Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Je to slušný člověk, ten člověk je slušný…

$
0
0
Ilona Švihlíková
15.1.2018  !Argument


Ilona Švihlíková píše o rizicích politického amatérismu a nezkušenosti Jiřího Drahoše i o tom, proč současné pojetí politiky jako souboje jednoznačného dobra a zla neodpovídá skutečnosti.



K základním slabinám Jiřího Drahoše patří to, že je politický amatér. Nikdy nezastával žádnou politickou funkci. Je pravda, že u některých občanů to může naopak vyvolat příjemná očekávání – jenže nezkušenost není bonus.

Politika je řemeslo i umění, pro které je možné mít buď geniální talent, nebo se ho prostě učit. „Učit se“ ho ve funkci prezidenta je poněkud odvážná myšlenka. Politický amatérismus, který je tak patrný u Trumpa, i když ten je temperamentově někde jinde než Drahoš, může mít ale společnou výslednici – ovládání jinými silami (poradci, rodinou, tajnými službami). Toto riziko je u politických amatérů značné.

Zároveň se nabízí otázka, jestliže pan Drahoš k politice nikdy neinklinoval – připomeňme, že jeho veřejné angažmá, tedy zápal za určitou věc téměř zcela absentuje – proč se nyní rozhodl (resp. přesněji KDO za něj rozhodl), aby se ucházel o nejvyšší, v ČR silně symbolismem zatíženou funkci? S veřejným angažmá, s aktivním veřejným vystupováním jsou spjata mnohá rizika (o kterých například autorka tohoto článku dobře ví) – znelíbit se, vytvořit si řadu nepřátel, stát se persona non grata, nemoci vystupovat v určitých médiích atd.

S politickým amatérismem souvisí další faktor, který příznivci Jiřího Drahoše považují za jeho devízu, často za hlavní. A to je „slušnost.“ Toto vzývání slušnosti může mít typickou maloměšťáckou podobu – pan Drahoš nosí pěknou kravatu a nemluví sprostě. Kromě určité kultivovanosti ve smyslu formy, se vágní pojem „slušnost“ spojuje samozřejmě s rozhodnutími. A zde narážíme na další pro politiku typickou věc. Zatímco řada příznivců Jiřího Drahoše žije ve světě jednoznačného dobra a zla (manichejistické vize politiky, kterou Václav Havel zamořil politickou scénu), skutečnost neodpovídá pohádce, kdy Honza bojuje s drakem. V politice velmi často nevybíráme mezi dobrou a špatnou variantou, ale mezi variantou špatnou a ještě horší. (Zeman taky není ani „princ“, ani „drak“ české politiky)…

Celý článek, který rozhodně doporučujeme přečíst, najdete na webu !argument.

Ivana Zemanová: ,, Manžel nikdy nepracoval pro osobní obohacení a nikdy nepřestal hájit zájmy České republiky, mnozí by ho chtěli ovládat, ale nedaří se jim to." A podíváme se do soukromí prezidentského páru...

$
0
0
15.1. 2018   Parlamentní listy, rozhovor krácený
,,Nikdy se nebál říci, co si myslí, i když to nebylo zrovna „trendy“. Myslím, že mnohokrát se ukázalo, že byl první s názorem, který se později ukázal jako pravdivý a najednou se všichni přidávali.  Má dlouholeté politické zkušenosti, umí jednat a vyjednávat, jedná promyšleně, a protože je šachista, má své kroky promyšlené na několik „tahů“ dopředu. Zda mu dát hlas, ať se rozhodnou voliči na základě jeho dosavadní práce pro Českou republiku."

Paní Zemanová, od první chvíle jste v roli první dámy velmi aktivní. Co je pro vás po prezidentově boku nejtěžší?

Nezačínáte úplně jednoduchou otázkou (smích), přemýšlím o tom, co je vlastně „těžké“, a vzhledem k tomu, že nic, co by bylo nepřekonatelné, si nevybavuji, nemohu si na „těžkosti“ stěžovat. Do jisté míry je problematické uspořádat si svůj pracovní i osobní program, tak abychom měli možnost se někdy „potkat“.

Prožíváte nějak kritiku manžela, trápí vás negativní reakce, které na něj míří? A máte o něj strach?

Můj manžel se věnuje politice téměř 30 let a je na kritiku zvyklý. Své povinnosti vždy plnil odpovědně a nenechá se ovlivňovat, což s sebou nese kritiku od těch, kteří by jej rádi ovládali a nedaří se jim to. Samozřejmě že mám o něj strach, ale úplně stejně jako každá žena o svého muže. Aby se v pořádku vrátil každý den domů.

Proč by podle vás, nejbližší osoby, měli lidé volit právě vašeho muže? Čím je výjimečný, co může nabídnout a proč si ho vážíte?

Nikdy se nebál říci, co si myslí, i když to nebylo zrovna „trendy“. Myslím, že mnohokrát se ukázalo, že byl první s názorem, který se později ukázal jako pravdivý a najednou se všichni přidávali. Nikdy nepracoval pro osobní obohacení a nikdy nepřestal hájit zájmy České republiky. Má dlouholeté politické zkušenosti, umí jednat a vyjednávat, jedná promyšleně, a protože je šachista, má své kroky promyšlené na několik „tahů“ dopředu. Zda mu dát hlas, ať se rozhodnou voliči na základě jeho dosavadní práce pro Českou republiku.

Co vás na dosavadní roli první dámy těší?

Těší mě, že mohu pomáhat potřebným, že mám možnost pozitivně ovlivňovat životy druhých. Se svým nadačním fondem se nám podařilo pomoci už celé řadě seniorů i dětí a já si této role i možností, které nabízí, moc vážím. Přijímám ji s pokorou i úctou. Mám moc ráda setkání s lidmi, proto nevynechám žádnou cestu do krajů, kde doprovázím svého muže a v rámci svého separátního programu navštěvuji zajímavá místa – domovy seniorů, nemocnice, dětské domovy. Tam všude jsou příběhy, které stojí za to si poslechnout.

Jak s manželem nejraději trávíte volný čas? Jako první dáma asi moc volna nemáte…
Snažíme se jít na procházku s naším psem Darcym, vypít si spolu dobrou kávu nebo uvařím dobrou večeři. Je několik jídel, o kterých můj manžel říká, že je umím nejlépe na světě. A to potěší každou ženu.

Vašeho muže se novináři ptají logicky hlavně na politiku... Co si myslí o přijetí eura, ústavních pravomocech prezidenta či zahraniční politice apod. Lidi ale možná zajímají i civilnější a osobnější věci. Prozradíte oblíbené jídlo, pití, knihu a způsob odpočinku svůj i svého manžela?

Oblíbených jídel je několik a všechna jsou poměrně běžná – gulášová polévka, brambory na loupačku nebo uzený jazyk. Lanýži ani kaviárem si mého muže opravdu nezískáte (smích). Oblíbeným vínem je tramín červený a dobrá, kvalitní káva. Knih čte můj muž neuvěřitelně hodně, má velký přehled o světové i české literatuře. Protože i já mám ráda knihy a v knihkupectví dokážu strávit spoustu času, s potěšením vybírám knihy, o kterých si myslím, že budou zajímavé. A odpočinek? Spánek, procházka nebo právě ta kniha.

Jaká žena vás inspiruje? A nemusí to samozřejmě být jen manželka prezidenta, ale kterákoliv, jež ovlivnila nebo ovlivňuje světové dějiny.

Nevidím důvod nechat se ovlivňovat, někoho napodobovat a být nepodařenou kopií. Prosazuji jít si svou vlastní cestou, ale neřídit se cizími osudy. Každá žena je jedinečná. Přesto mě napadá jedna, kterou mám ráda a nevynechám jediný její koncert. Francouzská zpěvačka Mireille Mathieu, která už desetiletí rozdává radost a krásnou hudbu. Je neuvěřitelně milá a charismatická. Měla jsem možnost se s ní několikrát osobně setkat a ona i její hudba jsou velmi inspirativní.

- - -

Babišova vláda je prý naprosto špatná, nekoaliční, proto nedůvěryhodná a odkázaná tak na jednoho vůdce, čímž je proti ústavě také tím, když chce makat i přes nedůvěru PS

$
0
0
Břetislav Olšer
15.1. 2018 Rukojmí
Navíc má hnutí ANO tu velkou drzost zatracovat přeběhlíky, zrádce a skutečné podvodníky, které v žádném případě nechce pustit k lizu…
Co si budeme namlouvat; Sněmovna ČR byla a je moloch mnoha politických vyčůránků...Začneme třeba důležitou záležitostí, která byla hlavně náporem pro kapsy daňových poplatníků;majstrštykem byly „přílepky“, což bylo neoficiální označení pro pozměňovací návrh, jímž se k zákonu připojí právní úprava týkající se zcela jiné legislativní záležitosti.


Bylo třeba zvýšit platy poslancům, ale jak, co s tím udělat? Na popud poslance ODS Jana Čechlovského vznikla před několika lety rafinovaná varianta – využít už hotový zákon o platech státních zástupců, k němuž poslanci tradičně připojili “přílepek”, resp. pozměňovací návrh, který by zvýšil mzdy i jim…

Další přílepek – Zákon o zřízení ministerstev, spojený s tématem státních maturit z června 2009. V tomto případě poslanec Ivan Ohlídal (ČSSD) připojil odložení státních maturit do zákona o kompetencích jednotlivých resortů.
A pak zákon o spotřebních daních, spojený s tématem emisních povolenek pro ČEZ z června 2009. Poslanci a stínoví ministři za ODS a ČSSD Martin Říman a Milan Urban připojili do běžné novely zákona o spotřebních daních paragrafy, podle nichž získá elektrárenská společnost ČEZ emisní povolenky ve výši nejméně 68 miliard Kč. To vše se tak mělo obejít bez veřejné diskuze, navíc bylo vše domluveno v Itálii na jachtě šéfa ČEZ Romana.

Tak si zopakujme korytové hrátky některých předcházejících českých vlád, když jim nastalo zlaté období politických pěšáků v rolích přeběhlíků; podíleli se programově na všech předcházejících vládách.

Začněme nejvíc kontroverzními vládami Mirka Topolánka; ta jeho první vláda ČR vykonávala svoji funkci od 4. září 2006 do 9. ledna 2007 (od 11. října v demisi byla podle čl. 62 písm. d) Ústavy České republikydočasně pověřena vykonáváním funkce.). Byla jednobarevná, složená z členů ODS a nestraníků. (Jako dnes vláda Babišova).

Topolánkova první vláda vznikla po volbách do sněmovny 2006 jako první pokus o její složení. Nezískala však důvěru poslanecké sněmovny. (pro hlasovalo pouze 96 poslanců, 99 proti).

Druhá Topolánkova vláda byla 9. vláda samostatné České republiky; byla jmenována 9. ledna 2007, důvěru jí Sněmovna odhlasovala 19. ledna 2007, 24. března 2009 jí byla však vyslovena nedůvěra a vládla tak v demisi až do jmenování vlády Jana Fischera 8. května 2009.

Tato vláda Topolánka byla tehdy tvořena koalicí ODS (9 zástupců), KDU-ČSL (5 zástupců) a Strany zelených (4 zástupci). Celkem měla 18 členů, o 3 víc než první Topolánkova vláda (v důsledku přidání dvou ministrů bez portfeje a místopředsedy bez konkrétního rezortu). Všichni ministři za ODS byli i v ní (Vondra jako ministr zahraničí, Gandalovič pro místní rozvoj), naopak ji opustil kromě nestraníků jen ministr financí Vlastimil Tlustý…
Výsledek obrázku pro olser topolánek foto
Této sněmovní šlamastice předcházel též 20. červen 2007, kdy ještě Topolgate odolala hlasování o nedůvěře. Pro její vyslovení hlasovalo 97 sociálních demokratů a komunistů. Proti byli koaliční poslanci ODS, KDU-ČSL a Strany zelených a bývalí sociální demokraté Miloš Melčák a Michal Pohanka - dohromady 101 poslanců. Následoval 5. prosinec 2007, kdy Topolánkova vláda odolala i druhému opozičnímu návrhu na vyslovení nedůvěry.

Proti hlasovalo 101 poslanců a Melčák s Pohankou. Hlasování se nezúčastnili Petr Wolf (ČSSD) a Petr Nečas (ODS). Wolf svojí neúčast zdůvodňoval infarktem pobytem v nemocnici, přičemž v hodinách hlasování byl v Ostravě na VŠB-TU, kde ale i s „infarktem“ neúspěšně zápolil o docenturu. Ani třetí pokus 30. dubna 2008 o vyslovení nedůvěry Topolánkovu kabinetu nebyl úspěšný. Pro nedůvěru bylo 98 poslanců. Za vládu se postavili všichni přítomní koaliční zákonodárci plus klasika - Melčák s Pohankou.Výsledek obrázku pro melčák foto
Další střelbu slepými náboji přežili Topolánkovci 22. října 2008, přestože pro nedůvěru vládě se vyslovilo 96 poslanců ČSSD a KSČM. Poslanci ODS Vlastimil Tlustý, Jan Schwippel a Juraj Raninec se hlasování zdrželi, Olga Zubová a Věra Jakubková ze Strany zelených se hlasování nezúčastnily. Teprve až na popáté se defenestrace povedla 24. března 2009, kdy sněmovna vyslovila vládě Mirka Topolánka nedůvěru.

Proti kabinetu hlasovali Schwippel a Tlustý z ODS a bývalé členky Strany zelených Zubová a Jakubková. Jejich zásluhou opozice získala potřebných 101 hlasů, ale k ničemu jim to stejně nebylo. Vanitas vanitatum et omnia vanitas - Marnost nad marnost, všechno je marnost…

Přestože totiž ČSSD vyhrála v roce 2010 parlamentní volby, nebyla schopna sestavit vládu. Jiří Paroubek se po rozhodl odstoupit z funkce předsedy ČSSD a do čela strany se postavil místopředseda Sobotka. Na scéně se tehdy objevil Petr Nečas, věrný člen ODS už od roku 1991; v roce 2010 narychlo nahradil na pozici volebního lídra Mirka Topolánka a podařilo se mu usednout do křesla premiéra.Výsledek obrázku pro melčák foto
Nyní rekapitulace prasat u plných koryt: Kdo byli Melčák, Pohanka a Wolf, tvořící vrchol ledovce zvaného přeběhlictví? Přibližme si profily těchto politických zběhů. V roce 2006 byl zlínský poslanec Melčák po své skoro desetileté komunistické minulosti zvolen do Poslanecké sněmovny za ČSSD, ze které však byl v únoru 2007 vyloučen, po něm Snítilý.

Přestože je oba vozila do práce a z práce policie, pořád jako každý jiný poslanec dostávali měsíčně desetitisíce korun na dopravu. V případě Snítilého to bylo 22 900 korun čistého za měsíc, u Melčáka pak 34 300 korun. Částky se řídily vzdáleností jejich bydliště do Sněmovny. Suma sumárum stál jejich rok pod dozorem bodyguardů daňové poplatníky bratru milion Kč.Výsledek obrázku pro evžen snítilý foto
O co šlo? O signifikantní případ Evžena Snítilého, potřetí ženatého otce, tuším sedmi dětí, který je podezřelý, že spolupracoval s vojenskou kontrarozvědkou a jeho lustrační osvědčení není právě grossovsky průzračně čisté. Ve straně se řešilo, že Evžen na vojně něco podepsal. Věděli, že bude vydíratelný, ale na kandidátku se vždy dostal. Mirek Šlouf a Miloš Zeman to věděli. A Zeman z Vysočiny mu říkal, ať se “nedere do vedoucích funkcí, jinak bude manipulovatelný”. Evžen ale neposlechl moudrého důchodce a teď to má; výhrůžky, kulka v dopise i bodyguardi před jeho domem.

Raději to se socialisty zabalil. Asi jinak nemohl. Kdo jiný by živil početnou rodinu, vyklouzl za něj z lustračních lapálií a střádal hlasy pro koalici? Za co? Že by něco slíbil…? Něco přece kdysi “něco přeřízl” každý… Třeba i docent Wolf, co raději “ochořel” a neudělal profesuru na VŠB-TU, než aby podpořil svoji stranu. Za kolik…?Výsledek obrázku pro petr wolf foto
Poprvé na sebe Petr Wolf výrazněji upozornil, když se následně z naprosto nevolitelného místa kandidátky ČSSD prosadil v roce 2006 do Parlamentu, čímž byly nabourány ambiciózní plány Jiřího Paroubka s jinými a mnohem výše postavenými oranžovými moravskoslezskými kandidáty. Pak došlo na první vážné lámání chleba; hlasovalo se o výše vzpomenutém vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě a o státním rozpočtu.

Petr Wolf se ale svým stranickým kolegům omluvil, že je v nemocnici, jelikož prodělal vážnou srdeční příhodu a nemůže se hlasování zúčastnit. Vyšlo ale najevo, že poslanec ČSSD Petr Wolf v době hlasování neúspěšně obhajoval na VŠB-TU profesuru. Děkanovi sdělil, že nemocnici opustil na vlastní žádost, když opravdu v ostravské fakultce byl kvůli nestabilní angině pectoris, jež však nebyla tak vážnou, nebo vůbec, jak sám prezentoval.

Svoji divnou “loajalitu” projevil následně tím, že napřed vystoupil z poslaneckého klubu ČSSD a vzápětí i ze strany socialistů. Prý proto, že byl vystaven vydírání a vyhrožování. “Hrozí mi smrtí a tvrdí, že na mě mají složku…” chabě se hájil. A krátce poté, co na podzim 2008 Wolf při hlasování o nedůvěře vládě podpořil Topolánkovu koalici, dohodlo se s ním v lednu 2009 ministerstvo vedené tehdy Martinem Bursíkem ze Strany zelených na tom, že se úřad vzdá vrácení peněz ze zneužité dotace pro Wolfovu firmu UT 2002.Výsledek obrázku pro petr wolf foto
Zběhnutí Wolfa se ale nakonec Topolánkově vládě nevyplatilo. Když vyšlo najevo, že chtěl blízký spolupracovník tehdejšího premiéra Marek Dalík v České televizi zařídit, aby nevysílala reportáž o Wolfovi a jím zneužité státní dotaci, vyvolal Paroubek (ČSSD) další hlasování o nedůvěře vládě. A tentokrát uspěl, když se na jeho stranu přidali dvě poslankyně zvolené původně za zelené a dva poslanci zvolení za ODS. Vědí hoši z mokré čtvrti, kde se před Interpolem skrývá ing. Wolf?

A proč asi vzal do zaječích další vzpomínaný přeběhlík MUDr. Michal Pohanka, když dal před časem vale své rodné ČSSD. Byl to utajený přeběhlík – filantrop, jemuž se asi příčilo, že pro nic za nic tahá peníze z kapes daňových poplatníků. Asi nemohl unést, že ač sociální demokrat, vykořisťuje své zaměstnavatele, tedy právě ony daňové poplatníky. A to prosím je ten samý lékař, jenž byl náměstkem Rathova ministerstva zdravotnictví a 1. července 2002 byl jmenován ředitelem Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.Výsledek obrázku pro mudr. pohanka foto
Možná se rozvzpomněl, jak v té době ve svém daňovém přiznání uvedl, že si za rok nevydělal ani korunu v rámci svých vedlejších příjmů. Držel se snad hesla: Zatloukat, zatloukat, zatloukat…? Nebo že by své vedlejší kšefty dělal zadarmo. Novodobý filantrop, pracující jistě rovněž bezplatně také v osmi poslaneckých výborech a podvýborech, motivovaný snad svým sociálním svědomím, když si navíc půjčil formou hypotéky přes dva miliony Kč…? Snad je splatí, ovšem teď, když přijde o svůj poslanecký cca stotisícový plat, to půjde ztuha.

Přednášel sice na pražské i brněnské lékařské fakultě, ale čekala ho i 50tisícová pokuta, jelikož nevybíral poplatky od svých pacientů ze své soukromé lékařské praxe. Přitom paradoxně patřil k těm, kdo zvedli ruku pro poplatky ve zdravotnictví, které tvrdě dopadají zejména na důchodce a mladé rodiny s dětmi. Tím zcela jednoznačně popřel principy programu, za který byl zvolen.

Až nadešla vláda Nečasova a první hlasování o nedůvěře v jejím vládnutí, když ji 21. prosince 2010 poslanci všech tří koaličních stran podle očekávání podrželi. Pak přišel druhý pokus 26. dubna 2011 a Nečasova vláda opět vydržela i přesto, že byli pro nedůvěru vládě tři poslanci zvolení za Věci veřejné – Stanislav Huml, Kristýna Kočí a Jaroslav Škárka, jež byli krátce předtím vyloučeni z klubu.

Následně přišlo na fatální slova tehdejšího předsedy vlády: Prostě prý běžný obchodní „deal“ a ejhle; policisté pro něho začali stíhat bývalého premiéra Petra Nečase, že nabídkou postů uplácel tři bývalé poslance ODS. Hrozilo mu až šestileté vězení. Jistě si při vyslovení těchto svých slov, komentujícími odchod poslanců Úlehly a Floriána nejdříve ze Sněmovny, poté i z ODS, vzpomene, jak reagoval na obdobný trik jiných členů občanských demokratů Tluchoře, Šnajdra a Fuksy, kteří se mandátu vzdali raději sami.Výsledek obrázku pro olser nečas foto
V listopadu 2012 díky tomu vyhrál premiér Nečas boj s rebely v ODS a vláda tak prosadila vyšší daně. S vládou podle doporučení stranického kongresu hlasovali poslanci Tomáš Úlehla a Jan Florián, zatímco trojice Petr Tluchoř, Ivan Fuksa a Marek Šnajdr se sice nepodřídila, ale opustila Sněmovnu a umožnila, aby tak vládě pomohli jejich náhradníci. Způsob, kterým poslanci svůj střet s vedením strany vyřešili, označil Nečas za “politicky poctivý a lidsky důstojný”. Neřekl, že za cenu vydírání a ekonomického nátlaku…

Odmítavě na toto v první chvíli však reagovali Miroslava Němcová, předsedkyně Poslanecké sněmovny, i šéf TOP 09 Karel Schwarzenberg. Němcová uvedla, že sice strany během volebního období sahají k řadě personálních i programových kompromisů, ale že tento už šel přes čáru. Je prý součástí vedení ODS, takže se nemůže postavit stranou a umýt si nad tím vším ruce. “Bylo to prachsprosté vydírání, co si budeme povídat. Ale v politice člověk někdy podléhá vydírání,” řekl Schwarzenberg pro LN.Výsledek obrázku pro olser schwarzenberg foto
Dodnes o těchto svých vyjádřeních mlčí jako ryby. Kde je pravda? Kdyby si ti naši tři kulichové čestně a bez spekulací řekli, že s vládou nesouhlasí a chtějí chlapsky od válu, bez jakýchkoli požadavků, bylo by vše OK. Ovšem pouze do momentu, než začali vydírat a za sebe si sehnali náhrady, aby s nimi nakonec prošel „balíček“, bez něhož by nebyly schváleny ani církevní restituce, ani nižší sazba daní právnických osob, a padla by Nečasova vláda. Jednalo se proto o zcela amorální a pokrytecký trestný čin.

Buď jsem zásadový a nechci zmíněný zákon za žádných, ale fakt za žádných okolností schválit, nebo jsem jen vyčůraný gauner, co mu jde jen o trafiky. Balíček nebalíček… Trojici odcházejících rebelů Petr Tluchoř, Ivan Fuksa a Marek Šnajdr ve Sněmovně nahradili bývalý poslanec Pavel Bohatec, náměstek kladenského primátora Miroslav Bernášek a bývalý kolínský místostarosta Roman Pekárek. Jenže ten byl v květnu nepravomocně na šest let odsouzen. Pekárek si měl podle obžaloby říct o milionový úplatek za výhodný odprodej městských pozemků. Po vzoru Ratha se odmítl vzdát poslaneckého mandátu, tedy i platu.Výsledek obrázku pro olser nečas foto
Tak dlouho se zkrátka chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne… V Usnesení Policie ČR z června 2013 znělo: Předseda vlády ČR Petr Nečas dal pokyn Nagyové, aby sdělila Tluchořovi, Šnajdrovi a Fuksovi, že mají zajištěna jako protislužbu odpovídající místa, aby provedli předem domluvenou rošádu. Něco za něco…

Na žádost Jany Nečasové (dříve Nagyové) nařídili sledování bývalé Nečasovy manželky Radky. Kovanda a Pohůnek byli později obviněni z porušení povinnosti při správě cizího majetku. Vojenské zpravodajství totiž platilo soukromou agenturu, která sledovala dva zaměstnance úřadu vlády, jež si opět objednala Jana Nečasová…. http://www.rukojmi.cz/clanky/domaci-politika/4843-stale-slysim-vyrok-marie-benesove-o-justicni-mafii-tez-za-to-musela-k-soudum-presto-jeji-slova-porad-plati-viz-uz-justicni-evergreen-kauza-nagyova-necasova-kterou-kociruje-justicni-mafianka-soudkyne-kralova
Předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová v úterý 16. července 2013 večer v České televizi ukázala listiny s podpisy 101 poslanců, kteří podpořili vznik vlády s Němcovou v čele. Zároveň uvedla, že tyto podpisy nabízeli Miloši Zemanovi mnohem dřív, než prezident oznámil, že premiérem jmenuje Jiřího Rusnoka. Mělo to být už na setkání v Lánech, Zeman prý tehdy ale podpisy 101 poslanců odmítl. Nakonec však 101 podpisů většiny neexistovalo, jak se kasala šéfka Parlamentu Miroslava Němcová.Šestice rebelů v ODS (nahoře zleva: Ivan Fuksa, Marek Šnajdr, Tomáš Úlehla, Jan
Úlehla (v horní řadě vpravo) a Florián (první vlevo v dolní řadě) byli již součástí šestice rebelů, která zatápěla vládě Petra Nečase...

Divné pořádky, ani se už nedivím, že chtěl tehdy prezident Zeman „101“ notářsky ověřenou. Škoda, že nedovolil ten trapas, aby mu ty podpisy poslanci trojkoalice předvedli přímo naživo při jeho návštěvě sněmovny… Všichni víme, že na poslední chvíli pár poslanců „vzalo dráhu“ a jejich postoj tak dal do rukou argument prezidentovi Miloši Zemanovi, že žádná pevná stojednička neexistuje. Němcová také ihned vyhlásila půl hodiny pauzu na schůzi Poslaneckého klubu ODS, aby napravila nenapravitelné…?

Vše ale napravil Kalousek, když si vzal slovo a prohlásil, že to říkali už před půl rokem, že pokud nebude dodržena 101, bude TOP 09 pro mimořádné volby. A tak to bude, pokud 101 nebude. A 101 nebyla, ale hlasoval proti. Slovo dělá chlapa…

A ve středu 7. srpna 2013 pro změnu nezískala důvěru PS Rusnokova vláda, když pro ni hlasovalo 93 poslanců, proti bylo 100 poslanců. Předseda vlády Rusnok předal demisi vlády do rukou prezidenta republiky v úterý 13. srpna, ten následně pověřil Rusnoka vedením vlády jako vlády v demisi až do vytvoření nové politické vlády po předčasných volbách...

Inu, čas vládní oponou trhnul a máme tady leden roku 2018 a Babišova vláda je prý špatná, jelikož je nekoaliční, tedy líná a odkázaná na jednoho vůdce; je proti ústavě, když chce makat i bez přes nedůvěru sněmovny. Ta drzost hnutí ANO, když si dovolí zatracovat roli výše vyjmenovaných přeběhlíků, zrádců a podvodníků… A tak zítra 16. ledna 2018 bude tato komedie a fraška za peníze daňových poplatníků pokračovat zběsile dál...

Zeman ve volebním testu zvítězil ve všech krajích: Volby však začínají teprve nyní. Praha proti zbytku republiky. Kavárna použije cokoli. Pokud Zemana odstraní, brány neštěstí se otevřou dokořán

$
0
0
Petr Hájek
15.1. 2018   Protiproud
V komentáři upozorňuje, že nudné divadlo předvolební kampaně sloužilo jen jako test pro likvidátory národa a státu, a že to, co přijde teď, bude teprve „boj do krve a statků“

Proběhlo první kolo prezidentské volby, takže se zdá, že jsme v poločase. Rozhodne se definitivně až za čtrnáct dní. První půli vyhrál celkem suverénně prezident Zeman, podle předpokladů na druhém místě skončil kandidát Kavárny – tedy Prahy a těch, kteří se jí v některých dalších velkých městech s obdivem klaní – Jiří Drahoš.

Jenže ono to tak není. Manipulace zvaná dvoukolový volební systém (psal jsem zde o něm před pár dny) je vystavěna jen proto, aby regulérní vítěz mohl být vystaven štvanici všichni proti... komukoli, kdo jí nevyhovuje – a odstraněn. Kavárna velmi dobře ví, že v normálním (jednokolovém) volebním klání má jen malou šanci proti „zbytku republiky“ zvítězit.

Elitáři, kterým jde o všechno jiné než jsou zájmy naší země, mají k tomu v rukou hlavní média. A tak doufají, že se jim podaří štvanici na Miloše Zemana úspěšně zorganizovat jako v jiných zemích, kde funguje dvoukolový systém (v Americe vyhrál Trump především proto, že se volí jednokolově). Před pěti roky se to se Schwarzenbergem havlistům nepovedlo. Před sebou mají dva týdny na reparát. Užijeme si.
Pokácet symbol odporu

V politice hrají symboly významnou, často základní, roli. Miloš Zeman, ať si o jeho „stylu“ myslí kdokoli cokoli, takovým symbolem samozřejmě je. Na prvním místě symbolem odporu proti otevření našich hranic muslimské (tzv. migrantské) invazi, ať už bude mít jakoukoli podobu. Nejspíš „úpravou“ pravidel pro rozdělování importovaných migrantů Bruselem v podobě „povinných kvót“, ať už to bude otevřeně řečeno, či skryto v nějaké podobě „s lidskou tváří“.

Nikoli náhodou se ihned po sečtení hlasů ozval exprezident Václav Klaus. Zemanův předchůdce na Hradě, skutečný odpůrce bruselské diktatury, který za naši vlast bojoval (nejen v případě Lisabonské smlouvy) i v době, kdy mu za to média spílala, je zcela konsistentní. Miloš Zeman jako svůj první prezidentský akt vztyčil na Hradě bruselskou vlajku. Naštěstí postupně pochopil, že šlo o tragický omyl. Je mu to možné odpustit, protože současnému prezidentovi nelze upřít, že je opravdu vnitřně vlastenec a životní zájmy naší země jsou u něj na prvním místě. To je zjevně také za jednoznačným prohlášením Václava Klause:

„Chci ocenit všechny voliče, kteří se nenechali zastrašit militantní protizemanovskou propagandou a dali svůj hlas dnešnímu prezidentovi. Tím prokázali, že jim jde o naši zemi, ne o poklonkování cizím zájmům a ne o vyvolávání chaosu a diskontinuity za každou cenu. Řekli tím, že nechtějí masovou migraci a z ní plynoucí nebezpečí likvidace evropské a spolu s ní i české kultury, tradic a hodnot. Obávám se, že kandidát, který v prvním kole obsadil druhé místo, toto nebezpečí necítí a nebude mu umět čelit. Miloš Zeman vyhrál ve všech krajích Čech, Moravy a Slezska, kromě Prahy. Věřím, že venkov – nikoliv pražská kavárna – rozhodne i kolo druhé.“

Věta o „druhém na pásce“ je řečena velmi „prezidentsky“, diplomaticky. Jiří Drahoš totiž otevřeně reprezentuje zájmy těch, kdo chtějí naši vlast vydat do rukou „cizákům“, tedy „tradičně“ německé dominanci, jakkoli dnes maskované Bruselem a vládnoucí socialistickou internacionálou. Její německý „genosse“ Schulz, který brzy zasedne s Merkelovou ve vládě, to řekl již zcela otevřeně: národní státy v Evropě musí zmizet, aby mohl pokračovat experiment s výměnou národů – zvláště těch „etnicky homogenních“ ve střední Evropě – za novou „euronegroidní“ rasu (viz Kalergiho plán).

Čtěte ZDE: Kavárna opět v hysterickém opojení: Všichni proti Zemanovi! Volby jsou hrou o větší "sázky" než minule. Babišova karta cinknutá Bruselem. Pokud nerozhodne již první kolo, za dva týdny přijde ruleta
Vloudila se chybička?

Miloš Zeman opravdu vyhrál v celé zemi – kromě Prahy a okolí. Mapa jeho vítězství je fascinující – ale, jak řečeno, pro druhé kolo neznamená téměř nic. Pro Kavárnu bylo první kolo pouze testovací. Proto dovolila nasadit hned trojici protikandidátů: Drahoš, Hilšer – a především Fischer. Horáček a Topolánek k ní sice „ideově“ rovněž patří, ale to byli solitéři, kteří se jen chtěli zviditelnit pro další (byznys-politickou) kariéru.

Pavel Fischer měl být dokonce na poslední chvíli „vyměněn“ za Drahoše. Jenže se ukázalo, že „oprava“ (tak jako v minulých volbách výměna Jana Fischera za Karla Schwarzenberga) přišla příliš pozdě. Veřejnoprávní a s nimi spojená (především Bakalova) média již Drahošovi vytvořila příliš silnou pozici. Nepomohla ani hra na to, že P. Fischer je „umírněný katolík“ (souhlasí například s potraty), takže by jej mohli volit i věřící.

A tak je tím „vyvoleným“ nakonec Drahoš – i když mnohem protřelejší a „kluzčí“ Fischer, někdejší blízký Havlův spolupracovník, na jehož volební konto pršely i milióny ze zahraničí (jsme jedna z mála zemí, kde je to možné), by byl pro druhé kolo Zemanovi nebezpečnější. Takže se sice „vloudila chybička“, ale tu teď bude nutné napravit o to dramatičtější mediální válkou proti Hradu.

Rozjela se okamžitě po sečtení výsledků prvního kola. Pro jistotu se do ní okamžitě přidal i Andrej Babiš. Sice zopakoval, že Zemana podporuje, ale že by prezident měl nyní definovat svůj „příklon“ k Západu, ne k Rusku a k Číně – a udělat si „pořádek“ ve svém okolí. Tedy mystifikační rétorika Kavárny jako z praku. K tomu nelze říci nic jiného, než – holt Babiš. Ve své (bezideové) genialitě a (politické) omezenosti však netuší, že právě tento typ lavírování, který ho vynesl na vrchol, ho nakonec může stát všechno. Ale to je jiná – i když související – kapitola naší nebezpečné současnosti.
Malá ochutnávka: „nápravy dle metody“

Fauly, které byly proti Zemanovi použity v prvním kole – samy o sobě dosud nevídané a fantaskní – rovněž patřily teprve k zastřelovací sérii popravčí artilérie. Dosud neznámý útok na prezidenta ve volební místnosti interpretovala ČT již večer slovy, že jej žena „slovně napadla a byla odvedena ochrankou“. A to navzdory tomu, že vše mohli diváci spatřit na vlastní oči a expert na bezpečnost dokonce vyslovil, že jsme klidně mohli mít místo voleb státní pohřeb. Šlo ale o interpretační „návod“ anizemanovcům, jak pracovat s tou nepříjemností, jež by mohla v „ochranitelském instinktu“ aktivovat v druhém kole Zemanovy voliče, kteří zatím zůstali doma (je jich cca 30%!).

Přímo tragikomický byl nevysvěcený kněz Halík, který útok interpretoval jako pravděpodobný Zemanův úskok. Zato Jaroslav Foldyna z ČSSD přistoupil téměř k definici – označil polonahou útočnici z hnutí Femen za fašistku: „Fašisté budoucnosti budou sami sebe nazývat antifašisty,“ citoval Winstona Churchilla. A reagoval pak i na vyjádření Jiřího Drahoše, který v komentáři na útok projevil pouze obavy o útočnici:„Byla to velká nerozvážnost. Prezident je chráněná osoba, ta žena riskovala život.“„Doufám, že starost o zdraví útočníka má opravdu jen pan Drahoš,“ řekl Foldyna.

Lze ironicky poznamenat, že vlastně tak došlo na Drahošovy obavy, že se zahraniční agenti pokusí ovlivnit prezidentské volby. Jaroslav Foldyna se však naopak mýlil, protože Kavárna, tak zaníceně bojující proti „nenávisti, lžím (fake news) a manipulacím“ je kdykoli schopna sáhnout i k fyzickému násilí, jak příkladně vidět v akcích ANTIFy. V malém to u nás předvedli ti, kdo šířili do schránek leták, že v prvním kole netřeba Zemana volit, protože postupuje do druhého kola automaticky. A (v podstatě kriminální) vrchol obstaral „poctivý a transparentní“ Michal Horáček podvrženým videem s montáží „předvolební diskuse s prezidentem“.

„Šíření dezinformací, pokus o fyzický útok, snaha zabránit svobodné volbě. To je nenávistný svět odpůrců pana prezidenta,“ shrnul prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. Což v komentáři k útoku doplnil vlivný člen ČSSD a jihomoravský exhejtman Michal Hašek: „Výsledek permanentního hanění hlavy státu, otřesné. Halík, Mitrofanov a spol. spokojeni? Ochrance díky za profi zásah, v USA by paní byla jako řešeto.“



Čtěte ZDE: Druhé dějství vzpoury je před námi: Plastoví panáci Kavárny utrácejí milióny zbytečně. Jenom Petr Hannig pochopil. Zločin dvoukolové volby. Brexit i Trump začal před časem u nás. K Zemanovi není alternativa
Všechny prostředky budou dobré

Máme se tedy na co těšit. Tím, že Zeman, údajný „rozpolcovač“ společnosti ji nebývale sjednotil (viz pohled na „jednobarevnou“ vítěznou volební mapu s toliko jediným „hnisajícím vředem“ uprostřed), bude třeba ji opět dramaticky rozpoltit. Zvednout vášně – mnohem systematičtěji, než se to dělo se Schwarzenbergem. Ostatně to je smyslem „dvoukolového“ volebního systému. A tak dost pravděpodobně přijdou na řadu metody, o kterých se nám zatím ani nezdálo.

Kavárna se totiž kojí nadějí, že matematický součet výsledků Zemanových protivníků by měl na Drahošovo vítězství stačit. Musí je ovšem teď „přehodit“ na amorfní „fíkus“ (viz Ovčáčkovu pomůcku v diskusi na tv. Barrandov) v podobě Jiřího Drahoše. Ani avízované televizní debaty Zeman – Drahoš nemusejí tentokrát nic podstatného přinést – pokud vůbec proběhnou, a „akademik“ se z nich nevykroutí. Bude to pro manipulátory s Drahošem fuška. Lze naštěstí předpokládat, že to nepoučitelní mediální mágové opět přestřelí (jev zvaný v politologii „overkill“) jako vždy.

Odhadovat v této chvíli výsledek je proto prakticky nemožné. Nálady příznivců i odpůrců Miloše Zemana (jen o to jde, politická nula v podobě protikandidáta samozřejmě téměř nikoho nezajímá) se mohou proměnit v jediném okamžiku nějakou napohled úplnou hloupostí. Kavárna bude hrát riskantně o ještě větší vznícení emocí – a to je (i pro ni) nekontrolovatelný prostor.

Ti ze Zemanových voličů, kteří by se tím, co nyní zažijeme, nechali otrávit a k druhému kolu voleb nešli, by si však měli stále opakovat: Začíná se úplně znovu. A jediné, oč havlistické Kavárně jde, je odstranit z čela státu symbol odporu proti likvidaci naší republiky v podobě, jakou ji – přes tolikerá úskalí a nebezpečí – do dnešních dnů známe.

Podaří-li se jí to – brány neštěstí se otevřou dokořán.

Najme se mravný hoch ku hanobení protikandidátů

$
0
0
Ivan David
15. 1. 2018
"Najme se mravný hoch ku hanobení protikandidátů", to byl text inzerátu, který dal Jaroslav Hašek v roce 1912 do Národní politiky, když "Strana mírného pokroku v mezích zákona" kandidovala ve volebním obvodu "Vinohrady". To byla ovšem sranda. "Mravní hoši" zjevně najatí těmi, kteří pasou pana Drahoše, to je jiná sorta. Na předním místě v šíření této nenávistné propagandy je "Seznam.cz" jinak zprostředkující bulvár všeho druhu. Před volbami také web ČtiDoma, na němž nabízí své výplody "mravný hoch" Martin Chalupa. Pod tím jménem jsem nenalezl nikoho z novinářské branže. Možná je to pseudonym. Možná má ten člověk svoji čest a pod svým jménem by to nepsal. Nahlédněte, chcete-li:

- http://www.ctidoma.cz/u/martin-chalupa?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
- http://www.ctidoma.cz/politika/2018-01-13-zeman-lhal-kdyz-se-chlubil-podporou-gotta-zpevak-vzkazal-ze-nic-takoveho?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
- http://www.ctidoma.cz/zpravodajstvi/2018-01-12-zeman-je-putinova-deka-kricela-zena-prezident-je-pry-pocten-37482

Přímá demokracie už potřebuje alespoň ten úsvit

$
0
0

Patrick Ungermann
15. 1. 2018
T:G.Masaryk k liberální demokracii: „Demokrat pohlíží na liberalism skepticky (jméno liberál vzniklo ve Španělsku!), poněvadž liberalism je starší názor. … Dějí se stále pokusy liberalism opravit, zdemokratizovat, socializovat.“
Politické strany 19. století byly krokem k občanské volnosti a emancipaci. Byla to hnutí s ohromnou členskou základnou, s programy tak širokými, že vydaly na řadu týdeníků. Poslanci pořádali tábory lidu a s lidmi se velmi často domlouvali, protože politika byla často té poctivosti, že byla blízko starořeckému významu – péče o obec. Národní obrození stavělo nejen hezké veřejné budovy, ale hledalo tolik potřebnou národní jednotu, která prostě bez domluvy zastupitele s lidmi není možná. 



Ještě i to prvorepublikové rozhádané politikaření mohlo rozsáhlé programy a vize nabízet na pokračování v novinách. Noviny pak často byly dalším orgánem politických stran. Ještě v devadesátých letech (po sametu) obsahovaly obří předvolební plakáty programy stran a jejich osobností, aťsi šlo stále častěji o programy zavádějící, protože nesplněné.

Soudobá degradace praktické politiky, jako služby obci a občanům, dost možná spočívá ve zdůrazňování ekonomického liberalismu. Ten se přirozeně hodí právě do kapitalismu. Slovem kapitalismus nenazýváme nějaký společenský řád. Ani žádnou dalekonosnou ideu. Jde o souhru hromadění peněz a statků (kapitálu) a jeho částečného uvolňování. Hromadění i částečné uvolnění kapitálu umožňuje jistou kupní sílu, která pohání trhy se zbožím. Těmito vztahy se čistý kapitalismus vyčerpává. Proto sám o sobě nestojí na společenských myšlenkách, ani je nešíří. V tom je statický. Jeho dynamické krize způsobuje právě ta volná ruka trhu, právě ten liberalismus: Dokud se to prodává, budeme to chrlit. Pokud se trh ze dne na den nasytí, přijde ze dne na den krize. Svou krizi kapitalismus vyhodnocuje jako krizi finanční, ne jako krizi společenskou. Aby se krize s nasyceným trhem nestřídaly tak často, výrobci odlévají značné prostředky do neustálých jako by novinek, které rozkřikne reklama. Reklama má za úkol přesvědčit nás, že dnešní rýč je o hodně jiný (lepší) než ten včerejší. Jinými slovy: Máš v nářadí už dva rýče? Zapomeň na ně a pořiď si třetí – revoluční!

To, co politické strany po roce 2 000 dělají, vnímám v podstatě jako soutěž o trhy v duchu liberalismu. Strany už nemají masovou členskou základnu. Neuživily by se z členských příspěvků. Uživí je až státní peníze za vysokou volební účast a za faktický podíl na moci. Strany se stále častěji stávají inženýrskými projekty se započítaným veřejným míněním a jemu odpovídající rétorikou. Často jde o pidistrany s co nejvyšší projektovou úspěšností. Projektanti politických stran v duchu projektu vycházejí z psychologie reklamy. I výroba tzv. kauz je zahrnuta. Tady už o službě obci – občanům nemůže být řeč. Strany se stávají finančně mocenskými záměry.

V přednášce Demokratism v politice z roku 1912 Tomáš Garrigue Masaryk o liberalismu píše: „Demokrat pohlíží na liberalism skepticky (jméno liberál vzniklo ve Španělsku!), poněvadž liberalism je starší názor. … Dějí se stále pokusy liberalism opravit, zdemokratizovat, socializovat.“ Ve stejné přednášce v kapitole Právo na revoluci Masaryk spojuje revoluci v pravém (demokratickém) smyslu s právem lidí na revoluci: „Pro každého myslícího člověka je právo na revoluci nesporným. Každý myslící člověk má právo se bránit. … Revoluce v pravém slova smyslu, jakou si moderní demokrat přeje, jest, aby lid byl připraven převzít otěže administrativy. Konstituce a parlamentarism je pouze začátek tohoto nedokončeného převratu.“ Starší liberalismus jako učení o volném trhu a neviditelné ruce trhu, který je popisem fungování kapitalismu, nemá v popisu práce provádět demokracii. Demokracie (lidovláda, lidospráva), to už není pojem ze světa peněz.

Na tomto rozcestníku začíná demokrat vidět v reklamě na liberalismus vodění lidí za nos. Je to pohled zákonitý a správný. Skutečným nepřítelem liberalismu není ani skupina radikálních marxistů nebo anarchistů, ani křesťanská etika, jejíž charitativnost zatím neopanovala svět. První dvě skupiny by bez tržního prostředí mohly vyhladovět. A křesťanskou správu svých i planetárních věcí nemůžeme provádět bez Boží pomoci. Na ni ovšem nemusí liberálové věřit. Opravdickými nepřáteli jsou pro reklamu na liberalismus právě demokraté. Těm jde o to, udělat i z trhu službu pro občany. Z fungujícího trhu fungující službu. Tím by demokraté liberalismus překonali. Kapitál by pravděpodobně přerozdělili, ale ne tak, aby popřeli to, co v kapitalismu účelně funguje. Proto se liberalismus snaží slovo demokracie sníst. A tak tvrdí: „Demokracie je přece to, co se už děje. Vy jste si nevšimli, že výrazem demokracie je soutěž povolených politických stran o přízeň voliče na trhu volby?“ Takhle liberálové zašantročili demokracii. A co je nositelem a garantem demokratismu? Nic menšího než přirozené lidské celky, například národy. Ne státy, superstáty a jiné pakty, ale národy. Ty ovšem liberalismus moc rád nemá. Pojďme ještě k TGM: „Z humanity se pak dovozuje právo národnosti vedle státu a církve, a proti státu a církvi. Člověčenství je organisace z národů, ne ze států, stát je něco umělého, historického, národ je něco přirozeného. Národnost přichází jako část člověčenstva k platnosti.“ Tentokrát jsem citoval z té samé přednášky, ovšem z kapitoly Politika a humanita. Nepochybujeme, že globalizace je část z programu liberalismu, a nepochybujeme, že globalizace vidí v národní totožnosti hrozbu. Dokonce už nepochybujeme o tom, že hrozbu, tentokrát v globalizaci, vidí opravdoví demokraté.

Liberální stranické projekty si voliče do své kuchyně nepřizvaly. Volič má být konzument, ne spolutvůrce! Ke konzumaci parlamentních voleb plně dostačuje, jak já říkám, vidět mordu na billboardu. Obličej je značka. Každý rozepnutý nebo upnutý knoflík pod tím obličejem patří ke značce, k promyšlené reklamě na „světlé zítřky“. A vlastně i ty světlé zítřky se staly čistě reklamním sloganem, za kterým ve většině případů nic dál do budoucna nehledejme.

Vůbec bych řekl, že ekonomický liberalismus v globálním rozměru žádné ideje neskýtá. Celou věc si představme tak, že rodina si po práci usmyslí: Dnes si v bytě uděláme demokratickou atmosféru, zítra oligarchickou, pozítří aristokratickou, a tak dále. A liberalismus v ekonomickém smyslu budeme používat jako návod, jak při tom při všem zprovoznit mixér. Zřejmě jsem teď rozzlobil ty, kteří si liberalismus představují jako prémii pro jisté myšlenky a proti jiným (neliberálním) myšlenkám. Omlouvám se, nechci vás popouzet. Rád bych jen dořekl myšlenku, kterou promýšlím a sem tam obracím 28 let.

Do stavu bez demokracie nás naposled dostala záměna aktu spoluvlády za trh s omezenou politickou soutěží. Přitom neběží o nějaké dobře ukrývané spiknutí. Manipulace s veřejným míněním je namnoze až komicky do očí tlukoucí: Nedávno si v Praze otevřel tribunu známý politik a proti němu jinou tribunu známý odborář. Nadali si do prašivců a dva tábory lidu byly ochotny poplivat si saka. Jakmile organizovaná doprava svážela lid domů, odvážný novinář načapal a nafilmoval oba vůdce (to je překlad anglického slova leader) zalezlé u stánku s pivem. Smáli se tam, bratříčkovali se a kuli pikle. Zcela protidemokraticky přišel o práci ten novinář a ne ti politici.

Lakmusovým papírkem demokracie je přístup ke svobodě smýšlení, svobodě slova a svobodě spolčovací – shromažďovací. Jak je to s nimi, tak je to i s demokratizací. Proč potřebuje demokracie takové svobody? Právě tyto svobody povyšují lidi nad dav, nad snadno a rychle ovladatelné stádo. Tyto svobody vštěpují lidem již od dětství, že je dobré mít svůj názor a že je možné svůj názor změnit, nebo si jej ponechat, a to i navzdory smýšlení druhých. Ti, ostatně, mají také právo na názor i na sdílení názorů. Demokracii (lidovládu) zcela jistě nemohou uskutečňovat lidé bez názoru, popřípadě lidé bez názorové pestrosti. Jeden jediný názor totiž ke spolurozhodování nestačí, jelikož nezaručuje názorovou soutěž a tudíž vývoj společnosti směrem odněkud někam.

Z úvah TGM ohledně postupného uvádění demokracie do praxe společenského života lze vyvodit, že to, co nazýváme zastupitelskou demokracií (práce parlamentu jako zákonodárného sboru a vlády jako moci výkonné), je přechodný stav. V současnosti bydlíme v plutokracii. To je druh oligarchie. Moc si mezi sebou dělí větší skupina lidí, ale stále je to zdrcující menšina. Navíc skutečně významní zákonodárci dnes nesedí ani tak v Praze, jako v Bruselu. A Brusel je v předvečer světového konfliktu pořád nešťastně provázaný s Washingtonem. To už je ovšem makropolitika, kterou demokracie nikdy neupřednostňovala. Demokracie si nežádá světový převrat. Jí stačí úplná péče o obec, jakkoli velikou nebo malou.

Při hovorech o státoprávním uspořádání dnes často zaznívá pojem politický národ. Politický národ jsou všichni ti, kteří mohou v dané zemi a v úřadech té země mít politický vliv. Obsah politického národa je položka, která se v čase mění. Tradičně se z politického národa vylučovali otroci, znevolnění lidé nebo ženy, jindy ti, kdo ještě nepřijali křesťanství a potom ti, kdo nepřestoupili na islám. Dnešní politický národ není národností, ale občanskou příslušností.

Do přirozené národnosti nás nepřibírají úředníci. Přirozenou národnost si bereme sami v závislosti na tom, komu se narodíme. Je součástí naší genetické výbavy. Rodíme se rodičům, rozrodem rodin vzniká rod a rozrodem rodu národ. Pokud se budeme rozmnožovat pohlavním stykem, bude rodina a národ velmi konkrétním a setrvalým stavem.

Národní zájmy se dají vymezit na chviličku: co musíme dělat dnes a co zítra, a lze je definovat daleko do budoucna: jaká bude naše úspěšná životní strategie v závislosti na tom, kdo jsme, co máme a co mít chceme. Politicky, myšleno v jediném správném významu toho slova – totiž sloužit obci, by jedním z našich národních zájmů mohla být demokracie. Po jejím dosažení a snad už při jejím dosahování bychom mohli náš stát nazývat republikou – věcí veřejnou. Demokracie je právě způsob, kterým uvádíme do života veřejnou věc – spoluvládu. Zároveň je třeba se vyvarovat demokratického fanatismu. Člověk touží žít nejen jako veřejná osoba, ale i jako osoba soukromá.

Šla řeč o politickém národu. Ten má vždycky nějaké ale. Politická národnost může být z moci úřední přidělena, jenže stejnou cestou může být i odejmuta. Pojďme se pohybovat po spirále různých pojetí politického národa: Ve starověkých Athénách patřila v Periklově době demokracie svobodným mužům. To byl politický národ. Zarážející počet lidí v otročícím stavu ovšem vůbec nebyl svobodnými považovaný za lidi. Vynikající filosof a systematik Aristotelés hovoří o otrocích jako o živých nástrojích. Ve starověkém Římě nemusela už být otročina stavem na celý život a na život generací. Dlužníci bez možnosti dluhy splatit vstupovali u věřitele do otroctví třeba na sedm let. Takový otrok byl sice můj otrok, ale také můj soused, kterému se zrovna nedaří. K mravům feudálního křesťanského světa už patřilo, že faktické otroctví být nesmí. Gotické navýšení a zesílení feudálních vazeb sice neumožnilo většině přirozeného národa být národem politickým, ale alespoň byl nevolník bratrem v Kristu a ne živý nástroj, který je možné jakkoliv rozbít – zabít. Politický národ (šlechta – duchovenstvo – a později měšťané) měl i ve středověku nebetyčné nadpráví. Až ústavní monarchie, a až v prostředí průmyslově revolučního kapitalismu, rozšířily svůj politický národ. Tak nevím, jestli to zvěstování politických svobod řadovému muži, později i řadové ženě přišlo skrz kapitalismus, nebo skrz dělnické spolčovací hnutí na obranu před drsným kapitalismem. U nás byla šiřitelkou občanských práv nevítězná revoluce z jara a léta 1848. Její rozměr byl národně buditelský. Dělnická hnutí slavila úspěchy o třicet, padesát let později. Pozoruhodným způsobem reagovali na syrový liberalismus vzdělaní katedroví socialisté: Mínili, že soutěž v podnikání dá vyniknout silnému, až neurvalému, ale potlačuje slabší. To odporuje souladu. Proto má ve prospěch slabšího, méně prodejného zasahovat stát.

Celá spirála společenských zřízení nějakým způsobem ukazuje postupné zesilování veřejného života a uvolňování stále většího počtu lidí pro veřejný život. Proto, myslím, není od věci předpokládat do budoucna prosazení účinné demokracie – spoluvlády všech plnoletých svéprávných.

Pravda je, že 20. a 21. století vnáší do spirály společenských pořádků tři silné režimy: nacismus, reálný socialismus a globalismus. Všechny tři se snaží volbu a vůbec pestrost hledisek omezit, až vytlačit. Všechny tři výrazně přepisují učebnice dějepisu a občanské výchovy. Zprvu se dovolávají vůle lidu, ale chtějí ji zastoupit něčím úplně jiným, než je vůle lidí – svobodná vůle. Ve všech případech tyto režimy hlásají ohromně pyšnou věc: Udělat si na Zemi ráj bez Pána Boha.

Demokracie sama o sobě nezaručuje rajský život. Je prostředkem, ne cílem vlády. Cílem vlády by mělo být pracovité hospodaření bez podvodů. Státní hospodaření na očividném státním majetku. A cílem národní demokracie by měl být důstojný růst přirozeného národa i příkladná pohostinnost vůči pomáhajícím cizincům.

Dovolte mi popsat, jak by, se započtením dnešních technologií, mohla nyní vypadat přímá demokracie. Možná bujnost líčení některé čtenáře vyleká a jiné až nadmíru nadchne. Bůh ví, který národ a v které zemi jako první na světě a jako úplný celek přijme přímou demokracii…

Řekněme, že dnes by mohli všichni svéprávní plnoletí využívat připojení k počítačové síti k občanským pátkům. Ať je to vzpomínka na tradici pátečních Masarykových rozprav se studenty. A na tradici rozmluv prvorepublikových osobností u Karla Čapka. Při občanském pátku si lidé přečtou navrhované zákony. Buďto k nim doplní připomínky, nebo ne. Příští pátek se udělá další veřejné čtení se zapracovanými připomínkami. A při třetím pátku zákon elektronicky odsouhlasíme nebo neodsouhlasíme. Úloha poslanců parlamentu už nebude čistě zákonodárná. Oni, jako odborníci z mnoha resortů státní správy, budou prostě zákony navrhovat, ne diktovat. V přímé demokracii žijeme v neustálém referendu, v neustálé péči o stát, čili o obec. Ano, skýtá to do začátku jisté nepohodlí. V přímé demokracii nese skutečnou zodpovědnost za život, jaký je, každý volič. Je to obrovská zodpovědnost při obrovských svobodách. Tady se pohybujeme v relaci práv vyvozených z povinností a povinností odvozených z práv.

Jeden spolupracovník mi namítl, že usilovat o demokracii je nebezpečné. Že na ni lidé nejsou připravení. Že je to, jako nechat nemluvně, aby se krmilo samo. Odpověděl jsem, že má jistě svůj díl pravdy. Ale že přijde den, kdy je třeba naučit dítě, aby se krmilo samo, jinak zůstane doživotním nemluvnětem. Občana je třeba k převzetí budoucnosti do vlastních rukou vychovávat, s tím souhlasím. Hodně záleží na tom, čím lidi krmíte. Jídlem, které si mohou dovolit? Takzvanou kulturou, kterou nahradil obchod s ukazováním (showbusiness)? Čas od času silně nahlouplými upoutávkami na politiky, kterým býváme ukradení? A na místě prozíravé (vždy trochu podpultové) novinařiny se ocitl bezduchý bulvár? O tom, že tvorbu východisek (pracovních příležitostí, životních nadějí) nahrazuje pokaždé trochu nepovedené budování lepších zítřků, jsme už mluvili. Občana takové poživatiny vedou k sobectví, buď k hlouposti, nebo k vyčůranosti, k úzkostem a k otrlosti zároveň. Místo toho, aby se mohl povznést k povaze lva, má se za to, že povaha vyjukaného záškodnického podvraťáka padne občanovi jako ulitá. Uvažme, že udržovaná demokracie je asi skutečně jediná soustava veřejného soužití, která nenese znaky ovládání, ale spoluvlády.

Národní program občanů voličů a jejich smlouva s politickými stranami

$
0
0

Josef Mrázek
15. 1. 2018
Je dost dlouho po volbách a stále nevíme, jak jsme vlastně dopadli. To poznáme teprve, až se zformuje vítězná formace a budeme se moci zeptat, jaká je odpověď na otázky naší další existence. Letos by nás to mělo zajímat daleko více, než kdy předtím, protože se nerozhoduje jen o tom, kdo bude chudý a kdo bohatý, ale hlavně o tom, jestli budeme vůbec.
Odbočím k nedodělané prezidentské volbě. Tam je podobný problém dobře patrný, a kdo ví, jak to dopadne. Dost je těch, kteří vědí, jakých chyb se Miloš Zeman dopustil, a nebudou ho volit. Já vím ještě o dalších a přesto ho budu volit, aby naděje národa na přežití byla co největší. V tom je jeho cena. Na ostatním můžeme pracovat, když se zachráníme.


Tímto úvodem jsem naznačil, co nemůžeme prominout ani jakékoliv vládě. Teprve budou-li splněny základní požadavky potřebné k zachování suverenity a bezpečnosti státu, budeme se moci plně věnovat spolupráci vlády a parlamentu při tvorbě zákonů zajišťujících sociální funkce a prosperitu státu.

Ovšem, dobře pracující sněmovnu i vládu potřebujeme mít pořád a jak k tomu může přispět nový volební zákon, o tom pojednává můj článek Reforma politického systému. My se teď budeme zabývat vypořádáváním smlouvy mezi voliči a politickými stranami.

Při debatách s HVzV (Hnutí voličů za voliče) jsem si uvědomil, že vlastně chtějí k volbám přistupovat na základě nepsané smlouvy. Dojde k tomu tak, že voliči navrhnou politickým stranám programové zásady, které by si měly osvojit, pokud chtějí být voleny. Které nejlépe vyhoví, dostanou hlas, ale jsou potom vázány smlouvou, i když nepsanou, že ty zásady dodrží.

Nabídka může být shrnuta, například, do podoby „Národního programu voličů“, o jehož přesnější podobě se diskutuje. Místo konkrétního znění uvedu poznámky, co myslím, že by měl zhruba obsahovat.

1. V Ústavě ČR by měla být v Článku 1. odstavec 2 definice, že ČR je sociální stát, jehož zákony zajišťují životní jistoty a práva občanů. A také

na konci článku 5. by se měla slova „svých zájmů“ nahradit slovy „zájmů občanů“, protože těchto zájmů se mají strany zastávat.

2. Mezi občany a státní i politickou reprezentací musí být umožněn dialog umožňující kontrolu obou. Vyžaduje to zavést určitá pravidla.

3. Zákon musí umožňovat vypsání závazného referenda o všem, kde to je možné a vhodné, a výsledek musí platit bez ohledu na účast.

4. Všichni občané mají právo na základní příjem, který může mít formu benefitů, ale musí mít také povinnost přispívat za to prací dle svých možností a potřeby státu.

5. Stát musí vytvářet legislativní a organizační prostředí pro účelnou výrobu a služby a aktivně působit tam, kde to selhává. Podnikání, které není pro zaměstnance, občany a stát prospěšné, musí být zatíženo a tlumeno daněmi.

6. Nesmíme připustit omezování suverenity státu větší, než se předpokládalo při vstupu do EU. To se týká jak migrace, tak i nového uspořádání EU. Nedáme se vydírat EU. Nedáme si vzít svou bezpečnost, ideové, kulturní, hospodářské a vojenské tradice.

7. Nesmíme schvalovat provokační akce NATO vůči Rusku a účastnit se na nich. NATO nás tím nechrání, ale ohrožuje.

8. Chceme, aby stát odčerpával daněmi bezdůvodný zisk, který vzniká nevyplácením celé obvyklé mzdové složky obsažené v ceně produktu.

Odvody z mezd odpovídající výšky umožní vydávat na zdravotnictví kolem 10% HDP a hradit vše solidárně, jak to stanovuje Ústava ČR.

9. Nechceme ztrátové intervence ČNB ani euro. Doplatili jsme na to, že jsme ho neměli, když by to zabránilo škodám a odmítáme ho přijmout za situace, kdy by to způsobilo další škody a omezení suverenity.

10. Chceme, aby poměrná výše důchodů a finanční kompenzace mateřství odpovídala v tomto směru nejlepším evropským státům.

Žádná z úspěšných volebních stran nemá ani zdaleka to všechno v programu, ale aspoň částečná shoda se někde najde a tam bude možné požadovat smluvní plnění a případně reklamovat neplnění smlouvy. Také k tomuto účelu je potřebná formální úprava dialogu s politickými stranami.

Uvědoměle nekorektní TV Nova

$
0
0


Jiří Baťa
15. 1. 2018
Velmi pochybuji , že by se TV Nova nedostalo zjištění o bezprecedentním podvodu a předvolební blamáže na diváky TV a občany-voliče, kterého se dopustil kandidát na prezidenta všehoschopný vekslák pan Horáček, který do záznamu videa televizního duelu prezidenta M. Zemana a ředitele TV Barrandov pana Soukupa na téže stanici,(originál zde ) „zakomponovat“ sám sebe (jako důkaz zde) , což mělo vyznít (a udělat na voliče silný dojem) „jako by“ se rovněž tohoto duelu zúčastnil a (hlavně) s prezidentem Zemanem v něm „jako by“ vede velmi nekorektní až drzý rozhovor.
Dnes večer (tj. 14. 1. 2018) byl v televizních novinách TV Nova použit sice velmi krátký, nicméně reálný šot z výše zmíněného videa duelu M. Zemana a pana Soukupa.

V něm Horáček velmi podrážděně reaguje na slova prezidenta, kterými však (prezident) ve skutečnosti odpovídal panu Soukupovi. Není pochyb o tom, že i představitelé, resp. redakce televizních novin TV Nova jsou z kategorie příznivců pražské kavárny a kde mohou, tam si když ne do něj kopnou, tak alespoň rýpnou nebo přihřejí antizemanovskou polívčičku, jako v tomto případě.

Je zajímavé, že Horáčkův neomalený podvod pana Horáčka na diváky s videem TV Barrandov, který lze snad kvalifikovat i jako podezření ze spáchání trestného činu podvodu, se žádná media touto skutečností seriozně nezabývají. Taky proč, když jde o věc, která měla prezidentu Zemanovi uškodit, že? Na druhé straně není se čemu divit, jen to potvrzuje názory Miloše Zemana na novináře, redaktory, zpravodaje a média obecně, že se zabývají jen tím, co se jim hodí do krámu, nebo čím mohou něco nebo někoho poškodit, případně o těchto skutečnostech se vůbec nezajímat. I to je způsob boje proti těm, kteří nestojí na jejich straně.

Aby toho nebylo málo, tak jak vyplynulo z TV zpráv, ukrajinská divoženka, která napadla prezidenta Zemana při jeho volebním aktu, byla odsouzena. Zda-li je však možné toto rozhodnutí soudu považovat za trest, pak je ten náš právní stát úplně, ale úplně na dvě věci: k ničemu a na nic. Přesněji: pražský soud jí uložil tři měsíce vězení s roční podmínkou a čeká ji roční vyhoštění ze země. Vrcholem drzosti však je, že aktivistka hnutí Femen uvedla, že se cítí být nevinná. Pokud šlo o evidentní pochybení prezidentovi ochranky, tak jí může děkovat, že neskončila hůře, protože stát se to v nám tolik příkladných „demokratických“ USA, pak by ze zásahu sotva vyšla zdravá a na hodně dlouho by byla jejím oděvem tepláková či jiná slušivá souprava, která by nezakrývala její nahou hruď a protestní hesla, ale modřiny a domovem by se jí stalo jedno z nejlukrativnějších vězení na tomto světě!

Jenže my máme trochu jinou demokracii, takovou lepší, lidštější, jedním slovem multikulti demokracii, zabalenou do pravdoláskařského, pro jistotu lidskoprávního obalu. Má to však jednu nevýhodu, ne vždy to platí pro každého českého občana!

Demokracie je když…

$
0
0
Jiří Jírovec
15. 1. 2018
V českých poměrech to znamená, když vyhraju já. Vítězství oponenta znamená ohrožení nebo až konec demokracie. Existuje systém, v němž se střídají dvě politické strany. Když se místo Petra dostane Pavel k informacím o tom, kdo a jak kradl před ním, nic s nimi neudělá. Vrána vráně oči nevyklove. To zaručuje stabilitu a přístup k penězům.


Česká politická scéna je ještě ve stavu zrodu. Ke korytu se tlačí nejen malé skupiny lidí (třeba 500 pirátů), ale i jednotlivci, kteří se nechtějí ušpinit členstvím v politické straně. Posledně jmenovaní přijímají místo na kandidátce politické strany, ale nemají s ní nic společného.

Chaos do zavedených pořádků vnesla přímá volba presidenta. President není upečen v zákulisí, slovo dostala lůza. Zemana prý volili hlavně nezaměstnaní a málo vzdělaní. Kolik práce (a peněz) bude zapotřebí, než se moc vrátí těm, jimž patří.

Současná volba presidenta měla jen dva zajímavé kandidáty: (formálně absentujícího) Zemana a v prvním kole poraženého Topolánka. Ti ostatní se drželi klišé o tom, že budou, kurva, slušní, budou sjednocovat, co a koho si umanou a držet se sukně NATO a případně USA. A hlavně se držet daleko od Moskvy a Pekingu.

Do druhého kola prošel Jiří Drahoš. To je člověk, kterého v určitém okamžiku jeho kariéry přestala bavit věda a tak se dal se na politickou dráhu uvnitř AV ČR. Stát se předsedou vyžaduje jisté osobní vlastnosti, schopnost vyznat se v tlačenici, tu a tam něco slíbit, někoho i podrazit a nebo naopak získat. Odehrává se to na malé ploše a je to něco jiného než "velká politika".

Lidé na takové úrovni nepotřebují týmy stratégů, vylepovačů plakátů a vymýšlečů hesel. Ve svém prostředí mluví, jak jim zobák narostl.

V presidentské kampani to je jinak. Kandidát opakuje hesla, která mu předžvýkávají stratégové. Jsem čistý, jsem prozápadní, nalézám útěchu ve zpěvu, jsem pro vzdělání, sport, vědu a přírodu. To je všechno mnohokrát používané klišé.

Drahoš to poslušně dělá. a tak neznáme jeho názory, myšlenky ani vize. Opakuje bláboly o zatahování ČR na východ. Zcela symbolicky: když sto volů táhne do Německa, jeden Zeman s tím nic nezmůže.

Z Drahošových výroků jsou pozoruhodné tři: starost o zdraví Ukrajinky, která osobně přišla Zemanovi sdělit že je Putinova děvka, pak oznámení, že na něj budou lít špínu z Hradu a obava z tajemných ruských sil. Není zcela jasné, jestli to má z vlastní hlavy.

"Člověk se chce vyhnout určitým výrazům", říká Zdeněk Svěrák, když se při audienci u Děda Vševěda nedaří najít rým a dodává "to je na hovno, takováhle práce".

Rozesral českou společnost, připisují Zemanovi výsledky vlastního úsilí jeho oponenti. Prý budou sjednocovat, ale vynechají ty komunistické svině a extremistického Okamuru. A samozřejmě ANO s kriminálníky Babišem a Faltýnkem a možná i Piráty, když moc zdrznou...

Drahošův předchůdce, Václav Pačes, řekl o české politické scéně toto:

"Nedávno prestižní zahraniční noviny charakterizovaly české politiky jako arogantní a opilé vlastní mocí. Myslím, že nebyly daleko od pravdy. Asi ani nevědí, že v mnoha místech, na vesnicích, přestaly jezdit autobusy i pojízdná prodejna, zrušena byla pošta a staří lidé žijí opravdu bídně. Já si myslím, že by se politici měli zabývat i právě takovýmito věcmi." K obstrukcím ve Sněmovně dodal: "myslím, že ty velké strany - ČSSD, ale hlavně ODS, by potřebovaly dostat po čuni - pořádně."  ZDE
 
To se od roku 2011 nezměnilo a Drahoš bohužel nepředstavuje cestu vpřed. Spolknou ho staré struktury. Příznačná je v tomto směru fotografie, na které si Drahoš připíji s Kalouskem. Poražení z prvního kola se již hlásí o své. Slibují hlasy a čekají odměnu. Je to všechno trapné a průhledné.

Ukrajina v hlbokom rozvrate

$
0
0
Roman Michelko 
15.1.2018 NovéSlovoSk
Sledujúc, čo sa deje na Ukrajine, som skutočne rád, že nie som jej občanom. Aj na Slovensku je pomerne ťažké nájsť si politika, ktorému po dlhom zvažovaní dáme svoju dôveru a hlas vo voľbách, ale ak by som bol Ukrajincom, bolo by to celkom nemožné.


Len nedávno sme si pripomenuli štyri roky od začiatku Majdanu a bilancia zmien, ktoré po ňom nastali, je viac ako neradostná. Iste, ani vláda kleptokrata Janukovyča nebola bohvieaká sláva, ale ekonomika stabilne rástla. Životná úroveň bola síce dosť nízka, ale ďalej neklesala a vďaka korektným vzťahom s Ruskom boli ceny energonosičov relatívne zvýhodnené oproti iným odberateľom, nehovoriac o tom, že boli pre domácnosti, ale aj priemysel dotované.

Nástup oligarchu Porošenka na post prezidenta a Jaceňuka na post premiéra znamenal zavedenie šokovej terapie. Skokový nárast cien energií, samozrejme, bez kompenzácií, znamenal ďalšie a hlboké ožobračovanie už aj tak veľmi chudobného obyvateľstva. Dielo bolo zavŕšené povolaním „expertov“ zo zahraničia, škandalózneho gruzínskeho diktátora Saakašviliho, ale napríklad aj nášho dua Dzurinda-Mikloš zrejme s cieľom, aby bolo dielo skazy dokonané. Svojou hlúpou a agresívnou politikou proti ruskej menšine prišla Ukrajina o časť svojho územia, konkrétne Krym, ale aj o značné časti Doneckej a Luhanskej oblasti.

Ukrajina aj po Majdane ostala v rukách tých najodpudivejších oligarchov, mocenská štruktúra sa však napriek tomu začala rúcať. Najprv musel odísť neúspešný premiér Arsenij Jaceňuk, ktorého nahradil premiér Volodymyr Hrojsman; tomu šéfa zboru poradcov robí Ivan Mikloš – tým je povedané všetko.

No a po čase sa dostali do ťažkého konfliktu aj prezident Petro Porošenko a odeský exgubernátor Michail Saakašvili. Toho spočiatku zbavili funkcie a neskôr aj občianstva, ukázalo sa však, že to jeho deštrukčný potenciál o nič nezmenšilo. Vnútorný rozvrat eskaloval v čase, kedy syna ministra vnútra Arsena Avakova Ukrajinský národný protikorupčný úrad (NABU) zatkol za spreneveru štrnástich miliónov hrivien. Je jasné, že zatknutie ministrovho syna bolo znamením eskalácie politických sporov vnútri ukrajinskej vládnej koalície. Je pritom známe, že Avakov mal už v roku 2015 veľmi ostrý incident práve s vtedajším odeským gubernátorom Saakašvilim.

Koniec roka 2017 bol na Ukrajine v znamení hlbokého politického a ekonomického rozvratu. Saakašvili po zbavení funkcie a občianstva založil vlastnú opozičnú politickú stranu s cieľom zvrhnúť Porošenka. Jeho strana síce „neoplýva“ vysokými preferenciami, má však veľkú schopnosť dostať sa do médií a verejne diskreditovať prezidenta Porošenka. Tomu na „otlak“ v poslednom čase stúpa aj „plynová princezná“, šéfka strany Batkivščina (Vlasť) Júlia Tymošenková. Jej strana už pred značným časom vystúpila z koalície a veľmi ostro kritizuje všetky počiny Porošenkovej vlády. Vráťme sa však k Saakašvilimu.

Po tom, ako ho Porošenko zbavil všetkých funkcií, sa na čas stiahol do USA, aby sa vzápätí s jasným zámerom, a zrejme aj so značným finančným obnosom, vrátil na Ukrajinu. Samozrejme, za asistencie kamier a plateného komparzu. Už jeho nelegálny prechod poľsko-ukrajinských hraníc bavil celú Európu, to nebolo však nič oproti pokusu o jeho zatknutie, ktoré znova za asistencie kamier svetových médií zmaril taktiež všadeprítomný komparz.

A tu vyvstáva otázka, prečo to Porošenko vlastne trpí. Je jasné, že Saakašvili je niečo ako náš Matovič, znepríjemňuje život, ale v konečnom dôsledku je to užitočný idiot. Nemá štátne občianstvo, takže vo voľbách kandidovať nemôže, jeho strana však protiporošenkovskú opozíciu rozbíja do dvoch blokov. Ak sa Porošenko niečoho obáva, tak je to skôr Tymošenková. A v boji s ňou je tak nakoniec Saakašvili jeho nevedomý spojenec.

Likvidace Zemana a posléze Babiše ve prospěch zahraničních zájmů. Drahoš mezi řádky otevřeně říká, o co mu jde. Vytáhne nějakého nového poslušného Nečase, varuje expert Koller

$
0
0
rozhovor s Martinem Kollerem
15.1.2018 ParlamentníListy

Máme za sebou první kolo prezidentských voleb, před sebou dva týdny volební kampaně a během nich neustále uslyšíme, jaký by měl prezident být a jak tyto parametry oba kandidáti splňují. Bezpečnostní analytik Martin Koller pro ParlamentníListy.cz sepsal, co je podle něj nejdůležitějším úkolem českého prezidenta a jak by v něm podle něj obstál médii opěvovaný Jiří Drahoš.




Máme za sebou první kolo prezidentských voleb, v nichž dostal největší počet hlasů současný prezident Miloš Zeman, a to bez ohledu na dlouhodobou drtivou nepřátelskou propagandu ve většině médií. Vítězství zároveň oslavují i přátelé a sponzoři Jiřího Drahoše, především radostně rozhýkaný náčelník TOP09 Dominik Feri.

Dominik Feri na Drahošově oslavě po prvním kole

Za dva týdny budeme mít s největší pravděpodobností jasno o tom, kdo bude v dalším prezidentském období oficiální vůdčí postavou českého státu a národa a kam nás povede. A z tohoto pohledu si můžeme oba soupeře porovnat.

Především můžeme konstatovat, že ve srovnání s USA nebo Ruskem je pravomoc českého prezidenta značně omezená. Nicméně může být i tak v některých případech zásadní. Jedná se především o pověření politika, obvykle předsedy strany, jež zvítězila ve volbách, sestavením vlády, dále jmenování a odvolávání ministrů. Vítězství Miloše Zemana povede pravděpodobně ke snaze podpořit současného premiéra Andreje Babiše s tím, že dojde ke změnám některých ministrů a účasti ministrů z dalších politických stran. Tímto způsobem by mohl být druhý pokus Andreje Babiše o sestavení vlády úspěšný, případně by mohl následovat další a pokračování v politice stabilizace státu.

Pokud bude zvolen Jiří Drahoš, lze s velkou pravděpodobností předpokládat pád vlády Andreje Babiše. Následovat bude vytvoření antibabišovské vlády se staronovým politickým programem a starými zájmy. To vše pod vedením nějakého nového Nečase, ovládaného Miroslavem Kalouskem a především Bruselem a Berlínem a jejich multikulturní koloniální politikou. Přesně o to v letošních volbách jde. Rozbít spolupráci Miloše Zemana a Andreje Babiše a oba nahradit politiky – figurkami vstřícnějšími ke snahám Bruselu a Berlína, potažmo miliardářských demokratů reprezentovaných Clintonovou a Obamou ve Washingtonu.

Hlavním cílem je direktivní rozdělování milionů primitivních, agresivních a ekonomicky nepoužitelných afroislámských migrantů do zemí střední a východní Evropy a vyvolání vojenského konfliktu s Ruskem. Dokladem je odpověď Jiřího Drahoše na otázku, proč kandiduje. Odpověděl nikoli programem a novými zajímavými nápady na zlepšení života občanů, ale tím, že jeho podporovatelé (!) si přejí, aby byl zvolen a nahradil Miloše Zemana! Celé letošní prezidentské volby tedy nejsou o ničem jiném než o likvidaci současného prezidenta a následně i premiéra ve prospěch zahraničních zájmů!

K tomu slouží nejen kampaň, kde v téměř všech médiích můžeme sledovat neustálou propagandu Jiřího Drahoše, ale zároveň neustálou přehlídku nenávistných a pomlouvačných útoků na Miloše Zemana. O vyváženosti informací se nedá mluvit ani omylem. Pozitivní informaci o Miloši Zemanovi pomalu nelze nalézt. Silně to připomíná atmosféru minulých prezidentských voleb, které vedly k vítězství Miloše Zemana a nečekané porážce reprezentanta TOP 09 a nadnárodních zájmových skupin Schwarzenberga. Zde je třeba připomenout, že případné odstranění Miloše Zemana a Andreje Babiše ukončí pozitivní ekonomické a sociální trendy. Vláda jmenovaná Jiřím Drahošem se vrátí k politice nečasovské vlády řízené Miroslavem Kalouskem.

Zde je třeba připomenout, že Jiří Drahoš se nikdy ani slůvkem nedotkl otázky korupce a penězovodů stejně jako dotací z EU rozhazovaných mnohdy na nesmyslné, především ekologické projekty. Přestože se prohlašuje za špičkového odborníka na cokoli, reálnou praxi má zanedbatelnou, případně nulovou, prakticky v celém spektru povinností prezidenta. Zato bude zavázaný svým podporovatelům jak zahraničním, tak domácím z TOP 09, STAN, KDU, Pirátů, Zelených a politických neziskovek za desítky milionů. Zde je obzvláště ilustrativní fakt, že jej podpořil Bartoš jako šéf Pirátů, kteří podporují trh s drogami, tedy narkomafii a její zisky.

Podpora poskytovaná Drahošovi uvedenými partajemi znamená do budoucna především žádné zvyšování platů a žádné zvyšování důchodů, zato rychle rostoucí zadlužování země, což jsme už zažili. Bude třeba zvýšit odvody pro 60 000 úředníků do Bruselu a dávat víc peněz politickým neziskovkám a dalším parazitům. Právě ty ze všech sil podporují Jiřího Drahoše. Zároveň můžeme čekat návrat všemožných neprůhledných čachrů a odklánění peněz od státu do soukromých kapes. Začne novým kolem povinného důchodového spoření do kapes majitelů soukromých penzijních fondů, které dočasně prosadili pánové Kalousek a Drábek, jak už mnozí zapomněli. To vše pod pláštíkem moudré a zodpovědné finanční politiky pod heslem: „Chudým brát a bohatým dávat.“ Můžeme rovněž očekávat pokračování destrukce školství s rostoucí ideologizací, politizací, snižováním nároků na studující, islamizací, inkluzí a multikulturalismem.

Součástí jednostranné protizemanovské mediální show je tažení kolem Čapího hnízda. Nakonec se zjistí, že Andrej Babiš nic neprovedl, ale celý mediální povyk poslouží k odstranění současného vedení státu a jeho nahrazení těmi, za jejichž vlád zmizely minimálně stovky miliard. Jenomže v době, kdy se dořeší Čapí hnízdo, můžeme mít nového prezidenta, premiéra i vládu a především tisíce afroislámských migrantů. Poté možná i ti, kteří si zakrývají oči a tupě omílají, že tu žádné nemáme, budou jen bezmocně koukat stejně jako v současnosti Němci. Jejich názor lze připodobnit k představě, že nepotřebují hasiče, protože jejich dům ještě nevyhořel, a stejně tak nepotřebují bezpečnostní pásy, protože nezažili bouračku. Nepřehlédnutelný fakt, že u sousedů hoří, je nijak neoslovuje. Problém začnou řešit, až jim bude hořet střecha nad hlavou.

Prezident má být především záštitou státu, potažmo národa a jeho základu rodiny, případně civilizovaných a přínosných cizinců. Pokud neplní tuto základní úlohu, je zcela zbytečný nebo je pouze výstavní loutkou. V tomto nejdůležitějším bodě srovnání není moc co dodat. Miloš Zeman se staví jednoznačně proti islamizaci a afrikanizaci naší republiky. Jiří Drahoš ji podporuje, což dokázal svojí účastí na tvorbě takzvané výzvy vědců, která vyzývá k podpoře migrace pod pláštíkem humanity. Rovněž není přítelem legálních zbraní v držení bezúhonných občanů. Dokladem je nejen Drahošova vstřícnost vůči politice EU, ale zároveň absolutní podpora, kterou dostává ze strany TOP 09, STAN, Pirátů a Zelených, což jsou strany, které podporují afroislámskou ilegální migraci do Evropy a direktivní rozdělování migrantů a zákazy zbraní.

Především z tohoto hlediska je zajímavý postoj neúspěšných kandidátů z prvního kola. Většina z nich vyzývá svoje voliče k podpoře Jiřího Drahoše ve druhém kole prezidentských voleb. Přitom se tito pánové zaklínali svým vlastenectvím a odporem k afroislámské migraci a politice EU. A najednou vyzývají k podpoře kandidáta, jenž podporuje afroislámskou migraci a posílení vlivu EU. Opravdu „důvěryhodné“, naštěstí neúspěšné „osobnosti“. „Žádní kývači a vítači, silní prezidenti.“

Drahoš,  Hilšer a Horáček domlouvají spolupráci štábů pro druhé kolo    

Vyzývají k přesnému opaku toho, co bylo jejich volebním programem. Kdo se nechal nachytat jejich propagandou a volil je jako vlastence, nestačí se divit, koho volil. I z toho je vidět, že jejich volební kampaně byly zaměřeny pouze na podporu hlavního protikandidáta určeného k odstranění Miloše Zemana. Prachobyčejný podvod na voličích, který je nejlépe vidět na Mirku Topolánkovi. V jeho starší politické kampani se kdysi objevil slogan: „V politice svěží vánek, přišel Mirek Topolánek.“ Jeden kamarád konstatoval, že ten Topolánkův svěží vánek pravděpodobně proletěl nějakým vepřínem.

Otázka afroislámské invaze do Evropy je nejdůležitější bezpečnostní problém a ohrožení naší země a jejích obyvatel od konce druhé světové války. Jak by asi reagoval v takové situaci prezident Masaryk? Pravděpodobně jako Miloš Zeman. Připomněl bych jeho slova: „Tož budeme sedlat.“ Jak by reagoval komický protektorátní prezident Emil Hácha, historická ikona KDU a TOP, sloužící k obveselení nacistických okupantů z Berlína? Pravděpodobně jako Jiří Drahoš.

Dokladem je rovněž přístup armády k volbám v době ohrožení. Nejen vojáci v zahraničí, ale i doma volili Miloše Zemana, až na nepatrné výjimky z ministerstva obrany. Zjišťoval jsem situaci osobně dotazy u letectva i pozemních sil. Vojáci volili osobnost, která chce bránit vlast. Odpovídali mi: „Zemana, koho jiného!“ Prezident je totiž rovněž vrchním velitelem branné moci, tedy nejvyšším obráncem vlasti, nikoli předním vítačem.

Koneckonců k otázkám obrany a bezpečnosti se Jiří Drahoš nevyslovil vlastně nikdy stejně jako k jiným důležitým otázkám a nemá z tohoto hlediska kolem sebe žádné odborníky. Možná by mohl přizvat bývalou ministryni obrany Parkanovou za TOP 09. Miloš Zeman se jeví z hlediska obrany vlasti jako bratr Žižka, který, ač starý a slepý, porážel německé útočníky a další nepřátele české země. Jiří Drahoš řeční o tom, že povede svůj spolek poradců z pražské kavárny a podporovatelů jako voják. Vše je u něj jen jako. Toho si v uniformě nedovedu vůbec představit. S falešnými brýlemi, dominou za zády a koktáním bez papíru i s papírem vzbuzuje z hlediska vojenství dojem stejně úctyhodný jako Spejbl neschopný vydat rozkaz i Žerykovi.




Už fakt, že Jiří Drahoš se nezmínil o své vojenské kariéře, vypadá dost podezřele a možná že se brzy dozvíme další zajímavosti z jeho minulosti vlasteneckého bojovníka za český lid a jeho bezpečnost. Vůdce národa v těžkých dobách má být osvědčená osobnost a Miloš Zeman patří k těm nemnoha v naší police. Osobnost, nikoli Spejbl.

Druhou krizovou záležitostí z hlediska bezpečnosti je možnost vzniku války v Evropě na hranici s Ruskem. Z tohoto hlediska Miloš Zeman preferuje mírové řešení problémů a ekonomickou spolupráci. Jiří Drahoš se k takové zanedbatelné lapálii, jako je válka v Evropě, pro jistotu nevyjadřuje, důležitější jsou z jeho hlediska egyptské pyramidy. Nicméně jeho těsná spolupráce s TOP 09, což jsou nehlasitější váleční jestřábi, nelze přehlédnout.

Zároveň nelze přehlédnout, že chemik Jiří Drahoš na rozdíl od ekonoma Miloše Zemana podporuje urychlené zavedení eura jako české měny, přesně v souladu s požadavky bruselského vedení. Přitom dokonce i podle nezávislých německých (!) odborníků zavedení nekryté evropské politické měny nepomohlo Německu a všechny ostatní země poškodilo. I v tomto případě nelze přehlédnout, že zavedení eura jako české měny podporují především TOP 09 a STAN, potažmo někteří reprezentanti KDU a samozřejmě socialistický dluhový ekonom Sobotka se svojí partou likvidátorů ČSSD. Všichni podporují Drahoše.

Důležitým úkolem prezidenta je otázka ochrany svobody a samozřejmě pravdy. Nepopiratelným vzorem je opět prezident Masaryk. Nemyslím tím prázdné havlovské tlachání o svobodě, pravdě a lásce, které posloucháme už téměř třicet let, a přitom se média počínaje ČT utápějí ve lži a podlézavé politické korektnosti. Myslím především svobodu projevu a svobodu názoru. Miloš Zeman se vždy vyjadřoval na rovinu a zásadově pojmenovával věci pravými jmény. I v případech, kdy s ním mnozí nesouhlasili.

Jiří Drahoš sice čte zadané texty, nicméně obvykle neříká nic důležitého a vyhýbá se jasné odpovědi na otázky. Asi proto, aby nepopudil své podporovatele. Zároveň se snaží nepředvádět svůj opravdu osobitý koktavý řečnický styl při čtení i nejjednodušších projevů a sdělení přes falešné brýle. Důležitým faktem při hodnocení vztahu Jiřího Drahoše a svobody je, že jej podporují TOP 09 a jejich politické neziskovky sponzorované ze zahraničí, počínaje Jakubem Jandou a jeho Evropskými hodnotami. Všichni tito neziskovkáři podporují snahy o cenzuru a omezení práva na svobodné vyjadřování a svobodný názor. To je téměř stejně nebezpečné jako afroislámská invaze do Evropy. Je to návrat k totalitě a strachu. Můžeme z hlediska ochrany svobody a pravdy důvěřovat člověku, který začíná už podvodným vzhledem s falešnými brýlemi?

Slušnost je naše síla!
V posledních hodinách se na mě mnozí z Vás obraceli s podporou i radou. Cítím, že máte obavu, zda očekávané nevybíravé útoky rádců druhého kandidáta zvládnu. Nebojte se, umím rány přijímat i rozdávat. Náš cíl je ale jiný. Každý se ke svým blízkým, ve své rodině i navzájem v práci, chceme chovat slušně. Takovou si přejeme mít i naši zemi. Křik není názor, hrubost je vyjádřením nejistoty, ne odvahy. Mnozí jste zažili ve svém okolí, jak drzost a neomalenos...
(citát z Facebooku)


Prezident by měl být především štítem a vůdcem národa a především evidentní osobností. Takovým, jakým byl český zeman a husitský hejtman Žižka nebo v moderní době profesor Masaryk. Miloš Zeman se o to minimálně snaží mnoho let a úspěšně. Miloš Zeman ve spolupráci s Andrejem Babišem stabilizovali českou ekonomiku, což zlepšilo život mnoha občanů. O Jiřím Drahošovi a jeho vztahu či nevztahu k národu nevěděl před půl rokem nikdo. O ekonomice nic neví, nanejvýš jak nepříliš úspěšně čerpat státní dotace a pobírat extrémní plat. Vzhledem k ubohosti, neúspěšnosti, místy až směšnosti kampaně Michala Horáčka, Mirka Topolánka a Jiřího Hynka byl vytažen odkudsi jako kádrová rezerva a jen tak odnikud dostal neznámý Jiří Drahoš 36 milionů, oficiálně. Jiří Drahoš není osobností. Vlastnosti k něčemu takovému člověk dědí po předcích a opravdovou osobnost lze poměrně rychle poznat podle jednání a vystupování na veřejnosti. Osobností se nelze stát předváděním intelektuálského vzhledu s falešnými brýlemi a politicky korektními texty čtenými z papíru.

Prezident by měl spojovat národ v době ohrožení. Miloš Zeman spojuje všechny české vlastence a rodiny s dětmi, tedy výraznou většinu z těch deseti milionů. Jiří Drahoš vykřikuje, že Miloš Zeman není prezidentem deseti milionů. Opravdu není prezidentem deseti milionů, ale zhruba tak osmi až devíti. Některým voličům to možná dochází pomalu. Jiří Drahoš spojuje s pomocí masové propagandy pouze nepřátele Miloše Zemana a cizácké zájmy. Pokud zvítězí, tak se jeho podporovatelé poperou mezi sebou o koryta a vynasnaží se dohnat vše, o co přišli s uzavřením korupčních penězovodů Andrejem Babišem. Celá Drahošova kampaň je negativní, rozeštvává národ a je postavena nikoli na perspektivní budoucnosti, bezpečnosti a blahobytu českého národa a civilizovaných přínosných cizinců, ale výhradně na likvidaci Miloše Zemana, potažmo Andreje Babiše, protože neodpovídají zájmům Bruselu, Berlína a nadnárodních zájmových skupin.

Pokusil jsem se srovnat oba soupeře v boji o post českého prezidenta z hlediska jejich úkolů, ne-li přímo povinností do budoucnosti, které vyplývají ze současné životní reality v Evropě. Jsou to ohrožení afroislámskou invazí, jaderná válka v Evropě, eurototalita a její politická měna euro, zdravá ekonomika, snižování zadluženosti státu, korupce, drogy, plýtvání penězi na parazity, důchodová politika, cenzura a potlačování pravdy a školství.

Jakékoli řečnění o jakési evropské svobodě, pravdě a lásce stejně jako dočasný soukromý zisk se rozplynou ve chvíli, kdy vypukne v Evropě jaderná válka nebo když u nás uvidíme na náměstích společně se modlící tisícové davy afroislámských migrantů, jaké v současnosti pozorují zděšení Němci. Názor nechť si udělá každý čtenář sám.

- - -




Solncepjok nadchl irácké velení: teroristy ničil i děsil, sám neutrpěl jednou ztrátu (VIDEO)

$
0
0
- mbi -
16.1.2018 vestnik-rm.ru a Eurasia24






Na nedávné vojenské přehlídce v iráckém Bagdádu u příležitosti vítězství nad Islámským státem se ve společnosti tanků M1A1 Abrams a T-72M1, terénních vozidel Humwee a další techniky představily také těžké ruské raketomety TOS -1A Solncepjok. Tato zbraň s termobarickou municí si mezi iráckými vojáky získala velkou oblibu – z řady důvodů.


Těžké raketomety, či spíše reaktivní plamenomety (TOS – zkratka z: тяжёлая огнемётная система; Solncepjok – Výsluní; pozn. překl.) velení irácké armády považuje za vskutku vítěznou zbraň.

Během bojů s formacemi islámských radikálů byl Solncepjok, postavený na platformě hlavního ruského bojového tanku T-90, používán na nejdůležitějších úsecích fronty. Zničující přesné údery Solncepjoků měly na bojovníky Islámského státu těžký demoralizující účinek.

Stroje prokázaly vynikající spolehlivost a schopnost přežití. Přes prognózy skeptiků nedošlo během válečného konfliktu ke ztrátě jediného TOSu. Přitom celkové počty teroristy zničené a zasažené techniky byly poměrně značné – v podstatě se jedná o množství, které by stačilo k vyzbrojení několika divizí.

Jen široce známých a v superlativech prezentovaných tanků Abrams shořelo v bojích kolem padesáti. Navíc byly v řadě případů zničeny zastaralými protitankovými sovětskými raketami, vyvinutými už v 70. letech minulého století.

Ruská média se zamýšlejí nad tím, zda vysoký počet zničených Abramsů není důvodem, proč se Irák v minulých měsících rozhodl k nákupu tanků T-90S, které se naopak velmi dobře osvědčily v Sýrii, kde i při velmi intenzivním bojovém nasazení a prudkých bojích se zapojením protitankových zbraní utrpěly jen minimální ztráty. Je znám případ, kdy T-90 v Sýrii vydržel i čelní zásah věže střelou amerického protitankového kompletu TOW-2A (dodávky těchto tanků do Iráku začaly koncem loňského roku – pozn. edit.).

Zkušenosti získané při použití systémů TOS -1A Solncepjok v reálných bojových situacích budou využity při vývoji dalších typů a modifikací těžkých samohybných raketových plamenometů.

Bojové vozidlo komplexu TOS-1A Solncepjok představuje vícenásobné odpalovací plamenometné zařízení pro přímou palebnou podporu mechanizovaných jednotek. Z čtyřiadvaceti raketnic se odpalují rakety se zápalnou nebo termobarickou bojovou částí, která má obrovský ničivý účinek.

TOS-1A Solncepjok při bojích i irácký Mosul:






- - -




P.C.Roberts: Už před 11. zářím 2001 plánovaly USA rozkotat Střední východ

$
0
0

P.C.Roberts
16.1.2018 blog autora
Čtyřhvězdičkový americký generál a nejvyšší velitel sil NATO v Evropě v letech 1997-2000 Wesley Clark promluvil o tom, jak se pár týdnů před 11. zářím 2001 při návštěvě Pentagonu dověděl o projektu vlády prezidenta Bushe ml., nesoucího název Plán pro nové americké století.



https://www.youtube.com/watch?v=zuvV8-82LPQ

Hlavní součástí tohoto plánu bylo zaútočit na sedm středovýchodních zemí, to je Irák, Sýrii, Libanon, Libyi, Somálsko, Sudán a Irán, svrhnout tamní vlády a nastolit zde vlády loutkové. Plán měl být uskutečněn v pěti letech.

Jak generál Wesley Clark uvedl, vycházel tento plán ideově z neokonzervativní Wolfowitzovy doktríny ( na zemi může být jen jediný vládce – to je Amerika), která byla sepsána a zveřejněna v r. 1992, a Plán pro nové americké století, vypracovaný v roce 2000, tuto doktrínu vlastně už jen rozváděl do konkrétních kroků. K uskutečnění plánu však bylo třeba, aby se neokonzervativci zmocnili Bílého domu, konkrétně, aby neokonzervativní prezidentský kandidát Bush ml. vyhrál v roce 2000 prezidentské volby. V zájmu tohoto cíle zfalšovali republikáni výsledky voleb na Floridě, demokraté protestovali, bylo tedy rozhodnuto voličské hlasy přepočítat, ale zasáhl Nejvyšší soud a přepočítávání hlasů zakázal. A tak se prezidentem USA nestal demokratický kandidát Al Gore, ale Bush ml., a neokonzervativcům se cesta k výbojům otevřela.

Následovalo velmi podezřelé 11. září 2001 jako záminka k zahájení americké války proti teroru, anebo, jestli chcete, k plnění Plánu pro nové americké století. Nejdříve invaze do Afghánistánu, (původně neplánovaná), pak do Iráku atd.

(Potud tedy autentický generál Wesley Clark, který shora citovanou přednášku přednesl sice už 2. března 2007 a P.C.Roberts nám ji tedy posílá pro připomenutí toho, co se možná zapomnělo, nebo se o tom svět nedověděl).

Překlad:  Lubomír Man

https://www.youtube.com/watch?v=zuvV8-82LPQ
https://www.youtube.com/watch?v=2IxzQ9fEXHE&app=desktop

Lanz: Miloš Zeman stmelující aneb všichni na jednoho!

$
0
0
- Zdeněk Lanz -
16.1.2018  PrvníZprávy

Od nástupu Miloše Zemana do funkce prezidenta republiky jsme stále častěji a hlasitěji slýchávali, že „Miloš Zeman není mým prezidentem“, „prezident Zeman rozděluje společnost“, „Zeman nám dělá ostudu v zahraničí“, “ prezident nás táhne na východ“,...

...až po páteční výkřik „Zeman je Putinova děvka“ ve volební místnosti, píše vxkomentáři pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Lanz.

Zejména proklamace, že Zeman rozděluje společnost, se před letošními prezidentskými volbami stala téměř povinnou výbavou některých Zemanových protikandidátů. Mnozí lidé jaksi pozapomněli, že když v listopadu 1989 na náměstích našich města zvonili klíči, provolávali mj. i heslo „svobodné volby“. Ty jsou hlavním mechanismem zastupitelské demokracie, v tomto konkrétním případě ale přímé volby prezidenta republiky. Lidé – voliči si v nich svobodně vybírají z kandidátů, případně se voleb beztrestně neúčastní. V poslední době však ve světě, a u nás to začíná platit také, když ve svobodných volbách zvítězí někdo jiný, než koho jsme si vybrali my, nechceme jeho legitimitu uznat. Že by se nám stýskalo po jednotné kandidátce Národní fronty?

Možná, že i přesto se chtěl Miloš Zeman, alespoň zpočátku svého mandátu, skutečně pokusit o stmelování společnosti. To se mu však zjevně nepodařilo, ale ani podařit nemohlo. To prostě v „normální“ mírové době nejde. Lidstvo už je takové, že mají jednotliví lidé na ledacos diametrálně rozdílné názory.

Co se mu ale podařilo dokonale je to, že stmelil pražskou kavárnu, havlisty, sluníčkáře, pražskou havlérku, nebo jak se těm všem jedině spravedlivým říká, rusofoby, „presstituty“, „Zemanobijce“, bruselské poskoky, „majitele“ některých neziskovek, některé umělce, některé vědce a některé duchovní, některé politiky a některé diplomaty,……., abych snad někoho opomenutím neurazil.

Všichni Ti volili někoho jiného, jen ne, prokristapána, toho „ožralu, lháře, hulváta, kolaboranta, sráče“*), jak prezidenta republiky neuctivě a urážlivě nazývají někteří naši „vážení“ spoluobčané.

Už před prvním kolem voleb se někteří Zemanovi protikandidáti domlouvali, že když nepostoupí do druhého kola oni, podpoří postoupivšího kandidáta, ale hlavně proti Zemanovi.

A v sobotu odpoledne, když už bylo jasné, že Zeman kromě Drahoše všechny ostatní protikandidáty s drtivou převahou v prvním kole porazil, začali tito pánové ve svých televizních vstupech doporučovat svým voličům volit v kole druhém Drahoše.

„Jeden za všechny, všichni za jednoho“, chtělo by se zvolat známé džentlmenské heslo čtyř nerozlučných přátel - mušketýrů.

Ale kdeže, u nás teď platí „všichni na jednoho“.

Jen aby se „hoši“ nepřepočítali, dodává Zdeněk Lanz.

 

Poznámka autora *) Neuctivé a urážlivé výrazy o prezidentovi republiky jsou veřejně dostupné na internetových stránkách.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:mp)



Související článek:
Pravdoláskaři, obrovsky nenávist vyhrotili a rozdělili společnost

Jak vnímají volbu českého prezidenta v zahraničí?

$
0
0
Petar Volgin
16.1.2018 FB profil autora
Kritické připomínky bulharského publicisty Petara Volgina se tentokrát dotkly i volby českého prezidenta.

Přesvědčivé vítězství Miloše Zemana v prvním kole prezidentských voleb v České republice je vynikající zpráva. Je to vítězství normálnosti a zdravého rozumu. Liberální elity a liberální média nesnáší Zemana, protože rozumí jejich ubohým konstrukcím světa a kašle na politkorektnost. 

Miloš Zeman je politik, který se nestydí říct, že sankce proti Rusku jsou hloupost a škodí nejvíce zemím samotné EU. Liberálové ho musí nenávidět kvůli takovým postojům. A současně není možné, aby pro něj obyčejní lidé nehlasovali. Pevně doufám, že jeho vítězství ve druhém kole bude stejně přesvědčivé.

Přeložil: Michail Stavrev

Drahošův vládní plán

$
0
0
Eric Best
16. 01. 2018 Fleet Sheet's Final Word 

Po malém zdržení se očekává, že dolní komora Parlamentu bude dnes drtivě hlasovat proti vyslovení důvěry vládě Andreje Babiše. Další vývoj bude až do zvolení nového prezidenta ve hvězdách. Jestli Miloš Zeman prohraje, není vůbec jisté, že pověří Babiše i druhým pokusem. 

Pokud to neudělá, pozornost se zaměří na Jiřího Drahoše, který opakovaně prohlásil, že Babiše premiérem nejmenuje kvůli trestnímu stíhání, které se nad ním vznáší. Jak by tedy prezident Drahoš postupoval? Dožadoval by se, aby Babiš ustoupil a křeslo premiéra přenechal Richardu Brabcovi z ANO? Nebo by pověřil Petra Fialu z ODS, kterého by při pokusu o sestavení většinové vlády, na které trvá, čekal tvrdý dopad na zem? 

Jednání o vládě ustrnula na mrtvém bodě a jednou z největších otázek pro debaty před druhým kolem bude, jak tuto situaci vyřešit. Zeman dal jasně najevo, jakou variantu preferuje (ANO + ČSSD s podporou KSČM). Jaký je Drahošův plán?

Poslední tanec bude patřit Zemanovi (názor)

$
0
0

Poslední tanec bude patřit Zemanovi. Názor

© AP Photo/ Petr David Josek
Jana Petrova
16.1.2018  Sputnik

Dokáže Miloš Zeman zvítězit nad zákony matematiky? Vždyť soupeř úřadující hlavy státu má, jak by se mohlo zdát, zajištěné vítězství… díky prostému posčítání hlasů. Podobně smýšlející kandidáti, kteří se nedostali do druhého kola, vyzvali své voliče hlasovat ve druhém kole za Jiřího Drahoše. Mohou kandidáti učinit nějaké neočekávané kroky?

„Nečekané kroky neočekávám," vysvětluje svůj názor v rozhovoru pro Sputnik bývalý senátor a poslanec, náměstek ministra spravedlnosti ČR v letech 2005-2006 Jiří Vyvadil.

Vyvadil: Já myslím, že se nyní vše rozhodne v těch debatách, které bude Miloš Zeman s panem Drahošem mít. Vzpomínám si před pěti lety, kdy v těchto debatách velmi brilantně porazil Karla Schwarzenberga a stal se díky tomu prezidentem. Když o tom tedy uvažuji, tak si za sebe nedokáži představit, že by byl poražen.

Nicméně prosté aritmetické sčítání hlasů dává vítězství Jiřímu Drahošovi.

To já vím. Já vím, že ta čísla vypadají jakoby zle. Nemyslím si ale, že v tom druhém kole každý, jehož kandidát tam neprošel, půjde automaticky hlasovat za Drahoše. Zadruhé, Miloš Zeman se vlastně nezúčastnil ani jediné debaty, přičemž on je v debatách nepřekonatelný, zatímco pan Drahoš je šedivá nula bez jakékoli myšlenky, bez jakékoli vize. Díky tomu jsem přesvědčen, že Miloš Zeman nakonec vyhraje. Já o tom vážně přemýšlím ne proto, že bych byl jeho stoupenec, nýbrž proto, že přemýšlím o tom, zdali může český národ pana Drahoše zvolit a věřím tomu, že ne.

Jaké argumenty by měl Miloš Zeman použít během této debaty, aby získal většinu hlasů? Co byste mu poradil?

Já nevím, jestli potřebuje rady ode mě… Tam evidentně budou palčivá témata, která u nás rezonují. Je to migrace. V tomto ohledu je Miloš Zeman snad nejostřeji vystupující politik v celé Evropské unii, naopak pan Drahoš chce migranty a uprchlíky v České republice vítat. To je věc, která je u nás velmi nepopulární, jsme ostře proti tomu. V současné fázi nás chce žalovat Evropská komise, takže toto je jednoznačně v jeho prospěch. Další věc je to, že Miloš Zeman není proti Evropské unii, ale zároveň je kritický proti jejím chybám. To je rozumné, taková by sebevědomá Česká republika měla být a lidi ho budou brát jako zastánce suverénní a svébytné země, zatímco pan Drahoš chce udělat jediné — jít do Bruselu a tam hlavou kývat na všechno a všechno oslavovat. To si myslím, že se Čechům nebude líbit.

Jaká další témata být mohla byt projednávaná?

Samozřejmě následně přijde pravděpodobně otázka o ekonomice a sociální otázka. Miloš Zeman podporuje premiéra Babiše, a nehledě na to, že ten ještě není jaksi ustanoven, tak v každém případě má velkou podporu v tom, že chce velmi rychle zlepšit řešení těch ekonomických a sociálních problémů, aby Česko bylo na čele Evropy. To je rozhodně dobrá věc. Pan Drahoš ale dnes prohlásil, že by premiérem pana Babiše nejmenoval. Čili oni se prakticky nedohodnou o ničem, a to je v pořádku. Bude se rozhodovat o tom, kdo má pravdu. Pan Drahoš neustále hovoří o tom, že musíme na Západ. Já nevím, co tím má na mysli, zdali chce multikulturalismus, nebo řešení feminismu, či svatby homosexuálů, nevím. To je úplně jiný pohled, a ten bude přísně rozdělený a to nakonec rozhodne. Čili celá plejáda všech otázek je u obou naprosto odlišná.

Kdo myslíte, že nakonec vyhraje?


Já o tom přemýšlím od včerejška. Zdánlivě to teď vypadá, že by měl vyhrát pan Drahoš. Stejná atmosféra byla ale i před pěti lety, a ještě daleko děsivější. Já jsem naopak byl teď mile překvapen, že kromě Prahy porazil Miloš Zeman pana Drahoše ve všech krajích i ve velkých městech, takže jeho podpora v těch pravicovějších oblastech vzrostla. Já jsem přesvědčen, že Miloš Zeman zvítězí.

Prezident není v Česku tak důležitá postava. V případě, že vyhraje pan Drahoš, máme očekávat nějaké změny v české politice?

Zaprvé, nevěřím, že by mohl vyhrát. Ale když by vyhrál, tak začne hovořit o nebezpečí Ruska, začne neustále opakovat „euroatlantické vazby" a tak dále. V takovém případě, musím říci, ho většina Čechů přestane vnímat a bude ho ignorovat.


- - -

Hrozí ČR barevná revoluce? 1.část

$
0
0

Jiří Malý
16. 1. 2018
V souvislosti s volbou prezidenta začali dobrovolníci volebního štábu Pavla Fischera roztáčet vlastní, český Majdan. Nevěřil jsem, že je to možné, ale bohužel se to skutečně stalo a pokračuje dál. Aby tedy bylo jasné, o co se tady jedná a jak může vše případně skončit, zrekapitulujme si technologii a scénáře "barevných revolucí". Přitom můžeme vycházet z historických zkušeností z již realizovaných akcí.


Nejprve je třeba říci, že "barevná revoluce" je operace, jejíž významnou součástí je tzv. ceremoniální magie a nejedná se pouze o organizaci událostí a manipulaci s lidmi. Scénář "barevné revoluce" má po několika opakováních již dobře zafixovanou matrici, takže již pouhý název je podle všeho způsobilý spustit odpovídající scénář, případně čerpat energii z již existujících egregorů.

Scénář asociovaný v matrici s pojmem „barevná revoluce“ obsahuje tyto základní prvky:

· Nenávist
· Masové rituály (podrobněji viz níže)
· Zpochybnění výsledku voleb
· Státní převrat
· Násilí a zabíjení
· Občanská válka

Matrice barevné revoluce je výrazně destruktivní, obsahuje násilí a zabíjení. Energie nahromaděná v egregoru již v jeho počátečních fázích může být značná, proto si dobře rozmyslete případné individuální akce, abyste nepřišli k úrazu.

Magická složka „barevné revoluce“ 

Fáze 1 - vytváření egregoru *)

V první fázi magické operace se vytváří egregor a hromadí počáteční energie.

Konkrétní egregor „tyrkysové revoluce“ byl počat v lůně římskokatolické církve. Začal jako kampaň na podporu Pavla Fischera, kterou šířili a šíří dobrovolní aktivisté, zejména pomocí facebooku. O jiných sociálních sítích není autorovi nic známo, případné informace uvítáme.

Zapojení katolické církve není náhodné. Ze všech českých náboženských společenství (kromě pravoslavného) je nejobřadnější a její členové se v ceremoniálních událostech cítí „jako doma.“

Prvním symbolem egregoru se stala zkratka "PF 2018" (Pavel Fischer 2018). Dalším symbolem je barva, a to tyrkysová (modrozelená). Později byla značka PF 2018 doplněna plným názvem: "Tyrkysová revoluce 2018".

Energie egregoru se vytváří a doplňuje vybuzením emocí davu. Počáteční energie tohoto egregoru pochází, jak jinak, hlavně z nenávisti vůči prezidentu Miloši Zemanovi, a je živena notorickými pomluvami a urážkami.

Fáze 2 - posílení egregoru, aktivace davu
Do dalšího posilování egregoru je potřeba zapojit dav, který se sejde na jednom místě a vytvoří emoční energii. To se pravděpodobně poprvé uskutečnilo večer ve čtvrtek 10.1.2018 v Praze na Palachově náměstí. Z události existuje na facebooku krátký video záznam ve facebookové skupině Tyrkysová revoluce 2018.

Na videu jsou vidět všechny "povinné složky" matričně-egregoriální ceremoniální magie: barva, obrazová symbolika (nápisy PF2018, symbol mávající ruky), píseň "Tyrkysová revoluce", klátivý, rytmický společný pohyb.

Fáze 3 – nasměrování egregoru
Po prvním kole prezidentské volby Pavel Fischer nepostupuje a již aktivovaný egregor se "přesměrovává" na Jiřího Drahoše. Je to poměrně jednoduchá operace, v hysterii po prvním kole voleb to jde jako po másle. Příznivci všech ostatních protikandidátů se až na velmi řídké výjimky „nabalují“ na Jiřího Drahoše, rozdíly v profilu, programu či názorech nikoho nezajímají. Tím se vysvětluje, proč byli v kampani k prvnímu kolu všichni kandidáti nevýrazní a málo konkrétní – nevědělo se, kdo postoupí do druhého kola, a proto museli být všichni vzájemně zaměnitelní.

Díky facebooku, který ukazuje jenom příspěvky vašich „přátel“ proběhly tyto tři úvodní fáze zcela nenápadně a v podstatě nikdo mimo okruh katolické církve je nezaznamenal. Nicméně egregor vstupuje do veřejného prostoru s poměrně značnou silou. Podle počtu hlasů (zhruba 500.000) to vypadá, že za Fischera hlasovali téměř všichni katolíci s volebním právem. To je už od začátku velmi silný náboj.

Dosud jsme popisovali již proběhnuvší události. Nyní následuje popis dalších stupňů magické složky barevné revoluce, které podle „pravidel žánru“ teprve musejí přijít.

Fáze 4 – nasměrování nashromážděné negativní energie
Až do druhého kola volby bude nashromážděná negativní energie využita k masovému hysterickému útoku na Miloše Zemana s cílem způsobit mu kolaps a smrt. Na egregor se postupně napojují nekatolíci, kteří sdílejí podporu Drahoše.

Tato fáze začala hned v pondělí ráno. Dovolíme si jedovatou poznámku: kdyby se objevila taková záplava sdílení a příspěvků na Facebooku ve prospěch Zemana, okamžitě bychom se dočetli ve všech českých i zahraničních médiích, že je to práce „placených prokremelských trolů.“

Pokud Zeman přežije následující dva týdny a bude zvolen, energie bude nasměrována na zpochybnění výsledku voleb. Zasáhne slabé články. Poctiví lidé, kteří by za normálních okolností podle pravdy potvrdili, že volby byly v pořádku, začnou říkat neuvěřitelné věci. Zhysterizovaný dav bude všemu věřit, protože emoce již dávno převážily nad racionálním uvažováním.

Fáze 5 – rituální lidská oběť

Příprava: zahraniční (ale i naše) média začínají informovat o "obavách z násilného vývoje", "obavy z nasazení ozbrojených složek proti protestujícím" a podobně. Přitom k násilí samotnému zatím nikde nedochází, ale zprávy v médiích se je snaží předstírat nebo vyprovokovat. Někdy i vymyšlenými zprávami o násilných střetech.

V této fázi je potřeba za každou cenu zabránit vzniku násilí, a to tím, že nebudete nikam chodit a nebudete se nikde zapojovat do žádných "debat".

Následujícím povinným prvkem ceremoniální magie je již samotná rituální lidská oběť. Může se jednat o cokoliv – přímé zabití, nehoda (ušlapání, dopravní nehoda) i například fiktivní mrtvola (všeobecně známý „student Šmíd“ Petra Uhla z listopadu 1989).

Poté, co v roce 2017 dostaly Bílé přilby Oscara za natáčení "dokumentárních filmů", můžeme v tomto směru očekávat velmi kvalitní "produkci.

Fáze 5 – další hromadění energie
Po rituální oběti následuje čas rituálního truchlení. Je to čas velkého emočního vypětí, zpěvu smutečních písní, hymny, případně vzniku nových egregoriálně matričních symbolů (respektive magičtí operátoři mohou zapojit do procesu takové matričně-egregoriální symboly, které vhodně posílí zamýšlený vývoj scénáře). Je možné, že se v tuto chvíli objeví symbolika svatého Václava.
Fáze 6 – přechod do aktivní fáze násilí

Po úspěšném nahromadění energie ve fázích 4 a 5 dojde v poslední fázi k rozpoutání násilí, chaosu (s úmyslem vyvolat „řízený chaos“) a architekt celého projektu začne realizovat konečné cíle, o kterých v této chvíli můžeme jen spekulovat.

V dalším pokračování tohoto seriálu se pokusíme dát vám rady, jak této „barevné revoluci“ čelit.

*) pozn. red. I.D. Egregor - pojem se vyskytuje v okultních vědách, léčitelství a podobně, je "intuitivní", proto nemá obecně přijatou definici.Jedna z nich je např. tato:
Egregor je sjednoceným energetickým polem stejných a podobných myšlenek lidí, bytostí..., jejich energií a energetických struktur. Je energetickou strukturou, systémem, který funguje na základě vlastních zákonů a principů. Jeho systém je založený na hierarchii lidí, bytostí, které jsou jeho součástí. 

Jiří Malý je aktivní v organizaci Aliance národních sil

Stručně o tom, proč jsem proti Grudininovi

$
0
0


Vitalij Čumakov 
16. 1. 2018     zdroj
Ruský prezidentský kandidát Pavel Grudinin rozepsal svých 20 kroků k vytvoření "světlé budoucnosti" pro každého Rusa. Těmito blahými úmysly nám chystá cestu do pekel. Kolektivní Západ se chopil Grudinina jako poslední možnosti pro svržení jím nenáviděného vůdce Ruska Vladimíra Putina. USA budou i pro ďábla, ne pouze pro bezpartijního komunistu s knírem, aby se konečně zbavily chronického bolehlavu v podobě "věčného" Putina. Je zřejmé, že ve Washingtonu věří, že Grudinin bude pro ně mnohem menší zlo, s nímž se snadno vypořádají. S Putinem se to nijak nedaří,...


Pro mě, ať je Grudinin prostě zlatý člověk a příjemný ve všech ohledech, ale už jen ta jediná věc, že Západ jej vnímá jako nástroj k oslabení moci a vlivu Putina na Rusko a svět, stačí, abych byl proti tomutou kandidátovi. Ale dejte mi takovou alternativu k Putinovi jako prezidentovi Ruska, aby Západ mohl říci, že za Putina to pro nás bylo přece jenom mnohem jednodušší ...Když takového najdete, budu pro něj hlasovat. Ale reálně dnes člověka, schopného nahradit Putina, nemáme a neočekává se v nejbližších 10 letech.

Kolektivní Západ vyhlásil Rusku zničující válku. A zjuganovci navrhují nahradit úspěšně čelícího Západu, zkušeného a tvrdého k nepřátelům vlasti vrchního velitele za sladkého jahodového krále. Samozřejmě, ředitel sovchozu prohraje volby, ale úder proti Putinovi bude zasazen tím, že jej zbaví části hlasů, čehož využijí nepřátelé Ruska. A pokud se zeptáte těch, kteří nenávidí naši zemi, koho by chtěli vidět na postu vůdce Ruska, řeknou, že podpoří kohokoliv, jen aby to nebyl Putin. Tak proto jsem pro Putina!

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Demokracie zrušena

$
0
0

Vladimír Balhar
16. 1. 2018
Tak mi ve facebůku na mou obrazovku přistálo z knihovny Václava Havla upozornění na dezinformační weby. Doslova píšou: Informace a „informace“
Boj o prezidentský úřad bude též bojem informací s „informacemi“. Zde malý průvodce, jak se oněm „informacím“ vyhnout….. I skočil jsem na odkaz, který mi byl nabídnut a hle, počítače internetové pavučiny mě přesměrovaly na webovou stránku http://www.evropskehodnoty.cz. No, neskočte tam.


Je tam uveden seznam, rozškatulkovaný do kategorií:

Weby – tvůrci dezinformací a manipulací

Dezinformační a manipulativní webové platformy

Dezinformační a manipulativní weby bez vlastního obsahu – agregátory

To mi připadá naprosto úžasné, sám bych na to nikdy nepřišel, jak podrobné, jak vědecké. „Dezinformační a manipulativní webová platforma“. Ani Básník s velkým bé by to nevymyslel. Ihned mě napadlo slovo, které vymyslel sám Václav Havel, Ptydepe. Ach jo, kdyby to Václav věděl, to by určitě do vězení nechodil. Když už jsem u toho pana Havla, ihned jsem si vzpomněl na jeho krásnou povídečku o zelináři, který do výlohy agitační popisek vložil. To si přečtěte, a jste hned doma. Doba se vrátila, Ptydepe jako vyšité, akorát ten zelinář už není, mého zelináře umořilo EET a nutnost živit 150000 státních úředníků. Takže ve výloze mého zelináře není agitační spisek, ale cedulka, „prodejna zrušena“.

Je mi smutno, kam jsme se to sametově docinkali , když už i knihovna Václava Havla odkazuje na stránky psané v Ptydepe.

Ani mě pak nepřekvapilo, když v seznamu jsem našel weby, jako: Nová republika, Zvědavec, Parlamentní listy.

Maně přemýšlím, kdopak to asi platí knihovnu Václava Havla, kdopak to vlastně platí Think-tank Evropské hodnoty?

Otevřel jsem okno a vyhlížím, kde je demokracie. Není. Asi stojí frontu na pracáku, nebo spí pod mostem. Akorát vidím výlohu mého zelináře, s cedulkou „prodejna zrušena“. Nebo snad „demokracie zrušena“? Jdu si pro dalekohled. Přátelé, i Vy si dalekohled nachystejte, budete ho potřebovat. Asi za 14 dní.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live