Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

P.C.Roberts: Russiagate vybouchla přímo do tváří jejich původců – FBI, DOI a Hillary

$
0
0
P. C. Roberts 
21. 1. 2018  blog autora a  CFP
Takže je to tak, jak jsem vám vždy říkal. Russiagate (obvinění Ruska z ovlivnění amerických prezidentských voleb), se prokázalo být spiknutím FBI, DOI (Digital Object Identifier, což je centralizovaný komerční systém identifikátorů děl přístupných v digitální formě), a volebního týmu Hillary Clintonové, který byl veden s cílem zrušit Trumpovo zvolení prezidentem.


Takže zde máme zradu, spáchanou nejvyššími místy FBI, amerického ministerstva zahraničí a Demokratického národního komitétu. Jestliže jste věřili jedinému slovu Russiagate, musíte se nyní rozesmát, či zaplakat nad svou neuvěřitelnou důvěřivostí.

Tento skandál by měl zasáhnou a svrhnout též prostitující se americká média, která v zájmu spiknutí proti Trumpovi tak ochotně vykonávala svou špinavou práci.

Zde je video stanice FOX o skandálu informující:

Tereza Spencerová: Řeči o „české ostudě ve světě“ mají jen a jen degradovat Zemana

$
0
0
Tereza Spencerová
21. 1. 2018 Literárky

Další státy se odtahují od Spojených států a posilují partnerství s Čínou či Ruskem. Trump dělí svět na silné státy, což je Rusko a Čína... a na zbytek. „USA se role našeho loutkovodiče dobrovolně zříkají a nepokrytě dávají Evropě najevo, že se může stát ekonomickou (a doufám, že jen ekonomickou) obětí Ameriky. A je zajímavé sledovat, jak se s tím EU vypořádává.


Donald J. Trump se podivil, proč do USA chodí tolik migrantů z „prdelí světa“, jako je Haiti nebo země Afriky. To slovní spojení v originále znělo „shithole country“. Jak celá aféra probíhá a jak skončí? Je to rasistický výrok a je Trump rasista? Co všechno to v USA způsobilo? Jak to asi teď bude vypadat, když USA budou potřebovat něco od nějaké takové „prdele světa“?

Mám dojem, že domácí, tedy americký vývoj kolem oněch „prdelí“ je jaksi už klasický, čili Trump říká, že nic takového neřekl, a média tvrdí, že ano. Politici se tam o to budou takhle přetahovat ještě pár dní, protitrumpovská americká média s tím vydrží možná ještě pár týdnů, než jim Trump nabídne nějaké nové sousto. A z něj určitě zase něco „třaskavého“ vypadne, na to už si člověk může skoro vsadit. On je prostě takový.

A jestli je Trump rasista, nebo není? Nevím. Podle mého totiž jen nahlas řekl, co si mnozí západní politici myslí, ale současně vědí, že se to nahlas říkat nemá, neb by před určitou částí společnosti nevypadali pěkně, umytě, civilizovaně a jako že umí jíst příborem. Ale ruku na srdce: nelze přece podporovat různé diktátory, vojensky ničit a ekonomicky drancovat třeba blízkovýchodní nebo africké státy a přitom o nich mít nějaké vysoké mínění, natož k nim propadat nějakou otcovskou láskou.

Samozřejmě, zajímavější by byla právě diskuse o tom, do jaké míry Spojené státy a Západ obecně svou politikou k proměně mnoha států v „prdele světa“ přispěly, ale nad tím se v současné Americe – nebo i v Evropě -- pozastavuje jen pár komentátorů na portálech, které mají k mainstreamu, a tím pádem i k masovému čtenářstvu, daleko.

Nicméně, znovu, je to jen další uměle našlehaný skandál. Po roce ve funkci už přece víme, že je Trump tlučhuba a má rád velká slova. Je takový a jiný nebude. Na pozici Spojených států vůči „prdelím světa“ to ale nic moc nemění a nezmění. Pár „dotčených“ zemí si sice povolalo americké velvyslance, aby jim „vyjádřilo protest“, ale tím to také končí. Pokud USA budou po některé z těchto zemí něco zásadního chtít, tak využijí stávajících dohod, nebo si to znovu zaplatí do kapes tamních politiků jako v mnoha dosavadních případech, nebo ty země – jako tradičně – něčím zastraší. Anebo také narazí, protože přibývá zemí, kterým je už fakt jedno, co si „nějaký prezident v Bílém domě“ mele, neboť už programově a s ohledem na realitu naší současnosti vystupují z americké sféry vlivu a začínají se orientovat třebas na Čínu… Trumpova slova jsou prostě jen slova a sama o sobě žádný praktický dopad mít nebudou.

Když už jsme u toho, jak jsou kde jaké země vnímány... Když jste byla posledně v Sýrii, jak tam byla přijímána Česká republika? A jak nás obecně vnímají v arabském světě? Různí experti nás varují, že díky obrazu Miloše Zemana, který šíří Al-Džazíra, nás arabský svět nenávidí. Ale na druhou stranu, čeští protiimigrační aktivisté doufají, že právě proto, že Zeman říká „nechceme islámské migranty“ a „islám je anticivilizace“, máme jistotu, že k nám žádní migranti z islámských zemí nebudou chtít jít. Funguje nám tady ten efekt „strašidlo Zeman“ tak, jak si Zemanovi fanoušci přejí?

Upřímně řečeno, při své poslední, prosincové, návštěvě Sýrie jsem se s nikým o České republice ani nebavila, takže můžu jen předpokládat, že naše postavení je v obecném povědomí setrvalé – jsme malá země, někteří Syřané (nebo i občané jiných blízkovýchodních zemí) nás možná dodnes budou znát tradičně spíš jako Československo, další pak díky některým slavným fotbalistům, protože fotbal je tam na úrovni náboženství, ti starší si možná vzpomenou na tradiční a slavné značky typu Zetor nebo Jawa a přitom budou škodovku považovat za německé auto, protože přece patří VW. A jen pár politiků a intelektuálů v Sýrii bude mít povědomí o tom, že tam celou dobu války máme funkční velvyslanectví. Mimochodem, stejně „elitářské“ je třeba v Egyptě povědomí o naší egyptologii; troufnu si říci, že naši egyptologové jsou tady u nás mnohem známější než v samotném Egyptě.

Budeme-li se bavit o Sýrii, tak zprávy Al-Džazíry tam žádný velký dopad nemají, protože je z Kataru a Katar financoval a vyzbrojoval Al-Káidu, která během války pozabíjela desítky a možná i stovky tisíc Syřanů. Čili zvěsti o prezidentu Zemanovi z produkce zrovna této televize tam projdou bez většího zájmu. Totéž ostatně bude podle všeho platit i pro další země regionu. Stačí sledovat tamní zpravodajství, abyste zakrátko zjistili, že první jsou domácí zprávy, pak informace ze zemí regionu a pak, někde ke konci, dokážou do dvou tří minut „nahustit“ celý zbytek světa. Ta zkratka bývá tak brutální, že ve většině případů fakt netušíte, „která bije“. A s tím Zemanem by ještě navíc museli začít vysvětlovat, co je to Česko a kde vlastně je…

Proto asi budou mít smůlu i „bojovníci proti migraci“: zkrátka, jeho slova se k těm masovým „migračním“ uším prakticky nedostanou. Čili „strašidlo Zeman“ podle mého nefunguje. Současně ale platí, že džihádisté a různé islámské nadace informace ze světa monitorují, i kdyby jen přes sociální sítě, a tak se nedá vyloučit, že naše „strašidlo Zeman“ má v radikálních kruzích své „fanoušky“, kteří ho sledují. Jestli to znamená, že se k nám jednou vydají spáchat nějaký „kárný“ útok, nebo jestli zkusí Zemanem motivovat nové rekruty: „Jen se podívejte, jak je ten Západ na nás ošklivý“, nebo jestli jen mávnou rukou, tak to si netroufám odhadnout. I když, s přihlédnutím k našemu světovému významu, sázím na ono mávnutí rukou.

Nejmenovaná česká novinářka viděla dokument „Slzy Sýrie“, v originále „Cries from Syria“. A byla otřesena a plakala, napsala na sociální síť. Jak poznamenala, cítila z toho, že za zobrazené zlo a utrpení může Asad. Je to kvalitní dokumentární film, pro případ, že by na něj čtenáři narazili? A asi se to nedá úplně shodit ze stolu, protože neustále slyšíme zprávy, že ruská letadla spolu s Asadovými oddíly vraždí civilní obyvatelstvo. Právě teď. Co k tomuto říci?

Ten film jsem zatím neviděla, ale natočil ho ruský emigrant Evgeny Afineevsky, který přes dlouholetý pobyt v Izraeli doputoval do USA a před třemi lety už získal spoustu mezinárodních cen i oscarovou nominaci za dokument o ukrajinském Majdanu nazvaný Winter on Fire. V něm za všechno může klasicky Putin, takže jestli v Slzách Sýrie za všechno může Asad, asi se mu znovu podařilo „umělecký záměr“ bezezbytku naplnit.

Nicméně, nemohu s vámi souhlasit v hodnocení informací o Sýrii. Aktuální pokrytí syrské války v západním mainstreamu se totiž ani v nejmenším neblíží hysterii, která tu panovala třeba v roce 2016, kdy syrská armáda se svými spojenci a ruským letectvem osvobozovaly východní Aleppo. Džihádisté v provincii Idlíb si před pár dny dokonce postěžovali, že na ně syrská armáda prý znovu použila chlór. Je to bezmála rok, co Trump na podobné obvinění ještě reagoval jakýmsi teatrálním „kárným“ raketovým útokem na namátkově vybranou syrskou leteckou základnu, a byla toho „plná telka“. Ale teď už to snad nikoho ani nezajímá! Džihád, který se podobnými obviněními vždy domáhal ochrany Západu v situacích, kdy mu na bojišti už teklo do bot, najednou zůstává na holičkách. Je to divné a nečekané. Opravdu po šesti letech všemožné podpory necháme my, civilizovaný a demokratický Západ, Al-Káidu a další své „umírněné“ teroristy na pospas Asadovi a jeho armádě? Měli bychom se stydět!

Ne, vážně. Novinkou je plán, který aktuálně oznámil americký ministr zahraničí Rex Tillerson – americká armáda prý v Sýrii zůstane natrvalo, bez časově omezeného horizontu, ale namísto „boje proti terorismu“, který měl až dosud americkou ilegální vojenskou přítomnost v Sýrii jaksi legitimizovat, bude pozornost upřena na boj proti ... .... .... ....

Blíží se další soumrak české suverenity? Co se v Praze praží a co na Zápraží

$
0
0
Jaroslav Čejka
21.1.2018  NovéSlovoSk

Nedám nijak zvlášť na vnější dojem, takže mě vůbec nezajímá, jak kandidáti na prezidenta vypadají, jaké piruety po ránu nacvičují, co jedí a pijí, ani jak uhlazené věty ze sebe soukají. Mě zajímají jejich politické názory a činy.

A protože nejsem ani politolog ani ekonom, rád si vyslechnu názory odborníků. A nejen ty, které do nás perou pod tlakem bulvární i mainstreamová média. Proto mě zaujaly i názory nejmenovaného úspěšného českého podnikatele s mezinárodním rozhledem, se kterými se ztotožňuji do té míry, že jsem z nich vyšel při formulování svých důvodů, proč budu volit Miloše Zemana i ve druhém kole.

Zatímco současný prezident republiky je zásadně proti uprchlickým kvótám, proti muslimské imigraci a proti změnám dublinskému protokolu, Jiří Drahoš se k těmto otázkách dosud jasně nevyslovil.

Miloš Zeman je proti přijetí eura do té doby, dokud budou Řecko a další země, které se nacházejí v podobné ekonomické situaci, členy eurozóny, protože nechce, abychom museli platit dluhy jiných zemí. Jedním z důvodů, proč vyměnil členy rady České národní banky, bylo, aby ČNB přestala uměle snižovat kurs koruny vůči euru (což nás stálo 243 mld) jen proto, aby zahraniční a hlavně německé firmy u nás mohly levně vyrábět. V dané situaci si potřebujeme zachovat naši měnu co nejdéle. Nejlépe do doby, kdy se dostane na kurz 18 – 20 Kč za euro. Jiří Drahoš je však pro euro v zásadě hned. Jeho úkolem je v tomto směru jediné: „správně“ to těm českým buranům vysvětlit.

Miloš Zeman hájí zájmy českých firem v zahraničí, včetně Ruska a Číny, což Jiřího Drahoše vůbec nezajímá. Po něm se chce, abychom v těchto zájmových oblastech vyklidili prostor západním zemím, které sice své vlastní „sankce“ porušují jako na běžícím pásu, ale od nás vyžadují jejich dodržování nad daný rámec.

Zeman také nesouhlasí s předáváním dalších pravomocí EU, což Drahoš poslušně akceptuje. To ovšem povede, pokud Jiří Drahoš volby vyhraje, k tomu, že se z nás stane pouhá evropská provincie. O státní suverenitu de facto přijdeme. Evropská unie se po brexitu bojí ztráty dalších členů a proto preferuje slabé a přizpůsobivé partnery, jako je Jiří Drahoš.

Dokonce i podle některých amerických zdrojů reprezentuje Miloš Zeman úsilí východoevropských zemí (V4, ale i dalších) o větší emancipaci po 28 letech podřízenosti Francii a Německu.

Prezident Zeman nás chce vymanit z role politické a ekonomické kolonie západu. Na dotacích EU sice dostáváme nemalé peníze ročně, ale musíme do ní také odvádět, a na dividendách navíc odteče 300 miliard za rok. Drahošovým úkolem je zachovat status quo, ev. naši závislost ještě posílit.

S nevelkou nadsázkou se tak dá říci, že v Praze se dnes hraje o příští podobu Evropy jako už tolikrát v minulosti. Stačí si vzpomenout na roky 1918, 1938, 1948, 1968 a 1988 – 1989.

Že by tu byl další osudný osmičkový rok? A jak se v něm zachováme? Zase to vzdáme bez boje jako už tolikrát, nebo se v roce stého výročí vyhlášení samostatnosti vrátíme ke svým lepším tradicím, půjdeme volit, i kdyby trakaře padaly a z Berlína či Bruselu hromy třískaly, a budeme znovu volit Zemana?

To, co se v posledních dnech v Čechách a na Moravě, ale hlavně v Praze a virtuálním prostoru, děje, nemá totiž v krátké historii samostatné České republiky obdoby. Nad množstvím urážek, sprostoty a špíny, které se sneslo na Zemanovu hlavu od jeho odpůrců, zůstává rozum stát. Ale ono všeho moc škodí a tak skandalizování prezidenta republiky přináší nečekané ovoce. Spousta dosud nerozhodnutých voličů se začíná přiklánět na Zemanovu stranu a další, znechucení štvavou antizemanovskou kampaní, zvažují svou účast ve druhém kole voleb.

A ty, kteří uvěřili tvrzení, že profesor Drahoš by jako prezident znamenal změnu k lepšímu (v čem?), by mohl zviklat i dávný výrok člověka, který je pro ně ještě stále nezpochybnitelnou autoritou, Václava Havla. Výrok, jenž koluje po internetu: „Byl bych nerad, aby se příštím prezidentem stal nějaký zasloužilý profesor egyptologie, který nakonec bude zvolen jen proto, že nikdy nikomu nevadil a nikdy nikoho nenaštval.“ Pokud ovšem nejde o podvrh. V dnešní studené občanské válce je možné všechno.

Na závěr už jen tři poznámky. Ta první se týká podpásových útoků na Miloše Zemana, ke kterým se v panice z výsledků prvního kola propůjčují už nejen postpuberťáci na sociálních sítích. Jestlipak by si byl loni někdo dovolil nazvat francouzského prezidentského kandidáta Macrona libovou šunkou, bruselskou štěnicí, zfetovaným cucákem nebo gerontofilem, což jsou odpovídající ekvivalenty běžných urážek současného prezidenta České republiky, ke kterým patří výrazy jako ovar, ruský šváb, starý opilec nebo pedofil?!

A ta druhá? V pátek 19. 1. prohlásil Václav Klaus ml., že sice není žádný velký příznivec současného prezidenta a proto volil v prvním kole Jiřího Hynka, kandidáta strany Realisté, ale že v druhém kole bude volit, byť s těžkým srdcem, Miloše Zemana. Protože jeho názory na nejdůležitější otázky dneška aspoň zná, zatímco názory věčně mlžícího Jiřího Drahoše ne.

Tou třetí je zpráva, kterou zamlčela téměř všechna česká média. Upozornil na to Jiri Kucera, bloger bez háčků ve jménech, na Blogu IDNES. Jiří Drahoš v rámci své předvolební návštěvy severní Moravy zašel v uplynulých dnech také na hokejový zápas v Třinci. A tam ho tisíce lidí doslova vypískaly. Ne desítky, nebo dokonce jen jednotlivci, kteří chodívali při návštěvách Miloše Zemana na náměstí s červenými kartami a transparenty, ale tisíce diváků! Jenže pískali na Drahoše a to se přece nehodí rozmazávat. Samozřejmě, kdyby tak pískali na Zemana, to by bylo jiné kafe. To by možná České televizi stálo i za mimořádnou besedu politologů, řízenou vševědoucím a nestranným panem Moravcem.

- - -

Ošklivý pes

$
0
0
Henry Makow
21.1. 2018   Zvědavec
Co se stalo se satirou?
Díval jsem se na programy SCTV na YouTube a divil jsem se, co se stalo se satirou. Satira pozoruje. Snaží se zlepšit svět tím, že ukazuje na jeho absurditu a nedostatky. Někdy, když se ta novinka jednoduše objeví, bereme ji příliš vážně. Ale stejně jako komedie byla nahrazena neslušností, satira se stala obětí politické korektnosti (komunismus).
 Můžete si představit nějakou opravdovou satiru v televizi nebo ve filmu, kterou jste viděli v poslední době? Vzpomínám si jen na Portlandia, která si dělá legraci z liberálů. SNL je nyní jen propaganda proti Trumpovi. Napsal jsem tuto satiru "Ošklivý pes" v roce 2012. Něco lehčího pro nový rok 2018.¨

Ošklivý pes
Zasedání Tribunálu pro lidská práva 17. obvodu kanadského feministické rady se připravuje na zahájení. Paní Rutherford-Armstrongová je prokurátorem. Soudcem je paní Chegundi Tsunami, nebílá žena. Žalovaný je Henry Makow z Winnipegu, bílý muž.

Rutherfordová-Armstrongová: " Slyšeli jsme, že pan Makow dne 22. května 2014 ve 22:25 na rohu ulic Maple a Higgins, řekl svému psovi slova "ošklivý pes". Jak se k tomu vyjádříte?“

Makow: "Jsem vinen, madam, ale mám k tomu vysvětlení.“

Rutherfordová: "A jaké je vaše vysvětlení?“

Makow: "Snažil jsem se ho naučit, aby nehonil kočky. Už vícekrát se vyvlékl a rozbil navíjecí vodítko.“

Rutherfordová: " Svědkyně, paní Termagantová, hlásila, že ve vašem hlase byl náznak netrpělivosti. To bylo potvrzeno blízkým kamerovým systémem. Je to pravda?“

Makow: "Ano, je to možné.“

Rutherfordová: "Uvědomujete si, jak škodlivá jsou slova "ošklivý pes" pro jeho sebevědomí? Vyhrožoval jste mu? Říkal jste mu, že ho už nemáte rád?

Makow: "Jen jsem se snažil ho cvičit. Nebyl jsem naštvaný. Pořád ho mám rád.“

Rutherfordová: "Pane Makowe, máte nějakou profesní licenci k výcviku psů? Četl jste někdy nějaké feministické teoretiky?“

Makow: "Ne.“

Rutherfordová: "Pak tedy nemůžete vědět, jak se cvičí psy, že?“

Makow: "Já to chápu. Opravdu ho chválím, když poslouchá.“

Rutherfordová: (znechuceně potřásla hlavou) „Vaše ctihodnosti, mějte na paměti aroganci pana Makowa. Typická výsada Bílého Muže. Co vás vede k tomu, že vás pes musí poslouchat?“

Makow: "Protože mně patří.“

Rutherfordová: "Jak chcete „vlastnit“ jiné živé tvory? Nejste náhodou tvůrcem světa? Cožpak on nemá právo hledat své naplnění v rámci vlastních kulturních podmínek?"

Makow: (neschopen slova) „Je na mně závislý.“

Rutherfordová: "Sousedé uvádějí, že Makow často přivolává svého psa slovy: "Pojď sem, ty ubohý blbečku." Toto je citové týrání.“

Makow: "Jen jsem si dělal srandu. Byl to výraz lásky.“

Soudkyně Chegundi-Tsunamiová: "Ale pes neumí říct, zda jste si dělal legraci nebo ne, pane Makowe. To je citové vydírání.“

Rutherfordová: "Vaš ctihodnosti, máme další oznámení, že pan Makow nechává svého psa uvázaného u supermarketu. Pes na něj pak skáče, když se objeví, ale Makow mu to vyčítá. Zvíře je pak vystresované a zmatené.“

Makow: "Má ostré drápy. Já vím, že je rád, když mě vidí, odstrkuji ho co nejjemněji.“

Rutherfordová: "Nicméně ho ale odmítáte.“

Makow: "Copak člověk nemá žádná práva? Copak bílý muž nekrvácí, když je poškrábán?“

Soudkyně Chegundi-Tsunamiová: " To je jen fráze. Už vás nebudu znovu varovat. Budeme vámi pohrdat.“

Rutherfordová: "Vaše ctihodnosti, pan Makow vystavuje na obdiv svoji zneužívající povahu, která je vlastní všem bílým mužům. Nerovnost mezi bílým mužem a jeho psem je příkladem útlaku v historii. Je to příčina imperialismu. Tím, že ukážeme příklad pana Makowa, můžeme jednou provždy skončit s nespravedlností.

Soudkyně Chegundi-Tsunamiová: "Naprosto souhlasím. Pan Makow zasahuje do přirozených instinktů psa. Tendence bílých mužů utlačovat slabé je zodpovědná za globální oteplování a válku, výprask dítěte, stejně jako za diskriminaci Židů, žen, homosexuálů, barevných lidí a zvířat.

Pane Makowe, o svých špatných činech můžete přemýšlet ve vězení. Naštěstí vláda mužů je mrtvá a vy jste jen zbytečný zbytek. Váš druh zanikne za pár let a lidstvo může vstoupit do velmi dlouhého období míru a harmonie.

Odsuzuji vás na 30 dní ve vězení a k pokutě 500 dolarů za zneužívání zvířat. Také musíte absolvovat šestiměsíční kurz Jak zvládat zlost. Doufám, že si to dvakrát rozmyslíte, než řeknete "ošklivý pes". Váš pes bude vychováván odborníky. Pane Makowe, chcete něco co dodat?“

Makow: "Nejde o ochranu psů? Jedná se o výcvik bílých mužů, že?

Soudkyně Chegundi-Tsunamiová: "Buďte opatrný, co říkáte, pane Makowe. Varuji vás! Vy ošklivý muži! Vy ošklivý muži!"

PĚT DŮVODŮ, PROČ VOLIT MILOŠE ZEMANA

$
0
0
Karel Šindelář
21. 1. 2018  PravýProstor
Pohled Karla Šindeláře, pravicově smýšlejícího konzervativního glosátora událostí, vyvrací mnohé mýty a lži, které o prezidentu Zemanovi šíří kandidát Drahoš se svým týmem, "pražská kavárna"čili Přátelé kultu Václava Havla a Bakalův mainstream.

Když jsem viděl výsledky prvního kola prezidentských voleb, mojí první reakcí bylo, že stejně jako v prezidentských volbách předchozích, nepůjdu k druhému kolu vůbec. Nechtělo se mi vybírat si mezi dvěma zly. Mezi formou bez obsahu a obsahem bez formy. Ovšem máme osmičkový rok a přišlo mi, že by šlo až o přílišný alibismus. Proto jsem otázku otočil – místo toho, proč nevolit Zemana či Antizemana, jsem z pozice konzervativně-liberálního pravičáka začal hledat odpověď na otázku, proč některého ze dvou kandidátů volit.


Veřejná diskuze, kterou lze nyní pozorovat, je postavena spíše na negativní otázce proč nevolit – ať už toho, či onoho. Postup opačný, tedy pozitivní, by mohl být příjemnou změnou. Níže se s vámi tedy podělím o pět důvodů, proč volit Miloše Zemana:

1) Je prozápadní a proevropský – nikoli ovšem v moderním významu, tedy prounijní (byť to je bohužel též) či ve smyslu slepé servilnosti západoevropským vládám, ale ve významu věrnosti základům naší civilizace. Věřím, že právě zde se bere negativní postoj k nekontrolovatelné migraci, nikoli v nějaké nenávisti, ale v lásce ke své vlasti a civilizaci. Právě tato věrnost naší civilizaci je důvodem pozitivního přístupu k Izraeli, který je výspou západní civilizace na Blízkém východě, přičemž samotný judaismus lze považovat za jeden z jejích kořenů. V lásce k naší civilizaci se pak rodí i podpora Donalda Trumpa, kterému se daří „vracet na Západ Západ.“ Takto tyto otázky vnímám já a chci věřit, že i Miloš Zeman.

V této souvislosti mě mrzí postoj některých libertariánů či ekonomických liberálů, kteří jakoby si mysleli, že mohou ideu svobody od těchto civilizačních kořenů odstřihnout. Nemohou, bez těchto kořenů, mimo rámec západní civilizace, svoboda (ať už osobní či ekonomická) nedává vůbec žádný smysl.

2) Kontinuita – jde o pojem, který jako první v této souvislosti použil patrně Václav Klaus. Rozvedu, jak tuto myšlenku chápu já. Občas zaznívají obavy, že by mohlo dojít k jakémusi narušení polistopadového vývoje naší země (který souvisí s bodem prvním) a jeho otočení směrem nazpět. U zrodu moderního českého státu stál politický a ideový střet tří osobností: Václava Havla, Václava Klause a právě Miloše Zemana. Rodiče své děti (až na výjimky) nevraždí. Proto vnímám právě Miloše Zemana, coby posledního politicky aktivního z „otců“ moderního českého státu, jako jistou záruku (v mezích své funkce) právě kontinuity tohoto vývoje.

3) Politik a státník – tento bod má dvě roviny. První jsou zkušenosti. Když hledáte člověka do jakékoli pozice, předchozí zkušenost z podobné pozice bývá v životopise výhodou. Nikoli podmínkou, ale výhodou.

Druhá rovina je důležitější. Všímám si, že v poslední době se stává jakousi módou hledat alternativu k politice a zejména politikům. Jakoby politika byla cosi pokleslého, nízkého a politik bytostí takřka bezectnou. Úspěch pak mívají lidé a strany (či hnutí), které se od politiky nějak distancují. Ať už jde o „kavárenské“ Piráty, „hospodské“ ANO, či většinu ze zástupu poražených kandidátů z prvního kola. Problémem je, že politika a politici k demokracii neodmyslitelně patří. Hledáme-li alternativu k politice, nevědomky hledáme alternativu k samotné demokracii. Pár experimentů s jinými systémy jsme už vyzkoušeli. Neexperimentujme. Snad jsem trochu pověrčivý, ale v osmičkovém roce se mi sice jeví jako vysoce nepravděpodobné, že najdeme něco lepšího, ale jako poměrně pravděpodobné, že najdeme něco nového. Nové rozhodně nemusí znamenat lepší.

4) Buldozer na politickou korektnost
 – nemyslím, že by politická korektnost měla v českých zemích silnou podporu. Což je dobře a ukazuje to, že jsme si zachovali tolik potřebný selský rozum. Politická korektnost omezuje svobodu slova, v ideálním případě útočí i na samotné lidské myšlení. Jakákoli ideologie, která útočí na svobodu slova či dokonce svobodu myšlení, v sobě má geneticky zabudován potenciál stát se ideologií totalitní. Překročení této hranice není záležitostí dané ideologie, ale pouze zvolených prostředků. Proto je k této ideologii potřeba přistupovat s velkou nedůvěrou. A ideálně ji bořit. A to se Zemanovi daří.

5) Rebelie – tento důvod je spíše osobní. Jestli něco nemám rád, tak to je pocit, že mnou někdo manipuluje. Že se mi někdo snaží vnuknout představu o jedné správné pravdě a jediné správné cestě. Když otevřu internet či noviny, tak dostávám jasné zadání – Zeman nesmí projít. Stejně jako svého času Trump, stejně jako Brexit či AfD. Kde je vyváženost a serióznost žurnalistiky, která má být hlídacím psem demokracie?

Takový jednostranný postoj působí nedůvěryhodně. Přirozeně vzniká poptávka po názoru opačném, v rámci vyrovnání sil ve stylu „akce-reakce“ se svět alternativních médií začíná přiklánět na druhou stranu. Ruské tajné služby v tom hledat netřeba.

Je zajímavou možností užít si pocity revolucionáře – a přitom neriskovat boření, ale hájit právě to osvědčené. „Konzervatismus je novou kontrakulturou“ (Paul Joseph Watson).

Tolik mých pět (a asi by se dalo psát dále) důvodů, proč volit Miloše Zemana.

Stejnou otázku, tedy proč ho volit, jsem si položil i ve vztahu k postoupivšímu Antizemanovi. Moc důvodů jsem nenašel. Otázku na pozitivní důvod, proč volit Antizemana, jsem kladl řadě lidí na sociálních sítích i osobně. Jde o spolehlivý způsob, jak diskuzi ukončit. A tuto otázku kladu i vám, čtenářům. Pokud se do mě chystáte pustit v diskuzi, zkuste být originální. Nepište ani tolik o tom, proč nevolit Zemana. Vím to, a kdybych nevěděl, tak to dohledám poměrně rychle. Napište mi, proč volit Jiřího Drahoše.

Tím netvrdím, že musí být špatným prezidentem nebo člověkem. Nemám nejmenší tušení, jaký může být. Ovšem to bohužel neví ani většina jeho voličů.

Jedna má „sluníčkářská“ (sama se tímto slovem tituluje) kolegyně mi v jiné souvislosti řekla něco v tom smyslu, že volba postavená na nenávisti, na negaci, nemůže přinést nic dobrého. Nemyslím, že politická strana, o níž v té diskuzi mluvila, je postavená čistě na nenávisti. Ovšem samotná tato myšlenka je správná. Čím jiným je však volba Antizemana, pokud jediným důvodem, proč by měl být zvolen, je právě fakt, že není Zemanem?

Dilema vyřešeno. Budu volit Miloše Zemana.

PS.: Autor se narodil v Praze, žije v Praze a i do té kavárny občas zajde.


- - -

Jiří Drahoš: “Vážím si Miroslava Kalouska, je to člověk, se kterým se dá dohodnout”.

$
0
0
21.1. 2018  News
V pořadu, který měl nějakou půlhodinu, se J. Drahoš snažil přesvědčit voliče, že národ potřebuje prezidenta, který bude vypadat jinak, než M. Zeman, dále že není nudný a že především je nadstranický. Vše podstatné však řekl v několika minutách, když do čela svých oblíbenců postavil M. Kalouska (a následně i P. Bělobrádka) a korunoval to slovy, že “nesmí ani naznačovat”. 
 Jiří Drahoš: “Čínského i ruského prezidenta bych do Česka pozval”. Jiří Drahoš: “Čínské investice nepotřebujeme, s Dalajlámou bych se sešel”
V prosincové předvolební Aréně Jaromíra Soukupa toho na sebe Jiří Drahoš řekl spoustu, co by nemělo zapadnout. Kdo by chtěl namítat, že J. Soukup pokládal nějaké podpásové dotazy, tak si dovolím tvrdit, že kdyby otázky byly v psané formě a bez jména tázajícího, nikdo by nepoznal, že jsou od tv Barrandov.
V dalším se dozvídáme, že jako předseda Akademie věd J. Drahoš po celých osm let hlavně jednal s politiky, že to byla hlavní náplň jeho práce a že proto má v jednání s politiky bohaté zkušenosti a o takových jednáních toho ví, docela dost. V dalším se dozvídáme, že jediná vědecká cena, kterou J. Drahoš v životě obdržel, je vyznamenání od V. Klause (video v plné verzi zde) .

Největší perlou pak ale je tvrzení, že s M. Kalouskem “už pak nejednal”. A u toho se zastavme.
“Já nesmím ani naznačovat”

J. Drahoš byl předsedou Akademie věd od března 2009 do března 2017. M. Kalousek byl ministrem financí poprvé od ledna 2007 do května 2009 (tehdy za KDU-ČSL) a podruhé od července 2010 do července 2013 (to už za TOP 09).

Zatímco v prvním případě se J. Drahoš s M. Kalouskem v pozici ministra financí mohl setkávat jen cca dva měsíce (od března do května 2009), v druhém případě pak cca tři roky (od července 2010 do července 2013) a to s tím, že naposledy takto mohli být v kontaktu v červenci 2013. A když dobře počítám, tak od té doby uplynulo už pomalu pět let!

A tady mám dilema a ne jedno. Před časem se objevila fotografie J. Drahoše s M. Kalouskem, na které jsou oba v situaci,o které v žádném případě nelze říct, že je pracovním setkáním předsedy Akademie věd s ministrem financí.
Miroslav Kalousek a Jiří Drahoš se slivovicí v zahradním altánu vloni v létě.

Už sama tato skutečnost velmi zpochybňuje tvrzení J. Drahoše, že je nadstranickým prezidentem, protože fotografie ukazuje, že s M. Kalouskem neměl jen formální pracovní vztah. Ale pak je tady další věc – pokud by přece jen šlo o probírání profesních záležitostí, fotografie by musela být nejpozději z léta 2013, ona však je datována na léto 2017. A co tedy J. Drahoš probíral – navíc takto družně – s M. Kalouskem v době, kdy ten už čtyři roky ministrem financí nebyl!?


A za další – proč je pro J. Drahoše pořád právě M. Kalousek politikem, kterého si nejvíce váží a obhajuje to spoluprací Akademie věd s ministerstvem financí a proč nezmínil třeba Jana Fischera, který M. Kalouska vystřídal přechodně (než se ministrem financí stal Babiš), a který z pozice předsedy vlády v letech 2009-2010 Akademii věd navýšil příspěvek z rozpočtu?



Předseda vlády Jan Fischer a předseda Akademie věd Jiří Drahoš (zdroj fota a více zde)

Už žádná rizika!


V roce 2013 byli K. Schwarzenberg a J. Fischer stejnými protikandidáty M.Zemana, jakým je dnes J. Drahoš, tzn. že za nimi stáli stejní loutkovodiči. A protože oba tehdejší kandidáti dopadli neúspěšně, pro současné volby už havlisté nechtějí nic ponechat náhodě. A vším se ukazuje, že svoji současnou loutku si připravovali pomalu a dlouho a že ji našli právě na půdě Akademie věd. Jak zaznívá i v Aréně J. Soukupa, “vědec, to zní dobře, na to lidé slyší” (obzvláště, když ještě má brýle). K tomu vědec, který je nadstranický a nemá žádnou politickou minulost, k tomu je slušný a navíc se o úřad prezidenta uchází pouze kvůli vnukům.



Zdroj obrázku zde

M. Kalousek, to je siamské dvojče K. Schwarzenberga a ta vychvalovaná spolupráce J. Drahoše s M. Kalouskem, to nebylo nic jiného, než kádrová příprava. Zdá se, že běžela i za spolupráce J. Drahoše s J. Fischerem, jen do poslední chvíle nebylo jasno, jestli tento kádr-vědec bude použitý.

Mezitím se totiž ještě rozhodovalo, jestli by nešlo použít J. Pospíšila (nynější předseda TOP 09, který převzal žezlo po Schwarzenbergovi a Kalouskovi) nebo P. Koláře (aktivního spolupracovníka Evropských hodnot a Jakuba Jandy, nyní člena poradního týmu J.Drahoše, který má zastávat roli poradce pro zahraniční politiku), když se však bleskovým průzkumem ukázalo, že ani jednoho z těchto kandidátů lidé neberou (viz zde), přišla řada na ten dlouho připravovaný “kádr”, na J. Drahoše.

A protože J. Drahoš je ve skutečnosti jen loutkou Schwarzenberga a Kalouska (a havlistů – viz zdejší článek “Odhalení natvrdo” ,nemůžeme se divit, že v ostře sledovaném pořadu k prezidentské volbě pronesl větu: “Já nesmím ani naznačovat“. A jakožto pouhé loutce mu nedochází, že nejenže naznačil, ale že doslova přímo sdělil, kdo za ním stojí a čí loutkou je. A každému soudnému občanovi potvrdil, že kdo volí J. Drahoše, ten volí Kalouska.
Jiří Drahoš: “Čínského i ruského prezidenta bych do Česka pozval, D. Trump nemá nic vyhráno, ale chválím ho, že požaduje zvýšení příspěvků pro NATO”

Na internetu se v těchto dnech objevil i starší rozhovor J. Drahoše, který dal v dubnu 2017 rádiu Impuls. Bylo to pár týdnů poté, co se americkým prezidentem stal D. Trump a z rozhovoru je zjevné, že J. Drahoš je odchovaným kádrem těch, kteří si přáli vítězství H. Clintonové. Na adresu D. Trumpa říká, že ho čekají ještě těžké boje a že to je fakt, ač mu nic zlého nepřeje, ale že jediné, co u něj schvaluje, je výzva, aby členské země NATO platily více.

Na dotaz, jestli by D. Trumpa pozval do Česka říká, že ano, protože přivítat v Česku amerického prezidenta je vždycky dobrá věc, na stejný dotaz, jestli by pozval i čínského či ruského prezidenta, odpovídá, že jsou to velmoci a neměl by s tím problém – jen by se předtím poradil s vládou.
Takže co? J. Drahoš by je pozval, ale pokud by vláda řekla, že ne, tak by je nepozval. A toto má být názor prezidentského kandidáta na politiku země, v jejíž čele chce stát? A za toto paňácování na něj mají být vnuci hrdi a občané k němu mají vzhlížet jako k člověku, který ví a zná, jak se za český stát zachovat na mezinárodní scéně??
Jiří Drahoš: “Čínské investice pro nás nejsou důležité, s dalajlámou bych se sešel”

To je další ze starších prohlášení J. Drahoše, konkrétně rovněž z dubna 2017. Kromě toho, že podporuje sankce proti Rusku s tím, že českým podnikatelům to žádné škody nepřineslo, protože si našli trhy jinde, je i proti postoji “čtyř”, tzn. těch členů české vlády, kteří dopisem čínskému prezidentovi odsoudili setkání tehdejšího ministra kultury Hermana s dalajlámou, cituji:

“Na rozdíl od Zemana by Drahoš nepodepsal kontroverzní prohlášení českých ústavních činitelů, kteří poté, co ministr kultury Daniel Herman přijal tibetského dalajlámu, aktivně ujišťovali Peking o respektu k čínské územní celistvosti. “Z mého pohledu to bylo úplně zbytečné. Nikdo to po nás nechtěl a vůbec nevím, čeho jsme tím dosáhli,” konstatuje prezidentský kandidát. Dodává, že by se rád – byť neoficiálně – sešel s dalajlámou, kterého pokládá za “zajímavého člověka”. Jako prezident by se ale držel postoje vlády, pokud by nepodporovala prezidentské setkání s dalajlámou, tak by to respektoval.” (zdroj a více zde)Ministr kultury Herman a Dalajlama.

Pokud pomineme, že i tímto postojem “ani ryba ani rak” a vše podle toho, co řekne vláda, J. Drahoš opět potvrzuje své paňácování, tak tento bod považuji za naprosto zásadní v celém dění kolem prezidentské volby. A zapomeňme nyní na dalajlamu co by představitele nějakého duchovna a dívejme se na něj jako na jeden z hlavních symbolů stěhování světové moci ze Západu na Východ, konkrétně na symbol konce světové dominance USA .
Havel může být rád, že se toho nedožil a havlisté stále nechápou

Tady se dostávám k jednomu z dalších prohlášení J. Drahoše, které stále více opakuje, že totiž zatímco on představuje budoucnost, M. Zeman představuje minulost. Tady např. jeho řeč z Plzně, kde sál praskal ve švech (jak jinak v Plzni):


„Já jsem ze zákulisí neviděl, kolik vás tu je. A Plzeň nezklamala!“ přivítal nadšeně přítomné Jiří Drahoš, který v úvodu mj. řekl: „Vstupuji do finále jako kandidát, který se dívá dopředu, do budoucnosti. Při všem respektu vůči Miloši Zemanovi jej považuji za politika té minulé éry, která trvala skoro třicet let. Miloš Zeman v ní zažil vzestupy i pády, ale pro mě je to éra, která je minulostí, a je potřeba se dívat do budoucna. A já jsem přesvědčen o tom, že jsem kandidát a člověk, který je schopen Českou republiku vést v tom komplikovaném světě kupředu”. Zdroj a více zde
                           
Tak lepší vtip snad ani nejde vymyslet! Ekonomika každého státu stojí i padá s možností investic a Západ je v tomto smyslu zcela vyčerpaný,obzvláště pak Spojené státy, které se před krachem naposledy zachránily možností expandovat na Východ a tato možnost se jim naskytla právě rokem 89 a pádem komunismu. Dnes ale už i bývalý Východ je Západ a trhy jsou přesycené a zdroje rozebrané a jediný způsob, jak by se Spojené státy dále mohly udržet v čele, je ovládnout Rusko (a ruské zdroje obzvláště), ovládnout Blízký východ (a blízkovýchodní energetické zdroje, se kterými stojí i padá petrodolar) a přitom do všech zemí přes “humanitární bombardování” vnášet “demokracii” a s ní americký životní styl drancování zdrojů a vykořisťování jiných národů.

A protože bývalá východní Evropa už k udržení hegemonie USA nestačí a chtělo by to expanzi dále na Východ, jediná možnost je přes válku, protože “dále na Východě” je Rusko a Čína a to není totéž, co země bývalé východní Evropy. A není to ani totéž, co Jugoslávie či Libye nebo Irák – Rusko i Čína jsou totiž připraveny se bránit!

Ale hlavně – kromě nenasycených východních trhů – je tady ta obrovská a pro současný svět zcela zásadní investiční příležitost, která se jmenuje Nová hedvábná stezka. A je to tato příležitost, kvůli které téměř všechny země světa v březnu 2015 vstoupily do tehdy vytvořené čínské AIIB (a nutno poznamenat, že mezi prvními byla Británie, která neuposlechla výzev USA, ať tak nečiní, seznam všech zemí je zde).

Ve stejném roce se jak britská královna tak americký prezident poklonili čínskému prezidentovi a především v případě Obamy to byl jasný symbol, že s dalajlamismem je konec. A konec s dalajlamismem to v překladu znamená, že Spojenými státy placený čínský disent dalajlama (rozuměj: exilový rozvraceč Číny) skončil! A symbolicky to znamenalo, že kdo se i nadále bude hlásit k dalajlamovi, bude považován za nepřítele Číny.

V. Havel byl jedním z největších vítačů dalajlamy a kdyby dnes žil, pochopil by zásadní věc: rok 1989 nebyl o tom, že Spojené státy jednou budou velet celému světu a že s podporou dalajlamy budou tlačit na Čínu, aby je v roli hegemona nevystřídala, ale že rok 1989 byl pouze o tom, aby po nějaká 2-3 desetiletí ještě fungoval unipolární svět, tzn. svět s dominancí USA. A to bylo důležité proto, aby bývalé postkomunistické a postsovětské země měly ke komu vzhlížet jako k idolu a s vidinou skvělých a dokonalých Spojených států se trhaly od Ruska. Ale jakmile byl tento proces přes EU a NATO dokončen, přišla řada i na odpis Spojených států a tím řada na budování multipolárního světa.

A když to shrnu, tak hovořit o proamerické politice jako o budoucnosti v době, kdy celý svět upíná zraky k Číně a Spojené státy jdou ke dnu – a to nejen pomalým a jistým bankrotováním, ale především zdrojově, viz čerstvá zpráva Bloombergu, že tanker s ruským (!) plynem pro USA změnil směr a do Bostonu, který teď zrovna mrzne, nedorazí – zní opravdu jako vtip.



Cesta tankeru s ruským plynem pro USA – zdroj obrázku a více zde

Ale vraťme se k dalajlámovi, resp. k anti čínskému dalajlámismu. A. Merkelová, která je v Číně “vařená-pečená” se s dalajlámou naposledy setkala v roce 2007 a i to jen soukromě a přesto s velkými problémy.

Zdůrazňuji, že to byl rok 2007, to znamená dávno předtím, než se v roce 2015 britská královna i americký prezident Obama poklonili čínskému prezidentovi. Když ale v březnu 2016 český prezident Zeman stejného čínského prezidenta přijal v Praze, byl z toho poprask největší a havlisté nejvěrnější Schwarzenberg a Kalousek vyvěšovali tibetskou vlajku, čímž sdělovali, že jestliže Británie i Spojené státy čínského prezidenta respektují, oni teda ne!

Ale co je na tom nejpodstatnější – návštěva čínského prezidenta v Praze se uskutečnila v březnu 2016 a hned téhož roku v květnu vznikla iniciativa “Kroměřížská výzva“:

„My, občané ze všech koutů České republiky, vyzýváme všechny odpovědné lidi naší země ke společné akci při volbě příštího prezidenta“. Text varuje před zvratem od demokratického vývoje k autoritativní formě vlády populistů a posunem země do sféry vlivu nedemokratických režimů neuznávajících hodnoty svobody a lidské důstojnosti. Podle výzvy stojí Česká republika v bodu zlomu, na křižovatce Západ nebo Východ, demokracie nebo autoritativní režim, prosperita nebo chudoba. Hlavní část textu výzvy definuje požadavky na budoucího prezidenta a formuluje principy veřejné diskuse, ze které by návrh na takového kandidáta měl vzejít. Kolem Kroměřížské výzvy se zformoval okruh osob, které jménem Kroměřížské výzvy vydávají další texty, vyjadřují se a pořádají akce.

Hlavní iniciátor Kroměřížské výzvy M. Kocáb s B. Šípkem, Z. Bakalou,D. Havlovou a V.Havlem.
V reakci na návštěvu čínského prezidenta v Praze tedy vznikla Kroměřížská výzva a aby nebylo málo, k potvrzení anti čínských postojů v říjnu téhož roku přijal tehdejší ministr kultury v Praze dalajlámu. A říjen 2016, to už byla v plném proudu volební kampaň v USA, ve které všichni havlisté fandili – jak jinak – Clintonové, resp. clintonovsko-buschovskému neoconskému křídlu.

Ale americké volby skončily vítězstvím D. Trumpa, z čehož byla havlistická (bakalovská) média v šoku a nepřekvapuje, když se kandidát Kroměřížské výzvy na adresu D. Trumpa výše vyjadřuje tak, že sice mu nic zlého nepřeje,ale vyhráno nemá! No,to zrovna mohl říct: “My, Kroměřížská výzva a pražská kavárna změníme chod světa, my porazíme Čínu a zachráníme USA tím, že do čela vyneseme Clintonovou. A Spojeným státům pomůžeme obnovit jejich moc tím, že je budeme podporovat v tažení na Rusko a nejlépe i na Čínu – ať žije válka!”

Kdyby to nebylo tak smutné, bylo by to opravdu zábavné – všichni vítači dalajlamy jsou pomalu a jistě odsouváni na smetiště dějin a jen ti čeští pořád věří, že na tom něco změní!John McCain dnes bojuje s rakovinou, ale to hlavní – jim vytvořený ISIL právě skončil.B. Obama – dnes už pouze minulost, která velmi dobře posloužila k přechodu od unipolárního světa k multipolárnímu.G.Bush ml. – vyjevení pravdy o 11/9 je na spadnutí stejně, jako odepisování role Saúdské Arábie na Blízkém východě.G. Bush starší – hlavní propagátor NWO a´la Pax Americana, tzn. globalizace s USA v čele, tzn. unipolárního světa, který se nekoná…H. Clintonová, která je dnes ráda, že je ráda.B.Clinton – koho dnes zajímá?D. Cameron – ten uspořádal brexit, ač vůbec nemusel, a ač věděl, že tím omezí vliv USA v Evropě ve prospěch Číny.
Dalajláma zradil sluníčkáře, nevadí mu D. Trump

Největší pecka ale přišla od samotného dalajlámy hned po volbách v USA – dalajlámovi Trump nevadí a rád se s ním setká. Cituji: “Nyní dostala sluníčková image Jeho Svatosti další ránu. Podle stereotypů by měl být vegetarián, proimigračně naladěný, a především přesvědčený podporovatel amerických demokratů a odpůrce konzervativců. Na své návštěvě Mongolska však nyní dal dalajlama ránu i této představě o své svatosti.Řekl novinářům, že vždy považoval Ameriku za vůdce svobodného světa a nebyl znepokojen žádnými kontroverzními výroky v Trumpově kampani. A ohledně očekávání Donaldových politických výkonů? „Ničeho se nebojím,“ šokoval dalajláma novináře”. Zdroj a více zde

Kde je ta budoucnost, kterou J. Drahoš slibuje?

Při největší snaze být objektivní a nepodléhat všelijakým těm slaboduchým předvolebním štěkům, které gradují s přibližujícím se termínem 2. kola voleb, marně hledám, v čem je ta J. Drahošem slibovaná budoucnost pro Česko, kterou on má, na rozdíl od M.Zemana představovat. Logika selského rozumu mi totiž říká, že spojovat budoucnost Česka s podporou těch lidí, kteří jsou celosvětově odstavováni na smetiště dějin je naopak držením se minulosti, která už nemá šanci na návrat. Tedy – šanci má, ta šance se ovšem jmenuje válka, konkrétně válka s Ruskem. Ale stavět v době dnešních zbraní budoucnost na vizi další světové války, to dnes může pouze úplný blázen a pomatenec.

A pokud tomu chce na přání pomatené a slepé pražské kavárny sloužit J.Drahoš, tak ať ten svůj akademický titul zahodí a pokud chce pro své vnuky udělat skutečně něco, za co by na něj mohli být hrdí, tak ať složí i tu svou prezidentskou kandidaturu a přestane dělat loutku zájmům, o kterých očividně nemá ani potuchy a kterým navíc slouží tak hloupě, že jediné, co je schopen předvést je potvrzení toho, že žádný vlastní názor skutečně nemá.

Zazněla na setkání muslimů a akademiků pod patronací Drahoše výzva k trestání odpůrců islámu?

$
0
0
Lukáš Lhoťan
21.1. 2018  Leva net
Turecký diplomat na setkání, na němž byl přítomen Jiří Drahoš, přirovnal odmítání islámu k antisemitizmu a navrhl jeho trestní stíhání. Jiří Drahoš se vůči tomu prohlášení podle všeho nevymezil:

Na setkání muslimů a akademiků pod patronací Drahoše zazněla výzva k trestání odpůrců islámu!!
Objevily se nové skutečnosti, děsivé skutečnosti, na akci pořádané zástupci islámských totalitních režimů, tehdy ministra a předního teoretika levice z ČSSD Zaorálka a pod patronací dnešního kandidáta na prezidenta pana Drahoše vyzval velvyslanec k pronásledování a trestání odpůrců islámu! A Drahoš mlčel a neodsoudil to. Souhlasí s tím snad?!

Na webu turecké ambasády prague.emb.mfa.gov.tr je projev velvyslance Bigaliho z této akce v anglickém znění:
The Embassies of the 23 OIC member countries represented in Prague for many years have gathered under the name of OIC Prague Group and have been carrying out several activities for maintaining an environment of peace, tolerance and dialogue.


The international conference titled "Overcoming the Global Threats: Enhancing Inter-cultural Dialogue, Stability and Peace", starting today, can be referred to as one of the important activities to this end. I would like to extend my sincere thanks to H.E. Mr. Lubomir Zaoralek, Minister of Foreign Affairs of the Czech Republic for His support to the organization of the conference and honoring us with his participation. I also owe thanks to Mr. Jiri Drahoš, esteemed President of the Czech Academy of Sciences for his cooperation with the OIC Prague Group during the preparation of the conference.
....
And just as antisemitism is condemned and banned, so should Islamophobia be. We see it necessary that relevant legal regulations should be done in all countries to this end.

Thank you.


Opravdu chceme na hradě prezidenta který mlčí k takto bezprecedentnímu porušení diplomatických mravů a vyzývání k pronásledování občanů České republiky za odpor proti islámu, který je maskován jako boj proti islamofobií? Bigali se totiž pokoušel již donutit české úřady k uvěznění právničky Klary Samkové za přirovnání islámu k nacismu!

Přesně tohle jsem již před několika roky popsal ve své knize Eurabia: Mýtus nebo realita?
Více zde: http://leva-net.webnode.cz/news/zaznela-na-setkani-muslimu-a-akademiku-pod-patronaci-drahose-vyzva-k-trestani-odpurcu-islamu/

Svět ruskýma očima 437

$
0
0
zajoch 
21. 1. 2018 Outsidermedia

Bulharsko předsedá Radě EU pod vedením současného předsedy Nadace Konráda Adenauera Pötteringa * Srbská delegace v Bruselu se rozhodla přerušit technická jednání s Prištinou * Erdogan obviňuje USA z plánu zformovat v Sýrii „teroristickou armádu“





Linii Bulharska, současného předsedy EU, bude určovat Německo

Vladislav Gulevič
12. ledna 2018


Od ledna 2018 bude Radě EU půl roku předsedat Bulharsko a po něm nastoupí Rakousko. Podle vlivu, který na Bulharsko má Německo, je pochopitelné, že předsednictví v uvedeném období bude ve znamení Berlína. Neoficiálním poradcem bulharské vlády se již stal bývalý předseda Evropského parlamentu Pöttering. Berlín také stanovuje mantinely, kam až může současná předsednická země zajít. Vyzval premiéra Borisova, aby přiměl partnery z vládní koalice, aby pokračovali v proevropském kurzu. Především se to týká členů svazu euroskeptiků – nacionalistů Jednotní vlastenci (27 křesel v parlamentu), s nimiž musí Borisovova strana Občané za evropský rozvoj Bulharska (GERB) po parlamentních volbách v roce 2017 v koalici vládnout, aby společně odolávaly Bulharské socialistické straně (80 míst).

Ve vládě mají Sjednocení vlastenci křeslo místopředsedy vlády pro ekonomiku a demografickou politiku (Simeonov) a ministra obrany (Karakačanov). Oba ministři jsou ostří kritici migrační politiky Bruselu. Karakačanov oznámil, že je připraven zarazit příliv migrantů z Turecka do Bulharska za pomoci vojska.

Pöttering bude přímo na místě kontrolovat, aby Sjednocení vlastenci nevnesli ideologický nesoulad do proevropské politiky Sofie. GERB je součástí Evropské lidové strany, která figuruje ve všech politických institucích EU a v níž má hlavní slovo CDU a bavorská CSU. CDU je stínovým zakladatelem nadace Konráda Adenauera, jejíž je Pöttering předsedou. Nadace pracuje s mládežnickým křídlem GERB a radí bulharské ministryni zahraničí Zacharijevové i dalším bulharským politikům. Pöttering považuje svoji působnost poradce bulharské vlády za uznání činnosti nadace v Bulharsku. Pracuje tam od roku 1994. Hlavní pákou Němců na Bulhary je ekonomika.

V roce 2016 určil tehdejší prezident Plevnělijev hospodářským vztahům s Berlínem status strategického významu. Nový Bulharský prezident Radev se v roce 2017 rozhodl pokračovat. V Bulharsku pracuje přes 4500 německých firem, 1200 jich má v zemi svá ředitelství a 60 % hodlá rozšiřovat svoji přítomnost. Jejich odchod z bulharského trhu by těžce dolehl na bulharské hospodářství. Německý kapitál považuje za hlavní hodnotu Bulharska levnou práci.

Bulharsko je členem EU 18 let, což je doba dostatečně dlouhá, aby se ukázaly úspěchy integrace. Namísto úspěchů země rok od roku ztrácí průmyslový potenciál a stává se agrární provincií Evropy.

Podle Eurostatu patří 40 % Bulharů mezi nedostatečně zajištěnou vrstvu, 45,6 % bulharských dětí žije v nevhodných ekonomických podmínkách. Obzvláště katastrofální podmínky má mládež do 16 let, pro 42,4 % z nich jsou maso a ryby příliš drahé, 40 % z nich si nemůže dovolit ovoce a zeleninu. Zato Německo tam má jasné výhody. Levnou pracovní sílu a provozy pro výrobky nízké výrobní ceny, což německý kapitál výhodně využívá. Cena bulharské práce je 4,4 EUR na hodinu a minimální měsíční mzda je 235 EUR.

Hlavními obchodními partnery Bulharska jsou Německo a Rakousko, přitom ono samo je pro Německo až na 45. místě. V roce 2016 vyvezlo Německo do Bulharska zboží celkem za 3,5 miliardy EUR.

Evropeizace Bulharska za doby jeho členství v EU pod patronací Německa mu přinesla úpadek. V roce 2007 bylo z hlediska svobody slova na 51 místě a v roce 2017 podle Reportérů bez hranic na 109 místě. Vláda strany GERB, která existuje od roku 2006, vyhrála třikrát volby do parlamentu a je nazývána stranou oligarchů. V zahraniční politice je fakticky zbavena nezávislosti, jak situaci charakterizuje bývalý ministr spravedlnosti Ivanov: „Mají-li Němci výrazný postoj, souhlasíme s nimi. … V jiných případech děláme to, co si přeje Evropská komise. Bulharsko nemá vlastní názor.“

Nyní v postavení předsedy Rady EU ohlásilo Bulharsko jako jednu z priorit na přání Berlína podporu integrace států Západního Balkánu. Pöttering potvrdil důležitost Sofie v záležitostech Západního Balkánu.

O Západní Balkán se rovněž zajímá Čína a Berlín to nevítá. Brusel zvažuje přijetí zemí Západního Balkánu do EU, avšak Peking těmto zemím navrhuje výhodné hospodářské dohody. V roce 2016 získal řecký přístav Pireus, který má být důležitým logistickým uzlem Středomoří v projektu Jeden pás, jedna cesta. Dále chce přeměnit Balkán na překladiště jím vyvážených výrobků do Evropy. Podepsal dohodu o strategickém partnerství se Srbskem, investuje do dopravních projektů v Makedonii a do rychlostní železnice Bělehrad – Budapešť. Poslední projekt již začala zkoumat Evropská komise, aby našla důvod odebrat jej Číňanům a žádat po ostatních, aby vedli proti Číně „jednotnou evropskou politiku“.

Převzato z Fondsk.ru

* * * 

Zavražděný Oliver Ivanović

Kdo objednal vraždu

Jurij Kogalov
16. ledna 2018


Na severu Kosova zastřelili jednoho z vůdců kosovských Srbů, Olivera Ivanoviče. Srbská vláda to nazvala teroristickým činem. Byl spáchán v městě Kosovská Mitrovice vedle sekretariátu jeho strany Svoboda, demokracie, spravedlnost. K napadení došlo v úterý. Nikdo neslyšel výstřely. Rychlou pomoc zavolal žena, vracející se z obchodu. Policie po vrazích vyhlásila pátrání.

Automobil, z něhož vrazi pravděpodobně stříleli a ve kterém pravděpodobně z místa činu ujeli, byl brzy nalezen spálený. Podle slov státního zástupce by experti z Prištiny dostavivší se na místo mohli „shromáždit důkazy“. Zároveň mírový kontingent NATO a kosovská policie v ulicích městečka posílily hlídky.

Jako první okomentoval vraždu vůdce Srbské radikální strany Vojislav Šešelj, který žádal, aby vláda atentát prošetřila. S takovým prohlášením přišel i kosovský šéf Thači.

V Bělehradě označili vraždu za teroristický čin. Prezident Vučič se účastnil mimořádného zasedání Rady bezpečnosti země. Podle jeho slov „je napadení Olivera Ivanoviče zaprvé napadení srbského národa na severu Kosova a Metohije a za druhé napadení Srbska jako celku“. K vraždě došlo na území, které není pod kontrolou Bělehradu, proto srbská vláda očekává rychlé a efektivní výsledky vyšetřování od místních orgánů. Vučič žádá misi EU a OSN v Kosovu o připuštění orgánů státní správy Srbska k účasti na vyšetřování.

Je pozoruhodné, že právě před několika dny srbský prezident oznámil, že za posledních pět let od podpisu bruselských dohod nedošlo v Kosovu a Metohiji k žádné etnicky motivované vraždě Srbů a poslední čtyři roky jsou jediným obdobím v posledních letech, kdy se počet Srbů v Kosovu a Metohiji nesnížil.

Místo činu v srbské části rozdělené Kosovské Mitrovice

Šéf kanceláře pro Kosovo a Metohiji při Radě ministrů Džurič uvedl: „Vražda Ivanoviče je zlovolný a zločinný akt s cílem vyvolat na severu Kosova chaos a vtáhnout do konfliktu celý národ. Ať jsou za vraždou albánští nebo srbští zločinci, musí nést odpovědnost. Jejich cílem je destabilizace, panika a strach. Zločin musí být potrestán.“ Oznámil také, že se srbská delegace rozhodla přerušit v Bruselu technická jednání s Prištinou a vrátit se domů.

Současné kolo jednání Bělehradu s Prištinou mělo proběhnout v Bruselu a trvat tři dny. V plánu bylo zhodnotit realizaci dříve dosažených dohod. Podle místního odborníka došlo k vraždě ve chvíli, kdy musela albánská strana poprvé ustoupit ve věci vytvoření Komunit srbských obcí. Vražda odkládá jednání na neurčito.

Zavraždění Ivanoviče „rozhodně odsoudila“ EU. Mogheriniová vyzvala ke klidu a doporučila umožnit právu a spravedlnosti jít svou cestou. Mise EU pro otázky práva EULEX prý bude podporovat vládu podle svého mandátu. Také jiní formálně odsoudili vraždu.

Oliver Ivanovič byl v čele Národní rady Srbů Severního Kosova a Metohije, poté byl státním sekretářem ministerstva zahraničí pro Kosovo a Metohiji. V lednu 2014 byl uvězněn s obviněním z válečných zločinů proti kosovským Albáncům v létech 1998 až 1999. V roce 2017 byl shledán vinným z účasti na vraždě čtyř etnických Albánců a odsouzen na devět let. Nato byl rozsudek zrušen a věc poslána na přešetření. Byl propuštěn na svobodu. V Kosovu měl pověst člověka s umírněným postojem.

Převzato z RG.ru

(Pozn.překl.: Doporučuji přečíst další informace na Nové republice a na Kosovoonline.cz)


* * *

 

Turecká armáda v syrském Afrinu

Proč je situace v Afrinu hrozbou pro Turecko

Agentura Anadolu
18. ledna 2018


Turecko s Ruskem a USA posuzují možnost operace na území syrského Afrinu proti Kurdům ze strany Demokratický svaz a oddílů Sil národní domobrany. Ankara je považuje za syrskou větev Dělnické strany Kurdistánu, kterou označila za teroristickou.

Podle turecké agentury Anadolu zaujímají teroristické organizace Dělnická strana Kurdistánu (PYD) a Demokratický svaz (RPK) velkou část regionu na turecko-syrské hranici, což je velkou hrozbou pro pohraniční turecká města a pro území, která byla osvobozena v průběhu operace Štít Eufratu a zóny deeskalace v Idlíbu. Odtud se může za podpory USA dostat teroristická skupina ke Středozemnímu moři.

Afrin leží na severozápadě Sýrie. V roce 2017, když začaly v Sýrii protivládní nepokoje a následně válka, byl Afrin útočištěm pro PYD/RPK. Po vojenské stránce podporovaly skupinu USA a umožnily jí tak zabrat 65 % turecko-syrské hranice, přes kterou dosud převáží ze Sýrie do Turecka bojovníky, zbraně a munici, včetně protitankových zbraní, zařízení na odpalování raket, těžkých kulometů, kalašnikovů a bojových pušek M16 vyráběných v USA.

Pokud odejdou oddíly PYD/RPK z Afrinu, bude pro tureckou hranici odstraněno hlavní nebezpečí. Teroristé nebudou moci ostřelovat města Kilis a Hatay a nebudou moci do Turecka pronikat přes Afrinské hory. Bude jim uzavřen průchod ke Středozemnímu moři. Pomine nebezpečí od těchto oddílů pro operaci Štít Eufratu a pro akci v Idlíbu. Pokud Turecko akci v Afrinu nepodnikne, nebezpečí ze strany PYD/RPK naroste.

Od dubna 2016 poskytovaly Spojené státy PYD/RPK zbraně, dopravní prostředky, minometné raketové systémy 80 a 120 mm, granátomety MK19, americké protitankové rakety BGM-71 TOW, průzkumná vozidla a protitankové rakety Javelin FGM-148, které však několikrát odmítly dodat Turecku.

Afrin je stupínkem na cestě vedoucí ke Středozemnímu moři přes tureckou hranici. Pro PYD/RPK je bariérou Idlíb, kde je dnes síť zón deeskalace se zakázanými akcemi agrese a které byly schváleny Tureckem, Ruskem a Íránem.

Jestliže se bude realizovat americký plán na zformování pohraniční armády, bude PYD/RPK žádat velký podíl v nové správě, protože bude přítomna silná ozbrojená skupina. Erdogan obviňuje USA z plánu zformovat v Sýrii „teroristickou armádu“.

Převzato z Vestikavkaza.ru

- - -

Voliči Jiřího Drahoše, činím tě zodpovědným! Tyto volby nejsou rozhodováním mezi dvěma rozdílnými kandidáty, jak si někteří mylně představují, ale zejména mezi dvěma naprosto rozdílnými koncepcemi dalšího vývoje země zvané Česká republika...

$
0
0

Na mainstream je spolehnutí, chtějí útočit na Novou republiku, aby snížili její věrohodnost, nyní hlavně kvůli naší podpoře prezidenta Zemana

$
0
0
Ivan David
20. 1. 2018
Tak mi zase volal asi před hodinou nějaký novinář (jméno jsem opravdu v telefonu nerozuměl), že je z ČT, z pořadu "168", a jestli prý mu poskytnu rozhovor. Souhlasil jsem, ačkoli minule jsem to odmítl kvůli Marku Wollnerovi, neboť s ním mám své zkušenosti jako s darebákem. Takže onen redaktor se mě dotázal, jak Nová republika ověřuje zprávy. Řekl jsem mu po pravdě, že nemáme dopisovatele v Londýnském hotelu, který by nám poskytoval zaručené zprávy ze syrského bojiště, a že u každého článku, který jsme převzali, uvádíme zdroj. A pokud vydáváme komentáře, jde o názory a nikoli o zprávy, a názory může mít každý jaké chce. Onen novinář pravil, že profesionálové se vyznačují tím, že rozlišují zprávy a komentáře a otázal se, zda je pro nás věrohodným zdrojem také AC24.

Pravil jsem, že zprávy vybíráme podle důležitosti a podle toho, zda se nám jeví jako věrohodné. Dále jsem pravil, že se o nás mainstreamová média vyjadřují s despektem a zřejmě nejsou schopni sdělit nic konkrétního, takže bych chtěl slyšet nějakou konkrétní desinformující zprávu, kterou jsme zmátli veřejnost. Onen novinář mi jako příklad desinformace uvedl "zprávu", kterou jsme převzali AC24, že Jiří Drahoš je kolaborant a vítač imigrantů. I řekl jsem mu, že pokud se pokládá za profesionálního novináře, že by měl být schopen rozpoznat, že označení někoho jako kolaboranta či vítače je názor, neboť někomu se jako kolaborant jevit může, jinému nikoli, neboť slovo "kolaborant" označuje obecně někoho, kdo spolupracuje. Ono slovo má negativní konotaci, neboť označuje obvykle osoby spolupracující s cizí nepřátelskou mocí. Těm, kteří jsou s cizí mocí spokojeni, se takové označení nemusí jevit jako případné. To, co tedy uvedl jako "zprávu", zprávou rozhodně není, neboť není nijak možné dokázat, zda je to pravda nebo ne, každý si o tom může myslet něco jiného. Uznávám, že spolupracovníkům cizí moci se takové označení líbit nemusí.

Poučil jsem novináře, že zprávou může být jen tvrzení, jehož pravdivost či nepravdivost lze jednoznačně rozhodnout, například, že pan Kropáček zavraždil pana Bubáčka. Zeptal jsem se onoho novináře, zda dnes ráno slyšel zprávu Českého rozhlasu, že nikdo z amerických prezidentských kandidátů by si nedovolil se vyhnout veřejné konfrontaci před televizními kamerami. Pravil, že to slyšel, a nejen to, v USA existují velmi přísná pravidla, jak taková konfrontace musí vypadat.

Opáčil jsem, že jsem včera četl článek Erika Besta ZDE, kde tento americký novinář jmenuje hned dva prezidentské kandidáty, kteří, se předvolebních debat odmítli zúčastnit. Připustil jsem, že je možné, že redaktoři ČRo znají Ameriku lépe než Američan Erik Best, ale že pokládám za mnohem pravděpodobnější, že zřejně nejsou profesionálové, neboť zprávy, které vysílají, neověřují. Zde nejde o nějaký názor, ale o "zprávu", protože lze ověřit, zda je pravda, že žádný prezidentský kandidát nikdy účast v debatě neodmítl. Takže soudím, že ČRo vysílalo statisícům posluchačů zcela nepravdivou zprávu, tedy desinformaci. Zcela jistě se neomluví.

Dále jsem panu redaktorovi sdělil, že samozřejmě počítám s tím, že náš rozhovor v ČT sestrříhají jak budou potřebovat a doplní komentářem s tvrzeními, která opět nebudou ničím dokládat, budou pokračovat v házení bláta. Řekl jsem, že jsem na to zvyklý a nijak mě to nepřekvapuje, což neznamená, že by mi taková praxe byla lhostejná. Zažil jsem otištění rozhovorů se mnou, které jsem nikdy neposkytl, zcela běžně zkreslení mých výroků, atd. Minule jsem s redaktorem pořadu "168" odmítl hovořit a stalo se přesně to, co jsem očekával, tedy že tuto informaci doplnili komentářem obsahujícím nepravdivá tvrzení. Také jsem řekl, že pokud by mainstreamová média - čistě hypoteticky - nelhala a nezprostředkovávala nevyváženě názory, pak alternativní weby neměli tolik čtenářů, kolik mají dnes.

Náš slibně se rozvíjející rozhovor prostřednictvím hands free přerušili policisté, kteří mě zastavili a zdvořile mě upozornili, že jsem nezastavil před přejezdem. Řekl jsem, že jsem velmi zpomalil a pečlivě se rozhlédl. Namítli, že to viděli, ale že jsem nezastavil. To jsem uznal, a protože jsem měl 0 promile a na mých dokumentech neshledali vadu, napařili mi pokutu pouhých 100 Kč. Poděkoval jsem, že mě pomáhají a chrání mě, a pravil jsem, že jako soudní znalec zase policii nějaké stokoruny naúčtuji a tak je to v pořádku. Tihle policisté jsou přece jen serióznější než novináři, a možná, kdo ví, i chytřejší.

Vážená paní Evo Drahošová,

$
0
0

Jiří Baťa
21. 1. 2018

Vážená paní Evo Drahošová,
      rozhodl jsem se Vám napsat dopis, abych se vyjádřil k Vašim do značné míry velmi zjednodušeným pohledům na funkci prezidenta republiky. Jak je možné se z reportáže na Parlamentních listech.cz dočíst, jste osobně přesvědčena o tom, že k výkonu funkce prezidenta je důležitá hlavně „slušnost“. Zmínila jste se, že Vám spousta lidí říká, že je nešťastné, kam až klesla úroveň politické kultury. S tím mohu s Vámi souhlasit, mravní kodex poslanců a politiků vůbec je hodně pod únosným průměrem, nicméně pokud má jít tento pokles politické kultury na vrub současného prezidenta M. Zemana chtěl bych Vás upozornit, že tento trend nevzešel nástupem M. Zemana do funkce, jak je mu některými lidmi podsouváno, ale dávno předtím. 



Nevím, jak dalece sledujete politiku ale zdá se, že do doby, kdy Váš manžel vstoupil do boje o Pražský hrad tak ne zrovna příliš, jestli vůbec, protože jinak byste musela vědět, že tento trend pochází již od vlády pana Topolánka (viz jeho zvednutý prostředníček na jednání Poslanecké sněmovny), od nejkontroverznějšího a zdaleka nejprofláknutějšího politika a hulváta na české politické scéně pana Kalouska z TOP 09 a jiných lidí.

Vaše slova, že „Lidi by měli vidět, že to jde i slušně...“ chápu jako Vaši osobní narážku na M. Zemana. Chápu, že se Vám dnes hodí obracet pozornost i tímto směrem, když celá řada příznivců Vašeho manžela používá těchto údajných nectností M. Zemana jako jeden z důvodů, proč by již neměl být znovu prezidentem. Také rozumím tomu, že se nebudete o manželovi vyjadřovat jinak, než kladně a pozitivně. Vůbec nepochybuji, paní Drahošová, že jej znáte dostatečně dlouho, což ovšem neznamená, že cokoli o něm řeknete, musí být vždy pravda, resp. že všemu musí být uvěřeno. Také se zmiňujte, že „spousta“ lidí Vám říká, že nic jiného než „slušnost na Hradě nechtějí“, což Vám přijde jako samozřejmá věc. Mám takový dojem, jako by Vám úplně stačil fakt, že Váš manžel je a bude slušný, že s touto vlastností, po které prý volá „spousta“ lidí jak zmiňujete, vystačí k tomu, aby Váš manžel úspěšně vykonával funkci prezidenta ČR! Mohu Vás upřímně a nezištně ujistit a současně varovat, že je to hluboký, až tragický omyl, paní Drahošová.

Na osobu Vašeho manžela se schází velká řada různých hodnocení, názorů, ale také poznatků, faktů a různých neověřených, nedoložených, možná i smyšlených informací, ne vždy také ve slušné formě, nebo s dobrým úmyslem. S tím se budete muset smířit, paní Drahošová a to nejen v tyto dny, ale bude-li Váš manžel zvolen prezidentem, což se doufám nestane, budete muset snášet mnohé, i horší věci. Pan Miloš Zeman jako prezident byl a dosud je dobrým prezidentem. Špatným je pouze pro ty lidi, kteří s jeho politickými praktikami, u nichž převládá vlastenecký postoj, obhajoba českých či národních zájmů, prosperita země, bezpečnost státu a občanů a objektivní zahraniční politika nesouhlasí. Je jim proti srsti, že se jako korouhvička neotáčí po směru jejich větru, tedy jen na Západ, ale při vědomí nutnosti všestranné politické i hospodářské spolupráce se také obrací na Východ, kam mimo jiné obrací pozornost i ten jejich tolik milovaný Západ, včetně USA.

Připomínám to proto paní Drahošová, že za tyto snahy místo vděku se M. Zemanovi dostává urážek takového kalibru, které by jiný státník, např. i prezident USA v žádném případě nestrpěl. I zde se markantně projevuje pokleslost mravů a slušnosti, bohužel to není z řad politiků (i když někdy také), ale od lidí, jejichž IQ, vzdělání, postavení, tituly a intelekt by spíše svědčily opravdovým lidským, morálním, intelektuálním kapacitám, ale opak je pravdou. Jestli o tom nevíte, tak jsou to právě lidé na úrovni Vaše manžela, tedy páni profesoři, doktoři, inženýři, herci, umělci, lidé s VŠ vzděláním, intelektuálové, kteří veřejně vulgárně napadají, zostuzují, pomlouvají, nadávají a hrubě urážejí hlavu státu.

Můžete namítnout, že i M. Zeman se občas vyjadřuje hrubě a vulgárně a budete mít pravdu. Jenže něco jiného je přeložit již samotný vulgární anglický název do češtiny, kde to pak vyzní jako něco neslýchaného (i když by si to třeba mohl, ale také nemusel M. Zeman odpustit, jak jistě namítnete) zvláště v případě, že aktérky této skupiny se samy projevovaly velmi nedůstojně a sexisticky třeba i v kostele, pak nebyl důvod si brát k těmto „politutkám“ žádné ohledy. Avšak nazývat prezidenta slovy, které zde nechci uvádět, vyjadřovat se o něm že je ….., nebudu přirovnání vypisovat, snad jste to mohla sama zaregistrovat, to se pravdu jen tak jinde nevidí. Zmiňuji to proto, abych Vás také vyvedl z omylu, že má-li někdo tituly a postavení, nemusí být nutně a vždy slušný a inteligentní!

Vyjádřila jste se i k tvrdé kampani plné lživých informací, jako např., že manžel pedofil, že zneužíval vnuka a pod. K tomu se nehodlám vyjadřovat, protože jednak těmto „zaručeným“ informacím či spíše pomluvám nevěřím, protože nejsou ničím relevantním doloženy. Nicméně je-li řeč o lživých informacích, pak není od věci také připomenout, že ani ze strany pana manžela nejsou vždy podávány pravdivé informace. V boji o takový post se používají různé druhy informací, hlavně však takové, které dotyčnému buď neublíží, nebo mu naopak prospějí, ale pak je nutné si také uvědomit, že tyto praktiky nejsou jen výsadou jedné strany, ale i té druhé a pokud jedna strana neříká pravdu a tedy lže, že podobnou taktiku použije i druhá strana. A pokud je mi známo, vážená paní Drahošová, pan manžel svůj štít zrovna čistý nemá. Nehodlám zde rozvádět ověřené pravdivé informace a údaje o panu manželovi, jednak je o tom dostatek informací v médiích, ale hlavně, je to otázka svědomí a cti, paní Drahošová. Mohu Vás ujistit, že nečisté svědomí člověka provází až do hrobu. Jde-li o obyčejného smrtelníka, může to být ostatním lhostejné, v případě Vašeho manžela, který by mohl eventuálně být prezidentem republiky, je to již závažná věc. Nicméně, je na každém, jak se se svým svědomím a ctí vypořádá či vyrovná.

Značně netaktně (jako potenciální první dáma) jste se také vyjádřila k občanům, resp. odpůrcům Vašeho manžela, když jste o nich řekla, cituji: „Pro mě jsou to chudáci. Zřejmě nešťastní lidé, kterým život nevyšel. Závidí, nenávidí. Myslím, že oni sami jsou nešťastní. Vědomě asi chtějí někomu ublížit“. Ptám se paní Drahošová, proč si myslíte, že lidé, nesouhlasící s kandidaturou Vašeho pana manžela, jsou chudáci, nešťastní lidé, kterým nevyšel život? To jen proto, že mají na pana manžela jiný názor? Lidé, kteří manžela v kandidatuře podporují, jsou zřejmě podle Vás naopak lidé na úrovni, šťastní kterým vyšel život? Co kdo komu závidí, kdo koho nenávidí paní Drahošová? Apropó, komu by měli asi ublížit? To jsou, Vašemu postavení vážená paní, velmi silná a nepatřičná slova a názory, kterými urážíte slušné občany. Budu upřímný když řeknu, že Vás tyto názory do značné míry diskvalifikují při pomyšlení, že byste měla být první dáma ve státě.

Těmito několika málo projevy paní Drahošová, se krystalizuje jak Vaše, tak i povaha Vašeho manžela. Jak jsem již zmínil chápu, že stojíte za svým manželem, jste na jeho straně a že mu také fandíte, ale funkci prezidenta nelze dělat na úkor nečestného, nepoctivého, prospěchářského jednání a jak také nasvědčují některé indicie i ochotou jednání v cizích zájmech proti vlasti, národu, proti republice a vlasteneckým a občanským zájmům. Bohužel pochybuji, že si plně uvědomujete závažnost těchto mých slov, protože vzdát se šance být manželkou prezidenta a být první dámou, je velmi, velmi nesnadné.

Paní Drahošová, nejsem ani sobec, ani chudák, ba ani nešťastný člověk, nezávidím a už vůbec nehodlám někomu ublížit. Vyjadřuji jen své názory, pocity a opodstatněné obavy, že Váš manžel není tím správným a ideálním člověkem (tedy jak pro koho), který by mohl odpovědně zastávat post prezidenta republiky. Mimo jiné třeba proto, že jen ta jeho Vámi proklamovaná „slušnost“ rozhodně nestačí, jeho osobnost, stejně jako minulost je do značné míry nečitelná a tedy i nevěrohodná, jeho názory a postoje mají víc než je zdrávo značně prozápadně vyhraněné tendence, které neodpovídají zájmům České republiky a většině občanů.

Máte-li ráda svého manžela, paní Drahošová, máte-li v sobě dostatek cti, máte-li svědomí a charakter, poraďte manželovi, aby o post prezidenta neusiloval. Neříkám to proto, aby snadněji či bez boje vyhrál Miloš Zeman ale proto, že tak jako farář nemůže snadno a bez problémů jen tak jít do války a zabíjet lidi, tak nemůže politicky negramotný a nezkušený pan profesor jen proto, že je „slušňák“, vykonávat vrcholnou, vůči vlasti a národu zodpovědnou funkci prezidenta České republiky. Z těchto důvodů ani Vám, ani panu manželovi nemohu popřát hodně štěstí a úspěchů, pokud jde o jeho zápolení v boji o post prezidenta. Ve vašem osobním životě, protože opravdu nejsem žádný sobec a chudák,, vám oběma však mohu popřát vše dobré a pevné zdraví.

Co pro východní země EU znamená bezvýhradné podřízení se haurovské politice západu vůči Rusku?

$
0
0
Vláďa z Brna
21.1. 2018 posláno redakci NR
Na ruském zdroji Sputnik Česká republika (Sputnik news) jsem natrefil na tabulku, jak se změnil vývoz konkrétních zemí do Ruska mezi lety 2013 a 2016. Samozřejmě z důvodu sankcí zavedených na Rusko na začátku tohoto období.
Vypadá to, že zatímco „vesničtí burani“ nevolící Drahoše tohle víceméně dobře tuší, tak v průměru zdánlivě a rádoby „vzdělanější“ kafilérka, jakkoliv se tomu až nechce věřit, tyto souvislosti nevidí. Spíš si je nepřipouští, pod vlivem a manipulací všemožných institucí, na kterých jsou závislí. A ti „vesničtí burani“, kteří nemají nic ze všech těch podpor neziskovkám a účastníkům různých tendrů, především z veřejných peněz a EU dotací, ti nějak ne a ne té všudepřítomné jednostranné manipulaci a propagandě mainstreamu sedat na lep.
                   Rozdíl mezi lety 2013 a 2016
USA                     34%
Francie               35%
Švýcarsko           37%
Itálie                    47%
Německo             49%
ČR                       49%
Rakousko            53%
Polsko                 53%
Slovensko           54%


Vytvořil jsem si menší přehlednou tabulku vybraných zemí a poté mě to hned trklo do očí. Znamenají sankce EU, USA a dalších vůči Rusku pro nás na východě EU totéž, jako pro západní země? Ani zdaleka!

Všimněte si, že tabulka je řazena zleva doprava směrem k zemím, které samy byl svými sankcemi nejvíce postiženy. Ale hlavní zajímavostí této tabulky je, jak se ukázalo, že je zároveň jakoby řazena od západu k východu.
Pokud nebudu předpokládat, že by nás západ chtěl poškodit, pak k tomu bude nějaký objektivní důvod. A ten tady opravdu je, přece je logické, že státy ležící blíže k Rusku s ním historicky více obchodují!

A tomu přibližně odpovídá (z jiných zdrojů) i absolutní výše vývozu do Ruska, přesněji poměr velikosti tohoto vývozu k celkovému vývozu a HDP těchto zemí.

Jak všichni můžeme neustále pozorovat, naše instituce a propaganda bezvýhradně a ochotně plní požadavky zemích západnějších. U nás pouze (především) se světlou výjimkou v dosavadním panu prezidentovi Miloši Zemanovi. Přitom se znovu a znovu ukazuje, jako v tomto případě, že bezvýhradná ochotná podpora východních zemí EU všemu bruselskému a západnímu, rozhodně není na místě. 

Vypadá to, že zatímco „vesničtí burani“ nevolící Drahoše tohle víceméně dobře tuší, tak v průměru zdánlivě a rádoby „vzdělanější“ kafilérka, jakkoliv se tomu až nechce věřit, tyto souvislosti nevidí. Spíš si je nepřipouští, pod vlivem a manipulací všemožných institucí, na kterých jsou závislí. A ti „vesničtí burani“, kteří nemají nic ze všech těch podpor neziskovkám a účastníkům různých tendrů, především z veřejných peněz a EU dotací, ti nějak ne a ne té všudepřítomné jednostranné manipulaci a propagandě mainstreamu sedat na lep.

TV Nova chtěla původně odvysílat prezidentský duel, kandidát Jiří Drahoš však debatu odmítl. I proto proti moderátorovi Reyi Korantengovi usedl osamocený prezident Miloš Zeman. Ten moderátora častokrát blahosklonně opravoval a s úsměvem káral, na závěr si prezident neodpustil dokonce komický výstup.

$
0
0
21.1. 2018   PL
„Zásadně se nevsázím. Zatím to vypadá na remízu, což je to nejzajímavější. Když hrozí remíza, tak každý hlas aktivního voliče může rozhodnout,“ poznamenal Zeman úvodem na otázku moderátora, kolik by si vsadil na své vítězství.
Popisek: Miloš Zeman při žertovné vsuvce debaty na TV Nova

K nepřítomnosti svého protikandidáta se Zeman nechtěl vyjadřovat, stejně tak jako k čemukoliv, co se Jiřího Drahoše jakkoliv týká. Což během pořadu dodržel. Místo toho zmínil momenty své prezidentské funkce. Vzpomněl přitom na sociální demokracii. „Za jeden z nejhorších momentů, i když jsem to neovlivňoval, považuji její pád na oněch sedm procent. Za nejkrásnější momenty naopak považuji setkání s občany a podnikatelské mise,“ řekl Zeman.

Když se Zemana Koranteng zeptal, zda nepřemýšlí nad omluvou za výrok ohledně Alexandra Dubčeka, jejž v minulých dnech pronesl, Zeman odvětil: „Ne, chraň bůh, protože lidé, kteří si na tohle stěžují, neznají historii,“ trval si na svém Zeman. Mimo jiné uvedl, že Dubček se v roce 1968 podělal hrůzou, což pobouřilo zejména Slováky.

Zeman trvá na svém i v tom, že je prezidentem dolních deseti milionů občanů, jak slíbil. A sjednotitel? „Teď se snažím sjednotit dva proudy – proud Andreje Babiše, který by nejraději vládl sám, a proudy všech ostatních, kteří by mu nejraději podtrhli stoličku, aby nevládl vůbec,“ nechal se slyšet Zeman. „Rozděluje názor, nikoliv člověk. Budeme-li mluvit například o názorech na migranty. Jak mám sjednotit ty, kteří chtějí migranty, a ty, kteří je nechtějí? Řeknu svůj názor,“ podotkl.

Zeman se následně hájil, proč jmenoval vládu Andreje Babiše (ANO), u níž bylo zřejmé, že nedostane důvěru. „Pokud nejste věštec, nevíte nikdy na sto procent, zda tu důvěru premiér dostane, či nikoliv,“ podotkl Zeman s tím, že on i Babiš si byli vědomi, že první pokus bude neúspěšný. „Pan Babiš požádal, abych jmenoval jeho vládu 13. 12. a měl pro to velmi slušný argument, že by jel rád do Bruselu již jako předseda vlády. Nejpozději do 10. ledna tak musel požádat o důvěru. Už tímto byl časový interval velmi zúžený,“ řekl Zeman, jenž pro druhý pokus požaduje garanci podpisů minimálně 101 poslanců.

„Preferoval bych menšinovou vládu, kterou by podporovali sociální demokraté nebo komunisté a strana Svoboda a přímá demokracie. Premiér by si přál koalici s ODS,“ řekl následně Zeman.

Předčasné volby několik měsíců po řádných volbách v žádném případě nepodporuje. „Považuji to za urážku voličů,“ poznamenal Zeman. „Politici mají hrát s těmi kartami, které rozdali voliči. Pokud to neumějí, tak jsou neschopní,“ sdělil Zeman.

Zdanění církevních náhrad? Ano

Poté se vyjádřil i ke zdanění finančních náhrad církvím. „Jsem pro,“ řekl. „Sociální demokracie deklarovala zdanění finančních náhrad ve svém programu. Totéž chtěl i Andrej Babiš. Lidovci to odmítli. Dnes se neočekává, že budou lidovci ve vládě, a tak nová vláda může zaujmout jiné stanovisko,“ dodal.

Vyjádřil se i pro vlaky zdarma pro studenty a důchodce. EET pak pokládá za dobrý a úspěšný nástroj. „Jsem pro zavedení i dalších vln,“ podotkl. Je i pro zmírnění protikuřáckého zákona. „Ale jako prezident jsem si nemohl dovolit to vetovat, protože jako kuřák jsem byl ve střetu zájmů,“ řekl.

Následně se pak vyjádřil i proti odpouštění dluhů dlužníkům. „Někteří totiž vytloukají klín klínem,“ poznamenal s tím, že stát by se neměl plést mezi dlužníka a věřitele. „Kdo to pak zaplatí? Český daňový poplatník, kdo jiný,“ zmínil.

K zahraniční otázce Zeman uvedl, že si neumí představit, že by Česká republika byla mimo EU či mimo NATO. „Ale dovedu si představit, že by se k tomu lidé měli vyjádřit,“ poznamenal Zeman. „V parlamentu leží zákon o obecném referendu. Tento zákon je v prvním čtení a de facto nebyl vůbec projednáván. Já jsem ho podpořil. Bavme se o tom, jaký bude okruh témat, což by mělo být součástí zákona,“ zmínil. 


(celý text najdete zde)

Rusko oficiálně obvinilo USA z přípravy převratu

$
0
0
21. 1. 2018    zdroj
Ruské ministerstvo zahraničí vydalo prohlášení, v němž obvinilo USA z utajeného předání peněz opozičním skupinám. Cíl, který americké orgány sledují, je zcela zjevný: destabilizace politické situace v Rusku. Byla to odpověď ministerstva zahraničí RF na článek, opublikovaný na portálu BuxxFeed, v němž se odhalují důvěrné informace o transakcích ruských diplomatických zařízení v USA. Článek tvrdí, že americké orgány studují "podezřelé převody peněz" ruského velvyslanectví ve Washingtonu.


Jak bylo na ministerstvu uvedeno, takový únik nemohl nastat bez vědomí amerických úřadů.

Ve sdělení se uvádí: pracovníci daného listu nepopírají, že při pokusu o získání komentáře od našich diplomatů použili kontaktní údaje z jejich bankovních profilů.

Ovšem získat tyto informace bez souhlasu příslušných státních orgánů USA je prostě nemožné", píše ministerstvo zahraničí. Závěr se nabízí sám: toto porušení nedotknutelnosti účtů ruského velvyslanectví je "záležitostí rukou oficiálního Washingtonu".

Přičemž byly publikované údaje "záměrně zfalšovány a zlovolně interpretovány". Bylo to provedeno proto, aby to zapadlo "do logiky kampaně v USA ohledně obvinění Ruska" z vměšování se. V tomto případě jde již podle ministerstva zahraniční o trestný čin - porušení utajení bankovních informací.

Snahy amerických rusofobů ale byly marné: nic pohoršujícího se nepodařilo ve zveřejněných informacích nalézt "pro naprostý nedostatek reálných faktů", protože se jednalo o běžné převody platů, kterým "se snaží přidat konspirační charakter".

Jak bylo ministerstvem uvedeno, v této situaci americká strana "soudí podle svého vlastního jednání": už dávno není tajemstvím, že ruská nesystémová opozice je financována ministerstvem zahraničí USA. A ani se to příliš neskrývá, i když se to stále popírá s tím, že čestní "bojovníci proti režimu" působí výhradně z vlastního podnětu, a vůbec ne dle s pokynů "washingtonského krajského výboru".

Samozřejmě, bylo by přihlouplé se domnívat, že Američané našim "bojovníkům" předávají peníze v hotovosti v nějaké restauraci Matrjoška v Brighton Beach. Převádějí je, a často zcela legálně, řekněme, ruským nevládním organizacím. A samozřejmě že ne z účtů ministerstva zahraničí USA. Za tímto účelem jsou využívány nejrůznější fondy.

Schéma již bylo propracováno v době ukrajinského Majdanu. V polovině roku 2016 hackeři z KyberBerkutu zveřejnili korespondenci pracovníků NED, fondu, který je financován orgány USA a který je hrdý na svou účast v "barevných revolucích" po celém světě. Na základě odhalených dat bylo jasné, že nejprve byla ukrajinská veřejnost rozehřáta opozičními médii, pak se už peníze začaly otevřeně "nalévat" do pouličních protestů.

Přesně takové schéma se Američané pokoušeli a nadále pokoušejí rozvinout i v Rusku. V materiálech KyberBerkutu se uvádí, že "pouze za prvních deset měsíců v roce 2016 bylo na objednávku novináře Davida Sattera, který pracuje pro americké zpravodajské služby, připraveno 24 článků a šetření investigativní žurnalistiky v takových médiích, jako jsou RBC, Vedomosti a Radio Svoboda.

"Hlavním cílem těchto materiálů je diskreditace vůdců Ruské federace, jejich rodinných příslušníků a nejbližších spolupracovníků. Přičemž materiály NED svědčí o tom, že Washington se snaží udělat cokoliv, aby byla podkopána politická situace v Rusku a aby byl zorganizován stejný chaos, který jsme zažili zde na Ukrajině v roce 2013", napsali hackeři.

Velmi vážně sázeli "američtí přátelé na ministerstvu zahraničí USA" na opozičníka Alexeje Navalného, kterého si otevřeně pěstovali mnohá léta a neponechávali bez povšimnutí události s ním spojené. Dokonce u soudu, kde se projednával případ Kirovlesu, i tam byli přítomni.

Blízko k srdci si Washington vzal zamítnutí ústřední volební komise registrace do voleb Alexeje Navalného jako prezidentského kandidáta: ministerstvo zahraničí USA vyjádřilo "znepokojení" touto skutečností. Mluvčí ministerstva zahraničí RF Marie Zacharová, když komentovala tuto situaci, prohlásila, že to je přímé zasahování do vnitřních záležitostí Ruska.

"A tito lidé se celý rok rozhořčovali údajným "vměšováním se" Ruska do jejich volebního procesu?!", řekla a dodala, že toto prohlášení není poslední, které zazní z Washingtonu.

Kromě toho Zacharová na svém Facebooku vyjádřila překvapení z vyjádření ministerstva zahraničí USA ohledně "přísných opatření" ruské vlády ve vztahu k novinářům v Rusku.

Podle jejích slov "konkrétně který rezort a jak uplatňuje" přísná opatření proti neshodujícím se novinářům? Nejsměšnější je, že to nyní prohlásili stejní lidé, kteří právě zabali RT a Sputnik do obalu zahraničních agentů, pronásledují ruská média po celém světě, investují obrovské sumy peněz do "protipůsobení ruské propagandě" a nazývají tak všechny, s nimiž nesouhlasí".

Připomeňme si, že mluvčí ministerstva zahraničí USA Noel Clay konstatoval, že americké ministerstvo vyjadřuje "znepokojení v souvislosti s dosavadním použitím přísných opatření ze strany ruské vlády ve vztahu k nezávislým hlasům - od médií po aktivisty občanské společnosti a opoziční politiky".

Úřady USA neunavuje obviňování Ruska ze zasahování do voleb, ačkoli ve 20. století se mnohem častěji než ostatní zabývaly zásahy do demokratického procesu v jiných zemích právě ony. A právě USA jsou zodpovědné za 81 ze 117 zaznamenaných intervencí do voleb v zahraničí.

Poznamenejme, že v posledních letech bylo jasně a jednoznačně prokázáno velmi blízké spojení ruské liberální opozice se zástupci ministerstva zahraničí USA a fondy, přidruženými k americkým úřadům. Pokud dřívější obvinění ze spolupráce se Západem "pro nucenou demokratizaci Ruska" demonstranti nazývali "propagandou", nyní o tom vypovídají fakta.

Stačí například připomenout si i přiznání USA o vyčlenění desítek milionů dolarů opozičním nevládním organizacím v Ruské federaci, i potvrzení vytvoření "sociálních sítí pro vyvolání nepokojů" v různých zemích, i přidělení 5 miliard dolarů ukrajinským "majdanovcům", i financování protestních bloggerů atd.

Ve skutečnosti nejsou potřebné žádné operace kontrarozvědky - opozičníci a zástupci Západu se odhalují sami. V diskusích v Živom žurnale se tu vyskytovala vzájemná obviňování se z vydávání prostředků grantů "na boj proti Putinovi" na osobní účely, tu Moskovskij komsomolec publikoval povídání známého opozičníka Maxima Petroviče (Solidarita, Parnas, ...) o obdržení finančních prostředků na "oranžovou revoluci" z ministerstva zahraničí USA.

Tu byl na Triumfalnoj 31 zadržen pracovník politického oddělení velvyslanectví USA Bond (ne ten), tu jeho kolegové Erik Lundberg a Jeremy Richart "přecházeli" Puškinovo náměstí akorát v okamžiku protestního shromáždění.

Nebo v Kirovu se i u soudu i u piva s vůdci opozice setkával "důstojník" politického oddělení amerického velvyslanectví Covert Kevin Timothy.

Podobných příkladů by bylo možné uvést ještě velké množství, a mnohé z nich jsou již ostatně našim čtenářům dobře známy. Přestat podporovat miliony dolarů ruskou opozici se soucitné americké úřady nechystají, tím spíš v předvečer prezidentských voleb v Rusku. Takže čekáme na další halasná prohlášení z Washingtonu.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Občan pamatuje lži presidenta Havla i pana knížete. Budeme mít dalšího lžipresidenta?

$
0
0
Jiří Jaroš Nickelli 

22.1.2018  ČeskéNárodníListy
 

Monika Hoření ve svém sloupku "Občané mají paměť" (Haló noviny 20. 1.2018,s.5) adresně připomenula, kdo a jak lhal občanům republiky v nejvyšší funkci státu i ve funkci ministra zahraničí.

Pan president Havel sliboval občanům, že presidentství přijme jen do nejbližších voleb. Opak byl pravdou. Že nepřijme majetek v restituci. Opak byl pravdou. Že nebudeme v žádném vojenském paktu a budeme žádat jejich rozpuštění. Opak byl pravdou. Že budeme mít sociálně spravedlivou republiku. Opak je pravdou dodnes. Nakonec pan president Havel morálně hanebně skončil jako obhájce "humanitárního bombardování" Jugoslavie, našeho věrného spojence ve světových válkách.

Stejně tak pan kníže v polemice s presidentem Zemanem posílal zesnulého presidenta Budovatele do Haagu na válečný soud a tvrdil o odsunu, že to bylo vyhnání. V obou případech byl rovněž pravdou opak. Pravdu měl president Zeman, jenž veřejně zastával názor "Odsun byl lepší než smrt", což se ztotožňovalo i se stanoviskem presidenta Budovatele. Ten říkal i psal, že odsun zabrání neslýchané občanské válce a masakrům, jež by nutně nastaly, kdyby sudeti zůstali netrestáni za své zločiny, vlastizradu, zemězradu a velezradu, v republice! Toto věděl i Churchill, po Chamberlainovi druhý skutečný otec myšlenky odsunu Němců z ČSR, z Polska a z Rumunska.

Je třeba neustále připomínat našim i zahraničním historickým ignorantům a neandertálcům dějepisu nové doby, že dr. Beneš nevymyslel odsun a nebyl krvelačným germanobijcem, jak to troubí nepřátele republiky a jejich pátá kolona u nás! Již jen proto je třeba odstranit z české politiky hermanovsko-schwarzenbergovský mýtus o sudetech jako rakovinný vřed z těla republiky.

Myšlenku odsunu neporodil nikdo jiný, nežli zklamaný Neville Chamberlain, který pokládal Hitlerovu lupičskou okupaci ČSR 15. března 1939 za pyramidální zradu Mnichova. Chamberlain myšlenku odsunu nerozpracoval, protože poměrně brzy nato zemřel. Myšlenku odsunu pak rozpracovalo pod vedením W.S. Churchilla a Anthonyho Edena britské ministerstvo zahraničí a britská vláda. Poté s odsunem souhlasili Američané i Sověti. Sám dr. Beneš původně o odsunu neuvažoval, až po delší době, tedy po heydrichiádě, Lidicích a strašlivých persekucích Čechoslováků pod vlivem domácího odboje se přiklonil k myšlenkám transferu zrádných Němců. Přitom uvažoval od počátku, že nevinní Němci mají právo zůstat v republice. Což se také po osvobození naplnilo, kdy na základě prověrek bezpečnostních komisí státu podle dekretů zůstalo v ČSR zhruba 230 tisíc Němců loajálních k republice. Ovšem atmosféra zaviněná hrůzami velkoněmecké okupace samozřejmě nebyla Němcům obecně příznivá. Sám Winston S. Churchill se k tomu vyslovil, že po osvobození nelze zabránit excesům trestání okupantů na území porobených států, jež potrvá asi několik měsíců. Poté to musí velmoci zarazit a tamní Němci si sbalí nejnutnější věci a půjdou. Tak se vyjádřil Churchill k poválečnému vývoji v tomto směru.

Při dnešních volbách presidenta se znovu opakuje propagační masáž v jiném směru proti současnému presidentu panu Miloši Zemanovi a protivníci mu nasazují psí hlavu v nejrůznějších otázkách, přičemž fakta nahrazují lživými argumenty - počínaje jeho zdravím a konče jeho výjezdy za občany státu.

Monika Hoření pravdivě kritizovala pana Michaela Žantovského, že na presidenta Zemana vytahuje nepravdy o jeho působení na Hradě za pět let, když právě on, Havlův spolupracovník, zamlčel všechny lžisliby pana Havla, které mu správně spočetla.

Ano, my občané a zvláště pak odbojáři, kteří zažili všechnu tíhu protektorátu, máme paměť. Dobrou paměť. Proto nevolíme kandidáta knížat, celebrit, elit, kavárníků, zkrátka havlistů všeho druhu.

Podle nás pravdu a fakta říká nám občanům pan president Zeman. Často pravdu sděluje lidově a jadrně, aby jí rozuměli pokud možno všichni občané. A to má být podle protivníků špatně?

Panu presidentu se taky nesprávně a nepravdivě vyčítá to, čemu se u nás říkalo "Hulvátov". Měřme všem stejně. Když pan president označil ruskou skupinu výtržnic pravým názvem přesně přeloženým z jazyka anglického, byl takřka upálen médii a celebritami. Když pan kníže šermoval slovy nespisovnými ze slovníku hospodských povalečů, byla to elegance a šarm šlechtického bonvivána. A ti, co znají životopisy státníků, vědí, že prvně nespisovná slova jako sr..č a k..da začal veřejně užívat tolik oslavovaný John Fitzgerald Kennedy. Takže i v západní politice najdeme otce zakladatele tohoto politického folklorismu. Ale při volbě presidenta by snad tento folklorismus neměl být měřítkem volby občana!

Měřítkem by měl být státnický rozhled, znalosti, uvažování a pevný postoj v hájení zájmů republiky, národů a občanstva jako celku - nikoli obhajoba skupin a tlup mocenských elit, které mají zájmy o vše jiné, jen ne o vlastní zemi a stát! Pan Zeman zaručuje to první - pan Drahoš, zdá se, jen to druhé...Pro nás odbojáře, je volba, myslím, naprosto jasná.


Jiří Jaroš Nickelli,
předseda Historicko dokumentační komise
ČSBS Boskovice

ZÁKONODÁRCI A PRÁVO

$
0
0
Zdeněk Jemelík
22. 1. 2018  blog autora

Sněmovna má za sebou rušné dny jednání o důvěře vládě Andreje Babiše a o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání. Všem bylo vše předem jasné: kdo nevěří na zázraky, neměl pochyby o tom, že vláda důvěru nedostane a páni poslanci budou vydáni. Kdyby se o těchto záležitostech jednalo bez rozpravy, výsledek by byl stejný jako po mnoha hodinách mlácení prázdné slámy, jež jsme mohli sledovat v přímém přenosu. Poslanci si to mohou dovolit: neodpovídají voličům za efektivitu využití svého času.


Přebujelá rozprava k oběma tématům bohužel odhalila pozoruhodně nízkou úroveň právního povědomí některých poslanců. Zarážející byla např. výtka zkušeného politika Zbyňka Stanjury ministru spravedlnosti Robertu Pelikánovi, že nezastavil trestní stíhání Aleny Vitáskové, kterou právě Vrchní soud v Olomouci zprostil obžaloby. Pan poslanec by za dlouhou dobu svého působení v politice komunální i vrcholové už mohl mít základní vědomosti o pravidlech fungování justice. Proto překvapuje, že si jaksi nevšiml, že od doby, kdy se průběh procesu s Heliodorem Pikou denně projednával v kanceláři ministra včetně konzultací rozsudku, se poměry podstatně změnily. Ministr spravedlnosti by mohl vystoupit na podporu Aleny Vitáskové pouze stížností pro porušení zákona, ale tu může podat až proti pravomocnému rozsudku. Vrchní soud v Olomouci mu ale naštěstí neposkytl příležitost. Hypoteticky by mohl uvažovat o kárném řízení se soudcem Alešem Novotným, který vědomě uložil Aleně Vitáskové krutý trest bez ohledu na nedostatek důkazů. Kárný soud by ale jeho žalobě patrně nevyhověl, protože soudcovský komunita vnímá nezávislost justice jako právo dopouštět se přehmatů zcela beztrestně.

Pozoruhodný byl i názor horlivé bojovnice za nevydání pánů poslanců Babiše a Faltýnka, poslankyně Taťany Malé, že by se odsunutím jejich vyšetřování o čtyři roky asi nic nestalo. Samozřejmě by se stalo. Čím větší je časový odstup od činu k zahájení vyšetřování, tím je menší pravděpodobnost, že se věc podaří objektivně objasnit. Mimo to páni poslanci jsou jen dvěma jednotlivci v celé skupině obviněných. Policie by nemohla kvůli jejich nevydání odročit o čtyři roky celé řízení, ale vyšetřování v případě jejich vyjmutí ze souboru obviněných by bylo neúplné a mohlo by vést k nesprávným závěrům. Posléze je třeba připustit hypotetickou možnost uplatnění katastrofického scénaře, podle něhož by paní Monika Babišová byla odsouzena k nepodmíněnému trestu a její imunitou chráněný manžel by jezdil za ní na návštěvy do některé z ženských věznic. Andrej Babiš se ovšem navzdory horlení poslankyně Malé projevil jako chlap a hlasoval pro své vydání. Imunita by ale také svazovala ruce státnímu zástupci, který by nemohl po projednání podaných stížností proti sdělení obvinění případně rozhodnout o vrácení věci policii k došetření nebo dokonce k zastavení trestního stíhání. Čili nevydání by bylo ochranou – neochranou. Námitka poškození prestiže České republiky přítomností trestně stíhaného politika ve vládě by nevydáním k trestnímu stíhání nezanikla, neboť sdělení obvinění by nepozbylo platnost. Naopak nevydání pánů poslanců by zpochybnilo povahu České republiky jako právního státu, neboť by prozradilo nadřazení politické moci nad právo a spravedlnost.


Za pozornost stojí také způsob, jakým poslanci nakládali se zprávou OLAF. Spoléhajíce se na to, že nezáživný text se nestane masově rozšířenou četbou, někteří z nich ji vydávali za důkaz opodstatněnosti trestního oznámení proti Andreji Babišovi. OLAF se ale zabýval nabyvatelskou společností jako subjektem správního práva a dospěl k pochybnostem o jejím právu na získání subvence nikoli hlavně kvůli akcionářské struktuře, ale kvůli její nepřehlédnutelné ekonomické provázanosti s Agrofertem. Není zde nic, o co by se mohla opírat domněnka o trestné činnosti osobně Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka. Pokud je zde řeč o pochybení jednotlivců, pak se jednalo výlučně o manažery společnosti, což odpovídá skutečnosti, že operativní řízení akciové společnosti nevykonávají akcionáři, ale management. Zpráva by mohla posloužit jako popud k trestnímu stíhání předmětné akciové společnosti podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, který ovšem v době přiznání dotace ještě neexistoval. Lze z ní vyvodit, že přiznáním dotace patrně došlo k správnímu deliktu, v jehož pozadí se může i nemusí skrývat trestné jednání. Nezbývá než poukázat na skutečnost, že ekonomická provázanost společnosti Farma Čapí hnízdo a.s. musela být zřejmá z předloženého projektu a měli ji také vidět auditoři, kteří využití dotace opakovaně zkoumali. Zdá se proto, že na správním deliktu mají svůj díl viny orgány státu, které žádost prověřily jen povrchně, což vyvolává otázku, zda akcionáři nemohli přijmout dotaci v dobré víře, že jejich společnost ji nabyla právem.


Samozřejmě tím není vyvráceno podezření, že předložením žádosti o dotaci a jejím přijetím byl spáchán trestný čin. Trestný čin ale páchá konkrétní jednotlivec, jehož osobní podíl a odpovědnost v řetězci jednání, vedoucího k protiprávnímu výsledku, musí být v trestním řízení řádně popsán a vyhodnocen. Ze zprávy OLAF v žádném případě nevyplývá, že se v daném případě trestného činu dopustil právě a jedině Andrej Babiš, když jeho osobní podíl nebyl zjištěn. Pokud jej někdo označuje za hlavního viníka, nakládá s ním podobně jako presstituti, kteří tvrdili, že Alena Vitásková je trestně stíhána za to, že připustila nezákonné vydání licencí elektrárnám rodinného klanu Zemků, když ve skutečnosti v době jejich vydání ještě nevěděla, že bude někdy působit v čele úřadu, jenž licence vydal. Napadá mě také srovnání s postavením obž. Shahrama Abdullaha Zadeha, který má být odpovědný za krácení DPH v objemu 2,5 miliard Kč v obchodování s pohonnými hmotami, když ve skutečnosti na zločinném jednání se účastnily desítky osob, které o jeho existenci neměly tušení a opačně ani on o jejich existenci nevěděl.


Nejzávažnější na zprávě OLAF je doporučení, aby tato dotace byla vyjmuta z dotačního programu. Prakticky to znamená, že se dodatečně stala čistým výdajem ze státního rozpočtu, čili dle presstitutů nákladem daňových poplatníků. Bylo by jistě na místě, aby Agrofert projevil velkorysost a příslušnou částku vrátil do státního rozpočtu. Výkřiky o zaplacení dotace z peněz daňových poplatníků budou poškozovat hnutí ANO v komunálních a senátních volbách.


Složitější je poměr ústavněprávně zakotveného institutu presumpce neviny a etického principu presumpce viny politiků v hlavách politiků. Nepřátelé Andreje Babiše považují presumpci neviny za balast a tvrdí, že vrcholový politik se za ni nesmí schovávat. Je jim dobrý každý prostředek k zastření jejich neúspěšnosti ve volbách, k smazání úspěchu hnutí ANO a k připravení Andreje Babiše o výsledek jeho osobního úspěchu. Proto se jej snaží vytlačit z vlády za každou cenu a jsou i ctižádostivci, kteří sní o tom, že v čele své pidistrany usednou do křesla předsedy vlády. Ve státě s vyspělou politickou kulturou a stabilizovaným právním prostředím by takové úvahy byly nezpochybnitelné. Je ale otázka, zda jsou oprávněné v zemi, v které prokazatelně dochází k opakovaným případům beztrestného zneužití orgánů činných v trestním řízení k ovlivnění veřejného života. Je také otázka, zda je správné po úspěšném politikovi žádat, aby se ve jménu nějakého „vyššího principu“ vzdal svého úspěchu a nechal si zničit kariéru, jak se to např. stalo Vítu Bártovi. Lidé, kteří vyvolali jeho trestní stíhání, by tak byli odměněni za svou ničemnost. Ve jménu stejného „vyššího principu“ byla Alena Vitásková pod nepřetržitým tlakem na resignaci, aby ji soud nakonec pravomocně zprostil obžaloby. Díky své osobní statečnosti zaplatila jen zdravím, ale plné odměny se jejím nepřátelům přece jen nedostalo. Je nezbytně nutné, aby stejným způsobem byl likvidován Andrej Babiš ?


Andrej Babiš v průběhu parlamentního „karnevalu řečnických úletů“ vyvolal nevoli opozice výrokem, že v této zemi si lze objednat trestní stíhání. Nemohu vyloučit, že se to může v ojedinělých případech podařit, ale je jisté, že se znalostí pravidel chování orgánů činných v trestním řízení a s použitím vhodného podnětu lze spustit trestněprávní mašinerii. Dostane-li policie trestní oznámení, které vypadá na první pohled věrohodně, je bezbranná: musí začít prověřovat. Výsledek tím není zaručen, ale lze se takto postarat vyhlédnuté oběti o pořádné potrápení. Případů využití této možností k ovlivnění veřejného života je více než dost. A lze se domnívat s pravděpodobností blízkou jistotě, že lidé, kteří oslovili PČR a OLAF v kauze Čapí hnízdo, věděli, co činí a počítali s tím, že se jim podaří ovlivnit výsledek parlamentních voleb a zastavit vzestupnou kariéru Andreje Babiše. Účelovost jejich jednání je zřejmá, ovšem ve věci viny či neviny nelze činit jakékoli předběžné závěry bez znalosti obsahu obvinění.


Pokud v této souvislosti opozice napadá hnutí ANO a jmenovitě ministra Roberta Pelikána, že tyto poměry jsou důkazem jejich neúspěchu v řízení resortu spravedlnosti, nemají pravdu: k zneužívání orgánů činných v trestním řízení docházelo také již za dřívějších vlád. Bujení nešvaru je umožněno tím, že původcům nepřístojností se nikdy nedostalo spravedlivého trestu. Je na čase, aby smířlivost společnosti vůči takovým jevům skončila.
   


Neprojdou?

$
0
0

Karel Sýs
22. 1. 2018

Republika hnědne. Fašismus nemusí odstartovat jen muž s knírkem. Nebezpečné jsou i falešné brýle. Mohly by nás přijít draho.


Křišťálová noc se může odehrát i bez skleněných střepů.

Jen zkus veřejně hlásat „V Rusku jsou hezký holky“, hnědokošiláči s plackami na klopě ti už ty Rusačky vytlučou z palice!



Nic nelidského jim není cizí: klamné letáky, přepadové prsatice, stínové atentáty…

„Každej tam mohl mluvit co chtěl a co mu slina právě přinesla na jazyk, jako by byl v parlamentě.“

Tak charakterizuje Švejk rakousko-uherský blázinec. Čechy a Morava 2018 jsou jedny velké Bohnice.

Hlídací psi lži a nenávisti se utíkají k černé magii. Tak dlouho hlásají, že vyhrála Clintonová, až v nějakém začarovaném kruhu skutečně vyhraje. Jen to v našem trojrozměrném světě jaksi není znát.

Na volby dělají reklamu jak na zubní pastu.

„Zítra šou obou kandidátů!“

„Bude to jízda!“

TGM by je hnal!

Zkuste se chvíli nedívat na obrazovku a jen poslouchejte. Pochopíte, jak hluboko jsme už bože klesli, hnáni na mělčinu cizími vesly.

Výprodej frčí nejen na Alze. Zelený skřet útočí na naši 1. signální soustavu, ale Pavlov zapomněl na nultou.

„Trápí vás infekce?“ I blbost je infekční.

„Půjčka i repůjčka!“ Dokud si vás pánbůh nepůjčí.

Prezidentem i bez voleb je so oder so T. V. Moravec.

Tohle příjmení má v Čechách dvě ostří.

Alois Moravec v odboji proti Němcům přišel i s rodinou o život.

Moravec Eman to dopracoval od militantního patriota až na kolaboranta nejvyššího stupně. Zahrabali ho jako prašivého psa u plotu Arcibiskupského gymnázia.

T. V. Moravec se dobře poučil na Goebbelsovi, mistru propagandy. Mistru, který skončil coby zuhelnatělá mrtvola zahrabaná rudoarmějci pod cvičákem.

Oblíbený figurant učebnic psychiatrie Rejžek překonal i Julia Streichera. Co se týče sprostých nadávek, židobijce Streicher nebyl tak precizně jazykově vybaven. Anebo je čeština zkrátka bohatší.

Historie se prý opakuje dvakrát. Ale i na podruhé se může opakovat coby tragédie. Koneckonců i Hamleta lze sehrát jako postmoderní komedii.

Ať už to dopadne jakkoli, bylo by vhodné, aby si ti Pražané, kteří odjakživa všemu rozumějí, když se jim z Vídně nebo z Moskvy nebo z Bruselu poručí, založili Pražské kavárenské knížectví, kde si mohou pěstovat číro a vzájemně se s panovníkem olizovat.


P. S. Ty, kdo hodlají volit prezidenta z důvodu, že by hezky vypadal na známkách, ostatně čím dál dražších, upozorňuji, že na známkách skvěle vypadal už jakýsi Lelíček.

Zbyněk Fiala: Zeman na Nově

$
0
0
Zbyněk Fiala 22.1.2018 VašeVěc
 

Debaty prezidentských kandidátů začaly bez Jiřího Drahoše, a taky bez hádek a okřikování. Miloš Zeman je znovu ve formě a vedle něj zasvítil i moderátor TV Nova Ray Koranteng. Asi nejsem sám, kdo by ho rád viděl v podobné roli častěji.

Hrozí remíza, každý hlas rozhoduje! Hned úvodními slovy v programu TV Nova, který měl být věnován debatě zbývajících dvou prezidentských kandidátů, Miloš Zeman mobilizoval k volební účasti. Z různých sociologických modelů totiž vychází, že voličský nezájem o druhé kolo by nahrával spíše Jiřími Drahošovi. Ten však do studia nepřišel, a tak měl stávající prezident hodinu jen pro sebe. Moderátor Ray Koranteng sice Zemana úplně nemusí, ale přistoupil k úkolu profesionálně a nepojal jej jako zostřený výslech, jak je zvykem v jiné televizi. Vytvořil tak příležitost k docela příjemnému a zajímavému rozhovoru.

Co jsme se dozvěděli:

Platí Zemanův slib, že Hnutí ANO dostane i druhý pokus, kdyby Andrej Babiš nakonec ustoupil tlaku a odešel? To nechává Zeman na hnutí samotném: „Jak se ANO rozhodne, tak bude.“

Kladně odpověděl na otázku, zda je pro zdanění církevních restitucí. Podporuje další zavádění EET. Je pro zákon o obecném referendu, jehož návrh je už ve sněmovně, ale zatím se nezačal projednávat.

Pokud jde o systém uprchlických kvót v EU, věří, že „spadne pod stůl“. Kdyby však došlo ke změně evropského azylového práva a přijalo se řešení „Dublin IV“, kdy už neplatí, že o azyl se žádá v první bezpečné zemi, pak by takový zákon nepodepsal.

Nabízí tři body alternativního řešení uprchlické krize – ochrana vnějších hranic EU, deportace těch, kdo nedostali azyl a účinná pomoc zemím původu uprchlíků, například budováním infrastruktury, elektrifikací, zásobování vodou.

Přijetí eura Zeman nepodporuje od začátku řecké krize, protože v tom vidí riziko, že bychom museli zaplatit část řeckých dluhů. Vrátil se k myšlence, že bychom měli být v Evropě sebevědomější. Říká, že Česká republika je v EU „ustrašená, přikrčená, bojící se, že nás někdo okřikne“.

Nejbližší spojence vidí v partnerech ve Visegradu. Pokoušel se o vytvoření skupiny, ve které by byly i státy Beneluxu a měly tak společně sílu blokovat nevýhodná rozhodnutí EU. To se nepodařilo dotáhnout do konce. Teď tedy prosazuje, aby se klíčová hlasování odehrávala v Evropské radě, kde se rozhoduje jednohlasně.

Chce pokračovat v ekonomické diplomacii v Rusku a Číně, ale za nesmysl označuje tvrzení, že „nás táhne na Východ“. Připomíná, že to byl on, jako český premiér, kdo podepsal smlouvu o vstupu ČR do Atlantické aliance a kdo předjednával vstup do EU.

Kde to podle mne drhlo:

Zeman je proti osobnímu bankrotu, neboť „dluhy je třeba platit“. Tísnivou situaci dlužníka lze podle něj řešit prodloužením splátkového kalendáře. Nechce, aby dluhy nakonec zaplatili daňoví poplatníci.

To zní rozumně, pokud by dluhy vznikaly v normálním prostředí. Jenže Česko je země s mimořádně rozvinutou lichvou. Občané donedávna neměli žádnou obranu proti vyděračským firmám. Exekuce je povolený způsob, jak lidi připravovat o majetek kvůli malicherným záminkám nebo dokonce v důsledku podvodu.

K problému exekucí a úvěrového práva, které se zlepšilo až v poslední době, se však Zeman nevyjádřil. Možná to považuje za příliš komplikované téma pro předvolební debatu. Doufám. Malé však není, exekuce se týkají desetiny populace a troufám si tvrdit, že většina je nespravedlivých.

Další velké téma je Zemanova vize „aktivního občanství“, s prvky přímé demokracie, ale také s volební povinností. Pokud jde o přímou demokracii, Zeman vedle referenda podporuje také přímou volbu starostů, primátorů a „třeba i hejtmanů“. Nemělo by to tedy končit jen u prezidenta.

Avšak jaký by pak byl vztah starosty a zastupitelů, to zatím nikdo neřešil. Nepřekonatelný problém to jistě není, ale mělo by se o tom mluvit jako o logickém ústavním celku.

S volební povinností je to taky trochu křeč. Český volební systém s voliči moc nepočítá, jak je patrné třeba v evropských nebo senátorských volbách, kdy přijde tak každý šestý. Celý český systém je dost šílený a měl by se řešit od jiného konce. K volbám lidé nechodí, protože jsou v pátek a v sobotu, kdy slušný člověk vyráží na chatu. Ti opatrnější mohou jít jen v tu sobotu, protože mají obavu, že páteční noc slouží k machinacím s volebními lístky. V civilizovaných zemích se volí jeden den a je jím den pracovního týdnu, s oblibou úterý nebo čtvrtek.

Šílené dvoudenní volby s přesahem do víkendu jsou přitom v Česku prakticky každý rok, stále jsme polepeni nějakou kampaní, pokaždé samozřejmě jinou. Můžeme jen závidět Američanům, že mají hlavní volby jednou za čtyři roky v jeden volební den, a tam spláchnou všechno, od prezidenta a části Kongresu až po místní parlamenty a velitele policie. A pak už mají jen jedny menší volby po dvou letech „v mezidobí“. Kdybychom i my měli jeden rozumný volební den, sladěný i s evropským kalendářem, lidi by chodili k urnám častěji. A kdyby se v takové situaci zavedla volební povinnost, mohla by mít většinovou podporu.

Česko teď má jistou naději na harmonizaci voleb. Umožnily by to případné předčasné sněmovní volby na podzim, kdyby se zároveň propojily s řádnými obecními a krajskými volbami. Volební systém by si pomohl, ale vyčerpané strany by na tyto mimořádné volby neměly, takže by to byl zároveň pohřeb demokracie. A Zeman předčasné volby krátce po volebním roce odmítá jako urážku voličů, kteří přece už své rozhodnutí dali.

V televizní debatě, kdy je minutová odpověď luxus, však může těžko dojít na komplikovaná témata. Hlavním smyslem Zemanova vystoupení bylo ukázat, že zatímco jednomu kandidátu nohy slouží až k dervišskému tanci, druhý stále disponuje funkční hlavou, ve které vládne systém. Zeman má taky na všechno srozumitelné historické příklady, které z něj padají jako hrách z protrženého pytlíku.

Myslím, že Zemanovi tohle televizní vystoupení pomohlo. A jde mu naproti taky určitá míra „aktivního občanství“. Například přibývá hlasů sociálních demokratů, kteří se vyslovují pro Zemana, přestože Sobotkova skupina sází na Drahoše. Zaznělo to v sobotu v Táboře při setkání jedné alternativy, která usiluje o záchranu ČSSD, a v neděli znovu v Praze na setkání skupiny, které zase prezentoval své programové návrhy Jiří Paroubek. Naši čtenáři je znají, vyšly na Vaší věci ( http://vasevec.parlamentnilisty.cz/domaci-politika/programove-cile-nove-socialni-demokracie ).Tyto prezidentské volby to mají opravdu těžké, když se prolínají s ustavováním vlády a ještě s hledáním nového vedení ČSSD. Tenhle pátek a sobotu však nebude nic důležitějšího, než se zvednout a jít volit. Letos platí více než kdy jindy, že kdo nevolí, hlasuje proti sobě.

- - -

Obraz Ruska v hybridní válce

$
0
0
Jan Schneider
22. 1. 2018  Literárky

Rusko v době hybridní války prohrává boj o svůj mediální obraz, protože se jeho protivníkům podařilo s použitím prostředků hybridní války vzbudit všeobecný dojem, že Rusko vyhrává boj o svůj mediální obraz, a to právě a jenom s použitím prostředků hybridní války.


Nasvědčuje tomu i frekventovaný povrchní názor spojující pojem „hybridní válka“ s ruským generálem Gerasimovem téměř v pozici jejího vynálezce, přičemž už i Bezpečnostní informační služba ve své poslední výroční zprávě uvedla, že principy „hybridní války“ byly popsány již v 6. století ante čínským mistrem Sun-c‘.

A co by to vlastně měla být ta hybridní válka? Podle jedné verze je prý jejím základem subverze složená například z těchto etap:
- demoralizace cílového státu (verbálně: propagandou)
- destabilizace cílového státu (ekonomicky: sankce, kyberútoky)
- vyvolání krize v cílovém státě (podporou místních nepokojů a militantních uskupení)
- rozvrat cílového státu (prostřednictvím místních militantů a paramilitárních sil)
- převzetí kontroly v cílovém státě (řadovou armádou útočníka)

Hybridní válka začíná už hybridní definicí. Podle wikipedie hybridní válka zahrnuje kombinaci konvenčních a nekonvenčních metod vedení války, které použité společně umožňují synergický efekt a vyčerpání nepřítele bez vstoupení do konvenční války. Tento výměr však obsahuje hybridní logiku – prý při hybridní válce ani nevíme, že v ní jsme, což by mohlo platit při uplatnění nekonvenčních metod, ale uplatnění těch konvenčních skrýt nelze. Smysl je však jasný – definiční zmatek poskytuje výhodnou mlhu, takže ve válce jsme i nejsme, jak se to hodí.

Vypadá to, že tato módní, rychle se šířící disciplína, totiž žonglování s pojmem hybridní válka, bude časem poskytovat skvělé univerzální výmluvy ve škále od generality až ke školnímu dorostu. 

Nebo jde jen o čirý nominalismus (což je v tomto případě politicky korektní pojem pro podvod)? Jako v tom vtipu o vojenském cvičení, kdy velitelé nemohli vyhodit běžně užívaný most do povětří, a tak na něj dali cedulku „most je jako zničen“ – a za chvíli spatřili rotu vojáků, přesto pochodujících přes ten most: vojáci nesli cedulky „my jako plaveme“...

Horší je, že ve skutečnosti tomu není o moc lépe. Když je před rozdáváním generálských hodností, pak vyhráváme válku. Když je ale před schvalováním rozpočtu, je třeba hodně přitlačit právě s ohledem na záludného a podlého, taktiku asymetrického střetu používajícího protivníka, o jehož síle najednou nic přesně nevíme, ale méně pochybíme, když ho nepodceníme.

Z výše uvedeného je patrné, že hlavním výsledkem hybridní války je otevření obrovského prostoru pro manipulaci se strachem, což jest hlavním bezpečnostním rizikem současnosti. 

Podle protagonistů hybridní války Rusko vyhrává takovým způsobem, že je třeba zbrojit, zbrojit a zbrojit. A hlavně s Rusy nemluvit, protože by se mohlo prozradit, že král je nahý. A už vůbec žádná protiruská osočení nedošetřit, protože by se nedejbože mohlo dojít k témuž. Šetření protahovat, vznášet nová podezření, komplikovat a nespěchat. S někým, kdo je takto stále šetřen, ale permanentně nedošetřen, lze pak zacházet s despektem. Funguje to, vyzkoušeno v Česku na Babišovi.


Příklady propagandy
Metodicky jde v zásadě hlavně o používání Aristotelem definovaných, Schopenhauerem utříděných a Karlem Čapkem okomentovaných eristických technik. Prostředky jsou například urputná neomalenost (chucpe), drzé čelo, lži za bílého dne, rozptylování, uhýbání, nesrovnávání (jednostrannost!), dvojí metr, zesměšňování, urážení, zahlcení informacemi s následnou šokovou terapií, překorektnost, nekritičnost. Výsledkem je zejména paralyzování analytických procesů, povrchnost myšlení, vytlačení logiky, rozpad kontextů.

Nepřítelem propagandy je nepochybně komparace, reflexe, soustředění, systematičnost, jasnost, myšlenková i osobnostní integrita.

Nesrovnávat! Časté používání nesmyslného výroku „to je nesrovnatelné!“, respektive „to je zcela jiná záležitost“; kritizovat cokoliv jen ruského, bez srovnání! Skvělým příkladem je výskyt příslušníků ruské privátní paramilitární firmy Wagner na Ukrajině, což přesně kopíruje výskyt příslušníků americké privátní paramilitární firmy Blackwater třeba v Iráku – jen se o tom „nesmí“ mluvit.

Dvojí metr: Propagandistický diskurz pracuje s tezí, že některé chyby, které v případě Západu akceptujeme, protože tamní režimy mají zdravé jádro, jsou v ruském případě nepřijatelné, protože jsou výrazem zrůdné podstaty tamního režimu. Milan Daniel na toto téma poznamenal: „S oblibou cituji prokurátora, který nás v roce 1972 převychovával na Borech. Říkával, že pravda je dvojí – kladná a záporná. Tu zápornou pravdu mají naši nepřátelé. Kladná pravda je naše.“

Jednostrannost: Podle wikipedie používal Sovětský svaz vůči Západu koncept hybridní války po celou dobu své existence. Nikoliv naopak. Anebo: ruská opoziční média převzala zprávu jakési nevládní organizace Centrum pro výzkum korupce a organizovaného zločinu, že lidé z okolí ruského prezidenta Vladimira Putina mají pod kontrolou aktiva v hodnotě desetiny ruského státního rozpočtu. O čem se „nesmí“ psát? Například o tom, v jaké hodnotě drží majetky americká „věrchuška“...

Umanutý narativ: Tvrdomyslně trvalé tvrzení o tom, že rusko-gruzínský konflikt (2008) byl ruskou agresí, což je v příkrém rozporu se zprávou speciální vyšetřovací komise Evropské komise, vzniklou iniciativou německého ministra zahraničí Franka-Waltera Steinmeiera a jeho kolegů ze zemí Beneluxu. Zpráva byla publikována v hlavních českých médiích (2009), přesto dodnes vítězí onen typický fake o ruském zavinění.

Trest bez soudu: Malajsijské letadlo MH17 bylo sestřeleno nad Ukrajinou. V průběhu doslova hodin bylo z tragédie obviněno Rusko, následně byly uvaleny sankce – a dodnes se nic nevyšetřilo. Rusko je poškozováno pouze na základě nekončícího vyšetřování.

Systematická lež za bílého dne: V roce 2009, v době tzv. plynové krize, téměř všechna česká média psala o „úplném přerušení dodávek ruského plynu do Evropy“, ačkoliv plynovod Jamal, vedoucí přes Bělorusko a Polsko, byl v provozu na plnou kapacitu.

Hybridní logika: Jediné určitelné kyberútoky na USA jsou prý ty z Ruska, jak bylo údajně vystopováno, a to přesto, že k překonání americké kybernetické obrany a ochrany by muselo jít o útoky nejsofistikovanější, které by po sobě asi takto čitelné stopy těžko zanechávaly. A musely by to být opravdu útoky nanejvýše kvalitní, protože americká kyberochrana musela být také kvalitní, když nikdo ve Spojených státech nebyl potrestán za nějaké zanedbání nebo nedostatečnost v této oblasti!

Zneužívání NGO’s: Na počátku a v polovině 90. let bylo Rusko zaplaveno „politickými misionáři a kazateli“, z nichž mnozí byli sponzorovaní Washingtonem. V té době Rusko podle Zbigniewa Brzezinského de facto „přešlo pod nucenou správu Západu“. Do tohoto kontextu patří výrok Victorie Nulandové o 5 mld. USD dodaných na Ukrajinu „na podporu demokracie“, prý v průběhu 20 let, tedy ať už tam byl u moci kdokoliv...

Tvrdošíjné mlčení: V Kyjevě na Majdanu bylo v únoru 2014 zabito mnoho desítek lidí i policistů. V Oděse bylo 2. května 2014 při požáru v Domě odborů upáleno a jinak zabito mnoho desítek lidí. Dodnes nebyla ani jedna z těchto tragických událostí vyšetřena.

Agentura Bloomberg prakticky definuje propagandu poměrem, v jakém se média věnují tématům důležitým pro společnost (zdravotní péče: poptávka 35%, mediální saturace 4%), k tématům, která naopak preferují sama média (Rusko: poptávka 6%, mediální saturace 75%; údaje z USA, léto 2017).

U nás podobně slýcháváme neustále o desítkách proruských webů. Jestli jsou, tak jsou neschopné protihry, čili nemají takovou propagandistickou sílu, jak je neustále opakováno – kým vlastně? Tím, kdo ovládá prostředky hybridní války přímo mistrovsky. Proto Rusko prohrává.

Mělo by Rusko posílit protihru stejnými prostředky? Nikoliv, Rusko by se nemělo nechat vtáhnout do této špinavé hry v měřítku více než nutném (jistěže i tam jsou takoví, jimž se to nepříčí). Stačí, když vsadí na svou tradiční zbraň, trpělivost, a jak se moderně říká, resilienci. Lidé přijdou na to, odkud vítr vane, když neustále slyší zvěsti o ruské propagandistické agresi, která postupně nabývá charakteru manželky detektiva Columba: všichni o ní slýchávají, ale nikdo ji neviděl. Lidé na to přijdou sami, a bude to poznání trvalé, tedy hodnotné, nikoliv hybridní.


Autor je bezpečnostní analytik.

FI: Navzdory stereotypům dnes Rusové pijí méně, než Francouzi!

$
0
0
- kou -
22. 1. 2018 PrvníZPrávy

Dnes Rusové spotřebují méně alkoholu než Francouzi, Němci a Belgičané, uvedl France Info. Tato skutečnost tvrdě otřásá dosud zažitými stereotypy o životě Rusů.


Jak vydání sdělilo, protialkoholní politika ruských orgánů a propagace zdravého životního stylu pomohla snížit spotřebu alkoholu v zemi o 20% v průběhu posledních několika let, což dokládá Světová zdravotnická organizace. Opatření však mají i negativní důsledky, a to zejména, zvýšenou produkci padělaného alkoholu.

„V současné době 40% populace, jak se potvrzuje, nikdy nebylo pod vlivem alkoholu,“ uvedla publikace. Takový prudký pokles je důsledek zdravotní politiky ruských úřadů trvající deset let, poznamenali autoři materiálu.

Od okamžiku rozpadu SSSR byl alkohol skutečnou metlou Ruska. Ten je ixnadále příčinou úmrtí jednoho z pěti Rusů, a snížení průměrné délky života mužské populace, která nyní činí 63 let (o 16 let méně, než ve Francii). Proto se zhruba před deseti lety ruská vláda se rozhodla vzít věci do vlastních rukou a začít protialkoholní politiku, která zahrnovala omezení prodeje alkoholu v noci a stanovení minimální ceny za alkohol.

„Toto je první zákon radikálně měnící postoj vlády k alkoholu,“ cituje vydání stanovisko člena vládnoucí člen Viktora Zvagelského týkající se opatření přijatá vládou v roce 2011.

„Na rozdíl od stereotypů, a přestože vodka je stále národním ruským nápojem, Rusové pijí více pivo,“ uvedli autoři článku.

Navíc ruské orgány prosazují zdravý životní styl a zejména sportují. Jak France Info připomněl „ruský prezident Vladimir Putin sám je fanoušek sportu a nepije alkohol“.

Přičemž omezující politika měla i negativní důsledky, z nichž hlavním byl nárůst výroby padělaného alkoholu „který každoročně v Rusku zabíjí stovky lidí“, dodala publikace.

(kou, prvnizpravy.cz, franceinfo.fr, foto: arch.)



Související článek:
ES: Česká republika je lídrem nejnezdravějších zemí na světě!
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live