Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Firmy mají vyšší zisky, zaměstnanci však stále stejné platy

$
0
0

ceske penize4.8.2015  Vaše věc
 
Důležitým argumentem České národní banky (ČNB) pro to, že v listopadu 2013 přistoupila k intervencím proti české koruně, tedy k jejímu umělému oslabení vůči euru a následným udržováním kurzu koruny vůči euru na úrovni kolem 27 korun za euro, byl ten, že v českých firmách pomalu rostou mzdy…

Jak se však ukazuje, mzdy ve firmách nerostou ani po intervencích, a to i přes to, že česká ekonomika roste vcelku slušným tempem a firmám se zvyšují zisky. Tento jev ukazuje na fakt, že odbory mají v českých firmách relativně slabé pozici, anebo zde úplně chybí.

Pro českou vládu by měl být tento smutný fakt impulzem k tomu apelovat na Tripartitě na zástupce podikatelského sektoru, aby změnili svou mzdovou politiku. Lidé utrácejí na základě svých pozitivních očekávání budoucího hospodářského vývoje. Jejich očekávání je však rozhodně třeba podpořit růstem, a to zejména mezd… Pokud zisky firem vzrostly oproti roku 2013 o 13 %, bylo by správné, jak to uvedl i premiér Sobotka, aby se to projevilo také na mzdách zaměstnanců. Je však důležité, aby český premiér situaci pouze z povzdáli nekomentoval, ale aby se ji také jeho vláda pokusila změnit.

Vyjádřit by se k této situaci mělo vyjádřit také vedení ČNB, kterému vzal současný stav stagnace platů v soukromé sféře z úst jeden z jeho hlavních argumentů pro udržování levné koruny…

Přebytek státního rozpočtu roste

$
0
0

Zbyněk Fiala
4.8.2015 zdroj

Státnímu rozpočtu nejvíc pomáhá snaha načerpat co nejvíc z evropských fondů, než se ruka se starým přídělem za pět měsíců uzavře. Mnohé podnikatele vyděsila vyhlídka elektronické evidence tržeb, jak je patrné z vyššího výběru korporátní daně a pojistného. Méně je na plnění rozpočtu vidět hospodářský růst, ten víc pomáhá zaměstnanosti.


Prudký pokles míry nezaměstnanosti na 5,0 procenta a rostoucí přebytek státního rozpočtu na 25,7 miliardy korun, to jsou dva úspěchy Sobotkovy vlády, kterými rozčeřila sezónu prázdninových veder. Pomohly k tomu extrémně příznivé podmínky, zejména nízká cena ropy (podle prognózy MF bude letos o čtvrtinu levnější než loni), mimořádný příliv evropských peněz a pokračující období prakticky bez inflace. K neúspěchům patří bezradnost vlády ve vztahu k uprchlíkům (přestože jsme pro ně jen nezajímavý průchoďák) a ještě větší bezradnost ve vztahu k české měně. Přesněji, ohromuje její neochota vyvolat konflikt s ČNB, která setrvačně pokračuje v intervencích v neprospěch koruny už jen proto, aby „neztratila tvář“.

http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2015/pokladni-plneni-leden-cervenec-22170

http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2015/ministerstvo-financi-vydava-cervencovou-22147

https://www.czso.cz/csu/czso/cri/zamestnanost-a-nezamestnanost-podle-vysledku-vsps-2-ctvrtleti-2015


Levná koruna zdražuje dovozy, a protože naše ekonomika je mimořádně dovozně závislá (v prvním čtvrtletí rostl dovoz rychleji než vývoz), sype písek do soukolí. Co horšího, uměle oslabená koruna konzervuje to nejslabší v ekonomice, protože fakticky dotuje export neschopný konkurence. Zároveň blokuje posuny k vyšší přidané hodnotě, protože zdražuje dovážené technologie. ČNB by se mohla bránit, že nafukuje evropské fondy pro ČR, protože ty nám byly přiděleny v euro. Dostaneme tedy víc korun. Jenže to by mělo smysl, kdyby se korun nedostávalo. Pravý opak je však pravdou, v reálu zůstane nějakých sto miliard korun z dobíhajícího finančního období nevyužito.

Věnujme se raději těm lepším číslům. Statistických nezaměstnaných ubylo a zaměstnaných přibylo. V červnu jejich počet překročil 5 milionů osob, to už tu dlouho nebylo. Jsou do toho zahrnuti i podnikatelé, kterých je u nás skoro 900 tisíc, z toho 700 tisíc jsou sólisté, podnikatelé bez zaměstnanců. Jejich počet vytrvale roste. Část mohou tvořit spíše „švarcisté“, kteří jsou fakticky zaměstnanci, jen s tím rozdílem, že z ně zaměstnavatel neplatí pojistné. Další možná věří, že v pozici podnikatelů spíše seženou nějakou práci – kterou nemají. Zneklidňuje totiž postavení ČR na špici evropského žebříčku podle počtu podnikatelů bez zaměstnanců – hned za Řeckem, Bulharskem a Rumunskem.

https://www.czso.cz/documents/10180/20568827/czam080315analyza.pdf/e2611dce-7fa5-49dd-a4db-6b0bb8652243?version=1.0

Červencový přebytek státního rozpočtu (25,7 miliardy korun) je nafouklý hlavně dvakrát větším přírůstkem evropských fondů (o 49,3 miliardy korun), ale vedle toho zaznamenáváme vyšší výnos korporátních daní (o 5,3 miliardy korun) a zejména vyšší platební morálku u pojistného (o 12,4 miliardy korun).

Naplňuje se předpověď, že zákon o elektronické evidenci tržeb začne působit už ve chvíli, kdy se o něm začne mluvit. Ti opatrnější raději přistoupí na pravdivější vykazování už teď. Dovedou si totiž představit, jak by kontrolory navnadil pozdější skok v platbách. Proroctví pravice, že to bude k ničemu, tak vypadá stále méně přesvědčivě.

Ostatně Ministerstvu financí se povedl jeden takový pěkný skok, kvůli kterému se teď na něj slétají kritici jako vosy na hrušku. V loňském roce odmítalo vyplácet odpočty DPH a pomohlo si tak rychlou cestou k velkému jásotu nad rozpočtovým přebytkem. Jenže své odmítání platit neustálo, zaplatit musí, a tak mu vznikla díra v letošním inkasu DPH. Kraje a obce řvou, jsou na výběru DPH závislé. Moc tu nepomáhá uklidňování tvrzením, že do konce roku se to nějak srovná.


Pivo v Kremlu bude stát 6 hřiven

$
0
0
4. 8. 2015    zdroj a původní zdroj (se záznamem vystoupení 3:40)
V budoucnu si Ukrajina vrátí všechny své země a bude mít hranice s Gruzií.
Toto dnes v Lucku během druhého dne nacionalistického festivalu "Banderstadt" prohlásil lidový poslanec a velitel praporu "Dněpr-1" Jurij Bereza, informovala agentura Gromadska Volyň.


"Není a nebyla žádná občanská válka. Je válka mezi dobrem a zlem. Pro mě osobně je bílá a je černá. Pro mě nejsou žádné půltóny v tom, co se děje na Donbasu. Jsou lidé, kteří jsou pro Ukrajinu, a jsou takoví, kteří jsou proti Ukrajině. Možná je to tvrdé, ale jinak nevybudujeme ukrajinskou mocnost", řekl Bereza.

Podle velitele praporu "Dněpr-1" nyní Ukrajina vstoupila do nové fáze - utváření země.

"V budoucnu si vrátíme všechny země. Státní hranice Ukrajiny povede na mezi s Gruzií. A pivo v Kremlu bude stát 6 hřiven," slíbil Jurij Bereza.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr.Vladimíra Grulichová

Lavrov diskutoval o boji proti Islámskému státu s kolegy z Kataru, Saúdské Arábie a USA

$
0
0
4. 8. 2015     AC24
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov absolvoval začíná pracovní návštěvu Kataru (ta pokračovala do 3. srpna). V Doha byl Lavrov přijat emírem státu Katar – Sheikh Tamin Bin Hamad Al-Thanim – a vedl rozhovory s katarským ministrem zahraničí Khalid Bin Mohammedem al-Attiyah. Ruský ministr měl rovněž trojstrannou schůzku s kolegy ze Spojených států a Saúdské Arábie – s Johnem Kerrym a s ministrem zahraničí Adel Al-Jubeirem.


Moskva říká, že Katar je jedním z hlavních partnerů Ruska v oblasti Zálivu. „Naše dvě země udržují na vzájemné důvěře založený dialog o široké škále problémů regionální a mezinárodní agendy,“ uvedlo ruské ministerstvo zahraničí.

Ruský ministr s katarskými vůdci diskutoval o otázkách mírového urovnání v Sýrii, v Jemenu a v Libyi „s důrazem na úkol konsolidovat úsilí mezinárodní komunity v hledání vzájemně přijatelných řešení jejich akutně pokračujících vojenských a politických krizí včetně efektivní koordinace boje proti všeobecné hrozbě terorismu představované skupinami jako Islamistický stát (IS), Al-Kaiída a podobnými extremistickými skupinami.“

Rusko-katarské rozhovory se převážně soustředily na posilování stability v oblasti Perského zálivu. Rusko v tomto kontextu Katar upozornil na koncept vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v tomto strategicky důležitém regionu světa, kterou Moskva v posledních několika letech prosazuje.

„Dopodrobna se diskutovalo o roli a místě Íránu v mezinárodních záležitostech po dohodě ve Vídni o íránském jaderném programu mezi Íránem a šesti mezinárodními zprostředkovateli (pěti stálými členy Rady bezpečnosti OSN a Německem),“ uvedlo ministerstvo.

Během rozhovorů s katarskými partnery se řešily otázky dalšího zlepšování mezinárodního smluvního rámce bilaterálních vztahů včetně probíhajících prací na rusko-katarské mezivládní dohodě o spolupráci při mírovém využití atomové energie stejně jako o četných meziministerských dokumentech.

Strany rovněž prodiskutovaly záležitosti spojené s výměnou zkušeností při přípravě události Světového poháru FIFA, které budou Rusko a Katar hostit v letech 2018 respektive 2022.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Rada bezpečnosti Nizozemska se obrátila na RT po promítnutí filmu "MH 17: Rok mlčení"

$
0
0
4. 8. 2015    zdroj (s odkazem na film) a zdroj
Rada bezpečnosti Nizozemska, která je v čele vyšetřování havárie dopravního letadla MH 17 na východě Ukrajiny, "s velkým zájmem" shlédla dokumentární film RT "MH 17: Rok mlčení" a obrátila se na televizní kanál s žádostí, aby jí pomohl získat díly letadla, ukázané ve filmu.


Ve filmu "MH 17: Rok mlčení", který měl premiéru ve vysílání RT v den výročí tragédie, 17. července 2015, byly ukázány trosky havarovaného letadla, které jsou stále ještě na místě havárie. Po zhlédnutí filmu se Rada bezpečnosti Nizozemska obrátila na RT s žádostí o pomoc při předání zlomků kokpitu letadla, ukázaných ve filmu.

"S velkým zájmem jsme shlédli váš dokumentární film "MH 17:. Rok mlčení". RT v něm ukazuje části střechy kokpitu, nalezené poblíž Petropavlovky. Chtěli bychom převzít tyto díly a předat je do Nizozemska, aby je rada bezpečnosti mohla použít pro vyšetřování a rekonstrukci událostí," napsala oficiální mluvčí rady Sarah Vernoi na adresu televizního kanálu.

Ve filmu "MH 17: rok mlčení" příbuzní obětí tvrdí, že nemají možnost získat informace o průběhu šetření a domnívají se, že je vedeno neobjektivně.

Film je k dispozici na webových stránkách poznávacího kanálu RTD.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr.Vladimíra Grulichová

Žaluji státní zastupitelství

$
0
0
Zdeněk Koudelka
4. 8. 2015     První zprávy
Petr Hájek v knize Smrt v sametu uvedl: „Slovo KORUPCE se stalo tímtéž základním pojmem jako v minulém režimu TŘÍDNÍ BOJ. Má také podobné důsledky.“ Hájek upozorňuje: „Ty, kdo se radují, že konečně se „zkorumpovaná třída politiků“ začíná bát, je nutno upozornit, že brzy se budou bát všichni a každý. Rozkrádání veřejných peněz je bezpochyby zločin.……Politicky se však využívá jen tehdy, je-li třeba převzít moc.“.


Dříve sloužily třídnímu boji po únoru 1948 zvláštní Státní prokuratura a Státní soud, který 8. 6. 1950 odsoudil Miladu Horákovou, a ochraně nacistického státu zvláštní Lidový soudní dvůr 1934-45, kterému předsedal 1942-45 Roland Freisler. Nyní se ozývá volání po zřízení zvláštního korupčního státního zastupitelství a snad i soudu. Snahou je dosáhnout legalizace mimořádných postupů v trestním právu. Volá se po nekontrolovatelnosti, neodpovědnosti státního zastupitelství a jeho celkové nezávislosti na právu, jakou měly orgány policie a státního zastupitelství v jihoamerických vojensko-policejních režimech. A to je počátek zneužívání moci.

Ale nebezpečí korupce je v samém státním zastupitelství. Ústavní soud uvedl, že justice může podléhat personální korupci, proto prohlásil za neústavní opakované jmenování předsedů a místopředsedů soudů, aby touha po znovujmenování neměla korupční dopady. Ovšem působí komicky, když předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský se nechá opakovaně jmenovat a vůči jiným předsedům soudů Ústavní soud totéž jednání vidí jako možnou personální korupci.

Nicméně návrh nového zákona o státním zastupitelství z dílny Nejvyššího státního zastupitelství a ministra spravedlnosti za ANO prostředí personální korupce vytváří. Návrh chce zavést speciální korupční státní zastupitelství, které se má zabývat korupcí a bude dělat to, co nyní dělají státní zástupci na okresech a krajích, ale platy budou mít jeho státní zástupci Nejvyššího státního zastupitelství přes 125 000 Kč měsíčně. Více než ministr. Jeho šéfka bude mít plat 154 800 Kč měsíčně, když dnes má předseda vlády 155 400 Kč. Takové peníze stojí za to zalíbit se vedení státního zastupitelství a ministrovi spravedlnosti a dosáhnout umístění na korupční státní zastupitelství. Možnou cestou je na sebe upozornit v mediálně sledovaných případech s tím, že je daný státní zástupce ochoten jednat bez ohledu na řádný proces.

V kauze Rath přihrálo Nejvyšší státní zastupitelství věc nejprve nepříslušnému Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem, kde se na ni zviditelnila jeho tehdejší náměstkyně Lenka Bradáčová, byť nebyla dozorovou státní zástupkyní. Nechala ji formálně dozorovat svým dvěma kolegům, kteří nesli právní odpovědnost. Teprve po té, co sklidila mediální slávu, byla předána věc příslušnému Krajskému státnímu zastupitelství v Praze. U nás totiž platí, že příslušný je soud i státní zastupitelství podle místa, kde se stal trestný čin. A Lenku Bradáčovou i jiného státního zástupce z Ústí nad Labem by každý soudce středočeského Krajského soudu v Praze musel s obžalobou vyhodit, pokud by nechtěl popřít vlastní právní vzdělání. Ptejme se, zda věc neměla sloužit k vytvoření mediální slávy Lenky Bradáčové a tlaku na její jmenování vrchní státní zástupkyní v Praze? Konečně o její hospodské schůzce s Václavem Moravcem se již psalo. Mediální krytí má.

Státní zástupci, kteří nechtějí dělat užitečnou práci na okresech a krajích a touží po povýšení na korupční státní zastupitelství, mohou jim svěřenou moc použít bez ohledu na pravidla trestního procesu. V právním státě by neměly být uznány výsledky protiprávní činnosti státního zastupitelství. Jde o prevenci proti zneužívání moci policií a státním zastupitelstvím. Zhoubné je, že státní zástupce si může vybrat soud, který rozhoduje o jeho návrzích v přípravném trestním řízení. Toho využívají především vrchní státní zastupitelství, jež si mohou vybrat z desítek soudů. Příkladem je, že ve věci Nagyová rozhodoval o vazbě soudce v Ostravě, když čin se stal v Praze. Je logické, že státní zástupce si vybere soud, který mu spíše vyhoví, než nevyhoví. Pokud si státní zástupce jako jedna strana řízení před soudem může vybrat soud a obviněný ne, je narušena rovnost zbraní stran soudního řízení jako součást férového procesu.

Žaluji a táži se:

Proč byla kauza Davida Ratha zprvu dozorována v Ústí nad Labem. To by ji středočeští státní zástupci nezvládli? Nebo za tím bylo něco jiného? Byla by kauza Rath dána do Ústí nad Labem, pokud by tam nebyla Lenka Bradáčová?
Proč byla v kauze soudce Ondřeje Havlína činná vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, když nešlo o závažnou hospodářskou kriminalitu, což je působnost vrchních státních zastupitelství, ale o korupci při souzení řidičů. Je nebo není pravda, že se příslušnost státního zastupitelství mění, aby se pro Bradáčovou mediálně připravovala funkce vedoucí nového korupčního státního zastupitelství?
Proč okresní státní zástupce v Jihlavě dozoruje prověřování jmenování místopředsedkyně Energetického regulačního úřadu Renaty Vesecké, když jmenování proběhlo v Praze a mělo být činné státní zastupitelství v Praze. A proč tentýž státní zástupce nekoná nic ve věci jmenování Andreje Babiše ministrem, kde bylo podmínkou negativní lustrační osvědčení, jež Babiš neměl, a které stejně jako jmenování Renaty Vesecké bylo v Praze. A proč policie zabavila údaje o zdravotním stavu Renaty Vesecké a její dopis ministru vnitra, když obě věci nemají význam pro trestní řízení. Což psát ministrovi a mít nějaký zdravotní stav je trestné? Je či není to vše motivováno snahou opustit těžkou práci na okrese a užívat si větší plat na korupčním státním zastupitelství?
Proč v kauze Nagyová není činné příslušné státní zastupitelství v Praze, ale v Olomouci, a proč o vazbě rozhodoval soudce v Ostravě?

Nedokáže-li státní zastupitelství legitimně zdůvodnit své mocenské kroku, je tato veřejná žaloba správná. Zneužívání moci zprvu nastává v případech, kde pachatelé jsou hodni většinového odsudku – dříve šmelina, dnes korupce. Pokud je však zneužití moci tolerováno, je otázku času, kdy postihne kohokoli ve věcech zcela jiných. V listopadu 1989 jsme nedělali revoluci za nekontrolovatelnost prokuratury a policie a zneužívání moci, ale za svobodu a vládu pravidel, která nemají být ohýbána.

Plíživý rozval Ukrajiny nabírá na obrátkách

$
0
0
Tereza Spencerová 
4. 8. 2015  Literární noviny

Poslední měsíce na Ukrajině, zvláště pak ale nedávné události na Zakarpatí, vyvolávají reakce i v sousedním Polsku, zatímco rozklad kontinuity státní moci mění Ukrajinu v zemi bez zákonů, pravidel a moci.

Ozbrojenci Pravého sektoru, kteří se po ozbrojeném střetu v Mukačevu z půle července před oddíly a vrtulníky Národní gardy skryli v národním parku u hory Javornik, podle polských expertů pravděpodobně překročili hranici do Polska. Ukrajinskou stranu to prý zaskočilo – obklíčení počítalo s tím, že zamíří spíš ke Slovensku nebo Maďarsku, míní ukrajinský list Vesti. Pravý sektor o tom, kde se jeho ozbrojenci nacházejí, odmítá mluvit s tím, že při prozrazení budou jejich životy v ohrožení, zatímco nyní jsou v bezpečí. Kyjevem nově dosazený gubernátor Hennady Moskal připouští, že se centrální vládě vymklo celé Zakarpatí. Střih. Příslušník ukrajinského neonacistického – „štětinovského“ – praporu Azov byl vypovězen z Polska za to, že hajloval v areálu bývalého nacistického vyhlazovacího tábora Majdanek, a hrozí mu v Polsku soud. Střih. Pětatřicet procent Poláků považuje ukrajinské migranty za druhou největší hrozbu, po Arabech. Střih. Polský „Remek“, generál Mirosław Hermaszewski, v médiích vzpomíná, jak jeho rodina za druhé světové války zázrakem přežila běsnění banderovské UPA a mluví o apokalypse. Střih. V květnu padla první klapka filmu Wojciecha Smarzowského nazvaného Volyň. Bude vyprávět o masakrech, jichž v Polsku dopouštěli ukrajinští neonacisté…

„Invaze Pravého sektoru do Zakarpatí upoutala k tomuto regionu mezinárodní pozornost,“ konstatuje„tradiční“ polský politický týdeník Mysl Polska s tím, že i v této oblasti, stejně jako na Donbasu, i Zakarpatí je oblastí mnoha etnik a oligarchických konfliktů. „Otázkou je, zda přestřelky v Mukačevu a jejich následky stačily k narušení dosavadní rovnováhy a odpoutání odstředivých sil. Je to o to důležitější z úzce polského pohledu, neboť už není řeč i válce, která se odehrává 1500 kilometrů od polských hranic, jako je vzdálený Donbas. Zakarpatí sousedí s polským Podkarpatským vojvodstvím, a tak jakákoli eskalace přímo ohrožuje polskou bezpečnost.“

Je to hotová věc, pokračuje Mysl Polska připomínkou bojů kolem Javorniku, který leží pouhých 25 kilometrů od polské hranice v Beskydech. „Teoreticky už mohli hranici překročit, a stejně jako jejich předchůdci z UPA, najít útočiště v polských Beskydech, najít pocit bezpečí na území země, jejíž vláda je dál přátelsky nakloněná veškerým projevům polského nacionalismu,“ píše Mysl Polska. Upozorňuje, že vlády sousedů, Slovenska a Maďarska, už posílily ostrahu svých hranic s Ukrajinou, přičemž ke stejným opatřením přistoupilo i Bělorusko. „Žádné podobné stanovisko jsme ale neslyšeli z Varšavy. Není divu. Bylo by totiž přiznáním, že postmajdanovská Ukrajina se stala pro Polsko hrozbou. A to by zcela zdiskreditovalo polskou politiku podpory Majdanu a politických sil, které se po něm chopily moci a které nyní rozkládají Ukrajinu. Polská média proto rychle umlčela diskusi o „hrdinech“ Euromajdanu s kulomety a granátomety. Nikdo také nijak nereagoval na slova jednoho z lídrů Pravého sektoru Oleksandra Byka, podle něhož jeho zakarpatští spolubojovníci pronásledovaní ukrajinskou armádou „nastoupili cestu partyzánské války proti KGB, stejně jako jejich předchůdci z UPA. Je to jako před 70 lety, kdy UPA bojovala proti přesile KGB s využitím partyzánské taktiky v Karpatech,“ prohlásil v rozhovoru pro ukrajinskou televizi Inter. Ukrajinské bezpečnostní agentury přitom měl za „represivní aparát“. Jsou to slova, která nahánějí strach. Příliš strašidelná, než aby směla dojít až k polskému veřejnému mínění,“ shrnuje Mysl Polska.

Týdeník připouští, že Bykova slova jsou přehnaná, protože na „bojovou cestu UPA“ se v Zakarpatí až dosud vydalo jen asi deset ozbrojenců neonacistického Pravého sektoru. Ti ostatní se ponořili do zatím jen mediálně viditelných, ale zatím nepříliš nebezpečných demonstrací či ustanovování kontrolních stanovišť na hlavních komunikacích; nejspíš proto, že „honička“ s nasazením bitevních vrtulníků u Javorniku přece jen vedení PS ukázala, že v případě skutečného střetu by mohlo jít do tuhého – a na něco takového není Pravý sektor – po roce a půl faktické beztrestnosti zvyklý a tudíž nejspíš ani připravený.



Odstředivé tendence

Pravý sektor se Porošenkovi hodil při puči, ale dnes? Západ po Porošenkovi požaduje, aby „dobrovolnické prapory“ odzbrojil nebo dostal pod svou kontrolu. Petro Porošenko chce být vnímán jako demokratický politik a jako takový se s nácky špinit nesmí. Je tedy jasné, že konflikt nastat musí, tedy že nějaká forma „rozvodu“ majdanovského sňatku z rozumu je nezvratná. Tím spíš, že má Porošenko podporu amerického velvyslance v Kyjevě Geoffreyho Pyatta (a je pod přímým „velením“ amerického ministerstva zahraničí).

Tytéž události v Mukačevu přitom mohou zároveň nastartovat zemětřesení na Zakarpatí, kde se střetávají zájmy místních etnických či politických hnutí, oligarchických klanů i mocných mafiánských sítí, přičemž většina z výše jmenovaných se často opírá o kontakty v sousedních zemích. Výbušnost celé situace si podle všeho uvědomuje i nově dosazený gubernátor Hennady Moskal – na svém předchozím postu v Kyjevem ovládané části Luhansku proslul tvrdou rukou vůči místnímu obyvatelstvu i konflikty s pašeráky z řad žoldnéřských praporů, ale v Zakarpatí se snaží situaci ještě více nenapínat, ačkoli není jasné, zda smířlivý postoj vůči místním korupčním elitám může vyvážit pokračující zabavování zboží určeného k propašování do Evropy.



Sociální krize navíc může jen posílit autonomní hnutí zakarpatských Rusínů, které Kyjev ani neuznává coby samostatnou národnost. Faktem ale je, že právě díky nim bylo Zakarpatí jedinou volební baštou svrženého prezidenta Janukovyče na západě Ukrajiny, z čehož lze usuzovat, že se Rusíni vůči svým sousedům v západní půlce země jsou s to jasně (politicky a etnicky) vymezit. A z toho plyne i jejich pohled na Národní gardu, kterou Porošenko do Mukačeva vyslal více méně jako na nepřátelské území – se všemi případnými důsledky. Situace musí být vážná, neboť do Užhorodu už vyrazil osobně i Geoffrey Pyatt. Přítomnost nejdůležitějšího muže ukrajinské politiky přímo na místě naznačuje, že si USA dělají starosti o budoucnost tohoto „růžku“ Ukrajiny…

Ukrajinský ústavní soud mezitím schválil návrh nové ústavy, čímž dal fakticky zelenou zvláštnímu statutu pro Donbas. V dalším čtení text ale nepodpoří Radikální strana ani lvovská Svépomoc a není ani jisté, zda budou stačit hlasy poslanců ostatních koaličních stran; za první pololetí letošního roku totiž vláda nedokázala parlamentem protlačit ani dvě třetiny svého vlastního programu.

Vidina decentralizace a odchodu z kyjevského vlivu je ale lákavá, a tak se v Kyjevě už konala první demonstrace požadující samosprávu také pro Záporoží, se stejným cílem bylo v Černovcích založeno první Shromáždění Rumunů Bukoviny, a o směrech, jimiž se vydá Oděsa pod vedením Michaila Saakašviliho lze v současnosti jen spekulovat.


Země banditů

Americký portál Counterpunch nabízí další dimenzi chaosu, do něhož Ukrajina upadá. Jen loni bylo na Ukrajině spácháno přes milion těžkých zločinů, což je meziroční nárůst o 90 procent, přičemž k většině z nich došlo v hlavním městě Kyjevě. Loupeží, které byly spáchány jen od počátku letošního roku, je přitom už dvakrát víc než loni, a ve většině případů byli pachatelé ozbrojeni. Podle šéfa Ukrajinské federace bezpečnostních profesionálů Serhije Šabovty lze nárůst násilných zločinů přičíst rostoucímu sociálnímu napětí i množství zbraní mezi obyvatelstvem. „Jen v první čtvrtině letošního roku se počet zločinů s použitím zbraní takřka ztrojnásobil. To je statistika, kterou bezpečnostní orgány většinou před veřejností skrývají,“ dodává. V Kyjevě mimochodem už měsíc působí nově zformovaná policie a hlásí, že za oněch 31 dní zločinů přibylo celkem o 15 procent, což platí hlavně pro ozbrojené loupeže, ale ubylo naopak krádeží aut

Ve stále zhoršující se ekonomické a sociální situaci prudce přibývá sebevražd, Ukrajinců trpících depresemi, z nichž mnozí přežívají na ulici. K tomu je třeba přičíst intenzivní pašování zbraní, a to především z východoukrajinské fronty. Například velení žoldnéřského praporu Ajdar už loni připustilo, že část těchto zbraní míří do Kyjeva „na kšeft“, zatímco další míří sice tamtéž, ale do arzenálů pro případ nouze.

Podle politologa Vasila Muraveckého je hlavní příčinou zhoršující se bezpečnostní situace rozklad kontinuity státní moci, která už není ochotná ani bránit občany před zločiny páchanými ozbrojenci z žoldnéřských praporů. „Jsme ve stavu, kdy se moc ve státě povaluje na silnici v prachu. Tisíce lidí mají pocit, že ji prostě mohou vzít a použít. Vláda se vzdala nejdůležitější mocenské zodpovědnosti: zřekla se práva použít sílu proti samozvaným, polobanditským praporům typu Azova nebo Ajdaru, které jsou i v zahraničí považovány za fašistické bandy.“ Podle jeho názoru vláda přešla k mechanismu zkolabování státu na té nejvyšší vládní úrovni, a proto se bude Ukrajina čím dál víc „ičkerizovat“, tedy měnit v Čečensko za vlády Džóchara Dudajeva, aniž by byla na obzoru síla, která by byla s to se „banditizaci“ země vzepřít. „Stát už nedeklaruje své cíle, nezodpovídá se občanům, ale vždy je připraven se zodpovídat svým sponzorům na Západě. A přitom stále platí, že když nejste s něčím spokojení, tak musíte být agenti zahraničního nepřítele.“

Chaos a bezvládí, které nyní panuje na Ukrajině, mezi lidmi obvykle vyvolává touhu po „silné ruce“, přičemž její barva či záměry lidi až tolik nezajímají. V době, kdy se zcela zhroutila zatím poslední, šestá vlna mobilizace do řad ukrajinské armády či Národní gardy (a sedmá vlna byla rovnou zrušena), což je proces, který trpí zásadními problémy už dlouho, Financial Times přináší reportáž z lesního výcvikového tábora západně od Doněcku, kde Pravý sektor nemá o zájemce nouzi – přicházejí po stovkách. Svou image si vybojoval na východní frontě, rozhodným vystupováním vůči Kyjevu i tím, že na rozdíl od pravidelné armády se zdá být mnohem lépe vyzbrojen, podotýká list.

Mimochodem, zatímco americký politolog Gordon M. Hahn už přirovnává Ukrajinu k Výmarské republice, bývalý slovenský premiér Mikuláš Dzurinda soudí, že se Ukrajinci až příliš spoléhají, že za ně cizina vyřeší všechny problémy. Nově by mohl cizinec stanout i v čele ukrajinské policie a zahraniční firmy se postarají o ukrajinské celnice

(celý textu zde)


Orwellovština: Šéf Amerického institutu pro mír vydělává na válce!

$
0
0

Orwellovština: Šéf Amerického institutu pro mír vydělává na válce!5. 8. 2015   První zprávy

Novináři portálu Intercept odhalili, komu ve Spojených státech vyhovuje válka na Ukrajině. Výsledek zjištění je stejně paradoxní jako orwellovský – Americkému institutu pro mír! Přičemž, jak novináři připomínají, je hlavním cílem této instituce je udržovat mír ve světě pomocí „nenásilného řešení konfliktů".
Ale jeho předseda, Stephen Hadley, je neúprosný jestřáb, jehož obhajoba větších vojenských intervencí často úzce zapadá do zájmů firmy Raytheon, zbrojařského dodavatele, která Hadleye platí jako člena svého představenstva, píše Intecept pod titulkem: "Jestřábí předseda institutu pro mír chce z Ukrajiny posílat Rusy zpět v igelitových pytlích".

Šéf amerického institutu pro mír (The United States Institute of Peace) Stephen Hadley po celou dobu apeloval ve prospěch rozšiřování vojenských intervencí do záležitostí jiných států. Takže za prezidenta George W. Bushe mluvil o potřebě invaze do Iráku, pak lobboval za letecké údery v Sýrii. A v loňském roce se Hadley opakovaně vyjadřoval ve  prospěch eskalace konfliktu na Ukrajině.

Například na Globálním fóru v polské Wroclawi v červnu argumentoval ve prospěch vyzbrojení ukrajinské vlády, aby „Putin poznal cenu toho, co dělá Rusko na Ukrajině“ v podobě „igelitových pytlů pro zabité ruské vojáky“.

Kevin Connor, ředitel skupiny pro veřejnou odpovědnost, kritizoval práci Hadleye pro Raytheon již v minulosti, a nyní žádá jeho odstoupení.

„Pokud je Americký institut pro mír jen orwellovskou absurditou, pak je Hadley vhodným předsedou,"říká Connor. „Chce-li prokázat, že to tak není, tak rezignace Hadleye nebo jeho odstranění by byl krok správným směrem."

Hadley slouží také jako dobře placený člen představenstva Raytheon, společnosti, která chce získat podíl na zvýšené vojenské pomoci pro Ukrajinu a Polsko. Hadley je členem představenstva Raytheon od roku 2009 a jen loni mu byla vyplacena odměna v hotovosti a akciích v hodnotě 290 tisíc dolarů.

Pro firmy jako Raytheon, jsou globální nestabilita a intervence dobré pro obchod, konstatují novináři. Konflikt na Ukrajině rovněž zvýšil její zisky a firma ohlásila letos vyšší než očekávané příjmy. S tím souvisí i iniciativa dalšího jestřába, republikánského senátora McCaina, který lobuje za to dodávat na Ukrajinu raketové systémy Juvelin. A ty vyrábí Lockheed Martin a Raytheon.

Hadley je rovněž poradcem prezidentské kampaně Jeba Bushe v zahraniční politice a národně bezpečnostních otázkách.

Ale není to poprvé, kdy ústav sloužil jako platforma pro americkou jestřábí zahraniční politiku, připomínají novináři. Robert Turner, první prezident ústavu a jmenovaný prezidentem Ronaldem Reaganem, vyjádřil podporu pravicovým eskadrám smrti v Nikaragui, známých jako Contras. Dále to byl neokonzervativní vůdce, jako Daniel Pipes, obhájce etnického profilování a invazí do zemí Středního východu. Eric Edelman, současný člen správní rady, vyzval Obamovu vládu k zvyšování vojenských výdajů, aby USA podpořily izraelský vojenský úder na Írán, a země NATO k nasazení jaderných zbraní do bývalých států Varšavské smlouvy, které jsou nyní členy NATO ve snaze čelit Rusku.

Kromě milionů dolarů, které institutu poskytuje americká vláda, je také sponzorován soukromými dary, včetně grantu 1 milionu dolarů od výrobce zbraní Lockheed Martin. Tento institut sídlí v budově za 186 milionů dolarů s výhledem na National Mall ve Washingtonu.

(kou, prvnizpravy.cz, firstlook.org/theintercept,
 foto: arch.- Stephen Hadley, Americký instit pro mír
Související:

Ernestova týdenní ukrajinská svodka 27.7.2015 – 3.8.2015

$
0
0

vybral, přeložil a sestavil Ernest
5. 8. 2015 Kosa zostra čili https://vlkovobloguje.wordpress.com/
(nevyzdrojované informace  jsou převzaty  ze stránky vk.com/strelkov_info)

28.7.2015 
Doněckv noci na 28.7. začalo ostřelování houfnicemi ráže 152mm rajonů Kujbyševskij (okolí závodu Topaz), Kyjevskij a na úseku fronty SpartakAvdějevkaletištěPísky probíhaly střetnutí pěchoty střídavě s ostřelováním dělostřelectva. Dělostřelectvo ostřelovalo i Jasinovatuju. Ve směru od Marinky na úseku fronty MarinkaAlexandrovka– sídliště Trudovskyje probíhal průzkum bojem za podpory tanků. 

Gorlovka– mezi Bachmutkou a osadou Zajcevo probíhaly intenzivní přestřelky z ručních zbraní, aktivně pracovaly nepřátelské diverzní skupiny. Dělostřelbou byly zasaženy Kurganka, Bessarabka, Kalinovka, Golmovskij, 5.čtvrť, sídliště Strojitěl a šachtaGlubokaja z ukrajinských pozic v Dilievce, Šumech, Artěmovu, Železnoj, Majorsku, Novogorodském a z Dzeržinska (šachta Južnaja). Ostřelováním byly zabity dvě staré ženy, jedna žena byla zraněna a bylo poškozeno mnoho domů. V Gorlovce vypadla elektřina. Podle nalezených střepin granátů bylo zjištěno, že Gorlovka byla ostřelována dokonce i samochodnými houfnicemi „Pion“ ráže 203mm s dostřelem až 47 km.
LLR oblast Veselaja GoraŠtěstí byla ostřelována samochodnými děly obou stran, v oblasti Stanici Luganskoj probíhal intenzivní boj s použitím všech druhů zbraní, kromě raketometů. Od Stanici Luganskoj a města Štěstí byly ostřelovány z minometů obce Sokolniky, Obzornoje a postavení domobrany u památníku knížete Igora. U obce Želobok proběhl průzkum bojem. I na tomto úseku fronty aktivně působily nepřátelské diverzní skupiny. Aktuální informace k situaci u města Štěstí – Ajdar skutečně částečně opustil město, jeho zbytek, který to odmítl, byl skutečně obklíčen, ale ne domobranou, ale ukrajinskou armádou. Průzkum domobrany pouze zlikvidoval 2 kontrolní body Ajdaru. Podle neověřených zpráv byly kontrolní body u mostu opuštěny a za mostem jsou ukrajinští odstřelovači a ukrytá technika. Ztráty domobrany – 3 padlí, 26 zraněných, zničeno 1 BMP a poskozeno asi 20 ks obrněné techniky. Ztráty Ukrajinců – 12 padlých, 42 zraněných, zničen 1 tanky, 1 BTR, 1BMP, asi 20 nákladních automobilů a 3 baterie minometů.
– Jeden z pozorovatelů OBSE byl při ostřelování z ukrajinských pozic u Širokina zraněn úlomky betonu, který mu rozbil přilbu.

Širokino před ...

... a po ´osovobození´ ukrjainskou armádou. (Obyvatle Širokina ´osvobodili´ od jejich domů.


– V Ukrajinci obsazené Avdějevce se lidé bouřili proti budování palebných postavení mezi obytnými domy.
– OBSE ve své zprávě konstatovala, že obě strany vracejí těžkou techniku na frontu.
– Rozvědka DNR objevila 13 km od fronty u Kurachovky nové postavení 5-ti raketometů „Uragan“.
Přitom těžké zbraně ráže 100mm a více měly být podle minských dohod odvedeny z fronty do vzdálenosti 50 km, raketomety „Grad“ na 70 km a raketomety „Tornado“, „Uragan“ „Směrč“ a rakety „Točka U“ na 140 km.


29.7.2015 
Doněck– rajony Kujbyševskij, Kyjevskij, osada Písky a oblast letiště – Spartak byly ostřelována minomety, houfnicemi D-30 a samochodnými houfnicemi. Pěchota bojovala v osadě Písky, oblasti letiště a u jasinovatského kontrolního bodu. Od Marinky neustále probíhají průzkumy bojem a střídají je ostřelování. Z tohoto směru od Kurachova jsou ostřelovány i rajony Petrovskij a Kirovskij a Staromichajlovka. Odvetnou palbou domobrany bylo potlačeno několik minometných baterií. V noci byla v Doněcku prováděna operace proti diverzním skupinám nepřítele. Na jižním úseku doněcké fronty ke změnám nedošlo, nepřítel zde aktivně neútočí, pouze ostřeluje obce v oblasti fronty. Ze strany od Marinky nepřítel ostřeluje pozice domobrany z ručních zbraní a kulometů. Domobrana má zakázáno odpovídat na tuto palbu. Z tohoto směru je ostřelován i rajon Petrovskij ( sídliště Trudovskije, oblast šachet No.10 a Avakumova, ulice Markina). Gorlovka– nehledě na prohlášení Porošenka o urychleném vytvoření 30-ti kilometrového nárazníkové zóny, byla ukrajinským dělostřelectvem ráže 152mm ostřelována z Dzeržinska (šachta Južnaja), Majorska, Artěmova a od Šumů (tank), zejména Golma, Kurganka, Rtutnyj, sídliště Strojitěl, osada Širokaja Balka a šachty 6/7, Gagarina, Izotova, Glubokaja, domobrana odpovídá palbou na potlačení baterií nepřítele. Nepřátelská dělostřelba začala několik minut po odjezdu pozorovatelů OBSE. Na severozápadě probíhal pěchotní boj s podporou dělostřelectva.

LLR – obce Veselaja Gora a Obzornoje byly ostřelovány z minometů z ukrajinských pozic u města Štěstí, od Trechizbenky byl ostřelován Krasnyj Liman, od Novotoškovky byla ostřelována osada Doněckij, od Popasnoj by ostřelován Pevomajsk a od osady Krymskoje vesnice Želobok. Došlo ke dvěma pěchotním útokům – jeden u Stanici Luganskoj a jeden mezi osadami Sokolniki a Krymskoje. Ztráty domobrany – 18 raněných, několik kusů techniky bylo poškozeno. Ztráty Ukrajinců – 2 padlí, 21 raněných, zničeny 2 BTR.
– Rozvědka zjistila noční přesuny vojska a techniky z oblasti Konstantinovky na jih.
– Z Širokina odešel prapor „Donbass“ a vystřídala jej námořní pěchota, která dosud nebyla v boji.
– Rozvědka DNR objevila ve vesnici Annovka (20 km od fronty) palebná postavení samochodných houfnic ráže 152mm „Giacint B“. Na přístupy k Doněcku Ukrajinci přesunuli 27 těžkých děl a nejméně 10 kusů raketometů „Grad“ a „Uragan“.
– V Ukrajinci kontrolované Avdějevce obyvatelé svolali masovou demonstraci proti budování palebných postavení mezi obytnými domy. Ukrajinci je budují přímo u stěn bytových domů.
– V městě Štěstí pokračují střety trestního pluku Ajdar a ukrajinské armády. Mají tam ztráty.


30.07.2015 

Doněck– byla ostřelována oblast letiště, střídavě z minometů a ručních zbraní, dále rajony Kujbyševskij, Kyjevskij a Petrovskij, osady Písky a Spartak. Gorlovka– v noci na 30.7. další silné ostřelování dělostelectvem a tanky od Dzeržinska (šachta Južnaja) a Majorska do oblasti osady šachty Glubokaja, při kterém byli dvě ženy zabity, dva další lidé zraněni (včetně 8-letého dítěte). Ráno ostřelování pokračovalo – bylo ostřelováno Zajcevo a Stalsbyt, kde byl zabit další civilista a tři zraněni (včetně dvou chlapců – 7 a 14 let). Od Šumů a Artěmova byly ostřelovány šachty 6/7 a Izotov, Širokaja Balka, Kurganka a oblast mezi Kurgankou a šachtou Gagarin. Z minometů od Majorska bylo ostřelováno sídliště Strojitěl a šachta No.5. Večer, jako vždy, palba z Bachmutky zesílila. Dále byly ostřelovány osady Sachanka, Bezimennoje, Kalinovka, Železnaja Balka, BělajaKamenka, Novaja Laspa, Razdolnoje. Na jižním úseku doněcké fronty nedošlo k aktivním útokům.
LLR – z ukrajinských pozic u obce Krajakovka a z Trechizběnky byly ostřelovány z minometů a BTR Sokolniki a Krasnyj Liman. Z obce Novotoškovskoje byla minomety ostřelována osada Doněckoje. Domobrana odvetnou palbu nezahajovala, těžké zbraně domobrany byly odvedeny z fronty, bylo zakázáno používat i minomety i při útocích nepřítele a velká část jich byla rovněž odvedena z fronty. Bylo rovněž zakázáno použít zbraní z obrněných transportérů, s výjimkou velkých útoků a zakázáno používat granátometů. Bylo omezeno použití ručních zbraní, pouze v případě útoku povoleny odstřelovačské pušky. Použití té trošky zbylých minometů bylo povoleno pouze na přímý rozkaz nejvyššího velení. Dnes bylo povoleno přesnými výstřely zneškodnit pouze palebná postavení, ze kterých na domobranu nepřítel vedl palbu. Ztráty nepřítele – padlo 7 Ukrajinců, 10 bylo zraněno, zničeny 2 tanky, jedna baterie minometů, jedna houfnice D-30 a 3 palebná postavení automatických granátometů a protitankových řízených střel.
– Domobraně se v Doněcku a Gorlovce podařilo zlikvidovat 5 ukrajinských skupin odstřelovačů (1 skupina = odstřelovač+ 2 samopalníci jako ochrana), domobrana má raněné.
– V rovenské oblasti došlo ke střetu mezi ilegálními těžaři jantaru a ukrajinskou policií. Dva policisté byli zraněni, bylo povoláno speciální komando ministerstva vnitra Ukrajiny „Grifon“, které k rozehnání protestujících použilo střelivo s gumovými střelami.
– „V noci na 30.7. byl ostřelován okraj Dzeržinska (kontrolován ukrajinskou armádou) z UKRAJINSKÝCH pozic na šachtě Južnaja. Byli přitom zabiti dva civilisté a shořel jeden dům a altán. Dnes si jde na toto zvěrstvo stěžovat k ukrajinskému velení skupina občanů – uvidíme, co na to řeknou“ – píší místní občané.
– Rozvědka DNR objevila v oblasti osady Dylejevka (8 km od linie fronty) palebná postavení ukrajinských houfnic a v obci Novogorodskoje příjezd dalšího raketometu „Grad“.
– Do Doněcka přijela další 34-tá kolona s humanitárním nákladem z RF.
– Charkovští partyzáni ostřelovali ukrajinský kontrolní bod u Izjumu. Bylo zraněno 12 okupantů, kontrolní bod byl prakticky zničen. Před příchodem ukrajinských posil  ustoupili. Několik jich bylo lehce zraněno.


31.7.2015 

Doněck– od Avdějevky byla ostřelována oblast letiště, rajony Kyjevskij, Kujbyševskij, Jasinovataja a osady Spartak a Písky. U jasinovatského kontrolního bodu a osad Spartak a Písky probíhala pěchotní střetnutí a nepřítel byl odražen. Z marinského směru nepřítel vícekrát ostřeloval pozice domobrany a přilehlé rajony Kirovskij a Petrovskij (poškozeny dva domy, zranění a mrtví nejsou) a obec Alexandrovka z tanků a z ručních zbraní. Později se k ostřelování Petrovky přidalo dělostřelectvo od Avdějevky. Od Svetlodarska z těžkých raketometů ostřelovány Uglegorsk a Enakijevo. Gorlovka– ostřelování probíhalo celou noc. Nepřítel pálil z Majorska na Zajcevo. Ráno začali Ukrajinci z tanků ostřelovat severozápad Gorlovky. Ze směru od Kurdjumovky stříleli na Karlo-Marxove, které je částečně bez elektřiny. Ostřelovat začali dokola, nejdříve v Šumech, potom stříleli z Majorska, pak ze směru od Kurdjumovky. Všechny granáty přelétaly Golmu a Kondratěvku a dopadaly v Karlo-Marxove, Berovce, Sofievce, filtrační stanici, možná i v ABZ a v Bločku. Na co Ukrajinci stříleli nikdo neví. Večer se obnovilo těžké ostřelování samotné Gorlovky. Ostřelováno bylo centrum města a opět Zajcevo, Golmovskij, Soledar a Rumjancevo. Byly poškozeny dva domy a plynovod. Plynovod byl poškozen také v Kalinovce. Údajně jsou oběti mezi civilisty. Na přístupech ke Gorlovce probíhaly pěchotní útoky, které byly odraženy. Nad Gorlovkou byl sestřelen velký létající objekt, pravděpodobně velký dron. Ostřelovány byly i osady Logvinovo, Lozovoje, Nižněje Lozovoje, Staromichajlovka, Bělaja Kamaenka, Žabunki. Na jihu byly ostřelovány obce při frontě, zejména v telmanovském rajonu, ale aktivní útoky neprobíhaly.

LLR – na Bachmutce Ukrajinci od osady Orechovo ostřelují pozice domobrany u Kirovska. Domobrana odpověděla palbou. V oblasti Popasnoj ukrajinská pěchota několikrát útočila za podpory protiletadlových kanonů, minometů, velkorážných kulometů a automatických granátometů.
Od Trechizběnky nepřítel ostřeloval automatickým minometem „Vasilek“ obec Sokolniki. Proběhlo i ostřelování pozic domobrany u památníku knížete Igora minomety od Stanici Luganskoj. U Želoboku nepřítel zaútočil silou roty s podporou minometů a granátometů a tří obrněných transportérů – byl to průzkum bojem. Ztráty Ukrajinců – 7 padlých, 12 raněných, zničen 1 BTR, poškozen 1 BMP, bylo zničeno 12 palebných pozic. Ztráty domobrany – 17 raněných, 2 tanky silně poškozeny.
– Dobrovolnické oddíly na frontě masově střídají oddíly ukrajinské armády. Oddíly Národní gardy jsou přemisťovány do druhé linie obrany, něco jako kdysi uzavírací oddíly  NKVD a německé Feldpolizei. U fronty se dále soustřeďují síly a technika, ale ne na celé frontě, na 60% fronty nepřítel dělá přípravy k obraně. V minulosti těžkou techniku odvedli, ale zdaleka ne všechnu a už v březnu byla všechna zpět, přitom domobrana odvedla všechnu techniku ráže nad 100mm, proto se nelze spolehnout, že nepřítel skutečně všechnu techniku ráže méně než 100mm odvede.
– U Mariupolu byl výbuchem nálože zraněn jeden ukrajinský vojáka druhý zabit. Stalo se to při jejich vysazení jako diverzní skupiny do týlu domobrany.
– Rozvědka DNR objevila u Kurachova (18 km od fronty) palebné pozice tří houfnic a v lese u obce Kodem (6 km od fronty) palebné pozice dalších houfnic. Dále zjistila, že do internátu v obci Novotrojickoje byla umístěna cca rota cizích specialistů.
– OBSE ve zprávě z 30.7. konstatovala, že na pěti z osmi navštívených míst soustředění odvedené ukrajinské těžké techniky se tato technika již nenachází.


1. 8. 2015

Doněck– těžkým dělostřelectvem velkých ráží jsou ostřelovány severní okraje Doněcka – rajony Kyjevskij a Kujbyševskij, oblast letiště a Písky. Ostřelováním byli v kujbyševském rajonu zabiti dva civilisté a několik dalších bylo zraněno. Ukrajinská pěchota útočila neúspěšně od Avdějevky na jasinovatský kontrolní bod, útok trval hodinu, shořelo MTLB a BMP nepřítele, padli nejméně tři Ukrajinci. Vybuchl sklad střeliva a byla zničena baterie houfnic D-30. Byl ostřelován Spartak. Od Marinky byly ostřelovány jak pozice domobrany, tak obytné rajony Petrovskij a Kirovskij. V tomto směru probíhaly i pěchotní boje. Večer byla ostřelována osada Severnij a šachta Okťjabrskij z Písků a obce Voďjanoje. Gorlovkacentrum města bylo intenzivně ostřelováno těžkým dělostřelectvem od Konstantinovky a z Majorska, Kurdjumovky a Kodema houfnicemi a tanky. Město bylo ostřelováno ze tří stran. Granáty dopadly v 5-té čtvrti, Nižném, Rumjancevu, Korolenku, Rtutném, Nikitovce, Ozerjanovce. V centru hořely obytné domy. Odvetnou palbou domobrany byl zasažen sklad munice v Kurdjumovce,kde to dlouho vybuchovalo. Střelba byla vedena nejen z pevných pozic, ale i z polí, pohyblivými diverzními skupinami. Na 88 hovořili o autu, pravděpodobně diverzní skupiny, které se rychle vzdalovalo. Toto auto bylo spatřeno i v Novogorlovce. V Komsomolci také viděli auto, které vystřelilo z minometu a rychle ujelo, zásahy byly pozorovány v centru města. Domobrana „lovila“ diverzanty. Ostřelování trvalo více než 8 hodin. Přes den ostřelování zeslabilo, znovu začalo kolem 17:00. V Golmě probíhal pěchotní boj. Noc byla těžká, ani ráno nebylo dobré. Mobilní záchranářské skupiny vyjely na místa zásahů. Bylo zraněno 5 civilistů, včetně 12-tileté dívky a poškozeno 5 bytových domů, z toho tři byly zničeny požárem.. Při odchodu z Gorlovky byly zlikvidovány 2 diverzní skupiny nepřítele, které ostřelovaly Gorlovku z minometů na autech. Nikdo v nich nezůstal živ. Dalším dvěma se podařilo uprchnout. Byly také ostřelovány obce Sanžarovka, Okťjabr, Novaja Tavrija, Zajčenko, KalinovkaAlexandrovka, Žabičevo, Staromichajlovka. Ztráty ukrajinské námořní pěchoty na jihu – 2 padlí, 5 zraněných (2 těžce). Ztráty domobrany – jeden zraněný.
LLR Bachmutka– bojovalo se s použitím dělostřelectva u Novotrojického a u Popasnoj. Z ukrajinskou armádou kontrolované obce Orechovo byl ze samochodných děl ostřelován Pervomajsk. Ze Stanice Luganskoj byly ostřelovány pozice domobrany u pomníku knížete Igora. Od osady Novotoškovskoje ukři ostřelovali osadu Doněckij z minometů. Ztráty nebyly hlášeny.
– Povzdech obyvatele Gorlovky na internetu: „K čemu je nám Minsk II? Gorlovku teď ukři rovnají se zemí. Ukrofašisté drze rozstřelují Gorlovku těžkými děly. A svět je vzrušen zabitím lva v Africe!“
– Kyjevská administrativa připravuje „filtrační tábory“ podle projektu americké agentury USAID, kde budou soustřeďování „nelojální“ obyvatelé DNR a LLR po „osvobození“ separatisty obsazeného území kvůli „sociální adaptaci“. Na vytvoření takových objektů v doněcké oblasti bylo vyčleněno téměř 10 milionů hřiven.

V DNR a LLR začal zkušební provoz vlastních mobilních sítí.
– Skandální ukrajinský činitel Korčinskij navrhuje vytvořit „ukrajinský Taliban“ a zahájit „křížovou výpravu na Moskvu“, uvádí Deutsche Wirtschafts Nachrichten. „Naším cílem je pomsta. Moskva musí hořet“ prohlásil Korčinskij.
– Vojáci námořní pěchoty, kteří nově zaujali pozice na jihu, navázali kontakt s domobranou, které nabízeli ke koupi velkorážný kulomet UTES.


2.8.2015 
Doněck– v noci na 2.8.byl opět ostřelován od Avdějevky a obce Opytnoje rajon Kujbyševskij v Doněcku (raněni dva civilisté,poškozeny čtyři domy), oblast letiště, osady Okťjabrskij a Spartak. Ostřelování zesílilo kolem 22:00. Gorlovka– stále je ostřelována ukrajinskými tanky ze Šumů a houfnicemi D-30 z Novogorodska a Svetlodarska, nejvíce jsou postiženy Kurganka, Rtutnyj, Bessarabka, Golma, Rumjancevo, šachta Glubokaja, 5. čtvrť. I zde ostřelování v noci zesílilo, zejména od Svetlodarska. Dělostřelectvem ukrajinské armády z Svetlodarska bylo ostřelováno i Děbalcevo, dále Logvinovo a později i Kalinovka. Domobrana odpovídala odvetnou palbou. Na jižním úseku doněcké fronty dále probíhá ostřelování z těžkých zbraní, na úseku fronty Starognatovka – Bělaja Kamenka probíhal dělostřelecký duel. Ostřelován byl i Dokučajevsk. Nově přesunuté jednotky námořní pěchoty mají dva zraněné. – Rozvědka DNR objevila u Dzeržinska (5 km od fronty) palebná postavení dvou samochodných houfnic, u Avdějevky (5 km od fronty) dalších 12 samochodných houfnic u obce Prochorovka u Volnovachy (15 km od fronty) šest houfnic D-30 a v obci Talakovka (13 km od fronty) šest raketometů „Grad“. Dělostřelectvo domobrany podle těchto údajů zaměřuje svoji odvetnou palbu.
LLR – Na Bachmutce je klidněji, ohnisko bojů se přesouvá ke Stanici Luganskoj, kde ukrajinská armáda použila všechny druhy zbraní kromě raketometů. Domobrana zde odpovídala palbou houfnicemi na postavení těžkých zbraní nepřítele. Proběhla zde i rozvědka bojem pěchoty. Ostřelovány z minometů a granátometů byly i obce Pervomajsk a Marevka od města Zolotoje, Golubovskoje od obce Novotoškovskoje a chatová osada u Nikolajevky od obce Bolotenoje. Ztráta Ukrajinské armády za 1.8. – 14 padlých, 21 raněných, zničeny 2 baterie minometů, jeden tank a poškozeno jedno BMP. Ztráty domobrany za 1.8. – 2 padlí, 10 raněných, zničeno 1 BTR, poškozeno několik kusů jiné techniky.
– ráno 2.8. se u Artěmovska vzdala domobraně dobrovolně celá průzkumná skupina ukrajinské armády. Na dezerci se připravovala několik dní.
– na úseku železniční trati Senťjanovka – Šipilovo vykolejila lokomotiva na kolejnicích, přerušených výbuchem nálože.
– V Oděse na Kulikově poli proběhlo střetnutí mezi obyvateli, kteří přišli na smuteční slavnost za upálené v Domě odborů a pravicovými radikály, kteří ničili smuteční výzdobu.


3.8.2015 

Doněckoblast letiště a osada u dolu Okťjabrskij byla několik hodin silně ostřelována z ukrajinských pozic od Avdějevky a z osady Opytnoje. Kolem 20:00 ostřelování opět zesílilo. Pěchotní boje probíhaly oblasti Jasinovatoj a osady Spartak a na úseku fronty Marinka – Alexandrovka. Gorlovka– v noci na 3.8. byla ostřelována celá Gorlovka ze Šumů tanky a z Artěmova a ze směru od Dzeržinska a Majorska houfnicemi D-30. Zejména byla  vedena palba na centrum města, 5. čtvrť, Kurganka, sídliště Komsomolec, Rumjancevo. Ostřelováním byl zabit jeden civilista, čtyři byli zraněni a vypuklo několik požárů. Domobrana zahájila odvetu na palebná postavení nepřátelského dělostřelectva. Opět ve městě působily mobilní diverzní skupiny nepřítele. U Šumů a u Dzeržinska probíhal pěchotní boj. Večer bylo odvetnou palbou dělostřelectva domobrany zasaženo palebné postavení ukrajinského dělostřelectva u svetlodarské elektrárny a sklad munice a vypukl pěchotní boj s podporou dělostřelectva a tanků i u Majorska. Ostřelována byla i osada Krasnyj Partizan (6 km od Gorlovky), kde byly poškozeny obytné domy a přerušena dodávka plynu a elektřiny. Večer byla přerušena dodávka elektřiny i ve velké části Gorlovky.
Ostřelovány byly dále obce Dokučajevsk (zde probíhal i pěchotní boj), Logvinovo, NižnějeLozovoje, Kalinovka, Žabičevo,Staromichajlovka, Bělaja Kamenka,Novolaspa a Styla. V Zajcevu u Mariupolu byl odvetnou palbou domobrany zasažen muniční sklad 34. praporu ukrajinské 57. samostatné motorizované brigády, který vybuchl. U skladu byl rozmístěn současně štáb 34. praporu, který byl výbuchy postižen a technika, která rovněž byla poškozena. Rozvědkou DNR byla zjištěna v Krasnogorovce (3 km od fronty) palebná postavení čtyř samochodných houfnic, v Slovjansku (20 km od fronty) dvacet raketometů „Grad“, v obci Očeretino čtyři raketomety „Grad“ a v Konstantinovce (12 km od fronty) osm raketometů „Grad“.

LLR – celou noc probíhaly srážky na Bachmutce, u Stanici Luganskoj, u města Štěstí a u Slavjanoserbska. Ostřelován byl i Pervomajsk a Moloděžnoje, kde dostal přímý zásah obytný dům a byli těžce zraněni muž a žena. Ztráty na tomto úseku fronty: Ukrajinci – 7 padlých, 32 raněných, zničeno jedno BMP a jedno BTR nepřítele, jedna baterie 120mm minometů, dvě baterie 85mm minometů (baterie = 4 minomety), 2 houfnice D-30. Domobrana – 1 padlý, 19 raněných, zničeno 1 protiletadlové dělo a 2 BMP.
– V Moskvě založil bývalý premiér Ukrajiny Azarov „Výbor na záchranu Ukrajiny“. Část členů tohoto výboru je v emigraci v RF, další část je na Ukrajině, ale tato jména jsou tajná, aby nedošlo k persekuci ze strany současné kyjevské vlády.
– V Charkově se pokusila oficiální parlamentní strana „Opoziční blok“ o registraci do chystaných místních voleb. V tom jí bylo zabráněno aktivisty sdružení „Občanská stráž“, kteří jejím představitelům zabránili v přístupu do budovy administrativy. Aktivisté v maskáčích a maskách rovněž zaútočili na kancelář poslance za „Opoziční blok“ Dobkina a zničili mikrobus této organizace.
– V Oděsse neznámí odpálili nálož u kanceláře proukrajinské organizace „Sebeobrana Oděsy“.
– V Minsku se konala schůzka kontaktní skupina pro řešení situace na Donbasu. Zístupci Kyjeva z neznámých důvodů ze schůzky krátce po zahájení odešli.
– Velitel pluku „Dněpr-1“ Jurij Bereza vyzval k budování „speciálních“ táborů pro separatisty a jejich příznivce. Učinil to při projevu na festivalu „Banderštat“ v sobotu 1. srpna. Separatisté a jejich příznivci by měli být v táboře umístěni na dobu 6 měsíců a poté by jejich názory měla prověřovat speciální komise. V případě, že by je tato komise uznala za „převychované“, byli by propuštěni, v opačném případě by byli vráceni do tábora. Jak s hrdostí oznámila „Volyňská vyšetřovací agentura“, která je mediálním partnerem festivalu, stejné myšlenky hlásal i jako poradce bývalého předsedy dněpropetrovské administrativy, Igora Kolomojského.
´Bandera - náš hrdina´


Z ukrajinského tisku:
USA pomohou vytvořit logistická centra pro obyvatele Donbasu
U budovy parlamentu požadovali zvláštní status pro Záporoží
Obyvatelé Avdějevky demonstrují proti budování zátarasu
Zrušení voleb v Donbasu hrozí novou spirálou eskalace konfliktu – expert
Ukrajině nestanovili termín zavedení bezvízového režimi s EU – Klimkin
Pozorovatelé byli raněni při ostřelování v Širokinu – zpráva OBSE
Bez Janukoviče. Azarov formuje „vládu v exilu“
Italští poslanci řekli, kdy a proč pojedou na Krym
Porošenko objasnil snížení životní úrovně obchodní válkou s Ruskem
MMF je připraven financovat Ukrajinu i v případě defaultu
Soudci ústavního soudu jsou vyslýcháni ve věci uchvácení moci
Jacenjuk navrhuje EU zvýšit kvóty pro ukrajinský export
Rumuni z Bukoviny požadovali autonomii pro jejich region
Na konferenci Shromáždění Rumunů Bukoviny bylo přijato usnesení o autonomii, které bylo zasláno vedení Ukrajiny a Rumunska.

V předvečer bylo neznámými v Charkově napadeno shromáždění, požadující zvláštní status pro region.









Média: Věřitelé nabídli odepsat část ukrajinského dluhu
Ruská servis DW



Země nemá peníze na topnou sezónu
Korrespondent.biz, dnes, 21:42
Na období podzim-zima Ukrajina potřebuje miliardu dolarů.

Západní média píše o práci na jaderných zbraních v DNR
Separatisté označují tuto informaci za „další lež“ z Kyjeva.
Současně dva západní listy – americký Newsweek a britskí Times – napsaly, že podle zpráv bezpečnostní služby, separatisté začali vybírat radioaktivní průmyslové odpady z bunkru v Doněcku.
S odkazem na dokumenty z Kyjeva, tato média píší, že separatisté údajně dostávají rady od ruských odborníků v oblasti jaderných zbraní, pro pozdější použití tohoto odpadu při výrobě „špinavé bomby“.
Z dokumentů SBU není jasné, zda tito odborníci jsou soukromé osoby nebo ve státní službě.
Jak zdůraznil Newsweek, obsah dokumentů poskytnutých ukrajinskou stranou nebylo možné nezávisle ověřit.
„Špinavá bomba“ – je jednou z možností radiologických zbraní, se skládá z kontejneru s radioaktivním izotopem a z výbušné náplně. Vybuchne li výbušná náplň, kontejner se riztrhne a tlaková vlna radioaktivní látky rozšíří na dostatečně velkou plochu.
Zpravodajské agentury západních zemích nepotvrdily ani nepopřely informace svých ukrajinských kolegů. „Rosatom“ sdělil, že jeho zaměstnanci v tomto bunkru nepracují.
Separatisté to označili za „další lež“ z Kyjeva.

Moldavská policie rozbila protestní tábor v Kišiněvě
Policie použila násilí proti odpůrcům nesouhlasícím se zvyšováním tarifů na bydlení.


Němci pomohou Gazpromu stavět plynovod, který obchází Ukrajinu – média:
(zdroj)
Německá společnost pomůže Gazpromu při rozšiřování plynovodu North Stream.
Spolu s ruským Gazpromem dceřinou společností dceřinná německá společnost BASF – Wintershall, plánuje vstoupit do rozvoje plynovodu „Nord Stream“. Uvádí to agentura Reuters, píše Deutsche Welle.
Příslušný dokument, společnost podepsala s ruským monopolem „Gazprom“ v pátek 31.července.

Podněsterská tepelná elektrárna zastavila práci pro nedostatek uhlí

Rusko přitvrdilo migrační pravidla pro Ukrajince
(zdroj)
Ukrajinská armáda zůstane na výšinách v oblasti Mariupolu
Prezident Ukrajiny Petro Porošenko řekl, že jednotky ukrajinské armády se nehnou z dominantních výšin v oblasti Mariupolu. Uvedl to během jeho návštěvy v Doněcké oblasti, 2. srpna, uvádí agentura.
Porošenko řekl, že odvedení těžkých zbraní a dělostřelectva se týká pouze odsouhlasených oblastí.
„To jsou oblasti Mariupolu. Mluvilo se o stažení sil z Širokina ale v Berdjansku na dominantních výšinách zůstanou naše jednotky. Nepodlehneme žádným provokacím. Ochrana Mariupolu je nyní mnohem lepší, byly sem zavedeny další jednotky ozbrojených sil. To se týká i jiných oblastí – Avdějevky, Bachmutské dálnice, Štěstí „- řekl prezident.










Střepy rozbitého světa: Nejznámější disident věštecky varoval Západ. Zhoubná maska blahobytu. Padělání veřejného mínění. Právo nevědět. Bránit se znamená být připraven zemřít

$
0
0
Střepy rozbitého světa: Nejznámější disident věštecky varoval Západ. Zhoubná maska blahobytu. Padělání veřejného mínění. Právo nevědět. Bránit se znamená být připraven zemřít5. 8. 2015  Protiproud
Redakce Protiproud připomíná již téměř zapomenutou "skandální" promluvu Stalinova vězně Alexandra Solženicyna, jíž si v roce 1978 proti sobě poštval intelektuální i politickou věrchušku v USA a z níž se i dnes můžeme o sobě mnoho cenného dozvědět.


V záplavě komentářů o současném světovém dění, a zvláště pak o hybridní válce Západu proti stále sebevědomějšímu Rusku, nám dnes chybí moudrý pohled Alexandra Solženicyna. Tento snad nejznámější Stalinův vězeň, autor nepřekonatelných děl o "životě" v Gulagu, byl nakonec proti své vůli vyhnán do exilu (Západní Německo, USA), v němž strávil rovných dvacet let.

Typickým politickým exulantem se však Solženicyn nestal. Kdyby jím byl, choval by se jako ostatní – nadával by na poměry ve své vlasti a současně velebil poměry v exilu. A právě to se čekalo i od Solženicyna, když jej v roce 1978 pozvali, aby promluvil na půdě Harvardské univerzity. Namísto chvalozpěvu na „říši svobody“ a amerického politického modelu si „nevděčný“ ruský disident dovolil kriticky zhodnotit mravní a duchovní stav společnosti, v níž našel dočasný azyl.

Možná si starší posluchači Hlasu Ameriky a Rádia Svobodná Evropa vzpomenou, že od té chvíle přestal být na vlnách těchto rozhlasových stanic prezentován v pozitivním světle. V důsledku „harvardské aféry“ již po Solženicynovi neštěkl v USA ani pes, natož pak některý z amerických prezidentů, kteří jinak tak rádi a často využívali příležitosti vyhřívat se v záři disidentů z „říše zla“.

A (nejen) pro to, že včera uplynulo od úmrtí tohoto ruského velikána sedm let, připomeňme si alespoň část z výše zmíněného projevu, o kterém náš mainstream dodnes"neví". Zjistíme, že jeho analýza stavu západní společnosti není o nic méně aktuální, než byla v roce 1978.

 
Alexandr Solženicyn: Západu něco chybí

Kdybych dnes mluvil ve své zemi, soustředil bych pozornost v rámci rozbitého světa na neštěstí Východu. Protože však už čtyři roky musím žít zde, na Západě, a protože mám před sebou západní posluchačstvo, bude užitečnější, když tu představím některé rysy současného Západu tak, jak je vidím.

Co asi na dnešním Západě bije cizince do očí? Občanská statečnost zmizela nejen ze západního světa jako celku, neprojevuje ji žádný z jeho států, žádná vláda, žádná strana, a ovšem ani OSN. Tento úpadek odvahy je zvlášť patrný na řídící vrstvě inteligence, takže vzniká dojem, jakoby odvaha zmizela ze společnosti vůbec. Jistě - je zde samozřejmě ještě mnoho individuální odvahy, ale to nejsou lidé, kteří by udávali tón životu společnosti.

Politické a intelektuální elity vykazují známky úpadku, slabost, nerozhodnost činů, slov a ještě více teoretických úvah, v nichž ochotně nabízejí důkazy, že tento způsob jednání, zakládající politiku určitého státu na servilnosti a zbabělosti, je pragmatický, racionální a oprávněný, a to na jakékoli intelektuální i mravní úrovni.

Tento úpadek odvahy, který tu a tam již vede k naprosté ztrátě jakékoli mužnosti, je se zvláštní ironií podtrhován tam, kde titíž činitelé projevují nečekané návaly statečnosti - vůči vládám bez moci, vůči slabým státům, které nikdo nepodporuje a vůči proudům, které všichni odsuzují a které zjevně nemohou nikomu ublížit. Zato jim slova zamrzají v ústech a ruce klesají před každou mocnou vládou či hrozivou silou, před agresorem a před internacionálou teroru.


Je třeba připomínat, že úpadek odvahy se vždy považoval za začátek a předzvěst konce? 


Bezduché právnictví

Každý občan dostal vytouženou svobodu a s ní i takové množství a takový výběr hmotných statků, jaké měly zajistit štěstí - přinejmenším podle té laciné koncepce, která se v téže době vytvořila. Tato aktivní a tvrdá konkurence mobilizuje všechny myšlenky člověka a rozhodně neprospívá jeho svobodnému duchovnímu rozvoji. Už obyčejná biologie ví, že pro živočicha není dobré, aby si zvykl na velký blahobyt. V životě západní společnosti začíná dnes blahobyt odkrývat svou zhoubnou masku.

V souladu se svými cíli si západní společnost zvolila formu existence, která pro ni byla nejpohodlnější a kterou bych označil jako právní. Je-li člověk z právního hlediska v právu, nikdo od něho nemůže chtít víc. Chtějte na něm, aby se dobrovolně obětoval nebo podstoupil nějaké riziko – budete vypadat jako naprostý pitomec. Dobrovolné sebeomezování se téměř nevyskytuje: všichni se věnují seberozpínání, až z právních rámců začíná vycházet tichý praskot.

Celý život jsem prožil v komunismu a tvrdím, že společnost, kde neexistuje nestranná právní instance, je hrozná věc. Ale ani společnost, která má na všechno jen a jen právní instanci, není opravdu důstojná člověka. Když je celý život proniknut právními vztahy, vytváří se ovzduší mravní prostřednosti, které otravuje nejlepší podněty v člověku. Právní berle nemohou stačit, aby ve zkouškách, které ohrožují toto století, lidé obstáli vzpřímeni.

 
Přelud svobody bez povinností

V dnešní západní společnosti lze konstatovat nerovnováhu mezi svobodou dělat dobré a dělat zlé. Obrana práv jednotlivce je dovedena do takové krajnosti, že společnost sama je bezbranná vůči některým svým členům: pro Západ je už na čase, aby začal víc zdůrazňovat lidské povinnosti, než lidská práva. Ve srovnání se svobodou dělat dobré má svoboda destruktivní a nezodpovědná daleko širší pole působnosti.

Například zneužívání svobody pro páchání mravního násilí na mládeži: pouhým teoretickým protějškem svobody nabízet filmy plné pornografie, zločinu a satanismu, je svoboda mládeže na takové filmy nechodit. Tak se ukazuje, že život pojatý takto právně a výhradně právně se nedokáže bránit zlu a nechává se pozvolna nahlodávat. A když v některé zemi začne státní moc rázně potlačovat terorismus, veřejné mínění ji ihned obviní z pošlapávání občanských práv zločinců atd.
 
 
Tisk padělá veřejné mínění

Tisk – a říkám-li tisk, myslím tím hromadné sdělovací prostředky vůbec – se přirozeně těší té nejlepší svobodě. A k čemu ji používá? Dává si pozor, aby nepřekročil zákonný rámec, ale překračuje skutečnosti a zkresluje proporce bez jakékoli skutečné právní zodpovědnosti. Stalo se už někdy, že původci dezinformace veřejně přiznali svou chybu? Vinu? Ovšem že ne, protože by to vadilo prodeji.

V takových případech to odnese stát, novinář se z toho vždycky dostane a můžete se vsadit, že bude se stejnou sebejistotou psát opak toho, co tvrdil dříve. Tisk má moc padělat veřejné mínění stejně, jako je kazit. Jednou nasazuje teroristům hérostratovské věnce, jindy odhaluje i obranná tajemství vlastního státu a jinde zase nestoudně vniká do soukromí slavných lidí pod heslem „každý má právo vědět!“ (lživé heslo lživého století). Protože daleko výš stojí dnes potřebnější heslo – dnešnímu člověku vyrvané právo: PRÁVO ČLOVĚKA NEVĚDĚT. Nezaneřádit svoji Bohem stvořenou duši pomluvami, žvásty, hloupostmi. Lidé, kteří opravdu pracují a žijí naplněný život, nemají zapotřebí této mnohomluvné záplavy ohlupujících informací. Právě v tisku nejvíce vyniká ten spěch a ta povrchnost, které jsou duševní nemocí 20. století. Jít k jádru problému je mu zakázáno.

 
Cenzura pod maskou módy

Západ, který nemá cenzuru, přece jen provádí pečlivý výběr a odděluje myšlenky, které jsou v módě, od těch, které nejsou. A i když ty druhé nezakáže, nemohou se opravdu vyjádřit ani v periodickém tisku, ani v knihách a rovněž ne v universitním vyučování.

Tak se ve veřejnosti zakořeňují předsudky a zemí prochází slepota, nemoc v našem dynamickém století krajně nebezpečná. Vezměte například iluzi zdejších lidí, že rozumějí dnešní světové situaci. Tato iluze obaluje hlavy tak tvrdou skořápkou, že jí nepronikne žádný hlas, který k nám přichází ze 17 zemí východní Evropy a východní Asie, dokud ji nevyhnutelná palice nerozbije na kusy.

 
Duchovní vyčerpání západní společnosti

Nikdo z přítomných mne nebude, doufám, podezírat, že jsem se pustil do této zaujaté kritiky západních systémů proto, abych na jejich místo vyzvedl myšlenku socialismu. Rozhodně nikdy nebudu navrhovat socialistickou alternativu.

Kdyby se mě však někdo naopak zeptal, zda bych navrhoval dnešní Západ tak, jak je, za vzor pro svou zemi, musel bych odpovědět upřímně: NE. Nemohu doporučit vaší společnost jako ideál pro proměnu společnosti naší. Při bohatství duchovního rozvoje, které naše země získala utrpením v tomto století, není západní systém v současném stavu duchovního vyčerpání nijak přitažlivý. Pouhý výčet zvláštností vaší existence, jak jsem jej tu nastínil, naplňuje člověka nejhlubším zármutkem.

Je nepopíratelnou skutečností, že na Západě se charakter člověka oslabil, kdežto na Východě upevnil. Náš národ za šest a národy východní Evropy za tři desetiletí prošly duchovní školou, která nechává zkušenost Západu daleko za sebou. Složitý, smrtelný a drtivý život tam vychoval charaktery silnější, hlubší a zajímavější než západní život s řízeným blahobytem.

Z toho důvodu by proměna naší společnosti ve vaši znamenala v některých ohledech vzestup, ale v jiných - mnohých - úpadek. Společnost jistě nemůže trvale žít na dně propasti bez zákonů, jak je tomu u nás, ale bylo by pro ni výsměchem, kdyby měla zůstávat na spořádaném povrchu bezduchého právnictví, jak to děláte vy. Lidská duše sklíčená desetiletími násilí touží po něčem vyšším, vřelejším a čistším, než je to, co může dnes nabídnout masově rozšířená existence na Západě, která se jako navštívenkou ohlašuje odporným tlakem reklamy, hrubostí televize a nesnesitelnou hudbou. 


Kdo se chce bránit, musí být připraven zemřít

Žádné sebevětší zbrojení Západu nepomůže, dokud sám nepřekoná ztrátu své vůle. Pro duchovně oslabeného kapitulanta se výzbroj sama stává přítěží. Kdo se chce bránit, musí být připraven zemřít. A to je vzácná vlastnost ve společnosti vychované v kultu pozemského blahobytu. A tak zbývají jen ústupky, odklady a zrady.

Nezbývá tedy, než hledat chybu u samého kořene, v samých základech novověkého myšlení. Myslím tím převládající západní pojetí světa, vzniklé v renesanci, a politiky, vytvářené v osvícenství, základ všech věd o státu a společnosti. Můžeme jej nazvat „racionalistický humanismus“ nebo „humanistická autonomie“. Je to směr, který prohlašuje a uskutečňuje autonomii člověka vůči všem silám, které jsou nad ním.

Můžeme také mluvit o antropocentrismu, myšlence, že člověk je středem všeho, co existuje. Humanistické vědomí se prohlásilo našim vůdcem, popřelo existenci zla v lidském nitru a za nejvyšší cíl vytklo nabývání pozemského štěstí: tak vložilo do základu novodobé západní společnosti nebezpečný sklon klanět se člověku a jeho hmotným potřebám. A tak svoboda sama rozhodně nemůže vyřešit všechny problémy lidské existence. Naopak - nese s sebou řadu dalších.

 
Pravé zpátečnictví

Ale přesto přiznávaly první demokracie, včetně začínající americké, všechna práva lidské osobě jakožto cíli Božímu. Jinými slovy, svoboda byla člověku svěřena jen pod podmínkou a za předpokladu trvalé náboženské odpovědnosti. Postupem doby sice Západ s úspěchem a více než dostatečně obhájil práva člověka, ale v člověku zcela zakrnělo vědomí jeho odpovědnosti před Bohem a před společností.

Tak se humanismus vyvíjel k materialismu, stával se víc a víc terčem socialistických a později komunistických spekulací, takže už v roce 1844 mohl Marx napsat, že „komunismus je naturalizovaný humanismus“. Není náhodou, že se všechny znaky, tj. komunistická hesla, točí kolem Člověka s velkým »Č«. Silnější, přitažlivější a vítěznější je vždy ten proud materialismu, který vede více doleva, je tedy důslednější.

A humanismus, který úplně ztratil své křesťanské dědictví, nemůže v této soutěži obstát. Že se komunistický řád mohl udržet a na Východě tak upevnit, je dáno tím, že byl horlivě podporován skutečnými masami západní inteligence, která cítila svou příbuznost s ním. Jeho zločiny přehlížela, a když už je nebylo možno přehlížet, snažila se je ospravedlnit. Právě proto je úloha Západu tak těžká - obstát vůči Východu.

Vkládali jsme příliš velké naděje do politicko-sociálních proměn a teď se ukazuje, že nám berou to, co máme nejcennějšího: náš vnitřní život. Na Východě po něm šlape komunistická strana, na Západě obchod (trh). Sama skutečnost rozbitého světa není tak děsivá, jako to, že hlavní části tohoto světa jsou napadeny podobnou chorobou. Lpět dnes na osvícenských formulích je pravé zpátečnictví.

Báječné plány ředitele České televize: Pohádka O Nesytovi v bordelu. My zase máme zbaštit ČT všechno. 135 granulí platí i kočka a pes. Koupí si Kníže, Kalousek a Halík Krkavčí hory?

$
0
0
Báječné plány ředitele České televize: Pohádka O Nesytovi v bordelu. My zase máme zbaštit ČT všechno. 135 granulí platí i kočka a pes. Koupí si Kníže, Kalousek a Halík Krkavčí hory?Lubomír Kvapil 
5. 8. 2015   Protiproud

Lubomír Kvapil dospívá k logickému ač překvapivému odhalení podstaty naší milované veřejnoprávní mediální instituce a nabízí našim politickým a duchovním obrům skvělý byznys.
Oblíbená televizní pohádka O Nesytovi s Martinem Zounarem v hlavní roli se možná dočká v brzké době nové verze. V té si ovšem zahraje ústřední postavu pan generální ředitel ČT Petr Dvořák.
Pan Dvořák chce totiž jako správný nenasytný ředitel více peněz na vystlání svého hnízda na Kavčích horách. No možná po čase bude správný název Stračí hory, nebo Kukaččí, uvidíme.


Duševní nahota na prodej

Podle pana ředitele nastal ten pravý čas, aby za jeho bezkonkurenční projekt platila každá domácnost, bez ohledu na to, zda vlastní či nevlastní televizor. Prý je tu doba, kdy si hodně lidí pouští pořady ČT na mobilu a na internetu a televizní přístroj už tedy není jedinou možností jak sledovat Nemocnici na kraji města, Malého pitavala či Byl jednou jeden dům.

Prostě mladý divák má dnes tu vymoženost, že si sedne v metru nebo šalině, zapne si chytrý mobil a s nadšením se může dívat na to, jak doktor Sova uklidňuje své pacienty. A po příchodu domů zapne internet a sleduje detektiva Rudlu Pekaře, jak nachytá pana Bartošku v roli zloděje italského umění.


Taková vymoženost se přeci musí prodražit. Vysílat stokrát opakované reprízy pořadů asi stojí hodně peněz a nesmíme také zapomínat i na malé platy zaměstnanců České televize.

Pan Moravec, Železný či Wollner musí z něčeho žít. A jejich plat je tak ostudný, že se ho zmiňovaní pánové a jiní jejich kolegové bojí zveřejnit z obavy, že se jim lidé budou smát.

Tahat ďábla za ocas, nebo dotovat granulemi?

Ale když už tedy mám být solidární s těmi chudáky, co tam tak třou tu bídu z nouzí, tak mi nezbývá než udělat gesto „Diable par la queue“, čili zatahám ďábla za ocas a složím se jako společná domácnost 135 korunami na pana Dvořáka a jeho partu. A jelikož můj pes i kočka občas u pořadu České televize často usínají a nemohou sepsat čestné prohlášení, že mají celou slavnou Kavčí sebranku u srsti, tak jim nezbývá, než věnovat ze svého měsíčního podílu na žrádlo 135 granulí na provoz tohoto televizního kabaretu.

Já prosím si svou pravdu a lásku chci určit sám a nemám potřebu si za to platit. To se dělá v bordelu.
Pan Dvořák tvrdí, že poplatky jsou solidární daní za veřejnou službu a je to platba za možnost sledovat nezávislé zpravodajství.  No výborně, takže nyní už si sám nebudu moc říkat, co je veřejné a nezávislé, podle mého vlastního pohledu, názoru a svědomí, ale budu to mít nařízeno zákonem a normu bude určovat výhradně jen Česká televize.
PP koláž



Veřejný dům pravdy a lásky

Tak přemýšlím, proč si pan Dvořák, zaměstnanci ČT a jejich VIP hosté typu Halíka, Koláře, Kalouska, Kocába, Knížete a jiných tzv. humanistů, společně s jejich nadšenými fanoušky z řad občanů tu televizi sami nekoupí a nevysílají si tam, co chtějí.  Pak by se nemuselo řešit, že si někdo neustále na něco stěžuje. Když je taková sledovanost a poptávka, jistě by se televize uživila.

A navíc, pravda a láska je heslo, které frčí i ve světě. Takže s novým logem dvou prstů ve tvaru V by jistě nový televizní kanál udělal díru do Ameriky či Bruselu. Samozřejmě by se nemělo zapomenout i na multi-kulti programy, jen bych si dovolil podotknout, že perská kočka je náročnější jak český mourek a tudíž by vyžadovala za těch 135 granulí, nebo v jejím případě spíše za 135 masových kapsiček, aby pan Takáč v rámci solidarity vysílal v turbanu.

Proto přeji nové televizi hodně štěstí, ale já, pěkněprosím, si svou pravdu a lásku chci určit sám, svobodně a nemám potřebu si za to platit. To se dělá v bordelu a ne v televizi.
I když Česká televize je také veřejná instituce, tak možná na tom něco bude.


Související na  Protiproudu:

ČT opět bájí o masakru Němců, tentokrát v Ústí nad Labem

$
0
0
O. Tuleškov
5. 8. 2015 České národní listy

Celé naše pohraničí, které nám po Mnichovu ukradli Němci, bylo postupem doby protkáno sítí koncentračních táborů, jejich poboček a zajateckých lágrů, v nichž převažovali Rusové. Jaké praktiky v nich Němci uplatňovali po dobu jejich existence, je nám všem známo. Tam, kde Němci vybudovali koncentráky, všude denně a hromadně umírali pro nás v nepředstavitelných podmínkách vězňové a zajatci. Jinak tomu nebylo ani v nám odcizeném pohraničí. Kdo hlídal vězně na tomto území? Samozřejmě to byli především tzv. sudetští Němci. 


Ti také dělali ve vyšších pracovních postech v dílnách i továrnách, kde heftlingové, otroci panského německého národa, otročili. Jak se chovali k těmto ubožákům? I zde platilo pravidlo, že byli horší než říšští Němci. V koncentračních táborech úspěšně „pracovali“ i esesačky, které si se svými mužskými protějšky nijak nezadaly, byly často velmi horlivé a krutost některých přesahovala jakékoliv představitelné hranice. Židé a Slované přece nebyli lidmi, i když tak vypadali, ale podlidmi.


Mučení lidí, jejich vraždění, vyvrcholilo v prvních měsících roku 1945 pochody či transporty smrti. Když některým vězňům se podařilo uprchnout ve slavné  sudetengau, do jejich lovu se samozřejmě zapojovali i sudeti, muži, chlapci, ženy. Chycení byli jimi surově trestáni i zabíjeni. Pokud k tomu nedošlo, osvědčení esesmani vykonali dílo „německé spravedlnosti“, popravili vězně, kteří byli chyceni. V průběhu pochodů či transportů smrti, ale i v jiných místech, zahynulo celkem, podle údajů německých historiků, na 250.000 koncentráčníků a válečných zajatců. Značná část z nich procházela i našim pohraničím, tehdy ještě územím německého rajchu. Kolik tisíc lidí, ubitých Němci k smrti, utrápených hladem či zemřelých na infekční či jiné nemoci, se vlastně v našem severozápadním pohraničí nachází?  Jsou jich pravděpodobně desítky tisíc. Značná část z nich je v hromadných hrobech, jiní ještě spí svůj věčný sen o svobodě na nějakém dosud neznámém místě.

Každý den probíhaly v německých koncentračních táborech masakry, někdy menší, jindy velké. V takové Osvětimi nebo Treblince dovedli spálit celý transport vězňů i za několik hodin. Samozřejmě v pobočkách KT v tzv. Sudetengau byly masakry řádově nižší, ale probíhaly denně.

Sudeti za války sloužili nejen „doma“, ale také v tzv. protektorátu. Uměli česky, znali mentalitu českých lidí a byli prodchnuti cílem germanizovat celé Čechy a Moravu. Byl to jejich čelný přestavitel, K.H. Frank, který již v roce 1940 předal Hitlerovi takovýto plán. Sudeti s velkou radostí přijali zprávu o zavření českých vysokých škol a dále se ptali, kdy dojde i na další české školství. I protektorát chtěli co nejdříve zrušit.

Osobní nasazení sudetů v „protentokrátu“ bylo bezpříkladné. Pracovali v gestapu, na některých  úřadovnách tvořili až polovinu jeho osazenstva, v Sicherheitsdienstu, v Abwehru, bojovali v SS i wehrmachtu, byli horlivými nacisty, v NSDAP, s níž zločinecká Sudetendeutsche Partei splynula, zastávali mnohé významné funkce.  Pražská organizace NSDAP např.  v roce 1942 přijala doporučení, aby Češi, kteří odepřou „dobrodiní germanizace“ byli bez dalšího zastřeleni. Činnost sudetů za války byla výrazně protičeská, vše české bylo pro ně nejpřednějším nepřítelem. A tak mezi českým obyvatelstvem se rodila a sílila myšlenka, že další soužití s Němci v osvobozené republice je nemožné. Musí pryč, hlásili představitelé českého odboje londýnské vládě, která ať chtěla či nechtěla postupně na odbojářské pozice přešla. O Němcích nejen v Československu měli Angličané jasno již od r. 1940.  I N. Chamberlain se cítil Němci, i K. Henleinem, jenž přijížděl do Anglie důvěřivým Britům vyprávět pohádky o hrůzném utrpení Němců v ČSR, podveden a potupen. A právě proto i z konzervativní strany šly podněty k poválečnému vysídlení Němců. 

V samém závěru války, a dokonce i několik dní po  vyhlášení kapitulace německých ozbrojených sil, Němci řádili. Drakonické tresty za vše, co bylo protiněmecké, vyhlásil maršál F. Schörner, který přikázal ničit i důležité spoje infrastruktury. Přes 8000 českých lidí padlo v boji proti Němcům, když chránili své domovy, města. Němci běžně vraždili i rukojmí. Desítky tisíc našich lidí prolilo v té krátké době svoji krev  proti zločincům, kteří nakonec přestali poslouchat i rozkazy svých vojenských představitelů. Z vojáků se stali bandité.

V osvobozeném pohraničí se po 9. květnu 1945 ještě dlouho střílelo. Opět umírali lidé. Zločincům z SS, NSDAP nebylo nic svaté. I v bývalých koncentračních táborech, např. i v Terezíně, dohasínal, v době bezprostředně po osvobození nebo v dalších dnech a týdnech, život zcela vyčerpaných vězňů, jejichž jediným snem bylo vrátit se domů, ke svým blízkým. Podléhali infekčním i jiným chorobám v místech věznění. Ti šťastnější, mnozí z nich, jimž bylo dopřáno vrátit se domů, následně umírali na nezhojitelné následky věznění.

Kolik českých životů po osvobození ještě vyprchalo? Byly jich zřejmě tisíce. Nevím, že by ČT o těchto dodatečných „masakrech“ nás někdy dostatečně informovala. Spíše o nich zarytě mlčí. Nehodí se jí do krámu.

Pan Bělobrádek, jenž „ve službách vlasti“ byl v Bavořích na roztrhání, omluvil se obětem odsunutých Němců, aniž by vzpomněl našich zavražděných. Bylo jich na 360.000. O nich nezavadil ani slůvkem, ale o 30.000 mrtvých sudetů mluvil, ač s velkou pravděpodobností z tohoto počtu bylo asi až 9.000 sebevrahů. Nebyl jen jediný případ, kdy otec, „sudetoněmec“, zabil své blízké z rodiny a pak spáchal sebevraždu. Ale co je v této souvislosti jistě zajímavé, že mezi německé oběti odsunu se zahrnují, jaksi zcela samozřejmě, ale bez reklamy, i „hrdinní“ esesmani a další zločinci z gestapa a NSDAP. Kolik těchto asi bylo? Sudeti se samozřejmě nesnaží o nějakou alespoň přibližnou odpověď. Bylo by to pro ně, viděno očima jejich obětí, dehonestující. A tak pravda byla raději umlčena.

Je zde ještě jedna zajímavost, jíž je dobré připomenout. Zatímco sudeti neustále mluví při nejrůznějších příležitostech opakovaně a důrazně o obětech odsunu, jichž má být podle jejich povídaček až 240.000, někdy však i podstatně méně, pak o ztrátách sudetů na vojenském poli ve službách třetí říše, která byla, podle slov A. Hitlera strážkyně nové Evropy a její civilizace před židobolševickými hordami, povídálkové téměř mlčí. Z jiných pramenů se dovídáme, že na poli cti a slávy za Hitlera a Vaterland padlo kolem 200.000 sudetů a další statisíce raněných prolilo „drahocennou německou krev“. Nějak si nedokážu vzpomenout, že by sudetoněmecký landsmanšaft (SL) obviňoval Hitlera, jenž byl skutečným hrobařem sudetoněmectví, ze smrti svých soukmenovců. Pokud několik vět na toto téma procedí někdo z vedení SL, je to pouhá rituální úlitba bohům. Ne Hitler a nacisté jsou nepřáteli sudetů, ale Beneš a Češi, samozřejmou výjimku tvoří sudetomilové. A tak to jde celá léta kolem dokola. Historická pravda sem, historická pravda tam, podle momentální potřeby SL.

Ač pan Bělobrádek označuje sebe a své straníky za lidovce, zřejmě o šrámkovském lidovectví toho moc neví. Těsně před válkou v r. 1939 jeden lidovec, Msgre. B. Stašek,kanovník vyšehradské kapituly, předseda české zemské organizace Československé strany lidové, pronesl na Vavřinecké pouti  kázání, v němžvyzval účastníky k složení přísahy věrnosti národu slovy: „ Co slíbíte a řeknete matce české? Slibme jí a přísahati budeme v této památné chvíli jménem svým a všeho českého lidu, že jí nikdy neopustíme, nezradíme … Přísahati budeme, že svou prací, svorností, národní jednotou … postavíme opět vlast svou na onen stupeň cti, blahobytu a slávy, jakou prožívala v nejslavnější své minulosti.“ Samozřejmě si sudeti i na toto pamatovali. Hned na samém začátku světové války byl zajištěn a odeslán do koncentračního tábora. Vrátil se po osvobození domů, pouze s jedním okem a podlomeným zdravím. Ještě stačil na Vavřinecké pouti pronést řeč. Záhy však na následky věznění zemřel. Podobný osud měla celá řada lidoveckých činitelů i sympatizující kněží.

Záhy po B. Staškovi  Němci arestovali P.F. Chýlka, poté zakrátko J. Plojhara, jenž na sv. Václava pronesl velké vlastenecké kázání v Rudolfovu, jemuž naslouchaly i zástupy lidu před kostelem, a později též děkana Al.Tylínka. Do protifašistické činnosti se od prvních dnů okupace zapojil i A. Petr, představitel českých křesťanských dělníkůNevzpomínám si, že by o nich pan Bělobrádek mluvil jako např. o „bratrancích“ z bavorské CSU, ač zmínění lidovci měli být jeho předchůdci. Ano, měli by být, ale zřejmě nejsou. Skutky i mluva dnešního nejvyššího „lidovce“ jsou zcela jiné než šrámkovských lidovců. Za verbální lidovectví se on a jeho parta nemohou schovávat . O té falši ví již kdekdo. Jeho počínání je nechutné a odsouzeníhodně, jak mnozí jsou přesvědčeni.

Ale nazpátek do Ústí nad Labem do konce července roku 1945. Nejdříve do Krásného Března, kde v areálu bývalého cukrovaru  byly uloženy   zbraně, munice a výbušniny. K tragické události došlo 31. července 1945 v odpoledních hodinách. Výsledek byl katastrofální. Tlakem vzduchu a vymršťovanými hořlavinami bylo zničeno nebo vyhořelo asi dvě stě domů v okruhu půl kilometru. Obětí bylo několik desítek lidí, zemřelo 27 lidí, z toho většina byla Čechů. Ze   49 raněných bylo 39 Čechů (z toho 4 vojáci) a 10 Němců. Všichni byli převezeni do ústecké nemocnice. 

Toto jsou fakta. Ta by vypovídala spíše pro to, že pachatelé byli Němci. Povídání o tom, že výbuch měl urychlit odsun Němců, je méně pravděpodobné. Odsunout několik tisíc Němců do sovětské zóny zřejmě tehdy nebylo tak velkým problémem. Postupimská konference vzala na vědomí tzv. divoké odsuny a legalizovala je. Urychlovat odsun Němců zničením dvě stě domů, lidskou krví, českou více než německou, nemělo smysl.

Je pravděpodobné, že poslední jiskrou, jež vedla  k výbuchu nespokojenosti a k útoku na německé obyvatelstvo bylo krajně provokativní jednání  Němce  Georga Schörghubera . Na mostě, kde v tu dobu bylo již velké množství Čechů, „provolával slávu Německu, plival po českých policistech a vojácích a projevoval radost nad výbuchem. Šlo o bývalého pyrotechnika německé armády a jeho jednání nezůstalo bez následku. Nejprve ho dav shodil z mostu do Labe. Pád přežil, ale na břehu ho pak zastřelili.“(Z internetových materiálů). A pak k tomu došlo. Češi nabyli přesvědčení, že za mohutným výbuchem a následnými požáry jsou Němci. Proto je pronásledovali a házeli do Labe. Německých obětí bylo více než 43 i když sudeti mluví dokonce snad o 2.500. Úřadům se podařilo zjednat pořádek až v podvečer. Bylo vyhlášeno i stanné právo.

Kdo stál za výbuchem v Krásném Březně nelze v současnosti s jistotou říci. Můžeme se jen domnívat, že za ním byla nějaká skupina fanatických Němců, podobných Georgovi Schörghuberovi, který, jak bylo zjištěno, byl pyrotechnikem v německé armádě. Werhwolf přece s podobnými akcemi počítal a byl na ně připravený. V nacistickém podzemí byli přece i armádní specialisté potřebného zaměření.

31. července 1945 zhasl život několika desítek lidí, Čechů i Němců. Je nám líto každého zmařeného života českého nebo německého. Vzpomeňme si však v této souvislosti na slova W. Churchilla k možné bezprostředně poválečné situaci: „…Hned po válce poteče mnoho krve. U vás i jinde bude mnoho Němců vybito - to jinak nejde a já s tím souhlasím. Po pár měsících my prohlásíme „teď dost“ a pak začneme mírovou práci." A dodal: "Transfer bude nutný!...Dá se jim krátká lhůta, ať si vezmou to nejnutnější a jdou." ( Z rozhovoru Winstona Churchilla s prezidentem Edvardem Benešem ze 3.4.1943, který zaznamenal Jan Masaryk, in Dalibor Plichta, Nesmířenost a nesmiřitelnost německé politiky, Praha, Fenix, 1996, str. 20). Co předvídal W. Churchill, se také stalo. Kdo seje vítr, sklidí bouři!

Prosudetoněmecká stanoviska ČT jsou již delší dobu známá. Ten nedávný pořad o Ústí nad Labem z 31.7.1945 je jen jedním z dílů již „klasického díla“ „Vraždění po česku“, jehož autorem je sudetoněmeckými penězi a uznáními ověnčený D. Vondráček, jeden ze „známých českých vlastenců“. Od ČT v současné době nemůžeme čekat nic jiného. Jen slzy nad německými oběťmi, pro něž nevidí ty české. Je asi nepředstavitelně těžké rozlišovat, kdo byl  agresor  a kdo jeho oběť. V podání ČT oběťmi jsou Němci a zlí Češi pak původci všeho neštěstí. Dobrák Posselt, ČT často jeho osobnost uvádí na obrazovce v jeho přirozených proporcích,  se dokonce již zříká odškodnění za odsun, ale Češi mu nevěří. Říkají, jak se může vzdát něčeho, co nikdy nebylo a není jeho právem, ani právem jeho soukmenovců.  Ale  historii i přesto nám stále někdo staví na hlavu. Jak dlouho ještě…

Osa Ruska a Saúdů v Sýrii a vyšachované USA

$
0
0

Ze všech stran propíraná „společná“ americko-turecká „válka proti Islámskému státu“ (ale hlavně turecká válka proti Kurdům) pomalu nabírá jasnějších obrysů, přičemž nelze nevzpomenout na cimrmanovské „prvek očekávání byl vystřídán prvkem zklamání“. Tedy přinejmenším z pohledu těch, kdo čekali alespoň něco.


Spojené státy se už delší dobu snažily dotlačit Turecko, aby se připojilo k jejich nevítězné „válce“ proti Daeši, a když se jim to – nejspíš i prostřednictvím vydírání– podařilo, okamžitě se začalo mluvit o „průlomu“ či rovnou „bodu obratu“. Uplynulo ale pár dní a pochybnosti se dnes točí už i kolem dohody mezi USA a Tureckem o vytvoření „nárazníkového“ pásma na severu Sýrie. Ukazuje se totiž, že kromě shody na tom, že pásmo má mít asi 100 kilometrů, jistého není už vůbec nic – neví se, kde má být zóna vlastně vyhlášena, jak hluboko by měla zasahovat do syrského území nebo kdo by ji měl svými pozemními jednotkami ovládat. Je to jen důsledek faktu, že USA a Turecko mají v Sýrii různé priority a adekvátně tomu i zcela jiné spojence. Pro Turecko jsou hlavním terčem Kurdové, kteří jsou pro USA pro změnu klíčovými spojenci v regionu, a totéž v opačném gardu platí také pro Islámský stát, čili Daeš. Tyto rozpory mohou celý nápad s „nárazníkovým pásmem“ ve finále zanechat jen na papíře, tím spíš, že proti se staví i obyvatelé tureckého příhraničí – v beztak už chaotické situaci by si ztrátu svých příjmů z pašování do Sýrie mohli začít kompenzovat způsoby, které by nepřehledného válečného pavouka jen dál zašmodrchaly.

Ještě větším fiaskem je ovšem už skoro rok avízovaný projekt výcviku „umírněných“ syrských rebelů – po roce snah a utracení milionů dolarů se jich Pentagonu do Sýrie podařilo pod vzletnou hlavičkou Nových syrských sil (NSF) vypustit jen 54. A co víc, už po pár hodinách jejich velitel, původně dezertér ze syrské armády, který pomáhal ostatní naverbovat, skončil i s několika svými muži v rukou Fronty al Nusrá, syrské odnože Al Kajdy. Situace je ovšem neuchopitelná -- není přesně jasné, kolik rebelů kajdisté unesli (nebo jen prostě odvedli?), dokonce se objevují zprávy, které mají vše nejspíš jen zamlžit tvrzením, že vůbec nešlo o „americké“ rebely, nýbrž o rebely vycvičené Tureckem, nejnovější informace pak konstatují, že celá skupina byla vytlačena přímo ze své základny na severu Sýrie a byla donucena uprchnout do bezpečí na kurdská území, na něž ovšem pro změnu útočí turecká armáda, prý naprosto lidumilně… Al Kajda mezitím zveřejnila video se svými zajatci, nově oznámila, že zajala dalších pět „amerických“, a upozornila na očividné, tedy že nemá v úmyslu spolupracovat s žádnými „agenty Ameriky“.

Po zabití stovek civilistů během prvního roku „náletů proti Daeši“ se tak jako by samy od sebe v troskách ocitají mantry o podpoře „umírněné“ syrské opozici, která v Sýrii prosadí americké zájmy a stane se „bodem obratu“. V Pentagonu se snaží zachránit, co se dá, a tak následovalo oznámení o letecké ochraně příslušníků NSF „proti všem“. Už na první pohled je to ale poněkud bizarní -- není jasné, kolik příslušníků NSF z oněch čtyřiapadesáti vlastně ke „chránění“ zbylo, není jasné, co se stane, pokud je americké stíhačky začnou chránit na kurdském území proti turecké armádě (že by válka mezi dvěma členy NATO?), zato je jasné, že proti pohrobkům NSF stojí nejen Daeš, ale i Al Kajda a všechny jejich přidružené islamistické bojůvky. (Za této situace zdá se být poměrně kuriózním, že se američtí experti při kongresovém slyšení přou, jestli je pro USA větší hrozbou Al Kajda nebo Daeš…)

Je ale signifikantní, že tuto taškařici Turecku i USA před pár dny posvětilo NATO, což má samo o sobě silnou vypovídací hodnotu.

Asad neztrácí, naopak

Na druhou stranu lze předpokládat, že i v Pentagonu by se jen těžko obhajovala intenzivní a supernákladná letecká podpora několika rebelům, jejichž míra ochoty položit život za USA není vůbec jistá. Nicméně, pokud americké stíhačky opravdu začnou systematicky útočit pod záminkou podpory pro NSF, co bude jejich skutečným cílem?

A tady to začíná být teprve zajímavé. Zatímco totiž západním mainstreamem neustále prolétávají titulky zvěstující brzký konec Asadova ražimu a sám Asad přiznává nedostatek bojeschopných vojáků, zprávy z bojiště pro něj až tak fatální nejsou. Zkusme jen třeba poslední týden a zprávy, o nichž západní mainstream vesměs mlčí: syrská armáda se vrátila do strategického pohoří v provincii Hamá; syrská armáda obsadila Palmýru ze západního směru; syrská armáda spolu s místními milicemi ovládla další oblast u Hamá; Fronta al Nusrá i Daeš chtějí po Damašku, aby je nechal volně odejít z metropolitní provincie; syrská armáda spolu s oddíly Hizballáhu obklíčila Zabadání, poslední baštu džihádu na hranicích s Libanonem; syrská armáda spolu s Hizballáhem rozšířily kontrolu nad okrajovými oblastmi provincie Latakia a k tomu syrské vládní jednotky společně s Kurdy vyhnaly Daeš z Hásaky (což se ovšem pro místní obyvatele paradoxně proměnilo ve dvojvládí a dvojí placení daní atp)…

Zkrátka, nelze vyloučit, že z pohledu Obamovy administrativy se ten Asad doma nějak moc a bez dovolení roztahuje, a letecká obrana několika (doufejme stále ještě alespoň) desítek rebelů bude pro jistotu směřovat i proti vládní armádě. Asad sice není pro USA aktuálně prioritou ke svržení/zabití/umučení, ale na druhou stranu, kdyby opětovně ovládl Sýrii, Washington zůstane zase mimo hru a zahanben. „Obranné“ nálety proti vládním jednotkám to mohou ovšem jen oddálit, neboť čas opravdu nehraje pro USA: většímu vstupu Íránu do války proti „našim“ rebelům/fanatikům zatím brání íránské veřejné mínění, ale to lze přece – v případě potřeby -- rychle změnit, a navíc jsou „na misi“ do Sýrie připraveny oddíly ruských výsadkářů. To by byl krok zřejmě zásadní, neboť až dosud Rusko vyslání pozemních jednotek vždy odmítalo; nyní ale možná v Kremlu sílí pocit, že nastal čas kout železo dokud je žhavé.   

Je to přitom jen další ukázka toho, jak se americká politika na Blízkém východě už pátým rokem – od arabského jara – snaží honit spoustu holubů najednou, aniž by ovšem věděla, kudy kam. Výsledkem je jen nová mocenská rovnováha.   

Projevilo se to například na jednání ministrů zahraničí USA, Ruska a Saúdské Arábie v Kataru – chtěli mluvit o Sýrii, ale nic z toho nevzešlo. Jenže, když tři jsou moc, tak dva si možná vystačí. Nebývalá aktivizace vztahů mezi Ruskem a Saúdy, dosud jasnými sponzory všeho, co mohlo uškodit Damašku a Teheránu, započala v červnu, ruští analytici množí studie o „novém“ Rijádu a šéf saúdské diplomacie se za pár dní vrací do Moskvy. Před pár měsíci by to ještě bylo cosi neuvěřitelného, dnes se zdá, že větší kamarády najdete jen stěží.


Rusko-saúdská osa

Ale ono to všechno začíná být ještě zajímavější. Objevují se totiž zprávy, že Rusko – bez účasti roztěkané politiky americké – dojednalo setkání mezi šéfy tajných služeb Sýrie a Saúdské Arábie. Koneckonců, Daeš se z milovaného a hýčkaného dítěte proměnil i v saúdskou noční můru. Rozhovory se prý konaly už před pár týdny v Rijádu, kam zástupce šéfa ruské tajné služby přivezl šéfa syrské rozvědky Alího Mamlúka, podle západních médií už dávno (v rámci údajných palácových pučů na topícím se damašském Titaniku) uvězněného a určitě i popraveného.

Informace o tomto setkání přinesl obvykle skvěle informovaný ....

(celý text včetně dokončení zde)

Miniaturní hrozba ze zubních past

$
0
0
Stanislav Blaha 
5. 8. 2015  E-republika

Abraziva ze zubních past a kosmetických přípravků tráví ryby. Vlády a firmy jednají o jejich zákazu.

V březnu 2013 jsme v článku Plastový odpad zabíjí uprostřed oceánu psali o planetární černé skládce amerického odpadu vyplaveného od břehů USA, která pokrývá severní část Tichého oceánu. Jedná se o oblast o velikosti několika milionů kilometrů čtverečních, která je tvořena vrstvou ze směsi plastů a chemického i dalšího odpadu. Tato vrstva je v některých oblastech až sedmkrát silnější než vrstva planktonu.

V dalším článku Lze vyčistit oceány od plastů? z května 2013 jsme vás informovali o tom, že takových skládek je v oceánech nejméně pět. Seznámili jsme vás také s unikátní metodou, která by nás mohla tohoto "sedmého kontinentu plastových odpadů" zbavit.

Existuje však jiná, podle všeho mnohem zákeřnější hrozba pro vodní ekosystémy, kterou náhodně objevila členka vědeckého týmu Anthony Ricciardiho z montrealské McGill University, studentka Ancica Avlijasová. Při výzkumu invazivní asijské škeble se jí při zkoumání sedimentu odebraného ze dna řeky Sv. Vavřince pod mikroskopem objevily stovky různobarevných plastových mikrokuliček. V některých vzorcích jich bylo až tisíc na litr sedimentu."Byl jsem překvapen, protože jsou duté a malé, takže se o nich vždy tvrdilo, že ve vodě plavou,"  řekl k tomu profesor Anthony Ricciardi.

Kde se v kanadské řece vzaly plastové mikrokuličky? Jedná se o tzv. "Ugelstadovy koule", pojmenované po norském vědci, který je vynalezl v roce 1976. Používají se při výzkumu rakoviny, léčení HIV a výrobě plochých televizních obrazovek. V posledním desetiletí je však objevil i kosmetický průmysl a začal je přidávat jako abrazivum do zubních past, sprchových gelů a pleťových krémů. Jenom v New Yorku se jich každoročně do odpadních vod dostane 19 tun. Jsou příliš malé, takže procházejí filtry čističek odpadních vod a tím se snadno dostávají do řek, jezer a následně do moře. Ve vodě se buď rozloží, přičemž se uvolňují toxické látky, nebo se na ně navážou jiné jedovaté látky, jako např. PCB. Mikrokuličky jsou známy jako součást námi výše popsaného "kontinentu plastových odpadů", ve sladké vodě byly však objeveny poprvé.


Ricciardův tým zjistil, že část z těchto mikrokuliček zůstává na dně řek a jezer, kde je požírají některé druhy ryb, u nichž pak mohou způsobit onemocnění. Některé z nich, jako např. okoun říční, pak končí na našich talířích. Zatím se neví, co to způsobuje lidem, kteří tyto ryby konzumují.

Kanadský ministr práce dne 30. července 2015 vyhlásil, že mikrokuličky budou zařazeny mezi toxické látky. Vláda plánuje zakázat výrobu, dovoz a prodej drogerie a kosmetických přípravků s jejich obsahem. Už osm amerických států je zakázalo, první byl Illinois v roce 2014. Čtyři evropské země vedené Nizozemskem vyvíjejí tlak na EU, aby zakázalo jejich používání v kosmetice.

Veřejný tlak přinutil některé výrobce, aby sami začali jednat. Mikrokuličky již přestal používat Unilever. Společnosti Procter & Gamble, Colgate-Palmolive a Johnson & Johnson vyhlásily, že tak učiní v roce 2017. Loblaws, největší obchodní řetězec v Kanadě, je vyřadí z prodeje o rok později.

Mikrokuličky bohužel nejsou jediným průmyslovým materiálem, který způsobuje potíže vodním ekosystémům. V trávicích traktech ryb byla objevena mikrovlákna ze syntetických textilii, která se uvolňují při praní a jsou také příliš malá na to, aby je zachytily čističky odpadních vod. Zdá se, že čištění zubů není příliš dobré pro životní prostředí, mnohem horší vliv na ně však má praní.


Zdroje:

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu E-republiky přispět, klikněte zde. Děkujeme!

Související články:

Kdo že to opakovaně škodí?

$
0
0
Marek Řezanka
5. 8. 2015 Literární noviny
 

Oslavy sedmdesátiletého výročí od porážky nacistického režimu se současné Evropě vyloženě nehodí. Stejně tak se nehodí připomínat, že bez tehdejšího Sovětského svazu a jeho lidí by k porážce tohoto režimu nedošlo. Nepřipomínáme si ani krvavé čínsko-japonské války během válečného období. Výuka historie je na mnohých školách tristní. Žáci opouštějící střední školy často netuší, kdy přesně druhá světová válka vypukla, kdo proti komu bojoval, natož, které bitvy a která jednání určovaly její vývoj.

Ještě tristnější ovšem je, když lidé tvářící se jako politologové šíří ideologii, jež nemá s realitou pranic společné. Jako příklad by mohl sloužit Marek Ženíšek (TOP09), působící na Katedře politologie a mezinárodních vztahů na Západočeské univerzitě v Plzni.

Tomu je zjevně nějaká úcta k obětem druhé světové války cizí. Navíc je mu neznámý aspoň elementární respekt k hlavě státu, v němž žije, potažmo k jejím voličům: „Když jsem zaslechl většinou obyvatel ČR kvitovaný výrok o rozmístění 1500 vojáků na našich hranicích, bylo mi jasné, že něco přijde. Pan prezident velmi dobře využívá scénáře z filmu Vrtěti psem. Škoda, že tohle není film. Prezident Zeman opakovaně dokazuje, že České republice škodí, a to systematicky a vědomě.“ (PL, 4. 8. 2015)

Pokud pan Ženíšek z pozice politologa tvrdí, že prezident České republiky a její vrchní velitel ozbrojených sil opakovaně poškozuje Českou republiku, jsou to závažná obvinění. Měl by je tedy doložit. Jinak se jedná o nepodložené pomluvy, na něž člověk skutečně nemusí mít diplomy ani roky náročného studia za sebou.


Politolog sveřepým ideologem


Od politologa, který má být pokud možno nestranný, bych očekával zejména snahu rozebírat problém z různých hledisek. Mělo by dozajista zaznít, že 70 let od skončení druhé světové války je významné datum – že pro Evropu zvlášť by toto datum mělo něco znamenat. Evropský integrační projekt se začal rozjíždět právě na troskách zdevastovaného kontinentu s tím, že víckrát se již toto zlo nesmí opakovat. Poeův Havran by zakrákal své pověstné „Víckrát ne“. Zato nadnárodní korporace a stávající systém jsou jiného názoru. Současný systém potřebuje zbrojení – a potřebuje války.

Politolog usilující o co nejvyšší míru objektivity by se nejspíše zamyslil, v jaké pozici český prezident je – a o koho se (ne)může opřít. Od prezidentské kampaně je proti němu vedena z určitých kruhů soustavná válka. Stačí se podívat na mainstreamová média či na fronty uměleckou a akademickou. Tím, že odmítl báje a pověsti o hrdinném „Jaceňukovi a prašivém Putinovi“, stal se téměř štvanou zvěří.
Politolog by si dávno všiml, že právě toto rozděluje českou společnost. Ta snaha jistých kruhů podlomit pozici lidmi zvoleného prezidenta. Vzniklo tak krajně nezdravé prostředí, kdy nevedeme diskuse k jednotlivým tématům, ale kdy se šikujeme do různých táborů podle příslušnosti k jednomu ze dvou kandidátů druhého kola prezidentské volby. Jakmile „nepřítel“ zaujme nějaké stanovisko (klidně jen v podobě nedůvěryhodné pózy) – k čemukoli – je pro sympatizanty druhé strany téměř vyloučeno zastávat ten samý pohled. Toto je ovšem ve svém důsledku zhoubné.

Jak mohou lidé věřit například TOP09 ochranu trpících a potřebných, když mají v živé paměti tvrdou asociální politiku jejího ministra Drábka (jehož pravá ruka Šiška dostal flastr za vydírání)? Pokud někdo škodí seriózní debatě o problému imigrace a uprchlíků, je to právě nedůvěryhodnost TOP09, jež se stylizovala do role jejich ochránců a bojovníků proti fašismu.

To by ovšem lidé nesměli vidět a slyšet pana Štětinu, který legitimizuje doložitelně nacistický prapor Azov, který porušuje Minské dohody. Pan Štětina samozřejmě odsuzuje i svého prezidenta jako zrádce, protože ten vyjádřit podporu nacistickému praporu odmítá, zato jede oslavit vítězství nad těmi, ke kterým má tento prapor nebezpečně blízko. Pan Štětina je od července 2014 poslancem Evropského parlamentu za TOP 09 a Starostové. Zvát A. Bileckého, velitele ukrajinského dobrovolnického praporu Azov, připadá panu Štětinovi jako výraz demokratičnosti, zato účastnit se v jednotlivých současných velmocích světa oslav konce druhé světové války považuje za zradu. Není to vlastně jenom pohled jeho samého – tuto politiku razí špičky TOP09, Schwarzenberg, Kalousek, Ženíšek apod.

Pokud pan Ženíšek navíc vyučuje, nabízí se otázka jeho objektivity ve vztahu ke studentům s jiným názorem, respektive ke studentům s názorem opačným. Nebo prostě k těm, kteří roli politologa a roli politika oddělují – a považují je za neslučitelné.



Kdo škodí a čím?

Pokud bychom již chtěli vyčíslit škody něčího jednání, obávám se, že v případě předních politiků TOP09 by byly nepopsatelné. Právě tou zjevnou diskreditací čehokoli, co hájí a k čemu se, třebaže by to bylo jenom naoko, hlásí.

Vojenská kolona USA v Čechách: thriller pokračuje?

$
0
0
5. 8. 2015  Sputnik

Průjezd vojenské kolony americké armády Českou republikou naplánovaný na září jen ukazuje, že místo diplomacie dává NATO přednost demonstraci síly, míní poslankyně Evropského parlamentu za KSMČ Kateřina Konečná.

Ministr obrany ČR vpodvečer potvrdil, že v září po území České republiky znovu projede americký konvoj pod názvem Dunajská jízda. 200 vojáků a 100 jednotek vojenské techniky zamíří na vojenský výcvik z Německa do Maďarska přes Česko a Slovensko.

Konečná: za dva měsíce nás čeká pokračování amerického thrilleru, jež začal takzvanou „dragounskou procházkou". To není nic jiného než demonstrace síly a je jasné, komu je určena. Místo pokusů diplomaticky vyřešit konflikt na Ukrajině, demonstruje NATO nejnovější techniku, obrněné transportéry Stryker, které budou udupávat českou zemi na našich silnicích. Z historie již víme, že se žádný konflikt takovým způsobem nevyřešil. Odpovědní politici by se měli posadit k jednacímu stolu a nehrát si na svaly, zastrašovat se navzájem novými modely smrtící techniky a soupeřit, jaká je u koho lepší a ukazovat, jak je ji možné použít proti protivníkovi. A přesně tohle uvidíme na podzim, až kolona americké armády bude mířit na cvičení v Maďarsku. Ano, Česká republika je členskou zemí NATO. Čas od času projíždějí přes naše území různé konvoje. Dříve to však všechno probíhalo v klidu a teď je to pozorováno s opravdovým reklamním boomem. Nechápu, proč my, Češi, bychom měli podporovat tuto demonstraci americké vojenské síly.





Nabývám dojmu, že Češi si již začínají zvykat na přítomnost americké armády na svém území a také na to, že s Ruskem je třeba jednat z pozice síly…


Domnívám se, že tady nejde řeč o Češích jako takových. Řeč jde spíš o politickém rozhodnutí ukázat Rusku síly NATO, s čímž já kategoricky nesouhlasím. Takovým způsobem mír nezískáme, avšak růst napětí v Evropě tím bude garantován. Nemyslím si, že se Čechům bude líbit, že jsme si začali, jak vy sami říkáte, zvykat na přítomnost vojsk USA. Víte, český národ velice citlivě reaguje na toto téma. Dobře si pomatuje sovětská vojska na svém území, a proto není určitě rád ani za přítomnost těch amerických. Velmi doufám, že čeští politici pocítí náladu svého národu a pochopí, že demonstrativní průjezdy vojenské techniky USA přes ČR nepomůžou ani stabilizaci na Ukrajině ani v Evropě celkově. Většina českých občanů považuje za své spojence jak západní země, tak i Rusko, takový je náš obraz světa. I když bývalý herec a nynější ministr obrany Martin Stropnický svými hereckými způsoby prezentuje novou demonstraci vojenské síly USA a NATO proti Rusku, já v tom nic dobrého osobně nevidím.



 
Jak byste ocenila dnešní situaci na Ukrajině. Je nějaká naděje na mírné vyřešení konfliktu?
Stále v to věřím… Zkrátka nemůže být nic jiného než mírné, diplomatické vyřešení situace na jihovýchodě Ukrajiny. Jinak budou nové oběti na obou stranách, prudké zhoršení ekonomického postavení v regiónu, který se i tak nachází na hranici humanitární katastrofy. Ani jeden rozumný politik si jistě nepřeje takový rozvoj událostí. Doufám, že minské smlouvy budou realizovány. Jak vidím, tak Moskva tomu přikládá veškerá úsilí. Odpovědí jí však na to je pouze silový tlak ze Západu. Vojenská cvičení NATO u hranic s Ruskem, demonstrativní vojenské konvoje přes Česko a Slovensko jsou jedněmi ze silových nástrojů, jež jsou používány proti ruské straně.


Související: 

Foto © REUTERS/ David W Cerny a
© AP Photo/ Mindaugas Kulbis

Igor Pankratěnko: Tajenka Pollardova trestu i milosti

$
0
0

Загадки «Дела Полларда»

Igor Pankratěnko

Agent izraelské rozvědky vynesl třaskavé tajnosti
Holport Washingtonu Tel Avivu je ze žuly. Jonathan Pollard práskal rozvědce toho druhého. Ten první mu napařil doživotí. Pustí ho až 30 let nato. Tajenka trestu i milosti je jiná, než se nám kuká.
Izraelská lobby, připomíná Igor Pankratěnko, se Pollardovy svobody domáhá už roky. Plédovali za ni i bývalí šéfové diplomacie George Shultz a Henry Kissinger, někdejší viceprezident Dan Quayle, šéf CIA James Woolsey, generální prokurátor Michael Mukaseyči šéf senátního výboru pro otázky tajných služeb Dennis DeConcini – i víc než 500 hodnostářů spousty církví a konfesí.

Byly to salvy hrachu na stěnu. „Když roku 1998 Bill Clinton se žádostí izraelské vlády vyjádřil předběžný souhlas, tehdejší šéf CIA John Tenet mu pohrozil demisí.“ A „čtyři členové vedení rozvědky válečného námořnictva USA“ – Pollard pracoval v jejím stavu - „poslali americkým médiím proti prezidentovu záměru protestní dopis“.

Třicet let poté, co spadla klec, by se zdálo, že Pollardovy informace  už znamenají pramálo. Kategoricky se přesto vyjadřuje i James Clapper, šéf vertikály americké špionáže: „Zpravodajská komunita Spojených států vnímá svobodu pro Pollarda krajně negativně.“

Prý toho „vynášel celé pytle“. Zrovna když USA a Izrael podepsaly  „memorandum o výměně zpravodajských informací“. Zavazovalo i k prohibicí vzájemné špionáže. Jiná legenda vábí důvěřivé duše na „antisemitismus amerických zvláštních  služeb“. Kdo Ameriku nezná „z rychlíku“, ví, že cejch „antisemity“ je tu jako „kulka do čela“.

Hnutí „Svobodu Pollardovi!“ přišlo s mazanější verzí. Do izraelských služeb prý vstoupil, až když zjistil, že s nimi spojenec nesdílí informace o „syrském závodu na výrobu nervově paralytického plynu“. A jak prý „o ´plynu´ uslyší Žid, začne být strašně nervózní“.

Záhad, lemujících kauzu, je víc. Když Pollard zaznamenal, že se nad ním stahují mračna, posadil do auta i ženu a – přesně dle instrukce řídícího důstojníka - vyrazil pod ochranu izraelské ambasády. Její ochranka ho však vyhnala zpátky před hlavní vchod. Stalo se, co jí marně namítal – zatkla ho FBI.
Pollard pak, pro koho pracuje, srdnatě zatloukal. „Zlomilo ho až obvinění ze spolupráce se sovětskou rozvědkou, vedoucí k rozbití agenturní sítě v Moskvě a na území států Varšavské smlouvy. Tady už hrozil jiný trest a Pollard šel na dohodu – výměnou za nižší trest se k práci pro Izrael přiznal.“

Má to i o pikantní souvislost víc: „Obvinění ze spolupráce se SSSR vycházelo z analytického memoranda o škodách a možných následcích Pollardovy zrady, sepsaného…agentem sovětské rozvědky Aldridgem Amesem“. Ten „byl už tehdy a pak ještě devět let  v CIA náčelníkem oddělení pro Sovětský svaz a východní Evropu“. A „logicky si neodepřel příležitost, jak znovu zahnat možná podezření její kontrarozvědky“.

Amerika dohodu s Pollardem nedodržela. Trestní senát ke kauze 86-207 „Spojené státy v. Jonathan Jay Pollard“ zasedl 5. března 1987. „Hlavním trumfem prokuratury, předaným soudci, byly tajný dopis a memorandum ministra obrany Caspara Weinbergera.“ Žádal zohlednit „´nevyčíslitelnou škodu´, již obžalovaný způsobil ´bezpečnosti USA´“.

Ministr se svěřil i médiím, že „Pollard se dopustil nejhrůznější špionáže v americké historii“. A způsobil tak „naší bezpečnosti škodu větší, než si umím představit dokonce i v takzvaném roce špióna“. Dohoda nedohoda, Pollard vyfasoval doživotí.

„V čem že ta škoda spočívala? Proč se vrcholní představitelé USA, ministři obrany a ředitelé rozvědek, od Weinbergera až po Rumsfelda, stavěli napřed proti dohodě a pak proti měkčímu trestu tak kategoricky?“

„Oficiální soupis informací, vynesených Pollardem, sice dojem dělá, za cosi unikátního se však označit nedá.“ A „v každém případě nevydá na doživotí podle amerických zákonů“. Figurují tu  „technická expertíza sovětských raketových systémů ´Strela-10´; rozbor tendencí vývoje protiletadlových raketových systémů vojenských námořních sil SSSR; data o akustických parametrech hladinových plavidel a ponorek sovětského vojenského námořnictva a využití těchto informací vojenským námořnictvem USA; expertízy činnosti rozvědky vojenského námořnictva Izraele; přístavních instalací v libyjském Tobruku; potencí elektronické války mezi Íránem a Irákem; dokumentace o vojenském významu rozšiřování sovětské technické infrastruktury v Jižním Jemenu; data o netradičních metodách vedení války vojenským námořnictvem Libye“ i zmíněná „informace o výstavbě závodu na výrobu nervově paralytického plynu v Sýrii“. A také o „komplexu budov Organizace pro osvobození Palestiny Tunisu, již Izrael zužitkoval obratem svým leteckým úderem v říjnu 1985“. 

Úlovky to byly vydatné. „Perla v koruně rozvědky však ne. Hlubší analýza pramenů opravňuje k následující verzi: vztek, který ´kauza Pollard´ v americké zpravodajské komunitě vyvolala, pramenil ze dvou okolností.“

„Za prvé z toho, jak Izrael využil informací, týkajících se SSSR. CIA došlo v podstatě obratem, že Tel Aviv předával značnou část materiálů Moskvě.“ A to „výměnou za povolení k emigraci pro sovětské Židy, pracující v obranném průmyslu, a coby nositele  státního tajemství se statusem, neopravňujícím k opuštění země“.

„Jeden z veteránů CIA, působících dlouhé roky v rezidenturách na Blízkém východě, se proti příslibu zachování anonymity svěřil známému americkému novináři Seymouru Hershovi, že ´jisté elementy v izraelských vojenských kruzích využívaly Pollardových materiálů k vykšeftování potřebných lidí a pomoci při jejich vycestování ze SSSR, včetně židovských vědců, působících v oblasti raketových technologií a sovětského jaderného programu.“ 
Tím méně se do oficiální soupisu dostal druhý z Pollardových kapitálních úlovků. Z přítmí na světlo denní ho vytáhl „John Loftus, dřív prokurátor ministerstva spravedlnosti USA a teď privátní advokát, specializující se na práci s bývalými pracovníky rozvědky, dá-li se v této kategorii o ´bývalých´ vůbec hovořit.“ Ten se nechal slyšet i následovně:

„Ač to sám Jonathan Pollard tehdy nechápal, narazil na nejtemnější ze všech tajemství Reaganovy administrativy. Pollard Izraelcům předal seznam všech saúdských a jiných arabských špiónů, o nichž jsme v roce 1984 měl povědomí, známý jako ´Modrá kniha´. Právě tito arabští agenti jsou teď pro Saúdy a náčelníky amerických rozvědek, v tichosti využívající jejich služeb, zdrojem enormního nepohodlí. Některá ze jmen na tomto seznamu – typu Usámy bin Ládina – se stala kápy teroristických skupin, mezi něž něž patří  ´Muslimští bratři´ i organizace, již teď známe pod názvem ´al-Kájda´.“
„Pollard se zmocnil knihy, neklamně dokládající, že Amerika o vazbách Saúdské Arábie na teroristické skupiny věděla už v roce 1984.“ Že tak „všechny střípky té mozaiky byly pohromadě už řadu let před 11. zářím“. A „to jediné, co velení rozvědek zvládalo zcela  kompetentně, byla kamufláž faktu, že o spojení Saúdů s teroristy věděly už dávno“.

Korunu všemu nasadil Tel Aviv sám. Jen co se „izraelská rozvědka k  ´Modré knize´ dostala, využila jí k sérii operací ´pod cizí vlajkou´“. Ke „zverbování agentů“ – i přímé „organizaci teroristických úderů a diverzí“. Například „právě v Íránu a dalších zemích“ – jakoby  „rukama špionážní komunity USA“. A „právě to je ta pravá ´perla v koruně´“. A logicky tak i „pádný důvod doživotí, třebaže sám Pollard chápal asi jen sotva, co že mu to padlo do rukou“. 

Washington sice popírá, že Pollarda vrací jako „kompenzaci“ za urovnání s Teheránem navzdory Tel Avivu. A nášup k navýšení vojenské pomoci o půl druha miliardy dolarů ročně. 

Tel Aviv si servítky nebere. „´Pokud má kdokoli ve Washingtonu za to´ – prohlásil nedávno vysoce postavený izraelský činitel - ´že tyto ústupky zákonným požadavkům zajištění naší bezpečnosti jsou s to   změnit náš vztah k Íránu, kojí se iluzí.“

Tajenka Pollardovy kauzy dokresluje dva rébusy. Ten o Americe, co si pro Izrael pálí ruce, i kde - nebýt v těch kleštích - nemusí. I ten, proč je krach každé „války s terorem“ tak železným pravidlem. 
Že by si hráč, jemuž ta třaskavina spadla do klína, neschoval nic pro časy, až bude mít Pollarda zpátky doma?

Hirošima, Nagasaki a zločinci studené války

$
0
0


Finian Cunningham
5. 8. 2015   Střípky ze světa
Truman pro její ambice obětoval i americké zajatce
Od hřibů, decimujících Hirošimu a Nagasaki, je to už 70 let. Nabobská legenda z nich dělá vynález spásy. Před tribunál fakt a svědectví ji žene Finian Cunningham. Je komentátorem The Mirror, The Independent a Irish Times.Zrnko pravdy našel i v New York Times. „Někteří historikové skutečně namítají“ – stálo tu už v lednu 1995 – „že terčem těch bomb byl, spíš než válečný nepřítel Japonsko, válečný spojenec Sovětský svaz“. A šlo tak hlavně o „výstrahu rivalovi, až válka skončí“.

Profesor Gar Alperovitz o tom napsal celou knihu – Verdikt, že atomová bomba se použít má (The Decision to Use the Atomic Bomb). Mj. tu píše: „Většina Američanů to sice netuší, dnes však už uznává historiků stále víc, že k tomu, aby válka s Japonskem skončila v roce 1945, Spojené státy atomové zbraně nepotřebovaly.“ Což byl - jak to dokládá i autentickými citacemi – „po válce většinový názor ve velení tří složek ozbrojených sil: pozemních sil, válečného námořnictva i letectva.“ Truman tak Hirošimu a Nagasaki pojal jako „politickou zbraň“. „Proti Sovětskému svazu.“

Názorem, že jaderné masakry „nebyly vůbec potřeba“, se netajil ani Dwight Eisenhower, za války velitel „druhé fronty“ a později Trumanův nástupce. Ještě specifičtější byl admirál Willliam D. Leahy, šéf spojeného štábu tří složek americké branné moci: „Použití této barbarské zbraně v Hirošimě a Nagasaki naší válce proti Japonsku ničím hmatatelným nepomohlo. Japonci už byli poraženi a připravení kapitulovat.“

Prvý test jaderné nálože proběhl den před zahájením Postupimské konference (17. července – 2. srpna 1945). V Evropě už válka skončila před dvěma měsíci, v Pacifiku však ještě ne. Washington si tu pomoc Moskvy jistil i jmenovitým závěrem z Jalty. Bez ní by – stálo ve štábních spisech jeho generality - invazi na japonskou pevninu měla šanci až nejdřív v listopadu 1945. A za cenu miliónu amerických rakví.

Nejvíc japonských mužů a hlavní bylo přitom v Mandžusku. Moskva se na ně zavázala udeřit 15. srpna. Splnila to o týden dřív. Jaderné hřiby sežehly i americké válečné zajatce. Proti východnímu spojenci závodily i s časem. „Atomové bomby měly válku s Japonskem ukončit dřív, než Sovětský svaz vstoupí i na tichomořské bojiště.“ „Zarazit postup Sovětského svazu v Asii a Pacifiku.“

„Na Hirošimu a Nagasaki – dvě civilní centra s nulovou vojenskou hodnotou – tak padla volba coby dějiště demonstrace spektakulárního teroru.“ Zlomit měl hlavně „Sovětský svaz, a ne Japonsko, které už na lopatkách bylo“.

„Atomové bombardování Japonska proto nebylo, navzdory oficiální americké verzi, posledním dějstvím války v Tichomoří.“ Šlo „spíš o první, brutální akt nastupující studené války Spojených států proti sovětskému Rusku“.

„A to onu děsivou událost zjevuje coby zločin úplně jiného kalibru.“ Jako „záměrnou masovou vraždu, co kromě vydírání Moskvy jako geopolitického rivala už žádný jiný strategický účel ani neměla“.

„Kritické tři týdny mezi Postupimskou konferencí a svržením atomových bomb“ se tak staly bodem obratu, kolíkujícího arénu příštích desetiletí. Právě ty byly onou vteřinou dějin, kdy „Truman a jeho poradci dospěli zřejmě k tutlanému rozhodnutí, že po válce se k sovětskému válečnému spojenci zachovají jako k nepříteli. Studená válka dostala libreto.“

Na „barbarské logice vládnoucí elity Spojených států se toho změnilo pramálo i 70 let nato. Studená válka skončila už před čtvrt stoletím, Washington však likvidaci jaderného arzenálu v plánu nemá. Prezident Barack Obamahodlá na modernizaci zhruba 5.000 jaderných hlavic utratit v příští dekádě 355 miliard dolarů.“ „Mnohokrát silnější než atomové bomby, svržené tehdy na Japonsko, je přitom každá z nich.“

„Washington navíc prohlásil Rusko, spolu s Čínou, za úhlavního strategického nepřítele.“ Už „roku 2002 vypověděl jednostranně smlouvu o protiraketové obraně“. „Expanze raketových systémů Spojených států na ruských hranicích pokračuje.“ A stejně tak v „Tichomoří s provokativním zaměřením na Čínu“. To vše jen „ilustruje, že nutkavě agresivní ambice vedou Washingtonu ruku i dnes“.

„Barbarská logika, vedoucí k holocaustu Hirošimy a Nagasaki, má slovo stále. Terčem je, tak jako před 70 lety, Rusko.“„Mírové mezinárodní vztahy“ si dopřeje až svět, v němž na „americké barbarské logice nezůstane nit suchá“ - a „bude vymýcena i s kořeny.“

Operace "Blesk" a "Bouře": plán Kyjeva na zničení Donbasu

$
0
0

5. 8. 2015    zdroj
Místopředseda Nejvyšší rady Ukrajiny Andrej Parubij: Kyjev potřebuje čas, aby mezinárodní společenství sankcemi zničilo finanční impérium, které budoval Putin, a my abychom mohli vybavit svou armádu a dočkat se toho rána, kdy zahájíme své operace "Blesk" a "Bouře" proti republikám Donbasu.


Ukrajinská vláda zvažuje variantu vývoje událostí, při níž republiky Donbasu - DLR a LLR - postihne osud Srbské Krajiny, která přestala existovat v důsledku útoku chorvatské armády v roce 1995.Toto prohlášení pronesl ve vysílání ukrajinské televize Andrej Parubij.

Kyjevský politik poznamenal, že navštívil mezinárodní konferenci, "kde měl možnost komunikovat s chorvatskými kolegy, kteří vedli chorvatský stát v době krize, která byla velmi podobná té, která je u nás."

"Byl jsem překvapen, když jsem zjistil, že všechno tam bylo velmi podobné tomu, co se dnes děje na Ukrajině. Oni také přijímali rozhodnutí o zvláštním statusu těchto území. Také chtěli švindlovat před mezinárodním společenstvím a nejprve přijali ústavu, nikoliv status, a když mezinárodní společenství řeklo "udělali jste chybu", byli nuceni přijmout zákon o zvláštním statusu těchto regionů. Byl také připraven společný program o východisku z krize. Vlastně předpokládal stát ve státě, kde srbská území měla mít svou vládu, svou milici, svůj jazyk, svou vlastní měnu. Pro státní orgány zůstala pouze zahraniční politika a armáda. Tato dohoda byla zamítnuta jen proto, že samotní separatisté ji odmítli, ale dokonce i Chorvati byli připraveni,"řekl Ukrajincům Parubij.

Podle jeho slov mu na otázku, v čem spočívala logika všech těchto kompromisů, diskutující odpovídali takto:
"Je nutno získat čas, připravit armádu, vyzbrojit ji tak, abychom jednoho dne mohli přejít do útoku. Uplynuly čtyři roky a jednou ráno začali operaci "Blesk" a byli schopni za dva dny vyčistit jedno velké území, a pak začali operaci "Bouře" a za několik dní vyčistili další velké území."

Dále jeden ze současných vedoucích ukrajinského parlamentu uvažuje takto:

"Získat čas - to je to, co nám často říkají naše mezinárodní partneři. To je to, co říkali v předvečer přijetí ústavy, protože přijel celý výsadek našich mezinárodních partnerů a řekli: potřebujeme čas, abychom sankcemi mohli přitlačit Putina, jako kdysi přitlačili Miloševiče, a mohli vám pomoci vyzbrojit a vybavit vaši armádu. U nás to bude, jak to bylo tam. Potřebujeme čas, aby mezinárodní společenství sankcemi zničilo finanční impérium, které budoval Putin, a abychom mohli vybavit svou armádu a dočkat se toho rána, kdy zahájíme své operace "Blesk" a "Bouře".

Poznamenejme, že Parubij je známý tím, že se stále zajímá o "chorvatské" scénáře vývoje událostí ve vztahu k Ukrajině. Například na jaře roku 2014, kdy byl hlavou Rady národní bezpečnosti Ukrajiny, reagoval na článek Denise Olejnikova, podnikatele, který byl nucen emigrovat z Ukrajiny do Chorvatska, o specifiku srbsko-chorvatské války devadesátých let minulého století. Článek získal mimořádnou odezvu.

Podstatou článku bylo, že když šla chorvatská armáda bránit území před "teroristy", měli na základě speciálního signálu všichni civilisté opustit ulice a zůstat ve svých domovech, a ti, kteří byli mimo domov, byli standardně považováni za vojáky nepřátelského vojska a likvidováni. Tehdy se Parubij vyjadřoval v tom smyslu, že pokud chce ukrajinská vláda vyhrát na Donbasu, musí se učit od chorvatských vojáků - výše popsaná taktika je "v tomto okamžiku jediné správné řešení."

Kyjev, 3.8.2015, Regnum
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr.Vladimíra Grulichová

Odmítnout pozvání na oslavy konce druhé světové války v Rusku, nebo v Číně, může jen hloupý nevychovaný buran!

$
0
0
Ladislav  Kašuka
5.8.2015   blog idnes
Občané České republiky mohou být rádi, že se prezidentem naší země nakonec i přes masovou mediální podporu jeho protikandidáta, stal Miloš Zeman!Přestože je v politické minulosti našeho prezidenta několik velkých chyb a přehmatů, platí v případě Miloše Zemana na 100% přísloví, že jednooký je mezi slepými králem a většina ostatních politiků, snad kromě Tomio Okamury nosí přes oči černou slepeckou pásku a pevně se drží vodícího lana nataženého z Washingtonu přes Brusel, které jim jasně vymezuje jejich cestu!

Noviny stejně jako na jaře před květnovou přehlídkou na oslavu vítězství nad nacismem v Moskvě, dnes plní titulky o našem prezidentovi, protože přijal pozvání na stejné oslavy i do Pekingu! Mnoho lidí si vůbec neuvědomuje, že mnohem spíše by se mělo psát a v uvozovkách plivat na takové hlavy států, které podobná pozvání nepřijali, než na ty, kteří byli schopni přijet a poklonit se památce hrdinů, kteří zachránili svět před hrůznou nacistickou hydrou!

Odmítnou takové pozvání, ať již do Moskvy, nebo do Pekingu může jen morální degenerát, nebo dějin neznalý hloupý buran! Přestože dnes díky západní propagandě, vměšování se a pořádání barevných revolucí v suverénních zemích světem znovu vládnou rozpory jako v časech studené války, oslavy vítězství nad nacistickou ideologií, jejichž vůdci plánovali vyhlazení, nebo zotročení celých národů a ras (v prvé řadě Slovanů a evropských Židů) jsou věcí, kterých se současná politika nesmí nijak dotýkat!

Příkladem toho, že slušný politik si je toho vědom a nevyužívá současných politických neshod k tomu, aby bojkotoval něco tak důležitého, co nesmí být v zájmu lidstva nikdy zapomenuto, je prezident Ruské federace Vladimír Putin, kterého ani nenapadlo odmítnout kvůli současným geopolitickým neshodám pozvání na oslavy vylodění spojeneckých vojsk v Normandii a náš pan prezident Miloš Zeman, který i přes tlak z českých a světových masmédií (a také z americké ambasády) přijal pozvání na oslavy Dne Vítězství do Moskvy (přestože nakonec ke své vlastní škodě neviděl velkolepou vojenskou přehlídku).

Ono slušné vychování politiků je dnes vůbec velkou vzácností! Většina politických „papalášů“ velkých západních zemí má dojem, že jen oni mohou rozhodovat o bytí, nebo nebytí celého světa a arogance a pohrdání vůči svým voličům z nich v nestřežených okamžicích přímo čiší a ti malí papalášci z malých zemiček připojených k těm velkým prostřednictvím NATO, nebo EU, zase většinou pouze hledají ten nejvhodnější úhel k tomu, aby těm velkým mohli vlézt co nejhlouběji do jejich zadnice!

V závěru to dopadá tak, jak to všichni dobře známe. Slušnost a úcta k hrdinům minulosti je bagatelizována, zesměšňována, nebo dokonce otevřeně kritizována a místo toho, aby se lidstvo posouvalo vpřed a stávalo se mírumilovnějším a pokrokovějším, klesá pod diktátem vládnoucích kruhů z Bruselu a USA stále hlouběji do bažiny vzájemného ignorování, osočování a konfrontace, což nemůže skončit nikdy ničím dobrým!
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live