Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Člověk v tísni: Bolševická politická úderka. 60 miliónů na bělení dětských mozků. Odkud tečou peníze? Pozná se idiot podle české vlaječky? Okamura na vše nestačí. Volbou v druhém kole prezidentského klání máme šanci zasáhnout

$
0
0
Lubomír Vylíčil
19. 1. 2018   ProtiProud

Lubomír Vylíčil se zaměřil na fungování jedné z nejvýznamnějších "neziskovek" a zjišťuje, že jde o netušeně silný nástroj špinavého politického boje

Věděli jste, že každý, kdo má na svém facebookovém profilu českou vlaječku je idiot? Ne? Před pár dny nám to objasnila jedna aktivistka. A to ne jen tak ledajaká.


Šlo o Koordinátorku mediálních aktivit neziskové organizace Člověk v tísni (ČVT), Adrianu Černou, která napsala doslova: „Se těším, až skončí volby a zase se na sítích bude normálně dát na první pohled rozeznat idiot. Většinou má v profilovém obrázku českou vlaječku.

Sice na závěr uvedla "Moje tweety nejsou stanoviskem ČVT", ale přesto... Podobné, veřejně publikované, extrémistické názory zaměstnance, a to pracovníka na nikoli základní, nejnižší pozici, mohou dost naznačit i o samotné organizaci, které ho zaměstnává. Přinejmenším o tom, jaké typy osobností preferuje a jaká atmosféra tam panuje.
Balkánská mise

Ona je to vůbec zajímavá firma. Prostudujete-li si některou z výročních zpráv ČVT, budete valit oči. Očekávali byste, alespoň podle jejich mediální prezentace, nějakou v zásadě chudou dobročinnou instituci. Charitu. Lidi, co ve svém volném čase shromažďují dary a odesílají je trpícím celého světa. Dobrovolníky, filantropy...

Tedy ne, že by tam pár takových nebylo. I ta rozvojová pomoc se opravdu koná. A celkové objemy darů a financí, které jdou do postižených oblastí dosahují stovek milionů ročně, ovšem... Za touto úctyhodnou a ušlechtilou fasádou se skrývají věci poněkud temnější.

Nahlédněme třeba do výroční zprávy za rok 2016: "Od podzimu 2015 jsme pomohli až 85 tisícům lidí na útěku", konstatuje firma s neskrývanou hrdostí. " Po zavření maďarských hranic jsme se přesunuli na srbsko-chorvatský hraniční přechod Berkasovo-Bapske a k srbskému městu Šid. Od února 2016 jsme pomáhali také na řeckém ostrově Lesbos a v táborech v Idomeni a okolo Soluně."

Kdo si dnes vzpomene, co probíhalo třeba ve zmiňovaném Idomeni v polovině března 2016, tedy jen pár dní poté, co se na místo přesunuli "pomáhat" aktivisti Člověka v tísni? Skupina asi šesti „migrantů“ tam tehdy obešla pohraniční plot a pronikla do Makedonie. Televize byla plná záběrů davu překonávajícího divoký proud řeky za pomoci lana, napjatého mezi oběma břehy. Média zjevně fandila "běžencům" a mladičké moderátorky zpráv neskrývaly hluboké, opravdové rozhořčení nad zbytečným utrpením, které ti ubožáci musí podstupovat, aby si splnili svůj evropský sen... Sice bylo trochu divné, že na některých záběrech bylo víc reportérů, kteří se nějak předem dozvěděli, kde že se bude hranice překonávat, než samotných prchajících, ale kdo by se zabýval detaily.

Multikulturní idylku narušilo až oficiální komuniké makedonské policie která uvedla, že : „…policie většinu z uprchlíků zadržela společně s pěti desítkami dobrovolníků a fotoreportérů, kteří běžence na jejich cestě doprovázeli.“ Taky se tam našly nějaké mapy cesty kolem plotu, hromadně rozdávané "uprchlíkům", zkrátka humanitárka velice zvláštního ražení.


Ideová školení a příručky


Ale pojďme zpět k Výroční zprávě Člověka v Tísni a k některým dalším, také zajímavým, aktivitám. Tentokrát našim, vnitrostátním. Ve výdajích za rok 2016 se třeba nachází položka "Vzdělávání a osvěta (ČR 2016) 60.618.000 Kč". Šedesát mega na vzdělání českých občanů. To může vzbuzovat určité znepokojení. O jaké vzdělávání se tu jedná? Že by se v Česku snižovala gramotnost? Nebo absolventi devítiletky nezvládají násobilku? Anebo se snad univerzitám nedostává pomůcek?

Chyba. Výuka vcelku ujde, ale vymývání mozků a indoktrinace prý, podle Člověků v tísni, vázne. Takže je třeba těm pomýleným, neschopným a dezorientovaným kantorům podat pomocnou ruku a ukázat směr.

Jak Člověk v tísni bezelstně (nebo drze) ve své prezentaci uvedl: "...školíme pedagogy například v metodě „filosofie pro děti“, která podporuje u dětí schopnost ptát se, diskutovat a přemýšlet v souvislostech a kultivuje jejich schopnost porozumět vlastním předsudkům, tradicím nebo stereotypům". Za rok 2016 tak v "odbourávání předsudků a stereotypů" vyškolili 960 pracovníků z 82 zapojených škol.

K podobným účelům, tedy k potírání nežádoucích stereotypů a k výchově obyvatelstva, aby bylo vstřícnější k muslimské invazi, vydala organizace téhož roku i příručku pro novináře Jak psát o migraci. Z obsahu by měl i nebožtík Goebels radost: uvádět pozitivní informace o cizincích, tklivé příběhy jednotlivců, nepoužívat slov jako masa, vlna, proud, vyvarovat se slova ilegální...


Kam aktivista nemůže...


Nedosti na tom. Člověci v tísni se vrhli do útoku také na další ideologické frontě. Tentokrát na poli nepřátelské propagandy. A opět na školách. Mezi mladými, co se ještě nestihli zatvrdit v nedůvěře k propagandě naší a v odporu k vrchnosti. „V situaci, kdy tradiční masová média ztrácejí váhu, po internetu kolují statisíce „hoaxů“ a „fake news“ a kdy probíhá každodenní zápas mezi pravdou a lží, je skutečně těžké rozlišovat mezi fakty a dezinformacemi. Přesto nesmíme na hledání pravdy rezignovat.Na pravdě záleží,“ prohlásil Karel Strachota z Člověka v tísni.

Pomoci mu s tím mají soudruzi stejného ražení. "Partnery projektu se stalo několik nezávislých redakcí jako Aktuálně.cz, Česká televize, ČTK, Hlídací pes, Hospodářské noviny, Rádio Svobodná Evropa, Reportér, Respekt nebo Seznam Zprávy. Z nich přislíbilo účast na 40 novinářů, kteří vyjedou po celé republice diskutovat s žáky a studenty základních a středních škol, mezi nimi např. Jindřich Šídlo, Sabina Slonková či Erik Tabery." Co jméno, to perla.

A kam čert, pardon, aktivista nebo presstitut nemůže, nebo kam ho nepozvou, tam strčí aspoň malé, angažované video. Takzvaná "Výuková videa", na kterých se mají čeští středoškoláci přímo ve školách seznámit s ruskou propagandou, nabízí portál Jeden svět a jeho agenti dost agresivně po školách...


Pořádný ranec


Vypadá tohle jako charita? Dobročinnost? Nebo snad veřejný prospěch? Spíše než deklarované "vzdělávání a osvětu" to připomíná profesionální propagandistickou mašinerii. Dobře propracovaný politický lobbismus a nátlakovou organizaci k prosazování jednoho, velice konkrétního politického směru a názoru. Něco, čemu se dříve říkávalo vlivová agentura.

Ostatně dost napoví i pohled na příjmy téhle nevládní, neziskové a nepolitické organizace. Ve zmiňované Výroční zprávě 2016 (čerstvější není k dispozici) se uvádějí následující čísla: zahraniční státní rozpočty 618.601.000, EU – Evropská komise a delegace EU 523.252.000 Kč, Agentury OSN 171.964.000 Kč, Státní rozpočet 146.940.000 Kč, dary 104.748.000 Kč, nadace a nevládní organizace 74.457.000 Kč, místní rozpočty 44.623.000 Kč, Operační programy 23.859.000 Kč...

Nechybí ani "známé firmy":

přímé granty EU 100.096.000 Kč, 
Nadace The Bakala Foundation 696.000 Kč, 
Open Society Foundation (G. Soros) 169.000 Kč. 

 A jak známo "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej" anebo "Kdo platí, poroučí".

S takovýmito sponzory, plátci a donory už nikoho neudiví, že se na poměrně významné pozici koordinátora mediálních aktivit firmy může vyskytnout aktivistka, která považuje státy za překonané, hranice za něco, co dávno neexistuje a migraci za právo, protože všichni jsme přece jedno lidstvo, že. No a zbývající vlastence za idioty.


Malá a velká politika


Zkusme si ale znovu, ještě jednou připomenout jedno číslo. Těch 60.618.000 Kč na "Vzdělávání a osvětu". Jeho význam vyplyne ze srovnání. Na loňské parlamentní volby vynaložily naše hlavní politické strany následující částky: sociální demokraté 38 milionů, ODS a TOP 09 necelých 36 milionů, lidovci 29 milionů a ANO necelých 27 milionů korun.

Tedy částky ve zhruba poloviční výši. A přitom šlo o zásadní politický souboj, o celostátní parlamentní volby, které určí směřování státu na další 4 roky.

Rozdíl však není jen v částce. Rozdíl je především v úloze veřejnosti. Politická strana jde do soutěže s určitým názorem. S návrhy jak řešit problémy a výzvy doby. Jejich propagaci si platí ze svých zdrojů a sama nese riziko, že nabídka neuspěje. Občané, veřejnost, různé polické nabídky posoudí a nakonec se rozhodnou pro tu, která jim nejvíce vyhovuje. Nebo aspoň nejméně vadí. Nabídky ostatní, neúspěšné, propadnou a nejsou (alespoň z větší části) realizovány.

Ovšem v případě takzvaných "neziskových" organizací nikdy žádná soutěž neproběhla. Nebo si snad vzpomínáte, že by se vás někdo někdy ptal, zdali si přejete více afrických muslimů, školní inklusi, multikulturní výchovu vašich dětí, adoraci hosexuality, nebo propagaci genderu? Asi ne. Organizace, co mají tuhle agendu v popisu práce jedou poklidně dál, ve skrytu a nerušeně svým tempem, zcela mimo kontrolu veřejnosti. Disponují přitom výrazně vyššími prostředky než si mohou dovolit ty největší a nejvýznamnější partaje.

Občánek ať se po libosti do krve hádá o politiku, která se v podstatě zúžila jen na jakési udržovací technikále: míru zdanění, poplatky, zákazy, EET, obsazení korýtek a seslí... To podstatné pro budoucnost národa jede pod povrchem, jak (cizími penězi) dokonale promazaný stroj.

Je pět minut po dvanácté, začít tuhle otázku "neziskovek"řešit. Protože jde o věc našeho národního přežití. Něco snad prosadí poslanci SPD v nově zvolené Poslanecké sněmovně. Ale něčím musíme přispět všichni.

Třeba tím, že se za pár dní zvedneme a dojdeme k druhému kolu prezidentské volby. Kdo je kandidátem těch, kteří tuhle neziskovou, fabiánsky pozvolnou, nenápadnou terminaci evropských národů připravují, netřeba říkat.

- - -

Související články na ProtiProudu:


Drahoš se chlubil před lidmi, jak setřel Zemanovy voliče. Pak čelil věcnému dotazu z historie a skončilo to nejistým usmíváním

$
0
0
REPORTÁŽ
19. 1. 2018  ParlamentníListy
Za humanitární bombardování Srbska je zodpovědná bývalá vláda pod vedením Miloše Zemana. „Co bychom ve třech či čtyřech televizních debatách s Milošem Zemanem tlachali? To radši pojedu na setkání s voliči.“ I to zaznělo v Plzni, v krajské metropoli. V zákulisí šly dokonce zvěsti o tom, že židovská náboženská obec prý bude současnou hlavu státu vehementně podporovat.
Zcela zaplněný malý sál Měšťanské besedy v Plzni, několik set lidí v chodbách a před budovou, kteří se z bezpečnostních důvodů nedostali dovnitř. Taková byla účast na předvolebním mítinku Jiřího Drahoše. Před samotnou diskusí se za ochrankou střežený paravan prodral například senátor Václav Chaloupek (Patrioti ČR), aby prezidentskému kandidátu potřásl rukou spolu s některými krajskými a plzeňskými „šedými eminencemi“. V první řadě na čestném místě seděl Martin Baxa, čerstvý místopředseda ODS, bývalý plzeňský primátor, nyní živě diskutující a neúnavně tleskající; a také nová poslankyně, bývalá rektorka Západočeské univerzity Ilona Mauritzová (rovněž ODS).

Zeman byl a Drahoš bude (?)


„Já jsem ze zákulisí neviděl, kolik vás tu je. A Plzeň nezklamala!“ přivítal nadšeně přítomné Jiří Drahoš, který v úvodu mj. řekl: „Vstupuji do finále jako kandidát, který se dívá dopředu, do budoucnosti. Při všem respektu vůči Miloši Zemanovi jej považuji za politika té minulé éry, která trvala skoro třicet let. Miloš Zeman v ní zažil vzestupy i pády, ale pro mě je to éra, která je minulostí, a je potřeba se dívat do budoucna. A já jsem přesvědčen o tom, že jsem kandidát a člověk, který je schopen Českou republiku vést v tom komplikovaném světě kupředu. Aby Česká republika byla demokratický, moderní, bezpečný stát, který se stará o lidi, o sociálně slabší, o životní prostředí a bude se snažit předat jej svým potomkům v lepším stavu, než v jakém jsme jej přebrali. Stát, který bude klást důraz na moderní vzdělávání, protože to je budoucnost. Stát, který nebude slyšet od politiků strašení. Chci být prezidentem, který bude u lidí povzbuzovat národní hrdost, ne nacionalismus. Nemáme se zač stydět a společně všechno zvládneme. Jsem kandidátem, který se dívá dopředu a který nemá nic společného s tím, co se na politické scéně odehrávalo v minulosti. Tam už hledět nechci,“ prohlásil sebejistě Drahoš.

A k tomu prezidentování a předsedování dodal: „Od té doby, co zrušili JZD, tak předsedů výrazně ubylo, avšak prezidentem je dnes kdekdo,“ pokusil se o bonmot za všeobecného veselí Drahoš. „Každá společnost má v čele prezidenta. Byl jsem čtyři roky prezidentem Evropské federace chemického inženýrství, což je velmi prestižní instituce,“ pochlubil se před místními.


(Ne)významný Martin Schulz…


„Tady je pět set lidí před vchodem do sálu, kteří vás chtějí vidět. Pět set lidí, kteří by se sem chtěli dostat, ale kapacita sálu není,“ zaznělo od pořadatelů. A už tu byl první dotaz staršího muže: „Slyšel jste někdy od německého sociálního demokrata Schulze pojem Spojené státy evropské? Víte, kdo to navrhl a prohlásil? Prvně, před mnoha a mnoha desítkami let?“ „Já vím, že o sjednocené Evropě hovořil již Masaryk. Ten řekl, že Evropa má být sjednocená, ale ne jednotvárná. Ale tam asi nemíříte..“ znejistěl kandidát. Tazatel opáčil: „Ne, nemířím. První tuto myšlenku řekl Hitler. A ten jednou prohlásil, že ‚až skončí ta válka, my tomu budeme vládnout a Francie nám k tomu bude dopomáhat‘,“ citoval za posměšků přítomné omladiny muž. „Podívejte se na Evropskou unii. Kdo tomu vládne, kdo tomu nejvíce pomáhá. Když jel Sobotka do Bruselu k Merkelové a přijel odtamtud, byl celý vystrašený. Slyšel jsem, že jste proevropský. Odpovězte mi, jakým způsobem, když budeme mít to euro, když nám to přepočtou, dají 500 až maximálně 700 euro, když nám dají v poměru 1 ku 25, jak za to máme tady v této demokratické republice žít?“

Drahoš na to uvedl: „Martin Schulz je předseda jedné německé strany a mluvil ke svým voličům. Můžeme citovat různé jiné politiky. Nevím, na základě čeho jste tak svižně přepočetl euro. V dohledné době jej mít nebudeme, protože je-li 80 procent lidí proti euru, tak každá vláda, která by je chtěla přijmout, páchá legitimní sebevraždu. To, že naši politici jezdili do Bruselu a nebyli tam slyšet – teď nemluvím o premiéru Sobotkovi, ale mluvím obecně o našich politicích. Nesnažili se tam prosadit, co chceme – my to mnohdy ani nevíme, co chceme prosadit v Bruselu. Nikdy jsme tam systémově nehledali spojence. To je velká vada a to je důvod, proč si lidé na ten takzvaný Brusel stěžují. Budu-li prezidentem, budu chtít, abychom posílali do Bruselu lidi, kteří umí anglicky…“ přerušil jej smích a potlesk v sále, „…jsou sebevědomí, vědí, s čím tam pojedou, a já věřím, že to tak špatné nebude,“ dokončil za bouřlivého potlesku host podvečera.

Dezinformacím navzdory


Následoval dotaz mladíka: „Pomineme-li veškeré dezinformační snahy o vaší osobě, většině lidí vadí vaše akademická minulost. Protože v politickém prostředí mezi sprostými demagogy, jako je Tomio Okamura nebo Andrej Babiš. neobstojíte. Že jste příliš hodný…,“ řekl student za ryčného potlesku svého širokého okolí. „Já jsem kluk z Beskyd, dostatečně tvrdohlavý. Osm let jako předseda Akademie věd jsem válčil s politiky,“ na to bojovně opáčil Drahoš. „Po mém nástupu do funkce byla snaha zlikvidovat Akademii ekonomicky. Šel jsem do boje jako šéf armády vědců, podporovatelů a studentů a vyhráli jsme. Já nejsem někdo, koho si Tomio Okamura namaže na chleba. Já mám osm let zkušeností debat s politiky, přežil jsem pět vlád. Nemějte obavy!“

„Co si myslíte o panu Babišovi?“ položila mladá dívka další dotaz. „Pan prezident jeho demisi ještě nepřijal, bude to příští týden, možná se také připravuje na debaty,“ musel chvilku posečkat Jiří Drahoš, protože sál bouřil smíchem. „Pan Babiš je šéf hnutí, které vyhrálo volby. Neplatí mne, to se také objevilo na internetu, že jsem placen Babišem. Andrej Babiš mi nedal ani korunu, a kdyby mi ji dal, tak bych si ji nevzal, jako od žádného politika. Respektuji ho jako šéfa vítězného hnutí. To ještě neznamená, že je člověk, který je v současné době trestně stíhán, respektive bude se hlasovat o vydání jeho a pana Faltýnka. Nedovedu si představit, ani dovnitř, ani ven,“ uvedl poměrně zkratkovitě kandidát na Hrad.

Dotaz muže středního věku značil hluboký obdiv „Jak vy jako člověk snášíte tu dezinformační kampaň?“ „Já už jsem se vůči lecčemu obrnil. Samozřejmě, když jsem se rozhodoval, jestli do toho jít, a podíval jsem se na sestavu na Hradě, tak mi bylo jasné, že pokud to budu já, kdo se dostane do toho užšího finále, tak že mohu čekat všechno. Ale člověk, když jde do takového dobrodružství, tak s tím musí počítat. Samozřejmě mně to vadí, vadí mi označování estébák, pedofil, zednář,“ přerušil jej smích přítomných, „Stop migraci, stop Drahošovi, ale člověk s tím musí nějak počítat. Pořád sázím na zdravý rozum spousty lidí, kteří tomu nebudou věřit. Samozřejmě přestože mám lustrační osvědčení na webu, další dokumenty už někdy od léta, tak se pořád ke mně dostávají – tady pán mává rukou, asi lustrační osvědčení nebere jako důležité,“ pokračoval Drahoš a v první řadě se na to usmíval poslanec Baxa. „Když tomu někdo uvěří, tak je to holt jeho problém. Já se to snažím vyvracet.“

Další mladík nato: „Jak se díváte na rovné manželství? A pokud projde Parlamentem, jestli jej podepíšete nebo budete vetovat…“ „Každý zákon který má prezident podepsat, by si měl prostudovat, poradit se s poradci. Nechci dávat nějaké bianco šeky. Určitě bych se tím zákonem vážně zabýval, konzultoval jej a podle toho se zachoval,“ odpověděl Jiří Drahoš.

A zase uprchlíci…


Mladá dívka se zhrozila: „Já jsem bohužel s hrůzou zjistila, že spousta lidí, která volila třeba pana Horáčka nebo pana Topolánka, nepůjdou do druhého kola nebo se rozhodli pro pana Zemana. Vždycky je argument uprchlíci. Co by vaše voliče mohlo oslovit, aby ti, kteří nejsou úplně zaslepeni, to ještě jednou slyšeli z vašich úst?“ dotazovala se angažovaně. „Ve stručných větách: Kvóty ne. Nefungují od samého začátku. Chraňme hranici schengenského prostoru tak, aby sem nemohli pronikat lidé, které tady nechceme. O tom, kdo bude v ČR přijat do tohoto společenství třeba na základě azylu, rozhodujeme my sami. Nikdo by k nám, do České republiky, neměl přesouvat nějaké migranty zejména v této bezpečnostní situaci. A za poslední – pomozme lidem tam, odkud se migrace na nás hrne. Zejména v subsaharské Africe. Samozřejmě, pomozme i v oblasti válečných konfliktů tím, že budeme pomáhat dobrovolníky, zdravotníky, materiálem, finančně, ale snažme se stabilizovat situaci v těch zemích, aby to ty lidi nenutilo vydávat se směrem, kde je ta vysněná Evropa. Jsem přesvědčen, že společně v rámci Evropy se nám to může podařit,“ odpověděl Drahoš za opětovného potlesku auditoria.

Tachovsko a další vyděděnci


Bývalý aktivní činovník Hospodářské komory Mužík se pak zeptal: „Po prvním kole se ukázaly regiony, které skoro nechaly vyhrát pana Zemana v prvním kole. Jedním z těch regionů je okres Tachov. Z hlediska podpory komunistů a levicových socialistů. Podle čeho jste vybíral, když jste jezdil do regionů? Podle těch regionů, kde je třeba udělat osvětu, nebo jste spíš volil tam, kde je nějaká šance srovnat výsledky?“

„V rámci kontaktní kampaně jsem navštívil řadu míst. Byli jsme například v Tachově. Měli jsme debatu v místním kině, bylo hnusné počasí, vyšlo to na pátek odpoledne, pršelo… Bylo tam podle odhadu 60, 70 lidí, což bylo na tu dobu na Tachov velmi dobrý výsledek. Debata byla skvělá,“ pochválil všechny včetně sebe a svého týmu Drahoš. „Byl jsem v Sokolově, v Chomutově, ve Šluknovském výběžku, byl jsem v Jirkově. Navštívil jsem řadu míst, i těch spojených s takzvanými vyloučenými komunitami. I tady bych řekl, že vy nejste žádný statistický vzorek Plzně. Většinou si troufám říci, že jste tady lidé, kteří buď ještě chtěli slyšet Drahoše naživo, asi vás tady nebude tolik, kteří by ze zásady řekli: nebudeme ho volit. Na těch debatách, kterých jsem měl nespočet, to samozřejmě nebyl vzorek obyvatel z toho místa. Doufal jsem, že ta informace, že Jiří Drahoš je použitelný kandidát, se dostane i dál.“ ... ... ... ... ...  (celý text reportáže najdete zde)


S Ukrajinou se tak nedomlouvali. Rada přijala zákon, který ve skutečnosti ruší Minské dohody

$
0
0

Maxim Jusin, Sergej Strokaň, Jnina Sokolovská
19. 1. 2018     zdroj
Nejvyšší rada Ukrajiny přijala ve čtvrtek zákon o reintegraci Donbasu, který upravuje vztahy s povstaleckými regiony a který má spustit mechanismus pro jejich návrat do struktury Ukrajiny. Nehledě na původní úmysl prezidenta Petra Porošenka přeměnit dokument v nástroj pro realizaci Minských dohod, zákon ve své konečné podobě ukotvil zřeknutí se Kyjevem dohod, jichž bylo dosaženo na základě zprostředkování Ruska, Francie a Německa. Moskva je v dokumentu nazvána "agresorem" a Kyjevem nekontrolovaná území "okupovanými". 



Opuštění Minsku může mít za následek změnu priorit zahraniční politiky Kyjeva: odkloněním se od Paříže a Berlína, garantů minského procesu, Ukrajina činí strategickou sázku na Washington.

Dvojaký zákon

Dotázané zdroje Kommersanta (Ъ) v Kyjevě se shodují, že dokument, přijatý pohodlnou většinou hlasů (280 při požadované minimu 226), má dvojaký charakter, když má zároveň uspokojit jak zastánce tvrdé linie v parlamentu, tak i západní partnery Ukrajiny, kteří požadovali, aby se vyhnul nejradikálnějším formulacím.

Prakticky všechny tyto formulace, navržené v podobě změn zástupci vládnoucí koalice Národní fronty, Svépomoci, Baťkivščiny a dalších parlamentních frakcí, jež jsou orientovány na "patriotický" elektorát, byly zamítnuty většinou poslanců. Takže nebyly podpořeny návrhy na zavedení v zemi válečného stavu, přerušení diplomatických vztahů s Ruskem, uznání samozvaných DLR a LLR "teroristickými útvary", propojení statusu Donbasu a Krymu, zakázání zákonem obchodních a hospodářských vztahů s Moskvou, vypovězení smlouvy o přátelství a spolupráci s Ruskem z roku 1997.

Navíc tento dokument obsahuje některá ustanovení, která by mohla být vykládána jako úleva ve vztahu k obyvatelstvu na územích, která nejsou kontrolována Kyjevem. Ukrajinské orgány se zavazují, že budou uznávat rodné a úmrtní listy, vydané současnými orgány Doněcka a Luganska.

Zároveň se mohou považovat za uspokojené (alespoň částečně) i zástupci "patriotického tábora". Preambule dokumentu přiznává Rusko "zemí agresorem". Hovoří se tam o "anexi" Krymu a Sevastopolu. Kyjev také odmítá přímý dialog se zástupci "jednotlivých území Doněcké a Luganské oblasti", ačkoli to předpokládají Minské dohody, a trvá na řešení sporných otázek výhradně se "zemí agresorem". Právě na Rusko se od nynějska klade odpovědnost za vše, co se děje na "nekontrolovaném území". Dalším bodem, který je v rozporu z dohodami z Minsku (a konkrétně s požadavkem přijetí zákona o amnestii, který je v nich obsažen), je zavedení trestní odpovědnosti za "účast na činnosti okupační správy" a "způsobení škody Ukrajině".

Není divu, že při tomto dvojakém charakteru dokumentu proti němu hlasovali zástupci dvou protikladných táborů v Radě: poslanci Opozičního bloku a ultraradikálové z nacionalistické strany Svoboda. Je příznačné, že zbytek nominální opozice (zejména členové Svépomoci, Radikální strany a Baťkivščiny), který ostře kritizoval dokument během předběžných debat a diskuse o pozměňovacích návrzích, ve výsledku pro něj hlasoval. Podle zdrojů Ъ v Nejvyšší radě byl důvodem bezprecedentně tvrdý tlak "zahraničních partnerů" (hlavně Američanů), kteří trvali na neprodleném přijetí zákona.

"Uznání Ruska za agresora bylo správné rozhodnutí, ujistil Ъ politolog Viktor Ukolov, který má blízko k administrativě prezidenta Ukrajiny. Umožnilo to získat potřebné hlasy v Radě, ba dokonce 22 poslanců z opoziční Svépomoci ve výsledku dokument podpořilo, ačkoli žádný jejich pozměňovací návrh nebyl přijat. Během jednání text přitvrdil ve srovnání s původním prezidentským projektem. Ale zároveň nebyl tak radikální, jak to požadovala Národní fronta".

Další zdroj "Ъ", poslanec za Blok Petra Porošenka, který si nepřál být jmenován, soudí, že výsledky hlasování jsou "velkým vítězstvím prezidenta a jeho týmu". "Do značné míry jsme šli na kompromis s Národní frontou, ale to hlavní se stalo: nekontrolovaná území Donbasu dostala oficiální pozvání vrátit se domů, říká "Ъ" poslanec. Dokumentem je také zaznamenán aspekt, že spontánní antiteroristická operace se od nynějška stává ucelenou obrannou strategií pod kontrolou prezidenta - vrchního velitele".

Kromě toho zákon rozšiřuje práva pracovníků silových struktur v oblastech, přiléhajících k demarkační linii. Dostávají možnost "použít zbraně a speciální prostředky proti narušitelům zákona, dočasně omezit či zakázat pohyb vozidel a chodců, vstoupit do obytných domů, na soukromé pozemky, do podniků a institucí, pokud je to nezbytné za účelem čelení vnější agresi, služebně použít s povolením majitelů zařízení komunikací a automobily".

Přijetím zákona o reintegraci Donbasu v jeho současném znění Rada "ve skutečnosti zvolila cestu protikladnou mírovému politickému vyřešení konfliktu", řekl zástupce Ruska v kontaktní skupině pro urovnání situace na Ukrajině Boris Gryzlov.

"Místo zrušení blokády a normalizace humanitární situace se sází na válečný stav. Místo politického rozhodnutí o zavedení zvláštního statusu Donbasu, amnestie a svobodných voleb - vojenské potlačení. Pro Donbas to je signál, že s Kyjevem se nedá domluvit a je třeba se nuceně připravovat na obranu", je přesvědčen pan Gryzlov.

Je možnost míru po Minsku?

Nicméně zdroje "Ъ" v Radě a zástupci odborné veřejnosti v Kyjevě nabádají, aby nebyl nový zákon považován za úplný rozchod s Minskými dohodami, kterých bylo dosaženo v únoru 2015 za zprostředkování Ruska, Německa a Francie.

"Po hlasování v Nejvyšší radě je vhodnější hovořit o postminské éře. Aniž by se zřekla základních myšlenek Minsku, ukrajinská strana se zároveň snaží změnit formát mírového procesu, jeho zaměření a priority, a vychází při tom ze skutečnosti, že to je jediný způsob, jak vyvést minský proces ze současné bezvýchodné situace", řekl "Ъ"ředitel kyjevského Institutu globálních strategií Vadim Karasev.

Podle experta sleduje v novém zákoně definice Ruska jako "agresora" zakotvení nového přístupu Ukrajiny k procesu vyjednávání. Hlavní smysl pro Kyjev spočívá v tom, aby se po třech letech od uzavření dohod v Minsku přiznal konflikt na Donbasu konfliktem mezi Ukrajinou a Ruskem, jež se nyní budou muset domlouvat mezi sebou, zatímco dříve měl Kyjev jednat s DLR a LLR a Moskva nebyla za stranu v konfliktu považována. "V nové situaci po přijetí zákona existují tři možné scénáře: zmrazení konfliktu, jeho rozmrazení nebo rusko-ukrajinské urovnání na dvoustranném základě", vysvětluje pan Karasev.

Podle experta byla jedním z motivů, které vedly Kyjev k odchodu od Minsku, snaha uniknout od péče EU a učinit krok směrem k USA". "Z dnešního pohledu ukrajinská strana považuje zprostředkování Němců a Francouzů za neudržitelné vzhledem k tomu, že Berlín a Paříž nebyly s to dosáhnout realizace Minsku. Proto dnes Kyjev strategicky sází na Washington v naději, že pouze tlak USA na Moskvu bude dostatečně tvrdý a efektivní", říká Karasev.

Poukazuje také na to, že Kyjev sice nazývá Rusko "agresorem", počítá ale s realizací strategie mírového návratu Donbasu tím, že bude prezentovat vstřícnost Ukrajiny pro občany Doněcka a Luganska. Schválený zákon zjednodušuje postup pro získání obyvateli neuznaných DLR a LLR ukrajinských důchodů, potvrzuje uznávání Kyjevem osobních dokladů občanů, obdržených na území povstaleckých republik, a také usnadňuje pohyb zboží přes demarkační linii.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

V čem, na nás, kromě brýlí, dělá Drahoš ještě šmé? Ve všem!

$
0
0
Lubomír Man
20. 1. 2018

Nejdřív jsou tady ty brýle. Kdosi, nejspíše z řad optiků, si v době vrcholícího boje o prezidenství všiml, že Drahošovy brýle nemají v obroučkách vsazené sklo dioptrické, ale je do nich vloženo optické sklo bez dioptrií, jakým jsou vybaveny třeba potápěčské masky.


Samozřejmě každý, kdo si tuhle informaci vyslechl, si okamžitě domyslel, proč se asi tedy Drahoš brýlemi okrašluje. Popadl kdesi brýle, možná manželčiny, nebo i své z dřívějších let, kdy byl krátkozraký, postavil se před zrcadlo a teď na sebe dělal obličeje: chvilku s brýlemi a chvilku bez nich, a okamžitě mu bylo vše jasné: s brýlemi je to za milion a bez brýlí za psí štěk. Obrýlený vypadám jako myslitel a mudrc, a bez nich jako Vašek z Prodanky.
Takže rozhodnuto, bez brýlí se už na veřejnosti neukáži. Ale skla do obrouček, které si už zítra koupím, budou bez dioptrií, protože já přece vidím jako rys.

Jak se rozhodl i provedl. Koupil v oční optice krásné tmavé brýle s velkými obroučkami a obrátil se na optika s žádostí, aby mu brýle vysklil. Ale pozor, pane optiku – sklo bez dioptrií, protože já vidím jako poštolka.

Optik poněkud udiveně vzhlédl, protože takovéto zakázky často neměl. Ale jsa profesionál neřekl nic, přikývl, a jen si cosi pomyslel.

A to, co si pomyslel, si teď, kdy už se ví, jaký popud to šoupnul falešné brýle na páně Drahošovu hlavu, myslí všichni. A pochopitelně zvažují, v čem dalším ještě by jej tento pán, kdyby se stal prezidentem, byl ochoten balamutit.

Zdá se, že do této komůrky Drahošova nitra zatoužila nahlédnout i redakce Seznamu, a tak s ním už 30. března 2017, těsně poté, co Drahoš oznámil svou prezidentskou choutku, vedla tento rozhovor:

Drahoš: Beru léky na vysoký krevní tlak, což ve svém věku nepovažuji za nic mimořádného, cítím se zdráv a i oči mám jako rys. 

Redakce Seznamu: ….ale nosíte brýle.

Ty bych mohl sundat, ty mají nulovou dioptrii. Byl jsem silně krátkozraký, ale dnes mám obyčejné čočky, vidím bez brýlí. Vlastně je nosím proto, že lidi jsou na mě v brýlích zvyklí a bez brýlí mě nepoznávají. Proto je nosím. 

Tehdy, v březnu loňského roku, kdy bylo uvedené interview na Seznamu zveřejněno, mu nikdo nevěnoval větší pozornost (a to ani Drahošovým falešným brýlím), protože Drahoš byl jen jedním zhruba z desítky kandidátů prezidenství, nic víc. Ale dnes, kdy má reálnou šanci se prezidentem stát, stojí za to se u tehdejšího jeho vyjádření pozastavit. A všimnout si této obzvláštní kličky: Brýle tedy nenosí pro dojem na lidi, což je motiv, který se dá lidsky pochopit, i když se pro jeho prosazení využila falešná pomůcka, ale pro cosi úplně jiného: Totiž proto, aby ho ti lidé vůbec poznávali.

Nechávám na úsudku čtenářů, aby zvážili váhu obou argumentů a dle svého rozumu rozhodli, který je asi ten pravý. A nebudu asi daleko od pravdy když jejich povšechný soud bude pak následovný:

Snaha dělat dojem, a to i s využitím falešných prostředků, nedělá posuzovanému žádný problém, ale je-li při tomto poklesku přichycen, hledá okamžitě falešné cesty, jak jej vysvětlit, při kterémžto úskoku projevuje poměrně málo vtipu a invence. Dá se samozřejmě předpokládat, že tak, jak v zájmu dělat na lidi osobní dojem postupoval ve věci brýlí, bude zásadně stejně postupovat i ve všech jiných záležitostech, s kterými se v budoucnu střetne, a stejně tak - nebude-li tento postup veřejností dobře přijímán - bude hledat falešná vysvětlení i argumenty, proč jej přijal či učinil.

Závěr: nepevnost, uhýbavost, přílišná ješitnost a nepravdivost.

- - -

Vražda Ivanoviče: Reakce Prištiny je nepřijatelná, žádný zájem najít vraha

$
0
0
messin
20. 1. 2018  B52 a KosovoonlineCz, překlad messin

Srbský ministr vnitra Nebojsa Stefanovič prohlásil, že reakce kosovského premiéra Ramushe Haradinaje byla „zcela nepřijatelná“.


Jak již dříve uvedla televizní stanice Prva TV, Priština rozhodně odmítla Bělehradu spolupráci při vyšetřování vraždy srbského politika Olivera Ivanoviče.

Stefanovič ve čtvrtek odpoledne řekl, že reakce Haradinaje a ministerstva spravedlnosti v Prištině je „zcela nepřijatelná“.

„Tato reakce klíčových institucí v Prištině jasně ukazuje, že není žádný zájem nalézt a potrestat vrahy, ani provést profesionální vyšetřování, protože to by muselo zahrnovat veškeré vyšetřovací orgány, které by mohly pomoci najít pachatele a organizátory tohoto zločinu,“ řekl.

Dodal, že je zde zřejmá snaha odvést pozornost veřejnosti, ztížit vyšetřování, zabránit odhalení skutečných motivů vraždy a nalezení všech odpovědných osob za tento čin.


„Navzdory všem žádostem k EULEX a UNMIK o zapojení vyšetřovacích orgánů Srbska do vyšetřovacího procesu postrádáme jakoukoliv reakci těchto mezinárodních institucí. Zvláště znepokojující je bezprecedentní praxe, kdy EULEX neprojevuje dostatečnou aktivitu při vyšetřování zločinů tohoto druhu,“ uvedl Stefanovič.

Dodal, že Srbsko stále trvá na tom, aby se jeho prokuratura, policie a vyšetřovací orgány mohly účastnit vyšetřování.

„Domníváme se, že pouze tímto způsobem můžeme dospět k úplné pravdě, pachatelům a těm, co dali příkaz a zabránit tomu, aby zůstali nepotrestaní,“ řekl ministr.


Překlad Messin
Zdroj

Zbořil: Blíží se ČR Evropě nebo se jí vzdaluje?.....

$
0
0
rp a Zdeněk Zbořil
20. 1. 2018 PrvníZprávy 


Vysazeným Putinovým legálům i ilegálům se krátí čas, který ještě mají na to, aby uzavřeli České republice dveře do Evropské unie a odtáhli nás někam na Východ. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil. 




Asi ne do Ruské federace, kam by se mnoha Čechům nechtělo, protože ji dost dobře znají, dokonce lépe než ti, kteří si myslí, že jsou ve válce, skoro hybridní, s obávaným nepřítelem. Neodejde z Haus Riesen u Hamburku do Moskvy ani „ruský šváb“ pan docent Robejšek, jak ho roztomile nazývá na prezidentovi republiky vyvzdorovaný vysokoškolský profesor University Karlovy Putna. Dokonce je možné předpokládat, že tomu bude právě naopak, a lidé z Východu (a nemyslíme tím jenom Ukrajinu) „potáhnou“ na Prahu a budou se tu usazovat, a to bez ohledu na to, zda s tím budou ochránci evropských hodnot souhlasit nebo nebudou.

Snad každý kdo přišel do styku se svými novými rusky hovořícími sousedy ví, že „Rusové v Karlových Varech“, stejně jako ještě ve větším počtu v Praze, nejsou občany Ruské federace, ale přicházejí sem z bývalých sovětských republik s pasy vydanými (kromě zmíněné Ukrajiny, i když odtud přicestovala na prezidenta Zemana útočící a anglicky mluvící Andželina) v Bělorusku, Kazachstánu, Uzbekistánu. A to mluvíme jen o těch, kteří přicházejí buď za prací nebo za možnostmi vytvořit si na území ČR základnu pro své podnikání v členských zemích EU.

Kdybychom věřili většině českých tištěných a částí audiovizuálních médií mohli bychom dokonce propadnout obavám, že se v České republice děje něco co děsí politiky sousedních zemí, a to dokonce v době, kdy někteří z nich mají stejné, ne-li větší problémy s řízenou a spontánní migrací, které ovlivňují dokonce i sestavování vlády v SRN, pomohly Svobodným (FÖP) do vlády v Rakousku a trochu zkomplikovaly vládní úroveň politiky ve Francii a Velké Británii. Dokonce i tak mocná vladařka jako je Angela Merklová má problémy se sestavováním vládní koalice a byla už donucena uvažovat o své politické budoucnosti.

Podle českých expertů na plíživou „putinizaci“ České republiky, Evropské unie, Spojených států, a snad i celého zbytku světa s výjimkou Číny, je to důsledkem mohutné ofenzivy Putinových agentů, kteří mohou ovlivňovat kde co, od Olympijských her a mistrovství světa v kopané, až po volbu českého prezidenta. Zřejmě proto se čeští poražení ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR změnili v obránce demokracie a právního státu, snad aby dodali odvahy dnes už na obě nohy kulhající justici ČR a ve spolupráci s ní se mohli snažit, aby se nezvětšoval stále delší a početnější seznam druhé generace šibalů a tunelářů. Ti už sice nejsou tak jistí svou nedotknutelností jako ve zlatých letech devadesátých, ale mnozí z nich stále ještě věří, že se mohou ukrýt když už ne na Západě, tak alespoň v nějakém africkém nebo latinsko-americkém očistci. Když už soud s Mosteckou uhelnou, respektive s jejími řediteli, skončil po letech před švýcarským soudem pro některé alespoň symbolicky neúspěšně i Švýcarsko přestalo být tak trochu pravým „Západem“, přestali věřit, že i tam se trpí lépe než v cele pro podle mezinárodního zatykače stíhaných a polapených v Mali.

Také zpráva o razii detektivů Národní centrály proti organizovanému zločinu v advokátní kanceláři MSV Legal (v Lidových novinách se o ní tvrdí, že je blízká doma více než v zahraničí populárnímu Ivo Rittigovi) je pro některé významné osobnosti české politiky stejně vzrušující jako čekání na to, zda bude prezidentem v příštích pěti letech Miloš Zeman nebo Jiří Daneš. Z hlediska občanů degradovaných v posledních dnech podle deníku Právo na „obyvatele“ je to v podstatě jedno, protože o obou kandidátech nevíme, jak se budou oba kandidáti po svém zvolení chovat a jen mohou doufat, že tomu bude alespoň trochu tak, jak oba ve svých předvolebních projevech slibovali.

Nelze říci, že nás to všechny trápí stejně, ale co kdyby Putinovi agenti, nedej bůh ve spojení s desinformačními weby, se tentokrát zaměřili na kandidáta, který bude kritizovat Rittigovu finanční rodinu a bude pomáhat těm, kteří se budou snažit omezovat létání hlavy rodiny do Monaka a tam, jak kdysi vtipně řekla jeho oblíbená právnička Karolína Babáková, odpočívat a užívat si „poctivě vydělaných peněz“?

Možná i proto se dají připravované debaty kandidátů na prezidenta očekávat s napětím a v obavách nejen o to, kdo zvítězí, ale také jaké jsou vlastně zdroje jejich informací, kdo jsou dnes jejich poradci, zítra spolupracovníci v úřadu a kdo jim veřejně vyjadřuje podporu morální a zdá se, že v relativní tajnosti, i podporu materiální. Zatím to vypadá tak, že jeden z nich „chce do Evropy“ (ve které mezinárodně právně jsme), podle druhého chceme Evropu přiblížit střední Evropě a České republice. Oba tyto plány jsou ambiciózní a měli bychom je nyní zkoumat pod zorným úhlem evropského unijního realismu.

Snad ani není tak zajímavé, jak se oba pánové budou vyjadřovat k tomu, koho přes hranice do ČR pustí, uvítají je a dají mu něco „do začátku“, aby u nás nestrádal. U Jiřího Drahoše je to jednoduché. Ten chce změnu s velkým „Z“ a „zakotvení v Evropě“ a v její „solidaritě“.. Je tu sice nebezpečí, že bychom nemohli společně s francouzským prezidentem cestovat jako političtí outsideři do Číny, ale dovolíme si odhadnout, že naši profesiálně trénovaní muži v uniformách skonči někde na severoafrickém pobřeží nebo ještě spíše v subsaharské Africe. Při vzpomínce na firmu Baťa to zas není výprava do velkého neznáma.

S druhým kandidátem, dosavadním prezidentem Milošem Zemanem, je to mediálně ještě zajímavější. Zeman se, podobně jako ČR, považuje za součást evropského integračního procesu, ale EU opakovaně kritizuje a ať již jde o její stanovisko k ukrajinské krizi, dvoupohlavní politice vůči Ruské federaci a ČLR a možná, a to je hlavní příčinou kritiky vedené jeho oponenty, pozornosti, kterou věnuje tzv. ekonomické diplomacii ČR.

Mysleli jsme si, že „přibližování se Evropě“ a vstup do EU jsou trochu zapomenutou záležitostí. Ale zdá se, že je to opět téma alespoň některých politických stran, ze kterých mohou být za několik měsíců i strany vládní. A pokud jde o kandidáty na funkci prezidenta republiky, mohli by se vzdát Dienstbierova „snění o Evropě“ a bavit se trochu víc o tom jaké v Evropské unii panují poměry, jak je zaručena ochrana práv politické menšiny a zdá opravdu si někteří významní reprezentanti EU vědí, že orwellovský axiom „všichni jsme si rovni, ale někteří jsme si rovnější“ je pro některé členy EU málo atraktivní. .. Končí komentář Zdeněk Zbořil.


Související článek:
Jakl: Nebudu volit někoho jenom proto, že toho druhého nemám rád!

Vojenská zpravodajská služba vyzbrojila demokracii po celém světě

$
0
0
Andrew Korybko
20. 1. 2018 OrientalReview,
česky Zvědavec

Autor následující analýzy upozorňuje na manipulace "deep state" supervelmoci s demokracií, jejím spinováním a zneužíváním k prosazení svých mocenských cílů. Připomíná scénáře rozvratů některých států, které proběhly nebo které právě probíhají.



 

Nezáleží na tom, zda je to americká značka „demokracie“ pro export, nebo národní specifický vládní model, který posiluje nezápadní státy, neboť teoretický koncept - který stojí za tímto systémem - byl vyzbrojen ze strany vojenských zpravodajských agentur po celém světě v rámci soupeření s cílem změnit, nebo zachovat status quo „deep state“.

Většina lidí je obeznámená s tajným a militantním vývozem americké „demokracie“ po celém světě za účelem nekompromisního odstraňování vůdců a podpoření trvalého geostrategického zájmu USA o zachování vlastní unipolární hegemonie. Ve srovnání s tím si jen poměrně málo lidí dokáže představit, jak je tento zcela stejný systém ve skutečnosti metodou kontroly, bez ohledu na to, v jaké formě se bude nakonec opakovat. Nejedná se o úsudek, nýbrž o fakt - demokracie je opravdu nástroj, který zástupci „deep state“ mistrně ovládají, aby zachovali status quo ve svých státech.

Zda je to „dobré“ nebo „špatné“ závisí na tom, z jakého úhlu se na to člověk podívá - většina lidí, která se řadí ke komunitě alternativních médií, by souhlasila s tím, že je to „dobré“, pokud dotyčná země chrání svou nezávislou politiku před vnějším zasahováním (USA/Západ/Perský záliv) a usiluje o vybudování multipolárního světového řádu. Mainstreamová média by to samozřejmě viděla jako „špatné“, a pohrdavě by to označila jako „řízenou demokracii“, nebo při nejhorším jako „diktaturu“. Stejným způsobem se alternativní média domnívají, že USA jsou falešnou demokracií a neustále praktikují pokryteckou a falešnou ideologii, zatímco mainstreamová média vychvalují USA jako nejlepší model na světě.

Nicméně tento článek není o dokazování toho, zda je demokracie dobrý nebo špatný systém, nebo dokonce o posuzování změn, které se některé země rozhodly realizovat, ale o charakteristice toho, jak se samotná ideologie stala jádrem operací vojenských zpravodajských služeb na celém světě při vykonávání dlouhodobých útočných a obranných misí.


Čtyřstupňová strategie


Vojenská zpravodajská služba se téměř vždy zaměřuje na zahraniční cíle, a existuje mnoho způsobů, jak popsat praktiky tohoto umění, ale nejdůležitější je upozornit na čtyřstupňový proces, který - což je zajímavé - začíná i končí demokracií.
  • První krok spočívá ve vypracování konceptů, které mohou sloužit k 
  • zesílení rozdělení společnosti (druhý krok), 
  • což vyvolá krizi (třetí krok) a umožní realizaci 
  • obráceně vytvořených řešení pro ukončení hry (konečný krok). 

Zatímco existuje mnoho teorií, které mohou vyvolat tuto posloupnost a ukončit ji bez ohledu na to, zda splní obě role stejným nebo odlišným způsobem, demokracie je nejúčinnější kvůli tomu, že „zabije dvě mouchy jednou ranou“.
Součástí univerzální výzvy k demokracii je přesvědčení lidí, že demokracie je nejlepší způsob, jak zajistit, aby rozhodující činitelé byli zodpovědní v rámci naplňování svých slibů, čímž by se zvýšila životní úroveň pro obyvatelstvo a jednotlivcům by tak bylo umožněno plně realizovat své schopnosti. Demokracie je však také příslovečnou Pandořinou skříňkou - jakmile jsou jednou ideály této teorie zavedeny nebo praktikovány ve společnosti, už není cesty zpět.


Tajná součást hybridní války


Demokracie je na základě své samotné podstaty schopná zesilovat rozdělení společnosti, a to zvláště v zemích s rozmanitou identitou a ve většině bývalých koloniálních států „globálního Jihu“, které stále více zaujímají významnější geostrategické postavení ve světových záležitostech kvůli svému umístění a ekonomickému potenciálu, což odpovídá druhému kroku operací vojenské zpravodajské služby. V závislosti na složení cílové země - s čímž se USA důkladně obeznámí prostřednictvím rozsáhlých analýz sociálních médií a pravděpodobně de facto tajného obnovení „Projektu Camelot“ z dob studené války - se mohou vyklubat různé scénáře hybridní války ohledně přivedení státu do krize a vyzbrojování v souvislosti s následným chaosem, čímž se uskuteční obráceně vytvořené „řešení“ pro normalizaci výsledné systémové změny.

Řečeno prostě a v kontextu s americkým militantním prosazováním „demokracie“, ideální stav nebo nějaká relevantní změna z toho vyplývající se stává lákadlem pro cílové obyvatelstvo a nakonec podpoří nebo slouží jako zástěrka pro destabilizující rozdělení společnosti, které nakonec naruší status quo tím, že vyvolá krizi a vydláždí cestu ke změně režimu. Tento proces si můžeme představit v rámci základních termínů:

TEORIE/KONCEPCE ⇒

⇒ ROZDĚLENÍ SPOLEČNOSTI/NARUŠENÍ ⇒

⇒ KRIZE ⇒

⇒ REALIZACE PŘEDEM URČENÉHO „ŘEŠENÍ“

Demokracie je americkou ideologickou zbraní, neboť managementu umožňuje „kreativní destrukci“ v rámci systému, který pravidelně umožňuje veřejnosti vybít si frustrace mírovou cestou, kdy opět zvolí civilní elity, aniž by se tím narušila stálá armáda, zpravodajské služby a diplomatická byrokracie (neboli „deep state“). To je výhodné z vnějšího pohledu hegemonie, neboť je tak Spojeným státům umožněno nepřímo si ponechat kontrolu nad svými vazaly, nebo v případě potřeby manipulovat s demokratickým procesem, aby byl „legálně“ uveden do úřadu jimi zvolený zástupce.

Zvládnutí zpětného rázu


Někdy však dochází k tomu, že demokracie nedokáže zabránit tomu, aby se vynořila elita, která ohrozí celý tento systém. V takovém případě Spojené státy využívají různé úrovně tlaku „deep state“ proti zvolenému „revolucionáři“, aby kompenzovaly změny, které si plánovaly - což je přesně to, co v současnosti dělají moldavskému prezidentu Dodonovi. Pokud nemůže být nově zvolená osoba kooptována, jako byl např. Tsipras, nebo funkčně neutralizována (příkladem může být Indie, spojenec USA, která se snaží funkčně neutralizovat nově zvolenou komunistickou vládu v Nepálu, spřátelenou s Čínou, ještě před jejím oficiálním vytvořením, k němuž dojde v následujících měsících), potom se USA uchýlí buď k uskutečnění převratu, nebo zahájení hybridní války. Pokud selže i to, může dojít k přímé vojenské intervenci ze strany partnerů „v pozadí“, nebo dokonce ze strany samotných Spojených států na základě libyjského modelu.

Poté, co jsme si vysvětlili vnější manipulování s demokracií za účelem ofenzivní geostrategie a změny režimu ze strany USA, můžeme nyní diskutovat o tom, jak tuto manipulaci využívají země rovněž kvůli obranným účelům.
 

Obranné vyzbrojování demokracie


Demokracie je prostředek, nikoliv cíl, a jako taková se stala nástrojem pro zachování status quo „deep state“, neboť udržuje stálý byrokratický aparát u moci (a někdy dokonce i veřejný), zatímco na pohled dává občanům možnost přivést některé rozhodující činitele k odpovědnosti v naději, že se nakonec rozhodnou pro většinovou politickou vůli a budou provádět politiku, která bude prospěšná pro lidi. Jako taková se demokracie nestává ničím jiným, než tlakovým ventilem v tom nejcyničtějším smyslu k odvrácení pozornosti lidí - neboť je naočkuje vírou, že právě tohle je nejúčinnější prostředek k uskutečnění opravdových změn - a jakékoliv skutečné systémové ohrožení „deep state“ je tak zažehnáno.

Demokracie nebo nějaká variace z ní vyplývající téměř vždy zůstává prvním a posledním krokem tohoto procesu, zatímco bezprostřední rozdělení, které vytvoří (druhý krok), je zvládáno prostřednictvím kontrolované „krize“ voleb (třetí krok).

Jak již bylo zmíněno na začátku analýzy, mohli bychom to interpretovat jako „dobré“, pokud by to zabránilo agresivní a pravděpodobně zvnějšku podporované menšině ve svržení zvolené multipolární vlády. Bylo by to však „špatné“, pokud by to umožnilo neoblíbenému, veřejně známému vůdci, nebo „šedému kardinálovi“ („diktátorovi“) zůstat u moci navzdory opravdové vůli většiny obyvatelstva, ačkoli musí být uvedeno, že tento stav věcí by mohl být zmanipulován prostřednictvím zahraniční informační války, která by vedla ke změně vnímání mas lidí. V každém případě „kreativní ničení“, které je nedílnou součástí demokratických systémů, dává „deep state“ nejlepší šanci na kontrolu občanů - tím nejúčinnějším způsobem - a kontroverzně omezuje tempo skutečné změny, neboť porušuje původní koncepční misi demokracie, spočívající ve volném plynutí tohoto procesu a v souladu s vůlí veřejnosti.


Útok versus obrana


Když Spojené státy podporují skupiny, spoléhající se na „demokratické“ slogany, aby svrhly vedení jiných demokracií (ať už v západní podobě, jako v Polsku, nebo na úrovni státu, jako například v Sýrii), počítají s tím, že zavedou další variantu demokracie, aby tím „ospravedlnili“ přisvojení si moci, a zároveň vytvoří zástěrku pro následné provedení čistky „deep state“ a nahradí původní rozhodující činitele svými lidmi. Naopak obranné využití demokracie je používáno k vyřazení nepopulárních vůdců a „bezpečného“ zavedení nových myšlenek do řídícího aparátu, které nejsou natolik „revoluční“, aby „otřásly“ a ohrozily „deep state“. Veřejnosti se tak dostává prostředku, jehož prostřednictvím může pravidelně poskytovat konstruktivní zpětnou vazbu a vybíjet frustraci tím, že nasměruje činitele tím směrem, kterým mají jít, aby si udrželi masovou podporu.

Oba výše zmíněné příklady představují závěr vyzbrojování demokracie ze strany vojenské zpravodajské služby podle ofenzivních a defenzivních projevů čtyřstupňové posloupnosti, protože začíná a končí samotnou demokracií, i když někdy v závěrečné fázi „znovu normalizuje“ koncept v závislosti na tom, zda je změna v rámci veřejně známé elity viditelná (volební). Jak bylo poznamenáno dříve, kontrolovaná povaha elit „deep state“, organizujících „kreativní destrukci“ v rámci svých systémů, je v rozporu s čistě teoretickou definicí demokracie (kdy se proces svobodně rozvíjí na základě vůle veřejnosti). Měli bychom však být opatrní a vyhnout se jakémukoliv posuzování tohoto zjištění, protože šíření masových a sociálních médií, a také snadnost, s jakou mohou cizí síly manipulovat s cílovým obyvatelstvem v zahraničí prostřednictvím těchto prostředků, naznačují, že když budeme mít jistá „ochranná opatření“, mohlo by skutečně jít o zodpovědný krok - ačkoli za předpokladu, že toho nebude zneužito.


Trumpova odlišnost


S těmito poznatky na paměti musíme uznat, že zvolení Trumpa bylo skutečnou revolucí, protože úplně stejný vývoj, který ohrožuje systém a zároveň „deep state“, a k němuž příležitostně dochází v zahraničí, se skutečně odehrál v samotných Spojených státech, a to bez jakéhokoli vnějšího vměšování do voleb. „Kraken“ se nyní snaží provádět změny v rámci stejné „demokracie“, o které se dosud předpokládalo, že je imunní vůči čemukoli, co se kdy může stát. Je to také důvod, proč nepřátelští „liberálně globalističtí“ členové „deep state“ aktivují páky institucionálního nátlaku, aby vyvinuli tlak proti změnám, stejně jako Trumpova administrativa ironicky působí proti moldavskému prezidentu Dodonovi. Přesto je Trump dostatečně pragmatický, aby kontraproduktivně nebránil demokratickému uskutečnění své vize pomocí prostředků Kongresu, a proto pracuje s jistými zástupci „deep state“, když je to nezbytné. Z toho důvodu ho jeho bývalý trockistický spojenec Bannon „bodl do zad“ v neúspěšné snaze narušit to, co skutečně považuje za Trumpovo „kontrarevoluční“ prezidentství.


Závěrečné myšlenky


Na demokracii není nic přirozeně „dobrého“ nebo „špatného“, jelikož takové úsudky jsou subjektivní, avšak lze objektivně tvrdit, že samotný model je nejúčinnější pro splnění čtyřstupňové mise vojenské zpravodajské služby, ať už jde o operace v rámci ofenzivního použití v zahraničí, jako to dělají Spojené státy, nebo z obranných důvodů na domácí půdě, jako v Íránu. Ani to není „dobré“ nebo „špatné“, je to jen realita života, že si to málo lidí uvědomuje, protože existence určitých demokratických kroků je nyní považována za samozřejmost téměř po celém světě, a navíc se v rámci čtvrtého a posledního kroku procesu vojenských zpravodajských služeb „znormalizovala“. To neznamená, že „řešení“ spočívá v oslabení demokracie, nebo že dokonce „řešení“ není nutné, ale jde o to, upozornit na málo známý aspekt současného moderního života, kdy si lidé často nevšímají většiny politických analýz, a povzbudit čtenáře, aby mysleli mimo rámec věcí a opět začali vnímat svět kolem sebe.


Military Intelligence Has Weaponized Democracy Worldwide vyšel 10. ledna 2017 na Oriental Review. Překlad v ceně 737 Kč Zvědavec.

Výhody dvoukolových voleb

$
0
0

Adam Mikulášek
20.1.2018   Rukojmí
Byl bych všemi deseti pro, aby se do sněmovny volilo také dvoukolovým většinovým systémem s jednomandátovými obvody, tj. jako do senátu, jen bez toho kouskování na třetiny.Většinový systém, ať jedno či dvoukolový, je víc o osobnostech a partajní nomenklatury nemají nad lokálními buňkami takovou moc.
Ono zní hezky, že poměrný systém je reprezentativnější, protože umožňuje větší zastoupení různých menšinových, často extrémních, názorových proudů…, Ovšem kdyby si partajní vedení ve většinovém systému dovolilo nějakého svého oblíbeného politika "zaříznout", má šanci vyhrát volby jako nezávislý, příp. s podporou jiné strany.

V poměrném zastoupení se volí povětšinou stranické loutky. V poměrném systému nevím o nikom, komu by se podařilo uspět jako Churchilovi v systému většinovém. Ve svém obvodu uspěl, ať kandidoval za Liberály, Konzervativce nebo Roajalisty. Kdyby měli Britové poměrný systém, Churchil by skončil nejpozději ve dvacátých letech minulého století, možná ale i dřív…

Kdyby byl naopak do naší sněmovny systém poměrný, patrně by někteří „slunkomanští“ politici za ANO pohořeli (Pelikán, Stropnický a spol…), naopak lidé jako Soukup či Lorencová by zabodovali…, podobně tak ve většinovém systému by Sobotka nemohl tak jednoduše „sejmout“ Jiřího Zimolu nebo Adama Rykalu. Nic by jim totiž nebránilo ve svých obvodech vyhrát jako nezávislí kandidáti, takže vedení by si muselo moc dobře rozmyslet, zda vyškrtnout nějakého oblíbeného politika.

Také „vůdcovské“ strany obecně to mají ve většinovém systému těžší, protože nestačí mít jednoho „báťušku“, na kterém celá partaj stojí, ale musí si napříč regiony budovat základnu silných charizmatických osobností, které dokážou zaujmout „největší menšinu“ a být aspoň trošku přijatelné pro „nadpoloviční většinu“…, žádné figurky nebo reprezentanti nějaké pěti či patnáctiprocentní „politické sekty“.

Takže ono není pravda, že většinový systém diskriminuje malé strany. Pokud nominují nějakou kvalitní osobnost, tak tu šanci mají, viz náš senát, kde se uplatnili kandidáti z mnoha subjektů či nezávislí. Ale pokud jde o nějakou malou stranu s extrémisticko-sektářskými postoji, tak uspějí maximálně tak její vůdci a malý počet jeho spolupracovníků, kteří jsou „vidět“, ale jako celek dopadají většinou takovéto subjekty nevalně.

Nemyslím si, že ve „dvoukoláku“ by tak silně uspěli třeba „antifoidní“ Piráti. A z vlasteneckých subjektů by uspěly silné a kvalitní osobnosti napříč spektrem � Foldyna, Tejc, Veleba, Okamura, Robejšek, Klaus mladší a další..., takže by je to nutilo si sednout k jednomu stolu a spolupracovat na obraně naší kultury, jak po tom volá Zdeněk Soukup a další, kteří se přihlásili k jeho Platformě na obranu evropské kultury. Proč? Protože by mohli být více nezávislí (jako Churchil) a nemuseli by tolik dbát na stranické papaláše nahoře, ti by si jen tak netroufli je „škrtnout“ a riskovat, že jako nezávislí porazí loutkového stranického kandidáta.

P.S. Nejsem volič Babiše, ovšem na případu jeho hnutí se dá hezky ukázat, jaký pozitivní korektiv by mohl mít právě dvoukolový většinový systém, který by jistě zmenšil počet vítačů za ANO, kteří byli zvoleni, a naopak by byli místo nich zvoleni vlastenci, ať už také z ANO či odjinud, protože Babiš (a stejně tak vedení dalších politických subjektů) by musel dobře rozmýšlet, aby nenechal za své hnutí kandidovat v jednomandátovém obvodu nějakého „profláklého vítače“, teda kromě Prahy a možná Brna Středu.

Velmi se těším na výsledek letošních voleb do senátu, tam se ukáže, jestli jsou mé odhady pro případ České republiky správné, nebo mylné…, a do jaké míry. Také je velmi výmluvné, že země s většinovým systémem jsou historicky stabilnějšími demokraciemi, viz USA či Velká Británie, ačkoli v něm často vládnou jednobarevné, někdy dvoubarevné, vlády. Ale možná právě proto, neboť rozhádanost v poměrném systému a často složité koaliční dohadování u nemalé části veřejnosti snižuje důvěryhodnost a vážnost demokracie jako takové.

U většinového systému je také mnohem jednodušší zavedení tzv. odvolatelnosti politiků, resp. na petici s daným minimálním počtem podpisů umožnit konání „předčasných“, resp. „doplňovacích“, voleb v tom daném konkrétním obvodu, takže lidé by zároveň s odvoláním jednoho politika zvolili jeho nástupce. V poměrném systému je to krkolomné, nastoupil by nejspíš „příští v pořadí“ na dané stranické kandidátce, což není zrovna to „pravé ořechové“, aspoň pro mě tedy ne.

Také stojí za povšimnutí, že první uskutečněné referendum o vystoupení z EU se uskutečnilo v zemi s většinovým volebním systémem, byť v případě Británie jde tuším o systém jednokolový, který považuji osobně za mnohem nespravedlivější než systém dvoukolový – v jednokolovém totiž uspěje kandidát „největší menšiny“, takže nadpoloviční většina v daném obvodu může být fakticky poražena.

Pravda, kdyby byla naše prezidentská volba jednokolová, tak co by příznivce a volič M. Zemana bych mohl jásat…, ale z principiálního hlediska jsem pro stávající volbu dvoukolovou – ono příště to také může být právě naopak, takže jde o „dvojsečnou zbraň“.

Martin Rulf: Chybička se vloudila pane profesore, že ano, pane Drahoši?

$
0
0
Martin Rulf
20. 14. 2018  SvětKolemNás

Ve vypjaté době před druhým kolem prezidentské volby se objevují údajné ,,dezinformační“ zprávy ohledně pana Profesora Drahoše. Zejména co se týče jeho spolupráce s bývalou STB.

Pan Profesor ji vyvrací svým čistým lustračním osvědčením. O tom, že je ,,čisté“ asi není potřeba pochybovat. Nicméně ti, kteří umetají panu Drahošovi cestičku na hrad se dopustili jedné závažné chybičky.


Vyčistili jeho spisy tak důkladně, že vymazali i záznamy o jeho služebních cestách, respektive stážích. Z veřejně přístupných zdrojů jsou kromě jiných známy hlavně tyto dvě:

,,V období 1985–1986 mu byl povolen studijní pobyt na Univerzitě v Hannoveru (Gottfried Wilhelm Leibniz Universität Hannover) ve Spolkové republice Německo, na který získal od Humboldtovy nadace se sídlem v Bad Godesbergu stipendium. Nadace poskytovala mladým vědcům z různých vědních disciplin ve věku 25 až 38 let stipendium.

V Hannoveru se seznámil s brazilským doktorandem a v lednu roku 1989 mu byl umožněn půlroční pobyt na Universitě v Sao Paulu, kde přednášel jako hostující profesor." (ZDE)

A právě v tom je jádro pudla.: Aby mohl kdokoli v té době vycestovat do té kapitalistické a imperialistické ciziny na západě, musel požádat o povolení Správu pasů a víz. Pokud tak učinil, tak mu byl založen spis. Tyto spisy byly následně monitorovány STB a lidé, kteří vycestovali na západ byli STB vytěžováni.Viz následující:

,,Úkolem 1. odboru (pasového)byla příprava a kontrola plnění předpisů týkajících se pasové agendy,tj. problematika výjezdů čs. Občanů do zahraničí, zajišťování služebních cest do ciziny, rozhodování o odvolání občanů proti výroku krajských útvarů pasů a víz či vyřizování záležitostí týkajících se čs. občanů v cizině.“ (ZDE)

Ve zprávě paní Mgr. Světlany Ptáčníkové z Archívu bezpečtnostních služeb se dozvídáme:
,,V evidencích spravovaných Archivem bezpečnostních složek nebyl k osobě Jiří Drahoš, nar. 20.2.1949, k rozhodnému období do 15.2.1990 dohledán archivní materiál. Jméno pana Drahoše bylo prověřeno ve všech dostupných evidencích včetně kartotéky bývalé správy pasů a víz SNB, ale žádný záznam odkazující na existenci archiválií ve správě Archivu bezpečnostních složek s přímým vztahem k panu profesoru Drahošovi, nebyl nalezen.
V souvislosti s výjezdem čs. občanů na stipendium a stáž byla čs. bezpečnostními orgány (zejména II. správou SNB) prováděna řada úkonů (shromáždění veškerých dostupných materiálů, provedení obranného pohovoru apod.), a to na základě tehdy platných právních norem. Nicméně dle evidencí spravovaných Archivem bezpečnostních složek nebyly žádné písemnosti tohoto typu, vztahující se k prof. Drahošovi dohledány ani v objektových svazcích, vedených ke stážistům a stipendistům, ani v objektových svazcích vedených k ČSAV.....“ (ZDE)

Nuže pane Profesore, to vaši loutkovodiči posrali. Nechat zmizet i záznamy, které by eventuélně prokazovaly legitimnost či nelegitimnost vašeho působení v zahraničí před rokem 1989.......

No, to svědčí o určité liknavosti, bo spíš , ale což, blbosti.

Co z toho pro mě vyplývá pane profesore ?: Nu, to vaše lustrační osvědčení je asi tak stejně pravé, jako ty vaše falešné brejličky. Jste jen umělý konstrukt bez náplně. Dutá nádoba rezonující pouze hlasy vašich stvořitelů a loutkovodičů. Nádoba na hlasy antizemanovců.

Já jsem pane Profesore jen plebs. Nevzdělaná a tupá (mám IQ jen 144) lůza volící pana Ing.Miloše Zemana , kterou vy pohrdáte. A jsem na to hrdý. Ti vaši eurofašističtí stoupenci, kteří nás, vlastence a národní patrioty označují za extrémisty, rasisty, nácky a kremloboty mi můžou akorát tak...

Pro mě pane Profesore, jste nevolitelný. Budu tak jako v první přímé volbě prezidenta republiky a v prvním kole současné volby volit člověka, který brání zájmy svého národa.

Rodina, Rod, Národ, Vlast. To jsou pane Profesore čtyři základní pilíře ukotvení každého normálního člověka ve společnosti. Kdo to tak nemá, je odrodilec a vlastizrádce a klidně prodá svou maminku, babičku, sestru i dceru nepřátelské mocnosti. Mezi takovou elitu bych pane Profesore, tedy opravdu patřit nechtěl.

Martin Rulf

Inzerát „Stop imigrantům a Drahošovi“ je v pořádku. Analytik Kotrba vstupuje do zuřící debaty

$
0
0
20. 1. 2018  ParlementníListy

Inzerát, který do novin zadal spolek Přátelé Miloše Zemana, je v pořádku a hesla na něm umístěná dávají smysl. Do debaty, kterou rozpoutal regionální Deník a jeho šéfredaktor, se zapojil mediální analytik Štěpán Kotrba. Na hesle „stop imigrantům, stop Drahošovi“ podle něho není nic špatného.



Před pár dny se podařilo rozpoutat přestřelku v médiích a na sociálních sítích šéfredaktorovi Deníku, který na své twitterovém účtu s velmi kritickým komentářem uveřejnil podobu inzerátu, který podporuje prezidenta Miloše Zemana.

Daný inzerát měl vyjít a také vyšel v novinách následný den a Deník na stránku, kde byl umístěn, přidal článek, který podobnou praxi kritizoval. Pokračoval v tom i druhý den.


Na sociálních se k tomu objevovaly komentáře jako „hnus“, „špinavá antikampaň“ apod. Jenže podle Štěpána Kotrby na tom nic nepřípustného není, naopak všechna hesla z inzerátu dávají smysl.

„No nevím, neměl-li by Miloš Zeman započítat angažovanost redakce Deníku do nákladů jako celostránkovou inzerci. Donutil totiž milion čtenářů přemýšlet nad obsahem původního inzerátu,“ napsal v úvodu svého komentáře na sociální síti Kotrba.

S heslem „stop imigrantům“ totiž podle něho v určité podobě podle všech průzkumů souhlasí 70 procent českých občanů. „Stop Drahošovi – no co čekáte od příznivců jeho protikandidáta jiného? Konstatování konformní s vedením slušné kampaně. Tato země je naše. To je konstatování téměř ústavní. Protože pokud by to tak nebylo, nemělo by občanství tohoto státu žádnou cenu. A to konstatování souvisí s tím, budou-li v této zemi určovat pravidla unijní poskoci či ekonomičtí uprchlíci. A pokud ‚Volte Zemana‘ říká Putin i Si Ťin-pching, nevadí mi ani, pokud by Miloše Zemana doporučoval herec Vladimír Brabec či Přátelé Miloše,“ konstatoval.

Časy se mění. Čínská agentura snížila rating Spojeným státům

$
0
0
Napsal/přeložil: mbi
20.1. 2018   Eurasia 24
V rychle se měnícím světě dochází k dosud neobvyklým věcem. Nikoliv americká agentura Čínu, ale čínská ratingová agentura známkuje Spojené státy. A jak USA dopadly? Dobře ne.
Čínská ratingová agentura Dagong Global Credit Rating oznámila, že snižuje úvěrový rating USA v zahraničních i v národní měně z „A-“ na „BBB+“ s negativní prognózou dalšího vývoje.



Podle analytiků z Dagongu v USA „pokračuje pokles objemu zdrojů pro splácení dluhů federální vlády a tato tendence se nově dále prohloubí v důsledku rozsáhlých daňových škrtů“.

Jak uvádí agentura Interfax, v Dagongu jsou přesvědčeni, že „zvyšující se závislost na dluhovém modelu hospodářského rozvoje bude i nadále podlamovat platební schopnost federální vlády“.

Mezi důvody snížení ratingu analytici zařadili současné politické problémy v USA, které ztěžují efektivní řízení země federální vládou.

Podle agenturní prognózy se v roce 2018 zvýší HDP Spojených států pouze o 2,3 % a i v následujících letech se jeho růst bude zpomalovat.

Jak uvedl deník Vzgljad, vše začalo tím, že USA „napnuly“ celý svět hrozbou neschopnosti plnit své závazky poté, co ministr financí USA vyzval Kongres, aby urychleně navýšil limit státního dluhu. Protože má ale prezident Donald Trump složité vztahy (i) se svou vlastní Republikánskou stranou, může se postup schvalování tohoto požadavku stát pro zákonodárný sbor záminkou, aby zasahoval do prezidentských pravomocí.
Zdroj: vz.ru

Volba Drahoše je hlas pro genocidu českého národa, varuje sociolog Hampl. Až tento člověk odhalí své skutečné názory, lidé budou koukat, co je to za extremistu

$
0
0
ROZHOVOR 
20. 1. 2018   ParlamentníListy

Miloše Zemana volí za prezidenta lidé, kteří nepatří k úzké vládnoucí elitě a kteří nemají naději, že k ní někdy budou patřit. Zároveň to jsou podle Petra Hampla lidé, kteří spojují svou budoucnost s českými zeměmi a nechtějí odejít do zahraničí. Sociolog je také přesvědčen, že Jiří Drahoš dělá dobře, když se chce vyhnout televizním debatám se svým soupeřem, protože by pro něj bylo ideální vůbec nevystupovat na veřejnosti a nechat své příznivce vytvářet dojem, že v prezidentské volbě jde jenom o kladení věnců. Ve skutečnosti je hlas pro Jiřího Drahoše hlasem po genocidu českého národa.

Po volbách v prvním kole přímé prezidentské volby se vyrojila spousta analýz, sociologických dat, z nichž asi nejvíce citovaná jsou ta, že Miloše Zemana volili lidé chudší a méně vzdělaní. Co o této souvztažnosti typu „Zemanův volič rovná se nevzdělaný chuďas“ soudíte vy? Jsou voliči nynějšího prezidenta samí frustrovaní chudáci, nebo je to s hodnocením jeho elektorátu složitější?

V té otázce trochu slyším předpoklad, že chudší lidé volí jaksi méně kvalitně nebo že jejich hlas by měl být brán méně vážně. Je důležité nedávat takovým naznačováním prostor. Dobrým občanem je člověk, který poctivě pracuje, stará se o rodinu, miluje svou zemi, je ochotný za ni bojovat a nedá se uplatit ani sociálními dávkami, ani dotacemi. Dobrého občana nepoznáte podle nadité peněženky ani luxusního vozu.

Ba právě naopak. Před nějakými 10 nebo 15 lety tomu bylo tak, že když jste narazil na bohatého člověka, nevěděl jste, co si máte myslet. Někteří z nich totiž zbohatli díky estébáckým sítím nebo privatizačními podvody, ale mnoho lidí se dostalo k zajímavým majetkům výhradně poctivou prací. Byli takoví i takoví. Jenže dnes už je skoro zázrak narazit na zámožného člověka, který nejede ve státních zakázkách, manipulaci s dotacemi ani nevydělává na regulacích. Postupně tak vznikl stav, kdy je mezi bohatými mnohem menší procento poctivých lidí než mezi chudými. Vlastně to ani není vina těch bohatých. Jde o to, že se prostředí změnilo natolik, že pokud chcete zůstat nahoře, nemůžete se vyhýbat některým nepoctivým praktikám.

A pak je tu třetí hledisko. V každé bitvě platí, že ti, kdo nemohou utéct, ti bojují houževnatěji a statečněji. V politickém rozhodování to platí také. Ti, kdo nemají možnost se odstěhovat, ti jsou více motivováni volit tak, aby se v České republice dobře žilo.

Zkrátka, kdyby bylo cílem najít nejmoudřejší rozhodnutí, bylo by logické dát chudým silnější hlas než bohatým. Pokud je mezi voliči Miloše Zemana více chudých lidí, může být hrdý.

Jak je to ale se vzděláním? Copak můžeme tvrdit, že nevzdělaní volí lépe než vzdělaní?


V zásadě platí totéž, co už bylo řečeno. To, že se někdo narodil s výkonnějším mozkem nebo vyrůstal v podnětnějším prostředí, mu dává nějakou výhodu do života, ale nedělá to z něj lepšího člověka.

Není ostuda mít obyčejný mozek manuálně pracujícího člověka. Je ostuda mít výkonný mozek a používat ho k okrádání spoluobčanů.

Narážíme na představu, že všichni hledají dobro pro svou zemi, a tudíž, že ti chytřejší a vzdělanější to dobro dokážou lépe najít. Jenže ve skutečnosti lidé ve volbách hájí v první řadě zájmy sebe a své sociální skupiny. Vzdělaní mají tendenci prosazovat taková řešení, která je prosadí proti méně vzdělaným. A naopak. Navíc nezapomínejme, že mezi vzdělanými lidmi je více těch, kdo se mohou poměrně snadno odstěhovat do ciziny, mají tudíž nižší motivaci pečovat o vlastní zemi.

Zkrátka, vzdělaní lidé nehlasují o nic kvalitněji než ti ostatní.

Je tedy pravda, že Zemanovi voliči jsou chudší a méně vzdělaní?

Je tomu tak jen do určité míry. Aktivisté jedné multikulturní neziskovky před časem definovali, že jejich hlavním nepřítelem je tvrdě pracující muž středního věku s technickým vzděláním. To je asi přesnější definice jádra Zemanových voličů.

Ještě přesnější by ale byl následující popis. Miloše Zemana volí lidé, kteří nepatří k úzké vládnoucí elitě a kteří nemají naději, že k ní někdy budou patřit, a nemají ani naději, že se k této elitě dostanou aspoň jako obslužný personál. Zároveň to jsou lidé, kteří spojují svou budoucnost s českými zeměmi, nechtějí odejít do zahraničí. Když se ale podíváme na úplné dno společnosti, na lidi, co už ztratili naději, že si znovu najdou práci, přišli o podstatnou část své lidské důstojnosti a jsou v podstatě jen materiálem, který umožňuje neziskovkám inkasovat dotace, tihle lidé volili před pěti lety Schwarzenberga. Odhaduji, že letos získá jejich hlasy Drahoš.

Také se uvádí, že Miloše Zemana volí častěji lidé s negativním postojem vůči Evropské unii, tedy především k její čím dál větší integraci nebo k přijímání migrantů. Je to opodstatněný závěr, a pokud ano, je to zase spíš důsledek frustrace těchto voličů, nebo jejich uvědomění nějaké reálné hrozby?

Uvažovat o tom, že vpustí do své země tisíce islámských kolonistů, to může jen úplný imbecil nebo extrémně nepoctivý člověk. Takže ano, máte pravdu, mezi Zemanovými voliči převažují lidé, kteří odmítají současné kroky Evropské unie. Ukazuje to jejich zdravý rozum.

Dá se při ohlédnutí za pěti lety Miloše Zemana na Hradě souhlasit s výrokem profesora Tomáše Halíka, že druhé kolo voleb ukáže, co jsou Češi zač a jakou budoucnost si zaslouží, i s jeho výrokem před prvním kolem, že kdo dá hlas nynějšímu prezidentovi, proviní se proti zájmům České republiky?

Víte, já si kladu otázku, jak je možné, že pan Halík ještě nedostal někde na ulici pár facek. Asi moc nechodí mezi normální lidi. Nebo  ... .... ....


Katastrofa strany mě zasáhla, napsal Zeman platformě Zachraňme ČSSD

$
0
0
20. 1. 2018  PL
Prezident Miloš Zeman se týden před druhým kolem volby na Hrad vložil do situace v ČSSD. Podpořil platformu uvnitř strany Zachraňme ČSSD, která se sešla v Táboře. „Nejsem lhostejný. Se vší vážností říkám, že mne katastrofa sociální demokracie zasáhla. Jako bývalého předsedu, který tuto politickou stranu dovedl do Strakovy akademie,“ napsal jí Zeman.

Zdravici přečetl Michal Hašek

Vážené přítelkyně, vážení přátelé,

dovolil jsem si toto oslovení, ačkoliv už přes deset let nejsem členem sociální demokracie. Za takové situace bych mohl být k osudu nejstarší levicové strany lhostejný. A mohl bych jen pozorovat dramatický osud sociální demokracie.

Nejsem lhostejný.

Se vší vážností říkám, že mne katastrofa sociální demokracie zasáhla. Jako bývalého předsedu, který tuto politickou stranu dovedl do Strakovy akademie.

V uplynulých letech v sociální demokracii došlo k likvidaci názorových proudů. Kdokoliv, kdo projevil odlišný postoj, byl mediálně dehonestován a v závěru odstraněn. Ale právě ta největší síla sociální demokracie byla vždy v různosti názorů, v masarykovské diskusi.

Proto jsem velmi rád, že jste se v Táboře sešli a rozhodli jste se sociální demokracii podat pomocnou ruku. Je to odvážné a je to dobře. Naše vlast potřebuje diskusi, naše vlast potřebuje opravdovou levici, která bude protikladem, důstojným fórem proti pokusům o zotročení našich myslí.

Vím, že to nebude jednoduché. Budete terčem útoků médií, která levici doslova nenávidí.

Dám vám všem jedinou radu. Vaším programem musí být člověk. Občan. Na něj spoléhejte.

Váš,

Miloš Zeman

prezident republiky


Kromě nejpalčivějších politických a vnitrostranických témat by platforma na táborském setkání měla diskutovat též nad programovými prioritami. Každý programový blok má svého mluvčího.
V oblasti zahraniční politiky je to exministr zahraničí Jan Kohout, bezpečnostní otázky bude prezentovat poslanec Jaroslav Foldyna, sociální věci jihočeská hejtmanka Ivana Stráská.
Otázka zdravotnictví připadla hejtmanu Vysočiny a lékaři Jiřímu Běhounkovi, národohospodářský blok exministru průmyslu a obchodu Janu Mládkovi. Mluvčím programového bloku spravedlnost je právník Zdeněk Koudelka a komunální politiku prezentují Stanislav Mrvka a Karel Goldemund.
O vzniku neformální diskusní platformy Zachraňme ČSSD její signatáři informovali 5. ledna na tiskové konferenci v pražském Mánesu.

Zakládajícími signatáři platformy „Zachraňme ČSSD“ jsou Jiří Zimola, Jaroslav Foldyna, Karel Goldemund, Jan Grois, Michal Hašek, Zdeněk Koudelka, Stanislav Mrvka, Svatopluk Němeček, Ivo Polák, Jiří Rozbořil, Adam Rykala, Josef Smýkal, Ivana Stráská či Zdeněk Škromach a Karel Šplíchal.

Zakladatelé platformy zdůrazňují, že všichni členové strany, kteří se k nim přidají, si jsou rovni a nebudou se volit žádní funkcionáři.

„Nejsme žádný stínový orgán, ale neformální skupina lidí, kteří chtějí s ČSSD a pro budoucnost ČSSD něco udělat – formulovat návrh programových tezí a strategie,“ uvádí.

Zdůrazňují zároveň, že jde o otevřenou diskusi. „Respektujeme jiný názor bez sestavování černých listin. Slušnost pro nás není slabost,“ píší signatáři.

„Z kandidátů na prezidenta má k myšlenkám sociální demokracie nejblíže Miloš Zeman,“ řekl bývalý poslanec sociální demokracie, právník Zdeněk Koudelka. „Je jeden z mála politiků, který vychází z národních potřeb České republiky, Miloš Zeman je hájí,“ řekl Foldyna.

„Je načase, aby sociální demokracie a Miloš Zeman opět kráčeli spolu,“ napsala platforma Zachraňme ČSSD do svého prohlášení. Mezi jejími prvními šestnácti signatářijsou i bývalí ministři - zdravotnictví Svatopluk Němeček a práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach.

Volit prezidenta srdcem nebo rozumem?

$
0
0
Zdeněk Lanz
Zdeněk Lanz
20. 1. 2018   PrvníZprávy
Nedávno upoutal moji pozornost novinový titulek Váhala, ale nakonec volila srdcem. Šéfka činohry Jihočeského divadla doslova uvedla: „Váhala jsem, jestli volit srdcem nebo rozumem. Nakonec jsem volila srdcem, tak snad jsem udělala dobře.“


I když současný volební slovník mainstreamových médií ledacos napoví, o tom, koho paní šéfka skutečně volila, se můžeme jen dohadovat.

Srdcem nebo rozumem? Takové dilema bych očekával spíše na filmovém plátně nebo divadelních prknech v nějaké nasládlé love story.

Ale při volbě prezidenta republiky?

Bohužel, „srdcaři pravdy a lásky“ navařili volební guláše právě takto.

Co s tím?

Možná by stačilo chtít na prezidentských kandidátech odpovědi na zásadní otázky typu:

Vyhlásil byste referendum o našem dalším setrvání v EU?
Jak se stavíte k faktu, že dosluhující předseda vlády Sobotka podepsal za Českou republiku tzv. Evropský pilíř sociálních práv, na jehož základě se mají sjednocovat sociální, zdravotní a školské systémy v EU a v jehož důsledku by mohly být vypláceny tyto sociální požitky i migrantům?

Jak budete, jako prezident republiky reagovat v případě, že vstoupí v platnost nové azylové nařízení EU, tzv. Dublin IV, který mj. obsahuje povinný mechanismus přerozdělování žadatelů o azyl s tím, že v případě omítnutí by členský stát zaplatil 250 000 eur státu, který migranta přijal?

A tak třeba poznáme, kterému kandidátovi leží dobro občanů naší republiky opravdu na srdci.


Zdeněk Lanz

ČSSD by měla v prezidentské volbě stát na straně svých voličů

$
0
0
Michal Kobza
20. 1. 2018   VašeVěc
Výsledek prvního kola prezidentské volby odhalil bídu současné vrcholné reprezentace sociální demokracie v celé své nahotě. Téměř dva miliony hlasů pro bývalého předsedu ČSSD v prvním kole prezidentské volby proti necelým čtyřem stům tisícům hlasů pro současnou ČSSD v parlamentních volbách je tak propastný rozdíl, že by přátelé v sociální demokracii měli začít brát situaci vážně. Tedy pokud nechtějí pár měsíců před komunálními volbami soutěžit ve volebních průzkumech se Zelenými, Svobodnými a Realisty.

Stačí si jen namátkou vybrat pár obcí a měst a porovnat zisky levice v parlamentních volbách v roce 2006 s podporou, kterou v těchto obcích a městech dostal Miloš Zeman v prvním kole prezidentské volby. Na první pohled je zřejmé, že naprostá většina lidí, kteří v roce 2006 volili sociální demokracii nebo komunisty, si dnes přejí, aby Miloš Zeman byl znovu prezidentem republiky. Jde o skupiny voličů, které program sociální demokracie tradičně oslovuje, senioři, zaměstnanci, sociálně potřební a další, z nichž většina v podzimních parlamentních volbách podpořila hnutí ANO Andreje Babiše.

ČSSD však namísto důsledné reflexe drtivé porážky a jasného pojmenování chyb, kterých se v minulosti vedení strany dopustilo, a to i ve vztahu ke svým bývalým předsedům, pokračuje v sebezničujícím tažení tím, že z vlastního neúspěchu viní voliče. A aby toho snad nebylo málo, může dnes v souvislosti s volbou prezidenta široká veřejnost v přímém přenosu sledovat, jak sociální demokracii zachvátila naprostá anarchie. Zatímco M. Chovanec a J. Hamáček spolu s protagonisty platformy Zachraňme ČSSD v zásadě správně vyhodnotili situaci a i přes výhrady, které jistě k současné hlavě státu mohou mít, vyjádřili Miloši Zemanovi podporu, B. Sobotka, M. Štěch nebo Alena Gajdůšková spolu se stranickým mládím nedokázali potlačit své osobní antipatie a společně s M. Kalouskem, P. Fialou a dalšími se veřejně postavili na stranu kandidáta sil pravdy a lásky. Přitom je jasné, že druhé kolo prezidentské volby opět rozdělí českou společnost na dva přibližně stejně velké tábory a Miloš Zeman v něm bude tak jako před pěti lety reprezentovat českou levici. Za této situace bude mít jakákoli veřejně vyslovená podpora Jiřímu Drahošovi za následek jen další oslabení politických pozic strany, které si v současnosti už sociální demokracie dovolit prostě nemůže.

Samostatnou kapitolou je v této souvislosti hejtman Pardubického kraje a kandidát do vedení strany Martin Netolický, který po řadu let patřil mezi nekritické příznivce Miloše Zemana, aby se od něj nyní veřejně distancoval a rytířsky se postavil do čela krajské kampaně za zvolení jeho protikandidáta Jiřího Drahoše. Politická konkurence může být vůbec s působením Martina Netolického v ČSSD a v čele Pardubického kraje spokojena. Zatímco předseda krajské organizace ČSSD, úspěšný skokan kandidátky sociální demokracie v Pardubicích v komunálních volbách byl na pokyn hejtmana po sedmi letech odvolán z funkce ředitele krajské záchranné služby a následně spolu s dalšími doslova vypuzen ze strany, bývalý neoblíbený ministr zdravotnictví Topolánkovy vlády Tomáš Julínek byl naopak s podporou hejtmana jmenován ředitelem tří krajských nemocnic. V Pardubickém kraji mají zkrátka o restartu ČSSD asi svoji představu.

Delegáti v mnoha ohledech klíčového únorového sjezdu by si měli uvědomit prostou věc. Vystupovat proti zájmům a přáním svých voličů nebo dokonce mít ambice je měnit není zrovna dvakrát moudré. Měli by naopak vyslat jasné doporučení jedincům, kteří snad nejsou spokojeni s těmi, které sociální demokracie v Čechách a na Moravě v posledních pětadvaceti letech zastupovala, aby rychle změnili především svůj přístup. Pomohou tím sobě i sociální demokracii.


- - -

V Srbsku požiadali Putina, aby vyslal vojská do Kosova

$
0
0
Srbská zástava stále vlaje nad Kosovskou Mitrovicí
20. 1. 2018  HlavnéSprávy

Proruské hnutie Srbská liga sa obrátilo na srbskú vládu so žiadosťou, aby iniciovala rokovanie s Moskvou o vyslaní ruských mierových síl do Kosova, uvádza webový portál hnutia.



Podľa slov predsedu Srbskej ligy Alexandra Džurdževa, misia OSN a sily európskej misie EULEX „nemôžu ochrániť srbský národ pred činnosťou albánskych teroristov, hoci ich hlavná rola spočíva v zachovaní mieru, stability a zaistení bezpečnosti obyvateľstva”. V súvislosti s tým Džurdžev vyzval srbskú vládu, aby využila svoje právo, uvedené v rezolúcii 1244 Rady bezpečnosti OSN, a umiestnila v Kosove 999 srbských vojakov.

Navrhol tiež, aby sa začalo rokovanie o umiestení ruských mierových síl v Kosove, aby „bolo zabránené strašnému zabíjaniu Srbov a ničeniu majetku”.

„Srbská liga vyzýva výkonné a zákonodarné úrady našej krajiny, vládu a parlament, aby sa obrátili na ruského prezidenta Vladimira Putina so žiadosťou, aby sa pripojil k procesu riešenia situácie a podľa modelu riešenia krízy v Sýrii podpísal dohodu medzi Srbskom a Ruskom,” vysvetlil Džurdžev.


- - -

Sydöstran: Lživá propaganda o Krymu a Gruzii!

$
0
0
Cchinvali 2008
- kou -
20. 1. 2018  Sydöstran,   PrvníZprávy
Tvrzení, že Rusko napadlo Gruzii v roce 2008 a obsadilo Krym v roce 2014 lze neustále slyšel z úst švédských politiků a objevují se v titulcích novin, ale neodpovídají skutečnosti. Jak uvedl Ulf Bjerén Karlskron pro švédský list Sydöstran, tato tvrzení jsou uváděna v rámci propagandy zastrašování jako důkaz ruské agrese, a jejich cílem je vstup Švédska do NATO.


Bjerén připomíná, že skupina vyšetřovatelů EU pod vedením Heidi Tavliaviniové stanovila, že otevřený konflikt v Jižní Osetii začal masivním útokem gruzínského dělostřelectva. Okolo 2 tisíc obyvatel Osetie bylo zabito a centrum hlavního města Cchinvali se ocitlo v troskách. Třetina obyvatel Jižní Osetie musela utéct. Jedním z cílů byly ruské mírové síly, které byly v oblasti se souhlasem Organizace spojených národů. Rusko to zaskočilo, ale zmobilizovalo své síly k odražení útoku, zahnalo útočníka na jeho území a pak stáhlo své jednotky v plném souladu s mezinárodním právem.

Tvrzení, že Rusko obsadilo Krym, rovněž neodpovídá skutečnosti, poukázal Ulf Bjerén. Rusko neposlalo vojáky na poloostrov a nebyla vystřelena žádná rána. Během referenda, kterého se zúčastnili zahraniční pozorovatelé, obyvatelstvo velmi hlasitě usilovalo o sjednocení s Ruskem. USA a EU obviňují Rusko z porušení mezinárodního práva, a to navzdory skutečnosti, že první odstavec Charty OSN zakotvuje právo národů na sebeurčení.

Sjednocení s Krymem se označuje za příčinu rozšíření sankcí zavedených Evropskou unií a Spojených států proti Rusku, ale západní média mlčí o tom, co stálo za mírovým sjednocením Krymu s Ruskem, poznamenal autor. Vyvolal to protiústavní převrat v Kyjevě 22. února 2014, který byl proveden čele s „ozbrojenými fašistickými rusofoby s podporou Západu“. A ačkoli je označovali měkce za „nacionalisty“, oni sami nepopřeli své fašistické názory, poukázal Ulf Bjerén.

„Převládající rétorika kolem Gruzie a Krymu v dnešním novojazyku může být označena za „alternativní realitu". Zakrývání informací o státním převratu na Ukrajině by mohlo být považováno za příklad falešných zpráv založených na selektivních faktech. Lepší by bylo to nazvat propagandou lží. A nebude to pravdivější jen proto, že to politici a hlavní média stále opakují," uzavřel autor.

Související článek:

Zoufalci

$
0
0
V.K. junior
Václav Klaus jnr.
20. 1. 2018  CzechFreePress
,,Na útocích zástupců primitivnější civilizace na náš západní svět není nejstrašnější brutalita nebo počet obětí. Nejstrašnější je zoufalost a bezradnost evropských elit."

Václav Klaus ml.

Představíte si třeba Winstona Churchilla, že by byl po náletech na Londýn především „otřesen“? A mektal by něco ve smyslu: „Kvůli pár agresivním pilotům nemůžeme soudit celý německý národ. Většina Němců je slušná ... Je věcí Němců, jestli vyznávají nacismus, nebo ne, to my nemůžeme soudit...“ A další by se přidávali: „Největší nebezpečí je teď nárůst xenofobie a protiněmeckých nálad mezi prostými Brity...“ Rektor Oxfordu by varoval: „Hlavně teď nezneužít studentské shromáždění na nějaké patriotické projevy a tupé národovectví...

“Státníky ale nemáme od toho, aby byli otřeseni, ale aby něco dělali. Vidíme výsledky. Německo má přes 80 miliónů lidí a pozice jeho vůdců za poslední měsíc „Přijmeme každého“; za týden: „Každého již nezvládneme – bude nutno přerozdělit“; nově „Budeme všechny vracet do místa vstupu do EU s výjimkou Řecka“. Názorové kotrmelce o 180 stupňů, ale oni asi nemyslí vážně ani jedno z těch stanovisek. To je jen taková hra, média hrají s nimi, tak se to třeba ještě chvíli nějak zvládne.
Evropské špičky se dokážou před kamerami – chráněny policisty – maximálně projít po bulváru. Někteří zástupci Francie – jako Marine Le Pen – však do průvodu nesmějí, protože hlavní nepřítel není islámský radikalismus, ale demokratičtí odpůrci současné podoby Evropské unie.

Čeští aktivističtí novináři a komentátoři už jedou tuhle nalejvárnu v plné palbě, „Uprchlíci jsou naši spojenci proti terorismu“, „Hrozí zhnědnutí veřejného prostoru“ a obecně každý s opačným názorem je fašista. (tuto větu jsem včera osobně slyšel na ČT!!!)

Řada českých politiků a celých stran si myslí to samé. To se střetává s naprosto opačnými názory obyvatelstva. A tak tyhle naše „elity“ lidi prostě radikalizují a ženou je do náruče někoho, kdo skutečně zavelí „Takhle dál ne“.

A čím to bude déle trvat, tím to bude menší dobrák. V téhle atmosféře už fakta nejsou důležitá. Že někteří z pařížských vrahů přišli teď do Evropy přes Řecko jako uprchlíci, no a co „Refugee welcome“ a „Hate free“.

Že většina běženců přichází přes Turecko, kde není žádná válka, je tam demokracie a je to země kulturně jim daleko bližší? Tedy jako by v Čechách byla válka, kdežto na Slovensku by byl mír a klid, ale my masově táhli někam na Island. No a co?

Že když se díváte na dokumenty o válce (třeba II. světové), tak uprchlíci jsou většinou starci a stařeny, matky s dětmi na rukou, rodiny s uzlíky majetku, zbídačení vězni z koncentráků, kdežto teď si křepce vykračují mladí, dobře a zdravě vypadající muži s chytrými telefony. No a co, to je fašismus, co tady naznačuješ, komentátore!

Že většina uprchlíků není vůbec ze Sýrie. No a co. Ale teď nám budou radit, že se máme uklidnit a jako se tak nějak „semknout“. Ale okolo čeho a koho? Okolo Merkelové, Schulze, Hollanda, Junkera a jejich českých pomahačů? Tedy architektů rozvratu Evropy, zániku demokracie v evropském superstátu a lidí, kteří vidí v masách islámských běženců své nové voliče, protože na staré už není spoleh?

NE! Tuhle eurogarnituru je nutno poslat k čertu, protože přináší ryzí brachiální zlo.

Václav Klaus mladší

Budu volit Zemana,ne maskota, který dále oslabí náš stát.... „Jen ti, kdo vydrží ještě deset minut, když už je vše ztraceno, přinášejí naději,“napsal Chesterton

$
0
0
20.1. 2018  Protiproud
 Rozvrat politického systému
 Agenti a nepřátelé si mnou ruce. Deset minut, které mohou vše rozhodnout
Václav Klaus ml. vidí ve stavu dnešní politické scény mnohé ničivé momenty, které se dokonale obnažují v kontextu přímé volby prezidenta republiky
Příštích dvanáct dní se politický život v republice bude točit okolo prezidentské volby. Média, sociální sítě. První kolo nepřineslo rozhodnutí, naopak naznačilo možnost překvapivé změny na postu hlavy státu.Ale tohle všechno již přetřásly desítky novinářů a komentátorů a politologů. (Mimochodem, myslím, že máme nejvíce politologů na světě a desítky našich vysokých škol chrlí každý rok další a další).

Malá novela

Mě osobně přímá volba štve, protože přispěla k dalšímu rozvratu politického systému u nás. Myslím, že nebylo potřeba přidávat další všelidové volby. Vysvětlím proč. Náš politický systém je již takřka umrtven, je složitý. Volby máme každý rok někam. Kraje, Unie, Senát. Prezident se silným politickým mandátem (a často jiného názoru než vláda a parlament) tomu přidává zase další mocenský faktor, brzdu.

Napsal jsem na Facebook, že příští týden podám první novelu školského zákona:
zrušení povinné školky (nultý ročník povinné školní docházky) a zrušení povinných míst pro dvouleté děti ve školkách. Mělo to spoustu lajků paní učitelek ze školek a jedna z nich se mě zeptala, za jak dlouho to vstoupí v platnost. Tak jsem jí to začal vypočítávat.

Že nejdřív se to musí dostat na pořad Sněmovny (14 dní nebo taky nikdy, když to org. výbor bude dávat dozadu do programu) – pak 30 dní, než se vyjádří vláda – pak to přijde do školského výboru (až 60 dní) – pak druhé čtení a pozměňovací návrhy – pak někdy třetí čtení zákona. Pak to jde do Senátu – když se to Senátu nelíbí (tohle se mu snad líbit bude) – tak zase nové hlasování ve Sněmovně. A nakonec k prezidentovi, který to taky ještě může odmítnout podepsat…

Paní učitelka byla viditelně otřesena.

Likvidace politiky


Zato nesmysly typu GDPR– jsou nařízení Evropské komise – ty platí hned a okamžitě k určenému datu – o tom se ani nehlasuje.

Hromadí se nenávist ve společnosti (každé volby ji nesou).

Strany ale soutěžily jedna přes druhou, kdo bude podporovat přímou volbu a zruší léta zažitou praxi. Skončilo to tím, že dnes jsou zcela mimo hru. Ani jedna nebyla ochotna či schopna postavit vlastního kandidáta. Jen ODS měla trochu pana Topolánka, což ale nebyl zrovna sukces.

Pole ovládli kandidáti z ulice, „prostí nezávislí občané“ – jen teda s 30miliónovými dárci v pozadí, protože zadarmo se kampaň (ani nekampaň) vést nedá. Disclamer: miliardář Horáček si to platil sám.

Podobným vývojem si již před tím prošla i celá politická scéna. Likvidace politiky s ideovým obsahem (tedy hájení hodnot), likvidace tradičního politického souboje. Za to si klasické strany mohly z velké části samy. Svou neschopností, personální politikou, leností, symbiózou s vlivovými a hospodářskými skupinami, zradou kmenových voličů. V tom má Babiš pravdu, že ho stvořily.

Ale tlak šel i z druhé strany. Všichni nepřátelé demokracie a milovníci nového světa a nové levice, různí agenti cizích států a vlivových agentur byli nadšeni z nové nepolitické politiky. Všechny ty Rekonstrukce státu, hodní aktivisté, protikorupční Janeček (často tedy placení samotným Babišem), polovina médií, politologů a dalších mudrlantů hýkali radostí.

Rozlitá řeka


Tak teď to mají. Strany jsou v rozvalu, většina z nich sotva prolezla do Sněmovny. I ANO se ale dostalo dost do defenzívy, protože revoluce vždy požírá své děti. Tedy poslanců mají dost, ale nepolitická politika má ty nové faktory – policie, transparentnost a tak.

Ten tlak možná časem neustojí (už teď jako by přestával doručovat lidem tu vůli vládnout – viz premiérský proslov ve Sněmovně), ale moc po nich převezmou ještě méně demokratičtí hráči. Inteligenci, nulové skrupule a upřímnou nenávist k starému demokratickému světu – předvádějí ve Sněmově hlavně Piráti. Mají mládí, chuť. A možná vznikne ještě něco nového a tvrdšího. Do koryta nazpátek se rozlitá řeka už nevrátí (byť si to tedy tzv. Demokratický blok myslí a usilovně na vývoji pracuje). To vše pochopitelně oslabí stát a posílí nadnárodní struktury ovládající náš kontinent.

Spoléhat na prezidenta Zemana, že nástupu nové postdemokracie bude účinně čelit, je podobné jako spoléhat na Edvarda Beneše v zimě roku 1948. Je to taky socialista (jako Beneš) a podobně nemá sil na rozdávání.
Ale zas volit maskota všech těchhle nových věcí – se nedá už vůbec. Budu volit Zemana.

Bohužel nemáme silnou stranu hájící národní zájmy jako Polsko nebo Maďarsko – jdeme slovenskou cestou.

Naděje? Doba se vždy rychle mění a jak napsal krásně Chesterton „jen ti, kdo vydrží ještě deset minut, když už je vše ztraceno, přinášejí naději.“ A třeba mi projde ten zákon a ve školkách budou mít paní učitelky radost.

Zdroj.

OTEVŘENÝ DOPIS: PROČ VÁS NEVOLÍM, PANE DRAHOŠI!

$
0
0
Václav Vlk
20. 1. 2018  PravýProstor
Tak se nám po prvním kole prezidentské volby udělalo jasno. Buďme sobě upřímní, do zveřejnění výsledků prvního kola se vlastně nejednalo o volby, ale o casting na Zemanova vyzyvatele. A tak jste se stal Zemanovým vyzyvatelem Vy. Musím se přiznat, že jako zástupce té hloupější a venkovštější části národa jsem o Vás ještě před několika měsíci ani neslyšel. Protože se Vám od vyhlášení kandidatury dostalo značné mediální podpory, logicky jsem usoudil, že se po prvním kole volby stanete pravděpodobným vyzyvatelem prezidenta.


Začal jsem se tedy před nedávnem o Vaši osobu detailně zajímat a sledovat rozhovory s Vámi. A přiznám se, že doposud z toho chytrý nejsem. Máte za sebou poměrně velkou finanční podporu, máte podporu médií, máte podporu řady lidí z veřejného a uměleckého prostředí, trochu nepřesně označeným znovunalezeným pojmem „kavárna“. Máte dnes dokonce podporu volebních týmů poražených kandidátů. To znamená hodně, říkal jsem si, za tím Drahošem bude stát velká myšlenka, když oslovila tolik lidí.

No, hledám tu myšlenku dodnes. Zatím bohužel s negativním výsledkem. Na základě toho, co jste zatím kde řekl, nedokážu totiž udělat žádné závěry. Snad jen to, že v některých Vašich výrocích a konání jsou pozoruhodné logické rozpory, jako je Vaše spolupořádání konference na téma multikulturního soužití s islámem, tzv. výzva vědců, vítání tzv. imigrantů, pak že nechcete žádné kvóty, o dva měsíce později Vám už přerozdělování nevadilo. V poslední době pak nakonec negace tohoto výroku. Trochu se v tom ztrácím. Pane profesore, možná mě teď napadnete, řeknete že to přece není vůči sobě v rozporu a že máte názory pořád konzistentní, já pak o vás šířím nepravdy, jako ostatně spousta jiných příznivců Vašeho soupeře a rozvracečů stávajícího evropského pořádku.

Musím se omluvit. Protože nemám takové vzdělání jako Vy, a protože pocházím z jiného prostřední, jak jsem řekl, nejsou takové věci pro mne samozřejmé, tudíž musím toto jednání podrobit důkladnému rozmyslu. Předně: když už jste takovým odborníkem na multikulturní soužití, jistě je Vám také známo, jak takové multikulturní soužití v Západní Evropě dnes vypadá. Nebudeme si nic nalhávat, viděl jsem to, viděli to mnozí jiní. A právě ty mnohé pak urážíte označováním za xenofoby, protože se nechtějí podílet na dovozu nájezdníků do Evropy. Ne, neříkejte nic, nazývejme věci pravými jmény. Ještě před nedávnem jste se vrátil k výzvě vědců a obhajoval ji, protože podle Vás se tehdy jednalo o migraci lidí z válkou postižených zemí. Připomínám, že to byl rok 2015. Každý si mohl přečíst například na stránkách německého spolkového ministerstva vnitra, jak to s těmi tzv. uprchlíky bylo.

Dostáváme se k jádru problému. Samozřejmě že také u nás stalo několik politováníhodných excesů, jak uvádíte ve výzvě. Staly se proto, protože občané mají strach. Proč mají strach? Protože informace o skutečném stavu jsou jim utajovány. Když pak někdo poukazuje na fakta, dokonce uvedená na oficiálních stránkách ministerstev některých západoevropských zemí, je dokonce ostrakizován a označován za xenofoba. A tzv. elita národa místo toho, aby byla občanům příkladem, snažila se je uklidňovat a říci skutečnou pravdu, se akorát na krizi zviditelňuje, podepisuje přiblblé výzvy, a ještě uráží vlastní národ.

Pane Drahoši, zaměňujete příčinu za následek, zamyslete se nad tím. Dále k tomuto problému. Hájil jste přijímání tzv. imigrantů, pak jste dokonce prohlásil, že nějakých 2600 migrantů dle kvót není problém. Na poslední chvíli zas že je nechcete, ale že chcete být solidární. A že prý byste ekonomické migranty vracel. Nebudu teď rozebírat nesmyslnost Vašeho posledního prohlášení. Dle mého názoru je vstup do cizí země bez cestovních dokladů všude na světě zločin. Zločinec musí být potrestán, jeho vrácením jsme mu v podstatě zaplatili polovinu výletu a další takové nájezdníky tím nejen neodrazujeme, ale naopak podporujeme. Tak bude vypadat v reálu to Vaše takzvané řešení krize.

K prohlášení Vašich příznivců, že prý znáte její řešení, se tedy stavím značně kriticky. K těm deklarovaným kvótám. Myslíte si, že nás netrkne nesmyslnost Vašich tvrzení? Na jednu stranu chcete prověřené uprchlíky, na druhou stranu se nebráníte přerozdělování uprchlíků v rámci EU. Jak ale potom může naše republika vědět na základě čeho byl tzv. uprchlík přijat třeba ve Španělsku? O tom, jak probíhá azylové řízení si nebudeme dělat žádné iluze. Jak si tedy přestavujete spolupráci a solidaritu se zeměmi, které nejen že nejsou schopny zajistit bezpečnost svých občanů, svoji územní integritu a ochranu svých hranic, ale hlavně k tomu nemají ani vůli? Pokud jste toto myslel vážně, běžte prosím ve vlastním zájmu vyhledat odbornou lékařskou pomoc! Pane Drahoši, lidé jako Vy se pořád rozčilují, že pro společnost je problém přijmout pár migrantů. Není. Problém je pro společnost přijmout pár migrantů na příkaz EU. To je otázka suverenity nebo vazalství, nikoliv otázka humanity nebo xenofobie. Nevím, jestli takové věci chápete, dáváte ale najevo že ne.

Dle svých vyjádření byste nevypisoval referendum o vystoupení z EU, nebo byste nejmenoval vládu, ve které by byli zastoupeni komunisté. To je taková ošemetná věc. Problém je totiž velmi vágní formulaci prezidentovy úlohy. V současné době mainstream a blok Vašich příznivců říká, že role prezidenta je prý velmi omezená. Zcela pochopitelně, když je prezidentem někdo nepohodlný. Takové pojetí však znamená, že dva předcházející prezidenti svoje pravomoci vlastně překračovali, to je ale věc jiná. Z informací na Vašem webu je patrné, že Vy se kloníte k omezenější formě. Přitom byste ale odmítl jmenovat řádně demokraticky zvolenou vládu.

Co to tedy v takovém případě znamená?
 Je vidět, že ne současný prezident, ale Vy si ohýbáte zákony dle své potřeby. Pane Drahoši, máte plná ústa slovy o demokracii, přitom si s demokracií velmi nebezpečně zahráváte!

Ještě krátkou dobu před začátkem prvního kola voleb jste se nechal slyšet, že prý ruští agenti budou ovlivňovat prezidentské volby, pak jste to tvrzení dokonce zopakoval. Pane Drahoši, to jste řekl něco moc odporného. Vy nejste ten, kdo něco takového může komentovat a už vůbec ne v čase prezidentských voleb. Něco takového mohou tvrdit jen určené bezpečnostní složky, které zasahování cizích zpravodajských složek na našem území monitorují a vyhodnocují. A ty se od vašeho výroku distancovaly. Nebo máte snad jiné informace? Odkud víte, že dojde k takovému zasahování?

Jedno vysvětlení mne napadlo okamžitě. Pokud by si Putin přál nahlodávat naši společnost zevnitř, jak mnozí tvrdíte, nemohl by si logicky přát nic jiného než Vaše vítězství ve volbách. Pokud byste se nějakou stěží uvěřitelnou náhodou opravdu stal prezidentem, jak byste to ruské vměšování tedy vysvětlil? Ale teď vážně. Snažit se získat alespoň morální vítězství zpochybňováním voleb tímto způsobem je opovrženíhodné. Měl byste si ale také připomenout, že v naší zemi je šíření takové nepodložené poplašné zprávy trestným činem. A dále. Na svém webu jste předložil seznam údajných dezinformačních webů s odvoláním mimo jiné na BIS. Ta ale žádný takový seznam nevede a od vašeho vyjádření se distancovala. Pane profesore Drahoši, nejen že jste se prohřešil proti etice citování zdrojů, ale ještě jste se dopustil bohapusté pomluvy! Vy, Já ani žádný jiný občan nemá právo hodnotit co to jsou dezinformační weby a které to jsou!

Když už jsme u těch bezpečnostních složek. Na vašich stránkách jsem si povšiml zajímavé nejasnosti. Máte prý negativní lustrační osvědčení a dokonce dobrozdání, že na vás nikdy nebyl evidován žádný spis u StB. Pokud jste ale strávil nějaký čas u zahraničních vědeckých institucí, samozřejmě jste musel se StB absolvovat pohovor. Ne, nelekejte se. Já Vás z ničeho neobviňuji, jenom se zajímám o tuto nejasnost. Dokonce i kdyby to byl pouhý pohovor bez uzavření jakékoliv formy spolupráce, byl by zaprotokolovaný a na Vaše jméno by byl v každém případě spis. Kde tedy ten spis je? A pokud ten spis není, to znamená, že v minulosti přestal být, kdy se tak stalo a proč?

Pane Drahoši, Vy byste se tedy rád stal prezidentem. Víte Vy vůbec co má takový prezident za povinnosti? Není to jen nějaké kladení věnců a přijímání státních návštěv. Uznávám, na tyto činnosti byste se možná hodil, dokonce i s těmi falešnými brýlemi vypadáte docela seriózně. Jenže povinnosti prezidenta nejsou jen kladení věnců a rozdávání státních ocenění. Mimo jiného je to velitel ozbrojených sil a jako takový musí mít u nich respekt. Mohou také, nedej bože, nastat situace kdy bude muset udělat vážné rozhodnutí, udělat ho rychle, na základě svých vědomostí a převzít za toto rozhodnutí zodpovědnost. Musí to být tedy nejen moudrá a vzdělaná, ale i silná a rozhodná osobnost.

Podívejme se, jak se zatím na veřejnosti projevujete Vy. Když jste při vyhlášení výsledků prvního kola voleb postoupil do duelu se současným prezidentem, bylo na vás vidět silné vzrušení. Pochopitelně, jak by ne. Dokonce jste dostal velmi bojovnou náladu a povzbuzen úspěchem vyzval prezidenta ke konfrontaci. Přiznám se, že mne tato scéna velmi pobavila. Vzpomněl jsem si na scénu z jednoho z filmů o boxeru Rockym. Skutečně to vypadalo, jako když čerstvý šampion vyzve po vítězství v posledním zápase k duelu úřadujícího mistra světa. Vy jste vyzval opravdu těžkou váhu. Tedy, nikoliv jen doslova, ale i se vším všudy. Nemusím Vám doufat připomínat, že tento matador mnoha politických soubojů a skvělý řečník Vás vyškolí asi jako Vy byste vyškolil studenta prvního ročníku. Tedy, sice jsem ve vašem životopise nenašel zmínku o tom, že byste měl nějakou pedagogickou činnost, ale k habilitačnímu řízení jste ji jistojistě mít musel, že? No, tak máme asi nějakou představu. Co si budeme povídat, v debatách, které jsme zatím viděli, jste nevypadal příliš přesvědčivě, ruku na srdce. Přesto jste měl jedinečnou šanci získat určitou počáteční psychologickou výhodu. Stačilo ho donutit, aby Vás on vyzval k duelu. Mohl byste poukázat na jeho počáteční neochotu jít do debat. Jeho výzvu byste pak mohl snadno voličům předložit jako jeho slabost a nejistotu. Teď to vypadá, jako by hradní pán blahosklonně vyslechl zprávu o loupežníku, který mu dělá nepořádek v podhradí. Skutečně epicky také vypadá Vaše obhajoba u Vašich stoupenců: Drahoš vyzval Zemana k duelu a ten výzvu zákeřně přijal! Nu, nedá se nic dělat, nezačal jste právě nejlépe. Ještě jste do kolbiště ani nevkročil a už prohráváte. To nebylo moc chytré. Pane Drahoši, jste chemik a profesor. Nemůžu si dovolit Vás vinit z hlouposti. Ne, to určitě nejste. Zato jste ale ukázal, že ve vašem jednání vítězí emoce nad chladnokrevným uvažováním. Takový luxus si ovšem prezident nemůže dovolit. Jak byste se chtěl racionálně rozhodovat, kdybyste se někde v nějakém jednání dostal do úzkých, nebo kdybyste musel udělat vážné rozhodnutí?

Pane Drahoši. Můžu Vás zcela ujistit, že po shrnutí všech těchto faktů a po zralé úvaze nad Vašimi dosavadními projevy, jste zcela nevolitelný do funkce prezidenta republiky. Nemáte k tomu žádné potřebné morální, kvalifikační ani sociální předpoklady. Vaše dosavadní volební kampaň byla postavená pouze na lži a manipulaci. Já vím, zdaleka ne vše, co byl řečeno házím na Vaši hlavu. V tomto souboji ostatně nejde vůbec o Vás a pana Zemana, ale o to, co vy dva reprezentujete. Je to střet dvou názorových proudů, ke kterému dnes dochází všude v západní civilizaci. Vy v tomto boji hrajete pouze úlohu, no jak bych to tak řekl… Lenin vymyslel jeden velmi přiléhavý termín. V tomto boji se hraje bez pravidel a téměř vše je dovoleno, jak si můžeme už léta všímat. Třeba ohlupováním nejmladších voličů, kteří ještě nemají životní zkušenosti. Jsou přesvědčováni o tom, že mladí a vzdělaní volí toho a toho. Není to žádná novinka, něco takového jsme zažili ve 30. letech, v 50. letech, dokonce také před nedávnem. A kde byli ti mladí a chytřejší voliči z minulých prezidentských voleb v čas loňských parlamentních voleb? Ukázalo se, že ideály, za které byli ochotní se tehdy bít, se po několika letech staly naprosto marginálními. Co se stalo? Tehdy osmnáctiletí, dvacetiletí voliči už dospěli a nechtějí už se sebou nechat manipulovat. A tak musí síly, které za Vámi stojí, znovu oslovit nejmladší voliče, už nejen na středních ale už i na základních školách. Učí je tam nové, jen lehce modifikované ideologii a to, koho mají volit. Takto Vy si představujete demokracii a zdravou občanskou společnost, kterou Vy prý nechcete rozdělovat, ale naopak stmelovat? Před několika dny padl také mýtus o tom, že prý Vás volí vzdělanější část národa. Osobně nevím, na jakém základě je postaven takový výrok. Volby jsou tajné, něco takového tvrdí pouze předvolební průzkumy agentur. Ruku na srdce, kde, kdo, s kým a proč dělá takové průzkumy? Pokud jsem všiml, v Brně je více vysokoškolsky vzdělaných lidí v poměru na počet obyvatel než v Praze, a přesto jste tam první kolo voleb nevyhrál. Pokud nebudeme brát výroky některých vašich podporovatelů jako: no jo, Brno, Moraváci, venkované, znamená to, že problém je v něčem úplně jiném. V čempak asi? Každý čtenář ať o tom přemýšlí sám.

Pane Drahoši. Podle Vás si nemáme co sami o sobě rozhodovat. Prý že jsme náchylní na různé dezinformace a populisty. V poslední době jste však králem všech dezinformátorů a populistů Vy! Věřte mi, že takovéto výroky chápeme já a spousta dalších občanů jako hlubokou urážku. My jsme národem Husa, Komenského a Havlíčka. Naučili jsme se jako národ docela přežít i bez takzvaných elit. Přežili jsme dokonce i v dobách, kdy se od nás tyto elity odvrátily. Naučili jsem se přemýšlet sami, aniž by nám kdo nadiktoval o čem. Naučili jsme se, že ne všechno, co se nám předkládá za pravdu, je pravdou. Bez ohledu na naše formální vzdělání umíme používat takzvaný „selský rozum“. Máme to prostě za ty věky v krvi. Jsme také velmi učenliví. Dokážeme se rychle orientovat i v současném, rychle se měnícím světě. Pokud nám v tom má někdo pomoci, není to jen inteligentní, ale hlavně skutečně vzdělaný a moudrý učitel. Nikoliv taková prolhaná, falešná ikonka jako jste Vy!

S pozdravem Váš nevolič
Václav Vlk
V Praze, 17. ledna 2018

zdroj:
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live