Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Zfalšovaná zpráva o vyšetřování MH17: Mystifikátoři nevědomky potvrdili ruskou verzi. Blamáž v ČT. Kyjev dál skrývá dokumenty, které jej usvědčují. Ukáží USA satelitní snímky? Donutí je k tomu OSN? Bude nové vyšetřování?

0
0
Pavel Kopecký
16.10.2015  ProtiProud
PAVEL KOPECKÝ komentuje takzvanou zprávu mezinárodních vyšetřovatelů o sestřelení malajského boeingu, která je vším, jen ne poctivě odvedenou prací - pokud za takovou nepovažujeme spiknutí kompliců s pravděpodobným vrahem.

Pokračování protiruské kampaně, která byla loni v červnu nastartována sestřelením malajského boeingu nad Doněckem, měla zajistit dlouho očekávaná zpráva nizozemských vyšetřovatelů, snažících se objasnit tragédii letu MH17. I když média předem upozorňovala na to, že od zprávy nemůžeme očekávat žádná převratná zjištění, přesto je výsledek promítnutý do včera zveřejněné 700 stránkové zprávy, ještě rozpačitější než mnozí očekávali.

To nejpodstatnější se však objevilo vzápětí. Ruská letecká agentura obvinila autory zprávy ze spiknutí: Záměrně ignorovali všechny důkazy, které poskytla ruská strana. Dopředu byli prý dohodnuti, jak bude výsledek vyšetřování prezentován. Jak by ne, když jedním z "vyšetřovatelů" byla kyjevská vláda - velmi pravděpodobný "vrah". Rusové se proto patrně obrátí na OSN a budou žádat nové vyšetřování pod kontrolou celé mezinárodní komunity.



Vražedným nástrojem byl BUK

Není divu. Domnělí detektivové po více než roce vyšetřování došli k závěru, který Kyjev a Američané vykřikli do světa téměř synchonizovaně s oznámením tragédie: Oběť byla zavražděna a vražedným nástrojem byl nůž - v tomto případě raketa protiletadlového systému BUK, která zasáhla údajně přední část letadla, jež se pak následně ještě ve vzduchu rozlomilo. K pádu došlo podle vyšetřovatelů po zasažení hlavicí 9M38, která explodovala vedle levé části kokpitu vně letadla. „Jednalo se o raketu, která může být vystřelena systémem BUK, tedy raketu země-vzduch,“ prohlásil šéf vyšetřovací komise Tjibbe Joustra.

Kdo za sestřelením stál, detektivové kupodivu nezjišťovali. Na tuto jedinou podstatnou otázku má údajně odpovědět zase jiný tým - snad příští rok. Zjevně zaskočení západní propagandisté tak alespoň přispěchali s působivou animací, ze které podprahově vyplývá, že letadlo bylo sestřeleno proruskými povstalci. Okamžitě ji divákům znovu a znovu přehrávaly všechny světové televize včetně té „naší“, aby se to všem vštípilo do hlav.


Propagandistický film o sestřelu MH 17,  jenž oblétl včera svět


Nizozemské vyšetřování do ztracena

I když odhlédneme od zjevně politického zadání, které vyšetřovatelé měli, přesto prezentované výsledky ukazují, že západní verze "příběhu MH17" o krvelačné doněcké domobraně podporované Ruskem je stále méně udržitelná. S vlastním vyšetřováním přišla ruská zbrojovka Almaz-Antej, která rakety BUK vyrábí. Ta zveřejnila několik hodin před nizozemskými vyšetřovateli svou vlastní analýzu. Podle ní zasáhla malajsijský boeing raketa vystřelená z území, kontrolovaného ukrajinskou armádou. Důkaz? Inkriminovaný typ rakety se v Rusku dávno nevyrábí a pouze ukrajinská armáda ho má stále ve výzbroji.

Výsledky modelování katastrofy malajského Boeingu podle této analýzy také potvrdily, že byl zasažen z oblasti, kterou měly pod kontrolou ukrajinské bezpečnostní síly. Konkrétně z vesnice Zaroščenskoje. „Dnes můžeme s jistotou říci, že pokud byl Boeing zasažen systémem BUK, tak ho zasáhla raketa 9M38 z obydlené části Zaroščenskoje," uvedl generální ředitel společnosti Jan Novikov. Firma testovala střely BUKu na trupu letadla Il-86, který je podobný svými parametry malajskému letadlu. Podle společnosti měla v té době Ukrajina k dispozici ještě 502 raket 9M38.



Nepoddajný expert v ČT

Tuto verzi částečně potvrdil - k nelibosti moderátora v České televizi - i hlavní host včerejšího speciálního hodinového publicistického pořadu Zpráva o vyšetřování MH17, vojenský analytik Jaroslav Štefec, který přirovnal nizozemskou zprávu k Werichovu Fimfáru a jeho motivu vyslovené a nevyslovené pravdy. Dokonce i vždy dokonale politicky korektní moderátor-propagandista Bohumil Klepetko se formálně podivil, že komise holandských vyšetřovatelů určila rozlohu, z níž mohla být raketa vypálena, na neuvěřitelných 320 km čtverečních. „Není to příliš mnoho, aby bylo možno říci, zda za akcí stáli proruští povstalci?", zeptal se nesměle experta.

Vojenský odborník ho ujistil, že dnes již není problém zjistit místo polohy odpalovacího zařízení s velkou přesností.  

„Existují zde reálně dva nástroje. Ten první je matematická analýza dráhy rakety, jež má přesně definovanou trajektorii letu při navádění na cíl tohoto typu. A ze záznamu radaru by mělo být přesně zjistitelné, kde byl Boeing zasažen raketou. Řádově jsou ty souřadnice určitě známy. Proto by mělo být poměrně dobře zjistitelné, odkud ta raketa vylétla. Existují poměrně sofistikované programy, které umožňují modelovat rozpad letounu ve vzduchu. Pokud vím, tak jimi disponuje americká strana a už byly několikrát použity pro modelování letounů, které se rozpadly ve vzduchu v důsledku konkrétních katastrof. Například, když se odlomil ocas Boeingu 747, hledali v moři, a právě toto jim umožnilo najít klíčové části letounu.“



Staré Buky už má jen Kyjev

Vojenský odborník vyvrátil také další mýty o tom, že mohlo jít o omyl „separatistů“, jak se občas uvádí. Splést si civilní letoun s vojenským totiž podle něj v případě BUKu ani nejde.  
„Ten kdo vypálil raketu na civilní cíl tak v momentě, kdy stiskl tlačítko, musel vědět, že střílí na civilní cíl, protože musel ručně vyloučit systém, který zamezuje vypálení vojenské rakety na civilní cíl.“

Klíčový je také podle Štefce rozdíl mezi generačními typy rakety BUK 9n38 a novější 9N38 M1, která je ještě v Rusku - na rozdíl od starších typů - ve výzbroji. Starší typ 9N38, jehož úlomky nalezli nizozemští vyšetřovatelé v troskách MH17, Rusko prý ve výzbroji již nemá, ale disponuje s ním právě ukrajinská armáda.

Klepetko se pokusil ještě situaci zachránit otázkou, zda nemohl být povstalcům dodán nějaký vyřazený typ. Ovšem ani s tím neuspěl, neboť, jak řekl analytik, starší typy vyřazených raket se likvidují.  
„Nikdo to neudržuje ve skladech z bezpečnostních důvodů. Není důvod proč by tyto rakety povstalcům dodávali. Je to nebezpečné, taková raketa prostě přestane být bezpečná.“

Takže si to shrňme: Holandská zpráva v podstatě nevědomky potvrdila ruské analýzy, podle kterých za sestřelením MH17 stojí ukrajinská armáda a jí používané staré verze raket BUK. (Otázkou tak trochu stále zůstává, zda opravdu letadlo "sundal" BUK, ale o tom jindy.) I nejistá lokace odpalu uvádějící prostor 320 kilometrů čtverečních ukazuje, že Holanďané dělali vše pro to, aby nemuseli ukázat na pravděpodobného viníka - Kyjev.

Ruská televize udělala verzi filmu s vlastním komentářem


Všechno je jinak: spiknutí dle metody

Ruská agentura Rosaviacija dnes vyjádřila podezření, že mezi členy vyšetřovací komise byla uzavřena tajná protiruská dohoda. „Závěry komise nás udivily a přinutily k úvahám, zda taková dohoda neexistuje,“ konstatoval na tiskové konferenci v Moskvě zástupce šéfa agentury Oleg Storčevoj. Členy komise byli kromě nizozemských expertů zástupci Malajsie, Austrálie - a Ukrajiny, která sama je hlavním podezřelým. Podklady, které dodalo Rusko, vyšetřovatelé ignorovali. Falšovali důkazy, skrývali data, kompletně mystifikují světovou veřejnost.

„Ruští odborníci se žádných tajných dohod neúčastnili, byli jsme přístupni otevřené spolupráci,“ konstatoval Storčevoj. Jeho organizace prý bude žádat, aby vyšetřování příčin katastrofy bylo obnoveno. Vývody mezinárodní komise jsou podle něj neprůkazné a nevěrohodné, ignorující neotřesitelné důkazy, které poskytla ruská strana. Chtějí se proto obrátit na OSN. Vina kyjevské armády je podle jejich závěrů zcela průkazná.


Kdo vydal vražedný rozkaz?

Zbývá jen zodpovědět otázku, kdo v Kyjevě vydal osudný rozkaz. Protože ještě základnější otázka - v čí prospěch se tato tragédie měla odehrát - je od počátku jasná. Podle nejpravděpodobnější teorie šlo o akci amerických tajných služeb připravovanou v úzké součinnosti s částí ukrajinské tajné služby a armádních kruhů. Měla změnit poměr sil na frontě a především dostat domobranu a Rusko pod mezinárodní tlak. Jméno konkrétního velitele, vraha téměř tří stovek pasažérů nešťastného Boeingu, se téměř jistě nikdy nedozvíme - a vlastně není ani tak podstatné.

Podstatné je, že celé vyšetřování bylo vedeno tak, aby žádné konkrétní výsledky nepřineslo. Proto také komise ani nezmínila řadu okolností, které zůstávají neobjasněné. Navzdory tomu, že jedním z vyšetřovatelů byl Kyjev, nikdo se jej neptá, kam zmizely všechny dokumenty o navigaci letu - včetně záznamů rozhovorů dispečerů a radarových snímků. I pokud je Kyjev zničil, jejich podstatná část musí být na záznamench "černých skříněk". Proč ani o nich nepadlo jediné slovo? Přece proto, že zjišťováním pachatele se Holanďané kupodivu nezabývali. Při přehrávání záznamů si zřejmě pro tento případ museli "ucpat uši".

Stejně tak se svět ani vyšetřovatelé nemohli dosud seznámit se satelitními snímky, které, jak Američané sami přiznali, pořídily jejich družice, které se nacházely v inkriminovanou dobu nad oblastí východní Ukrajiny. Zdalipak o tyto materiály požádají detektivové, kteří budou do příštího roku hledat viníka? Ty ruské mají k dispozici od počátku. Také asi museli "zavřít oči", aby je v jejich "zkoumání" nerušily.

Je to samozřejmě celé skandální. Salámová metoda údajného "vyšetřování" má ovšem jediný smysl. Nic neobjasňující výsledky měly posloužit pouze k "přihřátí" nestravitelné polévky lží a manipulací, kterou z této tragédie od počátku západní propaganda vařila.

Až za další rok či dva - pokud vůbec - nám sdělí, že viníka nelze jednoznačně určit, už celá věc v podstatě nikoho nebude zajímat. Přijdou jiné tragédie, možná nesrovnatelně horší. Tahle odplyne do ztracena, v Kyjevě možná už bude zase úplně jiná vláda, stejně jako v Americe, rozpadající se Evropská unie bude mít úplně jiné starosti...

I když - uvidíme. Zázraky se občas dějí. A Rusové se jen tak odradit nedají. Samozřejmě se o tom z oficiálních médií veřejnost nic nedozví. Jenže je tady Protiproud. My budeme určitě skutečné vyšetřování dále sledovat.



Související:

NATO v Černé Hoře

0
0
16. 10. 2015
Vrazi z NATO, máte na rukou krev, nejste zde vítáni!

Úvodní slovo S.V. Lavrova v rámci „vládnej hodiny“ 14. 10. 2015

0
0
16. 10. 2015       zdroj
Rusko presadzuje v medzinárodných záležitostiach nezávislú a zodpovednú politiku. Pociťujeme, že táto politika sa teší rastúcej podpore a pochopeniu, naše argumenty si stále viac osvojujú zahraniční partneri. Úsilia Západu na čele so Spojenými štátmi o spomalenie objektívneho procesu utvárania sa nového, spravodlivejšieho polycentrického a stabilnejšieho svetového usporiadania narážajú na silnejúce nepochopenie a, občas, aj na jednoznačné odmietnutie zo strany mnohých štátov. 

Rusko bude i naďalej uskutočňovať nezávislú, multivektorovú, zodpovedajúcu národným záujmom zahraničnú politiku v prospech spoľahlivej záruky zvrchovanosti krajiny, chránenia jej bezpečnosti, posilnenia pozície v dnešnom super konkurenčnom svete.

Prezident V.V. Putin zdôraznil, že všetci sme rôzni, a to by sa malo rešpektovať. Nikto nie je povinný prispôsobovať sa žiadnemu z modelov rozvoja, ktorý niekto kedysi vyhlásil za jedine správny. Pozitívne výsledky sa dosahujú iba vtedy, keď členské štáty OSN a predovšetkým členovia Bezpečnostnej rady zjednocujú úsilia a nachádzajú všeobecne prijateľné politické a diplomatické riešenia.

Dnešnou naliehavou úlohou je formovanie globálneho systému riadenia vyhovujúceho potrebám XXI. storočia.

Mnohí účastníci zasadnutia Valného zhromaždenia OSN zdôrazňovali skutočnosť, že dnes je najzávažnejšou hrozbou pre celé medzinárodné spoločenstvo medzinárodný terorizmus a extrémizmus, vznietenie ktorého na Blízkom východe a v severnej Afrike nastalo za podmienok oslabenia, a to aj vďaka externým pričinením, štátnych inštitúcií v rade krajín regiónu. V niektorých krajinách bolo zničené aj samotné štátne zriadenie.

Prezident Vladimir Putin podal iniciatívny návrh na vytvorenie širokej protiteroristickej fronty opierajúcej sa na princípy medzinárodného práva, Chartu OSN a konajúcu na základe súhlasu a v úzkej spolupráci so štátmi v regióne, ktoré zdolávajú hlavné bremeno boja proti teroristom a extrémistom. Zatiaľ je reakcia zdržanlivá, ale veríme, že budú prijaté praktické opatrenia na podporu týchto myšlienok. Práce na projekte pokračujú. Rad členov BR OSN z rozvojových krajín zaujalo pozitívny postoj k návrhu. Západn é krajiny, z pochopiteľných dôvodov, sa nechcú ani len zapojiť do vecnej diskusie o návrhu. Myslím si, že jednoducho nemajú argumenty aby oponovali našej koncepcii.

Všetci sme zhrození z teroristického aktu v Turecku. Vyjadrili sme našu solidaritu s týmto priateľským štátom, poskytujeme súčinnosť pri zabezpečovaní rôznych foriem, ktoré umožnia pripraviť účinnejšiu a presnejšiu konfrontáciu proti Islamskému štátu.

Ako som už povedal, súbežne sa snažíme čo najskôr dosiahnuť vytvorenie podmienok pre politické urovnanie všetkých problémov v regióne, vrátane sýrskej krízy, smerovanie k stabilizácii situácie v iných krajinách - Jemene, Iraku, Libanone, a k eliminovaniu príčin ktoré vyvolali nárast extrémizmu.

Bohužiaľ, Spojené štáty naďalej uplatňujú politiku na zachovanie amerického „vodcovstva“, ako to opakovane oznamovali. Snažia sa, ak by sa dalo povedať, zarovnať globálne pole na unifikované, vlastné západné štandardy.

Sme presvedčení, že použitím sily sa nedá vyriešiť žiadny konflikt. To, samozrejme, sa vzťahuje aj na udalosti v Juhovýchodnej Ukrajine. Sme spokojní s výsledkami rokovaní vedúcich predstaviteľov normandskej štvorky v Paríži 2. októbra najmä so zreteľom na uznanie partnerov nutnosti dôsledného a úplného vykonávania Minských dohôd z 12. februára tohto roka. Hovoríme o miestnych voľbách, amnestii a o zabezpečení trvalého osobitného štatútu Donbasu, vrátane ústavnej reformy.

Zvlášť by som sa rád zmienil o úlohe vytvorenia jednotného ekonomického a humanitárnu priestoru od Lisabonu po Vladivostok – rozsiahleho strategického projektu v rámci ktorého by bol zabezpečený harmonický rozvoj všetkých štátov, členov aj nezúčastnených v rôznych integračných združeniach.

Ako viete, naši vojenskí odborníci spolu s vojenskými predstaviteľmi Sýrie, Iraku a Iránu utvorili Informačné centrum za účelom výmeny spravodajskej a inej informácie, ktorá umožňuje cielenejšie a rozumnejšie bojovať proti IS a ďalším teroristom na území Iraku a Sýrie. Vzhľadom na to, že tzv. kalifát sa nachádza na rozsiahlych územiach Iraku a Sýrskeho štátu, ponúkli sme našim ďalším partnerom zúčastniť sa práce v Informačnom centre, aby všetci získali úplný a rovnaký obraz a tým sa vylúčili aj akék oľvek nedorozumenia. Reakcia bola nekonštruktívna.

14. 10. 2015 Moskva

České médiá: Kiska má smolu, Fico už rozhodol o utečencoch

0
0
16. 10. 2015     Hlavné správy
Takýto titulok sa objavil na českom spravodajskom portáli blesk.cz. Rozkol v otázke utečencov medzi dvoma politicky najvýznamnejšími mužmi Slovenska – premiérom Robertom Ficom a prezidentom Andrejom Kiskom – si všímajú aj zahraničné médiá Na snímke prezident SR Andrej Kiska (vľavo) a predseda vlády SR Robert Fico.


V slovenských médiách je tento rozdiel v názoroch pomerne často spomínaný. Prezident Slovenskej republiky má “filantropické sklony”: opakovane vyzýval ľudí na ľudskosť a na “čo najrýchlejšie zmazanie nepriaznivého dojmu, ktorý sme v Európe zanechali v súvislosti s migráciou.” Proti nemu stojí predseda vlády Slovenskej republiky Robert Fico, ktorý má racionálny prístup a kategoricky odmieta prijatie stoviek, či tisícov utečencov. Je nemožné, aby sa riešenie na tento problém našlo pomocou kompromisov.

Táto pozoruhodná odlišnosť názorov neušla pozornosti ani médiám našich západných susedov. Český spravodajský portál blesk.cz píše: “Na Slovensku aj naďalej horí spor o utečencov. U popredných predstaviteľov sa objavili dva rozdielne prístupy: prezident Kiska kritizoval slovenskú ľavicovú vládu za to, že namiesto solidarity s utečencami a ďalšími členskými štátmi EÚ tvrdo odmieta kvóty a chce proti nim podať žalobu.”

Ficov postoj

Predseda vlády Slovenskej republiky netají fakt, že medzi ním a prezidentom existujú rozdiely v pohľade na utečeneckú krízu. Na Kiskovu adresu v súvislosti s nedávnym prejavom pred poslancami NRSR povedal: “Plnú zodpovednosť za politiku v oblasti migrácie má vláda.” To znamená, že sa nenechá ovplyvniť názorom prezidenta.

Pred poslancami Výboru pre európske záležitosti však povedal, že Slovensko je pripravené dobrovoľne pomôcť utečencom, no kvóty odmieta aj naďalej: “Dobrovoľnosť áno, hlásim sa k nej, ale nestanovoval by som žiadne ciele. Nedokážeme ich splniť. Možno sa uplatní 50, možno 100, možno 200 utečencov.” Podľa kvót by sme mali prijať až 2.300 migrantov.

Premiér ďalej tvrdí, že nemá problém, ak sa nájde niekto, kto bude “pripravený rešpektovať hodnoty a pravidlá tejto zeme a chce si sám dobrovoľne nájsť prácu a žiť na Slovensku.” Avšak z aktuálneho diania vidíme, že cieľom utečencov sú predovšetkým ekonomicky vyspelé krajiny ako Nemecko, či Švédsko. Krajiny, ktoré im otvárajú svoju náruč.

Fico zároveň vyhlásil, že Slovensko podá žalobu na Súdnom dvore v Luxemburgu kvôli migračným kvótam do 18. Toto podanie je namierené proti spôsobu, akým sa rozhodlo o relokácii 120.000 utečencov. “Nie je správne, ak sa väčšinovým hlasovaním rozhoduje o takej citlivej téme, že koľko ľudí má byť umiestnených v nejakej krajine a tá ich musí prijať. Žaloba môže mať veľký význam, pretože môže mnohé otázky vzťahu medzi suverénnymi štátmi a EÚ, ale aj pokiaľ ide o spôsoby hlasovania, vyriešiť.”

Kiskov postoj

Slovenský prezident Andrej Kiska má však diametrálne rozdielny názor. Prezentuje sa svojim “filantropickým názorom” ako na sociálnych médiách, tak aj v parlamente a v celej Európe. Vo svojom prejave pred poslancami upozorňoval na to, že Bratislava neposkytla dostatočnú dobrovoľnú pomoc a v otázke zavedenia kvót prehrala, keď neprišla s vlastným riešením.

“Keď Slovensko v júli oznámilo ešte na dobrovoľnom základe prijatie stoviek utečencov z celkového počtu 40.000 utečencov, stratili sme sympatie vo väčšine Európy,” zaujíma sa Kiska o názor zahraničia.

“Cítim, že na Slovensku chýba diskusia o tom, či sme pripravení dobrovoľne a iniciatívne podať pomocnú ruku ľuďom v núdzi. Som presvedčený, že by sme to dokázali. Stretol som množstvo ľudí, zástupcov mimovládnych organizácií, kresťanské komunity, ktoré sú ochotné pomáhať. A pomôcť vie určite aj štát. Len sa z toho nesmie spraviť jedna veľká politická predvolebná téma,” píše na svojom profile na Facebooku prezident, ktorý je známy tým, že svoj majetok nadobudol cez pôžičkové spoločnosti.

RF může každou chvíli zasadit z lodí údery IS v Sýrii

0
0
16. 10. 2015     zdroj
Generální štáb RF nevylučuje vytvoření jedné vojenské základny v Sýrii s námořní, leteckou a pozemní složkou, prohlásil náčelník operativní správy Generálního štábu Ozbrojených sil Ruska generálplukovník Andrej Kartapolov.

Kartapolov poskytl interview novinám Komsomolskaja pravda:
— Dospěje-li Generální štáb k závěru, že jsou nutné neodkladně, přímo teď raketové údery našich lodí po ISIL, může to být uděláno?
— Může.
Od 30. září Rusko na žádost prezidenta Bašára al-Asada začalo provádět bodové letecké údery na objekty Islámského státu v Sýrii, s využitím útočných letadel SU-25, frontových bombardérů SU-24M a SU-34.

Za dobu trvání operace bylo zničeno přes 530 objektů IS v Sýrii.

Především se likvidují velitelská stanoviště, cvičné tábory, skladiště zbraní, spojovací uzly a závody na výrobu výbušniny. Podle verze syrské strany bylo zničeno asi 40% infrastruktury Islámského státu.

Kromě toho, čtyři lodě Kaspické flotily uskutečnily 26 startů křižujících raket po pozicích bojovníků Islámského státu v Sýrii. Přesnost zásahu cílů činila maximálně 5 metrů.

Co ukázala demonstrace 10.10. proti TTIP v Berlíně

0
0
Václav Umlauf 
16.10.2015  E-republika

Podíváme-li se v Česku na vytunelovanou pravici a skutkem a myšlenkami impotentní levici, pak nám občanům nezbude, než vzít rozum do hrsti a zařídit se jako v Německu a ve Španělsku. Prostě a jednoduše musíme sami, chytře, masově, mimo ideologii a skrze organizaci zespodu založit naši angažovanost v kauzách, kde jde o holé přežití.


Každý alespoň trochu rozumný občanský web vystupuje proti smlouvám typu TTIP, o tom bez debat. Nikdo nechce dobrovolně přejít pod legální otroctví korporací, které poprvé v dějinách lidstva budou postavené mimo pravomoc států a budou si rozhodovat samy nad sebou ve věcech života a smrti občanů. Viz heslo "TTIP", "CETA" a "TTP" na tomto webu.

Jako dlouholetého občanského aktivistu mne ale zajímají masové akce, které mají poselství, jsou zorganizované plošně, mají dopředu připravenou strategii, připravily komunikaci pro masové prostředky. A navíc dokáží pomoci logistiky provozované zespodu spojit množství občanských organizací pod jeden deštník, jednu hodinu a v jednom městě, nejlépe v hlavním. Před časem se to povedlo ve Španělsku (Ve Španělsku proběhly největší celonárodní demonstrace tohoto desetiletí). Dnes tato země má novou vládnoucí stranu jménem Podemos. Německo je další země, kde se to podařilo, zatím pouze na občanské úrovni a v rámci jednoho tématu absolutní důležitosti.

Den 10. říjen 2015 je památný tím, že v Německu se manifestoval nejen masový odpor proti smlouvě TTIP. Z mého hlediska je mnohem cennější, že vznikla nová občanská sebeobrana národního charakteru. Shrňme její hlavní rysy v bodech.

  • Trpělivé roční sbírání podpisů v celé EU pro EU-referendum o TTIP, organizováno hlavně z Německa. Hotovo, odevzdáno v Bruselu přes 3 mil. podpisů, ale lobbisticky koupená EU-grémia toto referendum asi odmítnou provést. Viz naše články a zapojení webu e-republika do kampaně "Stop TTIP!". 
  • Organizace typu campact.de připravily materiály k distribuci, videa, trička, plakáty, věšáčky na dveře. Ty mimochodem jen v Durynsku vyvěsilo na dveře přes 3 mil. občanů! Podívejte, jak to vypadá v reálu. Věcný materiál proti TTIP je v tomto PDF, viz věšáček na kliku pod heslem: "Volili byste kočku v pytli?" Stáhnete PDF, vytisknete, vystřihnete a zavěsíte zvenku dveří na kliku od bytu nebo od domu. To je celé. 
  • Zajištění dopravy z celého Německa vlaky a autobusy na demonstraci do Berlína, jež se odehrála na 10 místech. Celkem se sešlo 250 tis. lidí, v celém Německu to byly milióny.

Výsledkem této občanské mobilizace je poplach v Bruselu, kde se smlouva tajně peče s vyloučením veřejnosti. Přístup k jednání mají pouze právníci, lobbisté korporací, zástupci velkých firem, státem pověření úředníci s přístupem k tajným materiálům a všichni jim podobní, kterým leží na srdci blaho občanů. Viz článek Občané v EU prohrávají, viz rok 2014.

Hnutí hackerů Anonymous musí vypisovat odměnu za to, že tyto korporátní smlouvy někdo hackne a zveřejní pro občany. Například pro ukradení plného znění v USA již schválené (a pořád tajné!) smlouvy TTP je už připraveno a sebráno veřejnou sbírkou celkem 100 tis. dolarů. Hledá se aktivista, který místo loajality ke korporacím a k jimi koupenému státu bude jednat v našem jménu.

Když lobbisté v Bruselu zvednou telefon, tak celá mašina EU pracuje neuvěřitelně rychle. Necelý týden po masových demonstracích v Německu vládne v EU štábu organizovaná panika a čilý ruch. Zatím se spustila pouze masivní oblbovací kampaň, která má přes korporátní média zmást veřejnost. Hlavní rysy této kampaně propagující "výhody TTIP pro občany EU" jsou následující.

  • Evropská komise předložila kouřovou clonu ve formě nové „Handels- und Investitionsstrategie“, která prý má zhodnotit nové ekonomické skutečnosti. Ve skutečnosti jde o to, aby všechno zůstalo při starém, hlavně rozhodčí tribunály postavené mimo pravomoc států. 
  • Cecilia Malmström, komisařka určená pro vyjednávání TTIP, zjistila, že existuje něco jako evropská veřejnost, která je masově proti smlouvě. Tato placená úřednice začala nyní vykládat, jak je smlouva výhodná pro malé firmy a řemeslníky. Ty zcela pochopitelně zničí jako první, protože mají dělat ekonomický kanónenfutr transatlantickým korporacím. 
  • Hle, transparence! EU odtajnila na svých stránkách důležité části smlouvy, tj. obchod s východní a západní Afrikou. 
  • Propaganda otočila a místo zisku a růstu HDP (zcela fiktivního podle alternativních ekonomů) se začalo mluvit o nových pracovních příležitostech. Slibem nezarmoutíš, že ano, a v politice je lhaní zcela regulérní věcí.


Závěrem:

Podíváme-li se v Česku na vytunelovanou pravici a skutkem a myšlenkami impotentní levici, pak nám občanům nezbude, než vzít rozum do hrsti a zařídit se jako v Německu a ve Španělsku. Prostě a jednoduše musíme sami, chytře, masově, mimo ideologii a skrze organizaci zespodu založit naši angažovanost v kauzách, kde jde o holé přežití. Kdo si myslíte, že je to jen sen, podívejte se na politickou činnost jihoamerických indiánů v zemích, jako je Bolívie, Ekvádor a Venezuela. Dnes mají své vlastní indiánské prezidenty, viz heslo "Evo Moráles".






 
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč
Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde. Děkujeme! 



Související články:

Jan Campbell: Turecká lekce

0
0

Jan Campbell
16.10.2015  Vaše věc

Tak jako Aš – Šišani, alias Tarchan Batirašvili, vychovanec speciální jednotky armády USA a známý z bojů v Jižní Osetii, Blízkém Východě, který dnes ztratil život s pomocí ruské bomby, si myslel že bude žít věčně nejenom na onom světě, ale i zde, myslí si i „holandská vyšetřovací“ komise ve věci MH 17, že nespadne z větve, kterou si sama řeže. Podobně je tomu s Tureckem a jeho prezidentem Erdoganem.


Současná realita v Turecku dovoluje představu, že Turecko se může velice brzo dostat to analogické situace v jaké je Sýrie a Irák. Proč? Formálně bojuje Turecko na dvou oficiálních frontách: z vnějšího pohledu s tzv. IS, z vnitřního pohledu s Kurdy, kteří ale také bojují s tzv. IS. Budu-li věřit oficiálním zprávám, že poslední atentát je dílem džihadistů, tak musím souhlasit s míněním tureckých novin Yeni Safak. Ty ukazují na nutnost „mluvit o mnohonárodnostní invazi, která má za cíl oslabit Turecko, jako hráče, který za posledních deset let dosáhl nebývalého pokroku, a dostat Turecko do role oběti, především ve světle mnohonárodnostního převratu v Egyptu, na základě politické polarizace v Turecku." Přijmu–li tvrzení, že jediným viníkem atentátu jsou Kurdové, pak je nezbytné mluvit o občanské válce v samotném Turecku. Přidám–li k tomu ještě skutečnost „vyrovnávání si účtů“ tureckých politických stran, lze tvrdit, že prezident Erdogan se dostal do analogicky stejné situace, ve které je prezident Asad. Co to znamená?

Je to především pro NATO a EU velká výzva, která má jako vše, také dvě strany. Na jedné straně požaduje Turecko přiznání Kurdů jako teroristů na stejné úrovni s tzv. IS, paradoxně bojujících na straně USA proti tzv. IS. Na druhé straně se ohlásili síly, které využívají ruský zásah v Sýrii pro tvrzení o „splnění dávného přání Ruska se pevně usídlit na pobřeží Středozemního moře.“ Ani jednomu, ani druhému, zatím Západ neuvěřil.

Proto a ve spojení s demontáží raket Patriot, které se začaly montovat v Turecku v roce 2013 pro případ raketových úderů ze strany Sýrie, si dovolila vláda v Ankaře varovat vlády ve Washingtonu a Moskvě o „vážných následcích v případě podpory Kurdů, bojujících na severozápadě Sýrie.“ Když se prezident Erdogan obrátil pro podporu EU, kterou potřebuje z vnitropolitických důvodů, uslyšel od kancléřky Merkel: „Byly jsme vždycky proti členství Turecka v EU, a turecký prezident to ví dobře. I dnes se přidržuji tohoto názoru.“ Výsledkem snah a konání prezidenta Erdogana a změny americké pozice v regionu je izolace Turecka na mezinárodní úrovni a boj Turecka bez pomoci, proti všem možným teroristickým uskupením v regionu. To je ale výzva, na kterou Turecko prostě nemá žádnou odpověď, a řešení.

Dnes se mi jeví, že prezident Erdogan v předvolební kampani neslyší, a neví si rady. Změna postoje a boj USA s tzv. IS ve světle odmítnutí spolupráce s Ruskou federací v boji proti tzv. IS, mu ale nabízí pomoc. Ta tkví ve skutečnosti, že RF podporuje legitimní vládu a legitimního prezidenta Asada. Proto by mohl být prezident Putin suflérem svému kolegovi v Ankaře. Rusko totiž nehodlá ani prezidenta Asada, ani své spojence zradit. To se nedá v žádném případě na základě historických zkušeností říci o USA. Putin není Jelzin. Dnes (napsáno 15.10.- pozn.red.NR) se má jednat v Bruselu mimo jiné i o Turecku, ve spojení s migrací. Jaké ústupky udělá, nebo může udělat EU Turecku, nevím. Ale bez nich a kompromisu to nepůjde. Představuji si však typický EU kompromis, který v praxi nic nevyřeší. Turecký prezident bez sufléra si však může během zpátečního letu domů na létajícím koberci uvědomit, na čemž se domlouval v oblasti energetiky. Dojde-li k uvědomění, především po vystřízlivění z bruselského kompromisu, bude mít EU a možná i NATO o jeden problém více. Jako by jich nebylo dost.


Americká kongresmanka: Krvavé vůdcovství USA musí skončit!

0
0



Milan Vidlák
17.10.2015  Šifra

Cynthia Ann McKinney, která strávila za Demokratickou stranu 12 let v Kongresu jako první afroamerická zástupkyně státu Georgia a v roce 2008 kandidovala za Stranu zelených na americkou prezidentku, se stejně jako časopis Šifra zúčastnila již 13. ročníku Rhodoského fóra – Dialogu civilizací, jež se uskutečnilo mezi 9. a 11. říjnem. Na této jedinečné akci, kde se otevřeně mluví o potížích a směřování celého lidstva (letošním ústředním tématem byl zuřící globální chaos) a kam tradičně dorazily stovky politiků, akademiků, nevládních organizací, myslitelů i lidí nejrůznějších profesí a vyznání z celého světa, kteří se zajímají o současné dění, patřilo její vystoupení, například spolu s projevem bývalého českého prezidenta Václava Klause, který si můžete přečíst zde, mezi nejzajímavější a sklidilo největší aplaus.


Američanka totiž jako jedna z mála tamějších politiků přesně pojmenovala problémy, které přivedly svět do chaosu. A nebrala si přitom servítky: „Týdny před svou vraždou mluvil John Fitzgerald Kennedy o míru: ,Ne mír amerických zbraní, mír v podobě násilí, ne mír pro Američany, ale mír pro všechny. To šílené válčení nedává smysl.‘ Dnes, o několik desítek let později, útoky USA stále nabývají na síle. Umíte si představit, že dnešní prezident Obama řeční jako tehdy Kennedy? Já tedy ne.“

Cynthia McKinney rovněž zavzpomínala, jak se jí vedlo v Kongresu, když tam začala říkat pravdu o tom, co viděla kolem sebe: „V Georgii byly rasismus, chudoba a násilí už v 90. letech na neuvěřitelně vysoké úrovni – situace v tomto státě byla časovaná bomba. Jenže když jsem o tom začala mluvit v Kongresu, nadávali mi. Já jsem ale tenkrát Kennedyho poslouchala a stala jsem se nebezpečnou.“

Po teroristických útocích na USA pak začala otevřeně říkat, že o tom, co se chystá 11. září 2001, věděla Bushova vláda předem, neboť v nich byla nějakým způsobem zapojena, a oficiální vyšetřovací verze této události je jeden velký podvod. „Čelila jsem stalkingu a útokům oponentů, nikdo o takových věcech nechtěl mluvit. Bylo to kacířství,“ prohlásila žena, která rovněž podepsala petici Hnutí za pravdu o 11. září, jež volá po novém vyšetřování.

Když jsem se jí po jejím projevu ptal, jak je to s přijímáním oficiální verze v Americe dnes, řekla mi:„Dnes oficiální verzi nevěří v Americe skoro nikdo,  jen oficiálně se stále tváříme, že to celé nebyl podvod.“

V projevu dále připomněla, že „válka proti teroru zničila mnohé státy a toto krvavé vůdcovství musí skončit“: „Konflikt civilizací neskončí, dokud se v Americe něco nezmění; nejprve je ale třeba říct si pravdu, na lžích nelze vystavět spravedlnost.“

Na otázku, zda nehrozí v USA revoluce, mi odpověděla: „USA potřebují revoluci, jinak naženou celý svět do války“.

O roli USA ve světě pak politička a aktivistka dále říká, že „v čase genocid a šíleného vraždění je důležité, aby se USA staly součástí řešení, ne problému“:„Amerika se konečně musí stát součástí mírového leadershipu, a nikoli střetu civilizací.“

Časopisu Šifra se s bývalou kongresmankou, podle níž v Americe dávno nevládnou politici a „většina lidí v Kongresu je propojených se stínovou vládou, která politiky používá pouze jako loutky“, podařilo udělat exkluzivní rozhovor o tom, kdo vládne současné Americe, když ne politici, o tom, proč musel být touto stínovou vládou zavražděn prezident Kennedy, volebním podvodu na Floridě, díky kterému se dostal do čela země George W. Bush, o tom, jak američtí policisté likvidují vlastní občany či proč chtějí Američané zatáhnout celý svět do války a kdo je v tom může zastavit. Na rozhovor se můžete těšit v příštím čísle Šifry, které vyjde na konci října. Přineseme nejen skvělou reportáž z Dialogu civilizací, ale i famózní rozhovor s Václavem Klausem či Vladimirem Ivanovičem Jakuninem, kterého česká média označují jako „Putinova muže“, na nějž uvalily USA sankce.

Milan Vidlák je šéfredaktor časopisu Šifra 
Foto: kongresmanka Cynthia Ann McKinney

Omyly prezentované tiskem v restituční kauze Czernin

0
0
Jiří Jaroš Nickelli
17.10.2015  České národní listy

Zprávu redaktorky Radky Kovářové v Právu (Novinky.cz, Boj o dva hrady a zámek v Česku Czerninův vnuk nevzdává) poznamenává zásadní omyl, doslova nepravda, o nabytí říšskoněmeckého občanství předka restituenta roku 1939. Zpráva uvádí, že Eugen Czernin, otec restituenta, byl německé národnosti a v roce 1939 po zabrání Sudet automaticky nabyl říškoněmeckéstátní občanství. 

Pravdou je opak.


Již dříve univ. profesor JUDr. Václav Pavlíček, CSc., ústavní expert na dekretální problematiku, konstatoval v tomtéž Právu ve dvou rozsáhlých statích o církevních a šlechtických restitucích Salmů a jiných, že říšskoněmecké občanství mohlo být uděleno jen z jediného důvodu. Za zásluhy o říši. Toto občanství se neudělovalo v žádném případě automaticky, nýbrž za zásluhy o věc německého reichu. Říšskoněmecké občanství se neudělovalo automaticky ani v uloupeném pohraničí nazývaném nesprávně Sudety, ani ve vnitrozemí okupované ČSR pod následným protektorátem. Zásadním mezníkem při udělení říšskoněmeckého občanství byl kádrový dotazník zvaný Fragebogen a každý žadatel o říšské občanství jej musel pravdivě vyplnit. Měl přitom podle předpisů říše čtrnáct dnů na rozmyšlenou.

Protože v ČSR bydlelo před okupací na tři miliony občanů, kteří se hlásili při sčítání roku 1929-30 k německé národnosti, byly dotazníky k přihlášení se k říšskoněmeckému občanství předkládány právě jim. Dále byly předkládány i příslušníkům jiných národnosti, pokud měli zásluhy o říšskou věc a chtěli dobrovolně provést tzv. Umvolkung čili "přenárodnění". To se týká i všech českých zrádců,kteří se přehlásili k Němcům, a po osvobození za to byli trestáni v ČSR rovněž dle dekretů. (Pokud neuprchli nebo nebyli odsunuti.)

Z tohoto hlediska je zpráva o automatickém získání říšskoněmeckého občanství pana Czernina jednoznačným omylem, který předkládá čtenářům nepravdivou historickou informaci.


Pokud se týče dalších informací o tom, že pan Czernin ukryl zbraně ve snížených stropech zámku, že na zahradě fungovala odbojářská vysílačka,a že pomohl k útěku čtyřem francouzským zajatcům, toto vše mělo být prověřováno již před sedmdesáti lety a nikoli nyní, kdy tyto informace působí nevěrohodným dojmem neprověřenosti.

K tomu lze podotknout, že postup při ověřování odbojářské činnosti již v letech 1945-1947 byl poměrně přesný a kritický.Byl vázán na ustanovení zákona č.255/1946 Sb. a odbojovou činnost každého žadatele musely prověřit orgány ministerstva národní obrany spolu s odbojářskými komisemi a partyzánskými velitelstvími. Teprve poté, co byla odbojová činnost prověřena a prokázána úředně ověřenými svědectvími příslušníků odbojových skupin, kde byl dotyčný zapojen, mohlo být vydáno potvrzení odbojové činnosti a statut odbojáře podle zákona 255. Tudíž v Czerninově případě by se již tehdy muselo prověřovat, jaká odbojová skupina provozovala údajný vysílač na jeho zahradě, kdo byl radista,v jakém byl spojení s pana Czerninem, atd. Totéž se týká pomoci k útěku francouzským zajatcům, kteří by museli být dotázáni orgány ČSR i Francie, jakou pomoc jim pan Czernin poskytl a před kým je zachránil, kde byli předtím zajati a vězněni atd. Pokud toto vše uplatní zástupci žadatele v restitučním sporu, tak veškeré tyto okolnosti se musejí i po tak dlouhé době bráti v potaz a znovu prověřovat - anebo posoudit jako neprůkazné.I notářsky zapsaná svědectví zaměstnanců předka žadatele nemohou být jako málo průkazná brána v potaz do doby jejich exaktního ověření (například by muselo být zjištěno, o jaké ukryté zbraně šlo, zdali to byly vůbec zbraně schopné provozu, zdali to nebyly pouze zbraně lovecké, kdy mohl být i jiný důvod jejich ukrytí, jaké měl žadatelův předek napojení na odbojářské skupiny k jejich předání, atd.)

Již z těchto naznačených důvodů ministerstvo vnitra koná správně v dosavadním řízení a nemůže vydávat jakékoli osvědčení o státním občanství žadatele,dokud toto prověřování nedospěje ke kladnému výsledku. A pokud se týče již vydaného občanství žadatelovy příbuzné, ani promlčení trestných činů matrikářek nemůže ovlivnit negativní závěry nového řízení. A pokud se týče výtek státu, že nekonal v u předka žadatele v udělování občanství, stát se tehdy choval dle dekretů - když bylo zjištěno, že předek žadatele byl německé národnosti a nikdy se nepřihlásil k národnosti české, nebojoval za obnovení ČSR, netrpěl pod nacismem, atd., vztahoval se na něj ústavní dekret 33, neboť takový občan neprojevil loajalitu k ČSR v době ohrožení. A pozdní neověřená svědectví po sedmdesáti letech na tom nemohou nic změnit.

Zpráva o stavu této restituce koresponduje takto s jinými zprávami o dalších restitučních sporech, které se týkají různých protektorátních občanů, jimž byl po osvobození zabaven majetek podle dekretů prezidenta republiky a Národního shromáždění, novináři a politiky nesprávně krátce nazývaných Benešovy dekrety. Nicméně výše uvedené omyly je třeba čtenářům osvětlit podle historické pravdy.

Ad kauza Czernin

To se ještě neřeší otázka aktivní legitimity nároků žadatele restituce z hlediska působnosti restitučního zákona. Restituční zákon se totiž vztahuje jen a jen, jak by řekli matematici, na ten majetek, jehož zemědělská podstata jest prokázána!

To znamená, že např. zámek nebo hrad, kde nikdy nebyla žádná zemědělská správa velkostatku či panství, o které žadatel žádá, do tohoto zákona nespadají!

Takže se musí prokázat, zdali zámek Jindřichův Hradec atd. měl nebo neměl zemědělskou správu, a to ještě v rozhodné době, tj.  za protektorátu.

Takto jsme vyhráli v restituci Salm zámek Blansko, který jsme na základě nálezů Fondu národní obnovy prokázali jako nezemědělskou podstatu, a tím Krajský soud v Brně definitivně a neodvolatelně rozhodl, že zámek Blansko definitivně nespadá do restituce, protože neměl zemědělskou podstatu. Tím jsme smrtelně naštvali restituenty, protože ti měli zálusk právě na státem opravené Blansko a nikoli jen na těžko opravitelnou Rájec. Toto naše vítězství pak prezentoval právník Koudelka jako svůj dovedný advokátský trik... no budiž, po vítězství se vždy najdou tisíce otců úspěchu.

Správně se toto mělo prokazovat i v případě zámku Rájec, kde ovšem kolaborantský Národní památkový ústav toto snad vědomě zanedbal... Problém leží v tom, že se mělo prokázat přímé řízení velkostatku z nového zámku. Ve skutečnosti zemědělská správa sídlila ve starém Dolním zámku. Pokud by se ovšem prokázalo, že zemědělská správa byla řízena přímo z nového zámku, pak je to ovšem přímý důkaz kolaborace s nacisty, protože by se tím potvrdilo, že zámecký pán spolupracoval přímo ve svém sídle s nacistickou správou a s nacisty - svým správcem Weselkou, s vrchním účetním Tugemannem, atd., čemuž se oni vyhýbají jako čert kříži.

Takže buďto Salmové přímo nespolupracovali s nacistickou správou a tudíž zámek nemá zemědělskou podstatu - a vypadává z restituce - nebo spolupracovali přímo v zámku, a pak je to kolaborace - a padá celá restituce. Obě alternativy jsou pro žadatelky pohromou, pokud se na to vše orgány nevykašlou a nenechají to celé ležet... jak je naším zvykem.

Takže orgány už řadu let nekonají a čekají...až zahřmí???

Jiří Jaroš Nickelli je členem Historicko-dokumentační komise ÚV ČSBS Praha 
Foto iDnes - Czerninové na skupinovém snímku z roku 2010. 

Kadyrov vyzval k zavedení trestu smrti pro teroristy: i ve vězení verbují

0
0

17. 10. 2015     zdroj
Prezident Čečenské republiky Ramzan Kadyrov vyzval k zavedení trestu smrti pro teroristy v Rusku. "Je nutné zavést povinný trest smrti. Čím rychleji odejdou z tohoto života, tím rychleji bude u nás pořádek,"řekl v rozhovoru pro televizní kanál "Rusko 24".


Podle Kadyrova je třeba to udělat, protože držet tyto zločince ve vězení "není správné.""Vyrušují i tam, i tam verbují. Prorok řekl, že tam, kde se objeví, tam bude krev, musí být zničeni, proto musí být zničeni," zdůraznil.

Podle hlavy Čečenska teroristé nejsou muslimové. "Já jsem upřímně věřící muslim a říkám to, co říkají naši duchovní vůdci, co nám kážou z Koránu,"řekl.

Kadyrov také řekl, že považuje zabránění teroristickým útokům v Moskvě a Grozném za začátek války proti Rusku, kterou vyhlásila teroristická skupina "Islámský stát" (IS) v Rusku zakázaná. Proto, řekl, musíme být v tomto ohledu ostražití.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Komické rozhodnutí evropských lídrů

0
0
Jiří Paroubek
17.10.2015 Vaše věc

Tentokrát se evropským lídrům na jednání evropské rady podařilo rozhodnutí, které je, co do míry lživosti, přiblížilo někdejším papalášům Varšavské smlouvy a RVHP, neblahé paměti. Vinit B. Asada za exodus lidí ze Sýrie může jen lhář anebo člověk, který počítá s tím, že všichni ostatní trpí amnézií.

Na začátku roku 2011 vypuklo s pomocí zpravodajských služeb Západu tzv. arabské jaro, které mělo vyústit v pád režimů Kaddáfího, bin Alího, Asada a Mubaraka, a v liberalizaci a demokratizaci jejich zemí. Pouze v jedné jediné zemi, a to zejména díky kádrům bývalého režimu a bývalé destúrské strany, se povedlo skutečně demokratizovat politické instituce.

V Libyi vládne po pádu diktátora Kaddáfího chaos, a z Libye se také otevřela vrata pro africký proud uprchlíků do Evropy. V Egyptě došlo ve volbách k vítězství islamistického Muslimského bratrstva, což si po čase vyžádalo zásah egyptské armády, a diktaturu tužší, nežli byla za starého Mubaraka.

Sekulární režim v Sýrii byl trnem v oku zejména konzervativních arabských monarchií, protože v Sýrii se neuplatňovalo právo šaría, ženy zde byly vůči mužům nejrovnoprávnější ze všech zemí arabského světa, a země byla dokonce plně nábožensky tolerantní. V Sýrii bylo na podmínky rozvojové země dosaženo relativně vysoké vzdělanosti a slušné životní úrovně. To vše bylo díky naprosto hloupé politice USA, Francie a Velké Británie zničeno, ze země uprchly čtyři miliony lidí, a ti nyní přežívají v utečeneckých táborech v Jordánsku, Turecku a Libanonu. Dalších 7-9 milionů lidí v Sýrii ztratilo své domovy, a uchýlilo se pod ochranou armády B. Asada. Proč jen asi tito lidé vyhledávají ochranu této armády, kterou většina lídru západní Evropy označuje za nástroj údajně „řeznické diktatury“?

Chápu, že lídři zemí EU nechtějí veřejně přiznat svůj podíl na syrské krizi a že západoevropské velmoci Francie a Velká Británie již vůbec nechtějí přiznat svou klíčovou roli a selhání své politiky, ale je potřeba alespoň začít realisticky řešit syrský konflikt. Zdá se, že s nejrealističtějším konceptem řešení přišel V. Putin, a bylo by dobré mu alespoň v boji proti Islámskému státu a dalším islamistům nepřekážet, když už země EU nejsou schopné pomoci.

Ještě nikdy v minulosti nelhali evropští lídři tak zjevně, jako v tomto případě.

Mohamed je nám vzorem

Ukrajinský prokurátor: Ve střelbě na Majdanu se nenašla ruská stopa

0
0
17.10.2015 První zprávy

Generální prokuratura Ukrajiny nemá k dispozici důkazy o tom, že by se Rusko podílelo na střelbě na kyjevském Majdanu 20.února 2014, řekl v rozhovoru pro ukrajinský web Fakty generální prokurátor Ukrajiny Viktor Šokin
.

„Bývalý šéf SBU Valentin Nalivajčenko již dříve uvedl, že údajně jakýsi ruský úředník v zimě 2014 se nacházel v Kyjevě a vydával pokyny ozbrojeným silám, aby stříleli do účastníků mítinku. Požádal jsem Nalivajčenka, aby nám poskytl alespoň nějaké dokumenty, které by to potvrzovaly. Dosud nic. Proto teď nemám údaje, že v zastřelení účastníků mítinku je ruská stopa. Z těch materiálů, které dnes máme k dispozici, není možné dojít k takovému závěru. Ne proto, že to nemůžeme nebo nechceme dokázat, my prostě nemáme důvod o tom dnes mluvit", cituje Šokinova slova list Fakty.

"Všichni bývalí poslanci, kteří bydleli v té době v hotelu Ukrajina s okny na Majdan byli vyslechnuti jako svědci. Ani jejich výpovědi nic neprokázaly, "řekl generální prokurátor.

DW šokuje: Demokracie na Ukrajině bez dalšího Majdanu nebude!

Z historie majdanských událostí


21. listopadu 2013, den poté, co ukrajinská vláda pozastavila přípravy pro podpis asociační dohody s Evropskou unií, kterou prezident Janukovyč označil jako „pro Ukrajinu zatím nevýhodnou“, propukla několikaměsíční série protestů, která je známá pod názvem Euromajdan. Hlavním požadavkem masových protestů bylo odstoupení prezidenta Janukovyče, podepsání asociační dohody s EU a propuštění bývalé premiérky Julije Tymošenkové z vazby.

Během ledna eskalovaly střety protestujících s pořádkovými silami a došlo k prvním obětem na životech. Po krvavých srážkách, které se odehrály v průběhu 20. února, se situace mírně uklidnila. V pátek 21. února pokračovala jednání o dohodě mezi ukrajinskou vládou a opozicí, při čemž asistovali polský ministr zahraničních věcí Radosław Sikorski, spolu s kolegy z Francie Laurentem Fabiusem a Německa Frankem Steinmeierem, ruským ombudsmanem Vladimirem Lukinem a ruským velvyslancem Michailem Zurabovem.

K výraznému zlomu v situaci došlo 22. února. Nedlouho poté co prezident Janukovyč odpoledne oznámil, že nehodlá rezignovat, parlament jej odvolal z funkce a vyhlásil nové prezidentské volby na 25. květen. Později se Janukovyč s několika dalšími vysoce postavenými politiky pokusil zemi opustit, ale pohraniční stráž a obsluha letiště v Doněcku jim v tom napřed zabránila. Nakonec se Janukovyčovi podařilo uprchnout z Ukrajiny přes Krym do Rostova na Donu v Rusku.

Takovéto odvolání prezidenta Ukrajiny z funkce je ale de jure neplatné, protože k odvolání parlamentem je krom potřebného množství hlasů nutná také obžaloba z velezrady nebo jiného závažného trestného činu a následného schválení výše uvedeného Nejvyšším soudem a následně ještě Ústavním soudem. Tato nezbytná procedura ale nikdy neproběhla.


(rp,prvnizpravy.cz,fakty,wk,foto:arch. - Viktor Šokin, generální prokurátor Ukrajiny)

Media s odkazem na Ministerstvo obrany Iráku: Su-30 iráckého letectva udeřily na pozice teroristů ISIL

0
0

17. 10. 2015     zdroj
Informační portál Shafaaq oznámil, že ruské víceúčelové stíhací letouny Su-30, dodané na základě smlouvy iráckému letectvu, zasadily první rány na pozice teroristů tzv. "Islámského státu." Uvedený portál se odkazuje na prohlášení tiskového mluvčího iráckého letectva. Mluvčí poznamenal, že útoky byly provedeny na tři místa se základnami teroristů v provincii Salah al-Din (severní Irák).



Kromě toho bylo oznámeno, že s pomocí ruských letadel byl proveden úder na kolonu automobilů teroristů, pohybujících se směrem k městu Mosul.

Západní média si pospíšila s oznámením, že může jít o začátek operace ruských VKS na iráckém území, avšak irácký rezort obrany předvedl fotografii stíhačky s iráckými identifikačními znaky.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

Jan Campbell: Doktrína informační bezpečnosti

0
0
Jan Campbell
17.10.2015 Vaše věc

V 2016 bude přijata nová Doktrína informační bezpečnosti (DIB) Ruské federace, o které se zmínil v květnu t.r. sekretář BR RF, Nikolaj Patrušev. Ta nahradí stávající doktrínu, pocházející z roku 2000. 

Autoři nové doktríny ji formulují jako „dokument strategického významu,“ na základě kterého budou rozpracovány konkrétní státní programy a organizace komunikace s ostatními státy a mezinárodními organizacemi. Návrh nové doktríny, kterou ještě nepodepsal prezident Putin, identifikuje pět hlavních nebezpečí:


  • První nebezpečí: Cizí státy rozvíjejí a zintenzivňují své informačně–kybernetické technologie (IKT) a potenciály, včetně technické rozvědky ve vztahu ke státním orgánům, vědeckým institucím a podnikům, především s vojensko–průmyslovým zaměřením. 
  • Druhé nebezpečí: Tajné služby cizích států a jim podřízené nebo ovlivňované „občanské organizace“ jednotlivých států aktivně využívají IKT s cílem „rozrušení státní suverenity a teritoriální celistvosti“ včetně „destabilizace vnitropolitické a sociální situace.“ Výsledkem je tendence zvýšení množství materiálů v zahraničních mediích obsahující neobjektivní informaci o vnitřní a zahraniční politice RF, které jsou vědomě namířeny především na mladou generaci s cílem rozrušení kulturních a duchovních hodnot, patriotických tradicí a historických skutečností. 
  • Třetí nebezpečí: Rozměr trestní činnosti s pomocí ITK, především ve finanční sféře, ochraně občanských práv. 
  • Čtvrté nebezpečí: Zaostávání RF od vedoucích států s vysokou úrovní ITK. Tento stav způsobuje závislost od exportní politiky těchto států. Především v dobách konfliktů nebo války. 
  • Páté nebezpečí: Snaha jednotlivých států zneužít svojí současnou technologickou dominanci v globálním informačním prostoru pro dosáhnutí svých hospodářských a geopolitických cílů.

Ruská federace a dalších devatenáct států nedávno položily základ pro globální pakt o elektronickém nenapadání pod záštitou OSN. Nehledě na tuto aktivitu bude RF na základě zkušeností vyvíjet vlastní obranné informační síly a prostředky pro strategické omezení vojenských konfliktů. Zde se prakticky jedná o analog omezení použití jaderných zbraní. RF bude také připravena pomáhat svým spojencům. Ti ale nejsou, z pochopitelných důvodů v dokumentu konkrétně pojmenováni.

Povrchní analýza dokumentu dovoluje očekávat omezení rozšiřování idejí spojených s národní výjimečností, komplexnější ochranu obyvatelstva před možnostmi zneužití sociálních sítí, jak tomu bylo na příklad v případě „arabského jara,“ před zhoubnou slepotou a krčením se před Západem (německy Kriecherei vor dem Westen, anglicky cringing, v ruštině тлетворное влияние Запада) a dalších. Je zcela logické, že dojde k posílení všech těch aspektů IKT, o kterých je v dokumentu málo psáno, které ale patří do prioritní skupiny ochrany státu a jeho legitimních zájmů.

Výsledkem nové ITK doktríny bude podle mého hodnocení ruského intelektuálního potenciálu rychlý přechod od vyspělých civilních ruských IT k IKT. Vedlejším výsledkem bude pohřeb hlavní téze doktríny z roku 2000: Ústavní práva a svoboda člověka. A potvrzení, že RF bude chránit své národní zájmy, nehledě na vše ostatní, co se děje doma a ve světě.

Západ rozpoutá krvavou řež, jen aby zastavil Rusko

0
0

17. 10. 2015 První zprávy

Velmi brzy přijde „afghánizace" války v Sýrii a masakry, jaké svět ještě neviděl. Západ a především USA, nechtějí připustit, že je Rusko velmoc a lídr, píše temně polský list Obserwator Polityczny.


„Takže, měli bychom očekávat, že nové kolo „proxy války", která je již v plném proudu na ukrajinském a syrském území," míní list.

Rozsah informační hrozby pro Rusko možná již překročil hranici propagandy z dob studené války. To pravděpodobně ještě nezažil žádný demokratický stát, uvedl Obserwator Polityczny.

Není možné se ani pokoušet polemizovat s takovým množstvím lží. Toto už není jen vrčení na kvalitu olympijských zařízení v Soči. Toto je skutečná informační válka zaměřená na vládu, její vůdce a celý národ, která není srovnatelná ani s vrstvami falešné propagandy směřující z Kyjeva uprostřed občanské války. V praxi to znamená, že jde o druh proxy války, v níž obě strany podporují různé strany konfliktu. Do určité míry jsou do ní zapojeny osobně, ale bez přímé kolizní síly, vysvětluje autor článku

„Západ nikdy neakceptuje politické a vojenské vedení Ruska. I když Rusko převezme odpovědnost a zátěž záchrany civilizace, humanity a humánní status quo. Zdá se, že omezený rozsah úspěchu ruských sil do značné míry šokoval americké stratégy," uvedlo polské vydání. Po festivalu vzteku a nenávisti, jímž se v současné době zabývají, to není nic jiného než operace ke krycí posílení ničivých sil v Sýrii. Zde nefungují žádné mezinárodní normy, pouze právo nejsilnějšího. „A nejsilnější, jak vidíme, si může bez povolení legitimní uznané syrské vlády a OSN létat nad Sýrii, bombardovat, vyzbrojovat různé frakce, které nazýváme „umírněnými“, a tak dále - je to děsivé a zároveň to ukazuje na nekonečnost západního pokrytectví," konstatuje autor.

V souvislosti s falešnými obviněními týkajících se náznaků o údajné vojenské přítomnosti Ruska na Ukrajině, Západ opakovaně poukazuje na její nezákonnost. Jak je to nyní s legalitou skutečných akcí západních a arabských zemí na území svrchovaného Sýrie? Nikdo netvrdí, že Damašek nemá na krev lidí, ale vláda v Kyjevě se proti němu příliš neliší. Jsou to skoro dva identické modely. Rozdíl však je v tom, že vláda v Sýrii je legální, a vláda v Kyjevě má jakési problémy s legitimitou. Navzdory tomu USA nevidí problém v dodávkách zbraní „umírněným", je jedno zda povstalcům nebo teroristům. Ale pokud bude něco velkého vystaveno bombardování, třeba nemocnice, pak vinu lze vždy svalit na Rusy.

Tak vypadá logika západního cynismu a přetvářky. Vymezují se cíle, připravují argumenty a celá pointa spočívá v poražení Ruska, protože jeho vedení je nepřijatelné, a protože je to supervelmoc, a Západ, zejména USA, s největší pravděpodobností udělá vše co může, aby snížil jeho roli a význam. A to i přesto, že Rusové nic neudělali proti Spojeným státům, když chtěly podpálit Irák a Afghánistán. Právě naopak – v Afghánistánu jim poskytli logistickou a zpravodajskou podporu.

„Důsledkem bude, že bychom měli očekávat „afghánizaci" války v Sýrii. Uvidíme výzvy ke svaté válce. Všichni změní barvu a nejradikálnější jen proto, aby se dostali ke spoustě zbraní, a rozpoutali masakr, jaký svět ještě neviděl. Vše ve jménu americké doktríny zadržování SSSR, známé od korejské války a Vietnamu, tak ostudně prohrála. Dnes máme zástupnou válku v Sýrii. Nečekali jsme to. Nicméně, s přihlédnutím k nepředvídatelnosti Spojených států, to může být začátek druhé fronty v Evropě,“ uzavírá Obserwator Polityczny.


(kou, prvnizpravy.cz, obserwatorpolityczny.pl, foto: arch.)

Obamovým programem vraždění lidí: Kdosi vypustil do světa utajený soubor dokumentů o amerických dronech

0
0


17. 10. 2015     zdroj
Takto vyhlíží podtitulek z pera P.C. Robertse, jímiž uvádí zprávu Jeremy Scahilla z agentury The Intercept. Ve zprávě se dále píše: Čerstvě prozrazené vládní dokumenty vrhají světlo na bezprecedentní tajný program vraždění lidí s pomocí dronů - a to v prostoru celé zeměkoule. 

V odtajněných Listech o dronech, zveřejněných agenturou The Intercept, se uvádí, že dosavadní útoky drony, odvíjející se z nespolehlivých zpravodajských údajů, např. z elektronických komunikačních dat či „zpravodajských signálů“, jsou už dnes považovány za program nedostatečný. Listy o dronech zpochybňují vládní prohlášení, podle něhož jsou útoky s pomocí dronů na vybrané cíle či osoby vždy přesně zacílené. V Afghánistánu např. v 35 útocích na 35 přiznaných cílů bylo zabito 219 lidí, kteří cílem útoku nebyli. Dokument dále naznačuje, že oběti útoku dronů jsou ve všech případech označovány jako „nepřátelé, zabití při činu“.

Jeremy Scahill ke zprávě ještě dodává: Stalo se vůbec poprvé, kdy program vraždění lidí se podařilo publikovat z původního zdrojového dokumentu, popisujícího, jak jsou lidé na celém světě zabíjeni. Banalita byrokratického vraždění je v dokumentu zcela průhledná, jak vyplývá např. z chladných korporátních slov, které se zde pro vraždy používají. „Zásady pro hony na lidi“, je jedním z termínů „Tyranie z odstupu“ pak dalším. Korporátní chlad ze způsobu, kterým dokument obráží to, co je vpravdě systematickým honem na lidi a jejich vražděním, zanechává mrazení v žilách těch, kterým demokracie stále ještě něco říká.

Vybral a přeložil Luomír Man

Matematik Kechlibar mluví o náladách v Německu slovy, která tam do novin nepustí: Tyranie se vrátila oknem, lidé opravdu mají strach mluvit. Na Merkelovou už bych nevsadil ani láhev ovocného vína

0
0
- rozhovor -
17.10.2015  ParlamentníListy

Velice pozorně sleduje vývoj migrační krize v sousedním Německu matematik a publicista Marian Kechlibar. Realita je podle něj příliš drsná na to, aby se dala ignorovat, a tak by na setrvání Angely Merkelové ve funkci předsedkyně CDU ke konci roku nevsadil ani láhev ovocného vína. V akademickém prostředí se často setkává s neochotou vyjádřit se kriticky na veřejnosti, protože strach z represí za porušení politické korektnosti je mezi lidmi velmi reálný. Pak je o to více slyšet hlas teologa Tomáše Halíka, pro něhož jsou xenofobní nálady větší problém než přijímání uprchlíků
.
Mnichovský Ifo-Institut přispěl do německé debaty o dopadech imigrace zprávou svých expertů na hospodářství, která se věnovala otázce kvalifikace uprchlíků pro německý trh práce. Podle odborníků je třeba se obávat toho, že většina příchozích nemá dostatečně odpovídající kvalifikaci pro německý trh, a tak si nebude moci najít práci ani za minimální mzdu, protože jejich produktivita bude příliš malá. Lze očekávat spíše jejich zaměstnávání za minimální mzdu, i když „se nevyplatí“, nebo snížení minimální mzdy?

Toto téma je v Německu velmi třaskavé. Odbory dlouho usilovaly o zavedení celoněmecké minimální mzdy, dříve nebyla stanovena. Podařilo se jim to až nyní, od ledna 2015. Považují to za svoje velké politické vítězství.

Nyní se v médiích otevřeně hovoří o tom, co říkáte. To jest, že mají-li být migranti zaměstnáni, bude muset být minimální mzda – aspoň pro ně – opět zrušena. Což vyvolává právě v odborářích zuřivost. Jednak proto, že by se tím jejich vítězství stalo poněkud prázdným, jednak ze strachu, že tímto způsobem budou ohrožena pracovní místa německých zaměstnanců. Odbory mají v sociálně-demokratické straně (SPD) velmi významný vliv a domnívám se, že toto nepřipustí doslova za žádnou cenu. Aspoň ne, dokud je SPD ve spolkové vládě. A u moci je od roku 2013 právě velká koalice SPD a CDU/CSU.   

Německý ministr financí Wolfgang Schäuble by chtěl snížit sociální dávky vyplácené žadatelům o azyl. Nepovažuje totiž za spravedlivé, aby dostávali stejně jako němečtí nezaměstnaní, kteří mají odpracováno i třicet let. I když se mu to možná nepodaří prosadit, nebyl by to jeden z léků, jak masivní migraci do Německa, respektive Evropské unie zabránit?

Určitě ano, zejména u žadatelů z Albánie, Srbska, Kosova a tak dále, u nichž lze předpokládat, že neprchají před – neexistující – válkou. Rovněž u mnoha Afričanů. Německé dávky jménem Hartz IV jsou nominálně vyšší nežli průměrný plat v chudších balkánských zemích, natož v Africe; to přece jen působí přitažlivě. Samozřejmě i náklady na živobytí jsou v Německu výrazně vyšší než v Albánii či Africe, ale to si třeba každý ten běženec neuvědomí předem. A když to zjistí na místě, je už trochu pozdě. Spousta lidí na světě je finančně negramotných, což je voda na mlýn různých podvodníků. U nás máme všelijaké „obchodníky s hrnci a přikrývkami“, kteří tahají ze zákazníků sto tisíc za deku. Jinde máte převaděčskou mafii, která dělá totéž v bleděmodrém, když obchoduje se „sny o zaslíbené zemi“. Vždycky se někdo nachytá.

Ale jen uvažované snížení sociálních dávek příliv migrantů do Evropy a především do Německa nezastaví. Na co dalšího by bylo třeba obrátit pozornost?

Domnívám se, že to případné snížení sociálních dávek je jen část řešení. Velmi důležité totiž je, aby se o skutečných poměrech, včetně snížení dávek a podobně, dozvěděli lidé ve svých domovech včas – tedy ještě dříve, než zaplatí pašerákům a vyrazí na cestu. Stálo by za to spustit rozsáhlou kampaň v médiích od Senegalu až po Bangladéš. Každý den by měly vycházet inzeráty: „Ne, Německo není ráj na zemi, neleží tady peníze na ulici, nedostanete dům ani auto zadarmo, v zimě tu mrzne a je tma, k dobré práci potřebujete kvalifikaci, kterou získáváte cca patnáct let. Podepsáni úřad spolkového kancléře a velvyslanec SRN v dané zemi.“ Bylo by to levnější než celý Frontex a mnohem levnější než třeba záchrana Řecka... Ale Angela Merkelová to samozřejmě neudělá. Pro ni by to byla katastrofální ztráta tváře, když se poslední měsíce snažila vypadat jako „Mutti“ všech běženců, kteří nosí její portrét místo pasu.

Když to kancléřka Merkelová kvůli ztrátě tváře neudělá, nemůže se stát, že při rostoucích potížích, vyvolaných nezvládanou situací, s ní Německo ztratí trpělivost?
Ono je možné, že Němci budou muset vyměnit vládu. Podle toho, co sleduji v německých médiích, roste vůči Angele Merkelové vnitrostranická opozice v CDU. Tento politický podzim bude v Německu ještě velmi, velmi horký. Postupně se mají konat zemské sněmy CDU a v prosinci celostátní sněm v Berlíně, přičemž právě regionální politici nesou nelibost svých voličů nejvíc. Často i na vysloveně osobní úrovni, kdy jim lidé píšou rozhořčené dopisy nebo je zastavují na ulici a stěžují si.

Uvidíme, bude to zajímavé, ale na setrvání Angely Merkelové ve funkci předsedkyně CDU bych dnes nevsadil ani láhev ovocného vína. Ta realita je totiž příliš drsná, než aby se dala ignorovat. Kdybych měl hádat, tipuji, že k 31. prosinci letošního roku bude pryč.

Nálady ve společnosti, a to nejen té české, nejsou vůči migrantům právě příznivé. Česká eurokomisařka Věra Jourová plánuje rychlejší odhalení projevů nenávisti na internetu a jejich efektivnější odstraňování a už o tom jednala se zástupci předních technologických firem jako Google nebo Facebook. Co si o její snaze myslíte?

Já jsem osobně zastáncem svobody projevu – i projevu – takže s takovým postupem nemohu souhlasit. Svoboda projevu je určena právě pro názory, které jiné lidi štvou. Protože i v těch nejpitomějších výrocích může být zrnko pravdy – a pravda je vzácný materiál. Tolik můj názor.

Když se na to podívám z odstupu a neosobně, jeví se mi to jako snaha o pokračování „řešení problémů jejich zametáním pod koberec“. Politici to tak bohužel dělávají: hlavně aby situace navenek vypadala klidně a krásně, aspoň dokud oni osobně jsou v úřadu. Není to ostatně jenom vlastnost politiků, dělají to i manažeři a další. Je to pokušení pro každého, kdo musí dbát na svou veřejnou „image“.


Eurokomisařka Jourová však prohlásila, že pokud je svoboda projevu jedním ze stavebních kamenů demokratické společnosti, pak projevy nenávisti jsou na druhou stranu jejím do očí bijícím porušováním. Jak by se do „života“ na internetu mohlo takové omezení svobody projevu promítnout?

Je to velmi krátkozraká politika, protože cenzurou se frustrace neztratí, pouze zmizí z očí. Dočasně, na pár měsíců nebo let. Mocní nahoře nabydou dojmu, že je vlastně lid miluje nebo aspoň akceptuje, protože nikde nenarazí na otevřeně vyjádřený odpor. Jenže někde pod povrchem to kvasí dál. Pak jednoho dne padne poslední kapka do poháru trpělivosti – a prásk! Na ulicích jsou zničehonic statisícové davy a nikdo nechápe, jak se to vlastně stalo. Viz rok 1989 v Československu nebo v NDR; viz Velká francouzská revoluce; viz Tunisko před pár lety. Ani současná Evropská unie nemá v tomhle směru žádnou výjimku z historie.

Poradil bych eurokomisařům, ať vždy, za všech okolností, dávají přednost realitě před lakováním věci narůžovo. Realita není krásná. Není jejím smyslem, aby byla krásná. Ale je všude kolem a zavírat před ní oči, to nevede k ničemu dobrému.

Pokud mají politici problém s nenávistnými příspěvky na internetu, ať se zamyslí zejména nad tím, proč je jich tolik a zda nejsou z velké části zaviněny právě dlouhodobě špatným směřováním politiky. To je totiž něco, co změnit můžou; tu politiku řídí oni. Je to ale samozřejmě obtížnější, než nasazovat náhubek jiným lidem.


Projevy nenávisti či odmítání přijímat uprchlíky často kritizuje teolog Tomáš Halík, podle něhož jsou xenofobní nálady větší problém než přijímání uprchlíků. Před časem před xenofobií varovala i výzva vědců. Vnímáte v akademickém prostředí, v němž se pohybujete, takhle jednoznačný postoj svých kolegů?

Snažím se mluvit o současné migrační krizi s každým, nejenom s akademicky vzdělanými lidmi. Je totiž třeba říci, že právě akademici jsou občas trochu izolovaní od vnějšího světa a někdy si člověk odnese zajímavější postřeh od prodavače jablek než od docenta astronomie. On ten prodavač přijde každý den do styku s více typy lidí nežli akademik.

Nicméně: na postoje blízké názorům Tomáše Halíka narážím jen vzácně. Ze zhruba dvou set lidí, se kterými jsem na toto téma zatím hovořil, mi do jeho myšlenkového okolí zapadají čtyři. Mezi signatáři výzvy jsem našel dva své učitele z matematicko-fyzikální fakulty, to znamená, že dalších přibližně padesát tam nebylo.

Hodně lidí nemá žádný názor – jsou to často právě ti, kdo jsou ve svých oborech na špičce – pracují prostě šedesát hodin týdně a nestíhají sledovat nic dalšího než svůj obor. Nebo se nedovedou rozhodnout třeba proto, že emocionálně cítí něco a rozumově jim vychází něco jiného.

A pak je v mém okolí opravdu hodně lidí, často jde právě o absolventy MFF UK nebo inženýrských oborů na ČVUT, kteří se domnívají, že „migrační optimisté“ hrubě podceňují závažnost problémů, o kterých se hovoří.

Bohužel právě v této skupině často vídám neochotu vyjádřit se kriticky na veřejnosti. Strach z represí za porušení politické korektnosti je mezi lidmi velmi reálný. Vypadá to, že před pětadvaceti lety jsme hlasitě vymetli tyranii dveřmi, aby se nám tiše vrátila oknem.


Foto ze saského Schneebragu: "Nejme žádní nacistí" a "My jsme lid!"




Na PL psali související:
 

Demonstrace v Drážďanech 12.10.2015

0
0
17.10.2015  Občanská iniciativa Český ráj a internet


Evropské protesty, o kterých námi placená ČT nereferuje:




A pro němčináře 3x inerview s demonstranty:


New York Times: Putinovo syrské defilé

0
0
17. 140. 2015   Střípky ze světa
Ruská vojenská modernizace americkými očima
„Dva týdny ruských leteckých a raketových útoků v Sýrii“ už vyhodnocují i New York Times. Coby doklad „transformace ruských ozbrojených sil za Putina“, schopných vést „operace v zahraničí“, „demonstrace nových zbraní, strategie a taktiky“.
Za průlom mají mj. bitevník Suchoj Su-34 (vedený v NATO cobyFullback) a „křídlaté rakety odpalované z Kaspického moře a technologicky podle některých analytiků své americképrotějšky převyšující“.

„Prvé vojenské tažení za někdejší sovětské hranice od rozpadu Sovětského svazu“ – píší Steven Lee Myers a Eric Schmitt – je přehlídkou „modernizace, unikající dosud pozornosti a stále i neúplné, probíhající ovšem v Rusku už po několik let i navzdory rozpočtovým limitům země“. Aby teď – hned vedle ruského angažmá na Ukrajině – „vyvolávala na Západě poplach“.

Ruské ozbrojené síly – zaznělo před pár dny v Evropské radě pro zahraniční vztahy – „procházejí nejrychlejší transformací od 30. let“. Rusko je tak – konstatoval tu někdejší člen rakouské generality Gustav Gressel – „vojenskou mocností, schopnou dosáhnout převahy nad kterýmkoli ze sousedů, pokud by přišel o západní podporu“.

Ruské bitevníky – navazují New York Times – „zasazují jednotkám vzbouřenců proti vládě prezidenta Bašára Asada za den tolik úderů, jako Amerikou vedená koalice proti Islámskému státu za celý měsíc“.

„Operace v Sýrii“ (ač „stále relativně omezená“) je přitom i geopolitickým „polygonem“. „Vzkazem“ ambicí, která máMoskva znovu na světové šachovnici. Že z výzbroje poslední generace, kterou předvádí, staví štít své suverenity, dal Putin otevřeně najevo i v nedělním televizním interview.

Krym se pod ruskou správu vrátil „bez jediné kapky krve“. Jen inkognito se příslušníci ruských ozbrojených sil angažují i na východní Ukrajině“. „Naproti tomu údery v Sýrii probíhají naprosto otevřeně.“ Ba „za velkých fanfár moskevského Ministerstva obrany, jež videa se zásahy cílů distribuuje stejně, jak to dělal Pentagon za války v Zálivu v roce 1991.“

To mění od základu i optiku zahraničních analytiků, kterým se ruská armáda - už po čtvrt století od kolapsu SSSR – jevila jako „upadající a bezvýznamná“, „zastarale vyzbrojená“, „prolezlá korupcí“ a „za vlastními hranicemi představující mizivou reálnou hrozbu“.

„Teď dostáváme větší lekce, než za posledních 10 let,“ formuloval to například Micah Zenko ze špiček vlivnéCouncil on Foreign Relations, poukazující hlavně na nové bitevníky a křídlaté rakety Kalibr. „Tak jak mi to bylo popsáno, chce to v otázce, co dnešní ruská armáda umí, znovu do školy.“

Ta naopak čerpá i z lekce „krátké, vítězné války s Gruzií v roce 2008“. Tady totiž, ač „nad Amerikou vycvičenými silami gruzínské vlády vyhrály“, podaly „vzdušné i pozemní síly slabý výkon“. Už „prvý den tu ztratily tři bitevníky a bombardér“. Nakonec jich bylo „dokonce sedm“. „Vázly koordinace a spojení.“ Došlo i na „případy střelby do vlastních řad“.

Pro Putina, tehdy premiéra, to byl podnět k zahájení „programu vojenské modernizace“. Vedle „nové generace letounů, válečných plavidel a raket“ vsadila i na razantní „zlepšení organizace a výcviku, redukci důstojnického a výstavbu profesionálního poddůstojnického sboru“.

„Ruský vojenský rozpočet se propadl na dno v polovině 90. let, za Putina však roste trvale.“ „Nehledě na pokles cen ropy a mezinárodní sankce“ je „nejvyšší za čtvrt století“. Dosáhl „81 miliard dolarů“ - „4,2 procenta hrubého domácího produktu coby měřítka vojenských výdajů“.

„Pokroky, které Rusko dělá, nejsou jen o zbraních.“ Rostou i „profesionalita a připravenost“. Příprava „probíhající operace na letecké základně v Latákiji ve severovýchodní Sýrii trvala jen tři týdny.“ Šlo přitom o přesun „víc než čtyřiceti bojových letounů a vrtulníků, kvanta tanků a obrněných vozidel. raketových a dělostřeleckých systémů, protiletadlové obrany a mobilních ubytovacích kapacit pro přinejmenším 2.000 mužů“. A ve finále tak i vůbec „největší dislokaci na Středním východě od 70. let“.

„Ze všeho největší dojem na mne“ – netají se v interview ani generálporučík Ben Hodges, velící americkému kontingentu v Evropě - „dělá jejich schopnost přesouvat toho tolik skutečně rychle, opravdu bleskově“.

V případě jiných amerických vojenských expertů, uzavírají New York Times, je to i „půl tuctu různých typů munice“ – „řízené i neřízené“, včetně „fragmentární“ i „pronikající zvlášť silným opevněním“ („bunker busters for hardened targets“).
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live