linnemann dále uvádí, co je kritiky hodné je to, že se zaměstnanci teprve po několika týdnech dozvědí z médií, jak to bude s jejich budoucností.

Bernd Rützel (SPD): doplnil, že nejde jen o katastrofu pro jednotlivé postižené zaměstnance, ale pro celé hospodářství. Tak obrovská firma by měla být schopná její dobře vyškolené a kvalifikované zaměstnance ve svém podniku přeškolovat a využívat je poté v nových oborech, které mají budoucnost. Rützel věří, že o návrhu zákona se bude ještě hodně debatovat. Steffen Kotré z AfD doplnil, že celá léta byla budována byrokracie, která představuje státní dirigování, které má mnohdy za následek snižování schopností inovací v německém hospodářství a i v oblasti systému daní by se dalo učinit mnohem více. Škodlivý obrat ve výrobě energií také učinil své a připravil národní hospodářství o miliardy eur. Je také očividné, že při všech těch klimadiskuzích nejsou vědecky zohledňovány a přezkoumávány vlivy na hospodářství. Tady je zakopán pes. Ve své řeči ještě zmínil, že sice nechce dělat nějaký závěr v případě firmy Siemens, ale dříve se jednalo o prosperující oblast v elektrárenství a proč tomu tak dnes není, se dotázal, kvůli škodlivému obratu ve výrobě energií. Jde o direktivní zásahy státu, které vedly k tomu, že existuje riziko masového propouštění.

Dalším bodem jednání je na žádost AfD debata o levicově extremistických násilných činech proti činnosti demokratických stran.
AfD na středečním jednání 13. 12 v této věci zastupovala poslankyně Beatrix von Storchová a vyjmenovala politiky, kteří podporují násilí ze strany levice. Poslanci různých parlamentních stran vyčítají AfD, že má velmi různá meřítka pro posuzování extremistického násilí. Zatímco zástupkyně SPD Sonja Steffen předhazovala AfD, že rozlišuje lidi podle“ vyznání a původu“, a tím také zpochybnila demokratičnost AfD a expert CDU/CSU poukázal na to, že v roce 2006 provedené trestné činy extremistů jsou provedené z většiny ze strany extremistické pravice. Von Storchová to vše považuje od politiků za systematické zlehčování tohoto násilí prostřednictvím médií. Jiná věc je to, že toto násilí je přecházeno, nýbrž je také podporováno a to díky členům Bundestagu a vlády. Důvodem k debatě byly také demonstrace, které proběhly v souvislosti se stranickým sjezdem AfD, který se uskutečnil počátkem prosince v Hannoveru a při kterých byla poslanci za AfD Kay Gottschalkovi extremistickými levičáři zlomena ruka. Von Storchová na závěr uvedla, že taková demonstrace je nedůstojným divadlem.

Dalším středečním bodem jednání byla žádost prezentovaná Alexandrem Gaulandem, představitelem AfD, který k ní uvedl, že strana žádá zavedení plné kontroly hranic včetně tzv. zelené hranice za účelem odmítání lidí při neoprávněném překročení hranic. Gauland v Bundestagu řekl: „ano, lidé mohou být ilegální“, což bylo doprovázeno silným bučením mnohých poslanců. AfD argumentuje tím, že všichni imigranti, kteří hledají ochranu a přicházejí ilegálně z třetích zemí, které jsou ustanoveny jako bezpečné státy, tak to je v rozporu s § 18 azylového zákona. Podle Dublinského nařízení II je za azylové řízení odpovědná země prvního pobytu imigranta. Podle něj ani Ženevská konvence nezavazuje Německo k přijímání uprchlíků z bezpečných států, jeden z poslanců ale dodal, že AfD však nezmiňuje, že § 18 má ještě další část a tou je to, že evropské právo stojí nad německým právem a z toho důvodu je také celá záležitost komplexnější. Gauland řekl, že je zcela protichůdné mít otevřené hranice a sociální stát.

Odpůrci však upozorňují, že je nezbytné upozornit na otázku nákladů za takto pojatou ochranu hranic, realizaci hraničních kontrol, prostoje na hraničních přechodech, které bude mít finanční důsledky pro firmy, nemluvě o nedostatku personálu. Otevřená by byla i otázka, co by se dělo v případě násilných pokusů přechodu hranic, zda by se střílelo? Na tyto problémy upozornil poslanec a expert na vnitřní otázky z CDU Armin Schuster, zajímavé na něm je, že je kritikem uprchlické politiky kancléřky Merkelové.

Posledním, avšak v současnosti významným bodem jednání v Bundestagu byla otázka fiskálně-politické odpovědnosti států eurozóny pro stabilitu a růst v Evropě, který byl projednáván na žádost FDP. Nejzajímavější byl postoj AfD prezentovaný Peterem Bohringerem. Řekl, že mimo jiné, v souvislosti se žádostí FDP frakce o fiskálně politickou odpovědnost je nutno říci, že je dobrý požadavek mít především národní odpovědnost, tedy mít odpovědnost ve vlastních rukách, protože to, co žádá Macron tj. společný státní rozpočet Spojených států evropských, tak to AfD kategoricky odmítá, a to nejen z důvodu, že to není v souladu s článkem 110 německé ústavy (Grundgesetz) a je to také protiprávní podle výroku Ústavního soudu. Také proto, že se to týká ekonomie, tak AfD stojí za Ludwigem Erhardem. Přívrženci EU ve formě EU superstátu, a kterých je v tomto domě více než dost (v Bundestagu), nebo jak ve svém proslovu na sjezdu strany ukázal předseda Martin Schulz. On vážně požaduje Spojené státy evropské a tím degradaci Německa k nesuverénní správní jednotce, a to nejpozději do roku 2025. Do řeči mu skočil poslanec SPD Johannes Kahrs: „Jaký nesmysl! Nerozuměli jste tomu! Neposlouchali jste!“. Souběžně byl slyšet pokřik z AFD: „Rozuměli jsme tomu dost dobře“. Poslanec Boehring pokračoval tím, že dokud Evropská centrální banka a Spolková (centrální) banka budou realizovat TARGET2, trvalou Bail-out politiku a toto vydávat za peněžní politiku s částkou více než 1 bilión euro ročně, tak do té doby nelze provádět fiskální politiku. Bohužel podle něj návrh FDP, přes pár dobrých částí v textu, představuje obvyklé Keynesiánské myšlenky. Boehringer cituje z navrženého textu: „požaduje optimální využívání EU rozpočtu k posílení konvergence k vytvoření nových impulsů růstu a ESM (Evropský stabilizační mechanismus) ke zvládnutí krizí“. Tak toto přání bylo vysloveno již v roce 1997, dodal ve své řeči Boehringer. Také první dohoda o stabilizaci eura byla formulována v tomto duchu a ta je permanentně od roku 2005 porušována, stokrát!, ačkoliv je stále formálně v platnosti a zde v Bundestagu je stále udržována „fikce“ o jejích kontrolách a sankcích. Boehringer dále uvedl, že neexistuje žádná smysluplná politika záchrany eura a to je již od začátku špatně konstruováno. A jen tak mimochodem (dodal poslanec), Einstein jednou řekl: „bláznovství se dá definovat tak, že se dělá stále totéž a přitom se očekávají jiné výsledky“. Také víra v růst nemůže fungovat ve špatném systému. Žijeme v dobách kompletně dysfunkčních peněžních toků a trhů s dluhopisy. Tzn. „ještě více záchrany eura prostřednictvím více dluhů neexistujících peněz“, které EZB produkuje, což má za následek pouze chybné alokace kapitálu a iluze o růstu. Není však žádný reálný růst. Ministr financí EU, který je také nově požadován, tak to bude zcela ilegální. EU není žádný stát a podle názoru německého Ústavního soudu ani být nemůže, bez předchozího referenda.
Z SPD mu do řeči skočil poslanec Johannes Kahrs se slovy: „to je pravicově radikální nesmysl“.

Boehringer pokračoval, že součástí suverenity je to, že i nadále bude v Bundestagu rozhodováno o příjmech a výdajích. Ještě jednou zopakoval:

„... degradace Německa na správní jednotku suverénních Spojených států evropských by byla prosaditelná jen prostřednictvím souhlasu většiny německého národa a všechny současné myšlenky o superstátu a o euru jsou protiprávní a protidemokratické. Z tohoto domu (Bundestag) neměl nikdy vzejít návrh tímto směrem“.

Podle AfD je nutné společné financování dluhů odmítnout, avšak realita vypadá jinak, protože Euro-bondy dávno máme, dodal, že už nemá ve stanoveném čase čas to vysvětlovat.

Na úplný závěr uvedl: „posloucháme stále řeči o stabilizaci, pořád to samé“. AfD nechce, aby zůstalo jen u řečí.

Poslankyně z SPD Bettina Hagedornoná to komentovala slovy: „oni nemají pět pohromadě!“.


Co se ještě psalo


http://www.epochtimes.de/politik/deutschland/afd-fraktion-fordert-anerkennung-jerusalems-als-hauptstadt-israels-a2295247.html

Článek zveřejněný v Epochtimes čerpá ze zpravodajského magazinu Focus a dne 15. 12. uvedl, že frakce AfD požaduje uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele – izraelský velvyslanec Jeremy Issacharoff je rozčarován Merkelovou. AfD vyzvala vládu, aby uznala Jeruzalém za hlavní město Izraele (pozn. toto bylo také součástí jednání v Bundestagu). Podle AfD postoj vlády bude brzdit uznání mírového procesu. Izrael je fakticky od roku 1949 vládcem nad západní částí a od roku 1967 i východní částí města. Německo by mělo akceptovat rozhodnutí jiných suverénních států. V Berlíně byly nedávno na ulici páleny izraelské vlajky. Merkelová by měla rozhodnutí Izraele uznat. Izraelský velvyslanec kritizoval její postoj i za to, že nesdílí stejný postoj jako americký prezident Trump. Velvyslanec uvedl, že po uznání Jeruzaléma hlavním městem bude mírové vyrovnání s Palestinci možné. Také rozšiřování sídlišť v oblasti Západního Jordánu je ze strany Evropy zveličováno, a čím větší tlak je činěn proti Izraeli, tím se více drží zpátky a to je zcela kontraproduktivní. V současné době žije v oblasti Západního Jordánska 600 tisíc obyvatel, v 90. letech to bylo jen 100 tisíc. Velvyslanec ještě uvedl, že tato sídliště nebyla žádnou brzdou ani mírovým smlouvám s Egyptem a Jordánskem.

http://www.mmnews.de/wirtschaft/39525-bargeld-kontrolle-eu-zieht-die-daumenschrauben-an
a http://eur-lex.europa.eu/legal-content/DE/TXT/HTML/?uri=CELEX:52016PC0825&from=EN


Příprava nové verze nařízení týkající se kontrol hotovosti na hranicích EU


Článek uvádí, že média o tom zatím mlčí, ale EU pod rouškou boje proti kriminalitě vydala nové nařízení, podle kterého mohou být při přechodu hranice EU zkonfiskovány hotové peníze i v hodnotě menší než 10 000 eur, než jak bylo dosud. Konkrétně může být zabavena hotovost a stačí pouze podezření na kriminální jednání při vývozu nebo dovozu do EU do nebo z třetích zemí. Dosud platilo, že peníze do 10 000 nemusely být deklarovány. Nyní to však může jít i pod tuto hranici. Kdo převáží více nebo kdo lže, tomu může celní správa vše odejmout. Teoreticky tak může být zcela svévolně zkonfiskováno i jen 1 000 eur.

Nově však nařízení definuje pojem hotovosti a to tak, že se budou za hotovost brát i zlaté šperky, stříbro nebo jiné cennosti jako diamanty nebo drahé hodinky. Vše co je nějak hodnotné se může počítat do této hranice.

Po mém nahlédnutí do návrhu nařízení (původní nařízení bylo přijato v roce 2005 jako tzv. nařízení proti praní peněz a financování terorismu pod číslem EG č. 1889/2005) bude tento návrh rozšířen nad rámec hotových peněz, a to také na přenosné cenné papíry na majitele, které umožňují vyplacení určité sumy peněz bez registrace nebo uvedeného jména. Dále se jedná o suroviny s vysoko likvidní hodnotou hodné úschovy (včetně zlata a stříbra, jak je zmíněno výše), nebo i o jiné hodnoty, které mohou být na trhu lehce směněny za hotové peníze. Jde také o karty, které obsahují nárok na určitou hodnotu, zpravidla jsou uloženy ve formě EC-karty z plastu. Každá osoba, která bude překračovat hranice se třetím státem a bude mít tyto hodnoty při sobě, na těle nebo v zavazadle, bude povinná takové hodnoty ohlásit příslušným úřadům členského státu, stejně jako účel převozu a způsob nabytí (pozn. mnozí si vzpomenou na tzv. celní prohlášení, které se muselo v době socialismu vyplňovat na hranicích ČR).

http://www.t-online.de/nachrichten/deutschland/bundestagswahl/id_82932006/afd-sorgt-im-bundestag-fuer-unerwarteten-effekt.html

Článek v T-online „AfD se v Bundestagu postarala o neočekávaný efekt“ uvádí, že příchodem strany AfD do Bundestagu se zlepšila disciplína, alespoň tak to vidí parlamentní víceprezident Thomas Oppermann. Tento SPD politik za tím vidí především obranný reflex ostatních stran. Ráno vždy společně nastoupí AfD a ostatní jsou také přítomni, nechtějí přenechat pole AfD. Na druhou stranu však dochází k velkým názorovým rozdílům. Na jedné straně stojí Unie CDU/CSU, SPD a Zelení, kteří chtějí prostřednictvím kompromisů přebírat odpovědnost za demokratický vývoj a na druhé straně stojí AfD a levice Die Linke, kdy se jedná o populistické strany na pravém a levém okraji, a které jsou ochotny přijímat odpovědnost jen v případě, pokud mohou v maximální míře prosadit své pozice.
Bohužel se k této druhé skupině nyní staví i svobodní z FDP.

Zdroj: Bundeskanzlerin Angela Merkel (CDU, M) geht während einer Sitzung im Deutschen Bundestag an der Fraktion der AfD vorbei. (Quelle: Wolfgang Kumm/dpa)

http://www.t-online.de/nachrichten/id_82935576/spd-und-union-starten-sondierungsgespraeche-am-7-januar.html

T-online také uvedlo, že startovní termín pro další jednání Unie o možné koalici, tentokrát se stranou SPD začnou 7. ledna 2018 a budou pokračovat až do 11. ledna. Tato jednání by měla proběhnout mnohem rychleji, než jak bylo u dojednávání případné Jamaika koalice. Již dne 12. ledna by měl být prezentován výsledek jednání. Mělo by se jednat celkem o 15 tématech, stěžejní jsou finance a daně, hospodářství, energie, rodina a také migrace/integrace. Následně by mělo být na sjezdu SPD, který se bude konat 21. ledna rozhodnuto, zda strana bude s textem dohody o koalici souhlasit. SPD považuje všechny varianty za možné, jedná se o pokračování tzv. dosavadní velké koalice, nebo o částečnou koalici, která se bude týkat jen některých zásadních bodů spolupráce a stejně tak je možné i tolerování menšinové vlády Unie – CDU/CSU.


Drbylink 

Články týkající se vzpomínkových dlažebních kostek a vandalismu extremistů je doplněním informací, které zazněly v Bundestagu v souvislosti s extremismem.

https://www.welt.de/politik/deutschland/article110873303/Stolpersteine-in-Greifswald-herausgerissen.html

článek uvádí, že v německém městě Greifswald byly těsně před výročím připomínajícím Křišťálovou noc (9. listopadu 1938) vytrhány všechny mosazné dlažební kostky na chodnících, které připomínají místní oběti nacismu. Policie vychází z toho, že jde o pravicové extremisty.

http://www.deutschlandfunkkultur.de/das-projekt-stolpersteine-es-waren-unsere-nachbarn.1124.de.html?dram:article_id=336916

Článek Susanne Trotzki popisuje historii nápadu a realizaci vsazování mosazných dlažebních kostek připomínají vyhnání a likvidaci židů, romů, politicky stíhané, homosexuály, svědky Jehovovy a oběti eutanázíí za doby národního socialismu. Stalo se již vícekrát, že byly kostky poničeny nebo v případě brandenburského města Zossen byly pomazány černou barvou.


Co ještě zaznělo k Siemensu a jeho investici v Libyi

Jak bylo zmíněno výše v textu resp., co zaznělo v Bundestagu (pozn. cituji znova slova poslance za SPD Karla-Heinze Brunnera: „v Libyii není žádná funkční státní síla a je tak umožňováno porušování lidských práv, existuje obchod s otroky, který je tam na denním pořádku a také slouží jako útočiště teroristům“ k nezbytnosti prodloužení operace SEA GUARDIAN, včetně informací o návrhu zákona levice Die Linke k zákazu masového propouštění z profitujících firem mě zaujaly následující informace, které vše dokreslují. Leze se jen ptát, zda jsou německá vláda a politici již zcela prolhaní, když jsou „s takovým státem“ uzavírány kontrakty, jako níže uvedený firmy Siemens.

https://de.sputniknews.com/politik/20171218318738952-saif-gaddafi-libyen-praesidentschaft/

Článek zveřejněný ve Sputniknews v němčině uvádí, že se Libye v současné době nachází v těžké krizi a je ovládána dvěma vládnoucími silami. Východní část země je pod kontrolou lidem zvoleného parlamentu, který sedí ve městě Tobruk, zatímco ve hlavním městě Tripolisu vládně Národní přechodná rada podporovaná OSN a EU. Úřady na východě působí nezávisle na Tripolisu a kooperují s národní armádou, která je pod vedením Chalify Haftara, a která dlouhodobě vede válku proti islamistům nacházejícím se v Libyi.

https://de.sputniknews.com/politik/20171211318647742-libyen-krise-russland-gaddafi-westen/

Podle jiné informace vydané také Sputniknews rozklad státu Libye způsobený USA, Francií a Velkou Británií má za následek hospodářskou, sociální a politickou katastrofu. Libye padla za oběť široce pojaté informační válce, kterou Západ a státy Zálivu rozpoutaly proti této zemi, jak v článku uvádí italský politolog v rozhovoru se Sputnikem. Tento považuje za možné další řešení návrat syna Gaddafiho Saifa al-Islama do politiky, který byl nedávno propuštěn z vězení.

Pozn. mě v té souvislosti už napadá jen výrok „třetí se směje“, tedy alespoň podle následující informace, která byla uveřejněna na:

https://deutsch.rt.com/newsticker/61978-siemens-erhalt-kraftwerksauftrag-uber-700/

Článek informuje o tom, že Siemens získá smlouvu na výstavbu dvou elektráren za 700 mil euro v Libyi ve městech Misurata a Tripolis s výkonem 650 a 690 Megawattů.

Zdroj: Quelle: www.globallookpress.com , Siemens erhält Kraftwerksauftrag über 700 Millionen Euro aus Libyen (Illustration), AddThis Sharing Buttons Share to Facebook350Share to TwitterShare to RedditShare to StumbleUponShare to Google+Share to TumblrShare to Vkontakte.

Pro zajímavost doplňuji informaci o tom, jak volila v podzimních volbách do Bundestagu některá města postižená propouštěním ve firmě Siemens – Erfurt, Lipsko, Görlitz a Berlín:

Pozn. že by měli dostat voliči z těchto měst za vyučenou, že si neváží pracovních míst? To je ale už jen v oblasti konspirace.
http://www.erfurt.de/ef/de/rathaus/wahlen/bund/jahre/126847.html
https://www.leipzig.de/buergerservice-und-verwaltung/wahlen-in-leipzig/bundestagswahlen/bundestagswahl-2017/wahlergebnis/

http://www.pi-news.net/2017/12/128-millionen-bild-finstere-weihnacht/

Peter Bartels, bývalý šéfredaktor německého deníku Bild píše o tom, jak je smutné být svědkem pádu toho úspěšného deníku. Tento ještě před 20 lety vydával téměř 5 miliónů výtisků denně. Konstatuje, že se toho naštěstí nedožil jeho zakladatel Axel Springer, protože se dnes před Vánoci 2017 denně prodá pouhých 1,28 miliónů výtisků. Bartels má za to, že hlavním důvodem jsou nekonečné tirády na Obamu, ponižující výmysly muslimo-Merkelové, ministra vnitra de Misérie (de Maizière), plátku šunky Altmaiera (CDU) a polévkové slepice Drehhofera (míněn Horst Seehofer z CSU). A to všechno i přes neuvěřitelné volební souboje, které se nyní odehrávaly, jako nikdy před tím. Bartels je všechny považuje za hrobaře tohoto deníku.

Podle zdroje: http://www.bildblog.de/auflage/, byl vývoj mezi lety 1998 a 2017 následující:

https://www.welt.de/vermischtes/article171799119/Nordrhein-Westfalen-Autohaus-empfiehlt-syrischem-Bewerber-Rueckkehr-in-Heimat.html

Článek zní, jako kdyby byl vydán na 1. apríla, o vtip však podle informace zveřejněné na Welt.de nejde. Firma, která prodává auta, obdržela dopis zájemce – syrského uprchlíka o nabízené výuční místo. Odpověď obsahující jeho zamítnutí ho doslova šokovala, neboť v ní stálo – doslova: „Chtěl bych Vám doporučit, abyste se vrátil do své země, válka byla ukončena a Vy tam budete velmi potřebný pro obnovu země“. K tomu došlo, ačkoliv jeho životopis byl perfektní a pomáhala mu při tom konzultantka z úřadu práce. Firma se musela nakonec omluvit s tím, že budou následovat personální konsekvence.

- - -

Perličky z tisku za prosinec 2017

$
0
0

Jan Kadubec 
Jan Kadubec opět sbíral celý měsíc perličky výroků v českém veřejném prostoru. Mnohé pobaví, jiné zvednou tlak a při jiných si budete na čelo ťukat.


*Před 10 lety byla UK na 250. místě z 500. Nyní je na 450. místě z 500. Takže v roce 2020 vypadne zcela a stane se obyčejnou bezvýznamnou provinční univerzitou s upadajícím vlivem končícím hranicemi města Prahy.
*Rektor Masarykovy univerzity v Brně Mikuláš Bek: První den na univerzitě mám spojen s obrazem svého učitele Miloše Štědroně, poznamenal Bek k osobě dvorního skladatele divadla Husa na provázku. Tehdy nám nabídl tykání a prohlásil, že jsme dospělými lidmi, které nebude zkoušet a všem dá jedničky. My se o to víc učili a snažili, abychom při tom laskavém nezkoušení nevypadali jako hlupáci. Univerzita totiž není drahou továrnou na pracovní sílu, jak si to představují mnozí politici nebo dinosauři průmyslu 19. století. Univerzita je totiž komunita. Face to face, offline a navždycky, zakončil Bek.
*Biskup Václav Malý: Bohužel musím říci, že naivita, nezodpovědnost a duševní lenost části našich spoluobčanů jsou zarážející. Pokud budeme pokračovat po této cestě, po které kráčejí především lidé z venkova a lidé méně vzdělaní, může být naše demokracie ohrožena.
*Herci dnes v audiovizuálních i tištěných médiích nahrazují historiky, sociology, studenty, politiky, a ti se zase naopak snaží chovat, jednat a mluvit jako herci.
*V roce 2013 rychle zapadl výrok Pavla Landovského o Havlovi: „On o sobě tvrdil, že je kurevník, a chodil tam, kam já, protože tam byly vždycky děvky. Ježíš, těch bylo…“ Havel odešel ze sexuálně uvolněného prostředí na věčnost dřív, než ho mohla dostihnout kampaň #MeToo. To by se teď viklaly ideály…

*Kníže Schwarzenberg v parlamentu proneslo k Okamurovi: „Bylo by mi potěšením dáti mu přes hubu.“

*Jakub Janda Ondráčka onálepkoval:„Vzácná kombinace svině, vlastizrádce a komunisty v jedné osobě.“
*Tvarůžková vs. Vyvadil. Debata tehdy vzbudila značný veřejný zájem. Komentoval ji, po svém, například i Jan Rejžek: „Paní redaktorko Tvarůžková, dnes jste seděla ve studiu s výstavním kágébáckým prasetem. Měla jste mu tu vodu chrstnout do ksichtu.“
*Ruské elity odjakživa považují mír za přechodné období sloužící k přípravě na příští válku. Rusko považuje status quo za válku se Západem, nikoliv za mír, jenž by bylo vhodné udržet, je přesvědčen Karel Dolejší.
*Z Ruska nikdy nic dobrého nepřišlo, lamentuje nad aktuálním vývojem profesor Pirk. „Muset chodit na schůze, stát frontu na banány – to byl život v područí Moskvy. Ale možná že se demokracie už přežila a že je nejvyšší čas, aby opět nastoupily diktatury, abychom se ubránili jiným diktaturám. To je možné.“
*Nejlepší masku dokázal vytvořit Jiří Pospíšil, muž, který vším, čím byl, byl vždy rád. Neví se dosud o roli, kterou by tento talentovaný herec nedokázal ztvárnit.
*Sláma: Rusové mnohdy nejsou vůbec schopni rozlišovat mezi pravdou na jedné straně a lží a podvodem na straně druhé. Mimo jiné proto, že pravoslaví bylo vždy ještě temnější než katolictví. My jsme teď někde mezi Západem a Ruskem. A Zeman, Okamura a komunisté, přes všechny hrozné zkušenosti které s Rusy máme, a že přibývají nové, nás znovu táhnou do Ruska. (Sláma, dávejte si s tou svou xenofobii pozor, jednou se spletete a napíšete místo Rusové třeba židi anebo lesby a půjdete sedět. No a pokud vyhraje zas Zeman, tak ten Vám žádnou milost nedá – po všech těch Vašich pomluvách a nařčeních. Sláma, z vězení už pak toho moc nenapíšete. Dávejte si na ty své úlety pozor. Sláma, já tu věčně nebudu. Hlídejte si to.)
*Radek Kalousek: Intelektuálové tady tak dlouho postpravdili, až se do těch postpravd zacyklili a nikdo je už neposlouchá, a když se řekne intelektuál, tak si lidi odplivujou. Z čeho by asi tak hrozil hladomor a občanské války, když Amerika, EU, Pentagon, NATO, MMF, SB a držitelé Nobelovky míru a za ekonomii už pár desetiletí šíří po světě svobodu, demokracii, pravdu a lásku? Na svobodu, demokracii, pravdu a lásku ještě nikde, nikdo, nikdy neumřel ani hlady, ani kulkou, ani bombou. Ledaže by bylo všechno jinak.
*Společnost a umělci zejména na to reagovali, jako to dělali vždy v podobných situacích v minulosti. Moc se zachovala stejně paranoidně jako po roce 1948 a 1968. Začala nálepkovat a cenzurovat, abychom konečně pochopili, že žijeme v jejich, nikoli v naší, demokracii.
*Jan Berwid-Buquoy: A nestačí jen milovat bližního svého, to dokáže každý, je třeba milovat i svého nepřítele. To je základ míru a proti tomu nemá šanci ani atomová zbraň. USA nejsou spojencem, ty jsou členem rodiny, ty jsou mým bratrem, otcem i matkou, tedy ještě bližší než spojenec, konstatoval zámecký pán, o němž údajně někteří lidé říkají, že je geniální. Sám k tomu ovšem jedním dechem dodal, že mezi géniem a idiotem je jen velmi tenká hranice. Bezelstná žvatlavost a klábosivost…
*Samozřejmě jsou i cesty poslanců za poznáním, vzpomínám si na jednu takovou, kdy se jich dvacet vypravilo před Vánocemi do Nizozemí poklonit se památce Komenského, ale k jeho hrobu ani nedojeli, raději zůstali v Amsterodamu ve svitu červených lampiček.
*Tsunami lačnosti se vyřádilo v devadesátých letech při privatizaci a další obří přesuny majetku se už dnes odehrávají ve zprofesionalizovaném zákulisí, aby tolik nedráždily.
*Kaláb: Ano, to je pravda, jsou to darebáci, takže patří zavřít, až budou černí. A po zčernání vypovědět do Afriky.
*Čtvrt století po převratu a stále nevidíme ty meze, které zločinní komunisté rozorali.
*Herec a producent Michal Gulyáš: Cesty lidstva k budoucímu celosvětovému fašismu – opět – s lidskou tváří, k němuž se nyní blíží západní svět mílovými kroky. Ona ale intelektuální menšina bude vždy znepokojená, pokud ji někdo nebude zacpávat ústa dobrou měnou. Když totiž znepokojeného intelektuála nakrmíte bankovkami, to se pak uklidní. Jako napapané miminko. Většina intelektuálů má strach, aby nepřišla o svobodu. A svoboda je co? Peníze! V této zemi se za posledních třicet posuzuje svoboda jen podle čísel, nikoliv podle stavu mysli. A intelektuálové k tomu pak křičí, že lid úplně zblbl. Ptám se: Co dělají intelektuálové, aby se lidu přiblížili? Televize produkují více balastu, což ale není věc realizátorů, nýbrž marketingu. Televize není kultura, televize je kšeft. Film je taky kšeft, protože firma, co do něj dá peníze, chce za ně své promo.
*Jaroslav Doubrava: Novináři a televizáci si musejí uvědomit, že jsou ve stejné pozici jako dělníci ve spalovně odpadků nebo v montovně automobilů. Jenom něco vyrábějí. Vyrábějí informace. Dělník, vlastně dělníky už nemáme, operátor výroby, když v té montovně výrobek zkazí, musí ho nahradit. Novinář sice teoreticky také, ale jen teoreticky.
*Rokytka: Honíme miliony za Čapí hnízdo a ministři loupí po miliardách.
*Papež František 17. 3. 2013: „Bůh se nikdy neunaví nám odpouštět.“ Sýs:„To se tedy v případě církevních zločinů nadře!“
*Herečka Jitka Smutná: Už na škole mi bylo úplně jasné, že v Praze nedostanu kvůli režimu angažmá v žádném divadle. Postupem času se ukázalo, že tomu tak skutečně je. Z našeho ročníku šli do pražských angažmá jen herci, kteří přijali členství ve straně. Nezbývalo mi než jít do oblastního divadla. I když jsem se samozřejmě během let setkala s hrami, které nebyly po chuti, a velmi často jsem proto utíkala z divadla, nejčastěji do těhotenství. (Naše Praha 2.cz, č. 1-2/2013) Znovu Karel Sýs: „Že by v Ostravě, ocelovém srdci republiky, byla strana tak málo bdělá? A v Praze tedy hráli samí komunisti? To jsme o Suchém, Svěrákovi a spol. nevěděli! A kolik že má dětí? Dvě? Tak to jí vadily jen dvě hry?“
*Karel Sýs: On už termín literatura faktu poněkud kulhá. Všichni přece píšeme o faktech, někteří si ovšem ona fakta vymyslí, jiní je jen jinak spletou, druzí popletou.
*Chvíli vás miluje, chvíli kamenuje. Jak se mu poručí. (Rudolf Hrušínský ve Třech veteránech.)
*Církve už nejsou potřeba, aby plnily roli opia pro lid. Zdá se, že tuto opiovou válku prohrály. Roli božské prozřetelnosti převzala neviditelná ruka trhu. Církve samy se podvolují a přijímají tržní princip – snaží se obstát v konkurenci ideologií i služeb. Danajský restituční dar nutí církve k zapojení do faustovského tance investic, založeného na úrocích, které Písmo zapovídá. Může taková církev důvěryhodně hlásat Ježíšovo „Nemůžete sloužit Bohu i mamonu“ (Mt 6,24)?
*Jeden z europoslanců za stranu Marine Le Penové se na nedávném zasedání výboru pro sociální otázky otevřeně zeptal: „Proč si vlastně, milí kolegové ze střední a východní Evropy, myslíte, že má někdo zájem, abyste vyspělostí své ekonomiky a svou životní úrovní dohnali Západ?“ Na tuto jednoduchou otázku nedokázal nikdo odpovědět.

*Bašta: Sedm osmin české ekonomiky vlastní zahraniční subjekty, takže jsme v tomto ohledu řazeni mezi rozvojové země. Cesta z koloniální závislosti je sice obtížná, ale možná. Mohli bychom začít tím, že zestátníme vodárenství. Bohužel, asi za úhradu. V Evropské unii se do čela dostaly takové postavy, které téměř garantují její postupnou degeneraci a rozpad.

*Společnost, v níž naprostá většina občanů je se svou obživou závislá na jednom či několika málo zaměstnavatelích, není svobodná společnost.

*Co otázka migrační vlny? Kdybych bral v úvahu nejhorší možnou variantu, tak ta nejmohutnější, biblická devátá vlna nás čeká až po vzniku islamistického chalífátu v některém západoevropském velkoměstě. (V Bruselu? V Paříži? V Marseille?) Někam se ti bojovníci IS uchýlit musejí a pak teprve uvidíme, jakou strašnou zbraní je migrace. Rozhodnutí o tom, jaký vývoj bude mít migrace, dnes leží v rukou pašeráků lidí, ne úředníků v Bruselu. Dublin IV. je primárně zaměřen proti státům V4, takže určitě projde. Postupná islamizace západoevropských velkoměst zcela změní charakter Evropy. Povede nejen k rozpadu EU, ale také k dezintegraci jednotlivých členských států, které se rozdělí na velké množství uzavřených, vzájemně znepřátelených ghett. U toho opravdu nemusíme asistovat.

*V ČR dávno platí, proč platit advokáta, když lze koupit rovnou soudce. A bude hůř.

*Jana Zwyrtek Hamplová: Není legrační, že některé neziskovky jsou těžké ziskovky?

*Bože, vy fakt neumíte napsat fašismus?! Protože korporativistický marxismus je něco jako katolický buddhismus.

*Retribuční soudnictví velkého a malého dekretu umožnilo v průběhu necelých dvou let zvládnutí denacifikace. Ministři spravedlnosti Jaroslav Stránský a jeho nástupce, signatář Charty 77 a blízký Benešův spolupracovník Prokop Drtina přispěli vydatnou měrou k tomu, že za tu krátkou dobu bylo – mimo paralelní chod obecného soudnictví – vyřízeno na 144 000 případů. Zhruba 750 rozsudků smrti a přibližně shodný počet doživotních trestů, v němž na jednoho odsouzeného Čecha-kolaboranta připadali přibližně dva nacističtí váleční zločinci, vyvažovalo více než 9 000 osvobozujících výroků a přibližně 40 000 případů, jež pro svůj otevřeně kriminální ráz byly předány do agendy obecných soudů.

*Pokud budeme věřit údajům odborem zveřejněné statistiky (a té určitě můžeme věřit), od roku 1990 do roku 2015 z České republiky emigrovalo celkem 932 582 lidí. Absolutním lídrem v příjmu českých migrantů mezi zeměmi západní Evropy je Německo. Mají tam lepší pivo nebo je to spojeno s klobásami? Za toto období se do Německa přestěhovalo 543 527 Čechů, což je více než do jakékoliv jiné země.

*Už r. 1924 bylo v Československu zhruba 25 tisíc exulantů z někdejšího Ruského impéria, obzvláště Rusů, a jejich podpora ze strany státních úřadů vyvolávala odsudky československých komunistů, exponentů rodícího se sovětsko-ruského impéria. Řada ruských exulantů, a v tom i mnozí intelektuálové, kolaborovala s německým nacionálně-socialistickým režimem, od něhož si slibovala osvobození Ruska z bolševického jha.

*Před lety primátor a spol. koupili od města dotčené pozemky za 1 Kč/m2, pak začali prosazovat přesun hlavního nádraží, udělali zmanipulované referendum, pak městu prodali pozemky zpět za 1000 Kč/m2. Od té doby se o přesunu zbytečně diskutuje, obyčejní lidé, co denně dojíždí, si přesun nepřejí.

*Jiří Paroubek: Dodneška ovšem není známo, kolik Bakala zaplatil po uskutečnění prodeje minoritního podílu státu firmě Karbon Invest za celou společnost. Nikdy nepotvrzené a také nevyvrácené odhady mluví o částce 10,666555 miliard korun. V každém případě to byl nádherný byznys. Přímo byznys snů. Odhaduje se, že za léta svého působení v OKD Bakala a jeho společník vydělali 100-120 miliard korun. Obávám se, že velká část těchto peněz, bohužel, již nenávratně odešla z České republiky a vydělávají bývalému uhlobaronovi a jeho společníkovi někde jinde. A Bakala v klidu žije se svou rodinou na břehu Ženevského jezera a osud tisíců zaměstnanců OKD jej vlastně nezajímá. Stejně tak ho nezajímá osud nájemníků více než 44 tisíc dnes už bývalých bytů OKD, jimž prodal střechu nad hlavou. Na prodeji tohoto balíku bytů Bakala a jeho společník stržili podle odhadů 20-25 miliard korun. No, řekněme si otevřeně, že za ty peníze se Bakala mohl na svůj veřejných příslib zvysoka vykašlat.

*Hampl: Když si Kalouskův blok říká demokratický blok, jde o nejhrubší cynismus. Ve skutečnosti jde o drsně protidemokratické uskupení, jehož jediným cílem je uchovat pro jakousi samozvanou aristokracii právo žít na úkor normálních pracujících lidí. Pokud chce někdo vymýtit extremismus, měl by začít ve veřejnoprávních médiích, humanitních fakultách a vedení tradičních politických stran. Nicméně případ Vášáryové otevírá ještě jeden zajímavý aspekt. Jak je možné, že tak hloupá a nevzdělaná žena přednáší na vysoké škole připravující budoucí kádry ODS?

*Myslím, že jsme se nedávno stali svědky trestného činu šíření poplašné zprávy, když naši politici či kandidáti na politiky informovali o tom, že občané byli ve volbách ovlivněny zahraničními tajnými službami. Oni neřekli, jestli americkými nebo ruskými, i když mysleli spíš ty ruské, uvedl prezident a v sále se ozval smích.

*Denník N označil požiadavku poslanca Ľuboša Blahu na siahnutie na platy manažérov štátnych podnikov ako komunistické správanie. Ak človek žiada, aby štátni funkcionári nezarábali 10-tisíc eur mesačne, keď robotníci zarábajú 500 eur mesačne, tak je hlavný komunista, zamyslel sa Blaha.

*Vzpomeňme jen jak fandil protisrbskému boji Petr Pithart: „Tuto armádu je třeba ničit a zničit, protože za poslední dekádu přepadla již tři sousední státy: Slovinsko, Chorvatsko a Bosnu. Zůstala po ní zničená města, desetitisíce mrtvých. Je to armáda agresivní navenek, teroristická dovnitř, hromadně popravující muže, hromadně znásilňující ženy a zapalující celé vesnice.“ Tak perlil právní věty učitel Právnické fakulty UK.

*Štěpán Kotrba: Ty už nikoho nehledej, Slávku. Ty jdi ze sněmovny do prdele a začni se po třiceti letech konečně poctivě živit, vzkázal Sobotkovi, o kterém je všeobecně známo, že se v roce 1996 přesunul z vysoké školy rovnou do Poslanecké sněmovny a vydržel v ní až dodnes. Komentátorka Irena Ryšánková se v diskusi Kotrby ironicky poptala, čím poctivým by se Bohuslav Sobotka mohl živit. V replice jiného diskutujícího padla odpověď: „Třeba jako šlapka, charakter na to má“.

*A jestliže někdo apodikticky prohlásí, že demokracie nespočívá na počtu voličů, ale na hodnotách, tak tu demokracii naprosto jednoznačně popírá. To je i případ paní Wagnerové.

*Výsledky demokratických voleb ohrožují demokracii? Zrušení voleb tedy demokracii nutně posílí!

*Helena Válková: Vycházím z faktu, že žádná nedemokratická strana u nás nemůže existovat. Pokud disponujete poznatky, že některá z politických stran není demokratická, mělo by být vaší povinností tyto důkazy předat příslušným orgánům, aby byla činnost této strany zakázána.

*Ústavní soudci jsou neomylnou skupinou lidí, pokud spáchají zločin, nelze je potrestat. Tento zvláštní způsob demokracie nám či Polsku vnucuje Evropská unie.

*Tomáš Hrdlička: Všichni Okamurovi vyčítají, že před volbami zvednul téma uprchlíků, když je v České republice prý jen 12 uprchlíků. Tak jsem se podíval na stránky ministerstva vnitra a jenom zde je uvedeno, že v oblasti cizinců a uprchlíků působí téměř 40 neziskovek, například Organizace pro pomoc uprchlíkům, Poradna pro migranty a uprchlíky, Mezinárodní organizace pro migraci, Sdružení pro integraci a migraci… Takže na jednoho uprchlíka máme, dle výše uvedené logiky, nějaké tři neziskovky.

*Okamura je extremista, když požaduje referendum. Extremista není Okamura, který chce uvést do života to, co je v Ústavě České republiky. Pro mě jsou extremisty všichni ti, kteří proti tomu vystupují.

*Martin Koller: Text na německém propagačním prospektu: „Sex s migrantem voní po jasmínu.“ K tomu všemu pokračuje letecký dovoz migrantů, kteří pronikli do Libye, pravděpodobně za účelem obohacování Evropy vůní jasmínu. K ničemu jinému se totiž naprostá většina afroislámských migrantů nehodí. Komická figurka samozvaného profesora Kohouta. Ten nějak vyčpěl z české mediální scény. Jeho primitivní multikulturní, protibělošská a protikřesťanská sprostota už přestala být zábavná a pravděpodobně si konečně našel správného migranta, mezi jehož půlkami to voní jasmínem.

*Obávám se, že pan Juncker je už úplně mimo realitu. V roce 2050 bude žít jen v Nigérii 400 milionů obyvatel. Lidé tam žijí v bídě a bez elektřiny. Příjmy z vývozu ropy jdou na splácení dluhu západním bankám. Pokud chce Juncker přijmout všechny, kterým se v zemi oprávněně nelíbí, měl by prozradit, kam hodlá odsunout Evropany, upozorňuje europoslanec Jan Keller.

*Evropa potřebuje migranty zhruba stejně jako pana Junckera. Pan Juncker se měl jet podívat do Libye před tím, než ji Evropa začala bombardovat. Za to by mělo hodně známých jmen v Evropě skončit v kriminále, a ne trousit moudra. Státy EU a NATO zlikvidovaly Irák, Afghánistán, Libyi, Sýrii. Státy, které tyto země zlikvidovaly, mají morální povinnost uvést je do původního stavu a nezatěžovat zbytek Evropanů, uvedl poslanec SPD Lubomír Volný. Junckera zařadil mezi licencované kretény.

*Jak pravil Führer Schulz: Německo potřebuje nový životní prostor (Lebensraum) pro své muslimské hosty! Český podčlověk se solidárně musí uskromnit a německé hosty jásavě vítat!

*Schulz se chová a mluví jako hlava německého osídlovacího úřadu pro střední a východní Evropu.

*Jestli to bude pokračovat, vyjde nás jeden uprchlík pomálu stejně draze jako jeden katolík.

*Celý proces posunu ještě urychluje extrémní šíření nových technologií, zejména v oblasti komunikační a zábavní. Místo věcné diskuse tak vzniká neidentifikovatelný šum, včelí a čmeláčí bzučení bez obsahu.

*Generál Reichenau, zuřivý nacista, který 10. října 1941 vydal rozkaz týkající se 6. armády: „Slované jsou národ nižší rasy s kapkou naší krve, který není schopen udržovat řád ani vlastní samosprávu. Jedná se o nekvalitní lidský materiál, který není schopen udržovat řád. My, Němci, jsme ve světě jediní, kdo se slušně chová ke zvířatům. Budeme se slušně chovat i k těmto lidským zvířatům. Bylo by však zločinem vůči vlastní krvi starat se o ně.“ Vytoužený Lebensraum, kvůli kterému ti Übermenschen přišli zabíjet Untermenschen. Oni si jen potřebovali vyčistit svůj Lebensraum od Untermenschen. A tak to také šli udělat, s veselým jásotem to šli udělat. A když jim to nevyšlo, tak jsou z nich najednou nevinné oběti.

*Německo je jediným evropským státem, na jehož občanství má nárok každý pokrevní Němec (volkdeutsche), ať už přijde odkudkoli, zatímco v Německu narozené děti rodičů, kteří v SRN po léta žijí, ale nejsou německé krve, to tak jednoduché nemají. Maně vzpomínám jako protektorátní středoškolák, jak jsme museli biflovat ono„Nürnberger Gesetze sind Gesetze zum Schutz des deutschen Blutes und der deutschen Ehre“. (Norimberské zákony jsou zákony na ochranu německé krve a německé cti.)

*Kotrba: Nehrajme si na svatoušky a přiznejme si, že máme už více než půl století na rukou krev nejen černých synů Afriky, ale chudáků celé zeměkoule. Vozíme jim kalašnikovy a semtex, ne demokracii. A dokud se nerozpadne EU a NATO, nebudeme dělat jinou politiku. Vzpomínáte na projev plukovníka Kaddáfího v OSN v roce 2009? Řekl tehdy, že svět se nechová podle zásad OSN.„Pokud se rozhodnete vrátit všechno bohatství, nebudou žádní další přistěhovalci z Filipín, Latinské Ameriky, Indie a z Mauricia. Dejte nám zpět naše ukradené bohatství! Afrika si zaslouží kompenzaci 7,77 bilionů dolarů. Je to náhrada ze zemí, které měly v Africe kolonie. Afričané budou vyžadovat tuto částku. Proč země třetího světa žádají odškodnění? Aby již nikdy nebyl kolonialismus, aby velké a silné země již nikdy nedělaly z jiných zemí své kolonie s ohledem na to, že jednou by musely zaplatit odškodnění. Kolonizace by měla být trestána. Země, které způsobily újmu jiným národům v koloniální éře, by měly platit náhradu škody a utrpení způsobené jejich koloniální nadvládou.“ Masy se pohnuly, odhodlány si vzít, co jim patří. Pokud nechceme zaplatit dluh 7,77 bilionu dolarů, Afričané půjdou tam, kde ty peníze jsou. Mají na to morální právo. Právo okradených. Nejdříve vyplení Německo, a pak se poohlédnou po okolí.

*Koller: Zatímco do Japonska, do Číny s jejími pracovitými obyvateli, do Vietnamu a do Koreje se přemístila značná část evropského a amerického průmyslu – do Afriky prakticky žádný. Proč asi? Kdyby se to vyplatilo, podnikatelé, obchodníci a bankéři by to již dávno udělali. Navíc je to blíž než do Číny. Takže to bude pravděpodobně v těch pracantech, v jejich „kultuře“ a mentalitě, o vlivu islámu na vývoj inteligence raději nemluvě. A takové stachanovce a intelektuály nám komisaři vozí do Evropy a vykládají, že spasí místní ekonomiku a vydělají na naše důchody! Většinu světového vědění a pokroku vytvořili Asiaté, zejména Číňané, a Evropané. A v tom se možná skrývá pravda a řešení. Ale kolik jste viděli na našich stavbách černochů a Arabů, kterých především v Praze a Brně evidentně přibývá? Rozhodně víc jich najdete se flákat v centru Prahy, pravděpodobně jako dealery drog. Zde je třeba pro zajímavost připomenout, že Německo dvacet let odmítalo otevřít svůj pracovní trh pro naše, polské a další zaměstnance, kteří byli použitelní a bezkonfliktní – a najednou vítá miliony nepoužitelných Afričanů. Není to důkaz německého nenávistného rasismu zaměřeného proti slovanským Evropanům? Zaměstnání pro migranty vymyslel jinak zcela jistě duševně zdravý a normální francouzský prezident Macron, který žije s partnerkou, jež by mohla být jeho babičkou a natírá se kily šminek jako pornoherečka. Chce otevřít francouzskou armádu s jejími jadernými zbraněmi migrantům, jak uvedl ve svém nedávném historickém projevu na Sorbonně.

*A za uprchlickou vlnu jsou zodpovědni američtí prezidenti Clinton, Bush, Obama se svými evropskými spojenci z NATO. Jakým právem po nás chtějí, abychom za jejich válečná dobrodružství platili?

*Ilona Švihlíková: Volby se ukazují být čím dál problematičtější. Lidé čtou fake news (rozuměj, odmítají oficiální propagandu, protože je v rozporu s jejich sociální zkušeností), volí „blbé“ strany, a nemají doma na zdi fotku Junckera. To se nemůže dát tolerovat, v rámci modernizace EU je potřeba zachránit občany před sebou samými. Tusk jako člověk, který doma prohrál volby a celou svou politikou vytvořil živnou půdou pro nástup a popularitu Práva a spravedlnosti, aby se následně zrecykloval na vyšší pozici v EU, je krásným příkladem toho, jak demokracie a volba lidu jen obtěžuje.

*Náhle jsem se ocitl ve světě, kde o výsledcích voleb i v té nejmocnější zemi světa nerozhodují voliči, ale ruští hackeři a trollové šířící dezinformace tak rafinovaně, že jim to nejde dokázat. Nesvéprávní lidé podvědomě naslouchají našeptávání ďábla, který nesídlí v pekle, ale v Kremlu a klidně zvolili jeho chráněnce jménem Donald Trump místo andělské Hillary.

*Donald Trump je v podstatě agent Moskvy, přinejmenším jeho jednání vždy prospívá Vladimírovi Putinovi, napsal New York Magazine. Čtenář zjistí, že není zcela jasné, kdo je větší zlosyn, zda diktátor Putin, nebo zrádný agent Trump.

*Ti Rusové nám vždycky přáli zlo, napsal sarkasticky autor Augsstein. Nejprve byli heretickými křesťany, kteří neposlouchali Luthera ani papeže, a potom komunisty. A nějak se vždy zdáli odlišní a nebezpeční.

*Bortnikov tvrdil, že mnoho cizích mocností je stále posedlých zničením Ruska. Galeotti vysvětluje, že jen těžko lze s vážnou tváří poukazovat na tanky NATO chystající se k ofenzívě na východ, ačkoliv se o to někteří bizarní kremelští propagandisté snaží.

*Vojska NATO stojí na hranicích Ruska a neustále NATO zvyšuje počty zbraní a vojáků u hranic s Ruskem (příprava na operaci Barbarosa II.). Vojáci Ruska jsou na svém území. A přesto neustále Rusko ohrožuje USA a západní Evropu. Já už ve své úzkosti viděl, jak tenhle nenávistí k Rusku prolezlý pán Stropnický v páru se stejně postiženým Kalouskem ženou naši odhodlanou mládež k ruským hranicím, aby zde dokončila to, co nestačil dokončit wehrmacht.

*Theresa Mayová označila Rusko za hrozbu pro mezinárodní bezpečnost a jeho činnost za nepřátelskou. Je třeba mít se na pozoru před nepřátelskými činy takových zemí jako je Rusko, které se pokouší narušit naší kolektivní sílu. Rusko je hrozbou pro mezinárodní bezpečnost. Moskva provokuje nebezpečné a nepředvídatelné konflikty, stejně jako se vměšuje do voleb, dodala britská politička.

*Johnson vyzval spolubesedníka, aby přiznal fakt pokusu o zásah do referenda. „Sergeji, obávám se o vaši pověst. Myslím, že je to moc důležité, abyste přiznal ruské pokusy o zásah do našeho referenda a voleb. Ať už byly jakékoli, neměly úspěch. Nezapomeňte na to, je to moc důležité, prohlásil Johnson.“ Lavrov odpověděl: „Zdá se mi, že kdyby tyto pokusy byly úspěšné, dopadlo by vše celkem jinak.“

*Norské tajné služby vyslovily podezření, že by Rusko mohlo ovlivnit rozhodnutí Nobelova výboru. Oznámil to portál NKR. Podle jeho informace policejní bezpečnostní služba Norska podezírá, že v Rusku chtěli zabránit možnému udělení Nobelovy ceny míru 2015 ukrajinskému předáku Petru Porošenkovi.

*Nezapomínejme, že současné Rusko je ve světě příkladem nejdivočejšího kapitalismu, jaký si vůbec umíme představit. Jen připomenu alespoň ten fakt, že jedno procento nejbohatších občanů má příjem rovnající se příjmu 71 procent zbývajících.

*Bašta: Může být pro naši zemi Ukrajina a dění na Ukrajině v něčem hrozbou? Spíše varováním. Uvědomme si, že sledujeme zánik druhého nejrozlehlejšího evropského státu téměř v přímém přenosu.

*Ukrajina není problém. Mezi lety 1991-2016 překonala světový rekord v rychlosti depopulace země, když se počet jejích obyvatel snížil z 52 milionů na dnešních 35 milionů. Nastal známý jev – nejsou lidi. Ukrajina samotná pak prochází procesem kolapsu státu, který má obdobu snad jen v rovníkové Africe.

*Ukrajina nebude zápasit s tím, jestli bude prozápadní, nebo provýchodní. Ona bude zápasit s tím, jestli vůbec bude, řekl velvyslanec v USA Kmoníček.

*Peter: Sevastopoľský bloger Boris Rožin, predemonštroval svoju debilitu, keď vydal „vlastenecký“ plagát zasvätený víťazstvu v Stalingradskej bitke. Na plagáte je vyobrazený veliteľ nemeckej 6. armády zničenej pod Stalingradom Fridrich Paulus a nadpis na plagáte hlása „Sláva hrdinom Stalingradu“. Ako sa zdá, nasledovať bude billboard s Hitlerom a nápisom: „Sláva hrdinom Berlína“.

*Záverečnú diskusiu „Koniec imperiálneho prekliatia Ruska“ otvoril sociológ a publicista Igor Ejdman, ktorý tvrdil, že „imperiálne prekliatie je to niečo, čo neumožňuje Rusku stať sa demokratickou a slobodnou krajinou“. Vyhlásil: „Kým toto Kartágo nebude zničené, v našej krajine nebude ani sloboda, ani demokracia.“ Garry Kasparov: „Treba sa a priori vzdať princípu zachovania Ruska v súčasných hraniciach. Podobný proces sa môže začať až po páde Putinovho režimu,“ podčiarkol.

*Ve Spojených státech je podepisován zákon převyšující 700 miliard dolarů. Může si naše země dovolit takové výdaje? Ne, ale nám stačí výdaj ve výši 46 miliard, sdělil Putin. Můžete samozřejmě argumentovat, že i to je mnoho, ale je tu známý vtip, kde se říká, že kdo nechce krmit svoji armádu, může krmit cizí. A ještě jeden vtip: K bývalému důstojníkovi přichází syn, ptá se syna: „Tady jsem měl dýku, kde je?“ Syn odpovídá:„Neboj se, já ji vyměnil za hodinky od kluka ze sousedního dvoru.“ „Ukaž mi ty hodinky. Ano, jsou pěkné. A jestli k nám zítra přijdou bandité, zabijí mě, mámu, tvé bratry, sestru znásilní. Co jim řekneš? Dobrý večer, je 19 hodin 30 minut moskevského času?“

*Moskva vyzývá USA odebrat své jaderné zbraně z území Evropy, nyní se tam nachází až 200 leteckých bomb, řekl pro RIA Novosti ředitel oddělení pro nerozšiřování jaderných zbraní ruského ministerstva zahraničních věcí Michail Uljanov. Rusko odvedlo všechny své zbraně na národní území. Myslíme si, že to samé měla již dávno udělat i americká strana, řekl Uljanov.

*Vladimír Putin konstatoval, že strategie USA a NATO v Evropě, kterou Bílý dům vytrvale nazývá obrannou, má útočný a velmi agresivní charakter. USA nejen že otevřeně ohrožují bezpečnost Ruské federace, ale dávají v sázku stabilitu na celém světě tím, že se snaží rozdmýchat velkou válku a porušovat řadu mezinárodních úmluv a dohod. Rusko vlastně oficiálně obvinilo Washington z porušení Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu a prohlásilo, že hry skončily.

*Rusko má mohutný jaderný potenciál, schopný bez větších problémů vytvořit Mexicko-Kanadský průplav. To je jediný důvod, proč doteď vůči Rusku Američani nezaútočili. Kdyby Rusko nemělo jaderné zbraně, očekával by ho stejný osud jako Libyi, Irák, Sýrii či Jugoslávii.

*Schröder: Rusové hodnotí poslední Trumpovu řeč o národní bezpečnosti USA, jež byla spíš řečí amerického vojensko-bezpečnostního komplexu, stejně tak, jak ji hodnotím i já. Putin to vyjádřil slovy, že washingtonská strategie je definitivně ofenzivní a definitivně agresivní.

*Svět má zkrátka Ameriky už tak akorát dost. Jestliže šílenci, kteří nám dnes vládnou, přežijí, zničí sebe společně s námi všemi.

*Tereza: Trump přitom s použitím nových „titulků“ tvrdí, že jeho strategie upřednostňuje americkou bezpečnost a americké zájmy, jako kdyby předchozí prezidenti snad chtěli něco jiného. Tvrdí, že bude usilovat o mír prostřednictvím síly, jako by snad předchozí prezidenti chtěli dosahovat míru prostřednictvím slabosti – vždyť 291 tisíc amerických vojáků ve 183 zemích není Trumpova zásluha.

*Ischinger: úroveň důvěry mezi Pentagonem a ruským vojenským vedením dosáhla nuly.

*Ministr Tillerson mluvil ve Wilsonově centru. Zde jasně podpořil NATO a odmítnul ruskou škodlivou taktiku. Rusko může pokračovat v tom izolovat se a ochuzovat se tím, že bude sít nepořádek v zahraničí a potlačovat svobodu doma, nebo se může stát silou, která bude posilovat svobodu Rusů a stabilitu v Eurasii.

*Je všeobecně známo, že síla a moc Ameriky ve světě nespočívá na průmyslu nebo zemědělství, ale na dolaru jakožto světové měně. Právě jeho prostřednictvím USA okrádají celý svět a nutí jeho národy platit neskutečnou chamtivost Washingtonu. Byly doby, kdy dolary byly kryty zlatým ekvivalentem. To se však změnilo – a dolary jsou dnes jen obyčejné a ničím nepodložené papírky. V roce 1974 uzavřely Spojené státy se Saúdskou Arábií dohodu, že jí poskytnou zbraně a zajistí ochranu (těžko říci, před kým) jejích ropných polí. Na oplátku se Saúdové zavázali prodávat ropu pouze za americké dolary a investovat své výnosy do amerických dluhopisů. O rok později pak všechny státy produkující ropu a sdružené v OPEC musely na nátlak Washingtonu tento „příklad“ následovat. A tím se svět ponořil do propasti petrodolaru. Nedá se říci, že by představitelé zemí těžících ropu nepochopili, že se ze strany USA jedná o loupež za bílého dne, ale sami proti tomu nemohli nic dělat – Washington všechny takové pokusy tvrdě potlačil, třeba i za cenu okupace.

*Pracujeme a bojujeme v každém koutě světa, řekl velitel amerických speciálních operačních sil, generál Raymond Thomas. Elitní americké jednotky navy seals a zelené barety letos operovaly ve 149 zemích. To je asi 75 % všech států na planetě. V roce 2016 za administrativy bývalého šéfa Bílého domu Baracka Obamy se jednalo „pouze“ o 138 zemí. Většina Američanů by byla překvapena, kdyby věděla, že americké speciální operační síly byly zapojeny do tří čtvrtin zemí na planetě. Prakticky nebo absolutně nic není známo o tom, co dělají v těchto zemích, zda jejich akce přispívají ke zlepšení bezpečnosti, nebo zda vyvolávají další napětí a konflikty. Síly speciálních operací jsou také přítomny v 33 evropských zemích. Kromě Ruska a Běloruska, provádíme cvičení téměř ve všech zemích Evropy na dvoustranném základě nebo v rámci různých mezinárodních akcích, řekl zástupce velení speciálních sil USA v Evropě major Michael Wiseman.

*Prezident Spojených států Donald Trump si stěžoval na americké média, která úmyslně deformují informace a zveřejňují pomluvy. Vymkly se kontrole: korektní přenos informací pro ně je prázdným zvukem, píšou velkou lež, pak jsou odhaleni a nuceni ji vyvrátit. Americká hanba, napsal Trump na své stránce na Twitteru.

*Trump podepsal v pondělí nařízení o faktickém obnovení měsíčního programu, který byl zastaven jeho předchůdcem Barackem Obamou.„Obnovení letů k Měsíci? Dobře. A jak tam Američané doletí bez raketových motorů? Vždyť ani na ISS se nemohou bez našich motorů dostat“, napsal Puškov na svém Twitteru.

*Americký prezident Donald Trump v projevu před svými stoupenci ve Floridě prohlásil: „Jsme národ, který vybudoval Panamský průplav, vyhrál dvě světové války, poslal člověka na Měsíc a srazil komunismus na kolena“.

*Ramsey Clark, bývalý ministr spravedlnosti USA: „Každý přece ví, že Rada bezpečnosti nemá žádnou pravomoc či posvěcení uvádět podobný soud do života. Haagský soud není nic jiného než politický nástroj, jímž především USA prosazují své geopolitické zájmy“. Haagský tribunál (nyní nám je prezentován klamavě jako orgán OSN) dokonce bývá porovnáván se soudy v Norimberku a Tokiu, které soudily válečné zločince z druhé světové války. Účelově se opomíjí, že tyto tribunály nebyly ustaveny na základě orgánů OSN, ale dohodou vítězných mocností. OSN byla již v té době plně funkční. Bylo zcela zřejmé, že RB OSN není oprávněna tyto orgány ustanovit.

*The Saker: Buď se Rusko znovu stane americkou kolonií, anebo se anglosionistická říše zhroutí.

*Valné shromáždění OSN odhlasovalo rezoluci, která odmítá fakt přiznání ze strany Donalda Trumpa Jeruzaléma za hlavní město Izraele. Valné shromáždění odhlasovalo rezoluci v poměru 128 pro a 9 proti, 35 se zdrželo hlasování. Proti rezoluci vystoupily USA, Izrael, Guatemala, Honduras, Marshallovy ostrovy, Mikronésie, Nauru, Palau a Togo.

*Je známa servilita s akou sa k Izraelu správajú D. Trump, Merkelová (v Knesete rečnila hebrejsky), M. Zeman, všetci vrcholní politici EÚ a dokonca aj ten náš „trtko“ Kiska, ktorý oboznámil Kneset s tým, že už v mladosti túžil stať sa židom. Izraelská ministerka justície Aelet Šakedová: „Ak chce Putin prežiť, mal by robiť to, čo mu Izrael prikáže.“

*V Izraeli sú v rozpakoch: Donald Trump má rozhodovať o tom, kde sa bude nachádzať hlavné mesto židovského štátu?

*Místo toho, aby Spojené státy anektovaly Izrael jako 51. americký stát, tak Trump provedl pravý opak, nařídil stěhování sídla vlády USA do Jeruzaléma a Spojené státy se tak staly součástí Velkého Izraele, s jejím „kapitánem“ v Jeruzalémě. Netanjahu chválí rozhodnutí jako historické a konečně může přiznat, že má skutečnou moc nad Američany. Ale především, lord Jacob Rothschild (80) je šťastný. Koneckonců, Balfourova deklarace z 2. listopadu 1917 byla konečně naplněna. Existuje již údajný plán, že Trump srovná Templovou horu a vybuduje na jejím místě nové sídlo vlády USA. Pak už nebude existovat důvodnení demokratická, mělo by být vaší povinností tyto důkazy předat příslušným , aby se Židé a muslimové hádali.

*Washington vojensko-politicky sází na Izrael v domnění, že buď vše ostatní uhlídá přes hospodářskou sílu, nebo na tom nezáleží. V této chvíli se Washington sám vyautoval z pozice zprostředkovatele dohod mezi Araby a Izraelem. Ze strategického hlediska je to chyba, která prohloubí nesváry v regionu. Z dálky to vypadá, že někomu v Bílém domě se nelíbilo, jak jsou muslimové ve světě rozhádaní, a tak zahájil jejich sjednocování.

*Vznik samostatného palestinského státu si fakticky nikdo nepřeje, neb by jeho chod musel být dotován takřka výhradně z arabských zdrojů.

*Křesťan, muslim a žid se ptají v Jeruzalémě Boha: Tak co, Bože, bude tady někdy ten mír? A Bůh říká: Ano, bude, ale já se toho nedožiju.

*Michel Chossudovsky: Severní Korea v důsledku amerického tříletého bombardování ztratila 30 % svého obyvatelstva. Po zničení 78 měst a tisíců vesnic a poté, co jsme zabili nespočetné množství civilistů, lze říct, že jsme během tří let zahubili – zhruba – 20 % populace Severní Koreje, řekl generál C. LeMay. Dne se má však za to, že země na sever od 38. rovnoběžky ztratila celou jednu třetinu svých obyvatel – to je osm až devět milionů lidí v průběhu 37 měsíců tzv. „horké“ války v letech 1950-53. Což představuje bezprecedentní úmrtnost, kterou byl kdy jeden národ obdarován válečným běsněním národa druhého (citace z knihy Richarda Rhodese). Každá jednotlivá rodina v Severní Koreji ztratila v průběhu Korejské války minimálně jednoho svého člena. Srovnejme si s tímto údajem fakt, že během 2. světové války ztratila Británie 0,94 % své populace, Francie 1,35 %, Čína 1,89 % a USA 0,94 % své populace. USA se nikdy neomluvily za to, že zabily 30 % Severokorejců. Naopak, americká zahraniční politika vždy oběti svých válek démonizovala. A pochopitelně – USA žádné reparace nikdy žádné z napadených zemi nevyplácely. A záležitost amerických zločinů proti lidu Severní Koreje se na mezinárodním fóru nikdy neřešila. Severní Korea je prostě pojednávána jako hrozba. A Amerika není agresorem, ale je „obětí“. A proto je třeba, jak řekl Trump, Severní Koreu zničit.

*Zbořil: Vládci velmocí jsou stejně nečitelní jako kterýkoli z Kimů. Vláda KLDR svými „provokacemi“ neříká nic jiného, než že chce, aby byla uznána za vládu nukleární velmocí. Podobně jako vlády ČLR, Indie, Pákistán v Asii. Jaký je rozdíl mezi podobným snažením představitelů Velké Británie, Francie, Spojených států a snad i Izraele?. Kde je záruka, že v jejich čele stojí lidé moudří a mírumilovnější než v KLDR? Vždyť víme, že CNN, Washington Post, The Guardiens aj. umějí udělat „sprostého podezřelého“ nebo „darebáka“ třeba i z řádně zvoleného amerického prezidenta. Nehledejme proto možného původce nové světové války jen na Korejském poloostrově. Ti stejně nebezpeční sedí v strategických pokojích vládců velmocí, kteří jsou pro nás stejně nečitelní jako kterýkoli z Kimů.

*Trump o severokorejskému vůdci prohlásil: Maličký člověk-raketa. Je to nemocné štěně, dodal prezident.

*Generálmajor Igor Konašenkov: Prohlášení představitelů americké armády o tom, že v Sýrii existuje část vzdušného prostoru, která patří USA, vyvolává údiv. Představitelé Pentagonu by si měli uvědomit, že Sýrie je suverénním státem a členem OSN, takže žádné své nebe tam USA neměly a mít nemohou.

*Rusko, Turecko a Írán nakonec rozhodnou, jak dlouho se bude americká přítomnost v Sýrii tolerovat. Brigádní generál Kásem Sulejmání, velitel íránských Revolučních gard, vydal ostré varování směrem k americkým silám v Sýrii: Žádní američtí vojáci v Sýrii nebudou tolerováni‚ nebo se otevřou brány pekelné. Radím vám, abyste odešli z vlastní vůle, jinak budete vyhnáni, řekl velitel.

*George Friedman označovaný za analytika Pentagonu s jednoduchostí sobě vlastní: Amerika nepotřebuje dobývat a okupovat země, ale kontrolovat jejich vlády, finance a zbrojení, a bude-li třeba, rozeštvávat je mezi sebou.

*Francie stojí v čele těch, kteří podporují terorismus. Její ruce od prvních dnů prolévají krev a my si nemyslíme, že tento postoj zásadním způsobem změnila. Ti, kdo straní terorismu, nemají právo mluvit o míru, řekl Asad po pondělním setkání s ruskou delegací.

*Dnes je v Afghánistánu asi 20 až 22 tisíc kontraktorů. A další tisíce jich ještě přiletí. Když zahyne žoldák – kontraktor, americký stát to nic nestojí. Smrtí končí kontraktorova smlouva, žádný důchod pozůstalým. Žádná hysterie rodiny, že zase zemřel v Afghánistánu americký voják. V Iráku podle odhadů z roku 2007 bylo kontraktorů až 100 000. Kontraktory využívá řada států, pomáhají také ruské armádě v Sýrii. Prazákladní pravdou je, že důležitý není boj, ale zisk. Boj je až posledním nejnamáhavějším způsobem, jak ovládnout kořist. Proto v prognózách je třeba hledět jenom na míru zisku. Čili zabíjení nepřátel je nepodstatné. Starověký čínský vojevůdce Sun-c‘ napsal, že pravým znakem vynikajícího vojevůdce je podrobení nepřítele bez boje. Dnes tomu nejrůznější moulové říkají módně právě hybridní válka.

*Tato země je rozdělena na bohaté a chudé, ne na muslimy a křesťany.

*Pod vedením komunistických stran žije na Zemi pořád podstatně víc lidí než v takzvaných vyspělých západních demokraciích.

*Oskar Krejčí: Dědicem Říjnové revoluce není Rusko, ale Čína. V roce 1980 byl tehdy hrubý domácí produkt Sovětského svazu 2,1krát větší než hrubý domácí produkt Číny. Pro rok 2017 Mezinárodní měnový fond uvádí, že HDP Číny je 8,6krát větší než HDP Ruské federace. Řekněte mi, které reformy byly úspěšnější? V tom je to dědictví Října.

*Prezident Si Ťin-pching zdůraznil, že Čína nepožaduje po ostatních, aby kopírovali čínskou praxi.

*Čínský trh – to je co do velikosti dvakrát Evropská unie plus jednou Spojené státy. A Čína se stává jedním z hlavních inovačních center světa. Rusko obnovilo rovnováhu s USA v oblasti strategických zbraní a nikdo mu toto postavení nemůže vzít. To, co svět potřebuje, je – jak říká čínský prezident Si Ťin-pching – zbavit se mentality, podle které vítěz bere vše. Je nutné respektovat zájmy druhých, ne hledat, jak ty druhé ovládnout či ošidit.

*Mezi islamisty a evropskými liberály a křesťany není pro Čínu rozdíl – nejsou to Číňané. Zajímat je bude jenom možnost prodávat zboží, získávat informace a dovážet suroviny

*Ruské dějiny jsou pozoruhodné tím, že se ruská státnost několikrát zhroutila – zmizela Kyjevská Rus, Moskevské carství, Ruské impérium i Sovětský svaz, a pokaždé se zrodila znovu. A nejen to. Obraz Fénixe by byl neúplný, kdyby příčinou jeho vzplanutí nebyl vnitřní žár. I zmíněné podoby ruské státnosti zanikly především kvůli vnitřním rozbrojům, nikoliv primárně vnějším zásahem.

*Při návštěvě srbského prezidenta Vučiće žádajícího o příděl plynu pro Srbsko, šéf Kremlu mu sdělil, ať dnes bere, co se dá, neboť po roce 2019 mu nic nezaručuje.

*Jeden z nejvlivnějších ekonomů světa a šéf mnichovského institutu Ifo, Hans-Werner Sinn, se nechal slyšet, že euro je nepovedený projekt. Sám otec eura, ekonom Otmar Issing, zase uvedl, že euro je tikající časovaná bomba, která brzy vyletí do povětří a smete celou Evropskou unii.

*Corbyn řekl, že když bankéři jako Morgan Stanley říkají, že jsme hrozba, mají pravdu. Příští labouristická vláda je hrozbou pro poškozující a selhavší systém, který pracuje jen pro několik málo vyvolených. Za Toryů se stovky miliard liber utratily za kvantitativní uvolňování pro investory. A proč by tedy nyní neměly být stejné investice do bytů, nemocnic, či škol pro lidi? A jestliže je potřeba mít vyrovnaný rozpočet, proč pak nezavést drsné daně z bohatství?

*Mojmír Grygar: Náboženství lidem poskytují duchovní ochranu, učí je rozlišovat dobro od zla, odpovídají na základní otázky života a smrti. Na druhé straně, jakmile slouží mocenským zájmům panovníků a církví, stávají se, jak říká Zdeněk Mahler, zbraněmi hromadného ničení. V mnoha lidech vyvolává pohled na masová shromáždění klečících a klanějících se muslimů negativní pocity, ale ani pohled na lebku svatého Václava, kterou pan kardinál, v čele průvodu prelátů a kněží v bílých a barevných rouchách, předkládá věřícím jako modlu, není lidem kritického myšlení příjemný. Toleranční patent a zrušení roboty císařem Josefem II. je jedinečným důkazem pozitivního vlivu osvícenské filosofie. (Proč pan Halík, prezident České křesťanské akademie, přirovnal Josefa II. ke Stalinovi?)

*Ivo Šebestík: Skutečnost, že velký kapitál a jeho soustředění v rukou malé skupinky „hybatelů“ řídí státy mnohem účinněji než vůle občanů, je už nepřehlédnutelná. Je-li náš systém v podstatě feudální, protože za oněch dávných časů také celou Evropu vlastnilo několik aristokratických rodin, pak je to feudalismus kvalitativně velice příjemný. Robota dobrovolná (alternativou ulice, mráz a smrt hladem), dávky sice několikanásobně vyšší než feudální desátek z úrody, nicméně citlivě rozdělené do množství téměř neviditelných položek.

*Valí se na nás další pohroma, která se jmenuje „Me too“. Ta nás vrátila do nejhoršího právního marasmu padesátých let, ne-li rovnou do 16. století do dob honu na čarodějnice. Každý, kdo je obviněn ze sexuálního násilí (byť se měl dopustit před desítkami let), je automaticky vinen. Bývalý sovětský prokurátor Vyšinskij se vlastně dočkal rehabilitace. Jeho zásadu, že k odsouzení stačí obvinění a přiznání, hnutí Me too dovedlo k úplné dokonalosti. Obhajoba se nepřipouští, ani přiznání není nutné, takže odsouzeni mohou být i lidé již zemřelí, jako Elie Wiesel. Provinilci se vymazávají z filmů, zbavují se vyznamenání a čestných titulů. Jsem docela zvědav, odeberou-li některým násilníkům i Nobelovu cenu za literaturu. Nepřekvapilo by mě to.

*Amazonský prales produkuje tolik metanu jako všechny oceány dohromady. Předpokládám, že podobné nepříjemnosti vyřeší zákonodárci tak, že rozhodnou, ve kterých případech se jedná o metan hodný, přírodní, který k oteplení nepřispívá a na druhou stranu metan zlý, pocházející z lidské činnosti, který planetu ohřívá a jehož producenty je třeba sankcionovat.

*Belgičané vypijí 12,6 litrů čistého lihu ročně na osobu. Druhé místo obsadila Francie (11,5 litrů čistého lihu ročně), třetí – Německo (11,03 litru) a Polsko (10,71 litru). Rusko v tomto žebříčku obsadilo sedmé místo se spotřebou kolem 10,12 litrů čistého lihu ročně.

*Podle mých znalostí má elektromobil přibližně sto pohyblivých dílů. Automobil se spalovacím motorem jich má přes tisíc. To znamená, že v budoucnosti nebudu 900 dílů potřebovat. Nebudu proto ani potřebovat dodavatele pro těchto 900 dílů. Nebudu ani potřebovat stroje, které těchto 900 dílů vyrábějí a nebudu potřebovat ani ty firmy, které tyto stroje vyrábějí. Krátce řečeno, výroba automobilů a strojírenství jsou těsně spojené obory a zde se bude výrazně zeštíhlovat. To dramaticky zasáhne náš automobilový průmysl a strojírenský průmysl.

*Vtip o Sammy Davisovi Jr., který, když chce konvertovat k židovství, dostane otázku, zda už mu nestačí, že je černoch a ještě k tomu jednooký.

*Nikdy nevíte, před jakými neštěstími vás zachránila obyčejná smůla.

*I osel zapřažený do žentouru je schopný chůze, ba jde stále kupředu.

*Benjamin Disraeli, britský státník, premiér a zakladatel moderní konservativní strany, říkal, že existuje lež, bohapustá lež a statistika. Winston Churchill o víc než jedno století později si přisadil, když prohlásil, že věří jen té statistice, kterou sám zfalšuje. Jádro problému první zformuloval Nobel za ekonomiku Vassilij Leontief svým dnes okřídleným úslovím “garbage in, garbage out,” když do počítače strčíte brak, vyjde ven brak.

*Ale to pro život nejdůležitější – jestli seženete práci – vám demokracie nezajistí. To je z jiného krutého světa, který demokracií neovlivníte. To je ze světa chladných kalkulací, ze světa kde jedno procento nejbohatších kontroluje 50,1 % světového bohatství, jak uvádí listopadová zpráva Global Wealth Report 2017 švýcarské banky Credit Suisse. Z tohoto pohledu je jedno, jestli bydlíte v Rusku, Kanadě nebo v Čechách. Ostatní, o čem politici žvaní, je nepodstatné.

*Bolševický režim především vytvořil odolný stát, který zachránil Evropu před německým nacismem. Demokratické západní režimy byly Hitlerem rozprášeny za pár dní jako pytel blech. Tento přínos ruské revoluce bude připomínán i za tisíc let. Je zajímavé, že údajný historik Rychlík tuto zřejmou věc vůbec nezmínil. Pokud jde o údajný masový teror, tak ten je zlomkem teroru praktikovaným Zápaďany v koloniích, o dvou světových válkách jimi vyvolaných nemluvě.

Retro: Kdo rozvrátil Balkán – Holbrooke nebo Milošević?

$
0
0
Autorka Diana Johnstone
Diana Johnstone
29. 12. 2017  Outsidermedia
29. 12. 2010 CzechFreePress

Obvykle se považuje za známku dobrého vychování vyhnout se ostré kritice někoho, kdo právě zemřel. Jasný příklad porušení této etikety však podal sám Richard Holbrooke. Když se Holbrooke dozvěděl o smrti Slobodana Miloševiće ve vězení, neváhal ho označit za „monstrum“ podobné Hitlerovi a Stalinovi.

Toto je nebetyčný nevděk, uvážíme-li, že Holbrooke byl za svůj největší profesní úspěch – Daytonské mírové dohody z roku 1995, které ukončily válku v Bosně a Hercegovině – zavázán téměř výlučně Miloševićovi. To velmi jasně popsal ve svých pamětech To End a War (nakl. Random House, 1998).

Avšak jeho největší dovedností, umožněnou spoluvinou médií, bylo přikrášlování si reality tak, aby to bylo příznivé pro něho.

Daytonské mírové dohody byly prezentovány jako heroické vítězství míru, který brilantní Holbrooke vydoloval ze zpěčujícího se Miloševiće, který musel být „dobombardován k jednacímu stolu“ Spojenými státy. Ve skutečnosti si americká vláda byla velmi dobře vědoma toho, že Milošević dychtil po míru v Bosně, aby Srbsko osvobodil od mrzačících ekonomických sankcí. Byl to bosensko-muslimský vůdce Alija Izetbegović, kdo si přál, aby válka za pomoci americké armády pokračovala.

Válka v Jugoslávii (1991-1999)

Americká vláda ve skutečnosti bombardovala Srby proto, aby dostala Izetbegoviće k jednacímu stolu. A dohoda, které bylo dosaženo na podzim 1995, se příliš nelišila od té, které bylo dosaženo v březnu 1992, k níž dospěly všechny tři etnické skupiny pod záštitou Evropského společenství. Tato dohoda mohla zabránit občanské válce, pokud by ji nesabotoval Izetbegović, který s podporou amerického velvyslance Warrena Zimmermanna stáhl svůj souhlas. Spojené státy zkrátka žádným velkým mírotvůrcem na Balkáně nebyly. Nejdříve povzbuzovaly muslimskou stranu, aby bojovala za svůj cíl, za centralizovanou Bosnu, a potom prosazovaly oslabenou federativní Bosnu – po téměř čtyřech letech krveprolití, které obyvatelstvu způsobilo bolestné ztráty a zanechalo ho v rozhořčení.

Skutečným záměrem toho všeho, což Holbrooke jasně podal v knize To End a War, bylo ukázat, že Evropané nebyli schopni spravovat si své vlastní životní záležitosti a že Spojené státy zůstaly „nepostradatelným státem“. Jeho kniha také jasně ukazuje, že muslimští vůdci byli nepříjemně se zpěčující ukončit válku bez úplného vítězství, a že pouze připravenost Miloševiće k ústupkům zachránila daytonské rozhovory před nezdarem, což pak umožnilo, aby Holbrooke byl prohlášen za hrdinu.

Úlohou Holbrookeovy diplomacie bylo prokázat, že diplomacie, tak, jak ji prováděli Evropané, byla odsouzena k nezdaru. Jeho vítězství bylo porážkou diplomacie. Efektní divadlo s bombardováním a Daytonem mělo za cíl ukázat, že pouze hrozba nebo užití americké vojenské moci může ukončit konflikty.

Milošević doufal, že jeho ústupky povedou k míru a usmíření se Spojenými státy. A stalo se, že jeho jedinou odměnou za to, že Holbrookovi pomohl k jeho profesnímu vítězství, bylo bombardování své země NATO v roce 1999 za účelem vyrvat Srbsku provincii Kosovo a připravit, jak Miloševiće zbavit úřadu. Holbrooke hrál v tomto scénáři významnou roli, najednou pózoval bez bot ve stanu v létě 1998 pro focení sedíc mezi ozbrojenými albánskými separatisty, které až do této doby americké ministerstvo zahraničí označovalo za „teroristy“. A krátce nato oznámil Miloševićovi, že Srbsko bude bombardováno, pokud nestáhne své bezpečnostní síly z této provincie, čímž ji pak předalo do rukou těchto ex-teroristů, ze kterých se s Holbrookovým požehnáním stali bojovníci za svobodu.

Za své dlouhé kariéry od Vietnamu až po Afghánistán působil Holbrooke na mnoha frontách. V roce 1977, poté, co Indonésie napadla Východní Timor a začala masakrovat lid této bývalé portugalské kolonie, tam byl Holbrooke vyslán Spojenými státy údajně proto, aby pomáhal prosazovat „lidská práva“, ve skutečnosti tam byl vyslán, aby pomohl vyzbrojit Suhartovu diktaturu proti Východotimořanům. Někdy je vláda vyzbrojována proti povstalcům a někdy jsou povstalci vyzbrojováni proti vládě. I když to může vypadat jako rozpor, to, co zůstává stejné, je podněcování a cynické využívání tragických lokálních konfliktů k šíření americké imperiální moci po celém světě.

Holbrooke a Milošević se narodili ve stejném roce, 1941. Když Milošević zemřel v roce 2006, Holbrooke poskytl BBC dlouhé prohlášení, ve kterém neprojevil ani náznak lidské vlídnosti. „Tento člověk rozvrátil Balkán,“ řekl Holbrooke.

„Byl to válečný zločinec, který zapříčinil čtyři války, smrt více než 300 000 lidí a to, že 2,5 miliónu lidí zůstalo bez domova. Někdy mají největší vliv na dějiny monstra – Hitler a Stalin – a tak je tomu i případě tohoto pána.“

Holbrooke sám sebe prezentoval jako dobro, které se vypořádává se zlem kvůli záslužné věci. Při jednání s Miloševićem „jste si vědom skutečnosti, že za stolem proti vám sedí monstrum, jehož místo v dějinách bude hrozné; někdo, kdo způsobil tolik úmrtí.“

Kdo byl tím monstrem? Nikdo, včetně Haagského tribunálu, kde Milošević zemřel kvůli nedostatečné lékařské péči, nikdy skutečně neprokázal, že Milošević byl odpovědný za tragická úmrtí během válek při rozpadu Jugoslávie. Holbrooke však nebyl nikdy postaven před soud za veškerá úmrtí ve Vietnamu, Východním Timoru, Afghánistánu, Iráku a, ano, bývalé Jugoslávii, která byla přinejmenším z části důsledkem politiky USA, kterou uskutečňoval.

Richard Holbrooke

Ze svých samozvaných morálních výšin, Holbrooke odsoudil srbského vůdce jako oportunistu bez politického přesvědčení, který není ani komunista, ani nacionalista, ale prostě „oportunista, který usiloval o moc a chtěl se obohatit.“

Ve skutečnosti nikdy neexistoval žádný důkaz o tom, že Milošević získal či usiloval pro sebe získat nějaké bohatství na rozdíl od Holbrooka, který byl kromě jiného viceprezidentem společnosti Credit Suisse First Boston, výkonným ředitelem společnosti Lehman Brothers, viceprezidentem soukromé investiční společnosti Perseus LLC a členem představenstva společnosti AIG (American International Group) v době, kdy, podle Wikipedie „se tato společnost zabývala divokým spekulativním pojišťováním úvěrových rizik. Zabránit, aby AIG nezpůsobila pád celého finančního systému, může daňové poplatníky přijít na miliardy.“

Miloševićův proces trval roky, aniž by Milošević mohl, než za znepokojujících okolností zemřel, svoji obhajobu dokončit. Holbrooke shledal tento výsledek velmi uspokojivým: „Věděl jsem, že jakmile se dostane do Haagu, už nikdy nespatří světlo světa. Myslím, že spravedlnosti bylo učiněno zadost zvláštním způsobem, neboť zemřel ve své cele. A bylo správné, že se to stalo.“

Existuje mnoho dalších příkladů lží a podvodů v tom, jak Holbrooke manipuloval s utrpením na Balkáně, stejně tak, jak naprosto cynicky využíval tragédie ve Vietnamu, Východním Timoru, Iráku a Afghánistánu. Ale přesto by se jeho význam neměl přeceňovat. Morální monstra nemají vždy velký vliv na dějiny, když vlastně to jsou jen nepodstatné nástroje vražedného šílenství byrokratického vojenského stroje.

Diana Johnstone je nezávislá americká novinářka a badatelka. Zaměřuje se především na evropskou politiku a zahraniční politiku západních států. Studovala Russian Area Studies a francouzskou literaturu. Je autorkou knih -The Politics of Euromissiles: Europe in America’s World (1983) a Fools‘ Crusade: Yugoslavia, NATO and Western Delusions (2002). Z francouzštiny přeložila knihu Humanitarian Imperialism: Using Human Rights to Sell War (2007) od Jeana Brickmonta. Od roku 1990 žije v Paříži.

Převzato z CzechFreePress
Překlad: Karel Hyka

Ani v částečně prosudetském Brně všichni neztratili rozum

$
0
0
Jiří Jaroš Nickelli
Jiří Jaroš Nickelli
30.12.2017  ČeskéNárodníListy

Metropole jižní Moravy, proslulá různými antibenešovskými, antiodbojářskými a prosudetskými skandály, není - zdá se - vůbec ztracena. Jsou tu zastoupeni i rozumní lidé a vlastenci.


Zatímco Brno bylo v minulosti mnohokrát profláknuto nejrůznějšími ataky - připomeňme ničení symbolů SSSR na pomníku v Kr.Poli srpobijcem Pelánem, vedoucí až k mezistátnímu skandálu, zboření památníku tří odbojů u lázní Kopečná, bitvu o sochu presidenta Beneše s brněnskými Němci, a nejnověji instalaci supermakety nacistického doupěte Německého domu na Moravském náměstí, ve městě volícím v presidentské volbě ze 70 procent knížete, v městě pohořelických pochodů sudetů - dnes se zdá, že situace se poněkud vyjasňuje.

Svědčí o tom mimochodem i článek v tříměsíčníku Zlatá loď, propagačním listu restaurace téhož jména na náměstí Svobody v centru Brna. Vedle místopisných zajímavostí a článků o významných brněnských sportovcích tu najdeme i závažnou stať o pomníku Osvoboditele města Brna - památníku vítězství sovětských vojsk nad fašismem. Článek ve zkratce pravdivě líčí historii vzniku památníku v poválečné éře, jeho konečnou podobu v soše akademického sochaře Vincence Makovského, zachycující vojáka s automatem v poloze Palbu stav! Socha je symbolicky obrácena k místu zbořeného Německého domu, centru brněnských nacistů. Stať připomíná i biografii autora, národního umělce Makovského a tvůrce podstavce prof.Kuriala. Zde autor neváhá uvést historickou pravdu o desce s textem J.V.Stalina s rozkazem o ukončení bojů. Text je uveden i v historických publikacích o Brně. Autor správně podotýká, že text byl odstraněn v roce 1993 kvůli antikomunistickým náladám ve městě. A podotýká: "Dnes by však s troškou nadhledu stálo za to napsat na pomník třeba jen stručně: Osvoboditelům a obětem válek".

My odbojáři k tomu můžeme dodat jen toto:

V sousedním Rakousku v hlavním městě Vídni ční dodnes obrovský monument osvobození Rakouska Sovětskou armádou i s příslušným rozkazem generalissima Stalina a s "bolševickými symboly"! A žádnému rakouskému demokratu to nevadí. Každoročně tam delegace přinášejí květy a věnce.

To jen u nás jsme vždy papežštější, než papežové, není-liž pravda? Současný brněnský magistrát, promořený prosudetismem, ovšem sotva v tomto směru něco změní. Na druhé straně je důležité, že v samém centru města Brna se našel ohlas, který množství návštěvníků upozorňuje na tento stav.

Zkrátka a dobře, ne všichni v Brně se pomátli prosudetismem, multikultismem, hollanismem (Šílenec, radní Hollan, propagující maketu Německého domu, nechávající se bičovat na Ukrajině) a hermanovským rektoalpinismem. Je tu dobré jádro vlastenců, myslících občanů. Dokazuje to i citovaná stať v široce čteném periodiku.


Jiří Jaroš Nickelli, ČSBS Boskovice

Vychytralý ukrajinský Trumpův plán a sankce proti Ukrajině

$
0
0

Ruslan Ostaško
30. 12. 2017 zdroj
Někdy se mi zdá, že naši sousedé na globusu, a osobně prezident Porošenko, pravidelně zcela zapomínají, že ve Washingtonu je prezidentem také oligarcha, přičemž ten nejopravdovější oligarcha - vychytralý a chamtivý. Kdyby nezapomínali na tuto skutečnost americké politiky, pak by teď nevznikaly žádné otázky o tom, jak porozumět působení americké administrativy, která na jedné straně oznámila zahájení dodávek smrtících zbraní Kyjevu, ale na druhé straně oznámila zrušení bezcelního obchodování s Ukrajinou. 



Od ledna do srpna 2017 vyvezla Ukrajina do USA zboží za 2,2 miliardy dolarů. S největší pravděpodobností poté, co bude ukrajinský vývoz vystaven celním bariérám, se tato částka výrazně sníží, což povede ke snížení zisků ukrajinských firem v cizí měně, likvidaci pracovních míst na Ukrajině a dalším ekonomickým problémům. Ve skutečnosti Trump zavedl proti Ukrajině sankce, opravdové ekonomické sankce.

Tady se někomu může zdát, že ve Washingtonu levá ruka neví, co dělá pravá, a že proto dokonce i v ukrajinské otázce se tam děje naprostý a beznadějný bordel. Samozřejmě, bordel bývá všude a Washington není výjimkou, ale tentokrát ne. V souvislosti s Ukrajinou má politika a strategie Trumpovy administrativy svou logiku, kterou je možno pochopit, když si připomeneme, že Trump vůbec není politik, nýbrž podnikatel, který se nyní prorval do Bílého domu.

Začněme tím, proč Kyjev potřebuje americké zbraně. Je zřejmé, že na genocidu a jiné zločiny, ale to je z větší části strategický cíl, ale takticky je získání amerických zbraní potřebné proto, aby se ukázalo svým občanům a také celému světu, že heslo "Amerika je s námi" je stále v trendu a že jasně odráží realitu. Porošenko osobně tyto dodávky zbraní potřebuje, aby ještě jednou předvedl svým politickým rivalům a ukrajinským radikálům, že on, tak říkajíc, zůstává "milovanou ženou" amerického prezidenta a že ze všeho ukrajinského harému politiků s nízkou sociální odpovědností Trump stále ještě upřednostňuje právě jeho služby, na znamení čehož Porošenko také dostává dary v podobě odstřelovacích pušek nebo dokonce možná Javelinů.

Zároveň má Trump závažné problémy s americkými radikálními politiky typu McCaina, kteří vyžadují krveprolití, nebo alespoň dodávky amerických zbraní do oblasti konfliktu. V některých ohledech se situace amerického prezidenta podobá situaci Porošenka, protože Porošenko je nucen pravidelně hodit kost radikálům a přijmout zákon o útlaku jazyků národnostních menšin, zahájit blokádu Donbasu, která způsobuje obrovské škody ukrajinské ekonomice, a je také nucen vzdát se i pokusů předstírat, že se chystá plnit Minské dohody. Trump má také svůj analog "nacistů", kterým je nutno házet kosti a kterým je nutno ukazovat, že není žádným agentem Kremlu. Tak aby jim hodil kost, rozhodl se americký prezident povolit dodávku smrtících zbraní na Ukrajinu, což způsobilo hurónský jásot McCaina a dalších republikánských senátorů.

Ale Trump by nebyl Trumpem, kdyby neudělal malinké svinstvo pro americké jestřáby a osobně Porošenka. Jak se dověděla americká média, zbraně se nebudou Ukrajině darovat jako pomoc pro boj proti "expanzi putinského Ruska", ale budou se prodávat. Ano, prodávat za přemrštěné ceny, podobně jako pensylvánské uhlí a slovenský plyn. Tím silně pokazil celé schéma Porošenka, jenž samozřejmě oznamuje vítězství o tom, že se konečně u OSU objeví smrtící americké zbraně, ale teď nemůže předstírat, že to je znamení mimořádných sympatií USA k němu. Posuďte sami, milenka se nemůže pochlubit svým kamarádkám iPhonem, který si koupila od svého frajera, je to tak? Takže ani prezident Ukrajiny se nemůže pochlubit puškami, které mu nebyly darovány, ale které byly prodány za přemrštěné ceny.

A proto, aby to bylo pro Kyjev obzvlášť bolestné a urážlivé a aby zároveň všem bylo jasné, že Trump přemýšlí o Ukrajině, jeho administrativa fakticky likvidovala režim bezcelního obchodu s Ukrajinou. Nejedná se o nahodilé gesto, ale demonstraci skutečnosti, že když americký prezident říká, že Amerika především a že všichni spojenci musí zaplatit plnou cenu za americkou podporu, nežertuje, ale naopak, je smrtelně vážný. Přítomnost ukrajinského zboží na americkém trhu je mizivá, ale Trump chce osvobodit i tento titěrný segment amerického trhu pro americké společnosti nebo pro společnosti těch zemí, které jsou pro USA mnohem užitečnější, než je Ukrajina. Od ledna do srpna 2017 vyvezla Ukrajina do USA zboží za 2,2 miliardy dolarů. S největší pravděpodobností poté, co bude ukrajinský vývoz vystaven celním bariérám, se tato částka výrazně sníží, což povede ke snížení zisků ukrajinských firem v cizí měně, likvidaci pracovních míst na Ukrajině a dalším ekonomickým problémům. Ve skutečnosti Trump zavedl proti Ukrajině sankce, opravdové ekonomické sankce.

Pozice Trumpa se omezuje na to, že náklady na záchranu tonoucího jsou problémem tonoucího, tedy Ukrajiny. Pokud Kyjev někde sežene peníze na zaplacení služeb USA při dodávce zbraní a diplomatickém krytí, administrativa Trumpa odpovídající služby poskytne, ale pokud nenajde, budou si moci stěžovat akorát tak na sebe. Za takových okolností již nyní můžeme předpovědět, že Ukrajina nadlouho nevystačí. A v tom také spočívá vychytralý ukrajinský plán Donalda Trumpa.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Média na prahu roku 2018 (s návrhem řešení na konci textu)

$
0
0

Radim Hreha
30. 12. 2017    (psáno pro PL, zasláno autorem)
Roztomilé přísloví „co Čech, to muzikant,“ platilo až do listopadu 89. Časy se však mění, a tak některá rčení už novou realitu nevystihují vůbec, příp. nabyla diametrálně odlišný, někdy až kriminální kontext. Význam rčení „lžeš jako bys tisknul,“ však nabývá na významu každým dnem. Pomalu je stejně aktuální jako v době reálného socialismu ačkoli entuziasté pravdy a lásky se snaží o zvýšení prestiže spřízněných žurnalistů za jakoukoliv cenu.


Společnost Ferdinanda Peroutky každoročně uděluje ceny novinářům, kteří se snaží přizpůsobit mediální obraz společnosti havlistickému světonázoru. Proklamovaná ušlechtilost záměru je však redukována, stejně jako za komunistů, pouze na popularizaci reprezentantů jednoho názorového proudu. Podmínky výběru oceněných jedinců jsou typické pro jakékoliv demagogy. Společným jmenovatelem je přeexponovaný důraz na osobní zodpovědnost, tedy ideologicky správně nastavenou autocenzuru, která je podmíněná adekvátním intelektem, resp. bezohlednou ctižádostivostí. Pak už není problém najit konzumně přecitlivělé pokrytce, kteří se dokonale zhostí role užitečných pitomců, při posuzování naprosté bezúhonnosti či vysoké mravní integrity vybraných mistrů improvizace. Hodnocení zmíněných kritérií, kterých lze na rozdíl od reality, mediálně jednoduše dosáhnout za pomoci „bratrů v triku“ ve spřízněných redakcích, nevyžaduje silný žaludek. Ten je zapotřebí v případě posouzení osobní zodpovědnosti za společenské důsledky autorova publicistického působení. Takový ideál je v našich podmínkách natolik nedostižnou metou, že by na ni nedosáhl ani Václav Havel, vzhledem k jeho populistickým slibům a nereálným prohlášením v průběhu sametové revoluce. Ostatně představa, že by novinář nesl osobní odpovědnost za realizaci záměrů svých nadřízených, v mediální džungli bez jakýchkoliv etických pravidel a zvyklostí, včetně dlouhého vymáhání práva v rámci ochrany osobnosti, je pouhou iluzí svých bezohledných propagátorů.

Jinými slovy, ryba smrdí od hlavy, což v mediálních kalných vodách platí dvojnásob. Vodníkem, resp. pomyslnou hlavou těchto bažin by měl být Syndikát novinářů ČR, jenž se z času na čas zviditelní v roli petenta nějaké petice konglomerátu pravdy a lásky. Renomé syndikátu je však nevysoké nejen ve společnosti, nýbrž i mezi samotnými novináři. Pozici profesní novinářské organizace vystihuje její etický kodex, který novináři považují za cár papíru. Vydavatelé jeho uplatňování v redakcích nevyžadují, vzhledem k nutnosti zachování atmosféry zvané „ring volný.“ To ani nemluvě o tom, že tiskový zákon žádný etický kodex nezná. Ignorují ho proto i specialisté na přemlouvání báby a dědy, kteří absolvovali knížecí univerzitu pravdy a lásky ve výcvikovém středisku týdeníku Respekt. Úspěšnější z nich, po stážích v dalších Bakalových médiích, postupně dospějí na místo svého původního určení ve veřejnoprávních médiích. V Mekce havlistů na Kavčích horách pak mohou tito novodobí „nomenklaturní“ specialisté pravdy a lásky, plně rozvinout své znalosti a despekt k jakékoliv etice skutečně naplno. Mnozí objeví svojí genialitu až v rolích mluvicích hlav, v nichž aktivně ovlivňují důvěryhodnost veřejnoprávní televize, která má trvale klesající trend. Ten od loňska stagnuje (vzhledem k nepřekročení úrovně statistické chyby) na nejnižší hodnotě od vzniku ČT. Vyplývá to z pravidelných analýz Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM), Sociologického ústavu Akademie věd ČR.

Přes zákon o České televizi, kvalitní Kodex ČT, odborně vzdělané, zkušené zaměstnance včetně moderního technologického zázemí je Česká televize na konci „s dechem.“ Její informační poslání totiž generální ředitel Petr Dvořák s podporou Rady ČT nedokázal ochránit před havlistickými propagandisty všech druhů. Výsledkem je permanentní zpravodajský a publicistický folklór, kterému majoritní část veřejnosti opět nedůvěřuje. Havlistům na všech úrovních to však může být ukradené. Vzhledem k nadstandardním příjmům, bonusům, či prebendám zřejmě uctívají rčení „co je doma, to se počítá.“

Nicméně poslancům a zejména ministerstvu kultury by nemělo uniknout konstatování CVVM o tom, že propad důvěry ČT není statisticky významně podmíněn ani vzděláním, ani věkem, ani životní úrovní.
Podobně kompaktním názorem napříč sociálními vrstvami, česká společnost disponovala naposledy v době sametové revoluce. Analýza předvolebního vysílání České televize a Českého rozhlasu, kterou na objednávku vysílací rady (RRTV) vypracovalo Centrum pro mediální studia fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, patří k nezpochybnitelným důkazům neschopnosti plnění poslání veřejnoprávních médií v jejich stávající podobě. Je rovněž důkazem nefunkčnosti systému mediálních rad, jejichž významní členové jsou ode dne svého jmenování v permanentním podezření z porušování zákona o ČT, resp. ČRo, podle nichž mají zastupovat a hájit zájmy veřejnosti. Tedy, v žádném případě zájmy managementů na úkor veřejnosti, kterou část radních evidentně pohrdá, když vztah veřejnosti k veřejnoprávní produkci poměřuje placením koncesionářských poplatků.

Řešení je podmíněno ukončením pštrosího přístupu poslanců, kteří se tváří, že nezaevidovali přežité schéma veřejnoprávních médií, které jejich interní a externí aktéři vnímají už jen coby zlaté tele. Osvícení poslanci napříč politickým spektrem by měli iniciovat ukončení veřejnoprávní agonie se současnou podporou rozvoje internetových webů coby alternativních médií, která v kategorii zpravodajství a publicistiky netrpí výchovným „komplexem.“ Ten je pro absolventy Schwarzenbergovy žurnalistické přípravky v Respektu, nevyléčitelnou drogou. Není proto nic lehčího, než systém koncesionářských poplatků zachovat a současně koncesionářům umožnit, aby své poplatky postupně diverzifikovali dle vlastního uvážení příslušným serverům. Veřejnoprávní média tak dostanou příležitost UCHÁZET SE O PŘÍZEŇ KONCESIONÁŘŮ v podmínkách standardního tržního prostředí, jehož jsou havlisté „posvátnými“ uctívači.

PF 2018

Bezpečná zóna pro ženy u Braniborské brány? Jedině za plotem

$
0
0
- rp -
30.12.2017 DieFreieWelt,  česky PrvníZprávy


Berlín se připravuje na největší silvestrovský večírek v zemi. Přitom Merkelové a spol. se ještě nepodařilo zajistit základní bezpečnost pro ženskou populaci před sexuálním napadením. Jde o ochranu před migranty a dalšími novými obyvateli Německa.
 


Bezpečnost lidí v Německu mizí od té doby co Merkelová ztratila kontrolu a došlo ke zrušení kontrol totožnosti na německých hranicích. Zejména ženy všech věkových kategorií, jakož i dívky a chlapci v dětském věku byli a jsou oběťmi sexuálního napadení a znásilnění, kterých se dopouštějí migranti, žadatelé o azyl, osoby hledající ochranu, uprchlíci a azylanti.

Je zde irelevantní používat tento výraz pro ty, kteří přišli od září roku 2015, pro velký počet nekontrolovatelných a do země stále přicházejících. Od tohoto dne se počet sexuálních přestupků v Německu dramaticky zvýšil. Popisy pachatelů jsou si velmi podobné. Přestože takzvaná mainstreamová média se vždy snaží, zjevně politicky instruována, aby tyto činy skončily pod stolem. Ale sociální sítě již slouží jako alternativní zdroje informací a přitom nejsou financovány na rozdíl od veřejnoprávních médií povinnými poplatky.

Vzhledem k tomu, že ani Merkelové vláda, ani spolkové vlády nejsou schopny ochránit lidská práva svými politickými rozhodnutími, tak německá metropole vyzvala organizátory Silvestra k tomu, aby vytvořili pro ženy zvláštní druh venkovního ohrazení. V Berlíně u Braniborské brány se tato vnější část nazývá "Bezpečnostní oblast žen". Tvůrci tuto oblast pojmenovali jako „Drah“, německý termín nebyl pro ně dost módní.

Ale nezáleží na tom, jak pojmenovat tuto oblast: Je to úplné selhání Merkelové, jejích ministrů na spolkové úrovni a příslušných zemských vlád, včetně politicky dosazených policejních šéfů. „Staré strany“ nejsou schopny zajistit bezpečnost a pořádek v celé zemi. Místo toho, ti, kteří zde již žijí musí strpět chování „nových občanů“, kterým při pohledu na ženy, jejich mozek sklouzne těsně pod pupek a vyvolá slintání.


Související článek:
Silvestrovská výzva: Nechceme obětovat sebe ani naše dcery! 



Varovná prognóza 2018

$
0
0

Doc.PhDr. Ladislav Hohoš 
Ladislav Hohoš
30.12.2017 NovéSlovoSk

Sociálne inžinierstvo sa ocitlo na pranieri v dôsledku permanentného zlyhávania, unifikácia ľudstva v mene jednej výlučnej ideológie či náboženstva je prakticky vylúčená. Baumanova téza je varovaním, varovná prognóza však splní svoj účel, iba ak sa ju podarí odvrátiť.




Podľa známeho sociológa Z. Baumana ľudstvo dlho zotrvávalo v nádeji, že sa mu podarí vziať dejiny do vlastných rúk a bolo dokonca odhodlané podľa toho konať. Zmienená nádej spätá s odhodlaním sa však celkom stratili, keď ľudské dejiny dosiahli tempo prudkých zmien, ktorých neočakávanosť a neovládateľnosť začali súperiť s prírodnými katastrofami a dokonca ich v tomto ohľade začínajú prekonávať. Bauman zosnul na počiatku roku 2017, minulé obdobie vrátane uplynulého roku však charakterizoval naprosto výstižne. Sociálne inžinierstvo sa ocitlo na pranieri v dôsledku permanentného zlyhávania, unifikácia ľudstva v mene jednej výlučnej ideológie či náboženstva je prakticky vylúčená. Baumanova téza je varovaním, varovná prognóza však splní svoj účel, iba ak sa ju podarí odvrátiť.


Multipolarita



Svet sa stal tak či onak multipolárnym, podľa výsledku ostatného hlasovania v OSN aktuálne 125 : 61. V literatúre sa aktuálne konštatuje zlyhanie prípadne ústup od neoliberálnej verzie globalizácie, ktorá bola presadzovaná radikálnym spôsobom bez inštitucionálneho a kultúrneho zakotvenia. Aktuálne prebieha spor o pravidlách, presnejšie verziách globalizácie nielen ohľadom rozsahu kontroly a regulácie, ale v širšom rámci možného posunom svetového poriadku od unipolarity k multipolarite (nestabilita prechodného obdobia). Táto nestabilita plodí konflikty, ktoré v podstate predstavujú niečo ako formy boja o určovanie pravidiel. Premyslenou verziou celosvetovej globalizácie „Jeden pás, jedna cesta“ disponuje momentálne Čína, americká Národná bezpečnostná stratégia reflektuje pozíciu hegemóna.

Otázka hegemónie sa vlastne riešila po celé dvadsiate storočie, poznamenané dvoma svetovými vojnami, začala ústupom zo slávy Britského impéria. Tak sa vtedy skončil storočný mier, nastolený Viedenským kongresom po napoleonských vojnách. Dnes žijeme v tieni jadrových zbraní a iných sofistikovaných zbraní, ktoré si možno nevieme ani predstaviť. Máme za sebou celých sedemdesiat rokov bez svetovej vojny, ktorej hrozba však stále pretrváva. Pápež František použil termín „rozkúskovaná vojna“, v inom kontexte sa odkazuje na „hybridnú vojnu“, vo vzťahu k Rusku som zaznamenal odkaz na „druhú studenú vojnu“, sankcie sú v každom prípade predstupňom vojny.

Najdôležitejším aspektom vejára možností je konfigurácia medzi USA a Čínou, resp. medzi Západom a zvyškom sveta. Totiž o tom, akým spôsobom bude prebiehať transformácia a za akú cenu (a kto ju zaplatí), resp. rozsah násilia do značnej miery závisia od toho, akým spôsobom impérium reaguje na zmenené podmienky, ktoré by sa dali označiť ako „ústup zo slávy“. O tom boli dve svetové vojny, ale máme aj precedens bez vojny (Britské impérium a Sovietsky zväz). Predstavy amerických neokonzervatívcov, ktorí prirovnávajú postavenie USA k Rímskej ríši, doznievajú v presvedčení politickej elity, hoci svoju platformu PNAC (Project for the New American Century) oficiálne ukončili v roku 2006. Ide o dva zásadné argumenty, jednak nenahraditeľnosť USA v úlohe svetového policajta, jednak potreby národnej bezpečnosti. Oba tieto argumenty sú reliktom studenej vojny.


Extrémna nerovnosť



Svet je v mnohom podobný tomu, ktorý opísal Lenin v roku 1916, čerpajúc z Hobsona a Hilferdinga, ktorý na základe rozsiahleho štúdia spochybnil svetový poriadok nastolený Západom navzdory tomu, že ešte za viktoriánskej éry sa všeobecne uznávalo civilizačné poslanie kolonializmu. Dobývanie renty a ako dôsledok extrémna nerovnosť je typickým znakom súčasnej fázy kapitalizmu, ktorú Lenin svojho času označil za imperializmus. Aktuálna modifikácia leninskej tézy vyzerá asi takto: globálna plutokratická oligarchia ako posledné štádium imperializmu. Podľa odhadu 6 % svetovej populácie ovláda 58 % svetového majetku, v USA 1 % obyvateľov ovláda 95 % domáceho majetku. Za „vládcov sveta“ možno považovať 225 najbohatších dolárových miliardárov, najmä z USA, ktorí vlastnia osobný majetok rovnajúci sa polovici ročných príjmov celej populácie planéty. Moc „neviditeľne vládnucich“ kapitalistov upevňuje početnejšia trieda pomáhačov a lokajov (propagandistov, kňazov, vedcov, príslušníkov „kultúrneho frontu“, šéfov justície, polície, armády vrátane odborárskych predákov), títo aj so svojimi rodinami predstavujú asi 12 % svetovej populácie. Stav populácie planéty tentuje k počtu 7 miliárd, úspešných by bolo 840 miliónov; spolu s obslužným personálom optimum tvorí asi jedna miliarda ľudí, zvyšok obyvateľov planéty sú vlastne zbytoční až nežiaduci.

Aktuálne treba opustiť tak pôvodom buržoázny jakobínsky koncept (dnes sa pripisuje iba boľševikom), ako aj sofistikovanejšiu od Hegla odvodenú Marxovu koncepciu formovania revolučnej triedy. Ide o to, že zánik kapitalizmu môže mať viac alebo menej katastrofický priebeh. Toto v podstate banálne konštatovanie však znamená, že sily, ktoré nechcú za každú cenu zachovať staré zriadenie alebo si uvedomujú, že cena by bola privysoká (Kautského ultraimperializmus ako kartel elít), budú usilovať o revolučnú transformáciu, ktorá vlastne znamená transformačnú revolúciu. Postupné transformačné kroky totiž v spojení so štvrtou technologickou revolúciou môžu vyústiť do zásadných revolučných zmien a to bez zbytočnej radikalizácie. Radikálmi v súčasnosti sú stúpenci starého režimu, ktorí bezohľadne usilujú o zachovanie svojich privilégií a vytvorili nadnárodnú kapitalistickú triedu, ktorá sa zužuje do globálnej plutokratickej oligarchie. Treba im pripomenúť, že rozhodujúcim impulzom pre Francúzsku revolúciu bolo nepríčetné ľpenie na privilégiách, konkrétne na oslobodení od platenia daní, zo strany vtedy už degenerovanej a skorumpovanej šľachty vrátane najvyšších cirkevných autorít. Nepočínajú si podobne súčasné nadnárodné korporácie?!

Tak či onak rozhodujúce karty histórie drží v rukách politická elita USA, pričom v prvom rade ide o udržanie hegemónie dolára ako svetovej meny s možnosťou nekontrolovateľnej emisie. Toto postavenie je v súčasnosti ohrozené, reálne už dolár monopolné postavenie pri finančných transakciách nemá. Na konferencii v Bretton Woods (1944) USA manipuláciou z pozície sily odmietli návrh J. M. Keynesa na vytvorenie univerzálnej kurzovej meny nezávislej od mien jednotlivých štátov (bancor). Činsky jüan sa stal piatou svetovou rezervnou menou v októbri 2016. História nás učí, že nekryté papierové peniaze sú strašnou zbraňou vládnucich tried vo vzťahu k vykorisťovaným, ktorí na kvázi menovú reformu najviac doplatia.


Vejár možností



Uvediem z literatúry vybrané možné scenáre, dva sa týkajú superveľmoci USA, jeden scenár sa týka Číny.

Dambisa Moyová predložila štyri alternatívne scenáre v horizonte tridsať rokov:
  • Po prvé, status quo– prehra v ekonomickej vojne, americká a európske ekonomiky sa stali druhoradými. 
  • Po druhé, môže sa stať, že v Číne dôjde k stagnácii, čo nie je problém primárne ekonomický, ale politického systému, závisí od postupu vlády, najočividnejšie je riziko príliš rigidnej centralizácie. 
  • Po tretie, politika protekcionizmu resp. transformačná stratégia obrany bude musieť byť neľútostná, inovatívna a radikálna. 
  • Po štvrté, USA majú opciu defaultu ako v roku 1973, prestanú splácať svoje dlhy, dolár bude oslabený; finančné trhy by mohli poskytnúť USA nové pôžičky po šiestich mesiacoch od defaultu, druhým porazeným by bola Čína. Moyová v roku 2011 predpokladala, že ak USA nič nevychýli z nastúpeného kurzu, premenia sa z plnohodnotnej spoločnosti podnikateľov na kvázi socialistický sociálny štát v jeho najskorumpovanejšej podobe. Súčasná americká administratíva sa pravdepodobne rozhodla pre tretí scenár. Moyová nepovažuje tretí scenár za variant žiaducej budúcnosti.

Aj USA musia čeliť vnútorným problémom, či vláda bude schopná efektívne vládnuť v rozdelenej spoločnosti. Autor jednej zo správ Rímskeho klubu futurológ J. Galtung v roku 2009 predložil možnosť rozpadu USA do roku 2020. Vzbury sú dielom más, transformácia je vecou elity, ktorá vie, ako využiť vzbury. Elita a masy spoločne vytvárajú revolúcie, pretože predpokladajú všeobecnú únavu, pričom naakumulované problémy sa dostali do takého stavu, že systém sa jednoducho vzdá. Pokusy o vytvorenie svetového unitárneho štátu považuje za kontraproduktívne, disponoval by vo vzťahu k periférii príliš veľkou mocou, predstavuje si skôr konfederačné usporiadanie. Koncept homogénnej diktatúry Empire rovnako ako monokratický koncept revolučnej diktatúry podlieha revízii a stáva sa retrográdnym.

Znalec súčasnej čínskej filozofie Fabian Heubel varuje, aby sme sa nesnažili normatívny obsah čínskej hybridnej modernizácie jednostranne posudzovať podľa anglo-amerických modelov a kritérií. Neznamená to však, že by sa čínska inteligencia západnými normami nezaoberala. Diskusia o spojení medzi konfucianizmom a socializmom je povolená, ale prepojenie konfucianizmu s liberalizmom naráža na otvorenú i skrytú cenzúru. Katastrofálne porážky v ópiových vojnách a čínsko-japonskej vojne (1895) vyvolali najprv konzervatívnu revolúciu (1898), potom buržoázno-demokratickú revolúciu (1911) a socialistickú revolúciu (1949), ktorej epilógom bola „veľká proletárska kultúrna revolúcia“ (1966 – 1976). Zmena sa uskutočňuje pod tlakom, je svojím spôsobom vynútená, musí narážať na odpor, revolúcia sa vyčerpá potláčaním odporu a spravidla nedosiahne vytýčené ciele.

Francúzsky filozof a sinológ F. Julien poukázal, že čínske myslenie umožňuje oveľa pružnejší spôsob pochopenia „tichých transformácií“. Revolúcia radikalizuje konanie vybičované do krajnosti, kým tiché transformácie vychyľujú krok za krokom bez varovania, bez oznámenia až k bodu, kedy sa všetko prevráti vo svoj protiklad bez toho, aby si to niekto všimol. Revolúcia vyostrí situáciu do extrému, je rozhodnutá násilne skoncovať s predchádzajúcim poriadkom, bojuje a zápasí v priestore síl, ktoré sa definovali ako rivali, pričom každá revolúcia sa končí reštauráciou, ktorá skôr či neskôr nastane. Tichá transformácia nepoužíva silu, nebojuje, ale ide svojou cestou, infiltruje, rozširuje a rozvetvuje sa, je prenikavá; ako tichá sa označuje preto, že nevyvoláva odpor. Tiché transformácie dokážu viac než sila vzbúrených más prostredníctvom progresívnej erózie všetkého čo ancien régime podporuje. Čína využila výhodu zaobísť sa bez zlomu politického režimu, pretože dokázala zásadne transformovať sociálny a ekonomický systém tak, aby strana ostala pri moci. Západný pokus o tichú transformáciu, t.j. proces globalizácie vo svojej nanútenej neoliberálnej verzii, nedosiahol mieru prijatia, ktorá by umožnila, aby bol integrovaný do historického kontextu. Nástup pravicového populizmu túto tézu potvrdzuje. Čo sa týka čínskeho experimentu, predstavuje nárok na alternatívnu modernitu, úspech či neúspech bude mať svetodejinný dosah. Čínska marxisticky orientovaná filozofka X. Wei poukazuje na potrebu nového demokratického modelu „socializmu s čínskym črtami“.


Bezpečnostná rada OSN



Filozofia kozmopolitizmu v súčasnosti vníma odlišné kozmopolitizmy pred a napriek westernizácii. Podľa Gerarda Delantyho Európa pozostáva z viacerých civilizácií, ktoré sú v interakcii ako súhvezdie (konštelácia), čím sú podmienené rozmanité spôsoby modernity v jej rámci. Ide o židovsko-kresťanskú, rusko-slovanskú a islamsko-tureckú civilizáciu. Pohľad na civilizačné súhvezdie relativizuje národné štáty ako referenčné rámce, otvára uvedomenie globálnosti, nejde o čiste národné rôznorodé modernity. Európa je rovnako východná ako západná. Rusko patrí do európskeho civilizačného súhvezdia, vrátane ázijskej dimenzie. Napriek byzantínskemu dedičstvu a ortodoxnému náboženstvu Rusko je súčasťou európskej civilizácie. Rusko je a bude odlišné od Západu.

Svet budúcnosti bude oveľa rozmanitejší a diverzifikovanejší než ten súčasný, nové technológie to umožňujú. Multilaterálny svet si vyžaduje nejakú podobu globálneho vládnutia, to znamená legalitu a legitimitu medzinárodného práva bez výnimiek, čo predpokladá koniec idey impéria. Súčasný stav je nebezpečný v dôsledku absencie záruk dodržiavania medzinárodného práva. OSN síce nezohrá úlohu svetovej vlády, ale je nenahraditeľná ako fórum na udržanie mieru, aby sa zabránilo Bellum omnium contra omnes. Kompetencie Bezpečnostnej rady OSN by sa mohli rozšíriť na oblasť posudzovania dôsledkov nových technológií. Súčasný stav sveta v rizikovom a konfliktom prechodnom období pripomína skôr tridsiate roky minulého storočia, ktoré by nám mohli byť zdrojom historického poučenia.

- - -


LITERATÚRA:
Bauman, Z., Symptomy hledání cíle a jména. In: Geiselberger, H., Velký regres. Praha, Rybka Publishers 2017, s. 32.
Delanty, G., Civilizational constellations and European modernity reconsidered. In: Delanty, G. (Edo.), Európe and Apia Beyond East and West, New York, Routledge 2006, s. 49, 53.
Moyová, D., Kterak Západ zbloudil. 50 let ekonomického bláznovství – a neúprosná rozhodnutí, která nás čekají. Praha, Academia 2015, s.190-200, s.206.
Galtung, J., The Fall of the US Empire – And Then What? Successsors, Regionalization or Globalization. US Fascism or US Blossoming? Kolofon Press 2009, s.105, 91, 184.
Heubel,F., Chinesische Gegenwartsphilosophie zur Einführung.Hamburg, Junius Verlag 2016, s. 26, 234.
Julien. F., The Silent Transformations. London, Seagal Books 2011, s. 68-69.
Wei, X., Ekonomická a politická transformace Číny: nové rozbory. Praha, Filosofia 2017.


Ďalšie články:
LADISLAV HOHOŠ


Putin udělil Zacharové novou diplomatickou hodnost

$
0
0

30. 12. 2017          zdroj
Mluvčí ministerstva zahraničí Marii Zacharové byla udělena diplomatická hodnost mimořádné a zplnomocněné vyslankyně první třídy, je uvedeno v dekretu Vladimíra Putina na oficiálním internetovém portálu právních informací. Před tím měla Zacharová hodnost mimořádné a zplnomocněné vyslankyně druhé třídy.


Tímtéž dekretem byla udělena hodnost mimořádného a zplnomocněného vyslance pro zvláštní úkoly ministerstva zahraničí Vladimíru Barbinovi, velvyslanci v Íránu Levanu Džagarjanovi, náměstkovi ministra energetiky Jurii Senťurinovi a velvyslanci v Kataru Nurmachmadu Cholovovi.

Zacharová vede oddělení pro informace a tisk Ministerstva zahraničních věcí RF od 10. srpna 2015. Vystudovala fakultu mezinárodní žurnalistiky MGIMO se specializací "žurnalistika" a "orientalistika" v roce 1998. Na Ruské univerzitě přátelství národů získala v roce 2003 titul kandidátky historických věd.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Svět ruskýma očima 434

$
0
0
zajoch
30. 12. 2017 Outsidermedia

Horší než nepřátelství s Anglosasem může být jen jediné – přátelství s ním * Pomoc při narození dítěte v Rusku nízkopříjmovým rodinám * Americké síly zvláštního určení jsou stále méně „zvláštní“ * Muftí, předseda Duchovní správy muslimů republiky Severní Osetije promluvil o euroislámu a porovnal jej s
islámem, podle něj pravým


Kvůli čemu přijel Boris Johnson do Moskvy?

Dmitrij Sedov
23.prosince 2017


Poprvé za pět let přijel britský ministr zahraničí do Ruska k jednání se svým ruským protějškem Lavrovem.

Jeho návštěvě předcházely dvě události. První z nich bylo vystoupení Mayové s agresívním proslovem proti Rusku a Putinovihttp://outsidermedia.cz/svet-ruskyma-ocima-434/ na každoročním banketu u londýnského starosty. Shrnutí jejího bouřlivého a žlučovitého sdělení vyznělo podivně banálně: „Rusko se stane hodnotným partnerem, pokud se naučí hrát podle našich pravidel. Jinak se střetne s naší rozhodností…“ Přitom ji nikdo neokřikl. Její přípitek nijak neodpovídal atmosféře banketu. Vznikla otázka, co se to s ní stalo.

Dále před návštěvou Johnsona v Moskvě vydala britské Mi5 dokument zaplněný tvrzeními, že Rusové jsou strašní nepřátelé, jejich operace jsou natolik vážné, že západní služby jsou s nimi nesrovnatelné. Každý občan Velké Británie si byl povinen uvědomit, že žije přímo pod deštníkem Moskvy a chrabrá britská kontrarozvědka musí vynakládat heroické úsilí k jeho ochraně. Dokument se musel podepsat na vztazích s Ruskem, už tak zničených maniakální rusofobií Londýna.

Johnson poskytl před návštěvou několik rozhovorů a v jednom z nich srovnával Rusko s předvěkou Spartou jako zosobnění nedemokratičnosti.

Ruská diplomacie zná dokonale mechanismy formování britské politiky a je jí tedy jasné, co znamená ostřelování před útokem. Proto nic užitečného od návštěvy nečekala. Britský ministr přijel vysondovat, zda se v postoji Ruska k nejcitlivějším bodům mezinárodní politiky (Sýrie, Írán, Severní Korea) před prezidentskými volbami v roce 2018 něco změnilo. Z úst Lavrova slyšel, že se nezměnilo nic. Otázkou je, zda bylo třeba, aby britský ministr přijel pro odpověď, kterou mohl znát předem. Přesto ta odpověď nevypadá jednoznačně.

Předně musel Londýn uznat důležitou úlohu Ruska ve všech třech uvedených problémech. Například v Sýrii má Rusko pod kontrolou vojensko-politickou situaci a vytváří záruky politického urovnání. Nelíbí se to ani Washingtonu, ani Londýnu, protože to brání vstupu jejich politických chráněnců, kteří prohráli svůj vzdor Asadovi. Myslí si, že by bylo dobré, kdyby Moskva přitlačila na Asada a požadovala po něm, aby k vedení země měly přístup všechny zainteresované síly. Tehdy by si již mistři „oranžových revolucí“ věděli rady. Nechť zde podle nich Rusko dokáže skutečné dodržování demokracie.

Jenomže se Sergejem Lavrovem je velmi těžké jednat na tak ožehavá témata. Podobných lovců ve všech možných sortách viděl mnoho a Johnsonovi sotva co slíbil.

S Íránem je to ještě složitější. Britský ministr si přál zachovat dohodu o „jaderném fasciklu“ nedotčenou. Ovšem zde je otázka obranyschopnosti Íránu v případě zhoršení situace. RF dodala Íránu jenom jeden pluk protiletadlového raketového systému S-300 PMU, který na zajištění území nepostačuje. Teherán další nákupy systému PVO včetně S-400 zastavil a vsadil na vlastní systém Bravar-373, který podle odborníků zaostává za ruskými systémy. Jestliže budou Američané Írán dále ohrožovat, potom bude opět v popředí národní obrana Íránu. Potom by ruské dodávky moderních komplexů považovaly Anglosasové za nepřátelské akce. Může na takové jednání Rusko přistoupit?

Ovšem Lavrov není dnešní ani včerejší a ví s kým má co do činění. Na takové otázky nedává odpovědi.

Ve věci Severní Koreje Moskva nejednou oznámila, že nemá možnost ovlivnit Pchjongjang a problém se musí řešit mezinárodním úsilím. Představuje to zmírňování v nárocích konfliktních stran podle zásady, že „oba nemají pravdu“ s následujícím oboustranným zmrazením aktivit, to je skončení amerických a jihokorejských manévrů a severokorejského raketového jaderného programu.

Anglosasové nikdy neberou formuli „oba nemají pravdu“ v potaz. Oni totiž vždy pravdu mají. S Čínou na toto téma není možno jednat – tvrdě stojí za vzájemným zmrazením. Že by tedy bylo před volbami Rusko povolnější k pro ně výhodnějšímu řešení? Že by například souhlasilo se zadušením KLDR ekonomickými sankcemi? Zejména o tom nyní diplomaté USA a Velké Británie neustále hovoří. Avšak ani zde nezaznamenali úspěch. Johnson v Moskvě slyšel jen o stejné odpovědnosti obou stran v krizi.

Existuje informace, že speciální služby dvou zemí aktivizují před mistrovstvím světa ve fotbalu 2018 spolupráci ve věci boje s terorismem. Pro Anglosasy je to typické. Dokud informace nepotřebovali, spolupráci anulovali. Rusku dokonce ani nevydávali nenapravitelné zločince, bez ohledu na jasné důkazní materiály. Škodili jak mohli, organizovali protiruské kampaně, vypověděli „ruské špiony“ bez důkazů. Nyní bude na šampionátu mnoho anglických fanoušků a nelze vyloučit teroristické činy proti nim. Je tedy podle nich možné začít s ruskými speciálními službami jednat. Anglosaská politika se po věky nemění.

Je jasné jedno, že Lavrov ani na minutu nezapomněl na pravidlo vyřčené jedním ze zakladatelů ruské geopolitiky, vynikajícím vojenským rozvědčíkem Alexejem Jedrichinem-Wandamem: „Horší než nepřátelství s Anglosasem může být jen jediné – přátelství s ním.“

Převzato z Fondsk.ru

* * *

Putin podepsal zákon o měsíčních příspěvcích při narození prvního dítěte

28. prosince 2017

Zákon dává právo na získání příspěvku při narození nebo osvojení prvního dítěte každý měsíc až do jeho věku 1,5 roku. Pomoc bude závislá na příjmu rodiny, který nemá být vyšší než 1,5 násobek životního minima práceschopného obyvatelstva regionu.

Uvažuje se i o příspěvcích na druhé dítě narozené nebo osvojené do jeho věku 1,5 roku. Platby půjdou z prostředků mateřského fondu. Platby začnou 1. ledna 2018.

Výdaje federálního rozpočtu spojené s platbami budou na první dítě v roce 2018 21 miliard rublů, v roce 2019 přes 55 miliard rublů a v roce 2020 68 miliard rublů.

Pokud se bude realizovat příspěvek na druhé dítě, potom půjde z federálního rozpočtu v roce 2018 přes 24 miliard rublů, v roce 2019 přes 63 miliard a v roce 2020 přes 78 miliard.

Převzato z Novosti@mail.ru
 

* * *

Šílené síly zvláštního určení

Alexej Naumov

Spojené státy posílají nejlepší bojovníky na porážku do celého světa.

Americké síly zvláštního určení (dále SZU) jsou stále méně „zvláštní“. Washington každým rokem častěji vtahuje SZU do jakýchkoliv, dokonce nejbanálnějších operativních akcí. Poprvé v roce 2016 byly větší ztráty u SZU než u normálního vojska. Stejná situace je letos: bojovníci USA se rozjíždějí po celém světě a umírají daleko od domova.

Senátor Lindsey Graham, člen výboru pro ozbrojené síly, který by měl být informován o vojenských intervencích USA ve světě, řekl: „Nevíme přesně, kde ve světě jsme a co tam děláme.“ … „Nevěděl jsem, že máme v Nigeru tisíc vojáků,“ přiznal, když tam teroristé zabili čtyři příslušníky SZU.

Grahama je však možno pochopit. Podle údajů Společného velitelství speciálních operací uváděných TomDispatch jsou Američané stabilně přítomni ve více než osmdesáti zemích světa a například v roce 2016 provedli operace ve sto čtyřiceti třech zemích. Pod Silami speciálních operací se rozumí nejlépe trénovaní a nejvíce bojeschopní američtí vojáci: Slavní SEALS (lachtani), oddíl Delta, americké SZU a další podobné jednotky.

Pomáhají hledat a ničit teroristy, bojují s výrobou a přepravou drog. Trénují místní bojovníky, aby nedovolili odlehlým zemím změnit se v odnože IS nebo výcviková střediska skupin s šahádou na praporu.

Počet členů SZU se zdvojnásobil a jsou vysíláni na delší dobu než dříve. Před deseti léty měly 9 generálů a admirálů, dnes jich mají 70. V roce 2001 pracovalo na různých místech planety 2,9 tisíc amerických „specnazovců“, dnes je jich kolem osmi tisíc. Jiné je i jejich rozmístění: v roce 2006 bylo 90 % všech na Blízkém východu, v Africe jen 1 %. Dnes je v Africe 18 %. Američané provádějí své silové operace v Evropě, asijsko-pacifické oblasti i v Jižní Americe. Všude.
 

Voják na celý život

Bývalý náčelník Společného velení speciálních operací Cleveland řekl, že je důležité vědět, proč se Společné velení speciálních operací přeměnilo z prostředku podpory na hlavního aktéra, protože to pomůže pochopit, proč mají USA těžkosti se současnými válečnými kampaněmi v Afghánistánu, Iráku, proti IS a al-Kájdě a jejich filiálkách v Libyi, Jemenu a v neoznámených kampaních v Pobaltí, v Polsku a na Ukrajině, které nezapadají do tradičního amerického modelu válek.

Společné velení speciálních operací má pro Američany několik pozitiv – je levnější, než když se pošle účinný vojenský kontingent, příslušníci jsou mnohem univerzálnější než obyčejní vojáci, jsou schopni zničit jakéhokoliv viditelného teroristu a splnit jakoukoliv přechodnou diplomatickou úmluvu mezi válčícími zeměmi. Navíc ještě zákonodárci mnohem ochotněji schválí, aby do horkého místa byla vyslána speciální složka než plnohodnotnou válečnou intervenci. Také veřejnost se tolik nerozhořčí, protože do džungle nebo do pouště nepoletí jejich sousedi, kteří vstoupili do armády kvůli profesním výhodám, nebo kvůli bezplatnému studiu, ale jde o superprofesionály z elitních oddílů. Důsledkem je, že američtí prezidenti bláznivě rozhodují jakýkoliv problém „specnazem“, namísto toho, aby se válečným operacím vyhýbali a přijímali politické kompromisy.
 

Přetažení z úspěchů

Dnešní SZU jsou přetíženy. Mnozí příslušníci už absolvovali přes 10 misí a konec tomu je v nedohlednu. Obama zvýšil počet speciálních operací a Trump na tom zřejmě nehodlá nic měnit.

Někdy dojde k selhání. Třeba koncem ledna zaútočili na komplex al-Kájdy v Jemenu a zahynul při tom jeden „lachtan“ a tři byli zraněni. V říjnu při útoku teroristů zahynuli v Nigeru dva ze „specnazu“ a dva pomocní bojovníci. Efektivita speciálních operací není nijak ohromující. Od roku 2001 zlikvidovali američtí bojovníci tisíce řadových teroristů a pohlavárů v Pákistánu a Afghánistánu, přesto jsou Talibové v těchto zemích silnější než dříve.

Síly společného velení a někdy i CIA provedly za 8 let přes 200 náletů. Přesto podle hodnocení ministerstva zahraničí USA posílila al-Kájda na Arabském poloostrově z několika set bojovníků na 4 tisíce. Na stránkách Foreign Policy vysvětluje expert Mika Zenko, že tento počet se nemění již více než 5 let.

Ne že by příslušníci SZU špatně vykonávali svoji práci – vina je na politických vůdcích země a velitelích vyššího postavení, kteří nedokáží zformulovat dobrou strategii vysoce profesionálních a vysoce bojeschopných speciálních vojsk.

Bojovníci jsou psychicky unaveni. Takto se vyjádřil v dopise jeden z instruktorů: „Středisko přípravy sil speciálních operací armády USA se změnilo ve ztracený močál škodlivých a předpojatých vyšších důstojníků – vykořisťovatelů. Ti jsou podněcováni submisivními veliteli stojícími na nižších stupních, ti jsou také vinni.“ Podle dopisu se velitelé zajímají jen o služební postup, nikoliv o kvalitu přípravy podřízených.

„V minulých dvou letech velitelé a poddůstojníci systematicky měnili základní standardy SZU, snižovali a překrucovali hodnotící stupnici a přitom přijímali taková opatření, aby nadřízení nemohli kurzisty vést k odpovědnosti za jejich školní, fyzické a osobní neúspěchy.“ Podle anonymního instruktora vedou kurzisty k tomu, že není nutné projít testy a splnit zadání. Hlavní je znát potřebné lidi, a pak můžete zůstat v řadách elity ozbrojených sil.

Instruktor celý dopis shrnul: „Toto je budoucí pokolení SZU. Za několik let bude náš pluk bratrstvím parazitů bez jakéhokoliv charakteru, přežívajícím z těch úspěchů, které vytvořili naši předchůdci. Situaci je možno změnit, ale musí to být hned. Musíme se vrátit zpět k naší profesi. Pomozte nám vypořádat se s tím bordelem. Osud pluku na tom závisí.“

Vztah prostých Američanů k SZU se mění. Nejsou přijímáni jako „svoji“, ale jako armáda cizinců.

Převzato z Lenta.ru

 
* * *

EU bude lámat běžence: „Ať přijímají euroislám!“

Oxana Orlovskaja
25. prosince 2017


Syrský muslim a islamista Basám Tíbí rozpracoval „euroislám“ – „adaptovanou verzi islámu“ pro běžence, kteří se chtějí usídlit v EU, ale kvůli svým náboženským principům se nemohou efektivně integrovat do evropského života.

Euroislám konkrétně navrhuje oddělení náboženství od politiky, odmítnutí džihádu a šaríji, přijetí demokracie a tolerantnosti, při níž jsou si rovni lidé různé víry, nejsou jedni podřízeni druhým, není převaha sijadátu a náboženská převaha muslimů.

Muftí, předseda Duchovní správy muslimů republiky Severní Osetije Alanija Chadžimurad Gacalov uvedl, že podobné návrhy mohou přijít jen od nevěřícího a jsou absolutně nerozvážné.

Dále záležitost rozvedl: Podle mne to mohl navrhnout jen hloupý a nemocný člověk. V islámu není povýšenost, je snášenlivost. V islámu je vše, co dnes propaguje západní demokracie, je to dávno zakotvené.

Odmítnutí šarijátu: Šariját, to je základ islámu, právní opodstatnění islámu, to je islám. Jak může být islám bez šarijátu? Toto navrhuje člověk nevěřící. Nemohu jej hodnotit, ale to co slyším, to je absolutně nepoctivé. Základní principy islámu jsou blaho pro veškeré člověčenstvo. Není džihád takový, jak je dnes chápán. Není v něm všechno to negativní, co se dnes snaží do něj vnést část muslimů. Je to milosrdenství, je to dobro, je to tříbení lidské duše. Proto každý člověk, který se drží islámu, je blahem pro jakékoliv společenství, včetně islámského.

Tento člověk se vydal nesprávnou cestou a mluví hlouposti. Jaké jsou demokratické hodnoty? Podle mne v Evropě absolutně nejsou. Máme hodnoty zde, v Rusku, ty stojí nad všemi evropskými hodnotami. Protože zde je lidskost, milosrdenství, mravnost, a tam to není.

A pokud mi někdo začne říkat, že Evropa je území demokracie, je to směšné. Nemůže víra (ani pravoslavná) být tam, kde jsou jednopohlavní sňatky, kde se porušuje mravnost , kde se kazí smysl morálky. Musí se tam napravit vše a to není věcí těch, kteří přijíždějí. Běženci jednoduše potřebují zlepšit morálku a výchovu. Musí se bojovat s jejich neznalostí, vychovávat je a učit.

K čemu je zde šariját? Proč směšovat dvě věci? U lidí, kteří přijeli, problém s šarijátem není. Přesněji řečeno, oni nepřivezli šariját, s nímž jsou problémy, oni sami s ním mají problém. Nedodržují co mají předepsáno. Většina z nich se nemodlí. Všechno, co tito lidé dělají (alespoň když čteme, že jsou drzí, urážejí ženy, parazitují), to je v islámu přísně zakázáno. Problém je třeba nehledat v islámu, ale v jeho nositelích, kteří jej nechápou, a potom v historii. Jsem odpůrcem pojmu válka civilizací. My všichni jsme plodem jedné současné civilizace. Avšak různé vrstvy této civilizace mají různou úroveň, vzdělanost a kulturu. Existují různé kultury stojící proti sobě a také nekulturnost. To není islám.

Pokud by se lidé drželi toho co islám předepisuje, obecně náboženství, také křesťanství, dávno by přišel blahobyt. Protože v islámu je demokracie konkrétně předepsána – volení, vzájemná úcta, svoboda, rovnost, bratrství – všechno, co na Západě je, ovšem jen slovy a koná se opačně.

Převzato z Pravda.ru



- - -

Topolánkovo havlovské srdíčko. Koho tím získá?

$
0
0
Radim Valenčík
30.12.2017 blog autora


Havlovské srdíčko vylepšené o státní znak na Topolánkově rameni. Výborný nápad, jak velmi jednoduchou symbolikou odradit co nejvíce potenciálních voličů. Koho chtěl získat? Docela by mě zajímalo, kdo se k tomu přihlásí.




- Příznivce ODS stále věrné Klausově tradici? Ty tak akorát naštve (používám to nejjemnější slovo).

- Obdivovatele Havla, Schwarzenberga apod.? Topolánek s havlovským symbolem skříženým s českým lvem? No z těch si tak dělá akorát legraci.

- Stále početnější skupinu lidí, kteří si uvědomují skutečnou roli Havla? No tady si určitě nepolepší.

- Mladé, kteří nějak cítí, že z důvodů konformity je třeba se k Havlovi nějak přihlásit? Ovšem takto trapně, to asi ne...

Spíše se potvrzuje, že z role nazvané "kandidovat jako antizeman" se blbne. Nepostihlo to jen Topolánka. Je to asi obecné pravidlo působící se silou neodvratnosti antické řecké tragédie.


Trump vyhrává závod s časem

$
0
0
Zbyněk Fiala

30.12.2017 VašeVěc 

Americký prezident Donald Trump ustál nejnebezpečnější fázi svého funkčního období, a teď dokonce posílil vlastní volební zázemí i vyhlídky Republikánů ve volbách „v mezidobí“. Přinejmenším u těch voličů, kterým slíbil rozdat peníze.


Ve Spojených státech zatím neuspěly pokusy zbavit se prezidenta, který odmítá napadnout Írán či Sýrii a zdráhá se stupňovat konflikt s Ruskem jinak než planou rétorikou. Měl být smeten v důsledku vyšetřování, zda není v komplotu s ruským nepřítelem. Jenže tohle vyšetřování zatím nevede nikam. Zjištění, že Trumpův štáb se po zvolení s někým setkal a že před volbami ruská sdělení občas vyjukla na Facebooku, přestávají být zajímavá i pro aktivistická média. Naopak to pomohlo sjednotit Republikánskou stranu, která se cítila ohrožená jako celek. Možná i proto se nakonec podařilo prosadit klíčovou složku Trumpova programu, kterou je daňová reforma. Voliči mají mít nějaký čas pocit, že tenhle prezident se jim vyplatil.
Bude dost ekonomů, kteří přesvědčivě spočtou, že tomu tak není, ale Trump spoléhá na to, že nejvýmluvnější jsou peníze v kapse. Těch, komu daňová reforma přijatá 21. prosince peníze přinese, bude opravdu hodně. Většina amerických domácností, která se živí malým podnikáním typu „máma a táta“ nebo podílnictvím v malé skupině osob, pocítí největší efekt v tom, že taková „průchozí“ firma daně z příjmu neplatí. Celý zisk putuje až k vlastníkovi, který odvede jen daň z osobních příjmů, ale předtím může zdvojnásobit stávající paušální daňový odečet. A vzhledem k tomu, že se zároveň zrušil institut minimální daně, bude hodně těch, kdo nakonec nedají federálnímu rozpočtu nic nebo skoro nic. Zkuste najít někoho, kdo z toho nemá radost.
Řeči o národohospodářské nerovnováze takového řešení berou republikánští stratégové na lehkou váhu. Věří v efekt prudkého snížení efektivní daně z příjmů korporací až někam k 9 procentům. To by mělo přilákat zpátky největší americké firmy, které se zatím skrývaly před daňovými výběrčími v zahraničí. Slevu dostanou i na dodatečné zdanění svých zadržených zisků, pokud je převedou do USA. Tam mohou zároveň využít bleskových odpisů nefinančních investic. To jsou jasné růstové stimuly.
Horší je to politicky. Skutečná slabina reformy spočívá v tom, že platí až pro příjmy získané v příštím roce. Daňová přiznání podle nové úpravy se tak poprvé vyplní až na jaře 2019, kdy už bude po listopadových volbách v mezidobí. Klíčový elektorát pocítí reálné peníze v kapse až v době, už bude dohráno.
To by bylo pro obklíčený úřad prezidenta Donalda Trumpa kritické. Voličům je proto třeba sdělit v předstihu, na co se mají těšit. Federální daňové úřady pracovaly i přes svátky na plný plyn, aby mohly nejpozději v únoru písemně ohlásit jednotlivým poplatníkům, s čím mohou počítat. Reforma sice nejvíc přihrává nejbohatšímu jednomu promile, ale každému je jasné, že politicky nejvíc zabere jinde - tam, kde se počítá každý dolar, natož pár ušetřených tisícovek.
Není tu jen úspora ze snížených daní z příjmů podílníků malých a středních firem, které se vejdou do kategorie „průchozího podnikání“. Jistou naději mají i zaměstnanci větších korporací, že snížení daní pocítí na růstu mezd. A skupina dalších poplatníků, kteří jsou na tom o něco lépe, si zase libuje, že bylo zrušeno povinné zdravotní pojištění, proti kterému protestovali zdraví středně příjmoví občané.
V podstatě se ruší značná část solidární složky v americkém zdravotnickém systému, a tím fakticky padá celá Obamacare. V Evropě jsme zvyklí, že zdravotnické pojištění platí všichni, ale čerpají pochopitelně jen nemocní. Statistiky ukazují, že 90 procent nákladů na zdravotnickou péči směřuje k osobám v posledních letech života, kdy na to samozřejmě nemají.
V Americe je zdravotní péče zboží jako každé jiné. Kdo na to má, ten kupuje to, co potřebuje. Nějaká starobní a chudinská péče je tam taky, ale klíčovým zákazníkem jsou ti, kdo dokážou platit z drahé soukromé pojistky a ze svého. Jen tak se podařilo dosáhnout toho, že náklady na zdravotnickou péči v USA jsou dvojnásobné (17 procent HDP) ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi, ale statistiky průměrného věku dožití nebo kojenecké úmrtnosti jsou tam podprůměrné.
Barack Obama se pokusil vnést do systému větší míru solidarity, ale odpor farmaceutické lobby a pojišťoven byl příliš velký, než aby se nedal přemoci bez výpalného. Tím byl slib, že zdravotnická reforma bude pro pojišťovny a farmaceutický průmysl výhodná. Tím se ovšem zvýšení solidarity pořádně prodražilo. Zejména mladší zdraví Američané nelibě nesli, že se musí povinně pojišťovat násobně rostoucí částkou. Dražší bylo i stonat, protože vytrvale zvyšovaná spoluúčast pacientů přerůstala i možnosti pojištěných. Ochota pojistit se proto klesala, ale tím narůstaly měrné náklady pro ty, kdo už v systému byli. Trumpův útok na Obamacare proto nebyl útokem na něco, co je v zemi populární. Hlavní argument byl, že to nefunguje a že se to zhroutí.
Problém civilizovaného systému zdravotní péče tedy zůstává, stejně jako potřeba bojovat proti extrémnímu narůstání nerovností. S tím už si možná Trump neporadí a zůstane to jako úkol pro Demokraty, až se vrátí k moci. Ale tak jako Trump oslovil jiný elektorát než jeho předchůdci, také Demokraty může současná krize změnit a posunout blíže k tomu, co hájil Bernie Sanders.

Pogrebinský o výměně zajatců Ukrajiny a Donbasu: větší ohavnost než Kyjev nemůže nikdo vymyslet ...

$
0
0

Grigorij Pavlodubov
30. 12. 2018      Politexpert
Známý ukrajinský politolog Michail Pogrebinský okomentoval na svém účtu na Facebooku proces výměny zajatců mezi ukrajinskou stranou a domobranou Donbasu. Pogrebinský sdělil, že byl svědkem výměny zajatců prostřednictvím ukrajinské televize. Z toho, co viděl, se politolog dostal do stavu obrovského překvapení a rozhořčení. Expert poznamenal, že větší ohavnost není možné vymyslet a ukrajinští politici se o to moc přičinili ....


Politolog poznamenal, že proces výměny byl předložen tak, jako by všechno organizoval prezident Ukrajiny Petr Porošenko a jeho asistenti. Ale o skutečném organizátorovi, vůdci veřejného hnutí Ukrajinská volba Viktoru Medvedčukovi, nebylo řečeno ani slovo. Právě Medvedčuk se obrátil o zprostředkování zahájení procesu výměny na ruského vůdce Vladimíra Putina a patriarchu Kirilla. Neobešlo se to ani bez díků politickým partnerům normandského formátu, kteří údajně "na Putina zatlačili".

Michail Pogrebinský poznamenal, že aktivní propaganda proběhla na řadě televizních stanic. ICTV a další stanice Pinčuka zcela připsaly zásluhy jeho tchánovi a bývalému ukrajinskému prezidentovi Leonidu Kučmovi, který tam ani nebyl. Ani ostatní televizní média nezmiňují ani Putina ani patriarchu. Ve výsledku je expert znepokojen otázkou, jak bude Porošenko se svým týmem tahat zbývající vězně od domobrany Donbasu, když má tu drzost přilepit se k cizím zásluhám? Znovu se asi bude v slzách dožadovat u Medvedčuka, shrnul politolog ....

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Zajímavé resumé: Když nejdou věci podle Horáčkových představ, jde asi o podvod...

$
0
0

Jiří Baťa
30. 12. 2017
Michal Horáček, kandidát na post prezidenta, vyjádřil své nemalé, přesněji největší osobní zklamání nad průběhem realizace Babišovy vlády, resp. nad subjekty, které jsou (zřejmě) ochotny vládu A. Babiše podpořit. Nějak nemůže pochopit, jak je možné, že vládu ANO možná podpoří Tomio Okamura a SPD , kterému dokonce přičítá titul „politický podnikatel par excellence v oboru komerčního nacionalismu“ a zřejmě to největší zklamání přičítá nikoli faktu, ale pouze domněnce, že nemalá část voličů hnutí ANO si zřejmě nepředstavovala vládu opřenou o komunisty a také o okamurovce. 



Na to by se měl pan Horáček nejspíše zeptat přímo voličů ANO, než spekulovat, že si takovou podporu nepředstavovala. Myslím, že už před volbami bylo jasné, že to budou volby poněkud jiné, komplikovanější, než jsme si v podslední době zvykli. Nad touto možností či zvláštností dělá pan Horáček závěr, resp. resumé, že by se taková podpora blížila podvodu. Paragrafové znění zákona však, zřejmě pro jistotu, nekonkretizoval.

K tomuto závěru dochází zřejmě na základě nějaké analýzy, že Andrej Babiš měl prý volební program, údajně jakusi smlouvu s voliči a jeho hlavním tématem bylo, že zamezí dalšímu účinkování politických podnikatelů, které vidí v tradičních stranách a vzpomněl staré klientelistické struktury za Nečase, Topolánka, Paroubka, Zemana nebo Klause, která nás (koho neupřesnil) skutečně nepřesvědčily, že je máme chtít i nadále volit. Jaké bylo zděšení páně Horáčka když zjistil, že by vládu Andreje Babiše mohli podpořit okamurovci a komunisti. To má panu Babišovi za zlé takovou podporu považuje za možný podvod. Ale také to může být nakonec všechno jinak!

Pan Horáček ovšem zapomíná, jak se k nežádoucí a nechtěné vládě A. Babiše s umanutým odporem staví opoziční politické strany, které odmítají jeho vládu podpořit, ačkoliv by s ohledem na výsledky ve volebách měli na to právo. Jejich důvody, že nemohou podpořit vládu v jejímž čele je člověk podezřelý z trestné činnosti, resp. trestně stíhan (ale také dosud nevydaný) je pro ně naprosto nepřijatelné, je ubohost a nehoráznost non plus ultra. Dobře vědí, že platí presumpce neviny kterou v případě, že by šlo o jejich člověka a jejich zájmy, by hájili zuby nechty. Jenže, tady jde o Babiše, takže žádné pardony neexistují. Nakonec: kdo seje vítr, sklízí bouři!

Že toho, nabízí-li se šance, případně využijí okamurovci a komunisté, si mohou tyto politické partaje v opozici (ODS, Piráti atd.) poděkovat sami sobě. Apropó, je snad někde psáno a dáno, že SPD a KSČ nesmí či nemůže podpořit vládu ANO? No jistěže není, ale když se nedaří podle představ „zásadně nestranného“ pana Horáčka, hledají se holt důvody a možnosti, jak tyto skutečnosti zdiskreditovat, zpochybnit, ne-li dokonce uvažovat o možném podvodném jednání. Uf, Horáčku, to je zase úlet!

V neposlední řadě, je-li řeč o nějakém (Horáčkově zmíněném virtuálním) podvodu, pak můžeme mluvit tentokrát o reálném podvodu a to v případě podpory kandidátů na prezidenta ze strany senátorů či poslanců , kteří evidentně podpořili víc jak jednoho kandidáta, někteří dokonce tři kandidáty! To snad není podvod, resp. porušení volebního zákona? Je přece všeobecně známo, že volič může volit jen jednou, pokud volí vícekrát, je jeho hlas neplatný a je-li přistižen, ještě se vydává v šanc postihu. U pánů senátorů a poslanců se podpora rovná volbě kandidáta jako každého jiného. Pro ně tato zákonem daná zásada neplatí? Zřejmě ne, neboť přes skutečnosti, že několik senátorů či poslanců podpořilo více jak jednoho kandidáta, soudy tuto záležiitost (zatím) negují, prý k žádnému porušení pravidel nedošlo, nicméně, záležitost je stále v běhu. Pozoruhodné, není-liž pravda! Zvláště, zajímá-li to zrovna pana Horáčka, který všude proklamuje, ne-li přímo upřednostňuje svou kandidátskou zásadu nestrannosti a nadstranickosti. Nebo se mýlím? Jinak jej však chápu, to zklamání musí být strašné.

(Zdroj:https://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Horacek-Nejvetsi-zklamani-soucasne-doby-517984

Proč je náš Nový rok v zimě a co bychom si měli přát do roku 2018

$
0
0
Josef Mrázek
30. 12. 2017
Navrhnout kalendář podle opakujících se změn slunečního svitu je docela samozřejmé řešení a také je pochopitelné, že za nejdůležitější byl odedávna považován den, kdy se délka životadárného denního svitu začíná prodlužovat, to jest slunovrat. Na severní polokouli je slunovrat obvykle 22. prosince, ale na jižní polokouli takový den je o půl roku později, v červnu. Je tedy otázka, proč Nový rok následuje po slunovratu na severní polokouli a platí pro celou zeměkouli. Vysvětlení je jednoduché.


Pohybem ker zemské kůry se na severní polokouli vytvořila velká a souvislá obyvatelná část pevniny, kdežto na jižní polokouli jsou to jen menší a často velmi vzdálené plochy. Propojení obou polokoulí, třeba Afrikou, se moc neprojevilo, protože pro obyvatele blízkého okolí rovníku není slunovrat moc důležitý, tam je tepla a světla po celý rok dost. A k přežití tam nebylo potřeba moc důmyslu, leda dávat pozor, jak nebýt sežrán. O redukci počtu obyvatel se tam nestaral chlad, ale kokurenční kmeny, dravci a tropické choroby. Na severní polokouli daleko od rovníku přežívali lépe lidé schopní vymýšlet, jak přečkat zimu a využít léta a slunovrat byl nejvýznamnějším bodem jejich kalendáře. Něco asi vymysleli také lidé na jihu zeměkoule, ale bylo jich méně, než na severu, a hůře se mohli domlouvat. A tak pro ně významný letní slunovrat se nemohl proti severnímu zimnímu slunovratu prosadit, když se celá zeměkoule komunikačně propojila a dělal se jednotný kalendář.

Proto tedy máme Nový rok v zimě. Ovšem i do toho se pletli různí světští i církevní funkcionáři, a tak jsme se od slunovratu trošku, ale nepodstatně, odchýlili. Pralidé, ač primitivní, byli přesnější, prostě se řídili tím, co jim ukazovalo slunce. Posunutí Nového roku kousek za slunovrat umožnilo, aby se do vzniklé mezery vešly i Vánoce, které mají výrazné křesťanské pozadí, ale jsou u nás také svátkem těch lepších vlastností člověka, a ani čeští ateisté a jinak věřící by o ně nechtěli přijít.

Zbyl ještě krátký čas mezi Vánocemi a Novým rokem a ten se dá využít k zamyšlení, co by se mělo v novém roce udělat, aby nedopadl tak mizerně, jako ten právě minulý. Zde také končí idylické povídání a můžeme obrátit mysl a popřípadě i svědomí, kdo ho má, k tomu, co dlužíme svým bližním i vzdáleným, veřejnosti i vrchnosti a někdo i Pánu Bohu. A křesťanský Bůh je to, čeho by se měl držet i každý zavilý ateista. Ani tento Bůh, ač všemocný, nezajišťuje všem spravedlnost na zemi, a proto se neobejde bez slibu života posmrtného. Ale je dobrý v tom, že nedoporučuje vyhubit ty, kteří mu nevěří.

První předsevzetí ať je, nedovolit, aby o nás rozhodovali ti, kteří k nám chtějí pustit stoupence méně dobrého Boha a připravit nás tak o podstatu našeho života a život sám. Nedbat žádných výmluv!

Druhé předsevzetí je, odmítnout se podrobit vrchnosti, která nás ohrožuje zavlečením do války, například s Ruskem.

Třetí předsevzetí je odmítnout každého, kdo slouží cizím zájmům, finančním, hospodářským nebo mocenským.

Zbylá předsevzetí jsou buď převážně osobní, nebo mají užší vztah k tomu, koho jste volili. Vymyslíte je jistě dobře. Těm, co koukají, co si zvolili, nezbývá, než vymáhat splnění slibů, na které naletěli.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live