Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Šanci jako dnes, lež ještě nikdy neměla

0
0

Lubomír Man
1.2.2018

Jsme svědky přezajímavého úkazu. Národ je rozdělen na dvě zhruba stejné poloviny, ale média stojí sjednocená jako jeden muž. O čem ta nerovnoměrnost svědčí? Jsou současní mediální šmoci a inkousti tak nemožní, že přes veškeré jejich pinožení a přes širokou a stále se rozrůstající škálu současných sdělovacích prostředků zůstává polovička národa médií neovlivněna, anebo je to tak, že nemožná je ona sama materie, kterou se novinářští slouhové z pověření svých pánů snaží do našich hlav nacpat? 

Pravda, zatím neúspěšně, protože jsme možná nejvytrénovanějším národem světa v umění rozpoznávat pravdu od lži, takže jsme tu lež nejmodernější rozpoznali jako lež snad už s dopomocí pouhé naší první signální soustavy. Prostě té nové lži nevěříme, protože naše životní zkušenost a rozum nám napovídají, že je pravým opakem pravdy. Že pravda je jinde, ale je lží z našich životů tlačena na samý okraj našeho vědomí, že jsme dnes zkrátka obelháváni tak, jak jsme s výjimkou nacistické éry snad ještě nikdy v naší historii obelháváni nebyli.

Nemyslíte, že i proto ubývá posluchačů rozhlasových a televizních zpráv, že proto mizí novinové kiosky z našich ulic a náměstí, snižuje se počet odběratelů tisku – protože řekněte mi, kdo je zvědavý na pusté lži? Kdo je zvědavý na pověsti, že Rusko je hrozba a Amerika záštitou míru, kdo si nedovede na prstech spočítat, proč asi mají USA vojenské základny ve 150 zemích světa, který to stát jen v tomto novém století intervenoval, někde dokonce přímo vojensky, už v 17 zemí světa, nebo zásluhou které to země se nám z rozkotaného a rozbombardovaného Středního východu a severní Afriky valí na evropské břehy záplavy uprchlíků, kteří mají nás Evropany, podle amerického filozofa Thomase Barnetta, proměnit na rasu světlehnědou, s inteligenčním kvocientem pod 100, která už nebude znát hranice, státy a národy, a bude robotovat pro svoji panskou zemi za Atlantikem?

To je strategický cíl amerického neokonzervatizmu a v jeho zájmu dnes média lžou. A teď se zamyslete. Máte za to, že lidé, kteří dnes u nás v těchto médiích pracují, nic o shora uvedeném nevědí? Že jsou tak neiformovaní a naivní, že tomu, co pro nás píší či nám povídají v televizi a rozhlase skutečně věří? Že to vychází z jejich srdcí?

Ne, vychází to z jejich žaludků, z potřeby být zaměstnán, vydělávat si na chléb anebo na luxusní zahraniční zájezdy, to už podle toho, jak se který novinář umí otáčet. Lže se za peníze, za pocty, za pocit být důležitý či známý – a pokud se najde ještě někdo, kdo chce psát pravdu, má jedinou možnost: odejít do podzemí internetu a psát zde zadarmo. A jak se proslýchá, dokonce i sem mají hlídači jediného správného světového názoru i se zabavovacími dekrety v aktovkách údajně už namířeno.

Jste mladý náruživý psavec? Máte dvě možnosti: Psát pravdu a hladovět, anebo lhát a jíst, někdy dokonce i hodovat. Tento skvělý výběr vám poskytuje země, která si říká demokratická a svobodná. Takže ještě jednou: za lež se u nás platí a pravda se píše zadarmo. Což ovšem pořád není pro současný náš demokratický režim, nejideálnější stav. Ten přijde, až se pravdu podaří vymýtit do poslední její částečky, aby se pak už neohroženě, v klidu a slavnostně mohla lež prohlásit za pravdu. Za jedinou pravdu světovou. A to na věčné časy.

Pravda, až dodnes to speciálně u nás stále ještě jaksi drhne, jak vidno ze stávajícího a shora uvedeného rozdělení národa Čechů na dvě téměř identické poloviny, ale ono to půjde, bude třeba podchytit mládež, počkat, až staří nedůvěřivci a mudrlanti odejdou, a věc se víceméně sama od sebe poddá.

To je ona vrcholná strategická meta, za kterou náš západní, svobodný a demokratický svět dnes pospíchá. A jak mocné tsunami nás táhne s sebou.

Tak parádní šanci lež zkrátka ještě nikdy neměla.


Lubomír Man


Retro: Hybridní válku nevede Putin, ale liberálové

0
0
Zbyněk Passer

Zbyněk Passer
1.2.2018 zdroj
S pobavením jsem čekal, kdo první spojí výsledek českých parlamentních voleb s Vladimírem Putinem, který - dle nyní už striktně globalizovaných liberálních světonázorů - ovlivňuje vše od počasí na vaši dovolené, růstu rajčat ve vašem skleníku a výsledků všech voleb, které nedopadnou dle očekávání liberálních strážců hodnot, pravd, lásek atp.


Popravdě jsem čekal Gabala, Jandu, Štětinu, Macháčka, Fendrycha, nebo Taberyho. Dost mě zklamalo, že druhdy střízlivý a na liberála velmi rozumný komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk cítil potřebu ujmout se za militantní liberály pravidelné orwellovské Pětiminutovky nenávisti ve svém čtvrtečním textu Jak prohráváme hybridní válku na iHned.cz. Analýza liberální neschopnosti sebereflexe by vydala na knihu, tak jen stručně:

Liberalismus společenský - na rozdíl od ekonomického - se nejenom přežil, on už je ve své stávající, zcela přepjaté podobě pro občany škodlivý. Opsal kruh od nesvobody zpět k nesvobodě.

Na své cestě přinesl nejen západní společnosti mnoho dobrého. To skončilo nejpozději v šedesátých letech dvacátého století. Namísto, aby se liberálové spokojili s vykonanou prací, snažili se své pozice udržet přepínáním svých agend vysoko nad rovnovážný stav (tak vznikla positive affirmation), nastolování agend nových (radikální gender), nebo vysloveně škodlivé jednání, mající za následek opak zamýšleného (otravné vynucování akceptace nekontrolovatelně bujícího cirkusu LGBT, jemuž brzy nebudou stačit písmena abecedy.)

Ze stejného ranku je i vynucování si nekritického souhlasu s polistopadovým diskurzem (nejen) ČR a zbožštění jeho představitelů. Nabízím stručně shrnutí nejrozšířenějších liberálních omylů:

1) Češi považovali NATO v době vstupu ČR za obranný pakt proti zlu v duchu studené války, přičemž ani útok NATO na Jugoslávii většině z nás oči neotevřel. Ne tehdy a ne včas. Válka v Jugoslávii byla neskutečnou prasárnou proti Srbsku. Vnitřní démoni nenávisti byli aktivně buzeni zvnějšku (stejně jako v mnoha jiných případech, např. Írán 1952, nebo nejnověji ukrajinský Majdan). Většina Čechů se dnes stydí za české liberální politiky, kteří účast v této ostudné válce posvětili. Ti, kterým to nestačilo, otevřela oči druhá válka proti Iráku, která stála život mj. stovky tisíc iráckých civilistů. I ta stála na usvědčené lži - jen se tentokrát nejmenovala Srebrenický masakr, ale irácké ZHN. Na obou válkách geopoliticky významně vydělaly jen Spojené státy. Nejpozději tehdy si většina Čechů uvědomila, že NATO nejen, že není pakt obranný, ale že je a vždy bude v naprostém vleku americké zahraniční politiky. NATO má vznešenou myšlenku, ale jeho činy jsou v kontradikci k ní, bohužel. Nic z výše uvedeného není vinou, ani naopak zásluhou Vladimíra Putina. Vše je jen a pouze důsledkem tvrdé a účelové americké zahraniční politiky, které se podařilo konečně dostat pod kontrolu vzpurný Balkán, toto měkké břicho Evropy, přes které byla po staletí ohrožována. Že by nyní americké jednotky, dislokované nejen v Kosovu, nevěděly o islamistické vojenské činnosti na Balkáně, je k smíchu. USA na Balkáně nejsou proto, aby chránily mír Evropy, ale aby Evropu držely za koule (kdyby nějaké měla).

2) Pochyby o členství v Evropské unii: Dnešní podoba EU je na hony vzdálená Evropskému hospodářskému společenství svobodných národů Evropy, které sloužilo ke zjednodušení byznysu a od nějž občané čekali odbourání bariér v zaměstnávání, cestování, usazování se na území členských států. Tyto obrovské benefity EHS, ES a konečně EU přinesla. Jenže namísto užitečného nástroje lidí se je začala snažit ovládat. Nikdo soudný si nikdy nepřál nevolené a přitom nadřazené mocenské centrum v Bruselu, které by stálo v cestě výkonu svrchované moci národních vlád a parlamentů, volených občany. Ale bohužel přesně to se stalo a stále se to zhoršuje. V Bruselu vědí, že jdou špatnou cestou, ale jejich reakcí je ještě "více Evropy", což je buď naprosté nepochopení podstaty problému, nebo jeho povýšené ignorování. Být proevropský nutně neznamená být prounijní a obráceně. Všichni milujeme Schengen a štvou nás hraniční kontroly a celní deklarace. Zároveň ale chceme sami rozhodovat, kdy a jak hranice potřebujeme více, nebo méně chránit. Nikdo soudný nerozporuje výhody hospodářské spolupráce a nutnosti evropských institucí slaďovat kvalitativní a technické standardy. Zároveň si ale nepřejeme, aby tyto instituce měly národům nadřazenou moc zákonodárnou, exekutivní i nástroje k jejich vynucování v oblasti politické, společenské, finanční, či vojenské.

Nástroje typu společná měna, společná armáda, nebo zahraniční politika evropských komisařek a komunistek Ashtonové a následně Mogheriniové jsou přesně tím, co už Evropané nechtějí. Nelze nikdy dosáhnout shody v žádné z výše uvedených oblastí mezi všemi národy Evropy, ale zároveň nesmí být ani jednomu – byť malému- národu diktováno. Evropu může koordinovat pouze Rada ministrů a pouze na konsensuální bázi, nikoliv hlasováním prostou většinou.Češi nejsou euroskeptici, ani nechtějí zrušit výhody, plynoucí že spolupráce národů Evropy. Jen už ztrácejí naději, že je unie tím pravým nástrojem. Češi si už nejsou jistí, zda EU slouží Evropanům, nebo Evropané EU. Že je schopná sama sebe upozadit zpět na úroveň EHS. Nic z toho znovu nesouvisí s Vladimírem Putinem. Neschopnost a neochota Evropské unie se reformovat může Putinovi konvenovat, ale Junckera a spol. za ručičku nevodí. Znovu se jedná o naprostou neschopnost liberálů podrobit kritice a hledat řešení v tak důležité otázce, jako je správná míra spolupráce svobodných národů Evropy. Je snazší odsoudit EUskepticismus (neplést s euroskepticismem!) jako Putinův nástroj rozkladu nerozborné jednoty dělníků, rolníků a pracující inteligence Svazu evropských socialistických republik.

3) Hybridní válka. Sám pojem hybridní války je naprosto k smíchu. Liberálové vedou proti světu brutální „hybridní“ válku masových rozměrů nejpozději od první světové války. Jejími nástroji jsou (dnes už) globalizovaná média, synchronizovaně tlačící do lidí v jeden okamžik na celém světě tu samou lež, v níž si vzájemně poskytují alibi a zdání kreditu. Neméně nebezpečné jsou ideologicky nátlakové a diverzní organizace, eufemicky nazývané neziskové, jejichž financování, koordinace, plánování a exekuce akcí (OSF, Oxfam ad.) si nezadají s leckterou větší rozvědkou. Primárními nástroje této války jsou:

a) systematické budování a udržování lží a umělých konstruktů prostřednictvím masových liberálních médií. Kritiky, na toto upozorňující, liberálové neúnavně ostrakizují a nálepkují ve snaze znevěrohodnit je a tím i jimi přinášené protiargumenty.

b) odvracením pozornosti občanů k marginalitám mediální podporou popkultury a sledování sportu, vaření, módy a dalších běžných oblastí života, uměle povýšených na zbožštělé umění. Chléb a hry. Po dvou seriálech, pořadu o vaření a sportovním přenosu následují krátké zprávy, pravidelně předkládající nepodstatné, či umělé problémy a nereflektující skutečné dění. Občan však nabyl dojmu, že zájmu o věci veřejné a z něj vyplývající informovanosti učinil zadost. Nelze se pak divit, kolik takto uvědomělých soudruhů hovoří jako kniha, všichni stejně, dle nastavené oficiální mediální linie.

c) Podvrácením školství, zaměřeného na výkon a znalosti a jeho nahrazení inkluzivním systémem, kde pod vlajkou snižování standardů, aby je zvládali a stíhali i ti méně bystří, přichází drastický pokles vzdělanosti a s tím související schopnosti kritického myšlení. To je nahrazeno nulajedničkovým systémem, důsledně vymáhaných a naopak trestaných hodnot a antihodnot, kde demarkační linie vedou po uměle vytvořených azimutech multikultury, genderu a všeobjímající inkluze. Hloupým, ideologicky zpracovaným a vystrašeným občanům se snadněji vládne. Kupodivu, ani tragický stav západního školství není dílem ďábelsky se chechtajícího Vladimíra Putina, ale beze vší pochyby je prací generací kulturním marxismem infikovaných liberálů a jejich Dlouhého pochodu (nejen vzdělávacími) institucemi, které pevně ovládají nejpozději od sedmdesátých let minulého století.
Je smutné, že nic z toho si intelektem nadaní liberální komentátoři neuvědomují, či uvědomit nechtějí. A tak namísto sebereflexe raději malují obraz třídního nepřítele a chtějí, abychom kolem něj povinně mašírovali a plivali na něj. Bedlivě sledují, kdo si dost neuplivl.

A nemohou se vynadivit, že se děje pravý opak, než o co se snaží. Nechápou, že každá vypjatá propaganda budí i přesně opačné vášně, už z principu.

Proto mladí Íránci milují americkou popkulturu. Čechoslováci obdivovali USA, líčené bolševickou propagandou jako sídlo všeho zla. Češi volí Babiše, na nějž nedůvěryhodní a odvaření konkurenti jako Miroslav Kalousek dští oheň a síru. Že právem, nehraje roli. Výsledkem je opak.

A zde se dostáváme k jádru nářků nad „nedostatečnou“ nenávistí Čechů k centru všeho zla - Rusku - a Vladimíru Putinovi, který, soudě podle vystrašených komentářů, ovlivňuje snad i průběh stolice liberálních novinářů.

Vykreslování obrazu Ruska jako nepřítele, jednostranný výběr pouze špatných zpráv (Rusko = chudoba, korupce, politické vraždy a útlak opozice) a přesně opačný přístup u administrativy a politiky Baracka Obamy otravovaly po léta mnoho kriticky smýšlejících lidí, kteří si stejný přístup pamatují z dob, kdy Rudé právo a ČST líčily SSSR jako bezchybný obraz ráje, zatímco v USA panovala chudoba, bezdomovectví, lidem nebyla zajištěna zdravotní péče a sociální služby atd.

Nic nového se tedy neděje. Jsme v centru palby všesměrné propagandy, v níž liberální prozápadní diskurz rozhodně nezaostává a nástroje mu nechybí – vždyť ovládá téměř všechna média hlavního proudu. Hybridní válka je nesmysl a ví to každý, kdo umí sečíst 1+1. Což už se asi zanedlouho taky nebude moci, protože i matematika prý podle profesorky matematiky na Illinoiské univerzitě Rochelle Gutierrezové podněcuje k rasové nenávisti.

Autor je podnikatel a bývalý komunální politik
Článek vyšel v říjnu 2017

Libyjci utíkají nyní sami

0
0

Prchající Libyjci na moři
Oliver Meiler (Řím) a Paul-Anton Krüger (Káhira)
1.2.2018 SüddeutscheZeitung

Humanitární pracovníci nyní registrují stoupající počet uprchlíků na trase přes Středozemní moře mezi Libyí a Sicílií. Mezi uprchlíky jsou ve zvýšené míře Libyjci sami

Těžké boje a útoky v zemi zmítané bojem nutí lidi k rozhodnutí vydat se na nebezpečný útěk

Dramatické scény a příběhy jsou zpátky. Najednou přes noc. Právě nyní, když se v Itálii rozšířila představa, že se nebezpečná uprchlická trasa přes centrální oblast Středozemního moře z Libye na Sicílii natrvalo uzavřela v důsledku kontroverzního paktu mezi Římem a Tripolisem. Nyní na ní opět panuje čilý provoz. Uprostřed zimy, na nevlídném moři.

Jen o víkendu muselo být z nouzové situace na moři zachraňováno více než 800 uprchlíků. U jednoho z přeplněných gumových člunů již unikla polovina vzduchu. Desítky lidí se pevně držely potápějícího se člunu, když se k nim blížil Aquasius. Tak se nazývá loď humanitární organizace SOS Mediterranne, která křižovala v mezinárodních vodách před pobřežím Libye. Záchranáři informovali o dramatických scénách , o silně podchlazených malých dětech na konci svých sil, o lidech s popáleninami a otravou z uniklého motorového oleje. 30 cestujících se pohřešovalo.

Jen v prvních 26 dnech /ledna/ dorazilo do Itálie 2730 uprchlíků. Počty uprchlíků stoupají bezprostředně a drasticky tak, jak začaly v minulém roce klesat - takřka přes noc. Italské ministerstvo vnitra, které registruje každý příjezd a pravidelně zveřejňuje statistiky, informuje v prvních 26 dnech stávajícího měsíce /leden/ o 2730 nových příchozích. Pokud k tomu připočteme 800 uprchlíků o víkendu, pak čísla podstatně převyšují počty v lednu 2017 a 2016. Předtím křivka během šesti měsíců směřovala stále příkře dolů.

Do Itálie přijíždějí opět uprchlíci, kteří nastupují v Turecku a Tunisu. Naprostá většina však nastupuje do člunů svých převaděčů v přístavech na západ od Tripolisu. Jestliže v minulých letech tuto trasu používali lidé zejména ze západní Afriky, pak nyní přijíždějí uprchlíci především z Eritreje, Pákistánu, Tunisu , a poprvé i značný počet z Libye. Celkově Italové napočítali v lednu 192 Libyjců. Nyní je libyjská národnost mezi uprchlíky zastoupena nejvíce.

Pro touhu opustit zemi existují politické důvody. V Libyi začal nový rok závažnými událostmi v Tripolisu a Bengází , obou největších městech. V hlavním městě, nominálně pod kontrolou mezinárodně uznané vlády jednoty premiéra Fayeze Serraje, došlo 15. ledna k těžkým ozbrojeným střetům mezi rivalskými milicemi okolo letiště Mitiga, poté co se útočníci z předměstí Tajoura pokusili osvobodit vězně z ostře střeženého vězení. V bojích přišlo o život minimálně 20 lidí. Situace je od té doby napjatá, ale zklidněná, jak řekl jeden ozbrojenec.

Dvojí útok v Bengází


V Bengází bylo minulý týden při dvojím útoku autobombami na mešitu usmrceno minimálně 35 lidí. Od té doby byly ve městě a 250 km vzdálené Derně nalezeno minimálně osm mrtvol obětí domnělých vražd ze msty, OSN je znepokojeno. Čtvrti Benghází jsou zničeny po několikaletých bojích, město má pod kontrolou libyjská národní armáda válečníka Khalifa Haftara, který má podporu Sjednocených arabských emirátů a Egypta, i Ruska a minimálně skrytě i některých západních států.

Je silným mužem na východě země a několikrát pohrozil, že vojensky dostane pod svou kontrolu i Tripolis. Politické sblížení mezi Haftarem a Serrajem, o které se snažily jak Emiráty a Egypt, tak Itálie a Francie, dosud výsledky nepřináší. Haftar však překvapivě prohlásil, že je ochoten akceptovat volby, které se mají konat do konce roku pod dohledem OSN. Zda se to podaří, je pochybné, je sporné, zda volby sjednotí rozštěpenou zemi a zda z nich vzejde fungující vláda - neboť by mohl nastoupit Haftar. Spor po volbách v roce 2014 vedl k těžkým bojům, ty přispěly k nynější rozpolcenosti země.

Hospodářská situace Libye je stále svízelná, dokonce i v samotných větších městech neustále dochází k potížím v zásobování. Nedávno se zemská měna dinar zotavila oproti dolaru, vývoz ropy stoupá. Přesto zejména mládež a mladí dospělí mezi 16 a 25 lety hledají lepší život v Evropě. Italské noviny La Republica píší, že libyjští migranti zaplatili za útěk víc než ostatní uprchlíci , a proto ze přepravují v bezpečnějších a rychlejších člunech.

Nový vývoj na trase přes Středozemní moře spadá do poloviny kampaně před italskými parlamentními volbami 4. března. Migrační problém dosud tématem nebyl, zcela se zadostiučiněním vládnoucích sociálních demokratů a jejich ministra vnitra Marco Minnittiho, architekta paktu s Tripolisem. To by se však mohlo rychle změnit.

- - -

Rusové prohnali u svých hranic šmírující Američany a ti opět naříkají. Zde je VIDEO ostrého manévru

0
0
Napsal/přeložil: Geo
1.2.2018  Eurasia24
Hysterická reakce amerického námořnictva na zásah ruské stíhačky Su-27 proti průzkumnému letadlu ЕР-3E Aries II má pokračování. Velení 6. flotily amerických námořních sil zveřejnilo video „nebezpečného manévru“, k němuž došlo v pondělí 29. ledna nad Černým mořem.


Podle amerického námořnictva ruský Su-27 provedl „nebezpečnou akci“ vůči americkému letounu, kdy „překřížil trajektorii letu ЕР-3 ve vzdálenosti půldruhého metru, v důsledku čehož průzkumný letoun proletěl vzdušným vírem způsobeným výtokovými plyny ruského letadla.“

Video naznačuje, že Suchoj sice prolétl „před nosem“ amerického letadla, avšak zřetelně ve větší vzdálenosti než uváděného 1,5 metru. Podle ruských komentátorů je tato hysterie – podobně jako v nedávné minulosti – průvodním jevem vystrašenosti Američanů.

Ruské ministerstvo obrany v prohlášení říká, že manévr byl v souladu s mezinárodními pravidly a nenastala při něm žádná mimořádná situace – Su-27 se k průzkumnému letounu přiblížil na bezpečnou vzdálenost, identifikoval jej a „doprovodil“, aby případně nedošlo k narušení hranice.

Tereza Spencerová: Ve srovnání s prázdnými frázemi pana Drahoše mně výsledek prezidentské volby uspokojuje.

0
0
1.2.2018 PL,část článku
Trochu mě překvapují časté spekulace o tom, jak se Zeman ve druhém volebním „odváže“, protože už nemůže znovu kandidovat, a tak mu bude všechno jedno... Nevím, co tím četné „mluvící hlavy“ konkrétně myslí, ale většinou se tato teze používá v souvislosti s americkými prezidenty a jejich druhými mandáty. Nicméně, rozdíl mezi politickými systémy USA a ČR je natolik zásadní, že přemýšlet o Zemanově „odvazování“ je zcela mimo mísu.

Jste ráda, že vyhrál Miloš Zeman? Jakou „globální“ politiku od něj očekáváte? Zatím o něm na Západě smýšlejí jako o nějakém divném dědkovi, který má rád Rusko a Čínu a pořád varuje před imigrací. Dostane se mu během druhého mandátu alespoň částečné satisfakce a vývoj světa mu v něčem dá zapravdu?

Ve srovnání s prázdnými frázemi pana Drahoše mně výsledek prezidentské volby uspokojuje. A nic moc nového od Miloše Zemana neočekávám, natožpak nějakou globální politiku. Nevím, jak o něm na Západě smýšlejí; připadá mi důležité rozlišovat mezi novináři, kteří píší bláboly, jejich čtenáři, kteří těm blábolům mohou, ale také nemusejí věřit, a mezi politiky, natožpak skutečnými tvůrci politik jednotlivých zemí. Ti asi budou realitu opravdu znát, nebo by ji alespoň znát měli. Vždyť výsledek voleb v Česku není první svého druhu – podobně dopadly volby kolem brexitu, s Trumpem, v Polsku či Rakousku, částečně v Holandsku nebo Německu, podle všeho velmi podobně dopadnou za pár týdnů i volby v Itálii. To není o jednom českém „divném dědkovi“, ale o trendu, který sílí nejen v Evropě.

Trochu mě překvapují časté spekulace o tom, jak se Zeman ve druhém volebním „odváže“, protože už nemůže znovu kandidovat, a tak mu bude všechno jedno... Nevím, co tím četné „mluvící hlavy“ konkrétně myslí, ale většinou se tato teze používá v souvislosti s americkými prezidenty a jejich druhými mandáty. Nicméně, rozdíl mezi politickými systémy USA a ČR je natolik zásadní, že přemýšlet o Zemanově „odvazování“ je zcela mimo mísu. Myslím, že jestli se fakt „odváže“, tak si zase střihne nějaké to obchodní Rusko nebo Čínu nebo Střední Asii. Tam ale obchoduje celý Západ, takže zas tak velký „odvaz“ to nebude, natož aby to budilo vášně někde jinde než v některých čtvrtích Prahy.

A jestli se mu dostane satisfakce?
Netuším. Když si odmyslím jeho obchodní diplomacii, jejíž odmítání tady u nás fakt nechápu, tak tu stojí proti sobě dva tábory a oba šermují virtuálnem. Migrací, která na nás zatím ve větším měřítku nedopadla. Jedni se migraci brání a poukazují na realitu v evropských zemích, druzí ji vítají a poukazují na vyšší ideály. Střet je to vyhrocený, ale jeho hlavní potíž spočívá v tom, že rozseknout, kdo má pravdu, v teorii nelze. Jen v praxi. Čili až poté, co sem případně začnou proudit první tisícovky migrantů. A to už se pak samozřejmě může jasně prokázat, na čí straně byla pravda, ale současně už může být pozdě honit bycha…

Mimochodem, včera mě zaujala zpráva, že v Německu akceptovali v případě syrského uprchlíka bigamii, aby si mohl odkudsi přivézt svou druhou ženu. Jasně, je normální, že si třeba saúdský král na své návštěvě zámků na Loiře nebo obecně na dovolené na Západě vozí celý svůj harém, ale to je vždy jen na pár dní, takže všichni – výměnou za haldy petrodolarů – na tu chvíli zavřou oči. Ale nyní se nově nějak vtírá otázka, jaké jiné zákony budeme s to kvůli migraci vlastně ohnout nebo rovnou zrušit. Otevírá se snad Pandořina skříňka?

Jak vnímáte zjitřenou náladu té části našich občanů, kteří opravdu nemají rádi Zemana? Někteří chtějí dokonce emigrovat. Jiří Pehe se těší, až do pěti let (má to spočítané) umře 500 tisíc voličů Zemana a přibyde 500 tisíc nových, mladých voličů, kteří už zvolí správně. Těšíte se na to taky?

Slova „slušnost“ už mám plné kecky – kvůli názorům „slušných“ lidí, kteří stáli za „slušným“ Drahošem a dál stojí na té „slušné“ straně lidstva, ale přitom jsou jako kanál, který sami tolik přece chtějí vyčistit… A pan Pehe prostě jen zapadá do řady „sjednocovačů“ národa, kteří opovrhují všemi, kdo si troufnou mít jiný názor. Buďto s námi, nebo proti nám! Smím podotknout, že je to takové hodně bolševické?

Na druhou stranu mi ale připadá divné, že pan Pehe – při jeho vzdělání a backgroundu – aplikuje dnešní situaci na dobu za pět let. Už před čtvrt stoletím přece sliboval vymření voličů komunistů – a furt nic. A dneska si pro změnu myslí, že se tady, potažmo v celé Evropě, za oněch pět let nic nezmění? Tedy, že bude k řešení ta samá otázka a ve stejně rozložené situaci jako dnes? Svět běží strašně rychle a netroufla bych si vsadit, že za pět let ještě bude existovat Evropská unie, přinejmenším ve své současné podobě. A předpokládám, že bude mít na své věrné zcela jiné požadavky než dnes. Nevím, jak dopadne Dublin IV, ale pokud k nám dorazí tisíce – a za pět let klidně i desítky tisíc – migrantů, tak opravdu bude půl milionu mladých hlasovat pro tu nynější „slušnost“ a tančit kvůli tomu na půl milionu hrobů? Nechme toho! Kromě morbidnosti je ta úvaha pana Pehe prostě krajně podivná.

Velmi jednoduše řečeno: Co naše země v příštích letech potřebuje od pravděpodobného vládnoucího tandemu Zeman–Babiš? Co se musí udělat, abychom se tu měli dobře a bezpečně? Má se odněkud vystupovat a někam jinam vstupovat?

Mně by bohatě stačilo, kdyby „tandem“ sledoval trendy a reagoval na ně, protože svět kolem je v pohybu. Kam se vydá Evropská unie? Kam země Visegrádu? Opravdu EU vydrží bez zásadních proměn? Co v případě dalších různých „exitů“? Co všechno změní přibývající trasy Nové Hedvábné stezky vedoucí do západní Evropy? Kolik toho ještě Číňané skoupí v Evropě a co nám tu ještě vlastně zbude? Pokud se USA nějak „srovnají“ s Ruskem a Čínou, jaký bude prostor pro nás? Těch otazníků před námi jsou tuny.

Vést malou zemi v procesech, které do značné míry připomínají masomlejn, bude nesmírně složité, obzvlášť za situace, kdy by asi nebylo od věci, abychom si uchovali ještě něco svého…

Co důležitého bychom měli v příštích dnech sledovat?

Osobně budu dál sledovat vývoj po syrské konferenci v Soči. Čím víc bude Západ odmítat její závěry, tím déle válka potrvá, se vším, co z toho pro nás vyplývá.

Pokerová tvář při špatných kartách

0
0
Valentin Katasonov
1.2. 2018   Zvědavec
Je to výraz pocházející se žargonu karbaníků. Nicméně mistry v tom nejsou pouze karbanící, ale také finančníci, bankéři a politici. A ti nejlepší mistři pokerových tváří v jakékoliv hře se scházejí v lednu každého roku na fóru v Davosu.Již čtyřicet let je celá světová ekonomika jedním obřím kasinem. Stalo se tak v 70. letech m.s., kdy zlatý standard nahradil papírový dolar. Papír, tištěný centrálními bankami, začalo být možné přímo konvertovat na hmotné statky. Již čtyřicet let vytváření hmotných statků ve světě degraduje, neboť se všichni vrhli na finanční trhy.

Hrát začali dokonce i ti, kteří formálně zůstávají v reálném sektoru ekonomiky: a to na kapitálovém, devizovém a peněžním trhu. Již čtyřicet let dochází k přerozdělování bohatství, které bylo vytvořeno a nahromaděno v předešlých staletích. Výrobu a práci nahradila hra a hazard. Hrát je stále těžším a nebezpečnějším. Vše bere ten, kdo vlastní tiskařský lis (majitel kasina), nebo má k tomuto „lisu“ blízko (pomocníci majitele). Ostatní prohrávají a chudnou. Dokonce i ti, kteří se hry formálně neúčastní. „Páni peněz“ se pakují obzvláště tehdy, když kolabují dluhové pyramidy a praskají bubliny na kapitálových trzích.

Pro ty, kteří nepatří do klubu „pánů peněz“ či jejich sluhů, je hra vždy špatná, protože končí prohrou. Takových lidí je ve světě 99% a „páni peněz“ jim říkají „ignoranti“, „ovce“ a ještě hůře. Ale obzvláště zlou se hra stává těsně před kolapsem pyramidy a prasknutím bubliny, neboť v rámci šíleného hazardování ignoranti vrhají na herní plochy své poslední bohatství. A když ignoranti zůstanou s holou zadnicí a již jim není co vzít, páni peněz hru ukončí, nechají pyramidu zhroutit a sbalí bank.

Tímto jsem krátce popsal mechanismus fungování kasina, které je v učebnicích ekonomie nazýváno „finanční ekonomika“. Nyní je možné vrátit se k tématu „Davos 2018“.

Celý minulý rok proběhl v očekávání druhé vlny globální finanční krize. K první vlně došlo v letech 2007-2009 a jejím epicentrem byl americký trh hypotéčních listů. Experti neustále obraceli pozornost na to, že od té doby se na světových trzích vytváří bubliny, velikostí nijak nezaostávající za bublinami na americkém finančním trhu v létě 2017. Totéž lze říct o dluhových pyramidách: i ony, stejně jako Babylonská věž, vyrostly do nebe. Již na počátku loňského roku dosáhl celkový dluh USA (tvořený mimo státního dluhu také dluhy bank, nefinančních korporací a domácností) 300-350% HDP. To je vyšší zadlužení, než v r. 2007. Celkový dluh Evropské unie a Číny dohromady je dle odhadů přibližně na úrovni USA. I když, pravda, zdá se, že v Číně je situace ještě povážlivější. Zohledníme-li šedý čínský bankovní sektor, může celkový dluh Číny dosahovat 650% HDP. Závěr: druhá vlna krize může začít kdykoliv, přičemž jejím epicentrem mohou být jak USA, tak Evropská unie, tak Čína.

Vypadalo to, že bylo možné předpokládat, že hlavní otázkou fóra v Davosu 2018 bude hrozba druhé vlny globální finanční krize a opatření na její odvrácení (nebo zmírnění důsledků). Bohužel. Z programu jednání je evidentní, že hlavními budou na setkání tři otázky: ekologické hrozby v důsledku extrémních klimatických podmínek a teplot; ekonomická nerovnost; a kybernetické útoky.

Můžeme-li věřit informacím ruských a zahraničních korespondentů z Davosu, panuje tam naprostá euforie. Christine Lagarde z Mezinárodního měnového fondu všechny potěšila svoji prognózou ekonomického vývoje ve světě na poslední roky tohoto desetiletí. Zde jsou titulky a křiklavé fráze z prvního jednacího dne fóra: „Po několika letech negativních prognóz MMF předpověděl růst světové ekonomiky“; „Zlepšily se prognózy ekonomických ukazatelů USA, Číny a Evropy“; „Podle prognózy Fondu budou všechny ekonomicky vyspělé země v r. 2019 vykazovat vetší růst, než se dříve očekávalo“. Fond patřičně zhoršil pouze jednu prognózu – a to u Británie, s odvoláním na brexit.

Takže se světovou ekonomikou je vše v pořádku. O hrozbě druhé vlny finanční krize ani slovo (alespoň v dokumentech fóra; v kuloárech se o ni zcela jistě šeptá). Takže je možné se zaobírat něčím jiným. Například ekologií nebo kybernetickou bezpečností. Pravda, není jasné, jaká opatření lze přijmout v oblasti ekologie a klimatu, když se USA rozhodly neúčastnit se Pařížské dohody o klimatu z r. 2015. A bez Ameriky, která je zdrojem největšího množství emisí CO2 a dalších skleníkových plynů, ztrácí Pařížská dohoda jakýkoliv smysl.

Nikdo nenamítá, že svět tyto tři problémy ohrožují. Ale otázky ekologie a klimatu, a také bídy a sociální polarizace společnosti a světa, se za posledních 48 let opakovaly v jednacím řádu nesčíslněkrát. A žádné řešení problémů nepřišlo: zhoršování stavu životního prostředí pokračovalo a ekonomická nerovnost rostla. Známá mezinárodní nezisková organizace Oxfam při zahájení letošního fóra v Davosu předložila zprávu, ze které vyplývá, že za uplynulý rok se sociální a majetková polarizace zvýšila. Nyní 1% obyvatel Země vlastní 82% veškerého bohatství planety. Od r. 2010 se celkové bohatství miliardářů zvýšilo o 13%. Jejich majetek rostl šestkrát rychleji, než platy pracujících. Dle autorů zprávy ti nejbohatší zbohatli i díky zhoršení pracovních podmínek pracujících. Winnifred Byanyima, úřadující ředitelka Oxfam, před zahájením fóra řekla: „Jsem tu proto, abych velkému byznysu a politikům řekla, že to není normální. Jejich jednání a politika jsou příčinou nerovnosti a chudoby. Mohou vše změnit. Již nás nebaví poslouchat, jak jsou znepokojeni existující nerovností. A přitom nic nedělají. Vyzýváme je k akci.“

A co se týká tématu kybernetických útoků a kybernetické bezpečnosti, tak to seriozně v Davosu projednávat nelze. Potřebuje zvláštní platformu, kde se sejdou v první řadě nikoliv bankéři a politici, ale profesionálové, specialisté v oblasti IT technologií. Připomínám, že Davos je platformou pro setkávání Světového ekonomického fóra. Ještě jednou, ekonomického.

Vše zmíněné tedy dokazuje, že Davos je jen pouhou žvanírnou. Přičemž nikoliv neškodnou, protože nejen, že nereaguje na reálné hrozby a výzvy, ale všemožnými způsoby od nich odvádí pozornost veřejnosti.

Celkově je patrné, že nehledě na všechny ty pletichy organizátorů Davos ztrácí vliv i autoritu. Samotné fórum již nelze označovat za celosvětové. Světová ekonomika bez USA a Číny je holý nesmysl. A Davos má napjaté vztahy jak s Čínou, tak s USA. Vloni do Davosu zavítal hlavní komunista planety – soudruh Xi Jinping. A promluvil zde o věcech pochopitelných a blízkých těm, kdo se setkávání SEF účastní pravidelně. Mluvil o globalizaci, o světových trzích, o nutnosti pokračování liberalizace v oblasti světového obchodu a devizových a finančních vztahů. Soudruh Xi, jak se mi jeví, se dokonce pokusil uklidnit Evropany, kteří se nikoliv bezdůvodně vylekali Trumpova sdělení, že globalizaci nepotřebuje. Soudruh Xi dokonce slíbil, že Čína je připravena stát se „lokomotivou globalizace“. A ačkoliv čínský komunistický vůdce pronesl (z pohledu liberálních globalistů) správná slova, zaujala sešlost v Davosu k soudruhu Xi ostražitý postoj. Globalizace s „čínskou specifikou“ ji není po chuti.

Ještě méně po chuti je liberální globalistické sešlosti v Davosu Donald Trump. Vloni v Davosu nebyl, ale dokonce i na vzdálenost mnoha tisíc kilometrů americký prezident mnohé účastníky v Davosu rozklepal. Dokážu si představit, jaké zděšení připraví Trump, pokud se poslední den fóra objeví na tribuně.

Takže dnes je Davos platformou, na které, z různých důvodů, její organizátoři nepříliš rádi, řečeno mírně, vidí představitele dvou zemí s největšími ekonomikami světa. Takže jaké že to Světové ekonomické fórum? Je to prostě setkání liberálních globalistů, jejichž čas se stává minulostí.
zdroj  fondsk.ru.

Nechápu.

0
0

Jiří Baťa
1.2.2018

Asi proto, že pocházím z těch méně vzdělaných a inteligentních dolních deseti milionů, kteří volili M. Zemana. Jsem ale zase rád, že nejsem takový prosťáček sám, ale že nás jsou miliony. Jakže to zpíval Jan Werich, že „Když nás půjdou miliony, všichni proti větru, každý ujde ten svůj metr, dáme metr k metru. Kde je síla zpátečníků, kde je síla větru?“ Tak nějak se podvědomě se také kupilo i rozhodování těch dolních deset milionů, které podle pana profesora Drahoše volili a také zvolili Miloše Zemana prezidentem. Jenže, jak si vysvětlit a pochopit počty pana profesora Drahoše když posměšně říká, že M. Zemana volilo těch „dolních deset milionů“ když, za prvé:


- vezmeme-li v úvahu, že by „těch dolních deset milionů“ volilo M. Zemana, pro zbytek do celkového počtu 10,5 milionů občanů (včetně kojenců) by pro pana profesora Drahoše zbylo cca 500 tisíc občanů! Kde by potom vzal pan Drahoš těch svých 48,6 % hlasů, které dostal od 5,1 milionů občanů? Že by tito lidé „zradili“ M. Zemana a přešly na stranu J. Drahoše? Za druhé:

- voleb se zúčastnilo celkem 66,6 % občanů, oprávněných volit, což je cca 7,5 milionů občanů, takže populistické a nactiutrhačné tvrzení pana Drahoše o tom, že Miloše Zemana volí „dolních deset milionů“ (rozuměj nevzdělaná lůza) postrádá nejen logiku, ale navíc je to lživě populistické. Za třetí:

- zbylých cca 500 tisíc občanů (včetně kojenců) dle strategicko-statistických úvah by mohlo de facto připadnout nejprogresivnějším podporovatelům a sympatizantům pana profesora Drahoše, tedy lidem z tzv. pražské kavárny, skalním havloidům, pravdoláskařům a řadě dalších příslušníků české elity. Ovšem nesmíme zapomenout, že jakkoliv 500 tisíc těchto voličů pana Drahoše může být reálných, tak při odpočtu jistého počtu občanů-nevoličů do 18 let (cca 1/5) zbývá už jen 400 tisíc občanů, potenciálních voličů J. Drahoše. To je v poměru k počtu jak vítězných 2 853 390 hlasů M. Zemana, tak 2 701 206 nevítězných hlasů J. Drahoše naprosto nereálné.

Nicméně, pokud vezmeme v úvahu zmíněný počet cca 400 tisíc občanů, představujících onu „progresivní sílu“ občanských elit jako zmíněná pražská kavárna, pardon, vzdělanější, kosmopolitnější a jazyky vládnoucí část společnosti a dalších, snažící se o odstranění Miloše Zemana a upevnění „své“ demokracie, vynutit si politické směřování na západ atd., byl reálný, pak je opravdu, ale opravdu velmi na zváženou, zda „ hrstka“ těchto samozvanců by měla zbytku národa, tedy cca 10 milionům občanů diktovat, případně vnucovat své podmínky života a určovat způsob a kritéria pro další existenci naší společnosti, národa a státu.

Tvrzení, resp. nedůstojné lhaní „čestného a slušného“ pana profesora Drahoše, že „Miloš Zeman rozděluje společnost, že je prezidentem dolních deseti milionů“, resp. „Miloš Zeman už nemá téhle zemi co nabídnout, ale jeho poradci si mohou od této země ještě ledacos vzít a je třeba tomu zabránit“, nejsou hodny muže akademického původu, ale jsou hodně, opravdu hodně pod úroveň člověka, který se považuje za kultivovaného, notabene člověka, který prý do české kotliny konečně vnese kulturu, slušnost a společenskou úroveň. To všechno jsou, resp. byly pouhé lživé, akademika nedůstojné proklamace, které měly strhnout pozornost občanů na stranu pana Drahoše a tím oslabit volební preference M. Zemana. Přesně v duchu taktiky, že nešlo ani tak o zvolení samotného pana Drahoše, jako především o odstranění Miloše Zemana.

Naštěstí se více projevil tolik podceňovaný „selský rozum“ méně vzdělaných, méně inteligentních a méně jazyky vládnoucí lůzy 10 dolních milionů občanů a skupině Drahošových řiťolezců nezbývá, než přijmout fakt, že Drahoš nevyhrál, jejich velkolepé vize, že jejich ztracená vláda zpět se navrátí, vzaly definitivně za své. Díky Bohu, jak v něj nevěřím, že se také zastal elitou tolik podceňované občanské lůzy.

- - -



Krvavé řeky Kurdistánu

0
0
Kurdská bojovnice

Jana Maříková
1.2.2018
„Vidíš ten velký sráz tamhle? Tam se to stalo. Všichni se zřítili do té řeky dole. Vesničané říkají, že byla pak dlouho krvavá. Samozřejmě to začalo zapáchat.Bylo to nesnesitelné. Sešli dolů k řece a vyhloubili příkop, aby změnili tok řeky. Ještě jsou tu pořád stopy toho příkopu.“

To je pár titulků z filmu ZER, které jsem pro české promítání překládala a jenž se zčásti odehrává na místě, kde v roce 1938 turecká armáda zmasakrovala desetitisíce alevitských Kurdů - v provincii Dersim.

Už přes týden čtu komentáře a články – převážně zahraniční - které upozorňují na fakt, že Turecko – a NATO – zahájily novou válku. Už týden sleduji zprávy o demonstracích Kurdů, žijících v Evropě, kteří se snaží probudit naše svědomí. Před časem byli hrdinové, bojující proti Islámskému státu. Jejich milice přinesly nemalé oběti v bojích, které západní státy vybojovávaly převážně „hubou“.Dnes už jsou zase teroristé a Turecko „osvobozuje“ jejich vesnice a města v kantonu kolem města Afrín, v oblasti, která byla donedávna ušetřena hrůz války, zuřící nedaleko odsud v dalších oblastech Sýrie. Turecká armáda dokonce tvrdí, že bez civilních obětí. My váhavě přiznáváme, že tam snad nějací mrtví být musí….a čí vinou?

Na Kurdy útočí tanky Leopard 2 a 155 mm houfnice PhZ 2000 (střílející přes kopce na vzdálenost 30 km) vyrobené v Německu, stíhačky F-16 a bombardéry A-10 „Made in USA“ (dnes již ale řadu let licenčeně vyráběné v Turecku). Ale hlavně - mezi pozemními silami jsou bývalí bojovníci teroristické organizace Islámský stát (ISIS), kteří po evakuaci ze Syrského obklíčení, převlékli černé mundůry za uniformy Turecké armády.

Erdogan poslal na Kurdy do Sýrie téměř třetinu své armády. Náčelník tureckého generálního štábu Hukusi Akar mu tvrdil, že když pošle do Sýrie dostatečně početný invazní svaz, tak Kurdy zlikvidují metodou Blitzkriegu za 24 hodin. Erdogan jako velký obdivovatel Adolfa Hitlera mu uvěřil a do akce nechal nasadit 150 tanků a těžkých houfnic a 72 letadel. K dnešnímu dni se Kurdové desátý den brání vším co mají. Mimo jiné i německými protitankovými řízenými střelami Milan, které získali jejich kolegové v Iráku na boj s tamní odnoží ISIS. Turecká ofenziva je v tuto chvíli zaseklá u metropole provincie Afrínu. V bojích Turci přišli o 10 kusů těžké techniky. Údaje o lidských ztrátách zatím nejsou známy. Přesto je normálnímu člověku těžké uvěřit, že by na místě nebyly oběti na životech. Včetně civilistů, na jejichž hlavy dopadají letecké bomby a těžké dělostřelecké granáty střílené na vzdálenost 30 km přes kopec. Rychlopalnou metodou 7 ran za minutu. Bez nějakého jemného míření. Přesto si tuto nehoráznost dovolila Turkům zpočátku potvrzovat i organizace OSN Unicef. Včera už neochotně přiznala tucty mrtvých civilistů.

Pro mě je strašné zjištění, že Kurdy v tom opět všichni nechali samotné. Připomíná mi to osud Československa v roce 1938. Naši západní „spojenci“ nás na Mnichovské konferenci přenechali jako usmiřovací oběť Hitlerovi. Jediný, kdo byl tehdy ochoten Československo vojensky podpořit proti nacistickému Německu, byl Sovětský svaz. Dnes je situace pro Kurdy o to horší, že je v tom nechal i právní nástupce SSSR – Rusko. Několik dní před Tureckou invazí se z provincie Afrín stáhla i ruská armáda, která zde měla mnoho let stálou vojenskou základnu. Podle informací z místa činu se tak stalo na základě dohody mezi náčelníky generálního štábu Turecka a Ruska. Putin zřejmě hraje nějakou svoji složitou geopolitickou partii na rozložení NATO. Nebo si prostě nechtěl nechat uzavřít Tureckem kontrolovanou námořní cestu z Černého moře do Středozemního moře, přes Bosporskou úžinu. Ve vztahu ke Kurdům je to však stejná zrada, jaké se Francie a Británie dopustily vůči Československu v roce 1938. Rusové podle dohody se syrským prezidentem Asadem mají kontrolovat a bránit syrský vzdušný prostor. Turecká letadla však nechají bombardovat.

Jediný, kdo se Kurdů zatím nějak zastal, je Izrael. V pondělí odletěl k jednání do Moskvy izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Naléhá na Putina, aby vyvinul efektivní tlak na Erdogana s cílem zastavit krveprolití. A možná také vyhrožuje přímou dodávkou izraelských těžkých zbraní Kurdům. To v tuto chvíli není známo.

Nejistá je zatím pozice USA. Američané dodali Kurdům na boj proti ISIS 80 nákladních letadel vojenské výzbroje a výstroje. Ta je však zatím počítačově zaheslovaná tak, že ji nelze vojensky použít právě v provincii Afrin. Kurdové s izraelskou podporou naléhají na USA, aby jim aspoň část techniky odkódovali k nasazení proti Turkům na syrském území kontrolovaném Kurdy. Pokud by americký prezident Trump nařídil povolit jejich „odkódování“, tak by zřejmě došlo ke zvratu situace. A k zatlačení Turků zpět za hranice. Bílý dům však zatím mlčí a dělá „mrtvého brouka“.


A co Evropa?

V Kolíně nad Rýnem byla v sobotu policií předčasně ukončena kurdská demonstrace, protože její účastníci nesli „zakázané“ symboly – vlajky Kurdské strany práce (PKK), lidových obranných jednotek syrských Kurdů (YPG), a kurdských ženských obranných jednotek (YPJ), nebo portréty Abdullaha Öcallana, zakladatele Kursko turecké strany pracujících, vězněného v izolaci v Turecku. Prý to jsou vlajky a symboly, které jsou na seznamu teroristických organizací. Zatímco bombardování a ostřelování vesnic je z hlediska terorismu asi v pohodě, protože ho vede náš spojenec v NATO.

Kurdská demonstrace v před světoznámým dómem v Kolíně nad Rýnem

Německý novinář Tobias Huch v článku „Zákaz kurdských vlajek podkopává právní stát a naše hodnoty“ zveřejněném v Yahoo Nachrichten Deutschalnd 29. ledna konstatuje, že „Německo padlo před Erdoganem na kolena“.

Svůj komentář zakončil slovy: „Vzhledem k takovým disproporcionalitám v politice zákazů se dere na jazyk otázka, co jiného je oficiální potlačování kurdských symbolů, než že spolková vláda padla před tureckým režimem na kolena? Neexistuje žádné racionální zdůvodnění pro toto jiné než zahraniční politika – bezpodmínečně chceme být Turecku po vůli. Je to projev fatálního podvolení, který Německo neprojevilo před Ankarou poprvé. "

Na demonstraci, která se konala v neděli 28.ledna v Praze, se v proslovech všech řečníků opakovalo jedno: „Politici, probuďte se ze svého pokrytectví! Turecká armáda útočí na civilní cíle! Zvláště vy, kteří chcete bojovat proti příčinám migrační krize v místě vzniku! Útočí na ty, kteří bránili v boji proti ISIS i ty vaše vychvalované západní hodnoty! U nás bojovaly ženy bok po boku s muži!“.

Zdá se, že západní politici – evropští, američtí – ale ani Rusové, kteří také nedělají nic, aby zabránili obětem v řadách bývalých spojenců z Afrínu – se probudit nehodlají. S hlavou pod polštářem hodlají vyčkat, jak to dopadne.

Co je ale snad nejodpornější, je fakt, že agrese vůči Afrínu je vedena pod symbolem olivové ratolesti – kolem Afrínu je plno olivových hájů….Nechali jsme Erdogana, aby olivovou ratolest, symbol míru, přeměnil na symbol smrti. (Operace turecké armády má krycí název 'Olivová ratolest' - pozn.red.NR)

Viděla jsem videa, která nechci sdílet. Videa, která ukazují přeměnu kvetoucí oblasti v bojiště a ruiny. Viděla jsem i oběti, dospělé i děti. Ne, bohužel to nebyly „fake news“, ale realita. Olivový háj se mění ve spáleniště a hřbitov.

Budeme čekat na nové krvavé řeky a za padesát a více let se rozhořčovat nad barbarstvím, kterému jsme mohli zabránit? Jen kdybychom se nebáli – čeho vlastně? Čeho se tak bojíme, že necháme rozpoutat další peklo?

Tentokrát bude ta krvavá voda cítit až u nás.

- - -


Povolební reflexy

0
0

Stanislav A. Hošek
1.2.2018

Předvolební kampaň nejdramatičtějších voleb v historii ČR, by měla být každým politickým subjektem, ba dokonce každým příslušníkem sociální vrstvy „homo politicus“ vyhodnocena, alespoň pro soukromé poučení.


Přiznám se bez okolků, že na mne měla naprosto dominantní vliv forma předvolební kampaně. Byla vrcholně odpudivá, vypjatě působící na temné stránky duchovna lidí, očerňovací, urážející kandidáty vulgarismy a dalšími projevy sprostoty, či nenávistné pejorativností, ba dokonce až militantní. Naprostá většina protizemanovských útoků byla přestupkem proti respektování cti občana, nadtož ústavního činitele. Dokonce jsem zaznamenal prokazatelné pomluvy, jež jsou už trestným činem.

Zásadně se stavím zato, aby takové metody byly odsuzovány a pokud to jen trochu dovolí právní řád, také příkladně potrestány. Nelze podle mne pokračovat v takovém trendu předvolebního chování. Vždyť i komunita sportovních činitelů zahajuje aktivity ke zkulturnění fandovství. Je naprosto nutné určit limity, za něž se prostě a jednoduše nepůjde. Pokud se ukáže, že náš právní řád je v tomto směru nepřesný, je nutné jej zkvalitnit. Nemám vůbec na mysli vrátit se k poněkud zvrhlému zákonodárství na ochranu ústavních činitelů, ale kupříkladu přistoupit k tomu, aby státní zastupitelství v dobách předvolebních kampaní mělo za povinnost sbírat si informace. Proč mít jen jakýsi „Jandův“ úřad ve státním angažmá a nemít při tom, alespoň přechodně působící, dozorový útvar dokumentaristiky zhovadilých vyjadřování celebrit? Ptám se já.

Na tomto místě chci upozornit na podnětný text paní Vítové ze dne 28. 1. 2018. Inspiruje k nejedné aktivitě. V prvé řadě jde o výzvu pro státní zastupitelství, aby posoudilo, zda některé předvolební aktivity škol, církví a dalších institucí nejsou trestným činem a pokud ano, aby postupovalo podle zákona. Za druhé je to výzva pro kancelář prezidenta, aby si nechala udělat audit výroků proti prezidentu republiky a mohla tak posoudit zda jsou pouhými přestupky proti cti občana Zemana, nebo už pomluvami občana Zemana, či dokonce trestné činy proti státu. Nemluvě o výrocích, které urážely celý národ, či všechny občany, jimiž se prezentovali kupříkladu Halík, Komers, Štětina či dokonce Hríb na Slovensku. Není to už náhodou šíření nenávisti k určitým skupinám obyvatel? Dodal bych k tomu, aby se nezapomnělo na povinnost Rady ČT, že má povinnost zvážit politické angažmá ředitele ČT a vyvodit z něho důsledky.

Jmenovaný text paní Vítové může být rovněž inspirací, abychom my, příznivci Zemana, si vytvořili alespoň krátkodobě působící web, na němž by se shromažďovaly citace obhroublostí,kterými se prezentovaly především celebrity, speciálně ty údajně umělecké. Výstup by pak mohl být publikován a ohodnocen vítěznou cenou, vždyť přece víme, jak oni po takových baží a rádi si je sami mezi sebou rozdávají. Kupříkladu můžeme udělit cenu „Největšího hovnivála“, či třeba „Pokaděné senkruvny“. Jelikož mám slušnou sbírku jejich verbálních výkalů, sám bych se do podobné iniciativy zapojil. Sluší se možná, abych na tomto místě přiznal, že jsem si svou sbírku založil ze zlých „oumyslů“. Kdyby totiž vyhrál Drahoš, tak jsem přesné jejich citace chtěl postupně využívat při kritice jeho chování. Což bych považoval za test orgánů činných v trestním řízení, které v případě Zemana nečiní. Vím sice, že je na pana Drahoše podáno trestní oznámení za šíření poplašné zprávy, dokonce myslím, že ještě v minulém roce, což si hodlám sledovat, ale to je v mých očích příliš málo.

Aniž bych chtěl prohlubovat současné napětí ve společnosti tvrdím, že mám oprávněné důvody předpokládat, že útoky na prezidenta Zemana neustanou a stojí zato se jim jakýmkoliv způsobem postavit, třeba i bojkotem veřejně známých osob, které je produkují. Nečekejme, že antizemanovský tábor utichne. Vždyť už Jandovci vyhlásili svou permanentní aktivitu. Nejméně dvě Vysoké školy rovněž se už přidaly k začínající politické aktivitě proti prezidentovi, údajně prý z důvodů záchrany demokracie. Což už jenom takto vyhlášené je politickou perverzitou, která by měla být postižena jednoznačným odporem.

Militantní část antizemanovské opozice bude nutné se postavit. Lidová pravda o tom, že slušnější ustoupí, má totiž podle mne realističtější dodatek, cituji: „…a drzejší mu všechno sebere“. Je při tom správným názorem, že bychom neměli bojovat jejich zbraněmi. Už proto ne, že oni jsou v nich talentovanější.

Antizemanovský tábor zatím ukázal, že bojoval za údajně slušného kandidáta, ovšem sám o sobě prozradil, že je vrcholně neslušný, ba co dím, unikátně sprostý. Většina jeho veřejně se projevujících příslušníků jsou ale osoby dominantně emotivní a ne racionální. Chybí jim proto argumenty a tak se uchylují k siláckým řečem, až projevům. Reagovat na emoce emocemi, i třeba vtipnějšími, prosím, ale klidně argumentovat rozumem je asi účinnější parketa.

Pokud se v antizemanovském táboře i vyskytne nějaký ten chrlič argumentů, jako třeba pan Pehe, je nutné ho neprodleně odhalit protiargumenty. Jak to skvěle udělal na tomto webu pan Baťa.

Údajně je veden seznam webů, které jsou dosud sledovány státní mocí. Jako první proto žádejme vládu o okamžité zrušení takové aktivity. Na druhé straně se ale snažme, aby dosud odsuzované weby koordinovaly svou činnost. Jeden na veškeré aktivity protistrany nestačí. Antizemanovci, Drhošovci, pražská kavárna a další, kteří se ještě určitě vyrojí, budou vyvíjet permanentní politickou činnost. Je proto naší povinností také v ní nepřestat. Mimo jiné už dneska přemýšlejme o budoucím kandidátovi na prezidenta. A pokud se na některých shodneme a oni budou souhlasit, dělejme všechno, aby nevstupovali do voleb jako politický pan „Nikdo“.

A abych nakonec zpestřil tento text, co říkáte na to, zkultivovat příští volbu rovněž tím, že budeme do funkce prezidenta prosazovat ženu. A hned mám typ. Paní Lenku Procházkovou, nebo paní Ilonu Švihlíkovou. Doufám, že mi obě prominou, že jsem je předem neoslovil, možná dokonce nevaroval, leč já ani jednu osobně neznám, pouze sleduji jejich politickou angažovanost, kterou víc jako obdivuji.

- - -

Jako léta páně 1420 na Vítkově

0
0

Martin Koller
1.2.2018

Následující text je upravený a rozšířený článek, který vyšel v pondělí 22,10 hod na serveru Parlamentní listy a je prezentován nikoli s mou fotografií, ale záběrem z přiznání porážky ve volbách Drahošem. Článek byl stažen již v úterý dopoledne z hlavní stránky, takže je v archivu Zprávy.

 
Tak by se dalo označit volební vítězství Miloše Zemana, našeho novodobého Jana Žižky, nad nenávistným mediálním tažením pražské havlérky, dlouhodobě a podlézavě poklonkující Berlínu a islámu. Zvítězil odkaz Jana Žižky, Jana Husa a T. G. Masaryka, prohrál odkaz Háchy i Havla. Zeman přitáhl národ k volbám, nikoli Drahoš. Zachránili jsme odpor proti afroislámské invazi, ekonomickou stabilitu, růst platů a důchodů. Přesně, jak jsem uváděl, řada z voličů neúspěšných protikandidátů nesplnila touhu pražské havlérky a podpořila naopak Zemana, nebo k volbám již nešla. Všichni Češi nejsou úplně tupá masa, jak si myslí Drahoš a jeho parta. Zde je třeba poděkovat všem, kteří podpořili Miloše Zemana, především exprezidentu Václavu Klausovi a jeho synovi. Dále převážné většině vojáků a policistů, kteří ho podpořili, protože dobře vědí jak důležité a drahé jsou pořádek a bezpečnost. V nepopřední řadě všem, kteří bez ohledu na původ, majetek, vzdělání, společenské postavení pochopili, že vlast je v nebezpečí a volili svoji zemí, víru předků, civilizovanou rodinu, čest a důstojnost, nikoli zbabělost, podlézavost, úchylnost a otroctví. Doufejme, že pan prezident svoje dva hlavní úkoly, a to obranu před afroislámskou invazí a odpor proti jaderné válce v Evropě, bude úspěšně plnit. Všichni mu k tomu pomáhejme.

Měli jsme čtyři velké prezidenty a jednoho statečného. Masaryka, Beneše, Klause a Zemana. Masaryka a Beneše nenávidí v Německu dodnes. K tomu Novotného, který k nám nechtěl pustit sovětskou armádu, přestože byl komunista. Každý se mnou nemusí souhlasit. Každý z velkých prezidentů měl, či má svoje nedostatky, protože nikdo není bezchybný. Avšak přinášeli vlastní myšlenky a tvořili dějiny. Měli schopnost se z vlastních chyb učit. Nebyli to žvanilové, omílači cizích frází, slouhové cizích zájmů, jako ti ostatní. Mimo ně bylo a je v naší politice osobností poskrovnu. Kdo z letošních neúspěšných kandidátů má formát na úrovni kteréhokoli z velkých prezidentů? Uveďte nějakou osobnost ve vedení EU, které je podporuje proti Zemanovi. Samí Sobotkové. Zeman naštěstí pokračuje, což je zvláště významné v době ohrožení. Jeho vítězství doprovází nenávistný jekot médií především z Německa. Naše média jsou z toho celá vedle, protože většina z nich patří cizákům. Prskot německých euromarxistů je pro nás pochvalou. Kdyby nás nepřátelé chválili, museli bychom se ptát, co jsme udělali špatně. Nebo si někdo myslí, že Sudeťáci přátelící se s Kalouskem, Bělobrádkem, Halíkem, Hermannem a Fialou jsou naši přátelé? Nebo snad socialista Schultz, který nám chce vnucovat afroislámské primitivy, kteří mají vzdělání a inteligenci, možná jako on? Německo nám dodnes dluží 1500 válečných zločinců a vrahů, válečné reparace a hodně ponížené omluvy Sudeťáků za zradu republiky a jejich válečné zločiny.

Ukázkou Drahošova rozhledu na poli mezinárodní politiky jsou útoky na Rusko a Čínu. Zeman, který tam sjednal miliardové zakázky, byl podroben jeho kritice a přidala se i moderátorka, evidentně neméně odborně fundovaná. Drahoš je typický představil pražské havlérky, která nikdy nic pozitivního nevytvořila a podniká v politice. Nakonec to ukázal i svým názorem na držitele legálních zbraní ohrožené euromarxisty a kuřáky. S cigaretou si ho ještě představit dovedu, možná i s doutníkem, jako komedii před kamerou, ale se zbraní obtížně. Nemohu se zbavit dojmu, že po prvních výstřelech by musel měnit nikoli zásobník, ale spodní prádlo. A ještě by si při tom rozšlápl falešné brýle. Pro něj jsou zbraně a občané ochotní do nich investovat a bránit sebe i své blízké a další spoluobčany bezvýznamné záležitosti. Ostatně k otázkám obrany a bezpečnosti toho moc vlastního neřekl, spíše nic. Jak si mnozí všimli, v debatě na ČT opakoval to, co řekl prezident Zeman v debatě na Primě. K problematice výroby a exportu toho taky moc neřekl, spíše nic, nebo nesmyslné negativní bláboly. Nějaká výroba, export a práce pro lidi jsou pro něj evidentně přehlédnutelné zbytečnosti.

Kdyby ČT neparazitovala na penězích občanů, musela by jít namyšlená štěkna podporující až trapně Drahoše, někam makat. Za co dostává plat generální ředitel ČT, jestliže jeho moderátoři postrádají i základní slušné vychování? Například slušný člověk neskáče nikomu do řeči, obzvláště ne druhořadá moderátorka zmalovaná jak Marfuša, prezidentovi republiky. Každopádně je už opravdu na čase, udělat v ČT pořádek, nebo ji rovnou zrušit, protože nic pozitivního nepřináší, co by nedodali ostatní, kteří neparazitují na našich daních. Drahoš, který je ekonomický odborník asi jako Hitler by pravděpodobně zastavil obchod s Čínou a nahradil ho prodejem tibetských vlajek a fotek dalajlámy. Vůbec mu nedochází, že odtamtud pochází značná část textilu, obuvi a domácích spotřebičů. A tuto situaci nezavinili jacísi zlí a nebezpeční Číňani, ale především naši politici a kšeftsmani, kteří zlikvidovali domácí průmysl a vytvořili tak statisíce nezaměstnaných, jen aby mohli bohatnout na dovozech levného zboží z Číny. Právě oni patří k podporovatelům Drahoše, který napadá Čínu. Drahoš by zastavil obchod s Ruskem a vozil drahý zkapalněný plyn z Arábie, nebo USA, prodávaný americkými společnostmi. Jako by nestačila předražená elektřina, kterou platíme německé solární a větrníkové ekologické komedie. Samá lež a podvod.

Můžeme bez nadsázky konstatovat, že volby byly naplněny stejnou jednostrannou propagandou a nízkou sprostotou, jako ty, které jsme zažili před pěti lety. Až na čestné výjimky se média soustředila k útoku proti Miloši Zemanovi. Kampaň byla absolutně nevyvážená. Všude byl vidět Drahoš, samozřejmě v superlativech. Nic negativního, opravdový génius, duševní a morální titán bez poskvrny. Jako kdysi Havel. O Zemanovi se neobjevila snad ani jedna pozitivní zmínka. Rádoby odborná hodnocení ze strany všemožných žvanilů, zkreslené popisy jeho zdravotního stavu, urážky a komedie, hledání jakéhokoli nedostatku za každou cenu, včetně překrucování fakt a výmyslů. Mnoho z jeho billboardů a plakátů bylo poškozeno a zničeno. Drahošovy prakticky žádné. Opravdu férová a slušná kampaň slušných voličů slušného profesůrka z pražské kavárny.

O to radostnější je pro mnohé vítězství. Sprostota a komedie prohrály. Každopádně nelze přehlédnout, že pražské havlérce začíná docházet dech a především kádrové rezervy. Všichni její kandidáti byli v podstatě jako přes kopírák, neupřímná komedie, přehlídka cizích zájmů, ubohosti a hlavně křečovité kritiky Miloše Zemana. Oni vlastně ani jiné téma neměli, pokud nějaké neukradli. Ani „pražská havlérka“ Fišer a „Schapiro II“ Hilšer nezlomili dost srdcí a Drahoše nezachránili. Nicméně bychom na ně neměli zapomínat, že stáli na straně afroislámské invaze, multikulturalismu, odmítání referenda a urážlivého pohrdání českým národem. Takové může volit jen ten, kdo nemá vůbec žádnou čest a hrdost. Perspektivní nemyslící otrok evropských a germánských fašistických euromarxistů ovládaný pudy jako pralesní primitiv.

Jen bychom si měli připomenout, že Drahoše volili především puberťáci bez životních zkušeností. Někteří z toho vyrostou, až si budou muset na sebe vydělávat. Dále některé bláznivé ženské, pro něž se díky sledování propagandy v ČT a potroublých seriálů stal pan profesor sexsymbolem. Možná mají problém s myšlením, možná s nějakým duševním, či fyzickým ukojením. Obávám se, že jim to zůstane. K nim evidentně patří někteří umělci a vyčpělé herečky toužící po zviditelnění, pokud možno někým zaplaceném. Dále samozřejmě ti, kteří jsou napojeni na všemožné korupční penězovody, v nichž od roku 1990 zmizelo údajně až 505 bilionů korun. Ti se samozřejmě potřebují zbavit především premiéra Babiše, protože jim utáhl kohoutky.

Do této party samozřejmě patří političtí neziskovkáři, jejichž reprezentací jsou Piráti a Zelení, ale rovněž Hate Freee, Open Society Found, nebo Člověk v tísni a další. Všichni podporují migraci a královsky si žijí z cizích peněz, ať už pocházejí z EU, nebo z islámských zemí, které investují miliardy do islamizace Evropy. Všichni mají vazby na TOP 09, KDU a ČSSD, všichni se snažili organizovat středoškolskou a vysokoškolskou mládež proti Zemanovi a všichni podporovali Drahoše. V neposlední řadě musíme připomenout některé faráře křesťanských církví, kteří poslouchají heretika papeže Františka a zrazují křesťanskou víru islámu pod pokryteckou rouškou humanity a lásky k bližnímu. K tomu vedou i svoje věřící, takže některé omezené svíčkové báby a dědci bez testosteronu přímo srší nenávistí k Zemanovi, aniž by to mělo nějakou racionální podstatu vycházející z mozku. Všichni zanedbávají preventivní myšlení v době ohrožení a pomáhají tak nepřátelům naší země.

Údajný slušňák Drahoš se předvedl především s kradením. Piráti, kteří jej podporují, by to označili za sdílení. Podle rčení, že kdo lže, ten i krade. Jen bych připomněl, že až do voleb nevysvětlil svoji veřejnou lež o tom, že jsem proruský dezinformátor. Začalo to už vykrádáním celých textů protikandidáta Horáčka. Tam nezbylo, než se uboze přiznat s trapnými výmluvami, ale média na to bleskově zapomněla a překryla tuto ubohost a prázdnotu o to nenávistnějšími výpady proti Zemanovi. Chudák Drahoš ostatně nekradl jen cizí myšlenky, protože za celou dobu kampaně za padesát milionů žádné vlastní nepředstavil. On kradl i gesta. Mohu doložit svoji oficiální ateliérovou fotografii z volební kampaně roku 2016, která byla na internetu se zdviženými oběma palci. Pomlouvá a ještě krade. Prý slušnák s novým politickým stylem, jak se zoufalá média snažila zakrývat jeho ubohost. Neférovost, lži a krádeže jako z Chánova, nebo z Košického Luníku. Možná proto tak silná podpora ze strany parazitů z neziskovek, které se pasou na tamních sociálních podporách. Prý elita národa.

Od minulých voleb se propagandisté z pražské kavárny a jejich poskoci nepoučili ani trochu a Zeman získal víc hlasů, než tehdy. Po pravdě řečeno, pan Schwarzenberg před pěti lety byl lepší, než kterýkoli z letošních protikandidátů. Minimálně mluvil na rovinu a hloupě nelhal. I číro měl pouze na obrázcích a na hlavu si ho nenechal udělat. Přestože s ním nesouhlasím v řadě názorů, tak ho respektuji, což o Drahošovi říci nemohu. Kníže není žádný mladík, filmový krasavec, ani špičkový řečník (na to podivu nikdo z médií napadajících za kdejakou prkotinu Zemana nikdy neupozornil), ale má esprit starého feudála s arogantním nadhledem, vycvičený řadou generací. Pro srovnání je tu jeho následovník Drahoš s falešnými brýlemi stahující králíka. Kníže a podkoní. To jsme dopadli, úroveň typu Evropské hodnoty Jakuba Jandy neziskovka sro. Letošní nabídka protikandidátů byla jak výprodej zasmrádlých kuřat z Polska v německém hypermarketu v české kolonii. Jak správně řekl ekonom Ševčík. I jeho chcíplý pes by uspěl v takové konkurenci.

Mimochodem i fakt, že si Drahoš vybral k demonstraci svých kvalit zabité zvířátko názorně ukazuje, co je to za člověka. Kandiduje snad na řezníka? Králíka umí stáhnout každá ženská na vesnici, takže to může ohromit jen „chlapáky“ typu Jandy z pražské kavárny. Dělal jsem to jako kluk taky, jenže pro maso, ne jako natrénovanou komedii pro televizi. Drahoš vykřikoval něco o podpoře ekologie, tedy by se od něj dal čekat i vztah k zvířatům. Nezbývá mi, než vnímat Drahoše jako zlého a pokryteckého člověka bez zábran. Pan akademik je pravděpodobně správný ekolog Bursík, jeho „Biomasa“ spřízněná se Zaorálkem a zelený Stropnický. Takový islámský ekolog s porážkami zvířat halal a zákonem šaría. Příroda až na posledním místě, hlavně když to nese. Kdo nemá rád zvířata, nemá rád lidi. Bohužel to jen potvrzuje dojem z obou televizních debat, jaký na mne udělal údajný slušňák Drahoš coby člověk postrádající rozhled, zbabělý, nejistý, neférový a zákeřný. Takový namyšlený a zároveň vyplašený euromarxistický byrokrat z Bruselu, či Berlína zatížený minulostí a komplexy. Česká Merkelová. A nejsem zdaleka sám, koho takto oslovil. Dokladem jsou ovace německých médií.

Jiří Drahoš se bez ohledu na přehlídku titulů projevil jako naprostý amatér a diletant. Jeden můj kamarád, který podniká v oboru médií mi sdělil, že po duelu na ČT byl tak znechucen, že si musel dát panáka. Drahoš každopádně nepřinesl žádnou vlastní myšlenku. Celá jeho kampaň byla přehlídkou nepodložené samochvály, útoků na Miloše Zemana a částečně omílání frází na úrovni omezených, zato ideově pevných politruků v knize, či filmu Černí baroni. Svojí profesorskou namyšleností začíná vyvolávat dojem lovce titulů, který jich má tolik, možná nikoli na základě znalostí, ale především politické angažovanosti a vzájemných úsluh v akademické obci. Nedělejme si iluze, i takoví vědátoři se občas vyskytnou. Typickým příkladem je soudružka Merkelová, která by se s profesorem jistě výborně shodla. Podle německých médií zcela jistě. Konec konců, někdo dostane titul za politickou angažovanost, jiný za sexuální orientaci a profesorů přibývá jako elity národa. Jen to není vidět na jejich žácích. Úroveň znalostí klesá, i když počet vysokoškoláků roste.

Ani Drahošova parta poradců mu evidentně moc neporadila. Grygar se aspoň předvedl trapnými útoky na Zemana v médiích a Drábová by s ním mohla závodit ve v mediálně vytvářeném negativním vzhledu, přestože je výrazně mladší. Kdyby moderátorka v ČT Drahoše ze všech sil nepodporovala, neskákala neustále nevychovaně Miloši Zemanovi do řeči ve snaze ho vyvést z konceptu a nehádala se s ním, dopadl by Drahoš ještě hůře. Stačila jedna nepřipravená a nenašprtaná otázka a právě on úplně vypadl z konceptu. Z tohoto hlediska se volby opravdu staly referendem o Zemanovi, jak vykřikoval Drahoš. Ke své vlastní smůle.

Měli bychom si připomenout některé obzvláště podnětné výroky pana Drahoše, kterými „stmeloval“ národ. V tom nejslavnějším vytkl Zemanovi, že je prezidentem dolních deseti milionů. To je bez komentáře. Nicméně jsou zde i další zajímavosti, především odmítání referenda o důležitých otázkách. Referendum o postavení obecního záchodku ano, ale o vystoupení z nepřátelské a nebezpečné EU nikoli. Voliči něco takového nemohou zvládnout a rozhodovat za ně mají moudré a vzdělané elity typu pana Drahoše v parlamentu a senátu. Jinak řečeno, národ je blbý a mají za něj v kritických otázkách rozhodovat jiní, nejlépe podporovatelé profesora Drahoše, kteří mu dali za úkol nahradit neposlušného vlastence Zemana. Pozoruhodně hloupý a arogantní přístup toho, kdo chce od toho blbého národa hlasy. Ještě pozoruhodnější je, že zhruba třetina voličů tohoto kandidáta podpořila, takže pravděpodobně chce být bezprávným dobytkem, který samozvané elity v parlamentu a pražské kavárně budou honit podle svých potřeb. Mimochodem, z hlediska referenda je naše republika v současnosti nejzaostalejší zemí v EU, předstihlo nás i Rumunsko. Tam jsou patrně samí géniové, jaké vidíme občas podnikat v Praze v kapsách a kabelkách turistů.

Již před první debatou vysvětlil Drahoš svůj vztah k českému národu těmito slovy: „Český volič není kompetentní udělat správné rozhodnutí v přímé volbě-referendu.“ Ale v referendu o budoucím českém prezidentovi by se nekompetentní český volič Drahošovi docela hodil. Už v roce 1988 jsem se učil na FFUK o kvalifikovaném referendu s využitím internetu, který byl tehdy u nás v plenkách. To se zakládá na poučení všech voličů pomocí médií a školení, aby se mohli rozhodovat objektivně a ve prospěch svojí země. Vzhledem k tomu, že nemáme ještě na rozdíl od vyspělých euromarxistických zemí a islámských států kolem 20% a více negramotných, je referendum s vyváženými informacemi nejlepší cesta k správnému rozhodnutí. Z ničeho jiného nemají samozvané elity z pražské kavárny větší hrůzu.

Tak se to dělá ve Švýcarsku. Žádná věda a funguje jim to stovky let. Náš národ není blbější, než Švýcaři. Ti jsou jen bohatší, protože jim vládnou politici, kteří mají zájem především o vlast a národ, nepodporují euromarxismus a parazity. Pro správný výsledek letošních prezidentských voleb ve prospěch vlasti a národa jsme ani my nepotřebovali školení. Spíš jsme opět poučně vyškolili pražskou havlérku. Od politiků našich zavedených stran a pražské havlérky jsme totiž za téměř třicet let vyškolení až až. V současnosti jsme se dostali se svobodou a demokracií tak daleko, že jejich údajní reprezentanti přesvědčují občany, že jsou bezprávní blbci. Proč asi? Projel jsem kus světa a blbců je všude dost. Nicméně nejvíc jich je v současnosti v západních zemích EU, což jsem popisoval před týdnem. A na „růstu“ kvality a bezpečnosti tamního života je to vidět.

Češi na tom zdaleka nejsou tak špatně, aby se jim museli klanět. Z tohoto hlediska je doslova šokující, že se zkrachovalým euromarxistům a jejich fašismu s bolševickými hesly klaní politici, kteří se považují a prohlašují veřejně za pravičáky. Levičáci typu Sobotky, Zaorálka, Špidly, Dienstbiera, Prouzy, Chovance, Gajdůškové, Bernarda a jim podobní reprezentanti domácí firmy ČSSD už ani sami nevědí, co jsou. Podle nich jsou TOP 09, KDU, STAN, Piráti a Zelení levicové strany. V tom se moc nemýlí, jen si pletou levici se zkorumpovaným, prohnilým a krachujícím euromarxismem hlupáků, sprosťáčků, zlodějů, parazitů a multikulturalistů.

Je ilustrativní, že proti referendu se vyslovují reprezentanti zavedených partají, kteří do značné části zničili náš průmysl a zemědělství, rozvrátili armádu a zadlužili naši zemi, přičemž sami kupodivu nezchudli na rozdíl od mnohých z těch, kteří vytvářejí hodnoty a většiny důchodců. Z tohoto hlediska je ilustrativní především podpora, kterou panu Drahošovi poskytují KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Piráti, případně Zelení, tedy všechno klony původní euromarxistické KDU-ČSL, která si hraje na stranu věřících a přitom podporuje proislámského heretika a nepřítele křesťanů známého jako papež František. Ve spojení s Drahošovými výkřiky, že bude prosazovat sociální politiku, bych připomněl důchodovou „reformu“ pánů Kalouska a Drábka, která okradla všechny, kteří po ní šli do důchodu zhruba o 2000 korun měsíčně. A to jsou hlavní opory pana Drahoše. Úplní sociální pracovníci.

Další zajímavý výrok pana profesora se týká migrace a zní: „Všem uprchlíkům, kteří v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečné a důstojné zacházení. Muslimové jsou nespravedlivě házeni do jednoho pytle s teroristy.“ Zde je celá řada lží a omylů. Především muslimy opravdu nelze házet do jednoho pytle s teroristy. Jiní teroristé, než muslimové aktuálně nejsou k mání. Prezident Zeman trefně řekl, že ne každý muslim je terorista, ale každý terorista je muslim. V současnosti je to nepopiratelný fakt. Uprchlík je uprchlíkem pouze do překročení hranice z nebezpečné do bezpečné země. Německo, Rakousko, Polsko, ani Slovensko nejsou nebezpečné země, takže žádný uprchlík se k nám nemůže dostat. Pouze ekonomický migrant, neboli parazit, který zde nemá co dělat. Pan Drahoš měl úžasnou šanci odstoupit od voleb a padesát milionů věnovat na pomoc uprchlíkům v Africe, jestliže je takový humanista a islámský multikulturalista. Jenže on je stejný humanista-pokrytec, jako celá pražská havlérka. O humanitě řečnit, poučovat druhé, ale ať to platí někdo jiní a s těmi migranty ať si žije taky někdo jiný. Když Kocábovi nabízeli pobyt v Chánově, aby poznal realitu, měl milion výmluv. Džamila se tam také nehrne, stejně jako Dienstbier a Chvojka. Samí reprezentanti pražské havlérky, afroislámské invaze a evropských hodnot fašismu s bolševickými hesly, a především podporovatelé Drahoše.

Nejkratší a přesto výstižný je Drahošův výrok: „K islámu mám úctu a vážím si ho.“ To pro něj musela být videa s podřezáváním křesťanů bojovníky islámského státu v Iráku a Sýrii lepší, než sex. Hotové podřezávání králíků. Zde bych připomněl, že saláfismus a vahábismus jako výtvory teroristů z Muslimského bratrstva vyznává v různých zemích 20 až 80% muslimů. Tato skupina rovněž schvaluje islámské teroristické útoky v Evropě násilí vůči Evropanům. Nikde nepřinesla islámská imigrace pozitivní efekt. Islám dal lidstvu 0,2% vědeckých objevů a vynálezů a dva nositele Nobelovy ceny. A pan profesor a vědec si něčeho takového váží.

V Německu má jeden muslim manželku a několik družek. Protože je podle přikázání koránu musí všechny obcházet a obšťastňovat, nemá čas chodit do práce. Němečtí euromarxisté mu to uznali a všichni žijí ze sociálních dávek. K tomu má pan profesor úctu? Možná by si pan profesor mohl pořídit k domině taky několik družek, například Drábovou, Halíka, Hermanna, Jandu a Stropnického a požadovat sociální podporu jako přilepšení k důchodu. Nicméně na druhé straně v ČT vykřikoval, že není žádný vítač, přestože podepsal jako spoluautor s Putnou výzvu vědců podporující migraci z islámských zemí a ještě ji v médiích obhajoval. Měl by se tedy rozhodnout, co vlastně je a není a nevykládat a nepsat pokaždé něco jiného. Je to nedůstojné, slušně řečeno.

Úplně nejlepší z Drahošových perel je podlézavé poděkování samozvanému knězi Halíkovi: „Děkuji panu monseigneurovi Halíkovi, jehož podpory si obzvláště vážím. Dobří lidé ho mají rádi za jeho trefnou kritiku tupých mas, které jsou tak významné pro ČR, i jeho křesťansky vstřícný postoj k islámu. Šikuje se za mnou elita národa.“ Pan akademik s přehlídkou vysokoškolských titulů oslovuje Halíka slovem monseigneur (monsiňor), což je tradiční titul francouzských králů, korunních princů, později příslušníků nejvyšší šlechty a kardinálů. Faráři se říká důstojný pane, pokud je farářem. Arogantní akademik a reprezentant kavárenské elity národa ani neví, co blábolí. Při svém vzdělání si může přečíst základní terminologii i na internetu, než začne pohrdat tupými masami. Na druhé straně chápu, že jako socialistický nomenklaturní vědecký kádr moc blízké vztahy k církvi neměl, takže toho o ní moc neví. Ale jako správný intelektuál z pražské kavárny má nejvíc řečí o tom, čemu nerozumí. A toho je s výjimkou chemie (?), euromarxistických utopií typu ideologické měny euro, afroislámského multikulturalismu, omílání frází, ubohých pomluv a stahování králíků víc, než dost.

Tím méně si ovšem titul monseigneur zaslouží předlistopadový soudruh kádrovák z Chemopetrolu, který si po návratu z NDR hraje na katolického kněze, aniž by absolvoval studium semináře a byl vysvěcen, což jsou základní podmínky kněžství v římské křesťanské církvi, známé jako katolická. I když pod vedením heretika Františka přestává být křesťanskou, takže možné je již patrně vše. Kněží se sice nesmí ženit, ale moderní sex s chlapci jim asi nikdo nezakazuje a některým věřícím to nevadí. Kupodivu, Drahošovi voliči Halíkovi jeho komedii „žerou“ jako příslovečný skot řezanku, nebo spíš siláž. Není třeba připomínat, že Halík je přední postavou pražské havlérky a Sudeťáků. V současnosti patrně pln nekřesťanského vzteku a pokrytecké lásky k bližnímu slouží satanskou mši proti Miloši Zemanovi v chrámu svatého Michala, obklopen růžolícími mladíky převlečenými za ministranty. Elita národa.

Média ovládaná pražskou havlérkou a cizáckými penězi spustila nářek o kampani slušného Drahoše v kontrastu s vulgárním Zemanem. Nějak vidím pravý opak a nejsem sám. Hrubost, ne-li sprostota podporovatelů Drahoše neznala míru, počínaje radním Zelenkou z Hostivaře. Ten se již pravděpodobně v slzách cpe čočkou z ešusu, aby mohl čestnými salvami uctít na radnici druhé období Miloše Zemana. Další slušňák popřál veřejně všem voličům Miloše Zemana, aby chcípli. A je zde řada dalších podobných slušňáků. Sprostota podporovatelů Drahoše neznala mezí a ještě si někdo dovoluje vykládat něco o slušné kampani pana profesora.

K tomu můžeme přidat neustálé omílání zdravotního stavu Miloše Zemana, podle něhož už by měl být dávno po smrti. Jenže on není. I známí z televize se mi přiznali, že Zeman vypadá podstatně lépe, než ho média prezentují. Záleží především na úhlu záběru, cloně a nasvícení. Dobře to bylo vidět při debatě v ČT. Stačí porovnat záběry Zemana a Drahoše. Ale i na fotkách na internetu byl Zeman zabrán a na počítači upraven tak, aby vypadal jako chodící mrtvola, případně měsíc po smrti. Vím, co říkám, fotím třicet let, tisíce mých fotek prošly časopisy a spolupracoval jsem několik let i s kameramany. Je zajímavé, jak Zeman na nejnovějších fotkách zázračně obživl. Jistě, není to žádný maratonec, ale to nebyl ani Churchill, který chodil o holi a říkal, že když nemusí stát, tak sedí a když nemusí sedět, tak leží. K tomu si dal kvalitní whisky a doutník a dělal historii světa. Byl obézní, nesloužily mu nohy, ale měl dobrou hlavu plnou vlastních myšlenek, stejně jako Miloš Zeman. Havel chyběl na Hradě ze zdravotních důvodů celé měsíce a nikdo mu to nevyčítal a taky ho nikdo nepostrádal. S prezidentem Drahošem by to bylo stejné. Nebude trvat dlouho a mnozí z těch, kteří ho volili, se budou stydět a nepřiznají, že ho volili. Zeman pracuje každý den. Hlavou, nikoli nohama. Na to aby udělal něco pozitivního pro národ, nemusí poskakovat před kamerou jako opičák.

V médiích posloucháme roky, jak nás Zeman špatně reprezentuje v zahraničí a reprezentovat ostudně bude. Je zajímavé, že k žádné ostudě a incidentu nedošlo. Naopak mu všude naslouchají, mnohde s ním souhlasí a v New Yorku mu aplaudovali vestoje. Samozřejmě nikoli voliči Obamy a Clintonové a reprezentanti nadnárodních zájmových skupin, o nichž mluvil Trump v projevu, který je u nás téměř neznámý. Představme si na Zemanově místě Drahoše, který má problém vytlačit ze sebe několik souvislých vět po sobě a na vše potřebuje papír. Evidentně si bez ohledu na přehlídku vysokoškolských titulů a vychloubačných řečí o svých jednáních na nejvyšší úrovni neumí ani připravit veřejné vystoupení. Omílá, co mu druzí napíšou a ještě s chybami. Místy mi připadá jako zemědělský „akademik“ Skopeček ve filmu Tři chlapi v chalupě, při rozdávání rad v teletníku. Drahošovi by tleskala nanejvýš jeho kolegyně a soudružka vědecko-politická pracovnice Merkelová a bývalý eurokomisař Schultz, známý intelektuál, který by si měl dodělat aspoň svůj výuční list knihaře. Elita EU a Německa.

Nejvíc mne Drahoš pobavil svým pěveckým výkonem s českou hymnou. Tak trochu mi připomenul odcházejícího Mečiara na Slovensku. Když nemá argumenty do diskuze, nahrazuje to pěveckými a tělocvičnými exhibicemi, jako kdysi Parkanová, radarová pěnice. Ještě, že netroubí na saxofon jako Clinton. Nicméně hymna byla zbytečná komedie. Všichni víme, kde Drahošův domov je. V pražské kavárně v mužném objetí tamních intelektuálů Kalouska, Bělobrádka, Halíka, Feriho, Bartoše, Hermanna, Jandy, Stropnického, Putny, Drábové a jim podobných.

Na Drahošově pochybné televizní show na ČT mne zaujala ještě jedna věc. Halasně vykřikoval, že nebyl členem KSČ a ukazoval na Zemana. Moc neriskoval, protože dobře ví, že seznamy se nezachovaly a bylo by možné ho usvědčit ze lži pouze pomocí svědků. Ti jsou mnohdy podplatitelní a lze je zastrašit. Jenže v roce 1989 my bylo čtyřicet a je naprosto vyloučené, že by na své pozici nebyl členem KSČ. To by už dávno dostal vyhazov pro politickou nespolehlivost. Tak úžasný vědec to zase nebyl. Zde mohu posloužit opět svojí zkušeností. Díky práci v rámci vojenské kontrarozvědky jsem byl dlouhodobě ušetřen verbování do KSČ a rizika vyhazovu pro politickou nespolehlivost. Neabsolvoval jsem tudíž VUML, kteří mi někteří „znalci“ na internetu připisují, ale druhou vysokou školu. Takže pokud Drahoš skutečně nebyl členem KSČ, dělo se tak v rámci vytváření krycí legendy pro plnění jiných úkolů. Celé jeho slavné lustrační osvědčení proto nemá ani hodnotu papíru, na němž je vytištěno, jak jsem popisoval už v minulém článku. Můj názor je spekulativní, nicméně ho logicky nelze vyvrátit.

A co slavní protikandidáti, kteří měli ubrat Zemanovi hlasy? Topolánek již dostal odměnu za svoji šaškárnu v podobě plného koryta u Křetínského. „Pražská havlérka“ Fišer a „Schapiro II“ Hilšer budou pravděpodobně pokračovat v podpoře Drahoše a rozdělování společnosti, než budou docela k smíchu a na jejich vystoupení přijdou pouze zaplacení puberťáci. Nicméně bychom na ně neměli zapomínat, protože stáli na straně afroislámské migrace, odmítání referenda a pohrdání národem. Nelze vyloučit, že v době příštích prezidentských voleb zase vylezou a dostanou patřičnou podporu od našich nepřátel ze zahraničí. Pan Hannyk se po delším šaškování ukázal jako rozumný člověk, Nicméně jeho podpora známého antisemity Bartoše jeho politickou kariéru poněkud znehodnocuje. Bartoš je možná jen salonní antisemita, který sám o sobě není nebezpečný, ale vytváří argumentační základ pro extrémistickou část vedení národní domobrany, která tuto skupinu vesměs slušných vlastenců zcela degraduje. Nenávistné útoky na Izrael a Židy, které přehlíží, ne-li přímo podporuje EU, jsou jako na objednávku agresivním skupinám muslimů. Je třeba popřemýšlet, odkud ve vedení národní domobrany vítr vane.

Na závěr nesmíme zapomenout ani na možná hlavního aktéra Drahošovy prezidentské kampaně, jeho dominantní manželku. Ta pravděpodobně zcela propadla iluzím a vyrostla ve vlastních očích minimálně na filmovou hvězdu. Každopádně získala ničím nepodložené a přehnané sebevědomí jako výsledek režie komediantů pražské havlérky, kteří evidentně ztratili soudnost při odhadu hloubky blbosti voličů. Vážená choť nadnášená iluzemi, bohužel silně připomínala husopasku, kterou knížepán povolal na zámek, aby vykydala stáje a vypucovala záchody, přičemž ona se domnívá, že bude paní kněžnou. Chyba lávky, žádná Popelka. Voličům bohužel došlo, že do Libušky Šafránkové toho paní Drahošové na jedné straně dost chybí, zatímco na druhé neméně přebývá. Chápu, že mohla okouzlit nějakého kamaráda Jakuba Jandy svojí mužnou krásou, ale jinak vyvolala spíš obveselení, případně i nechuť svojí rostoucí namyšleností. Nejhorší je, že ona sama evidentně uvěřila, že je neodolatelná hvězda. Měla by si přečíst poučnou pohádku Císařovy nové šaty. Ono to v plné míře platí i pro jejího manžela, který se připravuje dále otravovat vzduch v naší republice a rozeštvávat společnost.

Ministerstvo zahraničí RF varovalo Rusy před "lovem" zpravodajských služeb USA

0
0

1.2.2018
Ministerstvo zahraničních věcí Ruska vystavilo na své internetové stránce upozornění pro Rusy, cestující do zahraničí. V oznámení ministerstva je uvedeno, že "americké zpravodajské služby pokračují ve faktickém "lovu" na Rusy po celém světě". 


Ministerstvo zahraničí Ruska informovalo, že "reálně hrozí" možnost "být zadržen a dokonce zatčen na žádost orgánů činných v trestním řízení USA ve třetích zemích".

Podle výpočtů ministerstva zahraničí dosáhl počet zadržených nebo zatčených Rusů ve třetích zemích na žádost USA 40 osob. V loňském roce bylo 10 takových případů. Jako příklad ministerstvo zahraničí RF uvádí zadržení Stanislava Lisova a Petra Levašova ve Španělsku, Jurije Martyševa v Lotyšsku, R.Mansurova v Kanadě, Alexandra Vinnika v Řecku.

Ruský zahraniční rezort rovněž připomněl případy únosu ruských občanů v zahraničí. "Stalo se to s Konstantinem Jarošenkem, chyceným v roce 2010 v Libérii, ... a také s Romanem Selezněvem, kterého američtí agenti v červenci 2014 doslova ukradli z Malediv", píše se v prohlášení.

Ministerstvo doporučilo Rusům, kteří se chystají do zahraničí, aby "pečlivě zvážili všechna rizika, zejména v případě, že je důvod předpokládat existenci požadavků ze strany justičních orgánů USA".

Přeložila PhDr.Vladimíra Grulichová

Jiří Drahoš u Krause. Lídr nové politiky?

0
0
Radim Valenčík
1.2.2018  blog autora

TADY SE MŮŽETE KAŽDÝ PODÍVAT, JAK DRAHOŠ ZVLÁDL KRAUSŮV POKUS O JEHO PÍÁR:








Viděl jsem už hodně rozhovorů v rámci Krausova pořadu, ale tento byl nejméně zajímavý. Nudný a až trochu trapný tím, jak se Kraus, poněkud marně, snažil z Drahoše vyrobit osobnost. Zkrátka potvrdilo se:

- Násilná politizace a účelové vyrábění image vede k tomu, že se vypaří esprit. Tedy v daném případě to, co dělalo Krausovy pořady zajímavými.
- Současná moc si už jako své slouhy či poskoky nedovede vybrat skutečné osobnosti právě proto, že je nereformovatelná a bojí se lidí, kteří mají nezávislé myšlení.

K tomu ještě jedna poznámka. Většinou souhlasím s tím, co na svém blogu píše P. Makovec. Bývá to přesné a vtipné. S tím, co napsal o Drahošovi, souhlasím jen částečně. Mám na mysli jeho článek "Jiří Drahoš a nová politická strana. Má to vůbec smysl?" z 31. 01. 2018.

Poměrně přesně popisuje krizi tradičních stran a velmi přesně říká o straně, která u nás chybí:
"Především by měla mít jasný program a moderní vizi pro budoucnost České republiky. S programy typu "antizeman" nebo "antibabiš" se volby nevyhrávají. Vítězové minulých voleb vsadili na program "strach z imigrantů", "konec diktátu Bruselu" a "euro ani za nic", ale čas ukáže, že skutečné problémy České republiky jsou někde jinde. Při přípravě programu pro novou stranu nebude potřeba "vymýšlet kolo"... Určitě se najde řada vzdělaných a schopných lidí, kteří se budou rádi na vypracování programu podílet, včetně diskuse nad prioritami a vizí."
Řekl bych, že mně přímo mluví z duše.

V závěru (jako P. S.) pak sděluje velmi cennou myšlenku:
"Zasvěcené"účelové analýzy, dokazující, že tady prostor pro novou stranu není, ukazují, čeho se současné vládnoucí "elity" nejvíce bojí. Bojí se návratu skutečné politiky místo politikaření a vstupu nových autentických osobností do politiky namísto polovzdělaných kariéristů a jejich loutek, jejichž vystoupení na půdě parlamentu vyvolává často jen hořký úsměv..."

P. Makovec "považuje za výborný nápad a jednu z nejefektivnějších cest, jak využít nemalý politický potenciál J. Drahoše"(milión voličů, kteří mu dali hlas nikoli jen jako "protizemnovský") založit vysněný politický subjekt právě na jeho osobě. Obávám se, resp. troufnu si tvrdit, že je to dost mimo. Drahoš byl vždy slouha právě těch, kteří dovedli současnou politiku k ideovému a morálnímu vyprázdnění.

Postavit Drahoše do čela pokusu o vytvoření nové strany však za dobrý nápad považuji. Čím déle se podaří Drahoše zviditelňovat v politice, tím více bude každému zřejmé, v jakém rozkladu se nachází současná moc, které nezbývá než vsázet na osoby tohoto typu.

- - -

Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5416-jiri-drahos-u-krause-lidr-nove-politiky.html

Drahošovci: Čekají nás koncentráky, vraždy a napadání dětí ve školce!

0
0
Jiří Kouda

Skutečnost, že se volební kampaň prezidenta vedla vulgárním a podpásovým způsobem zejména překvapila u zastánců „slušné“ a „morální“ politiky Jiřího Drahoše. Tím překvapení nekončí.


Volba skončila a více hlasů voličů dostal Miloš Zemana a porazil Jiřího Drahoše. Kdo ale očekával, že tím skončí ona vybičovaná hysterie, se zle zmýlil. Odezva na výsledky voleb totiž slibuje, že se s tím uhlazení samopuncovaní „demokraté“ nehodlají nejen smířit, ale budou dělat vše, aby se řezalo do živého.

„Ukázali jsme národu, že se v zájmu věci dokáží tábory bývalých rivalů sjednotit, že k sobě máme cestu, že se nebojíme, že se nenecháme ukřičet, a především, že slušnost může být a je síla! A to je něco, co musí staronový prezident vidět a respektovat,“ řekl po volbě Jiří Drahoš.

Reakcí na to, že „slušnost může být a je síla“ byla okamžitě vlídně dokumentována výpotky jeho příznivců, aby – stačí si vybrat jen pár citací, aby ukázali, nějak tak ex post, jak hodlají zasypat příkopy ve společnosti.

Takže jeden komentátor napsal, že se prezident „se stal symbolem sprostoty, buranství a hulvátství a jeho nejslavnější výroky o Pussy Riot jako by vypadly z huby ruského mužika. Přesto toho člověka český národ jednoznačně zvolil prezidentem – a tím všechny jeho sprosťárny a antidemokratické kroky posvětil“. A aby jasné, že je zastáncem "slušnosti a morálky" vyjádřil naději, že to brzy na Hradě rozhodne "tetka Smrtka".

Další inteligetní jedinec ve stručnosti prohlásil: „Zemanovo vítězství? Hnojomet zafungoval. Lidé chtějí nejdřív žrádlo, pak morálku.“ Poté to sice rozvedl, ale tím už není třeba čtenáře trápit.

Na síti jiný vzorek demokracie a slušnosti vůči názorům jiných šel hlouběji: „Lidé si ovšem zvolili, že chtějí stále ten marasmus a že chtějí to dovést až do toho stavu, kdy se tady budou vraždit lidi. Je mi z České republiky zle. Takže až půjdete do koncentráku, které tady vzniknou, tak si nestěžujte. Pro vás, kdo jste stejně jako já volili pana Drahoše v druhém kole, tak pojďte, noste černé pásky. Jako známení toho, že po sto letech, kdy tedy si připomínáme vznik československého státu, tento stát definitivně zaniká včetně jeho nástupnického státu České republiky. Nebo aspoň demokracie v tomto státě.“ Inu inteligentní vize hodná bulharské věštkyně Baby Vangy.

To je samozřejmě děsivé, takže se není co divit, že jakési ploché jednorozměrné individuum a bývalý pornoherec radí příznivcům Drahoše se připravit na podobu jakési partyzánské domobrany či sousedské hlídky, aby jim „zemanovci“ neukradli třeba děti: „Pečlivě si projděte, co o vašem okolí je veřejně dostupné a na co si chcete dávat pozor. Nejobvyklejší technika soupeře je přitlačit přes ty nejbližší, podobné případy známe i z našeho regionu. Vždycky mějte plán B: Když se stane nějaký incident, tak co zhruba uděláte. Jde si na to v pohodě zvyknout, dokud nevyhrožujou vašim dětem ve školce. S klidnou hlavou a pevným srdcem tak jde mít šťastnej život, protože má smysl budovat moderní sebevědomý Česko. Jsou tu desetitisíce mladých lidí, kteří si ho nenechají vzít od mafií ovládající hlavu státu.“

Ale protože volba opravdu nedopadla tak, jak měla, je třeba dodat také to, jak je to s naším obyvatelstvem, které má ten pech, že nebydlí v Praze, aby mohlo „uvědoměle“ volit jen protizemanovské kandidáty. „Jako redaktor regionálního zpravodajství znám mentalitu českého obyvatelstva, je lehce manipulovatelné. Snadno naskočí na bludy falešných proroků,“ sdělil zasvěceně Adam Komers, redaktor České televize. Zřejmě hodně zasvěceně. Nějak moc podezřele zasvěceně, řekl by šťoural, kritizující "dezinformační" politiku ČT.

Tolik ke smiřování a zasypávání rygolu ve společnosti.

O tom, že někteří jedinci přirovnali výsledky voleb k Osvětimi, hovořili o emigraci, další to prožívali s pláčem, se není třeba nějak moc šířit, dali to už a stále dávají dostatečně nahlas najevo. Ti si možná, ale jen možná, zaslouží chvilku humánní piety.

Je vidět, že ale v nerozumu, přímo v hlouposti ruku v ruce s nejapností, která nemá s demokracií nic společného, je také síla!

Únor v českých dějinách

0
0

Croix
2.2.2018 Outsidermedia
 
1933 – Nezaměstnanost v tehdejším Československu za světové hospodářské krize dosáhla oficiálního maxima 920.000 lidí evidovaných zprostředkovatelnami práce, další statisíce lidí však byly bez práce, aniž by byli oficiálně evidováni. Během hospodářské krize v letech 1930-33 docházelo v republice k řadě stávek a protiexekučním bojům, při kterých policie a četnictvo zastřelily 29 osob, dalších 101 bylo při zákrocích zraněno.


1.
2.

1933 – Rudolf Jung, předseda DNSAP působící především v tzv. Sudetech, v československém parlamentu veřejně odmítl loajalitu k ČSR a uvítal nástup nacistů k moci v Německu.




4. 2.
1920 – Na základě mírové versailleské smlouvy připadlo Hlučínsko k Československu.
5. 2.
1942 – Vyhlášení náboru do československé vojenské jednotky vytvářené v Buzuluku v tehdejším Sovětském svazu.
8. 2.
1348 – Karel IV. založil Nové Město pražské
1993 – Měnová odluka v rámci procesu rozdělení Československa – vznik měny Koruna česká.
11. 2.
1929 – V Litvínovscích u Českých Budějovic byla naměřena nejnižší vůbec zaznamenaná teplota na našem území – 42,2 ° Celsia. Tehdejší zima byla nejchladnější zimou v českých zemích od počátku pravidelného měření venkovních teplot.
12. 2.
1784 – Do té doby samostatné pražské obce (Staré Město, Nové Město, Malá Strana a Hradčany) byly spojeny do jednoho správního celku řízeného společným magistrátem.
13. 2.
921 – Zemřel kníže Vratislav II., podle legend silný panovník, který ochránil české země před maďarskými nájezdy pokračujícími po rozvrácení Velkomoravské říše. Ze svazku Vratislava II. s Drahomírou z kmene Stodoranů, polabských Slovanů se narodil sv. Václav.
1992 – Den oficiálního připojení Československa k internetu (na ČVUT v Praze)
14. 2.
1945 – První bombardování Prahy spojeneckými americkými bombardéry za 2. světové války
15. 2.
1763 – Mírem v Hubertsburgu u Lipska se Marie Terezie definitivně vzdala Slezska a Kladska, které tak navždy opustily svazek zemí Koruny České.
16. 2.
1861 – Založení tělovýchovné organizace Sokol, která postupně získala v českém prostředí celospolečenský význam, přesahující značně původní určení organizace. Významný byl zejména důraz na vlastenecký akcent v rámci působení této organizace.
18. 2.
1126 – Kníže Soběslav I. porazil v bitvě u Chlumce u Ústí nad Labem vojska německého krále Lothara, který se snažil využít vnitřních sporů mezi Soběslavem a údělným knížetem Otou Olomouckým k zasahování do vnitřních českých politických poměrů politickou i vojenskou podporou Oty. Vojsko německého krále bylo vlákáno do léčky a v těžkém terénu za pochodu poraženo.
20. 2.
1790 – Zemřel císař Josef II. Skončilo tak období progresivních, zároveň ale často kontroverzních josefínských reforem.
21. 2.
1946 – Zákonem č. 35/1946 Sb. byla obnovena olomoucká univerzita, dnešní Univerzita Palackého v Olomouci. Je to naše druhá nejstarší vysoká škola a univerzita, vznikla jako jezuitské vysoké učení již v roce 1573.
22.-23. 2.
1949 – Národní shromáždění přijalo zákon o jednotných zemědělských družstvech (JZD). Nehledě na mnohé nežádoucí excesy při vytváření JZD zejména v 50. letech, většinové združstevnění československého zemědělství (i nadále zůstalo malé množství soukromých zemědělců a na hospodaření v zemědělství měly svůj významný podíl také státní statky) v konečném důsledku na několik desetiletí změnilo zásadně charakter československého zemědělství a způsob hospodaření v krajině. Zavedení JZD napomohlo k odstranění venkovské chudoby a umožnilo dosáhnout potravinové samostatnosti Československa, která byla po roce 1990 s rozpadem tohoto systému opětovně ztracena.
25. 2.
1919 – Zmocňovací zákon Národního shromáždění a nařízení Ministerstva financí o okolkování rakousko-uherských bankovek bylo počátkem vytvoření československé měny Koruny československé, jejíž nástupkyní platíme dodnes.
1948 – Vyvrcholení československé vládní krize bylo završeno jmenováním nové vlády prezidentem Benešem podle návrhu Klementa Gottwalda. Předtím dne 20. 2. 1948 podali nekomunističtí ministři ve vládě demisi, když od 17. 2. již blokovali činnost vlády neúčastí na jednáních. Předpokládali, že Beneš po podání demise jmenuje tzv. úřednickou vládu bez komunistů, která zemi povede do vyhlášení předčasných voleb, ten však vyšel vstříc Gottwaldovi. Vládní krize souvisela bezprostředně zejména s bojem o ovládnutí velení Sboru národní bezpečnosti (bezpečnostního sboru vytvořeného sloučením policie, četnictva a obecní policie v roce 1948) mezi komunisty a nekomunistickými stranami za lavírujího postoje sociální demokracie a byla součástí celkového boje o charakter poválečné republiky.
Po zkušenostech s prvorepublikovou realitou, zradou západních spojenců v Mnichově, s nacistickou okupací a s rolí Sovětského svazu za 2. světové války umožnili českoslovenští občané drtivě zvítězit KSČ v prvních poválečných parlamentních volbách. V následném soupeření o moc ve státě zvítězili komunisté. Poprvé v dějinách naší země byla vytvořena možnost pro vytvoření socialistické společnosti, která měla naplnit ideály rovnosti a sociální spravedlnosti, řečeno tehdejší politickou terminologií.
V mnoha důležitých oblastech bylo budování socialismu úspěšné. Uvedu zejména poválečné vybudování průmyslu a energetické soustavy (systém tepelných a později atomových elektráren především), stavba všech hlavních vodních přehrad, které jsou dodnes základem naší vodohospodářské soustavy, vytvoření systému bezplatné všeobecně dostupné lékařské péče, odstranění nezaměstnanosti, sociální chudoby (včetně žebroty a bezdomovectví) a nejtvrdších sociálních rozdílů ve společnosti, bezplatná a dostupná školní výuka, dosažení potravinové soběstačnosti státu, rozsáhlá družstevní a státní bytová výstavba, a pokračovat v příkladech bych ještě mohl dál, ale ať si každý pravdy znalý sám doplní podle svého uvážení.
Problémy socialismu byly dány zdaleka ne vždy „gramotně“ prováděnou realizací projektu socialismu u nás i v celém „východním bloku.“. Mnoho občanů nezapomnělo na zbytečné excesy a tvrdosti 50. let, stejně jako se stalo negativním mementem a možná i zlomem pro vnímání socialistického režimu u nás násilné ukončení tzv. pražského jara v roce 1968, kdy československá strana nedokázala tehdejší společensko-politické procesy přesvědčivě uřídit, což vedlo zase naopak k násilnému zásahu do domácích událostí ze strany ostatních států Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem.
Lidé byli postupně otráveni všudypřítomnou ideologií, resp. propagandou, kterou by bylo lépe používat jako když se solí, než tak celoplošně a masivně, jak tomu bylo v praxi, a dále snahou o příliš důslednou kontrolu společenského života a „zdravého“ ideového vývoje (či výchovy) každého jednotlivce (třebaže dnes, zvláště po roce 2000, začaly v tzv. demokratické společnosti ideologické a kontrolní procesy, které v tomto směru např. situaci socialismu 80. let již i předčí, pouze barva (prosazované hodnoty a ideje) „rudá“ byla nahrazena „modrou“.
Jakešovské období pak v závěru socialistické epochy nijak nepřesvědčilo většinu občanů o tom, že nastoupí stále více očekávané změny. Proto bylo možné umně předpřipravit podmínky pro návrat kapitalismu (včetně nálad ve společnosti). Lidé s vidinou „dohánění“ životní úrovně Západu a získání více osobních a politických svobod následně na tyto změny, jejichž konečné cíle jim ovšem vysvětleny nebyly, většinově kývli, čímž v listopadu 1989 otevřeně zahájený proces získal společenské „posvěcení“ a tím zdání „revoluce.“ A to byl konec socialismu jako státního systému v Československu..
1954 – Československá televize zahájila pravidelné vysílání.
1991 – Politický poradní výbor Varšavské smlouvy rozhodl v Budapešti o rozpuštění vojenských struktur paktu. Následně 1. 7. 1991 pak členské státy Varšavské smlouvy podepsaly v Praze protokol o úplném ukončení platnosti smlouvy.
28. 2.
2003 – Českým prezidentem zvolen Václav Klaus.

Sociální sítě, fejky a kontrolované nevládní organizace: jak se ministerstvo zahraničí USA připravuje na volby v Rusku

0
0

Jevgenij Jemeljanov
2.2.2018 LivePolitika
S přibližováním se prezidentských voleb v Rusku v březnu 2018 se aktivizují pokusy zahraničních struktur, které dostávají finanční prostředky od ministerstva zahraničí USA, o ovlivnění médiálního prostředí a různých skupin společnosti v Rusku.


Americké úřady vyčlenily další tranši na práci s ruskými sociálními sítěmi. Tyto prostředky byly převedeny přes Ministerstvo zahraničních věcí USA, příjemcem byla organizace Kenjya Trusant Group. Celkem bylo v roce 2017 převedeno 118 972 dolarů (asi 7 milionů rublů), které mají být vyčerpány do 7. července 2018. Kenjya Trusant Group je dosti mladá struktura, vytvořená sloučením dvou společností v roce 2015. Nehledě na to, bylo pouze po linii ministerstva zahraničí USA na pětileté období (2016 až 2020) na její činnost vyčleněno více než 100 milionů dolarů. Hlavními klienty společnosti jsou americké vládní struktury většinou vojenského a zpravodajského zaměření a také ministerstvo zahraničí.

Na internetové stránce společnosti a také v různých personálních agenturách byla nalezena oznámení o najímání odborníků se znalostí ruského jazyka. Tito odborníci byli najímáni v době provádění transakcí z ministerstva zahraničí USA, což nám umožňuje spojit tato fakta v jedno. Najímaným specialistům byly předkládány specifické požadavky: mít přístup k materiálům s označením "Důvěrné" a "Přísně tajné", ale také absence problémů s absolvováním detektoru lži. Mezi služební povinnosti patří studium různých publikací, zejména pokud jde o sociální otázky, analýza dat agenturních sítí. A také zpracování informací pro podporu radioelektronické rozvědky.

Volné pracovní místo specialisty pro agenturní průzkum (HUMINT) bylo inzerováno 17. prosince 2017, ale následně byl inzerát odstraněn. Mezi povinnosti tohoto specialisty patří seznámení se s materiály médií a jejich interpretace na základě geopolitických, hospodářských a sociálních údajů a rovněž získávání dat z agenturní sítě, překladání do anglického jazyka různých materiálů z jazyka ruského.

Lze tedy konstatovat, že vláda USA prostřednictvím důvěryhodných a přidružených organizací shromažďuje informace zejména o sociálních problémech na základě publikací v sociálních médiích. Je zřejmé, že tyto informace mohou být použity k zesílení sociálního napětí v Rusku a také ke zpracování vhodných mechanismů k dosažení těchto cílů. Ovšem kromě bezprostřední práce s publikem ruského segmentu internetu, a to zejména v sociálních sítích, americké úřady, odpovědné za provádění zahraniční politiky a propagandy, spolupracovaly v posledních letech velmi aktivně s ruskými opozičními médii.

Například zpráva odborné poradní komise při ministerstvu zahraničí USA o podpoře veřejné diplomacie za rok 2016 přímo uváděla konkrétní fakta a formáty spolupráce mezi ruskými nezávislými médii a mediaholdingem Hlas Ameriky, který je pro ně americkou kanceláří, poskytuje přímé vstupy a připravuje speciální zprávy. Ve zprávě se uvádí, že materiály Hlasu Ameriky jsou vnímány jako důvěryhodné 65% respondentů, dotázaných sociologickou službou Gallup v Rusku v roce 2016. Tento výsledek byl o 9% vyšší než v předchozím roce. V podobě dalšího materiálu byla uvedena spolupráce mezi Hlasem Ameriky a televizním kanálem Dožď, schválená již v roce 2013. Poradní komise při ministerstvu zahraničí USA, podléhající prezidentovi, kongresu a ministerstvu zahraničí USA, je ve skutečnosti organizačním útvarem právě ministerstva zahraničí.

Ve zprávě je uvedeno, že ruská služba Hlasu Ameriky poskytuje živé vysílání a zvláštní zprávy televizním kanálům Dožď a RTVi. S odvoláním se na průzkum Gallupu v roce 2016 komise konstatuje, že důvěra Rusů k západnímu zpravodajskému vysílání se snižuje, avšak Hlas Ameriky výhradně své pozice posiluje. Jeho vysílání je považováno za důvěryhodné pro 65,4% respondentů v roce 2016 oproti 56,1% v roce 2015.

A dříve vládní Rada správců pro vysílání USA (BBG), když žádala o finanční prostředky na rok 2017, poukazovala na skutečnost spolupráce s ruskými médii Dožď a Echo Moskvy. Konkrétně jde o dohody o výměně a umístění obsahu, které byly realizovány například známým ruským liberálním televizním kanálem Dožď, přičemž byl výslovně určován formát společné práce bez vyhotovení smluv.

Je třeba poznamenat, že propagandistické struktury Rady správců pro vysílání USA (BBG), které byly nedávno v Rusku zahrnuty do seznamu médií - "zahraničních agentů", dostávají stále větší finanční prostředky ze státního rozpočtu. Jen podle výsledků roku 2016 BBG, která řídí činnost Radia Svoboda, Hlasu Ameriky a televizního kanálu Současnost, vydala na programy v Rusku 21,7 milionu dolarů (nebo více než 1 miliardu rublů), což odpovídá 40% všech výdajů BBG v oblasti Eurasie.

Částky, vynaložené na provoz ruské kanceláře Radia Svoboda (4,3 milionu dolarů v roce 2016) a projektu Současnost (4,8 milionu dolarů), byly také výrazně navýšeny. Pokud budeme analyzovat příslušné zprávy amerických úřadů, předložené Kongresu, ukazuje se, že ze 170,7 milionu dolarů, určených na veřejnou diplomacii v regionu "Evropa a Eurasie", na vysílání v regionu bylo BBG odesláno 52 milionů dolarů. Je třeba poznamenat, že projekt Současnost je společným projektem, který realizují Radio Svoboda a Hlas Ameriky. Nehledě na existenci televizního vysílání, šíří se tento projekt v Rusku zejména prostřednictvím sociálních sítí.

Nejzajímavější je, že tato Rada správců pro vysílání USA se připojila k Britské korporaci pro vysílání (BBC), Deutsche Welle (DW) a France Medias Monde (FMM) a stala se sponzorem specializovaného portálu pro obcházení blokování v internetu bypasscensorship.org. Cíle a záměry společného projektu západních státních mediálních korporací jsou na samotné internetové stránce vyjádřeny velmi otevřeně a jednoznačně: "Zástupci útvarů těchto médií pro boj proti cenzuře mají v úmyslu podporovat rozvoj svobody internetu pro lidi, kteří žijí v zemích s represivními režimy, které se snaží zablokovat přístup k informacím a ohrožují svobodu projevu".

V systému americké Rady správců pro vysílání USA (BBG) jsou dvě specializované struktury - Úřad pro svobodu internetu a Nadace pro otevřené technologie, které obdrží v letech 2017-2018 25 milionů dolarů pro vývoj speciálních prostředků k překonání "autoritářské cenzury na internetu" v Rusku. A pro finanční rok 2016 bylo pro financování boje proti "cenzuře na internetu" přiděleno kongresem Úřadu pro boj s cenzurou na internetu asi 15 milionů dolarů.

Pro rok 2017, jak již bylo dříve napsáno na Life, byl kongresovým výborem pro dotace rozpočet BBG celkově zvýšen o více než 30 milionů dolarů a všechny položky, vyčleněné na Rusko, byly financovány ve větším rozsahu - a to i přes zjištěný pokles zájmu publika o zpravodajský obsah médií, která jsou ve skupině BBG. Profilový útvar rezortu prosazuje takové programové produkty, jako je Psiphon, který umožňuje prostřednictvím svého rozhraní (API) integraci VPN služby přímo do aplikace médií, řízených radou a také jejích partnerů.

Ovšem kromě práce přímo s řadou ruských médií a podporou obsahu vlastních médií (která se nadto dostala do seznamu "zahraničních agentů") se americké úřady snaží mít přímý vliv na ruský vzdělávací systém a na mládež vůbec.

Příkladem tohoto ovlivňování mohou být programy v rámci projektu "Harmonie", financovaného z amerického ministerstva zahraničí. Organizace působí v Arménii, Rusku, Bosně a Hercegovině, Gruzii a na Ukrajině. Poslání organizace spočívá ve vytváření silných globálních komunit podporováním občanské angažovanosti, mezikulturního vzdělávání a také stimulováním možností digitálního věku, přičemž cílovou skupinou jsou mladí lidé v rozvojových zemích se zvláštním důrazem na postsovětský prostor a Rusko.

Prostřednictvím specializovaného Úřadu pro kulturní a vzdělávací programy ministerstva zahraničí USA bylo také oznámeno spuštění programu návštěv zahraničních lídrů (IVLP) na rok 2018, v jehož rámci budou "lídři" v oblasti politiky, obchodu a médií, vybraní americkými ambasádami, na stáži ve Spojených státech. Je poznamenáno, že program je zaměřen na realizaci cílů zahraniční politiky USA a má financováním cest a profesní seberealizace lídrů z jiných zemí posílit jejich "pozitivní vztah vůči politice Spojených států". Uvádí se, že budoucí účastníci programu musí prokázat potenciál v oblasti politiky, médií, podnikání a občanské společnosti.

To vše se děje na pozadí prohlášení amerických činitelů, včetně velvyslance Spojených států v Rusku Jona Huntsmana, která mají popřít pokusy o ovlivňování vnitropolitického procesu v Rusku. Ovšem výše uvedené skutečnosti svědčí o opaku. Jiná věc je, že oficiální diplomatické instituce USA se přestaly zabývat nezastřeným utvářením skupin vlivu v ruské médiální a podnikatelské komunitě a také v rámci občanské společnosti, jako tomu bylo v 90. letech. Nyní se působí prostřednictvím hlavních struktur ve Washingtonu, které přímo financují jak vlastní média, provádějící propagandistickou činnost v Rusku, tak i aktivně pronikají do ruských sociálních sítí, spouštějí v nich specializované monitorovací a mediální projekty, rovněž rozšiřují technologické platformy a možnosti pro vysílání vlastních médií na internetu, aby obešly omezení uložená ruskou legislativou.

Přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

TERENNÍ UNIVERZITA - Iniciativa rektora Univerzity Palackého

0
0
Rektor Jaroslav Miller
Stanislav A. Hošek
2.2.2018
Profesor Jaroslav Miller, rektor začínající druhou kadenci své funkce na Univerzitě Palackého v Olomouci, se rozhodl zintenzivnit realizaci svého nápadu, který zahájil po loňských parlamentních volbách a nazývá jej pracovně „terénní univerzitou“.
Motivem k usilovnější realizaci je podle něj výsledek voleb prezidenta, ve kterých se ukázalo, že naše společnost je rozpolcená. Proto se rozhodl, cituji: „…přispět k zakopávání příkopů ve společnosti“, konec citace. Metodicky to znamená, že škola bude, opět cituji: „vysílat do regionů dobrovolníky z řad studentů práv, medicíny nebo třeba sociologie, aby lidem pomohli řešit jejich existenční problémy, nebo jim nabídli kvalitní informace − například o migraci nebo Evropské unii a o tom, jaké má dopady na jejich životy“. Konec citace.

Pan profesor si to prakticky představuje následovně. Omlouvám se za příliš dlouhou citaci, ale bude to lepší než nějaké výňatky. Tak tedy cituji z webu: „Nejprve určíme témata, která jsme schopni pojmout, a na základě nich budeme hledat dobrovolníky jak uvnitř univerzity, tak mimo. Klíčovou roli by měly hrát studentské spolky, které oslovíme...celou akci zaštítí prorektor pro komunikaci a lidé z vedení fakult. Škola teď bude oslovovat starosty nebo domy seniorů v obcích a vesnicích a řešit s nimi způsoby zapojení a témata." Své bojové nadšení pak uzavírá tvrzením, cituji: „…by teď měly být univerzity bojovníky 'v první linii' ve snahách zabránit rostoucímu rozštěpení společnosti“. Konec citace. A aby svou ideu podpořil, vyzval dokonce rektory jiných VŠ, aby své instituce k akci připojily.

Musím přiznat, že si vůbec nedovedu představit, jak budou studentíčci přesvědčovat penzisty o tom, že se vlastně mají dobře, když mají penzi menší, než je životní minimum. Kdyby šlo o mne, hnal bych je ze schodů. Jsem si jist, že nebudou mít žádnou praktickou šanci pomáhat jim řešit jejich existenční problémy. Eo ipso, studentské misie se scvrknou jen a jenom na to podávání oněch „správných informací“. Poněkud uhlazenější to forma perfidního skeče „Přemluv bábu“ z roku 2012.

Leden 2014 - malý velký Jaroslav Miller jmenován prezidentem republiky rektorem. Nedivme se Miloši Zemanovi, že podobné ceremoniály už nechce opakovat.

Ony správné informace prý se mají týkat především migrace, přesněji mají staříkům vymlouvat strach z ní. O jiných tématech se zatím konkrétně nemluvilo, ale kruh spolupracovníků alespoň definoval „příkopy“ které rozdělují společnost. Zase se uchýlím k citaci: „…nejhlubší dělicí linie vede mezi strachem z budoucnosti a nadějí. Zdroje strachu: stáří, nemoci, dluhy, technologie, propaganda, změny ve světě, nedůvěra v lidi. Zdroje naděje: víra, děti, vzdělání, zdraví, důvěra ve vlastní síly, v technologie, schopnost domluvit se cizím jazykem, ekonomická jistota, důvěra v lidi“. Přiznám se, že tady bych nejraději skončil, protože každému, kdo jenom trochu myslí, je jasné, že skutečné dělící linie jsou naprosto jinde. Tou kardinální, ba až existencionálně dělící linií přece je neustále rostoucí sociální nerovnost. Z té vyplývají všechny ostatní, mnohdy záměrně mediálně rozdmýchávané a proto jen zdánlivě reálně působící, jak si namlouvají někteří povrchní pozorovatelé sociálních jevů.

Pokud uvedený základ rozdělení společnosti pan profesor historie nevidí, tak silně pochybuji o jeho odborné erudici. Posílá své studentíky zahrabávat příkopy, které mnohdy ani neexistují, aniž by jej vůbec napadalo, že oni samotní mohou v budoucnu uvíznout v roklině, ze které se ani metodicky nebudou umět vydrápat.
O morálních kvalitách malého velkého rektora svědčí i účast na lživé protiprezidentské kamapni s Jiřím (Georgem) Bradym v režii Daniela Hermana.

Takto pojatá terénní univerzita nemůže být proto ničím jiným, než pochybným vymýváním mozků, poněkud neobratnou manipulací, ba šířením opravdových „fake news“. Iniciativa mně silně připomíná spanilé jízdy studentů VŠ do továren a ostatních institucí v listopadu 1989 a v tom horším dokonce dělnické agitky z padesátých let minulého století, které na venkově – jaká to shoda – přesvědčovaly rolníky k zakládání JZD.

Nemohu si odpustit na závěr skoro zemanovskou jedovatost. Při katastrofálně se snižující úrovni našich vysokých škol, by mělo být prvořadou povinností všech jejich pedagogů bez výjimky zajisti, aby studenti studovali, především studovali a ve volném čase opět studovali.

Na úplný závěr pak jedinou otázku. Souvisí iniciativa, ba žádané postavení Vysokých škol „být v první linii“, nějak s tím, že jmenovaný rektorát je v blízkosti Olomouckého Arcibiskupského paláce? 
- - -






I boháči občas spláčí nad výdělkem

0
0
Israel Šamir 
2.2.2018 TheUNZRewue, česky E-republika
Chystaný útok USA na zabavení ruských aktiv je velmi pravděpodobně zaměřený na likvidaci Starých peněz Jelcinových oligarchů, a nejen jejich peněz. Tato konfiskace bude znamenat umíráček pro notoricky známý kšeft Západu s Jelcinem a s jeho klikou. A pak konečně uvidíme odvázaného Putina v akci.


Rusko se pomalu vrací do života po dlouhé vánoční přestávce, protože 14. ledna se podle starého kalendáře slavil Nový Rok a pak Křest Páně (Epiphanie) 19. ledna. Každý z papalášů někam spěchal na dovolenou a dokonce i prezidentští kandidáti na volby 18. března. Komunistická jednička jela lyžovat do Rakouska, pravičáci zase jeli na ostrov Bali. Ale v předvečer Zjevení Páně se všichni povinně ponořili do ledové vody, což je poslední výkřik ruského fitnessu. O chlapáckém Putinovi to nikdo pochyboval, ale potopit se šel dokonce i zženštilý Sobčak.

Po svátcích se věci daly do pohybu. USA připravují nové kolo sankcí, včetně zabavení aktiv ruských oligarchů. Zlatí hoši dozráli na žně. Konfiskace ruského majetku v kyperských bankách v roce 2013 prošla bez problémů a sloužila jako zkušební balónek. Putin se příliš nevzrušoval, neboť je zapřísáhlým nepřítelem daňových rájů. A žádný z okradených ruských oligarchů neuspěl v soudním sporu o odškodnění. A nyní dozrál čas na další kolo sběru. Velká část protiruské hysterie na Západě je zaměřena na další stříhání ruských oligarchických ovcí. Tak se pohodlně nahrabou do státní pokladny Spojených států miliardy ruských dolarů. Kdo ztratí svůj majetek a kdo přežije? O tom se nyní vede řeč v Moskvě.

Ruský majetek na Západě je třeba rozdělit na tzv. “Nové peníze”, což je majetek skupiny kolem Putina, a na “Staré peníze”, což je majetek kliky kolem Jelcina. Sankce se mají týkat Putinovy kliky. Ale ruští experti si myslí, že Staré peníze jsou více zranitelné z jednoduchého důvodu. Nové peníze jsou pod ochranou státu. Pokud USA nebo jiné západní státy po těchto penězích půjdou, pak ruská vláda zcela jistě zabaví aktiva západních společností v Rusku.

Ale co bude se Starými penězi? Jejich majitelé jsou oligarchové Jelcinovy kliky a velmi je znepokojuje Putinova nonšalance. Putina totiž jejich starosti vůbec netrápí. Inšalláh, říkají Arabové, Que sera sera*), říkají Francouzi. Staří oligarchové z toho začínají být nepříčetní. Chtějí, aby Putin bojoval za jejich nakradené peníze. Proto trvali na Putinově setkání s Trumpem ve Vietnamu. Někteří říkají, že se Putin opravdu s Trumpem někdy v noci sešel, ale na ničem se nedohodli. Putin říká Starým penězům: “Pokud si chcete zachránit nakradené, tak prachy vraťte do Ruska.” Staří pracháči odpovídají Putinovi: “Nejsme blázni! A ty nás máš bránit tak jako tak! To přece byla původní dohoda!”

A teď k tomu zajímavému. Co byla ta dohoda? Zasvěcenci tvrdí, že mezi Jelcinovou klikou a Západem byla v roce 1991 uzavřena tajná dohoda. Jelcin prodal zájmy Ruska komplet a v jednom balíku. Západ na oplátku dovolil těmto bastardům, aby nakradené zisky ulili do západních bank. Jelcin vyklidil země SSSR, odzbrojil, zavedl do země Washingtonský konsensus a neoliberální ekonomický model, umožnil volný dovoz spotřebního zboží dumpingovaného Západem, umožnil NATO volný přístup k ruskému vojenskému komplexu, přepsal ruské zákony na západní způsob, dovolil volný odtok kapitálu z Ruska. Západ slíbil, že přinese investice, aby Rusko mohlo žít v míru a aby NATO bylo daleko od ruských hranic.

Putin tento kšeft zdědil. Pomalu došlo k tomu, že dohoda byla zrušená z obou stran. Jednotky NATO se přestěhovaly na Východ, žádné významné investice do Ruska nepřišly, Západ podporoval Čečenské rebely. Rusko omezilo Západu přístup ke svému vojensko-průmyslového komplexu, získalo Krym a částečně i mezinárodní nezávislost.

Putin byl zvolen, nebo můžete říci jmenován proto, aby sloužil jako hlavní arbitr mezi oligarchy. Na začátku měl Putin velmi slabou vlastní mocenskou základnu. Ale postupně si vytvořil vlastní oligarchy (tzv. “Siloviky”), i když ne všichni z nich jsou z KGB. A začal si budovat vlastní mocenskou základnu, i když mnoho důležitých míst, zejména v ekonomické oblasti, zůstalo v rukou staré gardy složené z Jelcinových lidí. I to byla součást výše uvedeného kšeftu.

Silné osobnosti z Jelcinovy éry zůstaly v horních vrstvách Putinova státu. Čubajs a Kudrin byli a jsou nedotknutelní. Jsou spojeni s FEDem a MMF, jezdí do Bilderbergu a Davosu, jsou často definováni jako ‘koloniální úředníci” Západu. Kradou oběma rukama a beztrestně. Jen minulý týden bylo odhaleno a zveřejněno, že Čubajs a Kudrin si přivlastnili asi miliardu dolarů ruských státních peněz při splácení dluhu bývalého SSSR vůči České republice. Jediné, co Putin může udělat, je dát jim kus ruské ekonomiky, aby ho vytunelovali a nějak omezit jejich přístup ke zbytku státu. Takže Čubajs dostal společnost Rusnano, která nevytvořila žádný zisk, ale zpronevěřil v ní miliardy. To byla a je ta slavná dohoda.

Jelcinovi oligarchové zůstali stejně bohatí jako byli předtím. Jelcinova rodina stále vlastní obrovské bohatství. Putin se neodvažuje na ně sáhnout. A šel s nimi otevírat Jelcinův památník a centrum, je zdvořilý k Jelcinově vdově a dceři. Putin se opatrně vyhnul stoletému výročí VŘSR, veřejným oslavám, nebo dokonce i jen mediální zmínce o výročí Revoluce, což bylo v souladu s Jelcinovým antikomunismem. To byla součást původní dohody.

Nejvyšší školy v Rusku a nejvíce dotované a nejvíce privilegované školy pro děti z nové šlechty jsou HSE, (Vysoká škola ekonomická, klon LSE a ekonomický think-tank vlády), MGIMO (Moskevský státní institut mezinárodních vztahů, škola pro kariéru diplomatů). Jejich absolventi byli vyškoleni, aby pohrdali Ruskem a obdivovali neoliberální Západ. Stejně jako indičtí studenti byli školeni Brity, aby obdivovali Anglii a pohrdali vlastní zemí během britské nadvlády. Profesor Medveděv z HSE vyzval ruskou vládu, aby převedla severní Sibiř pod správu mezinárodního společenství, i když se zde nacházejí největší zásoby zemního plynu na světě. I přes tuto šílenost pořád zastává svou pozici ekonoma na VŠE. Profesor Zubov na MGIMO srovnal Putina s Hitlerem a odsoudil ruské diplomaty jako lháře. Na rozdíl od jeho kolegy jeho učitelská smlouva v MGIMO už nebyla prodloužena. To vše je součástí zmíněného kšeftu.

Putin byl nespokojen s tímto dealem po celou dobu a nahlas se ozval až na bezpečnostní konferenci v Mnichově v roce 2007. Ale držel se daného scénáře. A drží se ho dokonce i teď, když ruskou ekonomiku plundruje neoliberální model a z Ruska jsou vyváženy miliardy dolarů měsíčně. A za další miliardy do Ruska přitéká západní spotřební zboží, i když by se už dávno mělo vyrábět doma. Ruská centrální banka je přímo připojena k západnímu finančnímu systému a její rublová emise je omezena množstvím tvrdé západní měny v pokladně. A přitom přímý obchod v rublech prosperuje stejně, jako před lety začal prosperovat čínský juan.

Mezitím byl Jelcinův kšeft zrušen samotným Západem v důsledku boje mezi bankéři a výrobci, čili liberály vs. konzervativci, nebo globalisty vs. regionalisty, čemuž na úrovni jednotlivců odpovídá boj mezi Clintonovou a Trumpem. Jelcinovi lidé jsou historicky spjati s Clintonovým klanem. Tím se stalo, že jejich zlodějská aktiva v západních bankách přišla o ochranu a po zrušení zmíněné dohody nastal čas na jejich plundrování. Staré peníze nyní zoufale přesvědčují Západ a zejména USA, aby je nechaly na pokoji a aby místo toho šli po Nových penězích putinovců.

Tento stav bezvládí představoval jedinečnou příležitost pro protiputinské aktivisty, aby konečně sebrali plody své tvrdé práce. Takovým typický protiputinským aktivistou je emigrant Andrej Illarionov, Jelcinův muž, bývalý poradce prezidenta Putina do roku 2005. Je občanem USA a členem neoliberálního Cato Institute a Ayn Rand. Illarionov je potiruský fanatik. Vedle něj vypadá Rachel Maddowová jako Putinova fanynka a Tokyo Rose je přímo symbol vlastenectví. Illarionov mluvil v Kongresu ve Výboru pro zahraniční záležitosti v roce 2009. Zde politice USA vůči Rusku prohlásil, že to už není ani politika appeasementu, jako to bylo v Mnichově v roce 1938, ale že to je úplná a bezpodmínečná kapitulace USA vůči režimu tajné policie, důstojníků KGB a mafiánů. I přes tyto protiruské výroky je Illarionov častým návštěvníkem Moskvy. A nikdy nezapomene přijít na demonstraci, kde se vykřikuje, že Putin musí odejít. Jak je vidět, tak se vůbec nebojí “tajné policie, důstojníků KGB a mafiánů”. A toto je třeba vědět na Západě o tzv. “ruském totalitním režimu”.

Emigranti přišlí do USA jako zemi přistěhovalců jsou náchylní k podobným výstřelkům jako je Illarionovův syndrom. Stačí poslouchat lidi jako Masha Gessen nebo Ahmed Chalabi, což je irácký emigrant, který tvrdil, že Irák má zbraně hromadného ničení. Stejně tak v USA působil Alexander Solženicyn a jeho hororové příběhy o Gulagu. Za sebe jsem to jako Rus v emigraci vyřešil tím, že jsem prováděl pouze umírněnou kritiku Izraele, abych prošel testem na zdravý rozum a abych nedopadl jako Illarionov.

Nyní Illarionov lobbuje na plný plyn v Kongresu USA, aby byly staženy hrozby vyvlastnění majetku těch papalášů, kteří nashromáždili své jmění před příchodem Putina. Ti prý aby přežili, tak museli zaplatit horentní výkupné Kremlu. Jeho lobbistické úsilí pro Staré peníze sdílí a podporují dva notoricky známí Putinovi odpůrci: ruský emigrant a jeho kolega Piontkovsky a švédský neocon Anders Aslund.

Přímí protektoři a hlavní příjemci zisku z jejich lobbování jsou tři židovští Alfa-šéfové: Peter Aven, Michael Friedman a Herman Khan. To jsou majitelé Alfa Bank, velké ruské banky. Představují Staré peníze z Jelcinových dob, kdy tento klan oligarchů vládl v Rusku. Michael Friedman, tlustý chlap s naducanými tvářičkami, začínal jako vekslák se vstupenkami pro západní turisty u Bolšovo těatra. Později veksloval se všemi nelegálními vstupenkami v Moskvě, pak rozjel bankovnictví a mnoho dalších věcí.

Jako mnoho jiných zástupců Starých peněz i Friedman vydělává peníze v Rusku, ale tuneluje je ven pro židovské kauzy. Je spoluzakladatel “Židovské Nobelovy ceny”, známé jako Genesis Prize, což je hezký jeden milion dolarů každoročně věnovaný nějakému židovskému aktivistovi. Naposledy jej získal notoricky známý Ruth Bader Ginsburg, který nazval Donalda Trumpa podvodníkem. To není náhoda, protože ruské Staré peníze mají přímo postelové vztahy s Clintonovým táborem. Pokud se Friedmanovi podaří uniknout sankcím, tak to bude další důkaz, že bankéři hrají v hlavní roli v americké administrativě.

Také to však může znamenat, že jsou inteligentní a schopní hrát to na obě strany. Tito tři Alfa-Židé byli zmíněni V tzv. Steeleho zprávě (Steele Dossier) jako prostředníci kanalizující Putinův vliv na Trumpa. To by stáli proti Clintonově klice v posledních amerických prezidentských volbách. Za tuto “lež” ovšem žalují média jako Fusion GPS and BuzzFeed pro pomluvu. A podle ještě lepší konspirační teorie šířené na sociálních sítích jsou Illarionov a tři Alfa-Židé spící buňky organizované mazaným Putinem, aby bylo zajištěno jeho přežití i v nejnepříznivějších podmínkách. Všichni z nich byli kdysi v přátelských vztazích s Putinem. Možná, že jen předstíral, aby se stali jeho nepřáteli, což implicitně naznačují konspirativci a protiputinovci z ruských novin Echo Moskvy.

Ale nechme konspirační teorie stranou a pojďme k závěru. Chystaný útok Spojených států na zabavení ruských aktiv je velmi pravděpodobně zaměřený na likvidaci Starých peněz Jelcinových oligarchů, a nejen jejich peněz. Tato konfiskace bude znamenat umíráček pro notoricky známý kšeft Západu s Jelcinem a jeho klikou. A pak konečně uvidíme odvázaného Putina v akci.

Ale možná, že už je pozdě i pro Putina. V Moskvě koluje fáma, že komunistický kandidát Pavel Grudinin má silnou podporu mezi “siloviky”, což jsou Putinovi pověřenci, rekrutovaní často, ale ne výhradně, z bezpečnostní služby. Tito funkcionáři nejsou spokojeni s Putinovým dodržováním staré dohody. Ale o tom napíši zase někdy příště.



Článek vyšel v The Unz Review. Přeložila redakce a odkaz na životopis autora najdete zde (Israel Shamir). 

*) que sera sera - co má být, má být

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!
 

Související články:

Prezident rezistence

0
0
Eric Best
2.2.2018  FinalWord

Jiří Drahoš udělal chybu, když si myslel, že opozice proti Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi je dost silná na to, aby zvrátila výsledek parlamentních voleb, ve kterých strany a frakce nakloněné Zemanovi s Babišem získaly většinu. 



To neznamená, že pro Drahošovo poselství není místo. Drahošovi se minulý víkend dařilo lépe, než antizemanovským a antibabišovským stranám v říjnových volbách. ODS, Piráti, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Zelení zůstali těsně pod hranicí 40 % hlasů. Přihodíme-li pár procent pro Sobotkovu a Pokorného frakci v ČSSD, dostáváme se na 43 % hlasů. Drahoš získal téměř 49 %.

Rychle ale ztrácí momentum a pokud nenajde v politice nový smysl, upadne brzy zpátky v zapomnění. Namísto současného tápání a vyčkávání na to, kdo ho vyšle do boje o křeslo senátora, by se Drahoš snadno mohl stát prezidentem odboje (vymodelovaném po vzoru antitrumpovského hnutí). Drahoš by mohl jako symbol antizemanovské a antibabišovské koalice fungovat lépe než současný vůdce Miroslav Kalousek.
- - - 

Zveme vás na demonstraci proti porušování mezinárodního práva - za srbské Kosovo

Dvojí mysl, jedna řeč

0
0
Patrick Ungermann
2. 2. 2018
Znám bajku o ptáčeti, které chtělo být nejkrásnější ze všech. Tak počkalo u studny, až sem přijdou pít všichni ti vznešení ptáci a pírka, která tu poztráceli, si vetklo do svého vlastního peří. Teď bylo ptáče velice pestrobarevné a jistě si myslelo, že s každým přisvojeným pírkem získalo i ty nejlepší vlastnosti jeho původního nositele. Když ptáče letělo povětřím, bylo tak hýřivě probarvené, že si ho v okamžiku všiml nejbližší krahujec a zaútočil. Ve snaze spasit holý život skočilo ptáče do studny, odkud se vydrápalo už bez cizího peří, zplihlé a šedivé, ale také nenápadné, a proto neohrožované. Z bajky plyne poučení, že chlubit se cizím peřím se nevyplácí.


Tak, jako mnohé u nás, se i naše mateřština stále víc podobá ptáčeti zaujatému sběrem cizího peří. A když se sběr takového peří všude kolem ospravedlňuje prý praktickou nutností, proč by si ptáče nepaběrkovalo. Jako bychom ani nežili v rozumné době, když slyšíme, že anglické názvy rozličných novinek vznikají v důsledku neustálých inovací tak rychle, že ani nemá cenu je překládat do jiných řečí. Jako bychom ani nebyli v srdci Evropy doma, když čteme, že nás v rámci naší dlouhé cesty do Evropy čeká převýchova na tak zvanou mnohokulturní a vícejazyčnou společnost s více jednacími jazyky u nás doma, anebo s češtinou tak zvaně obohacenou o množství cizojazyčných prvků. Takové případné češtině budoucnosti se mírou nečeskosti jistě podobala germanizací „obohacená“ čeština minulosti. A jelikož je cizím peřím nepřirozeně probarvený pták snadno rozpoznatelnou kořistí, vrhal se na onu českoněmeckou hatmatilku krahujec velkoněmeckého smýšlení s opodstatněnou otázkou, má-li mít lid, jehož jazyk postrádá vědeckou slovní zásobu a vůbec je i jinde naditý výpůjčkami z němčiny, jakési právo na národnost a stát. Proto, abychom nebyli vyškrtnuti z mapy evropských národů, křísili češtinu jak umělečtí, tak vědečtí obrozenci a jejich dílo bylo tak potřebné, že je posléze mohl korunovat vznik Masarykovy republiky. Odborná terminologie a vůbec úzce oborová slovní zásoba se už zase téměř nepřekládá. Čeština tak ztrácí krok s dobou, a proto její význam po právu opět snižují první nenasytní krahujci, kteří krouží na dosah perutí.

Už proto jsem přesvědčený, že naše národní obrození je svým nejnosnějším významem, budit nás k národnímu životu v duchovní a mravní spolupráci,

nadčasové, a proto nehistorické. A dále jsem přesvědčený, že i osvobození naší státnosti je dosud nedokončenou prací. Byla dílčí osvobození: 1918 od vídeňské nadvlády, ne však od páté kolony separačních německých, maďarských i polských zájmů v Českosloven­sku; 1945 od nacistické totality, ne však od nebezpečí vzniku jiné totalitní vlády; 1989 od komunistické totality, ne však od nebezpečí další oligarchické, zahraničním zájmům zase jinak poplatné moci. Právě tím, že zatím žádné osvobození naší státnosti nebylo důkladné, vznikají příležitosti pro nová osvobození. Jen je třeba dát si pozor na vylhané výhry, jako byly v letech 1620 nad „ohavnou rebelií“; 1939 nad „nepřáteli Třetí říše“; 1968 nad „kontrarevolucí a nepřáteli Sovětského svazu“ a kdo ví, co ještě nás v budoucích výkladech dějin čeká...

Máme dvě písničky, na které si vždycky, když je špatně, vzpomeneme: Kdož jste boží bojovníci a Kde domov můj. Obě jsou dílem ušlechtilého ducha, a proto nás už několik staletí povznášejí, ačkoli jsou si tak nepodobné. Ani jedna z nich sama o sobě nevystihuje celé češství, ale obě dohromady mají naprostou výpovědní hodnotu o tom, jací jsme a jaké máme dějiny. Někteří bychom rádi stoupali třeba o zlom vaz tou přímou, sebejistou, byť trnitou a úzkou cestou husitského chorálu. Rádi bychom měli srdce žhavá zanícením a měli na paměti nepochybovačnou nebeskou mravnost. A skutečně, když je národ nadaný neoblomnou odvahou, není třeba se lekat ani množství nepřátel. Jenže takto vybičovaný se na silách, odvaze a prozíravosti zanedlouho unaví, své nadělá i zjištění, že často bývá v nepřejícném obklíčení osamělý. A proto polevíme, sklopíme hlavy a veze se to s námi. Vítězí jakoby prozíravé snahy vlézt obludě do zadnice ještě hloub, než sama obluda chce. A nemáme nic. Nic, než těch několik odvážlivců, blouznivců, kteří posbírají hrstičku rozprášených sil, aby se zeptali: Kde domov můj? A to o té krásné české zemi, kde šumí bory a hučí voda, je naplňuje představou o velmi vzdálené budoucnosti. A síly rostou, košatí. Chodí se křísit odumřelá, cizotou a domácím nezájmem podrytá čeština, protože u nás se všechno zásadní dělá od jazyka, přes školy, knihovny a muzea až po výrobu, kapitál a ústavní stát. To v nás ožívá husitský chorál. My opravdu máme dvě hymny. Je to naše národní zvláštnost. Obě jsou krásné, ačkoli každá je jiná. Někdy z toho býváme rozpolcení a odtud plyne jisté historické rozčarování, ta svárlivost, kvůli které občas žijeme pocitem malosti a občas míváme „blbou náladu“.

Žijeme, takříkajíc, v očistci. Každý vlastenec u nás žije v očistci, žije možnost prověřit si své povahové vlastnosti, opravdovost svého konání a složitost, ne-li nevyzpytatelnost mezilidských vztahů ve škále od idealizované svornosti bratrstva božích bojovníků po nevraživost typu bratr nezná bratra, kdy se navíc každý chytrák domýšlí, že jen on ví, kde je ten pravý domov nás všech. Není k zahození tvořit v očistci, kde sice čas od času roztopí nedoukové hranice pod osobnostmi, ale kam také pronikají, neseny osvícenými myšlenkovými proudy, paprsky nebeského jasu. Život v očistci bychom neměli promarnit a jeho smysl zpochybnit jak bázlivostí, tak zaslepeností.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live