27.1. 2018   Novinky
Bývalý prezident Václav Klaus se obává toho, že příznivci poraženého prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše nepřijmou výsledek voleb. Klaus to v sobotu řekl novinářům ve štábu znovuzvoleného prezidenta České republiky Miloše Zemana, kterému přišel pogratulovat.
video zde
Klaus řekl, že vítězství Zemana „nebylo v žádném případě těsné”. Zároveň si je jistý, že Zeman a jeho spolupracovníci by porážku přijali. Bývalý a současný prezident Česka se spolu bavili jako dobří přátelé. Zeman Klause pozval na skleničku.

Jiří Jírovec
27. 1. 2018
Jiří Drahoš se během několika posledních dní odkopal. Ukázal se jako arogantní člověk, kterému nejde o Česko, ale jen o pozici (možná si ani neuvědomuje co moc obnáší).
Těsně před volbami bylo zveřejněno video (https://www.youtube.com/watch?v=Mu1udSjOPJI) z jakési podpůrné akce v Brně. Bylo tam několik vtípků na adresu presidenta Zemana, a zejména jeho zdravotního stavu.
Bývalý president AV ČR by se takovým hloupým útokům neměl smát. Přesněji řečeno, neměl by je ani připustit. Jinak vypadá jako hlupák. A lidé to poznají.

Kdyby měl lepší stratégy, mohl se dozvědět, že v roce 1993 odešel z politiky kanadský premiér Brian Mulroney. Conservative Progressive Party měla v té době 156 poslanců (42% hlasů). Jeho nástupkyně, Kim Campbell, měla vysoké preference a rozhodla se využít svého rostoucího náskoku, aby dále zdecimovala Liberály.

Jejím oponentem byl Jean Chretién, politik s mírně znetvořeným koutkem úst (ale nic proti postiženému Klausovi jr). Jakýsi hloupý stratég nechal tehdy zveřejnit Chretiénovu fotografii s titulkem "Je tohle ministerský předseda?" (https://en.wikipedia.org/wiki/1993_Chrétien_attack_ad).

A neuvěřitelné se stalo skutkem. Kim Campbell ve volbách ztratila 154 (slovy stopadesátčtyři) poslaneckých mandátů.

Vydalo by to na samostatnou kapitolu v knize politických stratégů. Mohla by mít název "Jak prosrat vyhrané volby". Je nutné dodat, že v Kanadě neexistuje tak zaťatá media a anti-fronty a nepomohlo, že Mulroney byl podezřelý z přijímání úplatků.

Jiří Drahoš se na videu hloupě smál, místo aby přemýšlel o tom, že se volby vyhrávají myšlenkami. On, pokud vím, s žádnou nepřišel.

Bývalý předseda AV ČR dokázal přijít jen s upocenou nahrávkou na vtip: "Jezdíme s ženou na běžkách, ale nemáme trekové hole - ani nás nemusí nikdo podepírat". Moderátor k tomu dodal "ale nemáte tak dobře namazáno".

Jestli je tohle obraz mozku, který řídil 8 let AV ČR, pak se musím ptát, kde jsme mohli být, kdyby tam byl někdo, kdo má skutečný formát.

Jiří Drahoš volby ztratil, abych neopakoval hrubší formulaci. Výsledek nebyl tak katastrofální, jako v případě Kim Campbell, protože se proti Zemanovi vytvořila národní fronta, skoro jako za komunistů.

Jiří Drahoš prohrál i proto, že se na podiu nechoval jako chlap, ale jako chlapec, kterého vede maminka do tanečních, na poslední chvíli mu ještě popotáhne sako a připomene název filmu, jímž má ve společnosti ohromit.

Těsně po volbách už byla peřinka zcela dole. Jiří Drahoš svým děkovným projevem naznačil že opravdu, ale opravdu nechápe, že existují hluboké zahraniční i domácí problémy, které nevyřeší pár ječících herců a nápisy "Zeman není můj president".

Mohl říct, že je třeba, aby se společnost sjednotila. Jenže on neví nic o sociálních problémech. Nenamítá proti vyloučeným oblastech, jsou mu u zadku bezdomovci i důchodci, kteří sotva vyjdou. Zjevně neví, že při práci za minimální mzdu na plný úvazek si v Praze nemůžete dopřát ani garsonku.

Nejde mu přes pysky varování před válkou. Ví kulový o tom, že kdysi američtí vědci varovali před jadernými zbraněmi. Je mu to všechno šumafuk.

Pohybuje se v jiných patrech společnosti. Pohybuje se v kruzích lidí, kteří spolu mluví. Mezi těmi, kteří sáhnou po šrajtofli a přihazují na sázku na zvolení po stotisících100000 (jako bývalí předsedové Akademie) nebo milióny, když jde o andělsky čisté podnikatele, kteří si utrhnou od úst jen aby byl ten "ovar" v hajzlu.

Jiří Drahoš nemá žádnou vizi a tak mu nezbývá než žvanit o tom, že je třeba využít tu nahromaděnou energii a pokračovat dál. Tedy bojovat proti Zemanovi a jeho stoupencům.

Zeman není nadpřirozený člověk, který by několika vulgaritami mohl rozeštvat polovinu společnosti. To mají na triku lidé, jejichž energii teď chce poražený kandidát využít.

Kdysi v USA platilo svrchovaně demokratické heslo Right or Wrong, He Is My President, tedy uznání výsledku voleb.

Mojmír Babáček
28.1.2018   Outsidermedia
Koncem roku 2013 měla, ve stejné době jako Gruzie a Moldávie, parafovat asociační dohodu s Evropskou unií i Ukrajina. Evropská unie si ale jako podmínku kladla propuštění Julie Tymošenkové, která byla odsouzena za podpis dohody na dodávky ruského zemního plynu za cenu 400 dolarů za tisíc krychlových metrů, z vězení. Ukrajinský parlament propuštění Tymošenkové zamítl a ukrajinská politická reprezentace potom od parafování smlouvy odstoupila a začala se obracet k Rusku. 


Jedním z jeho cílů nepochybně bylo získat hospodářskou podporu, ať už od Ruska nebo od Evropské unie, protože ukrajinský stát byl na pokraji krachu. V září 2013 snížila agentura Moody’s rating Ukrajiny z B3 na Caa1 mimo jiné v důsledku poklesu ukrajinských rezerv v zahraničních měnách. Ukrajina totiž měla zaplatit 15 miliard dolarů na úrocích za zahraniční půjčky a její celkové rezervy v zahraničních měnách činily 20 miliard dolarů. Byla tak ohrožena ukrajinská finanční stabilita a hodnota ukrajinské měny. O zoufalém stavu ukrajinské ekonomiky svědčí i to, že ukrajinská vláda uvažovala o tom, že na 50 let pronajme čínské společnosti tři milióny hektarů ukrajinské půdy (5% rozlohy země). Evropská unie nabídla Ukrajině 160 miliónů Eur.

Demonstrace v Sevastopolu 23.2.2018

Mojmír Babáček
28.1.2018 Outsidermedia

Na východě Ukrajiny docházelo k opačnému vývoji než na západě a vládní budovy tam obsazovali demonstranti oponující událostem v Kyjevě. V neděli 23. 2. 2014 se konala velká demonstrace proti nové ukrajinské vládě v krymském Sevastopolu. Během demonstrace padlo rozhodnutí vytvořit jednotky domobrany a byl zvolen nový starosta, ruský občan, Alexej Čalij, který prohlásil, že město nebude poslouchat novou vládu, která se k moci dostala násilím. 


Některé radnice krymských měst vyvěsily ruské státní vlajky. Taťjána Jermakovová, která byla v čele ruské komunity v Sevastopolu, dokonce poslala do Kremlu žádost, aby Rusko vojensky „zabránilo genocidě ruských obyvatel Krymu“. Byla si vědomá toho, že nová ukrajinská vláda se může rozhodnout potlačit krymský odpor k ní vojenskou akcí. Na Krym 25. 2. 2014 dorazilo několik poslanců ruské Státní dumy a jeden z nich prohlásil: „Nikdy neopustíme lidi, které považujeme za vlastní“. Úřadující ukrajinský prezident na tyto akce reagoval tím, že oznámil, že se sejde s představiteli bezpečnostních složek. Po schůzce řekl, že se shodli na tom, že nepřipustí žádné známky separatismu nebo ohrožení územní celistvosti Ukrajiny.

John Kozy
28.1.2011 Outsidermedia
Američtí novináři nejsou „novinářští psi“. Jsou to jen prodavači, kteří nabízejí produkty svých zaměstnavatelů. Hezké obličeje, které nyní podpírají zprávy ve většině televizí, se nijak neliší od atraktivních modelek, jež jsou používány pro prodej ostatních produktů. Americký „svobodný“ tisk není nic jiného než řetězec prodejen, který prodává historky pro cílené potěšení svého publika. A jako takový existuje jen proto, aby prodával pančované zboží.


Někdy kolem roku 1960 jsem se spolu se třemi dalšími příslušníky fakulty – politologem, historikem a profesorem žurnalistiky – zúčastnil univerzitního sympózia. Hlavní téma se jmenovalo Svoboda tisku – dobře nebo špatně.

Během šedesátých let byla studená válka v plném proudu. Zpravodajské agentury Sovětského svazu, TASS a Pravda, byly neustále atakovány americkým „svobodným tiskem“ a označovány za nedůvěryhodné. Běžným tvrzením bylo, že kontrolovanému tisku nelze věřit nikdy, zatímco tomu svobodnému by se mělo, a moji tři kolegové v panelové diskusi tento názor podporovali. Já rovněž, ale jenom částečně.

Tvrdil jsem, že nelze s velkou dávkou jistoty věřit kontrolovanému tisku, když informuje o vládních akcích nebo politice, ale poukázal jsem na to, že většina zpráv není vládou ovlivněna, a neviděl jsem žádný důvod být k informování o takových záležitostech kontrolovaným tiskem příliš podezřívavý. Také jsem však tvrdil, že existuje dobrý důvod, abychom nevěřili ani takzvanému svobodnému tisku, bez ohledu na to, o čem informuje.

Můj argument spočíval na zjištění, že tisk, financovaný a kontrolovaný vládou, nemusí lákat čtenáře, zatímco takzvaný svobodný tisk závisí na čtenářích, díky nimž zůstává ekonomicky životaschopný. Svobodný tisk musí své zboží prodávat stejně, jako ho musí prodávat jakýkoliv podnik, který nabízí zboží běžným spotřebitelům, a jedním ze způsobů, jak to udělat, je zmanipulovat zprávy tak, aby byly atraktivní pro cílové skupiny, na něž jsou mediální organizace zaměřeny, což za tímto účelem zkresluje všechny příběhy, o kterých svobodný tisk informuje. A ačkoliv svobodný tisk tvrdil, že udržuje objektivitu tím, že dává prostor lidem s rozdílnými politickými názory, poukázal jsem na to, jak je snadné vybrat dva lidi takovým způsobem, aby se dosáhlo zdání, že jedna strana vítězí, čehož výsledkem je, že se média rozdělila do ideologických skupin, a to nemluvím o tom, že velká část tisku je otevřeně označována za bulvár.

I když se to sympózium konalo přibližně před půlstoletím, je pro mě snazší než tehdy ho znova použít. Média v Americe dnes často otevřeně hlásají své rozličné názory, od konzervativních Fox News, po liberální MSNBC.

Nejvýznačnějšími odbytišti na „trhu zpráv“ jsou ty nejtradičnější sítě – ABC, CBS a NBC. Lze je přirovnat k obchodním domům, ve kterých se po celý den prodávají různé produkty, ale takzvanými zprávami je pouze jeden druh produktů. V těchto „obchodních domech“ jsou různá podlaží – v jednom mají hry, v jiném reality show, sport, byznys, celebrity, ale je tam samozřejmě také podlaží plné „zpráv“.

Všechny druhy médií ale dělají to samé. Tak jako Tesco prodává různé druhy zboží, média zase prodávají svá „story“, a každé odbytiště se od ostatních odlišuje mírou tendenčnosti, s níž opracuje svůj výrobek. A jako McDonalds odlišuje své produkty od těch prodávaných v síti BurgerKing, stejně tak ABC odlišuje své „příběhy“ od těch, se kterými přichází NBC. Stručně řečeno, ve svobodném tisku jsou zprávy prodávány tím, že se zkreslí způsobem, který je přitažlivý pro cílové publikum, a tato manipulace často zabírá více času než samotné vyprávění příběhu. Často je to tak, že moderátorská esa vyprávějí „story“, a poté jsou vysláni „experti“, aby ji načinčali tím, že ji překroutí. Tito „experti“ bohužel často o probírané problematice nevědí o nic víc, než průměrný divák či posluchač. Zpravodajství, o němž si mnozí myslí, že by mělo být sestaveno z faktů, se stává pouhou prezentací názorů.

Všichni musí mít na paměti, že neexistuje žádná Hippokratova přísaha pro novináře; když chcete být novinářem, nemusíte nikomu přísahat, že budete informovat pravdivě. V podstatě je toho po novináři požadováno méně, než po instalatérovi, kterého si zavoláte, aby vám vyčistil záchod. Dnešního amerického novináře lze ve zkratce přirovnat k teenagerovi na kolečkových bruslích, který vám přinese hot dog, který jste si objednali do svého auta, nebo k prodavači za pultem v Tescu. Takže všichni, kdo kritizují mainstreamový tisk za to, že není pravdivý, neutrální ani objektivní, jsou úplně vedle. Tohle přece mainstream neprodává a taková jeho kritika je stejně tak nesmyslná, jako kdybyste kritizovali McDonalds za to, že neprodává jehněčí karbenátky.

To, že média musí odlišit své výrobky od konkurentů, vymezuje také okruh historek, o kterých lze informovat. Pokud je obtížné pokroutit příběh kvůli jeho povaze, pak jej „svobodný“ tisk zpravidla ignoruje. Když například íránská opozice začala po posledních volbách s protivládními demonstracemi, americký tisk se tím velmi zabýval, protože to mohlo být snadno předkládáno jako potlačování disentu utlačovatelskou vládou. Avšak demonstrace proti úsporné politice, které se konaly na Islandu, v Irsku, Velké Británii, Francii a Řecku nebyly takto zpravodajsky pokryty, protože je nelze prezentovat jako demonstrace proti utlačovatelským vládám. Vraždění křesťanů v Iráku a Egyptě taktéž prošlo téměř bez zmínky, protože je nelze překroutit tak, aby vypadalo ospravedlnitelně. Pokud by byla preznetována jakýmkoli jiným způsobem, poskytla by protiválečné části Američanů další důvody pro argumentaci proti válkám. Je navíc obtížně dělat senzaci z příběhů o cizincích, o kterých Američané nic nevědí. Takže například historky z Itálie o Berlusconiho šaškárnách by nebyly pro americké diváky či posluchače příliš atraktivní. Dokonce i to, že se od chvíle, kdy vstoupili do vlády německé kancléřky Merkelové, dramaticky odvrací štěstí od propodnikatelských Svobodných demokratů, když tato strana, která ve federálních volbách v září 2009 obdržela 15 procent hlasů, jich má dnes méně než 5 %, a to kvůli stále negativnějšímu postoji Němců k podnikatelům v důsledku současné ekonomické krizi, je příběh, který nelze tak snadno převyprávět Američanům, a to kvůli jejich propodnikatelským postojům.

Server Snardfarker.ning.com tvrdí, že existuje pět důvodů, proč nemají oficiální média žádnou hodnotu:

1) Autocenzura novinářů, kteří se bojí dělat to, kvůli čemu byli uvedeni na Zemi. „Existuje intenzivní tlak na zachování přístupu ke zdrojům uvnitř politiky … Panuje strach, že pokud nebudete vylučovat své žvásty ve stejně velkých bobcích na obě strany politického spektra, budete onálepkováni za straníka.“

2) Cenzura z vyšších míst. „Pokud novináři chtějí mluvit o nějakém problému, jsou současně vystaveni obrovskému tlaku výše postavených šéfredaktorů nebo producentů, aby ten příběh zlikvidovali.“

3) Bubnování do války. „Proč americký tisk soustavně sloužil elitě rozšiřováním jejich falešných ospravedlnění pro válku? Jedním z důvodů je, že velké mediální společnosti vlastní ti, kteří militaristickou agendu podporují, či dokonce z války a teroru přímo profitují (například NBC … byla vlastněna General Electric, jedním z největších dodavatelů zbraní na světě, který na válce, terorismu a chaosu přímo vydělává).“

4) Přístup. „Washington Post za 25 000 až 250 000 dolarů … nabídl lobbistům a šéfům různých sdružení nekonfrontační přístup mimo kameru k „několika mocným“ představitelům Obamovy vlády, kongresmanům, a – zpočátku – dokonce i k vlastním reportérům novin a redaktorům.“

5) Vládní cenzura. „Vláda vyvíjela ohromný tlak na média, aby informovala o věcech určitým způsobem. Tentokrát by vláda opravdu strčila vlastníky médií a reportéry do vězení, pokud by byli příliš kritičtí.“

Tyto důvody jsou do jisté míry pravdivé, ale hlavním důvodem je potřeba růstu, vydělání peněz, což je nakonec důvod, proč média v Americe existují.

Důsledkem toho všeho je, že Američané se dostali do mentální izolace. Svět vně amerických hranic je pro ně beztvaré neprozkoumané území. Nedávno Zbigniew Brzeziński řekl, že „většina Američanů je ve stavu blízkém absolutní nevědomosti o světě. Jsou to ignoranti.“ Nikdo však nechápe to, do jaké míry je tato ignorance následkem potřeby amerického „svobodného“ tisku překrucovat své zprávy. Brzeziński to má za „nezdravé“, a má pravdu, protože americká „zahraniční politika musí mít podporu lidu, pokud má uspět“. A tato ignorance usnadňuje vládě, aby přesvědčila svůj lid, že některá katastrofická politická opatření jsou oprávněná.

Američané, kteří jsou kritičtí k mainstreamovému tisku, mají idealizovanou představu o tom, jaká je povaha médií. Obviňují je z toho, že nejsou tím, čím by měla být, ale ona tím nejsou a ani nikdy nebyla. Tato média potřebují prodávat své produkty, což znemožňuje, aby byla tím, čím by být měla.

Alternativní sdělovací prostředky bohužel přejaly mnoho z mainstreamových postupů. Dnes existují stránky věnované výhradně ideologickým „příběhům“ – konzervativní, liberální, libertariánské, pro a protiválečné, enviromentalistické atd. – a všechny se snaží nalákat čtenáře. Takže ani tam nevychází najevo pravda. Jak ji pak tedy můžeme najít?

Kdysi existoval malý segment „svobodného“ tisku nazývaný investigativní žurnalismus, který nyní téměř vyhynul. Možná se tak stalo kvůli tomu, že je obtížné dostat informace od vládních institucí a obchodních společností. Jediným způsobem, jak získat tyto skryté informace, je, že je nějaký „krtek“ nechá uniknout na nějakou stránku, která může ochránit jeho anonymitu. Wikileaks je začátek, ale je zapotřebí mnoha takových stránek, dokud nebudou všechny lži a dezinformace odhaleny. Ano, je docela dobře možné, že vláda nebo korporace vytvoří „pseudostránky“ s podobným obsahem, aby se pokusily zmást pravdu, kterou odhalily jiné stránky s úniky informací. Ale pokud taková stránka, stejně jako WikiLeaks, může šířit skutečné zdrojové dokumenty, jejichž autentičnost si může každý čtenář posoudit sám, vyjde na povrch více pravdy, než může vyplavat nyní.

Manipulativní novinářská práce musí být samozřejmě demaskována. Mnoho alternativních žurnalistů to již dělá celkem dobře, ale stránky typu WikiLeaks jsou pro boj s rostoucím utajováním, se kterým musí zápasit dokonce i „svobodný“ tisk, také nutné. Zkreslené zpravodajství musí být odhaleno a úniky informací a „informátoři“ musí být povzbuzováni a chráněni, pokud má mít pravda vůbec někdy šanci vyplout z temnoty rafinovaného utajování.

Američtí novináři nejsou „novinářští psi“. Jsou to jen prodavači, kteří nabízejí produkty svých zaměstnavatelů. Hezké obličeje, které nyní podpírají zprávy ve většině televizí, se nijak neliší od atraktivních modelek, jež jsou používány pro prodej ostatních produktů. Americký „svobodný“ tisk není nic jiného než řetězec prodejen, který prodává historky pro cílené potěšení svého publika. A jako takový existuje jen proto, aby prodával pančované zboží.



John Kozy je penzionovaný profesor filosofie a logiky, jenž píše o sociálních, politických a ekonomických problémech. Vydal učebnici formální logiky a jako externista napsal velký počet příspěvků do novin. Jeho internetové články můžete najít na http://www.jkozy.com/.

Převzato z Global Research
Překlad: Clair

Jaromír Bradávka

28.14. 2018  Eurasia24
Připomíná to Lupus et agnus ad rivum venerant siti compulsi. Vlk a beran, oba dva žízniví, přišli k potoku, aby pili. Vlk nadává, proč mu beránek kalí vodu. Beránek odpoví, že je to nemožné, protože vlk pije daleko nahoře a voda teče dolů do místa, kde se nachází beránek. V té chvílí mu vlk začne nadávat: „Před měsícem jsi mě pomluvil“. Beránek klidně odpoví, že to není možné, protože je na světě sotva měsíc. A vlk spor uzavře: „Byl to tvůj otec, kdo mě pomluvil“. A beránka sežere.

Lubomír Man
28.1.2018

V rozhovorech redaktorů ČT se známým osobnostmi volebních štábů obou uchazečů na prezidentství v sobotu odpoledne došlo i k interview Michala Horáčka, tuším, s redaktorem Houžvou. To už byl výsledek souboje znám a redaktor ČT se zajímal, zda teď – po Drahošově porážce – hodlá Horáček v politice dál pokračovat. 


Ten odpověděl, že nejspíš ani moc ne, a to ani ve spolupráci s poraženým kandidátem Drahošem (pár hodin poté dokonce prohlásil, že Drahoš byl pro boj se Zemanem vůbec špatnou volbou, protože vyžaduje stále jen klid). Ale má prý pro republiku skvělý tip. Jeho manželka je naprosto jedinečným kandidátem na funkci poslankyně evropského parlament. Je prý hezká, cizí jazyky ovládá., takže proč ne, že ano...


Poslední slova tohoto rozhovoru jsem už vnímal vleže jak široký tak dlouhý na zádech, hned pod stoličkou, na které jsem prve seděl. Zřítil jsem se tam z šoku z toho, co jsem si právě vyslechl. Jo tak takhle se lidi dostávají do Bruselu! Prokristaživého, ten Horáček je ale hlava. Vystihne moment, kdy se na povolební vysílání ČT dívá dobře přes tři miliony lidí, pak si tohle o manželčině vrcholné kvalifikaci pro úřad evropské poslankyně jen tak jakoby od boku plácne, a ví velmi dobře, že z těch tři milionů lidí se toho někdo zodpovědný chytne, bude o té paní Horáčkové uvažovat a uvažovat, až si jí jednoho krásného dne k sobě pozve a do toho Bruselu ji prostě vyšle..

Herdekslávek – a co já? I já přece umím cizí jazyky, hezký jsem taky a mám za sebou dokonce tři knížečky politických fejetonů, takže ve sběhlosti vyslovovat se k politickým problémům i ve schopnosti jazykově se vyjadřovat mám před paní Horáčkovou možná i náskok. Takže proč ona ano a já ne? To jenom proto, že nejsem Horáčkovou manželkou? Že prostě nemám nikoho ani z přízně a ani ze známých, kdo by o mně v televizi utrousil pár uznalých slov?

Ale počkat! Paní Kozelková z Chocně, se kterou si dopisuji na internetu, už v televizi coby úspěšná chovatelka cizokrajného ptactva několikrát byla. A neřekl bych, že by byla tak nešikovná, že by do svých projevů o papoušcích nedokázala vpašovat i pár slov i o mně coby vhodné posile české reprezentace v EU.

A tak jsem do Chocně zamailoval. Odpověď? Ani si to nepřejte slyšet.

A tak teď už jen sedím doma, čumím do zdi a dumám nad tím, proč paní Horáčková ano – a já ne. Jedině, počkejte, herdekslávek, ono by to přece jenom šlo! A to přímo prostřednictvím té sítě, která nás právě teď spojuje. Internet, chápete? Napíšete tam o mně, že bych byl pro funkci poslance EU posilou, a ne sice miliony, ale pár tisíc lidí si to přečte, to semínko se možná v někom důležitém zachytí, bude růst – a nakonec, možná, co můžete vědět, do Bruselu vůbec nepojede paní Horáčková, ale já.

Tak se, prosím vás, snažte! Z Bruselu vám potom pošlu fotku čurajícího chlapečka.

Lubomír Man

Zdeněk Jemelík

Jiří Baťa
28.1.2018
Nakolik jsou tyto informace relevantní si nejsem úplně jistý, nicméně vzhledem k okolnostem a zkušenostem, co lze od našich spojenců a (pro někoho) „přátel nejmilejších“ očekávat, nejsou tyto informace až tak zcela zanedbatelné. Raději mít planou informaci, která později splaskne jako bublina, než nemít informaci žádnou a potom být nemile překvapeni a být zaskočeni. 

Sevastopol - letecký snímek

Mojmír Babáček
28.1.2018  Outsidermedia

Krymský poloostrov považovaly velmoci odpradávna za klíč k ovládnutí Černého moře a s příklonem Ukrajiny k Evropské unii a NATO by USA získaly nejvýhodnější vojenské postavení v Černém moři.

Podle ukrajinského sčítání lidu byla v roce 2001 krymská populace tvořena 65 % Rusů, skoro 16 % Ukrajinců, 12 % krymských Tatarů a dalšími národnostními menšinami. V Sevastopolu, kde byla ruská vojenská základna a který měl zvláštní status, bylo skoro 72 % Rusů a 22 % Ukrajinců. Jako mateřský jazyk uvádělo ruštinu 77 % obyvatel Krymu a 94 % obyvatel Sevastopolu. (ZDE)

Převedení Krymského poloostrova z Ruské sovětské socialistické federativní republiky na Ukrajinskou sovětskou socialistickou republiku schválilo v roce 1954 prezidium Komunistické strany Sovětského svazu a potom ho převedlo prezidium parlamentu Sovětského svazu. Podle tehdejší sovětské ústavy k takovému převedení muselo dojít za souhlasu republiky, k jejímuž území příslušná část patřila, a tato podmínka byla zřejmě splněna i když se o tom v Rusku v roce 2014 objevily pochybnosti. (ZDE)

Sevastopol - jižní záliv

V únoru 1991 byl, po referendu, ve kterém pro něj hlasovalo 94 % obyvatel, Krymu udělen status Autonomní sovětské socialistické republiky v rámci Ukrajiny. Krymští obyvatelé k tomu zřejmě využili procesu demokratizace Sovětského svazu. Při vyhlášení samostatnosti Ukrajiny v srpnu 1991 tak zůstal Krym mimo ruské území jako autonomní součást Ukrajiny. V únoru 1992 krymský parlament změnil název autonomní oblasti na Krymskou republiku a v květnu vyhlásil podmíněnou nezávislost krymské republiky, kterou mělo potvrdit referendum. Tehdejší ukrajinský prezident Leonid Kravčuk na to reagoval tím, že Krymu nabídnul rozsáhlou autonomii a pohrozil vojenským zásahem, pokud k referendu dojde a k referendu nakonec nedošlo. V říjnu 1993 vytvořil krymský parlament prezidentskou funkci a v lednu 1994 vyhrál první prezidentské volby Jurij Meškov poměrem hlasů 72,9 % ku 23,4 %, které získal jeho méně protiukrajinský oponent Nikolaj Bagrov, nominovaný organizací krymských Tatarů Medžlis. Meškov byl ruský nacionalista a slíbil, že Krym vrátí Rusku. Ukrajinská vláda označila prezidentské volby na Krymu za neústavní. (ZDE)

Po návštěvách Moskvy a Kyjeva Meškov odložil slibované referendum o odtržení Krymu od Ukrajiny a jeho postupném připojení k Rusku na neurčito. Ve stejném roce v prosinci podepsaly Rusko, USA a Velká Britanie tzv. Budapešťské memorandum, které zaručovalo Ukrajině, Bělorusku a Kazachstánu neporušitelnost jejich území za to, že se zřeknou jaderných zbraní. V roce 1997 podepsalo Rusko s Ukrajinou smlouvu, ve které uznalo, že Krym je součástí Ukrajiny a ve stejném roce zrušila Ukrajina funkci prezidenta krymské autonomní republiky a udělila ukrajinskému parlamentu právo zrušit jakýkoli zákon, který byl schválen krymským parlamentem. Jasně se tím snažila znemožnit Krymu oddělení od Ukrajiny.

Jedno ze sevastopolských přístavišť

V roce 2006 přistálo v krymském přístavu Feodosia, v rámci vojenského cvičení NATO americké námořnictvo a obyvatelé Krymu postavili v přístavu barikády s nápisy „Okupanti, jděte domů“ a o několik dní později vyhlásil krymský parlament krymské území za „území bez NATO“. V srpnu 2009 proběhly na Krymu protiukrajinské demonstrace a zástupce mluvčího krymského parlamentu Sergej Cekov řekl, že doufá, že Rusko se ke Krymu zachová stejně jako k Abcházii a Jižní Osetii (kterým Rusko pomohlo získat nezávislost na Gruzii). (ZDE)


Po odklonu ukrajinské vlády od spojenectví s Ruskem nechtěla RF přenechat strategické postavení v Černém moři Spojeným státům. Ve středu 26. 2. 2014 vyhlásil ruský prezident Putin poplach u západního a centrálního vojenského okruhu, „velení protivzdušné a kosmické obrany, výsadkových vojsk, bombardovacího a dopravního letectva“. Cvičení mělo trvat do 3. března. Šéfka horní komory ruského parlamentu, Valentina Matvijenková, označila ruský vojenský zásah na Krymu za nemožný a v úterý ho nepřímo vyloučil i ruský ministr zahraničí Lavrov, když řekl: „Potvrdili jsme náš základní postoj nevměšovat se do vnitřních záležitostí Ukrajiny“ .
Na Krymu se před budovou parlamentu v Simferopolu střetlo několik tisíc ruských demonstrantů s asi 10.000 krymskými Tatary, kteří Rusku nejsou nakloněni od té doby, co je za druhé světové války nechal Stalin masově deportovat za spolupráci s nacisty proti Sovětskému svazu. Rusové poloostrov ovládali od roku 1783. Vůdcové obou táborů usilovali o smírné chování. Nicméně asi třicet lidí bylo zraněno. Během demonstrace někdo vyvěsil na budovu parlamentu ruskou vlajku. Oba tábory nakonec oddělili policisté. Předseda Nejvyšší rady krymské autonomní republiky Konstantinov popřel, že by se krymský parlament chystal vyhlásit nezávislost na Ukrajině. Přesto Krym odmítl rozpustit policejní jednotku Berkut, jejíž rozpuštění ohlásil ukrajinský parlament. Ve vojenské konfrontaci s ukrajinskou armádou na obranu svých rozhodnutí by ovšem Krym, který má 2 milióny obyvatel, nemohl vyhrát bez ruské podpory.

Ruské jednotky dislokované na Krymu vyjely do ulic

Ve čtvrtek ráno, 27. 2. 2014 obsadily budovy krymské vlády a parlamentu desítky ozbrojených mužů a vztyčili na nich ruské vlajky. Potom se v nich zabarikádovali a budovy obklíčila policie. Ruská agentura Interfax o tom napsala, že budovy krymského parlamentu a vlády kontrolují zástupci sebeobrany rusky mluvících obyvatel Krymu. Ve stejný den vydalo ruské ministerstvo zahraničí prohlášení, že bude „nadále chránit na mezinárodní scéně práva svých spoluobčanů“ a „bude tvrdě a nekompromisně reagovat, když tato práva budou porušována. (ZDE)

Ruské obyvatelstvo Krymu podporuje ruské jednotky v ulicích Sevastopolu a dalších krymských měst.

Ukrajinská generální prokuratura zahájila vyšetřování podezření z teroristického činu a ukrajinský dočasný prezident varoval Rusko, že pokud ruské jednotky vyjedou ze základny v Sevastopolu na krymské území, bude to Ukrajina považovat za akt agrese. Krymský parlament oznámil, že v den konání prezidentských voleb na Ukrajině proběhne v krymské autonomní republice referendum o posílení autonomie. Odvolal také krymskou vládu a jmenoval novou, v čele s proruským aktivistou, vůdcem nacionalistické strany Ruskoje jedinstvo, Sergejem Aksjonovem, který uznával Viktora Janukovyče jako právoplatného prezidenta Ukrajiny. Voliči měli hlasovat o formuli „Krymská autonomní republika má státní nezávislost a je součástí Ukrajiny na základě dohod a smluv“. Předseda parlamentu popřel, že by parlament uvažoval o odtržení od Ukrajiny. Poslanci zasedali v budově parlamentu, ale při vstupu do budovy, jim muži, kteří jí obsadili, odebrali všechny komunikační prostředky. Spekulovalo se, že tito muži mohou být příslušníky jednotek Berkut. (ZDE)


Ruské bojové letouny podél ukrajinské hranice byly uvedeny do stavu pohotovosti, aby hlídkovaly nad „hranicí s krizovou Ukrajinou“. Cvičné manévry začaly provádět i ruské válečné lodě. V telefonickém rozhovoru ale ruský ministr zahraničí Lavrov ujistil svůj americký protějšek, Johna Kerryho, že Rusko s obsazením parlamentu na Krymu nemá nic společného a že Rusko bude respektovat územní celistvost Ukrajiny. V Bruselu se ve stejný den sešli ministři obrany členských států NATO se zástupci ukrajinského ministerstva obrany.

V noci na pátek 28. 2. 2014 obsadilo nakrátko letiště v krymském Simferopolu asi 50 ozbrojených mužů v neprůstřelných vestách. Tvrdili, že dostali zprávu, že na letišti byli vysazeni ukrajinští výsadkáři. Potom se stáhli a začali hlídkovat v okolí letiště. Tvrdili, že jsou dobrovolníci a že chtějí zabránit v přistání fašistům a radikálům ze západní Ukrajiny. Jasným cílem bylo zabránit ukrajinské armádě v rychlém přesunu na Krym. Do Simferopolu mířilo už ve čtvrtek několik neoznačených obrněných transportérů, které se vrátily, když je zastavila dopravní policie. Zdroje z krymské vlády uvedly, že šlo o transportéry černomořské flotily. Vojáci tvrdili, že mají plánované manévry. V pátek ráno oznámila ruská agentura Interfax, že proruská domobrana obsadila, s cílem zastavit bojovníky, kteří by sem přiletěli, i letiště v Sevastopolu.

Nový ukrajinský ministr vnitra Avakov sdělil novinářům, že letiště, které používá i ukrajinská armáda, nefunguje a že na vnějším obvodu jsou kontrolní stanoviště zřízená ukrajinským ministerstvem vnitra, ale že nedochází k žádným střetům. Na letišti potom začaly přistávat ruské bojové vrtulníky. Na vojenském letišti v Gvardějském zase přistálo 5 ruských vojenských dopravních letadel. Mezitím pokračovaly demonstrace s opačnými cíli krymských Rusů a krymských Tatarů před budovami krymského parlamentu a vlády. Předseda krymského parlamentu varoval, že může být vyhlášena krymská nezávislost, pokud se situace vyhrotí.

Jeden z ruských poslanců, kteří přicestovali na Krym řekl, že ruská státní duma (parlament) připravuje narychlo zákon, podle kterého by „nejen Rusové z Krymu, ale všichni Ukrajinci“ mohli dostat ruské pasy (mf Dnes, 28.2.2014, Adéla Dražanová, Moskva chce na Ukrajině rozdávat ruské pasy“). O den později nabídlo Rusko ruské pasy příslušníkům ukrajinských jednotek Berkut, které byly na Ukrajině rozpuštěny. Ukrajinský parlament vyzval Rusko, aby „zastavilo kroky, které vykazují znaky podkopávání státní suverenity a územní celistvosti“ Ukrajiny a požádal, aby o situaci v zemi jednala Rada bezpečnosti OSN. (ZDE)

Ruský parlament měl v pátek projednávat zákon, který měl umožnit, aby k Rusku mohla být připojena cizí území na základě referenda nebo rozhodnutí jejich parlamentu. Na ruskou základnu v Sevastopolu přiletělo deset ruských vojenských vrtulníků.


Ráno obvinil předseda autonomní vlády na Krymu, Sergej Aksjonov, novou ukrajinskou vládu, že porušila ústavu krymské autonomní republiky, když, bez konzultací s jejími představiteli, jmenovala nového policejního šéfa a převzal velení krymských policejních a bezpečnostních sil, včetně ukrajinských vojenských jednotek na Krymu. „Kdo toto nepřijímá, toho prosím, aby službu opustil,“řekl Aksjonov na adresu krymských bezpečnostních sil. Zároveň požádal ruského prezidenta Putina o pomoc se zajištěním míru a klidu na území Krymu. Datum referenda o větší krymské autonomii bylo přesunuto z 25. května na 30. března. Ve stejné době zaznamenaly USA zvýšený pohyb ruských vojsk na rusko-ukrajinské hranici. Ukrajinský ministr obrany, Igor Teňuk oznámil, že Rusko posílilo svůj vojenský kontingent na Krymu o 6 tisíc vojáků. Úřadující ukrajinský premiér, Arsenij Jaceňuk reagoval tím, že prohlásil, že se Ukrajina nenechá zatáhnout do vojenského konfliktu s Ruskem. Během dopoledne začaly ruské jednotky, po dohodě s krymskou vládou, hlídat některé důležité budovy na Krymu a ruská armáda obsadila i další krymské letiště ve městě Kirovskoje. Ruští vojáci vstoupili i do ukrajinské protiletadlové raketové základny na Krymu a začali vyjednávat o jejím převzetí. Odpoledne schválila nasazení ruských vojáků na Krymu horní komora ruské Státní dumy.

V neděli 2. 3. 2014 označil ukrajinský premiér ruské akce za vyhlášení války a ukrajinská armáda povolala do zbraně všechny zálohy. Povolávací rozkaz se ale podařilo v neděli doručit jen desetině povolávaných vojáků. Válku však Ukrajina Rusku nevyhlásila. Řada ukrajinských politiků byla přesvědčena, že Rusko by vyhlášení války využilo k obsazení celé Ukrajiny a stejnou radu jím dávalo i Německo a USA, dva státy, které mohly mít ze získání alespoň části Ukrajiny pod svůj vliv největší užitek. (ZDE)


Na zasedání Rady bezpečnosti OSN požádala Ukrajina o vyslání mezinárodních pozorovatelů do země. Ukrajinský velvyslanec při OSN řekl, že pokud Rusko rozšíří své vojenské aktivity na Ukrajině, požádá Ukrajina o pomoc ostatní státy světa. Mezitím neoznačená ruská armáda obklíčila ukrajinská vojenská zařízení na Krymu. Část ukrajinských jednotek odevzdalo zbraně a část jich přešla na stranu krymské vlády, včetně v sobotu nově jmenovaného velitele ukrajinského námořnictva Denyse Berezovského, který v neděli na tiskové konferenci přísahal věrnost obyvatelům Krymu. O tři týdny později byl Berezovskij jmenován zástupcem velitele ruské černomořské flotily. Na stranu obyvatel Krymu přešly útvary protivzdušné obrany ukrajinské armády a obsluha ukrajinské radarové stanice byla odzbrojena. Krymská vláda převzala kontrolu nad ukrajinskými policejními útvary na poloostrově a úřadovnou ukrajinské prokuratury.

16. 3. 2014 - Krym - referendum

V neděli 16. 3. 2014 proběhlo na Krymu referendum o vyhlášení nezávislosti. Zúčastnilo se ho přes 83 % voličů (krymští Tataři referendum bojkotovali) a z těch volilo pro znovusjednocení s Ruskem přes 96 % voličů. Podobně dopadlo hlasování i v krymském městě Sevastopolu, který nebyl součástí krymské autonomie a podléhal přímému řízení ukrajinské vlády – rozhodl se proto vstoupit do Ruska jako samostatný subjekt. Těsně před konáním referenda provedla na Krymu průzkum veřejného mínění ukrajinská GfK Group. Mezi 600 respondenty bylo 70 % dotázaných pro připojení k Rusku a 10,8 % pro návrat k ukrajinské ústavě z roku 1992, která Krymu poskytovala větší autonomii Po ohlášení výsledků referenda vypukly na ulicích spontánní oslavy.

V pondělí 17. 3. 2014 vyhlásil krymský parlament nezávislý, svrchovaný stát a zároveň požádal o vstup do Ruské federace a vydal výzvu ke státům světa a OSN, aby uznaly jeho nezávislost. Ukrajinský úřadující prezident vyhlásil mobilizaci 20.000 vojáků v ozbrojených silách a 20.000 vojáků právě vznikající Národní gardy. Rozkaz úřadujícího prezidenta potvrdil parlament. Mobilizace se měla uskutečnit do 45 dnů. Reagovali tak na zprávy z médií, podle kterých bylo na ukrajinských hranicích 60.000 ruských vojáků. Zároveň prezident schválil mimořádnou dotaci na obranu v hodnotě asi 1,2 miliardy korun (6,7 miliardy hřiven). Oficiální měnou na Krymu se stal ruský rubl s tím, že ukrajinská hřivna by měla zůstat v platnosti až do roku 2016. Krymský premiér Sergej Aksjonov také znárodnil všechen ukrajinský státní majetek. Pozorovatelům Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě byl na Krym trvale znemožňován přístup neoznačenými ozbrojenci.

Ve velkých ruských městech proběhly desetitisícové demonstrace na podporu ruskojazyčného ukrajinského obyvatelstva a v Moskvě i několikatisícová demonstrace proti ruské intervenci na Krymu. Ta byla rozehnána a policie zatkla 50 až 100 lidí. Spojené státy uvalily 6. března sankce proti lidem, kteří převzali moc na Krymu, 17. března se k nim přidaly i Evropská unie a Kanada a potom ještě Austrálie, Japonsko a další země.

Ve středu 19. 3. 2014 začaly na ukrajinské vojenské základny na Krymu útočit neozbrojené davy, včetně žen a dětí. Štáb ukrajinského námořnictva v Sevastopolu ukrajinští vojáci bez boje opustili. Na Ukrajinu se, podle vyjádření ukrajinského ministerstva obrany, do roku 2017 z Krymu vrátilo jen 18 % příslušníků ukrajinské armády, kteří tam sloužili v době převratu.

Východní Ukrajina

V dubnu 2014 provedl kyjevský Mezinárodní institut pro sociologii průzkum veřejného mínění, podle kterého vnímalo 70 % obyvatel Doněcké oblasti a 61 % Luhanské oblasti změnu vlády v Kyjevě jako státní převrat, organizovaný Západem. Každý pátý obyvatel těchto oblastí by rád přivítal na Ukrajině ruské vojáky .

V sobotu 1. 3. 2014 několik tisíc proruských demonstrantů obsadilo v Charkově sídlo regionální vlády a vyvěsilo na něm ruskou vlajku. Desítky lidí byly zraněny při střetech s policií, která na házení kamenů odpovídala ohlušujícími granáty. Ozývala se prý i střelba. I v Doněcku demonstrovalo asi 10 tisíc lidí na podporu Janukovyče. Skandovali proruská hesla a mávali ruskými vlajkami. (ZDE)


Další demonstrace vypukly v Doněcku 5. 3. 2014, když ukrajinská prozatímní vláda jmenovala gubernátorem oblasti podnikatele Serhije Tarutu. Demonstranti na tuto funkci prosazovali Pavla Gubareva, který kandidaturu přijal a hned požádal o zásah ruskou armádu. Poté, co stovky proruských demonstrantů obsadily řadu vládních budov v Doněcku, odhlasoval doněcký parlament vyhlášení referenda o budoucím statusu regionu. V tomto regionu žilo zhruba 4,3 miliónu lidí. (ZDE)


V neděli 23. 3. 2014 se v Oděse konala demonstrace proti nové ukrajinské vládě, které se zúčastnily desítky tisíc lidí .

V Doněcku se 2. 4. 2014 sešlo asi 2000 až 3000 demonstrantů, kteří vyzvali ruskojazyčné obyvatele oblasti k vytvoření paralelních správních orgánů. V dalším velkém východoukrajinském městě, Luhansku, zadržela ukrajinská tajná služba 15 lidí, které obvinila, že chtějí převzít násilím moc v oblasti. Při zatýkání bylo nalezeno asi 300 samopalů, protitankový granátomet, množství ručních granátů, pistolí a zápalných lahví. Zatčení byli obvinění z diverze a velezrady. Vzápětí několikatisícový dav demonstrantů v Luhansku proniknul do kanceláří ukrajinské tajné služby (SBU) a pokusil se je zapálit. Demonstrantům bylo slíbeno, že bude propuštěno 6 zadržených proruských aktivistů. V Luhansku pak byla vytvořena alternativní místní správa. V pondělí se objevila zpráva, že se demonstranti při útoku na budovu SBU zmocnili asi 300 pistolí a stovky samopalů. V Dněpropetrovsku demonstrovali jak proruští tak prozápadní demonstranti a v Charkově se proruští demonstranti střetli s příslušníky Pravého sektoru.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov 11. 4. 2014 znovu zopakoval, že pro Rusko je nejdůležitější, aby se Ukrajina nestala součástí NATO a že otázka právně zajištěné ukrajinské neutrality by měla být hlavním tématem jednání mezi Ukrajinou, Ruskem, Evropskou Unií a USA, ke kterému mělo dojít následující týden. Znovu tak potvrdil, že Rusko se brání tomu, aby se americké vojenské základny přiblížily do vzdálenosti až 700 km od Moskvy a Rusko tak muselo čelit bezprostřední americké vojenské hrozbě. (ZDE)


V sobotu 12. 4. 2014 obsadili ozbrojení muži v maskovacích uniformách oblastní kanceláře ukrajinského ministerstva vnitra v Doněcku a dvě policejní stanice. Útok na budovu oblastní generální prokuratury odrazila policie. Asi 70 ozbrojených mužů v maskovacích uniformách obsadilo policejní stanici v Luhanské oblasti ve Slavjansku se 140 tisíci obyvateli. Starostka města jim přijela říct, že je na jejich straně. Muži potom rozdali zbraně z policejní stanice asi 150 demonstrantům, kteří je podporovali před budovou a vykřikovali hesla jako Donbas je ruský a Slavjansk je ruské město. Po přestřelce, při které byl zraněn jeden policista, obsadili ozbrojení muži i policejní stanici v Kramatorsku v Luhanské oblasti, který měl 160 tisíc obyvatel.

V úterý 15. 4. 2014 poslankyně Lesja Orobecová, která nedávno opustila stranu Vlast, řízenou Julií Tymošenkovou a kandidovala na funkci kyjevské starostky, řekla, že v Doněcké oblasti skoro všichni policisté zradili vlast a v Doněcku všichni. (ZDE)

Barack Obama vyzval v telefonickém rozhovoru Vladimíra Putina, aby Rusko využilo svůj vliv a přimělo proruské ozbrojence vyklidit obsazené vládní budovy. Vladimír Putin zase vyzval Baracka Obamu, aby využil svůj vliv na ukrajinskou vládu a zabránil použití síly a krveprolití. Obama žádal, aby Rusko stáhlo své vojáky od ukrajinských hranic. Dohoda mezi oběma politiky nebyla možná, když jeden se snažil rozšířit moc své země na úkor moci země toho druhého a ten druhý se snažil mu v tom zabránit. Ruské jednotky na hranicích s Ukrajinou byly uvedeny do plné bojové pohotovosti stejně jako ukrajinská armáda.

Na Ukrajině se prosazovalo její historické rozdělení na východ a západ a Rusko mělo velký zájem ho podpořit v situaci, kdy USA chtěly pokračovat v úsilí podrobit si ho nepřekonatelností převahy své vojenské síly a jejího rozmístění v okolí Ruska. Zároveň protivník Ruska z druhé světové války, Německo, chtělo rozšířit svůj ekonomický a politický vliv na další část Evropy, která spadala víc než 200 let do sféry ruského vlivu.

Vladimíra Vítová
28. 1. 2018
Nemá –li jít naše země za 5 let do kytek, musí okamžitě ustat vymývání hlav dětí a studentů ve školách všech stupňů a musí dojít k okamžité změně dikce veřejnoprávních médií. Ministerstvo školství, ministerstvo kultury a veřejnoprávní média musí radikálně změnit svoji finanční a obsahovou politiku ve prospěch lidu této země a ne ve prospěch lidí, kteří nejenže jsou financováni veřejnými prostředky z kapes nás všech, ale kteří jsou navíc i finančně podporováni penězi z USA, z Německa a z EU skrze nejrůznější neziskovky a jejich tzv. projekty. A to vše proti dobru naší země a jejich obyvatel!

Školství je ze zákona apolitické, takže všechny učitelky a učitelé, docenti a profesoři, kteří říkali dětem, koho by měli volit jejich rodiče nebo koho mají volit plnoletí studenti sami, vlastně porušili zákon a měli by být vedeni k trestní odpovědnosti! Politická a náboženská propaganda na půdě školy je nezákonná. Tuto situaci mají povinnost řešit kontrolní orgány Ministerstva školství, ale také Policie ČR.

Mimochodem, do protizemanovské hysterie se zapojila i katolická i evangelická církev! Různé farnosti na vlastních webových stránkách doporučovaly svým ovečkám, koho mají volit. A prezident Zeman to nebyl! Například synodní rada evangelické církve veřejně doporučovala volbu Drahoše a psala toto: „Chceme prezidenta, který usiluje o slušnost a spravedlnost, zastává demokratické hodnoty a záleží mu na důstojnosti a hodnotě každého člověka“ christnet.

J. Drahoš a nejrůznější umělci se veřejně a zcela primitivně vysmívali na prknech, co znamenají svět, stávajícímu prezidentovi a voliči J. Drahoše přitom nadšeně hýkali.

ČT předvedla při hodnocení voleb vrchol licoměrnosti! Například ze čtyř pozvaných politologů byli všichni čtyři příznivci Jiřího Drahoše a sami to veřejně deklarovali! Ani se neobtěžovali říkat prezidentu Zemanovi „pan prezident“, ale jenom Miloš Zeman. Naproti tomu velmi často hovořili o „profesoru“ Drahošovi. Redaktor ČT Borek se snažil, co mu síly stačily, rozdmýchat téma, že volby přece jen ovlivňovalo Putinovo Rusko. Ani slovo o tom, že téměř všechny hosty, které ČT a Český rozhlas STÁLE zvou do svého vysílání, zcela nepokrytě platí nejrůznějšími způsoby USA, EU, Německo – konkrétně sudetoněmecký landsmanšaft, či Sorosovy neziskovky anebo tunelář Bakala.

ČT po celou dobu, kdy hodnotila volby, měla na titulním webu zpravodajství napsáno toto: „Dokáže Jiří Drahoš porazit stávající hlavu státu Miloše Zemana?“ Během celodenního vysílání se stále dokola opakovala mantra, že „slušný“ Drahoš nevyhrál jen proto, že byl málo známý a že na něj proruské weby a podporovatelé prezidenta Zemana „kydali kýble špíny“. A že vlastně Miloš Zeman ani nevyhrál (viz. například vyjádření neúspěšného prezidentského kandidáta Marka Hilšera). A že voliči prezidenta Zemana jsou vlastně jenom chudí neúspěšní hlupáci z venkova. Tato drzost a totální faleš ČT a jejich hostů skutečně bere dech!!!

Zde je stručný přehled některých aktivit „slušných“ podporovatelů J. Drahoše: „Umělec“ P. Novotný se nechal vyfotit se svým velkým holým zadkem, který vystrkuje na Hrad. ZDE

Mladý studentský obhájce Drahoše označil T. Okamuru za prase, M. Zemana za zmiji a odpůrce islámu za hovada. Euportal

Jakub Pitron, jeden ze zakladatelů Kroměřížské výzvy, která podporuje J. Drahoše a deklaruje se jako „skupina lidí, která má starost o to, jak se vyvíjí naše země a chce pečovat o to, aby Česká republika vzkvétala a těšila se dobré pověsti u slušných lidí na celém světě“, veřejně napsal: „Voliči Zemana jsou závistivé svině, které je třeba zahubit, protože nemají právo volit.“ Anebo „Kdo bude volit Zemana je krypl a kretén…..“ a další ještě daleko sprostší nadávky.  ZDE

Co na to proboha říci? Podporovatelé J. Drahoše jsou převážně lidé bez morálky, bez svědomí, bez elementární slušnosti a lidskosti. A ti všichni chtějí, aby taková – jako jsou oni - byla celá naše společnost! Naštěstí 2 853 390 našich spoluobčanů svědomí a morálku má a dokáže rozeznat dobro od zla, slušnost od sprostoty a pravdu od lži. Je však alarmující, že za pomoci škol, představitelů „kultury“, církví a médií 2 701 206 voličů tyto základní lidské vlastnosti úplně ztratilo, lež považují za pravdu a sami sebe dokonce za LEPŠÍ LIDI.…. avšak všeho do času - Boží mlýny nepřestaly mlít!

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D. působí v organizaci Aliance národních sil

Josef Staněk
28. 1. 2018
Za Rakouska- Uherska byli Češi synonymem „tvrdých selských palic“, co nedovedou pochopit velikost Habsburského domu. Za okupace chtěli Sudetští Němci dláždit náměstí českými hlavami, které nechtěli pochopit velikost vůdce. V padesátých létech se vedl boj proti tvrdým intelektuálským a buržoazním nacionalistům, kteří nedovedli pochopit velikost sovětského rovnostářského myšlení. Za normalizace zas dobrodiní našeho druhého osvobození od všelijakých revizionistů. Po vzniku „blbé nálady“ do nynějška zas „zaprdění a xenofóbní Čecháčci nedovedou pochopit etické výšiny elit Západu, výhody multikulti a dovoz islámských komunit, normalitu úchylů. Kterážto zaostalost se projevila jak ve volbách parlamentních, tak prezidentských. 


Navzdory nikdy nevídané mediální masáže nebyli ve svobodných a tajných volbách zvoleni ani „světoví“ politici-demokrati TOP, STAN nebo KDU, ani „velký vědec“ na prezidenta. Ač v okolních státech se to tento mediální tlak podařil? Pokusím se příčinu rozebrat „nevědecky“, myšleno nikoliv v intencích neziskovými organizacemi dotovaných „společensko vědních“ ústavů.

Podstata jevu je v tom, že po staletí mentálního útlaku (od husitství) se v českém národě vytvořilo zevně neviditelné „tvrdé jádro“ samostatně myslících lidí, řídících se intuicí. Tito Češi přišli na to, že zevní evropský svět je řízen nejen silou, ale také balamucením davu skrze polopravdy o podstatě a fungování světa. Svět je řízen tak, aby to vyhovovalo uzoučké vrstvě „nadlidí“, kteří kvůli své neviditelnosti si zaplatí vrstvu ještě dobře žijících politiků, úředníků, umělců i „umělců“ bavičů a vědeckých bádalíků. Ti žijí dobře do té doby, dokud onu vládnoucí vrstvu chválí. A dostávají mnohé honosné tituly z oblasti vědy, sportu, umění, náboženství. V posledním ne za svatost, neboli etické žití, ale za přesvědčivé řečnění a vědecká pojednání o mrtvých svatých. (Ve stylu modlitby úspěšného obchodníka pod křížem: „Děkuji ti Ježíši, že se mi povedl ten obchod s okradením klientů! Najednou slyší hlas: Máš štěstí. Ano, mám štěstí! Nech mě domluvit! Máš štěstí, že mám přibité nohy, jinak bych tě kopl do ksichtu!)

Toto tvrdé jádro je u Čechů mimořádně silné a činí jej podle mého soudu asi 10% populace. (V okolních státech jen 3%) Ovlivňuje dalších 30% příbuzných a známých. Z ostatních 60% je deset procent slabomyslných (ve všech národech), deset procent nic netvořících parazitů a ostatní duchaprázdní konzumenti. O toto tvrdé jádro národa vždy jde. Proč je procentuálně početnější než jinde z pochopitelných důvodů nebudu mluvit. Věděl o něm už geniální zločinec Hitler a proto řekl:“ Poláka a Srba zlomit silou! Čecha nezlomíš, znám je z Vídně. Když je tlak, ohne se a když tlak povolí, švihne zpět!“ Proto poslal jako protektora vyvraždit toto právě jádro rovněž jasnovidného Heydricha, a neudělal protektorem jednoduchého vraha K. H. Franka. A po smrti Heydricha chtěl Hitler ze msty vyvraždit vybranou desetinu Čechů. K jeho „uklidnění“ mu museli „kolaboranti“ i kolaboranti uspořádat ony manifestační přísahy věrnosti na Václavském náměstí a pod.

Nyní je vhodné popsat, jak jsou charakterizovány osoby tohoto národního duchovního jádra. Jednoznačně charakterem. Bez ohledu na velikost vzdělání, často spíše středního. Zato spíše s přirozenou, od přírody kultivovanou selskou inteligencí. Tito lidé se vzájemně rychle poznají a komunikují většinou beze slov nebo zevně neutrálně. Nedají na gesta, padnoucí šaty a kravaty, světoběžné vystupování, snahu být „in“! Můj otec jako znalec lidí mi říkal: „Ty mě nebudeš učit znát lidi, ty jsi neprožil Protektorát! Tam poznat člověka, zejména provokatéra a kolaboranta, rozhodovalo o životě a smrti.“ A později se vždy ukázalo, že měl pravdu. A tito si v Protektorátě, padesátých létech a i nyní pomáhají beze slov. Mládí adepti na duchovní osobnosti se vždy musí učit z průběhu životních a politických procesů. Starého psa novým kouskům nenaučíš, říká se. Proto je nyní v médiích tolik štvaní na voliče „penzisty“ a staré obecně! Prý jsou to nic „o světě“ vědoucí lidi! Za vzor „nového evropského myšlení“ dávají média a TV 21leté „poslance“ TOP a Pirátů! Nové myšlení už jsme tu měli několikrát. Mládež Kuratoria, nová Gotwaldova, Husákova. A kam to tyto myšlenkové proudy dovedly se zlepšováním společenského pořádku.

Výsledky voleb mě udělaly radost. Duchovní jádro národa prakticky bez vzájemné komunikace zvolilo prezidentem člověka, se schopností myslet, s národním smýšlením, ač s malou schopností chodit. Namísto člověka svižných nohou, krásného saka, mnoha titulů „renomovaných ústavů“, prázdného frázovitého myšlení, křivého obličeje a uhýbavého pohledu! Propagovaného ovšem všemi „elitami“ a médii. Posledních 14 dní jsem bál i splachovat záchod, aby z něj neslyšel agitaci pro Drahoše! A ta hrůza těch „plačkářů“ volících Drahoše. Připomínali mi Hitlerjugend s odznáčky a bylo mi mdlo od žaludku. Nyní ale věřím, že jako národ obstojíme i ve složitých událostech nastávající evropské a světové krize.

Prezidentské volby jsou mimo jiné i soubojem o podobu české zahraniční politiky za situace, kdy tlustá roura s ropou a plynem vede z východu na západ, a ne opačně. Naše místo je v srdci Evropy, a tím i po boku Ruska. Ne proti Rusku.

Pokud jde o samotného Jiřího Drahoše – sám po volbách projevil ambici zůstat v politice, ovšem již se objevily názory, že posloužil jako „druhý strýček Brady“, tedy hvězda okamžiku, ve kterém se jeho nabídka zrovna potkala s poptávkou, a poté zase zmizí, protože nebude schopen si budovat systematickou politickou pozici. Jak to vidíte s jeho politickou budoucností vy?

Jsem zvědav, ve které partaji z těch, které ho otevřeně podpořily, skončí. V TOP 09, u lidovců či u Starostů? Typoval bych to na TOP 09, kde je absence lídra nejcitelnější. Drahoš se naučí drmolit Otčenáš a bude skvělým souputníkem Feriho namísto knížete. Podle mě ale není a nebude schopen najít zalíbení v politických kohoutích zápasech. On se štítí čichat protivníkovu moč plnou strachu. On se štítí pachu protivníkovy krve. On se štítí kopnout do mrtvoly, i kdyby to pro ostatní bylo poučné. Vyprofiloval se příliš esteticky. Příliš eticky. Příliš skautsky, než aby se vrhl do standardních mezistranických šarvátek. Uvědomte si, že z politického řemesla nic neumí. Nikdy neřídil ani městskou radu při zakázce na opravu kanalizace. O politice ten člověk nic neví. Štítí se jí. A na havlovsky nepolitické mravokárné kecy už v roce 2018 nikdo není zvědav. A jeho sláva vyčichne ve chvíli, kdy nás začne poučovat. Ex cathedra může hovořit jen papež, ne Drahoš.

Co vůbec tato epizoda s rychle zazářivší kometou v podobě profesora fyzikální chemie, politikou doposud zjevně nepříliš políbeným, přinesla jako poučení pro české voliče?

První dojem z politika je mylný. Vždy. Teprve bleskurychlé reakce v konfliktní situaci odhalí pravou a do té doby skrytou motivaci – v případě Drahoše to byla reakce v rozhovoru pro ČT na otázku Witowské, že má Miloši Zemanovi za zlé, že je „prezidentem dolních deseti milionů“. To byla jediná jeho instinktivní, nenaučená a upřímná reakce. On mu to má doopravdy za zlé dodnes a v té chvíli nepřemýšlel a nevěděl, proč Milošovi příznivci vybuchli smíchy. V této větě byla pravda o Drahošově duši. Co to o něm vypovědělo, si zhodnoťte sami.

Umět sušit střelný prach neznamená být povolán do prezidentského úřadu. Nechápu, co vede odborníka ve složitém oboru, popularizátora vědy a administrátora vědecké instituce, že se na prahu stáří jde živit něčím, co neumí. Mezi trpaslíky prvního kola byl Drahoš sice nejoblíbenější, ale ne nejlepší. Ani pomoc Šmudly, Prófy, Kejchala a Rejpala ve druhém kole mu nebyla nic platná. Byl pouze Antizemanem, nebyl alternativou. Neměl vlastní politický program, neznal své zákonné mantinely, neuměl řemeslo. Politické ani rétorické. V každé větě se musel vymezit proti Zemanovi. Jeho poradci ho naučili pouze nenávidět, nenaučili ho vidět.

Řemeslo, i to politické, je třeba znát a mít je vryté „pod kůží“. Není to jen talent, lze ho naučit. Ale chce to zájem, úsilí, peníze, odborníky a čas. Nelze se ho naučit v rychlokurzu s naslouchátkem v uchu a dálkovým ovládáním, ani s poznámkovým blokem. Pro budoucího poslance je učící a kultivační doba 2–4 roky, pro senátora 5–8 let, pro prezidenta deset a více let. Bez chyb a skandálů. Na plný výkon a jako full time job. Ten, kdo nemá minimálně deset let politické praxe za sebou, neměl by ukazovat veřejnosti hypertrofované ambice. Ty jsou vyhozenými penězi investorů a sponzorů. V podstatě podvod na jejich naivitu.

Svini poznáte podle špinavého rypáku. Jsou chvíle, kdy se máte možnost rozhodnout. V poslední větě rozhovoru pro ČT měli oba kandidáti svou jednu minutu. Miloš Zeman dostal příležitost jako první a vyzval voliče, aby šli k volbám. Nic víc. O protikandidátovi neřekl ani slovo. To je chování dlouholetého politika, který ví, že nemá cenu voliče přemlouvat k volbě sebe sama. Za Ježíše také museli mluvit apoštolové. Jiří Drahoš dostal obrovskou výhodu – mluvil jako poslední. A ten slušňák celou minutu přesvědčoval voliče, proč nevolit Miloše Zemana. Aniž se mohl Zeman bránit. Miloš nakonec nechal to Drahošovo hovno stéci a raději poděkoval Witowské za korektní vedení rozhovoru. A v tu ránu bylo jasno, kdo prezident je a kdo jím být nemůže.

Hned po volbách se začalo mluvit o tom, že se teď může zásadně proměnit vztah prezidenta Zemana k premiéru Babišovi. Odvozují to zejména z toho, že Miloš Zeman už po svých posledních volbách v životě premiéra k ničemu nepotřebuje. Můžeme čekat změnu ve vztahu obou pánů?

Ne. Miloš Zeman má ve zvyku dodržet své slovo vůči svým politickým partnerům. Dodržel je v případě Grosse, dodrží je i v případě Babiše. Navíc, on na Babišovi oceňuje jemu blízké konzervativně levicové myšlení o společnosti, komunikační přímočarost a podnikatelskou poctivost. To, že Babiš nedaní v Monaku, ale v Praze. To, že nepotřebuje jachtu, tryskáč ani masserati. Myslím, že Miloš Zeman umí poděkovat, a myslím, že Andrej Babiš už umí potlačit tendenci dávat uprostřed bitvy svému spojenci dobré rady. Díky nim málem prohráli oba.

Jak jste vůbec vnímal chování premiéra Babiše v předvolební kampani, zejména mezi oběma koly?

Jako přeopatrně bázlivé. Až v závěru si Babiš uvědomil, že věc je vážná a množství vlastních nedisciplinovaných poslanců i voličů jeho hnutí může způsobit Zemanovu prohru. A následný Babišův pád. Desítka jeho konkurentů mezi miliardáři se těší, že ho zadupe do země. Už jen proto, že on se nyní může dívat jim do účetnictví.

Je pravda, že ačkoliv v prvním kole podpořil Miloše Zemana, zejména v prvním týdnu po prvním kole ta podpora nebyla úplně jednoznačná. Co podle vás mohl premiér sledovat?

Taktizoval. Zemana vydíral. Po obchodnicku. A naštěstí měl dobré a dobrými daty vybavené rádce, aby věděl, kdy přestat.

Co byste prezidentovi vzkázal?

Vítězi lze pouze blahopřát. Prezidentovi se uklonit. Příteli lze mimoto říci, že zrádci jsou už zničeni, protivníci poraženi a nyní se může v klidu věnovat budoucnosti této země a ve volném čase svému zdraví a rodině.

Jaroslav Čejka
28. 1. 2018    Noveslovo.sk
Tím „my“ ovšem nemyslím sebe jako třeba Rudolf II. v podání Jana Wericha, když ve filmech Císařův pekař a Pekařův císař radostně volal: "Omládli jsme! Omládli jsme!", ale nás, voliče Miloše Zemana. Vyhráli jsme však jen volby. Jestli jsme vyhráli také dalších pět let cesty kupředu, ukáže až čas. A bude to záležet nejen na vyšší moci, ale i na nás, na tom, jak budeme ochotni se angažovat v celospolečenských záležitostech, jak budeme připraveni chodit se svou kůží na trh a jak budeme schopni se v případě potřeby postavit křiklounům s červenými kartami, rudými trenkami a urážlivými transparenty. Jakož i všem vrhačům vajec či různé špíny na hlavu státu.

A samozřejmě také vůči všem demagogům, včetně neblahé šedé eminence české politiky Miroslavu Kalouskovi. Zatím si v tom držme palce a připijme staronovému prezidentovi republiky na zdraví. To bude totiž potřebovat nejvíc!

Když volí snob snoba,
mají smůlu oba.
Když prohrají dva snobi,
tak se radost násobí!

Snad mi vážení čtenáři a spanilomyslné čtenářky odpustí lacinou parafrázi kdysi veleúspěšné televizní reklamy. Ale když ona se přímo nabízí. V letošních prezidentských volbách v Česku totiž nešlo ani zdaleka jen o souboj Jiřího Drahoše a Michala Horáčka s Milošem Zemanem, ba dokonce ani ne o souboj Miloše Zemana s antizemanovskou panskou koalicí, ale především o utkání obyčejných a dlouhodobě nespokojených lidí práce, kteří jsou od nepaměti solí země, s těmi bohatšími a privilegovanějšími, jakož i s jejich přizvukujícími snoby. A protože ti jsou koncentrovanější v Praze a větších městech, šlo do jisté míry i o bitvu mezi Prahou a zbytkem republiky, mezi většími městy a venkovem a samozřejmě také o generační zápas mezi naivními mladými a zkušenějšími starými voliči.

Tady by nikoho nemělo mýlit, že ve druhém kole vyhrál Jiří Drahoš nejen v Praze a Středočeském kraji, jehož obyvatelé zhusta dojíždějí do Prahy za prací i zábavou, ale také v Libereckém a Královohradeckém kraji. Tam mu totiž dobyli vítězství dobře situovaní Pražáci, kteří vyzbrojeni volebními průkazy vyrazili lyžovat na Ještěd, do Jizerských hor a do Krkonoš, kde v některých destinacích málem způsobili kolaps u volebních místností.

A co bude dál? To se ukáže. Že se poražení nebudou chtít smířit s očekávanou politickou ofenzivou tandemu Babiš – Zeman, je téměř jisté. Na internetu se začínají objevovat varování před údajně plánovanou Tyrkysovou revolucí. Ale tomu se zdráhám uvěřit. A na barikády se mi kvůli tomu nechce ani v nejdivočejším snu. Jsem totiž starý pacifista.

Takže si počkejme! Však ono to nějak dopadne. Když ne dobře, tak špatně určitě. Já zatím zůstávám skeptickým optimistou.

Ivan David
28. 1. 2018
Času je málo a voda stoupá. Hodně se mluví a píše o tom, co kdo řekl, a jak to myslel, kdo byl ještě horší, než jsme tušili, jak jsou sprostí ti, kteří vytýkají sprostotu jiným, atd. atd. Dobře, sdělme si silné dojmy, užijme si jejich sdílení, napišme si to a přečtěme si to. Myslím si ale, že dosavadní nasměrování a setrvačný pohyb národní komunity směřuje k jejímu nebytí. Jasnou budoucnost vidí jen rodiči dobře živená mládež bez reálně životní zkušenosti a ti, kteří jsou  přisáti na spolehlivé zdroje.

Národ je rozdělen. Trochu mě zneklidňuje, že se nadměrná pozornost věnuje té druhé půlce, a zcela nedostatečná té naší. Víc než přes plot hleďme, co se urodilo naší pílí na naší zahradě. Ano, Miloš Zeman těsně zvítězil a tím jsme těsně zvítězili my. Tentokrát. Náš prezident je tak trochu solitér a pět let uteče jako voda. Spíše než cizí nemravnosti si všímejme krizových jevů ve společnosti a hledejme jejich řešení. Jestli to umíme. Oni prohráli, nadávají a řvou. Nabízí se říci, že psi štěkají, ale karavana...? Nikam nejede... Zhoubnou iniciativu mají stále ti na druhé straně.

Václav Klaus, interwiew pro zpravodajský server i Dnes.cz

28.1. 2018  video zde

Jiří Baťa
28. 1. 2018
Možná předbíhám, námět, o kterém hodlám psát není sice zrovna aktuální, protože jedna volba prezidenta republiky během několika hodin skončí, a další bude zas až za pět let. Nicméně vzhledem k okolnostem, které současnou volbu prezidenta ve volební kampani předcházely mi nedá, abych se nezamyslel nad možnou skladbou a profilem potenciálních zájemců, kteří budou usilovat o post na funkci prezidenta České republiky.

Pokud se nemýlím, před současnou volbou prezidenta republiky bylo mezi veřejností velké dilema najít vhodného člověka jako (proti) kandidáta na post prezidenta České republiky. A to přesto, že mezi námi žije řada vynikajících lidí s příkladným charakterem, empatiemi, zjevem, pozitivním egem, s vynikajícími výsledky práce, lidé zkušení, s racionálním myšlením, reálným politickým rozhledem, lidé slušní, poctiví, pracovití a čestní. Ne vždy se však podaří takového člověka nejen vytipovat, ale také přesvědčit vzít na sebe břímě prezidentské funkce, protože je to zpravidla jejich skromnost, která jim brání se do takových soubojů zapojovat.

Pohledem na seznam lidí, občanů ČR, kteří se ucházeli o kandidaturu na funkci prezidenta republiky se až člověku nechce věřit, kdo všechno se o tuto možnost zajímal. Seznam zájemců spíše připomínal soupisku zájemců na mistrovství světa v hodu nafukovacího balónku do dálky, než seznam vážných zájemců o prezidentskou funkci. Stačí si jen všimnout, kdo za nimi stojí, kdo je podporuje, za koho „kopou“ a koho vlastně reprezentují. Tyto faktory jasně napovídají, s kým máme tu čest a komu dát hlas. Nelze než konstatovat, že ten pohled je (byl) zarážející až žalostný!

Nicméně jsou mezi námi lidé, kteří ač se do velké politiky netlačí, přesto díky svým morálně volným vlastnostem, poctivé práci, mají nesrovnatelně lepší výsledky než ti ve velké politice. Jedním z nich je podle mého názoru pan Zbyněk Passer, komunální politik a podnikatel, od ledna 2014 výkonný místopředseda politického hnutí „Pro Prahu“. Mladý (43), ambiciózní muž, který by se svými postoji a názory zastínil celou plejádu nejen vyřazené zájemce o post prezidenta, ale též vyvolenou devítičlennou skupinu zoufalců (kromě M. Zemana), zvláště pánů Topolánka, Horáčka, „hvězdného“ Drahoše a také mnohé současné významné politiky!

K ostře sledovanému souboji dvou finalistů v boji o prezidentský post, profesora Drahoše a současného prezidenta Zemana, resp. k jejich prvnímu vzájemnému veřejnému duelu na TV Prima, stejně jako k dalším zajímavým záležitostem a problémům na politické scéně se velmi fundovaně, slušně, objektivně a pravdivě vyjádřil v rozhovoru pro Parlamentní listy.cz právě výše jmenovaný pan Zbyněk Passer. K tomu, aby bylo možné pochopit o čem zde píši, je nutné si rozhovor pana Passera s PL.cz pozorně přečíst, zde: ZDE

Není důležité se zde rozepisovat o perfektní analýze české politické reality, jak ji v rozhovoru seriózně, objektivně a naprosto přesně pan Zbyněk Passer popisuje. Jeho vyřčené názory, postoje a hodnocení jsou hluboce racionální, analyticky relevantní a nepochybně pravdivé. Není od věci si také srovnat nejen jeho názory, ale i myšlenky, tendence, úvahy, pohledy a hodnocení a v neposlední řadě schopnost se jasně a zřetelně vyjadřovat v porovnání s tím, co jsme slyšeli např. od profesora Drahoše v duelu s prezidentem Zemanem. Vzhledem k jeho relativně mladému věku jsou jeho názory a postoje přesné a pravdivé, jsou hodnoceny optikou člověka stranicky či vrcholnou politikou nezatíženého a to přesto, že se v regionální politice pohybuje a působí mnoho let.

Abych se však vrátil k podstatě věci chci tímto naznačit, že třeba zrovna pan Zbyněk Passer může být či by mohl být vhodným a také důstojným kandidátem v příštích prezidentských volbách, kdy mu bude 48 let. Do té doby ještě může nasbírat další životní, pracovní, politické a mezinárodní zkušenosti, což mu o to více zvýší ambice ucházet se post prezidenta republiky a při vědomí jeho kvalit a předpokladů být také od občanů podporován. Nepohybuji, že by takový kandidát nebyl občany podpořen.

Není totiž pochyb, že dnes neúspěšní kandidáti budou mít tu drzost znovu se ucházet o kandidaturu, jinými slovy, budou se o post zajímat lidé, kteří v ní nevidí státnickou odpovědnost, ale jen možnost ukázat se jako kandidáti na funkci prezidenta. Předpoklady pro výkon této funkce mají asi jako já, že některému z nich v 85 letech budu dělat osobního šoféra. Doporučuji přečíst si zmíněný rozhovor na portále Parlamentních listů.cz, protože podobné kvalitní rozhovory se na většině českých portálech nevedou zas až tak často.

Ivan David
28. 1. 2018
Prý o nás (Nové republice) řekl televizní a rozhlasový "expert" Libor Dvořák, že jsme "proruští". Možná na to má jako rusista a syn diplomata působícího v padesátých a šedesátých letech v Moskvě nějaká kritéria. Spíš bych ale řekl, že je to idiotská nálepka pro ty, kteří se nemíní účastnit třetí světové války proti Rusku. Pro ty, kteří nechtějí být tradiční "pevnou hrází" kohokoli proti komukoli, podle toho, kdo "srdce Evropy" zrovna ovládá. Nabízíme čtenářům zamlčované informace a umlčované názory v komentářích. "Proruští" nejsme, ale vím určitě, že Libor Dvořák a celý mediální mainstream je protiruský, protože za to se dnes platí. Rusko o válku nestojí, chce ubránit to, co má. To multimiliardáři na Západě jsou stále hladoví. Ať si pan Libor Dvořák trhne nohou! A s ním Jakub Janda, celý mainstream a všichni zkorumpovaní hlasatelé jediných správných cest.

Mojmír Babáček
28. ledna 2018

Začátek občanské války

Kdyby si ukrajinská vláda přiznala, že země je složena ze dvou částí, které mají rozdílnou historii, mohla přistoupit na rozdělení země na dvě části, jako to v roce 1992 udělala vláda Československa, když přistoupila na požadavek Slováků vytvořit si vlastní republiku. Stačilo zahájit jednání s vůdci povstalců o novém uspořádání republiky nebo o jejím rozdělení.


Úřadující prezident Turčynov a ministr vnitra Arsen Avakov ale v úterý 15.4.2014 kolem 10 hod. dopoledne oznámili, že byla zahájena protiteroristická operace a v 10:23 hlásila BBC, že ukrajinské tanky jsou asi 70 km od Slavjansku. Starostka Slavjansku řekla novinářům z Ukrajinské pravdy, že tamní ozbrojenci se ani netají tím, že přišli z Krymu. V Kramatorsku, kam se přiblížily ukrajinské tanky, podle očitých svědků, proruští vzbouřenci vyklidili obsazenou budovu policie, ale ostatní obsazené administrativní budovy ne. Nicméně ve 4 odpoledne se objevily nepotvrzené zprávy, že na místním letišti došlo k ozbrojenému střetnutí. Podle ruské agentury Interfax dorazila v půl páté ukrajinská armáda do Kramatorsku a dva lidé byli zraněni. V pět hodin údajně na letišti u Kramatorsku přistály dvě helikoptéry s ukrajinskými výsadkáři. Ve stejné době byla z kramatorského letiště ještě slyšet střelba. Podle ukrajinských orgánů byl jeden ukrajinský voják zasažen do nohy. Podle jiných zpráv to byl vzbouřenec. Ve Slavjansku a Kramatorsku byly údajně vypnuty mobilní telefonní sítě. Do Slavjansku vstoupilo asi 500 ukrajinských vojáků a 20 obrněných transportérů, ale ke střelbě nedošlo. Na plážích Oděsy se přes noc objevily protitankové zátarasy. Umístili je tam ukrajinští ženisté.

Dmitrij Medvěděv, předseda ruské vlády, zopakoval, že Ukrajina je na pokraji občanské války. Ukrajinský ministr vnitra, Avakov, oznámil, že v Charkově, Mykolajivu, Chersonu, Doněcku, Luhansku a Oděse budou nasazeny „zvláštní oddíly vlastenců“ – speciální policejní oddíly, složené z dobrovolníků. Oděsská správa ministerstva vnitra to potvrdila, když oznámila, že přijímá dobrovolníky do speciálních policejních oddílů, které měly působit v Mykolajivu, Chersonu a Charkově. V Doněcku a Luhansku bylo velmi nepravděpodobné, že by tam takové oddíly mohly vzniknout. V Doněcku místní správa v jednáních se vzbouřenci odmítala uspořádání referenda s odůvodněním, že není schváleno centrální vládou v Kyjevě (ZDE, ZDE a ZDE)

Ve středu 16. 4. 2014 se zdálo být čím dál jasnější, že část ukrajinských vojáků vyslaných do Kramatorsku a Slavjansku přešla na stranu vzbouřenců. V Kramatorsku šlo možná o všechny ukrajinské vojáky, ve Slavjansku to mělo být 5 – 6 obrněných transportérů. Obyvatelé Kramatorsku vytvořili na zastavení ukrajinských vojáků lidský řetěz. Vojáci zdůvodňovali své odmítnutí bojovat tím, že nejsou ochotni střílet do vlastních lidí a že už týdny nedostali nic pořádného k jídlu. Odpoledne tvrdila stanice Hromadske.TV, že se 3 ukrajinským obrněným transportérům podařilo uniknout z Kramatorsku a že je obyvatelé města pronásledují v automobilech a na čtyřkolkách. Před čtvrtou hodinou odpoledne ukrajinský ministr obrany přiznal, že armáda příšla na východní Ukrajině o 6 bojových vozidel. V pět odpoledne oznámilo ukrajinské ministerstvo obrany, že obrněné transportéry jsou ve Slavjansku, kde je střeží „lidé v uniformách, kteří nemají žádný vztah k ozbrojeným silám Ukrajiny“. Ukrajinská popřevratová vláda sice tvrdila, že do Kramatorsku a Slavjansku vtrhli ruští vojáci, ale protože popsané události potvrzovaly i západní agentury, šlo o zjevnou lež.

Vjezd do Kamatorska - "Putin je náš prezident" a ruská trikolora

V Doněcku obsadili vojáci nově vytvořených speciálních jednotek proruských vzbouřenců, Oplot, které vznikly v Charkově, místní radnici. Kolem radnice začali stavět barikády a znovu vznesli požadavek, aby ukrajinský parlament přijal zákon o místních referendech. Nad městem začaly přelétávat ukrajinské stíhačky. Lidovou republiku vyhlásili i aktivisté z Oděsy a vyzvali její obyvatele k mohutné demonstraci. (ZDE a ZDE)

Ruský prezident Putin se pokusil povstalce povzbudit a odradit ukrajinskou vládu od dalších pokusů o vojenské potlačení vzpoury, když v televizním vystoupení řekl, že mu Rada federace dala pravomoc použít na Ukrajině vojenskou sílu . Odsoudil také rozšiřování NATO směrem na východ k ruským hranicím a v reakci na vzrůstající konflikt s NATO řekl, že posílí vojenskou spolupráci s Čínou. Západní kroky, směřující k neutralizaci ruské vojenské síly prostřednictvím začlenění Ukrajiny do NATO tak začaly podporovat nárůst nového rozdělení světa na západní a rusko-čínský blok, protože Spojené státy, místo toho, aby podporovaly rozvoj obchodní spolupráce ve světě, usilovaly o vojenské ovládnutí světa, které by jim umožnilo zvýšit vlastní zisky.

V Ženevě byla zahájena schůzka ministrů zahraničí Ruska, USA, Evropské unie a Ukrajiny. Nedalo se očekávat ani to, že by Západ ustoupil od své snahy získat do své sféry vlivu celou Ukrajinu a plánovat tam do budoucna vybudování amerických vojenských základen, ani to, že by Rusko na tento západní plán přistoupilo. Nicméně výsledek jednání se zdál směřovat k míru. Ruský ministr zahraničí po schůzce řekl, že účastníci se dohodli na nezbytnosti mírového řešení krize a že klíčovou roli musí sehrát sami Ukrajinci a v zemi musí začít široký národní dialog. Účastníci schůzky se shodli, že všechny strany konfliktu se musí zdržet násilí, nelegálně ozbrojené skupiny musí odevzdat zbraně, obsazené budovy mají být vyklizeny stejně jako veřejná prostranství a že má být vyhlášena amnestie pro všechny účastníky protestů, kromě těch, kteří se dopustili závažných trestných činů. Na realizaci těchto dohod měla dohlížet, prostřednictvím svých pozorovatelů, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Lavrov k tomu dodal, že zbraně musí odevzdat i pravicoví radikálové, kteří podporují kyjevskou vládu. Jednání v Ženevě nepřinesla ani zmínku o tom, že by Ukrajina neměla vstoupit do NATO. (ZDE)

John Kerry po jednání řekl, že pokud dohoda nebude realizována, uvalí USA na Rusko další sankce. Ukrajinská vláda po jednáních zopakovala, že je ochotná decentralizovat státní správu, ale není ochotná Ukrajinu federalizovat. Nebyla tedy ochotná respektovat odlišný názor východních Ukrajinců, kteří se nechtěli obrátit proti Rusku. Začala pracovat na změně ústavy, která by vedla k tomu, že by gubernátoři nebyli jmenováni prezidentem, ale voleni obyvateli svých gubernií. Vláda také začala pracovat na návrhu zákona o amnestii.

V rámci rozkladu ukrajinské státní moci se do občanské války na Ukrajině zapojil i oligarcha Igor Kolomojskij z Dněpropetrovsku. Vypsal odměny za odzbrojení separatistů, osvobození budov atd. V roce 2018 se schylovalo k procesu proti němu za vyvedení 5,5 miliard dolarů z jím vlastněné banky Privat Bank před tím, než jí pro platební neschopnost musela převzít ukrajinská vláda. (ZDE)

V noci na pátek 18.4.2014 se ukrajinské jednotky pokusily zlikvidovat kontrolní post vzbouřenců na přístupové silnici do Slavjansku a otevřít tak cestu pro těžkou bojovou techniku do města. Vzbouřenci post bránili. Z místa se ozývala střelba a výbuchy granátů. Výsledkem střetu byl údajně jeden mrtvý. Nad blízkým Kramatorskem kroužily ukrajinské bojové vrtulníky a komando SBU vytlačilo vzbouřence z místního radiokomunikačního centra a televizní věže a zablokovalo vysílání ruských televizních stanic. SBU oznámila, že na dobu velikonočních svátků, které právě začínaly, pozastaví své „protiteroristické“ operace.

Ve Slavjansku už podruhé údajně zmizela starostka, která se vyslovovala pro územní celistvost Ukrajiny. Zástupci Doněcké lidové republiky oznámili, že budovu místní správy vyklidí teprve až v Kyjevě vyklidí vládní budovy i Jaceňukova vláda, která také okupuje budovy. Oznámili také, že trvají na tom, aby se 11. května konalo referendum o federalizaci Ukrajiny.

Přísaha batalionu Donbas - odnož Pravého sektoru

Asi dvacet aktivistů Doněcké lidové republiky ovládlo, po vyjednávání s místními představiteli, správní budovu a policejní stanici ve městě Seversk. Vláda lidové republiky v Luhansku oznámila, že bude ochotná složit zbraně až po uspořádání referenda o budoucí podobě ukrajinského státu a o statusu ruštiny jako druhého státního jazyka. Prozatímní předseda vlády Arsenij Jaceňuk zatím nabízel ruštině jenom status jazyka s výjimečným postavením. Aktivisté z Luhanska také žádali, aby se amnestie vztahovala i na bývalé příslušníky jednotek Berkut, které byly obviňovány ze střelby na Majdanu. (ZDE)

V sobotu 19.4.2014 byl zveřejněn průzkum veřejného mínění v Doněcké oblasti, provedený Mezinárodním sociologickým institutem se sídlem v Kyjevě. Podle tohoto průzkumu, který mohl být, ve vypjaté politické situaci, politicky motivován a zkreslen např. výběrem dotazovaných, bylo 52 % dotázaných proti připojení k Rusku, 27 % pro a 17 % nerozhodnutých. Pro decentralizaci Ukrajiny bylo 41 %, pro federalizaci 37 % a 10 % pro zachování současného stavu. Proruští aktivisté nadále drželi vládní a policejní budovy v nejméně deseti městech na východě Ukrajiny. (ZDE)

V neděli 20.4.2014 ve dvě hodiny ráno přijela k silniční kontrole před vjezdem do města Slavjansk čtyři auta, ze kterých jejich osádky začaly střílet na hlídku povstalců. Obránci zátarasu palbu opětovali. Výsledkem bylo podle ruské televize 5 mrtvých a jeden těžce zraněný (zemřeli 3 obránci a dva útočníci), podle ukrajinského ministerstva vnitra 1 mrtvý a tři zranění, podle agentury Reuters, 2 mrtví. Ministerstvo vnitra později svůj údaj opravilo a uvedlo, že byli zabiti dva místní občané a jedna neznámá osoba a že když přestřelka skončila, nasedli útočníci do dvou aut a mrtvé a raněné odvezli s sebou. Podle ČT24 měli útočníci německé zbraně z druhé světové války, což by poukazovalo na západní Ukrajinu, kam Německo dodávalo zbraně Banderovým jednotkám na konci druhé světové války. Mohlo se jednat o příslušníky Pravého sektoru nebo strany Svoboda. Ruské ministerstvo zahraničí napsalo, že nevinní civilisté byli zabiti během útoku ozbrojenců z Pravého sektoru a ohodnotilo ho jako porušení dohod ze Ženevy a nedostatek vůle kyjevské vlády k odzbrojení militantů. Pravý sektor se od incidentu distancoval a označil ho za bezbožnou provokaci Ruska o velikonočních svátcích. Za ruskou provokaci incident označilo i ukrajinské ministerstvo vnitra a SBU. Ti se už ale, stejně jako později povstalci, uchylovali ke lžím. Vůdce proruských aktivistů ve Slavjansku, Vjačeslav Ponomarjov, uspořádal tiskovou konferenci, na které požádal ruského prezidenta, aby do města vyslal mírové jednotky. Vyhlásil také zákaz vycházení od půlnoci do šesti hodin ráno. Putin odpověděl, že situaci sleduje s velkým znepokojením a že dostává mnoho podobných žádostí o pomoc. Ponomarjov potom Putina požádal, aby jim poslal alespoň zbraně. (ZDE a ZDE)

Batalion Azov - ozbrojená milice Pravého sektoru s typickou symbolikou.

V úterý 22.4.2014 zajali, podle ukrajinského ministerstva vnitra, vzbouřenci v Kramatorsku velitele místní policie a za jeho propuštění žádali, aby jim byly vydány policejní zbraně. V Doněcku zasedli k rozhovorům představitelé delegace OBSE a proruští aktivisté a dorazila tam i mise OBSE, která měla sledovat aktivity ukrajinské armády v pohraničí. Úřadující ukrajinský prezident Olexandr Turčynov vyzval k znovuzahájení protiteroristické operace na východě Ukrajiny. Řekl také, že poblíž Slavjanska byla nalezena těla dvou „zvěrsky ubitých lidí“. Jedním z nich byl pohřešovaný zastupitel z města Horlivka. (ZDE a ZDE).

Ve středu 23.4.2014 byl zveřejněn obsah úterního telefonátu Johna Kerryho Sergeji Lavrovovi, ve kterém Kerry varoval, že pokud Rusko nepřispěje ke snížení napětí na Ukrajině, uvalí na něj Spojené státy další sankce. Ruský ministr zahraničí ve středu odpověděl v televizním rozhovoru, že Ukrajina je další ukázkou americké neochoty ustoupit od geopolitického boje a přiznat si, že není možné řídit celý svět z Washingtonu. Zároveň varoval ukrajinskou vládu, že Rusko na ohrožení Rusů na Ukrajině odpoví stejně jako kdyby bylo samo napadeno. Připomněl také, jak v roce 2008 zaútočilo Rusko na Gruzii, když napadla rusky mluvící Jižní Osetii. Znovu se tak pokusil odvrátit záměr ukrajinské vlády dobýt území, která vyhlásila nezávislost na ukrajinské vládě, vojenskou silou. Ruské ministerstvo zahraničí také obvinilo Spojené státy, že nedávná návštěva šéfa CIA Johna Brennana inspirovala ukrajinskou vládu k obnovení protiteroristické operace. Ruské ministerstvo zahraničí navíc vyzvalo k zahájení všeobecného dialogu o územích, která byla v minulosti součástí Sovětského svazu.

Podle ukrajinského serveru Ukrainian Policy byli na východě Ukrajiny identifikováni ruští a krymští kozáci. Večer hlásilo ukrajinské ministerstvo vnitra, že z východo- ukrajinského města Svjatohirsk byli, bez obětí na životech, vyhnáni proruští ozbrojenci. (ZDE a ZDE)

Nástup ukrajinské armády

Ve čtvrtek 24.4.2014 oznámili aktivisté ze Slavjansku, že tam drží reportéra amerického serveru Vice News, Simona Ostrovského, jako zajatce a vyšetřují ho jako informátora Pravého sektoru. Vůdce Pravého sektoru, Dmytro Jaroš, začal na východě Ukrajiny formovat „speciální prapor Donbas“. Asi 800 mužů mělo mít za úkol dbát na veřejný pořádek a odporovat aktivitám proruských separatistů. Později odpoledne řekl šéf slavjanských povstalců, že jsou ochotni vyměnit Simona Ostrovského za „lidového guvernéra“ Pavla Gubareva, který byl už řadu dní zadržován SBU. Večer byl americký občan Simon Ostrovsky propuštěn.

Nástup ukrajinské armády na Donbas

Vedení Doněcké lidové republiky oznámilo, že se místní lidé nebudou účastnit prezidentských voleb, které se budou konat v „sousedním státě“. V Artěmivsku u Doněcku se asi 70 mužů pokusilo ovládnout sklad zbraní, ale byli odraženi.


Ukrajinští vojáci se začali v půl jedenácté dopoledne zakopávat několik kilometrů od Slavjansku. Aktivisté ve Slavjansku a na přístupových silnicích zapálili barikády z pneumatik. O hodinu později vjely do Slavjansku obrněné transportéry ukrajinské armády a na Twitteru se objevily zprávy o 6 zraněných a 5 mrtvých povstalcích. O hodinu později zprávu potvrdilo ukrajinské ministerstvo vnitra, které mrtvé označilo jako teroristy. V ulicích Slavjansku se objevily i ozbrojené hlídky Dobrovolnické armády Donbasu. Podle ruské agentury ITAR-TASS byly obrněné transportéry ukrajinské armády odraženy místními silami sebeobrany a dobrovolníky z okolí. Šéf obránců Slavjansku řekl, že jsou vyzbrojeni pistolemi, automaty, kulomety, protitankovými zbraněmi a samohybným minometem.

Ukrajinská amráda dobývá Slavjansk

Vladimír Putin řekl k událostem ve Slavjansku, že pokud ukrajinská vláda začala používat armádu proti vlastnímu obyvatelstvu, „jde bez pochybnosti o velmi závažný zločin“ a bude to mít důsledky. Ministr Lavrov vyzval USA, aby přesvědčily Kyjev, že musí dodržet závazky z konference v Ženevě. V půl třetí odpoledne napsal šéf ukrajinského Střediska pro vojenská a politická studia, že extremisté kladou slabý odpor a Slavjansk opouštějí příslušníci ruských ozbrojených sil. Agentura Interfax-Ukrajina ve stejné době napsala, že „Doněcká lidová republika“ vyhlásila mobilizaci. Ve tři odpoledne oznámil ruský ministr obrany Sergej Šojgu, že ruská armáda zahájila cvičení u ukrajinských hranic. Ruská televize vysílající v angličtině Russia Today vysvětlila, že cvičení má odradit Ukrajinu od „násilí proti vlastním lidem“. Šojgu dodal tento komentář: „Síly jsou zjevně nerovné. Jestli dneska tuto vojenskou mašinérii nezastavíme, povede to k velkému počtu padlých a raněných“. Řekl také, že jde o „vojenskou operaci proti civilistům“. Ukrajinská armáda vybudovala 10 km od Slavjansku kontrolní stanoviště. Cílem mělo být, jak řekli vojáci reportérovi britských novin Guardian, zabránit tomu, aby se do města dostaly zbraně. Podle ruské státní televize byl Slavjansk prakticky obklíčen, školy a školky byly uzavřeny. Město bránilo asi 2000 ozbrojených lidí.

V Mariupolu vyčistila policie místní radnici od demonstrantů. Do budovy údajně vešlo asi třicet lidí s pálkami a mezi nimi a obránci radnice došlo ke střetu, který ukončila policie. Pět lidí bylo zraněno. Ministr vnitra Avakov to komentoval: „jinak smýšlejícím nabízíme dialog a debatu, teroristům tvrdou odpověď až zničení“. Představitelé Doněcké lidové republiky ale dobytí radnice popřeli a tvrdili, že obránci radnice se jí snaží udržet proti ukrajinským jednotkám. V Luhansku převzala Národní garda kontrolu nad televizní věží. (ZDE, ZDE a ZDE) .

V noci na pátek 25.2.2014 ruská armáda nepodnikla žádný průnik na Ukrajinu a tak v pátek od rána západní politici vyvíjeli tlak na Rusko. John Kerry mluvil o tom, že Rusko neudělalo nic pro uklidnění situace a pokud to neudělá, bude to „vážná a nákladná chyba“ a že Rusku už zbývá jen málo času. Ruský ministr zahraničí, Sergej Lavrov odpověděl, že dohodu ze Ženevy porušují Spojené státy a že „prozatímní ukrajinská vláda bude nakonec čelit spravedlnosti za krvavý zločin na východě Ukrajiny“. Podle agentury Interfax bylo ale ruské ministerstvo obrany připraveno vést s USA o situaci na Ukrajině „objektivní a konstruktivní“ dialog. Lavrov doplnil tento záměr, když řekl, že když ukrajinská vláda odzbroji Pravý sektor, budou k odzbrojení připraveni i vůdci proruských povstalců.

V Oděse proukrajinští obyvatelé vybudovali kontrolní stanoviště na příjezdu z Ponděstří, součásti Moldávie, která se chce připojit k Rusku, aby tudy nemohli přijíždět aktivisté na podporu odtržení Oděsy od Ukrajiny. Z projíždějícího auta tam někdo vyhodil nálož, která zranila sedm lidí.

Proruští povstalci ve Slavjansku tvrdili, že během noci dobyli beze ztrát všechna kontrolní stanoviště, která ve čtvrtek ovládli ukrajinští vojáci. Podle Ukrajinců bylo město ze všech stran obklíčeno, podle ruské televize Rossija 24, bylo obklíčeno ze tří stran a cesta na východ zůstávala volná. Ve městě nefungovaly banky a bankomaty.

Na letišti v Kramatorsku, které bylo už týden pod kontrolou ukrajinských jednotek, vybuchl jeden vrtulník, nejspíš po zásahu odstřelovače do jeho nádrže. Podle agentury Interfax-Ukrajina se povstalci pokusili letiště zmocnit, ale byli odraženi. Povstalci oznámili, že na vrtulník hodili granát a když na ně vojáci zahájili palbu, stáhli se.

Ukrajinský ministr obrany oznámil, že během ruských vojenských manévrů se ruští vojáci přiblížili k ukrajinským hranicím až na vzdálenost jednoho kilometru, ale nepřekročili je. Ministr vnitra Avakov k tomu dodal, že ukrajinská vláda nezastavila „protiteroristické“ operace z obav před zásahem ruské armády a že „teroristé si musejí dávat pozor 24 hodin denně“, protože ukrajinská vláda zatím jen promýšlí, jak by její akce ublížily co nejmenšímu počtu neozbrojených civilistů. Předseda vlády Jaceňuk se pokusil odstrašit Rusko výrokem, že „Rusko chce odstartovat třetí světovou válku“. (ZDE).

Vzbouřenci ve Slavjansku zajali členy mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Tvrdili, že jeden z nich je špiónem ukrajinské vlády a že jsou ochotni je propustit výměnou za propuštění svých 10 spolubojovníků, zadržených ukrajinskými bezpečnostními složkami, včetně Pavla Gubareva, velitele domobrany Donbasu. Zadrženo bylo celkem 14 lidí, šest z nich byli ukrajinští vojáci, kteří doprovázeli členy mise. Ruská vláda slíbila, že udělá všechno pro jejich propuštění. Německo, které mělo v misi čtyři účastníky, zřídilo v Doněcku krizový štáb, který se měl pokusit dosáhnout jejich propuštění diplomatickou cestou. Byl mezi nimi i český důstojník. (ZDE)

V sobotu 26.4.2014 řekl nový ukrajinský ministr obrany, Mychajlo Koval, že ukrajinská armáda bude reagovat a odrazí případné pokusy Ruska použít své armády k „mírovým“ operacím na Ukrajině. Reagoval tak na prohlášení stálého ruského představitele při OSN, Vitalije Čurkina, který řekl, že Rusko má mezinárodně právní základ pro vyslání svých mírotvorců na Ukrajinu v případě nutnosti. Koval dodal, že OSN Rusku žádný takový mandát neudělilo. Podle ukrajinských i amerických zdrojů narušilo v noci na soboru ruské letadlo sedmkrát ukrajinský vzdušný prostor. (ZDE)

Státy G7 se dohodly, že uplatní další zákaz vstupu a zmrazení majetků proti Rusům, které lze klást do souvislosti s událostmi na Ukrajině. Na webové stránce německého časopisu Spiegel se objevila zpráva, že ukrajinská vláda zavřela kanál, kterým proudí na Krym voda z řeky Dněpr. Voda z tohoto kanálu, kryla 85% krymské spotřeby. (ZDE)

Julie Tymošenková se vyslovila pro vstup Ukrajiny do NATO. Řekla také, že ruský prezident Putin „vydírá svět, protože si uvědomuje, že svět třetí světovou válku nepřipustí“. Bylo jasné, že kdyby američtí vojáci vstoupili na Ukrajinu, ke světové válce by došlo.

V neděli 27.4.2014 vzbouřenci z Luhansku využili toho, že vláda v Kyjevě zastavila „protiteroristickou“ operaci v důsledku pohybu ruských vojsk na ukrajinských hranicích a dali kyjevské vládě ultimátum, že do úterka musí pro ně být vyhlášena amnestie a musí dostat záruky, že bude vypsáno referendum o sebeurčení a uzákonění ruštiny jako státního jazyka. Pokud by vláda jejich požadavky nesplnila, pohrozili „aktivními akcemi“. O jaké akce by mohlo jít, naznačily slovy: „Pokud všechny požadavky místních obyvatel, které vycházejí z dohody v Ženevě, nebudou splněny, všechny mocenské struktury v Kyjevě budou označeny za protilidové a zločinné“. Večer vyhlásili Luhanskou lidovou republiku a oznámili, že 11. května se bude i tam konat referendum o vyhlášení samostatnosti. Oznámili také, že v případě, že by proti nim zakročily jednotky prozatímní ukrajinské vlády, požádají Rusko o vyslání mírových sil. (ZDE)

K aktivitě přešli i vzbouřenci v Doněcku a několik set ozbrojených mužů obsadilo sídlo místní televize s cílem obnovit vysílání ruské státní televize. Ze Slavjansku bylo hlášeno zadržení tří důstojníků SBU, kteří se údajně pokusili zajmout velitele vzbouřenců. Vzbouřenci zveřejnili jejich fotografie, na kterých byli svlečeni z kalhot, s očima přelepenýma páskami a viditelně zbití a zakrvácení. SBU jejich zprávu potvrdila s tím, že důstojníci měli zatknout ruského občana, podezřelého z vraždy ukrajinského poslance (neuvedla ale jakého). Vzbouřenci ve Slavjansku také celý den vydávali zprávy o tom, že navázali jednání s OBSE o propuštění jejích zajatých členů výměnou za propuštění svých zajatých spolubojovníků. Večer propustili švédského člena mise OBSE s odůvodněním, že trpí mírnou formou cukrovky a nechtějí ho trápit. Vůdce vzbouřenců o misi OBSE řekl: „Když nalezneme mapy, ve kterých jsou údaje o našich strážních stanovištích, vyvolává to dojem, že jde o lidi vykonávající určitou špionážní misi“. Večer oznámili, že budou respektovat výsledky referenda o statusu oblasti. V Charkově došlo ke střetům mezi zastánci federalizace Ukrajiny a těmi, kdo byli pro zachování dosavadního statusu. Bylo zraněno 14 lidí a 13 lidí bylo zadrženo. (ZDE)

Ruská agentura Ria Novosti zveřejnila fotografie, dokumentující posilování ukrajinských vojsk u hranice s Ruskem a u Slavjansku. Představitel ruského ministerstva obrany k nim přidal komentář, že ukrajinská armáda u Slavjansku se přeskupuje s cílem „město zničit a obyvatelstvo vyhladit“. Podle něj bylo u Slavjansku 15 tisíc vojáků, 230 obrněných transportérů a přes 150 minometů a raketových systémů Grad a Směršč. (ZDE)

V pondělí 28.4.2014 oznámil ministr prozatímní ukrajinské vlády Avakov, že 12.000 policistů na východě Ukrajiny není schopno plnit své povinnosti a dodal: „Čeká nás grandiózní čistka“. Ve městě Kostantynivka, 70 km od Doněcka, se opozice prozatímní ukrajinské vlády zmocnila policejní stanice. Nejnadějnější prezidentský kandidát, Petro Porošenko, prohlásil, že se ho minulý týden v Luhansku někdo pokusil unést. Letiště v Kramatorsku se dostalo pod palbu samopalů a granátometů.

Ukrajinští vojáci zatýkají na poli za Kramatorskem proruské demonstranty

Na starostu Charkova, Genadije Kernese, byl spáchán atentát. Když se dopoledne vypravil na obvyklou vyjížďku na kole k jezeru v doprovodu ochranky, byl v lese zasažen střelou odstřelovače do zad a utrpěl průstřel plic a jater. Starostou se stal za vlády Janukovyče a byl vůdčí postavou jeho Strany regionů. V minulosti byl obviňován, že svou kariéru začínal jako bos organizovaného zločinu, byl také odsouzen za krádež a podvod, a patřil k méně bohatým oligarchům. Byl považován za proruského politika. Těsně po pádu Janukovyče se o něm psalo, že odjel s gubernátorem Dobkinem, který byl jeho blízkým přítelem, nakrátko do Ruska. Koncem února 2014 pořádal Dobkin sjezd ruskojazyčných zastupitelů Ukrajiny, který se usnesl, že převezme zodpovědnost za dodržování ústavního pořádku na jihovýchodě země. Podle některých zpráv se Kernes před atentátem vyslovoval pro jednotu Ukrajiny. V březnu ale obvinil ministra vnitra Avakova, že stojí za výhrůžkami smrtí, které dostává on a jeho rodina. Následující den byl Kernes, který byl židovského původu, letecky převezen na léčení do izraelské Haify. Rinat Achmetov, který údajně zastával stejný názor, řekl po atentátu, že se nenechá zastrašit a neopustí zemi. (ZDE)

Ve Slavjansku vyplavila řeka Siverskyj Doněc mrtvé tělo, které neslo stopy mučení. V Charkově zabil výbuch podomácku vyrobené bomby jednoho ukrajinského vojáka a jednoho zranil.

USA oznámily zavedení nových sankcí proti 7 ruským politikům a 17 společnostem z nejbližšího okolí Vladimíra Putina. Americká společnost VISA přestala poskytovat své služby ruským bankám SMP Bank a InvestCapitalBank. K sankcím se připojila i Evropská unie, která rozšířila počet osob se zákazem vstupu na své území na 48 a Japonsko, které zakázalo vstup do země 23 lidem. Mezi lidmi, na které Evropská unie uvalila sankce byli i představitelé vzbouřenců na východě Ukrajiny. (ZDE)

V úterý 29.4.2014 ráno zatelefonoval ruský ministr obrany svému americkému protějšku Chucku Hagelovi a řekl mu, že pominulo nebezpečí, že ukrajinská armáda zaútočí na bouřící se obyvatele a proto se ruská vojska stáhla z ukrajinských hranic. Zároveň protestoval proti „bezprecedentnímu“ posilování jednotek NATO v blízkosti ruského území. Reagoval tak na několik stovek amerických vojáků, kteří se přesunuli do Polska a Pobaltí. Náměstek ruského ministra zahraničí prohlásil, že není sebemenší důvod se obávat, že by Rusko na jihovýchodě Ukrajiny zopakovalo krymský scénář.

Podkarpatská Ukrajina byla jednou z oblastí Ukrajiny, která nepodporovala události na Majdanu. Ukrajinská SBU oznámila, že pátrá po Petru Geckovi, který se postavil do čela úsilí o to, aby Podkarpatská Ukrajina získala status autonomní republiky. Byl obviněn z „útoků proti územní celistvosti a nezávislosti Ukrajiny“.

Velitel povstalců ve Slavjansku Igor Strelkov přiznal, že do města přišel se zxKrymu svými dobrovolníky, kteří nesouhlasí s politikou samozvané kyjevské vlády. „Lidový starosta“ Slavjansku Vjačeslav Ponomarjov oznámil novou podmínku pro propuštění zadržovaných členů mise OBSE. Mělo jí být zrušení sankcí, uvalených Evropskou unií na představitele proruského hnutí na Ukrajině.

Když vypršelo ultimátum, které dali kyjevské vládě vzbouřenci v Luhansku, zaútočili v maskách se železnými tyčemi na sídlo místní správy a obsadili je. Úředníci budovu vyklidili a policie útočníkům nekladla odpor. Potom asi třicet ozbrojenců, v maskovacích uniformách, neprůstřelných vestách, přilbách a s automatickými zbraněmi, které podporovalo asi 3 tisíce demonstrantů, začalo házet zápalné lahve na policejní velitelství. Policisté odpovídali slzným plynem a ohlušujícími granáty. Došlo i ke krátké přestřelce. Povstalci útok přerušili a začali vyjednávat s policisty, kteří nakonec složili zbraně a velitelství vyklidili. V půlmiliónovém Luhansku už měli povstalci pod kontrolou také sídlo SBU, prokuratury a televize. (ZDE)

Ve středu 30.4.2014 v pět hodin ráno přijeli v městě Horlivka k budově městské rady lidé ozbrojení automatickými zbraněmi a dřív než do ní dorazili zaměstnanci, budovu obsadili. Úřadující prezident Turčynov reagoval na události v Luhansku slovy: „Takzvaní strážci zákona, kteří zradili Ukrajinu a začali spolupracovat s teroristy, se budou zodpovídat před soudem“. Zároveň přiznal, že vláda ztratila kontrolu nad situací v doněcké a luhanské oblasti a že zřejmě měst, kde vláda ztratí kontrolu, bude přibývat. Oznámil také, že ukrajinská armáda byla uvedena do plné bojové pohotovosti. Během dopoledne potom oznámila Ukrajinská pravda, že ukrajinská armáda odstranila u Slavjansku tři kontrolní stanoviště a nezadržela při tom nikoho z ozbrojenců. Polský reportér ale odpoledne ze Slavjansku psal, že armáda stojí na místech, které kontrolovala už dříve. Během dne byla obsazena radnice i ve stotisícovém městě Alčevsk, ležícím mezi Luhanskem a Doněckem. (ZDE)

Ve čtvrtek 1.5.2014 řekl americký ministr zahraničí John Kerry na soukromé schůzce s představiteli zpravodajských služeb, že USA mají nahrávky telefonických rozhovorů ruských představitelů s jejich špióny na východní Ukrajině, ve kterých jim předávají instrukce, jak a jaké mají provádět destabilizující operace na východní Ukrajině. Nahrávky nebyly zveřejněny. Nejspíš neexistovaly. (ZDE)

Vzbouřenci v Doněcku obsadili budovu prokuratury. Ostraha budovy jim kladla jen slabý odpor. Úřadující ukrajinský prezident Turčynov vyhlásil návrat k povinné vojenské službě, kterou koncem minulého roku zrušil prezident Janukovyč. (ZDE).